CM -CO -00
CD -00 IT)
=(£>
-O CD =co
^r^-
KLEIST A JEHO DÍLO H.
v.
NAPSAL
OTOKAR FISCHER
v PRAZE FR. IVNÁCE, KNIHKUPCE C. K. ES. UNIVERSITY KARLO-FERDINANDOVY A C. K. ES. WS. ŠKOLY TECHNICKÉ.
NÁKLADEM
1912
Tiskem »Politiky« v Praze.
I.
úvod. Nejdramatitjší básník posledního století, Heinrich Klelst, potomek starého vojenského rodu a tvrce tžce pístupného, skrz na skrz vášniv bojovného stilu, prožíval v letech 1777 až 1811 krvavou tragedii, bohatou událostmi, prohrami a duchovými vítzstvími, otrávenou pochybami, prodchnutou tušením bezpíkladného talentu: osudovou tragedií ctižádosti, poznání a citu. Bylo v jeho duši tolik hejivých a dvivých paprsk lásky, že byl jakoby peduren, by v tichém ústrani se kochal rodinou a páteli; žila v jeho srdci touha po konejšivých slovech a laskání mateském; tásla se v jeho snech vonná poesie rovon
mantické noci pod hvzdami tiše se lesknoucími: ale spolu íhala v nitru báze ped sebou samým, hlodala nedvra ve vlastní sílu, trýznil ho neklid marného hledání, vyhánl ho démonický taj jeho bytosti pry od ekajícího náruí, pry z kruhu družn smýšlejících pátel, pry z vlasti a
potom zase nazpt
z ciziny,
pry
z
tup
ne-
chápavé souasnosti a potom zase nazpt od vybájeného dávnovku do pítomnosti, pry od knih uených a od básnických pokus a zase zpátky v zaarovaný kruh vlastní, neumdlen tvrí osobnosti. Bs, který se kril pod mírným povrchem a pod nánosem vynuceného klidu, uinil z Kleista nespokojence, pessimistu a posléze sebe-
vraha.
Vnjší zkušenosti pispívaly k organickému bolestného životního dramatu: neporozumní v ních
kruzích,
nanní,
literár-
tíse fipodpolitické a ztroskotání plán
rozmíšky
bdné pomry
prbhu
v rodin,
iiepolevující
i
do všech tch neutšených okolností teprve on pi jeho úžasné vitální která po každé porážce vždy znovu se vzpružila
niku. Ale
vnesl prvek k^itastrofální;
sám
energii,
k novému élanu, bylo by prost nepochopitelno, že posléze
v
jen podlehl náhodným pohromám, kdyby práv samotném hned od poátku nebyl se vyvíjel ne-
pec
nm
blahý a nevyléitelný snad instinkt sebezniení, spojený ovšem tak tsn s umleckými pudy, že nelze pesn rozHšiti, co bylo zavinno prvky rozkladnými a co bylo zásluhou básníkova oprošování se od živl cizorodých. tam, kde poHypertrofií volní stránky se pak stalo, že i
slouchal
temných rozkaz podvdomí, vzbuzoval
zdání,
jakoby jednal dle pevn stanoveného „životního plánu'", podepeného rozvahou a logikou. Ve skutenosti poínal ne že by byl býval, jak obas si nasi tak, jak musil: mlouval, pouhou loutkou v ruce všemocného osudu a vnjší tupé náhody, nýbrž šel za pokyny své nevypoítatelné duše a dodaten do svých náhlých, nepedvídaných pedsevzetí a pelom vkládal jasný úmysl a
pevnou vli. Na prvý pohled se zdá, že
suverénn rozhodoval o nejdležitjších krocích svého života: skuten, Kleist
on to byl, jenž z vlastního vnuknutí se vzdal vojenské kariéry a po té perušil svj úednický postup; on to byl, jenž o své ujm dal neoekávan s bohem nevst; on sám, jenž pitahoval a odpuzoval záhadnou svou sestru; jenž marn vyzýval snad své pátele a jist milovanou ženu bratrancovu, by sdíleli s ním smrt; on sám to byl,
neomezené vle odhodil svj život, tak jako hned v prvém díle byl kázal, že život stojí za mnoho, pokud jím pohrdáme. Též letmý pohled na básnickou innost potvrzuje toto mínní: dramatik, který ve svých nejsmlejších výtvorech, v „Penthesilei" a pedevším v gigantickém projektu nedokoneného „Roberta Quiskarda". velebil svobodné rozhodování jedincovo, ten pece sám byl lovk, jednající tak, jak uzná za nejvhodnjší? muž, jenž formuje osud podle svého královského roz-
jenž z vlastní
—
hodnutí?
A pece
jest to
uniknouti nástrahám
klam. Ano, ideálem Kleistovým bylo:
náhody a nepodrobovat
se
diktátu
Proto též v básuícli stále se vracel k tomuto moAle nebylo mu dáno viiiikiiout se sám sob, ni tomu, tivu. bylo problematického, bolného, chorobn vznico v osudu.
nm
Heroická doba jeho života, kdy se hnal, kdy se do Švýcar a odtud do Francie, hledaje a nenalézaje vysnného útvaru své tragedie, má praegnantní znaky vnitniho neklidu. A již ped tím: pro náhle, otráven etbou filosofické knihy, vytrhl se ze svého prostedí a vydal se „na procházku" po stední Evrop, marn hledat mír a zase mír, pro prchal ped „Erinnyemi lásky" a bál se pijít na oi svým známým, pro po té ve Výmaru opustil pohostiiiý dm, kde nalézal porozumm' a „píliš mnoho lásky", pro beze smyslu prchal až k oceánu v zemi nepítelov? A ani v pozdjší, vlastenecky agitátorské period, jež se obyejn vydává za dkaz jeho uklidnní a vystízlivní, vnitního pokoje nenašel. Pehlušoval se výbuchy své nenávisti, hledal zapomenutí sebe sama ve výlevech žhavého citu pro spravedlnost a pro vlast, obtoval osobní blaho vyšším zájmm veškerenstva, víná jeho mysl nalezla objekt, na njž mohla proJen mítat své vlastní rozilení: ale dostalo se jí léku? uklidujícího, uspávacího, sílícího prostedku! Ci znamená snad, jak se dnes tvrdí s oblibou, poslední jeho berlínský rok se všemi svými otesy a krisemi, konen vybojoceného. štval z
Nmec
vanou rovnováhu? Onen rok, jenž se uzavírá katastrofou, dlouho sic oddalovanou a pec jen nezbytn a ústrojn vyplývající z daných pedpoklad? Ovšem, na konci dramatické dráhy Kleistovy stoji dílo, tak ukáznné formáln obsahové, že alespo z nho by se dalo usuzovati na deíinirivní vítzství normální životosprávy a mužného, byt resignovaného vyrovnání. Ale nehled k tomu, že u autora tak složité psychologie, jakým byl Kleist, jest dvojnásob na pováženou, z hotového produktu pímo souditi na stejtento „Prinz von Homnou náladu tvrího ducha, jest burg" spíše svdectvím touhy po harmonii než harmonie dosažené, tak jako „Robert Quiskard" znamenal vítzství nad osudem ve smyslu ideálu, nikoli života. Boj však s osudem, pojímaným tu za vrozený údl lidského charakza náhodné setzení vnjších nesrovnalostí teru, tu neshod a a jiných vnjších okolností, boj s osudem vtiskl i
i
vn
pee
rozháraného a ducha neKleistovi ovládl jeho poetickou praxi, poínaje uspokojeného, „Schroffensteinskými" až po berlínské podniky, uroval jeho životní dráhu, jíž dodal rázu nadosobního, typicky platného pro každého lovka, který se vzpírá své dob, jejím
podmínkám
a jejím nejvtším
zjevm.
v Nmecku se rodily nové hodnoty. Byla to doba kvasu. Revoluce na poli filosofickém (noetickém), netušený vzrst krásné literatury, pokoení a v samém už zdvodnné vzkíšení života politického. Nikde jinde tato trojí, mezi sebou nesouvisící metamorfosa duševní se neprojevovala osteji nežli v pestré smsici snah a smr, které se dává mnohoznané jméno romantiky; její pívrženci se piznávali, že ti události, nejvíce rozhodující o jejich duševním smru, jsou: Fichtova „Wissenschaftslehre", Qoethv román „Wilhelm Meister" a francouzská revoluce. Uvedeme-li každou z tí veliin na jednu formulku a zvoííme-li pro ni jméno nejvýznanjšího tehdejšího pedstavitele, nejmocnjší osobnosti, obdržíme trojici: Kant (bez nho by Fichte nebyl myslitelný), Qoethe (jeho román byl volen jakožto produkt romantikm pomrn nejbližší), Napoleon (nejvtší syn velké revoluce a spolu ten, jenž uroval osudy Nmecka). V trojím smru „romantická škola" snažila se oprostit od vlivu tchto tí nejdležitjších initel soudobého kulturního života. Vdomí politické poroby živilo sny o slavnjší nmecké minulosti, z níž erpány síly pro pítomnost a pozdji nadšení poetické za válek o svobodu Nmecka; Qoethe, z nhož romantická poetika prýštila, ml býti, zvlášt dle proklamací nejromantitjšího ducha, Novalise, pekonán svými vlastními zbranmi; kantovský kriticismus ustupoval pokraovatelm královeckého filosofa a mnil se u Schellinga v solipsismus, u jiných v mystiku, podporovanou pírodní filosofií. Pi tom ovšem nmecká romantika dle svých princip almagamaních snažila se vstebati co možno nejvíce kantovskýcli goethovských živl a nalézti synthesu mezi tím, co od nich pejímala, a tím, co do nich vkládala. Kant, Qoethe, Napoleon: tato ti jména znamenají mezníky též ve vývoji Kleistov. Jakožto souastník rn
Na
rozhraní
nm
i
18.
a
19. století
iiiaiitik nemolil se
zíci úkolu, aby vytkl svó stanovisko ástený spíiziinec ro-
k vcduiicim tieni ducliimi, jakožto
niaiitiku iicmohl v nkterých bodech nedáti obdobné jim odpovdi. Ale zcela jinak pece utváel se jeho pomr ke Kantovi než na píklad pomr Tieckiiv, s nímž zásadn sou-
zcela jinak choval se ke Goethovi
hlasil;
jehož
výrokm
ádal
si
se
svj vztah
nápadn
než Novalis,
pibližoval; zcela jinak vypo-
k idei napoleonské než
Arnim
a Bren-
tano, s nimiž se sdílel o vášnivý patriotismus. Rozdíl byl ten,
sích
že co u jiných se projevovalo v smírných diskusa v poetickém nadšení, to u nho se probíjelo s krva-
vou vážností životních dobrodružství, jež ho uvrhovala na pokraj zkázy duševní a tlesné; co jiným bylo literární inspirací a pemnilo se v kulturní hodnotu, to zasáhlo v Kleistv život tak rušiv a dráždiv, jako se uplatnit mže leda smrt milované osoby, urážka od uctívaného pítele a ryze osobní pokoení. Také Kleistovi vrstevníci cítili depressi, vznikající z „Kritiky ryzího rozumu", z vdomí penívajícího zjevu Qoethova a z lítosti nad spoutanou otinou: ale bylo jen Kleistovým údlem, že Kant ho pivedl k zoufalství, že Goetha chtl vyzvati na souboj a Napoleona sprovodit se svta. Jemu, rozenému dramatikovi a tím odlišenému od pecitlivlých lyrik a pemoudelých aforistik nmecké romantiky, tíse noetická. ctižádost literární, touha po svobod se mnila v drásavý Kant, Goethe, Napoleon jsou konflikt s mocí osudovou. jména, jimiž symbolicky oznauje mocnosti vlastnímu duchu nesoumitelné a tudíž nepátelské. Cítí se dotykem s nimi podivn znepokojen, vyburcován, a by nepímo, stávají se vzpruhou jeho inorodé obraznosti. Nebo že po katastrof vyvolané Kantem v Berlín následuje pomalé uvdomování si básnického poslání, není jen post hoc ergo propter hoc, nýbrž spádají se tu neviditelné nitky vedoucí od fatalistické negace k positivnímu výsledku, k vyššímu kladu. Revnivý pomr ke Goethovi dodal Kleistov tvoivosti kídel; „já chci mu servat jeho vnec s ela", volal prý pi pomyšlení na výmarského Olympana; krise Guiskardovská, odehrávající se z ásti v nejbližším jeho sousedství, jest bolestn stupována vášnivou rivalitou, a ješt v tragedii o soupeení muže a ženy jest Penthesileina
zejmým odrazem ambice básnílva samotného. Nenávist proti „císai kors" pálí se pevalila v geniální improvisaci Kleistovy „Hermannsschlacht", dodávajíc záctižádost
palu
a
velkého jící
tempa furiosa též jeho publicistickým stilu.
Tak
prvky soudobé
zpsobem v kem do jeho
zasahují události
svtodjné
zámrm
a konstituu-
civilisace vzrušujícím, až destruktivním
jeho život,
tvárn však
a zmnožujícím
úin-
poetické tvorby.
Dramatik každým coulem manifestuje se v Kleistov Tak jako Kant, tento suchý dialektik a tžkopádný stilista dle mínní obyejných básník, dramatikovi psobí životní krisi, tak filosofický rozpor osmnáctého století, representovaný dvojicemi: srdce-rozum, evoluci krok co krok.
Rousseau-Voltaire, sentiment-rationalismus, u Kleista na-
bývá bolestn bodavé ostrosti, jejímž následkem jest, že bývá reklamován brzy za stoupence osvícenských snah, brzy za hlasatele bezpodmíneného práva citového, kdežto v pravd pojila se u nho rozumová dslednost, logická poctivost, ba jistá tžkopádnost a extremní dialektika se základní a bezohledn aplikovanou poukou citového katechismu „folge deinem ersten Qefíihl" v jednotu naprosto ne harmonickou, ale tím živjší a životnjší. Každý pokus o uspoádání jeho myšlenek v jednotnou soustavu selže, ježto Kleistovy vývody mívají pragmatickou cenu, upravenou k jeho tvrím potebám. Není však mrtvého bodu u nho. Cítíme pod každým slovem jeho dopis bíti tepnu obrazy jeho básní pestávají býti okrasami poetickými a jsou organickou souástí jeho myšlení. Miluje, jak se zdá, ze všech pírodních jev nejvíce živou eku, jíž platívají jeho popisy, vystihující pohyb a fluktuaci a boj
života,
proti
pekážkám volného
toku.
Pemýšlí
hlasit,
t.
j.
disku-
svých názorech, ne proto, aby se dal pouiti úastníkem hovoru, nýbrž aby vzbudil u nho odpor a u sebe snahu jej pekonati, mluví on, jinak samotá aby se rozproudily jeho myšlenky, nebo myšlenka se mu rodí prosted ei. Ale tak, jako nepijímá myšlenkových ani pírodních útvar za hotové, nýbrž rozkládá je, aby svým tvrím zrakem sám je teprve znovu petvoil ve vyšší jednotu, tak také si vede v život. Chce formovati lidské duše. nepeje si, aby jeho milenka byla hotova se svými tuje o
—
—
,
názory a ve svém vicliování, sám ji vzdlává a picdlává stupuje svj aktivní zájem tím, že se o jeho \ ýsledek s nkým sdílí. Odtud snaha po zdolání nejvtších úkol, jež sám na sob žádá, odtud heroismus jeho myšlení a svží mladost též jeho mentorských slov, by leckdy se
dle svélio;
snažila zníti tak usedle a
zkušen.
Sto let nás dlí od Kleistovy smrti. Trvalo takka celé saeculum, než byl nejsilnjší nmecký dramatik objeven v celé své velikosti. Více než sto let na píklad potebovalo se k tomu, aby b\lo prokázáFio, že nejen písn stavný „Prinz von Homburg'", nejen „Káthchen von Heilbronn", spíše ke konvenní form se klonící, nýbrž tak originální útvar jako „Penthcsilea" vyznauje se vedle básnické a ve vyšším smyslu dramatické ceny též eminentn divadelními hodnotami. Minulo sto let, z nichž poslední desítiletí i
vyplnna usilovným badáním o jeho životu a díle, a stále ješt jeho zjev je zasten nejednou tžkou rouškou. Z nich nkteré snad se nedají vbec nikdy nadzdvihnouti, protože podání povaný „Quiskard" kleistovské
jest
fragmentární:
horen
konci-
stal se, až na zlomek prvých desíti výjev, obtí plamen, a velký dvojdílný román, dílo to jeho posledního roku, zmizel beze stopy v berlínském knihkupectví: také celé partie životopisu jsou nadobro temny, a kdežto bedlivým studiím posledních let podailo se zjednati svtlo na p. o jeho cest do Wurzburgu a
o jeho posledním berlínském pobytu, kdežto pro 2S. a 24. rok jeho života máme pehojn pramen, jsme pro nkteré
bu
na neovené anekdoty anebo na episody odkázáni dohady. Jest nevyjasnno celých pt msíc, jež po spálení „Ouiskarda" strávil, prý nemocen, v Mohui, je záhadná valná ást jeho dlouhého pobytu v Praze v lét 1809. Nejdráždivjší ze záhad Kleistova vývoje jest ta, která se víže k nedohotovenému, alespo v celku nedochova-
nému dramatickému dílu o Robertu zde na základ toho, co se zachovalo, dem utvoiti pedstavu o velkosti
(luiskardovi: lze
a
si
vždy
alespo doha-
nenahraditelnosti
ztráty. Proto badatelé Kleistovští upírají svj zetel k této kapitole pedevším. Tušíme všichni my, komu je drahý Kleistv zjev a komu jsou blízky jeho problémy, že v tomto
tajuplném dramatu se skrývá
cosi,
co rozhoduje o celko-
vém
pojímání básníka
i
zabýváme
jeho díla;
se tou otázkou
v temné pedtuše, že, podaí-li se nám ji zdolat, nabudeme k celému komplexu Kleistovských záhad nového stanoviska, které nám snad umožní pohlédnouti tváí v tvá jednomu z nejtžších tajemství moderní literatury, že pinutíme onoho nevyzpytatelného, „nevyslovitelného", „nechápaného" lovka, za jakého Kleist sám se vyhlašoval, aby uspokojil badatelskou zvídavost. Pomr nás luštitel themat vdeckých k našemu pedmtu je v jistém ohledu stejný jako vztah tvrce k dílu jej znepokojujícímu: také pro nás platí heslo výzvy a, pijmeme-li ji, pak se svým problémem zápolíme. se
Druhá stžejní otázka, která se vnucuje každému, kdo zabývá dramatem Kleistovým, týká se jeho pomru
k romantice, a dle odpovdi na otázku stanoví se nejen zaazení básníka do literárního celku, nýbrž též pojetí jeho osobnosti a soud o jeho intencích. Obtížnji však než kdekoli jinde utváí se zde definice i alespo parafrase matoucího pojmu romantiky. Pokud užíváme terminu jakožto
oznaení pro literární smr zavládnuvší v Nmecku kolem r. 1800, je nesporno, že mezi Kleistem a t. zv. romantiky jsou zásadní podobnosti co do volby motiv, co historického
do psychologie a náladové malby, zásadní však rozdíly stilu, zálib a pedevším talentu. Oddaluje se ode všech zástupc „školy" energií výrazu, konsekvencí povahokresby, dramatickým zahrocením a soustedním nepoddajnou i
osobností, jež žuje se jim,
bezohledn
nemluv
sleduje
vytený svj
ani o romantické
cíl.
Pibli-
atmosfée„Káthchen'\
v „Penthesilei", o rozkladné filo„Schroffensteinských", tím, že jak život tak dílo jeho
o modernisované antice sofii
i
jsou jakoby
sebe
stojí
stlesnnými paradoxy, ve kterých
tsn
vedle
klad a zdánliv nesrovnalý protiklad.
Byl doktrináem z
pemíry
byl samoten v spolenosti, byl
citu,
byl pedantem v lásce,
nžný
k slzám a krutý až sveeposti, urážel koho miloval a šel na smrt, iK'šed družku v umírání, zatím co jeho srdce bylo naplnno pátelstvím k jiné žen.Vyzýval osud v zápas na život a na smrt a pipadal si loutkou v jeho ruce: tof kontrast, jenž proniká dvojicí prvých jeho dramat, „Schroffensteinských" a „Ouiskarda"; vil citu a trpl poznáním jeho rozpolcenosti, zmak
10
ob
tenosti: to základní motiv spojující jeho vcscloliry, „Amfitryona*" a „Rozbitý džbán", spiaté též silou realistického pojetí; koil se žen a zvedal na ni bi, vidl v ní nejbytost nejtri)njší, vytváel psycholovíii vyšší aktivnost i
ženských duší v tragedii o aniazonské královn („Fenthesilea") a v inohe o císaov dcei (Káthchen") tak, že ob bytosti byly dle vlastního jeho piznání v pomru jako plus a minus téže veliiny; v posledních dvou vlasteneckých dramatech („Hermannsschlach' a „Frinz Friedrich von Homburg") extremní individualista staví se v služby státní ideje, nedospívaje k peklenutí protiv, jež jeho nesrovnalé výbojné duši zajišují tak dramatickou expansi. Rozdlil jsem dramatickou innost Kleistovu ve tyi oddíly, z nichž každý obsahuje dv díla ideov k sob
piazená; dle tohoto kriteria v>'plývá pro Kleistovu tvorbu tvero hesel vztahujících se na jeho vdí motivy: osud
— —
—
nenávist a náklonnost náhoda cit a jeho zmatení v erotice pomr individua k vlasti. I)le tchto ideových pojítek lení se též jeho vzácné umní vypraa
vovatelské.
ty
II.
Kleistv
život.
Bernd Wilhelm Heinrich v on Kleist narodil se ve Frankfurtu nad Odrou dne 18. (dle svdectví dopis dne 10.) íjna 1777 a zemel v 35. svém roce poblíže Postupimi 21. listopadu 1811. Daty jeho narození a smrti udán jest kus teskné historie jeho užší braniborské a širší
pruské otiny. Rok 1777,
kdy vítz nad Marií Terezií, král Friedrich II., stál ped novou válkou s Rakouskem, znaí dobu mocného rozptí braniborské politiky; 1811 naproti tomu kulminovala sláva francouzského císaství, a Prusko, ochuzeno o polovici provincií, bylo zdeptáno porážkami a potupeno mírem. Byl tedy Kleist souasníkem rznic shody mezi Rakouskem a Pruskem, dožil se odpadnutí rýnských a jižních stát, ale ruské výpravy Napoleonovy a bitvy u Lipska již se nedokal. Dle prvých let jinošského jeho vku zdálo se, že je mu i
souzeno úastniti se svtodjných událostí mrou nejaktivnjší, na bojišti. Ve skutenosti šel do války jedinkráte r. 1793, kdy ležel se svým regimentem ped obléhaným Mohuem, pozdji jen o své ujm a na vlastní nebezpeenství mísíval se do vojenských akcí, což ho r. 1807 pivedlo do francouzského zajetí a dv léta po té na bojišti aspernském málem mu vyneslo vojenský soud. Byl uren svou rodinou pro dustojnickou kariéru; zekl se jí dobrovoln, ale vojákem zstal pes úednické nebo publicistické své povolání a pes všechen odpor, jejž v
z povinnosti
nm
vyvolal garnisonní život.
12
Vojenské tradice žily v starém šieclitickém rodu Klcina válku se udržovaly v KleistovO rodišti. l^est kilometru od Frankfurtu ležel Kunersdorf, kde riedricli Velký v sedmileté válce utrpl citelnou porážku. Ve Frankfurt samotném stála socha jednoho z padlých dustojmkú: socha Kwalda Kleista totiž, vojína, básníka, filosofa, pvce „Jara", Lessingova pítele. Vojínem a spolu básníkem byl též Franz Alexander v. Kleist, jenž Jindichovi stal se snad vzorem, ježto zekl se v mládí vojenské kariéry. Spojení statenosti a uenosti, zdá se, bylo jiným Kleistum ideálem; vojínem b\l Kleistv otec Joachim Heinrich (t již 17S8), z vojenské šlechty pocházely prvá druhá jeho manželka, dstojníky byla pevážná ada píbuzných, a tudíž oba Jáchymovi synové z druhého manželství byli vychováváni k stejnému stavu. Na duševní zájmy se pi tom nezapomínalo. Staršímu synovi Jindichovi dostalo se pelivého soukromého vzdlání u bohoslovce Martiniho, po smrti otcov v Berlín u Catela se vycviil ve francouzském jazyce, a r. 1792 vstoupil do postupimské posádkN'. v níž s krátkými pestávkami zstal až do r. 1799. O jeho vojenském život nevíme skoro nieho. Hned do jeho poátku spadá úmrtí Kleistovy matky Juliany Ulriky, rodem v. Pannwitz; její místo bylo mu, vedle tety v. Massow, nahrazováno starší nevlastní sestrou Ulrikou, podivínskou to. ráznou a uzavenou dívkou, jež bratrovi byla pravým andlem strážným. S ní dlel asi nkdy v oné dob na Ruján. Z jiných jeho cest máme urité zprávy o úasti stii.
Upoiiiínk.\-
i
i
i
na rýnské výprav proti revolunímu vojsku Francie r. 1793 a o výletu do Harzu r. 1797. Z vojenských druh, s nimiž se sblížil, zvlášt dva zasahovali též v další jeho život, Otto August Riihle von Lilienstern a Ernst von Pfuel; oba bolestí, Kleista pežili o mnoho let a po dobách pochyb pítebásnitjším starším o nž se sdíleli se svým o nco státnivojenských a lem, domohli se vysokých hodností ckých. Kleist sám nedošel výše než stupn poruíka. i
V beznu 1799 ze široka vyložil milovanému uiteli Martinimu. že mu není možno dále nosit vojenský kabát, ježto ho pudí touha po vnitrním, ne po
vnjším štstí
a ježto se
mu
otrokárská disciplina; již o msíc pozdji podepsal se H. v. Kleist. „vormals Lieutenant im Regiment Garde", na
píí
13
reversu, jímž se zavazoval, že nevstoupí nikdy do služeb cizího státu; a odebral se do svého rodišt, by doplnil své
vzdlání a nadobro se oddal vdeckému studiu. Berlín tenkráte neml ješt university. Universita ve Frankfurtu nad Odrou, pozdji, v roce Kleistovy smrti, pivtlená k vysokému uení vratislavskému, nebyla prvého ádu. Vládl na ní osvícený racionalism, a jeho zástupce, Christian
professor
Ernst
Wíinsch,
ne
dobrý,
hlu-
boký popularisátor vdeckých poznatk, uroval smr Kleistova myšlení, síHl zvláš jeho zálibu pro exaktní vdy, jako mathematiku a fysiku, a podporoval jeho sklon k morahstickým úvahám. „Jako Herkules na pateru rozcestí" stál piinlivý student, nemoha se zplna srdce rozhodnouti pro práva
ni
pro diplomach, pro obor financí
i
národní
hospodáství ani pro akademickou kariéru. Ale poslední z tchto povolání snad mu pec jen nejspíše tanulo na
pi
Též uvažoval, má-li jít do Francie bu za uitele jazyk nebo by tam propagoval nmeckou mravouku. Záleželo mu na tom, by co nejdíve stál na vlastních nohou, jednak aby udobil svou rodinu, bez jejíhož souhlasu se zekl jistého postupu vojenského, jednak aby mohl uskutenit vroucí své pání a
mysli
pilných studiích filosofických.
domácnost. Událostí jeho frankfurtských bylo totiž, že se zasnoubil s Vilemínou, nejstarší dcerou generála von Zenge, spáteleného s jeho rodinou. Vilemína nebyla Kleistovou první láskou, ani poslední, a na prvý pohled ani se nezdá, že to byla váše, co ho pojilo k jeho hodné, trplivé a uelivé nevst. Milostné založit vlastní studií
jí psal, podobají se tu denníkovým záznamm, slohovým cviením, tu censurám písného examinátora. Jsou naplnny hlubokým a opravdovým citem a z psaní,
dopisy, jež tu
jež se nedochovala,
prý mluvila žhoucí náruživost: ale ve-
dle milovníka psal dopisy ty vychovatel, a ženich Kleist
nikdy se ped svou vyvolenou nesklánl bezpodmínen. Žádal v prvé ad, aby byl milován s naprostou dvrou, aby, cokoli podniká, bylo shledáváno dobrým: pak teprve, jakoby odmnou, daroval svou lásku a svou úctu. Zachovával svou mužskou nadvládu a zdrazoval, že ženské pohlaví samo sebou je inferiorní. Bdl nad tím, aby bylo dbáno distance mezi milujícím a milovanou bytostí. Tak 14
jako své seste, již ostatnO od svého zasnoubeni ani slo\cni se nezmioval o \ ileniínO, vyi\ládal, ze jest její povinností,
aby se vdala, tak nevésté liCil bndouci údl manželky a matky jakožto povinnost, jíž ji zavazuje píroda; muž prý má jiné úady než ty, jež mu ukládá pomr k žen, žena však celým svým životem nechi nesnaží se o nic jmlio, v nžném vyznání jmenuje než ab\ obšfastnila chot; svou dívku na druhém míst, prvé má vžd\' náležeti jeho práci. Nabádá ji, b\- pemýšlela o urení lidského života a o podobnostech mezi pírodou a lovkem; píše-li jí njaké cizí slovo, neopomene v závorce pidati jeho peklad; dává jí úkol, aby mu vypsala, jak si dívka pedstai
i
dm
svj život po mužov boku, zda chce mít velký malý, peje-li si pravdu i lichocení, dává-li pednost životu v i na venkov; vybízí ji k úvaze, pro má uši a jedna ústa, pro dívka v pítomností ctitelov
vuje
i
mst
dv je
\'
rozpacích; chce, aby
si
nco
ušlechtilého vymýšlela
pi pletení punochy, pi práci v kuchyni, pi praní špinavého kapesníku; ale nepeceuje jejích schopností ;„vy ženy pec nedovedete zatajit, koho máte rády; „ihr Weiber": s bezohlednou upímností akcentoval Kleist svou odlišnost a povýšenost.
Ale jako vše, co poínal, bylo venkoncem pravdivé a vážné, tak ho tenkrát ani nenapadlo, že by mohl nadejít konec jeho vztahu k Vilemín; leda prý, kdyby smrt styky perušila, anebo kdyby nevsta se ukázala nehodnou jeho lásky. Pomýšlel s celou poctivostí své dkladné a dsledné mysli, že dostojí danému slovu a pojme svou nevstu za
chof a že se stane otcem jejích dítek: nebo být otcem, po tom prahl tak, že touha po dítti stala se mu souástí jeho tí životm'ch pání: „ein Kind, ein sclion Oedicht und eine grosse Tat" (díve: „ein Weib, ein eignes Haus und Freinebyl zcela zdráv i alespo se domníval, že je fysíologickou poruchou i psychickou, churav; trpl,
heit"). Ale
a
neschopným k manželství, neudav nikomu pravého dvodu a hale se zvláš vst rodin v podivné tnjnstkáství, nechal
o níž myslel, že ho iní
i
a proto,
vi
ne-
studií
a
oklikou se dostal do Lipska, do Drážcfan. maje namíeno na Víde. Cestou se rozhodl jinak a odebral se do bavorské biskupské residence, do WúrzburKu. kdež v nemocnici se
15
podrobil krátkému léení se znamenitým úspchem. Vracel se nadobro vyhojen, a jako jásající výkik vydralo se mu
„Dobrou noc, Vilemíno,
z prsou:
nou
mou
chotí, jež se staneš
má nevsto,
jež budeš jed-
mých dtí matkou!" Vedle
úelu sledoval na mysteriosní pouti též jiné cíle, snad úední z rozkazu ministra Struensee, snad tajn strategické, a jist spisovatelské. Positivním výsledkem cesty, jež se protáhla od srpna do íjna 1800, byl, vedle tlesného duševního sesílení, nov navázaný svazek se šlechetným hlavního
i
pítelem Brockesem (potomkem hamburského básníka), jehož maxima, že jednání jest vyšší hodnotou než vdní, pešla do Kleistova myšlenkového majetku; krom toho vzrstalo pod dojmem cestovních zážitk Kleistovo vdomí, že jeho pravým povoláním je spisovatelství: o svém básnickém poslání neml ovšem prozatím potuchy. Do Frankfurtu se nevrátil; v Berlín se ohlížel po definitivním postavení. Byl uveden do dvorské spolenosti, stýkal se
v
literárních salonech a,
by
nerad, úastnil se od-
borných konferencí o prmy 6^ nových podnicích, v kterémžto oboru ml býti propuštný dstojník znovu pijat do královských služeb. Pišlo jinak. Znovu se zahloubal do filosofického studia. Ale kdežto dív ho lákaly problémy morálky, te se zabral do Kantovy „Kritiky ryzího rozumu", a z tohoto díla o podmínkách lidského poznání a z úvah, které k
nmu
se pipínaly, vyšlehl náhlý blesk, který spálil
všechny dosavadní plány a nadje a rozhodl o Kleistov život budoucím. Vyetl z Kanta, že se nedobereme nikdy pravé podstaty vcí; vyvodil z toho, že jeho dosavadní víra v možnost zdokonalení duševního a v nesmrtelnost duše falešná; a ježto shroutil se mu tento cíl, padly spolu celý jeho životní názor, jeho dvra, jeho zbožnost, jeho
je
ideál. Pálila
se
ho
pda
mu pemýšlet.
pod nohama; ísti nemohl a hnusilo
Pojal znovu plán vydat se na cestu, ale
její eíl byl ješt neuritý; jen to vdl, že musí pry, pokud možno daleko; a nejradji byl by jel sám. Jen aby vyplnil dívjší slib, vyzýval sestru Ulriku, by mu byla spolenicí; kladl jí tžké podmínky. Ale vrná Ulrika k jeho pekvapení o nevelké radosti na pistoupila. Tak se vydal Kleist, sotva se vrátil z tajuplné pouti za svým zdravím, na
n
novou
cestu,
aby nabyl duševního 16
klidu.
Ani tentokráte se
pedem
neradil
s
nevstou,
jen o svtMn liotovLMn innyslu
dal zprávu, ba ani nepijel se s ni
dopis na rozlouenou, znovu lásku a daroval
ji jí
tura se
prosil
ji
jí
osohne rozlouit. Poslal za prominutí, vyznával
svj obraz. Barevná ta miniazachovala; ukazuje nápadn mladistvý, takka djí
práv výrazného a též nikoli píjeiimého nádechem smyshiosti a s jaksi sladkobolným
tinský obliej ne
vzezení
s
ismvem. Akoli neuznal za hodno uiniti okliku nedal se Kleist pímou cestou do Francie, cíl.
Cestoval znovu
pes Drážany
pes
Frankfurt,
uril tecf za a Lipsko. Na známé již
pedmty díval se novýma oima. Co dív se ho netýkalo, te vzbuzovalo u nho živý zájem; tak poklady ma-
již
líského umní a kouzlo katolické bohoslužby. V drážanských sestrách Schliebenových získal vrné pítelkyn. Píroda, která již na wurzburské cest ho uvádla v nad-
te
se mu stávala ješt dražší, na nkteré scenerie aplikoval doslova tytéž obraty, používaje k svým dopism, šení,
k milostným, patrn njakých denníkových zápiskii. Oottingách jinde seznámil se sice s uenci za oficiální úel cesty udával touhu po dalším vdeckém vzdlání ale jeho nkdejší iicta k uitelim lidstva byla ta tam. Jiným i
V
—
i
—
zájmm
než ueným platila te jeho pozornost, zahloubával se do pessimistických úvah o urení lidského života, a nkterá cestovní dobrodružství, do nichž byl se svou sestrou zaplétán, ješt podporovala skeptickou, až nihilisti-
ckou náladu. Ani Paíží, kam dojel v ervenci 1801. nedovedl se nijak nadchnouti; škarohlídsky raisonoval o zka-
msta,
ale krásn se roztoužil po velebnosti závistivým skoro zrakem sledoval zábavu dvou milujících; v samotáské chvíli si vymýšlel
ženosti velkého
svaté tiché pírody;
ideál: plán básnický. V Paíži procitl konen k vdomí svého vlastního nadání a již v dopise své drážanské pítelkyni naznail tuto vnitní pemnu slovy, že jeho jméno zní luzn jako jméno básníkovo. K nevst byl sdílnjší;
pec, jak reservovan se zmioval o svých plánech! .len tajn jí naznaoval cos o dítti své lásky, jež prý opatruje tak v skrytu jako vestálka. Píila se mu myšlenka, že by
a
ml
své tajemství odhalit zrakm surového davu, že by snad „psaním knih" ml vydlávati na živobytí. H.
v. Kleist
a jeho dílo.
17
2
Rousseauovská touha po nezkažené pírod vyhnala ho z pecivilisovaného prostedí. Co mu na wurzburské cest stykem s Brockesem temn vzcházelo, te rýsovalo se v uritjších obrysech. Pál si splynouti s pírodou. Chtl se stát rolníkem, jenž vzdlává pdu, kochá se svobodou, žije v kruhu nkolika milovaných lidí jen a jen svým myšlenkám, neomezován pošetilými konvencemi ve Poslal do Frankfurtu n. O. dotaz, své ideální innosti. plachý zprvu, pak boulivjší, zda by Vilemína se odhodlala jíti za ním do Švýcar a stát se ženou prostého hospodáe; zprvu nepemlouval, dával mluviti jen heslm jako píroda, láska, rolník, ale po té vroucn líil, jaký ráj by jim byl uchystán. Na rozhodnutí nevstino však ani neekal, nebo sám se už pevn rozhodl a postavil ji ped hotovou událost. Rozešed se s Ulrikou ve Frankfurtu nad Mohanem, cestoval v prosinci 1801 pes Basilej do Bernu, pevn odhodlán koupiti si statek a na hospodait. Ale
nm
ježto pro politické
pomry
tento
zámr
zdál se
pec
jen
— napoleonské nebezpeenství ohrožovalo svobodu zem — spokojil se pouhým pobytem ve velehor-
píliš riskantní
,
ské krajin, kterou srovnával s osmdesátiletou babikou, usídlil se na pobeží Thunského jezera a z jara 1802 si najal domek na opuštném ostrvku Delosea v ece Aae, by nerušené mohl se oddávat svým básnickým myšlenkám. Nebo nyní už se cítil zcela poetou. Dílo, jež vznikalo v tomto idyllickém zátiší, jest tragedie „Familie Qhonorez", po-
zdji pektná na „Familie Schroffenstein". Jiné plány, k jichž vypracování nedošlo, se pidružily k pilné práci o prvém dramatu. Ve !^výcarsku dostal se do literární spolenosti, již rád vyhledával v blízkém hlavním mst. Byla to trojice Zschokke-Qessner-Wieland, jež mla innou úast na koncepci prvého Kleistova díla. Heinrich Zschokke,
svobodomyslný
politik,
ušlechtilý lidový
povídká
a
špatný dramatik, zaujímal v Bernu dležité veejné postavení; on to byl, jenž Kleista nepímo piml ke koncepci veselohry o rozbitém džbánu. Heinrich Oessner, syn básníka idyll Salomona, zddil po otci nakladatelský závod v Curychu a vydal Kleistovy „Schroffensteinské", ovšem až po básníkov odchodu ze §výcar. Ludwig Wieland,
lehkomyslný syn slavného otce a Qessnerv švakr, autor 18
-
dvou veseloher, sta
že
iiiyliie
velkou zásluhu, ne
na
nictví
Kleistovi pipisovaných, má o Kieisvým osobním stykem, nýbrž proto,
upozornil svého otce; nestaral se o Kleistovo báso svdí jeho pílišná
emž
práv nejprospšnji,
em
pée
o „Schrofensteinské"". Kleist nalezl, po toužil: dobrodiní samoty, v níž rostlo jeho dílo, a pece též styk s družnými dušemi, které jevily starostlivý zájem. Aby
o
id\ila jeho bA»la dokonalá, pidružilo se
družství
s
milouké dobrorybáskou dcerkou na zeleném ostrvku.
Ale Vilemína? Odpovídala
Nemohla
zvu.
i
vyhýbav
na Kieistovu vý-
zekla píbuzných, kteí pirozen nechtli o dobrodružném ženichovu plánu slyšeti. Dráždila Kleista nad to nkterým snad malicherným protidvodem. A tu ji postavil pretentiosní milenec ped se odhodlati, by se
i
alternativu: má-li ho ráda, pjde za ním; ne-li, budiž konec mezi nimi. na tento násilnický návrh se zachovala. Vilemína sdluje, že jí zemel bratr, Kleistv kamarád z berlínské doby; stžuje si, že ji ženich zanedbává,
Odpov
ní nžný, pipojuje reflexi asi docela Kleistových, ale o jeho projektu pímo nepíše. Kleist reagoval na dojemný její list úseným prohlášením:
prosí ho,
dle
aby byl k
pedpis
že se do své vlasti asi
dokud
si
vbec
nedobude slávy;
už nevrátí, alespo ne dív,
„ihr
Weiber
verstelit
in
der
Regel ein Wort in der deutschen Sprache nicht, es heisst Ehrgeiz"; byl prý šasten, že vzpomínka na Vilemínu ponkud vybledla, a te prý ho její dopis ruší v dob, kdy mimo bolest, kterou sdílí s ní, má ješt zcela jiné starosti, kterých ona vbec nezná. Závr tohoto dopisu, datovaného z 20. kvtna 1802, zní: „Drahá dívko, už mi nepiš. Nemám jiného pání, než bych brzo umel." Je to poslední Kleistv dopis Vilemín, jež dv léta po té se vdala za normálního obana, professora Kruga.
Tak
padl
zase jeden ideál.
Rodinný život už není
cílem Kleistova snažení. Ani slovem
lítosti v dopisech nenaznail svého rozchodu s nevstou, nikdy se o ní nezmínil: leda že do zpracování Lafontaineovy bajky o dvou holubech vložil smutek nad osamlým životem. Jiné cíle lákaly mladého básníka. Získal hodn politických zkuše-
ností
stykem
se
svobodymilovnými obany
Helvetie. ale
prozatím se jeho interes o velké souasné události nepro19
2*
jevoval na venek, prozatím se noil do svého vlastního nitra, z nhož chtl vyvážiti nco bezpíkladn velkého a
nového: pak teprve, mínil, že smí pijíti na oi svým Z rzných známj^m, kteí si od nho mnoho slibovali. plán, jež se kižovaly v jeho mysli, ustálil se projekt tragedie o Robertu Quiskardovi. Intensivní Kleistova innost a prvé jeho zápolení s tímto mohutným problémem pivodily prvou krisi. Kleist onemocnl. Statená Ulrika za ním pijela a opatrovala ho. Když se pozdravil, provázel joviálního pítele Ludvíka Wielanda, jenž od francouzské vlády byl ze Švýcar vypovdn; šel s ním do Výmaru, residence to Schillerovy a Qoetheovy, ba možno, že
obma básníkm doposud
ped
pedstaven adept poesie, svtem skrývající svoje nejsvtjší pání. byl tenkráte
byl k Wielandovi. Trávil u nho delší dobu na Ossmannstedtském poblíže Výmaru, prozrazoval
Upímnjší statku
zvláštním
svým chováním,
že
mu
cosi leží
na
srdci, a dal
by staikému poetovi recitoval úryvky ze své tragedie. Úinek byl neoekávaný. Kleist zažil nejhrdjší chvíli svého života, když Wieland, klidný jinak soudce, oddlený od mladého nadšence náse v píznivé chvíli pohnouti,
zory a stáím, dal se strhnouti k slovm vrcholného obdivu, až Kleist, dosud sám o sob pochybující, neuznávaný a rozbolestnný, vrhl se ped ním na kolena, v slzách líbaje dobrotivou ruku. Bylo to po druhé, co ho žehnal zástupce staré generace, nebo již halberstadtský Gleim v pivítal nástupce básníka Ewalda Kleista: ale pomoci mu nebylo lze ani nejpátelštjšími dkazy ani bezpodmínenou chválou. V srdcervoucích vyznáních svoval se Kleist seste, že dílo, o nmž pracuje, jest pro nj píliš tžké. V lednu 1803 hrd zajásal, o pl roku po té zoufale sázel vše na jedinou kartu. Mezi tou dobou zažil malou episodu, která ho vyhnala z Wielandova domu: dcera jeho hostitele totiž, trnáctiletá Luisa, si ho zamilovala, Kleist však ml dosti síly, že se vytrhl z její blízkosti a, zanechav ji smutn tesknící, uchýlil se do Drážan k píteli Pfuelovi, u nhož, vyerpav skrovné jmní, doufal, že dokoní své dílo. Když poznal, že peceuje své síly, vydal se znovu na cesty. Ale nebyla to cesta dle uritého programu, jako tenkrát, když hledal a nalezl uzdravení: ne-
nm
20
I
bylo to obohacování zkušenosti a bystLMií smyslu pro i)rírodu jako tehdy, kdy, otráven filosofií, hledal a nalezl zotaveni pod volným, širým nebem. Tentokráte byl to útk a porážka ješt na útku. Marn si opakoval slova z Wie-
landova dopisu,
jejž s
sebou
nosil jako talisman, že
roz-
vrácenými pomry rodinnými nesmí si dát pekazit dokonení svého díla, že je dokonit musí, a byf celý Kavkaz doléhal mu na duši. Marn pracoval, pemýšlel ve dne v noci. bioval svou ctižádost a umifioval si znovu, že se nikdy již nevrátí dom, proklínal své poloviaté talenty a i
toužil
jíti
tam,
kam
vky
vk
lovk
nepijde. Projel
již-
ním Švýcarskem, seznal italská jezera, zastavil se v Ženev, bloudil paížskými ulicemi a najednou se ztratil doprovázejícímu jej Pfuelovi, jenž mínil nejinak, nežli že Kleist skonil sebevraždou. Ale zatím, co prý jeho mrtvolu hledal v rTiárnici Morgue, octl se Kleist, „jakoby štván Fúrií", na severním pobeží Francie v St. Omeru, odkud poslal 26. íjna 1803 své seste lístek tohoto obsahu:
t snad o živykonat. Já jsem v Paíži své dílo, pokud bylo hotovo, proetl, zavrhl, spálil: a te je konec. Nebesa mi odpírají slávu, nejvyšší pozemský statek; a já, jak svévolné dít, všechny ostatní zahazuji, protože se o neprosím. Nemohu se osvditi dstojným tvého pátelství, nemohu však bez tohoto pátelství žít: vrhám se klidná, ty vznešená, zemru krásnou smrti smrti vstíc. bitev. Opustil jsem hlavní msto této zem, putoval jsem na jeho severní pobeží, dám se do francouzských služeb válených, vojsko brzo vypluje do Anglie, nás všech záhuba íhá za moi, jásám pi vyhlídce na nekonen ve,.Má drahá Ulriko!
vot; ale musím, musím,
Co
ti
napíšu, pipraví
musím
to
n
Bu
likolepý ten hrob.
