Co je normální váha, nadváha, obezita

Noviny pro prevenci a léčbu obezity 15. března 2007

2/2007

Co je normální váha, nadváha, obezita Obezita – slovo, které je v posledním desetiletí skloňované snad ve všech pádech. Mnozí z nás si však pod pojmem „obézní“ představí něco jiného. Pacientky s poruchami příjmu potravy si pod pojmem „obézní“ představí 60kilového člověka, naopak pro jiné začíná obezita až hmotností daleko přes 100 kg. Jak to tedy je?   K určení, zda je člověk obézní, se používá několik metod. Dnes nejrozšířenější a nejlehčí metodou je určení tzv. body mass indexu (BMI) – hmotnost/výška v m² - tzn., že pokud měřím 160 cm a vážím 54 kg, pak se tento index počítá: 54/1,6 ². Podváha je pod 17,5 kg/ m², normální hmotnost je mezi 17,5–25 kg/ m², nadváha mezi 26–30 kg/ m². Obezitu poté dělíme do několika stupňů: 1. stupeň BMI mezi 30–35 kg/  m², 2. stupeň BMI mezi 35–40 kg/ m² a 3. stupeň BMI nad 40 kg/ m².

  Avšak pozor – ne každý s vyšším BMI je obézní. Jako příklad uveďme kulturisty či jiné sportovce. Jejich BMI je někdy v oblasti nadváhy až obezity, ale to neznamená, že tito lidé jsou obézní. Vyšší hmotnosti je u těchto jedinců způsobena vyšším zastoupením svalové hmoty.   Z tohoto důvodu někdy stanovení BMI k  posouzení, zda je jedinec obézní či ne, nestačí. Doplňujeme ho tedy stanove-

ním množství tuku v  těle (viz tabulka). Toto měření se provádí např. pomocí tzv. bioimpedance (velmi často se s tímto měřením můžeme setkat např. v lékárnách či na ulicích). Zde je ale nutné zdůraznit, že měření pomocí bioimpedance je spíše orientační. Daleko přesnější je stanovení procenta tělesného tuku pomocí kaliperu (v ordinacích obezitologů, ale i praktických lékařů). Úplně nejpřesnější je pak stanovení procenta tělesného tuku pomocí magnetické rezonance. To se však v běžné praxi neužívá z  několika důvodů – takovéto vyšetření je relativně drahé, jsou na něj dlouhé čekací doby, ale hlavně toto vyšetření trvá asi 30 min, pacient je v relativně úzkém tunelu, což rozhodně není nic příjemného pro obézního pacienta, který v tomto „tunelu“ má málo místa. Množství tělesného tuku kolísá přes den. V důsledku tohoto kolísání může docházet v různou denní dobu k rozdílným výsledkům, proto by se procento tělesného tuku mělo měřit vždy ve stejnou denní dobu, aby nedocházelo ke zkreslení výsledků vyšetření. To platí i pro vážení hmotnosti. Hmotnost se během dne postupně mění v  závislosti na příjmu tekutin. Nemá smysl vážit se 3x denně, neboť zcela jistě dostaneme 3 různé výsledky, což může mít u některých pacientů demotivační dopad (váha většinou během dne roste a pacienti si poté

Tělesný tuk – % ženy

Tělesný tuk – %  muži

věk

výborný

dobrý

průměrný

vysoký

výborný

dobrý

průměrný

vysoký

20-24

18,2

22,0

25,0

29,6

10,8

14,9

19,0

23,3

25-29

18,9

22,1

25,4

29,8

12,8

16,5

20,3

24,3

30-34

19,7

22,7

26,4

30,5

14,5

18,0

21,5

25,2

35-39

21,0

24,0

27,7

31,5

16,1

19,3

22,6

26,1

40-44

22,6

25,6

29,3

32,8

17,5

20,5

23,6

26,9

45-49

24,3

27,3

30,9

34,1

18,6

21,5

24,5

27,6

50-59

26,6

29,7

33,1

36,2

19,8

22,7

25,6

28,7

>60

27,4

30,7

34,0

37,3

20,2

23,7

26,2

29,3

myslí, že během dne přibrali, a že je tedy jejich dieta neúčinná). Doporučuje se vážit se asi 2x týdně ve stejnou denní dobu, nejlépe po ránu.   Ženy mají „od přírody“ asi o 5 % tělesného tuku více než muži. Toto vyšší zastoupení tělesného tuku je způsobeno pohlavními hormony - estrogeny a progesteronem. O něco vyšší množství tělesného tuku u žen je důležité k nastartování menstruačního cyklu a následné možnosti otěhotnění. Co tedy říci na závěr?   S  nadváhou a obezitou má smysl vždy bojovat, neboť každý zredukovaný kilogram je „investicí do Vás“. Jako první krok si právě můžete stanovit body mass index a zjistit, zda jste opravdu obézní či ne, zda redukci hmotnosti opravdu potřebujete, nebo zda Vám chybí „pouze“ pravidelná pohybová aktivita. Jako druhý krok je nutné Vámi kriticky zhodnotit, zda jste schopni redukovat hmotnost sami doma, bez pomoci, nebo zda je pro Vás výhodnější redukce hmotnosti pod odborným dohledem obezitologa, který by se měl stát Vaším rádcem při možných počátečních nezdarech. MUDr. Jitka Housová, Ph.D. III. interní klinika 1. LF UK a VFN

