13
CO OVLÁDÁ KRÁL SJEZDOVEK DOČTETE SE NA STRANĚ 24
PODl OČI Olga Hejná Jeden chlapec mil podlvu"odné oll. Orvaly se sviti a kafdou chvUl mu I'ekly: "PolkeJ, za'S1:a~ se, my se chceme jelti!í drvatl" Jednou II chlapec Jde, ani nevrm, Jestli lel koupit barvllky, nebo lel Jen tak, najednou mu olll'ekly: "podrveJ se, strom I" Kluk se zastavil. Cestu mu zastoupil strom korunu samý zelený ohelU . "Ty se na mi divU, cvrlkul Ubrm se tll To mám vitvl, vid', a Jak se proplétaJ" A co mám listU Kafdý list Jako zelený plamlnek." "Spll jako dlaft a drill v ni svitlo," povldá chlapec a zasmál se, Jak to zvlUtni I'ekl. "To Jsi ale hezky I'ekl," podivil se strom. "To sis vymyslell" "Asi, napadlo mi to." A najednou vstoupilo do kluka takové velikánské Itistf, Jako by vyhrál stovku skleniných kulllek nebo Jako by letll v tulku... Nebo Jako kdyl slavný Iylal' skále z mtlstku a letí vzduchem ••• Ale to pol'ád Jelti nenr ono. . To Itlstl bylo takové, le musel chvUl malkat pistl, aby to vydrlel. A oll mu vtlbec nemusely I'rkat: "PolkeJ, nechod' Jeltil" Stál pod stromem a strom mu hrál. Ten mu hrálI Kdyl dohrál, povldá kluk: "Ty, strome, to Je divné, ale Já mám tec!' tvou hudbu v sobi a to tvé zelené svitlo taky, I listy, I vitvel" A pak se drvalna trať, kde hl'motil a spichal vlak, a dl'eviný sloup hulel, a kdyl k l'Iimu pl'lIolll ucho, znila v nim dálka •••
Strom se smál a svitlo Jim plynulo Jako I'eka. "Co Je s tebou, llovilel" "Co by, skládám básnllkul Jelti JI sice nemám, ale slolrm JI. O tobi, o vlaku, o slunci a tak. Urllti Ji slollm." Strom byl na básnllku zvldavý, ale kluk se jelti musel ulit polty, pak se popral s bratrem, a kdyl konelni vzal pero a polmáral celou stránku, zase ji zmucltlal a zahodil. Nelde to, neumlm to, myslel sl zklamani. Ale kdyl sl veler lehl a zavl'el oll, vldil, le ten svitlý obrovský strom - ten svit hudby a zeleného ohni - má .tále v sobi a le v nim ul ztl.tane.
AHOJ KLUCI A DĚVČATA,
BUDE SE VÁM to zdát asi divné, ale je to fakt. Svátky nemáte jen vy, lidé, mám ho taky já. A mám ho dokonce celý dlouhý měsíc! Nevěříte? Podívejte se do kteréhokoli kalendáře. Spolehliv.ě tam najdete měsíc březen jako MĚsíc KNIHY. Jenom se mi zdá vždycky nespravedlivé, že se při tom oslavování zapomíná na všechny, bez nichž bych vlastně vůbec nemohla přijít na svět ...
PŘEDEvšlM je t~ samozřejmě spisovatel neboli AUTOR. Ten velkou část dne prosedí u psacího stroje, na stole mívá spoustu papírů, v hlavě směsicí nápadů, myšlenek a zážitků a taky, jako každý opravdovský umělec, fantazii. Ale nemyslete si, že to jde jen tak zasednout ke stolu a psát a psát. Vědinou to trvá i několik let, než se z původního nápadu narodí knižní mimino-rukopis. A ten už putuje do nakladatelství. ..
PROTOŽE ten nU spisovatel napsal knížku pro děti, odešel s ní do dětského nakladatelství, tedy do Albatrosu. V tomhle skleněném paláci sedí několik REDAKTORŮ nebo REDAKTOREK. Redaktor, který dostane na starost nějakou knížku, je pak na konci knížky v ti; ráži zapsán jako ODPOVĚDNY REDAKTOR. Ten s autorem vyjednává, radí mu a navrhuje mu všelijaké úpravy, aby knížka byla co nejpěknější. Ale tím redaktorova práce nekončí. Když se za čas vrátí knížka z tiskárny, zatím ještě natištěná v dlouhých sloupcích na jednotlivých stránkách, m~sí ji peč livě pročíst a opravit v ní všechny tiskárenské chyby. Říká se tomu, že dělá korekturu.
JAKÁPAK by to byla knížka z Albatrosu, kdyby neměla obrázkyilustrace. Ty má na svědomí v první řadě VÝTVARNÝ REDAKTOR. Kdepak, ten je ani nekreslí, ani nemaluje, protože má v nakladatelství jiný úkol: podle druhu a charakteru knížky přemýšli, který malíl' by ji co nejlépe ilustroval. A když se koneč ně pro některého rozhodne, domluví se s tím budoucím ilustrátorem, jak by měla kniha vypadat, zda budou obrázky černé, barevné nebo obojí, a taky - kolik jich vlastně bude a jak velké by měly být. A tak se k zástupu lidí, ktel'í pomáhají knížce na svět, pl'idává další člověk - ILUSTRÁTOR. Důkladně pročítá nový rukopis, pl'emýšlí, dělá si poznámky, nálrty, radí se se studijním materiálem i s učenými lidmi, až se nakonec zrodí obrázky, které patl'í ke knížce právě tak jako text od spisovatele. KDYŽ SE RUKOPIS - teď už i s ilustracemi - vrátí znovu do nakladatelství, dostane ho na starost TECHNICKÝ REDAKTOR. Umí dobře počítat písmenka i čísla, dovedně používat nejrůznějších pravítek, tužek, tabulek, čtvrtek, lepidel, nůžek a má oči jako ostříž ... Technický redaktor spolupracuje s GRAFIKEM, který má za úkol připravit do nejmenších podrobností tvář budoucí knihy- sladí text s obrázky, navrhne stránkování, typ a velikost pi~ma, pl'ebal, vazbu atd. Když tech. nický redaktor nezjistí žádné nesrovnalosti, pošle vše do TISKÁRNY, kde už čekají na budoucí knihu dallí zástupy lidí, bez nichž by knížka také nemohla vzniknout.
AHOJ ČTENÁRI!
o
[~I
PO N~KOLIKA MĚsícícH, když už je původní rukopis vysázen do dlouhých sloupců, "zlámán" do stránek a dokonce vytištěn i ~ obrázky na veliké listy papíru-archy, se budoucí knížka dostává do KNIHVAZÁRNY. Tady se potištěné archy oříznou na předepsanou velikost, složí se tak, jak mají jít za sebou, sešijí dohro!"ady, slepí se, dostanou hl'bet, záložku, desky, přebal •.• Tohle všechno dnes už samosebou obstarávají stroje, ale ty stroje - jak jinak - zase řídí lidé, kteří své práci musejí dobře rozumět. A pak? Pak už se knížka tlostává do skladů a ze skladů ke KNIHKUPCI a odtud k tobě. Až si mě zas budeš brát do rukou, vzpomeň si, že tihle všichni mají vlastně celý tento měsíc svátek spolu se mnou a spolu s t';bou, mým čtenál'em.
Tvoje KNíŽKA
,
OUVER 1'WIST
Ollver Twist, který jil nechtll déle snálet ponllujlcr Ilvot v rodinl pohfebnfka, se rozhodl utéci. Vydal .e pilky do Londfna.
.
.
1. Sedmého dne potom, co od",1 ze svého rodlltl, vbelhal se utrmicenf Ollver do mlstKka hmetu.
2. Celf uprálenf a se zkrvavenfma nohama uledl na práh jednoho domu. Ani nevlděl,lak dlouho jil odpollvá •..
.
. 3•... kdyl si vllml, le z protějllho chodnlku le na nlj upfenl divá neznámf chlapec a důkladnl sl ho prohlill.
4. Po chvrll hoch, který bylltár asi jako Ollver, pfelel ulici ...Těbůh, co le 1 tebou dljel" OIlovll OllverL
5...Jsem hroznl unaven a mám hlad," odpovlděl Ollver... Šlapu ul celfch sedm dni .....
---_/
,)~
~
~ Z
~
6. "Tak se zvedni a pojel za mnou." Ve vedlejlim kupeckém krámě koupil neznámý chlapec bochnik chleba a kus va!'ené lunky.
7. Pak odvedl Ollvera do malé hospůdky, kde objednal pivo. Oba se s chl!ti pustili do jidla.
------------------~------~~~ 8. "Jdel do Londýna'" zeptal se clZ[ chlapec. - "Ano." - "A mil tam kde bydlet'" - "Ne, nikoho tam neznám."
III
~
~
w
III
~------------~~---------------------------------~~~ ~ U
a
w
~
a::
~
U ::J Z
MIII....-t~ I:
~
~
I:
9. "Tak vil col Znám v Londýně jednoho hodnýho starýho pána. Kdyf tě k němu zavedu ,já, dá tl nocleh zadarmo."