O
ty
má
lásko, ty
budeš poslední mou
myšlenkou!" Kleist
chtl
skuten
se dát do
Chtl v Boulognc-sur-mer
Napoleonových
vstoupiti
na
lo
a
služeb.
plavit
se
anglickému lostvu. Na štstí sešlo s této výpravy vbec. Kleist se vrátil do Paíže, žádal o vydání pasu a obdržel jej, ale s výslovným udáním zptné cesty, direktn do Postupjmi. Byl tudíž nucen vrátiti se, akoli byl píNa zptné sahal, že ho vlast neuzí jinak než vítzem. proti
21
cest v Mohui ho opustily síly. Upadl v tžkou nemoc a po pt msíc je takka nezvstný. Nkolik legend pipíná se k dlouhému Kleistovu pobytu v Mohui. Chtl se, vyhojen z vleklé nervové nemoci, dáti do služeb k truhlái, prožíval prý milostný románek, zíkal se nadobro spisovatelství, sblížil se s básníkou GUnderodou, jež o dv léta po té skonila sebevraždou; s uritostí víme jen, že se dal ošetovati od lékae Wedenadále se o nho láskypln staral. kinda a že Wieland V ervnu 1804 byl již zase, zcela zotaven, zpátky v Berlín a strávil tu as celý rok, s páním, by založil své problematické živobytí na pevnjších základech. Stal se znovu úedníkem, navázal tedy na své zájmy, jež ti léta ped tím byly tak násiln perušeny. Zásluhu o vnjší konsolidaci mla jist sestra Ulrika, jež, zdá se, vbec víc jeho se starala o jeho postup a penžní záležitosti než o jeho básnickou slávu; svých sester, jež ho podporovaly, nechtl se státi nehoden po tolikeru zklamání, a tak se odhodlal k pernému kroku, vyžádav si audienci u generálního adjutanta jeho velienství. Byl od nho pijat se zachmuenou tváí a se ihned stoila na podivné francouzské dobrodružství; bývalý pruský dstojník se omlouval, že nálada, pod jejímž nátlakem málem byl by vstoupil do služeb cizího státu, nebyla normální, že jednal jako lovk posedlý utkvlou pedstavou narážel na svj plán dramatický a že celá ta záležitost patí spíš ped lékae než pod koui trolu úední. Slyšení nebylo bez úspchu. Dostalo se uchazei o státní úad sice ostrých výtek, z nichž nejbolnjší byla ta, že dlal prý „veršíky", ale pece byl propuštn se zábleskem nadje, že král snad bude reflektovati na jeho další služby. Resignovan se vpravuje do trudné pítomnosti, byl Kleist odhodlán, provésti svou rehabilitaci; nemohl si však odepíti ani te, by neetl Wielandova dopisu, jenž ho upevnil v jeho básnickém vdomí; jsa pesvden, i
pomr
e
—
—
nm
že jeho schopnosti nejsou než stínem toho, co v kdysi žhnulo, chápal se kterékoli pomoci, by vybedl z okamžité tísn. Dvojnásob vítal, když pomocná ruka mu byla podá-
vána s nejmilejší strany. Žena, která vedle Ulriky nejúinnji zasahovala do jeho života, cho jeho bratrance Kristiána, Marie Kleistová, zjednala mu novou vyhlídku. Její 22
priisklio vyslance bratr Petr Oualticri byl dcsiiíiiováii za píinluvu, aby v Madrid a vyzýval Klcista, patrii na její sekretáem; Kleist vážn uvažoval, nemCl-li se stal jeho
by nastoupiti diplomatickou kariéru a
již
se chystal
do
od krále pece SpanOl, když tu proti svCmhu oekávání byl a zúednických služeb pruských do konen zas pijat vliv uplatnil tu se míry jaké do stal tedy v otin. Nevíme, dokruzích; dvorských v Marie, dobe uvedené sestenice jista byla to ona, jež
aspo ponkud zlepšila zbdovaný pedstírala, že mu vymohla roní pensi
stav jeho financí: obnos šedesáti louisor, u královny Luisy, zdá se však, že založení neodvisl ostatn brzy zase zastavený, byl mu „k literárních" vyplacen existence a k povzbuzení v pracech Berlín pracoval Kleist ve z Mariina jmní soukromého. V pod dozorem pozdjšího ministra Steina-
finanním oboru
velkou jeho horAltensteina, jenž projevoval spokojenost s 1805 místo dietáe pri dotam vedle menní komoe ve východopruském Královci; theoretickým též své úední povinnosti zabývati se zastávaly uceni jenž Krause, u vdy" „kamerální studiem Adama Smitha. slavného anglického národního hospodáe livostí a zjednal
mu
v
kvtnu
ml
Pldruhého roku královeckého pobytu pineslo Kleipíležitost ke koncentraci stovi doasné uklidnní, dalo mu plán a pece ho starších myšlenkové a k vypracování petváejíc svtem, uvádlo v neustálý styk s vkolním spoletvora v takka nkdejšího zarputilého samotáe byly ekati, se enského. Dv náhodné okolnosti, dalo by Krázacelené: uzpsobeny k tomu, by jitily rány sotva
Immanuel Kant skoro lovec bvlo mstem, z jehož obvodu semevbec nebvl vycházel, bylo to rodišt jeho uení a byla nastala pet ništ jeho školy; a po Kantov smrti, jež do Královce, tvrtí roku ped Kleístovým pesthováním kathedru osielou na píchodu, byl tam, v roce Kleistova Kleinkdejší Vilemíny, Dovolán professor Krug, manžel
ukoneny, a Kleist stovy nevsty. Ale ob kapitoly byly katastrofa nánebyl z tch, kdo by se vraceli. Kantovská že by dokladu, menšího ležela minulosti a nemáme sebe starých píliš vnímavý žák znovu se dotýkal
nkdejší náležela svých noetických problém a smutk. Minulosti setkal ve spoletéž Vilemína, s níž se Kleist nkolikráte 23
výmn
názor o vcech, jež se nedaly' k už zmniti a jichž nelitoval. Spoleenské závazky, hojné tlesné indisposice a úední práce absorbovaly jeho as, byla intensivní ale hlavním ziskem královeckých nosti, aniž došlo
msíc
innost básnická. Zde dokonil veselohru „Rozbitý džbán", jejíž koncepce se datuje od styku se švýcarskými páteli; vnoval se francouzské literatue, z jejíž produkt, nemluv o drobnjších parafrasích, zpracoval zcela origináln Molireovu komedii „Amphitryon"; poal svou nejobjemnjší tragedii „Penthesilea", vytvoil, vedle jiný epických prací, prvou ást své nejvtší novely „Michael Kohlhaas". Jakoby básnická energie, zadržená tíštícími se projekty Guiskardovskými, te se provalila se zdvojenou silou, peci však básníka samotná pln neuspokojujíc. Zájmy esthetické spíše theoretického rázu šly ruku v ruce s praxí
básnickou, a tak se zdálo, že pi mnohostranném spisovatel, požívající te také domácího míru a
psobení
milovanou Ulrikou, jež s ním bydlila, domže se plného uznání na veejnosti. Nebyla to duševní krise jako pt let ped tím, jež ho nyní na as znovu vymrštila z vyvolené dráhy, nebyla to také zcela neoekávaná událost vnjší: nýbrž boue, dlouho se pipravující, visící nad Pruskem a hrozící celé stední Evrop, vyslala svá mrana též do krátké pohody jeho života. Je to pi nejmenším po tetí, že nebezpeenství Napoleonské vrhlo se v cestu básníkovu vývoji; vyhnalo ho kdysi ze §výcar, v severní Francii málem ho zlákalo k bláznivému kousku a nyní zastihlo pruského úedníka v jeho otin, uvedlo ho do nových krisí a uinilo ho zuivým, jak v lásce tak v nenávisti extremním patriotou, jenž od té doby až do své smrti už takka vbec nevyšel z naptí a starostí politických. Léta 1805 a 1806 jsou vyznaena nepetržitými vítzstvími francouzských zbraní nad Rakouskem, Pruskem Ruskem. O rok ped tím Napoleon pijal titul císae; r. 1805, po kapitulaci Ulmu, porazil spojené armády v bitv „tí císa" u Slavkova; Prusko zachovávalo po zjednaném míru obojakou posici na právo na levo, nemužn si vedl Friedrich Wilhelm lít., povrchní optimismus vládl v jeho vojsku. Kleist již tenkrát prorokoval nej-
shody
s
i
i
hlubší
pokoení své
vlasti, trpce kritisoval
24
nepochopitelnou
imi laxní
pruskou
politiku,
eká
o krásné záliubO, jež
krát bylo to víc než výraz
s
na
lirdimiým pathosem mluvil
vrné
s\'n\'
vlasti: a tento-
paroxysmu. jenž mu v severm'
Francii b>l vynutil entliusiastické pání,
b.\-
padl krásnou
a^atick^ brojil proti Napoleonovi, do jehož služeb bezhlav chtl sám kdysi vstoupit, divil se, že žádný emijírant tomu zloduchu nevžene kulku do hlavy, a patrn smrtí bitev,
znovu se úastnil tajné politické agitace tak jako snad již r. 1800 na své wiirzburské cest spolu sledoval obdobné plány. Zatím uhodila nejkrušnjší hodina Pruska, jehož vojsko bylo 14. íjna 1806 dvojí bitvou u Jeny a Aucrstádtu poraženo na hlavu; neuplynuly dv nedle, a Napoleon slavnostn vjíždl Braniborskou branou do Berlína. Královský dvr uchýlil se do Královce, kde Kleist se osobn sml piblížiti své domnlé píznivkyni, královn Luise, obestené kouzlem tolika legend a záí pruských apotheos. Odsouzen k passivní úloze diváka na velké události djinné, ohrožen ve svých spisovatelských plánech, pipraven váleným nebezpeenstvím o ást svých píjm, opustil Kleist Královec ve spolenosti dvou jiných vysloužilých dstojník a jednoho aktivního; ml prý namíeno na Drážany. Ale v Berlín byl s dvma kamarády zaten od francouzské vlády a pro podezení z úmysl špehounských deportován pes všecky své protesty na francouzskou pdu, uvznn v pohraiúní pevnosti Fort de Joux poblíže :^výcar, po té ponechán v mírnjší vazb v Chálons sur Marné.
Tak se ocitl po tetí v zemi, kterou nenávidl a které pece byl tolikým díkem zavázán; jist proti své vli trávil pt msíc, až do ervence 1807, na francouzských pevnostech, jist se tam choval velmi dstojn a staten: že by však jeho zajetí bylo bývalo tak bezdvodné, jak on sám dokazovali v podáních v\šjeho zmužilá sestra ším instancím francouzského vojska, nemžeme s uritostí i
ty
dstojník z Královce tvrditi, spíše se zdá, že cesta do Berlína platila njakému strategickému úelu. Ve vojenském zajetí však ustoupily od nho strázn zpsobené všeobecnými pohromami, vnoval se svým privátním zájmm literárním. V Paíži byl- koncipoval své prvé dílo, v Paíži spálil nártky k své práci životní, te na 25
pd
dokonil tragedii své duše „Penthesiieu". francouzské a pomýšlel vážn na to, by ze spisovatelství tžil též prakticky.
Takovým praktickým projektm jest bohatá,
pomrn
klidná
i
literárním
šastná doba,
vnována
jež následovala
z francouzského zajetí.
bezprostedn po návratu
V
lét
1807 zavítal Kleist k pobytu v Drážanech, jenž se prodloužil skoro na dva roky a poínal se pod blaženými auspiciemi. Krátce ped tím vyšlo tu Kleistovo zpracování r.
mlo
zde již dobrý zvuk, a staí šíení jeho slávy. Drážnov získaní pátelé any byly tenkráte z nejdležitjších literárních stedisek; po Jen, vedle Heidelberka, ped Berlínem byly centrem romantik; ne ješt pseudoromantik, kteí o nco pokritického zdji se tu zmocnili nadvlády, nýbrž hnutí, jako August Wilhelm Schlegel a Ludwig Tieck. Politicky Sasko Kleistovým tužbám neposkytovalo více než hojnost vlivných konnexí diplomatických, zvlášt v kruzích šlechty a v dom rakouského vyslanectví; jakákoli pímá agitace byla ovšem vylouena v zemi, jež pedcházejícího roku za pistoupení k rýnskému bundu byla vyznamenána titulem království. Tím ilejší byla Kleistova úast na ryze literárním život hlavního msta; v skrytu choval plány politické, na venek vystupoval jako publicista a básník: dlouho zatajovaná ctižádost poetická do„Amíitryona", jeho jméno i
starali se o
vdc
žila se
veejného uznání; v
mst,
kde
ped
lety
pítelkyn
Schlieben uvila mu prostý vnec, dostalo se mu te vyznamenání, že byl pi hostin korunován za básníka, a to „dvma rukama, nad nž Drážany nemají nžnjších"; snad to byly ruce Emmy Juliany Kunzeové, ke které Kleist cítil hlubší náklonnost a kterou mli za jeho nevstu. Stýkal se s ní v dom jejího pstouna, známého apelaního rady Kornera, kdysi Schillerova intima, mnohostrann to interessovaného literáta, jehož synu Theodorovi bylo popáno stát se pro svou mlkou poesii milákem souasník na úkor Kleista a skoniti „krásnou smrtí bitev", po níž Kleist marn toužil. Nejvlivnjší byl pátelský svazek, v njž Kleist vešel se svým o dv léta mladším ctitelem Adamem Mullerem, nadmíru agilním, siln romantickým to duchem, jenž, sám jsa složen ze samých antithes v.
26
(
a je
paradox, konstruoval uení o na estlietiku,
ped Z.
politiku
i
polaritu
iiacioiiáliii
jev
a aplikoval
nedlouho romantikovo:
ekonoinii;
tím pestoupiv ke katolicisnui (jako
jiní
Werner, Friedrich Schle^el, Clemens I3rentano) a vklá-
daje do Kleistovy produkce nábožensky mystické prvky, sílil
Miiller
ástený
sklon Kleistv k romantice a zastíral
protivy, jež ho dlily od
rem
vyznava
školy. Spolu s Miille-
do dvou literárních spekulací: z nich prvá, týkající se založení nového nakladatelství „Phonix", neodvislého od knihkupeckého trhu, selhala ješt ped uskutenním, kdežto druhý podnik sliboval zprvu znamenitý úspch. Kleist a Miiller založili totiž asopis velkých pretensí, „Phobus", vnovaný v prvé literatue a výtvarnému umní, projektovaný dle vzoru Schillerových „Hór" a vyplovaný pracemi redaktor a jejich druh. Kleist pispl objemnými ukázkami z hotových svýcii dramat, též fragpustil se Kleist
ad
mentem
z „Quiskarda".
k jehož definitivnímu zdolání se
pipravoval; záleželo mu na tom, aby msíník, pro njž chtl využíti svých vysokých spoleenských styk, ítal mezi své spolupracovníky jména prvého ádu: Wielanda jakožto starého píznivce, Tiecka a F. Schlegela, zástupce to romantického smru, pedevším však nesporného vládce nmecké literatury. Qoetha. Dopisem, dýšícím úctou a pokorou, ucházel se 24. ledna 1808 o píze výmarského tajného rady; prosil o vyznamenání, by asopis sml se stkvíti píspvkem Qoethovým a pohnutými slovy pedem dkoval. Qoethe odpovdl vyhýbav, jiným však zp-
sobem projevoval pec
jen jistou
úast o
básníka, jenž
mu
celou svou povahou, celým rázem své tvorby byl nesympatický: jakožto intendant výmarského dvorního divadla
bezna
1808 hráti Kleistv „Rozbitý džbán", r. aby se tato v celku komponovaná veselohra rozdlila ve ti akty, zavinil neúspch, jenž vyznl v divadelní skandál. Kleist mu toho neodpustil: v témž asopise, jenž ml býti vyzdoben Qoethovým jménem, tiskl zlomyslné epigramy proti optikovi, jenž v stáí rozk pomlukládá paprsek svého vlastního mládí, ba sáhl vám, hodným paskvílanta. V tom smru „Phóbus" nutn dal
2.
ale pipustiv,
i
tedy zstal za hrdým
oekáváním 27
a
poáteními
sliby.
Zklamal však
i
jinak.
Nepraktický
Kleist
vidl se již bez výitek
boháem, svdomí také sestru do finanního podniku, ale brzy seznal, jak šeredn se pepoítal; nákladná úprava a neobchodnické poínání vedly k penžnímu fiasku, a redaktor, když zakládal asopis,
i
zaplétal
pohádav se se spoluredaktorem Miillerem a pimv drážanského nakladatele, by se aspo zdánliv ujal riskantního podniku, byl šasten, když po dokonení roníku mohl vyváznouti bez úplného ruinu svého jmní. Z drážanského prostedí, ze styku s romantickými sférami a ze stupovaného pocitu erotického zrodila se velká rytíská inohra „Káthchen von Heilbronn", která ješt za života Kleistova byla dávána ve vídeském dvorním divadle; po této he se stedovkým sujetem obrátil se Kleist zdánliv ješt dál do dávnovku své vlasti: ve skutenosti však jeho „Hermannsschlacht", pojednávající o osvobození Qermanie od ímského jha v 1. stol. po Kr., smuje k aktuálním zájmm, vybízí mezi ádky ke spojení Rakouska s Pruskem za úelem spolené akce proti Napoleonovi. Stejným tendenním duchem, jen ješt zejmji, naplnil Kleist svou tehdejší vlasteneckou lyriku, která ho pivedla ve spojení s vídeským poetou Collinem. Ale již neml stání v Drážanech. Napoleon zdvihl novou válku proti Rakousku, jež postavilo velké vojsko s arcivévodou Karlem v ele, a Kleist zatoužil uvrci se velkým Opustil koncem událostem bezprostedn do nárue. dubna 1809 s historikem a politikem Dahlmannem své literární zátiší a eskými zemmi, kdež ped tím trávil v lázních teplických, pospíchal na dolnorakouská bojišt. Vítzství u Aspern naplnilo ho klamnou nadjí, že pišla doba, kdy sám se smí s celou svou výmluvností vnovati velké vci. Z Prahy, kde se usadil 1809 na Malé Stran v Mostecké ulici . 39, chtl zagitovati celou veejnost v protinapoleonském smyslu; k tomu cíli zažádal o privilej, aby sml vydávati velký politický asopis „Germania", ke kterému inil dalekosáhlé pípravy; tšil se inné úasti vysoké aristokracie, jejíž pímluv dkoval, že 12. ervna
hrab
Josef Wallis.doporuil mi-
záležitostí,
hrabti Stadionu, aby „ein
nejvyšší purkrabí Cech, nistru
zahraniních
sicherer von Kleist, als Schriftsteller nicht unbekannt", ob-
28
držel povolení k
podrobována
vydávání „(jermanie'*,
jež
by ovšem byla
dohledu censiir.w K uskutenni toliotu podniku, pro njž chtl vydavatel získati též Friedricha Schlegela, tehdy sekretáe císaské kanceláe ve Vídni, nedošlo. Bitva u Wa^rainu, prohraná 6. ervence, pohbila nadje vzbuzené vítzstvím aspernským, zniila
ovšem
ostréMnii
Snad se zdržel dobu v Praze, aby byl na blízku tirolskému povstání, snad byl potom, opt v tajné njaké missi, odeslán do Nmecka. Víme jen, že v listopadu KS()9 pišel do Frankfurtu nad Odrou pro malé ddictví, v lednu ISU) do Frankfurtu nad Mohanem a do Gothy z neznámého dvodu, a že v únoru se pesthoval do Berlína. ješt
též KIeistov\- publicistické projekty.
delší
vdn
Znovu se ucházel o píze dvora, své uctívané královn Luise krátce ped její smrtí holdoval gratulaní básní a rok po té žádal, aby byl opt pijat do služeb vojenských; znovu se stýkal v kruzích romantik, jež mly nádech vysloven* vlastenecký; ve spolenostech šlechtic a jiných patriot, jež sledovaly cíle kesanské (antisemitské) a byly prodchnuty duchem junkersko-konservativním, projevoval se a sílil jeho smysl pro politické aktuality; braniborští šlechtici a básníci, romanticky rytíský Fouqué a pímý zeman Arnim (též matný Loeben), náleželi k jeho literárním druhm, bizarn duchaplný Brentano se s ním alespo spoleensky sbližoval a drážanský pítel a rival Miiller se s ním smíil, pítelkyn z drážanské doby, hereka íiendel-Schiitzová, starala se panto-
mimickými produkcemi „Penthesiley" úinnji o jeho literární povst. Znovu spojoval vlastenecké nadšení s poetickým, ale stejný osud, jenž potkal ..Hermannsschlach", byl pisouzen jeho nejkrásnjšímu a nejdokonalejšímu pa-
triotickému výtvoru: ani „Prinz Friedrich von Homburg", koncipoval snad za pražského svého pobytu a do-
jejž
konil v Berlín r. 1811, nesml býti z politických dvod dáván ve veejném divadle, ba nebyl za básníkova živobytí vbec tištn, a soukromé pedstavení v šlechtickém dom, a-li k nmu došlo, nemohlo býti náhradou básníkovi, který toužil, s temene Harzu zpívati své kovové písn, by byl slyšen od celé vlasti. Tendencí posledních dramat bylo mu znemožnno, aby vstoupil v užší vztah 29
k dvornímu berlínskému divadlu; ostatn již v srpnu 1810 došlo mezi Kleistem a iditelem líflandem, jenž mu vrátil jeho „Káthchen", k prudké roztržce; Kleist vmetl lífse omlouval, landovi drsnou urážku do tváe, a Iffland ale na pijetí nkterého z Kleistových dl ovšem nepomýšlel. Rozpor se po té ješt piostil, když Kleist ml píreperležitost, by ve vlastním orgánu herecké výkony kritice. podroboval divadla dvorního toir Po neslavném konci „Phóba", po „Germanii" v zárodcích zadušené, pikroil Kleist v Berlín k tetímu podniku novináskému. Vydával od 1. íjna 1810 do 30. bezna 1811 denník „Berliner Abendblátter", polovládní to a peci z ásti oposiní list, jehož redakce pivedla Kleista do nejtrapnjších situací, zpsobila rozladní mezi ním a vedoucími kruhy, zasypávala ho potížemi nejvšednjšího druhu a zpsobila mu takka finanní zkázu. Neujasnný pomr k ministru Hardenbergovi; ne práv pímé jednání jeho sekretáe Raumera, pozdjšího historika; nesnesitelná šikana pruské censury, bdící stejn nad politickou ástí jako nad kronikou umleckou; postranní cíle Adama Miillera, jenž potíral školu Adama Smitha, Kleistovi kdys v Královci smrodatnou; zahalená polemika nkterých spolupracovník proti vládním ustanovením finanním a politickým; neochota a citlivost literárních pátel: takové byly bolesti a trampoty Kleistova berlínského boje o existenci. Psal horliv do svého listu; pokud sml, v duchu „Qermanie"; alespo narážkami a nápovdmi vychovával k politickému uvdomní; anekdotami vojenskými bavil a spolu agitoval. Též k ryze literárním podnikm se dostal. Vydal dva svazky svých „Povídek", napsal velký román o dvou dílech, hledal nakladatele pro vlastenecká svá dramata. Intimní jeho život, zvláš po zaniknutí „Abendblátter". je zakryt rouškou tajemství. Velý pomr k Ulrice se pohíchu zkalil, když na podzim 1811 byl ve svém rodišti od píbuzných, patrn též od sestry, zahrnut výitkami, asi proto, že po tolika plánech, nadjích, oekáváních znovu ztroskotal a byl odkázán na pispní své rodiny. Pátelství poutalo ho k sestenici Marii, jež mu byla dvrnicí jak v literárních otázkách, tak v názorech ži-
—
i
30
votilicli.
družné,
I
iiii
trpCcji nesl
chápající
duši
se
sám. když konstatoval, že toto odcizuje
prost
proto,
že se
ženou jinou. Vstoupil totiž v tsný vztah Hcrniett, k manželce rendanta Vojíela, s níž ho pojilo snad nadšení pro hudbu a blouznOin', chorobn stupované, zbožn vznícen. lienrietta byla tžce nemocna; trpla nev>hojitcln()u rakovinou. Myšlenka na smrt ji byla blízká. Také Kleist se vezd\' zamstnával lií^edsta\()u smrti, navrhoval prý pátelm seste, aby se odhodlali s ním zemíti. Tecf vyšla touha touze vstíc a nálad nálada. Od koho bylo vysloveno slovo „zemít spolen" dív. je lhostejno. Detaily, jež pivodily Kleistovu nechu k životu, jsou neznámy. Faktum jest, že se cítil k smrti unaven. Jeho duše, tak píše 9. listopadu, dotykem s duší mileninou docela uzrála k smrti; a píštího dne se zpovídá, že jeho nitro je tak rozbolestnno, že, když vystrí z okna svj nos, bolí ho záe dne, jež na se tpytí. Stydí se za to, že se musí pokládat za nedstojného lena lidské spolenosti, a pohlížeje nazpt na svj život, shledává, že byl nejbdnjší, jenž kdy byl prožíván. Ale nad katastrofou Kleistova života svítí plná velebná záe. Nešel na smrt s výitkami rodin, ale s díkvzdáním; ne s bázní, ale jakoby šel plesu vstíc; ne v ponurých myšlenkách, ale jako ..radostný vzduchoplavec". jenž se povznáší nad zemi. Vidí se andlem s dlouhými kídly na ramenech, ví, jak se zdá. v posmrtný život tak jako díve se oddával nadji, že na nkteré jiné hvzd bude žíti dál. Je spokojen a vesel, usmíen s celým svtem a bez trpkosti konstatuje, že mu nebylo pomoci na zemi. jde na smrt a v srdci má ..nevýslovnou radost". Bylo to mystické zam'cení, snad prosáklé katolickými pedstavami, byla to zvláštní smysln nadsmyslná sms erotiky a myšlenek na smrt. Jako u choromyslných ped hroznou depressí a keí sbližuje
s
i
nm
pedcházívá pilo
jásavé
t,
zv. „euforie", tak u
vdomí
vitální síly
nho ped
a mohutné
smrtí nastou-
rozpjetí kídel.
Ona
sladce bolná nálada, v níž psal své vyznání lásky: „Mein Jettchen. mein Herzchen, mein Liebes, mein Táub-
chcn wie nenn' ich Dich?", zdá se, že ho doprovázela na poslední cest s pítelkyní. 20. listopadu 1811 vyjel s ní na blízký VVannsee; ubytoval se v hostinci Stinmiingov, .
.
,
31
Druhého dne po poledni do srdce a aticet
let.
sob
skolil
Henriettu Vogelovou ranou
Bylo
prostelil lebku.
Když
zvst
se donesla
mu nco pes tyi-
o jeho
sebevražd do
pomluvy, ale netušil nikdo, že na behu Wannsee zasaženo bylo nmecké draBerlína, vyvolala sensaci, rozilení,
matické
umní
nejtžší ranou,
již
kdy
zažilo.
Poznámka. Tato kapitola pidržuje se pedevším Kleistovy korespondence, nejspolehlivjšího pramene životopisného krom toho pirozen se stýká s ostatními biografickými pracemi o Kleistovi, nepose zhuštností Ericha S c h m d t a, dávajíc nového materiálu; s obširností W. H e r z o g a, pedkládají dnešní badatelé všichni piZ nejnobližn stejná fakta, ovšem s rzným jich podmalováním. vjších detailních píspvk ke Kleistovu životopisu jmenuji R. S t e iga doklady k politické innosti let 1800 a 1808 (Frankfurter Zeitung 1911, . 316), Minde-Pouetovy studie o domnlé pensi od královny Luisy (tamtéž, . 332) a o Kleistových posledních dnech (Vossische Zeitung 1911, . 571 a Westfálisches Magazín N. F. 3, 1912. . 7i. Seuffertovu publikaci dopisu Wielandovy dcery (v GrenzKleistv pobyt v Praze líím dle výboten IV. 1911, 308 nn.).
jakožto
;
a
a
i
—
—
zkum
Rahmera
S.
(H.
Kleist als
v.
pokládal jsem ovšem za pražských badatel (Jana
n.);
Mensch und
svou povinnost
Krejího
Dichter,
str.
167
po stopách jiných jsem do jiných), šel
a kláštera Milosrdných bratí (rozšíila se totiž r. tam zemel) a s laskavou pomocí pana pevora
jíti
1809 fáma, že Kleist jsem znovu, co už od Rahmera bylo konstatováno: že v nemocniním protokole 1809 jméno Kleistovo se vbec nevyskytuje; také pedpoklad, že r. by tam byl 'býval pijat pod cizím jménem, ukázal se neudržitelným, ježto se s jeho stáím neshodují záznamy u žádného z ostatních nemocných. . 39 v Mostecké ulici byl (dle mstského plánu J.
Dm
— 1815)
dm
zjistil
Malostranského námstí sdlení Dahlmannova (Kleist, ed. Tieck a Jul. S c h m d t, p. XCV.), ,,ein Privathaus vvenig Háuser von der Moldaubrcke an der Kleinen Seite einem Kaffeehause gegenber". J
ij
1 1
(kde
n e
r
dnes
a
let
stojí
1811
Záložna);
rohový
byl
dle
to,
i
32
III.
Bibliografie. Klcistova tvorba zahrnuje innost dramatickou, noveli-
kroni toho menši básn
stickou, publicistickou; I.
i) r
m
a
tragedie, ti
plán.
a
t
psal
osm;
dv
inohry,
a
lánky.
jedno nedokonil; ti jsou veselohry. Známe též tituly tí z nich
V chronologickém postupu
(co do vzniku, ne vydramata za sebou takto: 1. „D e F a m e S c h r o f f e n s t e n", ptiaktová tragedie, tištná 18U3 v Bernu a Curychu u Kleistova drulia H. Qessnera, vydána anonymn péí druhého pítele ze švýcarské doby, L. e a n d a, bez dozoru neinteressovaného autora: vydání není zcela authentické, obsahujef zmny editorovy. Drama, koncipované v lét 1801 v Paíži, psáno toho a následujícího roku za švýcarského pobytu. Prvotný nártek (rukopisný scéná) s titulem „D e Familie Thierre z". Druhá, v celku zachovaná redakce má název .,D e Familie G h o n o r e z"; z Kleidání) následují i
i
1
i
i
W
i
1
i
i
stova manuskriptu otištna 1S85 od Zollinga; od n^ kterých badatel pokládána za jedinou nesporn Kleistovi
skou úpravu této tragedie. 2.
„Robert Oui škard, Herzog der Nor-
ma n n e r",
Otištn Kleistem 1808 fragment tragedie. v dubnovém a májovém dvojísle drážanského asopisu „Phobus". Koncepce a prvé pokusy spadají do let 1802 Z té doby a 1803 (ve ^výcarech, Nmecku a Francii). e d ee a n d o v a dopisu nic se nedochovalo. Dle kindovi z 10. dubna 1804 zamýšlen byl titul „1" o d Qu skar d e s N o r m a n n e n".
W
i
H.
v. Kleist a
i
I
W
s
jeho dílo.
33
3
„A
3.
mph
i
t r
yo
n", trojaktová veselohra, podle stej-
Molireovy.
nojmenné komedie jménem 1807 v Drážanech u
Vydána
s
básníkovým
Arnolda;
tištna za Kleiii stovy nepítomnosti, péí Adama e r a, jenž kus opatil též pedmluvou. Hra byla psána za Královeckého pobytu Kleistova 1805 nebo 1806. 4. „DerzerbrochneKru g", veselohra o tinácti
M
1
1
scénách, z nichž poslední ve dvojí úprav, vydána 1811
v berlínské Realschulbuchhandlung, ásten tištna již 1808 v beznovém ísle „Phoba"; stejného roku hrána ve Výmaru. Inspirace a poátky se datují ze švýcarského poKleistv bytu, definitivní vypracování z Královce 1806. (authentické) vydání v lecvlastnoruní manuskript a jeho
ems
se rozcházejí.
5.
„P
e n
t
h e s
i 1
e a", tragedie o 24 výstupech; vyšla
Cotty (tištna v Drážanech); ukázky v prvém ísle „Phóba" v lednu 1808. Vypracována v Královci, dokonena as na Fort de Joux 1807. Zachován rukopis prvé redakce. 1808 v Tubinkách
„Káthchen von Heilbronn oder die
6.
F
u
p o b e", velká historická hra rytíská; vydána 1810 v berlínské Realschulbuchhandlung (jako „Rozbitý džbán); velkou partii pineslo dvojíslo „Phoba" (dubenvyšel „Quiskard". Na titulním kvten 1808), v list knižního vydání záznam o pedstavení v divadle „an e u e
r
nmž
Wien" 17., 18., 19. bezna 1810; krom toho, za Kleistova života, pedstavení na jevišti bamberském. Hra byla psána v Drážanech na rozhraní let 1807 a 1808. 7. „Die H e r a n n s s c h a c h t", ptiaktové drader
m
1
ma. Posthumní vydání v „Pozstalých spisech", obstaráno T e c k e m 1821 v Berlín u Reimera. Drama vzniklo v Drážanech 1808. i
8.
„P
r
i
Friedrich von Ho m b u r g", inohra Rovnž posmrtná edice, vydaná Ti e c k e m
n z
o pti aktech.
spolu s „Hermannsschlach'. 1809; dopsán
v
ervnu
Vznikem sahá kus
asi
do
r.
1811.
Pouze dle titul známe plány: „Leopold von Oesterreich"a„PeterderEinsiedler"z doby Quiskardovské, „Die Z e r s ó r u n g J e r u s a le m s" t
z údobí
„Homburga". 34
Na
II.
dramat pedložil Kleist svoje (vtší) souborncm vydání („E r z a li-
rozdíl od
povídky
ve
viastiiíni
g e n", pvodní titul ml zníti „M o r a li s c 11 n g e n"), a to ve dvou svazcích (prvý s druhý s pti povídkami), jež vyšly KSlO a 1811 mera v Berlín. Ježto chronologické spoádání 1
z
u n ii
li
E temi
h e
i
štno dokumentárn,
jmenuji
osm
u
R
není
e
r-
a i-
zji-
jeho povídek v poradu,
autor sám:
jejž zvolil
„Michael K o h h a a s", z prvé tetiny tištný v ervnovém sešitu „Phoba" 1808, koncipován a z valné ásti napsán v Královci; pokraování asi z drážanské doby, konec z r. 1810. 1.
1
2. „D ieMarquisevonO..."; vyšla 1808 v beznovém sešit „Phoba", pochází rovnž z Královce. 3. „n a s Erdbeben in Chili"; tištno 10. 15. záí 1807 v Cottov tubingském „Morgenbiatt fiir gebil-
—
„Jeronimo und Josephe,
dete Stánde" pod titulem
Eine Szene aus 4.
„D
i
e
V
dem Erdbeben e
r
1
o b u n g
i
zu Chili,
S
n
—
t.
1)
o
vom
m
i
Jahre 1647."
n g o"; prvotisk
(25. bezna 5. dubna) v berlínském asopise „Der Freimiithige"; novela tato však spolu s „Nalezencem" a „Zemtesením" tvoí as nejstarší trojici novel
teprve 1811
Kleistových.
„D
B
we
b v o n L o c a r n o" vyšla 1810 v Kleistových „Berliner Abendblátter" z 10. íjna. n g". tištný teprve v 2. svazku 6. „Der F n d sbírky, je dle novjšího bádání nejstarší novelou Klei5.
a s
e
1 1
e
I
i
1
i
;
i
stovou. 7.
„D
i
e h e
i
„Abendblátter" z
I
i
15.
g e až
C
a c
17.
i
1
i
e"; tištna v Kleistových
listopadu 1810.
Zweikamp
i", uzavírající druhý svazek 8. „n er „Povídek", patrn až pro nj psán, tvoí spolu s . 5. a 7. poslední trojici Kleistových novel. Dle toho byl by pravdpodobný postup co do vzniku: „Mariiiiise" „Erdbeben" „Verlobung" „Findling" „Zwei„Cácilie" „Bettelweib" „Kohlhaas" O románu kampf". Menší povídky v „Abendblátter". z Kleistova posledního berlínského roku nevíme ani, jak se nazýval; byl vypoten na dva svazky, r. 1816 ješt existo-
—
—
—
—
val; rukopis se ztratil
v
—
Reimerov 35
— — —
nakladatelství.
3*
:
Publicistické podniky
III.
Kleistovy byly ti;
z nich jeden nepokroil nad stadium píprav: 1. „Pliobus. Ein Journal ííir die Kunst Iierausgeíi 11 e r." geben von Heinrich v. K e s t und Adam H. Vyšel jediný roník (1808) o 12 íslech, jichž poslední bylo vydáno až v únoru 1809. Prvých šest ísel tištno v Drážanech u Qartnera, ostatek vydán tamtéž ve Waltherov komisi. Sešity (kvartové) byly opateny mdirytinami a nákladn vypraveny. Kleist pispl do asopisu (podrobný obsah u Q o e d e k a, sv. 6, druhé vyd., str. 100 nn.) krom drobnjších píspvk ukázkami „Penthesiley".. „Markýzy", „Rozbitého džbánu", „Guiskarda", „Káth1
M
i
chen", „Kohlhaase".
man
rukopisná sbírka politických lánr. 1809; prvé vydání od R. Kopkeho 1862 (Kleists politische Schrií2.
k
„Q
(satir,
e
r
i
a",
invektiv, bajek) z pražského pobytu
ten).
„Berliner Abendblátte
vycházející v zahájeny Kleistem 30. 1811; plletí 1. („Gebet des Zoroaster"), pinášely jeho píspvky k esthetice (n. p. „Uber das Marionettentheater"), krátké povídky („Bettelweib", „Der neuere Werther" a j.), anekdoty a jiné zprávy. Kleistova úast zjištna R. K o p k e m, bedlivji R. S t e i g e m, jenž má jediný kompletní exemplá celého roníku, zachovaný v pozstalosti bratí 3.
íjna 1810
—
r",
bezna
Qr mm. i
Drobnjší poetická innost
obsahuje dle beiden Tauben" „Die p. 1. ryzí lyriku Schrek„Der Lafontaineových „Les deux pigeons", ken im Bade", obojí ve „Phobu"). IV.
(n.
2.
epigramy (tamtéž), patriotickébásn,
z nichž „Germania an ihre Kinder" se zachovala v samostatném tisku a také jiné mly být asi rozšíeny ve form leták. V. E s s a y s t k a, pokud nespadá pod záhlaví III., rukopisné stati: „Aufsatz, den sichern obsahuje ješt Weg des Qlucks zu finden" z r. 1799 (prvý tisk u Z o 1n g a) a „Ober die alhnáhiiche Verfertigung der Gedanken beim Reden" z doby Královecké (ureno as pro tisk; 3.
i
i
dv
1
i
uveejnno
až 1878 v asopise „Nord und Sud"). 36
Oba lán-
ky adressováiiy jsou píteli R e ni ii, a již z toho patrná píbuznost tohoto odvtví Kieistova spisovateiství s jeho korespondencí. Ztracena je autobiografická „(j e s c h c hii
t
e ni e
n c
i
S
r
e e
1
e'\
li
I
—
i
Z bibliografických iidajii vysvítá, jak bídn bylo za básníkova života postaráno o jeho díla. Nejstarší bylo tištno ve form, od autora neschválené; „Guiskard" vyšel zlonikovite v asopise brzy zapadlém; „Hermannsschlacht",
„Homburga"
vidl na veejnosti.
drážanský
pítel L.
a dvojdílný
Pt T
let
e c
i
román
Solgerem,
romantickým esthetikem
Kleisi
vbec
ne-
po jeho smrti pistoupil jeho k, podporován svým druhem, k plánu,
vydati
když berlínský komorní soud vyhlásil pro všechny vitele zemelého poruíka H. v. Kleista likvidaní lhtu, byl výnos zamýšlené edice uren k vyrovnání dluh. Ale tehdy ješt projekt vázl; Solger (t 1819) jeho uskutenní se již nedokal. Pátraje též po Kieistova díla pozstalá;
1818,
i
—
drobnjších pracích Kleistových. navazuje styky s Marií Kleistovou a rodinou v. Zenge, s Pfuelem RíJhlem, váhal Tieck až do roku 1821, kdy, deset let po básníkov smrti, vydány v Berlín Kleistovy „H n t e r a s s e n e S c h r ft e n" s biografickým úvodem Tieckovým; obsahovaly „Homburga", „liermannsschlacht", Quiskarda". Pt let pc té týž vydavatel poídil prvou soubornou edici („Q ei
1
i
i
sammelte Schrifte n")
o tech svazcích, z nichž pov Kleistovu spoádání, k tomu „Ouiskarda" básn, kdežto prvé dva obsahovaly sedm dramat dohotovených, Tieckovo vydání po té nkolikrát opakováno; 1846 editor sám uspoádal výbor („Ausgewáhlte Schriften") a po Tieckov smrti (1853) byla. od r. 1859. slední pinesl novely i
doplována novým životopisem od literárního historika Juliana S c h m d t a. Tieckova J. Schmidtova vydavatelská methoda podrobena 1862 kritice ueného theoretika pohádek Reinjeho edice revidována a
i
i
holda
má
K
o h
zásluhu
1
e
o
r
a (Zu Heinrich
von
textu
dle
restituci
Werken), jenž pedloh rukopisných
Kleists
zmnám
editor a proti emendaním návrhm klassického filologa Theodora Oomperze. Kohler dokázal, že Tieckovi a J. Schmidtovi scházel smysl pro oproti libovolným
zvláštnosti Kleistovské dikce; nedbali dialektických a ar-
37
chaisujících
obrat ve veselohrách, mniH,
vali drsnosti Kleistovy
nho
ristický pro
syntaxe
(škrtali
dativ ethický),
to jest uhlazo-
na píkl. karakte-
normalisovali
osobitý,
gramatikou nevázaný slovosled, zaokrouhlovali verše leckdy „nesprávné". Ale co více, stírali též myšlenkový svéráz: obrat v „Kohlhaasu", že oba kon již „v pánu" zesnuli, zdál se jim snad blasfemický, proto jej škrtli; „vn" mrtvoly v „Homburgu" byla jim as nesnesitelná, zmnili „duftend" v „leblos"; v „Káthchen" seslabili drastickou frasi „er, der mich gemacht hat" v poetickou „der mích erzeugt hat", v „Penthesilei" pibásnili Diomedovi oko hloupiké místo modrého („blau" „blód") a ze vznešeného verše poslední scény „(der Bogen) stirbt, wie er der Tanaís geboren ward" udlána u J. Schmidta pesmykou dvou písmen parodie „und birst, wie er der Tanaís geborsten war". Mezitím byla znalost Kleista rozšíena samostatnými i
—
w
edicemi. Tieckv pítel Eduard v. B ii 1 o poídil 1848 prvou sbírku dopis (H. v. Kleisfs Leben und Briefe), jež 1860 byla doplnna korespondencí se sestrou
nkterými
Ulrikou (vydal
ctitel
romantik August Koberstein);
1884 pidružily se dopisy druhé hlavní korespondentce H. v. Kleists Briefe an seine Braut. Herausg. v. Karl B e d e ri
m a n n). Publicistickou
innost 1862 osvtlil biograíTieckv H. v. Kleists politische Schriften und
Rudolf Kopke: andere Nachtráge zu seinen Werken. Na základ tohoto materiálu a s použitm originálních rukopis sestavil r. 1885 Theophil Z o n g svoje tydílné vydání (v Kiirschnerov Deutsche Nationalliteratur" . 149), jež zatlailo Tieckovy edice. Zolling prvý podává celé znní „Familie Qhonorez" a hojnost jiných rukopisných variant. Jeho soubor byl v jednotlivostech opravován a doplován, až 1904-1905 pedstižen ptisvazkovou edicí, již nákladem lipského Bibliografi1
1
i
ckého ústavu spolu s Reinholdem Steigem a Q. Mind e-P o u e t e m poídil pední representant dnešní nmecké literárn historické školy, Erich S c h m d t. Toto po dlouhá léta pipravované stžejní dílo moderního vydavatelského umní pináší v prvých tech svazcích (obstaraných E. Schmidtem) Kleistova díla dramai
tická (chronologicky)
i
novelistická, a to „Familie Schrof-
38
bez „"aiiiilic (Jlioiiorcz", variant k „Rozbitiiiu oddleiiý od textu, „I^ovídky" ovšem v seazení básníkov. Fáty díl obsaliiije sbírku dopis od znamenitého detailního badatele Minde-Poueta, jenž svou edicj ješt ted porznu dopluje; v tvrtém svazku zaazeny vedle drobných básm', vydaných E. Schmidtem, „menši spisy" rázu essa>istickélio a pod. v revisi Reinholda Steiga. nesporn nejlepšího znalce Kleistových boj politických; krom toho jest tento tvrtý svazek vnován kritickému aparátu, jenž vdeckému pracovníkovi vykonává neocenitelné služby, poskytuje pohled na intensivní horlivost básfeiistciii"
džbáiii'"
níka neumdlen korigujícího a pilujícího vlastní verše. Zvláš pro „Penthesileu" jsou peetné varianty pesvd-
ivým
ukazatelem Kleistova vývoje
hoto vydání
Po Erichu Schmidtovi
onm Wo Eugen
snahy zvláš tíže.
1
uveejnil m.
stilistického.
Dle
to-
cituji.
j.
f f
dílm,
nho
a vedle
v,,Meisterwerke
„Homburga"
Í1.
editorské
platí
jichž textová kritika
psobí ob-
v. Kleists"
dle rukopisu;
(1898
lánky v
ss.)
„Zeit-
1898—1900, sv. 2.-4. authentinost jediné „Familie Qhonorez" proti „Schrofíensteinským"; e y e r-B e n f e y ve své monografii z r. 1911, jiní uenci edicemi, luští pomr rukopisu a tisku „Rozbitého džbánu". Z 1908 1911 datuje se šestisvazkové vydání W. Herzoga v lipském nakladatelství Insel; tam znovu revidovány rukopisy; (principiální námitky proti Herzogov method pronáší A. S a u e r v Euphorionu 1911, 9, Erg.-heft, 302); prvý svazek vyzdoben barevnou miniaturou, objevenou od MindePoueta a vynikající nad ernou reprodukci Kleistova portrétu, kterou pinášejí skoro všichni ostatní vydavatelé. schrift
snažil
fiir
Biicherfreunde"
se dokázati
M
—
Otázky životopisné jsou pirozen spiaty se jmény vydavatel. Také historie tchto problém jest udána zaátení publikací Tieckovou a velkou kritickou edicí BiPistupují zde ovšem spisy speciálTak, abych zprvu pojednal o detailech, množství anekdot pochází z kruhu Kleistových pátel, od P f u e a, A. M li e r a, F o u q u é h o. Ale nutno jejich vypravování pijímati kriticky, ježto bývají erpána z neerstvé pamti, leckdy zkalována tendencí; valná ást moder-
bliogtafického ústavu. njší.
1
1
1
39
:
vnována je vyvracení legend, Více kdežto dívjší historie pejímala je píliš víry zasluhují záznamy a dopisy U 1 r k y v. Kleist
ního životopisného badání
dviv. i
(v Euphorionu 10, 1903, 105 nn., ed. P.
dovy, Vilemíny
v.
Zenge.
Hoffmann),W
Rodinné
i
pomry
e
a n-
1
a jiné
doménou badání Paula Hoffmanna ve Frankfurtu n. O. (lánky porznu); wurzburské cest vnována brožura lékae Maxe Morrise (1899); pobyt ve Švýcarsku monograficky vypsán od vydavatele Theophila Z o 1 1 n g a (Stuttgart 1882); berlínský zápas o existenci v dležitých studiích s množstvím nového materiálu od Reinholda S t e g a (H. v. Kleists Berliner Kámpfe 1901; Neue Kunde zu H. v. Kleist 1902); tíš biografických výzkum, zvlášt o pomru Kleistov k pátehim a ženám, uložena v knihách nedávno zemelého lékae S. Rahmera (Das Kleistproblem 1903, detaily, týkající se Kleistova rodišt, jsou
i
i
H. v. Kleist als
Mensch und Dichter
1909); poslední erotická
tak eené „Todesod pražského germanisty Augusta S a u e r a (1907; k tomu dodatek „Liebeslitaneien", Festschr. z.l7.Hauptvers. d. AUg. Dtsch. Sprachvereins 1912) a porznu tištnými don d e-P o u e t a. Dle vzoru „Rozhovor kumenty od Qoethem" uspoádal 1912 Flodoard Freiherr von s Biedermann „H. v. Kleists Qespráche". tragedie osvtlena
dmyslnou analysou
litanei",
M
i
Lze však konstatovati, jak postupem asu mní se lovka Kleista. Po dlouhou dobu stálo literární hodnocení pod dojmem verdikt Q o e t h a, jemuž pes všechnu snahu, by do Kleistovy poesie vnikl, zstala jeho tvorba cizí; psal roku 1826 v kritice Tieckových „Di amaturgische Blátter" (Cottovo jubilejní vydání 38, 20) „Mir erregte (Kleist), bei dem reinsten Vorsatz einer aufrichtigen Teilnahme, immer Schauder und Abscheu, wie ein von der Nátur schon intentionierter Korper, der von einer unheilbaren Krankheit ergriffen wáre. Tieck wendet es um: er betrachtet das TreffHche, was von dem Natiircelý obraz
lichen noch iibrig bheb; die Entstellung lásst er beiseite.
entschuldigt mehr, ale dass er tadelte; denn eigentlich jener talentvole
Mann auch nur
ist
zu bedauern, und darin
kommen wir denn beide zuletzt Uberein." Skuten, konec konc Ooethe svým nepíznivým a Tieck svým nadšeným 40
pojctíiu sbližují se v tom, že se dívají na Kleista jako
lui
Tieckova roinaiitická koncepce zazjev vlivem ponkud sentimentálních poetických vládki; pod doktrín, že poeta je znamenán Kainovým znamením (jak Kleist vyhlašován za Freiliiírath pel o Urabbovi), byl lovka ven a ven nešastného, politování hodného. Nastalá reakce proti tomuto smru z Kleista uinila zas velmi normálního, ba vzorného státního obana. l^rvé stadium, representované mladistv nadšeným spisem básníka Adolfa b r a n d t a z r. 1363 (znovu otištn v úvodu k vydání u Hempela: k starému k t. zv. „Qoldene Klassikerbíblíothek"), kde namnoze erpáno ješt z ústního podání Kleistových souasník, vede k znamenitému biogratickénm pokusu divadelního odborníka prakz r. 1884 (Das Leben H. v. Kleísts; tika Otty poslední, hojn doplnné vydání z jubilejního roku 1911). Vedle pojetí, jež v básníku vidlo neuznaného genia, uštvaného osudem a vlastním srdcem, hlásil se stízlivjší názor, Pruští patriote pirozen vzhlíželi s láskou k velikému svému pedchdci, není divu, že se stal oblíbencem tempe-i ramentního historika H. T r e t s c h k e h o, jenž mu 1858 vnoval dobrou karakteristiku (Preuss. .lahrbíicher 2; Historische und politische Aufsátze, 1, 1871. IZ nn.) V „Preussische Jahrbucher" z r. 1885 (sv. 55.) tištn významný lánek H. I s a a c a o vin a osudu v Kleistov životu, kde výmluvn je protestováno proti mínní, jakoby Kleistova povaha byla bývala abnormální. V prusky patriotickém smyslu postupoval pak zvlášt R. S t e g, jenž svého básníka patlioloKický.
i
W
i
1
i
i
Brahma
i
i
až píliš pibližoval vlasteneckým, ale též zpátenickým živlm kolem r. 1810. S lékaského stanoviska kritisoval S.