2 – ROZHOVOR

2/2007

Marie Kunešová: Na epidemii obezity mají hlavní podíl vnější faktory, tedy nezdravý životní styl Ať už člověk má nebo nemá genetické vlohy k přibírání na váze, vždy musí dbát na energetickou rovnováhu, tedy na vyrovnaný poměr mezi příjmem a výdejem energie. Pokud toto člověk dodržuje, nemusí se obávat striktních omezení v jídle. Všimla jsem si, že Endokrinologický ústav má oddělení obezitologie, které se zabývá problematikou obezity. Co je jeho hlavní úkol, na co se zaměřuje především?   Na tuto otázku bych odpověděla trochu ze široka. Obezitologické centrum v  Endokrinologickém ústavu je součástí sítě obezitologických center, která vznikají z  popudu České obezitologické společnosti v  každém kraji České republiky. Nyní tato centra fungují v  Praze,  Hradci Králové, Plzni, Brně, Ostravě, Olomouci a centrum by se mělo objevit i v Českých Budějovicích, zahrnují velkou spádovou oblast pacientů. Úkolem těchto center je péče o pacienty s těžkým stupněm obezity. Pacienti sem přicházejí na doporučení svého praktického lékaře nebo lékaře specialisty (diabetolog, endokrinolog, kardiolog, ortoped apod.). V rámci léčby obezity jsou používány všechny dostupné metody, tedy kombinace diety, kontrolované fyzické aktivity a změny chování, doplněné dle potřeby farmakoterapií, popřípadě chirurgickou léčbou ve spolupráci s  pracovišti specializovanými na bariatrickou chirurgii.   Česká obezitologická společnost má vytvořenou koncepci péče o pacienty s  nadváhou. Pro nejtěžší formy obezity jsou k  dispozici výše zmíněná obezitologická centra. Pro závažnější pacienty s  obezitou jsou postupně budovány obezitologické ambulance na úrovni okresu. V tuto chvíli nejsou ambulance všude tam, kde bychom chtěli, ale situace se zlepšuje. Probíhá postgraduální školení lékařů, kteří se chtějí věnovat léčbě obezity. Lehčí stupně obezity by měl monitorovat praktický lékař a pacienty posílat do Zdravotních ústavů, které pracují v každém kraji a zřizují nutriční poradny, nebo nasměrovat do sítě redukčních klubů na kvalitní komerční aktivity v oblasti redukce hmotnosti (např. STOB – společnost Stop obezitě paní doktorky Málkové).

Můžete mi říci, jaké jsou úkoly a cíle České obezitologické společnosti, jejíž jste předsedkyní?   Česká obezitologická společnost České lékařské společnosti JEP vznikla v  roce 1994 z  obezitologické sekce Endokrinologické společnosti ŠLS JEP. Společnost sdružuje lékaře se zájmem o téma obezitologie. Jelikož je obezita široký problém společenský i zdravotní, zahrnuje nejrůznější medicínské obory. Členy společnosti jsou proto internisté, kardiologové, diabetologové, pediatři, praktičtí lékaři a mnoho dalších. Mezi členy společnosti patří i psychologové, dietologové, dietní a zdravotní sestry. Hlavním cílem společnosti je tedy mezioborová spolupráce. Při léčbě obezity se uplatňuje otázka výživy, fyzické aktivity, ale i psychologické pomoci pacientovi. Dnes se stále více v léčbě obezity používá bariatrická chirurgie, což je chirurgická metoda léčby obezity (pomocí chirurgické operace). Česká obezitologická společnost má proto sekci bariatrické chirurgie, která je společná s  Chirurgickou společností. Spolupráce obezitologů a bariatrických chirurgů je v  České republice na vysoké úrovni a Česká obezitologická společnost ji považuje za prioritní. Myslíte si, že opravdu za všechno můžou geny? Tedy jednoduše, kdo má obézní rodiče, nemá šanci být štíhlý?   Ne, rozhodně to tak není. Genotyp člověka (genetické vybavení) se mění velmi pozvolna a pomalu, přesto výskyt obezity ve společnosti v posledních několika málo letech velmi vzrostl. Na epidemii obezity mají hlavní podíl vnější faktory, tedy nezdravý životní styl – nevhodné stravování, sedavý způsob života. Ať už člověk má nebo nemá genetické vlohy k přibírání na váze, vždy musí dbát na energetickou rovnováhu, tedy na vyrovnaný poměr mezi příjmem a výdejem energie. Pokud toto člověk dodržuje, nemusí se obávat striktních omezení v jídle. Pokud ale člo-

věk dopustí velkou nadváhu a má k tomu ještě genetické sklony k přibírání na váze, tak v případě, že se rozhodne pro redukci hmotnosti, musí počítat s přísným režimem a omezením. Jaké jsou největší omyly mezi veřejností v léčbě obezity?   Největším omylem je chtít zhubnout velmi rychle. V takovém případě lidé užívají extrémních prostředků k redukci hmotnosti, hladoví nebo nadměrně cvičí. Toto nasazení jim nemůže dlouho vydržet, po čase se vracejí ke starým návykům a hmotnost opět roste. Není důležité rychle zhubnout, ale pozvolna měnit své stravovací a pohybové návyky a udržet si dosaženou váhu. Kde získávají vaši pacienti informace o možnostech hubnutí?   Ještě před první návštěvou ambulance Obezitologického centra pacient vyplní jídelníček a dotazník. Toto vše lékař vyhodnotí. Na základě toho, jak vypadají stravovací návyky pacienta, vytvoříme adekvátní jídelníček, jídelníček „na míru“. Pacienti dále dostanou návrhy jídelníčků, jídelníčky pro inspiraci. Vždy se snažíme vycházet z  finančních možností pacienta, z  místa bydliště, jeho pracovní aktivity. Náš přístup k  pacientovi je hodně individuální. Co byste ráda vzkázala čtenářům na závěr?   Ať nepoužívají extrémní metody, pokud chtějí zhubnout. Vždy je lepší zamyslet se nad svým jídelníčkem a sedavým způsobem života a své návyky měnit v  rozumné míře. Pokud již trpí vysokým stupněm obezity nebo mají nejrůznější zdravotní problémy v  důsledku nadváhy, ať vyhledají pomoc odborníka, který jim poradí a pomůže zredukovat váhu bez dalších zdravotních rizik. Paní docentko, děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho pracovních úspěchů. Dana Fragnerová