------------------------~~~--~~~--- ~
10. Clapec jeltě Oliverovl sdělil, fe se jmenuje John Dawklns a te jeho pllátelé mu !'Ikaji Lllák Ferina. '
přlhližl a hlidá, aby se k mláďatům
vlnou svou sf/u I šikovnost - která
nepllbližil nevltaný vetřelec. Běda mu, kdyby se pokusil taškařice medvfdkll nějak rušit ... Po desltkách hodin takového lesního tělocviku, kdy medvidci roz-
častokrát člověka překvapf pfi pohledu na toho zdánllyě huňatého
nemotoru - začne medvědice s dalšf důležitou výukou: učl je shánět potravu a lovit. To už mus( pomýšlet na
zimu'. Během z/mnfho spánku budou žft jen ze zásob podkožn(ho tuku. Možná tll a možná ~f1 zimy prožljf medvfcfata ještě spolelně s matkou, než se ósamostatnf. V šesti letech jsou pak Již zcela dospělá. -Ip-
JARNí MEDVíDCI N arodili se v doupěti vystlaném Iistim a zapadaném sněhem. Někdy kolem vánoc. Maminka medvědice Jim připravila už na podzim měkký pelišek. Pět neděl medvidci nic neviděli, byli s/epi a bezmocni, Jako mláďata bývaJI. llchem poznávali svou matku a sáli JeJf mléko. Po čtyřech měsicích JSou ale už natoflk silní. že mohou vyJlt s medvědicí na procházku. A hned se pustf do rošťáren ~ zvědavého okukování všeho, co Jim přijde do cesty. Jsou mrštni a nemotorní zároveň. Jsou divocf a hned zas mile hraví. Kočkuji se, zápasf na zadnfch, lezou PO kládlÍch a kamenech, zkoušeJI vyšplhat na strom. Medvědice Jen
FOTO J. HOLEČEK A ARCHrV
Návštěva Napsala W. Osuchowská-Orlowská Babička onemocněla, a protože bydlela sama, poti'ebovala nás. Máma, Alka a já jsme ji sti'ídavě navltěvovali. Samozi'ejmě
-
maminka ji naale stávalo se, že musela zůstat déle v práci, a to jsme pak mívali službu navíc. • Nadtěvování nemocných je nudná povinnost, zvlálť když si člověk naplánuje něco zajímavého. Několi krát se mi podai'ilo umluvit Alku, aby za mě zaskočila, ale posledně měla službu v knihovně a nemohla místo mě jít. Toho dne pi'inesl Martin dva lístky do kina na prima napínavý film. Prosebně jsem pohlédl na sestru. Zavrtěla odmítavě hlavou: "Nemohu." "A co kdybych dnes k babičce nelel1" zeptal jsem se. Alka se podívala poboui'eně. Martin lel tedy hledat jiného kamaráda, a já, stralně ndtvaný, jsem se vlekl k babičce. Jakmile mě uviděla, nadzdvihla se na lůžku a usmála se: "To jsem ráda, že už jsi tady!" zvolala. vltěvovala nejčastěji,
Zabručel jsem cosi a položil pi'ed ni na pokrývku balíčky, které pi'ipravila maminka. "Aha! To budou určitě zase ně jaké dobroty," zaradovala se a dala se do rozbalování. "Běž do kuchyně a postav vodu na čaj, ano? Potom to spolu sníme;" Beze slova jsem odešel do kuchy-
ně.
Úmyslně jsem se loudal, jak jen dlouho to Ilo, až babička netrpělivě zavolala: "Co se tam děje, Jendo? Nevíl si s něčím rady?" Vrátil jsem se do pokoje a usedl mlčky za stůl. "Postavil jsi vodu na čaj?" zeptala se. Kývl jsem hlavou. "To je dobi'e, mám velkou žízeň," i'ekla. "Taky tu pro tebe něco mám, podívej se," zdvihla ubrousek z talíi'ku, který stál na stolku vedle lůž ka. "Podívej, čerstvé dorty. Pi'inesla mi je sousedka. Věděla jsem, že dnes pi'ijdel."
Podívala se na mě a usmála se: "Ty máJ pl'ece rád, ne?" Pokrčil jsem rameny. Babička se na mě chvíli dívala, a už se neusmívala. "Jestlipak víl, Jendo, že co jsi pl'ilel, nel'ekl jsi jeltě ani jediné slovo?" "A o čem mám mluvit? ..... "Nerozumím ti. Pojď ke mně. Co tě trápí? Jsi celý nesvůj ..... "Nic mi není. Už se asi vaří voda," vyhrkl jsem a odelel do kuchyně. Spal'il jsem čaj, nalil ho do Ulku a pl'inesl ho na tácku spolu s cukl'enkou. "A proč jen jeden Ulek?" divila se babička.
"Nechce se ml pít." Babička sáhla pro cukr, osladila si čaj, dlouho ho míchala a mlčela. Až mě to začalo znervózňovat. Koneč ně odložila lžičku a pohlédla na mě. "Myslím, že už tomu začínám rozumět ..... Mlčel jsem. Udiveně jsem na ni pohlédl. Držela Ulek v rukách a usmivala se na mě. Ale byl to takový smutný
známí ••• Ostatně už se cítím čím dál lépe. Nemá smysl, aby ses jeltě ty
ba u nemocného. A zvlálť pro kluka •.• Vím, že mU leccos zajímavého obětoval." na práci. A taky kamarády." "Ne, babičko," zvolal jsem. "To "Ale já se neobětuji," vykl'ikl vůbec není tak, jak si myslíl. Já ..... jsem. Ale babička mě nenechala do"Ale je to tak. Pl'esně tak. Vím, že to vůbec není zábavné, taková služ- mluvit. Aekla mi, že se cítí unavená, a poprosila mě, abych ji nechal samotnou. NAKRESLlLAJOLANTA LYSKOVÁ Dlouho jsem pl'emýllel o tom, co mi I'ekla. A když na mne za tl'i dny zase přilla I'ada, nevěděl jsem, co si počít. Jít k babičce? Jak mě pl'ijme? Co jí mám I'íct? Zrovna jsem nad tím pl'emý!Hel, když Alka vella do pokoje a řekla: "Byl tu už dnes třikrát Martin." "Co chtěl?" "Nevím, přijde jeltě jednou, tak ti to poví sám."
Co je to, mami, slzička? Rosa, jež padá na víčka.
úsměv.
"Myslím, že bude lépe, když už sem nebudel chodit," I'ekla. "Alespoň dokud budu nemocná," dodala. "Ty nechcel, abych k tobě chodil? Proč, babičko?" zvolal jsem. "O to nejde," I'ekla. "Jsem ráda, když ke mně přijdel, ale myslím si, že to tak bude leplí. I pro tebe i pro mě, že mám pravdu?" Citil jsem, že se červenám. "Chodí ke mně máma, Ala, různí
"Já za chvíli odcházím. Jdu k babičce."
"Jak chce!. Zrovna mám volno, tak bych tě mohla dnes zastoupit." V první chvíli jsem se zaradoval, že by se to mohlo tak jednodule vyřelit. Pak jsem ale I'ekl: "Děkuji ti, půjdu sám. A až pl'ijde Martin, tak mu řekni, že k němu zajdu později." "Jak chce!," pokrčila rameny Alka a zatvářila se uraženě. "Tobě se člo věk nikdy nezavděčí." "Asi máJ pravdu." Sbalil jsem věci, které pl'ipravila maminka, a potom jsem vytáhl z pokladničky své úspory. Koupil jsem babičce tfi červené karafiáty. Z polftiny preložila Helena Plechálkovó
DLAŇ V DLANI František Nechvátal
Co je to, mami, bolest, stesk? L:e všechno mine jako blesk. Co je to, mami, hoře, žal? Loučit se s tím, kdo miloval. Navěky si tu chvíli chraň, kdy cítíš v dlani teplou dlaň!
9
píSNiČKA PRO KOČKU
úkol. Dobfe si prohlédněte pět tabulek s notami. V každé tabulce je jeden tříltvrtečni takt. První až čtvrtou tabulku mužete obměňovat, jak se vám bude líbit. Pátá tabulka patl'í až na konec. Broukejte si, vybírejte, na každý tón jednu slabiku, do každého taktu tfi noty, do písničky osm taktu. Mňau - končíme, mužete jít" uzavl'ela vyučování ulitelka Filoména. To bylo hned mňou kání, broukání a taktování!
NAKRESLILA VI!RA FALTOVÁ
V kolilí Ikole měli mít hudební výchovu. "Tak · uf dost toho kolkování," fekla 'ulltelka Filomé~ na, "zvonilo. Mám pro vás pfekvapení; Dnes budeme poslouchat rozhlasové vysiláni." Sotva to dofekla, ozvalo se po trojím zamňoukání z pfijimale: "Stanice Mňauk I vysilá pofad hudebni 1. sloka: výchovy pro koťata ZAŠMAK (základní Ikoly mourku a kolek). Budeme si povídat o hudebním / Vážené / Micinky,/ povidá / Moureček, / nástroji, který je v naJem kolilim světě nejoblí/ chystejte / tlapinky/ na ta-ne / oček. / benějli." Po tfídě se rozletěla lehounká vallíková 2. sloka: melodie... ' Koťata naslouchala, pohupovala se do takt:.u a / Kolilí / slavný bál/zabl s~ / potom hned, / za chvíli uf zpivala spolelně. / jak Fousek / zapískal/na - - I - . / Ulitelka Flloména fekla: "Mám pro vás domácí úkol. Kafdýsi vymysli vlastní melodii. NapiJte "Jistě pro vás nebude těžké určit podle obrázn si slova-l" A uf diktovala. ku, na který nástroj Fousek zapískal. Tojeprvní
·f
2
1
~·I
I
I~.[
I ~~~ . 1~
5·1
I ~·l ;t;
~l
\
~
1
,~I I
A vy, naJi čtenál'i, to zkuste s koťaty. Pokud hrajete na klavír, housle, kytaru, harmoniku, pl'ehrajte si noty z jednotlivých tabulek, pl'esouvejte je - a která melodie se vám bude nejvíce líbit, .tu opiJte. Kdo uhodne z tl'í' obrázku hudební nástroj, na který hrál Fousek, a kdo svou pisnilku pr
"A NEBYLO TO PRO MNE NIJAK JEDNODUCH~," pi'iznává Michal Dočolomanský. "Denně jsem natáčel v Praze, ale také hrál v Bratislavě v divadle. A tak ml nezbylo, než každé ráno v Bratislavě do letadla nasednout a po skončení ·natáčení v Praze se zase letadlem jeltě ten den odpoledne do Bratislavy vrátit .•• Občas jsem si ovlem zalétal i během natáčenÍ- •• " Jako neohrožený detektiv je totiž Michal Dočolomanský vyzbrojen úžasnými mechanismy, které mu umožňují snadno vyl'elit i ty nejsvízel nějlí situace. Pati'í mezi ně doutník, který vyhazuJe pancéi'ové dvei'e, klobouk, který na úder reaguje explozí dráždivého plynu, - a také samolet. "Ten by se klukům líbil. Určitě by měli chuť si na něm z.alétat. Je to vlastně obyčejné kolo, na kterém jsou upevněna ki'ídla, kormidlo, vrtule poháněná pedály a mnoho dallích důmyslných zai'ízení, která tomuto ko.lu dávají vlastnosti vrtulníku. Samozi'ejmě jen ve filmu. Vlastním průkaz sportovního pilota bezmotorových letadel a bezmotorov~ létání je můj nejmilejlí koníček. Začal jsem létat pi'ed pěti lety. Zpočátku jsem se i trochu bál, hned pi'i prvním pi'eletu jsem se dostal do boul'ky a jen tak tak jsem doletěl na letiltě. A krátce nato jsem pro lpatné povětrnostní podmínky musel nouzově pi'istát v poli. Od té doby mám pocit, že bych pl'íltě dokázal pi'lstát kdekoliv. Bezmotorové létání pokládám za bezpečné, jízda autem po městě je mnohem nebezpečnějlí a riskantnějlí. Neznám krásnějlí pocit, než když na větroni začnu stoupat, jsem stále výl a výl, úplně sám, skoro jako pták. Je to pocit, který bych pi'ál každému 'zažít." JANA SOELDNEROVÁ
STItEDovEK~ HUDBĚ SI
o
S VÁMI POVrDÁ A KRESLi ONDItEJ NEFF I'(S\<.~
,
~b~~ 5~~
....;
STŘEDOVĚ.C( MUZ\\<.ANTI MĚL\ MALi NÁSTROJE.