R
a h
m
e
r
mínní
o pathologickém základu Kleista, u
nhož
podle nedávno nalezených dopis byl na p. (nesprávn) konstatován sklon k homosexualit. V poctivé snaze zašli obhájcové básníkova zdraví píliš daleko; tak daleko, že i
marn
prmrn
zdravý duch mohl koncipovati „Penthesileu", vydati se dobrodružstvím pouti za „Ouiskardem" a posléze odhodit svj život, jakoby mu byl bemenem. Spravedlivjší k temnému a bolnému podse ptáme, jak
takový
kladu Kleistovy duše jest Erich S c h m d t, jehož biografický úvod k prvému svazku kritického vydání je mistrné i
41
stilistické dílo, budící
ovšem,
jelio
obdiv svou obsažností a praegriancí:
zpsob, karakterisovati epithetem
celou dobu, jeho až
pehnané
celé dílo,
užívání literárních narážek
dá se pln oceniti jen tím, kdo te mezi ádky a dohádá se, kam který poukaz míí. Pravým opakem jest objemný spis W. Herzoga z r. 1911, kde Schmidtovy narážky jsou
rozvádny mnohomluvn,
ale s
dobrým porozumním
ostrými odezvami na norDnes, možno íci, jak venkoncem pathologické, tak píliš jednoduché výklady Kleistova života patí minulosti. Biografové se nesnaží, komphkovaný jeho zjev uvésti na íormulku; neposílají ho pro extremní myšlenkovou jinakou náruživost do blázince, ale piznávají klidn také lékam právo, aby z nkterých indicií soudili na psychické, též snad fysiologické zvláštnosti. Uvádím z poslední doby projev A. v. e e n a (Zeitschrift flir ost. Uynuiasien, 63, 1912, str. 214 nn.): svým vídeským psobištm olízek vlivm literárn-psychiatrické methody, klade si Weilen otázku, zda pece leccos v Kleistovu životu, díle, snad zevnjšku nepipouští možnost ásten cliorobnélio založení, jež ovšem nezasahovalo by obraz celého Kleista. Otázka není doešena, literát se tu neobejde bez psychologa lékae. („Pathografie" J. Sadgerazr. 1910 je popro tragedii Kleistova života,
s
pímoarých uenc.
malisující pojímání
i
nkteré
W
i
1
i
i
vrchní.)
Ješt vtší jsou rozpory v otázce po zaazení Kleistovu do literární historie. Již jeho souasníci pociovali ástené jeho spíznní, ve více bodech však naprostou
nm
Upílišení racionalisté mínili, lze že na demonstrovati vady školy romantické, k níž on sám se nepoítal a která si byla rovnž vdoma jeho samostatnosti. Stanovisko kolísalo. F o u q u é myln se domníval, že je s Kleistem duševn spíznn, Brentano naopak nenalézal pístupu k jeho poesii. Q o e t h e, jenž ho nechápal, letmo prohodil hlubokou poznámku, že cílem Kleistovým je znázorniti zmatenost citu, e a n d od nho oekával, že vyplní mezeru, již zanechali v nmecké dramatické literatue Goethe Schiller. Velcí dramatikové O. LudwigaHebbel ekli o závažné své mínní. Od Tiecka Wilbrandta byly pec jen ignorovány stránky, odlišnost.
W
i
nm
i
42
i
1
ho inily zcela samostatným, samorostlým a tžce srovnávatelným jedincem. Novjší badání z ástí se e szdarem studovalo jeho tendence romantické; R. s e n f e s uvádl ho ve spojení s myšlenkovým svtem Novalisovým; bystré Kleiststudien Spiridiona u k a d inovice (1904) vyzvedly polomystícký ráz jeho psycho-
jež
W
í
1
W
logie s
alespo
z
doby drážanské; Steig nalézal obdoby
Achimem Arnimem. H
ho reklamovali pro trastu proti
t.
a y m,
B
r
a n d e s,R.
Muchová
V
ostrém kon-
zv. mladší romantiku.
tmto snahám
o peklenutí rozdílu mezi Klei-
stem a poesií jeho doby (representovaným na p. dvma pokusy Hanny Hellmannové z r. 1908 a 191 1) stojí dv práce, jež pi vší jednostrannosti podaly zdravou protiváhu: E. Kayka v monografii o Kleistovi a romantice z r. 1906, jakoby spojku .,a" ze svého titulu chtl uinit výrazem
antithese,
upírá Kleistovi
kladní vlastnost romantickou, ba iní z
jakoukoli zá-
nho rozumáe
a
doktrináe; H. Me y e r-B e n í e y v prvém dosud vyšlém svazku objemn založeného díla (Das Drama H. v. Kleists. I. Kleists Ringen nach einer neuen Form des Dramas, 1911) reklamuje svého básníka mezi klassiky, a to na nejvyšší místo nmecké literatury, vykládá ho jako venkoncem uvdomlého, logického zápasníka o ideu, nedovede však, pes mnohou pozoruhodnou jednotlivost, svou základní thesi o „zápase o novou formu" pesvdiv podepít. Také W. H e r z o g oddaluje Kleista od romantiky jeho doby, vidí ve formáln ukáznném básníkovi pedchdce Flaubertova, ale podává rovnž spíš detailní popudy než velkou koncepci. Podle mého mínní thematu o pomru k romantice nelze ešiti sumárn; další iivaha o jednotlivých dílech pouí o mnícím se stanovisku básníkovu a o jeho vývoji, v mnohém ohledu snad typickém. Stranou od tohoto takka centrálního zájmu leží výklady jiných složek Kleistova ducha. Jeho vyslovený smysl pro životní realitu na p. vymezil hodnocení dvou silných realist, Brahma a E. Schmidta. Zvláštnostem jeho jazyka metriky vnoval svou pozornost M n d e-P o u e t (H. v. Kleist. Sein Sprache und Stil, 1897), detailnjší otázce R. Weissenfels (Ober franzosische und antike Elemente im Stil li. v. Kleists, 1888), volb obrazu a slovosledu Ali
i
43
:
F
bert
r
i
e s (Stilistische
und vergleichende Forschungen
zu H. v. Kleist, 1906), psychologickým zvláštnostem pamti a j. Hubert R o e 1 1 e k e n (1907), pomru k historii a mythu n o r, J. N e j a h r a m. j.; vztahm k divadlu souJ,
M
i
i
dobému
i
pozdjšímu W. K
ti
Bonafous 1905), F. Servaes (1902). klade Kurt Q u n t h e r (1909
h n (1912); dobrý rozbor po-
(1894), H.
daU R.
Qaudig
konec
2.
vyd.
ss.).
Bibliografické údaje k jednotlivým jovati na
(1895;
Základy k chronologii novel
dílm budu pipo-
kapitol.
Poznámka. Do
eštiny peloženy z dramat: „Rozbitý džbán", „Penthez novel: „Michael Kohlhaas", „Ze„Katinka Heilbronnská" mtesení v Chili", „Nalezenec", „Svatá Cecilie". „Žebrácká z Locarna" a nkteré drobnosti; tedy nic z poátení innosti, málo z poslední periody, ale takka vše z let 1805—8. Bližší údaje v poztiámkách k jednotlivým dílm. Budiž mi dovoleno, bych zde uvedl své vlastní píspvky k badání o Kleistovi Mimische Studien zu Heinrich von Kleist, Euphorion 15—16. 1908— y: 1. H. v. Kleist a Shakespearv Makbeth; 2. Pantomimický element v Kleistov díle; 3. Mimické detaily; 4. Mimika oblieje: Motiv poklekání; 7. Anekdota o zrcadle (tato 5. Posunky rukou; 6. ped tím v 2. roníku ,, Noviny"). Posudky o Kleistovské literatue v Euphorionu 16-.-18 a v Literarisches Echo 12 (na p. o Meyer-Benfeyovi a Rahmerovi). Nietzsche und Kleist, v Neue Jahrbcher f. das klass. Altertum etc. 27. 1911, 506 nn. Kleists Guiskardproblem, Dortmund 1912. silea",
;
44
IV.
Literární východisko. Prvému
Kleistovu dílu pedcházelo
drama jeho
drama nenapsané:
duše, jeho vývoje a vzdlání. Nebyla to ho uinila básníkem, by ovšem milostný pomr, v prvé tragedii znázornný, nese na sob urité známky prožitého románu; nebyla to krásná literatura, jež ho vychovala poetou, tebas arci, zvláš s poátku, mladý autor lpl dosti na svých uctívaných vzorech. Co v Kleistovi probudilo živé vdomí jeho básnického urení, byla reflexe, filosofická spekulace a její odraz v jeho cítní a konání. Co mu vnuklo myšlenku k prvému dílu, nebylo pozorování vkolního svta ani zkušenosti životní, nýbrž byl to otes jeho nazírání morálního, pedevším jeho názoru o lidské vli a odpovdnosti, o lidském osudu. Ve dvou letech, jež leží mezi odchodem jeho ze služby vojenské a definitivním vítzstvím plán literárních, nejen že se rozšiovaly a prohlubovaly jeho projekty, pohledy a poznatky, nýbrž nastala naprostá zmna celého duševního habitu. Na poátku této doby stojí hrdé piznání, že myslící tvor ,,mže se povznésti nad osud, ba že je dokonce možno, jej ídit": na konci téže periody vypravuje, kterak „osud si s ním zahrál". Na zaátku smje se tm, kdo jsou nesamostatní a cítí se být vedeni a taženi jakoby neviditelnými silami: na konci volá: „my si pipadáme být svobodni a náhoda nás všemohoucn táhne za tisíc nití jemn pedených" (srv. dopisy . 5. a 39.) Valná ást svtového názoru z doby, kdy Kleist dával s bohem tradovanému vojenskému povolání, uložena jest láska, jež
vrn
45
ve dvou dokumentech, jež namnoze s doslovnými shodami mluví o primerních požadavcích lidského života. V beznu 1799 odvodnil totiž Kleist svoje jednání v obšírném psaní frankfurtskému uiteli a píteli Martinimu, a ze stejné patrn doby pochází „lánek o tom, kterak nalézti bezpenou cestu štstí a kochat se jí nerušené i v nejvtších trampotách životních!" Tato sta, vnovaná píteli Riihlemu, jenž, podobn jako Kleist, ocitl se v kolisi vojenského povolání a jinakých duševních poteb, akcentuje hned v titulu, co Kleistovi leželo nejvíce na srdci: býti šastnu. „Gliicklich zu sein, ist der erste aller unsrer Wíinsche" (4, 58): ta vta stojí, takka jakožto ironické motto, nad vstupem k životní dráze, jež mla vésti cestou necestou a nepoznati trvalého štstí. „Gliicklich, gliicklich, Wilhelmine, mógte ich gern werden", volá brzy po té, zaátkem 1800, a domnívá se, brzy tu brzy onde že se mu otevírá „etwas, das mich aus der Zukunft anláchelt, wie Erdengllick" (5, 148). Touha po štstí a touha po klidu variuje se vždy znovu a vždy nedosažiteln. Nepojímá jí však pouze citov a osobn, nýbrž je pesvden, že bohem samotným nám všem bylo jest pímo povinností životní to pání vloženo do srdce, všemohoucího, by lidskou nadj vyplnil a spravedliv rozdloval štstí mezi smrtelníky. Ve skutenosti tomu tak i
ovšem
není; „velcí tohoto
svta"
jsou zahrnuti statky po-
zemskými, zatím co „ubohý dlník v potu tváe" vydlává vezdejší svj chléb. Není v tom tedy pec dkaz, že jedni jsou vyznamenáváni ped druhými? Nikoli. Nebo rozdíl mezi bohatým a chuasem jest pouze vnjší; liší se od sebe povrchem a zdáním, ale pravou podstatu blaženosti nutno hledati jinde, nežli v „kehkých onch darech náhody": v nitru lovka sídlí štstí skutené, jež nezávisí od utváení se životních okolností, nýbrž tkví jedin „in dem erfreulichen Anschaun der moralischen Schonheit", v blažícím pohledu na krásu mravní. Nutno tudíž rozeznávati klamné štstí vnjškové od niterního; ne ten, kdo má nejvtší moc a slávu, je nejšastnjší, nýbrž ten, kdo jest nejlepší: nebo matkou blaženosti je ctnost. Co se obyejn zve štstím, nezasluhuje tak vznešeného píjmí, je to snad zábava i dobrá míra, ale pravé štstí jest pouze odmnou ctnosti. Ovšem, také ctnost je pouhé slovo; co však tvoí 46
její
podstatu?,, Protiiloiiváiii k
slovm
vám
tolik a tak
živ
o ctnosti
matnou pedstavu, a mn, muj drahý, vede se práv jako vám, tebaže tolik o ní mluvím. Ctnost zdá se mi být ímsi vznešeným, nádlierným, nepojmenovatelným, ímsi, pro co marn hledám slovo, bych to vyjádil jazykem, marn obraz, bych Toto neurité, vždy lákavé, stále víc se to znázornil." a pfcc vím, že
tím
s
spojujete jen
osvtlující „cosi", co se paraf rasuje
výtem
vlastností jako
šlechetnost, láska k bližnímu, vytrvalost, skromnost, stíd-
most
atd. a
pece
se nedá definovat, je ve zvláštním spojení
vytouženým cílem štstí. Jedno bez druhého nedá se mysliti, ba jedno jest druhým podmínno: nejen v tom smyslu, že šlechetný lovk bývá odmován vnitním blahem,
s
tak, že po ctnosti toužíme proto, bychom dosáhli nýbrž duševního uspokojení. „Je možno, že je privilejí nkolika mála krásných duší, by milovaly ctnost pro ctnost samotnu a pro ni samu ji vykonávaly. Ale moje srdce mi praví, že oekávání a nadje v lidské blaho a vyhlídka na ctnostné radosti, by nebyly už zcela iré, nemohou pec býti trestuhodný a zloinné. Vede-li mne pi tom ziskuchtivost, i
tedy je vbec nejšlechetnjší ze všech, nebo je to zištnost pouhé ctnosti." Zaraženi nasloucháme tmto moudrostem dvaadvacetiletého, jenž byl
pece peduren,
stát se
v
poesii hlasa-
telem bezmezné náruživosti, srovnáváme hyperboly a exklamace a invektivy, jež v stejném vku byly pirozeným a „harmonickému" a obhájce zdánmorálky Qoethovi. Ba, kazatel normální livých truism jde ve svých mladistvých elaborátech ješt dál a hlásá starou pravdu o zlatém stedoeští. Domáhá se pomocí homerovských srovnání jakési životní soírosyne. peje si „die beglíickende Mittelstrasse", jež by ho stejn neoddalovala od bohatství a od chudoby, od nadbytku dostatku, ode tpytu a temnoty: chválí vyhlídku s mírného pahorku; ten, jenž pozdji ústy své nejvášnivjší hrdinky volal, že vrch Idu vyvalit chce na Ossu a klidn stanout na temeni, stžuje si prozatím na pílišnou výšku hory Brockenu v Harzu, s níž dívati se do kraje psobí závra,
výrazem „esthetickému"
Schillerovi
i
ne štstí.
A pece
Kleist nejen že
i
zde
již
se hlásí k slovu cosi, pro co
nemá výrazu, nýbrž eho 47
si
ani
ádn
ne-
uvdomuje;
a pocítí-li to
oval, že se
z toho
nitru slírývá se
matn, tedy
vymaní,
„pirozen
vystn:
jen proto, již
zde
by
tuší,
být direktivou,
peným
zdá se
je to
mu
nemže
pouhý svod, práv tak jako nebez-
smr,
nepravidelný
jeho mládí. Jinošskému
umi-
prudlíý pud", jenž prý ho pivá-
dívá k nenávisti proti každé prostednosti. Ale to
mu
si
že v jeho
svému
vku
nnost a vzrušenost: „my mladí nai formule, bychom utišili a
jímž ho pohání klade za vinu neujas-
neznáme ješt zaklíony podivn nestejnorodé útvary, jež naše nitro podkopávají a tajemn se navzájem pronikají." Již zde, pod nánosem pravd a všelidé
schlácholili
obecností, procitá sopka.
Morální uení, Kleistem propagované, bylo za jeho
mén
dn
ítankové nežli jak se nám jeví dnes. Kleist popularisuje novou tehdy praktickou filosofii Kantovu; zda etl hlavní spisy sem spadající, „Kritik der praktischen Vernunft" z r. 1788 a „Metaphysik der Sitten" z r. 1797, není známo, ale také nerozhoduje: nebo neerpal-li
samozejmé
a
ze zdroje samotného, dostalo se mu posílení z pramen ne sice rozedných, ale jist pístupnjších, z populárních spis o novém uení, pedevším z pednášek universitních.
Práv
(5, 70),
jist
o Kantovské
filosofii
si
založil „eine Schrift"
patrn opis pednášek, jež poslouchal. Kantovu „Anthropologii" z roku
znal
Krom 1798,
toho z níž
v dopise z 30. máje 1800 skoro doslova cituje. U Kanta pak, a v originále i v pírukách i jinde v populárním jeho podání, shledal se Kleist s maximami, jež pevzal do svých statí. V,.Kritice praktického rozumu" hlásal již Kant:„Glíicknotwendig das Verlangen jedeš verniinftiWesens", ale ovšem v jedné vci postupoval filosof docela jinak než jeho uelivý žák: Kant nestotožíoval touhu po štstí s touhou po ctnosti, rovnici mezi ctností a vnitním blahem Kleist u nho nenalezl: nýbrž naopak, Kant v polemice proti starším eudaimonistickým uením žádal, by lovk toužil po ctnosti pro její vlastní hodnotu a ne proto, aby podporoval svoje blaženství. Tohoto rigorismu Kleist se nepidržuje. Tebas že, zvláš v dopisech o nco pozdjších, zejm variuje Kantv mravní imperativ („in uns flammt eine Vorschrift: erfiille deine Pflicht; und dieser Satz enthált die Lehren aller lich
zu sein,
ist
gen, aber endlichen
48
KclikMoiiii'": 5, 130), pece nezná se a nechce se ani znút už k exirenuiiniu stanovisku niravnílio zákona, nýbrž zásluhou svýcii populárnjších uitehi i poslušen vlastních
—a
—
misí do nového kantovskéiio uení prvky momyšlenek pívtivjších, tak jako ješt v posledním svém díle rálek nedá zvítziti abstraktnínm pojmu povinnosti, nýbrž smsi písných píkazu a lidských citu. Jestliže tedy (5, 127) srovná\'á Kantv postulát s epikurejským eudaimonismem a s Leibnizovskou entelechií, je u nho patrná snaha o synnapojen novým uením a nadšen jím do té thesu jich; míry, že by nejradji šel je do Francie propagovat, nepestává ješt být stoupencem pedkantovského, pedkritického nazírání, které utváelo tehdy jeho celkovou koncepci života svta. \\ ielandiiv spis, snad „Nátur der Dinge" z r. 1752, vnukl mu dle vlastního piznání (5,203) „již v chlapectví na
a
i
Rýn", tedy patrn na výprav proti Francouzm 1793-4. myšlenku, „že úelem stvoení svta je zdokonalování"; vil, „že od stupn dokonalosti, jíž nabudeme zde na této na jiné hvzd budeme pokraovati výš, a že také tam nám pijde vhod poklad pravd zde na zemi nasbíraných: z této myšlenky pomalu se utváelo zvláštní náboženství, a snaha nezastavit se zde ani na okamžik, nýbrž postupovat vždy k vyššímu stupni vzdlání, stávala se pomalu jediným principem" jeho jednání. Dvma hesly osm-
hvzd,
náctého století opisoval svoji osvícenou tendenci: vzdlání. „Bildung", ve smyslu tehdejších výchovných román, jako Moritzv „Anton Reiser" neb Qoethv „Wilhelm Meister".
nejenom rozšiování vdomostí, nýbrž šlechtní celé osobnosti; a touha po pravd („warum strebst du nach Wahrheit? weil es Wahrheit ist!" 5, 170), tedy víra v absolutní pravdu, nadšení pro pravdu a pro „Aufklárung" ve tak z popud smyslu celé tehdejší humanitní filosofie to jest
—
:
Wielandovýcli, tudíž indirektn Leibnizových, snad Shaftesburyových, dle vzoru ušlechtilých spis Lessingových (Jeho heslem zve ženy „Erzieherinnen des Menschengeschlechts" 5, 46). v souhlase s filosofickou školou Nmecka, utvoil se u Kleista dogmatismus, víra v absolutno jak ethické
praktickou H.
v.
kleist
.->
tak
noetické. a
prozatím
stykem
neutrpl
s
Kantovou
tento osvícenský
filosofií
systém,
jeho dilo.
49
4
podporovaný a rozncovaný frankfurtskými uiteli, zvlášt kosmologickými úvahami professora Wiinsche a osobní známostí s tímto lidumilným, k živému názoru nabádajícím popularisátorem. Je to velmi eudaimonistický a nadmíru málo kantovsky rigorosní názor, vykládá-li Kleist své nevst (5, 154), že je mu nepohodlno, svou ctnost si násilím vybojovávat: „man muss sich die Tugend so leicht machen móglich"! Kantv rigorismus ethický procházel do Kleistova duševního svta též zmírujícím podáním Schiilerovým, byly ulamovány hroty drsným tendencím askese v a pipravována synthesa povinnosti a náklonnosti. Grácie se mly vrátit do filosofie: o to usiloval Schiller, jenž kantovskými myšlenkami oplodnil své básnictví. Kleistovy mladistvé konfesse jsou plny ozvuk z esthetisujícího moralisty: nejen že byl nadšeným tenáem „Dona Carlose" a brzy po té i „Valdštýna" (jenž vyšel r. 1800), nejen že v lánku o cest ku štstí citoval balladu o prstenu Polyprosaické Schillerovy spisy mly kratov, nýbrž práv na nho vliv, jehož sotva lze pecenit; z jeho pednášky „Was kann eine gute stehende Schaubiihne eigentlich wirken?" (1784), známé pod pozdjším titulem „Die Schaubiihne als moralische Anstalt", pevzal adu píklad a obrat, snad též názor o vysokém spoleenském významu dramatického umní; spíš odtud nežli z akademické pedals
nmž
i
nášky o studiu všeobecných djin (1779) pivlastnil si rozlišení studia filosofického od studia z povolání pro výdlek (5, 35 „Brodwissenschaft"); dležitjší jest psobení dvou theoretických pojednání, „Ober Anmut und Wlirde" a „Ober naiv und sentimentalische Dichtung" (1793 a 1795), jichž kantovské protikantovské myšlenky se vssály též do pozdjších Kleistových úvah theoretických. Vedle mocných popud od Schillera vycházejících ustupovaly jinaké literární vlivy do pozadí; jist byl Kleist dkladným tenáem vlivného Ooethova románu ..Wilhelm Meister". jenž uroval takka náladu tehdejší mkidé generace, znal jeho „Werthera" „Torquata Tassa", adil Wielanda mezil i
i
nejvtší básníky, miloval Klopstocka. posmíval se bžné] románové produkci rytísko-loupežnick a pec ji sledoval, byl zbhlý v literatue pedklassické: myšlenkovým vd-
tri
50
cem však mu zstal
ba není vyloiiciio, že tak svoje iiidividualistické staiiovisko proti vojenské kázni q otroin zostoval reminiscencí na prvé jeho clilo s mottem „in tyrannos" a že jest duševní píbuznost mezi mladým revolucionáským chovancem wiirttemberské „Karlsschule" a protiautoritáským pruským junkerem, jenž, dle pyšného svého slova, nechtl se doprošovat pízn svého krále. Opposiní Kleistilv duch byl, vedle autora „Loupežníku", posilován ve svém vzdoru též jeho a mnoha jiných uitelem a mistrem, hlasatelem evangelia svobody a pírody, pedchdcem francouzské revoluce, ženevským filosofem a básníkem Rousseauem, oním paradoxním samotáem, jehož „Emile" a jehož „Héloise" byly zrevolucionovaly nmeckou literaturu. Rousseauovy „Confessions" znal už dvaadvacetiletý Kleist, a není pochyby, že z nich, mimo mnoho jiného, erpal inspiraci a obohacení svého živého citu pro pírodu. Prozatím ješt nikoli ve smyslu protisociálním; ješt nekontrastoval nezkaženou velebnost tiché samoty s korrumpovaným velemstem, nýbrž cviil sviij dar vnímati a popisovati pírodní jevy. Reminiscence na výlety do hor k moi, živé dojmy wíirzburské cesty pistupovaly, a nmecký ctitel Jean-Jacquesv v krásných, docela již poetických passážích popisoval boui a slunce, tok eky a spád iiboí vinicemi posázeného, polohu msta a tajemství noního ticha. „Samota ve volné pírod, tof zkušební kámen svdomí. Ve spolenostech, na ulicích, v divadle snad mlí, neb tu psobí pedmty jen na rozum: a srdce neteba. Ale pi pohledu do širého, ach ano, tu nutno vznešenjšího, ušlechtilejšího svta mít srdce, jež v prsou se zmítá a buší do svdomí. Prvá podívaná platí širé pírod, druhá tajn se vplíží v nejvnitrnjší naše vdomí" (5, 107): tak filosofuje, se stereotypní už antithesou mezi „esprit" a „coeur", spíznnec lyrického filosofa, pemýšlejícího nejstejn jako Kleist jako radji pod širým nebem, neuspokojen stejn tam Kleist tkajícího s místa na místo, štvaného sem svým vlastním tajemným a rozervaným srdcem. Konglomerát Kanta, Rousseaua, Schillera, neujasnná sms ethika, revolucionáe a „krásné duše", bohatý idealismus ne nadpriimrného rázu: takovým by se nám jevil Scliiller,
i
—
—
—
—
— i
51
4*
duševní svt mladistvého enthusiasty, kdybj' se již tehdy nebyly vmšovaly prvky, které, pokud dovedeme odhadnouti, pejaty, pivlastnny nebyly odnikud, prvky nejosobnjší, též nejosudnjší, elementy totiž Kleistovy vle. Mírný humanitní racionalismus, representovaný lánkem o štstí a korespondencí s nevstou sestrou, zaujímá vzdornou porodinným, nýbrž sici, a to nejen proti autoritám svtským proti emusi vyššímu. Kleist si vytváí životní plán a pokládá jej za tak nutnou výzbroj existenní, jako cestovatel se neobejde bez plánu cestovního. Žádá též od nevsty, aby si konstruovala program, dosti detailní, dle nhož formovat vlastní život, a rovnž seste ukládá tutéž povinnost. Vzpírá se, jak výslovn udává již v nejstarším lánku, proti náhod, nereflektuje na její nespolehlivé dary, jako jmní, statky, hodnosti. Nechce, jak vykládá Martinimu, skrovném založiti svoje štstí na konexích, na svém jmní: „mein Qliick kann ich freilich nicht auf diesen Umstand gríinden, den mir ein Zufall gab"; „ein Zufall, ausserwesentliche Umstánde kónnen und sollen die Erfiillung meiner Pflicht nicht hindern"; cítí se obrnn proti „blesku osudu", spoléhaje na svoje pevné odhodlání. Brojí (v dopisu seste z máje 1799) proti lidem, kteí se dají zlákat vnjšími okolnostmi: „taková otrocká oddanost ve vrtochy tyrana osudu jest ovšem nadmíru nedstojná svobodného, myslícího lovka. Svobodný, myslící lovk nezstane státi, kam ho náhoda uvrhne; nebo, zstane-li, tedy z uritak píše, tých dvod a z volné volby neho lepšího" „cítí, voln parafrasuje Lessingova „Moudrého Nathana" že lze se povznésti nad osud, ba že je v správném smyslu dokonce možno svj osud íditi. Dle vlastního rozumu rozhodne, které štstí je proí nejvyšší, uiní si plán životní a jde za svým cílem dle pevn stanovených zásad a celou svou silou." „Nechápu, jak lovk mže žíti bez životního plánu: bez nho byl bych bez pevného urení, kolísal bych mezi nejistými páními, stál bych v rozporu svých povinností, byl bych híkou osudu, loutkou na jeho drátu: tento nedstojný stav zdá se mi být tak opovržení hodný, a uvrhl by mne do takového neštstí, že bych tisíckrát radji voli! smrt." Dvuje, ne-li v sebe sám, aspo v boha. i
i
—
„jenž
prozeteln rozvrhl
smr 52
lidské dráhy,
—
jenž
sou-
Iivzdi nebes volí za vdce a kormidlo lodi i"idi rukou pevnjší" než lovk tuší (5, cSl); a znovu: „vzdáti se siepé náhod, a ekati, zda nás konen zavede do pístavu štstí, to nebylo pro nnie"
pohled na
msto, jehož
(5,
ulice jsou
86); nesnesitelný je
mu
utvoeny docela nepravi-
delnou náhodou, kde schází idea celku, všeobecný zájem,
kde
zvnno
je
nedopatem'
(5,
114
n,).
Nutno zdrazniti tento statený voluntarismus, aby-
chom
pochopili, v jak
hrdém stavu
Kleist byl píese
svj
ohlašovaný vzdor pec jen zasažen „bleskem osudu" a otesen v základech své víry. Nejen že vil v absolutno a v existenci posmrtnou: také svobodná vle a tudíž naprostá odpovdnost za morální konání byla mu axiómatem. Ho tohoto naivn a zdrav realistického systému, v nmž prvotní živel kantovské etliiky se nikterak nedral na povrch, dostaly se nové elementy kantovské: a to tentokráte pímo z „Kritiky ryzího rozumu" a snad též z nkterých upílišujících výklad o ní. Co si Kleist vybral z noetického kriticismu, nutno íci jeho vlastními slovy z 22. a
skla,
2?>.
bezna
1801:
(Nevst): „Kdyby všichni lidé místo oí mli zelená nutn by soudili, že pedmty, na nž se jimi dívají,
—
zelené a nikdy by nedovedli rozeznat, oko jim ukazuje vci, jak jsou, anebo zda snad íico k nim nepidává, co nenáleží vcem, nýbrž oku samotnému. Stejn Nemžeme rozeznat, zda to, s rozumem. co pravdou zveme, jest vskutku pravdou, i zda se nám tak jenom zdá. .le-li tato druhá možnost správná, tedy pravda, námi zde nasbíraná, po smrti už neexistuje a všechna jsou vskutku zdali jejich
i
—
naše snaha, bychom si získali vlastnictví, jež by nám po." trvalo za hrobem, jest marná A seste: „Zdá se, že
—
i
mi souzeno stát se jednou z obtí pošetilosti, jichž kantovská filosofie má tolik na svdomí. Hnusí se mi ta spolenost a pece se z jejích pout nedovedu vymaniti. Myšlenka, že zde na zemi nevíme o pravd nieho, pranieho, že to, co zde nazýváme pravdou, po smrti se jmenuje docela jinak, a že tudíž naše snaha, získati si vlastnictví, jež by nás provázelo za hrob,, je úpln marná a bezvýsledná tato myšlenka mnou otásla ve svatosti mého
je
i
—
53
srdce již
— Mj
cíl,
nemám. Od
mj
jediný a nejvyšší
doby
té
se
klesl,
cíl
mi hnusí knihy
a jiného
." .
.
Není mezi badateli sporu, že Kleist rozuml „Kritice ryzího rozumu" zvláštním zpsobem; že tam, kde Kant mluví o jevech, „Erscheinungen", Kleist substituoval pojem zdání, „Schein"; že z Kantova kriticismu, jenž mel hlavním úelem zjistit možnost lidského poznávání, Kleist vyJe možnost takovou prost popírá. fenomenalismus odlišuje vci našemi smysly a našemi pedstavami postehnutelné od transcendentního bytí t. zv. vcí o sob, jichž lidským rozumem postihnouti nelze: ale jeho zájem platí vlastn pouze jevm jakožto objektm lidského vnímání a z nich abstrahuje
vodil
jež
skepsi,
pravda,
kategorie
Kantv
asu
a místa, jež jsou
nutným pedpokladem
Tím chtl Kant dokázati práv našeho pedstavování: spolehlivost našeho poznávání, jež nemže se dostati ze zaarovaného kruhu svých disposicí, ale pro nž platí zákony abstrahované dle vrozených nám kategorií. Kleist se neptal po celkové filosofické tendenci, nýbrž dal se svésti nkterými obraty Kantovy Kritiky, jako snad známým pímrem o duze a dešových kapkách (ed. Kirchmann,
p.
98):
jevy, nýbrž padají, není
i
„.
.
.
jejich
sám
o
nejen že tyto
krpje
pouhými
prostor, do nhož než pouhou modifikací i
kulatý tvar, ba
sob niím,
jsou
i
základem našeho smyslového nazírání"; anebo (p. 174): „jevy jsou pouhými pedstavami vcí, které dle vlastní podstaty jsou nepoznány". Dsledky Kantova uení v Kleistov mysli nabyly nepedvídaných dimensí. Byl „v hloubi svého nejsvtjšího nitra porann hrotem této myšlenky", jak píše, pipravuje jeden ze svých nejsmlejších básnických obraz. Ne povlovn, ale s prudkou náhlostí mní se mu jeho du-
em
ševní svt; o se domníval, že to pevn tímá, to mu mizí pod rukama; solidní podklad jeho myšlenkové stavby se zachvívá, vše
mní
pevné se rozmluje, ba vše
positivní
Z bezna 1801 pocházejí tragické konfesse o rozkladném vlivu etby, jež asi v lednu byla zahájena: a sotva uplynuly dva týdny od zpovdi seste a nevst, již revokuje v dopise, jímž oznamuje nový cestovní plán, nkdejší svou odse
neoekávan v pravý svj
54
kontrast.
vážnou
a niužiioii
pítcIk.Nii! to
Louím
\ iiii
(5,
i li):
se s tebou!
„Moje drahá, jediná
— Ach,
je
mi, jak bylo
na vC'k\! Odvážil jsem se, podoben hrajícímu
si
má by
dcku,
doprosted moe, vzdouvají se prudké vtry, nebezpen lim nad vlnami, hmot zcela pehlušuje rozvahu, neznám ani smru, jímž se mám vydat, a pedtucha mi Budu ti vypravovat, jak šeptá, že mi nadchází zánik v tchto dnech si osud se mnou zahrál." V této tónin pokrauje. Obraz života pod formou zmítané loky stává se mu stejn stereotypní jako rení o osudu, jenž si s ním pohrává: „Í1()re, wie dus blinde Verhángnis mit mir spielte." „Ach, Wilhelmine, wir diinken uns frei, und der kolísá
Zufall
íiilirt
Fáden fot." s
uns allgewaltig an tausend feíngesponnenen Ale za všechno svaluje te odpovdnost
vlastních beder na osud a náhodu! Musil prý cestovat;
do Paíže; a musil udat za dvod, že chce rozšíit vdomosti samé „ich musste" místo „ich wollte" samé výmluvy, vytáky, slabošské obviování lidí, že
a musil
svoje
—
—
íkali to a to a tím ho pinutili jednati tak a tak: nkdejší
rozhodování a plné odpovdnosti obratem ruky se zmnil v deterministu, ba více: ve fatalistu. Bojí se rozhodnouti pro ten i onen cíl, protože by mohl zvoliti nco falešného a tím zhatiti svj celý život;
hlasatel volného
ba bojí se píliš jasn psát o svém neuritém nitru, ,,weil es dadurch in gewisser Art bestimmt wird" (5. 226) stává se tedy stvrou svých myšlenek, svých úkon, místo aby sám o nich rozhodoval. Brzy sem a brzy tam ho pudí jeho „divoká sudba" (5, 230), nepopávajíc mu klidu, po nmž touží; odevzdává se osudu na milost nemilost a vyprošuje si píznivý vítr pro svou životní loku, resignovan kvituje, jestliže jeho lun vyvázl na chvíli íhajícímu nebezpeenství (5, 238; 246), a také chvilkový optimismus má nádech fatalistický (5, 242): „Kdo by uhodl obraty osudu? Což mže trvat noc? Tak jako nepochopitelné urení mne rychle uvrhlo v neštstí, zdaž nemže mne stejn nepochopitelné urení se stejnou rychlostí obšfastniti?" (5, 244): „Ó, jak nepochopitelná je ta vle, která vládne nad námi! Toto záhadné Nco, které máme, nevíme od koho., které nás zavádí, nevíme kam, které je naším vlastnictvím, a nevíme, smíme-li je
—
vn —
55
spravovat, majetek, jenž za nic nestojí, vážíme-li si ho, taková vc jako rozpor sám v sob, plochá hluboká, povržení hodná, mnohoznaná bohatá, dstojná pustá a nezbádatelná, vc, již by každý rád odhodil jako nezda nás nenutí zákon pírodní, bysrozumitelnou knihu chom ji pec milovali?" Dní životní jeví se mu jako i
i
i
—
vír; jako
mohutné
kolo, jehož nic nezadrží; a je
pi pomyšlení, že zdraví takovým malichernostem,
lidského organismu
jako
požití
mu úzko
vydáno
je
jedovaté rostliny. pochybnosti nejen
Zakoušel tyto obavy a na vlastním tle: vypravuje (5, 240; 243), kterak na cest do Paíže kon u vozu, v nmž se sestrou sedl, se splašili a pivedli oba cestující na pokraj záhuby: a to proto, že vzadu zahýkal osel a zvíata se ulekla: „A od zahýkání oslova tedy závisel život lidský? A kdyby se byl v oné minut ukonil, k tomu cíli byl já bych býval na svt? Jen proto? To že by nebesa byla zamýšlela s tímto temným, hádankovitým, pozemským životem, to a jinak nic?" Otes, zpsobený studiem Kantovské noetiky, nespokojil se tím, že zviklal hrdou dvrou v ízení vlastního osudu. Hluboce zasáhl též v Kleistovo náboženství a v jeho mravnost. Kdysi byl mu život pozemský pouhou pípravou k posmrtné existenci na jiném shvzdní: te se zíká chlapeckých svých sn o ponenáhlém zdokonalování v souvislé život, nestará se o budoucnost, ba ani ne o jistou ideální nesmrtelnost, již by mu zajišovala památka mezi píštím pokolením (5, 225; 250). Zde na zemi chce užívat a rvát se o skývu chleba. Tak, zdálo by se, negace posmrtného bytí mohla by vésti k praktické goethovské filosofii, jež, nestarajíc se o zásvtí, každým dnem si dobývá práva na život. Ale to jsou jen peletmé nálady, zbarvené rousseauovskými tendencemi a zálibou v prostém zamstnání, rolnickém i veslaském. K tomu, by se jeho pemýšlení nekonsolidovalo, též. by nezstalo prostým, pirozeným, naivním, pispívá hluboká úast citu na úkor rozvahy; nkdejší doktriná stžuje si na „chladný rozum", nkdejší suchý protestant sklání koleno pi zvucích varhan a, by došel krpje zapomnní sebe sama, s chutí by se hned dal na katolickou víru (5, 222 n.) (5,
v
248
n.)
theorii, ale
ad
i
a
56
Skepsí noetickou byla zvíena Kleistova duše ve svých liliibinácli, a co dív se tajilo na dn, te vyplovalo na sentiment, mystika, romantismus. povrch: Ovšem též
dosud neznámá skaliska jakoby se noila z vln, by zaJiž nemá pohledu nezkalev jakési izkosti si piznává komplikovanost íiélio, ale jev (5, 2.1^), již nepje chválu prostednosti, nýbrž dává projev extrenmím pocitm, jako nechuti ze života, jenž prý jen tehdy za nco stojí, pohrdáme-Ii jím (5, 244), jíž nevyznává filosofii povinnosti a nevzdává hold ctnosti a vnitnímu pohledu na morální krásno, nýbrž je v svém nitru otráven, je napuštn rozkladnou pochybovaností: jestliže kdysi bylo mu samozejmo, že buh je povinen smrtelníkm zajistit štstí, t. j. vnitní blaženství a klidné svdomí, materialisuje se nyní tento požadavek ve vtu stejn bezpodjiná,
držela „loJku jelio života".
mínen
mínnou, ponkud frivolnji ovšem znjící (5, 250): „Užívat! Tot cena žití! Ba vskutku, jestliže se životem nikd\- nekocháme, snn'me se právem otázati stvoitele: pro jsi nám jej daroval? Je povinností nebes, by svým
kreaturám dala požitek životní: je povinností lovka, by si ho zasloužil." Zde je to eudaimonismus už docela nepokrytý, podporovaný však nikoli dvivou identifikací ctnosti a blaha, nýbrž morální skepsí, popíráním nepekroitelných mezí dobra a zla. Na hlas nitra nelze prý spoléhat, ježto zde vše kolísá, vše je podrobeno zákonu relativnosti; co kesan zve hnusné, to Australanu jest píkazem, celá tisíciletí nás nepouila o tom, zda vbec existuje absolutní njaké právo: zdaž tedy smí bh žádati od lidských bytostí, by byly odpovdny za své skutky? „Co vbec tc znamená." ptá se radikální kritik morálky (5, 249), „psobiti zlo, totiž co do úinku? Co je to vbec: zlé? Co znamená pojem: absolutní zlo? Tisíceronásobn se prostupují a prolínají vci svta tohoto, každý in ze sebe zrodí i
asto vzejde nejlepší — Povz mi, kdo na této zemi spáchal kdy už nco zlého? ?" S takovými Nco, co by na vky zstalo zlem hlubokomyslnými, úžasn odvážnými a v podstat zou-
milion
in
jiných, a z nejhoršího
—
vk
obrací se k nevst, kterou chtl vychovati k ideálu ženy plnící svou povinnost: k takovému relativismu došel dogmatik, takový bezmeznv sub-
falými pochybnostmi
57
bývalého normalisujícího ethika! Kleistúv pevrat, to nutno znovu zdraznit, nebyl vyvolán t. zv. životní krisí ani „špatnou" spoleností, nýbrž filosofickým pemítáním. Byl vící a poctivý hoch; tu zjevil se mu „svdce" v podob Kantov a zburcoval otázky a pochyby, zvrátil mu ideál a probudil jeho v nejvlastnjší sklony. Je to jakoby román. Ba více: odpovídá to vskutku románovým píbhm, a Kleistúv vývoj zdá se mi býti typickou životní analogií k tehdejším psychologickým románm, v nichž byla znázorována zbloudní naivních mladík vlivem paradoxn filosofických svdc. Budiž dovoleno, odboit na chvíli od románu Kleistovy vypisovaným duše k románm jiných tehdejších duší, v knihách: snad vysvitne paralela mezi životem a literajektivismus
zachvátil
nm
turou.
Rozvrhuji ony románové, zhusta polobiografické produkty na dv skupiny: Prvá obsahuje romány, jichž hrdina se z romanticky bohatého dilettantství prodírá k skromnjšímu hodnocení sama sebe a konívá mírnou resignující moudrostí: typem je mi v nmecké literatue Qoethv Wilhelm Meister, jenž vyšel do svta za umleckou slávou a vrací se zklamán sic a pipraven o illuse, le v muže vyspv a odkryv bohatství své duše. Druhá skupina líí cestu sestupnou a dává svým vdím postavám setkati se s mefistofelovským njakým duchem, jenž zkazí prvotnou jich nevinnost. Typus vidím v slavném francouzském románu s píznaným titulem „Le paysan perverti" od Restifa de la Bretonne z r. 1776; istota nevinného venkovana materialistickými vlivy velkého msta a otravným skepticismem filosofického svdce zvrhá se v podlou, nízce vypoítavou a zloinnou bytost. Zástupcem tohoto druhého smru v Nmecku kolem r. 1800 byl vdí duch romantického hnutí Ludwig Tieck. Jmenuji dva jeho romány: „Abdallah" z r. 1792, kde podobná svdcovská historie se pedvádí
v kostýmu orientálním (titulní hrdina démonickým Omarem zkažen a piveden až k otcovražd) a pedevším dvojdílný román „William Loveli" z let 1795—6 (psaný 1793—6), jenž jak svou celkovou koncepcí, tak nejednou jednotlivostí jest
odvozen z Restifovy pedlohy. Dležitý a pro ducha nmeckého snad píznaný rozdíl je ten, že svody, jimž podléhá 58
aiiijlický šlechtic, jsou více doktrináskélio, myšlenkového, viibec filosofitjšího rázu než obdobné motivy
Ticckiv
francouzské pedlohy, zdfirazfiujicí spíš spoleenské prostedí a erotické vlivy. Je více než pravdpodobno, že Kleist z vlastní lekt>Ty znal Tieckova Williama Lovella, jehož fingované dopisy z Paíže zejmé pusobib' na Kleistovu pedstavu, kterou si o Paíži utváel dle autopsie. Oležitéjší však jest, že v Tieckovu románu je líen paralelní pevrat, jako jsme konstatovali pro Kleistovu biografii. Tieckv hrdina dochází ironického nazírání, ímž se stává duševním ddicem Goethova Werthera a Woldemara od F. Jacobiho; dospívá materialistického požitkáství, ímž nejpatrnji se hlásí k vývojovému spíznní s postavou Restifovou: ale východiskem dráhy vedoucí ke katastrof jest skepse; jeho pítele, Nmce Baldera, z valné osud Williamv ásti je urován záhadami noetickými a plynoucími z nich nejistotami morálními, zvi. stanoviskem k svobod lidské vle a relativistickým názorem na zlo a dobro. Pedpoi
kladem Tieckova románu, zkrátka, je rovnž Kantova „Kritika ryzího rozumu", vykládaná obdobn jako Kleistem, pojímaná rovnž, pod zorným úhlem skepticismu, jakožto uení o „Schein" místo „Erscheinung," ba piblížená sou-
stav
solipsistické, jež celý
svt
interpretuje za fikci
ped-
stavujícího a jakoby snícího „já". Kleist
ve své zpovdi z
23.
bezna
1801 výslovné rnluví
krom nho samotného má kaníovská filosofie mnoho jiných žák na svdomí. Pojetí, jež vkládal do
o tom, že
ješt
„Kritiky ryzího rozumu", nebylo jeho privilejí, nýbrž udr-
Kantovských komentáích daleko až do devatenáctého století a bylo v prvé dob psobení Kantových myšlenek takka všeobecné: vinu toho nesl snad Královecký filosof sám pro svoje ne zcela praegnantní formulování základní myšlenky a proto, že sám kolísal mezi c bjekSchopenhauer tivní a subjektivistickou její aplikací: novjší ješt vidli v Kantov filosofii systém skeptický. Není tudíž divu, že psobil své doby na píliš vnímavé mysli dojmem nejen osvobozujícím, nýbrž matoucím: a jako pozdji nad nejedním mladým sebevrahem se krívala ramena: co pak jiného se dalo ekati, když želo se v
i
i
i
59
—
tak kolem r. 1800 bylo as pietl Schopenhauera! ítáváno blouznní mladých theoretik a zoutalost pozdji vynalezený „svtobol" dobrodružných myslitel úinKantova uení. Kleistv problém obdobn vyjáden v Tieckovu románu dopisem pološíleného Baldera (Tiecks Schriften, Berlin 1828, Bd. 6, p. 172 s.): „(ich steh') im Begriffe, alle Erscheinungen der Dinge ausser mir fiir Táuschung meiner Sinne zu erkláren" a jinými výroky: p. 174 „Freilich kann ich mich nicht verbrgen, ob die áussern Dinge wirklich so sind, wie sie meinen Augen erscheinen"; p. 177 „Freilich kann alles, was ich ausser mir wahrzui
km
nehmen glaube, nur in mir selber existieren Alles, was mir entgegen kommt, ist nur ein Phantom meiner innern Einbildung." Stejné pedpoklady vedou k stejným konsekvencím: Také u Tiecka padá víra v svobodnou vli lovka; také u nho stereotypní jest pímr lidí s marionettami, jež se bezvládn pohybují, tahány jsouce na drátu loutkáe osudu. Cituji dv karakteristická místa: p. 82 „Die ganze Weit erscheint mir oft als ein nichtswrdiges, fades Marionettenspiel, der liaufe táuscht sich beim anscheinenden Leben und freut sich; sieht man aber den Draht. der die holzernen Figuren in Bewegung setzt, so wird man oft so betríibt, dass man iiber die Menge, die hintergangen wird und sich gern hintergehen lásst, weinen mochte"; p. 306 „Das Leben ist das allerlustigste und lácherlichste, was man sich denken kann; alle Menschen tummeln sich wie klappernde Marionetten durch einander, und werden an plumpen Dráhten regiert, und sprechen von ihrem freien Willen." Tedy stejn ironické zdraznní pouhé illuse svobodného lidského rozhodování. Tento pímr ostatn vžil se do Tieckova básnického svta tak dokonale, že uroval náladu mnoha jeho pozdjších prací. Ducliaplného rozvedení dostalo se mu v povídce, souasné s „Wiliiamem Lovellem" („Die gelehrte Oesellschaft"; Schriften 15, 234 nn.) ve vypravování o loutkovém divadle, kde znázornno lidstvo v podob Kašpárka, jehož jedna noha byla držena za provázek od zakukleného Osudu. Tieckv skepticismus zasahoval dále: do oblasti pedstav morálních (p. 178): .