Doc. MUDr. Marie Kunešová, CSc., vedoucí oddělení obezitologie Endokrinologického ústavu v Praze a předsedkyně České obezitologické společnosti Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, poté se věnovala internímu lékařství. Od počátku 80. let se věnuje léčbě obezity. Tento profesní zájem ji přivedl až k atestaci z endokrinologie, z oboru, který velmi úzce ovlivňuje léčbu obezity. Do roku 2002 pracovala postupně na IV. a III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se zabývala dietní i medikamentózní léčbou obezity, epidemiologií ve vztahu k výskytu obezity v České republice. Od roku 2002 je vedoucí Obezitologického centra v Endokrinologickém ústavu v Praze, které poskytuje ambulantní péči pacientům s těžkou obezitou, učí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

2/2007

HISTORIE OBEZITY – 3

Obezita a starověk Starověkem rozumíme období od 4 tisíc let před naším letopočtem až do roku 476 našeho letopočtu, kdy zanikla Západořímská říše. Toto období je typické velkými zvraty a vznikem pradávných civilizací - v oblasti předního východu je to Mezopotámie, v oblasti řeky Nilu Egyptská říše. Na území Evropy to pak bylo starodávné Řecko a Řím.   Život ve starověku doznal velké změny od života v pravěku. Pravěcí lidé, kteří neznali zemědělství a živili se zejména lovem a sběrem plodů, velmi často putovali za potravou. Starověk je typický objevem zemědělství a pěstování obilí. První zmínky o pěstování obilí pocházejí z období mezi 12 000 - 5000 lety př. Kr. Pěstované druhy obilí se různily podle oblastí, kde byly pěstovány. Z dochovaných zpráv víme, že starověkými lidmi byla pěstována pšenice, ale i ječmen, planý oves. V Asii a jihovýchodní Indii pak byla pěstována rýže. Objev zemědělství umožnil starověkým lidem usadit se „na jednom místě“ a zemědělství svými pravidelnými výnosy v  neposlední řadě umožnilo populační explozi, neboť uživilo více lidí než lov a sběr plodin. Předpokládá se, že v důsledku zemědělství se starověká populace zdvojnásobila. Prodloužila se též střední délka života. Kromě obilí znali lidé ve starověku též luštěniny, sezónně pak jedli ovoce a zeleninu. Maso konzumovali čerstvé nebo sušené. Ve starověku na rozdíl od pravěku lidé též začali chovat zvířata. Mléčné výrobky (mléko, máslo, sýr a tvaroh) se proto staly pravidelnou součástí jídelníčku starověkého člověka. Starověký Egypt   Obezita nebyla starým Egypťanům úplně cizí. Studium královských mumií odhalilo kypré tvary nejen u žen (královny HenutTawy a Inhapy), ale i u mužů. Obezita byla mezi staroegyptskou „vyšší třídou“ poměrně častým jevem, ačkoliv na ni bylo obecně nahlíženo jako na něco nepatřičného. I výzkum kožních řas u mumií egyptských faraónů Amenophise III. a Ramsese III. prokázal, že oba panovníci byli tlustí. Že se jednalo zejména o vládnoucí či bohaté vrstvy obyvatelstva, je zřejmé z tehdejšího jídelníčku prostých lidí, ze kterého se opravdu příliš ztloustnout moc nedalo.

  Nejdůležitější potravinou ve starém Egyptě byl chléb. Ten byl pečený převážně z pšenice. Co je velmi zajímavé, je to, že mouka na tento chléb nebyla mletá tak najemno, jako je tomu dnes, ale obsahovala i mikroskopické částečky křemene a dalších nerostů, které se do mouky dostávaly při mletí obilí. Těsto na chléb se výrazněji nelišilo od dnešního těsta – obsahovalo mouku, kvasnice, sůl, vodu, mléko, koření a někdy i vejce a máslo. Občas byl do chleba přidáván i med nebo různé druhy ovoce. Již v této době znali Egypťané na 50 druhů chleba. Chléb byl pečen v podobě bochníků, tak jak ho známe dnes my, ale i v  podobě různých figurek, placek apod. Kromě chleba byly ve starověkém Egyptě velmi oblíbeným pečivem koláče. Ty byly slazené medem a bývaly ochucené sezamem nebo ovocem. Neodmyslitelnou součástí jídelníčku byly luštěniny – hrách, čočka, dále zelenina – cibule, česnek, ale i okurky, pórek. Z  ovoce to pak byly datle a fíky, později vodní meloun a broskve. Staří Egypťané také nebyli vegetariáni. Maso, stejně jako např. ve středověku bylo spíše výsadou bohatých, chudí Egypťané si maso dopřáli o svátcích. Z  mas Egypťané požívali jak hovězí, tak vepřové, skopové, kozí a ryby. Jakým způsobem Egypťané maso upravovali, moc nevíme. Podle dochovaných zpráv ale pouze víme, že ryby grilovali nebo sušili. Z tuků Egypťané používali jednak živočišné, ale i rostlinné – sezamový, lněný, ricinový, olivový. Z koření to byl např. kmín, kopr, hořčice, majoránka, fenykl, anýz a tymián. V Egyptě bylo velmi rozšířeným nápojem pivo, které se vyrábělo z pšenice. Víno bylo výsadou bohatých vrstev. Rozdíl v sociální třídě samozřejmě znamenal i rozdíl v jídelníčku a jeho četnosti. Chudí jedli pouze ráno a večer, zatímco bohatší si dopřáli jedno hlavní jídlo navíc. Strava bohatších byla mnohem pestřejší, což při

MUDr. Jitka Housová, Ph.D. * 1976 V  roce 2001 zakončila studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupila na III. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice, kde se věnuje svojí specializaci obezitologie a diabetologie, zejména pak bariatrické léčbě obezity (léčbě obezity pomocí chirurgických metod). V roce 2005 úspěšně zakončila postgraduální studium. Nyní je na mateřské dovolené.