~1f
,' - -
:kK~ ..,
vov
I
A'ť;'ý TO NEMElI TE.LKE
Viděli
jste někdy dudy? Je to podivuhodný hudební nástroj. Jen sám dudák ví, jak ho vzít do ruky. Tuhle trubku dozadu a tady ten měch pod paždí a tyto dvě pílťaly dopi'edu a prsty položit sem ... Mají chlupatý měch a jsou zdobeny vyi'ezávanou kozli hlavou. Divně se vyjímají vedle ullechtllých nástrojů, jako jsou housle, klavir nebo ki'ídlovka.
12
A pi'ece je to jeden z nejstarlích hudebních nástrojů, které se dosud běžně užívají. Celou půlku jednoho čísla Ohníč ku bychom poti'ebovali, abychom mohli jen vyjmenovat vlechny hudební nástroje, na něž ndi pi'edkové hráli a které upadly v zapomnění. Pi'ipomeneme jenom takového "hada", klikatě zaki'ivenou pílťalu, na niž hráli uf stai'í límané, různé druhy loutny, jimif provázeli své smutné písně potu lni zpěváci-truba dúi'i a truvéi'i, anebo rozmanité "pi'íruční" varhany. Ty byly obzvlálť oblíbené ve sti'edověku. Ně které vypadaly jako kniha a i'íkalo se jim "bible"; jako kdybyste tlustou knihu rozi'ízli v půli. V jedné polovině byl ukryt měch, v druhé pílťaly. Ze hi'betu vykukovala klaviatura jako u malinkého klavíru. O něco větlí byl stolní model varhan, tak zvaný pozitiv. Hudebník poti'eboval ale pomocnika, který mačkal měchy a vháněl do pílťalek vzduch. Anebo housle! Kolik ty mě ly pi'edků! Ve sti'edověku se hrálo na "trombu marinu" čili "klálterní housle". Účastníci ki'ížových výprav pi'inesli tento nástroj z Orientu. Byla to podlouhlá krabička, na níž byla napjata jedna, dvě nebo ti'i struny. Podobně vypadala viola da gamba. Hudebník ji opíralo koleno
a hrál smyčcem na sedmi strunách. Z Orientu pi'ilel i rebec, maličké housličky o ti'ech strunách. Mnoho těchto nástrojů se zachovalo dodnes a můfeme je spatl'it v muzejích. V posledni době vznikly hudební skupiny, které na tyto dávné nástroje (ovlem nově vyrobené) hrají stl'edověkou hudbu. Je to ale opravdu stl'edověká hud'ba? No ovlem, odpoví bystrý čtenál'. Hudebník hraje na stl'edověký nástroj podle sti'edověkých not. Musí to tedy být stl'edověká hudba. Jenfe tady je kámen úrazu. Ve stl'edověku noty nebyly! ' Stl'edověký hudebník by se vlak proti takovému tvrzení ohradil : "My jsme sice neměli noty, to je pravda, ale něco jiného, stejně dobrého. Pokud ne leplího," dodal by mrzutě. Hudebníci si tehdy pomáhali zvláltními znaménky, jimž i'íkali neumy. Tyto neumy byly obloučky, kličky, čárky a tečky a pomáhaly zpěvákům a hudebníkům zapamatovat si melodii. Podobaly se dnelnímu těsno pisu. Často byly tak složité, že jim rozuměl je ten, kdo je sám napsal. Už tehdy hudebníci cítili, že to není dobrý záznam hudby. A tehdy napadlo nějakého vynalézavého muzi-
kanta namalovat dlouhou čáru a neumy psát nad čáru nebo pod čáru - podle toho, je-Ii tón vysoký nebo nízký. Zleplovák se osvědčil a brzy pi'ibyla jeltě jedna čára: ta horní se malovala žlutě, dolní červeně. Toto zleplení jeltě zdokonalil muzikant Quido ďArezzo v 11. století a vymyslel notovou osnovu o čtyl'ech linkách. Zleplení bylo tak dobré, že podle jeho způsobu se hudba zapisovala jeltě půl tisíce let! Dnes užíváme notového záznamu, jak ho vymysleli v 17. století: má pět linek a noty jsou rozděleny svislými čárkami do taktů. Zdá se, fe je to dokonalá pomůcka k záznamu jakékoli melodie. Kdo ovládá notový záznam, dovede zapsat melodii písničky Pec nám spadla stejně jako složitou orchestrální kompozici. Opravdu nelze vymyslet nic leplího? Nikdy není nic tak dokonalé, aby se nemohlo vymyslet něco jeltě dokonalejlího. Hudebníci budoucnosti budou hrát na jiné nástroje, jinou hudbu, než jakou známe dnes, a samozi'ejmě budou hrát i podle jiných záznamů, než jsou noty. Ale o tom budou číst děti v Ohníčku, který bude vytiltěn na nějaké kosmické základně na Měsíci nebo na Venuli!
Pět přírodovědných otazníků
HRY V PŘíRODĚ
Po vyluJtění pěti technických háčků začal Jirkův oddíl číst pilně nástěnné noviny, aby jim vedouci zase nevytýkal, že si přeslabikovali jen nadpisy. Také zjistili, že tam najdou spoustu zajímavostí a že je škoda některou přehlédnout. Vytrvalost se jim vyplatila. První objevili pět soutěžních úkolů s nadpisem "Chcd být mladým přírodovědcem?". Dali hlavy dohromady a přinesli vedoucímu Jirkovi vyluJtěné úkoly dřív, než je sám pi'ekvapil. Nejdříve luJtil každý sám a pak v d1-užině, nakonec z toho byla pěkná soutěž mezi družinami. Na každém z těchto obrázků ndli jednu chybu. ODDrl Y MLADÝCH
piURODO-
V~DCŮ pravidelně využívají pi'i své činnosti
stanic mladých techniků a Na ndem obrázku je oddíl z Prahy ve stanici na Smíchově. Ověřují si zde své znalosti v praxi, v podmínkách, které v mnoha skupinách je~tě nejsou. Na venkově mohou oddíly navJtěvovat provozy zemědělských družstev i státnich statků • .
pi'írodovědců.
DRAŽBA KVĚTIN Hra je vhodná pro menší skupinku, nejlépe pro družinu. Děti při praví lístečky s jednotlivými písmeny abecedy a nasypou je do krabice, sáčku, čepice apod. Hru zahájíme tím, že určený pionýr vytáhne jeden lístek a přečte napsané písmeno. Všichni hráči se snaží rychle jmenovat názvy rostlin začínajících na dané písmeno. (Např. P: pomněnka, pivoňka,
pryskyřník,
potměchuť,
ptačinec .•. )
Pionýr, který jmenuje poslední rostlinu, získává příslu~né písmeno, v našem případě P. Hra pokračuje tím, že se vytáhne další písmeno a opět se jmenují rostliny. Vyhrává pionýr, který získal nejvíce lístků s písmeny.
NA P(SNIČKY Zkuste to také. Přemýšlejte, co např. do některého obrázku nepatří, co není možné, kde je chyba. Až si opravdu nebudete vědět rady, podívejte se do rozlu~tění. -jk·n/9c1 01l!uJiMas wa/o>/ II::1PU!!OJ>/ A I!!~ !p~ApaW lupa/ 'Uno>/%cl !U~!{ ou !,/ow !Ja,/qocl l!oA6qo pp!!]n.! ;J.p~A -paw !w!upa/II::16uoA6qo II::1PU!!OJ>/ A !!!~au pp!!]n.! ·S :nJ~ws wjJU]Oclo A J.ua/saJ>/ou nos{ J.qJ.J J.u!cln~ .~ : ;OUU~SOJ pU~UpJlp o~ ar ·~OIlJ~ !wsau as a?io~o.lcl '::Ia,/0ll !J!~oclau !.'~~A>/ a::l!~J.>/ 00 pn/o~ jJAoqnp ou 'a::l!A>/nq a::l]! A -~~A jJAo>/nq ou ~6q lsnw '~ua::lpJqo J.ua/saJ>/ou nos! II::1P>/]!A~~A ou J.PO/d ·Z : ~ !.'!!cln~s Zl] op a::l!ucln~s a! nJ~wolcla~ wjJ>/s,/o>/jJ/ oN ·1 ; JN1.!5nlZ0lr
·e :
Hraje skupina dětí v místnosti nebo venku, např. při odpočinku na výletě. Postup je stejný jako při .. Pějme píseň dokola". Určený pionýr musí začít zpívat písničku, ve které se vyskytuje název nějakého zvíl'ete (např. Skákal pes, Sivá holuběnko, Už mi koně vyvádějí. .. ). Jestliže hráč žádnou takovou píseň nezná, vypadává ze hry. Vítězí děti, které zůstaly ve hře až do konce.
1'-'·
"Nač vy tu televizi máte, když se na ni nekoukáte?" kroutí hlavou paní Beránková a jde si zazvonit naproti ke Kalousům. S jejich babičkou pak na celou chodbu dopodrobna proberou včerejší program, od ranního Vysílání pro školy až po noční Hudbu z respiria, aby na závěr svorně prohlásily že to zase nebylo ke koukání.