.
.
i
Mag Tugend
sich
und Laster gatten!
Sie sind nur Dunst und Nebelschatten!
fio
Oas Hic
Liclit aiis niir íallt 'I'iigciid
i
s
t
iiiir,
iii
weil
die finstre Naclit, icli
sic
ií
e d a c
li
t.
výmluvných verších jest obsažen popud k dalšímu stírání hranic mezi dobrem a zlem, jest obsažena analogie k leptav Kieistov otázce, e\istuje-li vbec nco absolutno zlého. Ostatn již Tieckv Abdallah byl, vtší
V
tcclito
mrou
než Lovell, prosáklý ethickými a moralistickými
Uvádím: Schrifteii 8, p. 10 n. „Wenn ich w o du die Scheidewand zwischen Tugend uud Laster griindetest, du wiirdest um eine Antwort ver-
spekulacemi. dich
legen je die
fragte,
sein
.
.
.";
„wir
Geschiclite mít
sind
Briider
aller
Abscheu genannt ha';
Morder,
die
„wer
13
p.
ist
wer bose?"; „was wir unsern Willen, unsern Vorsatz nennen, ist nur der Einfluss fremder Dinge"; p. 14 „was wir gut, was wir bose nennen. verschwimmt in e n Wesen". gut,
i
Resultantou jest pak filosofie požitku, jež u Kleista je jen matn naznaena, v „Lovellu" však rozvedena v celý systém pednášený Italem Rosou, a také v „Abdallahovi" (na p. p. 183) zejm vyslovena: „Die Nátur winkt iliren Kindern zu, und eine laute Stimme ladet alle Wesen zur reichen Taíel ein und sagt ihnen laut: geniesst!"
Tyto analogické myšlenkové processy, od víry v absolutno Kantovským mediem vedoucí k chorobn stupovanému subjektivismu, ukazují na jistou duševní píbuznost. Fakt sám. že byl Kleist etbou Tieckova románu „ovlivnn",
je
literárn historicky
pouný,
ale
významu
druhoadého: psychologa nezajímá konstatování, že ten
i
onen literární útvar psobil na mladšího myslitele, nýbrž vysvtlení, pro se tak dalo; vysvtlení takové vede však
obyejn
k otázce, nebyla-li podkladem literární „odvispíbuznost psychická. Tak tomu bylo patrn v konkrétním pípad. Kleist prodlal ve skutenosti pibližn onu myšlenkovou krisi, jakou se o nco díve probojovával románový hrdina; Kleist prožíval noeticko-ethický román, jenž nebyl jen jeho vlastnictvím, nýbrž jenž byl typickým že ne všech, vývojem uritého druhu tehdejších duší; smírnou o tom by pesvdilo srovnání, jak zcela jinak, polemikou nebo s ochotným pitakáním, le bez exaltace, onen reagovali na Kantovy popudy Schiller a Qoethe: svými pokusy o esthetisování rigorosního uení, tento leda losti"
bu
61
svým moudrým fenomeiialismem: „am farbigen Abglanz haben wir das Leben"; oba byli Kantem posíleni v životním positivismu. Kleist a jeho spíznnci naopak byli týmž systémem zdrceni a zdánliv ochuzeni; vydáni zmatkm a horekám. Jmenuji duše takové romantickými, vykládám otes Kleistova názoru tím, že jeho duševní Volím úživot obsahoval hojn živl romantických.
mysln
opatrnou
formulaci,
netvrdím,
že
byl
„Kleist
romantikem" a neapplikuji toho mnohoznaného terminu v písném smyslu nmecké schlegelovské školy kolem roku 1800. Vždy ani „William Lovell" není ješt ryzím produktem romantismu takto úzce historicky pojatého, jeho autor teprve dalším
svým románem
.,Franz Stern-
roku 1798 piklonil se k novému pochyby, že již ve „Williamu není smru vdom. Ale Lovellovi" jsou integrující souásti, ukazující smrem k ryzí nmecké romantice, jež je nemyslitelná bez pedchozího drásajícího kriticismu Kantova. Pokud se nevážeme školskými terminy, uznáme jist, že také nmecký Sturm und Drang se svým „Wertherem" a svými „Loubalds
Wanderungen"
z
pežníky", že také rousseauovský kult pírody a svobody romantický. A jak jinak oznaiti životní názor tyiadvacetiletého Kleista, jenž vyhovuje takka všem pod-
jest
mínkám romantického ducha! je skeptikem vi chladnému rozumu nejen jako ženevský filosof, ale jako nmecká romantika od Tiecka pes Novalise k Brentanovi a Hoffmannovi; libuje si v ironických poznámkách o loutkách osudu jako romantika kolem roku 1800, jako novoromantika kolem roku 1900; ptá se po podstat zla, jako typický romantik Novalis dekretuje (ed. Minor 2, 280) „es gibt nichts absolut Boses und kein absolutes Obel" a jako ddic romantiky z konce století, Nietzsche, vytváí souPojímám zkrátka, v odporu stavu mimo dobro a zlo. k jiným badatelm, Kleistovu katastrofu, vyvolanou Kantem, za prvou ettapu jeho romantismu, za prvý jeho zápas s duchem doby, zápas to. jenž tentokráte koní se smírem, to jest porážkou; Kleist podléhá; vpíjí do sebe rozkladný jed fatalismu a skepse. A resultátem jeho nihíHdrama, „Familie Schroffen-
stické nálady jest prvé jeho
'
stein".
' '
62
\šak už
'I"íni
Ostatní
tiku.
se
dána distance od soiidobýcli romanvypoádávají s muivými problémy
je
v aforismecli a ve fiiosoíickýcli povídkách, 'I"ieck svoje iro-
nické pojetí svta penáší do dramatické poesie tím zpsobem, že ve svých divadelních hrách, jako „Der gestiefelte Kater" nebo „Die verkehrte Welt", sám se stává loutkou své fantasie a vytváí duchaplný genre, jenž v sob chová zárodek umleckého úpadku, umlecké ležernosti a frivolnosti. Kleistv duch, by nakažen, nestává se hravým; jeho myšlení, by letmo nadhazuje problém požitkáského života, jest daleko všeho cynismu: s krva-vou vážností a s cudností sob vlastní podává nikoli mluvení a vykládání o thematu, nýbrž thema samo a be;? komentáe: ne maximy a požadavky, nýbrž živý názor; ne híky a žerty, nýbrž tragedii.
—
I"
o
/ n á
m
k a.
M
Kleistoxii lektyru kontrolujeme dle jeho dopisu a i n d e-P o u et o \ \' h poznámek k nim (zvi. pomocí rejstíku); srv. též komentá P. H c f f a n n a v Kochových Studien vergleichenden Literaturgeschichte 3. 332 nn. varianty k dopisu Martinimu podává týž v Euphorionu 18, 446. Rationalistické vlivy, zvi. Wiinschovy: K a y k a, kap. 1. Kleist a Schiller: Nedávno objevený záznam Kleistu\ v pamtní knize na Snžce z 13. ervence Í799 ukázal se býti parafrasujícím opisem hymny ,,An den Unendlichen*' ze Schillerovy .,Anthologie" na rok 1782: P. Euph. 18, 441 nn. Neúmyslné a nesprávné citáty Kleistovy ze Schillerových spisu esthetickýcii: v Euphorionu 15, 491; k tomu S. tamtéž 766. n d e - P o u e t u v poukaz (5, 447) na Schillerovu akademickou
m
zu
;
—
—
Hoffmann,
M
Aschner
e
i
o universální historii nahrazuji citátem z úvodu k pednášce o úinku dobrého jevišt (ovšem jen dle prvého vydání: Goedeke 3, 510 Brodwissenschaf'). ,,WilheIm Meister'*: P. Hoffmann v Qoethe-Jahrbuch '29, 193. — Studium Kanta: H. Zartmann v Euphorionu 14, 790 (,,.Anthropologie"i Gaudig; Meyer-Benfey; Herzog. Nietzsche v ,, Tetí Neasové úvaze" (1, 408). ,,William Lovell": Herzog 164 nn. o podobnosti paížských dopisu. .Analogii myšlenek mladého Kleista a mladého Tiecka nadhazuji v Euphorionu 18, 518 nn. proti Pomr e y e r - B e n f e y o v k francouzské pedloze: K. H a s s e r, ,,William Lovell" und der ..Paysan pcrverti" (dissertace Greifswaldská 1902); souvislost s nmeckou tradicí románovou: F. Brúggemann, Die Ironie als entwicklungsgeschichtliches Moment, Jcna 1909 iGoethv ,,Werther" Jacobiho ,,Woldemar" Moritzúv ,, Anton Reiser" Tieckv ,,William Lovell"!. Prvky kantovské a romantické v Tieckovu románu: F. Wústling, Tiecks „William Lovell", Halle 1912,167 nn.. 179nn.
—
;
—
M
i.
I
—
—
—
63
Die Familie Schroffenstein. Cím
sdílnjší byl Kleist tam, kde psal o dramatu svého
myšlení, tím diskretnji uzavíral svoje básnicky drama-
Ani sestru ani nevstu nezasvcoval do Ulrice se zmioval leda o praktických nich podrobn. stránkách spisovatelství a o viditelných úspších, Viletické projekty.
naznaoval jen všeobecn smr a cíl svých snah. Po perušení milostného pomru, jež je souasné s koncepcí prvé tragedie, stávají se zachované jeho dopisy vbec strunjšími; nejsme o žádné period jeho života vnjšího vnitního zpraveni lip než o letech 1799 1801, tedy o dob ješt ped uskuteováním básnických plán. a nejsme z Kleistových dopis o niem informováni mí, než o jeho literárních podnicích: mluví o nich oteven leda, když, jako v msících drážanského „Phoba". s nimi
mín
—
i
spojuje vedlejší praktické tendence.
o tajném smyslu, o psychologii a
zmiuje citlivostí
se prazídka.
Zvláš
s
poátku
tajemství svého ducha.
stupu jeho prvé práce. Nelze ani
v
O umlecké filosofii
Nelze s
stránce..
svých postav
stežil s žárlivou
pesn
udati po-
uritostí íci, kdy se
nm
zrodila její idea, ani, kdy poprvé se definitivn cítil básníkem. Verše, které vnoval Vilemín, nejsou poetitjší než píležitostné opvování míru z dob chlapectví (4, 9; 12),
pevládá zde týž dopisech
moralisující ton, který také
obas tlumívá
poetickou náladu;
v mladistvých
psal-li již z wiirz-
burské cesty (5, 113) „ich werde ein Gedicht machen", ml na mysli nevinnou híku v anakreontském duchu, tak jako ve ztracené básni o Ariadn na Naxu (v. 4, 239) sotva as 64
procítnou erotiku. Ovšem, básnický a již prosaickýini dopisy provívá pravý duch cosi jako pedtucha, že prosa mu není adekvátním výrazem: nemyslím tu jenom na pekrásná líení pírodní z cest po Nmecku a na hymnus k poct pírody, inspirovaný paížským pobytem, nýbrž naslouchám rythmm, které, snad mimodk, ioudívaly se do konfessí nastávajícího básníka: (5, 110) „Wenii du einmal konntest so neben mir sitzen, zur Linken, Arm an Arm, fland in Mand, 'mmer Oedanken wechselnd und Oefiihle, bald mit den Lippen, l)ald ja das wíirden schóne, susse herrliche mit den Fingern Tage sein"; (5, 133 n.) „dem wehenden Athem des Westwinds entgegen wehender Bot der Liebe" (Klopstockovsky? Wertherovsky?); (5, 165) „o dann wird die Flamme ev/ig lodern und beide, uns beide, erwármen". Ba pravidelnjší, jambické metrm, zvláš v sentencích, proniká: školácky (5, 108) „O welch' ein herriiches Qeschenk des ílimmels ist ein schones Vaterland!", Schille-
bželo o
originální pojetí a
— .
.
.
i
rovsky:
(5,
126) „das Schnellgebildete stirbt schnell
da-
dva pouné verše za sebou (5, 160) „am Tage sehn wir wohl die schone Erde, doch wenn es Nacht ist, sehn wir in die Sterne"; tamtéž delší partie: „und wer der Sonne selbst den Ríicken kehrt und in die triibe Wetterwolke schaut, dem wirft ihr schónres Bild der Regenbogen zu". Desátého íjna 1801, tedy, dle vlastního dohadu, v den svých tyiadvacátých narozenin, psal Kleist poprvé o „ideálu", jejž si v osamlé hodin vypracoval, jehož však nemínil hned vydati na odiv zvdavosti „surového davu". Ml patrn na mysli prvý nártek své tragedie, „D e I* a m e T h e r r e z". Z aarského ostrvku u hunu psal seste 1. máje 1802, nkolik dní ped definitivním zrušením zásnubu, o své „práci" již s praktitjšího hlediska, hin" (blanc verš!);
i
i
i
í
pesvden,
jsa
na
I
!
že se
mu podaí dobe
svj rozpracovaný kus
ji
zpenžit: narážel
„DieFamilieOhonore z".
Svým švýcarským pátelm
tenkráte pedítal celou traZschokke v pozdjších záznamech vypravuje, nezpsobil než výbuch rozpustilého smíchu nad posledním aktem. Mladý Wieland nicmén psal otci nadšen do Výmaru o slibném dramatickém talentu. V srpnu 1802
gedii, ale, jak
H
v. Kleist a
jeho dílo.
65
5
vyjednával Kleist asi už s nakladatelem Gessnerem o vydání díla, kterému, patrn na radu mladého Wielanda, v poe S c h r o islední chvíli dal nmecké jméno „D e F a m Po té ho práce, v rukopise ukonená, of e n s t e i n". mrzela. Když byla, bez jeho pispní, na poátku r. 1803 vytištna a když ji chválil v Kotzebuov asopise anonymní kritik (L. F. Huber), psal básník 14. bezna své roTo jsou sporá din, aby jeho knihy radji ani netli. tragedie. prvé vnjší data o trojí redakci Kleistovy Po pseudoVlastní jméno v titul pojaté se mnilo. i
románském Thierrez
a
i
1
i
Qhonorez nmecké Schroffenstein,
po zcela povrchním a vágním koloritu jižním stedovk a Švábsko, hned od poátku však scenerie, upomínající na Švýcary. Draz v titulu spoívá na nemnném appellativu „Die Familie". Bží o tragedii šlechtického rodu, o ddické spory dvou linií téhož jména. Kmen hrabat Schroffensteinských (vypravuji dle definitivní úpravy) rozdluje se
ve ti vtve: Rossitz, Warwand, Wyk. Rossitz a Warpo wand mají vzájemnou úmluvu, že, vyme-li jeden mei a po peslici, druhý nastoupí v jeho panství. Akoli též manželky obou vládnoucích hrabat jsou spolu spíznny, jest pomr obou linií co nejnapjatjší. Rossický hrab Rupert se bojí, že warwandský Sylvestr usiluje o jeho vlastní panství, na Warwandu zas podezírají Rossické z r? kladných plán. Obapolná nedvra vzrstá, když brzy po sob zde onde neoekávan zahyne nejmladší potomek.
dm
i
Warwandským zeme
hoch, a skoro všichni se domnívají, že byl otráven od spíznných nepátel, jen hrab Sylvestr takovým pomluvám neví, jsa pesvden, že jeho sy-
náek zemel pirozenou
smrtí a že
by
se jeho
soupei ne-
He
je na k nízkému prostedku úkladné msty. Tamní nejmladší syn Petr byl nalezen v lese Rossitzi. mrtev a s uíznutým malíkem u levé ruky, a nad jeho mrtvolou dopadeni dva mužové z Warwandu. Hrab Rupert tudíž, v domnní, že to jsou úkladní vrahové v žoldu Sylvestrov, jednoho zabije na míst, druhého dá umuit, nevynutiv z nho sice plného piznání, ale pece zaslechnuv, že v muírn zašeptal jméno Sylvestrovo. Tak stojí oba rody v zjevném odporu proti sob. Sylvestr sice potlauje mstitelské choutky své rodiny a svých podda-
snížili
66
Rupert naopak nad Petrovou mrtvolou zaváže svého syna Otokara, svého i)astorka Jana, svou ženu Custacliu a všechny své many krevní písahou, že se pomstí na celém rodu warwandskéni. .lešté snad se dá zameziti zjevné ne-
nýcli,
pátelství: a proto Jeroným, pocházející z tetí schrotiensteinské
linie,
Wyk, vezme na
se úlohu prostedníka.
Až
dotud jsa stoupencem warwandských, je svdek hrzných mstitelských píslib nad i^etrovou mrtvolou, doví se o domnlé kivd spáchané od Sylvestra a proto vydává se k nmu, aby vyburcoval jeho svdomí a piml hc k pokání a smíru. Ješt jiná okolnost, zdá se, mohla by
pispti ke konené dohod mezi obma rody. Rupertv syn Otokar a Sylvestrova dcera Anežka poznali se v pohoí mezi hrady otcovskými a vzplanuli k sob láskou: ímž zárove zavdán podnt k domácím rznicím, ježto též nemanželský syn Rupertv Jan Anežku si zamiloval episody a nevrazí na šastnjšího nevlastnílio bratra. Jeronýmovo prostednictví láska prosted nenávšak, visti pispívají jen k tomu, by záš obou dom se stupo-
Ob
i
i
Jeroným zastihne u Sylvestra posla Rupertova, opovídajícího válku, a sám vyte Sylvestrovi podlou zradu Nieho netušící a a úkladnou vraždu na malém Petrovi. zlým svdomím neobtžkaný Sylvestr ulekne se bezdvodných urážek do té míry, že padne do mdlob, a nežli vala.
ješt se probere
z
mrákot, vrhne se rozkacený
satele, vypovídajícího boj, a ubije ho.
se
zotaveným
Sylvestrem
nabude
lid
na hla-
Jeroným rozmluvou znovu
pesvdení
o jeho šlechetnosti a nevinnosti a odhodlává se vrátit k Rupertovi a vyvésti ho z bludu, jakoby
warwandští
byli najali
vraha. Mezitím došlo v horách k výjevu žárlivosti mezi Otokarem a Janem: Jan pistihl oba milence pi dostave-
nemoha vydrážditi svého soupee k souboji, slejejí zpátení cest až do Sylvestrova zámku, obtžuje ji vyznáváním své lásky a svého neštstí: ba posléze jí vnutí me, aby ho sprovodila se svta. K tomu se pihodí Jeroným a v mylném domnní, že Jan chce Anežku zabít, poraní ho (ne smrteln), takže musí býti ošetován. Do Rossitze dostala se dvojí zvst: jedna, správná, o zabití hlasatele, nesprávn vš-ak vykládající Rupertovu mdlobu za pouhou pohodlnou výmluvu; druhá, zveliující.
níku
a,
doval Anežku na
67
5*
že Jan byl od Jeronýma zabit. Oekává tudíž tohoto samozvaného prostedníka zlé pijetí. Rupert, nepouštje se s Jeronýmem do dlouhých výklad, dá povel, aby, jakmile sejde na hradní dvr, byl ubit. Tak se stane, ale zlostný Rupert hned po spáchaném skutku lekne se sám sebe a v návalu pólo opravdové, pólo líené lítosti chce potrestati toho, kdo vykonal vlastní jeho rozkaz. Dá se uprosit a jeho hnv dostane nové potravy, když se od neprozetelné man-
želky dovídá o tajné
Otokarov
lásce a o jeho
schzkách
Anežkou. Naídiv, aby Otokar byl držen v zajetí, vydá se do pohoí chytit dceru svého úhlavního nepítele. Ješt jednou se zdá, že nedorozumní se vysvtlí a nepátelství pomine. Otokar, poznav pravé jméno své milenky, které až dotud jenom tušil, jde na místo, kde Petr byl nalezen mrtev a u staré koenáky Voršily se doví, jak se vci sbhly: dít se utopilo a Voršila s dcerou Barnabou mu uízly malík, jehož potebovaly do kouzelného nápoje; warwandští poddaní, dopadení nad mrtvolou, byli nevinni, chtli jen uíznouti druhý malíek, rovnž z povrivých dvod. Otokarovi te záleží na tom, aby, eho se dopátral, oznámil obma znepáteleným rodm; ale sotva se vrátí na otcovský zámek, je odveden do žaláe, a jakmile zaslechne, že otec šel do hor, dohádá se, že Anežka má bj^t vyskoí oknem s vysoké žalání vže vlákána do pasti, Bara utíká do smluvené sluje, kde se setká s milenkou nabou, již pro ni poslal. Vda, že mu nezbývá kdy k vysvtlování, pimje svou nevstu k tomu, by s ním vymnila odv, a když Rupert vrazí do jeskyn, vbhne mu sám do cesty v šatu Anežin a pijme, nepoznán, smrtící ránu. Táž hra opakuje se s dívkou ta, považována jsouc za Otokara, je skolena od svého vlastního otce Sylvestra. Dostaví se, pilákány obavami a pedtuchami, též matky zavraždných dtí, dostaví se slepý dd Anežin. veden jsa Janem, jenž se pominul s rozumem. Teprve slepec a blázen poznají, že se stala zámna, že každý z otc pláe nad cizím díttem, své vlastní zahubiv. Otcové, znieni, si podávají ruce, a do skupiny nešastník vlétne Petrv malík, jenž s
i
i
:
zavinil celou katastrofu: hodí
se z
oboí na
truchlící
nedopatení.
Skeky
jej
tam Voršila
a
výsmšn
prý navzájem se vraždí šíleného Jana tragedie se koní.
rodie,
68
již
„Die ainilie Schroffeiistenr" jest tragedií nedorozunini a omylu; „tragédy oí errors", jak byla pojineiiována s duchaplnou parafrasí sliakespearovskélio titulu; tragedie, jež vyznívá hrznou fraškou. Zámny osob a jiná qui pro quo obsahová uvádjí se v poslední scén na výmluvnou fornuili: „wenn ihr euch totschlagt, ist es ein Versehn." Blud, zmatek, falešný výklad fakt tvoí však východisko celého dramatu. Ped zaátkem prvého aktu udala se vc, z níž vlastní dj resultuje: nad mrtvolou pistiženi domnlí najatí vrahové, kteí ve skutenosti nebyli zjednáni k úkladné NTažd, ale neb\li ani zloinci: na omylu tudíž basuje celá spletitá hra. Pedpoklad je volen dosti ledabyle, nebo tžko uvit, že by utopený mohl být pokládán za obt vraždy, již spáchali „zwei Mánner mít blugen Messern", nepravdpodobno jest, že by se nevinn obžalovaný nedovedl obhájit pravdivou výpovdí: na tom však nezáleží, nebof tato pedchozí scéna se pouze v narážkách vypravuje, v dramat samém však nerozvádí; ostatn podobnou výtku bylo by lze vznésti proti nejvtším tragediím svtové literatury: pedpoklad Sofokleova „Oidipa" na p., že i
nový
král neví
takka nieho
o
pedchdci
a nestaral se
až dotud, jest, rozumásky souzeno, logickou psychologickou absurdností. Z oné nejasné praemissy vyplývá o
nj
i
zaáteníka Kleista dj, vzbuzující úctu svou dsledností Tak jako hrdinové eckých tragedií klamou se o pohnutkách svého jednání, bu falešn vykládajíce vštbu, anebo vbec netušíce, že jejich iny jsou ízeny vyššími u
a logiností.
mocnostmi, obdobn též postavy moderního básníka pipasi záhadou, jednají z temného urení a samy sob nepochopitelný a stojí bezradný ped hádankou vyššího svta. Zdánliv bezvýznamná otázka šlechetného Sylvestra (verš 642) „wer kann das Unbegreifliche begreifen?'* postupem dje nabývá hlubšího smyslu, úžas nad
dají
všeobecným „Wirrwarr"
„Rátse' (v. 1722 a j.), „das Wild-verworrene" (v. 1665) zmocíuje se takka všech, a jedna z vdích myšlenek jest udána bezmocným a pec ne rouhavým doznáním Sylvestrovým (v, 1213): „leh bin dir wohl ein Rátsel? Nicht wahr? Nun, trošte dich; Oott
ist
(v. 1212),
es mír."
Lavinovit vzrstá poátení omyl až do dimensí, 6Q
jež
brání jakémukoli smírnému zakonení; ale nicmén vždy znovu zasahují do dje neoekávané peripetie, které budí zdánlivou vyhlídku na možnost dohody: a práv postranní zájmy a optimistitjší perspektivy se podrobují základnímu zákonu oné zkreslující optiky, jež káže vidt nesprávn a zvrácen. Cím šlechetnjším úmyslem jednající osoby se dají vést, tím žalostnjší bývá výsledek jich snah, proto na nikom se nemstí osud, síti zlo, pes hlubokou úctu k dobru, krvavji nežli na mírném a lidském Sylvestrovi, který okolnostmi jest pinucen ke krevní pomst, proti níž se vzpírá; proto však také tragickou ironií Rupert, prohlásiv válku celému druhému rodu a svou rodinu touže zachránit od záhuby, jest dohnán tak daleko, že vlastní rukou zabíjí jediného svého ddice a potomka; z lásky k vlastní krvi a z obavy o vlastní majetek zrodila se nenávist proti spíznné Unii: a práv každý z patriarchálních dvou vlada sám musí proliti svou vlastní krev, sám sebe uiniti bezdtným. Nesprávn interpretuje náhodné neštstí, písahá Rupert warwandským pomstu; hlasatel, jenž vypovídá válku, nešastnou náhodou protože Sylvestr klesl do mdlob jest utluen, ímž S^ivestr nevinn se stává provinilcem na posvátném právu pohostinství; pastorek Jan, jenž Anežku miluje, pro neobratné svoje vyznávání lásky, tedy zase z nedorozumní, jest rann od Jeronýma; Jeroným, jenž chce být prostedníkem znepátelených stran, utrpí smrt proto, že se neví poctivosti jeho výpovdí, tedy opt z nesprávného výkladu fakt; Anežka Otokar posléze jsou skláni od svých otc proto, že jsou pestrojeni a tedy navzájem zamnni, to znamená, že 5i s Rupertem Sylvestrem opt zahrála slepá náhoda, že se opt stali obtmi nedorozumní: a to všechno pro nic
—
—
i
i
malíek dtské ruky! V této fatalistické he za nejpovážlivjší se vyhlašuje, chce-li nkdo o své újm zasahovati do obhu událostí, ili, mluveno s Francouzem
více nežli pro
z
Lessingovy „Minny Barnhelmské".
chce-li .,corriger la
Jeroným je takka karikaturou takového snatypem ekl bych schlemihlovské smly, pedchdcem
fortun". žení,
Ibsenova zkázonosného idealisty Qregerse Werleho. Jakoby kletba lpla na poínání samozvaného toho rozhodího a smiovatele, jenž prbhem hry mní dvakráte své pe70
svdeni
a
ba nezadrpichod tohoto
klesá za obct své šlechetné všetenosti;
nabývá teprve tini, že on zasáhne do dje, pikrosti: žitehiého spádu a nesniiritehié
i^onflikt
stane se osudnou smutného rvtiie na zámek warwandský pohnutmimodénou píinou Sylvestrovy mdloby, tudíž váleného; práva kou k híšnému porušení pirozeného
zastance utlaovaných s Jasetkáni téhož donquijotského urážce Janova otce; nem vede k novému píkoí, k nové
Jeroným pvodn nápadníkem warwandske Janovi, již šlechetn Otokarovi hriidní sleny a ustoupil passivneblahého a dobrého to dostaten karakterisuje zámku, rossickém na niho hrdinu; posléze jeho zavraždní podnt nový jen zavdá samo o sob tragické a hrzné, ba
že byl
i
Mén
proti Rupertovi. k nepátelství Svlvestrovu opakuje se po hra stejná však v podstat
nápadná,
Jeronýmové
úmyslu svil krátce ped svou záhubou dceru nenáRupertov manželce Eustase, že její syn miluje všechna zasf vidných soused; a Eustacha, doufajíc, že vyzradí tajemství svému muzj se mže zažehnati satkem, by pileje oleje, tím Ruperta vydrazdi,
smrti- v nejlepším
-
a tím do
ohn
Anežku. Ale ani nejaktivnjší nejedná z vlastního dramatis persona, divoký Rupert, léce nedvry, Po^^yb, rozhodování, také on jest chycen v ostatních lidi mstivosti, také on podléhá úsudku
Otokara
zaial a šel zahubit
podezírání,
z jeho
er-
utváí svoje chování. Vyplývá sice sluchu pomluvám a nedonjší mstivé povahy, že popává duch Sylvestruy se kazatelným domnnkám, kdežto svtlý ke konci však Rupert pisel brání proti nízké nedve: jak okolnosti kazí. Nejen o svobodu vle a poíná si tak. vlastnímu synovi, vzdava hold že smrtící ranou, již zasadí za nýbrž, nežli se vydá na hon
a dle
nho
tyransky tupé náhod, dcerou nepítelovou, piznává se ^'V^^^^^^^^^- --^^^^;/''^ gebrandmarkt, boshaft, im haben mích zu einem Morder gehabt auch Wohlan, so sollen sie denn recht voraus jež pokládá za mrtvolu haben''; a sklánje se nad tlem, „so infam gelogen hat, dívinu, uvdomuje si, že ho Sylvestr tedy: oernovali ho, dass ich es werden musste" (v. 2532); vydávali za bezectného vyhlašovali ho za vraha, lživ ho
-
—
musil! chlapa: a proto se jím státi Toto „dass ich es werden musste" 71
ukazuje
zcela
zejm
k zídlu Rupertovy zloinecké filosofie. Na výtvoru své básnické fantasie demonstruje Kleist totéž, co zakusil ve vlastní mysli, tehdy, kdy následkem duševního, filosofického dobrodružství pozbyl víry v neodvislost svého zahnízdila pedstava, že musí rozhodování, kdy se v povídá, že cestovat bude cestovat, protože již se o práv tak jako jeho Rupert se domnívá, že se musí stát
nm nm
vrahem
proto, že se o
—
nm tvrdí, že se vrahem
stane.
„leh
mogte wollen oder nicht," psal básník nevst z Berlína 9. dubna 1801 v témže list, jenž podává nejvýmluvnjší výraz jeho ponurého fatalismu. Jednotlivé souásti oné skeptické doby berlínské a paížské pedstava osudu, jenž si s lidmi hraje; obrat o lunu zmítaném na vlnách; víra v slepý osud a pocit bezmocnosti ped ním mají pekvapující obdobu v tragedii, jejíž ideál vypracoval Kleist si ješt v osamlé chvíli pobytu paížského. Jednotlivé osoby z „Familie Schroffenstein" jsou du-
musste also nun reisen,
ich
—
—
ševními blíženci tehdejšího Kleista, pívrženci jeho bezútšné filosofie; a ne-li vyznavai víry, tedy pouhé nástroje vyšší mocnosti, nemilosrdného osudu, anebo, mluveno ješt pessimistitji, loutky v rukou náhody. Osud má zde viditelnou zástupkyni v arodjce Voršile, která, uíznuvši utopenému Petrovi malík u levé ruky, zavinila základní nedorozumní a v poslední scén se slovy „hier ist der Kindesfinger" (v. 2680), neekána, nevítána, podobna „podivnému zjevení", vhodí ono corpus delicti mezi užaslé leny obou rodin. Slepota smrtelník, semotamo se kymácejících dle povel nelidského osudu, vyjádena stupovanou ironií v závrené situaci, že teprve slepý kmet Sylvius, veden bláznem Janem, je s to, vyvésti zdánliv vidoucí své píbuzné z bludu, nebo on jediný svým hmatem rozpozná, že rodie pláí nad nepravými, zamnnými mrtvolami, že Rupert zabil Otokara, Sylvestr Anežku. Personifikace osudu stává se pohíchu píliš lidskou, viditelnou, hmatatelnou bytostí, jež dokonce prosí o milost a je
ochotna podávati podrobnjší výklad. O pravém smyslu jejího vystoupení pouuje appellativum, jímž v poslední redakci kusu, t. j. v tištném textu „Familie Schroffenstein"
(v.
2704)
oslovuje
ostatní
v rukopisné „Familie Ohonorez" 72
(ed.
osoby a jehož užívá Herzog, 1, 360 n.) ne-
iká
iiién nežli osmkrát: aii,
wer kemit
dieseii
tot,
Fiippcheii,
um
zurne
dicli
iiiciit
jim „louteky": „l^iippchen, sagt
KindcsiinRcr?
.
dieseii Kindesfinger .
.
.
.
sclilii^ít
ilir
.
.
.
.
Solin war,
weiiiis deiii
Piippclieii,
eiicli
IMippcIien, er-
wusst es iiiclit, Piippchen Die kamen nach mir, Piippchen, und schnitten dem Knaben 's ist abden andern inger von der rechten Mand ab niinins niclit
fiir
iiiigut.
leh
.
.
getan I^Uppchen
.
.
.
.
.
.
.
Piippchen, so seid ihr versóhnt, so
Je nám, jali bychom naslouchali šprýmovné loutkové komedii: tebas takovýin tieckovským kašpárkovským žertm, kde lidstvo je pivázáno
kann
ich
wieder gelm?"
lze se vskutku ptáti, fraškovitému zakonení
jednou nohou k hanswurstu-osudu, nevycliázel-li z
popud
njaké loutkové
k tomuto
i
hry, kdyžté toto nižší
odvtví divadel-
dn, zvlášt v západním Nmecku, v plném kvtu, ba zasáhlo svým vlivem v nejvznešenjší sféru nmeckého dramatu, do prvotní konního umcní bylo za Kleistových
i
cepce Qoetliova „Fausta"; motiv, že dva otcové chtjí sob pomstíti a ve skutenosti zabijí své vlastní dti, zdá se odpovídati stilu loutkových komedií, a pro jiný se na
námt,
že totiž Rupert na své sluhy hvízdá jako na psy,
místo by
je volal
(v.
skuten
1517 nn., 1822,2009), byla
nalezena paralela v lidové tragedii anglických komediant o Romeu a Julii a v lidové he faustovské. Nedovedu-li
pímo
udati
takovou
pedlohu,
mohu
pec
upozorniti
obraty Kleistovy hry ukazují obdobným smrem. Nejen že výkiky Janovy, iimiž kus vyznívá („Papá hat es nicht gern getan! Lustig! Wein! Das ist ein Spass zum Totlachen! Wein! Geh. alte Hexe. geh") upomínají drastickým tonem na jarmarení komiku: jeho poslední dva verše „du spielst gut aus der Tasche. Ich bin zufrieden mit dem Kunststiick" užívají zcela terminologie vzaté z náeí jongleur, komediant, koovných umlc. Takové podívané lákaly as na
to,
že také
jiné
.
.
.
.
Kleistovu pozornost, tak jako nkolik
.
.
let pozdji v berlínských „Abendblátter" vykládal o svém živém zájmu o marionetty a jejich principály. Nalézám v Kleistov mladistvé korrespondenci dvakráte pímr, jehož s oblibou užívali zastanci tak zvaného Sturm und Orang, jako mladý Ooethe: srovnává v líení wiirzburské cesty a po té v po-
73
pisu
paížského pobytu
(5,
109; 253)
dojmy vkolního svta
pestrou zábavou, kterou psobí, díváme-li se do „kukátka": a tak jako mladý Goethe v satirách a hanssachsiádách („Das Jahrmarktsfest zu Plundersweilen" a j.) erpal s
prostonárodních zvyklostí a slavností, podobn snad Kleistova prvá tragedie podává svdectví o živém smyslu pro rušný život lidových zábav; vždy dovedl tak barvit vystihnouti ohostroje, illuminace a jiné attrakce paížského života hameau de Chantilly (5, 255 nn.; tamlockt die Voriibergehentéž: „irgend ein Possenreisser den vor seinen Kuckkasten oder fesselt sie durch seine Spriinge und Faxen"). Stejné výrazy ..Possenreisser", z
i
i
.
.
.
.
„Faxen" a
p.,
tudíž
i
stejné
pedstavy,
.
.
pojal Kleist
do své
tragedie a pod obrazem takového ekvilibristy rozumívá praosud: v. 106 „ich hábe hier wie ein Narr gestanvideln
—
den,
dem
Faxen vormacht" (srv. též skutenými loutkami (v. 442 nn.); v. 673 „du
ein Schwarzkíinstler
343); hraní se
Ouacksalber der Nátur!", v. 676 „bin ein blindes Glied denn aus dem Volke, dass du mit deinem Ausruf an der Ecke mich áffen willst, und wieder áffen willst?"; v. 2606 „sein Teufel ist ein Beutelschneider". Tak spojuje se všechno: skurrilní ton a stereotypní pímry s taškái a dryáníky, berlínská skepse, paížská touha, cestovní zkušenosti,
daly
zejm
vyniknouti
bezútšn
by
pessimistické a fatali-
myšlence Kleistova prvého díla. Pro velké rozhodpro vzepjetí heroismu není tu místa, nebo každé silnjší odhodlání nutn by se sklonilo pode jho nutnosti a zbarvilo by se všeobecn zavládnuvší náladou pochybovanosti a smrti. „Der Teufel hat im Schlaf den beiden mit stické
nutí,
Kohlen die Gesichter angeschmiert. Nun kennen sie sich wieder," volá, opt as v tonu vyvolavae pi komedii, šílený Jan na oba nešastné otce: a skuten, jakoby „ábel" njaký se vplížil mezi oba muže, stejnou krví spíznné, a znetvooval k nepoznání jejich tvá a jejich duši. Nedvrou zve se onen ábel. Mladistvý autor, v mnohém ohledu ješt podobnjší pisateli rozvláných kázání dopisových než koncisnímu básníku „Prince Homburského", libuje si v sentencích, jež rozvádjí myšlenku o škodlivosti rozkladné a otrávené podezíravosti: „Das Misstraun ist die schwarze Sucht der Seele, und alles, auch 74
das Sciiiildlos-Rciiie. zielit íiirs kraiikc Aug' die Traclit der Holic aii." káže S\lvestr (v. 515), a když mezi milence 1
nedvry",
žádá Otokar od své dívky (v. 1340 nn.), by slep na spoléhala, byf sebe vtší spoívalo: také zde mluví básník sám za podezení na sebe, nebo skoro týmiž slovy byl psal své nevst, od níž nepestával postulovati bezpodmínenou víru a jíž tento svj požadavek dárky, hesly, citáty až nešetrn vždy znovu pivádl na pamt. Pravou obtí nedvivosti není Otokar, nýbrž jeho otec; Otokar pece má tolik síly, by, vybojovav si pevnou víru své milenk\-, odhodlal se k rázovšem v této tragedii pirozen jeho aktinému inu, vita vede k urychlené a zdvojené katastrof: Rupert naerným neduhem duše" hned od proti tomu jest otráven se
„strašidlo
vpližilo
nm
—a
-
,.
poátku
a
vbec
nho nevystn;
se z
mu pirozeno
je
a
vrozeno, by každému inu svého protivníka podkládal nejnižší pohnutku, a není dáno jeho krátkozrakému duchu
viti ve velikost, ba vbec ve ctnost odprcovu. Proto tak šeredn kivdí Sylvestrovi, jehož je s poátku zakládá na jenž si a v tomto šlechetném vdomí vlastní síly spoleníka: ne ve své manželce, která je rovnž napuštna jedem podezíravosti, ale v manželce svého soka, nebo jí propjuje Kleist nco ze svého nadšení pro pravdu a pro spravedlivost: (v. 1814) „denn iJber alles siegt das Rechtgefhl, auch uber jede Furcht und jede Liebe, und nicht der Herr, der Oatte nicht, der Vater nicht meiner Kinder ist so heilig mír, dass ich den Richterspruch verleugnen solíte: du bist ein Morder." Tento cit pro právo zapustil hluboké koeny v bezkompromissním a krvav vážném básníkov duchu; jest nadmíru dležitý a píznaný pro nastávajícího autora „Michala Kohlhaase": nicmén však shledávám, že v „Schroffensteinských" slouží spíš za okrasu enickou, nežli za vdí motiv, jak mstivost
vzdálena
jakákoli
svém
pro právo:
citu
má
nkdy
vykládá; spravedlivost Eustašina pec je vyvolána teprve tak oividným bezprávím, jako je zabití hosta Jeronýma, ale nedovedla zadržeti Rupertovy mstivosti od poátku, neptala se. je-li jeho podezení zdvodnno. A vyten slouží, jak chvalovaný Sylvestrv cit pro právo? tvrdím, spíše postranním dramatickým úelm: jím Sylse
i
75
oste odlišen od bezohledného rivala Ruperta; jím stupuje se tragická ironie, že se ryzí charakter Sylvestrv také zatemní touhou po odplat a posléze zkalí zloi-
vestr je
nem
— z nedopatení. Ale o njaké kohlhaasovské hyper-
trofii citu
faktická
pro právo není u nho památky. Vždy prvá se stane na Warwandu, ne v Rossitzi; a není
kivda
malikost, již spáchá, by bez jeho vdomí, jeho lid, nýbrž je to tžký a sotva odpustitelný zloin: hlasatel od Ruperta vyslaný jest ukamenován! Ale jak se chová pán, když se doví o pehmatu poddaných? Zprvu, pravda, kára (v. 917): „Unrecht iss, Theistin, mít deinem Haupt hátst du das seine, das heilige des Herolds, schíitzen sollen." Ale ani tuto výitku nepokládám za více než za floskuli rhetorickou, za ustálenou poetickou frasi. Nebo hned následující Sylvestrova (v. 924) zdá se mi, mítkem spravedlnosti a poestnosti, pouhou frivolní vytákou, takka parodií na posvátný cit kohlhaasovský: „Ei nun, sie mogen's niederschlucken. Das Qeschehne muss stets gut sein, wie es kann. Qanz rein, seh' ich wohl ein, kann's fast nicht abgehn, denn wer das Schmutz'ge anfasst, den besudels." Jako vypoítavý diplomat, jako pedchdce Kleistova vychytralého Hermanna doufá, že „duch toho zloinu" snad pece bude k pláten, jestliže zburcuje odboj vasall proti Rupertovi. Místo, by pocioval, jakého eklatantního porušení primitivních podmínek lidskosti dopustili se jeho poddaní, chce z toho inu ješt tžiti „Das Qeschehne muss stets gut sein, wie es kann": to by mohlo být stejn heslem Rupertovým. Tak mi potvrzuje odchylná to
e
mena
nemu
!
karakteristika nejšlechetnjšího ze Schrofíensteinských, že
také on jedná, smím-li tak íci, v passivu, že také on se svými slovy o právu a podizuje se osudové nut-
nedve
nosti, a
nežli
že smysl pro spravedlivost
vdí
myšlenkou
neodpovdných
této tragedie
je spíše vším jiným náhodných skutk a
lidí.
náhodnými okolnostmi a ízením osudu vždy tsnji do sít omyl a zloin, jsou nicmén pesvdeny o své nevin, právem spoléhají na vnitní svj cit, jehož nenechají másti výpovdmi svdk a zdánliv usvdujícími událostmi. Co praví Eustacha Jeronýmovi (v. 1616): „nun, iiber jedwedes Oestándnis geht Osoby,
jež
se zaplétají
76
iiHierstes (jcfiilil docli/* platí též pro Sylvestra,
pro v prvých aktech alespo, pro Ruperta. Ale onen vnitní cit, pokud hned od poátku není proniknut nenávistí, itiein
inileiicc
ineiií
i.
se ponenáhlu
\-
pouhou zášf a stotožnuje se
s ní,
vy-
tlauje z duše každé jiné hnutí. Písahami nistitelskými celý kus je zahájen, ironickou pomstou se koní. Když se
Eustacha po mnoha neodvolatelných inech ptá svého muže, zda stále ješt mže pomýšleti na odplatu, dostává jasnou odpov (v. 1923): „ob ich an die Rache denke? Frage doch, ob ich noch lebe?" Nejinak Sylvestr, vypudiv šlechetnjší city ze své duše, si umiuje (v. 2055): „lortan kein anderes Qefiihl als nur der Rache will ich kennen". Píbhy, jež pedcházejí prvému aktu, je pipravena nenávistná nálada kusu; ddická smlouva, sousedství obou rod, íhání na výhody, neústupnost Rupertova, vše to je pirozeným dvodem, by „kmeny, píliš blízko sebe zasázené, rozbíjely o sebe své vtve". Z nepátelství však zde tam vyrstá láska, a je to jakoby idylla prosted válené vavy, že do bezútšného kusu jsou vloženy milostné scény, provanuté nhou a dýšící mírem. Starý motiv, že dti dvou znepátelených rod vzplanou k sob náklonností, má zde význam dležité kontrastující situace. Také mezi milence se na chvíli vplíží nedvra, ale zášf nemá u nich místa, a jakmile jest pízrak podezíravosti zaplašen, rozhostí se tím spasnjší a smírnjší pohoda v jejich duši. horší nepátelství u otc, tím dojemnjší láska dtí; ím ernjší podezení na zámcích, tím dvivjší vzdávání se na horách. Rupert je nositelem idee mstitelské. Jím dostupuje cit nepátelství hluného projádení. V jeho nitru vede zloinná mstivost k paroxysmu vášn, jež v sob již chová zárodek lítosti. Jím také uspoádán vstupní výjev, v nmž z choru mladík refrainovit zaznívá písaha: „Rache! Rache! Rache! schworen wir," naež otec pijímá svátost oltání se slovy: „Ich schwore Rache! Rache! Rache! auf die Hostie, dem Haus Sylvesters, Orafen Schroffenstein", a syn opakuje: „ich schwore Rache. so wie du Rache schwor' ich Sylvestern Schroffenstein! Rache schwor'
—
i
ím
.
.
ich,
Rache!
dem
Morderhaus
.
Sylvesters."
vstupní scéna a silná postava Rupertova.
77
.
,
.
ob
Mohutná tyto inkar-
nace msty, udávají dle mého soudu též ástenou direktivu literární. „Die Familie Schroííenstein'" není prvou nmeckou tragedií nenávisti a pomstychtivosti. Tyto city zachvívaly a lomcovaly dramatem onoho údobí, jež pedcházelo klassicismu nmeckému a z nhož oba klassikové, Goethe Schiller, byli vyšli: míním dobu Sturm und Drang. Dležitý motiv, jenž není naznaen v prvotním nártku „Familie Thierrez", v obou hotových redakcích však pln vyerpán, rivalita dvou bratí Otokara a Jana, milujících tutéž dívku, je z vdích motiv silné a neurvalé dramatiky oné „periody geni": Schillerovi „Loupežníci", Leisewitzv „Julius Tarentský", Klingerovi „Blíženci" byli naí komponováni, a zvláš poslední ze jmenovaných tragedií, jež pro Kleistovu produkci nadále zstala v lecems smrodatná, blíží se v pomru mezi Ferdinandem a Guelfem Kleistovým soupem Otokarovi a Janovi. Nenávist pak a písahy mstitelské draly se z prsou Františka Karla Moor a mly takka svj prototyp v prvé tragedii, již možno ítati k Sturm und Drang, v Qerstenbergov tragedii „Ugolino" totiž, jejíž rušný moment krkolomný skok z okna vžního uril v Kleistov tragedii ponkud násiln motivovanou situaci ku konci tvrtého aktu. Velo vše a vzpínalo se v nehorázných hyperbolách dramat Klingerových a duch jemu spíznných. Postavy se potácely jakoby špity vdomím své síly, láteily a páchaly násilí, padaly si kolem krku a zabíjely se, prosily se za odpuštní a nechápaly hlasu svého srdce, zpívaly evangelium všemocného citu a proklínaly jej: tak tomu též u Kleista, a to nejen v pozdjší novelistice a v jediném vysloven „rytíském" dramatu, nýbrž již ve „Schroffensteinských": vidím v povahokresb zuivého a pak kajícného Ruperta aplikaci oné psychologie, jak ji byla vytvoila dramatika Sturm und Drang. Z pemíry síly jedná tento bezohledný pán nad životem smrtí: ale když došlo k výbuchu nashromáždných vášní niivých, sklesne a ptá se zoufale: pro jsem to uinil! Tak po zabití Jeronýma pokání alespo pedstírá (IIÍ 2, IV 1: v. 1922 „wer hat mich so hásslich gemacht?"), tak po té, když se odhodlal zabít A\nežku a leká se své tváe, jakoby vypadal jak ábel fv. 2229), tak po dokonání posledního zloinu (v. i
i
i
vzn
—
—
i
78
2517
iin.):
„Warum
denii
liat
icli
sie
deiin
tat
Wariim
icls, Santing?...
Tak ptá se svélio druha
geinordet?"
pipomnl, eho
a
Anežka zlélio na nCin dopiistihi, za ji b\'lo tak kriitO pykat: alespo prý nul inu nco nalhat, aby utišil jeho výitky. To je všechno citový a siiácký Sturni und Drang; a práv Klingerv kus, nesoucí jméno celého smru (,.Sturm und Drang" místo pvodního nepátel na p. ve „Wirrwarr") má v pomru pátel vybízí ho,
bN'
imi
se
i
i
scénách otce
tov
k
i
s
dcerou
jisté
analogie k psychologii Ruper-
rozmluv dda Sylvia
s
vnukou Anežkou.