Puntská královna nedostatku fyzické námahy velmi často vedlo k obezitě.   O obezitě nám vypovídají i umělecké památky – třeba vyobrazení kuchaře v hrobce vezíra Ankhmahora, vyobrazení tlustého muže v hrobce vezíra Mereruka znatelně se těšícího z  jídla, které mu přinášejí jeho sluhové, obézní harfista hrající před princem Akim nebo třeba proslulé vyobrazení Puntské královny (lokalita mýtického Puntu není doposud známa a uvažuje se o Jemenu, Somálsku, Etiopii nebo Súdánu) z chrámu královny Hatšepsovet v Deir el‑Bahri, kde je vyobrazena žena s depozity tuku na končetinách, hýždích, stehnech a trupu a navíc s divně zvlněnou kůží na trupu a krátkými končetinami. Vědci se doposud přou o to, zda tato žena trpěla achondoplázií (trpaslictvím) nebo některým z jiných genetických onemocnění. V  příštím pokračování seriálu z  historie obezity se podíváme do Mezopotámie. Slovníček pojmů Obezita – otylost, nadměrné nahromadění tukové tkáně. Gen – základní jednotka dědičné informace tvořená úsekem DNA a uložená na chromozómu. Genetické onemocnění – choroba, která je děděna nebo jsou děděny dispozice k chorobě. Střední délka života počet let, kterých má osoba určitého věku šanci se dožít. Kožní řasa – užívá se při měření procenta tělesného tuku. Vznikne, pokud vezmeme kůži mezi dva prsty.

MUDr. Daniel Housa * 1975 V roce 1999 absolvoval studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v  Praze. Od 1999 pracuje jako patolog. Nyní je zaměstnán na 3. lékařské fakultě UK Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Zabývá se problematikou hormonů tukové tkáně.

2/2007

4 – JÍDELNÍČEK

Rozvržení jídla během dne Režim jídla je jedním ze základních pilířů úspěšného redukčního režimu. U řady obézních pacientů bylo na základě mnoha studií zjištěno, že chyby v jídelním chování jsou hlavní příčinou jejich nadváhy a obezity. Typickým nedostatkem je vynechávání snídaní, svačin, někdy dokonce i obědů a přesouvání maximálních porcí jídla do večerních hodin.   Je prokázáno, že obézní lidé nemusí nutně mít vyšší energetický příjem ve srovnání se štíhlými osobami, ale chybou je právě nevhodné rozložení stravy během dne. Dysfunkční jídelní chování se u obézních pacientů také projevuje v rychlejším jedení bez dostatečně vědomé kontroly a s větší vnímavostí k  vnějším pobídkám než k vnitřním (fyziologickým) signálům. U mnohých pacientů také nacházíme v  anamnéze epizody nočního přejídání (night eating syndrome), uždibování (nibbling) nebo záchvatovitého přejídání mimo hlavní chody. Nepravidelný jídelní režim je spojen s  mnoha riziky, která zhoršují prognózu úspěšné redukce tělesné hmotnosti. Mezi hlavní následky nepravidelného stravování patří častější a výraznější pocity hladu a vznik metabolické úspornosti. S  rozvržením jídla během dne úzce souvisí i rychlost jedení. Pocit hladu je spojen s rychlou konzumací většího množství jídla. Pomalejší jedení vede ke zmenšení velikosti porce tím, že se pocit sytosti dostaví dříve, tedy v  ideálním případě ještě před dojedením.

Zapisování jídelníčku, důležitá doporučení   Řešením, jak upravit stávající jídelní chování, je v  první řadě zápis jídelníčku. Záznamy pomáhají zmapovat jídelní chování a odhalit jeho případné nedostatky. Z těchto důvodů je nutné zapisovat nejen množství a druh snědeného jídla, ale také čas jídla, dobu, po kterou je daná potravina konzumována, činnost, která je přitom vykonávána (čtení, sledování televize) a místo jídla (kuchyně, kantýna apod.). Důležité je také dodržovat následující doporučení: •Nechoďte nakupovat hladový/á. •Potraviny nakupujte podle předem připraveného seznamu. •Vyhýbejte se nákupu potravin, které můžete sníst již cestou domů. •Celkový energetický příjem si rozdělte do 5 – 6 porcí. •Jezte v pravidelných intervalech; ideálně po 2,5 - 3 hodinách. •Noste si do práce nebo do školy předem připravené svačiny, případně i obědy. •Plánujte, co budete jíst druhý den. •Při jídle nečtěte, nesledujte televizi, ale soustřeďte se na jídlo. •Mezi jednotlivými sousty odkládejte příbor. •Pečlivě kousejte a žvýkejte. •Pokud víte, že jíte rychle, snažte se dojídat jako poslední u stolu. •Zapisujte si jídelníček.

hladovění. Zpočátku se sice může dostavit pocit uspokojení z  kontroly nad příjmem jídla, ale později přibývá podrážděnost, nervozita, úzkost, stupňuje se potřeba sebekontroly a myšlení se stále zaměřuje k jídlu. Pokud dojde k  porušení stanoveného přísného režimu, dostaví se pocit frustrace s výčitkami svědomí. Mnozí pak situaci řeší nadměrným příjmem jídla, protože to „stejně už nemá cenu“, a opět od pondělí začínají s přísnou dietou. Dalším závažným důsledkem vynechávání jednotlivých jídel a hladovění je pokles bazálního výdeje energie a rychlejší adaptace na nízkoenergetickou dietu. Ze stejných důvodů se nedoporučuje ani zařazování ovocných, zeleninových dnů v  průběhu týdne nebo půstů. Pouze u pacientů s BMI nad 35, před chirurgickými zákroky nebo se závažnějšími metabolickými komplikacemi (diabetes 2. typu, kardiovaskulární komplikace) se užívá tzv. modifikovaného hladovění. Modifikované hladovění spočívá v  podávání VLCD (dieta s velmi nízkou energetickou hodnotou) jako jediného zdroje výživy a to během hospitalizace. Tyto diety mají definovaný obsah energie (obvykle mezi 1600 – 3200 kJ) a obsahují doporučené denní dávky minerálů, vitamínů a vlákniny.

