Co ovládá Paroubka. Moderní kočovníci s iphonem. respekt.cz 17. Luděk Niedermayer o sílící koruně THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

Luděk Niedermayer o sílící koruně

Články z the economist

THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

Moderní kočovníci s iPhonem respekt.cz

17

Předpl atné v Čr: 25 Kč | SK 50 Sk | DE 2 ,50 € | AT 2 ,7 0 € | BE 2 ,7 0 €

Ročník X I X | 2 1. – 2 7. 4 . 2 008 | 35 K č

Co ovládá Paroubka

R E S P E K T. C Z

1

ãtvrtek 24. dubna 2008 00 00 od 14 do 21 hodin v Praze 1, Opletalova ulice (mezi Hlavním nádraÏím a budovou Autoklubu), kde v tomto ãase budou zasedat delegáti sportovních svazÛ v âR.

Podpofite svojí úãastí odvahu ãeského olympijského v˘boru a na‰ich sportovcÛ v protestech proti poru‰ování RESPEK T 17 | 14. – 20. dubna 2008 2 lidsk˘ch práv v âínû a Tibetu. Chcete-li nám pomoci v organizaci zavolejte na ãíslo 605 701 081.

17 | 2008 Ročník XIX Adresa redakce: Křemencova 10, 110 00 Praha 1 Telefon: 224 934 441 Fax: 224 930 792 E-mail: [email protected] [email protected] E-mail na jednotlivé pracovníky: [email protected] web: www.respekt.cz Předplatitelský servis (po–pá 8–18): 800 100 634 Šéfredaktor: Martin M. Šimečka Zástupci šéfredaktora: Marek Švehla, Erik Tabery Vedoucí internetových projektů: František Novák Editoři: Martin Kontra, Ivan Lamper, Tomáš Pěkný Redakce vydání: Kateřina Ducháčková, Michaela Plchová Kresby: Pavel Reisenauer Art director: Mira Antonovič Obrazová redaktorka: Kateřina Malá Komentáře: Erik Tabery Domácí rubrika: Jan Brabec, Kateřina Čopjaková, Anneke Hudalla, Martin Jazairi, Ondřej Kundra, Silvie Lauder, Tomáš Lindner, Tomáš Pavlíček, Jaroslav Spurný, Adam Šůra, Jáchym Topol Ekonomika: Tomáš Sachr Zahraničí: Markéta Pilátová Rozhovor: Ondřej Nezbeda Téma: Jiří Sobota, Petr Třešňák Civilizace: Martin Uhlíř Kultura: Jaroslav Formánek, Jan Gregor, Pavel Klusák, Magdaléna Platzová, Viktor Šlajchrt, Jan H. Vitvar Trendy: Karolína Vitvarová-Vránková Jazyková redakce: Veronika Čiháková, Petra Švehlová Překlad z The Economist: Viktor Janiš, Pavla Horáková, Ladislav Nagy Design: ReDesign Grafická úprava: David Němec, Martin Pavlík ([email protected]) Fotoprodukce: Blanka Rosecká Fotografové: Karel Cudlín, Milan Jaroš, Tomki Němec, Matěj Stránský Respekt.cz: Jaroslav Pašmik, Michal Šimčík Exkluzivní autoři: Timothy Gordon Ash, Tereza Brdečková, Roman Cílek, The Economist, Luděk Niedermayer Vydavatel: Respekt Publishing a. s. IČO 61457345 Předseda dozorčí rady: Jan Ruml Generální ředitel: Tomáš Šídlo Správní ředitelka: Anna Gregorini Soumarová Vedoucí projektů: Petra Sedláčková Sekretariát: Kateřina Spurná, Jan Svoboda Ředitel inzerce: Jan Bezpalec Inzerce: Milan Černík, Patricie Svobodová, Irena Velebilová, tel. 226 216 776–8, fax 226 216 799 ([email protected]) Ředitel výroby a distribuce: Jiří Völfl Výroba a distribuce: Jan Smola, Lucie Vodrlindová, Veronika Šalatová, tel. 224 930 999, fax 226 216 799, ([email protected]) Tiskne: Svoboda Press Rozšiřují: PNS, Mediaservis, PressMedia, CZ Press, ISSN 0862-6545, ev. č. MK ČR E5197. Náklady ověřuje ABC ČR, člen IF ABC. Uzávěrka: 18. 4. 2008 © Respekt Publishing a. s.

R E S P E K T. C Z

obsah komentáře 10 11 12

Musí to bolet E. Tabery, A. Hudalla Pětadvacet za tvrdou Luděk Niedermayer Rodí se velká idea Timothy Garton Ash Vyhořelá vláda u soudu Erik Tabery

na pozvání 13

Osmašedesátníci otevřeně debatují Jacques Rupnik Utajená návštěva zdálky Ivo Mathé

česko 16 21 22 25

Co ovládá Paroubka Ondřej Kundra Soudní čekatel Langer Ondřej Kundra Trávení zvířat v Kaplici Tomáš Pavlíček Topolánek chce Randákovu hlavu Jaroslav Spurný

ekonomika

28 Hypotéky v Česku Adam Šůra

svět 30 32 33

Čína: Společně proti barbarům M. Pilátová, J. Sobota, R. Mikoláš, T. Lindner Rakousko, Švýcarsko: Recept na dopravu Tomáš Lindner Volby v Itálii Jiří Sobota

téma

34 Novodobí kočovníci s iPhonem The Economist

rozhovor

42 S Bohdanem Slámou Jan Gregor

kultura

46 Útěk do divočiny Erik Tabery 48 Á. Bodor: Okrsek Sinistra Magdaléna Platzová 50 P. Zajíček: Roztrhanej film Jaroslav Formánek P. Modiano: Dora Bruderová Jovanka Šotolová 51 Bratři Karamazovi Jan Gregor

52 53

J. Koudelka: Invaze 68 Jan H. Vitvar Kafka je mrkev Terezie Pokorná

civilizace 56 58

Svět podle Volty Jan Horčík Divočina na Jižním Městě Radek Mikuláš

trendy

česko

str. 16

Co ovládá Paroubka Jaký ve skutečnosti je a o co usiluje.

60 Pasti a pastičky chudoby Martin Jazairi

eseje 62 63

Proč nerozumíme Obamovi Tereza Brdečková Dochází k mravnímu pokroku? Peter Singer

pravidelně

4 anketa Měla by se vyhlásit pobytová amnestie pro nelegální pracovníky? 6 krátce 8 z kraje Supermarket v Bělé pod Bezdězem Jan Brabec 9 vaše otázky Může se zaměstnavatel ptát na těhotenství? 14 blog, on-line rozhovor 15 dopisy 24 k věci Tomáš Cikrt k poplatkům Marek Švehla 27 úspěch Školník Zdeněk Buchal Tomáš Pavlíček 54 kulturní servis 55 prvních 15 minut Režisérka Jitka Rudolfová Jan Gregor 64 ve hvězdách Carlos Castañeda Petr Třešňák 65 jeden den v životě Letadlem do Dánska 65 mimochodem Savojko, sbohem Jiří Kratochvil 66 minulý týden Týdeník Respekt byl založen v listopadu 1989 skupinou samizdatových novinářů. Profiluje se jako liberální, kritické médium, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování.

téma

str. 34

Noví kočovníci s iPhonem Generace, která pracuje odkudkoliv.

rozhovor

str. 42

Film jako čmuchací pes S režisérem Bohdanem Slámou.

trendy

str. 60

Pasti a pastičky chudoby Co obnáší život bez peněz.

3

Děje se něco velmi významného. Život a práce začínají splývat způsobem, který je v lidských dějinách unikátní. Pokud lidstvo vnímalo po celá tisíciletí práci jako trest za své hříchy, dnes by muselo do tohoto trestu zahrnout i samotný život – tak jsou totiž vzájemně provázány. Antický básník Hésiodos považoval práci za kletbu bohů. Křesťané to viděli poněkud mírněji, například významný mnich 20. století Jean Leclercq sice připouští, že „výsledkem dědičného hříchu je námaha práce“, nicméně „člověk nezatížený prvotním hříchem by přesto pracoval, ale radostně“. Téma (str. 34–41), které díky článkům The Economist věnujeme nomádům 21. století, se zabývá radikální proměnou životního stylu. Nové technologie umožňují mnoha lidem opustit kanceláře a pracovat v kavárnách, parcích nebo doma – všude tam, kde najdou klávesnici a signál Wi-Fi. Tato svoboda však má svá úskalí. Nomádská práce umožňuje větší autonomii, ale „když pracujete sám pro sebe, máte za šéfa tyrana“, poznamenává Paul Saffo, analytik trendů ze Silicon Valley. Zásadním způsobem se možná také změní města a vztah mezi soukromým a veřejným prostorem. Pro staré Řeky tvořil „temný, skrytý prostor soukromého života takřka odvrácenou stranu veřejného prostoru“ (Hannah Arendtová) a ještě nedávno to vypadalo, že to platí pořád. Ale dnes? Profesor architektury na MIT William Mitchell říká, že došlo „k prudkému poklesu poptávky po tradičních, uzavřených místnostech“ a naopak k „obrovskému nárůstu poptávky po poloveřejném prostoru“. Veřejný prostor, tak jak ho vnímali Řekové, byl vyhrazen pro svobodné účastníky agory, jimiž jsme dnes alespoň podle zákona všichni. Když však tento skvělý antický vynález vzal vážně redaktor Ondřej Kundra a pokusil se ho uplatnit na Jiřím Paroubkovi, prožil zajímavou zkušenost. Více na stranách 16–20). A ještě dvě věty ve vlastní věci. Rozhodnutím soudu uveřejňujeme na 12. straně omluvu Miroslavu Janstovi. Respekt podává v tomto případě dovolání k Nejvyššímu soudu. Vážené dámy a pánové, příjemné čtení vám přeje MARTIN M. ŠIMEČKA

anketa Bylo by dobré vyhlásit pobytovou amnestii pro ilegální imigranty a umožnit jim přístup na trh práce? foto milan jaroš, isifa, psčr

Editorial

Parisa Zargari

Jiří Knitl

Tomáš haišman

Petr Nečas

vedoucí komunitního centra InBáze, Berkat

člen správní rady Poradny pro uprchlíky

Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra

ministr práce a sociálních věcí

V současnosti by vyhlášení pracovní amnestie pro ilegální migranty bylo systémovým a prozíravým krokem, který by v budoucnosti, kdy počet pracovních imigrantů poroste, umožnil tuto situaci lépe řešit a regulovat. Restriktivní politika státu vůči ilegální migraci je do určité míry nutná, ale spolu se zdlouhavým a problematickým způsobem získávání legálního pobytového statusu situaci neřeší, ale často neefektivně omezuje její důsledky i proti zájmům tohoto státu. Nyní je integrace nelegálních migrantů a jejich rodin do společnosti nemožná, nicméně je nutné s těmito lidmi počítat.

Domnívám se, že legalizace pobytu současných nelegálních přistěhovalců na našem území je jednou z mála cest, jak vysvobodit mnoho poctivě pracujících cizinců z rukou mafiánů a novodobých otrokářů. Tímto způsobem bychom jim umožnili žít v naší zemi důstojně, bez obav, a navíc získali i více peněz z daňových odvodů státu. Samozřejmě, že jakákoli „amnestie“ tohoto druhu by musela jít ruku v ruce s úpravou legislativy, abychom v budoucnu nemuseli řešit podobný problém. S přihlédnutím k současné situaci v Evropě bychom se toho mohli v České republice dočkat. Jsem optimista.

Podmínky vstupu a pobytu cizinců na území ČR jsou jasně definovány zákonnými předpisy. Dodatečné prominutí splnění daných podmínek by vedlo k tomu, že cizinci, kteří na území vstupují legálně, by se posléze ocitli ve stejném postavení jako cizinci, kteří zákonné podmínky pro vstup a pobyt na území nesplnili. A to lze vnímat jako diskriminační. Je také třeba zvážit i budoucí důsledky takového postupu. Zkušenosti členských států, které k pobytové amnestii přistoupily, jasně ukazují, že toto opatření se stává přitahujícím faktorem a vede ke zvýšení přílivu nelegálních migrantů do země.

Ne. Budou mít možnost legalizovat si pobyt po zavedení zelených karet. Zelené karty znamenají jednotné povolení k zaměstnání a k pobytu pro cizince s kvalifikací odpovídající požadavku zaměstnavatele. Získat tímto způsobem práci a povolení k pobytu bude pro cizince mimo EU administrativně mnohem jednodušší a rychlejší než doposud. Nicméně i tak bude nutné mít nad situací na pracovním trhu určitou kontrolu.

průzkum Morální přijatelnost některých druhů chování Dotázaní měli známkovat, kdy � znamená, že je nepovažují za přijatelné za žádných okolností, a �� naopak. �

�

�

�

�

�

�

Řídit pod mírným vlivem alkoholu Nehledat práci a žít jen z podpory a darů Uvést nepravdivé údaje v žádosti o sociální podporu Kouřit marihuanu nebo hašiš

Nepřiznat všechny příjmy či majetek při placení daní Ukončit život nevyléčitelně nemocného (eutanazie)

Být nevěrná manželovi

Ze žalu se opít

Být nevěrný manželce

Využít známosti při jednání na úřadě

Vzít úplatek

Z radosti se opít

Jet načerno ve vlaku, autobuse, tramvaji či metru

Líbat se na veřejnosti

Dát úplatek

�

�

�

�

�

�

�

Rozvést se Zabít v sebeobraně

�/����

�/����

�/����

Čechům více vadí lidé, kteří žijí z podpory, než jízda načerno, dávání úplatků či rozvod. I když jak píše CVVM, „vzetí úplatku je jednoznačně nepřijatelné pro �� %“, což také není mnoho. Nevěru odsuzuje �� %, zatímco nepřiznání všech příjmů a majetku při placení daní vadí jen �� %. „Určitá postojová nejednoznačnost je v rámci české veřejnosti pozorovatelná ve vztahu k zabití v sebeobraně a rozvodu. Striktně odmítavé stanovisko zde vyjadřuje přibližně pětina Čechů,“ píše CVVM. Analytici ovšem nevysvětlují, proč je přijatelnější se opít z radosti než ze žalu. ZDROJ: CVVM

4

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Morální přijatelnost některých druhů chování

↓ inzerce

Respekt Institut, o.p.s.

Výběr z příspěvků veřejné diskuze „Evropská unie jako přínos pro konkurenceschopnost malých a středních podniků v globální ekonomice“, která proběhla v rámci série kulatých stolů věnovaných problematice předsednictví ČR v Radě Evropské unie 2009. Hlavním tématem diskuze bylo současné ekonomické klima v Evropské unii a bariéry konkurenceschopnosti evropských podniků. V celé Evropské unii působí 24 milionů podniků. Z nich pouze 40.000 nepatří mezi tzv. malé a střední podniky, což jsou firmy do 250 zaměstnanců s ročním obratem do 50 milionů eur. Sektor malých a středních podniků, je tedy klíčový pro celkovou ekonomickou situaci v Evropské unii. Diskuzi, jejímž partnerem byl i RESPEKT INSTITUT, o.p.s., uspořádalo občanské sdružení ANO pro Evropu ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v ČR, odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR a komerčními partnery. Foto: Alan Pajer

Hlavní příspěvek přednesl místopředseda Evropské komise pro podnikání a průmysl, Günter Verheugen: Rozšíření mělo pozitivní vliv na celou Evropskou unii „Jedním z důvodů, proč je evropská ekonomika méně zranitelná oproti minulosti je skutečnost, že se rozšířil vnitřní evropský trh a máme regiony, které rostou rychle.“ Kromě stárnutí populace je pro ekonomickou situaci Evropské unie klíčová globalizace. Tu Evropská komise chápe jako výzvu „Věříme, že globalizace je pro Evropskou unii pozitivním jevem. Věříme, že jsme v prostředí globalizace vítězem (a všechna čísla to doposud potvrzují), ale musíme si být také vědomi toho, že hospodářská soutěž bude čím dál tvrdší. A to představuje problém právě pro Českou republiku. V současné době se situace ČR jeví velmi slibně, ale pod povrchem se nachází řada potíží, neboť silný hospodářský růst české ekonomiky je stále založen na nízkých nákladech. To se musí změnit. Má-li být Česká republika schopná obstát v celosvětové konkurenci i v rámci Evropské unie, bude muset zlepšit svůj inovační potenciál. Bude muset věnovat vyšší investice do lidských zdrojů a technologií. Princip tedy zní: Ano, uznáváme globalizaci, víme, že musíme soutěžit a budeme pomáhat našim podnikatelům, aby v konkurenci uspěli, ale neochráníme je. Nikdy se nehodláme vracet k protekcionismu, ačkoliv čas od času se v některých zemích ochranářské tendence znovu a znovu objevují.“ Administrativní zátěž pro podniky musí být snížena na Evropské, ale i domácí úrovni „Bude to znít trochu děsivě, ale 3,5% veškerého evropského HDP evropské firmy utratí za administrativu. Jedná se o statistiky, dokumentaci a shromažďování informací (jde pouze o požadavky na informace, které jsou důsledkem regulace). Za 50% těchto výdajů může národní regulace, za 35% evropská regulace a 15% vyplývá s transpozice evropských norem do národní legislativy. Musíme se tedy zaměřit na tři oblasti: evropskou legislativu, transpozici evropských norem do národního právního řádu a národní legislativu.“ Evropa potřebuje podpořit podnikatelského ducha a s tím také souvisí nutnost změnit vnímání podnikatelů veřejností „Když jsem byl studentem, byl podnikatel vyobrazován jako starý tlouštík v proužkovaných kalhotách s buřinkou, který vykořisťuje lidi a pobafává si z tlustého doutníku. Mnoho lidí ale podnikatele pořád takto vidí. To je ale přeci úplně špatně. Podnikatel je člověk, který na sebe bere riziko, aby vytvářel nová pracovní místa pro ostatní lidi, což je něco, co by společnost měla ohodnotit a uznávat.“

Pozici České republiky doplnil Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro evropské záležitosti: Je třeba dokončit vnitřní trh, aby se maximalizovaly jeho výhody „Jde zejména o trh práce: Německo, Francie, Rakousko, Belgie a Dánsko jsou pěti zeměmi, které dosud neotevřely své pracovní trhy.“ Pro dlouhodobou konkurenceschopnost Evropy je klíčová rovnováha mezi ekonomikou, životním prostředím a bezpečností „Je to, jako bychom se pohybovali v trojúhelníku. Na jednu stranu máme cíle v oblasti životního prostředí, ale máme také cíle v oblasti konkurenceschopnosti a požadavky na bezpečnost. Měli bychom nalézt správnou rovnováhu, přestože jde o složitý úkol.“ Foto: Alan Pajer

Pohled zástupce výrobních družstev zprostředkoval Jan Wiesner, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev: Malé a střední podnikatele nejvíce brzdí nadměrná byrokracie a neustálé změny legislativy „K tomu, aby podnikatelé dodržovali předpisy a zákony, což věřím, že většina podnikatelů chce, potřebují daňové poradce, ekonomické poradce a další firmy, s nimiž musí spolupracovat.“ Diskuze se také zúčastnil David Šeich, předseda Unie malých a středních podniků ČR: Členské státy v procesu transpozice evropských norem do národního právního řádu dále navyšují administrativní zátěž „Záleží také na naší národní úrovni, abychom nebyli (a to se týká environmentálních směrnic i řady dalších), „papežštější než papež“, a abychom nepřijímali evropské právní normy v přísnější formě, než je nutné.“

Respekt institut, o.p.s. iniciuje, podporuje a realizuje projekty zaměřené na zkoumání nových řešení v oblasti věcí veřejných s cílem zlepšit kvalitu poskytování veřejných služeb v České republice.

R E S P E K T. C Z

5

f ot o g ü nter b art o š , ra d im b e z n o s ka , čtk

krátce

Odposlechy Babiše

První pokuty za těžbu sněhu v Jizerkách

Čermák osvobozen

Server Aktuálně.cz oznámil, že policie odposlouchává Andreje Babiše. Podle informací z neoficiálních zdrojů pokračuje policie ve vyšetřování letitých podvodů v podniku Čepro. Je-li majitel holdingu Agrofert Babiš z něčeho podezřelý, už policie nepotvrdila. Zajímavý na celé věci je jeden fakt. Andrej Babiš bez mrknutí oka oznámil novinářům, že o odposlechu ví, že se mu ten fakt donesl z několika stran. A k lepšímu přidal, že stejně tak ví o odposlechu, který byl na něj nasazen policií v souvislosti s vyšetřováním vraždy Františka Mrázka před dvěma lety. Možná nám zjevil Babiš tajemství policejní neschopnosti něco pořádného vyšetřit. Odposlechy jsou jednou z hlavních zbraní policie, a jestli je někdo zločincům a podezřelým prozrazuje, nemá policie šanci uspět. Q

Organizátoři mistrovství světa v  běhu na lyžích v  Liberci mohou zůstat klidní. Ačkoliv byli hlavními aktéry únorového svážení sněhu z chráněných oblastí Jizerských hor, žádný trest je nečeká. Pokuty dostanou jenom společnosti, které si organizační tým na akci najal. Stavbám silnic a  železnic, firmě ABP Plzeň a Jizerská o. p. s. tak hrozí, že každá bude muset zaplatit až dva miliony korun za to, že jejich bagry a  nákladní automobily vyjely neoprávněně při těžbě sněhu i  mimo horské silnice a poškodily chráněnou přírodu. Stopy po těžké technice zůstaly na horských loukách a  podél lesních cest. Rozhodnutí o  pokutách ale není pravomocné, společnosti mají patnáct dní na odvolání. Jak uvedl ředitel CHKO Jizerské hory Jiří Hušek, samotné orga-

Bývalý policista Tomáš Čermák obviněný státním zástupcem z napadení poslankyně Kateřiny Jacques byl odvolacím soudem osvobozen. Na prvomájové demonstraci před dvěma lety Jacques protestovala proti pochodu neonacistů. Policista Čermák měl zabránit kontaktu dvou nesmiřitelných skupin, proto vyzval Jacues, aby nevstupovala do prostoru, kde hrozil konflikt. Odmítla a  následovala potyčka, která skončila zatčením Jacques a jejím poraněním. Po incidentu byl Čermák propuštěn od policie a obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele a omezování svobody. Minulou středu ho soud očistil a předseda senátu Luboš Vlasák překvapivě dodal, že přestupku se dopustila Jacques, která neuposlechla policistu a společně s dalšími zelenými se chovala jako „fotbaloví rowdies“. Čermák chce zpět k policii. Q

6

f ot o čtk

Největší vládní strana rozpoutala v  Senátu spor o  přijetí Lisabonské smlouvy, která má stanovit pravidla budoucího fungování EU. Podle části občanských demokratů přenáší až příliš pravomocí do Bruselu na úkor národních států. Jediný hlas chyběl ve středu k tomu, aby ústavně-právní výbor doporučil horní komoře Lisabonskou smlouvu zamítnout. „Pokud je pravda, že my musíme říci ano, tak pak je skutečně lepší z té Unie vystoupit, protože to je absolutní absence demokracie,“ prohlásil šéf výboru Jaroslav Kubera (ODS) a  následně se k  němu připojili i  další tři straničtí kolegové. Na jednoznačném stanovisku, stejně jako na návrhu přezkoumat Lisabonskou smlouvu Ústavním soudem se ale výbor neshodl. Jednání o klíčovém dokumentu budou v Senátu pokračovat tento týden. Q

f ot o čtk

Lisabonská smlouva v Senátu

nizátory svážení sněhu nelze hnát k  zodpovědnosti. Neumožňuje to zákon. „Myslet si o tom můžeme cokoliv, ale jejich zodpovědnost zůstává jenom v morální rovině,“ řekl Hušek. Jak se s  celou věcí organizační tým libereckého mistrovství vypořádá, není jasné. „Nebudeme se k tomu vyjadřovat, nemáme dost informací,“ prohlásil tiskový mluvčí týmu Zdeněk Soudný. Jediné, co organizátorům zatím skutečně hrozí, je ekologická anticena Ropák roku pro jejich šéfku Kateřinu Neumannovou. Nominaci dostala nejen za drancování v Jizerských horách, ale i za stěhování sněhu ze Šumavy na Pražský hrad, kde její tým pořádal na sklonku loňského roku jednodenní běžkařskou show. Zda Neumannová Ropáka získá, se rozhodne koncem dubna. Q

Respekt ↑

Despekt ↓

Šéfredaktoři českých novin se zastali svých slovenských kolegů. Nový tiskový zákon na Slovensku zavádí široké právo na odpověď. To umožňuje vymáhat otištění reakcí i na pravdivé články. Tato povinnost „odradí čtenáře a ve svém důsledku významně omezí svobodu slova“, napsali šéfredaktoři slovenskému prezidentovi Ivanu Gašparovičovi a vyzvali ho, aby zákon nepodepsal.

Předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek pokáral české politiky za to, že houfně odmítají účast na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Pekingu. Jejich postoje označil za pokrytecké. Zároveň se pustil i do organizace Olympic Watch za karikaturu olympijského loga (spodní dva kruhy nahradila želízky). Čínští komunisté by s ním jistě souhlasili.

Češi chtějí zakázat kouření Kouření na veřejnosti by se podle názorů většiny Čechů mělo dále omezovat. Jak zjistil nejnovější průzkum společnosti STEM, 57 procent lidí se vyslovilo pro přijetí zákona, který by kouření omezoval ve všech veřejných prostorách včetně restaurací, kaváren a diskoték. Dvě třetiny lidí jsou pro to, aby v restauracích bylo povinné vybudovat pevné zdi oddělující prostor pro kuřáky a nekuřáky. Podpora omezení kouření na veřejnosti vychází podle STEM mimo jiné z toho, že v české společnosti převažují nekuřáci. Mezi Čechy je jich 69 procent. Novelu protikuřáckého zákona, která zaváděla úplný zákaz kouření v restauracích, měla už v  březnu projednat Poslanecká sněmovna. Poslanci ale projednávání odsunuli na červen – údajně kvůli velkému množství pozměňovacích návrhů. Q R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

f ot o p r o f ime d ia . c z , g l o b e me d ia / re u ter s

Španělské ministryně Minulý týden sestavil španělský premiér José Luis Rodríguez Zapatero svou novou vládu. V minulém legislativním období vládl se stejným počtem ministrů jako ministryň. Letos dochází k ještě většímu prohloubení „emancipace“ ve vládě. Poprvé v historii země v ní bude více ministryň než ministrů, konkrétně devět žen a osm mužů. Dvěma nově jmenovaným ministryním není ještě ani čtyřicet let, ta nejmladší, jednatřicetiletá Bibiana Aídoová, povede nově zřízené ministerstvo rovných šancí. Carme Chacónová je první ženou ve funkci ministryně obrany. Další novinkou španělské vlády je vytvoření ministerstva vědy a inovací – tímto krokem chce premiér naplnit své předvolební sliby ohledně nového směřování ekonomiky směrem od závislosti na stavebnictví k vědě a novým technologiím. Ministerstvo povede uznávaná profesorka genetiky a biotechnologií Cristina Garmendiaová. Q

Maoisté vyhráli

Klid v Keni?

Papež v Americe

Po letech mocenských zvratů a občanské války mezi armádou a maoistickými rebely čekají Nepál velké změny. Nedávné parlamentní volby totiž vyhráli právě maoisté, když získali 116 křesel z 215. Všichni teď s napětím čekají, co bude dál. Maoisté mají krajně levicové představy o chodu státu a ekonomiky. V rámci celonárodní dohody už ale velitelé armády prohlásili, že budou s  novou vládou spolupracovat. Hlavním odpůrcem maoistů byl dosud král, s jeho hlasem se už příliš nepočítá, neboť hlavní politické strany se již před volbami dohodly na ustavení republiky. Otázkou je také spolupráce nové vlády se zahraničím. Indie vlastní maoistické skupiny tvrdě potírá a americká vláda vede nepálské marxisty na seznamu teroristických organizací. Mnoho prostoru k manévrům však není. Pokud by se například armáda proti nové vládě vzepřela a vzala moc do svých rukou, čeká Nepál další zničující válka. Q

Keňa má od minulé středy novou vládu. Po takřka dvou měsících se tím splnil základní požadavek dohody, která ukončila nepokoje po zfalšovaných prosincových volbách – zahynulo při nich 1500 lidí, dvě stě tisíc Keňanů přišlo o domovy. Soupeři v  prezidentské volbě – dosavadní prezident obviněný z  falšování výsledků Mwai Kibaki a vůdce opozice Raila Odinga – si nyní rozdělí moc v zemi. Kibaki zůstává prezidentem, Odinga obsadí nově zřízený post premiéra a jejich strany si rovným dílem rozdělí místa ve vládním kabinetě. Ještě předminulý týden se zdálo, že jednání zkrachují. Neústupnost dosavadního prezidenta, který nakonec uhájil klíčové ministerské posty, vedla k  přerušení jednání a  k  opětovnému výbuchu pouličního násilí. Ke klidu v Keni je však pořád daleko – vláda musí zajistit návrat uprchlíků do jejich domovů, oslabit násilné gangy v Nairobi a začít řešit dlouhodobé problémy v nerovném přístupu různých etnik k půdě a zaměstnání. Q

Papež Benedikt XVI. minulý týden poprvé ve své funkci navštívil Spojené státy. Hlava Vatikánu přiletěla do země, ve které podle průzkumů 60 procent katolíků názorově nesouhlasí s  oficiálními postoji církve. Američané Vatikánu zazlívají především přehlížení skandálu se sexuálním zneužíváním mladistvých kněžími v  roce 2002. Benedikt XVI. se teď na své cestě snažil překonat zklamání amerických katolíků, k nimž se hlásí čtvrtina obyvatel USA. Na své cestě projevil „hluboký stud“ za „zlo“ páchané pedofilními kněžími. „Slova nemohou vyjádřit bolest a škody, které zneužívání přivodilo,“ řekl ve Washingtonu, a poté se dokonce setkal s  oběťmi zneužívání. Ve Washingtonu se hlava římskokatolické církve sešla s Georgem W. Bushem, jednalo se o 25. setkání vrcholných představitelů Vatikánu a Spojených států. USA s Vatikánem navázaly diplomatické styky až v 80. letech za prezidenta Ronalda Reagana. Q ↓ inzerce

Ať už s Respektem pobíháte v aprílovém počasí, nebo jste s ním zalezlí za kamny, naše životní pojištění se vždy přizpůsobí rytmu Vašeho života. Životní pojištění RYTMUS 800 170 000 Allianz – stojíme při Vás R E S P E K T. C Z

7

z kraje

A tady budou plné regály. (Marcela Nigrínová na místě budoucího supermarketu) f ot o kare l c u d l í n

Máchův supermarket

Bělá pod Bezdězem

Obyvatelé Bělé pod Bezdězem chtějí lépe nakupovat

C

hceme více zákusků, pečiva, spotřebního zboží, mléčných výrobků, toužíme po cenových akcích. Chceme prostě supermarket, a to nejlépe diskontní obchodní zařízení PLUS. Tak zní požadavek petice občanů malého městečka Bělá pod Bezdězem místnímu městskému úřadu. V pětitisícovém sídle na dohled od legendární Máchovy zříceniny hradu totiž zatím hala nějakého obchodního řetězce chybí, což pětinu obyvatel donutilo k protestnímu podpisu. „Všude jinde ho mají, a někde dokonce dva, tak proč by neměl být i u nás,“ vysvětluje svůj boj za supermarket bývalá učitelka češtiny, dnes vedoucí místního pěveckého sboru a hlavní organizátorka petice Marcela Nigrínová. Nabídka místních obchodníků prý už představám pohodlného moderního života nestačí. „Máme tady patery potraviny, buď jsou drahé, nebo prodávají prošlé zboží a mívají staré scvrklé ovoce. Chceme si vybírat kvalitní zboží ve slušném prostředí,“ říká za signatáře petice paní Nigrínová. „Když tady město postavilo tak příšernou sportovní halu, tak může pomoci postavit i pěknou moderní prodejnu.“ Jenže radnice v Bělé se do stavby nehrne. Podle starostky Daniely Pastorkové totiž obci nepřísluší organizovat podnikatelskou aktivitu nějakému konkrétnímu prodejci. „My můžeme případnému

8

zájemci podmínky jenom vytvořit, třeba odprodejem vhodného pozemku,“ říká starostka. „Jenže nikdo z velkoprodejců se zatím o nás nezajímal, mají to jistě dobře spočítané: tady by si asi k penězům moc nepřišli.“ Podle starostky jsou sice velkoprodejny všude v okolí ve větších městech jako Doksy či Mladá Boleslav, ale tam mají nepoměrně větší odbytiště. „I srovnatelné Doksy se stávají v létě třicetitisícovým letoviskem,“ říká starostka. I když zatím na radnici oficiálně petici nepřevzali, Daniela Pastorková slibuje, že se jí budou určitě zabývat. „Chceme ukázat dobrou vůli,“ říká šéfka radnice. „Ale znovu opakuji: v naší moci je jen to, že v jedné prodejně, kterou vlastní město, uspořádáme nové výběrové řízení a služby pomůžeme zkvalitnit.“ Jednou z prodejen, kde údajně podle signatářů petice prodávají „staré pečivo“, jsou potraviny Jaroslava Bartoně nedaleko školy na okraji Bělé, kam chodí na nákup lidé z místního sídliště. V obchodě mají stejně pestrou nabídku jako kdekoliv jinde: chléb, sýry, mléko, čokolády, salámy, nedaleko mýdel, krémů a aviváží je vidět stojan s novinami. „Samozřejmě velkoprodejnám nemůžu cenově konkurovat, jenže kam budou chodit staří lidé, někam za město?“ posílá petičníkům řečnickou otázku obchodník Bartoň. „Co

se týče pečiva: odbírám stovky kusů denně a nemám důvod je někde skladovat do druhého dne. Prostě se po nich jen zapráší.“ Pan Bartoň si nedělá iluze: pokud za městem vyroste supermarket, jeho prodejna zcela jistě zkrachuje. „A nebudu sám,“ říká obchodník. Další potraviny jsou až na rozlehlém Masarykově náměstí. Také jejich majitelka Jana Hríbová prý se „supermarketem okamžitě končí“, stejně tak jako malé knihkupectví hned vedle. „Zničí celé město a všechny drobné podnikatele vyžene,“ říká jeho majitelka Jiřina Jirásková na adresu supermarketu. „Pak tady budou jen prázdné ušpiněné výlohy.“ Marcela Nigrínová však bojuje dál, a dokonce už pro krychli velkoprodejny vybrala místo, těsně za městem v polích směrem na Doksy. „Taková je prostě doba,“ říká na obavy, že nákupní hala poznamená kolorit slavného města Máchova kraje a negativně ovlivní jeho život. „Navíc tady nic takového, jako je život města, není: nemáme ani jednu hezkou restauraci, kde by se nekouřilo. A současné obchody – ty prostě zavřou každý den v pět a hotovo.“ Q JAN BRABEC

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

↓ inzerce

vaše otázky

Může se ptát zaměstnavatel na těhotenství? Pracuji v personální agentuře a nedávno se nám vyskytl poměrně zajímavý případ. U klientské společnosti jsme umístili jednu dámu. Když se ale ukázalo, že je těhotná, zaměstnavatel ji ve zkušební lhůtě propustil. Vím, že během zkušebního období není nutné uvádět žádný důvod k propuštění zaměstnance. V každém případě mě napadly následující otázky: 1. Je v souladu se zákonem propustit těhotnou ženu jen na základě tohoto důvodu? 2. Měla tato žena povinnost nahlásit svůj stav ještě během přijímacího řízení? 3. Klient nás obvinil, že jsme mu tuto skutečnost zatajili – faktem však je, že jsme to netušili. Je v souladu se zákonem se na stav kandidátky ptát? 4. Moje poslední otázka se také týká výběrového řízení: Má klient právo požadovat pouze životopisy s fotografií? Děkuji vám předem za odpověď a poprosila bych vás o zachování mého jména v anonymitě.

Zeptali jsme se tiskového mluvčího ministerstva práce a sociálních věcí Štěpána Černouška, právničky Ivany Spoušťové a expertky na pracovní trh Heleny Skálové z organizace Gender studies: Jak sama píšete, z čistě právního pohledu nelze proti propuštění těhotné ženy během zkušební doby nic namítat. Smyslem zkušební doby je, aby obě strany, tedy zaměstnavatel a zaměstnanec, měli možnost ověřit si vhodnost nově uzavřeného pracovního poměru. A  proto zákon dává oběma stranám možnost smlouvu během tohoto období z  jakéhokoli důvodů zase zrušit. Na druhé straně je ale také v pořádku, že těhotná žena svůj stav před nastoupením do práce nehlásila. Zaměstnavatel si totiž smí od svých zaměstnanců vyžadovat jenom takové informace, které přímo souvisejí s výkonem konkrétní práce. Jedná-li se například o fyzicky náročnou činnost či o práci s chemikáliemi, které jsou pro těhotné ženy nebezpečné, může se zaměstnavatel na fyzické předpoklady k danému úkolu ptát, jinak ne. Totéž platí pro fotografie uchazečů. Proto zaměstnavatel v uvedeném příR E S P E K T. C Z

PTEJTE SE VÁŽENÍ ČTENÁŘI, POKUD MÁTE NA POLITIKY NEBO ÚŘEDNÍKY NĚJAKOU OTÁZKU, NAPIŠTE NÁM JI. MY VÁM V RÁMCI MOŽNOSTÍ ZAJISTÍME SROZUMITELNOU ODPOVĚĎ. PIŠTE NA → [email protected]

padě nemá žádný důvod vaši personální agenturu obviňovat. Podle expertky na pracovní trh Heleny Skálové zaměstnavatel, který propustí zřejmě dobře kvalifikovanou ženu jenom z důvodů těhotenství, se sice nedopouští porušení zákona, nicméně však jedná v rozporu s dobrými mravy – a  také velmi krátkozrace. Ušetří sice náklady spojené s odchodem pracovnice na mateřskou dovolenou, ale zároveň vynaloží další prostředky na nábor nové pracovní síly a její zaučení. Zároveň promarní příležitost získat velmi loajální zaměstnankyni. Ani délku pracovní absence v souvislosti s mateřstvím nelze jednoznačně předvídat, stále větší procento matek se vrací do zaměstnání velmi brzy po porodu, obzvlášť cítí-li podporu a zájem ze strany zaměstnavatele. Q

9

komentáře sociální demokracie

str. 10

KURZ KORUNY

str. 11

DEMOKRACIE V EVROPĚ

str. 12

GLOSA

str. 12

Musí to bolet

Pětadvacet za tvrdou

Rodí se velká idea

Vyhořelá vláda u soudu

Erik tabery, anneke hudalla

Luděk niedermayer

TIMOTHY GARTON ASH

erik tabery

Paroubkova strana sáhla po negativní kampani. Jak bude fugovat v Česku?

Horší než příliš silný kurz měny je už jen kurz slabý. Jak si naše ekonomika poradí se silnou korunou?

Evropa, kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Je na místě se dohodnout, co si pod ní představujeme.

Ústavní soud zkoumal ústavnost zdravotnických poplatků a předvolal premiéra Topolánka i ministra zdravotnictví Julínka.

sociální demokracie

Musí to bolet Negativní kampaň se vrací ve velkém stylu, pomůže ČSSD? Jsme odsouzeni k negativní kampani. Zdá se, že socialisté podlehli kouzlu ostrého vymezování se vůči konkurentům. Představitelé ČSSD se totiž domnívají, že za jejich úspěchem v parlamentních volbách 2006, kdy se nečekaně těsně dotáhli za vítěznou ODS, stojí právě strašení programem konkurence. Nápad s ODS minus se tak vrací před krajskými a senátními volbami, a to v ještě ostřejší podobě. Funguje v Česku skutečně negativní kampaň?

Burcovat, burcovat Když zazní volební motto sociálních demokratů namířené proti ODS „Odsouzeni k reformě“, je na místě přiznat, že je chytlavé. Dobře se pamatuje, jasně definuje postoj ČSSD k vládním krokům a zní úderně. To vše dokreslují sugestivní plakáty se smutným děckem, chudákem důchodcem (ty ODS obrala) a naopak se zářícím milionářem s doutníkem (tomu ODS pomohla). Socialistům průzkumy veřejného mínění ukázaly, že zejména poplatky u lékaře jsou téma, které vášnivě řeší drtivá většina českých domácností. Každý na ně má názor. navíc většinou negativní. Není podstatné, že krajské volby nemají s celostátní politikou moc společného. Jiří Paroubek už veřejně vyhlásil, že z regionálního klání chce udělat celonárodní referendum o české vládě. Tuto cestu by zřejmě ČSSD doporučil každý autor volebních strategií – sociální demokraté totiž už léta drtivě prohrávají komunální, krajské i senátní volby, protože k nim jednoduše jejich voliči nechodí. Nepovažují je za tak podstatné jako ty do sněmovny. Paroubkova strana to nicméně nebude mít lehké, protože podle většiny průzkumů jsou lidé s krajskými úřady spokojeni. Nejčerstvější výzkum agentury STEM ukázal, že je to 65 % občanů. Jak veřejnost přesvědčit, že má zapomenout na spokojenost a žádat změnu? V krajské politice se hledají těžko nějaká témata, která by umožnila ČSSD ukázat nějakou zásadní odlišnost od ODS. Možná tak privatizace nemocnic, ale ta už běží a většinou bez problémů. Jsme tedy zpátky u centrální politiky.

10

Zvolení negativní kampaně ale není tak bezchybný nápad, jak by se mohlo socialistům zdát. Dosud se neprovedl rozsáhlý výzkum, který by pozitivní vliv útočné propagace na voliče zhodnotil. V roce 2006 socialistům nepochybně hodně pomohlo to, že ODS měla tragicky špatnou kampaň. K výhře Mirka Topolánka nakonec posunul jeho větší klid a především fakt, že ČSSD měla za sebou už osm let vládnutí a lidé chtěli změnu. Navíc přednost negace se může stát i nevýhodou – je příliš vidět. Socialistům se tak může stát, že voliči, kteří čekají nějakou pozitivní nabídku, ji přes rámus neuslyší a podpoří někoho jiného. Paroubek už proto začal slibovat – vše bude zadarmo a na vše pošleme dotace. Bohužel říká, že se to bude pořizovat na dluh. Hrozí také doprovodný efekt celonárodního „referenda“, a to ten, že zmobilizuje i stoupence vládních stran, kteří budou chtít potvrdit svou volbu z roku 2006.

Možné nevýhody Odborníci se v názorech na úspěšnost negativních kampaní dost liší. Pokud budete chtít, nabídnete citace renomovaných expertů, které si budou výrazně protiřečit. Pravda ale je, že třeba časopis Campaings and Elections uvádí, že špinavé kampaně se stávají „největším americkým vývozem“ a na mnoha místech planety fungují stejně jako v Americe. Někde se ale třeba nechytly téměř vůbec. Michael Kronacher, spolumajitel agentury Becker Kronacher, významné poradenské agentury pro politickou komunikaci v Berlíně, říká, že „by svým klientům negativní kampaň nedoporučoval, protože vždycky hrozí, že veřejnost nezachytí obsahové poselství takové kampaně a zaregistruje jen její ,špatný styl‘, který straně nakonec uškodí“. Tento argument je mezi odborníky velmi častý a v Česku to postihlo například ODS v roce 2002. Další výhradou je (a na ní se shodnou téměř všichni), že odrazuje mladé voliče. Ti většinou neřeší životní těžkosti a spíše očekávají pozitivní ná-

vrhy. Pokud tedy politici vsadí zejména na negaci, mají malou šanci zaujmout. Přední německý expert na politickou komunikaci Otfried Jarren říká, že v zemích, jako je Německo, Rakousko či Švýcarsko, se tolik negativní kampaň u velkých stran neobjevuje, protože tam funguje „politický systém, který vyžaduje široký konsenzus pro téměř každé politické rozhodnutí“. Pan Jarren je zastáncem ostrých střetů při kampaních, protože umožňují veřejně diskutovat náročná témata, která by jinak bobtnala pod povrchem. „Na druhé straně je samozřejmě otázka, do jaké míry je politický systém postkomunistické země dostatečně vyvinutý a ,zralý‘, aby negativní kampaň neměla destabilizující dopady na celý systém.“

Nejistá budoucnost A tady jsme u nejdůležitější otázky – co to s námi udělá. Volební výsledky už dlouhá léta naznačují, že Češi nedávají dramatickou přednost ani levici, ani pravici. Chtějí správu země, kde chybí extrémy. Takže reformy ano, ale mírné. Zadlužování také může být, ale nepřehánějme to atd. Možná se ani nevyhneme německému modelu, kde musela vzniknout velká koalice složená z konzervativců i socialistů. Zatímco se tedy politiky hlavních stran (když jsou u vlády) sbližují, kampaně hlásají propastné rozdíly. To ale bude vzbuzovat zmatek u veřejnosti a může vést k menší chuti účastnit se příště voleb a veřejného života. Sociální demokraté to musejí vědět, vždyť s kým po krajských či parlamentních volbách budou vládnout? Pokud budou chtít dodržet svůj slib, že s komunisty ne, tak jim zbývají lidovci a zelení. A ti jsou dnes, i když se to mnohdy nezdá, přece jen reformní. Rozhodně odmítají zadlužování na úkor budoucích generací. Současná strategie ČSSD může v blízkých volbách přinést úspěch, ale je krátkodechá. Míří totiž na rozhněvané voliče starší generace. A to je značně nestabilní opora. Q ERIK TABERY, ANNEKE HUDALLA

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

kurz koruny

Pětadvacet za tvrdou Co způsobuje silná koruna

D

olar za 16, libra za 31 a euro za 25. Ještě před pár měsíci by tato čísla vypadala spíše jako parodie supermarketových výprodejů než jako korunové ceny ze stránek obchodníků s cizí měnou. Rekordní síla české měny motá hlavu ekonomům, novinářům a vzhledem k blížící se turistické sezoně i prázdninovým cestovatelům. Ne že by padesátník ušetřený na každém euru zlevnil dovolenou v Řecku natolik, aby vyšla stejně draho jako letní kempování u rybníka, ale na nějakou tu zmrzlinu pro děti a drink pro rodiče by to vyjít mohlo. Euro za 25 provokuje více otázek než jen to, zda kapesné na dovolenou koupit už teď. Rychlé posílení koruny (před rokem stálo euro víc než 28 Kč) sice přinese rychlý pokles inflace ze současných „nečeských“ 7 %, zároveň ale posiluje pravděpodobnost zpomalení růstu ekonomiky, na který již tak doléhá nepříznivý vývoj ve světě.