Mám sto chutí se jich na oplátku zeptat, tedy tu televizi občas névypnou. Proč se chvíli nedívají ... třeba do akvária? proč
Ne, počkejte. Tohle myslím smrtelně Televize je úžasný vynález, ale když nevysílá nic podle mého gusta a já mám čas a náladu na koukání, sednu sl k rozsvícenému akváriu a je mi blaze. Od akvária se pochopitelně nedají čekat Tři mušketýři ani Rumcajs. Je to jen tichounká krása, jako třeba pohled na letící mraky nebo do plápolajícího ohně, a člověka při tom napadá spousta věcí. V hlavě mu najednou začne vysílat malá vlastní televize a představuje se a vymýšlí až do aleluja. vážně!
Nevěříte? Schválně to' někdy zkuste. Je přece
o hodně lepší koukat na akvárium a mít hlavě televizi, než koukat na televizi a v hlavě mít ... akvárium. -sek-
v
NEBUÚN I ~ NE cHAA
JS I TAM . JEšrĚ KLOBOU K I
KR-=sLf EVAPRŮŠKOVÁ
/AŽ J.5E t1
t1 r 5J...EU/,
ŽE ~U.5TANU PRAVA KOČiC!' M4MIJ . .
1S
"Jezděj jako blázni," I'ekl Mirek odbornicky. "Zábradlí kolem chodníku je už zase vyvrácený. Skoro každej má plný ruce práce, aby udržel auťák na silnici."
"Táta ne," řekl Honza hrdě. "Táta je nejlepší jakýho znám. Nikdy neměl žádnej malér." Zatáčkou se přehnalo další auto, Jeho koncová světla se kývala ze strany na stranu, jak auto šněrovalo od obrubníku k obrubníku. řidič,
Eva
"Malér budeme mít my," mínil Mirek ustaraně, "jestli nepůjdem hned domů." Pl'iblížil k očím
Kačírková
čtenářúm Ohníčku
P
straně
železniční
o jedné silnice byl násep, na druhé straně se zvedala strmá stráň, dole zarostlá suchou trávou. O kousek výš se černal borový lesík. Silnice tvořila v hlubokém úvoze dlouhou, táhlou zatáčku. Při kraji lesa se krčili dva kluci. Na obloze za železničním náspem se odrážela světla města, ale tady byla úplná tma. Po silnici už hodnou chvíl i nic neprojelo. Ve svitu řídce umístěných poulič ních svítidel vypadala jako matný líně tekoucí potok. Úzký chodník, vedoucí těsně pod strží, shora vidět nebylo. "Už nepřijde." Mirek strčil ruce do rukávu teplákové bundy a otřásl se chladem. "Přijde. Uvidíš." Z Honzova hlasu znělo skálopevné přesvědčení. "Chodí tudy každej večer." Natáhl krk a zaposlouchal se do tmy. "Ale dole po cestě," namítl Mirek. "Měli bysme slízt a-" "To zrovna! Táta může každou chvilku jet na večeři. Nachytá mě tady a pomažu domů. Ostatně, odtud ho uvidíme skvěle." Po silnici přefičelo auto. Jelo rychle, řidič měl v zatáčce co dělat, aby vyrovnal smyk.
16
hodinky, ale
ručičky
nerozeznal. "Už bude
aspoň
devět."
"Houby. To už by táta jel kolem. - Koukej, musíme se ho dnes dočkati Copak nechápeš? Ně kterej z těch blbounů ho pl'ejedel Těm je to fuk, takový malý bezbranný _" Dole se ozval hukot motoru, dlažba se rozezvučela pod koly těžkého náklaďáku. Tmu proťaly silné reflektory. Honza zmlkl. Světla se náhle zhoupla, ozvalo se skl'ípění brzd a zvuk pneumatik, které se tl'ely o dlažbu. Vůz se prudce stočil ke straně a zastavil. K,l uci strnuli.
"jezděj jako blázni," I'ekl Mirek odbornicky. "Zábradlí kolem chodniku je už zase vyvrácený. Skoro každej má plný ruce práce, aby udržel auťák na silnici."
"Táta ne," I'ekl Honza hrdě. "Táta je nejleplí řidič, jakýho znám. Nikdy neměl žádnej malér." Zatáčkou se pi'ehnalo další auto, jeho koncová světla se kývala ze strany na stranu, jak auto šněrovalo od obrubníku k obrubníku.
Eva
"Malér budeme mít my," mínil Mirek ustaraně, "jestli nepůjdem hned domů." Pl'ibližil k očim
Kačí rková
hodinky, ale ručičky nerozeznal. "Už bude aspoll
Zaslechli cvaknutí otevíraných dvíl'ek kabiny a rychlé kroky na dlažbě. Stanuly, pak se vrátily, dvel'e bouchly, vůz se srovnal do směru a rychle odjel. "Aikals, že tvůj táta je machr, ne?" prohodil Mirek pobaveně. "je." Honza zatvrzele odvrátil hlavu. "Heleď, teď už můžem dolů." Rozběhl se z kopečka. Mirek chviličku zaváhal, pak ho následoval. Po několika krocích mu na mokré trávě ujely nohy. Mirek si kecnu I a po zádech sjel ze strmé strállky na chodník. Když se sebral, uviděl Honzu kousek od sebe, jak se skláni nad nějakým temným, objemným pl'edmětem, ležícím na chodníku těsně u vyvráceného zábradli. "Honzo," hlesl ohromeně, "co _" Honza se narovnal a otočil k Mirkovi bílou skvrnu tvál'e. "Nehýbá se, je asi •.•" Oběma se vybavila scéna, I
devět."
"Houby. To už by táta jel kolem. - Koukej, musime se ho dnes dočkati Copak nechápel1 Ně kterej z těch blbounů ho pl'ejedel Těm je to fuk, takový malý bezbranný _CI Dole se ozval hukot motoru, dlažba se rozezvučela pod koly těžkého náklaďáku. Tmu proťaly silné reflektory. Honza zmlkl. Světla se náhle zhoupla, ozvalo se skl'ipěni brzd a zvuk pneumatik, které se tl'ely o dlažbu. Vůz se prudce stočil ke straně a zastavil. Kluci strnuli.
čtenářům Ohníčku
P
straně
železniční
o jedné siln ice byl násep, na druhé straně se zvedala strmá stráň, dole zarostlá suchou trávou. O kousek výš se černal borový lesík. Silnice tvořila v hlubokém úvoze dlouhou, táhlou zatáčku. Při kraji lesa se krčili dva kluci . Na obloze za železn i čnim náspem se odrážela světla města, ale tady byla úplná tma. Po silnici u ž hodnou chvíli nic neprojelo. Ve svitu řídce umístěných poulič ních svítidel vypadala jako matný líně tekoucí potok. Úzký chodník, vedoucí těsně pod strží, shora vidět nebylo. "Už nepřijde." Mirek strčil ruce do rukávu teplákové bundy a otřásl se chladem. "Přijde . Uvidiš." Z Honzova hlasu znělo skálopevné přesvědčení. "Chodí tudy každej večer. CI Natáhl krk a zaposlouchal se do tmy. " Ale dole po cestě," namitl Mirek. "Měli bysme slízt a - " "To z rovna! Táta může každou chvilku jet na večeři . Nachytá mě tady a pomažu domů. Ostatně, odtud ho uvidíme skvěle." Po silnici přefičelo auto. jelo rychle, řidič měl v zatáčce co dělat, aby vyrovnal smyk.
16
z
dál po silnici, kde hned za kopcem stojí nemocnice - protože co měl dělat? Telefon tady zatim nemají ••• Zpomalil krok, ale hned se znovu prudce rozběhl.
Pi'ed Jejich domem stála tátova stojedenáctka. Honza běžel kolem autobusové zastávky, nikdo tu necekal. Vyhnul se telefonní budce s rozbitými skly a věčně nefungujícím pl'istrojem a vrhl.e do hlubokého stínu pod korunami kaštanů. Sotva pl'ed měsícem tady s tátou sbírali hedvábně lesklé plody. S tátou. S jeho senza tátou, nejlepšim I'idičem , který najezdil už víc než milión kilometrů bez nehody. S tím světovým tátou, kterého mu všichni kluci záviděli, když byl u nich ve tl'ídě na besedě. Honza objal drsný kmen kaštanu, opl'el se o něj čelem a rozbrečel se. Otl'el si rukávem nos, potom zašmátral v kapse po kapesníku. Nebyl tam, ale zato mu mezi prsty zacinkalo pár minci. Když ruku vytáhl, držel v ni padesátník. Když vytáčel trojmístné číslo, úpěnlivě si pl'ál, aby tím telefon zase nefungoval. "P!'íjem," ozvalo se téměl' okamžitě. Honza zatajil dech. "V ulici Pod lesem leží zraněný člověk," vychrlil ze sebe. "Srazllo ho auto." zavěsil. Vylezl z budky a pomalu šel k domovu. Táta seděl nad novinami a dopijel kávu. Ve tvá!'i byl šedivý a vypadal unaveně. Na Honzovo dobrý večer ani nezvedl oči. Zato maminka se otočila od dl'ezu a hezky dů kladně si Honzu změl'ila. "Ty zase vypadáš," vykl'ikla rozhol'čeně. "K!:Ies byl tak dlouho?" "Nikde." Honza se opl'el o dvel'e, kolena pod ním podklesávala a pl'ed očima měl černo. To pi'ece není možné I To není pravda, to je zlý sen, jeho táta by nemohl "jendo, podívej se na něj," uslyšel maminčin rozhorlený hlas. "Takhle to už dál nejde, v po-
____ _-""'"..,_~c~r...IL OLDAICH jELfNEK
17
Zaslechli cvaknutí otevíraných dvíl'ek kabiny a rychlé kroky na dlažbě. Stanuly, pak se vrátily, dvel'e bouchly, vůz se srovnal do směru a rychle odjel. ,,~íkals, že tvůj táta je machr, ne?" prohodil Mirek pobaveně. "Je." Honza zatvrzele odvrátil hlavu. "Heled', ted' už můžem dolů. ff Rozběhl se z kopelka. Mirek chvililku zaváhal, pak ho následoval. Po několika krocích mu na mokré trávě ujely nohy. Mirek si kecnu I a po zádech sjel ze strmé stráňky na chodník. Když se sebral, uviděl Honzu kousek od sebe, jak se sklání nad nějakým temným, objemným pl'edmětem, ležícím na chodníku těsně u vyvráceného zábradlí. "Honzo," hlesl ohromeně, "co -" Honza se narovnal a otolil k Mirkovi brlou skvrnu tvál'e. "Nehýbá se, je asi ..... Oběma se vybavila scéna, "terou viděli shora pl'ed několika okalTllJ~y ; '1'atra 11t ve smyku, prudce zastavujíci, a Honzův táta ... "Musíme zavolat o pomoci" Mirek pl'iskolil k Honzovi a popadl ho za ruku. "Slylíl1" Honza stál nehybně a docela tile nad podivně zhroucenou postavou na chodníku. "Honzo!" Mirek 5 nim zacloumal. ; ,Půjdel ty? Nebo polkU tady a -" "Já půjdu!" Honza se vytrhl kamarádovi a rozběhl se směrem, kde mezi stromy probleskovala světla malého sídlině. Utíkal podle zahrádkál'ské kolonie, kam v sobotu chodili 5 tátou pro zeleninu do polévky. Minul temný blok garáží, vpravo se objevila rozzál'ená okna jejich domu. Za jedním z nich sedí táta v kuchyni u stolu a klidně velel'í, zatímco tam vzadu, ve tmě, na cestě pokryté spadaným listim, leží llověk v bezvědomí, který jeltě pl'ed několika minutami lel tl'eba taky domů ... Honza na okamžik prudce zadoufal, že táta pokraloval
dál po silnici, kde hned za kopcem stoji nemocnice - protože co měl dělat? Telefon tady zatím nemají ... Zpomalil krok, ale hned se znovu prudce rozběhl.