Hladovění rozhodně NE   Zcela nevhodným prostředkem k hubnutí je výrazné omezení příjmu potravy až

Příklad nízkotučného jídelníčku o 5000 kJ B 65 g, T 28 g, S 181 g, vláknina 20 g Snídaně 50 g dalamánku 80 g tvarohové pomazánky

Svačina 100 g pomeranče

Oběd Svačina Rybí filé na zelenině 100 g jahod 80 g rýže natural 200 ml nízkotučného mléka 50 g bílého jogurtu Klasik 10 g cukru

Večeře 250 g zeleninového salátu 50 g sýru Balkán 50 g tmavého rohlíku

Mgr. Karolína Hlavatá Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudovala obor Výživa člověka. Od roku 2003 pracuje jako dietolog v  Endokrinologickém ústavu v  Praze. Zároveň se věnuje postgraduálnímu studiu v  oboru Fyziologie a patofyziologie člověka. Publikuje v domácích i zahraničních časopisech, aktivně se účastní kongresů a konferencí, spolupracuje na několika studiích.

2/2007

POHYBOVÁ AKTIVITA – 5

Chůze Chůze je nejpřirozenější způsob pohybu, a pokud se nenecháme odradit počasím, lze ji provádět téměř kdykoliv a kdekoliv.

  Hned na úvod je třeba zdůraznit, že důvody, proč pěstovat chůzi jako pravidelnou pohybovou aktivitu, jsou různé. A od toho se odvíjí také způsob provádění chůze, délka úseků a frekvence „procházek“. Zastavme se u slova „procházka“, jež je často v  mnoha médiích zmiňováno jako ideální způsob pohybové aktivity. Ano na procházce není nic špatného, jen je třeba počítat s  tím, že pokud chceme provádět chůzi za účelem snižování hmotnosti nebo zvyšování kondice, má způsob chození svá pravidla, o kterých by se zájemce měl poradit s  odborným lékařem (obezitologem) nebo s instruktorem pohybové aktivity v rekondičním centru. Obecně lze doporučit následující pravidla • Provádět chůzi optimálně 3x týdně (tzv. frekvence pohybové aktivity). • Doba trvání by měla být od 20 – 45

minut (záleží na vaši současné fyzické kondici, zdravotním stavu, předchozí trénovanosti) a měla by se postupně zvyšovat – to už je ale záležitost individuálního plánu pohybové aktivity. • Intenzita provádění chůze – dosažení a udržení určité výše srdeční frekvence (počtu tepů za minutu) je rovněž velmi individuální záležitost a pro úspěšné zvládnutí tréninku v  závislosti na cíli, kterého chceme dosáhnout, je nutné znát optimální rozpětí srdeční frekvence, ve kterém by měl být trénink prováděn. Je tedy znovu na místě doporučit konzultaci s odborníkem. • Zařadit vždy úvodní a závěrečné protažení nejen dolních končetin, ale i svalů paží, svalů pletence ramenního a krční páteře. Kde chodit   Aby pro vás byla chůze co nejzdravější, je dobré vybrat si pro její provádění také příjemné prostředí. Tím myslíme park, nábřeží či klidnou ulici. Nejlépe bez přítomnosti motorových vozidel. Pokud máte to štěstí a bydlíte v blízkosti přírody, vydejte se lesní pěšinou či polní cestou bez asfaltu a betonu. Pro účely pravidelné chůze je dobré vyměřit si určitý úsek, nejlépe okruh, podle kterého se pak můžete i lépe orientovat, zda a jak se zlepšujete. Co si obléci a obout   Nepodceňujte správou obuv a vhodné

oblečení. Správná chodecká bota by měla být pružná. Měla by se ohýbat tam, kde se ohýbá vaše chodidlo, a to je v bříšku za špičkou, nikoliv uprostřed. Důležitý je dostatečný prostor ve špičce boty. Sebelepší bota nám nebude nic platná, pokud budeme mít nevhodné ponožky. Ty musí na noze držet, nesesouvat se, neměly by „škrtit“ a rovněž by neměly být příliš těsné ve špičce.   Oblečení volte pohodlné, vždy raději více slabších vrstev než jednu nebo dvě silné. Vše v závislosti na počasí. Pamatujte na to, že u silných osob dochází ke tření (např. v  oblasti stehen), a je proto dobré natřít si tato místa například obyčejnou indulonou. S  tím, že se člověk potí, je třeba počítat, však je to taky účel. Nestyďte se za to. Je ale dobré mít po skončení takové pohybové aktivity možnost okamžitého osprchování se a hlavně převlečení se do suchého oblečení. Především v  zimním období je dobré mít u sebe vždy lehkou šusťákovou bundu, kterou oblečete při protažení, při každém zastavení se a na konci tréninku, kdy už vaše rychlost pohybu bude pomalejší. A to nejlépe i v případě, že nepociťujete chlad. V době, kdy ji nemáte oblečenou, ji neste např. v ledvince nebo v lehkém batůžku společně s lahví tekutiny (nejlépe málo sycené minerálky), a pokud se vejdou, tak i s náhradními ponožkami a třeba i s mobilním telefonem, odcházíte-li na delší dobu (pro případ úrazu).   I přes tento výčet doporučení ohledně materiálních nároků je chůze snad nejméně finančně náročná pohybová aktivita. Nemusíte mít značkové oblečení. Jen obuv není dobré vybírat na tržnici. Znovu apeluji na to, abyste se nestyděli za svůj vzhled. Jistě si nebudeme namlouvat, že obéznímu člověku to ve sportovním oblečení sluší, ale vy jste se rozhodli se svou obezitou bojovat, nejste k  ní lhostejní a zasloužíte si podporu okolí.