Česko bohatne Zkušení centrální bankéři říkají, že jen jedna věc je horší než příliš silný kurz. A tou je kurz příliš slabý. V současném rozkolísaném světě je ale „správný“ kurz – tedy ani silný, ani slabý – nedostatkovým zbožím. Nepadá jen dolar (což vede k hodně silnému euru). Oslabení libry snese srovnání jen s její krizí roku 1992 (cesty Čechů do Anglie jsou teď mnohem příjemnější zážitek než kdykoliv v minulosti), dvojcifernému propadu čelí rumunský lei, ohrožena je po delší době turecká lira a fluktuace kurzu ohrožují i bohatou ekonomiku Islandu. Nejen tempo ekonomického růstu, ale i směnný kurz rozhodují o tom, jak si naše země stojí v porovnání s okolím. Z tohoto pohledu učinila naše ekonomika za poslední měsíce tygří skok kupředu. Loňské zhruba 10% zvýšení vytvořeného produktu v ČR v korunách (bez vlivu inflace) totiž díky posílení kurzu k euru vede k více než 20% zvětšení velikosti naší ekonomiky, měřeno v eurech. U „starých“ zemí EU obdobný indikátor dosahuje hodnoty kolem 5 %, což znamená, že jsme doháněli bohatou Evropu dvojciferným tempem. Obdobně dramaticky roste i kupní síla. Méně patrně v tuzemských obchodech, jejichž ceny jen pomalu reagují na silnou korunu, ale zcela viditelně při návštěvě našich západních či jižních sousedů. Euro za 25 Kč spolu s 5–10% růstem mezd (platy v eurech jsou tak proti loňsku o 15–20 % výše) nás pozvolna dostávají z kategorie chudých příbuzných se svačinou ve staniolu. Navíc silný kurz zlevňuje i dovozy (třeba technologií), jejichž větší dostupnost přispívá k dalšímu posílení pozice naší země.

Ale není to zadarmo Následují již ne tak dobré zprávy. Nepříliš bolestné se jeví, že v obchodech stále ještě nevidíme adekvátní pokles ceny dováženého zboží. Obchodníci stejně jako v minulosti čekají, zda se výrazná R E S P E K T. C Z

změna kurzu ukáže jako trvalá. V mezidobí spíše než snižování cen volí různá dočasná opatření typu akčních slev. Pokud však kurz na 25 Kč za euro setrvá, ceny dováženého zboží dolů půjdou. Skutečný problém však mají výrobci, nejvíce exportéři. To, čím procházejí již déle exportéři do dolarové oblasti, tedy propad tržeb vinou slábnoucího kurzu, postihne, i když v menším rozsahu, i ostatní vývozce. Vyvážíme přitom hlavně výrobky (elektroniku, auta, komponenty), u kterých je omezená možnost navyšovat rychle prodejní cenu v eurech. A v situaci, kdy evropská ekonomika čelí nepříznivým vyhlídkám, je tato šance ještě menší než jindy. Podniky tedy čeká nižší zisk, a to buď hned, nebo poté, co se vyčerpá určitý polštář zajišťovacích devizových operací, které propad příjmů zbrzdí. Výsledkem je menší konkurenční schopnost našich firem a zároveň zvýhodnění zahraničního zboží na našem trhu (tlačící i na firmy, které nevyvážejí). Kdyby tento vývoj pokračoval, došlo by i bez zpomalení evropských ekonomik k poklesu tempa růstu naší ekonomiky, nárůstu nezaměstnanosti a v první fázi zřejmě i ke zhoršení platební bilance státu. Pochopitelně, menší prosperita země nepotěší ani správce státní pokladny, neboť sníží příjmy a zvýší výdaje. Tento krátkodobě nepříznivý vývoj mohou i ty nejvhodněji volené reakce makropolitik, jako v případě „státních politik“ podpora flexibility ekonomiky a zapojení takzvaných automatických stabilizátorů (akceptování navýšení schodku veřejných financí) a  v  případě měnové politiky zase udržování nízkých úrokových sazeb, jen mírnit, nikoliv však zvrátit.

Dva scénáře Ekonomická teorie říká, že na popsaný vývoj bude směnný kurz reagovat oslabením, a díky tomu se

postupně obnoví ekonomický růst. Obdobná je zkušenost z roku 2002 – kurz se z úrovně kolem 34 podíval na 29 a pak se vrátil k 32 korunám. I tak ekonomové odhadují, že tato epizoda nás připravila o 1–2 procentní body ekonomického růstu. Co když tentokrát ke korekci nedojde a  koruna zůstane silná? Je tento scénář vyloučený? Není. Zaprvé, směnný kurz již dávno neovlivňuje jen ekonomická teorie, ale také přesuny kapitálu a očekávání investorů. Korekce makroekonomicky „nelogických“ jevů mohou trvat dlouho, či dokonce se nedostavují vůbec. Navíc si naše ekonomika v posledních letech vybudovala velmi dobrou konkurenční pozici. Za mzdy výrazně nižší než u našich západních sousedů produkujeme srovnatelné zboží a služby. S nízkými náklady zvládáme logistiku od zajištění nutné pracovní síly přes komunikaci a IT až po fyzické přesuny zboží. Příznivá očekávání ohledně kurzu koruny tedy mají do určité míry opodstatnění. Určitě existují výroby, které při euru za 25 postupně zaniknou. Netýká se to však velké části ekonomiky. Navíc uvolněná pracovní síla ze zrušených výrob spolu s dělníky, jejichž stále dražší práci postupně nahradí (díky kurzu) stále levnější technologie, může být použita efektivněji jinde, k prospěchu ekonomiky a obvykle i dotčených lidí. Nepřizpůsobí-li se (tedy neoslabí-li) výrazně směnný kurz, bude se muset přizpůsobit ekonomika. Dojde ke zpomalení zvyšování cen a změně struktury ekonomiky. Ta přinese dočasně viditelné zpomalení ekonomického růstu a zvýšení nezaměstnanosti. V  praxi pravděpodobně dojde ke kombinaci obou scénářů, tedy k  určitému oslabení kurzu, ale díky poměrně silné pozici naší ekonomiky ne na úroveň, na kterou jsme byli zvyklí. Q LUDĚK NIEDERMAYER

11

komentáře DEMOKRACIE v evropě

glosa

Rodí se velká idea Hledá se mnohohlavá saň pro demokracii

B

erlusconi je zpátky. Zapatero vypráskal konzervativce. Bude starostou Londýna Boris, či Ken? Evropa, před pětadvaceti stoletími kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Chaotická, často zkorumpovaná, zdeformovaná mediálními korporacemi, občas v rozporu se svou podstatou – Berlusconi! –, ale pořád demokratická, lidé v ní můžou měnit vlády. Neuplyne měsíc, aby někde v Evropě nebyly volby. A nikdy nevíte, kdo vyhraje.

I Češi by měli mít zájem Koncept antických Řeků, zvaný demokratia, je sice starý, ale pro mnoho Evropanů je novinkou: polovina dnešních evropských států si užívá konsolidované liberální demokracie sotva jednu generaci. Ale členství v Evropské unii – od Portugalska po Chorvatsko – posiluje tuto demokracii v jedné zemi po druhé a tato transformativní síla Evropy mění režimy efektivněji než jakákoli armáda. Dnes se v Evropě rodí velká idea: my, Evropané, bychom se měli shodnout na tom, že šířit moderní, liberální verzi demokratia za naše hranice je v našem vlastním zájmu. To by měl být hlavní cíl ev-

Čertovo kopýtko bude, jako vždy, ukryto v detailu. ropského projektu pro nejbližších padesát let. Ne někomu vnucovat jeden model pomocí zbraní ani „exportovat demokracii“, ale podporovat ji mírovými prostředky. „Ukazovat cestu neznamená ji vnucovat,“ řekl předseda Evropské komise José Manuel Barroso minulý týden, když uváděl do života novou mimovládní Evropskou nadaci pro demokracii (spolu s Václavem Havlem). Aby se to podařilo, musíme se ovšem nejprve shodnout na tom, že si to opravdu přejeme. Mnoha lidem, zejména na levici, „podpora demokracie“ připomíná  G. W. Bushe a jeho neokonzervativní vizi přeměny Blízkého východu, počínaje Irákem. Francouzští, španělští a němečtí socialisté ještě donedávna o podpoře demokracie mluvili jen velmi málo. To se teď sice mění, ale stále ještě potřebujeme společný závazek napříč politickým spektrem. A také se musíme shodnout, co považujeme za demokracii. Evropa je odolná vůči americkému „pokušení“ prostě proto, že její demokracie jsou tak různé: monarchie, republiky, prezidentské, parlamentní, centralizované, decentralizované. Těžko můžeme propagovat jeden model, když žádný nemáme. O to větší však máme důvod naši evropskou demokracii definovat. Rozhodně demokracii netvoří jen svobodné volby, má celý vějíř dalších rozměrů: právní stát, svobodná média, respekt k lidským

12

a menšinovým právům atd. až po zdravou veřejnou správu, civilní kontrolu armády a občanskou společnost. (Vím, že ne všechny členské státy jsou toho vzorem, ale to je téma na jindy.) V  rámci Evropské unie by bylo nejúčinnější tyto dvě věci – tedy co chceme a  co si pod tím představujeme – spojit do společného prohlášení Evropského konsenzu o demokracii, podobně jako se EU před několika lety dohodla na Evropském konsenzu o rozvoji. Některé vlády už tuto ideu začaly podporovat a tři státy, které budou Unii v následujících pololetích předsedat, by také měly na tom mít zájem: Francouzi (se svým ministrem zahraničí a veteránem lidských práv Bernardem Kouchnerem), Švédové, kteří v tom mají už tradici, a Češi, kteří ještě pamatují, jak důležitá je v zápase o demokracii pomoc zvenčí.

Dynamická struktura Čertovo kopýtko bude, jako vždy, ukryto v  detailu. Takové prohlášení by se mělo například vyhnout byrokratickému jazyku pro EU tak typickému, ale dát odpověď na otázku, kdo co má dělat a jak. Jedna věc je jistá: bude mnoho hráčů a každý bude potřebovat dohled. Evropská komise sice počítá s více než miliardou eur v letech 2007–2013 na pomoc demokracii a lidským právům, ale jsou její byrokratické procedury opravdu tím nejlepším nástrojem pomoci pro země, jako je Egypt či Pákistán? Zkušenosti z minulých dob nejsou povzbuzující. Například nadace německých politických stran jsou sice velkým hráčem a kdysi udělaly skvělou práci ve Španělsku a Chile, nejsou už ale příliš vypasené a samolibé? Každý z 27 států to dělá nějak po svém, ale je tady nově zmíněná Evropská nadace pro demokracii, jejímž cílem je být jakýmsi „průsečíkem znalostí“. A  tak tu na rozdíl od monolitického bruselského superstátu konečně máme slibnou dynamickou strukturu. Nejlepší, v co můžeme doufat, je sdílený přístup, ne jednotlivé politické koncepce a akce. Když to dokážeme, stane se naše rozdílnost naší silou. Představte si, že pro země, jako je Egypt či Maroko, se spousta evropských hráčů domluví na společném cíli a prioritách. Například na podpoře práv žen, svobody médií, soudnictví a mimovládních organizací. Místní vládci budou jistě prskat, ale nebudou tomu moci zabránit, protože s EU už podepsali dohodu o zásadách demokracie a respektu k lidským právům. Zkrátka, potřebujeme jakousi neškodnou evropskou hydru, mnohohlavou saň pro demokracii, moderní verzi antického mytického monstra na propagaci moderní verze toho nejlepšího vynálezu starých Řeků. Čas na tuto myšlenku právě nastal. Q TIMOTHY GARTON ASH

Autor je britský politolog.

Vyhořelá vláda u soudu Ústavní soud nabídl nepochybně zajímavou podívanou, když si na jednání o ústavnosti zdravotnických poplatků pozval premiéra Topolánka a ministra zdravotnictví Julínka. Potíž byla jen v tom, že se divák musel ubezpečovat, že se dívá na jednání soudu, a nikoli na diskusi politického klubu. Znovu se potvrdilo, jak je nepříjemné, když je šéfem Ústavního soudu bývalý vysoce postavený politik. Většina otázek Pavla Rychetského, silné emoce v jeho hlase i komentování dotazů jeho kolegů v taláru naznačovaly osobní politické angažmá. To narušuje důvěryhodnost, ostatně nejednou bylo na Topolánkovi i Julínkovi vidět, že by Rychetskému nejraději vykřičeli do tváře: Vždyť řešíme strasti českého zdravotnictví, na kterých máte coby člen vlád ČSSD význačný podíl. A kdo ví, možná Pavel Rychetský zase obhajoval někdejší politiku. Nic to ale nemění na tom, že oba členové současné vlády vyhořeli ještě rychleji než české sirky (a to už je co říct). Je špatnou zprávou pro nás média, že neschopnost obhájit zdravotnické reformy neodhalily už dříve rozhovory v tištěných médiích ani televizní či rozhlasové debaty. Podobně špatné vysvědčení dostala i opozice. Až ctihodné ženy a muži se dobře připravili a bortili jedno Julínkovo klišé za druhým. Hlavně jeho zmínky, že Česku nabízí to samé, co je skoro všude v Evropě. A ve chvíli, kdy ministr nedokázal odpovědět na otázku, za co si poplatkem vlastně pacienti platí, to budilo dojem, že by měl hodit ručník do ringu. Je to horší tím víc, že reforma není špatná, a doufejme, že ji soud nezhatí. Potvrzuje se stará bolest české politiky – neschopnost a vlastně nechuť vysvětlovat do detailu významné kroky vlády. Pohybujeme se ve dvou extrémech, kdy na jedné straně členové vlády nedbají na veřejné mínění a nesnaží se ho měnit, a na straně druhé dělá opozice jen to, co výzkumy ukážou. ERIK TABERY

aktuální glosy na → Glosy.respekt.cz

omluva Obchodní společnost R-PRESSE, spol. s r. o., jakožto vydavatel periodika Respekt, se tímto omlouvá JUDr. Miroslavu Janstovi za tvrzení uveřejněná v Respektu č. 44/2006, v článku autora Erika Taberyho, člena redakce Respektu, nazvaném „Bořitel státu J. P.“, že by JUDr. Miroslav Jansta vymýšlel za mnohamilionové odměny pro ČSSD takové korupční strategie, jako byl třeba ten posléze raději odvolaný návrh na vládní licenci pro výrobu biopaliv, a za tamtéž obsažené označení JUDr. Miroslava Jansty jako korupčníka.“ R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

na pozvání

Snad poprvé se v celé Evropě diskutuje o problematickém dědictví několika měsíců, které otřásly Evropou a světem.

Češi se rádi cítí jako ústřední bod světa. Ukazuje se, že tato jedinečnost je často jen domnělá.

Jacques Rupnik

(1950) je francouzský politolog a novinář narozený v Praze. Vystudoval Sorbonnu a Harvard, byl redaktorem BBC, v současnosti je ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences politiques v Paříži a přednáší na světových univerzitách. Je autorem řady knih.

Ve Francii se o osvobozujícím (vzpoura proti konzervativnímu gaulisticko-komunistickému statu quo) či zhoubném (podlomení tradičních hodnot) odkazu roku 1968 debatuje s o to větším elánem, že se k pamětníkům přidává mladá generace podrážděná antiosmašedesátnickými výroky prezidenta Sarkozyho. V Polsku se poprvé od roku 1968 otevřeně diskutuje o antisemitské kampani, kterou rozpoutalo stranické vedení proti vůdcům studentského hnutí ve snaze otevřeně použít nacionalismus pro legitimizaci komunistického vedení. V Praze po dvacetiletém zapomnění či zanevření vznikají podmínky pro nové pohledy na nedávné dějiny. Literárky otiskly slavnou debatu Kundera–Havel z roku 1968, na kterou už navázalo tucet dalších příspěvků, zatímco Ústav pro soudobé dějiny pořádá konference snažící se zařadit rok 1968 do souvislosti s ostatními dějinnými osmičkami. Osmašedesátý byl významnou křižovatkou evropských dějin, pokusem o zpochybnění domácího i mezinárodního statu quo rozděleného kontinentu. Odtud snaha mnohých pozorovatelů na Západě klást důraz na paralely a někdy opomíjet podstatné rozdíly. Podobnosti tohoto momentu „globálního vzrušení“ souvisely především s generační vzpourou mládeže podobného vzhledu (džíny a dlouhé vlasy) narozené po válce, se zájmem o stejnou hudbu a se sdílenou nedůvěrou v politický establishment. A neúspěch těchto hnutí měl potvrdit pocit sounáležitosti poražených utopií.

Cenná prohra S odstupem času se rozdíly jeví jako podstatnější a mají význam pro pochopení některých pozdějších nedorozumění mezi západní a středo-východní Evropou. První rozdíl se týkal slovníku a myšlenkové orientace. Západní levicová kritika „konzumní společnosti“ či formální demokracie se zdála pošetilá těm, kteří dvacet let budování socialismu spojovali s bojem ve frontách na maso a viděli v pražském jaru konečně možnost vrátit se k základním občanským svobodám. „Třetí cesta“ mezi kapitalismem a socialismem, kterou v podstatě nabízel Ota Šik, byla zároveň snahou o překonání ideologických a hospodářských dělítek v Evropě, zatímco pro protestní hnutí na Západě bylo slovo Evropa spojováno s kritikou kolonialismu a „společného trhu“. Milan Kundera vystihl ten rozdíl slovy: „Pařížský květen byl výbuchem revolučního lyrismu, zatímco pražské jaro bylo výbuchem postrevoluční skepse.“ Hlavní rozdíl byl ovšem v tom, co následovalo: v Praze bylo dědictví pražského jara důsledně likvidováno normalizací, zatímco v Paříži se dědictví května přeneslo do celé společnosti v podobě liberalizace mravů, společenských hierarchií a kulturního života. Čeští osmašedesátníci zaplatili za iluze jednoho jara normalizační daň, ze které se dlouze vzpamatovávali. V Paříži se naopak stali mimořádně vlivní v kulturně-politických elitách a médiích. Slovy Daniela Cohn-Bendita (bývalého studentského předáka, dnes zeleného europoslance): „Vyhráli jsme kulturně a společensky a naštěstí (!) jsme prohráli politicky.“ Q R E S P E K T. C Z

f ot o g ü nter b art o š

Utajená návštěva zdálky

f ot o g ü nter b art o š

Osmašedesátníci otevřeně debatují

Ivo Mathé

(1951) byl prvním generálním ředitelem České televize, a to v letech 1992–1998, zároveň působil jako viceprezident European Broadcasting Union (EBU). Po odchodu z ČT se stal vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, kde setrval do roku 2003. Do ledna 2008 byl rektorem Akademie múzických umění.

Málokdy je tak patrná sebezahleděnost nás – pyšných, bohužel nikoli hrdých – Čechů jako v případě naší domnělé intelektuální a tvůrčí jedinečnosti anebo při kontaktu s poněkud méně známou, byť významnou zemí. Či jejím občanem, lhostejno zda turistou či hlavou státu. Na začátku předminulého víkendu kroužilo nad Prahou několik letadel s označením Força Aéra Brasileira, aby z třetího z nich vystoupil Luiz Inácio Lula da Silva, prezident federace disponující podle Světové banky šestou nejsilnější ekonomikou naší planety. Poprvé byl zvolen až po své čtvrté prezidentské kampani v říjnu 2002 zhruba 53 miliony obyvatel Brazílie, na podzim roku 2006 pak opětně zvolen asi 58 miliony hlasů. Brazilský prezident se tradičně ujímá úřadu na Nový rok, nyní dvaašedesátiletý bývalý odborářský předák Lula – jinak se mu v Latinské Americe neřekne – má před sebou ještě takřka tři roky druhého čtyřletého mandátu. Brazílii nyní obývá asi 189 milionů lidí, je pátým největším státem co do počtu obyvatel i rozlohou. Lula do Prahy zamířil z dvoudenní návštěvy Nizozemska, kde prosazoval zejména vývoz biopaliv do Evropy. Na Pražském hradě však letitá brazilská zkušenost s biolihem k ničemu moc nebyla. Český prezident zdůraznil, jak má naše republika eminentní zájem na maximálním rozvoji vztahů. To jistě Brazilce potěšilo, jejich federace disponuje HDP 1,6 bilionu USD, na němž se 38 % podílí rozumně diverzifikovaný průmysl. V roce 2006 dosáhla aktivní obchodní bilance přes 46 miliard USD. HDP v České republice činí 150 miliard USD, objem našeho ročního vývozu do Brazílie 306 milionů USD. Brazilský výrobce dopravních letadel Embraer dodal od roku 1996 na všechny světové trhy přes 1200 strojů, jen za minulý rok 170, a má osm továren v USA, Číně, Singapuru a Evropě. O Brazílii toho jednoduše kromě fotbalu příliš mnoho nevíme. Ostatně, stále platná dohoda o kulturní spolupráci pochází z dubna roku 1989, o vědeckotechnické spolupráci dokonce z roku 1985. Ani brazilští studenti se neperou o možnost vzdělání na našich univerzitách, zřejmě nejsme takovým ústředním bodem světa, jakým se cítíme a tak rádi za podpory domácích médií vidíme.

Co ještě dělal Lula v Praze Podle českých novin a televizí tady Lula vlastně vůbec nebyl. Jen pozoroval, aby jeho ministr zahraničí Celso Amorim s Karlem Schwarzenbergem podepsali správnou dohodu o ekonomické a průmyslové spolupráci. Pak Luiz Inácio Lula da Silva navštívil Strahovský klášter, kostel Panny Marie Vítězné, kde je kromě Pražského Jezulátka kopie sošky Panny Marie z brazilského poutního místa Aparecida (z takřka 190 milionů Brazilců je 75 % katolíků). Návštěvu Prahy zakončil na Karlově mostě. V hlavních večerních zprávách věnovala Česká televize návštěvě 10 sekund, Nova ani jedinou. Zkrátka a dobře: nic zajímavého, natožpak zvláštního. Q

13

blog.respekt.cz

Kukemá Seděli jsme kousek od vesnice Lomba na břehu řeky Kukemá v angolské provincii Bié. Autem se na druhý břeh nedostanete. Na druhé straně cesty sice jsou, ale nenajdete je v mapách odminovávačů společnosti Halo Trust. Na přednášce o Angole jsem se promítáním fotografií ruin, zbídačených lidí a afrických vesniček z hlíny negativně dotkl angolských studentů, kteří se na přednášku o své zemi přišli podívat. Vyčítali mi, že jsem ukázal jenom „ošklivou“ Angolu a že se vysmívám ušmudlaným dětem v roztrhaných hadrech, kterým jsem věnoval celou jednu sekci fotografií. Měl jsem ukázat, jak se Angola obnovuje, jak ropné společnosti staví v Luandě moderní baráky, jak Číňané budují silnice, infrastrukturu, jak teče ropa. Pak se mě zastala jedna česká studentka, která říkala, že se jí ta venkovská Afrika, co jsem ukazoval, líbí. Africké domečky se stěnami spletenými z klacků, vyplněnými červenou hlínou, a střechou z trávy, že se jí líbí fotky usměvavých dětí v roztrhaných hadrech. Jaké je to opravdové a jak je naše evropská civilizace zkažená. Nechápal jsem ji a nechápal jsem ani Angolany, jen mi došlo, jak jsou si ty dva světy vzdálené.

Když jsme dojeli do Lomby, bylo ještě ráno. Dost vesničanů se už ale neudrželo na nohou. Byli opilí. Whisky se tam dováží balená v igelitových pytlících. Stačí ukousnout růžek a alkohol si vytlačit do útrob. Igelit je hospodárný a hlavně moc neváží, což je pro transport do odlehlých končin nejpodstatnější. Místním rybářům jsme přivezli síť, seděli jsme na břehu a čekali, až s ní přijdou lovit. Přiběhly děti a koukaly na nás, my je fotili a ony různě pózovaly. Bavily se tím. Dva kluci převáželi pocestné na druhou stranu řeky malou kánoí vydlabanou

z  jednoho kusu dřeva. Naložili motorku, naložili kolo s nákladem, matky s miminy na zádech i s košíky na hlavách a vypluli. Děti z břehu naskákaly do vody a plavaly vedle kánoe až na druhou stranu. Čas pokročil a jiné děti z vesnice přitáhly ke břehu špinavé nádobí, vedle dvě ženy praly prádlo a dvě holčičky vytahovaly z řeky plný dvacetilitrový kanystr s vodou, vláčely ho směrem k vesnici. Fotili jsme. Obrázky mi přišly zajímavé. Konečně dorazili rybáři a začali chytat ryby. My se obuli do vysokých gumových holínek a přidali se. Po vytažení sítí na břeh jsem se snažil pohovořit si o rybách s jedním z rybářů. Bylo to těžké, tušil jsem, že to, na co se ho ptám, ví. Loví už dlouho a loví úspěšně, na jeho loveckých schopnostech závisí obživa jeho rodiny, tak to vědět musí. Pořád opakoval stejné věty, úplně jsme si nerozuměli. Možná nechápal, na jaké samozřejmosti jeho života se ho ptám a proč vůbec. On se mě neptal na nic. Nabídl jsem mu cigaretu, vzal si ji. Q LUKÁŠ KALOUS

Redakčně kráceno. → KALOUS.BLOG.RESPEKT.CZ

rozhovory.respekt.cz

On-line rozhovor s Janem Švejnarem Jakým způsobem hodláte pokračovat ve svém politickém působení u nás?

Myslíte si, že poslanci a senátoři se dobrovolně vzdají práva volit prezidenta?

Luděk Belán ([email protected]) Rozhodl jsem se, že budu nadále aktivní ve veřejném životě. V současnosti řeším možnost založení nezávislého think tanku či „mozkového trustu“, instituce, která by využívala nejlepších poznatků v klíčových oblastech české společnosti za účelem vyvolání aktivní diskuse jak mezi odborníky a politiky, tak i mezi širokou veřejností v krajích a městech. Cílem bude zlepšení hospodářské a sociální politiky u nás.

lary Doufám, že poslanci a senátoři toto právo darují občanům, kteří ve veřejném mínění ukazují, že by rádi volili prezidenta přímou volbou. Poslanci a senátoři tím rozptýlí jakékoliv obavy z případné korupce či manipulování prezidentské volby.

Pohyboval jste se mezi politiky více zemí, máte tedy určitý nadhled. Má naše politická reprezentace ve světovém či evropském měřítku nějaká specifika? Kamil Sedlák Ačkoliv jsem si vědom obecně negativního hodnocení politické reprezentace mezi občany, měl jsem během kampaně možnost poznat i mnoho schopných a slušných zákonodárců. Oproti politikům v jiných zemích mám dojem, že čeští politici dávají menší důraz na pravidelná setkání a komunikaci s občany a využití jejich názorů při politickém rozhodování.

14

Jaké důsledky bude podle vás mít odkládání vstupu ČR do eurozóny a jaký termín zavedení eura považujete vy osobně za nejbližší reálný? Olga Richterová Naše ekonomika je připravena pro vstup do eurozóny stejně jako ekonomiky zemí, které tam již vstoupily nebo brzo vstoupí. Myslím, že bychom mohli vstoupit během dvou až tří let a že tento poměrně rychlý vstup je pro nás žádoucí. Odkládání tohoto kroku zvyšuje riziko výkyvu kurzu koruny, které nás může negativně postihnout vzhledem k tomu, že vyvážíme většinu naší výroby právě do zemí eurozóny.

V prezidentské kampani jste se postavil proti zavedení rovné daně. Odpůrci rovné daně

často argumentují tím, že rovné (např. patnáctiprocentní) zdanění není sociálně spravedlivé. Není prorogresivní zdanění spíš trestem za pracovitost, snaživost a vyšší pracovní nasazení? Kamil Sedlák Vaše otázka je na místě. Efekt progresivního zdanění se ukáže spíše u lidí, kteří mají silně rozdílné příjmy. Znamená to, že v rozumně progresivní daňové soustavě není intenzivnější práce (ve stejné profesní kategorii) příliš penalizována, spíše se jedná o jinou míru zdanění střední třídy a vyšších příjmových skupin.

Jaké jsou podle vás příčiny potravinové krize a možné důsledky? student ([email protected]) Příčiny potravinové krize jsou dány především zvýšením poptávky v rychle rostoucích zemích, jako je Čína a Indie. První důsledky vidíme ve zvyšování cen a nedostupnosti potravin v chudých zemích, např. v Africe. Dlouhodobě samozřejmě dojde ke zvýšení výroby potravin a je těžko odhadovat vývoj cen. Q → ROZHOVORY.RESPEKT.CZ

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

dopisy Co by se na Nově nechytlo Respekt 15/08

Mladí géniové sledují Bubílkovou Zaujal mě pozoruhodný výrok programové ředitelky ČT Kateřiny Fričové: „Nic ve zlém, ale vaše otázka na mne působí trochu jako projev intelektuální povýšenosti. Víte, že z hlediska vzdělanostních skupin má pořad Co týden vzal nejvyšší afinitu u vysokoškolsky vzdělaných dospělých starších patnácti let? Index 1,5 mluví za vše.“ Pokud je mi známo, vysokoškolského vzdělání se u nás dosahuje ve věku kolem 25 let, ale v diváckém prostoru ČT se zřejmě vyskytují i patnáctiletí vysokoškolsky vzdělaní géniové (ba dokonce z logiky výše uvedeného výroku vyplývá, že by mohla existovat i kategorie vysokoškoláků mladších patnácti let, ale to už asi přeháním). Je vidět, že honba za indexy způsobuje některým pracovníkům ČT jisté pominutí smyslů. Pavel Čejka, Praha Léčba Julínkem Respekt 16/08

Nejen Julínek Váš článek „Léčba Julínkem“ mi připadá, že byl napsán na objednávku ministerstva zdravotnictví. Opravdu je pouze ministr Julínek kom-

a jejich potřebám. A to jsou důchodci stále početnější skupinou ve společnosti. Česká spořitelna mi nabídla Osobní účet, ale nejsem si jist, zda je vhodný pro důchodce. Je tam např. ustanovení o tom, že když na účet přichází každý měsíc 20 tis. Kč a více, nemusím platit některé poplatky, které musí platit ten, kdo takový příjem nemá. Kdybychom na tento účet posílali se ženou oba důchody, ani tak dvacet tisíc nedáme dohromady. Někdo řekne – měli jste se více pracovně snažit! Jenže já musel po roce 1968 odejít z povolání, ve kterém jsem byl úspěšný, a musel jsem dělat podřadnou práci. To ti, co přišli po mně a „normalizovali“, mají vystaráno. Tomu se říká historická spravedlnost. Volím pana Škromacha. Někteří z podobných důvodů volí komunisty. Co na to důchodoví reformátoři? Josef Bubeník, Rájov u Mariánských Lázní

petentní osobou? Celý proces přijímání zákonů je bohužel velmi zmanipulován. Poslední kapkou bylo právě jednání předminulý týden, které „pasírovalo“ věcné záměry zákonů přes vládu do dalšího kola – paragrafového znění. Píšete, že jednání expertů nic neřešilo. Byla jsem tam (za Stranu zelených) a poctivě říkám, že se způsobem vypořádání připomínek souhlas dán nebyl. Z jednání však byl učiněn zápis, který zněl jako kladné vypořádání se s připomínkami a byl takto předán na jednání vedení koalice. Expertům nebyl tento zápis vůbec znám, natož aby ho odsouhlasili. PharmDr. Jarmila Skopová, Cvikov

Penzijní reforma a důchodci Jsem pokročilý důchodce s penzí pod 10 tis. Kč a s hrůzou zjišťuji, že mi brzy nebude důchod na všechno, co potřebuji, stačit. Ale – šetřil jsem, mám důchodové spoření a ještě ledacos, ale také jsem objevil problém. Když mi dojíždí stavební nebo důchodové spoření, vzniká otázka, kam s ním? Co udělat s penězi, které jsem si našetřil a „na stará kolena“ chci užívat? Když je chci použít, musím je vyzvednout najednou, ne po částech – tu na zuby, tu na dovolenou, tu na drahé léky... Myslím, že neexistuje produkt jakékoli banky, který by byl ušit na míru důchodcům

Oprava V článku Miliony pro Topolánkovy muže v minulém čísle jsme napsali, že se jednání ústeckého zastupitelstva o plánované stavbě paroplynové elektrárny účastnil za vládu ministr zemědělství Petr Gandalovič. Ministr Gandalovič byl na jednání jako zvolený zastupitel města Ústí nad Labem, ne jako člen vlády. Ministrovi i čtenářům se za omyl omlouváme. ↓ inzerce

každý chce mít

5,49 % Zajištěný fond

ČSOB Světové akcie 6 NA POZVÁNÍ Sledujte komentáře našich hostů k aktuálnímu dění. Pokračování oblíbené rubriky Respektu naleznete opět na RESPEKT.CZ. EDICE RESPEKT 28. 4. vychází spolu s časopisem Respekt kniha kreseb

přinesl v březnu našim klientům výnos 5,49 % ročně. Celkový výnos tohoto fondu je 33 %, což při investici 100 000 Kč zajistilo klientovi za 5 let zisk 33 000 Kč.

a obrazů Pavla Reisenauera s texty Zbyňka Petráčka. EDICE.RESPEKT.CZ.

Blahopřejeme těmto klientům!

ESHOP Sedm bouřlivých srpnových dnů roku 1968 zachytil Josef Koudelka v jedinečné sérii fotografií. Knižně vychází nyní, zakoupíte ji na ESHOP.RESPEKT.CZ.

Investujte s jistotou!

SEMINÁŘ Jan Ruml vystoupí na semináři Výboru na ochranu

nespravedlivě stíhaných, který se koná 22. 4. od 1300 v Senátu. Více v rubrice Respekt mimo Respekt na našem webu. DEMONSTRACE Podpořte svou účastí odvahu Českého olympijského výboru a našich sportovců v protestech proti porušování lidských práv v Číně a Tibetu na demonstraci 24. 4. v Praze v Opletalově ulici. FILMOVÁ PREMIÉRA Respekt je mediálním partnerem filmu Petra Zelenky „Karamazovi“. Premiéra filmu se uskuteční v Praze 24. 4. ROZHOVORY 21. 4. od 1500 Džamila Stehlíková, 23. 4. od 1100 Zdeněk Lukeš, 24. 4. od 1400 Jarda Olša (bývalý velvyslanec v Zimbabwe).

R E S P E K T. C Z

Při splatnosti vám vyplatíme 100 % investované částky a dosažený výnos. Své peníze můžete kdykoliv vybrat. Každý měsíc otvíráme několik nových zajištěných fondů. Navštivte pobočku ČSOB, kde vám investiční poradci doporučí nejvhodnější formu investice. Upozornění: Předchozí výkonnost fondu nezaručuje výkonnost v budoucnu. Hodnota investice a příjem z ní mohou v průběhu investičního období kolísat, a to dočasně i pod investovanou částku. Vyplacení vložené investice a dosaženého výnosu je zajištěno pouze ke dni splatnosti fondu.

Respekt_Fondy_100x132_SvetAkcie.indd 1

15

4/11/08 5:03:24 PM

česko soudní čekatelé

Ne, ne a ne

str. 21

Prezident Václav Klaus minulý týden opět odmítl jmenovat nejznámějšího soudního čekatele Petra Langera. ondřej kundra

Venkov

str. 22

Čí je to návnada?

V Kaplici kdosi neznámý tráví již přes dva roky zvířata. Možná se pohnou ledy – za trávení zvířat mají padat přísnější tresty. tomáš pavlíček

zpravodajské služby

str. 24

k věci

str. 24

Topolánek chce Randákovu hlavu

Jsme připraveni na zmírnění

Stále není jasné, od koho je nahrávka z legendární schůzky Šloufa s Weiglem v hotelu Savoy.

Mluvčí ministra zdravotnictví Tomáš Cikrt o tom, co se stane, když Ústavní soud zruší poplatky u lékaře.

jaroslav spurný

marek švehla

předseda ČSSD

Co ovládá Paroubka Jen málokterý politik vzbuzuje v Česku tolik emocí jako šéf opozice, a to i přesto, že o něm vlastně moc nevíme. Jaký je Jiří Paroubek (55) ve skutečnosti a o co v politice usiluje?

Pro jedny je symbolem politika, ze kterého jde strach: padá si kolem krku se syrskými diktátory, odmítá nezbytné reformy, chtěl by řídit zemi s komunisty. U druhých naopak jeho návrat k moci vyvolává neskrývanou radost: nebude radar, poplatky u lékaře ani Čunek. Podle aktuálních stranických preferencí má dobře našlápnuto stát se opět premiérem a s tím se logicky vynořila otázka, co by na nás z našich obav či nadějí spojovaných s jeho osobou dopadlo.

Nechci se vás dotknout Muž za mikrofonem je ve svém živlu. S pohledem namířeným přesně do hledáčků tří přítomných televizních kamer čeká, až na nich blikne červené světélko on-line. V tu chvíli vytáhne malý bloček s ručně psanými poznámkami a bez zaškobrtnutí spustí svou řeč. Téma přednášky Jiřího Paroubka zní „Stotřicáté výročí sociální demokracie“. „Je potřeba nejen bilancovat, ale dívat se i do budouc-

nosti,“ říká dobře naladěný Paroubek a pobízí asistentku, aby všem přítomným novinářům (vlastně totiž nejde o přednášku, ale o tiskovou konferenci) rozdala publikaci připomínající tohle významné partajní jubileum. Když je úkol splněn, šéf opozice mění tvář, tón i předmět setkání. Pohled odvrátí od objektivů kamer a přísnýma očima začne přejíždět tváře přítomných žurnalistů. „Ptali jste se pana Topolánka, jestli při návštěvě Vietnamu zmiňoval otázku lidských práv, jako jste se na to ptali mě v případě Sýrie?“ ptá se vyčítavě a hned si sám odpovídá, že asi ne, protože „když byly v roce 1975 ve Vietnamu zřízeny koncentrační převýchovné tábory, mnozí z vás chodili do mateřské školky nebo ještě neexistovali“. Asistentka mezitím rozdává další tiskovou zprávu. Jmenuje se „Alespoň trochu objektivity“ a  Paroubek v  ní novinářské „šmoky“ žádá, aby když už chtějí psát o jeho slavném výroku „nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má“, kterým chtěl před časem veřejnosti dát najevo své kvalitní ošacení a vysoký životní styl, zároveň vždy dodávali, že „Jiří Paroubek má nejnižší příjem ze všech členů Poslanecké sněmovny a jako předseda ČSSD z titulu své funkce nepobírá žádný plat“. Po výčitkách a finančním komuniké následuje krátký prostor pro dotazy. „Odmítáte vládní program reforem, mohl byste, prosím, nastínit, jaké alternativy vůči němu nabízíte a o co v politice usilujete?“ zní jeden z nich. „Nejsem žádný šarlatán, abych tady něco takového v pár větách zformuloval,“ odpovídá s odkazem na nedostatek času předseda sociální demokracie. Na konci tiskovky se pak ještě chvíli zdrží v místnosti. „Nemohl byste si najít nějaký termín, kdy by bylo možné si s  vámi v  klidu pohovořit o vaší politice a dalších plánech?“ oslovuje šéfa ČSSD ještě jednou tentýž novinář. „Ne, to nejde,“ odpovídá Paroubek. „Mám dlouhodobě nabitý program, nemám na to čas.“

Novináři, piď te se Dětský den s ČSSD. (J. P. a Zuzana Paroubková, když ještě neměla strach z pomsty svého muže, 1. 7. 2007) F ot o g ü nter b art o š

16

Je krátce po sedmé ráno a před sídlem nejsilnější opoziční strany v centru Prahy zastavuje tmavá R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Ruce pryč od Sýrie, šmokové! (130. výročí vzniku ČSSD, duben2008) F ot o mi l an j ar o š

limuzína. Z ní vyskakuje Jiří Paroubek v tmavém obleku a rázným krokem vyráží do své kanceláře. V tu chvíli už má přečtený padesátistránkový přehled denního tisku, který mu připravuje specializovaná mediální agentura a každé ráno mu ho před jeho dům přiváží jeho osobní řidič. Monitor obsahuje všechny mediální výstupy, ve kterých se den předtím objevilo jméno „Jiří Paroubek“ nebo logo „ČSSD“. Když ho Jiří Paroubek přečte, začne svým nejbližším kolegům na pravidelném ranním setkání udělovat úkoly, jestli mají na některý vůči němu či ČSSD kritický článek reagovat protičlánkem. „Lituji, ale nahoru za panem předsedou vás nemůžu pustit. To byste to musel mít s jeho sekretariátem dohodnuté,“ říká na vrátnici Lidového domu usměvavá recepční a  odmítá odemknout vstupní skleněné dveře. V tu chvíli už máme za sebou několikadenní vyjednávání s Paroubkovou mluvčí Květoslavou Kočovou, jestli by nám lídr opozice nemohl dát rozhovor. „Neměl by v tom být problém. Ještě dnes se vám ozvu,“ říká nadějně první den na naši žádost mluvčí Kočová. Protože ani po dnu žádná odpověď nepřichází, zkoušíme to urgovat. „Říkal, že si to rozmyslí, zeptám se, dám vědět ještě dnes,“ říká opět Kočová. A za pár hodin od ní skutečně pípne esemeska. „Tak pan předseda se setkat nechce. Z časových důvodů,“ píše se v ní. R E S P E K T. C Z

V  komentářích hodnotících Paroubkovo působení v opozici se často objevuje zmínka, že její lídr je velmi pracovitý muž. Co do času stráveného v práci to platí doslova. Od dob Vladimíra Špidly nestál v čele ČSSD člověk s takovým nasazením jako Paroubek. Nejenže do úřadu chodí dříve než většina jeho kolegů – většinou před sedmou –, ale i nejpozději odchází. Co přesně dělá, s jakými lidmi se potkává, o čem hovoří a jak vlastně vznikají jeho názory na klíčová politická témata, však není vůbec snadné zjistit. Na rozdíl třeba od webových stránek lídra britské opozice Davida Camerona nelze z Paroubkových oficiálních internetových stránek vyčíst jeho denní program včetně témat rozhovorů a přijímaných hostů. Na stránce sice najdeme speciální rubriky „fotogalerie“ nebo „monitoring médií“, ale v kolonce „aktuální program“ se vždy po prokliknutí objeví jen prázdné políčko. „Program pana předsedy je neveřejný,“ odpovídá Paroubkova mluvčí Kočová na otázku, s kým se její šéf v posledních dvou týdnech sešel, o čem mluvili a jak to třeba přispělo k formování jeho politických názorů. Proč takové tajnosti? „Aby se novináři měli po čem pídit,“ žertuje Kočová. Ani delší „pídění“ však nevede k většímu úspěchu. Z internetových stránek ČSSD lze vyčíst jen to, že za posledních čtrnáct dní Paroubek uspořádal tři tiskové konference, navštívil slavnostní 130. výročí

strany na pražském Žofíně a ústřední výkonný výbor své partaje a dvakrát vyjel do regionů – Ostravy a Znojma a Zlína. Až na pár výjimek tu není ani slovo, s kým a o čem jednal.