Pl'ed jejich domem stála tátova stoJedenáctka. Honza běžel kolem autobusové zastávky, nikdo tu nelekal. Vyhnul se telefonní budce 5 rozbitými skly a vělně nefungujícím pl'istrojem a vrhl se do hlubokého stínu pod korunami kaJtanů. Sotva pl'ed měsícem tady s tátou sbírali hedvábně lesklé plody. S tátou. S jeho senza tátou, nejleplím I'idilem, který najezdil už vlc než milión kilometrů bez nehody. S tím světovým tátou, kterého mu vllchni kluci záviděli, když byl u nich ve tl'ídě na besedě. Honza objal drsný kmen kaltanu, opl'el se o něj lelem a rozbrečel se. Otl'el si rukávem nos, potom zalmátral v kapse po kapesníku. Nebyl tam, ale zato mu mezi prsty zacinkalo pár minci. Když ruku vytáhl, drlel v ní padesátník. Když vytálel trojmístné líslo, úpěnlivě si pl'ál, aby ten telefon zase nefungoval. "Pl'ijem," ozvalo se téměl' okamžitě. Honza zatajil dech. "V ulici Pod lesem leží zraněný llověk," vychrlil ze sebe. "Srazilo ho auto." zavěsil. Vylezl z budky a pomalu lel k domovu. Táta seděl nad novinami a dopijel kávu. Ve tvál'l byl ledivý a vypadal unaveně. Na Honzovo dobrý veler ani nezvedl oli. Zato maminka se otolila od dl'ezu a hezky dů kladně si Honzu změl'ila. "Ty zase vypadál," vykl'ikla rozhol'leně. "K~es byl tak dlouho?" "Nikde." Honza se opl'el o dvel'e, kolena pod ním podklesávala a pl'ed olima měl lerno. To přece není možné! To není pravda, to je zlý sen, jeho táta by nemohl "Jendo, podívej se na něj," uslylel mamlnlin rozhorlený hlas. "Takhle to už dál nejde, v po-
NAKRESLIL OLD~ICH JELfNEK
17
slechlí době se denně toulá do noci -já na něj nestaěírri! Ta tvoje noění práce nás pl'ijde draho -" Táta konKně vzhlédl. "Slylels maminku?" zept;d se válríě, ale koutkem úst mu zacukal úsměv. ,,(:0 na to povii?" "Že ,je to fakt," odsekl Honza. Otoěil se a hmátl po klice. Tohle nevydrií - tohle ne. ,. Poěkej," I'ekl táta pl'isně. "Co je fakt - cos tím chtěl I'íct? To mi budei muset vysvětlit!' Odpovědi bylo .bouchnutí dvel'í a hlasitý dup.o t v pl'edsíni. .,On utekl ven," vydechla maminka, jako by tomtl nemohla uvěl'it. "Vidil, kam až to 5 nim doIlo 1" Hon,z a se I'ítil po schodech, oslepený slzami. Neviděl a neslylel nic, nevěděl, kam poběži, a bylo mu to ruk. Chtěl jenom pryě. Táta: ho ,d ohonil až pl'ed domem. Popadl ho za rámena, Honza se zkroutil a odstrkoval ho, až
táta ,z tratil trpělivost a vlepil mu pohlavek. "Co trojěíi?" okl'ikl ho. "Člověk má sotva bs se ,najist - pl'ed sebou celou noc za volantem - a kluk-" "Ty mál jeltě odvahu sednout do auťáku?" zaúpěl Honza. Táta ho sevl'elpevněji a pl'itáhl si ho bUž. "Proě bych neměl?" zeptal $e pbzorně. "Ty víl. Pusť mě! Já jsem tam byl - a viecko jsem viděl .. "Cos viděn" Táta ho propaloval oěima. "Žes ho pl'ejel." "Ale já jsem ho pl'.e ce nepl'ejell" vykl'ikl táta. Honza náhle ochabl. "Nelil," zdeptal. "Zastavils tam, vylezl jsi z auťáku ..... "Ale -" ozval se táta. "My jsme byli na stránl- já a Mirekl" pl'erulil ho Honza. "Hned potom jsme slezli na cestu - a on tam lelel. Mofná fe Je mrtvej!"
Táta na něj vytl'eltil oěi. "Kdo je mrtvý?" "Ten ělovlk. Ty vil - ten, co I'ikál, fes ho ne- I pl'eJel! Vfdyť ses pl'iznal, fe o něm víl," I'tikl ' Honza falostně. Táta zesinal. "Ale já ..... Chytil Honzu za ruku. "Co jste udělali? Zavolali jste nikoho - proboha! Vfdyť už je to skoro půl hodiny I" ' Běleli stejnou ,c,e stou, kudy utíkal pl'ed chvíli Honza sám, ale tentokrát ho táta pevně drfel za ruku. "Pane Horáěekl" Ze tmy proti nim se vynol'lIa drobná postava. "Honzo! Uf pl'ljeli a odvezli hojá- on-" "Kdo pl'lJel?" Táta se zastavil a pustil Honzu. "Esenbé," I'ekl Mirek horlivě. "Honzo, to Jsme tomu dali."Obrátll se k Honzovu tátovi. "My Jsme totlf mysl,eli, fe on - fa vy _" nemohl najít slova. "To Je jedno, co Jste mysleli! Co Je s tim ělově kem - fIJe?" "Jo," pl'ikývl Mirek zhnuseně. "On , by.! totlf ' jenom opilej. Usnul tam a -" Honza dál neposlouchal. Objal tátu kolem pasu a zabol'iI nos do jeho svetru • •,Tati ..... Pak zvedl hlavu. ,~Ale - cos to povídal, les ho nepl'ejel? Tys ho viděl?" . "Ano," I'ekl táta. "Proto jsem pl'e.c e zastavil, div Jsem se poprvé v flvotě nenabouralI Mairro~ val sl to rovnou pl'es silnici, tak jsem ho sebral. MáI ho na ba1k6ně v krabici." Oba kluci na něj vyvalili ol.i. "Koho?" I'ekll dvojhlasně.
I
"Pl'ecetoho Jelka, co na něj uf tolik ve.ěerů ěiháte." Táta lilácky zamrkal. "Ale měli byste ho zrtra odnést někam do lesa. Jefek není domácf zvil'e," Honza a Mirek se na sebe vyjeveně podívali. Potom se dali do smíchu.
HAVRANí DOGA Námět a scénář Ivo Pechar Kreslí Vladimír Krb
!('PR
SE C/I!.E,
!/Ě TFP-
2ÚKIÚfE 1l0tHODl//léiI./nSKOK.
fll/TI/fCO 20YIIEI(
B#ŽEL .JRff
SI/Ů.I {?I/VOP, PORR21L1 KLUCI $ é VZÉIIEH I(
I./lú)fUil. I'f~O#O L'P" TLfI.lESrLCJ, .Iél./ PRR. HI/HI -
NEle.
$
KQcŘ'íU::Y.
tl'úsrlllJEIfE i!RDŠt
"5uiF U
VODY.
ItU.s/HE
H, 'T
.,.EE-
n HElE . .. TIII( v.f1=CHt./O qll JE.PUU HIl.OI'fRDU, Rr- .sE TO LIP HUPR -: IJĚICJlO TU
'P.JOV/ JSI DRL !ZR/J/lRT II 'sRÍt rRK-HLE. ull',éeuÝ DO
I"tu's' · :c-ú.srnr "'11 STlll/tii.
T1lK.ZE :rsUPES-
VODY
IoIe"'úžES":"
IoIL'DRTIoIllSE VĚCI.' .JRSI/f?