Mgr. Iva Fábinová Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, Fakultu tělesné kultury, obor rekreologie, specializaci Podporu zdraví a outdoor educations. V letech 2001 – 2002 pracovala v Lázních Dolní Lipová jako instruktor řízených pohybových aktivit obézních pacientů, především obézních dětí a mládeže v  rámci lázeňské léčby. Na toto téma také obhájila diplomovou práci. V roce 2003 pracovala na pozici Instruktor fitness pro HELP CZ, s. r. o. V témže roce získala místo na pozici „certified massage therapist“ pro firmu HEALthy Self Wellness Center, Washington DC v USA. Od roku 2004 externě spolupracuje s Rekondičním centrem VŠTJ MEDICINA Praha, především na rekondičních pobytech a dále jako redaktorka MediSpo magazínu – průvodce zdravým životním stylem. Od dětství se aktivně věnuje sportům v přírodě, především orientačnímu běhu a horolezectví. Je příznivcem zážitkové pedagogiky a jejího uplatnění v širokém spektru lidských činností. Je maminkou dvou synů, 2,5 roku a 3 měsíce.

2/2007

6 – OSTEOPORÓZA

Rizika osteoporózy a možnosti její prevence   Osteoporóze je v posledních letech věnováno hodně pozornosti jak na poli medicíny, tak i v oblasti veřejného zájmu. Není divu. Osteoporóza patří k jedné z nejčastějších chorob západní civilizace, postihuje 7 – 8 % populace, více než jednu třetinu žen starších 55 let.   Osteoporóza je onemocnění skeletu (kostí těla), které je charakterizováno úbytkem kostního minerálu, poklesem kostní hustoty a změnou mikroarchitektury kostí. V důsledku těchto změn se snižuje kvalita kostní tkáně a roste riziko zlomenin. A právě zvýšené riziko zlomenin je hlavním problémem, který pacienta ohrožuje.   Osteoporóza bývá někdy označována jako tichý zloděj kostí. Myslí se tím, že vznik a rozvoj této choroby je pomalý a ne vždy úplně rozpoznatelný. U části nemocných se osteoporóza skutečně nemusí projevit žádnými těžkostmi a zdravotními problémy. Choroba přitom může pokračovat a jejím prvním projevem je až osteoporotická zlomenina, která se objeví náhle jako „blesk z  čistého nebe“ po působení i nepatrného násilí.

Koho tato choroba nejvíce postihuje?   Všeobecně se dá říci, že osteoporózou může trpět každý. Vyskytují se však skupiny, které jsou ohroženy více. Nejčastěji postihuje ženy v  postklimakterickém období, tedy několik let po přechodu. Ženské pohlavní hormony, především estrogeny, totiž mají na kostní tkáň a její metabolismus velmi dobrý ochranný efekt. Pokles jejich tvorby po přechodu tak snadno vyústí ve vznik osteoporózy. K rozvoji osteoporózy mohou přispět ale i jiné faktory. Literatura uvádí, že ze 2/3 je osteoporóza podmíněna geneticky. Jestli se ale tyto vlohy u nás projeví, můžeme velmi výraz-

ně ovlivnit výživou a vhodnou pohybovou aktivitou. Onemocnění vzniká, mimo jiné, z nedostatku látek, které jsou potřebné pro stavbu kostí. Je to hlavně vápník, fosfor a vitamín D, který se podílí na stavbě kostí. Nedostatkem pohybu dochází k narušení výživy kostí, bez opakovaného zatěžování kostí pohybem nedojde k  udržení a výstavbě kostní hmoty. Proces řídnutí kostí, ale může začít i v průběhu některých chronických zánětlivých nemocnění jako např. u revmatoidní artritidy, u závažných onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza, nadledvinky), u onemocnění trávicího traktu, ledvin, jater, u nádorového onemocnění, po operacích žaludku, vaječníků a další. Rozvoj osteoporózy mohou podporovat bohužel i některé léky, jako například kortikoidy či antiepileptika. Více ohroženy jsou i osoby, které kouří, požívají alkohol, pijí větší množství kávy a nápojů s  vysokým obsahem fosforečnanů (barevné limonády s kofeinem), i osoby, které mají nedostatek vitamínu D v potravě (přehnané dodržování diety bez tuků, vegani, makrobiotici).   Naopak jen velmi sporadicky osteoporóza postihuje lidi s nadváhou a obezitou. Je to dáno především tím, že v tukové tkáni vznikají z mužských pohlavních hormonů, které tvoří každá žena ve svých nadledvinkách i v menopause, estrogeny. Ty, jak již bylo řečeno, účinně brání vzniku a rozvoji

osteoporózy. Osteoporóza je tedy prakticky jediné onemocnění, které je u obézních pacientů méně časté. I proto u žen v menopauze často akceptujeme vyšší BMI – tzn. okolo 25 – 26 kg/m2. Při tomto vyšším BMI a současně vyšším podílu tukové tkáně se osteoporóza vyskytuje méně často a při tom se ještě příliš nezvyšují rizika, která s  sebou obezita nese (rozvoj cukrovky, vysokého krevního tlaku a jiných komplikacích nadváhy a obezity). Pokud se však přeci jenom vyskytne osteoporóza u pacientů s obezitou, je nutné bedlivě pátrat po příčině (většinou dlouhodobé užívání některých léků, porucha trávicího traktu, či onemocnění ledvin a jiné).   Rozhodně onemocnění osteoporózou nepodceňujte! Každá osteoporóza, vzniklá z  jakékoliv příčiny, je velmi nebezpečná choroba, a to hlavně díky vznikajícím zdravotním komplikacím. Nejzávažnějšími komplikacemi jsou již výše zmíněné zlomeniny, které často vznikají i po naprosto banálních úrazech, pádech či prudších nárazech. Pohybová aktivita a osteoporóza?   Tomuto tématu věnujeme příště celý článek. Přesto pro ty, kteří nechtějí čekat do dalšího vydání časopisu, máme tip. Navštivte některou ze  cvičebních lekcí určených pro lidi s osteoporózou, které pro Vás připravuje Rekondiční centrum VŠTJ Medicina Praha.