Růže přináší trpělivost Že jde o hlavní stranickou baštu sociální demokracie v tomhle krajském městě, už zdálky prozrazuje standarta s nápisem ČSSD, která v silném větru vlaje z posledního patra nenápadného šedého domu. Pokud je někdo přesto na pochybách, vyvede ho z nich velká prosklená výloha u vstupních dveří. Z ní vykukují tváře tří „přeběhlíků“ – poslanců a bývalých členů ČSSD Miloše Melčáka, Michala Pohanky a Evžena Snítilého. Pod nimi je vytučněný nápis: „Buď vás koupíme, nebo budete bručet.“ Nad známými „zrádci“ visí stranický propagační plakát „ČSSD: otevřená, moderní, sebevědomá – usměvavé oranžové Česko“. Jiří Paroubek často zdůrazňuje, že on na rozdíl od vlády a jejích jednotlivých členů naslouchá problémům běžných lidí, a tudíž svět nezná „jen z pětihvězdičkových hotelů“. Opravdu: šedivá centrála ČSSD v Ústí nad Labem má už na pohled do luxusního hotelu vskutku daleko. „Poslanecké dny Jiřího Paroubka – pondělí od 10 do 17 hodin,“ stojí tu na prosklených vstupních dveřích od domu. Pokoušíme se sem proniknout pod fiktivním jménem „Rudolf Horvát“ a se smyšleným příběhem: v důsledku →

17

česko → nekompetentní politiky ústecké radnice jsme se do-

stali do složité bytové situace a potřebovali bychom poslaneckou radu, jak dál postupovat. Protože nechceme pana Paroubka přepadávat bez objednání, týden předtím se k němu nahlašujeme e-mailem. A krátce nato nám přichází pozitivní odpověď. „Pan předseda mě po přečtení Vašeho vzkazu pověřil, abych vám vyřídil, že při nejbližší možné příležitosti mohu tuto schůzku naplánovat. Včas se Vám ozvu,“ píše nám Paroubkův ústecký poslanecký asistent Tomáš Prchal. Jelikož týden je pryč, aniž by se někdo ozval, zkoušíme to v Paroubkův pravidelný poslanecký den naostro přímo na místě. V pondělí ve čtvrt na jedenáct bereme za domovní kliku – neúspěšně, dům s oranžovým praporem ČSSD je zamčený. Po chvíli mačkání tlačítka s nápisem „krajská ČSSD“ se ozývá ženský hlas, který se nás bez představení ptá, co chceme. Vyslovujeme naši prosbu. „Pan předseda tu dnes nebude. Je na zahraniční cestě. Zkuste to jindy,“ říká žena. „A nemohl by nám s řešením našeho problému pomoct někdo jiný?“ ptáme se. „Ne, to musí až pan předseda nebo jeho asistent. V tom vám tady nikdo jiný nepomůže.“ Přiznáváme tedy svoji novinářskou identitu s prosbou, zda by si s námi nemohl někdo z „krajské ČSSD“ popovídat o osobě jejich volebního lídra a stranického šéfa. „Nemohl,“ odpovídá žena a pak už z bzučáku vychází jen ticho. Voláme tedy na mobilní číslo asistenta Prchala s tím, že stojíme pod poslaneckou kanceláří a jestli by se s námi nemohl sejít on. „Bohužel to nejde to, celý den jsem mimo,“ říká do telefonu pan Prchal. „Necháme to až na pana předsedu samotného. Dám vám včas vědět. Prosím o trpělivost.“ Ani po čtrnácti dnech od tohoto rozhovoru ale žádná konkrétní odpověď s nabídkou data schůzky nepřišla. Podle prodavačky z nedalekého železářství se Jiří Paroubek ve své poslanecké kanceláři objevuje poměrně často. „Vidím ho tu tak dvě tři pondělí v měsíci,“ říká prodavačka. „Nejdřív vždycky přijede v bouráku on a za ním pak v druhém autě další lidi, asi jeho asistenti. Pak jdou všichni nahoru do kanceláře, někdy kousek odtud zajdou na oběd. Jestli a jak často pan Paroubek přijímá normální lidi, nevím. Sama jsem to nezkoušela a ani se mi o tom tady nikdo nezmínil.“

Raději mlčím Ačkoli je běžný pracovní den, ve vilové čtvrti Císařka na pražském Smíchově vládne ve tři odpoledne ospalá atmosféra. Z nedalekého lesa stoupá

Důvěra občanů v šéfy parlamentních stran

Nepopulární program až u moci. (Se slovenským premiérem Ficem – vlevo – a bývalým kancléřem SchrÖderem na pražském Žofíně, duben 2008) F ot o mi l an j ar o š

mlha, všude samá zeleň. I když je místo vzdálené jen pár minut autem nebo autobusem od centra metropole, tady po pražském ruchu není ani známka – jen klid a ticho sem tam proložené kapkami deště tříštícími se o novou chodníkovou dlažbu. A nikde ani živáčka. Pouze před jedním z nově postavených domů se prochází mladá žena. „Dobrý den,“ odpovídá na pozdrav a trochu se pousměje. Druhá manželka Jiří Paroubka, překladatelka z angličtiny, ruštiny a novořečtiny Petra, má na první pohled dobrou náladu. Hlavní důvod radosti se hemží pod jejíma nohama – nedávno koupené štěně modrého gaskoňského baseta. Ačkoliv si asi vyšla jen na krátkou procházku, je obléknutá podle posledních módních trendů, ve světlém kabátě a k tomu do barvy sladěné čepici. Když po pár úvodních frázích přijde řeč na jejího manžela, uvolněnou náladu střídá vážnější poloha. „O mém muži si s vámi nechci povídat,“ odpovídá Petra Paroubková na otázku, jaký je Jiří Paroubek ve skutečnosti, jak přemýšlí a o co mu v politice jde. „Nevidím pro to žádný důvod mluvit o něm a cokoliv vám říkat. Moc nechápu, proč mě tady oslovujete,“ říká a vrací se do svého domu. Ten je jen o pár metrů dál. Moderní pětipatrová

Stranické preference březen ����

leden ���� Jiří Paroubek (ČSSD)

�� %

Martin Bursík (Strana zelených)

�� %

Vojtěch Filip (KSČM)

�

�,� %

KDU-ČSL

�� �� �� �� �� �� �� ZDROJ: CVVM

18

�,� %

SZ

�� % �

��,� %

KSČM

�� %

Jiří Čunek (KDU-ČSL)

��,� %

ODS

�� %

Mirek Topolánek (ODS)

��,� %

ČSSD

�

�

��

��

��

��

�� ZDROJ: STEM

vila s malou předzahrádkou. Stejná jako několik dalších staveb v okolí. Všechny září bílou barvou, každý včetně Paroubkových tu má velký balkon. Vjezd do areálu hlídá strážní služba. Za poslední dva roky si Jiří Paroubek prošel několika velkými změnami. Z premiéra se stal opozičním vůdcem, po dlouholetém manželství se rozvedl a vzal si novou, o dvacet let mladší ženu. „Děkuji vám za zájem, ale hovořit o mém exmanželovi nebudu. Nechci, aby se mi za nějaké mé vyjádření pomstil,“ odpovídá do telefonu tichým hlasem jeho bývalá žena Zuzana na otázku, jak Jiří Paroubek tráví volný čas, kdo má vliv na jeho politická rozhodnutí, jaký je pod svojí maskou. „Jak a proč by se mi měl mstít? To vám nepovím. Nechci mít nějaké problémy.“ Stejně jako paní Zuzana a Petra rozhovor na téma „Paroubek“ nechce vést ani řada jeho spolustraníků a spolupracovníků, kteří se s ním pravidelně setkávají. Na žádost o interview bez vysvětlení nereagovali jak místopředseda partaje Bohuslav Sobotka, tak stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nebo klíčový politický poradce šéfa opozice, sociolog Oto Novotný. „Díky, setkat ani povídat si tom nechci,“ říká jeden z Paroubkových nejbližších spolupracovníků, bývalý ministr obrany a bývalých šéf českých aerolinií Jaroslav Tvrdík, na otázku s kým se jeho šéf setkává, kdo a v čem mu radí, jak si tvoří svoje názory. „Nemám o to prostě zájem.“ „Nemám na setkání čas,“ reaguje podobně Paroubkův poslanecký asistent a šéf severočeské buňky ČSSD Petr Benda. Některým mluvit sice nevadí, ale odpovídají jen hodně obecně. „Mám s ním řadu let spory,“ říká například dlouholetý Paroubkův partajní kolega a šéf pražské ČSSD Milan Hulínský. „Nestojím o to, to nějakým svým komentářem teď zhoršovat.“ To poslanec ČSSD Robin Böhmisch na rozdíl od Hulínského obecný být nechce. Hned zkraje však přiznává, že moc toho také říct nemůže: ačkoliv Paroubka zná už několik let, stále se v něm příliš nevyzná. „Vlastně moc nevím, jaký je ve skutečnosti. Co se skrývá za tou jeho nepřístupnou R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

česko maskou,“ říká Böhmisch. „I na vnitrostranických schůzích a různých setkáních vystupuje podobně jako na veřejnosti. Udržuje si odstup, málokdy zvýší hlas, neprojevuje moc emoce. Když chce získat naši podporu pro nějaké stanovisko, většinou operuje průzkumy veřejného mínění. Třeba jako v otázce odmítání radaru, vůči kterému on sám uvnitř strany kriticky nevystupuje.“ Podobně jako Böhmisch ani dlouholetý místopředseda ČSSD Zdeňek Škromach nemá v Paroubkovi jasno. „Někdy mi připadá, že chce být vnímán jako důležitá osoba. Proto chtěl tu ochranku, co ho teď střeží. A asi proto na něj čeká auto s řidičem před parlamentem. Všiml jsem si také, že se moc na lidi kolem sebe neusmívá a málokdy za povedenou práci pochválí. A že když něco po někom ve straně chce, posílá k nim své nejbližší poradce,“ říká Škromach. „Popravdě se v něm ale zas tak moc nevyznám.“

Hlavně být vidět Za poslední dva roky Jiří Paroubek napsal přes sto padesát článků, což je co do počtu zdaleka nejvíc ze všech partajních šéfů. A nejčastěji z nich se také objevuje v televizních diskusních pořadech – v těch hodinových minulý rok vystoupil třiadvacetkrát, zatímco třeba premiér Mirek Topolánek (ODS) jedenáctkrát. „Být často viděn v médiích považuje za jednu z důležitých věcí pro úspěch sociální demokracie v příštích volbách. Má přístup, že čím víc o nás budou lidé vědět a slyšet, tím větší máme u nich šance. I proto nás opakovaně žádá, abychom se co nejvíce snažili vystupovat v médiích,“ říká stínový ministr školství za ČSSD a dřívější Paroubkův místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel. „Sám je v tom dost činný,“ říká Havel. Konkrétně třeba v tom, že když není spokojený s tím, že ho moderátor nepozval do diskusního pořadu, pošle jeho šéfovi na hlavičkovém papíře ČSSD dopis, kde ho žádá o provedení „změn v organizaci pořadu“, aby se to příště neopakovalo – jako to nedávno udělal v případě České televize. Většina článků a vystoupení, které Paroubek coby opoziční lídr formuloval, je hodně kritická vůči vládě. Premiér podle něj dělá „nekompetentní“ a „protinárodní“ politiku, která je „asociální“ vůči „běžným lidem“. A v podobném duchu se pak vyjadřují i jednotliví stínoví ministři. Naposledy například David Rath, který ve svém televizním vystoupení označil vládní reformu zdra-

Život předsedy Jiří Paroubek se narodil v roce 1952 v Olomouci. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval přes dvacet let ve státním podniku Restaurace a jídelny, kde například dělal hlavního ekonoma. V roce 1970 vstoupil do jedné ze stran Národní fronty – Československé strany socialistické. Na začátku devadesátých let spoluzakládal Československou sociální demokracii, za kterou byl šest let finančním náměstkem pražského primátora. V roce 2004 byl jmenován ministrem pro místní rozvoj, po odchodu Stanislava Grosse z premiérské funkce se na sedmnáct měsíců stal ministerským předsedou. Předloni těsně prohrál volby s Mirkem Topolánkem, což pro jeho stranu znamenalo po osmi letech odchod do opozice. Jiří Paroubek je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Jiřího.

votnictví za „morovou ránu“ pro Česko. A jejího autora, ministra zdravotnictví za ODS Tomáše Julínka, za „tuneláře“. „Paroubkova úvaha je taková, že čím větší bude mít vyjádření sílu, tím větší šanci má jeho autor objevit se v  médiích. I proto ta vyostřená rétorika a tvrdá slova,“ říká exministr Havel. „Potvrdil si, že na takové vystupování novináři slyší, a proto to tak dělá a chce to po ostatních.“ Zběžný pozorovatel Paroubkových vystoupení si z nich může udělat poměrně dobrou představu, proti čemu šéf ČSSD je – odmítá radar, reformu veřejných financí, poplatky ve zdravotnictví, vládou navrženou důchodovou reformu, Čunka ve vládě. Jak k těmhle postojům došel? A podle čeho si vlastně utváří své názory a rozhoduje se, jakou politiku bude prosazovat? „Vedle dalších věcí dá jako opoziční politik dost na průzkumy veřejného mínění,“ říká jeden z jeho blízkých poradců, exposlanec Michal Kraus. Ještě coby premiér však Paroubek říkal, že skutečný vůdce se na ně zas až tak ohlížet nemá, protože by nikdy neprosadil nepopulární věci. Ostatně proto v rozporu s hlasem veřejnosti i velké části své partaje před dvěma lety protlačil odškodnění antifašistů z řad českých Němců.

Co způsobilo změnu v jeho myšlení? „Jeho hlavním cílem je teď vyhrát příští volby. Respektovat mínění veřejnosti je jednou z cest, jak k tomu dospět,“ říká poradce Kraus. „Proto se nyní opírá o průzkumy a více jim přizpůsobuje svoji politiku. Kdyby byl ale opět premiérem, realizoval by i nepopulární program. Už z titulu té pozice by se více ohlížel na různé další aktéry, zahraničí atd.“ Dostáváme se tedy ke klíčové věci – kdyby se Paroubek opět stal ministerským předsedou, o co by v politice usiloval? A co by třeba byly ty nepopulární kroky? „Cíle a záměry jde teď těžko specifikovat. To bude záležet na řadě okolností, které nyní nejde předvídat,“ říká jen velmi mlhavě poradce Kraus. A ani z toho, co řekl sám Paroubek, si zatím nejde udělat o moc víc jasno. Zatím víme jen to, že slíbil, že v případě uzavření smluv s USA ohledně protiraketového radaru by neusiloval o jejich vypovězení a zachoval by i poplatky za nemocniční stravu. Naopak by zrušil poplatky za návštěvu u lékaře a recept. A – zatím není jasné jak – chtěl by zjednodušit daňový systém a reformovat důchodový systém. I odpověď na otázku, s kým by chtěl vládnout, je hodně mlhavá. Neodmítá ani velkou koalici s ODS, ani menšinovou vládu s podporou komunistů a ani administrování státu s lidovci a zelenými.

Velká neznámá Před jednou z poslucháren zlínské Univerzity Tomáše Bati se tísní dav ševelících studentů. Důvod dnešního nebývalého návalu visí na vstupních dveřích – „Přednáška ing. Jiřího Paroubka – současná ekonomická situace a zahraniční politika.“ „Jsem na něj dost zvědavý,“ říká jeden ze studentů Petr Malošek (23) před místností, ve které šéf opozice za pár minut vystoupí. „Zatím se v tom, jak by chtěl řídit vládu, moc nevyznám. Jakou by třeba dělal důchodovou nebo zdravotní reformu. Tak jsem tu, abych se to dozvěděl.“ Jeho spolužáka Michala Hrušala (24) sem zase přivedla chuť dozvědět se, jaký je Jiří Paroubek ve skutečnosti jako člověk – mimo dohled televizních kamer. „Z  médií na mě působí nafoukaně,“ říká Hrušal. „Co z politika vyzařuje, mi při rozhodování se o tom, komu dám hlas, přijde důležité. Tak snad si tady dnes v panu Paroubkovi udělám více jasno.“ „Vaú,“ šumí davem, když deset minut po ohlášeném začátku Jiří Paroubek svižně vstupuje v tmavě modrém obleku a  lososové košili před studenty. „Jsem rád, že tu mohu být, zvlášť proto, že jsem na → ↓ inzerce

ZAJÍMÁTE SE O ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ? CHCETE PŘISPĚT K ÚČINNÉ ZMĚNĚ KOLEM VÁS?

skonèí ka�dý tøetí uchazeè

British Council a jeho partneři hledají mladé lidi, kteří pomohou stavět cestu k Evropě s nízkými emisemi skleníkových plynů. Přihlášku najdete na www.britishcouncil.cz, pošlete ji do 30. dubna Janě Hecové na [email protected].

R E S P E K T. C Z

respekt_100x64.indd 2

11.4.2008 11:02:31

19

česko

Co na to řekne průzkum? (S novou ženou Petrou na plese ČSSD, duben 2008) F ot o mi l an j ar o š

→ vaší škole ještě neměl tu čest promluvit,“ usmívá se

šéf opozice do posluchárny, zaplněné do posledního místa. „Moji poradci mi připravili přednášku. Když jsem ji ale pročítal, trochu jsem přitom usínal. Budu tedy nakonec hodně mluvit sám za sebe.“ V tu chvíli to sálem opět zašumí. „Ty jo, dobrej,“ glosuje předsedovu odvahu jeden z posluchačů. Po celou dobu vystupování mluví Jiří Paroubek spatra a vestoje. Sem tam pohledem zamíří do první řady uprostřed, kde sedí jeho nová žena, která z  něj ani na chvíli nespustí pohled. Když se jejich oči tu a tam potkají, usmějí se na sebe. Šéf opozice hovoří nahlas a často gestikuluje rukama. Vede téměř třičtvrtěhodinový monolog. „Jsem milovníkem statistik a  průzkumů veřejného mínění,“ charakterizuje sám sebe na úvod přednášky. A opravdu: celou dobu chrlí řadu dat, kterými dokazuje, jak za ČSSD země ekonomicky rostla, zatímco za vlád ODS to bylo přesně naopak. „Vynikající výsledek hospodaření státu je výsledkem dobře nastavené hospodářské politiky sociální demokracie,“ říká Paroubek. „Jsme na akademické půdě, tak se ho nebojte drsně osolit,“ vybízí studenty po skončení Paroubkova proslovu konferenciér z řad zaměstnanců školy. A nemusí dvakrát pobízet: ruce letí nahoru – „solení“ začíná. „V čem je váš poradce Dimun lepší než Topolánkův Dalík?“ padá první dotaz mířící k jednomu z předsedových blízkých spolupracovníků Petru Dimunovi, který na sebe naposledy upozornil autohavárií pod vlivem alkoholu.

20

„Jeho role je démonizovaná. Není to můj placený ani neplacený poradce,“ říká Paroubek. „Čas od času s ním mluvím. Ale nedělá pro mě žádný lobbing, jako dělá Dalík.“ „Proč zase přicházíte v krajských volbách s negativní kampaní – ODS minus? Proč nenabízíte vlastní řešení?“ ptá se další student. „Má to své fáze. Teď poukazujeme na věci, co nám u vládní ODS vadí, později přijdeme s vlastním programem.“ Co bude

Prozradit program? Euro v roce 2019. Na víc ještě nepřišel náš čas.

jeho obsahem, šéf opozice už nespecifikuje. A zjistit to doplňujícím dotazem nejde. Paroubek totiž na přednášku vymezil hodinu a čtvrt – což až na zbylých patnáct minut svým vlastním projevem a zpožděným příchodem téměř vyčerpal – a tak moderátor rychle vyvolává dalšího z řady zájemců. „Chcete, nebo nechcete zavést euro.?A  jestli ano, kdy?“ ptá se studentka z poslední řady. „Trochu z oportunistických důvodů vyčkáváme, lidé se toho bojí,“ říká Paroubek. „Co se týká termínu – když se dostaneme k moci na jedno volební období, odha-

duji jeho zavedení tak na rok 2019. Když na dvě, tak bychom ho přijali do roku 2014.“ V tu chvíli to sálem zašumí dnes nejsilněji – ještě coby předseda vlády totiž Paroubek volal po rychlém přijetí eura a dokládal na tom „evropskost“ své partaje. „Co najednou ta změna? Co na zavedení eura trvá tak dlouho?“ nese se mezi lavicemi. „Příprava je složitá, to trvá několik let,“ říká obecně Jiří Paroubek. Před dalším upřesňováním Paroubka zachraňuje moderátor. „Náš čas vypršel, pan předseda se také musí najíst,“ říká a loučí se s ním. Následuje potlesk. Po jeho doznění míří někteří studenti za šéfem opozice, aby s ním ještě dál diskutovali. Ten ale nečeká, nasedá do přistaveného stříbrného BMW a vyráží za dalším programem – návštěvou jedné ze zlínských soukromých firem. „Docela mě zklamal,“ shrnuje své dojmy už citovaný Petr Malošek. „Mluvil sice dlouho, ale hodně obecně. V podstatě jsem se nic nedozvěděl. Vadí mi, že neřekl, jakou politiku chce on a jeho strana, až se třeba zase dostanou k moci, dělat. Zůstává pro mě velká neznámá.“ O něco v lepším světle vidí šéfa opozice student Michal Hrušala. „Bylo mi sympatické, že nikoho neurážel, neshazoval, nevysmíval se nám,“ říká Hrušala. Hned ale kriticky dodává: „Mohl se víc upozadit a nevést tak dlouhý projev a spíš dát prostor našim dotazům. Takhle to na mě působí, že se jim vyhýbá, protože spíš než náročnějšímu dialogu dává přednost jednoduššímu monologu, při kterém nemusí nést tolik kůži na trh.“ Q ONDŘEJ KUNDRA

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

česko soudní čekatelé

jiné oči

Ne, ne a ne

Radar a knihovna

Prezident pokračuje v bojkotu nadějného soudního čekatele

Č

eský prezident se vymkl kontrole. Minulý týden totiž opět odmítl jmenovat soudcem nejznámějšího soudního čekatele v  zemi Petra Langera, i když pro to v tuto chvíli neexistuje jediný veřejně známý důvod. Je tedy otázka, co může teď Langer tváří v tvář svéhlavému, soudní rozhodnutí nerespektujícímu prezidentovi pro získání vytouženého taláru udělat.

Jste naprosto hloupí Petr Langer má z  pohledu české veřejnosti jednu velkou přednost: a sice nejlepší předpoklady stát se kvalitním soudcem, což je zde – jak známo – nedostatkový „artikl“. Vystudoval s výbornými výsledky, justiční zkoušky ze tří set adeptů na soudcovskou práci složil nejlépe, má za sebou zahraniční stáže a umí několik jazyků. Ale hlavně prokázal, že se nebojí hájit právo vůči tak silnému protivníkovi, jako je prezident. A to i přesto, že ho to může stát kariéru, na kterou se roky tvrdě připravoval. (Pro připomenutí – Klaus jej nejdřív odmítl jmenovat soudcem kvůli nízkému věku, a Langer se proto rozhodl obrátit na soud.) Langerův případ je zajímavý ještě z jednoho pohledu. Chce soudit v Ostravě, kde se dlouhodobě nedostává soudců. Na krajském soudu jich dnes chybí devět a není lehké tuhle mezeru zaplnit. Na rozdíl od Prahy nebo Brna se sem totiž soudcům vzhledem k  odlehlosti regionu a  nižšímu životnímu standardu nechce. Zjistit, proč tedy Klaus nechce Langera mezi soudce pustit ani poté, kdy už věkovou podmínku splňuje, není vůbec snadné. „To je naprosto hloupá otázka. Prezident nemusí nic zdůvodňovat,“ řekl minulý týden redaktorce Hospodářských novin

„Pan Langer by měl pana prezidenta přesvědčit, že je hoden jmenování.“

prezidentův mluvčí Petr Hájek na opakovanou otázku, proč Klaus v Langerově kauze nerespektuje rozhodnutí městského soudu, který prezidenta vyzval, aby soudního čekatele jmenoval, nebo uvedl relevantní důvody, jež mu v tom brání. Konkrétní důvody pak Hájek v obsáhlé e-mailové korespondenci nesdělil ani Respektu.

Nevím, co se dá dělat Langerova situace je tedy taková, že ho jeho postoj bránit právo proti mocné politické autoritě R E S P E K T. C Z

zatím stojí kariéru. Jak se na případ dívají politici a špičky justice a co by Langerovi doporučovali? Zeptat se na to většiny členů ústavněprávního výboru není možné. Minulý týden totiž byli na zahraniční cestě v USA a nebyli na svých telefonech k zastižení. Zkoušíme tedy oslovit další zákonodárce. „Nevnímám to tak, že se postavil moci. Jestli ho pan prezident nejmenoval a neřekl proč, asi k tomu měl své důvody a tenhle postoj měl pan Langer respektovat. Nevím, proč by mu měl prezident něco vysvětlovat, když nechce,“ říká místopředsedkyně poslanců ODS Zdeňka Horníková. A co by tedy Langerovi doporučovala? „Měl by pana prezidenta přesvědčit, že je hoden jmenování,“ říká poslankyně Horníková. „Jak? To je na něm. Začít mohl třeba tím, že se neměl soudit.“ V podobném duchu mluví i další Klausovi voliči. „Vím o tom jen to, že ho prezident nejmenoval,“ říká místopředseda ústavněprávního výboru Senátu Jaromír Volný (ODS). „Nijak zvlášť jsem se o to nezajímal, pro mě je to jen jeden z mnoha případů. Nevidím v něm něco zásadního.“ Právě tento nezájem je zřejmě jeden z  klíčových důvodů, proč Langer stále není jmenován soudcem. Ani kompetentní politici nedokážou v jeho případě rozpoznat věc, o kterou by se měli zajímat, a v důsledku toho vyvíjet na prezidenta tlak, aby začal respektovat právo. A na podobné lodi jsou s nimi – paradoxně – i špičky zdejší justice. „Pan Langer dokázal projevit zarputilost a to, že se nebojí mocných. U takového člověka roste šance, že bude mít vysoký cit pro hledání a prosazování práva,“ řekl před časem Respektu šéf profesního spolku soudců Jaromír Jirsa. Teď potvrzuje, že jde o „závažnou kauzu“ a Langerův postup je důležitý právě proto, že primárně nebojuje za sebe, ale především za hájení práva. Když ale dojde řeč na to, jak Soudcovská unie ČR může Langerovo úsilí podpořit, krčí Jirsa rameny. „Před časem jsem v té věci poslal prezidentovi dopis a nevím, co bych dál mohl dělat,“ říká.

Exekuce Moc možností, co dál dělat, Langer nemá. Zbývá mu teď buď žádost o vydání exekuce na Kancelář prezidenta republiky, občanskoprávní spor s hrozbou finanční sankce nebo ústavní stížnost pro poškození jeho práv v důsledku prezidentovy nečinnosti. Ani v jednom případě by to ale prezidenta nemuselo přimět ve věci konat, když sám nebude chtít. „Každopádně ten zápas nechci vzdát,“ říká čekatel Langer. „Zvažuji, co dál. Osobně ale nikoho nabádat nebudu, aby se za mě postavil. Je to rozhodnutí každého a jak je vidět, nikoho to dneska moc nezajímá. Když jde o jednotlivce, tak to asi není tak do očí bijící.“ Q

Václav Klaus před časem prohlásil, že než by dopustil výstavbu knihovny na Letné, raději se připoutá k bagru. Žádný podobný výrok však nepronesl v souvislosti s rozhodnutím vlády investovat 1,4 miliardy korun do silnice vedoucí k navrhované americké radarové základně v Brdech. Nejde přitom o peníze, jedná se o priority vlády a o projev naprostého pohrdání obyvatelstvem a národním dědictvím. Existují čtyři důvody, proč se postavit proti plánům na radar, zatímco debata o knihovně pokračuje. Zaprvé, jde o naprosté pohrdání principem demokracie. V situaci, kdy je proti výstavbě radarové základny 68 % české populace, vláda veškeré námitky prostě ignoruje a pokračuje v realizaci projektu. Výstavba knihovny nevadí ani vzdáleně srovnatelnému množství lidí. Zadruhé, radarovou základnu nepotřebujeme. Argument, že fungující knihovnu již máme, a proto neexistuje potřeba stavět novou, se stejnou měrou týká i radaru. USA, Rusko, NATO, Velká Británie a Francie disponují odstrašující jadernou silou, která stačí zabránit útoku na Evropu a její sousedy. Tvrdit, že se „lotrovské“ státy nebudou chovat stejně jako Američané a Sověti během studené války, znamená podceňovat logiku vzájemného vyhlazení. A co se teroristů týče, ti nemají potenciál k tomu, aby vystřelili raketu do atmosféry. Mohou někam propašovat a odpálit jadernou nálož, ale tomu žádný radar nezabrání. Celý projekt nahrazuje skutečnou diplomacii a dialog iluzí bezpečnosti. Zatřetí, bezpečnost tu stojí proti kultuře. Radar žádnou bezpečnost proti teroristickým útokům garantovat nemůže a logika vzájemného odstrašení brání státům, aby jaderné zbraně použily. Zároveň ale záchrana a uložení národního kulturního a intelektuálního dědictví zaniká v debatě o estetice a nákladech. To staví společenskou dohodu mezi občany a vládou na hlavu. Radar má kromě životů údajně také chránit náš nejcennější majetek – kulturu. Jak toho lze dosáhnout, když naše kultura a dědictví tlejí v nevyhovujících skladech? A nakonec mrhání politickým kapitálem. Žádná mezinárodní organizace, jíž je Česko členem, výstavbu radaru nepodporuje. NATO, Evropská unie a OSN prohlásily, že základna ve skutečnosti hrozbu jenom posílí. Pokud Češi na základně přesto trvají, ztrácí sympatie, které se jim v těchto organizacích podařilo časem získat. Stavím se tedy za poznámku prezidenta a chtěl bych ho vidět připoutaného k bagru. Nikoliv ale na Letné, ale na silnici k radaru. BENJAMIN BEBEE

Autor je Američan, v Česku učí angličtinu.

ONDŘEJ KUNDRA

21

česko venkov

Čí je ta návnada? Poklidné maloměsto se pře, kdo zabíjí káňata, lišky a psy

„Já mám zvířata rád.“ (Farmář Zelený)

V

 jihočeské Kaplici se určitě nežije zle. Údolí řeky Malše věnčí úhledné zahrádky, fasády nově omítnutých domů vydechují jarní teplo a rytmus života tady pod Novohradskými horami připomíná spíš mazurku než tango. Idylku šestitisícového městečka ale čas od času – podobně jako v desítkách jiných obcí této země – překryjí temné stíny. V noci se kdosi krade po kraji s otrávenými návnadami a nechává za sebou mrtvé lišky, káňata a psy. Poprvé se to stalo před dvěma lety a teď je to zase zpátky. Pachatel je neznámý, policii smrt zvířat příliš nezajímá, z nejistoty kypí sousedská žluč a na radničních webových stránkách se objevují anonymní podezření. Poslední oběť – otrávená liška – se našla před pár dny. Ani teď nikdo nic neví, ale v Kaplici se možná pomalu hýbají ledy.

Snadno a rychle Hranice mezi krajními domky a polem, kde začíná „divočina“, je tady na vršku nad městečkem hodně

22

ostrá. Místní tu obvykle venčí psy, v noci se přes zeleň plíží z nedalekého lesíka kuny a lišky. „Je to svinstvo, to zvíře nemá žádnou šanci a umírá v hrozných bolestech,“ říká jeden ze zdejších, šéf odboru životního prostředí na kaplické radnici František Turek. Návnady jsou naočkované nervovým jedem karbofuranem. Tato látka, kterou zemědělci běžně používají proti škůdcům, mezi traviči šelem bezkonkurenčně vede, protože zabíjí snadno a může ji koupit kdejaký ovocnář nebo zelinář. Z kopečka to bereme přes pole, kde nám zahrazuje cestu ohrada kolem pastviny s ovcemi, koňmi a drůbeží. Dole u Malše si brýlatý muž potřísněný vápnem staví bazén. „Přišel jsem o dva psy,“ líčí situaci Josef Drdák. „První to odnesl dvanáctiletý špringršpaněl. Přišel domů malátný, dostal průjem, od pusy mu šla pěna a do rána chcípnul. Nejdřív jsme to přičítali stáří, ale pak jsem na vlastní oči viděl druhého, osmiměsíčního ma-

ďarského ohaře, jak něco sežral, ušel 200 metrů a  bylo po něm,“ vzpomíná pan Drdák na dobu před dvěma lety a trochu se mu rozklepe brada. Vyšetření prokázalo, že šlo o karbofuran. Počty nejsou jisté, ale podle odhadů se tehdy otrávilo nebo přiotrávilo zhruba deset psů a větší množství káňat, kun a lišek. Letos udeřil travič znovu, tentokrát má na svědomí deset lišek a několik přiotrávených psů. Dost událostí na to, aby rozvířily poklidné vody malého městečka. „Můžou to být myslivci, protože pro ně je liška konkurent,“ uvažuje nad možnými pachateli František Turek. „Anebo někdo, kdo prostě nemá rád psy.“ Hospodář místního mysliveckého sdružení Jan Vícha by ovšem za své kolegy dal ruku do ohně. „My tam sami chodíme se svými psy, nejsme blázni, abychom je ohrožovali.“ A stejné je to prý s liškami. „Bažanty a zajíce, o které bychom se s nimi snad mohli dělit, už tady skoro nepotkáte.“ R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

česko

„Nejsme blázni, abychom je ohrožovali.“ (Myslivecký hospodář Vícha)

Na ulicích nikdo nic říct nechce, ale v internetové diskusi na stránkách města se jedno „vysvětlení“ přece jen objevilo. „Že by zase pan Zelený trávil lišky?“ vyslovila anonymní pisatelka to, co se málokdo odváží říct nahlas. „Samozřejmě ho nikdo nechytil, ale přece jen to na něj trochu ukazuje,“ říká po chvíli váhání jeden ze sousedů místního mocného podnikatele Antonína Zeleného. Tomuto muži patří již zmíněná farma a je fakt, že teď i před dvěma roky se většina mrtvých zvířat našla v jejím okolí. Podezření posiluje i skutečnost, že otrávené šelmy se nemůžou od místa položení návnady dostat daleko.

lidí z Kaplice nenahlásil na policii. „Pokud někoho nechytnu za ruku, nemá to význam.“ To je v určitém smyslu pravda. Jeden ze sousedů pana Zeleného podal trestní oznámení na neznámého pachatele už před dvěma lety, ale policie nic nevyšetřila. „Je to těžké prokazovat, nenašla se ani návnada,“ říká mluvčí českokrumlovské policie Michaela Pavlíčková, která jediná se může k případu vyjadřovat. Nezdá se ale, že by kapličtí policisté vyvíjeli bůhvíjakou aktivitu. Vyšetření na přítomnost karbofuranu platila kaplická radnice (stojí 5000 korun), návnadu zase hledala rojnice tamních myslivců. Policie vyslechla pár lidí z okolí,

Ulehčují si práci V montérkách a lesnickém klobouku stojí rozkročený uvnitř ohrady a rozdává pokyny dvěma dělníkům. Takhle nějak si člověk představuje statkáře, podsaditá postava, rázný krok, mezi strakatými koňmi a ovcemi se cítí jako doma. Antonína Zeleného tady nelze přehlédnout: jako majitel firmy na těžbu dřeva hodně vydělává, louky, kudy lidé dřív procházeli, obehnal plotem a na pozemek vypustil pávy, pštrosy, vzácné kachny. Statkář bere neočekávanou návštěvu dovnitř a ochotně staví na kávu. „Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych otrávil zvíře, já mám zvířata rád, kvůli nim to tady všechno dělám,“ rozhorluje se nad místními pověstmi. „Přece nebudu riskovat, že bych zahubil i ta vlastní.“ Jak si tedy vysvětluje, že se mrtvé lišky a psi našli zpravidla poblíž jeho pozemku? „Závist, čirá závist,“ krčí rameny. „Někomu tady asi vadí, že jsem se dopracoval k majetku,“ říká statkář a přidává se na druhou stranu barikády: i jemu prý někdo otrávil pět psů a pštrosa. Těžko oponovat, ale jisté je, že pan Zelený hrůzný čin na rozdíl od některých R E S P E K T. C Z

Trávení zvířat tu bylo beztrestné. Teď mírnost končí. ale nedospěla ani do stadia odhadu typu možného pachatele. „Na mě to dělá dojem, že si ulehčují práci, protože podle nich nejde o nic vážného,“ vysvětluje situaci na místě František Turek. A prostor pro dohady se dále rozšířil. „Pan Zelený má syna u policie, tak se přece nebudou hnát do vyšetřování,“ říká jeden z místních. To je ale vše – svoje jméno prozradit nehodlá, protože nechce mít s policií „problémy“.

Jako v Chorvatsku „Bohužel v Česku se zatím ještě nikdy nepodařilo za trávení zvířat nikoho potrestat. Policie je laxní

Josef Drdák přišel už o dva psy.

a lidé v obcích nespolupracují,“ s povzdechem říká ornitolog Zdeněk Vermouzek. Tento muž vede na internetových stránkách karbofuran.cz kampaň proti používání tohoto jedu a nabízí 77 tisíc korun odměny za dopadení traviče. „Policie hledá důvody, proč situaci neřešit, nesnaží se sama posílat uhynulá zvířata na vyšetření, přestože má povinnost vyšetřovat trestné činy včetně zajištění důkazů,“ říká Vermouzek. V postižených vesnicích podle něj často vědí, kdo za krutým zabíjením zvířat stojí, ale lidé se prostě bojí svědčit proti sousedům. František Turek k tomu za Kaplici dodává další rozměry. „Řeka Malše ústí do nádrže Římov, která je zásobárnou pitné vody pro České Budějovice a okolí. Kdyby tam ten blázen vysypal pytel toho jedu, ještě by tu mohlo být krušno. Klidně by to mohli kvalifikovat jako obecné ohrožení.“ Zdeněk Vermouzek se v této situaci toužebně dívá na jih. „Když v Chorvatsku před čtyřmi lety otrávili 17 supů bělohlavých, zvedla se vlna veřejného odporu a policie našla pachatele do dvou dnů.“ A tady se možná dá vylovit i špetka optimismu. Český stát teď trávení zvířat přestává vnímat jako pytláctví, ale nálepkuje ho termínem „týrání zvířat zvlášť zavrženíhodným způsobem“. To znamená, že pachateli hrozí až pět let vězení a případu se místo kaplické služebny ujala kriminálka v Českém Krumlově. A tam se dějí věci. Okresní státní zástupkyně Jana Dudová, která případ dozoruje, naznačuje, že policie by mohla v budoucnu přikročit k  domovním prohlídkám podezřelých osob nebo kaplický případ rovnou překvalifikovat na obecné ohrožení. „Zatím jsme ale na začátku vyšetřování,“ říká Jana Dudová. Q TOMÁŠ PAVLÍČEK foto matěj stránský

23

česko

k věci

Jsme připraveni na zmírnění Julínkovy poplatky ve zdravotnictví mají namále. Minulou středu vyslechl Ústavní soud premiéra Mirka Topolánka a ministra zdravotnictví Tomáše Julínka a soudci by nyní měli rozhodnout o souladu poplatků s ústavou. Do jaké míry může mít zrušení poplatků vliv na další průběh zdravotnické reformy? Ptali jsme se mluvčího ministra Julínka Tomáše Cikrta.

V případě, že by Ústavní soud zrušil poplatky u lékaře, bude ohroženo druhé kolo zdravotnické reformy? Příprava zákonů spojených s reformou nikoliv. Zrušení poplatků by ale mohlo ohrozit další stabilitu zdravotnictví a trochu zkomplikovat hladké zavádění reformy. Dnes jsou na poplatky nastaveny nemocnice, lékaři.

Zdravotní pojišťovny jsou ale po loňsku v přebytku, takže mají rezervu. Jsou tam přebytky, takže bezprostředně tento rok ohrožený není. Je to ale asi měsíční rezerva, takže bych to nepřeceňoval, další rok se může vyvíjet jinak. V zásadě by ale zrušení poplatků nemělo reformu ohrozit, spíš by to byly důsledky psychologické na ostatní politiky, na koaliční partnery.

Už by nemuseli být tolik odhodlaní reformovat zdravotnictví? Byli by více odhodlaní reformu rozmělnit.

Kolik jste od začátku roku vybrali na poplatcích? Původní odhady říkaly, že se za celý rok vybere 4 až 5 miliard. Dosud je to 1,7 miliardy. Po půl roce chceme udělat analýzu a shrnout dosavadní zkušenosti. Zatím jsou ale výsledky výborné.

V jakém smyslu jsou výsledky „výborné“? Vliv poplatků je velký. Na začátku jsme odhadovali 10 % úbytek návštěv u lékařů, 10 % snížení prodeje léků. Výsledek je ale lepší: pokles návštěv u ambulantních specialistů klesl o 28 %, lékařská služba první pomoci o 45 %, pokles receptů o 40 %, celková úhrada léků z veřejného zdravotního pojištění poklesla o 20 %. To jsou vysoká čísla, která si ale samozřejmě ještě sednou, abych tak řekl.

Výsledky jsou výborné. f ot o mat ě j strán s k ý

Poplatky označujete jako regulační. Proč je potom vyžadujete u péče o novorozence, kde nic regulovat nelze? Na to se ptal i Ústavní soud. Zdůrazňovali jsme, že nejde jen o regulaci, ale o vyjádření spoluodpovědnosti všech bez rozdílu, ať jsou zdraví či nemocní, za čerpání peněz ze zdravotního pojištění. Jde také o jistou psychologickou regulaci: jestli novorozenec v porodnici potřebuje velmi specializovanou péči v inkubátoru za 20 anebo i 100 tisíc korun denně, na kterou se té mamince jakoby skládají ostatní občané České republiky, tak jsme přesvědčeni, že přes symbolický poplatek 60 korun si maminka uvědomuje, že něco hodnotného dostává a touto symbolickou částkou se na tom podílí. Jde o efekt marginálního poplatku. Mimochodem v původním návrhu ministerstva stálo, že děti do tří let platit nemusí, protože jsme předpokládali odpor.

24

Proč se to nakonec změnilo? Schváleno to bylo proto, že lidovci, zejména pan poslanec Hovorka, vnesli do debaty požadavek na osvobození dětí do 15 či 18 let. Vedly se o tom velmi ostré debaty bez výsledku. Tak oni přišli s návrhem – dobře, dejme poplatky bez omezení, ale udělejme jinde něco pro rodiny s dětmi. Tak padl návrh, že se zvýší sleva na dani.

S návrhem na zrušení poplatků pro malé děti přišla nedávno lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová. Proč jí nevyjdete vstříc? Protože se vymkla koaličním dohodám. Předseda KDU-ČSL Čunek slíbil, že vznikne komise, která připraví společný kompromisní návrh, zatím k tomu ale nedošlo. A návrh paní poslankyně je podmnožinou případného kompromisního návrhu. A my říkáme – poplatky pro novorozence jsme připraveni řešit.

Proč jste vlastně začali reformu schválením poplatků? Dnes se to zdá jako politická chyba, neboť poplatky vyvolaly odpor k celé reformě zdravotnictví. Z několika důvodů: poplatky jsou nepopulární část, zatímco zbytek by měl být populární, neboť tam lidem více nabízíme, byť to musíme lépe zkomunikovat, lépe vysvětlit. Poplatky jsme chtěli mít za sebou ve chvíli, kdy jejich průchodnost byla větší. Teď se blíží krajské volby, pak budou evropské volby a pak velké volby. Už teď se z poplatků ukrajuje, před volbami by se na tom chtěli politici profilovat ještě víc. Další důvod je, že poplatky jsou jakousi přípravou na reformu, jsou psychologickým průlomem v myslích lidí, že ve zdravotnictví existují nějaké platby v hotovosti. Až přijde možnost vybrat si plán se spoluúčastí, tak už nebude zdravotnictví hozeno do vody, lidé budou na platby ve zdravotnictví připraveni. Navíc odpor k reformě by byl úplně stejný, i kdybychom vše předložili najednou.

Co bude kolem poplatků dál? Je tady velký politický tlak, aby se z povinnosti platit poplatky ukrajovalo. Náš názor je, že nyní jsou poplatky nastaveny velmi dobře, budeme se proto snažit předložit veřejnosti a koaličním partnerům argumenty. Přesto víme, že se nevyhneme politickým jednáním. Třeba jednání o velmi malých dětech je ryze politické. My totiž nemáme od lidí, pediatrů, nemocnic žádné signály, že by tu byl nějaký problém, že by lidé nezaplatili nebo nedostali péči. Jsme ale připraveni jednat. Něco jiného jsou pak další skupiny – určití senioři, určité skupiny v ústavech. Tam jsme přesvědčeni, že se musí najít mechanismy v sociálním systému. Q MAREK ŠVEHLA

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

česko zpravodajské služby

Topolánek chce Randákovu hlavu Záhada schůzky v hotelu Savoy trvá f ot o kare l c u d l í n

D

vacet elitních policistů z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu si na tom vylámalo zuby. Ani po dvou měsících vyšetřování nedokázali zjistit, kdo vlastně předal médiím nahrávku ze schůzky prezidentova poradce Weigla s politickým lobbistou Šloufem. Čerstvě přiznaný policejní krach ovšem nevadil premiérovi Topolánkovi, aby z tohoto činu opět neobvinil lidi spjaté s jeho politickými konkurenty. Hrátky se šloufovskou kazetou přitom ministerský předseda opět označil za „největší zneužití policie a tajných služeb v  politickém boji po listopadu 89“. Je-li ta nálepka pravdivá, něco je špatně. Silná slova politického lídra se totiž perou s překvapivě hubenými policejními výsledky.

Šimrej dál Legendární schůzka v hotelu Savoy nepadá ani po dvou měsících z prvního místa na tuzemském žebříčku záhad. Cíle a společníci manipulátorů, kteří pomocí videa zachycujícího společnou kávu zákulisního hybatele politiky Miroslava Šloufa s prezidentovým poradcem Jiřím Weiglem vnesli do atmosféry prezidentských voleb otřesy a mimořádné pnutí, zůstávají nadále neznámí. Děje se tak přesto, že policie zná řadu lidí, kteří na cestě videa z  hotelové kamery do redakčního šuplíku serveru Aktuálně.cz spolupracovali. Známe správce a kontrolora kamer v Savoyi – bývalého vysokého důstojníka StB z odboru sledování Václava Vodrážku. Známe jméno elitního detektiva Jiřího Dvořáka, který nahrávku se schůzkou převezl z  hotelu do rukou špiona rozvědky Petra Bakeše, jenž za dob StB pracoval na sledovačce

Kdo koho zneužil: on tajné služby, nebo tajné služby jeho? (Randák)

Dva měsíce jsou pryč a víme jen to, že premiér už je klidný. Proč, když se zatím nic nevyšetřilo?

právě pod Vodrážkou. Navzdory tomu policie další cestu a kurýry disku nedokázala odkrýt. Přiznání této neschopnosti minulý týden korunoval premiér Topolánek, když bez ohledu na absenci veřejně předložených důkazů vzápětí zopakoval své staré obvinění, že celou akci – s cílem poškodit ODS a jejího volebního kandidáta Václava Klause – zorganizoval někdejší ředitel rozvědky Karel Randák, muž spolupracující s lídry opoziční ČSSD. Podle neoficiálních zdrojů dostal ministerský předseda informaci o Randákově angažmá z BIS. Protože ve věci cítil nebezpečné spiknutí proti své straně, pověřil ještě před prezidentskou volbou ministra vnitra, ať nechá věc podrobně vyšetřit. Ministr Langer k tomu úkolu vybral tým své nové policejní hvězdy Roberta Šlachty. Kromě zjevné politické manipulace mají ovšem čachry s videem ještě další rovinu. Na samotné schůzce Šloufa s Weigelem není nic, co by mělo zajímat policii. Jak se vlastně špion Bakeš dozvěděl, že nějaká nahrávka takové schůzky existuje? Kdo mu poslal echo a proč? Proč jel video od Bakešova někdejšího šéfa vyzvedávat elitní policista bez soudního povolení – a jak to, že mu soukromá bezpečnostní firma nahrávku vydala? A navíc – jak je možné, že se o nahrávku zajímal muž z rozvědky, to se schůzka týkala nějakých našich zahraničních zájmů? Uplynuly dva měsíce a na žádnou z otázek nemáme dosud odpověď. Premiér Topolánek je ale už klidný: „Randákovo spiknutí“ jej nepřipravilo o hlasy pro Klause, a zájem o vyšetřování proto mezi politiky poklesl k nule. Vyslovená varování však už nelze vzít zpět a „největší zneužití poli- →

každý chce mít

28 % 

ušetříte s předplatným Respektu. Další slevy pro studenty a učitele. Ráno v 8.00 ve vaší schránce nebo kanceláři.