Krom
tchto obdob s karakteristikami nmeckého dramatu kolem r. 1770 mají domácí vzory malou iast na prvém Kleistovu dílu. Rhetorinost a zálibu pro všeobecné pravdy podporoval Schiller, jehož „Valdštýn" též doslovn se ozývá. v pozdjší tvorb Kleistov až Opaný sklon k epigramatické koncisnosti nalézal vzory a popudy u Lessinga, zvi. v „Moudrém Nathanovi", a „Laokoon'' téhož autora byl Kleistovi mocnou pobídkou v stai
teném nému a
slzy
nicmén nesmovalo k hrdinm popávalo práva na
životním nazírání, jež
stoicismu, nýbrž (v. 964):
i
„Nicht jeden Schlag ertragen
chladbolest
soli
der
Qott fasst, denk ich, der darf sinken,
Mensch, und welchen — auch seufzen. Denn der Qleichmut ist die Tugend nur der Athleten. Wir, wir Menschen fallen ja nicht íiir Qeld, auch Doch sollen wir stets des Anschauns nicht zur Schau. v prvém díle Kleist wiirdig aufstehn." Jako pozdji, tak leckdy uchovává znní té které literární pedlohy nadmíru vrn, jak mu práv místo utkvlo v mysli. Pi obratu jako „das Nichtsbedeutende, Qemeine, ganz Alltágliche" (v. 518) vzpomínám velkého Valdštýnova monologu z tetí ásti trilogie, pi zvukomalb v. 271 („Hornerklang und Peitschenschall und Hundgeklaff" vnucuje se reminiscence na Biirgerovu balladu o divokém jezdci. Co však dodává Kleistov prvotin zvláštního literárního rázu, nejsou analogie s nmeckými básnmi, nýbrž jest to rys, spolený zaáteníkovi s pedchozím Sturm und Drang a spolený takka se všemi velkými zaáteníky: závod s Shakes-
—
i
pearem
a
nevdomá
Schillerovi
chingen",
jeho imitace.
von BeríiMebbelova „.Judita".
„Loupežníci'", íjoethiv „Gotz
mladý Klinger
a 79
Lenz:
Grabbv „Theodor
Qothland", Ibsen ve svém prvém Victora Huga: to nkolik doklad období a „Cromweir' pro pozorování, kterak dramatikové, hledající nové cesty, na poátku své dráhy „shakespearisovali". V dob Klei-
stova mládí byl v Nmecku boj o Shakespearea zásluhou Lessingovou a Herderovou a praxí Stiirmer vítzn dobojován. Od r. 1797 uveejoval vdce romantik A. W. Schlegel epochální svoje peklady, jež hned v prvých svazcích pinesly m. j. „Romea a Julii", „Hamleta", „Krále Jana". V roce, kdy Kleist koncipoval svou tragedii, vyšlo Schillerovo zpracování „Makbetha". Kleistovy starší dopisy neprozrazují studia Shakespearea (anekdota, na kterou naráží 5, 156, jest bez významu), svdectvím dkladné znalosti však jest prvá tragedie sama. Milostná episoda dvou dtí z nepátelských nezape pvodu z tragedie o Montecích a Kapuletech, ale práv že to jest pouhá episoda, udává již také odlišnost Kleistovy tragedie nenávisti od tragedie lásky Romeovy; za to závrená situace siln upomíná na anglickou pedlohu, usmíení nepátelé nad mrtvolami svých dtí ve sluji si podávají ruce, jako Kapulet volá ve veronské hrobce: „o brother Montague, give me thy hand" (Kleist, p. 158). Na „Hamleta" upomínají leda jednotlivosti, jako v. 1249 „O Qott des Schicksals! Welch ein schones, welch ruhiges Qemiit hast du zerstort!", Shakespeareovým „Histories" blíží se ukrutné výjevy závrené; jmenuji zvláš motiv, že mrtvolu nutno znovu probodnout a po té ješt do ní kopnout (v. 2534) a výitky pánovy, že sluha byl ho píliš poslušen (v. 1824). „Lear" tanul na mysli snad ve scénách bastarda Jana (Edmund Qloster!), zejmji v posledním výjevu, kde vystupuje stáí vedeno pošetilostí (v. 2626): pi následující otázce slepého Sylvia. je-li Anežina mrtvola daleko, a Janov odpovdi (v. 2643) „Ein Pfeilschuss", hlásí se živá vzpomínka na slepého Glostera, jemuž Edgar namlouvá, že stojí nad srázem („Lear" IV 5). Již v „Schroffensteinských" pak zná se Kleist k zálib, která ho provázela v celé jeho tvorb, totiž k motivm Makbethovským. Nemluv o detailnjších analogiích, jest arodjka Voršila jakoby mladší sestrou onch píšer z plán skotské, které rovnž byly zástupkynmi osudu a dráždily smrtelníky
dom
80
vdcly, co na iiO Ceká. Voršila Klcistovy tragedie adu nadpirozených postav, jež kráejí jeho básnmi, zastupujíce pedstavu fáta zde v ironickém, tam spíše v mystickém smyslu. Siiakespeareovský duch vane celým dílem. A tu se nejeví Kleist jen uelivým žákem, nýbrž dstojným pokraovatelem a duševním spíznncem mistra moderního dramatu. Je pirozeno, že jednoty, a zvláš jednota místa, nejsou zachovány v tomto dramat, jež pedvádí konflikt nejen dvou osob, nýbrž dvou celých rod a dom a svou obsahovou dvojicí (nenávist a láska) požaduje pestrého pásma djového; tím se Kleist adí k shakespeareovské tradici, jež po nkdejších Gottschedovských imitacích francouzsko-anglického klassicismu, v nmeckém dramatu naprosto zavládla. Proti soudobé produkci zralého Qoetha Schillera, jichž následuje Kleist formou metrickou, znamená však „Familie Schroffenstein" návrat v tom smyslu, že jako u Shakespearea a jako v shakespearisujícím Sturm und Drang jsou seteny pesné hranice mezi vážRukoností a burleskou, mezi pathosem a naturalismem. pisná „Familie Qhonorez" libuje si ješt v stídání verše s prosou; ale jestliže tištný text v tomto bod stilovou nejednotnost Shakespeareovu nahrazuje jambem dsledn, by ne vždy šastn provedeným (podobn Qoethe zveršoval, ne vždy k prospchu díla, prosaickou scénu „Urfausta"), zstává Shakespeareovská sms dvou stil nepoTragedie, jež se neštítí rušena co do dje a do dikce. tím, že
zahajuje
i
i
do své fabule pímsky polofraškovité, ba koní se tragikomedie, není srovnatelná s Qoethovou „Ifinýbrž genií" anebo Schillerovou „Marií Stuartovnou", drastickými spíše s burleskou hrobaskou v „Hamletu", s vmísiti
jako
vložkami „Romea"
mluvou
i
idealistických
„Makbetha".
A
také mluva není protinatura-
výtvor nmeckého
lismu: nýbrž, by ve verších, Kleistovy postavy, pokud abstrahujeme od nauené, nekleistovské sentencovitosti, mluví prostji; a nestojí na kothurnu. Již zde proniká touha po výraze spíš karakteristickém, než krásném, a také básnické obrazy již zde se podrobují dramatickému celku, místo aby byly samy sob úelem. Zvláštnosti Kleistovy a metriky na prvém díle ovšem demonstrovati se nedají.
ei
H.
v.
Kleist a jeho dílo.
81
6
Shakespeareovský duch
souznaný
je
s
dramatiností.
Kleistova tragedie není prosta lyrických živl. Prostupují pirozen scénami milostnými. Sborový zpv stojí na za-
átku, svérázná píse vložena do
—
úst
mladiké Barnab.
a v tom tkví zásadní Ale také tyto lyrické pímsky rozdíl na p. od romantické pseudodramatiky Tieckovy slouží pohybu a akci, vstupní píse podává ást exposice, Barnabina píse spolu vysvtluje základ celého konfliktu, erotika, zvlášt v svérázné scén, kdy milenci se pestrojují, neztrácí se zetele, že jest episodicky zasazena do dje spjícího ke katastrof. Rovnž epické souásti prozrazují rozeného dramatika. Monolog je stlaen na minimum. Tak zv. poselské zprávy, jsou rozloženy dialogicky a vyrstají organicky z dané situace: dobrým píkladem je hned v prvém aktu scéna, kde Jeroným od starého správce kostelního dovídá se o zavraždní Rupertova hocha. Vedle slova zná Kleist, v tom následovník Shakeszamlené. Oddluje v rušnjších pearev, výraznost momentech rozmluvy svých osob v odstavce, mezi nimiž zavládá výmluvné mlení. Valná ást dialogu pak již zde jest komponována na zpsob soudního výslechu: vždy celá tragedie spoívá na processuálním šetení zloin, vyslýchají se svdkové, odvažují se argumenty, Jeroným, Anežka kladou si otázky nejen, zdali Sylvestr, Otokar oni sami jsou vinníky i kdo jiný, nýbrž pátrají po dvodu, to, že ten i onen mohl dojíti názoru o vin jejich nebo o vin cizí; s dkladností soudcovskou a s dialektikou contra. Ješt advokáta staví proti sob všechna pro nastupuje slov kde místo tam, se projevuje vtší umní
—
i
ei
i
ím
i
dramatická akce, doprovázená zcela sporými poznámkami a vyvolávající hrzu bezeslovnou. Za mistrný doklad všeobecn se udává scéna, kdy Rupert, vyastovav svého III 2, „Wenn host Jeronýma dvojsmyslnými narážkami du ihn jemals wiedersehen solltest"; „Was ist ein Herold? Bist du denn ein Herold?" „(Ein Qast ist mir heihg,) doch dá na nm, dle dívjší fair ich leicht in Ohnmach' úmluvy, na scén jen zdaleka naznaené, vykonati ortel smrti odplatou za hlasatele zabitého warwandskými. Druhého vrcholu dosáhl dramatik v odvážném výjevu posledního djství, jenž dle svdectví Pfuelova obsahuje nejprv-
—
—
82
njší sím celé tragedie a jen/, slova dopluje výitiluviiou hrou posunk, zvláštní to dramatickou Kleistovou: Otokar cudnými slovy líí nevst svatební noc, jež je
eí
oekává, naznauje, kterak
jí uvolní tísnivý šat, a poliyhy doprovází svoje líení, aby skutené jí mohl sníti svrchní roucho a zabalit ji do vlastního plášt, jenž ji uiní nepoznatelnou. Každé gesto má zde jiný význam nežli mu pikládá súastnná dívka; kde zdánliv se pedvádí nžnost milencova, tam ve skutenosti jedná statený obránce,
a
ím
se
naznauje úkon ženichv,
to
pokus o pelstní osudu: tak dalo by se
vlastn již
jest zoufalý
zde mluviti o
A
ja-
mnohoznanosti, tudíž ironii ei posunk. už pak Pfuelovo sdlení o primerní dležitosti této scény zakládá se na pravd i nikoli, dojista jest scénou samou prokákési
záno, jak visuelní a spolu jak motorická bývala básm'kova fantasie, jak
jak se
nm
dj
se
mu utváel
v obraz a podobu, a tvary
rozkládaly v pohyb a v drama.
Shakespeareovský duch a osudová tragika jsou však veliiny tžce sluitelné. V odporu proti antické tragedii pec také v takové básni o moci osudu jako jest „Makbeth", konflikt vyplývá z povahy, totiž z nezízené náruživosti jednajících osob. Jestliže tudíž konstatujeme pro Kleistovu tragedii píbuznost s britským básníkem a spolu fatalistickou poukazujeme na jistou nesrovnalost a tendenci, žeme již dle „Familie Schroffenstein" oekávati, že oba rysy se na dlouho nesnesou, že fatalismus sotva bude se moci udržeti v tomto duchu tak eminentn dramatickém. Vše to, ím Kleist je spíznn s Shakespearem, pirozen má za následek jeho naprostou odlišnost od t. zv. osudové tragedie, jež brzy po té se vyvinula v tvorb romantik jako Z. Werner, Houwald, Miillner, a ješt do dramatické prvotiny Qrillparzerovy vrhala své neblahé stíny. „Die Familie Schroffenstein" spojuje v sob nesourodé živly:
m-
romantickou,
ironickou
o
filosofii
všemocné
náhod
shakespeareovský kult mohutné vášn, a mezi dvma veliinami není docíleno smiující jednoty.
Pozná mk
a
tmito
a.
n ff a au Herzoga; saText ..Familie Ghonorez": u Z.o vvdán od E. Wolf fa (Hendels Bibliothek der Weltu Ericha literatur, Nr. 1634. Halle l<303i. „Die Familie Thierrcz" 1
1
i
mostatn
:
83
6*
—
Wolff
Pomr jednotlivých redakcí: E. 4, 287 n. v Zeitschrift fiir Búcherfreunde 2—4 filologicky; H. C o n r a d. Preussische Jahrbiicher 90, 1897, 242 nn. se stanoviska liter, historického a dramaturgického; praktický resultát pro úpravu jevištní: E. Kilián K fatalistické záv Kochs Studien z. vgl. Lit.-Oesch. 3, 36/ nn. kladní myšlence: O. Brahm; znamenitý rozbor u f e y e, polemicky proti Erichu Schmidtovi; k tomu Euphorion 18, v úvod poznámLiterární vzory: u Ericha 516 nn. k v. 1518 a kách. Motiv z loutkového divadla: Erich e y e r - B e n f e y. Shakesk ,,Prinz v. Homburg" v. 392; k tomu e n, Zeitschr. f. ósterr. Gymn. 63,203; e pearv ,,Hamle': A. v. Guiskardproblem, p. 52, pozn. (tamtéž p. 34 a 43 ,,Makbeth": 1P I u e o vo sdlení o posledním aktu: Sturm und Drang). o b r a n d t, p. 155; k tomu Euphorion 15, 503 nn. ..Schroffensteinských" ve své ,,Selbstschau" (otištno na p. u B úo \v a, p. 26). K ohlasu tragedie u souasník srv. vedle 1, 8 a 456 R a h e r a, H. v. Kleist als Mensch und Dichter, p. 267 nn. (1824 Pokusy o uvedení na jevišt: ve zpracování 1902 K i,,Die Waffenbriider"), a n v Karlsruhe.
Schmidta
—
Meyer-Ben-
—
Schmidta Schmidt
mj
W
—
i
M
i
1
W
1
i
Zschokke
—
1
m
1
—
Holbeinov Immermannov, Laubeov;
i
S4
VI
Robert Guiskard. Zájem o
definitivní
pemnu
„Famiiie Ghonorez" ve
další osudy druhé úpravy byl u autora samotného zatlaen novými dramatickými plány, z nichž vykrystallisoval se projekt velké tragedie ze života normanského dobyvatele Roberta Quiskarda. Kdežto o ideách i titulech dramat o Petru poustevníkovi a Leopoldu Rakouském jsme odkázáni na zprávy z druhé ruky a na nespolehlivé dohady, vnoval Kleist svému Ouiskardovi tak znanou pozornost v dopisech, že se o jeho intencích šíil více než o myšlence kteréhokoli jiného svého díla. Nártky ke Ouiskardovi pinesl si roku 1802 s sebou ze Švýcar do Nmec: 9. prosince psal seste, že poátek jeho básn vzbuzuje úžas v kruhu výmarských známých: „Ó Ježíši! Kéž bych ji dovedl dokonit! To jediné pání nech nebesa mi vyplní: a pak a( se mnou uiní, cokoli jim libo." V lednu 1803 zdá se mu ve Wielandov dom v Ossmannstedtu, že v brzku bude moci Ulrice oznámiti radostnou novinu a že se blíží vrcholu
„Familie Schrofíenstein" a o knižní publikaci
i
této
pozemského blaha.
V beznu uí
se
u
lipského lektora
Kerndorffera recitovat svou tragedii, jež by prý,
dobe
de-
klamována, psobila lip nežli v špatném pedstavení divadelním: vzpomíná, jak jeho vlastní pednes nadchl Wielanda. 3. ervence dlí v Drážanech a chystá se pijmout nabídku Pfuelovu, by u nho žil tak dlouho, „až nadobro objasní jistý objev v oboru umní": ve Švýcarsku, doufá, že ukoní „tuto literární práci, jejíž postup arci zdržuje se více než se dalo ekat": je si vdom „velkého urení" 85
mu podaí Švýcarskem ho
svého života a hledí vstíc budoucnosti, lidy se „natrhat
si
vnec
nesmrtelnosti".
Na
pouti
provází ideál jeho tragedie, a 5. íjna píše ze Ženevy: „Ví nebe, nejdražší má Ulriko (a nech zemru, není-li to pravda doslova), jak rád bych dal krpj krve ze svého srdce za každé písmenko dopisu, jenž by se mohl zaínati slovy: ,má báse jest hotova*. Ale víš, kdo podle jistého poekadla dlá víc než dovede. Pl tisíce za sebou jdoucích dní, v to ítaje vtšinu jich nocí. jsem obtoval ješt jeden urval naší rodin pokusu, b^xh k tolika na skrá: te na mne volá posvátná má strážná bohyn, že je dosti. Dojata mi líbá s mého ela pot a tší mne, že, ,kdyby každý z jejích milých syn jen tolikéž podnikl, našemu jménu by nescházelo místo ve hvzdách". A tak tedy
vncm
budiž na tom dosti. Osud, jenž
pírstek k nechce tilé,
asi
jich
národm vymuje každý zempásu
vzdlání, v tomto severním
ješt dát uzráti umní. Alespo by bylo pošejá chtl déle ucházet se svými silami o dílo,
kdybych
které, jak posléze se
musím pesvditi, pro mne
jest píliš
kdo ješt nepišel, a skláním se tisíc let do budoucnosti ped jeho duchem. Nebo v lidských vynález jest onen, jejž jsem ml na mysli, neobtížné. Ustupuji komusi,
ad
pochybn jedním
z
lánk,
nkde
a
už roste kámen pro A tak tedy se
toho, jenž vynález ten jednou vysloví.
nemám
—
k vám, vy moji nejdražší ze všech? Ó, nikdy! A nedomlouvej mi. Sic neznáš onu nebezpenou je mi do smíchu, pedstavc, jíž se íká ctižádost. vím-li si pretendenta. reklamujícího svoje nároky mezi davem lidí,kteí neuznávají, že má od narození právo na navrátiti
Te
písahám, ti pedstava. Ale zda není ne. dstojno, propjí-li se osud k tomu. by tahal za nos tak
korunu; ale následky pro citlivou mysl, to jsou zcela nedozírné.
Mne dsí
bezmocnou kreaturu jako zvat, dává-li
v
nich kopat,
ta
jest
lovk? A
jak to jinak na-
nám takka
vbec
akcie na zlaté doly, jež, poneme-li neobsahují ryzího kovu? Peklo mi dalo
poloviaté talenty, nebe daruje lovku talent celý i pražádný. Nemohu ti vyjádit, jak veliký je mj bol. Šel bych od srdce rád kamsi, kam na vky nevkroí lovk." Ti nedle po této literární konfessi oznámil Kleist z Paíže, že rukopis Ouiskarda zniil: „Qelesen, verworfen.
mé
—
86
Tím
se koní prvá etapa Guiskardovská, jejíž produkt se vbec nedochoval. O tomto ztraceném (luiskardovi máme, krom autorových slov. další authentická svdectví v dopisech Wielandových. Jakýsi braniborský šlechtic v. Werdeck pišel k Wielandovi s písenmým doporuením Kleistovým, a Wieland odepsal autoru Guiskarda (ped 20. ervencem 1803): „Píšete mi. milý Kleiste, že tíse rozmanitých porodinných znemožnila Vám dokonit Vaše dílo. Sotva byl byste mi mohl ohlásiti nehodu, jež by mne byla bolestnji zarmoutila. Ale uritým ujištním pana v. Werpracoval, nadeck, že jste v poslední dob horliv o bývám na štstí nadje a víry, že jenom chvilková sklesbyste pokládal za lost Vás asi rozladila do té míry,
verbrannt."
mr
nm
by njaká vnjší pekážka mohla Vám z n edokoniti mistrovské dílo, k nmuž cítíte tak mocné vnitní urení. Nic není nemožno geniovi posvátné musy, jež Vás uvádí v nadšení. Svého Guiskarda dokoniti musíte, a by celý Kavkaz Atlas na Vás ležely." Hne 10. dubna 1804 pak vsunul Wieland retrospektivu na svj pomr ke Kleistovi do dopisu, jejž poslal do Mohue professoru Wedekindovi, v jehož ošetování se Kleist tenkráte nalézal. Wielandv dopis má pro historii ztracených nártk Kleistova díla dležitost dokumentu: jeho hlavní možné,
mož
n
že
i
t
i
partie jsou tyto: „.
.
.
Je tomu skoro
již
rok, co o panu v. Kleist jsem beze
dvodu, pro doufat si pece nikdy pov nco mnohem odpovdi na svj se naekav myslil, že, po celou tu dobu tvrtmi roku, temi dopis poslaný mu do Lipska asi ped
zpráv, a
teba
že
nemám
zvláštního
lepšího, nebyl
bych
—
obdržím o jeho stavu tak trudné noviny z tetí ruky. Moje známost s tímto panem v. Kleist jest plodem pátelského pomru, jenž se rpzpedl ve Švýcarsku, ni fallor, jenž r. 1801 mezi ním a nejstarším mým synem Ludvíkem, te je ve Vídni. Již tehdy psal mi mj syn, že je to neobyejný genius, jenž celou silou zápolí o dramatické umní
nho oekávati nco mnohem bylo vidt. Na podzim Nmecku v vtšího, než co dosud Kleist ml píležitost, a Švýcary roku 1802 oba opustili významnou službu. nadmíru by mému synovi prokázal a že v tomto oboru lze od
87
.
Pak njakou dobu
cestovali spolu,
naež
se odlouili, a
po té šel do Jeny, mj syn však do Ossmannstedtu, dv hodiny od Výmaru, kde jsem tehdy bydlil na statku Po krátkém pobytu v Jen odešel Kleist do Výmaru, najal si byt, jak ve spchu se dalo, a navštívil mne jednou i dvakráte na mém statku. Vedlo se mi s ním jako Vám. Akoli nic mi není odpornjší a trapnjší než pepiatý mozek, nebyl jsem s to, odolati jeho laskavosti. Kdykoli tomu tak v mém život bylo pi nové njaké známosti, zavedla mne moje pirozená otevenost a bonhomie dál než by moudrost dovolila chladnokrevnému lovku. Tím zdrželivjší byl naproti tomu pan v. Kleist a cosi hádanko-
Kleist
.
.
nm
v hloub, než bych to mohl míti za affektaci, udržovalo mne v prvých dvou msících naší známosti v distanci, jež byla mi trapná a jež by as byla pekazila jakýkoli užší vztah mezi námi, kdybych se od syna nebyl dovdl, jak zle Kleistovi svdí v jeho výmarském bytu a že by s díkem pijal pozvání, bydlit u mne v Ossmannstedtu po další dobu, již by chtl ješt stráviti v naší krajin. Ihned byl pozván, pijal, ubytoval se na poátku ledna [1803] v pokoji mého domu a byl od té doby devt i deset nedl mým soustolovníkem a choval se, jak by náležel k mé rodin. Vše, co vypravujete o jeho chování ve Vašem dom, je též historií úlohy, již hrál u mne. Zdálo se, že mne miluje a ctí jako syn, ale nedal se pímti k pímému a dvrnému styku. Mezi jinými podivnstkami, jež každému na nutn byly nápadný, pozoroval jsem zvláštní jeho roztržitost v rozmluv, takže na p. jediné slovo v jeho mozku vyvolalo celou adu ideí jako hru zvonk, naež už neslyšel nieho, co se s ním mluvilo, a tudíž nedával ani odpovdi. Jiný vitého, tajuplného, co, zdálo se, leželo
—
nm
návyk, a to fatálnjší, protože leckdy jakoby hraniil bláznovstvím, byl ten, že pi stole velice asto nco sám sob mumlal mezi zuby a ml pi tom vzezení lovka, jenž myslí, že je o samot anebo jenž se zabývá vzdálenými myšlenkami i njakým zcela jiným pedmtem. Konen byl pinucen doznati mi, že v takových okamžicích duševní nepítomnosti má starosti o své drama, a to ho pimlo, by mi, rád i nerad, objevil tajemství, že pras
cuje o truchlohe,ale že se
mu ped duchem ss
vznáší tak
vznešený a dokonalý ideál toho díla, že mu stále ješt bylo nemožno, zachytiti je na papíru. 7,^ prý již mnoho scCmi postupem asu napsal, že je však vždy zase nií, protože sám sebe niím nedovede uspokojiti. namáhal jsem se, jak jen bylo možno, bych ho polmul, aby svj kus vypracoval dle pojatého plánu, by jej dokonil jak jen dovede, a pak by sdlil, abych mu mohl íci svj úsudek; jej se mnou anebo, nechcc-li, aby jej alespo pro sebe dokonil: pak že bude mít lepší pehled, bude moci mnit, kde nutno, zkrátka všechno náležit rozdlit a pivést k dokonalosti. Sed surdo narrabam fabulam. Konen po mnoha marných pokusech a prosbách, bych uvidl jedinou scénu tohoto fatálního díla jeho sudby, nadešla jednoho dne náhodou v odpoledních hodinách šastná chvilka, kdy se mi podatakovou dvivost, že mi zadeklailo vzbuditi v moval z pamti nkolik nejpodstatnjších scéFi a leccos z ostatních partií. Piznám se Vám, že jsem žasl. a myslím, že nepeháním, ujistím-li Vás: kdyby se spojili duchové Aischyla, Sofoklea a Shakespearea, by vytvoili tragedii, pak byla by tím, ím Kleistova Smrt Normana Quiskarda, pakliže by celek odpovídal tomu, co jsem tenkrát od nho I
nm
slyšel.
Od
toho okamžiku bylo pro
Kleist je zrozen,
by
vyplnil
v
mne rozhodnuto,
že
naší dramatické literatue
alespo dle mého soudu, ani od SchilQoetha ješt nebyla vyplnna: a pedstavíte si snadno, jak horliv jsem ho te ponoukal, by dokonil dílo. Tenkráte sice se zdálo, že je nadmíru potšen úinkem, velikou mezeru, jež.
lera a
jejž u
nme
vyvolal, a sliboval vše nejlepší; ale to bylo vše,
že pokud bude u mne bydliti, nesmím o jeho dílo ani zavadit, nechci-li ho trápiti. Asi prosted bezna jsme se konen zase rozlouili, dlel ješt nkolik dní ve Výmaru, šel pak do Lipska a do Drážan a psal mi po nkolika msících psaníko, jímž mi doporuoval pítele, projíždjícího Výmarem; od té doby však byl pro mne nezvstný. Také mj syn ve Vídni st stžuje, že od posledního jejich odlouení již nieho o neví." Citovav pak svj dopis, jímž ho vybízel k dokonení „Domníval jsem se, že Ouiskarda, pokrauje Wieland: touto horlivostí, jíž jsem ho hnal k dokonení jeho díla. jak smutno by mi bylo. prokazuji mu nejvtší službu: i
nahlédl
jsem nutnost,
nm
89
nebylo mlo jiného výsledku, nežli že ho to nadobro uinilo obtí osudu, jenž hrozí, že ho zadáví Kombinuji-li te všechny ty okolnosti: jeho pýchu, zakládající se na sebevdomí, ale násiln potlaovanou osudem; výstednost celé dráhy, jíž se potácel od té doby, co se vzdal vojenského postupu; jeho strašlivé pepínání; jeho bezvýslednou snahu po nedosažitelném kouzelném ideálu dokonalosti, jímž je mu jeho Guiskard, hotová to už fixní myšlenka: kombinuji-Ii to vše s oteseným a seslabeným jeho zdravím a se špatnými pomry, jež ho patrn odcizují jeho rodin, lekám se myšlenek, jež se mi vnucují, a skoro je mi viti, že mu dobrý genius vnukl ." nápad, by v Coblenzi vstoupil do služeb k truhlái Wielandova svdectví Bylo nutno uvésti Kleistova o nedochovaném Quiskardovi z let 1802 3, abychom si pedložili otázku, dá-li se z nich samotných nco vyísti o problému, jejž Kleist ešil. Je jasno, že svým dílem chtl nco dokázat: proto mluví o jakémsi objevu, pokládá se za vynálezce. Je zejmo, že mu tanul na mysli njaký obtížný, snad nový princip umní, proto v ženevské zpovdi naznaoval, že jeho plán jest lánkem dlouhého vý-
kdyby
to
.
.
.
.
.
i
—
voje.
Co
se
pak týe
blému, uchylují
oznaení Kleistova prose takka všichni badatelé ke zpráv Wiebližšího
citujíce z ní vty: „Wenn die Qeister des AeschySophokles und Shakspeares sich vereinigten, eine Tragodie zu schaffen, sie wlirde das sein, was Kleists Tod Quiskars des Normannen, sofern das Qanze demjenigen entspráche, was er mich damals hoen liess. Von diesem Augenblick an war es bei mír entschieden. Kleist sei dazu geboren, die grosse Liicke in unserer dramatischen Literatur auszufiillen, die, nach meiner Meinung wenigstens, selbst von Schiller und Qothe noch nicht ausgeflillt worden ist": tím chtl prý Wieland íci, že záhada, o jejíž ešení Kleist zápasil, byla, spojiti ducha Aischylova Sofo-
landov, lus,
i
duchem Shakespeareovým
kleova
s
thesou
nmecké
a doplniti touto syn-
drama, které tenkráte jednostrann za-
boovalo do antikisujícího klassicismu. Pokládám tuto takka jednomyslnou interpretaci za pochybenou a míním, že Wielandova chvála je nezávazn hyperbolické rení, jímž sanguinický posuzovatel srovnával velikého drama-
90
tiká,
rélio
rodícího se i
ped
jeho
nového dramatu.
terární úkol spojení
stiiii
oima,
s
nejvOtšími mistry sta-
však Klcistovi nebželo o Mantického s sliakespeareovským, 7.^
to. myslím, dá se takka dokázati citátem z Kleistova ženevského dopisu (5, 300): „Oas Schicksal, das den Volkerii jeden Zuschuss zu ihrer Bildung zumisst, wili, denke ich, die Kunst in diesem nordhchen Himmeisstrich noch nicht reifen iassen." Tedy: zde na severu umní ješt nedozrálo, píše Kleist z jižního Švýcarska; samo-
zejmým pedpokladem
— ne však
že
jest,
patrn
uzrálo
nkde
nordického Shakespearca. Kde tedy a kdy umní dozrálo? „Icii tete vor Kinem zuriick, der noch nicht da ist. und beuge mích, ein Jahrtausend im Voraus, vor seinem Qeiste": až za tisíc let bude zde na severu dosaženo onoho vrcholu, na njž dosplo umní patrn v daleké minulosti. Na co jiného mže zde jižní Kleist svými záhadnými slovy narážeti, nežli na závodní to jest na pokus, s dávným umním jižních zemí Sofoklea, Aischyla rivalisovati s dramatem antickým? z Wielandových nadsázek pipouštím: pro Shakespearea v Kleistovu prvotním projektu die jeho vlastního svdectví bylo sotva místo. Docela rigorosn vzato, bylo by tím na tomto míst Detailnjší o Quiskardovi eeno vše, co se íci dá. úvahy náležely by až za analysu dl vzniklých v Královci, ježto další osudy projektu guiskardovského jsou na jihu
u
—
—
ureny
léty 1807 a 1808,
dvojísle fragment mánner".
kdy
Kleist se vrátil k
plánm
v dubnovém a májovém svého drážanského asopisu „Phobus" z r. 1808 z tragedie „Robert Ouiskard. Herzog der NorTento jenž pvodn ml vyjíti už v beznu. obrazové a jazykové shody vykazuje patrné
kdysi zavrženým.
Uveejnil
totiž
fragment s produkty oné doby, pedevším s „Penthesileou": ale pranic nemluví pro eventualitu, že by to byl z brusu nový kus, nýbrž je víc než pravdpodobno, že tato redakce z let 1807/8 v podstat jest obnovením plánu kdys vyhlášeného za neuskutenitelný. Pipojuji tudíž, v souhlase se biografy, hned zde úvahu všemi novjšími vydavateli i
o úryvkovitém díle, jež bylo koncipováno
bezprostedn
po Schroffensteinských, náhodou však zachovalo se v úpra-
v až
z
r.
1808. 91
Zdá se, že v této poslední své etapp problém Quiskarda spl k šastnému konci a definitivnímu rozešení. V poznámce, již autor sám pipojil pod arou svého textu, mluví sic o pokraování fragmentu v kondicionálu praeterita (1, 184 „wie sich in der Folge ausgewiesen haben wurde"): ale v souasných dopisech zmiuje se o projektu formou, jež vyluuje jakoukoli pochybnost a dokazuje, že tenkráte byl pesvden, že pokus povede k zdárnému pekonání obtíží. Ohlašuje 17. prosince 1807 Wielandovi, že dokonil s velkým napjetím „Penthesileu", vzpomíná nejhrdjšího svého okamžiku, kdy u krbu ex abrupto deklamoval „Quiskarda": tak prý by též novou tragedii chtl pednášet, jež ho tížila nemén a jíž se konen „In Kurzem soli auch der Robert Quiskard folsprostil. gen; und ich iiberlasse es Ihnen, mir alsdann zu sagen, welches von beiden besser sei; denn ich weiss es nicht." Nuže, vybízí-li Wielanda k srovnání obou dl, nemže pece míti na mysli dva fragmenty, anebo jeden celek („Penthesileu") a jeden fragment („Guiskarda"), nýbrž: dv hotové Stejný úsudek vyplývá ze slov, jež 14. února tragedie! 1808
psal
vídeskému
básníkovi
Collinovi,
posílaje
mu
ukázkou z „Penthesiley": „Das erste Werk. womit ich wieder auftreten werde, ist Robert Ciuiskart, Herzog der Normánner." A do tetice: 7. ervna 1808, tedy již po fragmentárním otištní Guiskarda, psal tubinkskému nakladateli Cottovi, známému z biografie Goe„Káththovy Schillerovy, že mu nabízí „Penthesileu" im Stiicke, wovon chen": „Doch auch Eines der andern Phobus Fragmente erschienen, stehen Ew. Wohlgeboren zu Diensten." Není tudíž pochyby: jako „Penthesilea", „Guiskard" otištn „Kánchen", „Rozbitý džbán", tak byl ve „Phóbu" úryvkovit, ale autor mínil, že jej mže kdykoli dokonit. Nepízní osudu se stalo, že „Guiskard", zatlaen prací o patriotickém dramatu „Hermannsschlacht", zstal fragmentem. Fragment má 524 verše, rozdlen je na 10 výjev, nadpis „1. akt" schází, snad tudíž byla zamýšlena ada scén bez pervy akt, kteroužto formou jsou psány „Rozbitý džbán" „Penthesilea". Podle seznamu osob, jenž oividn vztahuprvé íslo „Phoba"
s
i
i
i
i
je se jen
na otištný fragment, ne na celek dramatu, vystu92
piijí:
Nonuaiiský véxoda Robert
piíjiním (iiiiskaid
s
(
—
„Schlaukopf": srv. Kleistovu poznámku k v. 24S): Viléma noh>'vatele, známý ze stedovké historie (narozen as 1015, nastoupil vládu 1057, zemel na Cli\ trak.
to
jest
bratr
výprav proti Caihradu r. 1087), dležitý initel v boji císae Jindicha IV. s papežem I^ehoem VII. Dále dva normanští princové, rovnž historicky doloženi, Ouiskardv syn Robert a synovec Abelard: nevrazí na sebe, ježto Abelard, syn staršího Guiskardova bratra, sám sebe pokládá za zákonného pretendenta, jemuž (hiiskard oed ticeti lety uloupil korunu. Guiskardova manželka Cecilie (historický Quiskard ml dv ženy, zvoucí se jinak). Guiskardova dcera Helena, ovdovlá císaovna byzantská, již Kleist (v seznamu osob, ne ve fragmentu samém) dává Abelardovi za snoubenku. Vedle toho jsou uvedeni zástupcové normanských váleník, kmet ÍArmin) jakožto jejich mluví a „lid" sám. V seznamu osob nejsou jmenovány a ve fragmentu nevystupují postavy, o nichž se mluví v tetí osob a jež, jsouce s djem tízce spiaty, mly snad v dalších partiích pijíti na scénu. Jsou to: Guiskardv tlesný léka; dva hoši Helenini z prvého manželství, tudíž „íšští princové" etí; posléze dv ecká knížata v Caihrad, s nimiž Guiskard smluvil, aby ho zrádn vpustili do mstských bran jsou nazváni nehistorickými jmény Nessus a Loxias. Scénou je prostranství cypiši posázené v táboe Norman ped obleženým Caihradem; v pozadí pahorek s Guiskardovým stanem., v dálce normanské lostvo. Kleist sám oznauje svj kus tragedií, Wieland po pamti sdlil titul „Tod Guiskars des Normannen". Také ze zachovaného zlomku vysvítá, že smrt titulního hrdiny mla být vlastním thematem: a to smrt pi obléhání hlavního msta východního svta. Ve velkých rysech naleží Kleist obsah kusu praeformován ve svém hlavním prameni, v historickém vypravování saského dstojníka FunOdtud ka o apulském vévodovi Robertu Guiskardovi. :
normanských pomrech nástupnosti, tudíž o rivalit mezi Abelardem a Guiskardovcem Robertem. Zásnub Abelardv s Guiskardovou dcerou naproti tomu jest Kleistv výmysl, jímž konflikt rodinný
také erpal
vdomosti
o
93
patrn
ml
být
stupován
a komplikován, ježto k nenávisti
Historicky doložen byl též další pátelství. motiv, totiž zpsob smrti Roberta Quiskarda, jenž tu Kleist upravoval byl zasažen nakažlivou nemocí. Ale si djinné podání dle svého, kombinoval totiž dobyvate-
mísilo se
vdí
i
pímo
obléháním msta, ímž, jak se domníz válenictví: za prototyp takových vypravování pokládám Plutarchovu zmínku o Kimonov smrti pi obléhání nepátelské tvrze; u Plutarcha ostatn je naznaen motiv, jejž Kleist s dležitou odchylkou si osvojil, že smrt velitelova má býti vojsku zatajena. Dležitá ta odchylka jest v tom, že v staroeckém podání mla být zatajena hrdinova smrt: u Kleista hrdinova nemoc; dále, že u Plutarcha neštstí je zamleno Kimonovou družinou, kdežto u Kleista Quiskard sám to jest, jenž vlastní pohromu skrývá. Ve vojšt zuí mor: vdce sám jest nakažen, ale nepiznává se: tof nejstrunjší udání obsahu. Prvé verše mluví „lid"; dv Kleistovy poznámky zdají se naznaovati, že zamýšlel hru intrik: onen modifikovaný cho na poátku, tyto diplomatické a rodinné konflikty staly se východisky vtšiny výklad a pokus o vypravování postupu dje v partiích nedochovaných. Ale východiska nejsou šastn volena. Obsahov nejdležitjší jest, dle mého soudu, zpráva, že Quiskard se cítí chorým, pak jeho povýšená otázka: já že vypadám, jakobych ml mor?, posléze nedobrovolné piznání, že je pece nemocen a hrzný popis, psobící jako proroctví o Quiskardov osudu (v. 511 nn.): „Ja, in des Sinns entsetzlicher Verwirrung, die ihn zuletzt befállt, sieht man ihn scheusslich die Zahne gegen Qott und Menschen fletschen, dem Freund, dem Bruder. Vater, Mutter, Kindern, der Braut Dovedu si odselbst, die ihm naht, entgegenwiitend.'" myslit kterýkoli z ostatních stkvlých poetických motiv fragmentu: napiatý pomr Abelardv k strýci a bratranci, nebo dtinnou dvru lidu k domnlému zachránci, nebo dojímavou lásku Heleninu k otci: ideová nápl a bitká charakteristika by tím jist utrply, základní námt však by zstal neporušen, nebo tento námt naznaen je slovy, že Quiskard je „ovanut dechem moru". A že se zaplétá lovu smrt
vám,
piblížil se
s
známým
píbhm
94
do nové viny, smlouvaje se se zrádci v Cailirad, a že již ped ticeti Iet>' dopustil se zloinu na Abelardovi. a že te v tísni okamžiku patrn má být zatlaen do konfliktu s milovanou dcerou: to jsou sice dležité motivy, jimiž akce dramatická jest pohánna ku pedu, jimiž je získáno komplikovan djov pozadí a položen základ k trpale co znamená star nebo kým rozporm duševním nemilosrdnmu faktu, že Guiskarda nové provinní stihla nákaza; co záleží na boji o nejvyšší pozemské statky jako právo a trn a na zápasu s lidskou mocí, kdyžt bží o nadlidské zápolení s nelidským protivníkem. S tím vtší úastí sledujeme dj, že básník pointujícím a koncentrujícím zpsobem dovedl vyhrotiti situaci tak, že Ouiskard nehrá jen o svj jednotlivý život, nýbrž o bytí celého svého vojska: podaí-li se mu ješt na nkolik hodin oddálit svou smrt, stane se pánem Caihradu a jeho vojsko bude zachránno od strastí dlouhého obléhání. Pedstavou nemoci, popisem jejích hrz a nebezpeenství, udán jest dj fragmentu. „Lid", kmet Armin, normanský vojín, císaovna Helena, soupei Robert a Abelard.
—
vi
vévoda sám a posléz
i
vévodkyn,
všichni se
nákazy
jejich myšlenky platí neustále témuž i pohrdají pedmtu: moru. Dobrá tvrtina verš zabývá se pímo
bojí
jí,
otázkou,
je-li
vévoda
již
zastižen nemocí.
Nemilosrdn
sledná gradace vede od prvých neuritých peripetie a
pochyby až k naprosté
ukonením fragmentu Hned v
ei
lidu, jíž
d-
domnnek pes
uritosti, a
náhodným
tato linie jist nedostoupila vrcholu.
tragedie jest zahájena, popisuje se vše-
obecné nebezpeenství a vyslovuje se hrozivá pedtucha: „Auch ihn ereilt, den Furchtlos-Trotzenden. zuletzt das Scheusal noch, und er erobert, wenn er nicht weicht. an jener Kaiserstadt sich nichts, als einen práchgen Leichenstein!" Pod nádherným náhrobkem prý budou tlíti jeho kosti, jež personifikovanou kletbou budou jednou vyhrabány se zrodila spíš z útrap okamžiku nežli skuteného pozorování, v druhém výstupu se mluví jen o všeobecném hoi a nikdo si netroufá pochybovat o zdraví velitelov. Teprve Helenina dobe mínná útcha znovu
z
pdy. Tato obava
ze
podezení: pipomene lidu, že neohrožený otec po ti noci se zdržoval venku, kde zuila nákaza a že proti ní zplodí
95
úinné bojoval: ký tedy div, že te po tolii^a trampotách potebuje oberstvujícího spánlíu. Ale již není asné z rána, nikdy ješt nepozorovalo vojsko, že by Ouiskard bažil po že v stanu slyší jeho odpoinku, a Helenina vytáka, kroky, kdyžt pec práv ped tím mluvila o tvrdém jeho spánku, pispívá jen k tomu, by zmatek vzrstal. V páté scén ovane nás sevený vzduch jakoby v teskné síni nemocniní; ztlumeným hlasem a se zbledlým rtem pokyne normanský vojín dvma soudruhm, a když se ho ptají, pro vypadá tak vzrušen, odpoví s rozilením lovka, jenž nco skrývá a jest pi tom dopaden: vy jste se zbláznili. Vypravuje zprvu v temných narážkách, že v Quiskardovu stanu v noní chvíli bylo slyšet steny, vzdechy, náky, jakoby chorý lev duši vydechoval; pak prý pobíhali sem a tam: vévodovi píbuzní byli pivoláni, posléze však dostavil se prý zakuklený léka. Slovo to psobí zdrcujícím dojmem. Ale krajní domnnku vysloví teprve jeden z vojín otázkou, je-li Quiskard nemocen i dokonce nakažen. Jakoby hlasité piznání psobilo zhoubn, zavírá mu kmet ústa a Norman, jenž byl oitým svdkem noních výjev, ani ted ješt si netroufá mluvit bez obalu. Následuje hádka obou princ Roberta a Abelarda, jíž pozornost ekajícího vojska na chvíli jest odvedena od vlastního pedmtu obav; ale brzy strach tun silnji propukne. Robert, vratký syn
oboí se na lid a chce jej odehnati, kdežto diplomatický Abelard používá této píležitosti, aby získal píze poddaných na úkor Quiskardova syna; kmet sám však se rozhodne pro vrnost k vévodovu synovi. Tím spor vyízen není. Robert neopatrn se zmíní o vážné záležitosti, jež prý otce na hodinu zdržuje v stanu, a bezohledný ctižádostivec Abelard pro tuto taktickou chybu svého bra-
silného Guiskarda,
trance
oboí
se
na: pro
zatajuješ
pravdu? A obrátiv
se
k lidu, konstatuje suše Quiskard se cítí chorým, a na otázku, je-Ii to snad mor, odpoví konejšiv a tím jen dvojnásob dráždiv: to nikoli, což ihned registruje: toho se neobávám, a znovu dá podnt k trudným domnnkám: ,akoli léka vyslovuje obavu, že ano'. Proklínaje zrádce, odchází Robert do stanu; penechává lid bezmrnému zdšení a zhoubnému vlivu Abelardovu. Zcela bez záchrany jest vojsko ztraceno, je-li pravdivá zhoubná zpráva o vdcov :
96
chorobc. Abelard ješt jednou koiivciiiiO /.ai)c, pipouští pak, že ani lékíi ani rodina se neoddávají klamným na-
djím, jen postižený sám ješt neví, vždyf není jiného vyjma ryciilou smrt; ale ani umíraje prý se k bolesti nepizná. Vypoítávají se píznaky nemoci: Ouiskard se cítil tak slab, že shroucen na koberci nebyl s to zvednout ruku: má tak rozpálené vnitnosti, že se smje, pokouší-li se kdo zjednati mu ochlazení; je týrán takovou žízní, že ani Dardanely by jí neuhasily. Ale stále slídiv se dívá jak íhající tigr na cimbuí obléhaného
jistého s\iiiptomu
msta,
a ježto
práv
se odhodlal k
spolené akci
s
dvma
až dosud povrhoval, ješt do veera naídí, aby vojsko se hotovilo k novému itoku na pevnost. Dotud o nemoci i o zdraví titulního hrdiny byla
eckými
knížaty,
jíž
e
Te
má se v dramaticky pohnutém vypravování. vojsko na vlastní oi pesvdit, kde je pravda. Robert ohlašuje Quiskardv píchod, ale Abelard neví, písahaje, že Quiskarda opustil ležícího v hrozných mdlobách. Vzníceným popisem hocha, jenž s pahorku se dívá do stanu, pipravuje se vstup vytouženého vévody, jemuž posléze zaburácí vstíc triumfální jásot, když objeví se ped lidem v nezlomené síle; oste pokárá prostoekého synovce, s nímž si prý ješt promluví; dstojn osloví lid a jeho mluvího,a tím se dvra bleskurychle zase dostaví. Kmet Armin vykládá, že jásali proto tak nadšen, že šílená jen
zpráva o Quiskardov onemocnní ukázala se nesprávnou, a Ouiskard se smíchem odmítne podezení:
Vom
Pesthauch angeweht! Ihr seid wohl toll, ihr! der dle Pst hat? vor euch stehe? Der Der seiner Glieder jeglichcs beherrscht? Dess' reine Stimrne aus der freien Brust, Oleích dem Oelaut der Olocken, euch umhallt? Das liisst der Angesteckte bleiben, das! mich Bliihenden, doch nicht Ihr wollt mich, trairn Hinschleppen zu den Faulenden aufs Feld? Ich wehre mich. Ei, was zum Henker, nein Im Lager hicr kriegt ihr mich nicht ins Orab: In Stambul hal ich still. und eher nicht!
Ob
ich wie einer ausseh', ich in LebensfiiH' hier
!
!
—
eí
vrátí se lidu erstvý život Bezstarostnou vévodovou by vdce byl stejn nesmra spolu dostaví se pání, telný jako jeho skutky. Ouiskard pipouští, že je mu mén volno než jindy, to však prý není z nákazy ani ze slabosti, H.
v.
Kleist a jeho dílo.
