Opět jako tradičně na naší škole chodil Mikuláš. Tentokrát to bylo v pátek 2. 12. Zlobivé děti si čerti odnesli do “pekla“, naopak ti hodnější dostali za odříkání básničky sladkost. I tentokrát to Mikulášovi, andělovi a čertům hodně slušelo. A budeme se zase těšit na příští rok.
Dne 2.12 naší školu navštívili čerti, anděl a Mikuláš. Děti se ovšem báli. Hlavně první stupeň, druhý stupeň si z toho dělal legraci. Akce se vydařila. Ale z mého hlediska se to nemělo konat v pátek ale až v pondělí, nevím proč tomu tak bylo, ale to asi už zůstane záhadou. Čerti vypadali hrozivě ale anděl ještě víc. Když k nám do třídy přicházeli tak jsme se všichni lekli, jak zabouchali na dveře. Nejvíc ovšem Papája Good Kanada s Lukášem Doležalem a Janem Jurou, kteří se na příchod těšili jak malí. Polekala se i Aneta. David Hlaváč a Daniel Procházka 8.tř
2. Podzimní VEJŠLAP NA BÝČÍ SKÁLU Dne 18. 11. 2011 jsme jeli na druhý podzimní vejšlap. Tentokrát jsme nejeli na Rokštejn, ale na Býčí skálu. Začalo to tím, že jsme se auty dopravili na vlakové nádraží v Náměšti nad Oslavou. Odtud jsme jeli vlakem až do Brna a přesedli jsme na vlak druhý, kterým jsme jeli až do Adamova. V Adamově jsme navštívili jeskyni. Někteří se báli, a tak zůstali venku. Když ostatní uviděli netopýra, i ti, kteří se báli, se utíkali podívat. Potom jsme navštívili huť, kde se dříve vyrábělo železo. Všude jsme se porozhlédli a pokračovali v cestě. Podél cesty bylo malé posezeníčko, snědli jsme svačiny a šli se podívat na Býčí skálu. Ta vám byla veliká. Pak jsme se vrátili do otevřené jeskyně, kde jsme si opekli párek, nažhavili klacíky v uhlí. To se vám potom malovalo. Namalovali jsme si každý svůj portrét a šli jsme na autobus. Autobus chvíli nejel, a tak jsme si trochu zalumpačili. Někteří si povídali a smáli se. Za chvíli autobus přijel, v autobuse jsme si procvakli jízdenku na zpáteční jízdu vlakem. Vystoupili jsme z autobusu a utíkali na vlak. Vlak nás odvezl zpátky na nádraží v Náměšti. Rodiče si vyzvedli své i „nesvé“ děti a jelo se domů. Ti, kteří tam ještě zůstali, si dali s paní učitelkou Jordanovou horkou čokoládu. To je konec 2. Vejšlapu Natálie Chytková 5.tř
Dne 18.11 2011 se konal 2. podzimní vejšlap, tentokrát na Býčí skálu. Sraz byl v 8:50 na vlakovém nádraží v Náměšti nad Oslavou. Do vlaku jsme nastoupili v 9:15 a vyjeli směr Brno. V Brně jsme přestoupili do jiného vlaku. Když jsme z něj vystoupili, pokračovali jsme pěšky naučnou stezkou k Býčí skále. Cestou jsme navštívili jeskyni, ve které byli netopýři a strašně moc pavouků. Byla tam i propast, ale nejvíce nás vylekal stlučený kříž, vedle kterého v díře ležela dětská rukavice. Také jsme se cestou stavili ve staré huti a viděli „těhotný“strom. Když jsme došli k Býčí skále, nasvačili jsme se a šli jsme si prohlédnout okolí. Došli jsme k nedaleké jeskyni, kde jsme si opékali buřty a pomalovali jeskyni. Vrátili jsme se k Býčí skále a odtud vykročili na autobusovou zastávku. Nasedli jsme do autobusu a jeli do Adamova. V Adamově jsme přestoupili na vlak, kterým jsme dojeli do Brna. A z Brna rychlíkem do Náměště. Tam na některé čekali rodiče. A ten, kdo tam ještě odvoz neměl, si dal s paní učitelkou Jordanovou horkou čokoládu. Po chvíli si přijeli rodiče i pro ostatní a jeli jsme domů. Byl to skvělý výlet a všem se moc líbil. Holoubková a Čaňková 6.tř