R E S P E K T. C Z

PREDPLATNE.RESPEKT.CZ

25 800 100 634

česko → cie v českých dějinách“ prostě nejde jen tak za-

mést pod koberec. Zpráva od Šlachtových detektivů však vyvolá nepříjemné šimrání v žaludku. Kam to vyšetřování zase směřuje? Pokusme se to zjistit.

Já ti povím kdo „Můžu potvrdit, že jsme šetření ukončili. Nikdo nebyl obviněn, ale to je vše, co mohu říct. Nemohu ani prozradit, co přesně jsme prověřovali,“

Langerův slib Bursíkovi – „Já ti povím o té špinavé hře a o tom, kolik lidí půjde bručet“ – se týkal hotelu Savoy.

Nic nezjistili, ale posun tu je. (Policejní funkcionáři, vpředu Robert Šlachta)

říká mluvčí Šlachtova ÚOOZ Pavel Hanták. Neoficiální zdroje přitom potvrzují, že součástí závěrečné zprávy detektivů pro státní zastupitelství je informace, že se neprokázala žádná účast bývalého šéfa rozvědky Randáka v operaci Savoy. Občan, který věří slovu premiéra, má tedy problém: vždyť Mirek Topolánek veřejně prohlašuje, že informace o Randákovi má z bezpečnostních zdrojů. A jeho slova potvrdila i BIS. To se detektivové nezeptali Topolánka nebo BIS, co o věci vědí? Mluvčí Hanták na to opakuje své „nemohu vám

nic říci“, ale mluvčí šéfa vlády Jana Bartošová říká jasně: „Ne, pan premiér na policii nevypovídal.“ Stejně tak neoficiální zdroje potvrzují, že žádné informace nepředala policii ani BIS. Jak mohla policie něco vyšetřit, aniž by se zeptala Topolánka a BIS? „Můžu jen naposledy zopakovat, že žádné informace o případu nezveřejníme,“ říká mluvčí Hanták. Vysvětlení Randákovy role může ještě vyplynout z pátrání, které vede Inspekce ministra vnitra. Ta totiž na rozdíl od Šlachtových detektivů

Objednávka předplatného 24 měsíců 18 měsíců Roční Pololetní Čtvrtletní Podklady pro platbu mi zašlete:

poštou emailem

Tištěný týdeník do vaší schránky 25 Kč Přístup k aktuálnímu číslu na internetu 25 Kč Přístup do archivu na internetu 20 Kč + + + = 30 Kč + = 25 Kč

+ = 30 Kč + = 25 Kč

Sleva 5 Kč pro majitele karty ISIC, IYTC a ITIC kopii karty zašlete spolu s objednávkou nebo na [email protected]

Zašlete mi darovací certifikát.

PREDPLATNE.RESPEKT.CZ  26

Jméno, příjmení

může vyslýchat a prověřovat i policisty a příslušníky rozvědky. Právě na inspekci leží hlavní díl odpovědnosti, zda se dozvíme, kdo řídil a organizoval tak závažné zneužití policie, jakého jsme byli svědky v případu „Savoy“. Našla inspekce po dvou měsících pátrání nějaké odpovědi? Nevíme. „Během vyšetřování nesdělujeme žádné výsledky našeho pátrání,“ říká mluvčí inspektorů Martina Lídlová. Respektujme to s vírou, že inspekce dělá, co má. Poslední známý držitel nahrávky Bakeš byl postaven mimo službu, stejně jako „kurýr“, který disk vyzvedl. Nicméně ani jeden z mužů nebyl z ničeho obviněn, a pokud se třeba rozhodnou sami dát výpověď, mohou odejít s kompletním odstupným. Mnohaletá zkušenost říká, že policisté včetně těch z inspekce vyšetřují citlivé věci „naostro“ jen tehdy, když k tomu mají shora zelenou a jsou pod rozumným tlakem nejen svého ministra, ale třeba poslanců a senátorů z příslušných výborů. Jak se tedy zdejší politici zajímají o pokrok v rozkrytí „největšího zneužití policie v českých dějinách“? Šéf bezpečnostního výboru sněmovny a také bývalý šéf rozvědky František Bublan (ČSSD) to příliš neprožívá. „Nevidím v  tom žádný velký problém, a jak se zachovám, se rozhodnu až po ukončení vyšetřování,“ říká někdejší Randákův nadřízený. „Než práce skončí, nemůžu se o případu dovědět o nic víc než vy.“ A věc moc nesledují ani zástupci Topolánkovy strany v bezpečnostním výboru. „Bavili jsme se o tom s kolegy. Jsme zvědaví na výsledky vyšetřování, ale do té doby nemá smysl na něco tlačit,“ říká například Jan Klas. „Opozice z toho hned začne dělat politický tlak, už to zkusmo udělali komunisti, kteří teď tvrdí, že vyšetřování ÚOOZ bylo jen honem na Randáka. Musíme být opatrní.“ Nicméně jistý posun tu je. Například ministr vnitra Langer opatrně slibuje, že se rozuzlení dočkáme. „Zanedlouho se dozvíte mnohem více. Pochopte, že o tak závažném vyšetřování nemůžeme pouštět kusé informace,“ říká muž, který o záležitosti ví zcela jistě dost. Alespoň to vysvítá z jeho slibu, který dal šéfovi zelených Martinu Bursíkovi na prezidentské volbě: „Já ti povím, jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí půjde bručet.“ Ta slova se prý totiž týkala právě operace s nahrávkou schůzky v hotelu Savoy. Q JAROSLAV SPURNÝ

P L Á TC E

ODBĚRATEL pokud se liší od plátce

Firma IČO, DIČ Ulice Město, PSČ Stát Telefon E-mail

800 100 634

Předplatitelský servis týdeníku RESPEKT, Křemencova 10, 110 00 Praha 1 R E S Ps prvním E K T 1 7výtiskem | 2 1. anebo – 2 7.e-mailem. dubna 2008 Potvrzení o přijetí objednávky předplatného obdržíte

česko

úspěch

Jste jednička Co všechno může umět český školník

M

oc toho nemá. Červený montérkový mundúr, pár otlučených židlí v poloprázdném panelákovém bytě na kraji Prahy. A jasný pocit, že žije život, který ho baví. Školník Zdeněk Buchal (45) působí na Gymnáziu Jižní Město jako opravdové zjevení. Milovník režiséra Wima Wenderse a tanečník hip hopu si s gustem vystřihne scénu ve školním muzikálu Ludvík. Pak jde přivrtat plexisklo k laboratornímu stolu, ale je schopný zároveň zaskočit za učitele angličtiny nebo pomoci s  přípravou evropského projektu. A i když je oficiální náplní jeho práce údržba školy, studenti ho berou spíš jako učitele. A to dokonce tak, že ho v anketě zvolili za nejlepšího pedagoga svého gymnázia.

Vše při starém V sedmdesátých a osmdesátých letech byly takových lidí mraky. Kdejaký propuštěný učitel filozofie či student práv skončil „ve výrobě“. Pan Buchal se zarostlou tváří a plachým úsměvem si ale onu touhu (či nutnost) hledat „perličku na dně“ uchoval dodneška. Když za minulého režimu skončil výtvarnou školu, čekala ho v oboru leda tak kariéra grafika rudých agitek. Tak šel raději jako spousta jiných odečítat elektroměry. „Byla to obrovská svoboda a poznal jsem zajímavý lidi.“ A nejen to. Za tři čtyři dny byl s odečtem hotový a do konce měsíce měl volno na svého času uznávanou industriální kapelu Střední Evropa, kde se hrálo třeba na xylofon z lešenářských trubek a pér z náklaďáků. „Nikde v krámech neměli černý hadry, tak jsem se naučil šít a ušil jsem nám kalhoty a košile,“ vzpomíná na mladá léta. Jeho život se nijak zvlášť nevychýlil ani po revoluci. „Dneska se grafika dělá na počítačích, ale já mám radši ruční práci, třeba koláže,“ vysvětluje, proč nešel cestou svých přátel, kteří se dali na reklamu a vydělali slušné peníze. Dál odečítal čísla z elektroměrů a bokem roznášel pití v umělecké kavárně Hogo fogo. Změna přišla sama. Při jednom z představení v kavárně ho okouzlila herečka amerického divadla Black box, sblížili se, on ji učil česky, ona jeho anglicky. Po čase se přestěhovali do Ameriky, kterou nekriticky obdivoval. Dva roky studoval v kurzu zedničinu a dalších několik let se jí i živil. Poprvé si mohl připadat trochu „v balíku“, koupil velký dům, televizi a nový nábytek. Ale za mořem mu začalo být úzko. „Všichni se s váma líbaj a usmívaj se, ale je to jenom diplomacie. U nás se třeba člověk mračí, ale aspoň se pozná, jakej je,“ vzpomíná dnes na svoji tehdejší náladu. Jisté je, že se nakonec po šesti letech vrátil bez manželky do Čech a sháněl se po práci. A  i  teď zůstalo vše při starém. Přivezl si sice plynnou angličtinu, ale hned ji zas hodil R E S P E K T. C Z

Nebaví mě celej den zařezávat v kanclu. (Školník Zdeněk Buchal) f ot o mat ě j strán s k ý

za hlavu. „Nebavilo by mě šněrovat se do kvádra a celej den zařezávat v kanclu,“ naznačuje, proč místo atraktivní práce v rozvíjející se zemi nakonec nastoupil na Jižní Město jako školník. „Půl roku jsem tady jenom uklízel, bral jsem to jako sport. Přišlo mi to jako u Hrabala, oslava jednoduchých dělnických povolání, i  ta bída tam byla,“ říká dnes. Za patnáct tisíc měsíčně se stará o zahradu, zametá chodník, opravuje kohoutky na topení a  shání řemeslníky. Musí být sice v práci v sedm, ale během dne má dost času i na svoje aktivity – zkrátka v jiných konturách prožívá náladu práce při odečtech elektroměrů. A prostor na koníčky nese ovoce. Začalo to filmovým klubem, jehož organizováním se postupně dostával studentům pod kůži, až ho pozvali na divadelní improvizaci. Ve špinavé kotelně se na pódiu z  průmyslových palet scházejí každý pátek. „Vždycky dají nějaké téma, jako třeba zahrada, a každej si vymyslí postavu, kterou bude hrát. Já jsem byl třeba mluvící kaktus nebo míč.“ Zdeněk Buchal se také stal hvězdou muzikálu Ludvík (napsala ho místní psycholožka a fyzikář) o lásce v přesýpacích hodinách, sám si do něj přimyslel „forbínu“ o Hurvínkovi, kterého zevnitř sežral červotoč.

Budou na něj vzpomínat Na chodbě se rozezvučí rocková hudba (tak tu místo zvonění ohlašují konec hodiny), z pomalo-

vaných panelákových učeben se řinou studenti. „Školník? To je fajn týpek, je chytrej, neřve na nás, umí jazyky,“ shoduje se dvojice, která se uvelebila na červené sedačce. „Není to takovej hlídací pes, dá se s nim normálně mluvit,“ připojuje se mladík s hárem. „No, nebere si servítky, tuhle jednu vyťal klukovi, co poněkolikátý hulil před školou. Dobře mu tak,“ naznačuje obrýlená slečna, že školník má mezi mladými autoritu. „Jediná cesta, jak u nich uspět, je udělat si ze sebe legraci dřív, než si ji udělají oni z vás,“ přemýšlí o svém úspěchu Buchal. Nedrží si odstup, když ho studenti pozvou na sérii představení režiséra Vladimíra Morávka do Brna, spí s nimi na jedné podlaze. Cení se i jeho další schopnosti. O  prázdninách gymnázium pořádá jazykové kurzy pro zahraniční lektory, Buchal je provádí po Praze, zařizuje jim bydlení, a když onemocní, může je v konverzaci nahradit. „S češtinářkou plánujeme založit kapelu. Už začínám šít kostýmy,“ zajiskří mu oči za černými obroučkami čerstvými plány a jeho boudníkovská postava s dlouhými vlnitými vlasy mizí v útrobách kotelny. „Mezi učiteli je nezastupitelný,“ pochvaluje si situaci ředitel gymnázia Miroslav Hřebecký. „Až budou studenti po letech na školu vzpomínat, on bude určitě jeden z prvních, kdo je napadne.“ Q TOMÁŠ PAVLÍČEK

27

ekonomika trh s nemovitostmi

Já bych raději počkal Co znamená fakt, že se Češi zamilovali do hypoték

Už nějaký čas se zdá, že ta bublina musí prasknout. Ale pořád nic: ceny tuzemských bytů stále rostou. A to i ve městech, kde se až dosud držely při zemi. Kdo si třeba před půl rokem koupil byt v Ústí nad Labem, rozhodně neprohloupil. Dnes by při prodeji inkasoval téměř o polovinu vyšší částku. Podobně jsou na tom i další česká města a mezi všemi samozřejmě kraluje Praha. Za poslední půlrok tady podle Institutu regionálních informací byty podražily v průměru o půl milionu. Investice do vlastního bydlení v tomto světle vypadá jako rozumná věc, a Češi proto víc a víc sahají po hypotékách. Zatímco před šesti lety jich banky rozdaly dvacet tisíc za dvacet miliard korun, čísla z loňského roku jsou mnohonásobně vyšší. Uzavřených hypoték bylo přes osmdesát tisíc a jejich hodnota se vyšplhala na 142 miliard. Ochota půjčovat si na stále dražší byty jako by neznala mezí. A společně s ní roste i význam otázky, jestli budou Češi v budoucnu schopni své dluhy splácet.

Jsme opatrní Odpověď se však rozhodně nehledá snadno. Experti například nedovedou říct, jaký je typický profil českého klienta s hypotékou, tedy komu přesně banky půjčují. „Je to záležitost jejich obchodní politiky, kterou tají kvůli vzájemné konkurenci,“ říká Petr Sunega, který v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR trh s bydlením zkoumá.

Hypoteční úvěry za roky 2002 až 2007

Nárůst cen bytů v milionech Kč



(data vyjadřují průměrné ceny starších a nových standardních bytů o ploše 68 m2)

počet hypotečních úvěrů (ks)

objem (v tisících Kč)



2006

2007

2008

2002

21 002

22 532 310

Praha

2,047

2,561

3,282

2003

31 478

36 212 394

Jihlava

1,089

1,354

1,598

2004

40 985

51 959 481

České Budějovice

0,961

1,054

1,481

2005

51 026

72 068 812

Karlovy Vary

1,107

1,239

1,614

2006

67 344

100 839 687

Ústí nad Labem

0,449

0,452

0,089

2007

83 344

142 288 921

Ostrava

0,695

0,914

1,429

Brno

1,329

1,798

2,212

Zdroj: ministerstvo pro místní rozvoj

28

Zdroj: Institut regionálních informací

Podobně to vidí i  Jan Frait z  České národní banky. Přísnost bank při uzavírání hypoték s klienty se podle jeho slov vyhodnocuje „hrozně těžko“. Až donedávna se sice dalo podle typu nabízených hypoték usuzovat, že úvěrová politika bankovních domů je poměrně přísná, ale to se za poslední dva roky změnilo. Pryč jsou doby, kdy bylo možné sehnat hypotéku pouze na 70 procent ceny kupovaného bytu a doba splácení nesměla přesáhnout patnáct let. Dnes je možné pořídit si úvěr, který není třeba krýt zástavním právem k pořizované nemovitosti, banky nabízejí i 100% hypotéky a výjimkou není doba splácení natažená na čtyřicet let. Na trhu navíc operují zprostředkovatelské firmy, které žijí z provizí od bank za přilákané klienty. Jejich zájmem je přimět co nejvíce lidí k půjčkám bez ohledu na to, jestli budoucí dlužníci skutečně mají na splácení. „S rostoucím počtem lidí, kteří už hypotéku mají, se zvyšuje konkurenční boj o další klienty a banky jim logicky vycházejí vstříc,“ říká Sunega. Přesto se podle něj banky klientům nepodbízejí tak jako třeba americké finanční instituce, u kterých si klienti často mohli sami stanovit, jak vysoké částky budou v prvních letech splácet (tzv. subprime hypotéky). „Ve srovnání s tím jsou u nás bankovní domy pořád ještě opatrné,“ říká. O tom ostatně svědčí poslední krok České spořitelny, která se od Nového roku rozhodla zpřísnit svůj vztah s již zmiňovanými zprostředkovatelskými firmami, které jí zájemce o  hypotéky dohazují. „Do smluv s externími partnery jsme zavedli klauzule, které je činí odpovědnějšími za kvalitu úvěrů. Zejména když klient, kterého doporučili, přestane úvěr splácet,“ říká Kristýna Havligerová z oddělení komunikace. „Je to prevence, která má zabránit problémům v budoucnu,“ dodává. Rizikových úvěrů, tedy takových, které zůstávají nesplacené i  devadesát dnů po datu splatnosti, má podle jejích slov Česká spořitelna jedno procento. To ale nic nemění na tom, že zmíněný preventivní krok banky, která vede český trh s hypotékami, signalizuje možné problémy.

To se nemůže stát Tím spíš, že to není jediný signál. Zhruba před měsícem jedna z nejvýznamnějších investičních bank R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Touha Čechů po vlastním bydlení je do značné míry záležitostí módy. f ot o mi l an j ar o š

Morgan Stanley zveřejnila analýzu, podle které se americká krize trhu s nemovitostmi nevyhne ani střední Evropě. Středoevropský trh je podle analytiků doslova „další na řadě“: se zpomalením světové ekonomiky se zhorší hospodářský růst i v srdci Evropy, v návaznosti na to klesne zájem lidí o byty, nové stavby se prodraží kvůli vyšším úrokům a přísnějším bankám a ve výsledku ceny nemovitostí půjdou dolů. Proto Morgan Stanley doporučuje investovat v regionech, které nejsou tolik provázané s americkou ekonomikou a jsou vůči tamním turbulencím více imunní. Zemí zaslíbenou pro investice do trhu s nemovitostmi je teď podle analytiků banky Rusko. Naopak akcie středoevropských podniků banka radí prodávat. Tyto informace, prvotně určené pro investory, jsou zajímavé i pro Čechy, kteří se chystají řešit vlastní bydlení. Studie například výslovně jmenovala lucemburskou firmu ORCO, která operuje hlavně na českém trhu. Její akcie se za poslední půlrok propadly o plných 40 procent, což je podle Morgan Stanley jeden z prvních signálů blížící se krize. Firma se však brání tím, že z pouhého propadu akcií se toho mnoho vyvozovat nedá. „Důležitější jsou naše projekty, je o ně pořád obrovský zájem, většina z nich se rozprodá ještě před dokončením,“ říká mluvčí firmy Petra Zdeňková a dodává, že krize prostě nemůže nastat. A podobně to vidí čeští analytici. „Jsem mírný optimista, trh s nemovitostmi podle mého ještě pět let poroste,“ říká Aleš Michl z Raiffeisenbank. R E S P E K T. C Z

Je to móda Viceprezident Asociace realitních kanceláří Ivan Žikeš však tento optimismus nesdílí. Při pohledu na rostoucí ceny bytů se spíš chytá za hlavu. „Jsou mimo realitu a půjdou dolů,“ tvrdí tento muž, který vlastní realitní kancelář v Karlových Varech. „Rozhodně bych teď nikomu nedoporučoval brát si hypotéku a kupovat byt. To je lepší počkat, až jak se situace vyvine.“ Svůj názor opírá o to, že podle pravidel, jimiž se řídí lidé v branži, dnes platí, že v Česku je výhodnější si byt pronajmout než ho rovnou kupovat. Výnosy z případných nájmů bytů totiž dnes nepokryjí jejich nákup. Na tuhle disproporci mezi nájmy a cenami bytů upozornili už minulý rok centrální bankéři ve Zprávě o finanční stabilitě za rok 2006 a vyvodili z toho, že růst cen bytů „nemá zcela fundamentální povahu“. „Za zdravé se považuje, když vám pronajímání investici do bytu zaplatí do nějakých osmi let,“ říká Žikeš a dodává: „Tohle se vám dnes v Česku na rozdíl od mnoha jiných zemí nepodaří.“ A tento fakt by si podle něj měl uvědomit každý, kdo se chystá koupit byt – na místě je prostě nejvyšší opatrnost. Skepsi potvrzuje i skutečnost, že v Česku se dnes téměř nestaví nájemní byty. Co tedy Čechy houfně žene do koupě nového bytu? Podle specialisty na bydlení ze Sociologického ústavu AV ČR Martina Luxe je touha lidí po vlastním bydlení do velké míry záležitostí módy. „Jak vyplývá z našich šetření, Češi chtějí byty vlastnit. I když jsme jim v průzkumu předložili možnost

bydlení v nájmu za rozumných podmínek, nebrali to jako alternativu,“ říká. Statistiky EU uvádějí, že Češi mají o vlastnické bydlení ve srovnání se svými sousedy mimořádný zájem. Zatímco třeba v Rakousku od počátku 80. let až dodnes platí lidé ve 40 procentech bytů nájem a 50 procent bytů vlastní, u nás je to jinak. Po roce 1989 se počet nájemních bytů snížil ze 40 procent na 30 a počet bytů v osobním vlastnictví naopak narostl. „Kromě módy na to má vliv i regulace nájemného, kvůli které byly tržní nájmy neúnosně velké, takže lidé raději šli do vlastního,“ říká Lux. Regulace má sice skončit v roce 2010, ale v současnosti není nikdo schopen odhadnout, co se potom stane. Existuje reálný předpoklad, že tržní nájmy po skončení regulace klesnou a  bydlení ve vlastním bude ještě méně výhodné než dnes, ale Luxův kolega Petr Sunega říká, že „žádné modely vývoje neexistují“. Ve hře je každopádně silná obava ze zdražování nájmů a tento fakt opět posiluje nejistotu, která vede další a další lidi k volbě vlastnického bydlení. A nejen to. „Před koncem minulého roku se hromadně nakupovaly byty také kvůli zvýšení sazby DPH za stavební práce, která teď platí od ledna,“ říká Petr Sunega. „Trochu to připomínalo nákupní hysterii před vstupem Česka do EU.“ Stejně jako tehdy se na konci minulého roku podle něj vytvořila bublina, která splaskne. „Těžko radit, ale s nákupem bytu bych počkal na konec tohoto roku. To by mohly být ceny výrazně zajímavější než dnes.“ Q ADAM ŠŮRA

29

svět ČÍNSKÝ NACIONALISMUS

str. 30

Společně proti barbarům

RAKOUSKO A ŠVÝCARSKO

str. 32

ITÁLIE

Průkazka na všechno

Srdečné políbení Italům

markéta pilátová, jiří sobota,

Rakousko i Švýcarsko mají recept, jak motivovat lidi, aby před autem dali přednost veřejné dopravě.

robert mikoláš, tomáš lindner

tomáš lindner

JIŘÍ SOBOTA

Číňané jsou rozhněvaní – svět si dovolil kritizovat čínské počínání v Tibetu.

str. 33

Itálie, kdysi tahoun Evropského společenství, dnes přežívá jen ze zbytků své slávy. Odrazí se po volbách ode dna?

ČÍNSKÝ NACIONALISMUS

Společně proti bar Mladí Číňané jsou hrdí na svou vlast a protestům ve světě nerozumí

Komunismus je mrtvý, ať žije národ. (Čínští demonstranti v San Franciscu, letošní duben)

30

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Zpravodaj Českého rozhlasu v Číně dostal nedávno nečekaný e-mail od svého známého. „Bude lepší, když se již nebudeme stýkat. Jen lžete a  pomlouváte, navíc se zastáváte těch špinavých Tibeťanů,“ stálo v něm krátce. Potom už žádné rozloučení, jen podpis. Autorem ovšem nebyl zasloužilý straník. Podpis patřil mladému vysokoškolákovi, studentovi prestižní školy, se kterým si zpravodaj chodíval pravidelně do kaváren vyprávět zážitky a diskutovat o společném koníčku – italské renesanci, která mladého Číňana zaujala během studia v Evropě. Teď ale přátelství zjevně skon-

f ot o i s i fa

barům

čilo – kvůli mezinárodní kritice čínského počínání v Tibetu. Hněv řadových Číňanů ovšem míří v posledních týdnech i na jiné zahraniční novináře, kteří prý ve světě pošpiňují obraz jejich vlasti. Na webu se objevily e-mailové adresy a čísla mobilních telefonů především amerických reportérů. Těm teď chodí třeba i SMS vyhrožující smrtí. Výmluvný je i pohled na internet. Čínští blogeři a internetoví diskutéři nerozumí ani celosvětovým sympatiím vůči Tibetu, ani protestům doprovázejícím „cestu harmonie“ olympijské pochodně kolem světa, ani debatám o politickém bojkotu zahajovacího ceremoniálu letních her. Na webových fórech se spíše projevuje frustrace z toho, jak svět Číně nerozumí nebo nechce rozumět. „Čína je příliš měkká a slabá, proto nás teď všichni šikanují,“ píší blogeři. „Nejde o demokracii, svobodu a lidská práva, chtějí jen vidět naše selhání,“ přidávají se jiní. „Proč nás celý svět bojkotuje, může mi to někdo vysvětlit? Proč?“ Pisateli příspěvků jsou především mladí, vzdělanější Číňané žijící ve městech. Tato generace nezažila komunistické excesy 50. a 60. let a dost často ani masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Během života pod vládou diktatury jedné strany pozorovali jediné – neustálý rychlý nárůst životní úrovně, vzestup a modernizaci Číny. Dnes jsou na svou úspěšnou zemi hrdí a hrdost velmi často projevují podporou své vládě, ve které vidí záruku pokračování nastoupeného trendu.

Tibetský nevděk Není to samozřejmě žádná náhoda. Čínská komunistická vláda začala před třiceti lety kvůli ekonomickým reformám postupně opouštět ideologii sociální rovnosti. Národní hrdost a tradiční nacionalismus jí potom posloužily jako náhražka, nový tmel společnosti, ve které prudce rostou sociální rozdíly. Dnešní mladá generace Číňanů prošla dějepisnou propagandou čínských škol, kde je největší prostor věnován ústrkům, jež Čína utrpěla v minulých „dvou staletích ponížení“ z rukou Západu a Japonska. O „omyly“ kulturní revoluce se jenom zběžně zavadí v  několika odstavcích, aby se příběh rychle mohl stočit zpět k ústřednímu tématu, návratu Číny mezi světové mocnosti. Tisícileté dějiny Číny jsou navíc postaveny na vidění světa, kde na jedné straně stojí civilizovaná společnost Chanů (etnikum tvořící 92 procent obyvatel dnešní Číny), na druhé barbaři z okolního světa. Chanové musí odolávat barbarům za hranicemi jejich říše, kteří však postupně přejímali (dobrovolně i nedobrovolně) čínskou civilizaci. I dnešní okupaci Tibetu běžní Číňané podporovaní oficiální propagandou vnímají jako obrodnou činnost rozvíjející zaostalé a chudé domorodé obyvatelstvo. Chanové jsou teď vzpourou Tibeťanů otřeseni, mají za to, že si „neváží dotací a investic z Pekingu“. Pokud svou vládu za něco kritizují, tak za slabý, zdrženlivý zásah proti tibetským demonstrantům. Protitibetské nálady se v  posledních týdnech spontánně šíří po celé zemi. „Nikdo už ani nechce být viděn na ulici s  Tibeťanem,“ R E S P E K T. C Z

Globalizovaná láska k vlasti Pět tisíc policistů, část z nich v plné zbroji speciálních zásahových jednotek, mělo předminulý pátek v ulicích argentinského Buenos Aires chránit olympijský oheň. Byly to zbytečné strachy. Demonstranti upozorňující na porušování lidských práv v Číně předem oznámili, že nehodlají použít násilí, a navíc – o pořádek se přišla postarat sama místní čínská komunita. A tak ve chvíli, kdy rozvíjela nesourodá skupina protičínských demonstrantů první vlajky, na opačné straně ulice je téměř zrcadlově kopírovala rostoucí skupina většinou mladých Číňanů v jednotných rudých tričkách, bundách a kšiltovkách. Čínské „dresy“ a profesionálně vyvedené transparenty, velké čínské vlajky a menší argentinské vlaječky rozdával shrbený nenápadný muž v šedé bundě, kolem skupiny kroužili starší Číňané s mobily v rukou. Jeden z čínských „antidemonstrantů“ Min Ren Lin (35), obchodník s potravinami, který přijel do Argentiny před dvaceti lety za prací, se dává do řeči: „Olympiáda je výjimečná věc, událost jednou za život. Přišel jsem podpořit svou vlast.“ Na demonstranty na opačné straně ulice má jasný názor: „Jsou to placení pěšáci Američanů!“ Min Ren Lin je odvážný – mluví s novináři. Většina jeho krajanů se totiž nejdříve plynně španělsky představí a vysvětlí, jak je hrdá na svou zemi, po otázce na Tibet nebo lidská práva ale okamžitě přestává ovládat španělštinu i angličtinu. „Ne-ro-zu-mim, ne-vim,“ krčí rameny Chaneng Linová (19), která, jak nám sdělila o chvíli dřív, přijela do Buenos Aires studovat španělštinu. To už je ale čínská skupina dost velká na to, aby si troufla vyrazit přes ulici. Pod transparenty a rudými vlajkami se s bojovým pokřikem řadí vedle osamělé dvojice žádající svobodu Tibetu a začíná ji plnou vahou několika desítek osob vytlačovat z chodníku. Čínský dav znovu a znovu naráží s výhrůžným řevem do demonstrantů, ve vřavě se odehrávají bizarní rozhovory mezi novináři a útočícími Číňany. „Proč provokujete?“ křičí kameraman argentinské televize na útočící mládež v rudých tričkách. „Protože jsme Číňané,“ odpovídá za ně o generaci starší, stejně oděný muž. „Provokujete, protože jste Číňané?“ ujišťuje se ještě jednou kameraman. „Ano, jsme Číňané a milujeme svoji vlast.“ V ten okamžik vystrašený mladík s tibetským plakátem konečně padá z obrubníku a rudý dav propuká ve frenetický jásot. Křik nabírá na rytmu, skupina mává holemi s vlajkami a stále rychleji spouští ohlušující nápěv zjevně vlastenecké písně. Zážitky reportérů Respektu odpovídají i zkušenostem z předchozích míst. K organizovaným protestům čínské komunity došlo podle světových médií i při předchozí zastávce pochodně v San Francisku. Týdeník The Economist zase přinesl svědectví o podnikateli z britského města Sheffield, který vyvěsil z okna svého obchodu tibetskou vlajku. Večer ho navštívili dva čínští studenti s výzvou, aby vlajku sundal. V noci témuž podnikateli někdo rozbil okna jeho domu.

31

svět svěřila se týdeníku Newsweek tibetská prodavačka šperků v pekingském metru. Její náušnice a náramky prý mezi mladými Číňany byly ještě nedávno módním hitem, teď si je ale už nikdo nekupuje. Noviny pak prakticky každý den přinášejí nová „svědectví“ o tom, co se „opravdu“ v Tibetu stalo. Média tamní události líčí jako krvavý útok na etnické Číňany a ze spiknutí obviňují separatistického dalajlamu. Vydání listu China Daily minulé úterý zveřejnilo i informace o tom, že tibetský buddhismus pochází vlastně z Číny, a zopakovalo mantru učebnic dějepisu, ze kterých se žáci odmalička učí, že Tibet vždy býval součástí Číny.

Nepřítel z lesa Tibet a rozčarování Číňanů z protestů doprovázejících pouť olympijské pochodně ale jsou jen posledním projevem nacionalismu, který vláda systematicky přiživuje od zahájení ekonomických reforem v 80. letech minulého století. Dosavadním vrcholem nového nacionalismu byly nepokoje, které vyvolala nová japonská učebnice dějepisu, jež údajně zamlčovala zvěrstva armády země vycházejícího slunce v 1. polovině 20. století. Pomocí internetu a  SMS došlo v  říjnu 2005 k  rychlému zorganizování především studentských protestů. V jejich průběhu byly v několika městech napadeny japonské zastupitelské úřady, obchody či firmy. Čínské bezpečnostní jednotky zpočátku vůbec nezasáhly, i když jim to ukládá zákon i mezinárodní dohody. Tehdejší internetovou rezoluci odsuzující Japonsko, která byla k  dispozici i  na stránkách vládní agentury Sin-chua, podepsalo 25 milionů Číňanů. Nacionalismus jako náhražka komunistické ideologie se osvědčil natolik, že ho přejímají i jiné země nastupující „čínskou cestu“. V sousedním komunistickém Vietnamu stejný posun odhalí i pouhá návštěva Národní galerie v Ho Či Minově Městě. Na obrazech pečlivě vybraných „oficiálních“ umělců jsou dnes nejčastějším motivem namísto svorně spolupracujících dělníků a rolníků skupiny nevinných Vietnamců připravujících se čelit útoku ze strany neurčitého, blíže nepopsaného nepřítele skrytého ve stínu mezi stromy. Letošní olympiáda je pro řadové Číňany i komunistické vedení země symbolem obnovené národní hrdosti. „8. srpna 2008, až bude olympijský oheň zapálen na Národním stadionu v Pekingu, nastane pro Čínu okamžik pýchy a spravedlnost zvítězí nad ďáblem,“ hlásal na začátku minulého týdne titulek listu People´s Daily, hlásné trouby vládnoucí strany. Dost možná, že současné světové protesty, zraňující nově rozdmýchanou národní hrdost a posilující tak čínskou pospolitost, pekingským komunistům ani příliš nevadí. Q MARKÉTA PILÁTOVÁ a JIŘÍ SOBOTA, Ho Či Minovo Město a Buenos Aires, TOMÁŠ LINDNER ROBERT MIKOLÁŠ, Peking

R. Mikoláš je zvláštním zpravodajem Českého rozhlasu v Číně.

32

rakousko a švýcarsko

Průkazka na všechno Rakousko a Švýcarsko lákají cestující do veřejné dopravy

J

e to pohodlné. Z okraje Prahy přijedete autobusem na stanici Hradčanská, sejdete do metra a pokračujete v jízdě do centra města. To vše klidně s  jedinou celoroční jízdenkou, se kterou můžete cestovat, kolikrát se vám zlíbí. Že je to samozřejmost? V městské hromadné dopravě ano, ale představte si, že by podobný princip platil ve veřejné dopravě po celém Česku. S jedinou průkazkou byste ráno vlakem vyjeli z šumavské Kubovy Hutě do Strakonic, pokračovali autobusem do Prahy na stanici Na Knížecí, odkud by vás metro dovezlo kamkoli ve městě. A s touto průkazkou byste mohli celý rok neomezeně cestovat po celém Česku. Že to není reálné? Rakušané se k takové novince odhodlali. Během letošního roku se chystají představit „Österreich-Ticket“, celoroční permanentku, která bude platit ve vlacích, autobusech, městské dopravě a veřejných lanovkách po celém Rakousku. Plní tím slib dojednaný v koaliční smlouvě mezi sociálními a křesťanskými demokraty. „Chceme lidi motivovat k tomu, aby místo osobním autem radši jezdili veřejnou dopravou,“ řekla deníku Der Standard Eveline Steinbergerová, ředitelka Klimatického a energetického fondu. Vloni vládou zřízený fond s ročním rozpočtem 150 milionů eur má třetinu až čtvrtinu svých financí směřovat do projektů, které

„Chceme lidi motivovat k tomu, aby místo osobním autem radši jezdili veřejnou dopravou.“

mají změnit dopravní návyky Rakušanů – právě automobilismus v minulých letech nejvíce přispíval k nárůstu skleníkových emisí v zemi. Celoroční abonentka se teď stala hlavním dopravním projektem fondu, z jeho prostředků bude každý kupon dotován pěti sty až sedmi sty eury, tak aby výsledná cena jedné jízdenky činila 1700 až 1900 eur (v průběhu let se však financování ze strany fondu bude snižovat). Pro lepší představu: tato částka odpovídá zhruba třem čtvrtinám průměrné rakouské měsíční mzdy; roční „lítačka“ na městskou dopravu ve Vídni stojí 500 eur.

Ministerstvo dopravy ale zatím zůstává skromné – předpokládá, že si v prvním roce „Österreich-Ticket“ koupí jen deset tisíc lidí, do deseti let pak šedesát tisíc cestujících. Rakušané s takovým nápadem nepřišli jako první – okoukali ho od svých alpských sousedů.

Sladké Švýcarsko Švýcarská hromadná doprava šlape podobně neomylně jako tamní hodinky. Čisté vlaky jezdí často a bez zpoždění, autobusy po klikatých silnicích vyváží turisty i místní obyvatele několikrát denně až do zapadlých horských vesniček. Právě Švýcaři univerzální jízdenku na veřejnou dopravu vymysleli. Zdejší „Generalabo“ stojí necelé 2000 eur a ze 7,5 milionu Švýcarů ji dnes vlastní tři sta tisíc lidí, patnáctkrát více než počátkem osmdesátých let. Švýcarsko má oproti Rakousku nejen výhodu kvalitnější a hustší veřejné dopravy, ale také vhodnější „geopolitické“ podmínky – Švýcaři často cestují mezi řadou hospodářsko-správních center v zemi, Rakousko má oproti tomu jasné těžiště ve Vídni. V  Česku zatím existuje jen celostátní roční permanentka na všechny vlaky první a  druhé třídy, která stojí 20 tisíc korun a pořídily si ji zatím zhruba tři tisíce lidí. Dopravní systémy integrující autobusy, vlaky a městskou dopravu pak vznikají na regionální úrovni, především v okolí velkých měst. Naši dopravci se však na alpský nápad dívají vstřícně. „Je to úžasná věc, která hodně pomůže veřejné dopravě. Žádnou fyzickou překážku zavedení rakouského systému v českých podmínkách nevidím,“ tvrdí třeba mluvčí Českých drah Ondřej Kubala. Roční jízdenku by považoval za přínos i ředitel dopravní společnosti Student Agency Radim Vančura. Pravidla podle něj však musí nastavit ministerstvo dopravy, náročné je totiž především rozdělení příjmů z nových abonentek mezi jednotlivé dopravce. Na ministerstvu dopravy však zatím o takové možnosti vůbec neslyšeli, diskusi se však podle mluvčího úřadu nebrání. Vyjednávání o financích i v Rakousku způsobilo průtahy při  realizaci dopravních plánů. Již brzy si ale obyvatel centra Vídně bude moci v sobotu ráno vyrazit metrem na nádraží, odkud vlakem dojede až do Alp, kde ho na vrcholky hor dopraví lanovka. Na neděli si pak může naplánovat výlet třeba do Salcburku. To vše s jedinou celoroční průkazkou. Q TOMÁŠ LINDNER

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

svět ITÁLIE

Srdečné políbení Italům Jak je snadné dotknout se úspěchu a zase o něj přijít f ot o P R OF I M E D I A . CZ

C

estující italské společnosti Alitalia se letos začátkem dubna mohli právem cítit zmatení. Nasedli například v Římě do letadla, před jejich zraky se rozzářily obrazovky zabudované v opěradlech sedadel a na nich nápis „Klikněte zde a dozvíte se více o společnosti, která je vlajkovou lodí italského dobývání vzdušného prostoru“. Po kliknutí se rozjel dokument, jenž líčil italskou národní leteckou společnost jako pokračovatele slavných italských mořeplavců, cestovatelů nebo kupců. Ve stejnou chvíli ale na kolenou většiny cestujících ležel poslední výtisk novin se zprávou, že od Alitalie se kvůli kolapsu vyjednávání s italskými odboráři a nejasnému postoji italských politiků právě odtáhla francouzská Air France-KLM, která jediná hodlala italského obra koupit a tím zachránit před bankrotem. Alitalia totiž jenom v únoru prodělávala tři miliony eur denně a vězí po uši v dluzích. Cestujícím onoho dubnového večera nezbývalo než doufat, že alespoň tentokrát do svého cíle ještě doletí.

Evropská Argentina Podobně se dnes celá Itálie může kochat svou i docela nedávnou minulostí a děsit se zítřka. Minulý týden právě zvolila svou již 62. vládu za 63 let, jež uběhla od konce 2. světové války, a z ekonomických prognóz se dozvěděla, že ji letos čeká hospodářský „růst“ 0 % - plus minus zhruba stejně jako v několika posledních letech. Pokud se v těchto dnech o  Itálii mluví, pak nejčastěji v  souvislosti s  obrovským zahraničním dluhem (každý Ital včetně nemluvňat zaplatí ročně 1200 eur jenom na úrocích), odpadky zavalenou Neapolí a návratem Silvia Berlusconiho, barvitého magnáta obviněného z množství ekonomických zločinů, na post předsedy vlády. Přitom ještě vcelku nedávno to vypadalo úplně jinak. Itálie zažila po válce několik úspěšných desetiletí, která kulminovala v roce 1987, kdy italská vláda oficiálně prohlásila, že země na Apeninském poloostrově je bohatší než Velká Británie. V té době Itálie, jeden z tahounů tehdejšího Evropského společenství, to byla auta, móda a průmysl.  To už je ale dávno. Právě letos v zimě předběhlo Itálii kdysi zaostalé Španělsko, Itálie se modlí, aby nemusela přestat splácet své dluhy podobně jako před pár lety Argentina, a centrum módy se přestěhovalo do Londýna.

Ctihodní reprezentanti Itálie zkrátka něco prošvihla. Po válce vsadila na lehký průmysl tažený rodinnými firmami exportujícími své výrobky do zahraničí. Konkurenceschopnost byla tehdy zaručena především lacinou pracovní silou, tedy výhodou, kterou dnes vzhledem k asijské konkurenci nikdo v Evropě nemá. R E S P E K T. C Z

Čeká Italy cesta vzhůru? (Římské letiště Fiumicino)

Itálie se ale nestihla změnit. Když se před dvaceti lety setkaly britská a italská ekonomika na stejné úrovni, byl to jenom optický klam. Itálie tehdy dojížděla svůj boom, zatímco Británie po období tvrdých reforem právě znovu startovala. Dnes je Británie zemí služeb a centrem světových finančních trhů. Itálie žije ze zbytků slávy, dotací a půjček, které potřebuje, aby utáhla sociální systém založený v dobách největšího rozkvětu.

Pokud se v těchto dnech o Itálii mluví, pak je to v souvislosti s obrovským zahraničním dluhem.

Klíč k italské nehybnosti je v její rozdrobené politice prožrané korupcí a organizovaným zločinem. V parlamentu zasedaly až dosud desítky stran, poslední Prodiho koalice se skládala z jedenácti subjektů. Rychle se střídající vlády z principu negují kroky těch předchozích. Kde Prodi vyjednává o prodeji Alitalie, Berlusconi ji chce ze státních peněz zachraňovat. Když Berlusconi vypracuje nákladný plán na záchranu potápějících se Benátek, Prodiho vláda ho v zájmu úsporných opatření zase škrtne. A nemusí jít jenom o střídání u moci. Koalice mnoha stran jsou tak křehké a mají tak těsnou většinu, že

i nejmenší opoziční stranička může v podstatě kdykoliv zablokovat jakýkoliv zákon. Totéž probíhá uvnitř vlády samotné. A  pak je tu korupce. I  v  Česku by bylo obtížné si představit, že strany staví na kandidátku osoby usvědčené z trestných činů. V posledním italském parlamentu ale sedělo 24 usvědčených poslanců a dalších 57 jich bylo vyšetřováno. Co je na tom vlastně divného, vždyť sám Berlusconi je v politice podle všeho především proto, aby unikl ze smyčky žalob namířených na jeho podnikatelskou činnost. Z několika soudních procesů vyvázl tak, že jeho vláda prostě zkrátila promlčecí lhůtu.