97
7
nýbrž jen proto, že si píliš bral k srdci starost o trpící vojsko; nemoci prý vbec nepoznal: a kdyby to byl mor, na jeho kostech by se do choroby uhlodal! Nedbá rady, aby starost o nemocné penechával radji ostatním, pokládá nákaze: „es hat damit sein eigenes Bese za zajištna .wenden". Vyzývá starce, by pednesl pání vojska, ale co nejstrunji, ježto prý ho práce volá nazpt do stanu. Sotva že kmet pronesl nkolik slov, ohlíží se Guiskard a za nastalé trapné pestávky je nucen usednouti, a zatím co jeho píbuzní se láskypln o nj starají, nemže ze sebe vypraviti než pohnutý dík dcei: „mé milé dít!" Episoda nebyla nepozorována; po ní pokrauje mluví lidu ve své ei, podává strhující popis hrzné nemoci, jež se v cestu staví ženichovi bohyn vítzství: sic Guiskard sám prý, jak alespoii tvrdí, není doten, ale lid jest otráven a neschopen Nadarmo se kdokoli brání, nebo kdo dalšího odporu. morem ovanut, padá bez záchrany v hrob; nežli ho smrt vysvobodí, také zdraví jeho ducha prý jest porušeno a nemocný na tle se stává obtí divokého šílenství, jímž zmaten musí slep zuit proti svým nejdražším bližním. Za tohoto líení klesá vévodkyn na adra své dcery a když Guiskard pomalu se ohlédne, odvedou ji do stanu, naež prosba kmeta a lidu vyvrcholí výkikem, by Guiskard nenechal jim bídn zahynouti, nýbrž pivedl je zpátky, zpátky v jejich vlast. Tím se fragment koní. Z obsahu vyplývá s naprostou uritostí: Ve vojšt vypukla zlá nákaza. Vojevdce sám je jí zasažen. Zatajuje svou nemoc. Tato nemoc psobí nepetržit. Vyvolala, krátce ped jeho vystoupením na scénu, záchvat uvnit stanu, ped tím v noci rovnž záchvat ve stanu; zatím co mluví se starcem, dovede nemocný svou bolest zcela potlaiti anebo je jí na krátkou dobu skuten prost; dojde však k mírnjšímu záchvatu, jehož skrývat nelze: ten ho sic nepipraví o dar slova, nutí ho však, by usedl a pomalu a mírn se choval. Dále: u nkterých nemocných pivodí tlesná choroba též zmatení pedstav, zmní se tedy v utrpení duševní a s ním se pojí k stupovaným bolestem. Takka zajištno je též, že v pozdjších partiích Guiskardova nemoc byla by nabyla vtších dimensí: o tom pesvduje neustálá gradace, jež v dochovaném zlomku na scén
vi
gs
nedospla ješt dál než k záchvatu iiL'patriic dojíinavé mdloby. Tím by se Klcist nebyl mohl spokojiti: nejen proto, že nemoc, kterou líí tak strašlivými slovy, nemže najednou se zastaviti, nýbrž z toho dvodu, že básník uchyl z tch, kdož by se zalekli ehokoli, a by to byla i
hrza. To není jen domnnka, opírající se o znalost dl: nýbrž básník sám to dosvduje dvma výroky souasnými s uveejnním (hiiskarda. Psal totiž krajní
ostatních jeho
v citovaném „Ouiskarda"
list Collinovi z 24. ledna 1808, srovnávaje „Penthesileou": „Der Stoff ist, mit den Leu-
již
s
Kunst kommt Form an, und alles, was eine Gestalt hat, meine Sache." A v epigramu nadepsaném „Robert Ouis-
ten zu reden, nocli ungeheurer; docli in der
es iiberall auf die ist
Herzog der Normánner" a uveejnném v témž ísle Phoba, kde vyšel fragment tragedie (4, 21), srovnává ob své hry v podobném smyslu: „Nein, das nenn' ich zu arg! Kaum weicht mit der ToUwut die Eine (Penthesilea) weg vom Geríist, so erscheint der (Guiskard) gar mit Beulen der Pst." Obojí výroky jsou ovšem ironické: látka Guiskarda je prý ješt víc ohromující, ovšem: „podle výrazu lidí", dle mínní publika tedy, jímž už autor Schroffensteinských povrhoval. Zachovaná partie Guiskarda není však více „ungeheuer" než ty ásti Penthesiley. jež byly tištny v asopise, nemluv ani o celku oné krvavé tragedie vášn, kard,
již
Kleist persifloval
názvem „Hundekomodie". Patrn má
ironický autokritik na mysli celkový obsah svého Guis-
nmž
se právem smíme domnívati, že byl by zavdal podnt k hrzným a strašlivým výjevm. V jiném epigramu, otištném tamtéž a nazvaném „Der Areopagus" zhušfuje Kleist apologii svého tvoení: „Lasset sein mutiges lierz gewáhren! Aus der Verwesung Reiche locket er gern Blumen der Schonheit hervor!" To jest táž maxima jako piznání v dopise Collinovi, že v umní rozhoduje forma: by pedmt sám byl sebe odpornjší, pravý básník z íše tlení dovede vykouzliti krásu! Tím není eeno, že — jak se skoro všeobecn tvrdí - problém Guiskarda byl jen
karda. o
i
problémem formy a stilu leda v tom smyslu, že svým pokusem chtl básník dokázati, že také píšerný sujet, jenž je vyluován od normální esthetiky z íše umní, mže být zdolán formou básnickou a dramatickou. :
99
V
z obsahu však Kleistovi na mysli.
jest již
také jasno, jaký to sujet tanul tragického dje státi t-
V stedu
ml
lesn chorý, jeho nemoc mla být sama motivem tragiky: to jest v Guiskardovi obsahový problém, o njž se s ním nesdílí takka žádná jiná moderní tragedie. Také z historie toto thema vzato nebylo, ježto v pramenech nalezl Kleist jen struné a bezvýznamné zmínky o zpsobu Quiskardovy smrti. Tragické pojetí fysické choroby ukazuje zcela
—
jiným smrem. Analysou výrok z let 1802 3 dospli jsme pravdpodobného výsledku, že již v prvých nártcích kusu bželo o soupeení s eckou tragedií. Kombinujeme-li motiv, jejž jsme získali z rozboru zlomku s tím r. 1808, jsme posíleni v parallele „Quiskarda" s dramatem starovku: nebo idea tlesného utrpení tvoila z hlavních námt nkterých attických tragedií, proež doklady nejzejmjší se zachovaly v Sofokleových „Trachiíankách" a ve „Filoktetovi" téhož autora. Onde polobh Herakles, odv se v roucho napuštné krví kentaura Nessa, zde hrdina Filoktet, uštknutý jedovatým hadem a na radu Odysseovu vysazený na pustém ostrovu Lemnu, jsou týráni dsnými bolestmi tlesnými, a vzlyky, náky, skeky dávají prchodu svým útrapám, svíjejíce se v keích a trhajíce asi nervstvo poslucha. Attická tragedie mla pro znázorování tlesných útrap na scén ustálenou tradici, a její detaily lékasko-literární byly tytéž, jichž Kleist užil v „Guiskardovi". Již stará tragedie užívala pedstavy keovitého záchvatu, jenž, vyzue se, trpícímu dovoluje, by úastnil se dje dialogu. Fysický bol se tudíž perušuje jednak pestávkami, v nichž hrdina cítí a jedná docela normáln, jednak spánkem, jenž mu dodává nových sil. V „Guiskardovi" naped epicky se podává zpráva o hrdinov chorob: stejn v „Trachiankách", podobn ve „Filoktetovi"; pak vystoupí zdánliv zdráv: jako Filoktetes; na scén je zastižen bolestí: jako Filoktetes, jako Herakles; pokouší se skrývat, že trpí: jako Filoktetes; na chvíli zdolá bolest: jako Herakles; mluví se o tom, že fysické strádání pechází v šílenství, tak jako Herakles v záchvatu zuivosti roztíštil posla o skálu, jako Filokteta se zmocnila ísqu vovaog. Nemoc, již líí Sofokles ve „Filoktetovi", je medicínskou nemožností; neníf otravy, jež
vdí
i
100
by trvala po dlouhá léta, |)r()jcviijíc se v chronických kea mdlobácli s nimi spojených: básník neerpal z vlastin'lio pozorování, Fiýbrž z literární tradice. Stejn u Klei-
ích
morovou
sta: dissiniulovat
Ale kdežto
nost.
málo
kolik
ecký
literárních
infekci, tof
rovnž
holá
nemož-
básník opíral se patrn jen o
n-
vzor, mohl moderní poeta erpati
pouení též z theoretické diskusse, jež byla vyvolána tragediemi o tlesném utrpení. Otázka, zda fysická bolest se hodí za ideu tragedie, byla aktuálním problémem v esthetice ()smnác<:ého století. Anglický etiiik, slavný národní hospodá Adam Smith, odpovdl ve své „Theory of Mora! Sentiments" naprostým záporem; Lessingv „Laokoon" protestoval sice proti Smithovu rozhodnutí, ale radil pec, aby moderní básníci radji se nepouštli do riskantního pokusu obnovovati thema staré tragedie; Herder v prvé sbírce svých „Kritische Wálder" vrátil se zcela bezpodmínen k rigorosdekretoval: kritika anglického a stanovisku nímu „Schlechthin kann der korperliche Schmerz keine Hauptidee eines Trauerspiels sein." Nmecká dramatická praxe IS. století vykazuje jediný pokus o to, aby fysická bolest byla povýšena na tragický motiv, a básník tohoto experimentu, Qerstenberg totiž, stal se práv svým „Ugolinem"
pedchdcem protest proti
Kleistova projektu, jenž byl mínn jakožto „Schlechthin", proti Lesk opatrnosti, zkrátka proti theoriím a theore-
onomu Herderovu
singov rad tikm: s tohoto hlediska dívám azuji
jej
mluvil
s
skuten
se na Kleistv plán; zado historického vývoje, ili, abych
ním, pojímám
a chápu, že se
jej
za
mu petvooval
kýsi úžasný objev, na
njž
„lánek lidských vynález" jeho literární projekt v ja-
pohlížel s hrdostí a s útrapami
objevitele.
Ješt tetí Sofokleovo drama oplodnilo Kleistovu obraznost: v „Oidipu králi" nejen že poznal prototyp dramatu, jednajícího o nákaze morové a o lidu, jenž se utíká
k svému vladai o pomoc (protoprvý zpv Iliady); nejen že z téže tragedie (a to patrn z pekladu Stolbergova) nkteré obraty komposice onoho se pesunuly do „Ouiskarda", nýbrž obdoby s Kleivykazuje analytického pravzoru dramatu
ped nebezpeenstvím typem epickým
je
i
101
stovým pokusem. Sofoklev lid se obrací na Oidipa v mylném domnní, že od nho mže býti spasen, kdežto ve skutenosti král lid
je
se obrací na
nevdomým pvodcem domnlého záchrance v
neštstí: Kleistv nadji, že je zdráv,
kdežto práv se stal obtí nákazy. U eckého tragika tedy zachránce sám je zhoubcem u moderního dramatika léka sám je nemocen: v tomto ohledu pozorujeme stupování a variaci antického motivu; tážeme se znovu: kde jest tu místo pro tradici Shakespeareovskou? Ovšem, forma Quiskarda má svým stídáním pathosu s drastiností nespornou podobnost s Shakespeareovou formou; Kleistv „lid" je vskutku jakousi synthesou antického choru s shakespeareovským davem: ale pojímati celou tragedii za synthesu antiky a Shakespearea, vykládati myšlenkovou koncepci a obtížnost provedení z marné snahy o spojení živl antických a moderních to jest, podle
—
i
i
—
mého mínní,
bu
omyl anebo fráse, jež nenabývá pesvdivosti tím, že se v rzných variacích stále opakuje. Vyšed ze závodní s eckou tragedií, jest Quiskard
svou podstatou nicmén neantický, ba protiantický: ale duch, jenž jej staví do této antithese, není duch poesie Shakespeareovy, není vbec inspirován žádným vzorem ani literární analogií: nýbrž jest to podstata Kleistova myšlení, je to jeho ryze osobní vlastnictví. Quiskard, cho, není pece „trpícím hrdinou" v tom smyslu jako heroové antití. Klesá pod tíhou bolesti, ale klesnout nechce. V táboe nenechá se pemoci, pedstírá, jak by kvetl v svžím zdraví, opíjí se zvukem istého svého hlasu, je hrd na svoji tlesnou sílu: „und wár's die Pst auch, an diesen Knochen nagt sie selbst sich krank". Tak nemluvil žádný z dívjších trpitel, již naopak, ve chvílích skleslosti, sami pivolávali osvobozující smrt; tak se také v 18. století theoretikové nedívali na nemocné hrdiny, leda snad Herder naznaoval z daleka cosi, co by se dalo srovnat s Guiskardovým odhodláním, jenže Herderova laskavá humanita Kleistem byla stupována v grandiosní heroismus. Tof cosi jako apotheosa a spolu pekonání onoho titanismu, jehož mluvím byl Prométheus mladého Qoetha: ale chtl-li Sturm und Drang své polobohy povznésti po bok Olympským, zstává mythicky pojatý Quiskard zde
a
102
na zemi a chce ješt víc: povalen smrtelnou nemocí, neztrácí odvahy, nýbrž praví: ne; ješt ne; já nezemu; je
—
mi ješt vykonati velký in a vzpírá se proti hrozícímu nebezpeenství a je silný dost, by zuivého nepítele aspo na uritou dobu zdolal a byl pánem svého vkistního bytí. Táži se: zda takovýto „objev" nestál za to, by Kleist se za ním jako za fantomem hnal, svj život, zdraví a všechno dávaje v sázku? Zda není to dstojný „lidský vynález" a zda ten,
jenž
zápolí
o jeho
umleckou
realisaci,
není
pln
nm
oprávnn, by mluvil o hyperbolickou mluvou vítze i poraženého? A v tom tkví zcela jedinená zásluha Kleistovy, dle mého mínní, naprosto s niím nesrovnatelné básn, že se mu podailo do zdánliv nedramatické ideje tlesné choroby vložiti prvek konfliktu a tím tragedii saTheoretikové staršího
motnu. rali
mnoho závažných
bolest není dosti
dvod
dstojný
nejnovjšího data nasbísvého tvrzení, že fysická
i
námt
tragický, že jest to píliš
exceptionální píhoda, kdežto pravé
všeobecn platných myšlenek: nit,
proti
drama má se držeti tomu nutno zdraz-
že z antických tragedií, zvlášt z „Filokteta",
Herderv
pes
a jiných protest, nedá se oddisputovati tlesná
útrapa jakožto jedna z hlavních vzpruh dramatické akce
ovšem); za druhé a hlavn však, že Kleist a, pokud vidím, mimo nj žádný básník starovku i novovku, passivnost tla dovedl doplniti nejvyšší aktivností, totiž odporem proti fysickým zákonm fysické smrti a tím z výjimeného, snad pathologickcho námtu vyešiti thema, nad nž není lidštjšího: thema boje života proti smrti. O emsi takovém se jeho pedchdcm v dramatické praxi ani theoretickým odprcm obdobných tra(ne jediná
gických
motiv
nezdálo. nejde o nic menšího nežli o boj s osudem. Abesebe lard to nepokryt praví: Quiskardv duch
Vždy
pemže
sám
i
sudbu
svoji.
Rekapituluji situaci dramatu:
Mocné
vojsko obléhá hlavní msto východního svta; zda dív, zda pozdj, hrdina rázu Quiskardova pece triumfovat musí tak se zdá: a tu se mu vžene do cesty cosi, co není zdvodnno jeho konáním ani zavinno jeho povahou, vítí se mu do cosi, co je beze smyslu, bez. lidskosti Tím však octli cesty osud, slepé fátum, zbsilá náhoda.
—
—
103
jsme se na známé už
pd:
ped
stojíme znovu
základním
do Quiskarda problémem Schroffensteinských. Nebo zasahuje slep zuící, nelogická, nelidská sudba místo tragiky, jež by vyplývala z charakter. Ale lovk a tím jest udán základní rozdíl proti prvému Kleistovu dílu lovk není bezradný, nenechá sebou zmítati semo tam: nýbrž pokusí se o hrdinský odboj, nesmšují se tu nái
—
—
—
nedvra nýbrž proklamuje se kategorický imperativ vle, jež se neleká extrému, jež volá nebojácn: chci nemožné! Místo tragické frašky tragedie; místo
hoda, lež a
mdloby, piznávané hned jde teprve pak,
s
poátku
když vší mocí byl
— — katastrofa, jež nadeinn
pokus, by byla
odvrácena. Tak náleží tedy, dle mého pojetí, Quiskard k Schroffensteinským jako plus patí k minus, nebo, bych applikoval jiný pozdjší Kleistv výraz, jako polem podmínn jest protipól. Ale tím zárove uruji, jaká prvoadá dležitost náleží Quiskardovi se stanoviska básníkova vývoje. Kleist svým heroickým pokusem se oprošuje od rozkladné doktríny romantické, od slabošského pojetí osudu, od pessimistických výklad a omluv lidského života dle jakéhosi laxního „laisser aller": pojímám Quis-
karda za dílo, jímž nkdejší ironický fatalista se piznává k hluboce tragické koncepci svta; za pekonání skepse; za vyléení z romantického pohrávání si s motivem náhody: Nebo zde náhoda je základním motivem, píšerného ovládá svt, ta záhadná mocnost již i zde cosi se nešklebí, nýbrž rdousí, neškádlí, nýbrž zabíjí, nehraje jako v oné sluji z posledního aktu si na slepou bábu, Schroffensteinských, nýbrž rozvírá lidem do široka jejich oi, aby hledli záhub staten a mužn tváí v tvá. Subjektivisticky chápaný Kant, píliš dobe pochopený „Wil-
a
a
i
liam Lovell" náleží minulosti: Kleist nalezl sám sebe, tak jako ve svých prvých dopisech, tak v této grandiosní tragedii pouští se
v zápas
proti osudu.
Quiskardv zápas neobrací
se jen proti
vnjšímu svtu
a také ne jen proti abstraktnímu pomyslu jako lest náhody
i
moru zuícímu vkol v ležení, nýbrž proti nemoci vlastního tla, proti vlastním údm. Tak bez síly se cítil, že ani s pomocí Gigant nebyl by rukou pohnul, a pece se nutí tváiti se jakoby byl zdráv: „doch sein Qeist fátum, nejen proti
104
bezwiiit sich sclbst!" .Iclio diicli to je, jenž se vzepe, diicli, jenž chce pekonati tlo. Zdá se, že dsledný dualistíi Kleist zamýšlel líiti boj mezi duší a hmotou, oslaviti volného živoucího ducha v jeho odvaze a revolt, jež odváží se vze-
tupým podmínkám fysického bytí. Již ve Schroffensteinských byla obdobná situace, kdy Sylvestr vlastní silou, svým „vdomím", duchem, jenž se vrací „se silou píti
tžké mdloby
heroa", zotavuje se ze své
Leib
docli
ist
(v. 885):
,,mein
an allem schuld", tak by se mohl piznati
též Guiskard.
zbyteno
Je
se ptát, jak asi byl
by
dj fragmentu
se
ml
vyvíjel dále. Jisto jest jen, že Quiskard
podlehnout,
je takka jisto, že by výjevy byly bývaly „ungeheuer" ve smyslu dopisu Collinovi, rivalisujíce v znázorování útrap jisto je též, ježto a bezmocnosti s eckými tragediemi; Kleist sám to v poznámce naznauje, že by ostatní mo-
tivy, jako
strategicko-diplomatické zájmy a konflikt ro-
by se
dinný, byly postupovaly: a není pochyby, že byl i
osvdil
nadále
kusu, totiž
Kleist tím, jímž
velkým mistrem
nám ho
ukazuje zaátek
karakteristiky.
Poznámka. Nepodávám rozboru vnjší formy „Guiskarda",
ježto jazyk, tropy,
sob známky pozdjšího
básníkova vývoje
metrika fragmentu mají na z let
asi
1806—8.
jehož
Wilbrandta,
32 nn. v otištn na „wenn der p.
passus,
Schmidt
Obsah Kieistova „Leopold von Oesterreich",
scén ostatn rovnž náhoda
v
u
1.
—
— Wieland
úlohu:
rozhodující
hrála
o Kleistovi: u B ii o w a. (dle asopisu „Orpheus" z r. 1824, seš. 3.; pak éastji) nmž citován Wielandv dopis, adressovaný Kleistovi, n d e - P o u e t e m 5, 470. Proti obyejnému tení p. ganze Kaukasus und Alles auf Sie drúckte" cituje Ericb „... der ganze Kaukasus und Atlas...", kte2, 457:
M
p.
153.
1
:
i
—
Meyer-Benfey Funkúv
1, 187) jest asi správné. réžto znní (srv. též (anonymní) lánek ..RoHistorický pramen ..Guiskarda" bert Guiscard, Herzog von Apulien und Calabrien" v Schillc roivy ch „Hoen" 9, 1797, Stuck 1—3; jinou pedlohu srovnává J. Zamýšlel Kleist r. 1808 fragment nor v Euphorionu 1, 563 nn. (19111. 1, 162; jinak O. dokoniti? srv. Erich 124. Úvahy ,, Guiskarda" se týkající kompilovány v kodatiské p. Odmítám všechny dosavadní zr. 1908. dissertaci E. výklady problému (filologické zdvodnní a detailní rozvedení mého stanoviska v „Guiskardproblem" z r. 1912): K. Róssler konstruuje v Preussische Jahrbiicher 65, 1890, 485 nn. pokraování fragmentu dle literárních reminiscencí; že bží o stilistický problcm. traduje u k a d n o v a až dodnes se od a B r a h (Kleiststudien, p. 84 nn.) rekonstruuje „Guiskarda" dle „Penthesiley" (smrodatný bvl mi jeho výklad Wielandových slov); S. R a hMensch und Dichter, p. 223 nn.) vidí (H. v. Kleist als :
M
—
Brahm
Schmidt
—
—
Kapera
Wilbrandta
m
mer
105
;
W
i
i
v
Kleistov
díle
pedchdce
Echo 12, 1910. „novou formou
hudebního
1447);
dramatu
wagnerovského
Meyer-Benfey
1, 586 nn., dramatu", jež nad mla bjii založena zachováním jednoty asové a místní bez rozdlení na akty. K otázce po možnosti tragického motivu tlesného utrpení: krásný, ale jednostranností argumentující rozbor s hebbelovskou S. Lublinského v Nation 20, 1902/3, 490 nn. Diskussi Lessingova ,,Laokoonta" applikuje letmo na ..Ouiskarda" W. Herzog, p. 233 n. K rozboru eckých tragedií srv. K. K e f e r, Kórperlicher Schmerz und Tod auf der attischen Biihne, Heidelberg 1909. Analogie k Sylvestrov mdlob: G a u d g, p. 100. O provozování Kleistova fragmentu: K. Birk, Robert Guiskard. Ein Beitrag zur Inszenierung des Fragmentes, v Praze 1911.
(srv.
Liter.
žasne
—
—
—
:
i
i
—
—
Že Kleist slovem „Erfindung", jehož (5, 300) užívá o svém projektu, mínil motiv a ideu své tragedie (a nikoli její stil i formu), je v souhlase se zvláštním jeho užíváním toho slova; ve svém pozdjším lánku (4, 147) ,, Erfindung" njaké básn staví v ostrý kontrast proti její form: ,,Wie riihrend ist die Erfindung in manchem ." Gedicht: nur durch Sprache, Bilder und Wendungen entstellt Srv. též 4, 146 ,,um uns in der Erfindung, diesem Spiel der Seligen, zu versuchen" a zvi. 5, 430 ,,(das Káthchen von Heilbronn) war von Anfang herein eine ganz treffliche Erfindung" (= báse, dílo, invence). .
106
.
.
.
.
VII.
ilmphitryon. Byf básník „Roberta Quiskarda" byl v podstat duch moderní a neantický, v jedné vci se pibližoval starým Rekm: také jeho poesie byla podncována agonem, závodním, a ctižádost ho hnala, by si volil vždy nové vzory, nad nž chtl se povznést. Rodina Schroftensteinská stála ve znamení Shakespearea, Robert Guiskard ml pekonati tragedii Sofokleovskou, a tak se mladý básník hned svými prvými díly hledl vypoádati s dvma nejmocnjšími literárními smry své doby, postavit se po bok dvma mistrm dramatu. Tetí velká báse, jež vznikla teprve po delší pestávce, již ve svém názvu naznauje, že zájem autorv platí tetímu, nemén mohutnému proudu tehdejšího písemnictví a že ani jím se nechce nechat trpn strhnouti, nýbrž že touží v závodní s cizí silou uhájiti a „Amphitryon" totiž má podposilniti svou individualitu: titul „Ein Lustspiel nach Molire", po anglické a ecké poesii dochází na francouzský klassicismus. Corneillovské k nmuž nRacine, pathos zstalo Kleistovi cizí; mecká poesie po protiklassicistických verdiktech „Hamburské dramaturgie" mla blíž, také u Kleista psobil v nejednom smru, zvlášt jistou svou tragickou epigramatiností; uctívaným mistrem karakteristiky mu však zstal klassik francouzské veselohry, Molire, ba žádný jiný gallský duch, vedle Rousseaua, na nepsobil stejn tri
vale a hluboce. Kleistovy znalosti francouzské literatury nýbrž neomezovaly se na obvyklou školskou lektyru,
byly doplovány
svdomitým 107
a
rozvtveným
studiem.
Vždy
se tvrdilo o žáku Catelovu, že ovládá francouzštinu než svj jazyk mateský, vždy prvé dv jeho cesty do Paíže, 1801 a 1803, nemohly zstati bez utváejiciho vlivu na jeho duševní svt. A práv po návratu z katastrofální své pouti za ideálem tragedie a po vyhojení z mohuské horeky, krátce ped tím, než byl odsouzen k tenedobrovolnému pobytu ve Francii, zabýval se tímu, Kleist intensivn francouzským písemnictvím. V Královci, kde koncipoval svého Amfitryona, psal lánek „O ponenáhlém zhotovování myšlenek pi mluvení" (4, 74 nn.), a není náhodou, že píklady, na nichž demonstroval svoji duchaplnou theorii, volil vesms z francouzského kulturlip
ního života: citoval Mirabeauovu
e
z
r.
1789, Lafontai-
neovu bajku „Les animaux malades de la peste", parafrasoval francouzské poekadlo, vypravoval anekdotu o Molireovi; v Královci voln peložil do blanc versu a svým erotickým pedstavám piblížil jinou Lafontaineovu bajku, „Les deux pigeons" (4, 16 nn.), jakož vbec po ztroskotání projektu guiskardovského oklikou pes cizí literaturu, zdá se, picházel k originální básnické tvorb a snad proto, díve než zbásnil svou pvodní veselohru o rozbitém džbánu, sáhl po Molireov komedii, aby ji pebásnil a pemyslil.
Jistý molireovský rys nalézám nejen v díle, nýbrž v život Kleistov. Ono tak zvláštní ukonení ženichova pomru k Vilemín von Zenge zdá se mi míti paralelu: v Molireovu „Misanthropu", jenž, soud dle Kleistovy tvorby pozdjší, byl mu jist dobe v pamti. Nebo eho žádal Kleist na své nevst? Aby mu pinesla obt: aby se zekla spolenosti a šla za ním do švýcarské samoty; ujišoval ji sice zprvu (5, 263), že odepe-li ho uposlechi
nout, jeho láska tím neutrpí; ale že to nebylo
upímn,
mínno
zcela
tom pesvduje celý dopis z 2. prosince 1801: nemá-li pochybovat o náklonnosti její, musí míti slib, že pjde s ním, to teprve byl by dkaz její lásky. Je mi, jakoby mi z milencova dopisu znla slova Alcestova k Célimen (V 7): „Je veux oublier vos forfaits" (i Kleist miloo
stiv chce „Deinen letzten Brief vergessen" 5, 266; srv. Molire- „vous pouvez réparer le mal de vos écrits"). pourvu que votre coeur veuille donner les mains au „. .
108
dessein que
de
tait
j*ai
desert, ou
touš les limiiains et que dans
íuir
voeii de vivre, vous soyez, san.s suivre" (Kleist 5, 267: „alles ist verKesseii, wenii Hu I^icli noch mit Frólilichkeit uud Heiterkeit entscliliessen kamist"). Jist tu životní okolnosti, VileiTion
fait
j'ai
tarder, résolue á
me
miniiio zdráliání a
p.,
utvoily
oné. v níž se ocitl
Molierev
sám nepítel
jednal,
situaci
náhodn obdobnou
niisantlirop: ale Kleist,
sob nepovdoin,
tehdy
vidl milovaného básníka, nebo podobnost povahy mezi ním a Alcestem by\i\ více nežli lidí.
samotáe
jednati typického
tak, jak
u
nahodilá.
Amfitryon
nejspornjších Kleistových básní, jak co do intencí autorových a výkladu detailního. Kdežto o prvých redakcích Guiskarda máme zprávy jen z dopis, nemluví Kleistova korespondence o moliéreovské veselohe než až po jejím ukonení; kdežto básník Schroffensteinských ješt se hrozil pomyšlení, že by psát knihy za peníze (5, 261), netýkají se zmínky o Amfitryonovi nieho jiného nežli jeho finanního zužitkování. Bližší data, kdy se seznámil se sujetem a kdy se odhodlal jej zpracovati, jsou neznáma; snad se o Molirea prakticky básnicky zaal zajímat ve Švýcarsku pod vlivem pítele Zschokkeho, jenž patrn již tenkráte pipravoval své peklady nkterých veseloher; snad se mu vynoil plán Amfitryona ve Výmaru, kde práv za jeho pobytu Qoethv a Wielandv známý J. D. Falk spisoval svou víc je
co do ceny, tak
z
i
ml
objemnou než obsažnou veselohru „Amphitruon" o pti aktech. Vypracování
samotnému vnoval
Kleist
pravd-
podobn poátek svého Královeckého pobytu; koncem kosrpna r. 1806 zabýval se již dalšími plány tragickými mickými, Amfitryon byl asi již delší dobu hotov. Prvé zmínky o jeho rukopise datují se však teprve z doby Kleistova francouzského zajetí, kdy po nkolika marných pokusech, pi nichž nápomocni mli býti Wieland a Korner (srv. 5, 361 a 4, 316) podailo se prostednictvím Riihlovým prodati manuskript drážanskému nakladateli Ch. Arnoldovi za 24 louisor, akoli Kleist si cenil svou práci tikráte tak vysoko (5, 340); tvrt roku po té (5, 350) se chlubí, že jeho dílo vyneslo nakladateli šestinásobný obnos kupní ceny, což, zdá se, je velmi optimistický výpoet neobchodi
109
ducha.
básníkova
ního
Prvotisk
Kleistovy
veselohry
pedmluvou romantického Adama Míillera, a tato náhodná okolnost pispla k tomu, že Amfitryon se stal zkušebním kamenem pro ty, kdo se táží po z
kvtna
1807 opaten
vztazích Kleistových k
nmecké
romantice.
Veselohrou „dle Molirea" nazval Kleist své dílo, jež je z ásti pekladem, z ásti paraírasí, z ásti originálem. Stejn by se Moliieova veselohra mla nazývati „dle Rotroua a Plauta, Rotrou ml by pidávati oznaení „dle" Plauta" a Plautus „dle ecké komedie". Stejné slvko „dle" mlo by se, písn vzato, vsunouti též do podtitulu Shakespearových her „Zkrocení zlé ženy", „Komedie plná omyl" a j., stejn „dle" starších pedloh koncipoval Molire na pr. svého „Dona Juana", nebo v tchto pípadech nebží jako
teba v Qoethov
prosto
nov
„Ifigenii"
—
—
o
známé thema na-
zpracované, nýbrž autoi
svojovali též situace,
si bezstarostn pinápady a vtipy svých pedchdc.
Veliké motivy veseloherní se ddí od antiky až po naše dni; modernisují se a nacionalisují se; „Menaechmové"
nebo „Lysistrata" pedkládají se rzným dobám v rzných podobách; „Chlubný vojín" vytváí v Anglii dlouhou tradici, psobí na nejgeniálnjšího zástupce komiky, Johna Falstaffa, ožívá
v
Nmecku Qryphiovým
„Horribilicribri-
Amfitryon udržel se, neustále obmován, v svtové literatue, byv posilnn a osvžen živým zájmem uených humanist v rzných koutech Evropy. Hluboké koeny však zapustila báj o Amfitryonovi do básnické fantasie proto, že její motiv patí k onm, jež kolísají na rozhraní mezi tragikou a komikou, svým prvým pvodem snad náleží oblasti vážného umni a vybízejí dvojatou svou tváností tu k seriosnímu, tu k humornému zpracování, svdn psobíce zvláš na takové duchy, kteí rádi spojují rznorodé prvky v dvojznané, dvojsmyslné, jinotajné produkty. ítám sem na p. povídky „o spícím sedlákovi", jež, skrývajíce v sob od poátku vážný smysl, vedly jednak k rozpustilým renaissanním šprýmm o opilcích a tverácích, jednak k hlubokomyslným paralelám mezi životem a snem. ítám sem dále onu kategorii, do níž spadá práv thema amfitryonské, totiž široce rozvtvenou tradici motiv, t. zv. dvojníkovských: v staré literatue je representofaxem"; tak
i
110
vána
fabulí o blížencích
znání a
mythem
náliodn
si
o bohu, jenž na se
— tof speciáln
podobných
k neroze-
úmysln vezme tvánost
motiv amfitryonský; v novjší stereotipním pistupuje zájem psycholog a patholog, dokumentovaný na p. tvorbou srnrtehn'ka
dob
námtm
tmto
k
Hoffmanna
romány Dostojevského. Onen starší siln komický ráz, kdežto u moderních autor nastupuje úds romantický a bezútšnost medicínského pozorování. Kleist vešel ve styk s obma tmi smry, jeho Amfitryon však v tom^o psychologickém problenui zddném zstává vren spíš tradici E. T. A.
i
má vždy
typus
komické a eší bolestné záhady moderní duše na jiném podklad, jenž literárními pedlohami sotva vbec byl uren; moderní psychologií dvojníka se zabýval až pozdji.
Mythus o Amfitryonovi
jest
mythem na
oslavu Hera-
— vstupujeme tedy po Quiskardovi znovu v okruh attických tragedií, erpajících námt z velkých povstí dorských — to báj o božském pvodu velkého hrdiny, kleovu
,
jest
mezi typická vypravování o nadpirozeném zrození heroa: mezi ony krásné píbhy, jichž stopa se zachovala ješt v monotheistickém náboženství, na p. v historii Mojžíšova zrození a, zvláš zejm, v novozákonném mythu o neposkvrnném poetí Kristovy matky. Bohorovnému Herakieovi, synu thebského krále Amfitryona a jeho manželky Alkmeny, pibásnn za pravého otce nejvyšší náležící
bh, Zeus: v podob
sestoupil
s
chot
Olympu
a
a nepoznán
vplížil
se
k
Alkmen
ve své pravé podstat tak jako k jiným smrtelnicím se blížil v podob býka i labut i dešt a podvedený Amfitryon odškodnn jest slibem, že z Diova objetí vzejde bohatýr, pevyšující silou ostatní zrozence boží. Toto thema, zpracované snad ve ztracených tragediích Euripida a Soíoklea, pešlo do attické komedie, rovnž ztracené, a odtud do Plantovy „tragicomedia" Amphitruo, jež kolem r. 200 ped Kristem byla v Rím dávána. Tato veselohra, ne zúplna zachovaná, operuje, dle vzor „Menaechm", s dvma páry dvojník: Juppiter vystupuje v podob Amphitruona, jenž bojuje, vzdálen Theb, za svou vlast;
—
bh
jejího
—
jí
,
Mercurius, jenž zastává též 111
úad
prologa,
vezme na
podobu Amphitruonova sluhy Sosie a pomáhá svému pánovi v nekalém úmyslu, by mohl svésti osamlou Alcumenu. Ze základních situací vyplývá ada zámn, nedorozumní, hrubostí, taškáství a rvaek, a zápletky, v nichž thotná Alcumena osvdovala svou vrnost, ukoní se narozením dvojat, z nichž jedno jest dít Amphitruonovo, druhé zplozeno Jovišem. Amphitruo smíí se se skuteností, dovdv se od vznešeného soupee, že jeho nevlastní syn, „nostro quist susceptus semine, suis factis te immorse
tali
adficiet gloria" (v. 1139 n.).
Z motiv, jež jsou typické v níž Juppiter kochá
pro další vývoj fabule, jmenuji: noc,
se láskou smrtelné ženy, na jeho rozkaz se prodloužila nad obvyklou míru; sluha Sosia setká se ped palácem, v nmž má ohlásiti pánv píchod, s Mercuriem v Sosiov podob; Amphitruo po sluhovi poslal žen zlatý pohár v uzaveném pouzdru, ale pohár ten, aniž pee byla rozlomena, z pouzdra zmizel a byl Jovišem dán Alcumen v dar; Amphitruo octne se tváí v tvá božskému dvojníkovi, jenž osvdí svou vládu nad hromem a bleskem. Molireova trojaktová komedie z r. 1668 pokrauje ve veselé tradici, z níž vymycuje takka všechny vážnjší pímsky. Používajíc staršího francouzského zpracování a podávajíc znamenitý kulturní obrázek z doby krále slunce, dosahuje tato mythická travestie naprosté jednoty stilové a spolu nabývá silné píchuti aktuálnosti. Motivy Mercuriova proloPlantovy jsou duchapln doplnny. gická samomluva zmnna ve vtipný dialog s Nocí, jež, zvdvši o záletném úmyslu nejvyššího boha, svolí, aby se
pidána za cho ve smyslu francouzské tradice, též úlohu konfidentky Alcmeniny, a tak proti vznešené trojici Jupiter-Amphitryon-Alcméne postavena je korespondující trojice nižší komiky Mercure-Sosie-Cléanthis, a v této sprostší sfée opakují se ve zmenšené a zhrubené míe erotické zápletky pán; prostedek poznání pravého stavu vcí je stejný, leda že z Plautovského poháru se stal diamantový šperk. Náboženský ráz ovšem zcela vymizel, a také chvála cudné ženy stlaena na minimum, Alcmne má vbec pramalou úlohu. Titulnímu hrdinovi zbývá ku konci jen malá útcha: „chez toi doit naitre un fils qui, stala „la plus longue des nuits"; Sosiovi
Cléanthis, vyplující,
112
soiis Ic
iiom c1"HlmciiIc, rcmplira dc ses íaits
Ampliitryon nemá na to vdl, nebo jest to jen oslazená pilulka, a známka sluhova, jíž kus se koní, vystihuje slednou náladu: o takových vcech vždy univers*'
býti
(III
II),
pkn zticha.
Bohové mají
toiit Ic vaste co by odpoironická pocelkovou vý-
bývá
nejlépe
leda svá mythologická jmé-
ve skutenosti jsou to velcí páni sedmnáctého století, kteí si stropí bezohledný žert se svými poddanými. B>lo v tom snad hodn krvavé ironie na osobní pokoení, na vlastní manželskou tragikomedii, rozhodn však dovedl na,
Molire podati celou historku nezávadn, ba beze zjevnýcii šleh a beze vší sentimentality. Pednáší fri-
satirických
svdnictví tehdejší doby, vystupující v elegantním rouše a libující si v „subtilités" jako distinkce mezi láskou k milenci a láskou k ^muži (I 3, II 6). Nejzejmji se projaduje courtoisie a laskavost svdcova v poslední scén, kde Jupiter, pokoiv Amphitryona, mu skládá poklonu: vždy vlastn prý on, bh, pi tomto dobrodružství ml by býti žárliv, ježto Alcmne je zcela Amphitryonovi oddána; a je prý triumfem manželovým, vidí-li, že ten, kdo ji chce svésti, musí vzíti na se jeho podobu, ba že ani Jupiter nedovedl jí pemoci le tímto uskokem, takže, co dala jemu, patilo ve skutenosti Amphitryonovi. Te, když dosáhl, po toužil, Jovišovi se ovšem krásn a vznešen mluví: vždy musí také te plniti požadavek prologu a ,,garder le décorum de la divinité". Od prologu až do volní filosofii
em
zachovává Molire superiorní úsmv, ni nevybouje z dráhy, již uroval mu dvorský takt a jemný esprit. Proti Molireovu celku v sob uzavenému je Kleistovo zpracování hned pedem v nevýhod, ježto se skládá z n-
poslední scény
jedinkráte snad
kolika heterogenních
souástí.
Kleist
neho
ani
totiž
nepodal
brusu nového, vrné parafrase ani nevytvoil a báspekladatelskou nýbrž kombinoval dvojí methodu. z
Pevzal nkteré partie z tradice komického motivu, pidržuje se Molirea v postupu scén, v celkovém psychologisituaních vtip vnjším dji a v celé ckých detail; jiné rysy osteji vypracoval, maje na oích rovnž francouzskou pedlohu, již pointoval svou tvrdou nickou.
ad
i
dialektikou a nemilosrdnou dsledností; H.
v. Kleist
krom
toho však
a jeho dílo.
113
8
námty a úvahy a podložil zddnou fabuli novým, svým myšlenkovým pojetím. Tak uvízla práce popidal nové
idea, obsah a forma leckde se rozcházejí, na originálním tvrci se mstí, že sáhl po cizím produktu: nebo jest píliš výbojný a expansivní, by se spokojil pebásnním a na druhé stran nemá dosti odvahy, by svou fantasii úpln oderval od literární tradice a vytvoil Amfitryona dle vlastní invence. Rozpor, jejž konstatuji v koncepci Kleistovy veselohry, není dán stídáním veselých a vážných scén: Ovšem zde byl Molire jednotnjší, ježto motivu Amfitryonova od scén Sosiových neodlišoval pathosem, jenž by kontrastoval s komikou, nýbrž základní ladní všech výjev Molireových bylo veselé, zaznívajíc jednou v uhlazenjších, podruhé v hrubších tonech; Kleist mní ve dvou scénách za sebou jdoucích náladu, po gaminství dochází na lyriku, erotika zatlaena parodií, až v poslední situaci zavládá dissonující sms religiosity a frivolnosti: jednostranným kriteriem klassicismu, za-
lou cesty, a látka
i
i
mena
sluhovala by tato stilová rznorodost ostrého odsouzení, ale žák Shakespearev. jenž hned v prvém díle vmísil do
nem.že být spravedliv hodnocen než svých vlastních prací, a ježto v Amfitryonu
tragedie burlesku, dle
mítek
pestrost náladová byla zamýšlena, ježto tato veselohra je
pravou
tragikomedií,
bylo
chtné disharmonie. Rozpor logie báje amfitryonské a
by zbyteno vytýkati tyto v tom, že mytho-
tkví hloub:
mythologie Amfitryona Kleistova
jsou nesluitelné. Kleist vynechává Molirev prolog a zaíná výstupem zbablého sluhy Sosie, jenž v noci, která nemá konce, vrací, se do Theb zvstovat Amfitryonv píchod, a akoli za
bitvy se schoval do stanu, pipravuje si fulminantiií poselství o zápasu ped Farissou a o Labdakov záhub tato osobní, uvádí Kleist náhradou za jména, geografické :
i
jiná,
a míním,
že nemístné zde jméno Labdakos
se jmenoval thebský král, otec
Laív)
(tak
vyplynulo z re-
miniscence na okruh povstí oidipovských. Ve svém fingovaném dialogu, v nmž lucerna na zemi postavená zastupuje královnu Alkmenu, jest Sosias vyrušen: Merkurius vystoupí v jeho podob z paláce, nechce ho vpustit, zbije
ho a zakáže
mu
pokládati se za Sosiu,
114
pi
emž
se as
úmy-
sin paroduje Fichteovo uení o lidském vdomí: „dein Stock kann maclien, dass icli niclit melir bin; docli niclit, dass ich nicht leh bin, weil icli bin", stžuje si Sosias (v. podobn, jako další text se hemží híkann', již u Mohrea pipravenými, se slovy „já" a „ne-já"; teprve
229),
i
pesvdí skuteného sluhu, že zná jeho nejskrytjší myšlenky', ba že ví o Amfitryonovu daru, jejž má Alkmen doruiti, totiž o zlaté skínce obsahující Labdakv diadem se znakou A, vyrytou do zlata, teprve když Lžisosias
po tomto
dkazu
identity ustoupí Sosias, vraceje se k pá-
Z paláce vystoupí Alkmene provázena Jovišern v podob jejího manžela Amfitryona, a milenci se dojat louí; domnlý Amfitryon prosí ženu, by zapomnla, že jest jejím chotm, a vidla v pouze milence, dvojsmysln žádá, by na pamatovala, až se zas vrátí thebský vojevdce. Po této scén, jež, jako pedcházející, má pesnou pedlohu u Moliérea, následuje, rovnž molireovsky, její travestie v louení Merkuria se Sosiovou ženou, jíž Kleist dal ironické jméno Charis, vtipn tak stupuje komiku francouzské konfidentky. Amfitryon, nevící sluhov výpovdi a hrozící mu novým výpraskem, pichází k paláci, aby se sám pesvdil, jaké áry to zaslepily Sosiv zrak; setká se s Alkmenou, ale jak velké je jeho zklamání, když místo velosti a nadšení slyší jen udivenou novi do ležení.
nm
ím
že pichází tak brzy; dojde k ostré hádce, když manžel, vracející se z válené výpravy, se dovídá, otázku,
to,
nm
vzrstá v podezení, že byl podveden, Alkmene však si nedá jeho výitkami zkaliti vnitního míru, nebo píliš žhav ješt cítí tlem duší jeho políbení. Amfitryon odejde, by pivolal svdky a dokázal své alibi, po rozpustilé, kontrastující scén mezi Sosiou a Charitou vybhne však Alkmene že prý strávil se svou ženou celou noc;
i
domu, jsouc týrána hroznou pochybností, ježto iniciálka Amfitryonova jména na Labdakovu diademu se zmnila v písmeno I. Hrza z tohoto poznání se vzmáhá, když .Jupiter, stále ješt v podob Amfitryonov, ji dvojsmysln škádlí, že snad nejvyšší bh sám byl jejím souložníkem; po dlouhém tom dialogu, jenž tvoí osu Kleistovy básn a u Molirea byl jen z dálky a vnjškov praeformován,
z
následuje zase pendantovitá scéna Charity, obávající se.
115
její Sosias snad jest jedním z olympských boh. Merkuriova úloha není dohrána; podncuje žárlivost Amfitryona znovu se vracejícího, škádlí sluhu, jenž pivolal vojevdce, by svdili. Posléze dojde ke konfrontaci obou Amfitryon, ale teprve po hostin, k níž hladový Sosias nemá pístupu, ped shromáždným thebským lidem ve
že
scén, kdy Alkmene sama
na vahách, pro koho se rozkdy také vrní Amfitryonovi stoupenci se pidávají k jeho dvojníku, dokumentuje Jupiter za blesku a hromu svou božskou bytost, usmíí oklamaného manžela vyhlídkou na zrození Herkulovo a ztrácí se v mraných výšinách. Merkur si ješt naposledy schladí žáhu na Sosiovi, vojevdcové blahopejí Amfitryonovi, Alkmene nemluví než zvoláním: „Amphitryon!" a posléze vzdechem: „Ach!", jímž hra se koní. Kleist následuje tedy své pedlohy zcela jak co do poadu scén výjimky jsou podadného rázu tak co do potu vystupujících osob, leda že restringuje bezvýznamné postavy v posledním aktu, pidává naproti tomu tamtéž shakespeareovsko-guiskardovský .,lid" a ponechává, což u nho nebývá zvykem, takka vesms jména nezmnna. Dležitou odchylku si dovolil v metru, což bylo ovšem dáno tradicí nmeckého dramatu. Moliérev „Atnphitryon" jest rýmován, nikoli však v klassických alexandrinech, nýbrž v libovoln stídavých „verš jest
hodnouti, a rozhodne se pro boha,
vrn
—
—
,
vdc
i
nmecké parafrase užívají pevážnou vtšinou nerýmovaných ptistopých jamb, klassického to metra nmeckého dramatu, tak jako Qoethe a Schiller pro pevody z Voltairea Racinea, tak jako moderní nmetí tlumolibres":
i
Molira, místo alexandrin volí blanc verš. Ale tento proveden dsledn; jednak se do jeho verš vloudila ada jambických bimetr a senár (poítám obou asi po sedmdesáti), kterážto nepravidelnost ve vtšin pípad snad byla náhodná: úmysl však vidím v shakespeareovských rýmech ku konci nkterých scén (I 5, zvláš 11 2; II 5, II 6); jinak na shakespeareovskou kopodobnost s „Komedií miku upomíná málo detail; plnou omyl" jest dána pouze látkou, za to však pi „starém, dobe známém oslu" Sosiovi (II 6 ke konci) vzpomínám šprým z hlídaských scén v „Mnoho povyku". níci z
princip není u Kleista
116
Jádro komiky jest ryze Molircovské. Z francouzpedlohy pochází veselé nedorozumní na zaátku kusu
ské
vtšina shihovýcii vtipii, odtud vzata jsou úsloví, praejínance však leckde utrpla. Tak na pr. (v. 1919) jichž „Der ist der wirkliche Ampliitryon, bei dem zu Mittaií jakož
jetzt
i
gegessen wird"
je
seslabeno z klassického úsloví „le
Amphitryon est rAmphitr>'on oú Ton dine", které Rotroua b>'lo naznaeno, tak obrat^' „entsosiatisier'.
véritable již
u
(v. 2158 n.) jsou tvoeny dle F^lautovsko-MolireovskýcIi slovních Jiíek. Leckde se pidržel zpracovatel francouzského znní tak pesn, že se ovšem Kleist, zvlášf ve svém nevystíhal gallicismu: slovosledu a v participiální konstrukci, má leckterou jen zdánliv francouzsky znjící syntaktickou zvláštnost, pece v Amfitryonu nenmecký zvuk leckteré passáže byl vyvolán pímo kopií dle pedlohy: na p. v. 187 „Du sagst von diesem Hause dich?" („Tu te dis de cette maison?"), v. 275 „dieses Wort hier nehm' ich wieder" („je reprends ma parole"), v. 325 „ich muss ihm ein paar Fragen tun" („aisons lui quelque question"), v. 605 „Wenn Ihr's aus diesem Tone nehnit" (,.si vous le prenez sur ce ton"), v. 863 „Versammle deine Qeister" („Reprenez vos sens") atd. Dležitjší jsou etná místa, na nichž Kleist stupuje výraz originálu, erpaje z názorných rení své mateštiny a ze zásoby šavnatých slov svého braniborského idiomu. Uvádím: v. 247 „wer Qlossen macht" („si quelqu'un s'y joue"), v. 546 „mit siissen Brocken um uns werfen" („á pousser les beaux sentiments"), v. 2142 „ohne Federlesens" (.,sans autres mystres"), v. 627 „nichts von den
„entampiiitryonisier*
a
Fratzen"
(„non"),
v.