Mgr. Renata Šupová (1981) Vystudovala Univerzitu Karlovu v Praze, bakalářské studium fyzioterapie na lékařské fakultě a následné magisterské studium na FTVS. Nyní studuje 4. ročník oboru tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených na FTVS UK. Během svého studia na lékařské fakultě se věnovala rehabilitaci pacientů po srdečních operacích. Poslední tři roky je náplní její práce pohybová aktivita osob s nadváhou a obezitou, pracuje jako instruktor v Rekondičním centru VŠTJ MEDICINA Praha. Dále se zabývá pohybovými programy pro seniory, konkrétně pro osoby s osteoporózou. Od dětství se věnuje různým druhům sportu. Hraje závodně stolní tenis, cvičí aerobik a miluje sporty v přírodě, jako je lyžování, cyklistika, kanoistika a další.

2/2007

REGIONY – 7

Skupinové cvičení určené pro lidi s osteoporózou Kde: Rekondiční centrum GVP, VŠTJ Medicina Praha Gymnázium Na Vítězné pláni 1160, Praha 4 Stanice metra C – „Vyšehrad“ Kdy: Pondělí 17.00 – 18.00 hod (max. 20 lidí – 2 cvičitelky) Skupinové cvičení ve vodě Kde: Poliklinika Budějovická – rehabilitační bazén Stanice metra C – „Budějovická“ Kdy: Úterý 15.00 – 15.30 hod 15.30 – 16.00 hod

Zdravotní cvičení určené pro lidi s osteoporózou Kde: Tělocvična A3, budova ČVUT, přední trakt komplexů budov Karlovo náměstí 13, Praha 2 Stanice metra B – „Karlovo náměstí“ Kdy: Středa 12.45 – 13.30 hod 13.30 – 14.15 hod Posilovací cvičení určené pro lidi s osteoporózou Pouze po doporučení lékaře či fyzioterapeuta!!! Kde: Rekondiční centrum VŠTJ Medicina Praha Salmovská 5, Praha 2

Stanice tramvaje č. 4, 6, 10, 16, 22, 23 – „Štěpánská“ Kdy: Čtvrtek 10.00 – 11.00 hod (5 lidí) 10.30 – 11.30 hod (5 lidí) 11.00 – 12.00 hod (5 lidí) 11.30 – 12.30 hod (5 lidí) 12.00 – 13.00 hod (5 lidí) Konzultace Kde: Rekondiční centrum VŠTJ Medicina Praha Salmovská 5, Praha 2 Stanice tramvaje č. 4, 6, 10, 16, 22, 23 – „Štěpánská“ Kdy: Čtvrtek 14.00 – 15.00 hod

Všechna cvičení probíhají pod vedením zkušených instruktorů Rekondičního centra VŠTJ Medicina Praha.

Rekondiční pobyty a jejich význam   Rekondiční pobyty v  přírodě probíhají ve sportovním areálu v  Roudnici nad Labem. Ubytování je zajištěno ve čtyřlůžkových chatičkách se sociálním zařízením, stravování je přizpůsobeno rekondičnímu charakteru akce, sportuje se v  přírodě, v  tělocvičně a v  bazénu. Součástí pobytu je vstupní a výstupní diagnostika, konzultace a přednášky lékaře a odborníků přes pohybovou aktivitu.   Rekondiční pobyty pořádané VŠTJ MEDICINA PRAHA probíhají již několik let a navazují na tradiční „Otylky“, které v  70. a 80. letech minulého století velmi úspěšně organizovat ČEDOK za odborné garance prof. MUDr. J. Šonky, DrSc. Přesto po mnoha letech došlo ke změně. Již není hlavní náplní redukce hmotnosti. Hlavním cílem těchto pobytů je osvojit si co nejvíce správné pohybové aktivity, prakticky si vyzkoušet, co je vhodné, která pohybová aktivita může být i zábavná. Důležité je i zamyslet se nad svým jídelníčkem a uvědomit si, že důležitější než přísná dieta je pravidelná strava v  kombinaci s  pohybovou aktivitou. Stejně tak užitečné je strávit příjemné chvíle s lidmi s  podobnými problémy a zjištění, že na problém s váhou nejste sami a že ve skupině se dá lépe bojovat.   Z našich výsledků vyplývá, že průměrný hmotnostní úbytek za sedmidenní kurz je okolo 1,5 kg. K  tomu je třeba ovšem přičíst další cca 3 kg v následujících týdnech, jak ukazují grafy.

Program rekondičních pobytů • vstupní a výstupní diagnostika – tedy především se zaměřením na léky, které frekventanti užívají a na přidružená onemocnění. • aerobní cvičení v  přírodě nebo v  tělocvičně • posilovací cvičení, kruhové tréninky • aqua aerobic v krytém nebo venkovním bazénu • pohybové hry, soutěže • pěší turistika, cykloturistika, výlety po okolí • společenské večery

Více informací o rekondičních pobytech získáte na www.medispo.net nebo na adrese VŠTJ MEDICINA PRAHA Rekondiční centrum Salmovská 5 120 00 Praha 2 tel.: 224 965 721, 777 715 622 e-mail: [email protected]

Termíny Víkendové pobyty – Roudnice nad Labem • květen 11. 5. – 13. 5. 2007 • červen 1. 6. – 3. 6. 2007 • září 7. 9. – 9. 9. 2007 • říjen 12. 10. – 14. 10. 2007 Týdenní pobyty – Roudnice nad Labem • duben 21. 4. – 28. 4. 2007 • červenec/srpen 28. 7. – 4. 8. 2007 • srpen 4. 8. – 11. 8. 2007