Nechci do Paříže Přesto Italům svitla jistá naděje. Volby otřásly politickým systémem, počet stran v parlamentu se snížil z 26 na 6. Odpadli extremisté, levice gratulovala pravici, vítěz to ocenil a nabídl spolupráci v klíčových otázkách. To samo už vydá na alespoň první odraz ode dna. Samotný Berlusconi hned po volbách oznámil, že Itálii čekají těžké měsíce. Po kampani, v níž sliboval především daňové škrty a  další dávky, je to překvapení. Potřetí zvolený magnát měl z italských voličů v každém případě radost. V prvním spontánním rozhovoru potvrdil, že neprodá Alitalii Francouzům, kteří by podle něj dávali přednost oblíbeným francouzským destinacím před italskými. Potom všem Italům rozjařeně poslal po vlnách éteru „srdečné políbení“. Q JIŘÍ SOBOTA

33

téma

34

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Noví kočovníci s iPhonem Na Západě vyrůstají generace, které mohou pracovat odkudkoliv

R E S P E K T. C Z

35

f ot o g l o b e me d ia / re u ter s

téma

Kancelář? Kdepak, stačí mi BlackBerry. (Uživatel komunikátoru BlackBerry na letišti)

Před třemi lety dal Pip Coburn výpověď v globální bance UBS, kde působil jako analytik, a založil si vlastní investiční poradenskou společnost Coburn Ventures. Na první pracovní poradě v manhattanské kavárně sepsal s pěti dalšími kolegy seznam toho, co je potřeba udělat. Všichni se shodli, že ze všeho nejnaléhavější je obstarat si komunikátory BlackBerry. Pak museli začít kontaktovat klienty. A někdy by si taky nejspíš měli najít kancelář, nejlépe v módní čtvrti poblíž newyorského Union Square. Během tří dnů měli všichni svoji BlackBerry a začali oslovovat manažery fondů svými nabídkami. Šlo to jako na drátku a všichni byli v jednom kole. Putovali po městě a po venkově, pracovali, odkud se jim zamanulo, a scházeli se s klienty buď virtuálně – prostřednictvím e-mailů, telefonátů, instant messengerů –, nebo tváří v tvář, kdekoli to klientům vyhovovalo. „Na kancelář se mě nezeptal jediný zákazník,“ tvrdí Pip Coburn, „takže se z ní nikdy nestala priorita.“ Za osm měsíců, když už měla firma sedm zaměstnanců, nadnesl Pip Coburn tuhle záležitost znovu, na schůzce při snídani v kavárně. Zeptal se, jestli tu kancelář ještě někdo chce. Klidnou kancelář coby alternativu k domovu se dvěma dětmi a jednou chůvou by ocenila jedna třicátnice. Ale

36

ostatní – všichni třicátníci, až na dva čtyřicátníky, k nimž patřil i Pip Coburn – teď byli proti. „Okusili jsme svobodu a autonomii a ona nám zachutnala,“ uvádí Pip Coburn. A tak Coburn Ventures nadále zůstává „virtuální firmou“. To zaměstnancům úplně mění život. Když ještě pracoval u UBS, během pracovního týdne Pip Coburn vstával přesně v 5 hodin a 8 minut,

„BlackBerry osvobodil člověka od pracovního stolu,“ říká jeho vynálezce Lazaridis. aby stihl vlak na Manhattan, do své pracovní kóje do 6.45 a byl v zasedačce přesně v sedm. „Ráno jsem děti nikdy neviděl,“ vzpomíná. Teď se budí ve čtvrt na sedm, půl hodiny cvičí jógu, dá třem dětem pusu a  pak zapne BlackBerry. Pracuje obvykle doma nebo po kavárnách vybavených Wi-Fi na svém předměstí Westchester. Na Manhattan jezdí jen na konkrétní schůzky a mimo špičku. Rovněž pracuje ze svého druhého domu v Maine a během těch pěti hodin, než tam

dojede, si s pomocí handsfree sady „báječně, svobodně zatelefonuje“. Nomádský způsob práce funguje, tvrdí Coburn, protože všichni členové jeho týmu jsou „svědomití a motivovaní“. Ale chvíli se přece jen museli přizpůsobovat. Zpočátku byla komunikace v rámci týmu hodně „transakční“ – efektivní, ale neosobní. Jeden strohý e-mail vedl jednou k trapnému nedorozumění. A bez příslovečného kávovaru tu „nebyl prostor, kde by na sebe lidi narazili a dali řeč“, vysvětluje Pip Coburn. Ovšem tyto nedostatky se daly snadno napravit. Jeho tým teď chodí společně za zábavou, jako by to byla parta kamarádů na univerzitě. Mají teď k sobě blíž než lidé v jeho předchozích pracovních kolektivech, tvrdí Pip Coburn, a každý z nich cítí „hlubokou sounáležitost s firmou“. James Ware, spoluzakladatel malého think tanku Work Design Collaborative, prohlašuje, že pro lidi, kteří pracují s informacemi, se nomádský styl života rychle stává normou. Z  jeho výzkumu plyne, že takoví lidé v Americe tráví méně než třetinu pracovní doby v tradičních firemních kancelářích, zhruba třetinu ve svých pracovnách doma a zbývající třetinu prací z „třetích míst“, jakými jsou kupříkladu kavárny, knihovny či parky. A netýká se to jen digitálně zdatné mládeže. James Ware se ve svých čtyřiašedesáti letech pokládá za R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

nomáda a k souborům uloženým na domácím počítači se dostane odkudkoli. Podle Jamese Warea dnešní pracovní nomádství vychází ze staršího konceptu „virtuálního dojíždění “ (telecommuting), ale jinak se mu už příliš nepodobá. Tento dřívější koncept získal popularitu v devadesátých letech díky levným, ale stacionárním telekomunikačním technologiím – pevné lince, faxu a vytáčenému připojení na internet. Ware tvrdí, že zaměstnanci byli vázáni na jedno místo, kancelář doma, a tudíž se lidé „zapouzdřili doma na pět dní v týdnu“. Jenže o to lidé nestojí: místo toho se chtějí dostat mezi lidi a spolupracovat, i když ne nutně ve svitu zářivek v kójích kancelářské manufaktury, do které musejí notabene hodinu dojíždět autem. Zásadní rozdíl mezi virtuálním dojížděním a nomádstvím spočívá podle Warea v tom, že v nomádském způsobu života se snoubí autonomie virtuálního dojíždění s mobilitou umožňující družný a pružný styl práce. Tento nový model nomádské práce nám technologie zprostředkovala teprve velmi nedávno. Mike Lazaridis, zakladatel společnosti Research In Motion a vynálezce komunikátoru BlackBerry, hlavního výrobku firmy, tvrdí, že jeho přístroj „osvobodil člověka od pracovního stolu“ právě v okamžiku, kdy si globalizace podle všeho žádala, aby spousta zaměstnanců trávila v kanceláři 24 hodin, sedm dní v týdnu. „BlackBerry globalizaci nezpůsobil, ale pomáhá ji člověku zvládat. Chtěli jsme, abyste měli nějaký život,“ říká. Stejně zásadní roli sehrály Wi-Fi hotspoty, podobně jako mnoho relativně neznámých inovací, například IMAP („internet message access protocol“). Synchronizuje e-maily v mobilních telefonech, počítačích a webových poštovních rozhraních, aby uživatelé vždy narazili na stejný adresář „Doručená pošta“ bez ohledu na to, který přístroj zrovna používají. Formát PDF se zase stal univerzálním standardem pro vytváření, sdílení a archivování čehokoli, k čemu byl kdysi potřeba papír. Navíc si dnes díky „výpočetním oblakům“ nemusíte skladovat dokumenty v počítači, ale můžete je mít na síti.

Kancelářská politika Staré technologické obtíže byly většinou překonány, a tak nové otázky bývají spíš sociologického charakteru. Wes Boyd pracuje nomádsky už celých deset let od té doby, co v USA spoluzaložil levicovou aktivistickou organizaci MoveOn.org, a tomuto stylu práce přičítá svůj „skvělý rodinný život“. Ale když se organizace MoveOn.org rozrostla na dvacet kmenových zaměstnanců, tisíce konzultantů a miliony dobrovolníků, také si uvědomil, že „nemůže dovolit, aby se lidi shlukovali v kancelářích“, protože tak by se z nich mohly stát kliky nebo „mocenská centra“. V efektivní organizaci podle něj „nesmí být insideři a outsideři“. A tak nadekretoval, že dva lidé spolu nikde nesmí sdílet fyzickou kancelář. Místo toho jsou všichni jeho kolegové během dne „virtuálně spolupřítomní“, vysvětluje Wes Boyd a ukazuje přitom na „seznam kamarádů“ na instant messengeru, na němž je vidět, s kým se dá mluvit a kdo nechce být rušen. Místo aby plýtval časem na zbytečných jednáních tváří v tvář, většinu problémů řeší neustálou a rychlou elektronickou komunikací, která se neplánuje pevně R E S P E K T. C Z

↓ inzerce

téma dopředu, ale vyřizuje se ad hoc. Prý se tak jeho zaměstnanci lépe soustředí na své cíle a  jsou méně posedlí vztahy, což pak zlepšuje kvalitu jejich práce. Ke konfliktům podle Wese Boyda dochází pouze tehdy, když se oba modely, stará a nová kultura, střetnou či překrývají. K tomu většinou dochází ve Washingtonu, kam Boyd jezdí na spoustu jednání. Ve vládních úřadech mají úředníci pořád tajemníky, kteří „strukturují jejich čas“, takže občas trvá celý týden, než se zařídí schůzka, která má vyřešit nějaký obyčejný detail. A přesto se dnes od stejných zaměstnanců očekává schopnost „flexibilního plánování ad hoc“ a oni jsou pak na roztrhání. „Právě tihle lidé se při osobních schůzkách dívají pod stolem na svoje BlackBerry,“ podotýká Wes Boyd. Větší organizace se často na rozdíl od Coburn Ventures či MoveOn nemohou zcela rozloučit s kancelářemi. Potřebují tedy tyto pracovní kultury nějak sladit do jednoho systému. Ve společnosti Sun Microsystems, která vyrábí hardware a  software pro firemní datacentra, vede dnes tento nomádský způsob života více než polovina zaměstnanců oficiálně, v  rámci programu „otevřená práce“, v němž nemají vlastní stůl, ale pracují na tom, který je zrovna volný (říká se tomu „hotdesking“), nebo do kanceláře nechodí vůbec. To ovšem nepřispělo ke vzniku klik, kterých se tak obává Wes Boyd. „Je naivní myslet si, že fyzická infrastruktura má něco společného s mocí,“ tvrdí Jonathan Schwartz, generální ředitel firmy Sun. Jeho zkušenosti s nomádstvím jsou naprosto pozitivní. Zaměstnancům Sunu se ta pružnost líbí, zůstávají u firmy déle a vykazují vyšší produktivitu práce. Sám Jonathan Schwartz jde příkladem. Obvykle nosí jen svůj komunikátor BlackBerry a pracuje „odkudkoli, kde je Wi-Fi“. Má asistentku, která se mu stará o diář („nedávno si dupla a zakázala mi pozměňovat, co tam zapíše“), takže „150 % mého času má strukturovanou podobu“. Rozdíl spočívá v  tom, že ji dnes jen zřídkakdy vídá a  že je jen na něm, kde dojde k naplánovaným schůzkám. Hodně toho vyřizuje přes Skype, internetovou telefonní službu zdarma, nebo osobně po kavárnách. „Čas je osnova, místo se už o sebe postará samo,“ říká. Nyní se chystá zbavit své kanceláře nadobro; šéf právního oddělení Sunu to už udělal. Jonathan Schwartz tak jako pánové Boyd a Coburn rovněž zaznamenal, že se schází s  méně lidmi tváří v tvář. To je v rozporu s obecně vžitým názorem posledních několika desetiletí, podle nějž zlepšení v telekomunikacích vždy vede k nárůstu, nikoli poklesu osobního cestování. Jonathan Schwartz trávil na cestách za zákazníky dva týdny v měsíci; dnes je to méně než jeden týden v měsíci. Zjišťuje, že s více než 100 000 zákazníky může mnohem efektivněji komunikovat prostřednictvím svého blogu, který se překládá do deseti jazyků a „který za dobrého dne osloví 50 000 lidí“. Když už cestuje, pak převážně z kulturních důvodů – obzvláště jeho asijští zákazníci stále mají za to, že se na setkání tváří v tvář lépe buduje vzájemná důvěra. Schwartz však soudí, že „setkání tváří v tvář se přeceňují; mně více záleží na četnosti a výstižnosti komunikace“. Nomádský způsob práce přesto vyžaduje další velké změny v kultuře organizace a v chování je- →

REFORMA PRÁVNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ A GLOBALIZACE Konference leep, 21. – 22. duben 2008 Organizátoři:

Místo konání: Slovenský institut, Jilská 16, Praha 1 Univerzitní vzdělávání a globalizace – Reforma právnického vzdělávání v ČR a v Evropě – Teorie a praxe: Role právnických profesí při univerzitním vzdělávání právníků – Informační technologie v univerzitním vzdělávání – Hodnocení kvality právního vzdělávání na univerzitách v Česku a v zahraničí Gianmaria Ajani – Michal Bobek – Iva Brožová – Marie Pierre Granger – Charles Hall – Vojtěch Cepl – Aleš Gerloch – Petr Kuhn – Veronika Kristková – Jan Kuklík – Tomáš Němeček – Petr Pithart – Naděžda Rozehnalová – Matyasz Szabo – Maxim Tomoszek – Eliška Wágnerová a další hosté respektinstitut.cz partneři:

Respekt Institut, o.p.s.

37

f ot o p r o f ime d ia . c z

téma

Počítače nám jdou, ale uvnitř budovy se ještě úplně nevyznáme. (Massachusettský technologický institut od Franka Gehryho)

→ jích příslušníků, tvrdí James Ware z firmy Work

Design Collaborative. Starší a tradičnější manažeři se podle něj tomuto přístupu brání, protože se obávají, že nebudou moci řídit lidi, které nevidí. Po čase obvykle změní názor, uvádí James Ware; ale k tomu je třeba „management orientovaný na plnění cílů, ne fyzický dohled“. Ne všem zaměstnancům se v takovém prostředí daří; některým vyhovuje spíš struktura tradiční kanceláře. James Ware ale tvrdí: „Tohle zvládne každý, komu se dařilo na univerzitě. Profesor řekl: ,Seminárku chci v pátek,‘ a bylo mu úplně fuk, kde jste ji napsali – tady je princip stejný.“

Smrt bojovníka silnic Větší problém je stres. Nomádská práce umožňuje větší autonomii, ale „když pracujete sám pro sebe, máte za šéfa tyrana“, poznamenává Paul Saffo, analytik trendů ze Silicon Valley. „Nebezpečí spočívá v tom, že z kanceláře, kterou můžete mít kdykoli a kdekoli, se stane klec, kancelář, kterou si s sebou potáhnete všude, čtyřiadvacet hodin denně.“ Komunikátory BlackBerry a jiná PDA už zavinily problémy v manželství u spousty párů: musely se dohodnout, jestli tenhle přístroj smí, řekněme, do ložnice nebo o  dovolené na pláž. Těžce závislí jedinci doma předstírají, že jdou na záchod, jen aby mohli zkontrolovat e-mail. Zaměstnancům kdysi končil pracovní den, když odešli z kanceláře. Kdy ale končí pracovní doba nomádovi?

38

Profesor James Katz, jenž na Rutgersově univerzitě vede výzkumné centrum specializované na sociologii mobilních technologií, tvrdí, že tento posun představuje „historickou reintegraci“ naší pracovní a  společenské sféry. V  dobách lovců a  sběračů, v  éře zemědělců a  řemeslníků ještě před nástupem průmyslové výroby lidé neoddělovali prostor pro práci, rodinu a hru. Tak třeba kováři pracovali doma, kolem sebe měli rodinu i celý vesnický život. Až kapitálově náročná práce v průmyslovém věku si vynutila oddělení domova a továren, protože k efektivnímu provozu „bylo potřeba soustředit hodně dělníků na jedno místo“. To rovněž platilo pro administrativní aparáty před nástupem digitální éry. Nyní se ale různé sféry života opět slučují. To vede k většímu tlaku, uvádí profesor Katz. Rozdíl mezi integrací práce a rodiny v předprůmyslových časech a dnes spočívá v tom, že kdysi byla osobní produktivita jasně omezena, zatímco dnes není. Dnes „si lidé stanovují cíle podle toho, co vůbec lze dosáhnout“, tvrdí profesor Katz, a díky novým technologiím vždycky můžeme teoreticky dosáhnout víc. Lidé tudíž mají pocit, „že nedokážou využít obrovské příležitosti, které se jim nabízejí“. Optimisté namítají, že k překonání takové úzkosti stačí jen trocha sebekázně a realistického pohledu na život. James Ware svým klientům radí, aby si stanovili jasná pravidla etikety. Dohodl se se svým obchodním partnerem, jenž žije v jiné ča-

sové zóně, že se nebudou otravovat mimo pracovní dobu. Jonathan Schwartz z firmy Sun má železné pravidlo, že se po práci dvě hodiny „válí na podlaze“ se svými dvěma syny a teprve pak se vrátí ke svým přístrojům. Pip Coburn uznává, že práce a rodina jsou „všechno jedna velká šmouha“, ale jemu se to takhle líbí. Paul Saffo a jeho žena si zakázali všechna elektronická hejblata během večeře při svíčkách. Takřka všichni sociologové a  psychologové v akademické sféře zaujímají mnohem pesimističtější postoj. Profesorka Sherry Turklová, jež se na MIT zabývá psychologií využívání moderní komunikační techniky, soudí, že závislí jedinci (jimž se přezdívá „CrackBerries“) „sledují své životy na tom malém displeji a nedokážou s ním udržet tempo“, a tak žijí v ustavičné úzkosti. Profesor Katz z  Rutgersovy univerzity tvrdí, že to „šílenství bude čím dál horší“. Zaprvé kvůli „náhodnému posilování“, nesoustavnému systému odměňování, který jde ruku v ruce se závislostmi jako například gambling. Takto závislý člověk celý den prosívá svůj e-mail, i když moc dobře ví, že jde z větší části o plevy – ale kvůli občasnému zrníčku si nemůže pomoct. Druhým důvodem je podle profesora Katze mylné přesvědčení, že více informací vede vždy k lepším rozhodnutím, a v našich telefonech a laptopech jsou vždycky k dispozici další informace. Třetí důvod spočívá v tom, že „lidé dnes neustále potřebují dělat dojem“ – a když o víkendech a normálních i vědeckých dovolených zůstaR E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

téma nou off-line (i když můžou být připojení), riskují tím, že ostatním připomenou svou postradatelnost. Za pružnost, svobodu a produktivitu mobilní práce se tedy platí. Nomádi neustále vyvažují společenská práva kolegů, příbuzných a přátel, jakož i vlastní právo na odpočinek. A to vše se navíc nyní děje na veřejných místech, která na rozdíl od kanceláří nejsou primárně určená k práci.

Nové oázy Moderní nomádství mění také budovy, města i způsoby dopravy. Slavný spoluautor Tančícího domu v Praze Frank Gehry rád svými díly provokuje a návrhem budovy Stata Centre v komplexu Massachusettského technologického institutu (MIT) se mu to povedlo dokonale. Tato budova, v níž sídlí katedry počítačů a filozofie, se stala novou dominantou americké Cambridge a na první pohled udeří do očí zvláštní fasádou zvrásněnou roztodivně zalomenými úhly a posetou nepravidelně rozmístěnými okny. Ovšem to největší novátorství se nachází uvnitř. Architektonický návrh vycházel z nomádského životního stylu studentů a  akademiků. „Budova byla projektována jako nový druh hybridního prostoru,“ vysvětluje profesor architektury a informatiky William Mitchell, který na MIT učí a na návrhu budovy s Frankem Gehrym spolupracoval. Nejlepším příkladem tohoto hybridního prostoru je tzv. „studentská ulička“, což je zastřešená pasáž, jež se meandrovitě vine celou budovou a čtyřiadvacet hodin denně je přístupná

veřejnosti. Ulička je plná výklenků a  zákoutí, v nichž kavárny a salonky střídají místa s pracovními stoly nebo tabule. Pokrytí Wi-Fi signálem je samozřejmostí. Studenti, učitelé i návštěvníci tu porůznu posedávají, biflují před zkouškami, vyhledávají informace, čtou si, debatují, chatují na internetu, polehávají, navazují nové známosti – ovšem pro žádnou z těchto činností nemá prostor „studentské uličky“ speciálně vyhrazené místo. Každá část tohoto prostoru se může v kterém-

Těžce závislí jedinci doma předstírají, že jdou na záchod, jen aby zkontrolovali e-mail.

koli okamžiku stát místem pro seminář nebo pro svačinu a stejně tak dobře zde může vzplanout milostný románek. Profesor Mitchell zdůrazňuje, že studium a vzdělávání už dnes není spjato s jedním konkrétním místem, a proto došlo „k prudkému poklesu poptávky po tradičních, uzavřených místnostech“, jakými jsou kabinety nebo učebny, a na druhé straně k  „obrovskému nárůstu poptávky po poloveřejném prostoru, který lze podle potřeby neformálně proměňovat a  přizpůsobovat pro pracovní účely“. Podle profesora Mitchella jde o největší změnu v architektuře v tomto sto-

letí. Architektura 20. století se vyznačovala uzavřeným prostorem – kanceláře pro práci, jídelny pro stravování atd. Bylo to ostatně nezbytné, neboť pracovníci potřebovali mít při ruce zásuvky s dokumenty, telefony, faxy, ovšem zároveň to bylo efektivní z hlediska nákladů, neboť stavební materiály umožňovaly vytvářet jednoduché a opakující se struktury – například kancelářské kóje oddělené přepážkami. Nová architektura se podle Mitchella bude vyznačovat prostorem, jenž bude „záměrně multifunkční“. Estetika 21. století pak bude pravděpodobně přesným opakem oné sci-fi elegance, jak si ji představovali futuristé v hloubi dvacátého století. Architekti budou namísto toho přemýšlet o světle, vzdušnosti, stromech, zahradách, přičemž všechny tyto prvky budou sloužit pro navazování kontaktů mezi lidmi. Rozšíří se i škála tvarů budov. Například se zjistilo, že lidé pracující na notebooku jsou rádi opřeni zády o zeď – je proto docela dobře možné, že hybridní prostory se budou vyznačovat zvlněnými stěnami s  řadou výklenků, aby se dosáhlo co největšího povrchu vnitřních stěn. Tento styl architektury je zároveň čím dál dostupnější, neboť díky počítačovému projektování a novým materiálům je výstavba nesériových forem podstatně levnější než v minulosti.

Kdo dnes potřebuje pracovní stůl? Nový směr v  architektuře se neomezuje jen na univerzitní půdu, ale již teď působí dalekosáhlé změny na trhu s realitami. Debra Moritzová z ve- → ↓ inzerce

vyhlásilo výběrové řízení na pozici

řídící letového provozu Hledáme mladé dynamické a flexibilní lidi se zájmem o letectví a práci v perspektivní firmě, kteří se chtějí stále učit novým poznatkům a aplikovat je v praxi, jsou odolní vůči permanentní psychické zátěži, jsou schopni pracovat v týmu a výborně ovládají anglický jazyk. Požadujeme: Minimální věk 19 let Středoškolské vzdělání, případně vysokoškolské, obor není rozhodující Výborná znalost anglického jazyka - slovem i písmem, minimálně na úrovni mezinárodní jazykové zkoušky FCE Zdravotní a psychická způsobilost Trestní bezúhonnost Nabízíme: bezplatné získání kvalifikace řídícího letového provozu absolvováním kvalifikačního kurzu pracovní poměr i po dobu výcviku soustavné vzdělávání a zvyšování odborné úrovně mzdové podmínky odpovídající náročnosti práce moderní pracovní prostředí systém péče o zaměstnance a řadu zaměstnaneckých výhod Stručný životopis s průvodním dopisem zašlete na e-mailovou adresu: [email protected] Veškeré informace o výběrovém řízení a o pozici řídícího letového provozu získáte na internetové adrese našeho podniku – www.rlp.cz. Tel.: +420 220 373 205 V souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů potřebujeme Váš písemný souhlas se zpracováním osobních údajů uvedených ve Vašem životopise pro účely výběrového řízení na pozici řídící letového provozu u ŘLP ČR, s.p.

R E S P E K T. C Z

39

téma → dení společnosti Jones Lang LaSalle, jež se speci-

notebooku, tady uhání další na koloběžce na masáž nebo si vyzvednout prádlo z prádelny, která je zaměstnancům též zdarma k dispozici. Společnost Google svůj komplex rozšířila virtuálně po celém Sanfranciském zálivu, jímž projíždějí firemní autobusy a nabírají zaměstnance na cestě do práce. Všechny autobusy mají též Wi-Fi připojení, takže programátoři mohou nerušeně pokračovat v práci i po cestě. Tímto trendem se v poslední době začaly inspirovat i firmy budující tradiční kancelářské budovy. „Nomádství nevěstí pro trh s kancelářskými prostory nic dobrého,“ připouští Robert Dykstra, který se výstavbě kancelářských center věnuje již sedmadvacet let. Nicméně i on si dokázal najít v novém

f ot o g l o b e me d ia / re u ter s

alizuje na realitní poradenství a správu investic, podotýká, že celková plocha tradičních kanceláří začala pomalu, ale jistě klesat. Podle ní jsou v dnešní době, kdy jsou pracovníci čím dál mobilnější, kanceláře „neefektivní“. Společnost Jones Lang LaSalle si nechala zpracovat průzkum, podle něhož stráví průměrný zaměstnanec za svým stolem v  kanceláři méně než 40 % času (sama Debra Moritzová se svého stolu dávno vzdala). To samozřejmě neznamená, že kancelářská plocha se zmenší o 60 %, nicméně projektanti budou přemýšlet o lepším využití prostoru. Zvýší se poptávka po „adaptibilních prostorech“ a „klubovnách“, říká Debra Moritzová a po-

Odpočinek v éře Googlu. (Zaměstnanec v komplexu firmy)

dotýká, že trendem zítřka bude flexibilní rozvržení prostoru, které bude usnadňovat spolupráci. To znamená, že v běžné kancelářské budově se významně zmenší oblast vyhrazená individuální práci – tedy ony malinkaté kóje, jaké známe z dilbertovských komiksů. Vnitřní stěny budou přesouvatelné, stejně jako nábytek. Výrazně se zvětší společné prostory, přičemž některé z nich nebudou charakterizovány ani tak svou funkcí, jako převládající normou chování: například zda se v nich může mluvit nahlas, nebo je vyžadováno ticho – podobně jako je tomu například v knihovnách. Zvlášť výrazným příkladem tohoto nového trendu – výrazným natolik, až se blíží karikatuře – je tzv. Googleplex, centrála společnosti Google v kalifornském Mountain View. Celý komplex je samozřejmě pokryt Wi-Fi signálem, nicméně Googleplex se stal světově proslulým díky široké nabídce vybrané gastronomie, která je v jídelnách rozesetých po komplexu nabízena zaměstnancům zdarma, a též pro zvláštní kombinaci práce a hry. Tu spatříte programátora, který si v  propoceném triku odskočil od volejbalového zápasu, který právě probíhá na trávníku, a něco buší do svého

40

trendu příležitost. Svou poslední administrativní budovu v Grand Rapids v Michiganu – chátrajícím městě, jež doufá v to, že se mu podaří uzmout nějaká pracovní místa v sektoru služeb od blízkého Chicaga a Detroitu – pojal velice netradičně, jako svého druhu „komunitní centrum“. Kancelářské prostory nebudou pronajímány velkým firmám, nýbrž budou pronajímány na bázi členských poplatků, podobně jako v nějakém klubu. Zákazník si tak bude moci zakoupit členství na hodinu, týden nebo měsíc – lidé, kteří pracují v terénu, sem zajedou a najdou zde všechny potřebné služby, od technické podpory až po kopírování, a zároveň budou moci uspokojit svou touhu po „práci, lásce a hře“, neboť součástí komplexu jsou i fitness studia, restaurace, kurzy vaření nebo hudební salonky. Tato „flexibilita je tím, co odlišuje úspěšná místa a města od těch neúspěšných“, říká urbanista Anthony Townsend, který působí v Institutu pro budoucnost. Prakticky jakýkoli veřejný prostor může nabýt některý z rysů, jaké má Googleplex nebo Stata Centre. Například v New Yorku jedna nezisková organizace provedla rekonstrukci kdysi zanedbaného, ale půvabného Bryantova parku před

městskou knihovnou a udělala z něj hybridní prostor, který se těší velké popularitě u lidí pracujících v kancelářích v blízkém okolí. Správa parku si všimla, že hodně lidí v parku telefonuje nebo pracuje na svých přenosných počítačích, proto nechala park pokrýt Wi-Fi signálem a instalovala zde židle se sklápěcími stolky. Jejich cílem samozřejmě nebylo odvrátit pozornost návštěvníků od okolních květin, ale dát jim možnost, aby si svůj kousek parku upravili dle svých potřeb.

Třetí místa Odborný název pro takové prostory zní „třetí místa“. Tento termín poprvé použil v roce 1989 sociolog Ray Oldenburg ve své knize The Great, Good Place (Báječné místo). Autor chtěl tenkrát, dlouho před rozšířením mobilních technologií, odlišit sociologické funkce tzv. prvního místa člověka (domov), druhého místa (kancelář) a veřejných prostorů, které slouží jako bezpečné, neutrální a neformální prostředí pro setkávání. Podle Raye Oldenburga dobré třetí místo nabízí pobyt zdarma nebo levně – například za cenu šálku kávy –, skýtá veškeré pohodlí, dá se tam dojít pěšky a  přitahuje okruh stálých hostů. Příkladem může být stejnojmenný bar z  amerického televizního seriálu Cheers (Na zdraví), „kde se každý zná s každým“. Oldenburg měl za to, že třetí místa jsou všeobecně na ústupu. Pozoroval, že zejména v předměstských společnostech, jako je ta americká, se stále více lidí přesunuje jen mezi prvním a druhým místem a mimo ně občas zavítá pouze na odcizená a anonymní místa typu obchodních center, která podle Raye Oldenburga funkci třetích míst neplní. Oldenburg se obával, že bez míst, kde se šíří myšlenky a utužují vztahy, společnost ztratí soudržnost. Sotva se tento nový pojem objevil, začaly velké firmy hned prohlašovat, že nová třetí místa budují. V popředí stál kavárenský řetězec Starbucks, který vznikl v Seattlu, a v současnosti mu neuniknete skoro nikde. Starbucks připouští, že s  globálním rozšířením pozbyl atmosféru „domova mimo domov“. Zároveň ale spatřil novou příležitost v nomádech. V jeho kavárnách nenajdete jen pohovky, ale také pracovní stoly s elektrickými zásuvkami. Dnes Starbucks upoutá větší pozornost médií, když změní poskytovatele bezdrátového připojení (v únoru vyměnil T-Mobile za AT&T), než když začne prodávat novou odrůdu kávy. „Kávu a něco k zakousnutí,“ jak říká Oldenburg, dnes nabízejí i knihkupectví jako Barnes & Noble, církevní instituce, střediska YMCA a veřejné knihovny. Zastávají však tyto oázy pro kočovníky společenskou úlohu třetích míst? James Katz z Rutgersovy univerzity se obává, že kybernomádi tato místa naopak „vyprazdňují“. Je čím dál běžnější, že kavárna je plná lidí se sluchátky na uších, kteří mluví do mobilních telefonů nebo laptopů, buší do klávesnic a  víc se věnují své složce doručené pošty než lidem, jichž se dotýkají lokty. Katz tvrdí, že tato místa jsou „fyzicky zalidněná, avšak duševně vyprázdněná“, a lidé jsou pak „izolovanější, než kdyby kavárna byla prostě prázdná“. To proto, že „fyzická přítomnost dalších lidských jedinců nás psychologicky a neurologicky stimuluje“, jenže takhle R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

téma neposkytuje žádné naplnění. Podle Katze nám prostě a jednoduše biologický vývoj neumožňuje zažívat v takových situacích pohodu. Mnoho kavárníků se s tímto problémem snaží vypořádat. Christopher Waters, majitel Nomad Café v Oaklandu, pravidelně pořádá živé jazzové koncerty a čtení poezie. Při těchto příležitostech navíc vypíná Wi-Fi router, aby se lidé víc bavili mezi sebou. Také se chystá ze své kavárny udělat internetovou sociální síť. Když si hosté otevřou internetový prohlížeč, aby se připojili na síť, naskočí jim uvítací stránka, na které budou požádáni, aby vyplnili svůj stručný profil – jako třeba na Facebooku –, a poté se jim zobrazí informace o lidech u ostatních stolů. Většina nomádů se k  takovým věcem staví velmi otevřeně. Když si odmyslíme technologii, není zas tak velký rozdíl mezi dnešním „geekem“ se sluchátky a laptopem a pařížským existencialistou, který v padesátých letech pozoroval běh světa v literární kavárně U Dvou magotů. První chatuje, poslouchá hudbu a píše e-maily, druhý zase pokuřuje gitanku a  čmárá si poznámky o bytí a nicotě. Ale jakmile dovnitř vpluje přitažlivá návštěvnice, oba okamžitě svou pozornost přesměrují.

Měnící se tváře měst Výskyt a expanze třetích míst mění i tváře měst. William Mitchell podotýká, že stejně jako byly ve 20. století podle funkce rozdělené budovy, byla rozčleněná i města. Na předměstích se bydlelo, centra sloužila k práci a ještě jinam se člověk chodil bavit. Městské nomádství však dodalo jednotlivým čtvrtím stejně multifunkční charakter, jaký mají budovy. Z dříve monokulturních městských částí se postupně stávají „různorodé víceúčelové čtvrti“, jež mají blíže ke středověké vesnici než k modernímu předměstí. Debra Moritzová z Jones Lang LaSalle pozoruje, že stále více kanceláří zcela opouští předměstí a stěhuje se zpátky do center, která jsou módnější a v nichž žije více mladých lidí. To přispívá k oživení městských center. Futurolog Paul Saffo si zase povšiml, že zároveň s tím dochází k přesunu do „satelitů s osobitou atmosférou“, jako je Men-

docino na kalifornském pobřeží nebo Cape Cod v Massachusetts, kde nově příchozí nomádi vytvářejí „dobrovolná společenství“, jejichž  životní styl připomíná někdejší utopistická hnutí. Nejvíce na tom podle Saffa tratí předměstí, která byla v předchozích obdobích stavěna pro konkrétní účely, ale teď pustnou.

Zácpy, zácpy Stejný trend také proměňuje dopravu. Alan Pisarski zkoumá pohyb ve městech už tři desetiletí a napsal trojdílnou studii nazvanou Commuting in America (Dojíždění v Americe). První díl napsal v roce 1986, druhý o deset, třetí o dva-

mezi pátou ráno a polednem. Začaly se objevovat zvláštní nové pravidelné jevy, jako „obrácené dojíždění“ v Seattlu, kde spousta mladých počítačových odborníků ze sídla Microsoftu na předměstí Redmondu vyrážela do centra za dámskou společností. Tento všednodenní rituál se nazývá „úprk programátorů“. Současné údaje, které se Pisarski chystá použít v příští knize, prozrazují ještě něco dalšího. Poválečné silné ročníky pomalu odcházejí do důchodu, což nutí zaměstnavatele, aby se o mladé talenty ucházeli tak, že je nechají pracovat, kde se jim zlíbí. Nomády se stávají dokonce i starší pracovníci (samotnému Pisarskému je sedmdesát a pra-

Nomádství nevěstí pro trh s kancelářskými prostory nic dobrého. Jejich celková plocha začala pomalu, ale jistě klesat.

cet let později a v tuto chvíli pracuje na čtvrtém. Díky desetiletým intervalům byl Pisarski podle svých slov schopen postihnout nejvýznamnější trendy. V roce 1986, před érou mobility a počátkem éry počítačů, bylo stále ještě možné pozorovat „klasický dvacetičtyřhodinový průběh“ poválečného modelu dojíždění, kdy příslušníci silných poválečných ročníků v osm ráno a v pět odpoledne tvrdli v zácpách mezi předměstími a centry. V roce 1996 zaznamenal nový „periferní model“, poté co se pracoviště přestěhovala na předměstí a  titíž lidé teď trčeli v  zácpách „na městských okruzích“. Zároveň už tenkrát pozoroval, že nejrychleji rostoucí skupinou pracující populace byli lidé pracující z domova. Velké změny pak zachytila kniha z roku 2006. K  silným poválečným ročníkům nastupovaly do pracovního procesu mladší síly. Cestování autem přestalo narůstat, a ve městech jako Seattle, Atlanta a Portland dokonce klesalo. Provoz byl pořád silný, ale teď se dopravní špičky rozprostřely do mnohem delších rozmezí, například

cuje přes BlackBerry na laptopu). Dopravní zácpy jsou nadále na pováženou, ale poprvé za celou dobu se nezhoršují. Prudký pokles zaznamenává spolujízda (nadále podporovaná „zelenými“ radnicemi), protože doba a směr dojíždění se čím dál víc rozrůzňují a komplikují. Na silnicích je sice pořád stejně aut jako dřív, ale nyní se pohybují úplně jinak. V minulém desetiletí podle Pisarského jízdy opisovaly „hvězdicovité schéma“, jelikož kancelářské síly i  mobilní pracovníci vyjížděli kvůli různému vyřizování mimo  pracoviště a  pak se vraceli zpátky, aby si zkontrolovali záznamníky a faxy. Nyní podle něj lidé cestují „řetězovitě“. Nomádi vyrazí ráno odvézt děti do školy a pak celý den popojíždějí od jednoho třetího místa k dalšímu, se zastávkami ve fitnesscentru, na poště a tak dál. Po celý den jsou ve spojení s kolegy a rodinnými příslušníky, kteří jsou někde jinde, a jejich pohyb stále méně odpovídá nějakému zřetelnému kolektivnímu modelu. Q © The Economist Newspaper Limited, London 2008 ↓ inzerce

PAVEL REISENAUER 209 KRESEB A 33 OBRAZů Výběr z díla kreslíře Respektu. Kniha vychází spolu s časopisem Respekt 28. 4. Na eshop.respekt.cz si můžete koupit již nyní. 209 KRESEB A 33 OBRAZĴ R E S P E K T. C Z

41

rozhovor

Film musí být jako čmuchací pes S režisérem Bohdanem Slámou o jeho německé zkušenosti, o krásných samorostech a o tom, proč se nebát vlastní exotiky Na první pohled nedělá nic výjimečného: točí filmy o lidech, kteří jsou mu blízcí, na místech, která dobře zná. Svůj poslední film Venkovský učitel natáčel ve vesnici, kde má dům, v němž žije se svou manželkou a pěti dětmi. „Je přece obrovská výhoda, když můžu chodit do práce pěšky,“ říká režisér Bohdan Sláma. S tímhle přístupem mu ještě před pár lety málokdo předpovídal přízeň festivalových porot a zahraničních producentů. Dnes natáčí filmy v evropské koprodukci a na své zásadě, že „než by točil reklamy, raději bude kydat hnůj“, nic měnit nemusí. 42

Čím vás nejenom ve filmu, ale i v životě přitahuje venkov? Na venkově se mi prostě líbí. Fascinuje mě představa být co nejméně závislý na světě kolem. Aspoň pokud jde o jídlo. Navíc když si koupíte v hypermarketu kuře a uvaříte z něj polévku, tak ta polévka smrdí. Proto jsme se ženou výrazně rozšířili zahradu kolem domu a chystáme se začít chovat slepice a husy a časem mít i stádo ovcí. Zatím jsou to ale upřímně trapné a naivní začátky s nejistým výsledkem a na nákupy samozřejmě pořád ještě musíme jezdit do Teska. Ale vajíčka máme od sousedů Prošků, ty už bych v obchodě nekoupil. Za největší zdejší výhodu taky považuju ticho, čerstvý vzduch a to, že můžu nikoho nevidět.

Proč jste ale zakotvil právě tady, v jižních Čechách? To byla náhoda, hledali jsme prostě krásné místo někde skoro na samotě, které by bylo záR E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

R E S P E K T. C Z

43

rozhovor to s nimi. Proto jsem jejich osudy a životy dalších známých spojil do jedné filmové postavy. Není to ale příběh nikoho konkrétního, je vymyšlený. A navíc si myslím, že v tom filmu jde o víc než jen o příběh homosexuálního učitele. Vypráví o izolaci a o potřebě blízkosti. Člověk uvězněný v citové izolaci nemůže plně prožívat svoje lidství. A postavy našeho filmu žijí v osamocení, nemají to samy se sebou vůbec jednoduché a míjejí se ve svých touhách. To přece není jenom problém učitele Petra, ale i Marie, starší ženy, která se do něho zamiluje.

→ roveň nedaleko Prahy. A hledali jsme dlouho. Po

tom co jsem skončil FAMU, jsem v Německu tři roky krmil koně, a když jsem se vrátil do Prahy, připadal jsem si jako Marťan. Já mám ale Prahu přese všechno, co jsem řekl, strašně rád, mám tam zázemí práce a rád tam jezdím na návštěvy. Jenže kdybychom měli žít s pěti děcky ve městě, nemám šanci to finančně utáhnout.

Necítíte se tady sám? Izolovaně? Vůbec, máme tu skvělé sousedy a jezdí za námi často kamarádi. Když jsme se sem nastěhovali, tak jsem tady trochu postrádal vyšší kopce. Jenže tady máme zase hned pod okny hladinu rybníka a pro mě začalo být stejně dobrodružné pozorovat otevřenou vodní plochu jako se dívat z kopce do údolí. Problém je jenom v tom, že jsme tady pod severním svahem, takže svádíme boj o slunko.

Postavy ve Venkovském učiteli jsou starší než v ostatních vašich filmech – Divoké včely řešily období dospívání, Štěstí se týkalo třicátníků. Stárnete? Mě zajímají postavy, které se skrze příběh promění v někoho, kdo je lepší, hlubší a pevnější, než byl na začátku. A v té proměně já cítím vlastní smysl příběhu. Možná mě zajímají dospělejší postavy proto, že čím jsem starší, tím víc mi všechno přijde dobrodružnější.

Před lety jste byl signatářem petice proti kamionové dopravě. Angažujete se u vás na vesnici v místní politice? Ne. Na to nemám sílu ani energii. Já jsem schopný se angažovat jen v tom, abych uživil svoje děti. Víc nestíhám.

Jezdíte do Prahy vlakem, nebo autem? Jezdím většinou autobusem, ale jestli se ptáte, jakou po sobě zanechávám ekologickou stopu, tak zároveň musím přiznat, že během natáčení spálíme litry nafty, kilowatthodiny elektřiny, na projekce v zahraničí cestujeme letadlem... Cítím se přitom perverzně. Pro mě by bylo nejlepší na žádné festivaly nejezdit, ale to taky nejde. Na festivalech jsme závislí, protože bez nich by vůbec neexistoval druh filmu, jaký se snažíme dělat. Mně přijde logické, že svět se zase přeorientuje na místní zdroje, ze kterých se bude místně žít. Myslím si, že by bylo dobré, kdybychom se na to začali připravovat. Když nás třeba klimatologové varují před nedostatkem vody, tak nemám důvod jim nevěřit. Já ve své studni sleduju její úbytek a vnímám každý rok, jak se ta voda hýbe, a mám o svoji studnu strach. Mně přijde logické, že je potřeba zadržovat vodu v krajině a stejně tak i lidi. Podobně mi přijde, že není potřeba sem vozit jablka ze Španělska, protože ropa bude za chvilku čtyřikrát dražší a my na to nebudeme připraveni. Mám pět dětí a nechtěl bych se dožít toho, že budeme mít hlad. O tom všem doopravdy přemýšlím, protože se toho začínám bát.

Přesto odmítáte točit reklamy a filmy pro televizi. Myslíte, že si tuhle pozici dokážete udržet? Já prostě věřím tomu, že má cenu dělat práci, která člověka baví. Sice se teď vůbec poprvé v životě nacházím v období, kdy nedělám nové dluhy, ale ještě pořád nejsem schopný dluhy, které jsem nadělal při stavbě domu, beze zbytku splatit. S každým filmem se naštěstí naše materiální podmínky trochu zlepšují... A kdyby mi něco nevyšlo, tak bych šel zase dělat něco jiného. Dokud mám zdravé ruce, tak bych třeba zase krmil koně.

Jak vás tu lidi na vsi přijali? Po počáteční nedůvěře se to prolomilo. Když jsme tu natáčeli a lidi viděli, jaká je to fuška, jak celý štáb ve dne v noci maká, proměnil se jim

44

Bohdan Sláma (29. 5. 1967 v Opavě) Vystudoval Stavební fakultu ČVUT a režii na FAMU. V roce 1996 absolvoval poetickým snímkem Akáty bílé. V roce 2001 natočil celovečerní debut Divoké včely. Příběh zasazený do prostředí chudého Bruntálska získal hlavní cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu. Další film Štěstí (2005) triumfoval na několika zahraničních festivalech, jeho největším úspěchem byla Zlatá mušle za nejlepší film a cena za nejlepší ženský herecký výkon pro Aňu Geislerovou na festivalu v San Sebastianu. Letos se v kinech objevil Slámův nejnovější film Venkovský učitel. Učí na domovské katedře režie na FAMU. Žije na statku v jižních Čechách a s manželkou Mirkou vychovávají pět dětí.

ten abstraktní pojem „režisér“ ve dřinu, kterou dokážou ocenit. Takže mně ten film v mnohém pomohl cítit se tu doma. Uváděli jsme tady předpremiéru Venkovského učitele a nejvíc mě těšilo, když mi pak i starší lidi, od kterých bych takovou toleranci nečekal, říkali: To je dobře, že jste natočil film o té homosexualitě. A jedna paní mi třeba řekla, že teprve díky mému filmu si uvědomila, jak krásnou krajinu tady kolem máme. To jsou nejlepší kritiky.

Náš „německý“ film Jak vás napadlo natočit zrovna příběh o homosexuálním učiteli? Mám kamaráda, který je homosexuál a nikdy se to ve škole, kde učil, neodvážil říct. Jiný známý, na gymnáziu, to o sobě řekl a má kvůli tomu naprosté peklo. Přitom jsou oba vynikající učitelé. A znám jiného kluka, který si pořád není schopný najít partnera a hrozně se tím trápí. A když máte kamarády, kteří mají nějakou bolest, prožíváte

Často si vybíráte stále stejné herce, teď jste třeba do hlavní role znovu obsadil Pavla Lišku. Nebojíte se, že pro diváka pak postavy vašich filmů splynou? Když mám nějakého herce rád a fascinuje mě, tak mám potřebu poznávat ho znovu a znovu. Pořád mi uniká. A tak to mám s Pavlem Liškou – myslím, že během natáčení prošel opravdovou proměnou, on se tím učitelem stal. Je to přece jiný druh postavy než Toník ve Štěstí nebo Láďa v Divokých včelách. A mě baví, jak se to Pavlovo herectví vyvíjí. Ale chápu, vám ty postavy mohou trochu splývat. Možná jsem ten skok mezi postavami nevykreslil tak dobře, možná jsme toho ještě ani já, ani Pavel Liška nebyli schopni. Já ale každý svůj film vnímám jako novou iniciaci, která pokaždé přichází znovu v takových vlnkách, a snažím se jenom o to, aby nezpovrchněly, aby se prohlubovaly.