Dne 12. 11. 2011 odjel Sokol Valeč do Náměště do tělocvičny Základní školy Husova odehrát první turnaj letošní Župní florbalové ligy. Jako první si své odbyli naši nejmenší-mini žáci (ročník narození 2002-2004). Ti valečští se uvedli ve velice dobrém světle a i přes odchod šikovných tahounů, kteří se nevešli do věkové hranice, dokázali vyhrát všechny utkání nad Sokolem Třebíč, Náměšť a Dalešice. Po kategorii mini žáků ukázali své schopnosti mladší žáci (1999-2001). V této kategorii chtěl Michal Filipec potvrdit svou loňskou trofej za nejlepšího střelce a na něm byla také hra Valče postavena. Spolu s Jiřím Pavlíčkem vytvořili úderné duo a taky díky výkonům Lukáše Odehnala v bráně nenašla Valeč v družstvech soupeřů jako v předchozí kategorii přemožitele. Kolem poledne se přihlížejícím měly představit holky – starší žačky -již tradičně z Třebíče, Valče, ale nově i z Dalešic. Jako první se proti sobě postavily hráčky Třebíče a Valče. Třebíč potvrdila roli favorita a Valeč doslova přejela 8:2. Pro valečské to tak byla první prohra ze sedmi zápasů, které na tomto turnaji hráli. Svou roli sehrála i smůla. Auto, kterým měly dojet tři hráčky, jelo místo do Náměště do Třebíče. Proto stihly až druhý zápas s Dalešicemi, který následoval hned po tom s Třebíčí. V tom už si vedly o něco lépe. I za stálého skandování třebíčských holek ,,Dalešice“ nebo ,,Dallas“ hráčky Dalešic přehrály jasně 4:0 a poprvé za 3 sezony v této lize zvítězily! Pak přišla na řadu asi nejočekávanější kategorie. Tato kategorie je nová a taky neoficiální, jelikož nejprve to byla kategorie starší žáci+dorost a ta se následně rozpadla na dvě. Starší žáci (1997-1998)měla v turnaji
největší obsazení. Soupeřilo v ní mezi sebou 5 družstev – Sokol Valeč, Sokol Třebíč, Sokol Náměšť nad Oslavou, Sokol Dalešice a juniorky Sokola Třebíč. Dokázali jsme vyhrát první důležité utkání s Třebíčí v poměru 3:2. Po celý zápas jsme byli lepší, Třebíč kousala až na konci, kde nás ale podržel výborně chytající Vojta Slouka. Dalším naším soupeřem byly Dalešice. Díky rychlým dvěma gólům Martina Krátkého hned v první minutě jsme si utkání zkušeně pohlídali a nakonec vyhráli 5:2 (i když paní zapisovatelka napsala do zápisu 4:2, neuznala gól Jiřímu Pavlíčkovi). Na řadu přišel i šikovný tým z Náměště. Jeho hlavní hrozbu jsme dokázali eliminovat a utkání nakonec vyhrát 4:3. Pak přišel na řadu pro nás nejobávanější soupeř – juniorky Sokola Třebíč. Pokyny od trenéra zněly jasně – více si nahrávat a dávat pozor na jejich nejlepší střelkyni. Po ospalém začátku, kdy jsme 1:0 prohrávali, jsme se dokázali vzchopit, hrát agresivněji a míček více cpát do brány. Nakonec to ale skončilo 3:3, což byla jediná ztráta bodu starších žáků Valče na turnaji. No a poslední kategorií, která uzavírala turnaj v Náměšti, byl dorost (1995-1996), kde mezi sebou soupeří jen 3 týmy – Sokol Třebíč (zelený tým), Sokol Třebíč (černý tým) a Sokol Valeč. Valeč se nejprve utkala se zeleným týmem Třebíče a zvítězila 12:3. A celý turnaj uzavřel boj mezi Valčí a černým týmem Třebíče, ve kterém nakonec vyhráli třebíčští v poměru 8:4. Po celou dobu byl na turnaji otevřen bufet. Myslím, že se turnaj vyvedl. Navíc bilance Sokola Valeč je více než dobrá. Ze 14 zápasů 11 vítězství, 1 remíza a 2 prohry. Doufejme, že minimálně takto se předvedeme na dalším turnaji v Třebíči, který se koná 10. 12. v tělocvičně ZŠ Benešova.