Pf/K 5l: OO/EV/LI: CffC / LfI, Z'Rsřl í.(, C nuol? UHIJIUI .JsnE JE ClIt.E, VIP-~
n
OCR5K'O VE;KTERn: /f /lE D nO T1i?EIJI
MIKULÁŠOVY , Sempé Goscinny
PATAI,II4:
VEČEŘE PODOMÁCKU Dnes večer k nám má přijít na večei'i pan Bimbác. Pan Bimbác je tatinkův léf a pi'ijde s paní Bimbácovou, to je jeho manželka. O té večei'i se u nás mluví už bůhvíkolik dní a dneska ráno z toho byli tatínek a maminka děsně nervózní. Maminka má práce nad hlavu a tatínek ji včera odvezl na trh autem, což dělá jen málokdy. Mně se to moc libí, mám úplně pocit, že jsou vánoce, zvlálť když maminka poi'ád i'íká, že to nemůže včas stihnout. Když jsem se odpoledne vrátil ze Ikoly, vypadal nál dům úplně nezvykle - nikde ani smítko, dude vymeteno a z nábytku sundané kretonové povlaky. Šel jsem do jídelny a jidelni stůl byl roztažený a na něm tvrdý, n",lkrobený bílý ubrus a na ubruse rozestavěné taHře 5 okraji lemovanými zlatem, na kterých skoro nikdy nejime. A u každého talíi'e stála i'ada sklenic, dokonce i ty dlouhé, úzké, což mě udivilo, jelikož ty vůbec nikdy nevytahujeme ze skleníku. Ale nakonec jsem se
musel smát, protože jsem si vliml, že se maminka uprostřed toho vleho shonu spletla a dala o jeden taHi' míň. Utíkal jsem do kuchyně a maminka tam mluvila 5 nějakou pani, oblečenou do černých btů s bílou zástěrkou. Mamince to hrozně slulelo, měla moc krásně učesané vlasy. "Maminko," zvolal jsem na ni, "ty jsi dala na stůl o jeden taHi' míňl"
Maminka vykřikla, trhla sebou a potom se ke mně obrátila. "Už jsem tě mockrát prosila, MikulUi," i'ekla mi, "abys takhle nehulákal a nechodil domů jako nějaký divoch. Polekal jsi mě a já si dneska vůbec nemůžu dovolit si dát cuchat nervy." Tak jsem maminku poprosil, aby. mi to odpustila - vypadala fakt nervózně a vyčerpaně -, a znovu jsem jí i'ekl o tom talii'i •. "Ale ne, žádný taHi' tam nechybí," odpověděla mi maminka. "Prosím tě, jdi si dělat úkoly a dej mi pokoj." "Ale ano, chybí. Přece já, tatínek, ty, pan Bimbác a jeltě paní Bimbácová. To je dohromady pět, a talíi'e jsou jenom čtyi'i. To bude pi'ece trapné, až půjdeme jíst a ty nebo tatínek nebo pan Bimbác nebo paní
Kapitola z knihy Les Yacances du petit Nicolas. © Deno@I, Parl., 1964
Bimbácová tam nebude mít taHi'I" Maminka těžce vzdychla, sedla si na stoličku, vzala mě do náruče a i'ekla mi, že jsou tam vlechny talíře a že jistě budu rozumný, že takováhle večei'e je hrozně nudná záležitost, a proto nebudu jíst u stolu s nimi. Já jsem se dal do pláče a řekl jsem ji, že taková večei'e mi vůbec nepi'ipadá nudná, naopak že by mě to děsně bavilo, a jestli mě nenechají bavit se 5 ostatními, že si něco udě lám. To je fakt, no ne, řekněte! Vtom přilel do kuchyně tatínek, který se právě vrátil z kanceláře. "Tak co," zeptal se, "je vlecko hotovo?" "Není," vyki'ikl jsem. "Maminka nechce dát na stůl do jídelny můj talíř, abych se bavil s vámi. To je nespravedlivé. To je nespravedlivé III To si nezasloužím I" "Tak teďtoho mám dostl" zvolala maminka.
"Výborně, MikulUi, to se ti povedlo," řekl mi. "Podařilo se ti maminku zarmoutit. Ale to jsi chtěl, viď?"
Já jsem odpověděl, že ne, že js~m maminku zarmoutit, že jsem se jenom chtěl bavit u stolu s ostatními. A tatínek mi i'ekl, že u stolu bude děsná nuda a že jestli si n~budu vymýllet a navečei'ím se v kuchyni, vezme mě zítra do kina a potom do zoologické zahrady a pak půjdeme někam na svačinu a navíc mi uchystá nějaké pi'ekvapení. "To překvapení bude to modré autíčko, co mají ve výloze hračkái' ství na rohu?" zeptal jsem se. Tatínek řekl, že ano, a tak jsem na to přistoupil, protože mám rád překvapení a rád dělám radost tatínkovi i mamince. Maminka i'ekla, že to věděla, že už jsem velký kluk, a dala mi pusu. Bylo to zase bezva. Potom se tatínek zeptal, jestli by mohl vidět předkrm, a paní v černechtěl
ných ~atech s bílou zástěrkou vytáhla z ledničky obrovského humra, celého popatlaného majonézou jako na narozeninách mé sesti'enky Felicity, jak mi tenkrát bylo ~patně od žaludku, a já jsem řekl, jestli bych nemohl kousek dostat, ale paní v černých ~atech s bílou zástěrkou dala humra zase zpátky do ledničky a i'ekla, že to není pro ' malé děti. Tatínek se smál a i'ekl, že ho budu mít zítra k snídani, jestli zbude, ale že s tím nemám moc počítat. Dostal jsem večei'i na kuchyň ském stole - olivy, malé teplé párečky, slané mandle, pirožek a trochu ovocného salátu. Nebylo to ~patné.
"Tak a tedsi půjde~ lehnout," i'ekla maminka. "Vezmí si čisté pyža-
mo, to žluté, a protofe je jeJtě brzy, můfe~ si číst. Až pi'ijdou pán a paní Bimbácovi, přijdu pro tebe a půjdeš je pozdravit." Četl jsem právě senzační knížku, když jsem usly~el zazvonění a výki'iky u dvei'í. "Vezmi si župan, co ti dala bábinka k narozeninám, a pi'ijd dolů," volala na mě maminka. Aekl jsem, že nemám chuť tam jít, ale maminka na mě vykulila oči, a tak jsem poznal, že s ní nejsou fádné žerty. Když jsme pi'illi do obýváku, byl tam už pan Bimbác i s paní Bimbácovou, a když mě uviděli, začali jeden pi'es druhého vyki'ikovat. "Mikulál trval na tom, že vás . musí jít pozdravit," i'ekla maminka. Pan a paní Bimbácovi znovu zopakovali několik výki'iků, já jsem jim
MiLl ČTf~AAI, několika číslech Ohníč ku oznamovali, že nepřijímáme další přání do rubriky Opsáno z vašich do-
I když jsme již v
pisů
i Hledají kamarády, stále nám vaše žádosti docházejí. Ne! vyčerpáme velkou zásobu vašich přání, nebudeme zařazovat nové. Upozorňujeme, že nabídky na prodej a koupi neotiskujeme. Váš
22
Skřítek
NABfZfjf. Pohledy vánoční, velikonoč ní a koček za obr. koní (I samolepky) D. Wróblewska, 272 00 Kladno - Sítná 3052/8. Donaldy, foto koní, autoprospekty a nášlvky za foto D. Reeda, gram. desku skup. ABBA - V. Pfeiferová, ul. Govorovo 4559, 430 02 okr. Chomutov. Plak. zpěváků za známky - K.
podal ruku a i'ekl jsem: "Dobrou noci" "Jak vidíte, pi'ijímáme vás úplně neformálně, podomácku, beze všech cavyků," i'ekla maminka, "prostě v rodinném kra hu." "To nás právě těší," usmál se pan Bimbác, "taková večei'e v rodinném kruhu, to je nádherná věci Zvlášť pro mě, když musím poi'ád 'chodit na všelijaké slavnostní hostiny s nevyhnutelným humrem na majonéze a podobnými serepetičkami I" , V~ichni se zasmáli a potom paní Bimbácová i'ekla mamince, fe si vyčítá, že jí pi'idělávají práci, které má s rodinou jistě i beztoho dost. Ale maminka i'ekla, že vůbec ne, že to pro n.i byla radost a krom toho že jí pi'itom pomáhala nale služka. "To máte Uěstí," řekla paní Bim-
bácová. "Já mám na slufky smůlu.j Žádná se u mě neudrží...· ! "Ach, tahleta je pravá perla," ~vé-i holila maminka. "Máme ji už dlou·' ho, a co hlavního, zbožňuje naleho~ chlapce." . Vtom ve~la ta cizí paní v černých ' šatech a bilé zástěře a oznámila, fe' je prosti'eno. "Slával Mikuláši, do postele," i'ekl, tatínek. Tak jsem podal ruku paní Bimbácové a i'ekl jsem jí:' "Dobrou noc, paníl" a panu Bimbácovi jsem i'ekl:, "Dobrou noc, pane I" a nakonec jsem podal ,ruku paní v černých šatech s bilou zástěrkou, i'ekl jsem jí: "Dobrou noc, panU" a ~el jsem si lehnout. PI\.ELOtlLA TAMARA SÝKOROVÁ
Fojtíková, V podvdí 4, 18000 Praha 8. CHTlJf ZfSKAT. Plakáty j. Laufra Známky, foto herců a zpěváků za plak. (dle dohody) - J. Sehnouková, JIráskoK. Gotta a ubrousky - R. Roubíčková, va 16,466 01 Jablonec nad Nlsou. Foto Bříza 10,41184 p. Straškov. Obaly od D. Reeda za Donaldy - D. Šimková, žvýk. za odznaky - J. Herkner, Vesec Marxova .609,57201 Polička. Foto O. 416 u Liberce. Obaly od čokol. za 1'.0- Reeda za pohledy - J. Janasová, Olohlednice - M. Chromčáková, Čubov 62, moucká 7, 793 68 Dvorce. Velké album 75604 Nový Hrozenkov. Knihy V šeru . na známky, dále znám. zvířat a květin dávných věků, Stateční kapitáni, Velký za Donaldy, za FIX FOX, krabičky odkapitán, Albatros dle dohody - V. Ná- žvýk. - Vlad. Nýč, Nový svět 433,54700 rožný, Družstevní 354, 679 63 Vel. Opa- Náchod. Foto L. Šafránkové a H. Vontovice. Foto psů, koček, hokejistů, fot- dráčkové za nejrůznější pohledy R. Nováková, Purkyňova 3, 11000 balistů za foto nebo plak. skup. ABBA Š. Míčková, Zahradní 862, 386 01 Stra- Praha 1. Známky ze zánioří za Donalkonice. Nepoškozené tlbrousky dá dle dy - j. Liška, sídl. Svobody 4/9, 796 01 dohody - J. Aehořová; Kostelní 16, Prostějov. Foto z filmu Sedm stateč 17000 Praha 7. Na 70 různých pohledů ných (dle dohody) - f. Padušáková, za plak. Neckáře, Reeda, skup. ABBA, nám. Kub. revoluce 27,'100 00 Praha 10. obr. Vinnetoua - M. Součková, Rybář ská 21, 6300 Brno.