Venkovský učitel vznikl v německo-francouzské koprodukci. Jak jste našli zahraniční producenty? Na festivalu v Mannheimu jsem se potkal s Karlem Baumgartnerem, který tam mluvil o svém přístupu k filmu a byl mi tím hrozně blízký. On si vybírá podle srdce, a navíc dělal filmy s Emirem Kusturicou, s Jimem Jarmushem koprodukoval Noc na zemi, spolupracoval s Kim Ki-dukem, a dokonce připravoval film s Andrejem Tarkovským, který se nakonec nerealizoval. K české kinematografii ho nejdřív přitáhl Návrat idiota Saši Gedeona a pak se mu líbily Divoké včely, a tak se nabídl, že bude koprodukovat Štěstí. Film v Německu i jinde v zahraničí dobře přijali, a díky tomu šel s námi i do Venkovského učitele. Náš film by vlastně bez německých a francouzských partnerů nevznikl. Český podíl je mnohem menší než zahraniční, tudíž při prezentaci se může lehce stát, že to bude uváděné jako „německý“ film. A producenti na to mají plné právo. Což mě mrzí, protože jsme při vyjednávání s nimi pořád v pozici chudáčka, který žebrá, a ne v pozici rovnoprávného partnera.

A liší se nějak vaše zkušenost s německými a českými producenty? Nejde o to, jestli je producent Němec nebo Čech, jde o to, že jsme měli štěstí a našli jsme Karla, R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

rozhovor se kterým se vedou debaty nad scénářem velmi konstruktivně. Je ale pravda, že když film vzniká v zahraniční koprodukci, tak se pak velká část peněz musí utratit v Německu nebo v zemi, odkud peníze pochází. A leckdy se tak film zbytečně prodraží: museli jsme si třeba půjčovat světla nebo kamery v Německu a tam taky probíhala i celá zvuková postprodukce.

Co říkal Karl Baumgartner, když jste mu řekl, o čem bude příběh Venkovského učitele? Prostě odpověděl, že kdyby se to povedlo natočit, že by to mohl být silný příběh. Právě na tom se ukázalo, že kdyby byl Venkovský učitel jenom příběhem o homosexualitě, tak ho to nepřitáhne, protože Němci už mají tohle téma společensky vyřešené, už by to pro ně nebylo atraktivní. Zatímco já jsem byl předtím, než jsem mu to řekl, hrozně nervózní. Pověděl jsem mu to během takové cesty po německých kinech, kdy jsem kouřil jednu cigaretu za druhou. Když jsem ale viděl, že ho ten příběh zaujal, všechno ze mě spadlo a ze dne na den jsem definitivně kouřit přestal.

Film Divoké včely jste natáčel na vesnici, kde mají vaši rodiče chalupu, a příběh Venkovského učitele se odehrává hned za vaším domem. Proč si vybíráte místa „za rohem“? Proč hledat lokace někde jinde? Navíc je přece obrovská výhoda, když můžete chodit do práce pěšky. Myslím ale, že vesnice v tom filmu zase nehraje tak velkou roli, spíš ti lidé, kteří jsou krásní samorosti. Oni dávají příběhu, který je vymyšlený, ten grunt, přesvědčivost, kdy si člověk řekne: Tomu rozumím. Třeba bratry Prošky, kteří hrají sami sebe, potkávám každé ráno, když vezu děcka na autobus do školy. Máváme na sebe a oni sedí na pluhu z minulého tisíciletí a vždycky se smějou. Ještě jsem je neviděl ve špatné náladě. Jsou to nádherný lidi, tak jsem rád, že je ve filmu mám. Když mě žena pustí, chodím i do hospody, kde se natáčelo.

Myslíte, že mají vaše filmy úspěch na zahraničních festivalech právě proto, že zasazujete univerzální příběhy do „exotických“ míst? To mě nikdy nenapadlo, já z těch lokací nic moc exotického necítím, spíš nostalgii nad místy, která zvolna mizí. A co se týče té univerzality, myslím si, že každý lidský příběh je nutně univerzální. Podstatné lidské věci jsou všude na světě podobné, proto jsme schopni ty příběhy prožívat, ať už se odehrávají na druhém konci světa, v jiném jazyce, v jiném kulturním kontextu. Ty příběhy samotné ale mají zároveň svou jedinečnost, svou vlastní autenticitu, která je tkání, ze které jsou udělané. Podle mě je potřeba zůstat sám sebou a nebát se vlastní exotiky.

V Rotterdamu, kde jste uspěl s Divokými včelami, se film údajně nelíbil českým exulantům. Tehdy jste s autenticitou narazil? Ano, jeden krajan, pan profesor vyučující v Haagu na univerzitě, se na mě obořil, jak že jsem si to dovolil zobrazit naši zemi. Vzal na film své přátele z univerzity a pak se před nimi styděl a řval na mě, že přece naše země takhle nevypadá, že jezdí do Prahy každý rok. Tak jsem mu řekl, ať si udělá výlet do Jiříkova, kde jsme ten film točili. Ať zajde do R E S P E K T. C Z

bytovek, že by tam našel beznaděj, které my jsme se jen zlehka dotkli. Divoké včely ani zdaleka nepostihují příšernost tamní holé reality. Život je tam tisíckrát krutější a ve tvářích těch lidí, kteří tam žijí, je to vidět. Co by pan profesor říkal, kdyby viděl jejich skutečné životy? Tohle mě s prominutím nasralo. Přišlo mi to malé a hloupé. Ale je z toho dobře vidět, že autenticita je pro film doutnající bomba obrovské síly. Proto je přesvědčivost dokumentárního filmu pořád ještě nedostižná ve srovnání s hraným filmem.

Jít po tom, co bolí

Co vás k filmu přitáhlo? Iniciačním zážitkem byl pro mě Andrej Rublev od Tarkovského, to mi ještě nebylo ani osmnáct. Brácha mě vzal v Brně do kina, ze začátku jsem tomu moc nerozuměl, pak jsem usnul, probudil jsem se, opět jsem nerozuměl, zase jsem usnul. Ale v tom polospánku se mi ten film otevřel. Najednou jsem začal vnímat naléhavost těch obrazů. Žasl jsem, že ten film má schopnost zobrazit nezobrazitelné, jak to trefně řekl Vladimír Merta, když jsme před nedávnem uváděli projekci Tarkovského Stalkera. A na tom, že jsem se dal na film, měl Vláďa Merta taky svou zásluhu. Já jsem totiž netoužil po ničem jiném než se stát folkovým písničkářem. V době, kdy jsem ve srovnání s ním konečně pochopil, že jako muzikant jsem mizernej, nemám smysl pro rytmus a zpívám falešně, jsem se k filmu upnul jako k jediné naději, že se mi snad podaří nějak vyjádřit to, čeho jsem se cítil plný. Kamarád měl osmičku kameru, a tak jsme začali točit amatérské filmy a nějak už jsem se od toho nedokázal odtrhnout. A samozřejmě jsem se začal pídit po dobrých filmech. Byl jsem věčně ve filmovém klubu a prodíral se vlastními neúspěchy, hlásil se několikrát neúspěšně na FAMU, až mě napotřetí vzali. To už bylo těsně po revoluci, takže úžasná doba, otevřená, hodně ohnivá. Začala nás učit Věra Chytilová, tloukla nám neustále do hlavy, jak jsme blbí, a zároveň nám odkrývala způsob svého přemýšlení o filmu. To byla nejlepší škola.

V jedné filmové recenzi Divokých včel vás srovnávali dokonce s Milošem Formanem a s jeho filmem Hoří, má panenko. Mně to přišlo směšné, už když jsem si to přečetl v novinách. Vždycky, když se něco nového objeví, potřebujeme tyhle pitomé nálepky, abychom si to lépe zařadili. Možná to někoho napadlo kvůli té venkovské hudební zábavě na konci filmu. I když je pravda, že když jsem tuhle scénu v Jiříkově natáčel, překvapilo mě, jak se některé symboly a tomboly a vůbec ta podoba vesnických zábav nemění. A jak je to zároveň v něčem úplně jiné – zatímco ve Formanově filmu byli ti lidé křupani, kteří se snažili být někým jiným, tady už se nikdo nesnažil zakrývat nic. Prostě venkovská divočina. A ta kapela tam opravdu hrála Muchomůrky bílé, to jsem si nevymyslel!

Chcete tím říct, že na českou novou vlnu intuitivně navazujete? Odkaz téhle generace je pro nás všechny jako mateřské mléko – ať chci nebo nechci, pít ho musím. Nedá se tomu vyhnout a taky není důvod. Žádný film nevzniká izolovaně, je vždycky součástí něja-

kého myšlenkového systému. My máme z šedesátých let tradici a ta nás určuje, ale nezbavuje nutnosti hledat vlastní výraz, definovat vlastní téma.

Vladimír Michálek v rozhovoru pro Respekt tvrdil, že český film byl vždycky v krizi. Souhlasíte s ním? A je v krizi i současný český film? To si nemyslím. Nejde jenom o to, že Jan Svěrák dostal za Kolju Oscara, což je ohromný úspěch. Skvělé filmy točí Petr Zelenka a Saša Gedeon a pořád jsou tu mistři, jako jsou Jan Švankmajer, Jan Němec nebo Věra Chytilová, objevují se také nadějní mladí tvůrci. Úspěch má Jan Balej a Aurel Klimt s animovanými filmy, daří se i českému dokumentu. Vždyť je skvělé, že česká kinematografie dokázala přežít, i když se na ni stát vykašlal. Jasně že pořád čekáme na velký film, který by vyhrál v Cannes nebo by zase získal Oscara, samozřejmě že nejsem spokojený se  stavem české kinematografie, ale nenazýval bych to krizí. Myslím, že se nemáme za co stydět.

Filmy z šedesátých let se ale vyjadřovaly k tehdejší době, nemáte pocit, že spousta současných filmů na tohle rezignuje? Ať už děláte jakýkoliv film, třeba historický, jakkoliv stylizovaný, jakýkoliv žánr, vždycky je tam povinnost se k současnosti vztahovat. A jestli to film nedělá, tak je prostě blbý. Film je jako čmuchací pes, který musí neúprosně jít po tom, co bolí, a když na tuhle rovinu rezignuje, tak je to blbě.

Jenže spousta současných filmů vzniká pouze jako komerční produkt a jejich poměr vzhledem k těm angažovaným poslední roky roste. Tak to bylo vždycky, velké množství filmů jsou naprosté šmejdy, bezduché kopie, oblbováky a trháky. Nad tím se ale nemá cenu rozčilovat. Je to ohromný pitomý průmysl, ale vytváří to i prostor pro něco, o co se snažíme třeba my.

A jaké filmy se snažíte dělat? Mě přitahuje a chtěl bych umět to, co dokázal Miloš Forman – že byl schopen natočit filmy se silným vnitřním poselstvím, které zároveň baví. On si dokáže udržet nadhled, ironii a oslovit široké publikum, aniž by podlehl zjednodušujícím modelům. Tuhle buldočí sílu obdivuju.

Zrovna Forman ve svém americkém období točí často historická témata, která se vztahují k současnosti. Dovedete si představit, že byste opustil přítomnost a pustil se do nějakého historického námětu? Právě přemýšlím nad příběhem, který se odehrává v desátém století a týká se kořenů našeho historického vědomí, a přesto v tom příběhu cítím obrovské současné téma. Paměť a vědomí souvislostí definuje to, jak jsme schopni vnímat právě náš současný stav. Bez téhle souvislosti zmizíme mezi umělohmotnými sáčky, rozplyneme se v tom ohromujícím návalu naší vlastní blbosti. Zatím by ale ode mě byla drzost o tom filmu mluvit. Teď se snažím psát scénář, prozkoumávám svoje vlastní limity, a jestli se mi to podaří napsat, budou svoje limity zkoumat producenti. Dobrodružství pokračuje. Q JAN GREGOR foto karel cudlín

45

kultura Literatura

str. 48

film

str. 51

fotografie

str. 52

divadlo

str. 53

Pijáci denaturovaného lihu

Zločin mezi ingoty

Invaze pohledem pana P. P.

Přízraky zlatých šedesátých

MAGDALENA PLATZOVÁ

JAN GREGOR

JAN H. VITVAR

TEREZIE POKORNÁ

Ádám Bodor, rodák ze Země za lesem, vytvořil dokonalý absurdní svět.

V novém inteligentním a zábavném snímku režiséra Petra Zelenky je více rozumu než citu.

Josef Koudelka publikuje své neznámé snímky ze srpnové okupace roku 1968.

Liblická konference o Kafkovi jako divadlo aneb Pokus o dekonstrukci jednoho mýtu.

FIlm

Sám sobě neutečeš Únik do divočiny třikrát jinak v knize, filmu a soundtracku

Je to velký příběh a není těžké se v něm najít. Ať už jste rodičem dospívajícího mladíka či dívky, kterým se vám nedaří porozumět. Nebo pokud sami přemýšlíte o úniku z civilizace, která vás svým hlukem ubíjí, a chcete raději hledat samotu. Své místo v tomto příběhu ale můžete najít i tehdy, když naopak žijete v uspokojení ze soužití s ostatními lidmi. Zaujme dokonce i ty, kteří hodí za hlavu rádoby filozofické interpretace recenzenta a prostě budou chtít zhlédnout film či si přečíst knihu o mladíkovi jménem Christopher McCandless. O muži, který se vydal na dobrodružnou pouť s  tragickým koncem, aby našel jednoduchou pravdu. Do českých kin právě míří film, v knihkupectvích je kniha a v hudebních obchodech soundtrack s totožným názvem – Útěk do divočiny. A vše stojí za to.

Dlouhá pouť

f ot o w iki p e d ia

Útěk do divočiny je americkou obdobou české Cesty z  města. Mnohem syrovější, upřímnější a také důvěryhodnější. Možná proto, že se tenhle příběh skutečně odehrál. Pokud si vezmete do rukou knihu Jona Krakauera, s velkou pravděpodobností vás nepustí a bude ve vás probouzet silnou vizuální představivost. Nelze se tedy moc divit tomu, že známý herec a v poslední době i režisér

Konečně klid. (McCandlessův autoportrét nalezený ve fotoaparátu u jeho mrtvého těla)

46

Sean Penn usiloval celých deset let o to, aby příběh mohl natočit. Ale začněme popořadě. Na začátku devadesátých let byl Jon Krakauer vyslán redakcí časopisu Outside, aby napsal článek o mladíkovi, jehož tělo našli lovci v aljašské divočině. Krakauer, sám dobrodruh, horolezec a cestovatel, se vydal splnit rutinní úkol. Záhy se z toho však stalo něco víc. Ve většině případů žurnalisté brzy přestanou témata svých textů prožívat – je jich příliš mnoho a jedno začne překrývat druhé. Když ale začal Krakauer rozplétat příběh do té doby neznámého mladíka, spatřil v  něm (k našemu štěstí) tak trochu sám sebe. Dělilo je jen finále jejich příběhů: zatímco Christopher McCandless (1968–1992) svou revoltu a cestu za poznáním nepřežil, Jon Krakauer (1954) ji přečkal a také dokázal zhodnotit. Z článku se tím zrodila celá kniha. Christopher byl úspěšný mladý muž. Právě odpromoval na Emory University a zdálo se, že má před sebou slibnou kariéru – aspoň tak to viděli jeho ambiciózní rodiče. Mladík si ale už v mysli psal zcela jinou budoucnost. Aniž by o tom otci a matce řekl, odeslal všechny své našetřené peníze (24 tisíc dolarů) na účet nevládní organizace, nasedl do auta a vyrazil na cestu. Přesnější by možná bylo říct na útěk – před plány, které mu vnucovali rodiče, před jejich chladnou láskou, materialismem. Nic z toho však přesně nevystihuje jeho pohnutky. Zkrátka řekněme, že šel hledat svobodu. Změnil si kvůli tomu i jméno, od té doby si říkal Alexander Supertramp. Nejdříve putoval po různých končinách Ameriky ve svém oblíbeném autě, když mu ho ale zaplavila přílivová vlna, rozhodl se pokračovat po svých. Občas se tu či onde zastavil, vydělal nějaké peníze a zase vyrazil dál. Potkával přitom lidi pestrých osudů a zažil mnohé události. Jedna z nejdivočejších byla jeho téměř čtyři sta mil dlouhá jízda hliníkovou kánoí po řece Colorado, během níž málem utonul. Veškeré putování bylo ale jen přípravou na největší a poslední dobrodružství – na cestu na Aljašku. Ideální místo, kde ještě existuje nedotčená R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

f ot o im d b / c inem p ire . c o m

Když duben přichází – Hirsch měl narozdíl od McCandlesse na Aljašce v patách filmový štáb.

příroda bez lidí. Christopher si vysnil utopické místo, kde měl splynout s přírodou a najít klid. To se mu i podařilo, vnitřní smíření ale přišlo až ve chvíli, kdy už pro něj nebylo návratu. Hlavní mladíkův objev nebudeme prozrazovat, neboť právě pro něj stojí za to celý příběh sledovat. Jon Krakauer předvedl ukázkovou novinářskou práci. Objel většinu lidí, které Christopher během cesty potkal, a všichni mu řekli to samé: byl to mladík, který vzbuzoval mimořádnou důvěru. Starší lidé mu nabízeli přátelství, stálý domov, dokonce i adopci. Byl k nim mimořádně milý, ale kategoricky odmítal mluvit o své rodině. Krakauer postupně rozkryl příběh, který je velký svým tragicky romantickým koncem, popisuje v něm přitom ale celkem běžné rodinné vztahy. Právě proto se v něm může najít kdekdo. Koneckonců i Krakauer utekl od svých rodičů kvůli nechápavému a dominantnímu otci, i on zamířil do přírody, kde zlézal nebezpečné hory. „Když jsem se tehdy v dubnu rozhodl, že se vypravím na Aljašku, tak jako to udělal Chris McCandless, byl jsem nezkušený mladík, který omylem pokládal afekt za pochopení vnitřní podstaty věcí a jednal podle obskurní, zkratkovité logiky. Myslel jsem si, že vylezením na Ďáblův palec se napraví všechno to, co bylo v mém životě špatné. Nakonec se samozřejmě nezměnilo téměř vůbec nic.“ Úryvek naznačuje, že kniha a film nejsou jen o McCandlessovi, ale také o Krakauerovi samotném. A o dalších dobrodruzích, kteří se vydali za divočinou a mnohdy při tom našli smrt. Je však R E S P E K T. C Z

i o tom, že žádné dobrodružství nevyváží to, co prožijí vaši blízcí, když dopadnete tragicky.

Vedlejší role Režisér Sean Penn po premiéře filmu novinářům sdělil, že když si knihu Jona Krakauera otevřel poprvé, nemohl se od ní odtrhnout. Proto ji za jednu noc přečetl hned dvakrát. V tu chvíli už se mu rýsovaly první záběry filmu. Cesta k natáčení však teprve začínala. Penn totiž stál o film, který bude skutečně o McCandlessovi, a k tomu potřeboval souhlas jeho rodičů. Ti ale kategoricky odmítli. Důvody byly tři: téma bylo příliš živé, nelíbilo se jim, že by se domácí problémy promítaly po celém světě, a zatřetí měla Christopherova matka sen, že by si to její syn nepřál. Sean Penn je přemlouval deset let, než se mu to podařilo. Důvěru rodiny si nakonec získal natolik, že mu Christopherova sestra Carine svěřila vlastní deníky a různé další dokumenty. To trochu posunulo zpracování filmu – jedním z hlavních vypravěčů je v něm totiž právě Carine. I rodiče se posléze snažili pomáhat. Dokonce nabídli hercům, kteří je ztvárnili na plátně, aby se s nimi setkali (přijala jen herečka Marcia Gay Hardenová). Vzhledem k tomu, že film velice otevřeně rozebírá jejich snobismus, domácí násilné hádky či necitlivost, je to mimořádná odvaha a svým způsobem i finále skutečného života Christophera. Jeho rodiče díky němu něco pochopili. Pennovi se podařilo natočit podmanivý film. Mimořádně šťastnou ruku projevil při výběru hlav-

ního hrdiny Emile Hirsche, kterému divák jeho revoltu věří, a zároveň nemá pocit, že jde o prvoplánově rozervaného muže. Film ale stojí hlavně na vedlejších rolích. V nich se objeví řada oscarových herců, jako již zmiňovaná Marcia Gay Hardenová či William Hurt nebo také hollywoodská hvězda Vince Vaughn. Všechny nicméně přehluší několikaminutové představení Hala Holbrooka, herce, který je známý především z televizních seriálů a filmů. Představuje tu starého a opuštěného Rona Franze, kterému Christopher vtrhne do stereotypního života a po dlouhé době ho rozjasní natolik, že Franz mladému trampovi nabídne adopci. Vytoužené Aljašce ale nemůže konkurovat, pouť pokračuje. Holbrook si letošní nominaci na Oscara za vedlejší roli rozhodně zasloužil.

Jít dál Jak ideálně přistoupit k Útěku do divočiny? Přečtěte si nejdříve knihu, která vám poskytne celou řadu informací, jež film neobsahuje. Když si k četbě pustíte soundtrack, jehož autorem je vůdčí duch Pearl Jam Eddie Vedder, úspěch je zcela zaručen. Pak se není třeba obávat, že by následující zhlédnutí filmu vaši představu nabytou při četbě nějak narušilo. Jedno varování na závěr: Pokud máte občas tulácké myšlenky, připravte se na to, že po Útěku do divočiny budete chtít vyrazit. Není podstatné kam, ale prostě vyrazit. Tím spíše nyní, jak psal Jaroslav Foglar, když duben přichází. Q ERIK TABERY

47

kultura literatura

Pijáci denaturovaného lihu f ot o p r o f ime d ia . c z

Ádám Bodor vytvořil dokonalý absurdní svět

Krajina, v níž nedohlédnete za horizont. (Sedmihradsko)

N

epřipravený čtenář obrací stránky a nevychází z úžasu. Obklopuje jej krajina, v níž nedohlédne za horizont, v níž plave, a přitom nezavadí špičkou o mělké dno. V záplavě textů, kterými je sycen náš knižní trh a na jejichž průměrnost jsme si už pomalu zvykli, se zjevilo cosi pozoruhodného: román Okrsek Sinistra maďarského autora Ádáma Bodora (1936).

Země za lesem Obrazností i básnickou zkratkou má Bodorův styl snad nejblíže k Marquézově magickému realismu. Sám Bodor však vystupuje jako solitér a příslušnost k jakémukoli proudu striktně odmítá. Na případu jednoho z nejuznávanějších maďarských spisovatelů se potvrzuje, jak jsou míšení kulturních

48

vlivů a zároveň i vnější tlak (pokud tedy umělce nezničí) pro literaturu přínosné. Ádám Bodor se narodil v zemi, které se maďarsky říká Erdély neboli „Země za lesem“. Rumunsky Ardeal či Transilvania a česky Sedmihradsko. Je to území, na kterém se často bojovalo a kde odnepaměti žila početná maďarská menšina. V maďarském povědomí je Erdély symbolem boje za národní svobodu. Zvláště po roce 1920, kdy bylo území Trianonskou mírovou smlouvou přiklepnuto Rumunsku. Po krátkém připojení k  Maďarwsku v  letech 1940–1947 byly části osídlené Maďary pod komunistickou diktaturou ostře střeženy a  menšina byla podrobena násilné rumunizaci. Vedle Maďarů je dnes Sedmihradsko osídleno i saskými Němci a Romy. Všechny tyto vlivy, vedle mocné přírody R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

kultura Connie Illafeldová, kterou Béla zavraždí, když mu z ní podáváním podivných preparátů udělají chlupatou příšeru. Je to Petrik Hamza, který se z lásky k doktoru Oleinkovi nabodne na kůl plotu. Láska je touha, jež k sobě lidi žene a přimyká a která drží tento podivný Bodorův svět pohromadě. Je to životní energie, která se v  usmýkaných a zdeptaných bytostech vzpíná tím silněji, čím větší tlak je na ně zvenku kladen. Jako v závěrečné scéně Bély Bundasiana: „Tehdy už i na konci páteře ucítil, že toto jsou poslední kroky jeho života, a posedlo ho šílené, divoké vzrušení, kalhoty se na něm nejdřív vyboulily, potom z nich tlakem jeho ptáka opadaly knoflíky a jeho úd vyrazil mezi hadry na vzduch a vztyčil se k nebi.“

R E S P E K T. C Z

Lauren Slaterová: Pandořina skřínka Přeložil Jan Kosek, Dokořán, 304 stran

Kdyby to byla řada smyšlených příběhů, člověk by myslel, že to autorka nemá v hlavě úplně v pořádku. Jenže tyhle příhody se skutečně staly, což dokládá, že v hlavě to nemá úplně v pořádku daleko víc lidí. Psycholožka a spisovatelka tu až nečekaně napínavým stylem vypráví o největších psychologických experimentech minulého století. Mnohé je díky ní jasnější, ale i tak není lehké pochopit, jak mohlo tolik účastníků pokusu Stanleyho Milgrama udílet neznámým lidem smrtící elektrické šoky, aniž by věděli, že do nich naštěstí ve skutečnosti nevede žádný proud a jejich agonie je jen hraná, nebo jak se mohlo nechat tolik psychiatrů oklamat spolupracovníky Davida Rosenhana a naprosto zdravé je hospitalizovat jako schizofreniky jen kvůli větě: „Slyším hlas, který říká žuch.“ Marian Palla: Teplé škvarky Druhé město, 204 stran

Pod mottem „Sněz jednu vařenou bramboru a uvidíš, co to udělá se světem“ vycházejí deníkové záznamy brněnského výtvarníka, literáta a pedagoga. Dny jsou dělené mezi návštěvy oblíbených večerních podniků, balení neméně oblíbené psychotropní „mladé selky“ a sem tam i nějakou tu kulturní tvorbu. U Pally je třeba mít na paměti, že uměleckým dílem se může stát i mytí vlasů či pojídání buráků.

Vůně lýkovce Ádám Bodor se narodil v Kolozsváru (Kluži), v rodině bankovního ředitele. V roce 1949 byli Bodorovi vystěhováni z domu a spisovatelův otec byl v politickém procesu odsouzen k pěti letům vězení. V té době Ádám studoval na evangelickém gymnáziu. S partou kamarádů založil „odbojovou“ skupinu, která byla odhalena, a šestnáctiletí mladíci šli na dva roky do vězení. Tato příliš raná zkušenost musela Bodora hluboce poznamenat, snad ještě více než život v Ceauşeskově diktatuře. Po propuštění se živil jako tovární dělník, v roce 1960 vystudoval evangelickou teologii a poté působil jako archivář. Od poloviny 60. let mu začaly vycházet prózy a od roku 1969 se už věnoval pouze literatuře. V roce 1982 přesídlil do Budapešti. Překladatelka Bodorových textů Anna Valentová vysvětluje, že uživit se jako spisovatel bylo v Rumunsku v době diktatury možné, pouze pokud člověk zredukoval své potřeby na minimum. Bodor prý několik měsíců v roce pobýval v opuštěné chatě v  severovýchodních Karpatech, kde psal a lyžoval. Jsou to právě intimní prožitky přírody, pozorování učiněná zvláště v zimě a na počátku jara, která v Okrsku Sinistra otevírají východ z beznaděje: „Když jsem na mýtině zahnul, přede mnou ve světle, které oblak odrážel, zazářil dvojitý pruh z ledu nebo možná ze skla. Na žhnoucí jarní trávě se dále do šera lesa klikatily, tiskly k zemi někdejší stopy mých vlastních lyží, zůstaly zde z té poslední zimy, kterou jsem strávil zrovna tam, v průsmyku.“ Beznaděj, kterou je Bodorův pochmurný svět obklíčen, nerozptyluje jen barva oblaků a vůně lýkovce, ale i láska. Ta z románu přímo srší. Láska je „stará bitevní kobyla“ Aranka Westinová. „Ohnivý hádek, žhavý ptáček a jeřabinka“ Elvira Spiridonová, jejíž sametový zadek je ztělesněním vší mezilidské slasti. Je to osmiletá Bebe Tescovina, která následuje do hor starého meteorologa Gézu Huntiru. Je to milenka Bély Bundasiana

novinky

f ot o ekk o v o n s c h w i c h o w

a zkušenosti s totalitou, lze vyčíst z Bodorových knih. Také okrsek Sinistra je jakási „země za lesem“. Hraniční průsmyk v horách, vymletý řekou Sinistrou, jehož správním centrem je Dobrin a dozor nad obyvateli vykonává pluk lesních myslivců s velitelkou Cocou Mavrodinovou. Vypravěč přichází do kraje dobrovolně, hledá zde svého adoptivního syna. Hned po příjezdu jsou mu odebrány doklady a identita, načež je mu přiděleno nové jméno (Andrej Bodor) a postupně i různé funkce: od koordinátora sběraček lesních plodů přes cestáře až po hlídače mrtvol v márnici. Život v průsmyku je zcela podřízen absurdním pravidlům a zvláštní je, že se jim nikdo z obyvatel – včetně hlavního hrdiny – nevzpírá. Lidé přežívají právě díky přizpůsobivosti a také pití denaturovaného lihu, který je jim přidělován v úředně regulovaných dávkách. Jediné, o co se občas někdo pokusí, je ilegální přechod hranice směrem k jihu. Kromě vrtochů Cocy Mavrodinové sužuje okrsek i nevypočitatelná nemoc – tunguzská chřipka. Kdo je nakažen, stává se vyvrhelem, kterého je třeba násilím izolovat, třeba i zazdít v korytě podzemního potoka. Ztráta důstojnosti a vlastní vůle, manipulace, deformace vztahů: to jsou rysy nejen života v totalitě, ale také ve vězení. V této souvislosti je nutno krátce zrekapitulovat autorovu životní pouť.

Aleš Opekar: The Matadors Oftis, 176 stran Láska – nejlepší lék na beznaděj. (Brodor)

Trochu ujeté knihy U výjimečných knih je třeba poukázat nejen na překladatele, který autora pro Čechy vyhledal a často – jako v případě Anny Valentové – mnoho let sledoval a prosazoval jeho přijetí. Posvítit bychom si měli i na nakladatele. Ediční řada Kamikadze nakladatelství Havran, kterou řídí spolumajitelka nakladatelství Magdalena Wagnerová, už od roku 2000 přináší překlady skutečně vrcholných děl současných evropských autorů. Název řady se přitom nevztahuje ani tak ke knihám, jako k přístupu nakladatelství, které se při výběru vskutku neohlíží na prodejnost. „Dělám to hlavně pro radost,“ říká Wagnerová. „Když jsme dělali Sinistru, běhala jsem po polích a hledala tu správně roztátou sněhovou skvrnu, abych ji vyfotila na obálku. Piplám se s tím. Pro mne kniha není zboží, ale artefakt a řada Kamikadze je srdeční záležitost. Chci, aby ty knihy byly dobré a zároveň i ujeté, něčím šíbnuté. Aby vybočovaly z běžného průměru.“ V  případě Okrsku Sinistra to nelze vyjádřit lépe. Q MAGDALÉNA PLATZOVÁ

Ádám Bodor: Okrsek Sinistra Přeložila Anna Valentová, Havran, 169 stran

Jestliže se o Olympiku 60. let někdy mluví jako o českých Beatles, pak přízvisko čeští Rolling Stones sedí k Sodomovým a Hladíkovým Matadors mnohem výstižněji. „Beatoví aristokrati z Prahy“ spolu vydrželi hrát jen tři roky, za jejich rhytm and bluesovou produkci z let 1966–1968 by se ale nestyděl ani božský Mick. Za svou knihu se nemusí stydět ani Aleš Opekar, průkopník mapování méně populárních kapitol dějin české populární hudby. Společník cestovatele – Čína Přeložila Lenka Svobodová, Ikar, 672 stran

Fnančně o něco méně náročná alternativa k produktům Lonely Planet připravovaná londýnským Dorling Kindersley se tentokrát zaměřila na aktuálně soustředěně sledované území. O olympiádě se tu píše, že bude turistům k dispozici „armáda anglicky hovořících dobrovolníků“. Pakliže vám ale někdo řekne „Wo pu ming-paj“, znamená to, že vám nerozumí. Stefano Vecchia: Poklady starobylých civilizací – Khmerové Přeložili Roman Míšek a Hana Navrátilová, Universum, 208 stran.

Nebylo by špatné, kdyby u nás národ Khmerů přestal být velkou neznámou. Obrazově až opulentně pojatá publikace takovou ambici asi nemá, ale bylo by pěkné, kdyby ji naplnila.

49

kultura literatura

Praha prorostlá šedí

Hledání otisků člověka

Zajíčkovy útržky ztraceného času

Modiano pátrá po stopách zmizelých životů

Stav prolínání. I tak lze nazvat psychické rozpoložení člověka, který se v době komunismu rozhodl anebo byl donucen k emigraci. Šlo o mentální stav doprovázející poslední dny v důvěrně známém prostředí s vědomím brzkého kroku do neznáma. Letité zvyky, pravidelná setkání s blízkými, přáteli, automatismus rodné řeči, to vše najednou nabývalo rozměrů osudového zlomu – definitivního konce. Jedním ze symptomů odchodu byla i mimořádně zjitřená citlivost a zažil ji asi každý, kdo tajně balil kufr a v myšlenkách se loučil s nic netušícím okolím. To platí i o hudebníkovi, básníkovi a výtvarníkovi Pavlu Zajíčkovi (1951). V roce 1973 založil experimentální undergroundovou hudební skupinu DG 307 a mimo další aktivity, jež tehdejší moc provokovaly, to představovalo hlavní důvod, proč byl o tři roky později ve vykonstruovaném procesu odsouzen. Po návratu z vězení následovalo období policejní šikany, psychického vydírání, promyšleného deptání. Právě v takové situaci vznikaly od dubna do konce května roku 1980 během pohybu po Praze ojedinělé zápisky. Zajíček se formou zaznamenaných útržků snů i reality snažil postihnout svůj hroutící se svět. O necelé dva měsíce později zamířil přes Švédsko do USA.

V nezměrné nabídce současné francouzské literatury se Patrick Modiano (1945) řadí k tomu vůbec nejlepšímu. Navzdory tomu (nebo právě proto), že se skoro s posedlostí vrací ke stejnému námětu. Je jím marné stopování identity, nemožnost dohledání detailů konkrétního osudu. Krajinomalba jeho knih je také stále stejná: Paříž doby válečné a poválečné. Dosud vydal asi pětatřicet románů a povídkových souborů, z nichž některé byly i zfilmovány, je autorem scénářů a písňových textů. Jeho střídmé, ale naléhavé a nevyřčeným dějem nabité knížky jsou důkazem toho, že literatura má i dnes ještě nějakou roli, opodstatnění a také budoucnost. Vydání Modianova románu Dora Bruderová z roku 1997 je po dlouhé době prvním českým návratem ke spisovateli, který byl u nás – jako jeden z mála současných francouzských autorů – vydáván už v 80. letech.

Tajemný hostiny Sbírka Roztrhanej film poprvé vyšla v sedmi ručně vyrobených exemplářích před dvaceti osmi lety. Oficiálního vydání se dočkala až dnes. Je opatřena i originálním grafickým listem autora a CD s čtením jeho textů. „Každá ze situací či obrazů v této knize je vlastně filmová epizoda, podobenství, příběh, každá má svoje autentické zakotvení. (...) Praha byla prorostlá šedí a já si zapisoval drobné úlomky, které pro mne nesly trochu světla, v prostoru, kde se skoro nedalo dýchat, ani vlastně žít...“ Tak vzpomíná v úvodu publikace Zajíček na šňůru dávných dnů, kdy psaním alespoň částečně unikal tlaku životní marnosti. Na první pohled jde o poetické mikropovídky. Krátké, úsporné texty plné vidin a fikcí z větší části charakterizuje i záměrná neadresnost. Jako by chtěl pisatel naznačit, že něco podobného se může stát kdekoliv. Po bezejmenných ulicích či cestách kráčí anonymní glosátor dějů vnitřních i vnějších, jenž před čtenářem rozvíjí pásmo složené z cárů času zachyceného do slov. Sem tam z něj trčí osamocené myšlenky, lépe řečeno zoufalé výkřiky typu: „Tajemný hostiny. V nich na tácech přinášený jasy barev, bílý roušky, masky a sladký pokrmy omamnosti. Vše obklopeno zuby usměvavejch křečí. A přitom nešlo o nic jinýho, než o pozabíjení se navzájem...“ Zpočátku rušivá jazyková disharmonie, trhavost řeči, kde vypravěčovo já přeskakuje mezi on, ona, ty, dostává stále hlubší smysl. Jde o hledání ničím neomezené vnitřní svobody, která jediná zachraňuje před tím, aby se z člověka stal děsivý lidský stroj: „Masa se dala do pohybu. Nad Pr. se nesou obětní hymnusy a tlukot rukou. Procesí obětí. Minulý noci jsem bez snů prožíval geometrický obrazce...“ Každá doba, ale obzvlášť ta totalitní, vnímavého a citlivého člověka drtí a vystavuje úzkostem, o kterých opravdová literatura vždy podávala svědectví. Podobně jako v Událostech Jana Hanče, zakotvených v kruté realitě, nebo Očitém svědku Jiřího Koláře, i v Zajíčkově sbírce najdeme zprávu o duši člověka plánovitě zahnaného do existenciální pasti. Q JAROSLAV FORMÁNEK

Pavel Zajíček: Roztrhanej film Pulchra, 110 stran

50

Nevyřízené účty Postava Dory Bruderové pronásledovala spisovatele dlouho a těžko říct, zda se s ní ve stejnojmenném románu navždy vypořádal. Sám někde v polovině knihy připomíná, že se mu tatáž dívka, jen pod jiným jménem, zjevila už v prvotině z konce 60. let La Place de l´Étoile. V knize, jež shodou okolností nesla stejný název jako knížka básníka Roberta Desnose, vydaná pár měsíců předtím, než Desnos zemřel v terezínském ghettu, ve stejném roce, kdy se Modiano narodil. Takových „náhod“ je v Modianových fikcích celá řada. Jsou to místa, kde se kříží příběhy a osudy jednotlivých postav, kde se fabule protínají se skutečným světem. Vypravěč, jehož máme plné právo ztotožňovat s autorem, začíná po Doře pátrat, když náhodou najde oznámení ve starých novinách o tom, že se hledá ztracená dívenka. Má nejasné tušení, že Doru Bruderovou musel někdy někde potkat, na určitých místech v Paříži zažívá pocit, jako by cítil její přítomnost. Jeho pátrání je někdy korunované úspěchem, když najde fragmenty různých dokumentů, jindy má ráz neúnavného uvažování, kudy se asi život patnáctileté dívky mohl ubírat. Příběh je o to naléhavější, že se odehrává za války a že jde o dceru rakouského Žida a maďarské Židovky, kteří přišli do Paříže za lepším životem. Hledání stop pro rekonstrukci Dořina osudu je v románu popisováno pečlivě, nalezené doklady autor cituje v kontextu dalších, které se dívky a její rodiny přímo netýkají, ale dokreslují pozadí příběhu. Ač jsou administrativní zprávy stylizovány suše a konstatují jen skutečná fakta, dodávají celému ději přízračný, děsivý rozměr. Modiano nebuduje mnohomluvný román, nedomýšlí barvité peripetie děje, jen dokládá, co lze (a často už bohužel nelze) najít v archivech, a naznačuje, že Dořin příběh vůbec nebyl výjimečný. Byl jedním z mnoha. Hledání Dory spouští i celý řetězec vypravěčových osobních vzpomínek a nutí tak čtenáře oživit si krutou minulost v ne vždy domýšlených souvislostech. Stejně jako v předchozích knihách, i v Doře Bruderové se Modiano potýká s trýznivým konstatováním, že nahlédnout, odhalit a popsat jakýkoli osud je zpětně zhola nemožné. Na druhé straně ale připomíná podivnou zkušenost: jsou místa, na kterých jako by po člověku zůstal jakýsi otisk. Je nehmotný, nepopsatelný, neuchopitelný, ale je tu. Q JOVANKA ŠOTOLOVÁ

Autorka je šéfredaktorkou www.iliteratura.cz. Patrick Modiano: Dora Bruderová Přeložila Pavla Doležalová, Barrister & Principal, 104 stran R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

f ot o mate u s z s ka l s ki

kultura film

Zločin mezi ingoty V novém inteligentním a zábavném Zelenkově filmu je více rozumu než citu

P

etr Zelenka se nebojí riskovat. Nápad převést na filmové plátno atmosféru mimořádné adaptace Bratrů Karamazových, která se už osm let hraje v Dejvickém divadle, by se na první pohled mohl zdát jako – parafrázujme název Zelenkova předchozího divadelního a filmového kusu – opravdové šílenství. Záznamy divadelních představení totiž vždy nutně pokulhávají za diváckým prožitkem na vlastní oči. Režisérova mise ale skončila tvůrčím happy endem.

Industriální chlad Zelenkovi se ve filmu Karamazovi podařilo věrně zachytit energii a dravost, které sálají z úspěšné inscenace režírované na divadle Lukášem Hlavicou. Adaptace vychází z proslulé dramatizace Evalda Schorma, jehož představení udělalo v sedmdesátých letech z Divadla Na zábradlí jeden z  ostrůvků pozitivní kulturní deviace v  normalizační mizerii. A jako se tehdy obtížně sháněly lístky na Barťáka a Heřmánka, nyní se každý měsíc před pokladnou komorního divadelního prostoru pod Vítězným náměstím stojí předprodejové fronty na Trojana a Krobotovou. Zelenka stále aktuální příběh otcovraždy, v němž se pod kriminální zápletkou o lidské nízkosti a relativitě pravdy řeší univerzální existenciální otázky, přenesl do fotogenického prostředí oceláren. Nápad za miliony. Industriální chlad špinavého a zaprášeného prostoru, netečná majestátnost kovových konstrukcí a obřích železných háků dobře ladí s morální vyprahlostí Dostojevského postav zmítaných emocemi. Krakovská Nová huť, kam byl film zasazen, je

Místo bez Boha – ideální prostor pro bratry Karamazovi.

navíc živoucím mementem Stalinovy éry, „místem bez Boha“, jak ve snímku doslova zazní. Tvůrci snímek pojali jako film o zkoušení divadla. Podobný koncept v minulosti skvěle fungoval například ve filmu Carlose Saury Carmen, v němž se slavný příběh vášně organicky prolínal s milostným jiskřením mezi tanečníky. Tady Zelenka vysílá soubor Dejvického divadla do Polska na fiktivní avantgardní festival. V  průběhu poslední ostré zkoušky před představením probublávají mezi herci a režisérem drobné konflikty: David Novotný se snaží z místa ujet na noční natáčení filmu do Prahy, Ivan Trojan balí polskou průvodkyni a nemluvný místní údržbář, kterému se právě zhroutil svět, fascinovaně pozoruje, jak před ním herci rozehrávají nesmrtelnou, i v cizím jazyce srozumitelnou fresku o lásce, nenávisti a rodovém prokletí. Zelenka v sobě opět nezapře ironika. Utahuje si z herecké komunity, v níž bují ješitnost, ambice i profesní žárlivost. Nevyhýbá se ani sebeironickým vtípkům, když například Ivan Trojan nabízí půvabné Polce podepsané DVD Samotářů. Herci plynule přecházejí z civilních poloh, kdy hrají jakoby sami sebe, do rolí v Bratrech Karamazových. To všechno podkresluje pompézní hudba polského skladatele Jana A. P. Kaczmarka, která dobře ladí s groteskně ex-

presivním pojetím Hlavicovy inscenace. Rozpor mezi rozmáchlými teatrálními vášněmi Dostojevského mikrosvěta a Zelenkovým zcizujícím odstupem od látky je nicméně nakonec trochu rušivý a má za následek, že ve výsledném tvaru je více rozumu než citu. Za srdce vás tak film více než jeho divadelní předloha rozhodně nevezme. Ale to je jen drobná výtka k jinak velmi vtipnému a inteligentnímu pokusu převyprávět ruskou klasiku. Cynik v autorovi těchto řádků by dokonce uvítal, kdyby sarkastické mikropříběhy rámující divadelní zkoušku měly více prostoru. Jenže když vidíte na velkém plátně rozcuchaného Ivana Trojana v potměšile ďábelské roli otce Karamazova, přesného Davida Novotného jako živelného Dmitrije, Radka Holuba jako úlisného epileptického levobočka Smerďakova nebo třeba výtečného Igora Chmelu jako introvertního ateistického intelektuála Ivana, je snadné pochopit, proč chtěli tvůrci nechat vyznít Dostojevského adaptaci v podání souboru Dejvického divadla v celé její komplexnosti. Je totiž vážně skvělá. Q JAN GREGOR

Karamazovi Režie Petr Zelenka, premiéra 24. 4. ↓ inzerce

VŠECHNY T VÁŘE ANIM ACE

POŘADATEL:

R E S P E K T. C Z

MEZINÁROD NÍ FESTIVAL ANIMOVAN ÝCH FILMŮ 7.–13. 5. 2008 V TŘEBONI

www.anifest .cz

51

kultura Fotografie

Invaze pohledem pana P. P. f ot o © JOS E F K OUD E L K A / mag n u m p h ot o s

f ot o © JOS E F K OUD E L K A / mag n u m p h ot o s

Josef Koudelka zveřejňuje své neznámé fotografie ze srpna 1968

A to ještě netuší...

S

koro dvacet let bylo na zadní straně téhle fotografie razítko s nápisem „Photograph by P.  P.“. Snímek ukazuje demonstranty ze srpna 1968 třímající československou vlajku a písmena jeho autorství v západoevropských médiích připisovala „pražskému fotografovi“. Jen pár zasvěcených vědělo, že se jedná o Josefa Koudelku (1938). Ten se k fotografii tak jako k dalším svým záběrům z roku 1968 téměř dvacet let nehlásil. Nechtěl, aby to v Praze ublížilo jeho rodině. Z anonymity vystoupil, až když byl v emigraci a zemřel mu otec – komunisté se v té chvíli už neměli komu pomstít. Viděno jejich optikou bylo za co: Koudelka zachytil sugestivněji než kdo jiný, jak nebojácně reagovali civilisté na příjezd tanků. Díky tomu se jeho fotky na Západě staly ikonickým zobrazením srpnových událostí. Na jejich zveřejnění u nás si Češi pochopitelně museli počkat až do revoluce, krátce po ní je vydal Respekt jako samostatnou přílohu. „Tahle publikace je kapka v moři,“ napsala v ní tehdy historička fotografie Anna Fárová. Šestačtyřicet fotek byla opravdu kapka, Koudelka jich během sedmi dnů pořídil kolem devíti tisíc. Teď se k nim znovu vrací. Spolu s grafikem Alešem Najbrtem z nich pro Torst (a sedm zahraničních nakladatelství, v nichž vizuálně mimořádně přitažlivá kniha vychází v jazykových mutacích) vybral další dvě stovky.