Průměrný obvod pasu a boků v cm Průměrná hmotnost v kg

100

125

122,2

120 98,4 94,9

96

117,3

115

97,1

98

Průměrné množství tělesného tuku v %

119,2

94

110

109,1

41

107,3

105

102,8

100

92

42 40,2

40

38,9

39 38

90

36,5

37 p  ed rek. pobytem

po rek. pobytu

po 1/2 roce

p  ed rek. pobytem

po rek. pobytu

po 1/2 roce

36 35 p  ed rek. pobytem

po rek. pobytu

po 1/2 roce

2/2007

8 – AKTUALITY

HEALTH PLUS Budoucnost zdravého životního stylu   Health Plus je evropský projekt zaměřený na vytvoření softwaru pro semiautomatické zpracování informací o životním stylu (především stravovacích návycích), který by měl pomoci řešit možnosti jeho ovlivnění.   Projektu se účastní odborníci z  řady evropských zemí – ČR, Itálie, Maďarska, Malty, Polska, Rakouska a Řecka. Na prvních společných setkání byly definovány požadavky z hlediska uživatelů, podmínky pro rozhodování a tzv. funkcionalita, která jsou rozhodující pro to, aby byl software nejen účinný, ale především využívaný v praxi. Cílem projektu Health Plus je podpora zdravého životního stylu a prevence obezity. Hlavním úkolem projektu je ovlivnit přístup k životosprávě v populaci dostatečně včas, než je nezbytné vyhledat lékaře. Důraz je tedy kladen na prevenci obezity

pomocí informací o zdravé výživě a pohybové aktivitě. U složitějších pacientů, např. diabetiků na inzulinu, však nebude možné tímto novým softwarem nahradit osobu lékaře a potenciál osobních konzultací. Správná životospráva přes počítač   V roce 2007 se do projektu aktivně zapojí i VŠTJ MEDICINA PRAHA. V  rámci rekondičních center v  Praze a v  Plzni bude software testován na dobrovolnících, vesměs členech VŠTJ. Lidé s nadváhou (ale nejen oni) si tak budou moci sami řídit svůj životní styl. Software Health Plus nabídne každému uživateli oproti vloženým datům optimální nastavení životosprávy.

a aktuálním vývoji naleznete na webových stránkách www.medispo.net MUDr. Martin Matoulek, Ph.D. III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Brzy již z domova   Postupný technický a technologický vývoj projektu Health Plus počítá v brzké budoucnosti s tím, že bude plně k dispozici na webových stránkách. Každý se tak bude moci zapojit ze svého domova, a komunikovat tak třeba i se svým lékařem. Více informací o projektu, o jeho testování

Banding klub – Klub pacientů s bandáží žaludku   V  dnešní době není problém získat informace o možnostech bariatrické chirurgie v  léčbě obezity. Nicméně ne každý pacient po přečtení informací z  letáku o bariatrické léčbě obezity si dokáže přesně představit, co pro něj bude chirurgický zákrok znamenat, jak bude muset upravit životní styl, stravování, jaký může očekávat váhový úbytek.   Banding klub vznikl v  roce 2005 pro pacienty s bandáží žaludku. Jeho hlavním cílem je umožnit setkání všem pacientům, kteří podstoupili bandáž žaludku nebo jiný bariatrický výkon, nebo o této metodě léčby obezity uvažují. Tento klub je místem, kde se neformálně setkávají pacienti s obezitology, psychology a chirurgy, ale i mezi sebou navzájem. Volně a bez obav diskutují o výhodách, nevýhodách, ale i vlastních zkušenostech nebo problémech spojených s bariatrickými výkony. Pacienti se mohou neformálně poradit s  odborníky ohledně léčby obezity a problému s ní spojené. Na základě přání pacientů jsou do klubu zváni

odborníci i z jiných oblastí medicíny (plastičtí chirurgové, dermatologové), aby zodpověděli dotazy pacientů. Dalším cílem banding klubu jsou organizované cvičebně-redukční pobyty pacientů s bandáží žaludku v Roudnici nad Labem, kde se pacienti učí, že pohyb by měl být trvalou součástí jejich životního stylu, tedy úspěšné redukce hmotnosti a udržení si dosažené váhy.

  V  dalších číslech Obesity News vám nabídneme podrobnější informace o mož-

nostech bariatrické chirurgie v léčbě obezity, seznámíme vás podrobněji s  jednotlivými metodami bariatrické chirurgie, dozvíte se, kdy a za jakých podmínek je chirurgický zákrok doporučen pacientovi s obezitou, jaké změny v životním stylu ho čekají, představíme vám lékaře – bariatrické chirurgy.   Účast v  klubu je nezávazná a zdarma. Všichni pacienti a zájemci jsou srdečně zváni a vítáni. Návštěvu klubu lze doporučit každému jako vhodný zdroj informací o možnostech léčby obezity, ale i jako místo, kde je možné navázat nové kontakty a přátelství.

Setkání banding klubu se konají pravidelně každý první čtvrtek v  měsíci od 16 hodin v  Rekondičním centru VŠTJ MEDICINA PRAHA, Salmovská 5, Praha 2, tel.: 224 965 721, 777 715 622. Více informací na www.medispo.net

Noviny Obesity NEWS vydává NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., Mírové nám. 98, 550 01 Broumov. e-mailová adresa redakce je: [email protected], tel.č. 224 943 068, FAX 224 943 065. Tištěná verze Obesity NEWS je evidována Ministerstvem kultury ČR ev.č. MK ČR E 17352. Tisková práva: © NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., © Copyright MediSpo, s.r.o. Publikování nebo další šíření obsahu novin Obesity NEWS je bez písemného souhlasu společnosti NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o. zakázáno.