1770
„geh,
lege
dich
aus Ohr"
mn, j.; zvláš v nadávkách jest coverborum pebohatá, v tom byla as pece vzorem komika shakespeareovských scén lidových: Galgenstrick,
(„va-t-en, retire toi") a pia
niitzkerl,
Lotterbube, lianswurst, Maulafíe, Lalíe, Oeck, Schlingel, Oaudieb, Tolpel, inarktschreieri-
Strauchdieb,
scher Schehn, Gassentreter, Eisenfresser, Eckenwachter diyáníky ve Schroffensteins (vzpomínáme
pímr
ských); Hallunke, Saupelz, Mordhund, triefáug'ger Schuft, Hundsfott(srv. dopis Ulrice: 5, .302 a již ped tím naráku na poekadlo: 5,299)! 117
Snaha Kleistova
se nese za realistickým znázornním výjev; živji než Molire vystihuje pomr Sosiv k žen, naturalistitji líí Merkuriv odpor k ní nebo Sosiv zálusk na klobásy s kapustou: ale jedna souást Molireovy komiky se ztratila, Sosias už není raiso-
drasticlíých
ústy autor ku konci prohlašuje své
nující gracioso, jehož
fabula doet,
práv
již prologem pozbývá svého povýšeného postavení; tím, myslím, získává komika životnosti, ale ztrácí pvab stilisace, nebží už o pvabnou híku jako v Molireov komickém mythu, jenž úmysln akcentoval svou nepravdpodobnost. Za to
tak jako Merkurius, nejsa
se vplížily jiné postranní artistické úmysly, literární totiž
—
snad na nkteré produkty romantiky, jist na znázoroval Valdštýnovu lásku k Oktaviovi Piccolonimu a j. Také ony partie, jichž Kleist použil k vyjádení hluboce vážné filosofie, také partie o vztazích Alkmeniných k obma milencm vycházejí od popud daných Molirem. Ale kdežto drastickou jeho komiku Kleist si pisvojil, aby stupoval, dochází z erotických pedpoklad, naznaeji ných u Moliérea, do ideových oblastí, jež, samy o sob ležíce vysoko nad sférou komedie, tvoí jakoby drama samostatné, jen náhodn a nahodile spiaté s ostatním kontextem. Ze tí tch osob, jež v Kleistov veselohe prožívají tragedii, jediný Amfitryon zstal v celku šablonovitým karakterem, a jest, myslím, píznano pro nebezpeenství a povážlivost Kleistova pokusu, že práv jeho titulní hrdina je nejmí interessantní a nejmí propracován: vždy sluhovi Sosiovi platí snad vtší sympatie nežli jeho pánovi! Tof ovšem jedno z úskalí Kleistova pebásnní: hrdina, dle nhož kus problém jsou nazvány, není víc než smutnou postavou tragikomedie: ne proto, že mu žena „nasadí parohy", nebo thema podvedeného manžela poskytuje dosti píležitosti k rozvití tragiky, ale proto, že se smíí s osudem a že se tší na své nemanželské dít. Tím
parodie
pathos, jímž Schiller
i
smšn
zakonením ských,
vážn
se spokojiti,
kdo
ví v moc boh
že problém
olymp-
Amfitryonv
byl
pojímán v staré Hellad; moderní koncepce vede pi-
rozen jours
mže
proto lze chápati,
le
k
Molireovskému
úsmvu
„sur telles affaires, touby bylo nut-
meilleur est de ne rien dire", anebo
118
aby Zeus byl pojat docela jinak, než jak se iní nábliy k tomu. ale nicmén jeho bh jest záletník, jenž pelstí smrtelmka: smrtelník však nezapomene na lidskou úlohu svého souiKe, nýbrž vyprosí si božského potomka a kvituje slib díkem a pece chce být brán seriosn? Také ostatní ást jeho úlohy není závidm' hodná a není provedena s dosti hlubokou psychologií. V rozmluv se Sosiou (II 1) je nevícím pánem, v hádce s Alkmenou (II 2) zachovává dstojnost, v samomluv ped rozhodnutím (III 1) ukazuje, že má šlechetné srdce, v následující scén stává se obtí Merkuriova žertu, a další výstupy samy v sob chovají zdvodnní pro smšný úinek jeho bolu. Když náhle stane tváí v tvá lovku, jenž má jeho vlastní podobu, tu ekali bychom vyjádí njakým zvláštním zpsobem zmatek a úds: pohíchu Kleist ani této tak lákavé situace náležit nevypracoval; slova, jež vkládá Amfitryonovi do úst v onom momentu, jímž drama má vyvrcholit, nejsou víc než konvenní frase: „Wer bist du? Ihr allmáchgen Qotter!" „Starr ist vor Schrecken meine ganze Seele!", což není než parafrase Molirea, jemuž pec bželo jen Mon áme o veselý effekt („Oue vois-je? justes dieux demeure transie*'): mnohem úinnji byla již v Schroffensteinských vystižena hrza Ruperta, shlížejícího se v lesní studánce a lekajícího se vlastní tváe; ba, konfrontace Jupitera s Amfitryonem nepovznáší se nad komický protjšek té situace (v. 676, 712 a I 2); ich bin „ein Doppelter in Theben eingetroffen", více vlastn neíká Kleist o pronoii podniínkoii,
jeví
11
Flauta;
Kleist
i
—
—
—
.
blému, následuje
i
zde své pedlohy
(II
.
2):
.
„monsieur,
se vous tes double". V duši nedá se drama úzkosti a pochyb. Prostoduchý lirdina „vytlaiti z pevnosti svého vdomí" (v. 2099), a jestliže pece ke konci málem pochybuje o své totožnosti (v. 2290), tedy ne proto, že by žasl nad nevysvtlitelnou híkou nyní pírody a že by se bál dvojníka, nýbrž proto, že zstává milujícím manželem, jenž spoléhá na pravdomluv-
Amfitryonov neodehrává
i
nost ženinu.
Od pímoarosti nezajímavého Amfitryona dvojnásob
se
odráží složitý duševní proces v nitru záletného boha a pelstné ženy, a snad proto vytvoil Kleist tak málo z tí119
;
;
.
tulního hrdiny, aby tím stkvlejší a plnjší svtlo soustedil na drama Joviše a Alkmeny, pro jejichž spletité vztahy erotické, lidské a nadlidské psal svoji „veselohru".
„Ju-
Alkmena", tak znl by pravý název nmeckého kusu, nebo vskutku: konflikt obou tchto milenc náleží k vrcholným výtvorm dramatisované erotiky, lyrismus jejich scén k nejkrásnjšímu, co v nmeckém jazyku bylo sem zasahuje dvojakost koncepce, v sanapsáno. Arci mém základu rozpolcené. a
piter
i
Východiskem
je
zase Molire, jenž na tech místech pepracovateli. Pedn, jeho Ju-
pdu svému
pipravoval
piter podal distinkci
mezi „mari" a „amant"
(I
3,
a
II
6):
Cet amant, de vos voeux jaloux au dernier point, Souhaite qu'a lui seul votre coeur s'abandonne; Et sa passion ne veut point De ce que le mari lui donne ... A vous en faire un aveu véritable, L'époux, Alcmne, a commis tout le mal Cest répoux qu'il vous faut regarder en coupable: L'amant n'a point de part á ce transport brutal, Et de vous offenser son coeur n'est point capable .
.
.
.
.
Za druhé: Alkmena jakoby se v objetí Jovišov cítila blaženjší, nežli když ji líbával manžel (II 2): „jamais votre amour, en pareille occurence, ne me parut si tendre et si passionné!" Za tetí: Jupiter konec konc žárlí na oklama-
ného manžela
(III
11):
Je n'y vois pour ta flamme aucun lieu de murmure Et c'est moi, dans cette aventure, Qui, tout dieu que je suis, dois étre le jaloux. Alcmne est tout á toi, quelque soin qu'on emploie; Et ce doit á tes feux étre un objet bien doux De voir que pour lui plaire il n'est point autre voie Que de paroítre son époux .
.
.
Samozejm míry
sofista,
vrností;
všechna tato ti místa jsou mínna tím vážnji znjí: Molirev Jupiter je do té že dokazuje Alkmen, že nevra je zvýšenou božský milovník a proto jí poskytuje jeho
ím
výsmšnji, je
láska vtší rozkoše, než na jakou je zvyklá,
tašká,
proto se
u Amfitryona
mu
jeho
120
bh
a spolu
za pekrásné podivu: z tchto seriosní podklad
podkuje
cho popála. A ku Scapinovských kousk vybral si Kleist chvíle, jež
je
dramatu lásk\ Také jeho Jupiter rozeznává mezi manželem a milencem, a rád by (v. 456), „ob den (lemalil du lieut, dem du verlobt bist, ob den ( leliebten k svLMiiii
.
vdl
du empíangen liast?" „Was fliigelt, sieli, um Sonnenferne, ist.
^]nt\volme, (leliebte,
icli
dir
íiilile,
...
das liber-
was ein Oemaiil dir scliuldig von dem Oatten dich, und unter-
mir und ilim." Také Kleistova Alkmene že noc lásky, kterou strávila, byla sladí
sclieide zwisclien je
si
nežli
vdoma, pedchozí
(v.
487): „Nicht, dass es mir entschiipft
dem Oatten, oft der (leaus sich zeiclmen kann"; ba cosi jakoby jí šeptalo, že ji objímal jeden z nesmrtelných, tak krásným se jí jevil (v. 1186 nn.): „Er stand, ich weiss nicht, vor mir, wie im
in
dieser heitern Naclit, wie, vor
liebte
Traum, und Oliicks, wie
ein
unságliclies
ich es nie
Gefiihl
empfunden
ergriff .
.
."
mích meines
Také Kleistv
Jupiter poznává, že není jiné
možnosti dobýt Alkirieny, „que de paroitre son époux": Ale kdežto u Molierea to znamená frivolní dík a kompliment vítzného dobyvatele. Kleistv dobyvaný bh jest poznáním, že k oklamání Alkmeny musil si vypjiti podobu jejího muže, poražen, a tak jest Jovišovi ztrpen jeho triumf, tak není nežli „podvedený podvodník", jak by se asi Lessing vyjádil. Molireovo dobrodružství koní se vítzstvím galantního nesmrtelníka, u Kleista Jupiter, prese své vítzství, louí se zklamán, nešasten, pekonán: nikoli ovšem prostoduchým V nádherném Amfitryonem, nýbrž vrností jeho ženy. dialogu boha s Alkmenou (II 5), originální to Kleistov scén, vystižena je zvláštní tato tragika, jejíž základ bych hledal v dualismu moci a citu, božství a lidství. Tak vyjaduje se v onom jedineném výjevu pedevším religiosn erotické drama, jež se odehrává v Jovišovi. Posvátným pathosem je prodchnuto Jovíšovo vyznání lásky a vzrstá mysticky od pozemské vášn k extasi a bolu. I v jeho osloveních milenky pozoruji gradaci: mein mein angebetet mein grosses Weib schones Weib liebste Frau du Heilige Weib mein Abgott mein frommes du Himmlische meiner Seelen Weib Kind mein siisses, angebetetes Geschopf. Jupiter, vydávaje se za pozemského Amfitryona, odpouští Alkmene, již matou vnjší známky spolu s duševními pochybnostmi: by
—
—
—
—
— — —
—
121
—
jí kdokoli v pedešlou noc piblížil, a nech to byl netvor peklem zrozený, byl oklamán; nebo co mnl, že svírá sám Alkmenu do nárue, ona ležela na milovaných adrech Amfitryonových; co jemu o polibcích se zdálo, ona tiskla svj ret na milovaná ústa Amfitryonova ,,o einen Stachel trágt er, glaub es mir, den aus dem liebegliihnden Bušen ihm die ganze Qotterkunst nicht reissen kann." Sám sebe míní ovšem tím podvedeným, sám ve svých adrech cítí pálit osten zklamání. Znovu jí vyznává svou žhavou lásku: nadhazuje to jen ve form hypotheKdyby byl Diem Hera prý by ped ní musila povstati; šel tické by za ní do pustin a k oceánu, by ji zlíbal a v triumfu pinesl nazpt k svému loži. Ale ježto jeho utšování jen novými zmatky jí zastírá mysl, rozlomí „vrozenou silou" její písahu, že prý se odlouí od jeho lože, a poví plnou pravdu, aniž ovšem sebe sám dá poznati: „Es war kein Sterblicher, der dir erschienen, Zeus selbst, der Donnergott, hat dich besucht." Nechce se prý rouhat nesmrtelným, nýbrž touží on, domnlý Amfitryon být proslaven takovým božským posvcením svého manželského svazku: ale ovšem, tak vyítá Alkmen, vypadávaje z pijaté úlohy, ona prý takového pání nemá, jí postaí Amfitryon, jenž triumfuje zde se hlásí zejm zušlechtný ozvuk z Molirea nad bohy: „und músen nicht sie selber noch, Geliebte, Amfitryon sein, und seine Zúge stehlen, wenn deine Seele sie empfangen soli?" Lze prý uhodnouti, pro nejvyšší bh se snížil k Alkmen: což jestli jí chtl pipomenouti svou existenci?
se
—
—
— vná ,
—
—
—
což
— popouzela-li Ist
jeho nevoli?
er dir wohl vorhanden? die Welt, sein grosses Werk, wohl ihn in der Abendrote Schimmer,
Nimmst du Siehst
du
wahr?
Wenn
sie durch schweigende Oebiische fáiit? Horst du ihn beim Gesáusel der Gewásser, Und bei dem Schlag der upp'gcn Nachtigall? Verkiindet nicht umsonst der Berg ihn dir, Qeturmt gen Himmel, nicht umsonst ihn dir Der felszerstiebten Katarakten Fall?
když v noci oslnna bleskem, padá na kolena ped božstvím, iní tak proto, že se jí nenadále v myšlenkách zjevil její muž, vždy jest to Amfitryon, ped nímž obliej sklání do prachu. Takové modláství však boha uráží, nerad
Vždy,
i
postrádá tak krásného srdce, touží 122
sám být zbožován:
Du Sein
Ihm
wolltcst ilim (Zeust, mciii uníichoiircs Dascin nicht dcitie
Brust vcrwciRcrn.
frommes Kind. vcrsússcn?
wcnn
Haupt.
scin
I)as wcltcnordncndc. sic siicht. Aiif siiiLMi hlaiímcn aus/iinihcn?
Ach Alkmcnc! ode ohne Liebe. Was ííibt der Erdenvolker Anbetiinií. Ocsturzt in Staiib. der Brust. der lechzcndcn? Er will geliebt sein. nicht ihr Wahn von ihm.
Auch der Olymp
ist
Opakuje znovu matoucí otázku: „A kdybych já ti byl tím bohem?", oslovuje ji jako nejkrásnjší výtvor svých rukou, nevysvth' však tajemství a což nm je bolestné nepidoznání, mje jí k že by chtla být od boha milována. Pestávám na analyse Jovišovy ilohy v této centrální scén celého díla, nebo myslím, že již zde jest obsažena jistá theosofie, nesluitelná s mythologickým dobrodruž-
—
stvím. lantní totiž
V
poslední
aventue
scén tetího
—
aktu pistupuje nová, ga-
odporující koncepce boha,
Jupiter k moci ve smyslu
íV nul
piznává
ndv
se
tam
a je jasno, že
nemá zapotebí vnucovati svou lásku žen, kdyžt pece v ní rovnž je již obsaženo! V rozmluv s Alkmenou nenalézám stopy pantheismu, jenž vbec není
pantheistické božstvo
podstatnou souástí Kleistova Amfitryona: za to však mluví Jupiter k Alkmen eí, která v jiném smyslu odporuje pejaté fabuli o záletu olympského boha: mluví zde dle
mého soudu
bh
spiritualistický, nikoli
bh
smyslného pa-
ganismu; mluví zde, máme-li zstati pi hellenských pedstavách, bh idealistického platonismu, nikoli anthropomorfický bh Homerv: že však onen abstraktnjíš, monotheismu se blížící bh nevydal by se na pozemskou pout hledat milostného osvžení, je snad stejn jasno, jako že mu neodpovídá pedstava o ochotném kuplíi rázu Merkuriova. Nikoli z mythologických pedstav, nýbrž z moderních filosofických spekulací zrodila se melancholická koncepce buha stvoitele, který se cítí osamlým ve své vznešenosti a všemohoucnosti, touže být proniknut pozemskou láskou svých stvoení a splynouti s nimi. Schillerovsky mluveno, je to
nenaivní, sentimentální pojetí: nalezlo
dv
desítiletí
po Kleistovi výraz v svtobolu boha v Byronovu „Kainovi", ješt pozdji v spekulaci Immermannova „Merlina", mlo však ped Kleistem nejsilnjšího zástupce práv v Schillerovi, jehož
mladistvé produkty, jako „lyrická operetta" 123
Semele a jiné básn „Anthologie" na schaf', „Der Triumph der Liebe") jímaly sub
poteby
lásky a
specie
r.
1782 („Die Freund-
stvoitele
svta
milovat.
„Semele"
i
po-
jinak mocn psobila na Kleistovskou ostatn, myslím, mythologii: Schiller v ní znázornil fabuli, jež je vlastn protikladem báje o AmfitryonovT, nebo thebská princezna Semele, na rozdíl od královny Alkmeny, chce Jupitera i
uzíti v plné jeho nádhee, aby se mohla chlubit jeho lásky, a hyne, když se
vdomím
nezízená touha vyplní. Nicmén odvozuji leckteré detaily v Diovu pomru k Alk-
men
jí
tato
ze vztahu k Semele, jak
jej
znázornil Schiller.
Tak
dalo by se na Kleistovy verše 1568 nn. applikovati parado-
xon Schillerovo (v. 665; ed. Qoedeke, sv. 1.): „leh bin ein Weib, ein sterblichWeib, wie kann vor seinem Topf derTóp-
— Pygma— Meisterstiicke Zevs betet an
fer liegen, der Kiinstler knien
vor seiner Statue?
lion beugt sich vor seinem vor seiner Semele!" (ped tím 587
nn.: „Anzubeten ist der Zevs betet an vor Zevs, der dich erschuf!"), tak obrat Kleistv (v. 1527 „wárst du vom Schicksal nun bestimmt, so vieler Millionen Wesen Dank, ihm seine ganze Fordrung an die Schopfung in einem .") zdá se mi být spolu einz'gen Lácheln auszuzahlen
Kiinstler, der dich schuf
.
.
.
.
uren
.
vyjádenou na poátku verš 1497 („Du sahst noch sein unsterb.") stýká se co nejtsnji se základním lich Antlitz nicht motivem „Semele". Ze všech tchto obdob patrno, jak velice si Kleist pohanského boha oduševuje, a krom toho hlásí se znovu, a nemenší silou než ve Schroffensteinských a v Quiskardovi, analogie s myšlenkami Sturm und Drang. Divoká, nedisciplinovaná báse mladého Schillera sdílí se s jinými produkty o pedstavu boha tesknícího ve své všemoci: tak Goethe svému Prométheovi (z r. 1773) v ústa vložil hrdá slova, že Zeus smrtelníkm závidí žár jejich krbu, tak nalézám hned v úvodním monologu Klingerových scén „Der verbannte Qotter-Sohn" (z r. 1777; ed. A. Sauer p. 126) výraz pro melancholii nejvtšího Olympana: „ich bin der grosste der Qotter, und doch fúUt die Macht und i
Schillerovou theodiceou,
konci básn, tak
i
.
Qewalt
.
die weltenschaffende Seele nicht aus
Ale nevystaíme nejen že se Kleistv
s
." .
.
hellenistickými pedstavami.
bh
monotheismu 124
blíží:
leckde
Nebo s
ním
splý\á; leckde, kde
stojí jméno Jupiter, ekal bych: Jehova. „AlImachtiK", „ah^egenwartig" (v. 14()(), 1406) jsou Kleistovy pívkistky, upomíuající na judaistické pedstavy; jestliže však (v. 1459) Jupiter kára Alkiiieniiui „Abgótte-
jevící se v tom, že anthroponioríuje pi^írodní jevy podoby milovaného muže, tedy jest to pímo princip
rei",
dle
náboženství, vzývajícího jediného boha, jest to cítno naprosto nehellensky. Je z nejspornjších Kleistova „Amfitryona", které
moí
otec
boh;
eeno
a
problém náboženské pedstavy tlu-
jsou badatelé, kteí dokazují, že tu nic
neodporuje duchu Hellady,
jiní
zas mluví o
úmyslném
vmšování element kesanských. Bylo sice v tomto druhém smru pehánno, zvlášt pod vlivem ponkud ukvapených úsudk christianisujícího Kleistova pítele Adama Miillera: pece však shledávám nejen, že kesanské než jak se obyejn udává. Mythus o zrození Heraklea sám sebou vybízel k tomu, aby byl uvádn v paralelu s podáním evangelií, tak jako zjev a život lieraklev (zvi. sestoupení do pekel
motivy
tu jsou,
nýbrž že
je jich víc
strastiplná smrt) byly a bývají ješt srovnávány utrpením Kristovým; není tedy divu, že proroctví Jovišovo ku konci (v. 2335 „Dir wird ein Sohn geboren werden, dess' Name Herkules") zejm je stilisováno dle andlova zvstování u Matouše, není divu, že se vnucuje obdoba mezi Alkmenou a pannou Marií. Ale Kleist stupoval podobnost co nejvíce, uvádje do hellenské fabule
a s
pojmy vrouky, ba
ma
citáty z evangelia.
démonech
a velmi vtipn, o
a
áblech
Také Molire mluví, (III
vie un dieu plus diable que toi"),
o pekle a jeho mocnostech u Kleista
dkazu, kdyžt
10 „je ne vis de
užívání
nemá
pedstav
tudíž pádnosti
Helladu modernisuje a zde Sosiových k stuposcénách ve p. vznikší anachronismus, vání drastinosti silnjší je ovšem 1680, (v. satanovi as z nedopatení, mluví-li se dokonce o kouzla a áry 2064). Ale Molire zstává pece v antice, u nho mají hellenský nádech: „charmes de la Thessalie" (III 1); Kleist naproti tomu mluví jen o zázracích a nadpirozených zjeveních (v. 907 n., 1387, ba užívá slova „Mirakel" v. 769); sem náleží snad evangelicky znjící „Offenbarung" (1416). Jeho postavy klekají, na oltá písahají. i
jinak svou
užívá slov „Teufel" a :
i
i
125
Jupiter oslovuje milenku jako zbožnou svtici, jako „liebste Frau", Alkmene sama — jak nehellensky! si pipadá híšnicí. Kleist zejm paraf rasuje dikci žalm (v. 1321), Ma-
—
toušovu passáž o božím milosrdenství (v. 2041): biblicky však znjí mi též slova, jimiž se louí s pozemšany (v. 2316 „Zeus hat in deinem Hause sich gefallen"), a siln podle evangelia lásky je zbarvena jeho erotická maxima, kterou se uvádí ve své prvé scén (v, 447): „wer Liebe nicht erwirbt, (kann auch nicht) Liebe vor dem Richter fordem" tof pece evangelium Janovo a uení o nebeském soudci! Lze tudíž právem mluviti o synkretismu pohanství a kesanství v Kleistovu „Amfitryonu" a reklamovati
—
z tohoto
dvodu
Není to ovšem
celé dílo pro oblast
nmecké
romantiky.
mystika ani kult Mariánský, jak se vyvíjely u Brentana a Z. Wernera, je to romantika sui generis, Kleistovská. Romanticky zbarvena jest ostatn tato veselohra v tom smyslu, že je ponoena do nálady dsledné a složité ironie. Již tím, že osoby se vydávají za kohosi jiného než jsou ve skutenosti, ale že potom na p. Jupiter v podob Amfitryonov zahrává si pedstavou, že jest pece bohem a nenalézá u Alkmeny víry již tím je udána ironická nota. Jestliže pak Charis kleká ped skuteným Sosiou v domnní, že kleí ped Foibem, stupiuje se, travestuje, ironisuje se ironie základní. Nikoli tedy ve smyslu katolicisující
i
—
pece
pessimistické, fatalistické filosofie, ale
potud, že na
vážné dní se pohlíží pod zorným úhlem duchaplné hry, pokrauje „Amfitryon" v romantické linii, jež, vycházejíc od Schroffensteinských, byla Quiskardem peata. Vedle problému náboženského, jejž eší na postav nejvyššího boha, obsahuje Kleistovo dílo spletitou záhadu psychologickou, již demonstruje na Alkmen. Poprvé útuje hluboký znatel ženské duše s erotickým the-
matem velkého
stilu,
nebo v
nitru
naivn
Schroffensteinské nebylo konfliktu, též
její
milující
milenci
Anežky šli
cele
za jediným cílem, znajíce lásky bol slast, než netrpíce rozpolcením citu. Prvé Alkmen dává Kleist prožívati muivou krisi, která dle jeho vlastního výrazu a dle trefného i
pozorování Ooethova, marn vyvraceného, vždy znovu applikovaného, zve se „Qefúhlsverwirrung". Co bylo naznaeno již v Schroffensteinských, tvoí zprvu podstatu 126
nžné
její
tlein
i
bytosti:
vcíí pIiiO a jcdiii
svému
duší svého vyvoleného manžela, a
její
citu,
iniluic
vášeh,
její
vrnost, její oddanost netuší nástrah a zmatku. Cenní se nauil Kleist pral\tick>- od pítele Hrockesa, theoretioky od mistra Rousseaua, tím napluje Alkmeninu duši, pro Mrou platí maximy: „traue deinem ersten OefiihP' „traue cieinem (lefiihl". Tak jako hrdinové antických dramat vyzývají pílišným vdomím své samostatnosti mstitelský osud k odplat, tak milenka plná citu a víry je si píliš vdoma svého citu a své víry v nj: „den innern Frieden kannst du niir niclit stóren" (v. 873), tak se brání proti výitkám svého muže, že prý ho podvedla s cizincem. Vždy cítila blízkost Amfitryonovu a nemá pro by nedvovala svému nejlepšímu pudu: ale že ji zradí její pud a dvivost, v tom
—
i
její
tragika.
Vnjší okolnost v ní probudí pochybu. Písmeno vryté na diadem promnilo se v jiné. Podobn v orientálních pohádkách pesvdují se milující princezny, že, co pokládaly za sen, bylo skuteností, nalézajíce prsten na svém prstu jakožto neklamné svdectví prožitého blaha. Prin-
cezna Alkmena shledává se s dkazem, že byla podvedena. Nezáleží na tom, že tato zámna dvou písmen budí zdání povrchního efektu, hlavní a dobrý psychologický posteh zachycen práv v tom, že z náhodné a bezvýznamné okolnosti vnjší vychází prvý popud k duševnímu rozvratu. teprve si vzpomíná jiných malikostí, jež se jí zdají podezelými, zvláš nezvyklé zdrazování distinkce mezi milencem a manželem podporuje její nedvru. Ale spíš
Te
by prý pochybovala
o
sob
samé, spíš by „dieses innerste
Gefíihr' (v. 1155) pokládala za instrument zrady, než
aby
dala ošálit smysly a lásku. Pistupuje další to, že se jí v poslední noc Amfipitžující moment: tryon jevil krásnjším než kdy jindy? Tak vzrstá podezení a vzmáhá se vdomí viny krok za krokem; tak s té pipustila, že
si
ím
oné strany se probírá každá nepatrná píhoda, tak zavádí Alkmene sama se sebou výslech svdecký, jsouc nemiloAle srdnou žalobkyní a nepipouštjíc levné výmluvy. citová její dialektika mní se v hotovou scénu soudní, a úzkosti pochyby vzrstají jakoby pod vlivem otázek ini
i
kvisiních, když
Alkmena ped donnilým Amíitryonem 127
se
piznává k své vin.
Vždy
Jupiter
již
se ani neptá, co
aby si uvdomila, jak by jednala, kdyby se skuten stala obtí klamu, kdyby vskutku bh na ní požadoval dkazu lásky. Irreální jako zdánliv její hích jest její omluva; opakujíc slova, jež jí pedíkává nešetrný vyšetovatel, volá (v.l555): „Wenn sich Amphitryon mir ach, du quálst mich. Wie kann sich auch Amphitryon mir zeigen, da ich Amphitryon in Armén halte?" Tyransky dslednému Kleistovu duchu záleží na tom, by doešil problém, jakoby bželo o mathematickou pouku, jež nezná se stalo, nýbrž
nutí
ji,
i
—
výjimky. Muí sám sebe a týrá své postavy otázkami a odpovdmi, co by sé bylo stalo, kdyby byl nastal ten i onen pedpoklad. Již „Schroffensteinští" rozvádli výslech svdk a konflikt toil se kolem snahy, usvdit kohosi z vraždy aneb ospravedlnit se z podezení zloinu; též „Quiskard" pedvádl muivý výslech s bedlivým odvažováním dvod a protidvod, ovšem tam se nejednalo o skutenou vinu, nýbrž o podezení z pohromy nezavinné. „Amfitryon" tu methodu jen ješt stupuje: a pece, pes všechnu snahu autorovu, nevyplývá odpov jednoznan a rozhodn uspokojující; nejen v Alkmenin duši, nýbrž u tenáe zbude osten pochyb, ježto problémy zde nadhozené vbec nepipouštjí smírného rozešení. „Qefíihlsverwirrung" resultuje též u toho, kdo
vbec
a
i
Kleista sleduje a vnímá.
Posvátnou ženou jmenuje Jupiter Alkmenu. Právem.
istá
její
duše
je
poskvrnna poznáním,
by to byl bh. Odejíti vdom proti nmu neprovinila: tof nkdo
že se
jí
blížil
a
niím se od muže, její úmysl, jejž jasn vyjaduje ve velké rozmluv s Jupiterem, a snad by jej též vykonala, snad by splnila svou písahu, kdyby Kleistova hra se pohybovala v mezích lidskosti. Ježto však zasahují do ní prvky nadpirozené a Jupiter má moc, by písahu zrušil, dochází k jakémusi smíru, tudíž kompromissu. Písnji a istji byl vzdálen obdobný konflikt rozešen v nemén dialektickém dramatu v „Qygu a jeho prstenu" od Friedricha Hebbela. Tof jedna stránka, ekl bych ženská cizí,
i
—
stránka erotického problému.
Co
u Kleistova Jupitera
p-
sobí tragicky po stránce ne náboženské, nýbrž ryze erotické, jest vdomí, že, zatím co objímal milovanou ženu.
128
její
itiyšlciiky iicsplývaly s jclio,
kterou on se
vydává
nýbrž
platily bytosti, za
peci není: také pro tento hluboký vnitní konflikt nalézám literární analojíii v poesii pozdjší než Anifitryon: míním scénu (joethova románu „Die Walilverwandtscliaíten", kde manželé se objímají tlem, duší však dlí u svého milence a u své milenky, kteížto, fysicky nepítomni, vtisknou tlesnou podobu día kterou
a
tti, jež tof
vznikne z objetí manželského. Tragika erotická:
ovšem nejvlastnjší motiv Kleistovy
jímž daleko pedstihl svou francouzskou tradici, která
k
parafrase, motiv,
pedlohu
a celou
ní vedla.
Poznámka. v Penthesilei: Erich S ch m dt Kleistova (stilistická) odvislost od francouzské literatury: s s e n f e 1 s, Franzósische u. antike Elemente bei Kleist (1S88). Amfitryonovi dissertace rostocká od W. R u a n d a (1897) s
Jména Molicrcova „Misanthropa"
455. e R.
2,
O
W
i
—
i
—
1
Molandovy
witzv
—
Ozvuky
W
1
Meyer-Benfey
Fries,
Forschungen, p. 14 n. Náboženský problém: A. M. a g n e r, Qoethe, Kleist, Hebbel und das relig. Problém ihrer dramat. Dichtung (1911, p. 48 nn., ne pesvdkesanské živly popírá E. K a y k a v Zeitschr. iv). Romantické f. vgl. Lit.-Gesch. 16, 61 nn., pantheismus pecenn a christianismus nedocenn u Meyer-Benfeye; naopak romantismus pecenn u H. Hellmannové; krásná pozorování u E. S c h m d t a. ze
Schillera:
W
Stilist.
i
i
O Adamu Múllerovi:
Dombrovvsky
—
íGóttingen 1911, prozatím dissertace). MúUerova pedmluva: 4, 315 n. úsudky v koresponGoethovo stanovisko: v rozmluvách denci s Gentzem, p. 93 nn. dopisech, srv. Goethe-Jahrbuch 9, 1887, 47 n., zvi. 93 nn., výmarské vydání 42 II., p. 441 (tabellární znázornní: „Antiker Sosias. moderner Pedstavení: ve vídeiíském dvorním divadle 1902 za Jupiter"). A.
;
;
i
—
P.
Schlenthera.
H.
v, Kleist a
jeho dílo.
129
VIII.
Der zerbrochne Krug. Také mistrná veselohra o rozbitém džbánu vznikla ze závodní, ale soupei,
již
jí
mli
býti pedstiženi, nebyli
Shakespeare, ani Molire, ani staí í^ekové, nýbrž, a-li mžeme viti zpráv bodrého Zschokkeho, byli to jeho švýcarští pátelé: a ti sotva zasluhovali, by Kleist s nimi zápolil o cenu vítzství. Poátkem r. 1802 v Bernu prý se spojili, podobni Virgiliovým pastým, k poetickému zápasu. V Zschokkov pokoji visela francouzská rytina „La cruche cassée", jejíž pedmt každý po svém zpsobu ml zpracovati básnicky. Ludwig Wieland použil námtu k (nedochované) satie, Zschokke napsal novelu lokalisovanou ve Francii — vydal ji dv léta po Kleistov smrti,- H. Qessner snad úastnil se závodní v té form, že opsal alespo idyllu svého otce Salomona, nadepsanou „Der zerbrochene Krug". Kleist pojal plán veseloherní a snad ješt ve Švýcarsku poal jej uskuteovat básnicky, možná dokonce, že datum dne, kdy se dje jeho veselohra (1. února), jest také datem její koncepce. Po té byl tento projekt naprosto zatlaen ideálem tragedie o Quiskardovi, ale pece Kleist jej choval v dobré pamti, a když na jae r. 1803 v Drážanech zápolil o reahsaci svého marného umleckého snu, vyslovil prý pítel Pfuel snad, aby ho odvrátil od „fixní ideje" pochybnost o jeho komickém talentu, ímž Kleista vydráždil k tomu, že mu do péra nadiktoval prvé ti scény „Rozbitého džbánu". Teprve v zátiší královeckém však práce dozrála. Dne 31. srpna 1806 byl s ní hotov; psal píteli Riihlemu: „Te zase nazpt
—
—
130
k životu! I^)kiid potrvá, budu
te
psáti truchloliry a ve-
Práv vera
jsem (Marii) Kieistové zas jednu poskil, jejíž prvou scénu jsi vidl již v l^rážanecli. Je to Rozbitý džbán. Rci mi zpíma a po pátcisku, co o soudíš, a nemj ohledu na mou marnivost. Má pedstava o mé schopnosti jest již jen stín mé nkdejší pedstavy v Drážanech. Neb ve skutenosti krásným shledávám to, co si pedstavuji, ne to, co dovedu. Kdybych se hodil k emu jinému, od srdce rád bych se toho chopil: básním jen proto, že mi to nedá." Z tch slov nemluví k nám úcta k vlastní veseloherní produkci, nýbrž stále ješt stesk nad neprovedeným plánem tragickým. Z francouzského zajetí psal 8. ervna 1807, že dv hry, jež vedle „Amfitryona" má hotovy („Rozbitý džbán" a „Penthesilea"), jsou dílem jednoho roku, bližšího urení však, z které doby pochází text, neudává. V Drážanech byly ob Kleistovy veselohry s úspchem recitovány ve veejných spolenostech a „Rozbitý džbán" hrán od vznešených ochotník v dom rakouského vyslance Buola (5, 351; 356). Opis hry byl zaslán do Výmaru, kdež 2. bezna 1808 došlo k neblahému ped-, stavení s Beckerem v hlavní úloze a za Qoetheovy režie: bylo štstí pro Kleista, že neuskutenil svého plánu pijeti k premiée osobn. Goethe dal ped Kleistovou veselohrou hráti malou operu, veselohe samotné pak zasadil smrtící ránu, rozdliv její jediný akt ve ti, takže, kdykoli opona se zdvihala, dj byl stejn málo pokroilý jako ped tím. Ježto mimo to pedstavení samo se nad obyej vleklo, ztratilo výmarské publikum trplivost, dávalo hlasit na úedník ve vévodských službách jevo svou nevoli, ba syel. To bylo neslýcháno. Karel August s balkonu se nahnul do hledišt a dal z ohledu na pítomnost své manželky husarm rozkaz, „aby toho drzého chlapa zatkli": druhého dne však Qoethe sám prý dával výtržníkovi za pravdu, ba byl by také rád syel, kdyby to byla dovolila selohry.
nm
i
slušnost a jeho postavení. Kleist
Aby
se rehabilitoval, vytiskl
po tomto oividném neúspchu fragmentární text ve
„Phobu"
z
bezna
r.
1808, s
poznámkou, „že
tato
malá ve-
komponovaná ped nkolika lety, práv zakusila pohromu na výmarském jevišti, a že tudíž tenáe snad
selohra,
bude zajímati,
ím
se to stalo"; ke knižnímu vydání došlo
131
9*
však teprve za berlínského pobytu Kleistova. Dne 25. dubna 1811 zaslal Fouquému exemplá s dopisem, v nmž píše, že velmi kritický pítel mže v díle vidti odstín jeho bytosti: je prý pracováno dle Tenierse a nestálo by za nic, kdyby nepocházelo od autora, jenž z pravidla radji kráí za božským Rafaelem. V dodatku obsahuje knižní vydání „varian' poslední scény, v nmž patrn máme ped sebou pravé její znní, kdežto vlastní text na píslušném míst jest asi, ne práv šastn, seškrtán k úelm scénickým. Vznik „Rozbitého džbánu" vybízí k úvaze o zvláštním postupu Kleistovy obrazivosti. Známe pedlohu, z níž tvrí process erpal inspiraci. Ale nebží o cizí originál slovesný jako v „Amfitryonu" ani o historickou zprávu jako v „Guiskardovi", nýbrž o model výtvarnický: francouzská rytina poskytla Kleistovi látku, scenerii a postavy veselohry, osvdil se na jeho dramatickém tvoení zajímavý zákon Lessingova „Laokoonta", že koexistence obrazu mní se i
v poesii v asový sled, v pohyb zachycenému od malíe pimyslil chozí
v
akci.
K momentu
peddojmem nepopisoval správn pedKleist
historku
následnou, ba stál tak velice pod silným
i
své pebásující obrazivosti, že
mtu
a
výtvarného umní, nýbrž
vkládal svou vlastní motivaci
tlaené
pedmluv
„Podkladem rické faktum, o
(4,
již
do zobrazené skupiny
V
a karakteristiku.
po-
318) vypravuje:
této veselohry jest
pravdpodobn
histo-
nmž jsem se však nedopátral bližších
údaj. nkolika
ní byla mi rytina, kterou jsem ped vidl ve Švýcarsku. Na ní byl znázornn pedn soudce, jenž dstojn sedl na soudcovské stolici: ped ním stála žena s rozbitým džbánem, zdálo se, že vykládá bezj)ráví. jež jej stihlo: obžalovaný, mladý to sedlák, hájil se ješt,
Popudem k lety
ale slab,
usvden
a soudce na
nho
hromoval,
jakoby
už
byl
prosted mezi matkou a ženichem zástrou si pohrávala dívka, jež v té vci patrn byla svdila (nebo kdo ví, pi jaké píležitosti delikt byl spáchán); kdo by byl falešn vypovídal, nemohl by vyhlížeti zdrcenji: a soudní písa (snad chvíli ped tím díval se na dívku) pohlížel
te
z viny:
se strany
nedviv
na soudce, tak jako pi
podobné píležitosti Kreon se dívá na Oidipa [pi otázce. 132
—
kdo že Laía zabil?l. Pod tím stálo: rozbitý džbán. OriKinál byl, neniýlíin-li se, od iiizozeiiiskélio mistra." Kleist se mýlil, alespo co do litery. Ori^Miiál rytiny (dnes ztracený) byl od francouzského mistra, j. Pli. Debiicoiirta (kolem r. IJ.SO), ale duch a manýra obrazu svdily skuten o nizozemské škole, pokud nnižeme soudit ze zachované rytiny od J. J. Le Veau, kterou Kleist a jeho pátelé patrn mli na oích. Proto scenerie též u Kleista má ráz i alespo vnjší nátr nizozemský. Významné je však nejen, co Kleist na obrazu vidl, nýbrž eho si nevšímal anebo na co zapomnl. Zjednodušil si celý výjev, jehož pozadí (lid tísnící se u vchodu) vypustil, zmenšil poet osob znázornných na hlavní ásti, pomíjeje mlením na i
p. dv dítky vedle živé skupiny. Pokud interpretoval smysl vyobrazeného líení dle intencí malíových a pokud do nho vkládal již smysl své veselohry, nelze arci ve všech
pesn kontrolovati, ježto pohyby a postoje jednotlivých osob nejsou vysvtlovány nižádnýin textem a
detailech
pipouštjí rzné výklady.
úmysln i
z
Jisto
však
je,
že Kleist,
a
nedorozumní, pejinail symbolický smysl
titulu a rozepe. „Rozbitý džbán" je eufemistický obrat za" ztracenou díví nevinnost, tak jako prostonárodní písn
obdobných motiv o utržené rži („Heidenroslein") Debucourt patrn se opíral o slavnou analogii, totiž o J. B. Qreuzev effektní obraz „La cruche cassée", znázorující svedenou dívku, jež na ruce má symbolickým rozbitý džbán. Beze sporu jde též ve figurální komposici, kterou Kleist vidl u Zschokkeho, o „rozbitý džbán", užívají
i
o
vneku:
jenž na
soud má
se spraviti, totiž o ztracené panenství, dívka být odškodnna satkem. Kleist ponechává silné erotické akcenty: ale jeho džbán je pouhý džbán a nic víc, a že je rozbit neznamená nic jniého nežli
za
nž má
že je rozbit; paraleln s touto nehodou ve
veselohe roz-
svdcovském
pokusu, ne však o svedení samém, a ten, kdo pokus podnikl a také džbán (zcela nesymbolicky) rozbil, není obžalovaný sedlák, nýbrž soudce sám. vádí se fabule o
—
Kleist
výslovn udává v citované pedmluv, vedle pedlohu slovesnou, zmiuje se
inspirace výtvarnické, též totiž
o Sofokleov „Oidipovi králi". Odtud 133
skuten pevzal
vdí
motiv: soudce je vlastním vinduchapln varioval níkem. Oidipus odsuzuje hned pedem toho, kdokoli je pvodcem moru od boh seslaného: postupem dje se dovídá neklamn, že on sám jest tímto zhoubcem vlasti. Situace, která v „Guiskardovi" byla stupována v tragický problém nemocného lékae, zde ve veselohe se obrací v ryzí komiku, Sofoklev „Oidipus král" a Kleistv „Rozbitý džbán" podávají nový doklad pro pozorování doložené již „Amfitryonem", že velké motivy tragiky a komiky se úzce stýa
kají.
To
platí
teba o Molireovu „Lakomci", jenž, kdyby by se ryzí tragedií, to
byl jen o poznání transponován, stal platí
i
v tom smyslu, že týž
krvav vážn, podruhé
námt mže
rozpustile
být jednou pojat
i aspo
vesele.
Vdí
postava Kleistova, vesnický rychtá Adam, jest Oidipus do komiky zkreslený, jeho písa, jenž se domýšlí pravého stavu vcí, jest komický pendant ke Kreontovi, deliktem pak jest onde vražda na králi Laíovi, tedy velký a vznešený sujet, zde bezvýznamná píhoda, rozbití džbánu. Soudní pi vidl Kleist zobrazenu na rytin, soudní pi znázoruje též ve svém díle, mže arci pustit uzdu své hluboce zakoenné dialektice, a kdežto díve, od „Schroffensteinských" pes „Quiskarda" po „Amfitryona", alespo naznaoval process a výslech svdk, sdloval jakýsi žalobní spis o zabití Petrovu, o zatajování nemoci, osob pednášel argumenty a protiargumenty, o dokazoval alibi, dovolával se svdomí a vnjších indicií atd., napsal „Rozbitým džbánem" kus, jenž od zaátku až do konce není niím jiným nežli soudním pelíením, ukázkou soudcovského dokazování a usvdování, spolu též parodií, na soudní rozepi. Kleist nebyl prvý, kdo užil tohoto veseloherního motivu. Upozoruji na slavný antický vzor, Aristofanovy „Vosy", od nichž, jak svdí na p. Racineovi „Sudílkové", pece také do moderní doby sáhala živá tradice. Ale pomr odvislosti pro Kleista snad dokázati se nedá. Vzor Oidipv a motiv soudniky mají spolenou konsekvenci, že Kleistova veselohra jest, co do své techniky, dramatem analytickým, nikoli progressivním. Oznaení, jehož neakceptuji pro fragmentárního „Quiskarda", jest i
zámn
— — ,
oprávnno pro „Rozbitý džbán". Vlastní dj se udal ped zdvihnutím opony. Co na scén se mluví a hraje, tof roz134
motávání zadrhiiutlio uzlu. Jest to, jakoby ešeni problciiiu pedem daného, jako luštní spletité hádanky. Otázka zní: kdo rozbil džbán? mnoho vcí a údaj mate úsudek zkoumajících, až ku konci nad slunce jasnji vysvitne, že soudce sám byl pachatelem quod erat demonstrandum. Jen ve
—
form vyšetování je možno analytickou techniku provésti docela konsekventn, tak v antické tragedii a v Klcistov veselohe,
mli
již
ale,
práv
že se stýkají s nietliodou vyšetování,
„Schroffensteinští" a ostatní
dv
díla jisté
prvky
téhož postupu. Analytika složit komponovaných, mistrn rozplétaných problém ve spoleenských dramatech Ibse-
nových (na p. v „Pilíích spolenosti")
má
cosi z proces-
sové náruživosti Kleistovy techniky. se svými 2400 verši (vetn než trojaktový „Amíitryon" a jen o ti sta verš kratší než ptiaktová tragedie o Schroffensteinských. Od zaátku do konce bží v dlouhé veselohe, jež jest píliš dkladná, nikoli vleklá, o provinní naznaené v titulu. 2e džbán byl rozbit od soudce, není vlastní pekvapení kusu, nebo asi od polovice je to jasno nkterým jednajícím osobám; a tenái neb diváci se toho dovtípí ješt dív; ale zpsob, jímž se rozešení protahuje, drzost, s níž hlavní figura súastnným sype písek do oí, barvitost scén tof pravý pvab kusu a nejvtší a bohatství detailu
Aktový „Rozbitý džbán"
variant) jest o
nco
delší
—
autorova zásluha. Ani pedpoklady hry nejsou píliš komplikované: jsou dány tragikomickou historkou o záletnictví ohyzdného starého mládence a o vrnosti naivní dívky. V noci z jedenaticátého ledna na prvý únor vplížil se k desáté hodin kulhavý plešatý rychtá Adam do za-
Ev,
švarné dcei paní Marty Rullové, poestné to porodní báby, pod záminkou, že jí pináší attest, jímž její ženich Ruprecht má být prohlášen za nezpsobilého k vojenské služb a tudíž ušeten nutnosti, jíti do zhoubné války na ostrov Jávu. Attest je ovšem falšován a je zbytený, ježto Ruprechtovi ani nehrozí vtší nebezpeenství, nežli že na nkolik msíc má narukovat do Utrechtu a Eva však, neznalá pouze tam konat vojenskou službu. dokonce do své komrky písma, dá se oklamat, ba vpustí zapomnl, jak se Ruodporného dotru, jenž pedstírá, že precht Tiimpel jmenuje, a že jeho píjmení musí na attestu
hrady k
135
ješt vyplnit. Zatím však Ruprecht, jenž s poestnými myšlenkami se blížil k okénku své milé, zastihl ji v zahrad v rozmluv s cizím mužem, i rozbhne se, jat žárlivostí, za ní do domu, vypáí dvée, vetelce však již nezastihne: nebo ten skoil na okno a odtud do zahrady, zpsobiv v komoe zlou pohromu tím, že prudkým pohybem strhl paruku se džbánu, na njž ji položil, a tak zavinil pád a rozbití drahocenného rodinného pokladu. Nastal poplach, pikvapili sousedé a paní Marta, a všichni na Evu, kdo že to rozbil džbán; Eva se dušuje, že Ruprecht, netroufajíc si piznati se k pravému stavu vcí z obavy, že, jakmile vyzradí tajemství, ženich bez milosti jí bude odvleen na vojnu a na smrt. Ruprecht naopak, pesvden, že byl u ní cizí muž v komrce, prohlásí ji za dvku a nechce s ní už mít. Zatím Adam, zle pohmoždn, prodral se trnitým plotem, kde mu uvízla paruka, a v zbdovaném stavu a ne zcela nepozorován dostal se na své mládenecké lože. Tof fabule ped kusem. Hra zaíná se procitnutím smutného hrdiny Adama, jejž chytrý písa, ne náhodou pojmenovaný Licht, bére na paškál, kde že to pišel k úrazu. Adam ovšem zamlí, kterak padl ped Evou. Rozmrzen a rozbolavn slyší k tomu všemu nepíjemnou zprávu, že práv dnes erti pinesou soudního radu Waltera, jenž po vkolních soudech reviduje a každou chvíli mže se zjeviti také zde, v Huisumu. Bohudík, že zlámal na blízku kolo u vozu: kéž byl by zlomil vaz! Ale ješt než se podailo Adamovi vypjit si njakou paruku, již tu je pan soudní rada, ba na neštstí pichází práv v den, kdy má se konat soudní pelíení, jemuž ovšem bude obcovati. A již se do dveí tlaí žalující, obžalovaný a svdkové: Paní Marta Rullová, nesouc v ruce dravý džbán, pichází žalovat na Ruprechta jakožto domnlého škdce; bezradná Eva a Ruprechtv tžkopádný otec Vít doplují tableau hašteivých soused. Adamovi pi tom pohledu je jaksi nevolno: ti snad mne pece nechtjí zažalovat u mne samotného, prohodí; ale uleví se mu, když pozná, že pravý stav vcí je súastnným naprosto neznám. Eva má jakoby zámek na ústech. Chtla zprvu se vším se svit Ruprechtovi, ale nebylo kdy na ze vzdoru, nebo dlouhé výklady, a ted mlí ze strachu i
136
zklamala se ve svém hochovi, od nhož prcce zasloužila si iicoinezenou duvcrii, nikoli však nízké podezení, jakoby byla vpustila k sob ševe Lebrechta i kohokoli jiného.