Statečný nejsem Divadelní fotograf a  bývalý letecký inženýr se zrovna vrátil z Rumunska, kde s romistkou Milenou Hübschmannovou pracoval na cyklu Cikáni. V noci ho vzbudila telefonem kamarádka a Koudelka ve sluchátku slyšel, jak na Ruzyň přilétají první invazní letadla. Ještě za tmy vyrazil do ulic, ze Žižkova to měl k rozhlasu jen kousek. Tušil, že právě na Vi-

52

nohradské ulici to bude tak jako v pětačtyřicátém nejvíc vřít. Knihu otevírá snímek staré pragovky, která s demonstranty a vlajkami míří ke stejnému cíli jako Koudelka. S každou další stranou protestujících přibývá, stejně jako vojáků a obrněné techniky. Koudelka zachycuje první výstřely, první plameny šlehající z tanků, první raněné a mrtvé. Lidé mu později říkali, že o něj tehdy měli velký strach. Na jednom z filmových záznamů je jeho přístup k focení dobře vidět: Koudelka s fotoaparátem před obličejem stojí na zádi jednoho z tanků řítícího se Václavákem a za jízdy přes dělovou věž cvaká jeden záběr za druhým. Filmy nevyvolával, zhruba 260 roliček si schoval doma. Dostal se k nim až v září, když bylo jasné, že Rusové v Československu nějaký čas pobudou. Nejlepší zvětšeniny ukázal Anně Fárové. Ta je předala konzervátorovi washingtonského Smithsonian Institutu, který zrovna pobýval v Praze, a od něj se dostaly k Elliottu Erwitovi, toho času prezidentovi elitní fotoagentury Magnum. Spolek sdružující nejlepší světové fotoreportéry dívající se na krizové události co nejpřímějším pohledem v Koudelkovi hned rozpoznal spřízněnou duši. K Fárové putovala žádost o negativy a při prvním výročí okupace už Magnum distribuovalo do světa fotky pana P. P. „Neznámý český fotograf“ za soubor obratem dostal vysoce hodnocenou cenu Roberta Capy, kterou Overseas Press Club udílí nejstatečnější reportáži. „Ale já jsem nebyl statečnej, já jsem prostě reagoval na to, co se dělo, a moc jsem o tom nepřemýšlel. Jeden z důvodů, proč jsem odešel, bylo, že statečný nejsem,“ vysvětloval Josef Koudelka před osmnácti lety ve zmíněné příloze Respektu. Z Československa odešel v roce 1970. Od agentury Magnum dostal stipendium na tříměsíční portrétování života západoevropských Romů, a když mu ho úřady odmítly prodloužit, emigroval.

...že se na něj chystají prověrkové komise.

Svědectví za běhu Tankista leze ze stroje hořícího před rozhlasem a míří samopalem na muže rozhalujícího na hrudi vyzývavě kožený kabát. Dva kluci kráčí s vlajkou rozstřílenou ulicí. Natažená ruka s  hodinkami před vyprázdněným Václavským náměstím během generální stávky. Tyhle Koudelkovy snímky se v průběhu následujících let na Západě objevovaly při každé zmínce o srpnu 1968. V nynější publikaci pochopitelně nechybí, ale vedle nich je zde i několik desítek zcela neznámých prací. Některé člověka překvapí hned na první pohled. Koudelka se totiž rozhodl zveřejnit i snímky, které by v roce 1968 pravděpodobně považoval za pokažené nebo přinejmenším nevhodné k publikování. Jsou to rozostřené momentky, často snímané za běhu: lidé ženoucí se za transportérem, dav vyhrožující pěstmi projíždějícím výsadkářům, skupina krčící se před výstřely pod dřevěným lešením, samopalníci kryjící se během potyčky za transportérem. Zrnitou fotografii zmateného vojáka vylézajícího z tanku a čerstvě zasaženého kbelíkem s bílou barvou Koudelka s Najbrtem neváhali otisknout rovnou na dvoustranu. Zdánlivé nedokonalosti jen zesilují efekt celé publikace, který je vlastně dost depresivní. Následující léta totiž dala celému svědectví o odvážných Čechoslovácích úplně jiný rozměr. Je to stejně paradox: před tankem mířícím na holou hruď je někdy člověk statečnější, než když na něj v zaměstnání čeká prověrková komise. Snímek, který celou publikaci Invaze 68 uzavírá, je v tomto ohledu symbolický. Je na něm shrbená domovní důvěrnice, která na fasádě přetírá bílou barvou nápisy posílající ruské vojáky domů. Q JAN H. VITVAR

Josef Koudelka: Invaze 68 Torst ve spolupráci s Respekt edicí, 295 stran R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

f ot o d iva d l o v  d l o u h é

kultura divadlo

Přízraky zlatých šedesátých Liblická konference o Kafkovi jako divadlo

T

en nápad pobaví sám o sobě. Inspirací hříčky Davida Drozda a  Pavla Baďury, z  níž vychází poslední inscenace pražského Divadla v Dlouhé Kafka je mrkev, je tzv. liblická konference. Na téma Franz Kafka ji před čtyřiceti pěti lety zorganizovali oficiální literární vědci a stala se jedním z mýtů „obrodných“ šedesátých let v Československu.

Spolek pro obnovu závěrů „Rok 1963. Franze Kafku znají v Praze jen zahraniční turisté. Tedy oficiálně. Blíží se osmdesáté výročí narození tohoto pražského velikána světového významu. Skupina pražských germanistů se rozhodne uspořádat k tomuto datu mezinárodní konferenci na zámku v Liblicích. Diskuse o literatuře se stává diskusí politickou. Pro některé právě tam začalo uvolnění režimu – pražské jaro. Podle jiných se tam nestalo vůbec nic.“ První slova divadelního scénáře potvrzují, že tu nepůjde ani o pietní rekonstrukci, ani o Kafku. Pomineme-li ovšem ducha absurdity, který se vznáší nad celým večerem. Rámuje ho tajné zasedání Spolku pro obnovu závěrů liblické konference, příkladných fachidiotů, rituálně skloňujících spisovatelovo jméno a hodlajících skrze poselství legendárního sympozia „objasnit jedno z posledních velkých tajemství naší doby“. Tak na scéně ožívá obraz vzývané Udá-

Vyměním mopeda za Kafkův zámek!

losti, a to jako „kafkárna“ par excellence. Zámek Liblice alias detašované pracoviště Akademie věd, obklopené černými vozy značky Tatra a  místní omladinou pokoutně ladící bigbeatové vlny rádia Luxemburg. Delegáti východního bloku vychutnávající si cigarety Gauloise a Marlboro získané od západních delegátů Rogera Geraudyho a Ernsta Fischera. A hlavně konferenční příspěvky, pro mnohé tenkrát i dnes odvážné a pronikavé.

Inscenace zaujme jako ryze divadelní zážitek.

„Marxisticky orientované kafkovské bádání“. Marie Majerová se svou vzpomínkou na „mladíka podivuhodných temných očí“. „Složitá dialektika vztahů ke skutečnosti a životu“. Ivan Sviták s „šifrou neznámého“. „Trvalé dědictví Marxe a Lenina“. Eduard Goldstűcker s historkou o tom, jak prý „syn jednoho soudruha před časem vyměnil za svého mopeda Kafkův Zámek“. Změť liblických hlasů nakonec přerůstá do diskuse o konferenci z polistopadových let, v níž se

ostře odliší názor někdejšího spolutvůrce časopisu Tvář: „Problém je v tom, že jsou kompromisy únosné a  neúnosné. Za takový neúnosný považuji například přijmout tehdy vládnoucí ideologii, trochu ji oprášit, a pak se pokoušet přesvědčovat strážce její čistoty o tom, že vrcholná díla moderní světové literatury se s ní docela dobře snesou.“ Skutečnost, že „zlatá šedesátá“ měla v oficiální kultuře socialistického státu silně omezené hranice, je třeba dokládat dodnes, neboť síla mýtů je těžko otřesitelná. Inscenace Divadla v Dlouhé ale nakonec zaujme především jako ryze divadelní zážitek. Na téma zdánlivě suchopárné totiž vzniklo v prostoru foyer s minimem prostředků svižné, duchaplné a také poetické představení, nesené radostí ze hry a živými výkony Miroslava Hanuše, Jana Vondráčka, Pavla Tesaře, Martina Matejky a Martina Velikého. K vrcholům večera patří scéna kuřácké pauzy, při níž se debatující marxističtí vědátoři za sklem terasy postupně, ale nevyhnutelně ztrácejí a dusí v oblacích dýmu vypouštěného z vlastních útrob. Q TEREZIE POKORNÁ

Autorka je šéfredaktorkou Revolver Revue. David Drozd a Pavel Baďura: Kafka je mrkev Režie: Pavel Baďura, Divadlo v Dlouhé, Praha, premiéra 7. 4. ↓ inzerce

R E S P E K T. C Z

53

kultura VÝtvarné umění

MGMT: Oracular Spectacular

TELEVIZE

Petr Kvíčala: Vlny Wannieck Gallery Brno, 18. 4.–7. 9. Osmačtyřicetiletý ornamentalista prožívá další velkou chvíli: nedávno mu Tomáš Pospiszyl uspořádal monografii, teď i retrospektivu na velkolepé ploše tří tisíc metrů čtverečních někdejší tovární haly. Vlnovky, lomené linie a další půvabné namalované kudrlinky.

Columbia / Sony BMG Pánské duo pokydané barvou a polepené dolary bere svou show poněkud newyorsky vážně. Povedené psychedelické songy utápí v maškarní přemíře syntezátorových útoků na city. Přes vydání u Sony přichází z nezávislé scény: na uvolněné čerstvosti je to slyšet.

Zapomenutý masakr f ot o če s ká te l evi z e

HUDBA

f ot o s o ny b m 6

Slovem i obrazem Galerie Vltavín, Praha, 22. 4.–25. 5. Jako doprovodná akce blížícího se veletrhu Svět knihy a navazujících literárních podniků vznikla putovní výstava věnovaná spisovatelům, kteří se vyjadřují i obrazem. K vidění jsou díla J. Kroutvora, L. Kundery, A. Nádvorníkové či V. Třešňáka.

Q: Wake Up! Meet Factory, Praha, 10. 4.–14. 5. Igor Korpaczewski (1959) si tentokrát neříká KW, nýbrž Q. V Meet Factory se rozmáchl i na své poměry hodně odvážně, když své prazvláštní příběhy, v nichž nechybějí ani zbraně hromadného ničení, vymaloval přímo na zdi dřívější smíchovské brusírny křišťálů.

Be Your Own Pet: Get Awkward XL Recordings / CDirect Garážový band z Nashvillu má výraznou zpěvačku, sklon k melodičnosti a podporu Sonic Youth. Aniž by kopírovali, potěší příznivce Yeah Yeah Yeahs a zpěvačky Karen O.

Elly a Oskar Oehlerovi: Architektonické dílo Muzeum umění Olomouc, 10. 4.–22. 6. Je to symbolické: vila Františka Wawerky v Lipníku nad Bečvou je jednou z nejoriginálnějších funkcionalistických staveb na střední Moravě a chráněnou kulturní památkou, nicméně stavba manželů Oehlerových z roku 1937 je natolik zdevastovaná, že už ji možná nezachrání ani případná pokuta laxnímu majiteli. Výstava věnovaná pozapomenutým architektům by měla napomoci k tomu, aby byl podobný osud jejich děl ojedinělou výjimkou, a ne pravidlem.

Tape: Milieu plus Minority Records Stockholmské trio hraje křehký ambient krásných akustických zvuků i elektronických trhlin; svébytné, přístupné improvizace mu zjednaly evropský věhlas. Pražský label teď vydává pečlivě vypravené vinylové dvojalbum v rozšířené verzi.

David Dorůžka: Silently Dawning Animal Music / Sony BMG Kytarista z rodu potrefeného muzikou pokračuje v hledání sebe sama. V triu hrají dva Poláci, švédská zpěvačka Josefine Lindstrand vedle vlastních textů zpívá verše Emily Dickinsonové a Jiřího Ortena.

Steve Reich: Daniel Variations Nonesuch / Warners Klasik minimalismu je političtější a temnější než obvykle, inspiroval se vraždou novináře Daniela Pearla. – P@K –

54

f ot o m u z e u m u m ě n í o l o m o u c

– JHV –

„Víte, co řekl Hitler svým generálům, aby je přesvědčil, že jeho plán s Židy bude fungovat: Kdo si pamatuje vyhlazení Arménů?“ zazní z úst jedné z postav ve filmu Atoma Egoyana Ararat (2002). Známý režisér kanadsko-arménského původu se ve svém asi nejosobnějším a nejambicióznějším snímku pustil do bolavého tématu skoro sto let staré genocidy. Předkládá v něm divákům komplikovanou skládačku vzájemně propojených dějových linií vztahujících se nějakým způsobem k tragické události v druhé dekádě dvacátého století, při níž turecká armáda odsunula z tureckého území celou arménskou populaci a povraždila při tom přes milion lidí. Sám Egoyan ke snímku poznamenal: „Myslím, že od tohoto filmu se očekává, že konečně řekne pravdu o tom, co se stalo. Ale o tom on není. Je o tom, jaký je kumulativní efekt toho, co se stalo, dnes.“ Ve snímku sledujeme například natáčení fiktivního hollywoodského filmu režiséra Saroyana (Charles Aznavour), který přibližuje hrdinné povstání obyvatel města Van proti tureckým jednotkám. Scény lidského utrpení v natáčeném historickém melodramatu ovšem vyznívají dost nevěrohodně až nakašírovaně. Filmová fikce nutně znásilňuje historii a nemůže zprostředkovat nevyjádřitelnou hrůzu genocidy, naznačuje Egoyan. Někdy si realitu přizpůsobují filmaři zcela vědomě. „Z Vanu není vidět na Ararat,“ namítá při pohledu na kulisy Ani (Egoyanova manželka Arsinée Khanjianová), kunsthistorička přizvaná jako poradkyně k natáčení. Ani je odbornicí na život a dílo Arshila Gorkého,

významného arménského malíře, který byl jako chlapec svědkem heroické obrany obléhaného Vanu. Její syn Raffi (David Alpay) se vydá hledat kořeny přímo do centra bývalé arménské diaspory v turecké Anatólii a při návratu do Kanady se na letišti dostane do konfliktu s celníkem, jehož pozornost vzbudí krabice obsahující údajně vyvolané filmové kotouče. A to je jen část motivů složitě strukturovaného vyprávění plného retrospektiv a skoků mezi jednotlivými rovinami děje. Režisér zkoumá zkreslující sílu médií, zrádnou povahu paměti a různé přístupy k vyrovnání se s minulostí a s vlastními vinami. Melancholicky laděný snímek je elegií na tragédii jednoho národa, na kterou svět prakticky zapomněl. Turci ji dokonale vytěsnili ze svých dějin. Například turecký herec Ali (Elias Koteas) na Raffiho naléhání, aby přiznal zvěrstva armády vlastního národa, přichází s typickým stanoviskem obyvatele bývalé osmanské říše: „Chceš mě zastřelit nebo co? Podívej se, když jsem vyrůstal, nikdy jsem o téhle záležitosti neslyšel. Na roli jsem trochu studoval. A z toho, co jsem četl, vím, že byly deportace a hodně lidí zemřelo. Arméni i Turci. Byla první světová válka.“ Už jen to, že Atom Egoyan připomíná tento masakr, ospravedlňuje plně existenci snímku. Ale Ararat naštěstí obstojí sám o sobě jako znepokojivá filmová podívaná, která ve vás zanechá více otázek než odpovědí. – JG –

Ararat ČT 2, 24. 4., 23.20 R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

© l a byrint, 20 0 8

prvních 15 minut

Příprava na zoufalce

alois nebel

Jitka Rudolfová mapuje osudy nespokojené generace

S

vou kariéru si vybájila už někdy v páté třídě. Příběhy linoucí se z televizní obrazovky ji fascinovaly natolik, že při sledování Chalupářů nebo Takové normální rodinky snila o tom, že spojí budoucnost s filmařskou branží. O nějakých dvacet let později připravuje Jitka Rudolfová (1979) svůj absolventský snímek na katedře režie na pražské FAMU s názvem Zoufalci. Je to příběh šesti třicátníků, kteří se rozhodnou přestěhovat se z města a zkusit spolu žít na venkovském statku.

Hlavně neusnout na vavřínech. FOT O mi l an j ar o š

„Snažím se vypořádat s vlastními problémy nebo s problémy, které vidím u lidí kolem sebe,“ popisuje své puzení k tvorbě. Stačí jí pozorovat známé. „Málokdo je spokojený v osobních vztazích. Ty jsou často nestálé a volné,“ říká autorka, jejíž závěrečný film na škole má být bilancí generace, která v již poměrně pokročilém věku stále přesně neví, co od života chce. Film je inspirován zejména jejími kamarády z ochotnické divadelní společnosti z rodného Jablonce, s nimiž už v šestnácti jen tak nezávazně spřádala plány na společný život na venkově. R E S P E K T. C Z

Rudolfová to nejdříve zkoušela na FAMU s animací po realistické úvaze, že o studium režie nemá smysl po gymnáziu usilovat. Vyzkoušela si nultý ročník, postupně ale zjišťovala, že to pro ni není to pravé. Odskočila si na soukromou školu do Písku, na níž si pochvaluje výbornou lidskou atmosféru: „Z toho města se nedá utéct, takže jsme tam byli stále všichni pohromadě.“ V Písku se jí ale prý krutě nepovedl absolventský film a mladá autorka poté strávila dva roky na brigádách. Zvednout pošramocené sebevědomí jí pomohl další film. Natočila adaptaci povídky Daniila Charmse Stařena. A s ní se v Praze dostala na vysněnou katedru režie. Ve druhém ročníku se stala žačkou Věry Chytilové, na kterou nedá jako na pedagožku dopustit. Podobně jako ona postupuje na place často intuitivně, hercům nechává prostor pro jistou improvizaci a výsledek pečlivě tvaruje až ve střižně. Jisté renomé si Jitka Rudolfová získala již snímky Svatyně nebo Lucie už je v posteli, největší ohlas měl zatím její dva roky starý půlhodinový bakalářský film Marta a Berta 26. Číslovka v názvu odráží věk dvou hlavních aktérek, které „chodí po hospodách, tlachají a nakonec skončí, kde začaly“. Ve snímku, který získal hlavní cenu na Famufestu, je podle autorky zachycená nerozhodnost dvou kamarádek a jejich nespokojenost s prožíváním přítomných okamžiků. Autentické výpovědi o vrstevnících střídá Rudolfová s  hravějšími projekty. Jedno její školní cvičení například zachycovalo anabázi reportéra, který jede udělat rozhovor s oblíbenými komiksovými hrdiny ze Čtyřlístku. V Třeskoprskách, místu příhod Bobíka, Fifinky, Myšpulína a Pindi, ovšem najde pouze ruiny. „Navzdory stále vycházejícím novým dílům už pro mě osobně tahle čtveřice již skončila, neustále se však vracím k jejich starým příběhům,“ vysvětluje autorka. Ceny, které za své snímky dosud získala, nepřeceňuje. „Je nebezpečné usnout na vavřínech,“ říká s odkazem na zmiňované absolventské fiasko v Písku. „Mají ale tu výhodu, že se o vás aspoň trochu ví, čímž je pak snadnější získat podporu pro další natáčení,“ míní obdivovatelka Federika Felliniho nebo Davida Lynche, která teď shání peníze na Zoufalce a doufá, že je bude moci natočit v celovečerní stopáži vhodné pro uvedení do kin. Když jí v budoucnu nebude souzeno natáčet regulérní hrané filmy, svět se pro ni nezboří. „Mám nutkání pořád něco vytvářet. Určitě si budu vždycky točit aspoň něco na video.“ Q JAN GREGOR

jaroslav rudiš | Jaromír 99 → komiks.respekt.cz

55

civilizace ALTERNATIVNÍ DOPRAVA

str. 56

ZACHÁZENÍ S KRAJINOU

str. 58

CHUDOBA

str. 60

Svět podle Volty

Divočina na Jižním Městě

Pasti a pastičky chudoby

Jan horčík

RADEK MIKULÁŠ

martin jazairi

Elektromobily dosud narážely na nezájem zákazníků. Brzy by se však vozy na elektrický pohon mohly šířit alespoň ve městech.

Je milíčovská halda zavrženíhodným dílem technokrata, nebo krajinným útvarem hodným ochrany?

Ekonomové za hranici chudoby považují měsíční příjem 7 tisíc korun. Takových lidí je v Česku kolem milionu a budou přibývat.

ALTERNATIVNÍ DOPRAVA

Svět podle Volty f ot o p r o f ime d ia . c z

Elektromobil, vůz poháněný elektrickými bateriemi, před sto lety kraloval silnicím. Podaří se mu comeback?

Jezdíme tiše a víc než stovkou. (Rok 1899, závodník Camille Jenatzy se svým elektromobilem)

Nabít za půl hodiny Světové automobilky především z Japonska chtějí během následujícího jednoho až dvou let uvést na trh malé městské elektromobily. V Japonsku už se objevují reklamy na elektromobil Mitsubishi i MiEV s dojezdem na jedno nabití 160 km, výkonem 47 kW a maximální rychlostí 130 km/h. Na plnou kapacitu jej jeho majitel dobije za sedm hodin, na 80 procent kapacity za 30 minut. Mitsubishi chce tento vůz uvést na trh v Japonsku, USA i Evropě. Elektromobil Think City od norské firmy Think Global, který má přijít už letos na trhy v některých evropských zemích, nabídne srovnatelné parametry.

56

S jistou dávkou nadsázky lze říci, že dnešní konvenční automobily jsou založeny na pradávných „vynálezech“ kola a ohně. Můžeme v autě sledovat údaje palubního počítače a hledat cestu pomocí GPS navigace, ale kdyby v motoru nehořel „věčný“ plamen, nepohnuli bychom se z místa ani o metr a sofistikované přístroje by příliš dlouho nefungovaly. Cena za barel ropy se přitom drží nad 100 dolary a výhled do budoucnosti není právě optimistický. I proto po silnicích začíná jezdit čím dál tím více hybridních automobilů, kombinujících klasický spalovací či dieselový motor s elektromotorem. Malé i velké firmy z celého světa se zároveň snaží přijít s dalšími alternativami, například v podobě elektromobilů, vozů, které spalovací motor nemají a jsou poháněny bateriemi. Letos přichází na trh elektromobil Tesla Roadster vyvinutý v kalifornském Silicon Valley, jehož para-

metry i design odpovídají nejlepším sportovním automobilům současnosti. Nabídne zrychlení z 0 na 100 km/h během 3,9 vteřiny, maximální rychlost 200 km/h a dojezd 350 km. Za 100 000 dolarů tak už nyní první zákazníci kupují vůz, který je stále ještě technologickým výstřelkem pro náročné, ukazuje však, že elektrický pohon může brzy překvapit.

Nedostižná minulost Historie elektromobilů je mnohem delší než rodokmen klasického automobilu. Datuje se již od počátku 30. let 19. století, kdy Američan Joseph Henry poprvé představil světu elektrický motor (baterii vynalezl Ital Alessandro Volta již v roce 1800). Během následujících desetiletí se začaly objevovat různé typy vehiklů na elektřinu od trojkolek až po lokomotivy. První „vůz“ na benzin přitom sestrojil Siegfried Marcus až v roce 1870 R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

vzduch, tedy aby spadaly do takzvané kategorie ZEV (Zero Emission Vehicle). Společnost General Motors pak v  roce 1996 představila první sériově vyráběný americký elektromobil EV1. Zájemci si jej však nemohli koupit, museli si jej pronajmout na leasing. Právníci General Motors si navíc ponechali zadní vrátka, aby firma na konci tříletého nájemního období nemusela zákazníkům automobily odprodat. Důvod tohoto zvláštního postupu spočíval podle GM v tom, že si EV1 nemohl dlouhodobě udržet – hlavně kvůli opotřebování baterií – svůj výkon a příznivou výši nákladů na údržbu. Koncern se také nechtěl upsat nejistým elektromobilům na léta; jakmile totiž uvedete na americký trh nějaký vůz, musíte podle zákona ještě deset let po ukončení jeho výroby nabízet náhradní díly. Vůz byl navíc od GM značně dotovaný. Jen málokdo by si v polovině 90. let koupil za 30–40 tisíc dolarů auto s nepříliš slibnými parametry, když na trhu byly stovky jiných, mnohem lepších. Celkem bylo vyrobeno asi 2000 kusů EV1, automobilka ukončila celý program v roce 2003. „Vybrala“

f ot o te s l a m ot o r s

(v podstatě šlo pouze o jednoduchou mobilní plošinu se spalovacím motorem). Elektromobil také lámal první rekordy. Belgický automobilový závodník Camille Jenatzy v roce 1899 prolomil rychlostní hranici 100 km/h s futuristickým elektromobilem Jamais Contente („Nedostižný“), tvarem připomínajícím raketu na kolečkách. Postupně elektromobily z Evropy pronikly i do Nového světa a svého vrcholu dosáhly kolem roku 1912, kdy jich celosvětově bylo vyrobeno 38 000. Nezaháleli však ani výrobci spalovacích motorů. Ford počátkem 20. století představil svůj Model T a nastartoval masovou výrobu levných automobilů pro široké masy. Zlepšovala se silniční síť, takže s automobilem mohli lidé překonávat dlouhé vzdálenosti mezi městy, na což už tehdejší elektromobily nestačily. Definitivní ránu zasadily vozům na elektřinu přibývající zásoby nově objevené levné ropy. Do roku 1935 elektromobily prakticky vymizely a comeback se jim nedařil, i když se o něj různí výrobci čas od času pokoušeli. Elektrický vůz má přitom nepopíratelné výhody: vyznačuje se tichým chodem, vyžaduje minimální

Dvousetkilometrovou rychlostí bez emisí. (Tesla Roadster, vůz vyvinutý v Silicon Valley)

údržbu. Pohonný systém elektromobilu se skládá z řádově nižšího počtu součástek než jeho protějšek u auta s klasickým spalovacím motorem. Nemusíte měnit olej ani žádné další kapaliny, poruchovost je minimální. Jenže to je dost možná zároveň i jeden z kamenů úrazu. Velká část zisků dnešních automobilek plyne právě z prodeje extrémně drahých náhradních dílů. Jsou tu ale i další důvody, proč se elektromobilu návrat na scénu dosud nedařil.

Dejte to do šrotu Jeden z pokusů o comeback se odehrál koncem minulého století. V roce 1990 schválila Kalifornie opatření proti automobilovému smogu, který tehdy představoval pro nejbohatší stát unie obrovský problém. Kalifornské úřady mimo jiné chtěly, aby do roku 2003 plných 10 procent všech nových automobilů v místě provozu neznečišťovalo vůbec R E S P E K T. C Z

od nájemců elektromobily a sešrotovala je. List Wall Street Journal prohlásil celou věc za obchodní neúspěch a slibně nastartovaný rozvoj elektromobilismu v USA tak byl na nějaký čas odpískán. Vzápětí se vyrojila řada konspiračních teorií, které z neúspěchu vinily intriky propletence automobilek a naftařských společností. Jiné hlasy ovšem poukazovaly na nedostatky vozu samého: byl pouze dvojmístný, měl nedostatečný úložný prostor, vyžadoval dlouhé nabíjení, sliboval jen malý dojezd. A také na skutečnost, že ani řadě dalších automobilek se prodej elektromobilů nedařil. Blíže pravdě tak budou spíše zastánci názoru, že rozvoj elektromobilů brzdil především nezájem zákazníků.

Dobijte baterky V očích veřejnosti zkrátka až dosud převažovaly nevýhody elektrického auta. Ty nejsou zanedba-

telné. Jakmile ručička ukazující stav nabití baterií elektromobilu začne zasahovat do červené zóny, prostě vůz připojíte do elektrické zásuvky nebo speciální nabíječky. Auto lze dobíjet třeba přes noc v garáži, je to jednoduché a laciné – jenomže to nějakou dobu trvá. Na plné nabití elektromobilu si v současnosti počkáte od čtyř do osmi hodin (v případě Tesla Roadster je to 3,5 hodiny, použijete-li speciální nabíječku). Ještě větším problémem je dojezd. Ten v současnosti sahá od 150 do 350 km, což se ve srovnání s komfortem, kterým zákazníky láká moderní vůz se spalovacím motorem – 700 km a více –, zdá motoristům málo. Proto se také v současné době rozvíjí především segment městských elektromobilů, které tak daleko na jedno dobití baterií jet nepotřebují. V podstatě všechny zmiňované překážky lze shrnout do jediného slova: baterie. I současné lithium-iontové baterie relativně rychle stárnou a vydrží fungovat jen několik let (i když to, co slibuje Tesla Roadster, nezní tak špatně; jeho li-ion baterie mají životnost nejméně pět let, případně 360 000 najetých kilometrů). Některé firmy proto hodlají baterie a vůz „oddělit“, a zatímco automobil nabídnou ke koupi, baterii si zákazník samostatně pronajme. Výrobce ji po vyčerpání životnosti na vlastní náklady vymění. Baterie mohou také za vyšší ceny elektromobilů. Například užitkové elektrické auto Mini Zevan stojí v Británii 11 995 liber bez daně, v přepočtu asi 420 000 korun. Zhruba za stejnou cenu lze na ostrovech pořídit mnohem větší užitkový vůz. Pokud ale provozujete v  centru Londýna malý obchod a potřebujete zajistit zásobování, ekologický vůz kategorie ZEV není špatnou volbou. Dostanete díky němu slevu na poplatcích za vjezd do středu města, nebudete platit silniční daň, zdarma zaparkujete kdekoliv v Londýně. Připočteme-li k tomu velmi levný provoz, vyjde nám, že se vynaložené náklady mohou brzy vrátit. Výhody a úlevy poskytované v Londýně ukazují, že rozvoj elektromobilů nepohánějí pouze nové technologie a  zvyšující se ceny ropy, ale i rodící se shoda v tom, že města by měla sloužit především svým obyvatelům, a nikoliv strojům spalujícím benzin a naftu. Alternativní dopravu prosazuje kromě Londýna třeba zmiňovaná Kalifornie, která svou ekologickou legislativu zcela neopustila, pouze zmírnila. Z  trochu jiných, především geopolitických důvodů se o totéž snaží Izrael, který podporuje elektromobily pomocí výrazných daňových úlev. Nedávno přijatá opatření by mohla katapultovat židovský stát mezi první země, na jejichž silnicích se elektřina stane masově rozšířenou alternativou k ropě. Otázka nabídky je v současnosti vyřešená – na trhu je dnes celá řada elektromobilů od sportovních vozů přes malé dodávky a jednoduchá osobní vozítka až po osobní automobily. V budoucnu se spektrum nabízených aut ještě rozšíří (příklady v rámečku). Zbývá tedy vyřešit otázku poptávky a přesvědčit veřejnost, že elektrický vůz není záležitostí vzdálené budoucnosti. Q JAN HORČÍK

Autor je provozovatelem magazínu Hybrid.cz, který informuje o světě alternativních pohonů.

57

civilizace

Prales, který skrývá nejedno botanické překvapení. (Milíčovská halda, začátek jara) f ot o mi l an j ar o š

ZACHÁZENÍ S KRAJINOU

Divočina na Jižním Městě V našem zacházení s krajinou se projevuje podivné kouzlo nechtěného

P

ři popisu současné krajiny obvykle nevystačíme se zažitými pojmy. Z měst vybíhají do luk a polí logistická centra a nejrůznější montované haly a  leckde se rozlézají do šířky satelitní městečka. Změn nezůstala ušetřena ani zemědělská krajina, v níž se často vyplatí brát peníze za to, že pole zůstávají ladem. Na venkově lze také prodávat hezkou přírodu – jsou kraje, kde se sice na polích skoro nic nepěstuje, ale v každé vesnici je koňská farma s nabídkou vyjížděk. Krajině založené na prodeji přírody, estetiky a  turistiky říká jeden český vědec petosféra – podle začátečních písmen výše zmíněných artiklů a také podle anglického pet – domácí mazlíček. Komplementárními pojmy jsou mimo jiné brownfields, opuštěné průmyslové areály, které mohou třeba čekat na náhlý zásah „developera“, a nová divočina, jež vzniká tam, kde se lidským aktivitám přestalo dařit a šance se chopila vegetace. V „nové divočině“ najdeme leccos: drobné kytičky mezi kolejemi starých nádraží, plochy s dvou-

58

metrovou trávou a nejrůznějšími bodláky, jedovatá odkaliště. Rostou v ní husté lesíky a křoviny obvykle nepůvodních druhů, většinou s popínavými liánami, třeba plaménkem nebo chmelem. Liánové pralesy jsou symbolem a  vlajkovou lodí nové divočiny. K jejím méně extrémním formám patří zanedbané výsadby okrasných dřevin, jež se mísí s tím, co nikdo nevysadil.

Sen šíleného dendrologa O tom, jak matoucí někdy umí nová divočina být, svědčí úryvek z webového serveru Sosnoviny – aktuality ze světa orientačního běhu, který popisuje jednu pozoruhodnou lokalitu na pražském Jižním Městě: „Děti si lesa neužily a byly vyhnány na zarostlou haldu. ... Halda samotná se zmapovat snad ani nedá, protože agresivní porosty se mění velmi rychle.“ Tolik orientační běžec. Člověk by čekal, že takzvaná milíčovská halda, o níž je řeč, snadno dostupná pěšky od konečné metra C na pražském

Jižním Městě, bude zarostlá třtinou, trnkami, ostružiníkem, topoly a břízou. Ve skutečnosti tu ale najdeme něco úplně jiného: královský výběr dřevin s množstvím vzácných cizokrajných druhů, které by byly ozdobou každého zámeckého parku – vše je však naprosto ledabyle vysázené. Zahradnická hodnota zdejší výsadby se může pohybovat v milionech. Když jsem do těchto míst zavítal poprvé, napadla mě spousta vysvětlení, jak takové „dílo šíleného dendrologa“ mohlo vzniknout. Je to práce technokrata, který nechal kamení a hlínu vytěžené při stavbě sídliště upravit do tří elegantních, „aerodynamických“ kopců, namaloval geometrickou síť cest, a protože mu ještě zbývaly peníze, utratil je v zahradnictví? Dílo náhody – objednal snad magistrát dřeviny do jiných parků, jelikož se v nich však stavební práce protáhly, „napíchalo“ se to bez ladu a skladu na haldu? Či jsme tu svědky dendrologického experimentu, drsného vtipu zahradního architekta, výboje land-artu? R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

civilizace Po řadě e-mailů a telefonátů se mi podařilo získat odpověď. Podle Bořka Beneše z podniku Lesy hl. m. Prahy provedly výsadbu někdy počátkem 90. let Inženýrsko-průmyslové stavby (IPS) způsobem „nasázet, co právě přebývá“. Nepřirozenost milíčovské haldy si může zdálky uvědomit nejspíš jen geolog nebo geomorfolog, protože celý trojhrbý útvar se dvěma „průsmyky“, pro neprofesionála dost nenápadný, skrytý mezi sídliště, spontánně se vyvíjející savanu a starou dubinu Milíčovského lesa, se zcela vymyká tvarům obvyklým v okolí Prahy. Geologicky je halda neobyčejně monotónní, protože obsahuje kamení a hlínu, které „přebyly“ při stavbě Jižního Města – tedy na živiny chudé kyselé břidlice svrchních starohor, občas nějaký štěrkopísek z okraje terasy Vltavy nebo spíš některého z jejích přítoků, tu a tam i kabely, cihly a kusy betonu, který – ač vyroben z vápence – půdu neprovápní. Vše bylo asi částečně překryto tenkou vrstvou ornice seškrábané ze zemského povrchu před stavbou sídliště a rozhrnuté na jiném místě poté, co strávila léta bez života na nějaké haldě. Kdyby se půda ponechala svému osudu, měla by být milíčovská halda monotónní i botanicky – tak jako velká část jihovýchodního okraje Prahy. Místo toho tu zmíněný podnik vysadil dřeviny pocházející z desítek přirozených stanovišť, případně šlechtěné formy těchto dřevin, kultivary, – a ono to kupodivu všechno roste tak dobře, že prakticky nic neprosychá ani nehyne. Dřeviny jsou většinou sázeny v řádcích po spádnici, takže halda na černobílém leteckém snímku připomíná staré mapy se spádnicovým šrafováním. Tuto absenci jakéhokoliv pokusu o zahradní architekturu doplňuje plebejský management: chodí sem děti, sportovci, majitelé psů a také ovšem návštěvníci, jejichž činnost spočívá v rozdělávání ohňů na vrcholových plošinách, posezení a poležení při láhvi (nebo něčem lepším či horším, než nabízí láhev) a v občasném přespávání v hustém křoví. Ohně

Obyvatelé podivného parku Na milíčovské haldě najdeme dřeviny, které bychom jinak pohromadě těžko hledali. Zatímco například mahalebky jsou typickým představitelem flóry suchých a teplých vápencových oblastí, smrky a javor klen mají původní stanoviště ve vlhčích podhorských a horských krajinách. Dříny jsou cennou a chráněnou složkou krasových lesostepí; jeřáb expanduje na horských (často skalnatých, extrémně kyselých) podkladech v místech, kde před desetiletími zahynuly smrkové lesy, a dodává nový, příjemný vzhled hřebenům Krušných hor či Děčínskému Sněžníku. Na haldě roste také například tavola kalinolistá, jilmy, skalníky, krušpánek, hloh, javor jasnolistý apod. Haldu nalezneme, zadáme-li do internetového vyhledávače (např. www. mapy.cz) ulici U Pramene, Praha. Kromě domů se zobrazí i okraj haldy, který – přepneme-li na letecký snímek – zaujme stříbrozelenou barvou porostů hlohyně.

se někdy rozšíří do porostů ovsíku a třtiny a zastaví je paradoxně až okraj porostu dřevin (pod keři a stromky se zatím nestačila vytvořit vrstva klestí a přes živé kmínky, vzdálené od sebe desítky centimetrů, se oheň šířit nemůže); vypálenému prostoru pak dominují nějaký čas ostružiny. Nedávná geobotanická exkurze, již jsem zorganizoval s botanikem Janem Šturmou, ukázala, že tu roste a prosperuje nejméně čtyřicet čtyři druhů dřevin. A to jsme šli hlavně poblíž hřebene haldy a jen letmo prohlíželi boky. Najdeme tu jak běžné domácí, takřka „plebejské“ dřeviny jako divoké slivoně a jívy, tak opravdu krásné, neobvyklé ozdobné keře a stromky – například několik kultivarů kalin nebo štíhlý balkánský endemit smrku s drobnými soudkovitými šiškami. Počátkem jara vytvářejí jednotlivé typy křovin specifický výtvarný vjem. Křoviny nezačínají kvést najednou; postupně se přidávají jednotlivé kvetoucí „bloky“ proměnlivé keřové skládačky – jako první nastupuje dřín, v další vlně například slivoně.

Jiný rytmus času Milíčovskou haldu můžeme vnímat jako místní pozoruhodnost, symbol nahodilého a nesystematického přístupu ke krajině nebo, snad nejvýstižněji, jako výsledek disproporce mezi dnešními časovými měřítky lidských záměrů a  časovým rytmem krajiny. Tradiční kulturní společenstva (jako louky či pastviny) se vyvinula v horizontu tisíciletí, komponované krajiny v okolí šlechtických sídel vznikaly desetiletí a staletí. Co je oproti tomu jedno volební období nebo průměrná doba, po kterou setrvává ve funkci manažer? V měnící se předměstské a průmyslové krajině snad ani přístup jiný být nemůže. Podobných příkladů nejrůznějších časových disproporcí bychom v české krajině našli desítky. Patří k nim třeba některé zahradnické úpravy protihlukových valů; přešlechtěné keříky po osázení vypadají dobře, ale bez péče obvykle nepřežijí, zatlačí je spontánně se vyvíjející vegetace. Na zastíněných místech za billboardy zase můžeme spatřit husté porosty křídlatky japonské, nepůvodního druhu podobného bambusu, který tu číhá na možnost dalšího šíření. Úžas skoro vždy vyvolá vegetace opuštěných zahradnictví. Například na pražském Veleslavíně vytvořily skleníkové růže až pět metrů vysoký prales částečně se opírající o kostru zničených skleníků. Nesmírně pestrou mozaiku nové divočiny pak pochopitelně najdeme v  chátrajících nebo opuštěných průmyslových či těžebních areálech, například na Kladensku nebo na Mostecku. Logická otázka na závěr: máme nechat milíčovskou haldu osudu, nebo se pokusit ji – s rizikem, že to z časových či finančních důvodů nedotáhneme do konce – upravit nějak „hodnotněji“? Nebo je dokonce natolik pozoruhodná, že bychom ji měli chránit? Na tom se asi zcela neshodnou ani místní obyvatelé, ani přírodovědci. Mezi odborníky však sílí povědomí, že nedávné a současné zásahy do krajiny mohou přinášet něco, co lidé s odstupem shledají hodnotným a co bude současně paměťovým záznamem našeho zacházení s krajinou. Celky, které se snad nakonec dočkají ochrany, však nejprve nemilosrdně přebere náhoda a čas. Q RADEK MIKULÁŠ

Autor je geolog. R E S P E K T. C Z

žádná věda

Jak dohonit USA Mezi evropskými vědci patří k dobrému tónu si čas od času postesknout, jak je americká věda přece jen lepší. Obvykle pak následuje mírně závistivá poznámka o tom, že není divu, vždyť za oceánem dávají na výzkum mnohem více peněz. S prohlubující se finanční krizí a slábnoucím dolarem však tento argument přestává platit a pro velké peníze si dnes vědci stále více jezdí mimo USA; ani ne tak do Evropy, jako spíše do Asie. Fakt, že Američané stále hrají ve vědě první housle, je dán ještě něčím jiným: umí si vědu lépe zorganizovat. Dobře je to vidět na způsobu rozdělování peněz. Grantové agentury, přes které v USA prochází nejvíce prostředků na výzkum, podporují jednotlivé vědce s projekty, které si tito vědci sami vymyslí. Hlavním kritériem hodnocení jsou přitom vědecké kvality jak návrhu, tak badatele. Jen čas od času americká vláda pod tlakem rozhodne, že je urgentně třeba nasměrovat výzkum určitým směrem, a věnuje pak nárazově prostředky na velké projekty jako Manhattan (atomová bomba), Apollo (let na Měsíc) nebo nejnověji válka s terorem. V rámci EU je zvykem postupovat jinak. Základní prostředek vědecké politiky Bruselu tvoří takzvané rámcové programy. Ty zastřešují financování velkých mezinárodních projektů, na kterých se podílejí i desítky laboratoří. Kromě vědeckých kritérií se uplatňují i politická. Týmy, které chtějí peníze získat, se musejí přizpůsobit tomu, co v evropské vědní politice právě „frčí“. V rámci stmelování Evropy je také důležité správně namíchat vědce z bohatých a méně rozvinutých zemí EU. Evropané se nyní snaží od Američanů poučit, jak dělat věci efektivněji, a začínají se zaměřovat i na jednotlivce. V loňském roce začala pracovat Evropská výzkumná rada, která rozděluje individuální granty nejlepším vědcům. Jako zahřívací kolo vyhlásila loni projekty pro mladé badatele. Možnost získat až dva miliony eur byla natolik lákavá, že došlo okolo deseti tisíc přihlášek. Peníze přitom stačily jen na asi 300 projektů, takže konečný výběr tak trochu připomínal loterii. V těchto dnech se uzavírá druhé kolo, tentokrát bez věkového omezení. Zájem je opět velký, a úspěšných proto nebude více než 10 % uchazečů. Nový grantový systém Evropské výzkumné rady, který začíná být populárnější, než se jeho zakladatelé odvažovali doufat, tak ukazuje cestu k efektivnější evropské vědecké politice. Aby však opravdu mohl něco změnit, bude třeba do něj vložit řádově více peněz. PAVEL JUNGWIRTH

Příští týden píše → JIŘÍ SUK

59

trendy

Kafe? Šaty? Boty? Na to nemám. (Jarmila s dětmi v Milovicích)

f ot o mi l an j ar o š

Pasti a pastičky chudoby Podle nového výzkumu agentury STEM si třetina lidí v Česku myslí, že jsou chudí. Ekonomové to nevidí tak černě, za hranici chudoby považují měsíční příjem kolem sedmi tisíc korun. Ale i takových lidí je kolem milionu a bude jich zřejmě přibývat. „Udělala bych vám kafe, ale zrovna nemám,“ směje se Jarmila. Kávu si může dovolit koupit jen někdy. Nemá ani spoustu dalších věcí, které jsme si zvykli považovat za normální. Kuchyň a pokojík v malém panelákovém bytě mají dohromady tak 35 metrů. V chodbě jsou na sobě poskládané kartonové krabice se šaty, další leží v pokoji mezi širokou dětskou válendou a rozkládacím gaučem. Jedna velká sektorová skříň, jedna police s přenosnou televizí. „Nějaký starý nábytek jsem dostala od mámy a od známých, stůl mi dali v azylovém domě. Mikrovlnka je z bazaru, pračku mi koupil táta a já mu ji splácím.“ Jarmile je 27 let a zapadá hned do dvou kategorií, které Český statistický úřad označuje za nejvíce ohrožené chudobou: je sama se dvěma dětmi a nemá práci. Kromě rodičů-samoživitelů a nezaměstnaných jsou čeští chudí také lidé dlouhodobě závislí na sociálních dávkách, starobní a invalidní důchodci. Česká a  vůbec západní chudoba nerovná se hlad (viz rámeček), znamená ale vyžít za zhruba šedesát procent průměrného příjmu, a tedy ode-

60

přít si čtyřicet procent toho, co má většinová společnost. Anebo si to koupit na dluh. Nákupy spotřebičů, značkového oblečení a dalších symbolů statusu s krátkodobou hodnotou. Z toho vyplývající opakované zadlužování. Nedostupnost zábavy, sportu, kvalitního jídla a vlastně čehokoliv nad rámec základní existence. A k tomu permanentní konfrontace s okolím, které je na tom očividně lépe, to všechno dohromady tvoří bídu „relativně chudých“ západního světa.