MíZA Je %dzralncf krev stromu. Teče pflvným, . prufným lýkem Jako flvd 'ek~ od listů k lepkavým pupencDm, k sem{nkům . schouleným do hrbolatých obalil I k neltenčlm vldskllm ko'ene hluboko pod zem. Konnky posllaJ' na oplcftku IIstDm ';odu bohatou na i/vlny %půdy. Podivuhodnou sIlou vytlačují tu vodu , kmenein nahoru af k vodnlm skullndm na okrajl listů. Nitrem lemene tak proudiod Jaro do pod%lmu vlastni dvi flvé 'eky•.Te!ou bez p'estcfnl, ve dne I v noci, Jako krev fl/oml a tepnami v lidském .tité. Jedna 'eka teče dfevem nahoru k nebf.á druhcf lýkem pod zem.
Chápejte me 'V
IW
cn cn
ce ca
Tak nevim,lestli vás mám pozdravit francouzsky nebo anglicky. Já jsem totiž původem Francouz a dodnes žiji ve Francii moji četni p!'íbuzní. Ale roku 1866 dovexli mé pl'edky do Anglie, tam je prollechtili a zasloužili se o světové rodíl'ení a velkou oblibu našeho plemene. Takfe teď nevim. Když nás potkáte na ulici, asi se podivíte, co je to za podivného velikého a strakatého jezevčíka. Taková trapná zá měna je velice častá i kdy! politováníhodná. My basseti toti! nemáme s jezevčfky vůbec nic sp olečného, dokonce ani určení ne. Oni jsou nornici, kdefto my jsme v!dycky patl'lII mezi honiče. Vlak byste taky tělko hledali díru, do které bycho m se velli. Měl'íme sice v kohoutku jon asi 35 cm, ale jsme mohutní, nale váha se pohybuje kolem 20 kg. Za svůj nápadný vzhled j xa své jméno vděč íme svým krátkým nohám bas znamená totiž francouzsky nízký, a to my KRESLI ~ PIŠE FANEK FO,.TÝN
tedy jsme. Původně měl každý kraj ve Francii své vlastní plemeno basseta, zkrátka bylo jich moc a kaidý byl jiný. Společným znakem byly právě ty krátké nohy, dlouhé uli a uplatněni pl'l lovu. Angličti chovatelé nám spolu s krví anglických barvá!'ů, bladhoundů, dodali na důstojnosti - nadělaly se nám na obličeji hluboké vrásky a dostali jsme ten smrtelně vážný, melancholický pohled, který je vedle předlouhých sametových ulí ndím hlavním půvabem. Za své nynějli zbarveni, bílé se žlutými skvrnami a černou dekou na hl'betě, vděčíme také Angličanům. K lovu uf nás tak moc nepoužívali, vlak mají vlastnich loveckých plemen dost, ale zato jsme postoupili na uznávané, distingované společníky člověka. To víte, francouzský původ se nezap!'e, takt a larm máme v krvi • .A tó\k jsme se pomalu v této funkci rozlí!'ili po celém světě. Jsme totiž stejně chyt!'í. nebo jeltě chytl'ejlí než jezevčíci, ale nemáme jejich %Iozvyky. Rádi a ochotně se učíme a člově ku, kterého máme rádi, uděláme pomyllení. Jsme kliďasi od nátury a snadno se p!'izpůsobime kafdým podmínkám. Máte nás vidět, jaks klidem Angličana - něčím jsme p!'ece jen za těch sto let v Anglii načichli - kráčime po praiské ulici a ani v nejmenlím nedáváme najevo, fe jsme si vědomi obdivných pohledů i kritických poznámek kolemjdoucích. Ovlem, pro své krátké nohy a ustaraný v%hled se nelíbíme kaidému, ale věl'te mi. jsme plemenem, které má budoucnost. Patl'íme tnHž mezi ty psy, ktel'í dokážou uspěchanému a ve stísněných poměrech velkoměst !Ijicimu člověku poskytnout maximum potělení, p!'íjemnou společnost, klid a věrné pl'átelstvi - a minimum obtíií, námahy a nemilých povinností. Takže ai nás pl'íltě potkáte, nel'íkejte: Koukejte. to je divn ý jezevčik, ale: Podívejte, bas set hound - pochád z Francie, prollechtill ho v Anglii - a teď si vykračuje po pražském chodníku, jako by se ne chumelilo.
PfšE HELENA KHOLOVÁ - KRESLi VLADIMiR KRIl.
SLOVA ZASV~CENÝCH dokazují, že cesta k vítězství začíná mnohem dl'ív, než sjezdal' proskočí na startu ramenem elektrické časomíry. .. Vyhráno musí být už před startem I" tvrdí Klammerův trenér Kari Kahr. .. Vlichni sjezdal'i mají pl'ed startem tak napnuté nervy, že nejsou ani schopni pořádně si zapnout vázání. V tomto stavu je snadné je něčím lokovat, vzít jim sebevědomí."
Sám Kahr je mistrem v psychologických válkách. Dokázal to v roce 1974 na mistrovství světa ve Sv. Mol'ici, kam pl'ivezl rakouským sjezdal'ům na start . údajně ..zcela speciálně pl'ipravené lyže" vrtulníkeml Soupeři byli zdělení, Rakulané triumfovali - obsadili první, druhé, čtvrté a lesté místol Rok nato vyleplil v Ga-Pa svůj trik s vrtulníkem tím, že Klammerovy lyže zahrabal jeně do sněhu, aby měly stejnou teplotu jako trať. To nikdo nikdy neviděl a Klammer vyhráli Pl'ed olympiádou v Innsbrucku byly rakouským esem v rukávu, které mělo brát soupeřům jistotu, lyže s dírou ve Ipici. Klammer se s nimi nechával ochotně fotografovat a mnoho soupel'ů začalo věl'it, že mu jeho firma skutečně vymyslela kouzelné lyže. Ale mohou nějaké kouzelné lyže existo~ vat? Jisté je, že pl'ední sjezdaři světa dostanou od výrobců lyže dokonalé. Když se jich novinál'i zeptají, co soudí o svých sjezdov-
kách, kaldý I'ekne: ..Já mám nejleplí lyže na světě I" Zdá se to být reklama, ale ve sjezdu je to upl'ímné pl'esvědčení. Experti tvrdí, že v této alpské disciplíně dává závodníkovi důvěra k lyžím sekundu k dobru I Proto vlichni pl'es léto na ledovcích Alp pečlivě vybírají z velkých sérií pár, který se jim zdá absolutně nejrychlejlí. Švýcar Rolland Collombin v sezóně 1974 a po něm Franz Klammer triumfovali ve dech závodech na jediném páru lyži! .. První, co za dlem udělám," pl'iznává Franz Klammer, .. je, že odepnu lyže a okamžitě je dám svému technikovi, který je uloží na bezpečné místo. Mohu dostat nových lyží kolik chci, ale jen o jedněch jsem pl'esvědčen, že jsou na vyhráváni1" Sjezd, balancující v některých úsecích trati stotl'icetkilome~rovou rychlostí na hranici rizika, je válkou nervů. Zázraky se ani v něm nedějí, kouzelné lyže neexistují, ve vyrovnané konkurenci dak vyhraje ten, kdo udělá nejméně chyb. A častěji chybuje ten, kdo ztratí klid, kdo si nevěl'í. Nejde jen o tu sekunudu, kterou ubírá z času víra ve vlastní lyže - to by byla pl'ilil hrubá míral Závody se dnes vyhrávají o setiny sekund. Nejtěsnějlí vítězství historie velkých sjezdal'ských závodů zažilo Ga-Pa, kde Franz Klammer porazil Gustava Thoeniho o pouhou setinu sekundy, což v pl'epol:tu znamená, že pl'l společném startu by byl v dli dl'ív o 28 cm I (mk)
NETRADiČNí KRASLICE . ..... ;: f;0-... ·!'~.t
I,
. . .'.;:. ....
.",
fl
,
~ ~.
,'"
.
~
,fl
1f
Velikonoce - svátky jara. Představa slunce a zeleně. Tráva má svěží barvu. objevují se něžné květy sněženek, sasanek. petrkličů, konvalinek a narcisů. V!echno zá"í barvami a my dostáváme veselej!í náladu. Chce se nám ven do přírody, chce se nám něco. tvoi"it. Za výlohami i v ulicich měst se objevuji kole kraslic a pomlázky. Kraslice se nám libí, ale my si chceme udě lat na velikonoce svá. netradiční malovaná vajíčka. Maminku poprosíme o vyfouklá vajíčka. Když jich máme dost, můžeme začít s praci. V drogerii si zakoupíme barvy na vajička. která podle návodu na sáčku obarvíme. Některá necháme bílá. Malovat můžeme různou technikou. Třeba tradični voskovou: Rozehl'átý vosk se nanUi na vajičko, tvo"í se různé ornamenty a po zaschnutí vosku se teprve vajičko obarví. Nakonec se vosk odstraní a kraslice je hotová. Druhou technikou je !krábánf. Z obarveného vajička se vy!krabují jehlou nebo hrotem malého nože hvězdice, květy atd. Obě techniky jsou hezké, ale vyžaduji také notnou dávku trpělivosti. My si můžeme zvolit něco mnohem lehčího. Bílá vajíčka umyjeme opatrně v mýdlové vodě. To proto, abychom z nich odstranili veškerou mastnotu. Potom na ně tl'eba barevným fixem malujeme to, co chceme. Květy, stromy. lístečky ... Nakonec jen vajíčkem protáhneme barevnou stužku. A chceme-Ii mít na velikonoce i krásnou kytici. naI'ežeme si asi tři neděle pl'edem proutky bi"ízky, tře~ně nebo forzýtie, a když nám rozl
-m-
/ (rendlík; pták, který by ve vzduchoprázdnu nemohl žít; uzel na hadici přivádějící vzduch do skafandru; květi náč; po~tovní schránka; záplata na skafandru; vlajka, která by ve vzduchoprázdnu nemohla vlát; komín; letadlo; okenice; ryba ve skafandru; dýmka v druhém skafandru; mrak v meziplanetárním prostoru)
l~r SJA3fso ·.1VAJO ;tNHOZOd 35 J~V.15 ·JNY}!.1 -35 OH;tNHJH53A 0.10H -0.1 n)lzyHso VN S30rVN
IlS01VNAOHS3N
I
81
· ••
~redakční
• • • • •
• : • • • • :
řazujeme.