Na jednom kopečku stál hrad a na hradě bydlel pán, předseda, soudce a jedna žena. Ten hrad byl postaven 2 km od města Žižkov. Jednou za rok byl na hradě veliký hluk, protože strojem sekli obilí. Ten stroj se nazýval kombajn a řídil ho muž. Žena musela jít vyprat k rybníku peřiny, a jak tak prala, uviděla kuře. Dívala se, kam plave, ale ono neplavalo, ono plulo ke stavidlu. Za chvíli ucítila vůni růží. Jak tak čichala k růžím, uslyšela píseň. Za chvíli přiběhl Hafík, jejich pes, a donesl kost. A žena si pomyslela, že poletí na dovolenou k moři. Tak letěla. Michal Dufek 6.tř
Muž se ženou jeli strojem na prohlídku hradu. Cestou viděli plno krásných růží. Přijeli do města, kde byl hrad a obchod s písněmi. Vedl je jeden milý pán průvodce. Přišli do místnosti, kde byla kuřata. Pak přešli do místnosti, v které seděl soudce a předseda. Pak vyšli z hradu mezi krásná stavení. Na jednom ze stavení bylo vyobrazené moře. Když odjížděli od hradu, přejeli ženu a zlomili jí kost. Pavel Zejda 5.tř
Pán šel po ulici okolo hradu v Karpatech a tu okolo něho prošli muž a žena, kteří měli přes obličej masku a zrovna nasedali do prapodivného stroje a odjížděli velkou rychlostí z města. Pán stál zrovna u záhonu růží, ale přesto zavolal místnímu předsedovi. Ti dva už ale byli dávno za mořem a ještě si k tomu zpívali písně. Zpráva se však šířila ještě větší rychlostí než vyvinutá rychlost prapodivného stroje. A tak se zpráva dostala až na policii. Ti pobídli psy, kteří ohlodávali zbytky kuřete a kosti od oběda a už to šlo jako po másle. Chytili je ve zchátralém stavení tak, že na ně hodili síť. A tak se dostali až před soudce a ten jim dal 2 roky za ohrožení lidské bezpečnosti. A ten pán šel dál tou ulicí, dokud nepadla tma. Jan Nešpor 5.tř
Skupinka pánů a žen šla na procházku do lesa. Tam viděli hrady. Sedli k hradu a opekli si kuře a zazpívali si píseň o hradu Holoubku. Okolo hradu rostly červené, růžové, fialové a žluté růže. Také si povídali o dvou mužích, jak plavali na moři. Potom šli k jednomu stavení. V něm bydlel soudce Filipec a předseda města Třebíče. Soudce a předseda skupinku uvítali a pozvali ji na večeři k pánu soudci Filipcovi. Když dojedli, žena si všimla šicího stroje a zeptala se, jestli šicí stroj nechce prodat. Soudce řekl: „ Ne,“ ale dodal, že prodává hřebínek z kosti. Žena ho chce koupit. Koupila hřeben, rozloučila se a skupinka s ženou šla zase domů. Michal Filipec 6.tř
Ahoj je mi sedm (7) roků za tři (3) měsíce mě bude osm (8). Je mi docela málo. Na zahrádce mám malou králikárnu, kde chovám párek morčátek. Jezdím s nimi na výstavy. Minulý rok jsem byl osmý, ale tento rok jsem byl sedmí. Jednou se mi zdálo, že jsem byl i poslední, ale to jsem s výstavami začínal. Mám asi šest morčátek a jmenují se: Pepíček, Honzíček, Julinka, Barunka, Punťa. Dvakrát mi morčátka utekli, byl to Pepíček s Honzíčkem. Několikrát mě také pokousala. Morčátek bylo ve zverimexu několik, ale těchto šest se mi líbilo nejvíce.
Vážený pane učiteli, za domácí úkol jsem dostal napsat omluvný dopis za lumpárny, které jsem spáchal a ještě spáchám. Tímto se tedy omlouvám! Do budoucna se budu snažit být lepším, pozornějším a méně zlobícím žákem, který Vám nebude den co den napínat nervy k prasknutí. Doufám, že se mi to podaří a jestli ne, tak Vám napíši další omluvný dopis. S pozdravem A slibům zdar
Tereza Cabejšková 7.tř
Pavel Zejda Český jazyk- Číslovky Vstávám v šest hodin, ale někdy i něco málo po šesté hodině. Dnes jsem přišla do třídy a byla jsem tam jak třetí. Ještě nikdy jsem nepřišla jako poslední do třídy. Dvakrát jsem z diktátu dostala za pět, ale trojky jsem už dostal tolikrát, že už to radši ani nepočítám. Probírali jsme v Českém jazyce Karla Čapka, který napsal knihu Devatero pohádek. Pavlína Fligerová 7.tř
Valeč 6.11.
O
Slohové práce Téma: 1) Oblíbený filmový hrdina 2) Jak si představuji vodníka
Osnova: 1) Harry Potter 2) Že je zelenej a má kyblík na hlavě 3) V Třebíči jsem potkal Danielu Drexlerovou
3) Člověk, kterého jsem potkal 4) Dan Procházka 4) Ideální kamarád