Chudý od kolébky Jarmila mezi poskakujícími dětmi vykládá, jaké je být v Česku chudý. Jak po vyučení na krejčovou v osmnácti skončila na ulici, když se matka rozvedla s otčímem a prodali rodinný dům. Jak se seznámila s  budoucím otcem svých dcer, který se zrovna vrátil z vězení, spolu se protloukali po podnájmech, ona si vydělávala jako servírka, on vlastně ani neví čím, a jak jednu dobu bydleli ve stanu u Labe. Nakonec skončila v azylovém domě,

Ne úplně, ale chudí Být chudý rovná se žít za méně než dolar denně, tak definuje chudobu Světová banka a člověk si představí hladovějící děti z Afriky. Chudoba v západní civilizaci vypadá méně hrozivě, ale sužuje miliony lidí a může být stejně bezvýchodná. Podle oficiálních definic to znamená vyžít s šedesáti procenty průměrného příjmu (do kterého ale nejsou zahrnuté příjmy nejbohatších, které statistický průměr silně zkreslují). U nás je to tedy méně než 7143 korun měsíčně. V Česku se chudoba týká osmi až deseti procent populace, což nás řadí k lepší části Evropy. Podle údajů Joseph Rowntree Foundation je chudých v Německu přes patnáct procent, ve Velké Británii skoro pětina, v Itálii více než pětina obyvatel.

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Můžou si za to sami „My pořád zkoumáme, zdali si lidé svou chudobu nezpůsobili sami. Jestli to není důsledek jejich morálR E S P E K T. C Z

ního selhání a zda si zaslouží naši pomoc. Ale když se podíváme realisticky, vidíme, že možnosti rozhodování chudých lidí jsou menší, než si představujeme,“ říká sociální antropolog Yasar Abu Ghosh, který se chudobou a  sociálním vyloučením v  Česku dlouhodobě zabývá. Příkladem může být styk s úřady – příslušník střední třídy dokáže sice s obtížemi, ale přesto vyplnit něco tak složitého, jako je daňové přiznání. A pokud si neví rady, požádá o pomoc. Chudý člověk se však může stát ještě chudším prostě proto, že neví, jak si požádat o podporu, jak se vyplňují formuláře, a jedná s úředníkem. „Máme klientky, které mají desetitisícové dluhy proto, že je kdysi chytil revizor. Můžete říci, že jsou nezodpovědné a mohou si za to samy. Jenomže ve stabilní rodině by to táta zaplatil, a pak jim to strhl z kapesného. Ony nikoho takového nemají. Je jim třeba 22 a nemají vůbec nic kromě dluhů,“ říká Jana Zemanová, ředitelka Kolpingova domu.

Auto, pohřeb a jiné sny Špatné ekonomické odhady a následné dluhy jsou obecně velkou pastí, která z chudých dělá ještě chudší; podle odhadů více než polovina spotřebitelských úvěrů v Česku putuje k lidem z nejnižších příjmových skupin. To je případ pana Pavla z Prahy, který nechce říci své pravé a celé jméno. Bydlí s dospělým synem, jehož čtyři tisíce invalidního důchodu jdou kompletně na splátky projedených dluhů. Nakoupená domácí elektronika dávno skončila v bazaru, ale nesplácená půjčka mezitím narostla do statisícové výše. Pan Pavel má starobní důchod devět tisíc, ze kterého splácí další dva tisíce – jak říká, za svou hloupost –, protože se před lety zaručil za dluh svých příbuzných. Žijí v podnájmu za sedm tisíc, nejsou v něm ale trvale hlášení, takže nemají právo na příspěvek na bydlení. Jejich měsíční příjem je tak ve výsledku rovný nule. Přežívají z asi pěti tisíc, které si Pavel vydělá jako prodavač Nového Prostoru. „Úspory?“ směje se, „ty opravdu nemám. Co bude, až nebudu moci pracovat? Já se hlavně bojím toho, že nebudu mít na pohřeb, protože jako křesťan chci do země a to něco stojí.“ Pavel ve zlepšení nevěří. Jarmila by se chtěla ze své situace dostat, dát dítě do školky, začít pracovat. Jenže v českých školkách mají obecně přednost děti zaměstnaných žen a v Milovicích tomu není jinak. A protože nemá nikoho blízkého, kdo by jí děti pohlídal, práci si hledat nemůže. Oba tak ve své chudobě pevně vězí. „V tom jako by stále trvalo středověké rozdělení lidí, kdy neplatilo pojmenování na chudé a bohaté, ale spíše na chudé a mocné. To znamená, že chudoba je něco jako bezmoc,“ říká sociolog Mareš. Ne hlad nebo fyzické strádání, ale právě celková nejistota, orientace na krátkodobé a splnitelné cíle, nuda a deprese provázejí život současných chudých. Každý den paní Jarmily je stejný jako předchozí. Chtěla by auto, aby mohla děti vyvézt na výlet nebo si zajet nakoupit, ale neví, jak na něj uspořit. Takže snídaně, procházka, oběd, pískoviště, večeře, televize a dát děti spát. „Večer se zavřu v kuchyni a dělám, co se nestihlo, většinou žehlím. Nebo jenom sedím a jsem v tichu.“ A největší povyražení? „Někdy zajdu za kamarádkou, která bydlí naproti. Spolu si pak dáme kafe. Ale jít si někam sednout a mít ho za 30, to fakt ne.“ Q

po nákupech Vana pro osmdesátníky

„Vám asi nebylo osmdesát?“ odpovídá Jindřich Vařecha trochu jízlivě na otázku, jak se mu vstupuje do vany. Jemu osmdesát je a do vany vstupuje nerad, tak jako většina starších lidí. Má ovšem jednu výhodu: je majitelem firmy Ravak, která vyrábí vybavení koupelen. Pro staré lidi vyvinula několik zlepšení, naposledy vanu Safe. Vstupuje se do ní jinak a lépe. Má nižší okraj, nemá ostré hrany a hlavně, člověk si nejprve sedne na roh a nohy přehodí dovnitř. Navrhl ji mladý designér Kryštof Nosál, zkušenosti hledal u starých lidí i u těch, kdo se o ně starají. Mezi jeho konzultanty byla i Jitka Kadlecová, která je upoutána na invalidní vozík a věnuje se zlepšování domácností seniorů a postižených. Z vlastní i jejich zkušenosti ví: „Koupelna je vysloveně nebezpečné místo.“ Hluboká hladká vana, kolem ní sokl s ostrými hranami, vlhké dlaždičky. Uklouznout, rozbít si hlavu, uvíznout ve vaně, člověk má hned několik možností, jak si ublížit. Staří lidé mívají strach z upadnutí, proto se bojí a odmítají koupat,“ vysvětluje. Trochu pomoci mohou různá madla a protiskluzové podložky, které jsou většinou stejně nevzhledné jako samo označení „zdravotní pomůcka“. I v tom je nová vana jiná. Je poměrně drahá, stojí přes deset tisíc korun. A je to současný, pěkný design. Ačkoliv po Evropě se už léta mluví o tom, že dnešní senioři jsou mnohem vybíravější a marnotratnější než kdy dřív, v Česku se o tom prozatím hlavně teoretizovalo. Pro starší lidi není na trhu skoro nic: třeba ani vhodný mobil či pračka. Přitom už i český senior by zřejmě docela rád investoval. Společnost OMD Czech udělala na toto téma výzkum. Zjistila, že starší lidé projevují ochotu utrácet: kupříkladu za auto, kosmetiku, časopisy, elektroniku. Za vybavení bytu hodně utrácejí mezi padesátým a šedesátým rokem, když děti odejdou z domova a oni si chystají bydlení na další životní etapu. Nový výzkum dostal název Projekt UFO. Je to zkratka anglického „Understanding Fifties and Over“. A celkem to prý vystihuje, že spotřebitel senior je pro výrobce a marketing něco jako zelená zrůdička z Marsu. – VKV –

f ot o ravak

porodila dceru, a pak to dosti podobnou cestou v jejím životě šlo až ke druhému těhotenství a dalšímu azylu, kde jí pomohli získat její sociální byt v Milovicích. S partnerem tam žila asi měsíc, než musel znovu nastoupit do vězení. Pro někoho banální příběh s předpověditelným koncem pro Jarmilu pokračuje v reálném čase: „Na dávkách, přídavcích na děti, příspěvku na bydlení a všem tomhle dostanu kolem deseti tisíc měsíčně. Když zaplatím byt, koupím si za dvě stovky kredit do mobilu a zaplatím splátku za dluh na pojištění, zbude mi teď tak 5500. Poslední týden mi vždycky peníze dojdou a žijeme z toho, co zůstalo v lednici.“ Jarmila je zcela závislá na státní sociální pomoci, což jí sice umožňuje přežít, ale výš ji nepustí. Ptá se, proč někteří uspějí, zatímco jí se smůla lepí na paty už od doby, kdy, jak sama říká, „ji doma moc rádi neměli“ a nikdy jí nedali žádné kapesné? Podle Tomáše Sirovátky z katedry sociálních studií Masarykovy univerzity potvrzují výzkumy prováděné v západní Evropě, že do chudoby v dospělosti skutečně často vede zážitek chudoby z dětství. Což může mít význam i pro Česko. Jestliže dnes je chudý zhruba každý desátý dospělý, dětí žije v chudobě plných 17 procent. „Jejich rodičům často vyčítáme, že do svých dětí neinvestují, ale zapomínáme na to, že toho nejsou schopni. Ne proto, že jsou hloupí, ale protože si sami nedokážou vytvořit dlouhodobou životní strategii. Nepošlou dítě na školu, protože si nedokážou spočítat, kdy a jak se mu to vrátí,“ říká k tomu sociolog Petr Mareš. V pražském Kolpingově domě k teorii přidávají příběhy. Poskytují tu azyl matkám v neřešitelné situaci a pomohli už více než stovce žen s malým dítětem bez domova, rodiny a bez peněz. Jarmila se tady naučila, jak se vyrovnat s rodičovstvím, jak se postarat o děti i jak vyjít s tou trochou peněz, co má. „Jídlo je to jediný, co vlastně kupuju. Na začátku měsíce naporcuju do mrazáku velký kus masa, aby vystačilo na co nejdelší dobu, a z něho pak holkám dělám polívky a taky omáčky. K tomu tak pět balení těstovin, rýži nebo knedlíky z prášku. A pečivo.“ Oblečení skoro nekupuje, na boty pro děti šetří několik měsíců. Luxus vypadá podle Jarmily tak, že dětem dopřeje v cukrárně dortík. Jogurty kupuje ty nejlevnější, na ovoci šetří nejvíc. „To je strašně drahý. A žádný džusy, kupuju jenom šťávu,“ říká. Zrovna stravování je jedna z věcí, která evropské chudé odlišuje od bohatých. Výzkum na toto téma udělala například britská charitativní organizace NCH: podle ní čtvrtina britských dětí nikdy nejedla syrovou zeleninu nebo salát. Mimo jiné proto, že zdravé potraviny za posledních 15 let zdražily o 50 procent. Oproti tomu jídlo nezdravé, pro něž jsou typické vysoké hladiny soli, cukru a tuku, podražilo za stejnou dobu jen o 33 procent. Řada chudých lidí ve vyspělých zemích se dokonce ocitá v takzvané „jídelní poušti“ (food desert): třeba na vesnicích jsou ceny čerstvých potravin příliš vysoké a bez vlastního auta není možné opatřit si je levněji. To chudé lidi podporuje v setrvávání na jejich symbolech dobrého jídla, což jsou často dochucené polotovary a uzeniny. Nebo se orientují podle reklam a místo levné zeleniny nebo jablek jednorázově koupí dítěti drahé tropické ovoce.

Vana, která neděsí.

MARTIN JAZAIRI

61

eseje

Proč nerozumíme Obamovi f ot o kare l c u d l í n

Nikdo nedokáže říct, zda náš vlak má rozbitou lokomotivu, nebo jen čeká na nový přípoj Tereza Brdečková

(1957) je spisovatelka, filmová kritička, novinářka, překladatelka a scenáristka. Je autorkou povídek Listy Markétě (1996) a románů Šahrazád a král (2000) a Učitel dějepisu (2004). Její zatím poslední kniha nese název Slepé mapy. Je autorkou scénáře k filmu Zrcadla pro Valdštejna, Toyen, Muž a stín.

„Nemáte pocit, že si za to Romové můžou sami?“ zeptal se novinář Džamily Stehlíkové. Ministryně pro práva menšin vysvětlila, že sociální dávky mají být napříště motivační, a nešťastně dodala: „Romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí skoro stejné peníze bez práce. Za neúspěchy dětí stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy, posílají je krást.“ Následovalo obvinění z urážky Romů v Lidových novinách. Stehlíková se omluvila: zobecňovat se nemá. Jenže za pikantním příkladem politicky nekorektních slov mizí podstata věci: rasové předsudky můžeme překonat, jen pokud se budou bílí i Romové snažit společně. Ta cesta bude ještě dlouhá, a právě o ni teď jde.

Jako za komunistů Nedávno pronesl Barack Obama řeč „O rase“ a vyzval „k nastoupení cesty k dokonalejšímu svazku všech Američanů“ bez ohledu na rasu. Přední americké listy řeč komentovaly jako nejdůležitější projev od Lincolnových časů. Co je ale na něm převratného? Za mého dětství se učebnice hemžily obrázky, kde bílí, černí i žlutí společně hlásali podobná hesla a radovali se nad vítězstvím proletářského internacionalismu. Jenže na ten nikdo nevěřil. V Praze se pohybovalo pár Afričanů a Kubánců, ale skoro nikdo je neznal. Romové se drželi stranou od bílých a ti obecně soudili, že barevní k nám nepatří, protože jsou jiní. Ovšem zůstalo tu i pár Židů. Ti se svým původem nechlubili, ale čísla na předloktí rodičů mých přátel a všechno, co s tím souviselo, mi dalo silně pocítit, co to je být jiný: Že se mohu někde cítit doma a v bezpečí, a přesto zítra skončit v transportu za tichého přihlížení sousedů. Zdálo se mi, že úkolem mé generace je zajistit, aby se to už nikdy nikomu nemohlo stát. Řešení bylo jasné: Multikulturní demokracie, otevřená a rovná společnost, kde nerozhoduje prostá většina, ale vyšší zájem, tj. společná budoucnost, za niž se každý občan bez ohledu na původ cítí odpovědný. Před dvaceti lety se zdálo, že je to vyřešená věc: prostě přistoupíme do hladce jedoucího západoevropského vlaku. Dnes se mnozí bojíme, že myšlenka pokojného domova pro všechny běží v Evropě často jen ze setrvačnosti. Je jedno, jestli

62

mluvíme o imigrantech tam či o Romech tady, důležité je, že lidé různého původu se jedni druhých bojí, nevěří si, podceňují se a mají sebe navzájem plné zuby. Proč by se také měli andělsky chápat? Teroristické útoky, policejní přehmaty. Příliv imigrantů a demografická krize bílých. Strach z islamistů a mlácení bezbranných barevných lidí. To všechno před dvaceti lety nebylo – ne v takové míře a ne v zemích, kde jsou principy multikulturní demokracie v zákonících. Z možného selhání integrace je dnes evropské téma číslo jedna.

Agitka nebo výzva Zpět k Afroameričanu Obamovi: jeho bílá babička před ním v dětství mluvila urážlivě o barevných, bála se černochů a bylo jí jedno, že mu to vadí. „Ale přitom takoví lidé,“ píše Obama, „jsou mou součástí. Mám v žilách jejich krev.“ Upozorňuje, že prostí bílí Američané si vůbec nepřipadají privilegovaně. Nikdo

kartu,“ řekl. Úkolem moderní politiky je vrátit se k principům rovnosti zakotveným v ústavě – nic víc a nic míň. Jedno mají totiž všichni Američané společné: budoucnost. V  Evropě však zní výzva k  „cestě k  dokonalejšímu svazku“ dutě. Hlavně u nás. Jaký svazek? I skalní příznivec multikulturní demokracie si hlídá mobil, sotva zahlédne skupinku Romů. Máme imigranty, které zajímá jen pumpovat hostitelský systém. A české Vietnamce či Romy, kteří krčí rameny: snažím se, ale bílí mě mezi sebe nepustí. Iluze stranou – tohle se hned tak nezmění. Nám původním Evropanům záleží hlavně na tom, kdo tu byl dřív. Přejeme si, aby se zítřek našich domovů podobal včerejšku. Nechceme se dělit o budoucnost s „cizími“. Mít jich v zemi pár pro ozdobu a na práci, prosím. Ale když je jich moc, co bude s námi? Jak bude za padesát let vypadat Berlín, kde se 35 procent dětí rodí přistěhovalcům? Nebo Brusel, kde je podle médií nejčastěji dávané jméno Mohamed? Když Československo po roce 1989 přistupovalo do multikulturního evropského vlaku, nikdo nečekal radikální islám ani demografickou krizi. Ano, česká imigrace je hlavně stejného etnika a naše problémy jsou „jen“ romské. Jde ale o to, že jsme mířili do stanice, kde je vzájemná spolupráce mezi rasami normální. A ona je, občas ale nebezpečně vázne. Co bude za dvacet let, jestliže vzájemné nespravedlnosti mezi rasami v Evropě překročí rámec incidentů a prosadí se (byť nenápadně) v zákonech?

Nám původním Evropanům záleží hlavně na tom, kdo tu byl dřív. Přejeme si, aby se zítřek našich domovů podobal včerejšku.

jim nic nedá, a když pak slyší, že se Afroameričan dostal na univerzitu díky kvótám, mají vztek. Ten je stejně oprávněný jako pocit diskriminace u barevných. „Vzájemná zloba je skutečná a mocná. Nestačí jenom ji odsuzovat, musíme chápat její kořeny a odstraňovat ji společně a postupně.“ Ostatně věci se hýbou. Sama Obamova kandidatura je důkazem, že Američané směřují ke skutečné multikulturní demokracii. Prázdná politická korektnost vede k pokrytectví. V každé komunitě jsou přece zločinci, lidé průměrní, hloupí a schopní. A ti mají dostat šanci bez ohledu na původ, říká Obama. Když mluvčí Hillary Clintonové řekla, že Obama vítězí, protože je černý, když jeho duchovní populisticky hřímal proti vládě a bílým rasistům, Obama obojí odmítl: „Je cynické a  nebezpečné hrát v  politice rasovou

V rámci obav „starých Evropanů“ je to celkem reálná představa. Nikdo dnes nedokáže říct, zda vlak evropské multikulturní demokracie má dnes rozbitou lokomotivu, anebo jen čeká na nový přípoj. Zdá se ale, že se vytrácí podstatná myšlenka společné budoucnosti: každý chce pro sebe svou vlastní. To přináší rozbroje a potíže. Lidé všech etnik hledají nepřítele, který za ně může, a to je živná půda pro populisty a diktátory. Zatím máme čas, ale nabrat dech ke snahám o skutečnou vzájemnou integraci není snadné. Nese to s sebou trapné chyby, jaké udělala Džamila Stehlíková. Ale je přece rozdíl mezi prázdnými řečmi o rasové rovnosti a upřímnou snahou proklestit cestu ke společné budoucnosti obyvatel Evropy. Možná zní Obamovo volání po „dokonalejším svazku“ u nás naivně. Bohužel to není Obamův problém, ale náš. Q R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

Dochází k mravnímu pokroku? f ot o ar c hiv

Průzkumy ukazují, že lidstvo se učí zásadám rovnosti Peter Singer

(1946) je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a profesorem laureátem na Melbournské univerzitě. Napsal mimo jiné knihy How Are We to Live? (Jak máme žít?) a Writings on an Ethical Life (Statě o etickém životě).

respondentů. Tyto většinové skupiny existovaly i v muslimských zemích. V Egyptě rasovou a etnickou rovnost označilo za důležitou 97 % lidí a rovnoprávnost žen považovalo za důležitou 90 % dotázaných. V Íránu tato čísla činila 82 % a 78 %.

Ctnostné pokrytectví

Po století, které zažilo nacistický holocaust, stalinský gulag, kambodžská pole smrti a nověji ohavnosti ve Rwandě a teď v Dárfúru, je těžké obhajovat přesvědčení, že mravně vyspíváme. Před 60 lety přijala OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Snad bychom mohli mravní pokrok zhodnotit například odpovědí na otázku, jak se nám daří bojovat proti rasismu a sexismu. Nedávné průzkumy veřejného mínění provedené WorldPublicOpinion.org totiž cosi naznačují.

Zajímavá čísla Průzkumů se zúčastnilo téměř 15 tisíc respondentů a byly provedeny v 16 zemích představujících 58 % světové populace: v Ázerbájdžánu, Číně, Egyptě, Francii, Velké Británii, Indii, Indonésii, Íránu, Mexiku, Nigérii, na palestinských územích, v Rusku, Jižní Koreji, Turecku, na Ukrajině a ve Spojených státech. V 11 z těchto zemí byla většina přesvědčena, že během jejich života se s lidmi odlišných ras a národností začalo zacházet rovnoprávněji. V průměru to tvrdí 59 % respondentů, přičemž jen 19 % se domnívá, že se s lidmi zachází s menší rovností, a  20 % odpovídá, že nedošlo k  žádné změně. Vyšší míru rovnoprávnosti pociťují především lidé v USA, Indonésii, Číně, Íránu a Velké Bri-

tánii. Palestinci jsou jediným národem, kde většina dotazovaných pozoruje u lidí odlišných ras a  etnických skupin úbytek rovnoprávnosti, byť v Nigérii, na Ukrajině, v Ázerbájdžánu a v Rusku jsou názory poměrně rovnoměrně rozdělené. Ještě výraznější celková většina, 71 % respondentů, se domnívá, že směrem k  rovnoprávnosti udělaly pokrok ženy, přestože palestinská území jsou znovu výjimkou, tentokrát společně s Nigérií. Rusko, Ukrajina a Ázerbájdžán opět mají významné menšiny, které říkají, že s ženami se dnes jedná méně rovnoprávně než dříve. V Indii sice pouhých 53 % lidí říká, že ženy dosáhly větší rovnoprávnosti, avšak dalších 14 % tvrdí, že ženy dnes mají více práv než muži! (Podle všeho mají na mysli jen ty, jejichž život neukončí potrat, když se během prenatálního vyšetření ukáže, že nejsou mužského pohlaví.) Zdá se pravděpodobné, že tyto názory odrážejí skutečné změny, a tedy že jsou známkami mravního pokroku. Potvrzují to ta nejpozoruhodnější zjištění v průzkumech: velice rozšířené odmítání nerovnosti založené na rase, etnické příslušnosti či pohlaví. V průměru 90 % dotázaných odpovědělo, že rovnoprávné zacházení s lidmi odlišných ras je důležité. Při otázce na rovná práva žen byla podpora téměř stejně silná – za důležitá je považovalo 86 %

V porovnání s dobou jen deset let před přijetím deklarace to představuje významnou změnu v názorech lidí. Rovná práva pro ženy byla v mnoha zemích stále radikální myšlenkou. Otevřeně rasistické názory převládaly v Německu i na americkém Jihu. Navzdory tomu, co se odehrálo ve Rwandě a bývalé Jugoslávii – a co bylo podle všeho na spadnutí po nedávném zpochybnění voleb v Keni –, dnes žádná země rasistickou doktrínu otevřeně neschvaluje. O rovnoprávnosti žen se totéž bohužel říct nedá. V Saúdské Arábii není ženám povoleno řídit auto, natož volit. V mnoha dalších zemích také platí, že ať už o rovnosti pohlaví říkají lidé cokoliv, realita je taková, že ženy ani zdaleka rovná práva nemají. To může znamenat, že výzkumy, které jsem citoval, nevypovídají o všeobecné rovnoprávnosti, ale o široce rozšířené přetvářce. Nicméně pokrytectví je projevem úcty, kterou neřest vzdává ctnosti, a už skutečnost, že rasisté a sexisté musí tuto úctu dávat najevo, je známkou mravního pokroku. Slova mají důsledky a tomu, co jedna generace říká, ale čemu ve skutečnosti nevěří, může další věřit, ba dokonce v souladu s tím jednat. Veřejné přijímání idejí je samo o sobě jistým pokrokem, ale ve skutečnosti záleží hlavně na tom, že se stává pákou, již lze využít k prosazení konkrétního pokroku. Výsledky těchto průzkumů veřejného mínění bychom právě proto měli přivítat a dát si předsevzetí, že trhlinu mezi krásnými řečmi a skutečností zacelíme. Q © Project Syndicate, 2008

rw_100x64_livesession.ai

1.4.2008

12:55:33

↓ inzerce

RADIO WAVE LIVE SESSIONS

PODPOŘTE HLUCHOSLEPÉ! C

Veřejná sbírka

ČERVENOBÍLÉ DNY

Vážíme si Vaši pomoci

R E S P E K T. C Z

presents

M

PLEASE THE TREES

Y

sobota 26. 4. ve 20:00 - vstup volný! v pořadu Stage na 100,7FM

CM

Sbírku pořádá

Kupte si 21. a 22. dubna pruhovanou tužku u dobrovolníků v ulicích českých i moravských měst. o.s. LORM

Generální partner

21.4. - 22.4. 2008

Odešlete dárcovskou sms ve tvaru DMS LORM na číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč, o.s. LORM obdrží 27 Kč. Zašlete příspěvek na sbírkový účet 35-0720850257/0100. Sbírku pořádá občanské sdružení LORM – Společnost pro hluchoslepé. Více informací o sbírce a pomoci pro hluchoslepé na www.cervenobiledny.cz.

MY

CY

VLNA, KTERÁ TĚ STRHNE!

CMY

WWW.WAVE.CZ, 100,7 FM

K

Buď u přímého přenosu koncertu a zažij ojedinělou intimní atmosféru, kterou dokážou rozhlasové vlny šířit dál. Přijď do karlínského Studia A (Hybešova 10, Praha 8 - budova Českého rozhlasu) vstup volný, kapacita omezená - nutná registrace na [email protected]! Více na www.wave.cz.

63

ve hvězdách

Mučení dona Carlose

1998

f ot o w iki p e d ia

f ot o p r o f ime d ia . c z

Před deseti lety zemřel tajemný podvodník Carlos Castañeda

Nikdy mezi nimi nebyl, ale napsal to skvěle. (Dobová kresba indiánů Yaqui)

Jedna z mála fotografií Carlose Castañedy.

D

podvod nikdy nepřiznal, zato se úplně uzavřel před veřejností, odmítal jakékoli rozhovory a zásadně se nenechal fotografovat. Jeho skutečné životní dobrodružství ostatně teprve začínalo. Zastřešen učením dona Juana a popularitou, postupně kolem sebe shromáždil okruh příznivců, jenž nesl všechny znaky sekty. Přestože navenek Castañeda tvrdil, že žije v  celibátu, vstupenkou do společenství se pro adeptky (žen byla většina) stala společně strávená noc a zřeknutí se vlastní rodiny. Charismatický guru se choval naprosto nevypočitatelně, takže stoupenkyně žily v permanentní hrůze, kdy je odkopne. Nejvyšší vedení sekty tvořila kromě něj úzká skupinka žen, kterým se říkalo čarodějky. Castaneda je většinou svedl coby mladé dívky a pevně je k sobě připoutal. Pomáhaly mu organizovat workshopy, na nichž za vysoké honoráře přednášel své učení. A právě čarodějky se staly poslední záhadou Castañedova života – hned druhý den po jeho smrti totiž zmizely neznámo kam. Ačkoli se po letech našlo jen jediné tělo, převládá názor, že spáchaly sebevraždu. Byl autor, jehož knihy obdivoval John Lennon i Federico Fellini, tak vypočítavý, nebo tak šílený? Jedna z bývalých stoupenkyň, jinak též úspěšná spisovatelka Amy Wallaceová, se přiklání k druhé verzi: „Byl čím dál víc hypnotizovaný vlastními fantaziemi. Upřímně řečeno si myslím, že Carlos dokonale vymyl mozek sám sobě.“ Q

va měsíce se nikdo nedozvěděl, že Carlos Castañeda už nežije. Zpráva se neměla dostat z okruhu skalních vyznavačů – jejich guru přece říkal, že se po vzoru svého učitele a literárního hrdiny dona Juana Matuse jednou promění ve světelnou kouli a zmizí v nebi. A místo toho – rakovina jater. Nakonec to prasklo a pisatelé nekrologů si trochu nevěděli rady, jak se s autorem série bestsellerů o indiánském šamanismu vlastně rozloučit. Až po Castañedově smrti vyšly najevo další znepokojivé detaily stvrzující, že nadaný literát a antropolog dal svůj nesporný talent do služeb podvodu a zneužívání moci.

Čarodějův učeň Kniha Učení dona Juana znamenala pro 60. léta ve Spojených státech něco podobného jako festival Woodstock nebo autobus Kena Keseyho. Na zapadlé zastávce v Arizoně nedaleko mexické hranice potká student antropologie starého indiánského šamana z kmene Yaqui a ten ho vezme k sobě do učení. S pomocí halucinogenních rostlin adept nahlédne za oponu běžné reality a osvojuje si techniky, jež slibují nadpřirozené ovládnutí sil života, přírody a vesmíru. Rebelující květinová mládež, znechucená maloměšťáckým světem rodičů a fascinovaná experimenty s psychedeliky, si knihu okamžitě zamilovala a do míst, odkud měl pocházet yaquiský čaroděj, se brzy hrnula řada zvědavců. Učení dona Juana, vyprávěné v první osobě mužem jménem Carlos a zařazené nakladatelem mezi „non-fiction“ literaturu, se jevilo jako autentický zážitek. Carlos Castañeda, rodák z Peru,

64

antropologii opravdu studoval a o věrohodnosti jeho vyprávění se mu podařilo přesvědčit i profesory na kalifornské univerzitě. „Zřídkakdy jsem potkal někoho, koho bych si oblíbil tak rychle,“ vzpomínal později na charisma mladého Carlose jeho nakladatel Michael Korda. „Vyzařoval šarm, jemnou inteligenci, lásku k lidem a zvláštní druh nevinnosti, jaký mívají proroci nebo svatí muži.“ Pět let se Castañedovy knihy prodávaly v obrovských nákladech, aniž by kdokoli veřejně zpochybnil jejich autentičnost. Jen když editor literární přílohy New York Times požádal o recenzi předního znalce indiánských drogových rituálů, přišla rozhořčená odpověď obviňující Castañedu z „vulgární pseudoetnografie“. Ale editor kritiku raději neuveřejnil a objednal místo ní jinou, pozitivní recenzi. Bublina splaskla až později. Ukázalo se, že Castañeda si vymýšlí svou minulost, a  na jeho dílo si důkladně posvítili etnografové. Prokázali, že vyprávění si protiřečí, postava dona Juana neodpovídá spiritualitě kmene Yaqui a zdá se být „splácaná“ z různých šamanských praktik z celého světa. Badatel Richard de Mille pak objevil nápadnou podobnost čarodějových výroků s rozličnými texty jiných autorů od jogínů přes západní filozofy až po Alenku v říši divů. „Carlosova dobrodružství se neodehrála v poušti Sonoran, ale v knihovně kalifornské univerzity,“ uzavřel případ de Mille.

Tajemný harém Prodej knih to kupodivu neovlivnilo – dodnes se skvěle prodávají na celém světě. Castañeda sám

PETR TŘEŠŇÁK

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

jeden den v životě

mimochodem

Savojko, sbohem

Letadlo do Dánska Jeden den ve vzduchu

Slunce svítí, mraky nás netrápí Za chvíli jsme ve vzduchu. Za Brnem se dostáváme pod nízkou oblačnost a dohlednost klesá. Je to horší, než jsem odhadoval z auta, a před Novým Městem se musím několik kilometrů vracet, abych zkusil jinou cestu. Poslouchám automat vysílající stav počasí v blízkosti velkých letišť. Nakonec se rozhoduji letět vpravo od Čáslavi, protože slyším, že tam dispečerka vedle dvou gripenů řídí i pár sportovních letadel. Což znamená přijatelné počasí. A skutečně, od Chvaletic, kde se s námi čáslavská věž loučí, nás mraky netrápí. Během letu z Mladé Boleslavi do lužického Budyšína dokonce svítí slunce, takže snadno nacházím bývalé vojenské letiště, přestože jsem tu poprvé. Dispečer nás anglicky vítá a schází z věže, aby nám pomohl s tankováním. Taky nám vyhledá záznamy z meteoradaru a omezení po cestě – těch je díky víkendu jen pár. Při placení odmítáme drobné, což dělá radost černému letištnímu kocourovi, kterému jsme tak přispěli na krmení. Jsou skoro tři odpoledne a nás čeká třiapůlhodinový let přes celé Německo. Plochá krajina je zpočátku poněkud depresivní. Jizvy opuštěných povrchových dolů, rekultivované části výsypek, na kterých jsou zasázené větrné elektrárny s německou pořádkumilovnou pravidelností, opuštěná letiště. Změnu k  lepšímu přináší Brandenburg a první přelet Labe. Podruhé přelétáme veletok v místech krásných rozsáhlých mokřadů, když se stáčí na západ k Hamburku. Před Lübeckem oblétáváme silnou přeháňku, což nás stojí drahocenný R E S P E K T. C Z

f ot o kami l veče ř a

N

a to, že je sobota, zvoní budík troufale brzy. Probírám se ze spánku a k témuž nutím i počítač. Letecké předpovědi počasí se přes noc příliš nezměnily, takže se vydávám na cestu z Prahy. Rád jezdím v noci, kdy je dálnice prázdná. V klidu si přemýšlím o všech pravděpodobných variantách dnešního dne a poslouchám rádio, jehož hlasatel připomíná: „Dnes slavíme den letectví a kosmonautiky. Doufám, že nikam neletíte a necháte si naladěný Radiožurnál...“ Nemůže tušit, že se právě chystám přepravit zbrusu nové sportovní letadlo do severního Dánska. V Kunovicích spolu s továrním pilotem, který poletí za mnou s druhým strojem bez radiostanice, zkoumáme stav počasí. Po nočním přechodu fronty je vývoj jasný: každou hodinou se situace bude zlepšovat. Nám ale přitom bude ubývat čas do západu slunce, kdy musíme přistát v severojutském Randersu. Díky Schengenu se už nemusíme odbavovat na mezinárodním letišti v Brně. Stačí, když si podáme letový plán do Německa z „kterékoli louky“. Děláme tedy tužkou poslední čáru do první ze čtyř připravených map, nakládáme věci do naleštěných letadel a zavíráme za sebou vrata hangáru.

Nad Německem...

čas. Když ve Flensburgu tankujeme a podáváme letový plán na přelet do Dánska, dívám se na hodiny a v duchu počítám. Jsme na severu a slunce tu zapadá později, budeme mít konečně mírný vítr do zad: dobrá, letíme. Na poslední dvě stovky kilometrů máme hodinu a pár minut. Po vzletu točíme pravou zatáčku a ještě ve stoupání protínáme hraniční čáru. Hlásím se na první ze čtyř frekvencí, které vystřídám. Řídící ze Skrydstrupu mi přiděluje kód odpovídače 0246, pod kterým vidí naši dvoučlennou skupinu na radaru. Vzduch je dokonale klidný, letíme křídlo na křídle, slunce je stále nad obzorem. Letiště v Randers má rozsvícenou dráhu a ani ho nemusím hledat. Přistáváme a já se už už chystám rozepnout pásy, když nás Kresten, kterému jsme letadla přivezli, požádá, ať ještě přeletíme na jeho soukromé letiště. Není to prý dál než deset kilometrů – sedne si do červeného letadla a ukáže nám cestu. Tentokrát se řadím jako druhý do skupiny. Když začínáme opět klesat, stále nevím, kde dneska skončíme. Nakonec objevím pravděpodobné místo podél silnice. Tak tam se oba najednou nevejdeme, to je jasné. Přidávám plyn a dávám si ještě jeden okruh. Dráha je úzká, do kopce a končí stodolou. Vylézám z kabiny a zřejmě se tvářím vyděšeně, protože zkušený kolega se směje a říká: „No jo, ty holt nejsi polní pilot.“ Před usnutím dumám o leteckých kvalifikacích: Žák, rozhrnovač vzduchu, pilot, instruktor... polní pilot? Stále se mám co učit, a proto mě to baví. Q MARTIN MAREČEK

Jedenáct roků jsem bydlel na Běhounské ulici, na jejímž rohu stávala slavná brněnská kavárna Savoy. Po komunistickém převratu se do kavárny nastěhoval Výběr, obchod s textilem. Ale původní architektonická dispozice zůstávala, jak jsem toho byl svědkem, zachována, jen si snila svůj dávný kavárenský sen pod závějemi textilu. Vím, že v 90. letech uvažoval můj nakladatel, krátce poté, co se přistěhoval na Běhounskou, že probudí Savojku k novému kavárenskému životu. Pak ale svůj kapitál investoval do rozšíření nakladatelského domu Petrov. Na počátku kavárny Savoy byl kavárník Jan Nekvasil, který napřed proslídil kavárny v evropských metropolích a teprve pak požádal funkcionalistu Jindřicha Kumpošta, aby mu přestavěl obchod firmy Thonet na kavárnu. Ten pak na konci 20. let puristicky očistil novorenesanční fasádu, zbavil ji z větší části jejího bohatého štukového dekoru a dvě podlaží, totiž obchodní přízemí a o patro výš umístěnou německou kavárnu Thonethof, adaptoval na kavárnu Savoy. Když jsem byl v 80. letech jako dokumentátor v Krajském památkovém středisku, byla tam mou kolegyní taky paní Stryková, která se v té kavárně v roce 1947 seznámila se svým manželem, českým letcem z  perutě RAF. Na malém kavárenském balkoně hrál jazzový orchestr Goodnight My Love, paní Stryková tančila se svým letcem a jedním panoramatickým oknem viděli protější kavárnu Adriu a druhým zas gotické pilíře chrámové lodi svatého Jakuba. Paní Strykové bylo devatenáct roků a všechno vypadalo tak nadějně, přestože na několika blízkých ulicích dosud ležely domy ve válečných troskách. Kdosi mě nedávno přesvědčoval, do krve by se hádal, že ta scéna s Natašou Gollovou pijící slámkami naráz ze sedmi skleniček, jak ji známe z filmu Hotel Modrá hvězda, se natáčela právě v brněnské Savojce, protože žádné jiné kavárně na světě nedominuje tak parádní dvojramenné schodiště. Neodolal jsem a šel se na to schodiště znova podívat. Ale narazil jsem na neprodyšně uzavřený vchod. Všechna okna byla zatažena zednickými plachtami. Pak jsem se dozvěděl, že se tam pod pokličkou dějí už nezadržitelné přízračnosti. Interiér kavárny Savoy, který pod textilními návějemi přečkal komunistickou totalitu, nepřežije teď – stejně jako v 90. letech interiér Fuchsova hotelu Avion – atak agresivních developerů. Tak sbohem, Savojko. V mé moci je bohužel jen tenhle nekrolog. JIŘÍ KRATOCHVIL

Autor je spisovatel.

PŘÍŠTÍ TÝDEN PÍŠE → Jan Balabán

65

minulý týden

Na Pražském hradě vystavili korunovační klenoty. Premiér Mirek Topolánek oficiálně oznámil, že se na protest proti chování Číňanů v okupovaném Tibetu nezúčastní zahajovacího ceremoniálu olympijských her v  Pekingu. Cena ropy poskočila ze 112 na 114 dolarů za barel. V Náměšti nad Oslavou začalo mezinárodní letecké cvičení NATO Létající nosorožec. S  nastupujícím teplým jarem ohlásili prodejci rekordní růst zájmu o zahradní traktůrky a travní frézy. U Havlíčkova Brodu spadli s autem do řeky dva Mongolové. No a co, takových je. Prezident není povinen nikoho jmenovat. Ptáte se sugestivně a hloupě, odpověděl mluvčí prezidenta republiky Petr Hájek na otázku Hospodářských novin, proč prezident Václav Klaus znovu nejmenoval soudcem čekatele Petra Langera, který absolvoval práva s červeným diplomem, má za sebou několik úspěšných zahraničních stáží a velmi rád by se stal soudcem v Ostravě, kde justici na této funkci zoufale chybí lidé; Václav Klaus se tak Langerovi mstí od chvíle, kdy jej tento nadějný

stáří šest tisíc let. Družstvo českých tenistů prohrálo s Ruskem ve čtvrtfinále  Davis Cupu. Počítače a elektronická síť českých protibetských organizací byly napadeny neznámými útočníky, kteří se z nich pokusili ukrást data přes rozeslané trojské koně; mluvčí organizace M.O.S.T. Matěj Kastner upozornil média, že vzhledem k typu útoků jde zřejmě o ty samé vládní či provládní pekingské hackery, kteří podle serveru wired.com stojí za vlnou útoků proti západním protibetským organizacím rozpoutanou z Číny po nedávných národně osvobozeneckých nepokojích v tibetské Lhase. Nemáme topení do vařiče, nemáme jídlo, nemáme už nic, postěžovala si v telefonátu domů česká turistka Miluše Netolická, která se ještě s dvojicí přátel vypravila podívat na severní pól a kvůli nepřízni počasí se stalo, že výletníci pak museli na pólu o den déle čekat na záchrannou přepravní helikoptéru z  ruské polární stanice Barneo. V Ostravě havaroval kamion s vodíkem. Tuzemská farmaceutická společnost Zentiva se rozhodla vyrábět českou kopii viagry. Mladá fronta

mladý právník dal k soudu za to, že jej prezident v roce 2005 nejmenoval se zdůvodněním, že mu ještě není třicet let (zákon přitom jako nejnižší hranici soudního postu uvádí 25 let). Spekulativní nákupy australských finančníků na chvíli vystřelily českou měnu k rekordním 23 korunám za jedno euro. Ať si koupí, co chce, když na to má, ale mě by tam neodtáhli ani párem volů, je to nejhorší kus země na světě: samí krokodýli, smrad a důchodci, komentoval bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák (ČSSD) skutečnost, že si jeho stranický kolega a někdejší – z korupce podezřívaný – ministerský předseda Stanislav Gross koupil za 11 milionů korun byt na Floridě. To nejsou naši voliči, důchodci volí ODS, řekl pak Jandák novinářům listu Mladá fronta Dnes na otázku, zda mu nevadí, že srovnáním penzistů se smradem urazil část voličů ČSSD. Média oznámila, že po čtyřiceti letech bylo obnoveno vlakové spojení mezi Indií a Bangladéšem. Pod budoucím obchvatem Kolína objevili archeologové pravěký kultovní objekt rondel obklopený sídlištěm odhadovaného

upozornila své čtenáře, že vychovat dítě stojí v Česku dva a půl milionu korun. Do Jizerských hor se vrátili pstruzi. Padesát českých umělců napsalo ministru kultury dopis s výzvou, že nastal čas odvolat z funkce šéfa Národní galerie Milana Knížáka, který sem byl v  dobách opoziční smlouvy dosazen na základě politického obchodu a který – jak píše protestní dopis – zatáhl Národní galerii do „izolace, sebestřednosti a neschopnosti držet krok s evropským vývojem“; výtvarníci zároveň ministra vyzvali, aby na Knížákovo místo vypsal regulérní mezinárodní konkurz. V Ostravě se na jednokolejné trati srazily dvě tramvaje, tři lidé zemřeli, čtyřicet dalších bylo zraněno. Za jediný týden vzrostly dvojnásobně ceny rýže. Stoupající cena jídla zvedla evropskou inflaci na rekordních 3,8 procenta. Agentury přinesly zprávu, že prudce rostoucí ceny potravin už otřásají politickou stabilitou desítek zemí a že světu opět po letech hrozí odvěký nepřítel – hlad. V Česku stoupla spotřeba masa. Potřetí se vdala Ivana Trumpová. Q [email protected]

Rozvodovost

Redaktorka Respektu Anneke Hudalla se zabývala tématem rozvodů v Česku a tím, jak se vlastně v posledních letech změnilo postavení rozvedených žen a mužů.

66

f ot o čtk

f ot o kare l c u d l í n

připravujeme VONS

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných měl během let totality své nezastupitelné místo při hájení odpůrců režimu. Od jeho založení právě uplynulo 30 let.

R E S P E K T 1 7 | 2 1. – 2 7. d u b n a 2 0 0 8

nový film PETRA ZELENKY

v kinech od 24 / 4 / 2008

I VAN IVAN IV A N T RO R O JA ROJA A N, N, IG GO O R CHME CH C HM MEE LA LA, M MA A ART RT R T IN I N M YŠ Y Š IČ I Č KA, KA K A , DA D AVI V ID I D NO N O VO V O TN VOTN TNÝ N Ý, Ý, R AD A DEK D EK K H OL OLU UB B , LLEE NK N K A KR K R OB O B OT O T OV O VÁ, Á , M IIC C HA H A ELA ELA B EL BA A DI D I NK N K OV O VÁ A DA D A LŠ LŠÍ PŘEED PŘED PŘ DLO LOHA A F. M M.. DO OSTO OS ST TO OJ JEEV VS SKÝ KÝ, D DIIV VA AD DEELLN NÍ A AD DAP APT TA AC CEE EVA VALD LD SCH CHOR HOR O M M,, SCÉ CÉNÁ CÉNÁ ÁŘ A RE REŽ ŽIIE PE PETR T ZEELLEN TR NKA KA, P PR RO OD DUC UCEN ENT Č ČEES ST TM MÍÍR KO KOPE PEC PEC CK KÝ

R E S P E K T. C Z

67

68

RESPEK T 17 | 14. – 20. dubna 2008