- Madam, ty bankovky jsou nějak navlhlé, I'iká prodavač ve zlatnictví. - Ano, ano, manžel plakal, když mj"· je dával •••
Důležité je, že na všechny dopisy nemůžeme odpovídat. Některé vyřídíme v naší ponožce, některým dětem na dotazy odpovíme přímo. Nemůžeme se však vyjadřovat ke
každému vtipu, který pošlete - zda se nám líbí, nebo ne. Vtip je buď zařazen, a pak ho po určité dQbě, nejdříve za čtvrt roku, najdete v Ohníčku, nebo je vyřazen. Je to jako sportka - vsaď a vyhraješ, nebo taky ne. Nezlobte se na nás, že ně kdy nedos~nete odpověď. Není to v lidských oni žížalích silách. Musíte to brát jako hru. A nakonec vás ještě chceme požádat, abyste nám prominuli, když se výjimečně stane, že se objeví po určitém čase podobný nebo stejný vtip. V tom množství si zařádí tiskařský šotek a uličnicky nám vtip podstrčí. Protože je stále pročítáme a vybíráme, většina je dobrých, stane se, že se přehlédneme. Chybovati je nejen lidské, ale i žížalí. Takže to berte jako hru.
Sámoška a spol.
Lenka Aubrechtová, Čáslav
Ivan.a Grollmussová. Chotlliov •
vici? - Prosim kosodl'evina. - A jak jeltě? ?l? - KlečI - Proč mám klečet? ptá se provinile Martin. .
• : • • • • :
•
Máte nějaké ú1ednI paplry na toho
koně?
- To nemám, ale mohu vá. ujistit, fe ten kůň jehě nebyl trestaný' Petr Kovalllk. České Budljovice
•
• • • • :
V knihkupectví žádá malý Péťa Tfi Iva Kloutova. Praha 7 • mulketýry. • • - Bohužel nemáme. • - Tak mi dejte alespoň jednoho .•• - Jano, proč se tl'e kočka lidem o • Marta Součková, Hradec Králové nohy? • - Protože výl nedosáhne... :
•
Martina Horáčková, Mllnlk • _ - - - - - - - - - - - - - -..
•
*
- i'rosím jedno nové kol'ení, žádá. zákaznice učně za pultem. • - Ano, ale úplně nové už není, má- • me je tu měsic... •
• • •• • • • - Martine, jak se I'íká horské boro- • • -
ponožky žížaly SáJnošky
MOJE MILÉ. KAMARÁDKY KAMARÁDI, zase už je ponožka plná, dokonce mi volají děti telefonem, kdy dostanou odpověď na své dotazy. Mějte strpení, nějak se nám s vašimi dopisy nedaří držet krok, tedy žížalí lez. Jirka z Křenovic se ptá, a bude to zajímat jistě mnoho z vás, co dělá me s vtipy, které se nám nelíbí. Vzala bych to opačně: vtipy, které se nám jednoznačně líbí, dáváme do desek "K otištění". Je jich naprostá většina, tedy mnoho, a proto musíte na otištění trpělivě čekat. Pak jsou vtipy, které se nám líbí méně, ale které by po úpravě šly zařadit - ty jdou do prvního kola další soutěže. Ještě je i druhé kolo, kdy je sice menší naděje, ale přece jen ještě mohou být vybrány. Pak jsou vtipy, které jsou známé, které už byly dokonce otištěny v Ohníčku, nebo které vyšly v krátkém období jinde nebo byly vysílány v televizi. Tyto a vtipy vysloveně nevhodné pro dětský časopis vy-
. ••
•• •• • : Aidič natáčí klikou staré auto. Jeho :
• počínání sleduje požárník. Motor ne • a ne naskočit. • - Prosím vás, jděte pryč, nebo mi to : nikdy nechytne... •
Solia Ullová, Praha 8 •
•• • • - To Jsi rád, fe jsi
ukončil
: - Copak já. Škola! •
Mirek Krucina,
•• • • Je horký den, vojáci • : • • • • :
••
• • • :
••
školu, že? • •
Český Tllln
pochodujf po cestě. Vojín Pepík prohodí: - Škoda, že tu není nU tlustý kuchal'l - Proč? Mil hlad? - Ne. Ale mohl bych pochodovat ve stínul
:
•• • • : • • • •
Bud opatrný, Bobíku
Jitka Kovalllková, České Budliovice : 1-_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _""
••
••• •
•• •• • ••• ••• •• •• •• •• •• •• •• •
•• •
•• •• ••• •• •• •• ••• • ••• •• •• • ••• •• •• ••
•• • • • : • •
•• ••
Pan "Iuťásek nastoupil do patrové• • 4 • ho autobusu. Dole nebylo místo, tak • ho poslali nahoru. V mžiku byl zpát- • ky. . • - Copak, ani tam není místo? • - Ale jo, jenže tam není I'idičl : Jana Molnárová, Vald. MeziPlll •
•• •• Odborník
•
••• •
r----------------------------~ ·V naší republice žije : ónů obecenstva. •
15 mi/i-
.
JanaQMatoulová, Pertoltice
•
•: Oáza je stud na v•poušti, ve které žijí lidé.
•••
Neutěšuj mě, já takhle sl prohlédl galerii jistého • mám vypadat • muže a lekl: • - Bohužel, s tEm Rembrandtem vds : musím zklamat. Obraz není ani pade• sdt let starý. - Proč stojí ten čáp pol'ád na jedné • - Ale to nenf důležité, hlavni že Je to noze? • Rembrandt... - Prosím tě, kdyby zvedl i tu dru• Martina Skálová, Plzeň hou, tak by upadl . : . J~roolava Hnojoká, ~tidrá :
•
přes
Petr Kielar, Nová Veo
•
p.
Pleli
Praotec Cech měl jeskyni, která se jmenovala ~íp. Hana Mr6zková, TPinec VI .
•
Před naším domem stojí lavička, je už stará a ztrouchnivělá. Sedává • • na ní babička. Tatínek ji chce dát •• do dřevníku.
••• •• •• •
•• ••
••• ••• r-------------------...., • •• jsme si práci, •• on myje a já utírám • •• •• • • ~---------------------------~ •• •• Na rodičovském sdrulení I'íká jedna: r ••• : : maminka: • •• Pane vrchní, co to plave v polévce? • • - Soudrulko učitelko, nU Bohou~ • _ Nic, p a n e ! . ' . je moc hodné dítě. Kdyby někdy zlo- • _ Tak vidíte - a Jd Jsem sl objednal 1'0- • • bil, stačí potrestat jeho souseda,: ••• lévku s knedlíčkyl . . : Bohoulek se lekne a dá pokoj... • Jana Svobodová, Vitrulice : • Vira Miková, HavlPov • •• ~ •• • • • • • •• Paní Nováková ukazuje manlelovi : Oznámení u vchodu vělového do- • značku Zákaz v j e z d u . . mu: • •• _ Tuhle ulici mám nejraději. Tady. - Výtah se porouchal. Nejbliní vý- : Podívej, mami, jak nepotkU ani k o l o . . . : tah v sousedním domě vpravo.... • Oskar sklízí ze •• Jana Bolková, Ostrava 5. Nevytahuj se, ty Jaroolava Hnlzdilová, Kladno 2 • stolu • ••• • •• • ••• 29 • •• • .j • Rozdělili
• : • • • •
Malá Věrka je 5 maminkou u lékal'e. Dívá se po pacientech v čekárně a _ Kamaráde, autičko mU pěkný,. najednou povídá: malý, ale chtělo by to větlí kolal • - Hele, mami, to jsou krásný tl'i _ Proč, prosím tě? • dvojčata, vid? yb se tl' nedíval I jezevčíci do ok- •• • - A Vladimlra Ottová, Liberec 14 • na ... Eva Zelená, JindPichov na Mor. :
·
Jenka KolaPlková, Dolnl Lhota
.
.
.
tGs,. ..
pěkně
umělčel
:
L-___________________________________~
•
•
~--------------------------~
~
I
ŠKOLA HROU Rozluštění
T
ze strany 1 O
Na obrázku jsou tyto hudebn í nástroje: flét na (1), klarinet (2), fagot (3) . Fouse k hrál na kla r inet - 1. úkol. 2. úkol: takto by mohla vypadat bál aneb Písnička pro kočku .
;$ 1.
+
I í
Y"'D'
F""
eb)'8tejt. jak 'OU6_
II
t I
II
1 I
písnička Kočičí
II
I I
IUcillky,
povídá
Mou.rueč ek,
" "'1
" , ., . .
p""
'Ii
I
ho !
t l. ... .ce .. Ček.
tlapi Alq
II.a
n platal
... kb
11
De t.
OHNíČEK - zábavný čtrnáctidenik. Vydává česká ústřední rada PO SSM v Mlaalé frontě. - Šéfredak, torka Marie Lapáčková. - Zástupkyně šéfredaktor .. ky Eliška Knotová. - Výtvarná redaktorka Věra Faitová. - Redakce U Sovových mlýnů 9,11836 Praha I, telefon 532857. - Tiskne Polygrafia, n. p., závod 1, Praha 2. - Cena Kčs 1,60. - Rozšiřuje Poštovní novi-
nová služba. Objednávky a předp'atné přijímá ad-
ministrace PNS, poštovní úřady a doručovatelé. Vámi nevyžádané rukopisy nevracíme. - Toto číslo dáno do tisku 24. 1. 1978, vyšlo 10.3. 1978. <;) Mladá fronta
~ 'U ~ O
....a.
'Z
O Q
'A,.
I umělý člověk
ohrazený les mužské jméno druhy působnosti řemeslník čtyřruký
savec vodní pták
CO ZMIZELO?
pečivo
tajenka - lesní strom aJ !"
-OJoq 'Dqalll:J ''1a:JDJ 'a:J,do ':IpA0>i 'J..J -oqo 'laJD)I 'DJOqO '~oqoH ; JUj~!nlzoH
KDYŽ SE DOB~E PODfvÁš NA OBRÁZKY, ZJISTfš, ŽE JEDEN P~EDM~T NA DRUHÉM OBRÁZKU CHYBL KTERÝ?
INDEX 47 OH