Paní Marta písahá, že nebyl
u dcery nikdo jiný, než kdo Ruprecht, ten však hromuje a laje a nepipouští jiného výkladu, nežli že Eva byla mu nevrna. V kalných vodách loví rychtá Adam.
sml tam
býti, totiž
Pedmtem
sporu
je
džbán, jehož pestrou a zázranou
vypravuje paní Marta Rullová, zdržujíc se láskypln u postav, jichž zb^'tky ouhají kolem velké díry anebo jež jsou zobrazeny na stepích ležících uvnit nádoby. ?Aáá náhrady za utrpnou škodu a pachatelem ovšem oznauje historii
klacka Ruprechta.
Obvinný, strun vylíiv,
jak
si
pi
se-
nosei zamiloval Evku, vypravuje o dobrodružství minulé noci, ulevuje svému vzteku alespo vdomím, že toho ve-
útku notn spražil. Rychtá Adam, sahaje si na holou lebku, bolestiv dá zapsati do protokolu, že to byla tedy klika, jíž byl prchající zasažen, za to má pekelnou ratelce na
když Ruprecht se pizná, že hrst písku, hozená mu od nepítele do oí, oslepila ho na chvíli a zabránila mu, by neznámého zlosyna pronásledoval. Eva vypoví jen tolik: že Ruprecht džbánu nerozbil; tedy byl kdo jiný u ní! Ano, ale Lebrecht nikoli, neb ten od pana rychtáe práv vera dost,
msta. Aby zachránila est své dcery a výpovdi ji usvdila, že byla s Ruprechtem, poví paní Marta, na v prvém rozhorlení nevzpomnla: že tetka Brigitta zastihla vera Ruprechta v zahrad v hovoru s Evou. Pošlou tedy pro novou svdkyni a sedni se peruší. Píchodem Brigittiným nabývá pe nové tvánosti, vina se sveze na nkoho, kdo ješt nebyl do pe zatažen: na ábla Belzebuba; nebo snhem prý vede stopa byl poslán do proti její
jakoby po koiské noze. Proti tomu mluví okolnost, že pece satan sotva nosí paruku, jakou kmotra našla na plotu pod Eviným oknem. Drzý Adam ví si zase rady: to byl tedy jist pec jen Ruprecht, nebo jemu dal ped nkolika
dny paruku, by ji donesl do msta. Chytrý Licht však vyšetování uvede v pravé koleje, dokáže, že stopa áblova vedla k Adamovu píbytku, pod jehož krovem patrn se zdržuje pravý vinník. Rychtá, chycen bez záchrany v pasti, má ješt dosti duchapítomnosti, by utekl ze soudní 137
sín
a kulhá, úprkem se žene pes pole. Však brzo ho as
a,
by
nebude sesazen, ostrá dtka ho jist nemine. Psobením Walterovým pak vysvtluje se Adamv podvod, Eva, vyléena z omylu, odpouští Ruprechtovi šeredné jeho podezení, vše se objímá a líbá, jen paní Marta stojí na svém, že za rozbitý džbán jí musí býti dána náchytnou, a
i
hrada.
Kleistova veselohra má dva hrdiny, již oba jsou pojímáni se smšným pathosem a psobí tím tragikomitji, Jeden je neživý, dravý, slavný leda v minulosti, tof titulní rekvisit, kol nhož se toí celá zápletka. Druhý je rychtá Adam, jenž zápletku zpsobil, jenž kulhá, lže a moráln fysicky páchne. Píliš tsné souvislosti není mezi prvým a druhým, takže snad skuten se tu stetly plány dva, z nichž starší byl projekt napsati komické heroické epos o džbánu, kdežto mladší zámr, potom pevahy nabyvší, zabýval se psychologickým problémem, jak z nesympatického lháe uinit poutavou figuru dramatickou. Rozbitému džbánu, motivu to pejatému z výtvarnické pedlohy, dkoval Kleist za titul celé práce a vyhradil mu též dležitou platnost ku konci veselohry, jejíž nejkratší poslední výjev ukazuje, kterak paní Marta, nedbajíc toho, co se významného udalo, trvá na prvotním požadavku: „Soli hier dem Kruge nicht sein Recht geschehn?" Krom toho objemná partie prosted díla vyplnna jest motivem titulním, je totiž vnována popisu Martina skvostu. Uvedená již idylla staršího Qessnera „Der zerbrochene Krug" elegicky opvuje džbán, jehož stepy pohozeny leží na zemi ped naíkajícím faunem, svázaným od pastý. „Er ist zerbrochen, er ist zerbrochen, der schonste Krug! Da liegen die Scherben umher!", znl refrainovitý náek sentimentálního kozonoha, a podobn si stžuje neusmiitelná paní Marta u Kleista (v. 644 nn.). Kdežto Qessnerv faun popisoval erotické výjevy z mythologie, jež na nádob byly znázornny, jsou obrazy Kleistova džbánu historické: byly to výjevy a postavy z djin Nizozemska, na p. scéna, kterak španlskému Filipovi byly odevzdávány provincie, nebo postavy císae Karla V., arcibiskupa z Arrasu a p. Ani tyto detaily nejsou libovolné, nýbrž Kleist pro erpal ze spisu Famiana Strady o odpadnutí Nizozemska. i
n
138
„Pe bello belgico", jehož užil Scliillcr pi spisováni svého známého iiistorického díla. Ale Kleist se nespokojuje jen statickým vyhcním toho, co bylo vypodobeno na rozbitém klenotu, nýbrž podává jeho historii, i lépe posloupnost jeho majitel: Z toho džbánu pil za nizozemského povstání španlský vojín, když tu kotlá Childerich ze zadu se
na
vrhl a uloupil
gott a tikráte se z
mu
jej;
nho
potom když se
pak
napil:
poddil hroba Fíirchtekdyž se v šedesáti letech
jej
otcem, posléze když, zplodiv svou ženu; džbán pipadl pak Zacheovi krejikovi, jenž vyhodil všechen svj majetek z obleženého domu a vyskoil na ulici: sám si zlámal vaz, ale zázranému džbánu nestalo se pranic; posléze obdržel jej nebožtík Rull, Martin muž, a u nho džbán zažil nejvtšího zázraku: když vypukl požár a shoel, byl džbán vytažen z popele nejenom nepoškozen, nýbrž potáhl se krásnou glasurou, jakby práv byl vyšel z pece hrníovy. Leží, myslím, na snad, že tato historie úmysln paroduje homerovské passáže na p. o provenienci a ddictví královského žezla z prvého zpvu Iliady: tak jako vbec koantická „Batrachomyomachie", af Boimické epos, leauv „Lutrin" i dv velmi známé travestie 18. století:
oženil,
patnáct
potomk,
stal
ztratil
dm
a
Voltaireova „Pucelle" a Blumauerova „Aeneida", navazují na stil heroického eposu. Užívá se tudíž právem o této epii Také ped tím sod homerovského oznaení „aristeia".
—
džbán komickoKrugzertrúmmerndes paní Marta se uvedla, se znamenitou vý-
na zaátku šestého výstupu, „Ihr úlohu; slovy: pathetickou
již,
Qesindel, ihr!"
hrál
mluvností dorážejíc celou spoustou slovních híek („den der kein „den Krug, geschiednen Krug entscheiden", Gebein zum Stehen hat, ersetzen" a p.) na nenávidného
domnlého
pachatele.
Pes
živou úast, s níž Kleist vystupoval hrdinskou historii džbánu, ustupuje úloha tohoto rekvisitu docela do pozadí ped karakteristikou hlavní osoby. Rychtá Adam jest, abstrahuji-li od Roberta Ouiskarda, nejplastitjší postavou prvých Kleistových dramat. Nevím, o který pova-
hový rys
tato básnická figura se sdílí se
svým tvrcem,
posuzován dle svých dopis, jeví se pravým a tím se liší od vtopakem lstivého podvodníka: proto
nebo
Kleist,
—
139
—
siny Kleistových velkých výtvor ostatních je prost subjektivních pímsk, které utváely ka-
takka všech
rakteristiku na p. Otokara Schroffensteinského nebo Alkmeninu. Srovnávat by bylo lze snad nkterého intrikána z Kleistových prvotin, tedy pedevším zlosyna Ruperta: Rupert Schroffensteinský geniáln a pec, jaký pokrok! je vystižen spíš jednotlivostmi, zvi. v mohutné scén s Je•ron3'^mem, nežli celKov, upomíná pec jen ješt na démony, mladistv, abstraktn pojímané dle zpsobu Schillerova Františka Moora: naproti tomu rychtá Adam od svého vzezení až do taj duše, od svého procitnutí až do útku je
že
vidn mocným jednotícím pohledem a je vytvoen tak, tenám nutn se sdluje živý a živoucí názor. Realii
umní Kleistovo, jež se bystilo komickými výjevy „Amfitryona", dostoupilo zde vrcholu, jemuž se vyrovná již jen jeho novelistika a pak nkterá partie posledního dramatu. „Rozbitý džbán" vbec nemá místa pro romantiku a tím se liší od veselohry pedchozí, vykazuje jí asi to poQuiskardovi; stavení, jako Schroffensteinským písluší postavu Adamovu vytvoila rozkoš umlce, vystupujícího ze sebe samotná, láska k básnické skutenosti, pozorování a poádání karakteristických detail. Za psychologický motiv jednání jednoho z nejvtších stické
vi
zloinc v umní, jednání Makbethova totiž, neudává se „erná duše", nýbrž pemíra fantasie. Také u komického polozloince Adama hledal bych hybné agens v jeho živé obraznosti a nikoli v špatnosti. Rychtá Adam je lhá a prášil, ale ne proto, aby jiným uškodil, jako spíš proto, že mu nepravda je potšením a takka životní potebou; proto, že podle jeho výpotu kivá dráha bývá nejkratší a nejjistji vede k cíli; proto posléze, že mu schází cit morální odpovdnosti. Zachoval si v tomto ohledu ješt dtsky naivní a pirozenou mysl, která neuznává, že by pravda sama sebou stála výše nežli lež. Jeho intrika proti Ev byla jist spíš drzá nežli obratná: vždyf by se byl málem nechal chytit od žárlivého ženicha! Bylo mu — neprost rozkoší, že mže hled k vrozené jeho vilnosti ošálit vesnickou dívinu a jeviti se jí v bájeném svtle záchrance a pomocníka. Vždyf je jinak dobrosrdený, neškodný a skoro politováníhodný ve své mládenecké opu-
•tragických
—
140
štOiiosli, pes to, že lio na venkove považuji za malého pána boha. Je milovníkem žen, ale pes temné narážky na „Muhnie Schwarzgewand". kostelníkovu to ženu, nezdá se, že by byl práv hýkán pízní krásného pohlaví Rupiecht alespo by žárlil spíše na kon, nežli na kulhavého starého záletnika. Vybíravý ve svých prostedcích
—
Adam se mu
není nikterak.
Použil Eviny neznalosti písma: že tedy jaks taks podaila, k tomu nebylo teba zvláštního taškáství. V pravém svtle ukazuje se jeho lest
sofistické
umní
a virtuosní Ilianí teprve tehdy, když má rovnocenné soupee, totiž v soudním pelíení. Kdyby vedl pi bez dozoru, není pochyby, že by ji rozhodl dle své libovle, že by nespravedliv odsoudil Ruprechta, nebo piml strany k bezdvodnému smíru. Ale ped prozíravým Walterem a intrikánským Lichtem je mu napiati všechny síly ilého ducha a projeviti duševní vlastproti
sob
bu
nost, která, vedle sklonu ke Ihaní, u
nho
vévodí: totiž ne-
Rychtá Adam nezná jednoho
slýchanou arroganci.
slo-
víka: studu. Bez úcty k autorit, bez ohledu na své postavení, bez citu pro spravedlnost žene prohranou pi na ostí, doveda vždy znovu zadrhnouti novou njakou kliku ku škod protivníkov, nalézaje vždy ješt otevená dvíka, kudy upláchnouti. Všechny okolnosti mluví proti nmu; ne ovšem z poátku, ale ím dál, tím zejmji; a ím dál, tím nestoudnji lže. nou, ba duchaplnou
Lží bylo jeho prvé slovo, a to vtipjakož vbec má takka nevyerpa-
lží,
humoru. Co se vám stalo? ptá se starostlivý zde na hladké podlaze jsem zakopl, tu není kee („strauchein" „Strauch"), padl jsem na ostrou hranu u kamen. Ale kde pak že nechal paruku? Ani to nepivádí Adama do rozpak: Jen si pomyslete, vykládá Lichtovi, koka „die Katze, das Schwein!" se v ní v noci okotila; a když Lícht neví, vymýšlí si Adam, popuzen jsa odporem, hned nové detaily: pt mláat prý to je, žlutých a erných, jedno pak bílé, zdali pak prý by telný fond
Licht. Klopýtl jsem,
—
a
—
—
Vi
si Licht pál jedno dostat darem (v. 248)? písnému Walterovi (v. 1489) má pohotov zas jinou bajku: až do noci prý studoval akta a tak hluboko se ponoil do processu, až mu od plamene svíky chytla vlásenka. Adam. pravý mistr v podvodu, dovede každého obelhati stilem.
141
,
advekátním úct, již chce vzbuditi. Vesniany pelstívá hrubou a násilnickou báchorkou, Lichta obelhává s tváí milostivého pedstaveného, s Walterem zahrává tak, by vzbuzoval domnní o své píli. Ale ani s jednou a touž a tím se projevuje ješt osobou nejedná poád stejn, obratnjším diplomatem. Pedevším s Evou: zdál-li se jí ješt pedešlého veera šlechetným zachráncem, ukazuje jí dnes hrozivjší tvá; dvojsmyslnými emi o kueti, jež prý musí spolknouti pilulku, míní ovšem dívku samotnu, naznauje jí, že jediné její slovo Ruprechta mže uvrhnouti zticha. do zkázy, že tudíž jí nezbývá, nežli být S Lichtem dovede zatoiti alespo s poátku; ví dobe, že dobrý ten druh sám má zálusk na soudcovský úad, a proto s ním zavádí sladké hovory (v. 128): „Jetzt gils Freundschaft. Ihr wisst, wie sich zwei Hánde waschen konnen heut ist noch nicht die Gelegenheit, heut lasst ihr noch den rozkošnou tou biblickou narážkou Kelch voriibergehn" dobrák Adam svému kmotíkovi „sait dorer la pillule". bych užil Molireovského obratu. darebácké Adaje Nejkuriosnjší a nejvtipnjší movo zahrávání s bodrým soudním radou. Kam vítr, tam pláš, si myslí, dle pokyn pedstavených dovede právo
pkn
.
.
—
zastávati „bald so, bald so". Vzorný poádek práv není v soudních aktech. Registratura slouží spolu za špižírnu,
sí je Adamovou ložnicí, do listin sirotích je zabalen brunšvický salám. Také právnické znalosti rychtáovy nejsou ani správné ani erstvého data. Jeho vdomosti a zvyklosti mají naskrze praktický ráz, pípad od pípadu si upravuje zákony a pedpisy. Umí serviln pitakovat, když pedstavený si stžuje na ustálené ády (v. 325); defraudantem není jako rychtá Pfaul v sousední vesnici, ale malé nesprávnosti snad v jeho útech by se daly nalézti (v. 349); mní, že nejlepší prostedek, naklonit si písného revisora, bude, pozvati ho k chutné posnídávce (v. 399), nebo o nepodplatitelnosti kteréhokoli úedníka, zdá se, má vážné pochyby (v. 97); osluje uenými frásemi, cituje Demosthena (v. 143), Pythagoru (v. 1530). Když poznává, soudní
i
jak
nepíjemná situace mu
sám
zavinil,
Licht
za
pedstírá zprvu
nastane ze sporu, jejž 514) indisposici a žádá, by
asi (v.
pevzal ízení processu. 142
Pak, vida nezbytí.
dopustí se prvé nckorrcktnosti. inluv (v. 52\),
což
poticliii
mu vynese
se
svdkyní
prvou dtku od Waltera. „Soli jetzt dle Prozedur hcRÍnnen?" ptá se, jako by nastávalo nco zcela neobvyklého, a hned po té pekvapí radu naivin' otázkou, peje-li
v Huisumu
obma
aby líení ídil „dle formalit i tak. jak zde zvykem?". Walter ovšem nerozlišuje mezi
si,
je
wer
eventualitami, a tedy: „Out, gut. leh euch zu Pompesn se ptá písae, je-li pipraven, a ohlašuje: „So nimm, Qerechtigkeit, denn deinen Lauf"! ctihodným archaismem („Klágere tete vor") volaje žalobce ped svou stolici. Ježto pan rada si pál vidti zdejší soudní formality, dává své dobré známé paní Mart
bedienen wissen."
pedantické otázky, by zjistil její totožnost. (Tento soudmotiv, dnes velmi známý a variovaný tak ve všech možných naturalistických dramatech, tenkrát byl as novum). Ježto však, jak poznává, Walter „není pro formality", vpraví se hned do této nové praxe a dává
niky
rzn
do protokolu, eho Walter žádal pi popisu osoby, pedmtu žaloby „dem Amte wohlbekannt" ímž takka travestuje pokyn soudního rady, vytýkaje dokonce (v. 602): „Pedantische Bedenklichkeit". Ale psáti
—
též o
te
—
mu již hodí rychlé vyizování bez pedantiJakmile Marta jen nadhodila Ruprechtovo jméno, již je mu takka prokázáno: „Jetzt wird die Sache gleich ermittelt sein", což Walterovi ovšem zdá se býti „ein gewaltsames Verfahren": Ale co chce pan rada? vždy pece nemá rád formalit. Tato nová poloviní urážka vyse
nosti.
volá nové a
draznjší napomenutí: „Wenn ihr die InstrukHerr Richter Adam, nicht des Prozesses einzuleiten wisst, ist hier der Ort jetzt nicht, es Euch zu lehren." Sotva však slyšel, že Licht má íditi výslech, má zase novou výmluvu: Vaše milost si výslovn pála, bych soudil, jak v Huisumu zvykem, ale zde vládne nenapsané právo zvykové, od nhož jsem se ani v nejmenším neuchýlil. Pejete-li si, budu soudit, jak je zvykem u vás na form mi nezáleží. Nedbaje ostrého napomenutí („Ihr gebt mír schlechte Meinungen, Herr Richter", v. 636), zahajuje Adam výslech ve form, jíž doufá, že Waltera uspokojí. Prostými slovy vyzve Martu, by pednesla žalobu a vyhovuje tak litee duchu zákona, leda že si dovoluje žalobkyni tion,
—
i
143
perušovat poznámkami hodn subjektivními a namíenými proti Ruprechtovi, na njž by rád uvalil vinu, až je Walterovi samému nápadné (v. 821): „Wenn ihr selbst den Krug zerschlagen háttet, konntet Ihr von Euch ab den Verdacht nicht eifriger hinwálzen auí den jungen Mann, als jetzt." Dochází ke skutenému konfliktu, z nhož však chytrý Adam se vysvobodí, pedstíraje, „že se dá od jeho milosti pouit" a sám se napomínaje s komickou vážností: „Wohin auch, alter Richter, dachtest du?" Dle pedpis udílí slovo obžalovanému, na nmž hned pedem však si schlazuje žáhu: „Bekennt Er, oder unterfángt Er sich, hier wie ein gottvergessner Mensch zu leugnen?" „Steht nicht der Esel, wie ein Ochse, da?" (v. 852, 865). Jakmile se podezení svezlo na Lebrechta, ihned zmní Adam Ruprechtovi ton, te oslovuje ho s otcovskou laskavostí: „Sprich weiter, Ruprecht, jetzt, mein Sohn." Proti výpovdi Evin se brání, cituje zmatenou právnickou uenost dle toho i onoho paragrafu (v. 1055); když mladí klackové rozbijí džbán i nco takového, dcery prý nesvdí matkám (tof snad jediná stopa, že také Kleist „rozdžbánu" pojímal ve smyslu erotické symboliky). bití Walter ho pouí o rozdílu mezi svdectvím a deklarací a
to
vi
tsn v rychtáov mozku se stýkají omylem, Adam však s bezpíkladnou drzostí vymyslí nový paragraf, dle nhož prý Eva vy-
kroutí hlavou, jak
vdomosti hned
si
s
povídat smí, „doch
was
sie sagt,
das glaubt
man
nicht".
—
Nepochodiv s návrhem, že by se spor mohl urovnat nebo zda Lebrecht i Ruprecht byl vinník, na tom konen prý nezáleží podává Adam essenci svého neodpovditelného šlendriánu v napomenutí (v. 1104): „Ein Richter immer, weisst du, ist ein Richter, und einer braucht ihn heut, und einer morgen." S rozkošnou impertinencí vykládá Walterovi, že to není mluveno pro pány z Utrechtu, ti tomu as nerozumjí, ale s lidem prostým už prý dovede zacházeti on lip než studovaný njaký soudce. Znovu hledí podezení uvalit na Lebrechta, chválí Evku, „mein Herzchen" (v. 1207), když svdí mu po vli, a jakoby se vmýšlel do duše stydlivé njaké híšnice, kompromituje nevinnou dívku
—
,
nestoudnou maximou (v. 1240): „So'n Volk, im Finstern Mádchen), doch wenn es Tag wird, so
leiden sie's (die
144
vor ihrem Richter ab." Když se nad ním stále síf, najednou v procitá ohled k panu soudnímu radovi: zda-h ho ta pe neznaví? Zda nechce revidovat pokladnu a registraturu? (v. 1.^94). Walter trvá leiiííiien sie's
nm
tsnOji svírá
Adam se podvohije: „Ihr seid der Meinung Malým oberstvein'm však vzácný host netak Adam má píležitost vykládat svou družnou
na pokraování a
—
aucli gut."
pohrdne, a
mládeneckou
filosofii,
ctivcem od kosti Das
podle níž by se dalo ekati, že
je
po-
(v. 1451):
der Vorteil verrufncn hagestolzen Leuten.
ist
Von uns
Dass wir. was andre. knapp und kummervoll. Mit Weib und Kindern táglich tcilen mussen, Mit einem Freunde, zur gelegnen Stunde, Vollauf geniessen.
Po Brigittin svdectví je jeho bezstarostnost ta tam; jako tonoucí se chytá každého stébla, ba ani víra v ábla mu není dost abstrusní, aby se jí nesnažil obhájiti (v. 1742, 1833), te prý, když satan zavítal mu as do domu, ani už neruí za správnost út. Pope, že má jednu nohu znetvoenu, ale jak brzy tato lež musí selhati, na to nepo-
mýšlí; jediná
bezmezné
vc,
Ihaní;
to
dobe
cítí,
prokázána. Patheticky prohlásí Richterstuhl
von Huisum
pus delicti klade
mže
ho zachránit,
totiž
dokud Eva bude mlet, není jeho vina sitz'
(v.
1855): „Hier auf
dem
ich" a vlásenku jakožto cor-
ped sebe na stl: kdo tvrdí, že ped nejvyšší zemský soud v
paruka, toho požene
to jeho
Utrecli-
Vyvrcholí celou komedii svého soudnictví tím, že nyní, kdy sám je takka již chycen, vynese sentenci proti Ruprechtovi (v. 1874) a odsoudí ho na neuritou dobu do žaláe; džbán už si nahradí i ne. Rychlý útk po Evinu odhalení skuteného stavu jest ultima ratio, jež zbývá zatvrzelému lhái. tu.
a
Vedle skvostné postavy
Adamovy vytvoil
adu
Kleist
osob nemén oste vidných, by ne obdaených takovým bohatstvím karakteristických detail. Všichni však, kdo vystupují ve veselohe, stojí na pevné a pojí se v skupiny a kontrasty co nejosteji odlišené. Rozeznávám skupiny: selskou tveici (oba milenci se svými rodii) a soudcovskou trojici ÍWalter, Adam, Licht), isolovan stojí
pd
dv
H.
v. Kleist a
jeho dílo.
145
10
dveky
episodické figury paní Brigitty a služebných. Již Adamovy, bych zaal od nejmén významných postav, jsou Pi neslušné poznámce jediným gestem. oživeny,
by
Adamov
zachechtá se hloupá služka (v. 260): to pravý Kleistovský zpsob karakterisovat beze slov, tak již ve Schroffensteinských (IV 3) vystihl nhu mladiké Barnaby scénickou poznámkou „sieht ihm nach, seufzt und geht ab." Pošetilost, až piblblost vesnian karakterisuje povrivou Brigittu, jíž schází nejmenší dar kombinaní. Dvo(Marta, Eva Vít, Rují pár žalujících a žalovaných precht) obratem ruky pemuje svj soudní vztah: matka s dcerou žalují na muže pro rozbití džbánu, otec se synem na ženy pro porušení vrnosti. Karakteristická antithesa stáí pojí tuto skupinu ve dv nové dvojice (Ruprecht a Eva Vít a Marta). Proti tvrdohlavému a jednoslabinému Vítu
—
—
Tiimpelovi, jenž dle patriarchálního zvyku žádá,
by jeho
synovi vráceno bylo, co daroval své milé, stojí mnohomluvná pathetická porodní bába, hrdá na svou poestnost a svého práva se domáhající s pravou selskou neústupností. Bez krasoenictví a citlivstkáství rozvíjí se erotický pomr ženicha k nevst; jadrnými slovy vypravuje Ruprecht, jak se mu holka zalíbila (v. 875): Denn heuren vvoll ich sie, das musst ihr wissen, Ein rustig Mádel iss, ich hab's beim Ernten Gesehn, \vo alles von der Faust ihr ging, Und ihr das Heu man flog, als wie gemaust. Da sag ich: Willst du? Und sie sagte: „Ach, Was du da gakelst.'' Und nachher sag sie: ,,Ja." Sliboval
svému
otci,
že jistojist zstane pod okénkem, a
tím vtší jeho vztek, když pozoroval, že jiný osobil
sám
si
pirozeného selského synka stává se surovec, jenž domnlé nevrnici laje nevstek. Eva miluje ho píliš, než aby urážkami dala se pohnouti k perušení svazku. Pílišným chytrákem Ruprecht asi není, dojista žárlivost mu zaslepila zdravý úsudek. Selsky vychytralý je za to písa Licht, jenž tvoí
právo, jehož
se zekl. Není divu, že z
ze sféry selské k úrovni vzdlanc. Sám asi vesnický synek, vžil se úpln do své povýšené a spolu ponížené posice, je pokorný k pedstaveným, dobrotiv laskavý k vesnianm, s nikým se nehašteí a je vlastní spiritus
pechod
146
rector
pe, jenž
asi
nejdíve prokoukne celý podvod. Po-
skutený pán v kuse
malejší je jediný
vystupující, totiž
soudní rada Walter; ovšem, není do místnícli a osobních tak zasvcen jako Liclit, ponenálilu teprve zjišfuje
pomr
terrain,
vážn, dstojn
a lidsky
si
vede jakožto
nicmén však nevyniká nad
stance justice,
— jak
svého stavu ani
lepší za-
slušný
prmr
patrno z upílišené polemiky proti povrivosti nevyrstá nad osvícenský rationalismus své doby. Ale krásným chováním k stává se nicmén zastancem vyššího principu, mluvím humanity, jež se ne-
—
Ev
nechává omezovati
literou zákona.
Jak povahy tak situace „Rozbitého džbánu" jsou vevyjmout: citový život Evy Rullové. Tuto selskou milenku pozvedl Kieist do vyšších sfér, dal jí prožívati konflikt, jenž v jiném okolí mohl by se prohloubiti k vážnému dramatu, piblížil ji Anežce Schrofseloherní. Jediný motiv nutno
Alkmen a dal jí nco ze své vlastní, hluboce vážné a bezkompromissn svdomité erotiky. eho žádá Eva na svém milenci? Aby jí bezpodmínen vil. Podefensteinské
i
zení, nedvra vloudily se mezi n, jako mezi Otokara a Anežku. Je si však vdoma své istoty a je nešastna, že se zklamala v Ruprechtovi, jenž jí neví na slovo, jenž není dosti šlechetný,
aby vzal dobrovoln na sebe vinu, piznal se k rozbití džbánu a tak zachránil est mileninu (v. 1171):
Du
háttest denken sich alles
Ev'
sollen:
Es wird
Und iss im Leben nicht, so Und wenn wir aufsrstehn, ist
Zklamaný
Evin nevede k dalším konsekvencím
cit
k bolestným
brav. lósen, ist es jenseits. auch ein Tag. ist
zum Ruhme
ihr
výitkám. Pozorujeme vnjší vztahy
nežli
základní rozpory fabule obou Kleistových veseloher. opakuje se nco z toho, co zažila Alkmene: Vplíží se k ní cizí muž, žádající dkazu lásky; její pravý milenec ji podei
Ev
zírá z
nevry
jenž konflikt
mní
a chce
v duševní
jena ve
svém
covský pokus
ji
zapudit. Ale schází bolestný osten,
Alkmenin tak palivým zpsobem bodá a tragedii:
citu; s
nerozbolestnná,
Eva
nemluv
hnusem
není zinatena, není rozdvo-
ani o tom, že Adann^iv
svd-
Eva, nekomplikovaná, pro vlastní vzpomínku,
odmítla,
nermoutí
se
147
10*
Je to nejsympanýbrž pro malou víru Ruprechtovu. titjší osoba celého kusu, tím milejší, že také ona má své lidské slabosti a vady, zaplétajíc se do protimluv (den ped tím tvrdila, že u ní byl Ruprecht) a dávajíc se zastrašiti hrubými hrozbami rychtáe, jenž bére v poet její lehkovrnost. Zvláštnost formy Kleistovy veselohry je dána pedevším její strukturou, jež zná pouze rozdlení na výjevy, nikoli na akty. Bez perušení se odehrává celý dj, jenž ostatn má pelivé lenní: po znamenité exposici jednotlivé odstavce pelíení, mezi nimiž pausa urená k zotavení, posléze dv scény vnované rozluštní celého problému. Vnjším znakem je zase roucho metrické: Kleist, jako v celé své dramatické tvorb, sáhl zde po ptistopém jambu, promíšeném mnohými nepravidelnostmi a úmyslnými nesprávnostmi, a tak zavedl do nmecké veseloherní tvorby naprosté novum. Lessingova „Minna von Barnhelm" psána prosou dle vzoru Diderotových obraz rodinných, Goethovy nesamostatné veselohry z mládí jsou v alexandrinech podle francouzského klassicismu, Schillerovo zpracování Qozziho „Turandot" volí sublimnjší formu metrickou, ale patrn jen pro svj sujet pohádkový, romantické komedie Tieckovy pedvádjí smíšeninu všech možných sloh: Kleist stilisoval vnjší formu, akoli jeho thema jest nejen realistické, nýbrž vzato z ovzduší prostého vesnického života, piblížil tedy genrovou svou veselohru velkému dramatu, ímž se odklonil od veseloherní tradice soudobého realismu ifflandovsko - kotzebuovského. Ovšem, patheticky jeho verše neznjí, a v tom je znané umní metrika Kleista, jak dovedl individualisovati verš a odstupovati jamb dle karakteru mluvího. S tvri
dými akcenty,
s
pídechem prostonárodního
zálibou pro jazyková
i
metrická
allotria
e
jargonu, se
rezsekává Kleist
siln dialekticky, jamby své veselohry. Zabarvuje a to ovšem dle svého braniborského náeí, teba že lov tomto smru kalisuje kus v Nizozemí, a postupuje drahou vykázanou již „Amfitryonem". „Detz", „gackeln", i
„man", „Kossáth", „Knippkiigelchen", „twatsch", „will' (m. „willst"), „Klágere" tof nkolik jazykových kuriosit, v nichž k dialektu mísívá se sklon k archaisování. Jako
—
148
v moderiiícli iiaturalistickýcli tlieoriícli, tak v názorech spolupracovník „Plioba" probírala se otázka (prakticky rozešená již u Moiierca), jc-li dialekt pípustný v mluv na i
Ješt živjší stává se Kleistova dikce pehojnými obrat>' píslovenými, jež dle názorného zpsobu visuelních básník (dokladem jmenuji Oottfrieda Kellera) úniysln jsou vykládány dle s\'ého pvodního znní, a tak dochází k veselým dvojsmyslm (jako v. 1796 „es stinkt in der Registratur"), jež vycházejí vstíc vysloven básníkov jevišti.
híkami. Forma dramatisovaného processu podporuje Kleistovu manýru zejm dokumentovanou již pedcházejícími hrami tendenci zpestiti dialog slovními
dramatickém oživení dialogu. Jedosoby jakoby si z úst rvaly slova, nenechají si dopovdti vtu, perušují se navzájem otázkami a výkiky, nutí se k opakování slov a k zdrazování té i oné ástice konversaní. Brentano, jemuž scházel eminentn dramatický smysl pro rozmluvu, posmíval se, že Kleistovy postavy jsou vesms nahluchlé, proež otázkami a pobídkami ze sebe jakoby násilím tahaly rozumy: Vlastní vysvtlení zvláštnosti leží však v Kleistovu názoru o vzniku myšlení mezi konversací, jak to duchapln a pesvdiv vyložil v lánku, asi souasném s „Rozbitým džbánem" (4, 74 nn.), v znamenitém to essaii „Ober die allmáhliche Verfertigung der Qedanken beim Reden", kde vkládá svou osobní dramaticky dialektickou methodu do referát pejímaných z historie nebo odjinud z poesie. „L'idée vient en parlant", zní Kleistova maxima, jíž parafrasuje známé úsloví „rappétit vient en mangeant": není tedy divu, že také ve svých dramatech applikuje svj zvláštní maieutický zpsob, teprve z názoru dvou individualit, teprve ze slov vypravovatele a ze zájmu o vypravování dávaje vznikati popism a zprávám, jimiž dramatická akce má býti pohánna do pedu. Realistické scény „Amfitryona", kde sluha sein Diener", v úžasu ani nedopovdl slova („sein Die „So Sosias") a v „Rozbitém džbánu" na p. výstup sedmý jsou ukázkami, kam až sáhá Kleistova snaha o oživení a naturalistické vyjádení akustických vjem: „(leh) miiss ein Ochs gewesen sein " ,Was?' „Was?" ,Ich ?" !' fragte ,0b Ihr taub seid, írag „Ihr fragtet, ob ich a jevící se v specificky
notlivé
i
—
—
—
—
—
149
!
—
Dort Sr. Qnaden haben Euch gerufen.' „leh glaubte Wer ruft?" ,Der Herr Gerichtsrat dort' Anebo: „Wer
ich.
seid Ihr?"
,Wer
—
?' „Ihr."
,Wer
Nmcm
—
ich
—
?'
„Wer
ihr seid!'\
prvou vellíou veselohru, stžoval si na nedostatky této formy v Nmeclíu, správn srovnávaje nedolíonalý spoleenslíý život své vlasti s vysplou sociální kulturou francouzských soused. Qoethe a Schiller, již sami byli celkem vzdáleni veseloherní produkce, pociovali tento nedostatek nemén paliv a hledli mu odpomoci vypisováním konkursu. Kleist, jenž se o cenu ani neucházel, ani jí nebyl poctn, nýbrž naopak se dožil velkého neúspchu, byl, jak dosvdují komické partie „Amfitryona" a celý „Rozbitý džbán", prvoadý komický talent, a tžko jen íci, odkud erpal literární inspiraci. Moliéreovské typy, jako zvlášt vlivný „Tartuffe", mají sice jistou píbuznost s vilným svatouškem Adamem, ale celá struktura „Rozbitého džbánu" odporuje francouzskému stilu; stejn tendence, smující k ostré individuální karakteristice, nikoH k stanovení všeobecn platných lidských typ. Také vzor Shakespearev zde nerozhoduje, již krásn lidský Kleistv zájem o zastánce nižších tíd spoleenských oste kontrastuje s karikaturami Shakespeareových scén emeslnických a lidových vbec. Antická pedloha, jak s poátku zdraznno, nepodala než všeobecné motivy, a tak úvaha stilová potvrzuje pedpoklad motivovaný látkou Již Lessing, jenž
dal
i
i
Naproti tomu že Kleist byl „ein Originál". vede od veselohry, jež byla ve své dob takka isolována, znatelná linie do budoucnosti: Moderní realistická veselohry,
Hauptmanna (zvlášt „Bobí kožich") svou ironickou atmosférou soudnictví a sympatickým
veselohra
Q.
již lí-
ením zloinného karakteru A myslím, že vede pímá
ukazuje zpt ke Kleistovi. cesta od Kleistova Adama Waltera k jinému vrcholu moderní veselohry, ke Gogolovu „Revisoru", jehož titulní postava pedstavuje jakousi
i
synthesu obou
onch soudc.
Friedrich Hebbel pak, jenž
vysoké své hodnocení Kleistova kusu sevel v klassickou formulku, že je to dílo, nmuž propadnouti mže leda
sám
s
menším zdarem
usiloval o produkci veseloherní,
vi
publikum. 150
Poznámka.
O
švýcarských zkušenostech, pcdchá/cjících koncepci veselohry: v. Klcist in der Schueiz; tam reprodukce ebutx)urtova obrazu: jiný obrazový materiál (Greuze, Menzelovy illustrace ke Kleistovi, Th. DórinR v úloze Adama) u S e r v a e s e. Zschokkuv referát: v Seibstschau z r. 1842, kap. 22.; ed. H. Bodmer 1. 177; jeho novela tamtéž 5. 83 nn. ve Wolfovu vydání Klcistovy veseiohrj-, p. Q5 nn. S. Oessncra idylla: Schriften 3 P f u e o v o sdlení u (Wien 178Q). p. 41 nn. b r a n d t a. p. 1Q9. Historická pedloha aristeie džbánu (Famianus Strádal: O. F. Walzel v úvod k vydání ,,Rozb. džb." v ..Meistcrwerke der deutsch. Bíihne" . 32 (lQ05i: srv. 4. 406. Tento editor jiní vydavatelé (pedevším E. Wolff v 1. svazku „Meisterwerke Kleists") vkládají Th.
Zollinsf, H.
—
;
—
—
W
I
i
1
i
variant do textu, proti method Ericha se pidržuje authentického tisku z r. 1811.
Meyer-Benfey
vrn
Schmidta.
jenž variantu k textu nn.l, jenž mi byl
O pomru
pesvdiv vykládá (1. 3Q9 strérodatný též znamenitou svou karakteristikou Adama. - Píbuznost s Molirem peceuje W. K otázce dialektu (p. 360 n.) v dramatu: Adam Múller ve Phóbu v beznu 1808: srv. Erich idt 1, 462. Tamtéž (1, 463) recense z doby Kleistova života. výmarském pedstavení: E. G e n a s t, Tagebuch eines alten Schauspielers 1. 1862, 169 n. úsudek: R e m e r, Mitthcilunffen uber Góthe 2. 1841. 661; ve vydání 2, 480 nn. sneseny úsudky G o e t h o v y, Henrietty Knebelovéaj. Bren táno o Kleistovi: S t e g, A. v. Arnim und die ihm nahé standen 1, 344. Hebbel o Rozbitém džbánu: v recensi z roku 1850 (ed. R. M. O provozování v Berlín a Vídni: 11, 350). K. B r k, R a h m e r, Kleist als Mensch und Dichter, p. 278 nn. D. zerbroch. Krug. Ein Beitrag zu Inszenierung des Lustspiels, v Praze 1910. eský peklad od Ladislava Quisc roku 1910 v Svtové knihovn . 779—781, s úvodem. Hrán v Mstském divadle Vinohradském 9. dubna 1910 (spolu s Racineovými Sudílky) srv. Nár. Listy z 12. dubna 1910.
—
Herzog
—
Schm O
Goethúv
i
Herzogovu
—
i
—
Werner
—
—
i
—
;
151
IX.
První novely. Sáhá-Ii Kleistova dramatika
osmnáctého
svými koeny hluboko do
jakožto samostatný útvar vedle klassicismu a vedle romantiky kolem roku 1800, platí pro jeho innost novelistickou obdobné pedpoklady a obdobná posice v literatue soudobé. Vyšed ze školy sentimentálních obanských povídká, zvlášt tradice
století
a
stojí-Ii
odchován módním spisovatelstvím nmeckého romanozaet se intensivn do Goethových román a obeznámen s pokusy Schillerovými a Tieckovými, vytváel Kleist svj vlastní epický stil, jehož vzory však krom toho nutno hledati v písemnictví románském, af u Francouze Montaignea i u Španla Cervanta i u Vlacha Boccaccia. Práv tehdy, kdy také svou lyrickou, dramatickou essaiistickou inností tíhl k rivalisování s francouzskými pedlohami („Dvé holub" „Amfitryon" „O zhotovování myšlenek"), práv v Královci koncipoval své nejvtší plány epické. Do Královce spadá komposice prvé ásti „Michala Kohlhaase", jehož hlavní ást (nikoli dokonení) byla redigována teprve po té v Drážanech; v Královci vznikly dv nejdíve publikované Kleistovy povídky, „Zemtesení v Chili" (otištné ." (otištná r. 1807 pod jiným titulem) a „Markýza z O r. 1808), ale také „Zasnoubení v St. Domingu", uveejnné až v posledním Kleistov roce, datuje se asi z doby peddrážanské, a stejn tomu jest s „Nalezencem", jenž rovnž teprve 1811 byl publikován: ba tato novela vykapisce Augusta Lafontainea,
i
—
—
.
.
i
zuje
adu
vnitních znak, jež nutí pokládat 152
ji
za nejstarší
Kleistv pokus o novelistickoii
tNoibii.
Tže
z iiejiiovCj-
šeteni K. (linitliera, pojíinárn tyi povidky: „Naiezence*', „Zasnoubeni", „Zeniteseni". „Markýzu" (v tomto poadu) za nejstarší Kleistovy povidky, jimž vnuji zde slirnujici kapitolu, kdežto analysu Kolilliaase zaazuji isolovanou do iivalu' o básnikovu vývoji pozdejšim. „Der F n d n g" (3, 358 nn.), ani ne dvaeítistránková povídka, má titulního hrdinu v Nicolovi (bez síilistickycli a kotiiposinícli
šícli
i
1
i
dv
krom nho hlavní postavy, ímského obchodníka Antonia Piachiho a jeho ženu Elviru. Dj lokalisován v I^ím, Dubrovníku a Janovu, bez udání asového, patrn jsou mínny pomry soudobé. Pramen povídky znám není, bží as o básníkovu pvodní invenci. Stžejní píjmtMií) a
motiv, jenž uruje jak obsah, tak karakteristiku, jest exnevdk: Nicolo, jejž Antonio Piachi adoptoval ztra-
tremní
vli
nmu
své vlastní dít z prvého manželství, odšeredným darebáctvím; pouští uzdu své lehkomyslnosti, usiluje o est Antoniovy mladé manželky, hnusným podvodem chce na ní vymámiti dkaz lásky, a jsa od pstouna pistižen, vyhání ho z domu, jenž se stal jeho majetkem; Antonio, pohbiv svou manželku, vykoná tiv k
plácí dobrodiní
na nalezenci hrzný akt pomsty, ba ani na popravišti, kam ho vedou pro spáchanou vraždu, jeho nenávist není ukojena.
zaátku do konce novelou Zloba a špatnost ovládají vlastní dj, jehož konec zasvcen je citm mstitelským, a jediná povaha passivní Elviry dodává drastické tragice jakési smiliJest tudíž „Nalezenec" od
náruživostí.
vosti.
„Nevdk svtem
vládne", ta moudrost jest pointou,
ovšem že nevyslovenou, Kleistovy prvotiny,
jež, jak u je-
autora pirozeno, morálku siln nenanáší, nýbrž spíše si libuje v ironickém zahrocení motiv: otec pijme cizího hocha, nakaženého morem, a od nho se infikuje jeho
jího
nho
mravní nákaza se vplíží do jeho rovzduch, hrozí zachvátit jeho cudnou ženu, jež umírá leknutím a hnusem, až posléze sám šlechetný pstoun se mní v krvavou bestii. Karakteristika nevdného nalezence doplnna dvma rysy: náklonností ke krásnému pohlaví (zvlášt k biskupov souložnici) a vyvlastní syn,
od
diny, otráví
její
153
hledáváním styk s intrikánskými knžími, ímž obojím do povídky se dostávají akcenty protiklerikální. Na druhé stran Antoniova povaha líena zprvu sympaticky jakožto povaha písného karatele, ímž závrená jeho metamorfosa tím více pekvapuje silným dramatickým efektem.
Djová
zápletka je ledabylá. Nástrahy, jež nalezenec strojí krásné Elvie, zakládají se na podobnosti, blíže nezdvodnné, protože ryze, ba zázran náhodné. Nicolo má
trojí
podobnost se
fysickou podobnost
zemelým Elviiným vzrstu
ženichem:
pedn
a tváe, dále podobnost kroje,
se náhodou pestrojí do janovského kostýmu, do tetice pak podobnost jména, ježto z „Nicolo" pesmykou písmen, tedy „logogryfem", dá se utvoiti „Colino", jakž se zemelý rytí nazýval. Tragedie vášn; cit pomstychtivosti; motiv náhody: to jsou ti znaky, jež jsme konstatovali též pro „Schroffen-
alespo když
steinské" a jež tudíž jsou
spolený prvému Kleistovu dra-
matu a pravdpodobn prvé jeho povídce.
Zdali z toho
plyne též, že koncepce „Nalezence" se datuje již z doby „Schroffensteinských", je sporná otázka, k níž neodpovídám kladn. Nebo motivy jiných dramat mají v novele obdobu; tak pedevším vnjší námt „Quiskarda", mor, zachycen hned v partii vstupní; za dležitjší pokládám i
analogie k „Amfitryonovi". Pedevším piznává se autor, jenž ani v dopisech nemluvíval o literatue a etb, k mocnému slovesnému popudu, karakterisuje svého nalezence
v momentu, kdy vyhání pstouna, slovy
(p.
374) „eines
Tartliffe vollig wurdig", vzpomínaje tedy nápadn podobné scény z Molirea („Tartuffe" V 4), jemuž vzdával hold pepracováním „Amfitryona". Také konflikt Kleistovy Alkmeny zejm se opakuje na Elvie. K ní vplíží se v podob jejího milence muž, jenž zakouší pi pohledu na
dvojníkovu podobu (p. 367) duševní zmatek, a Elvira, pekvapena, s poátku alespo nerozeznává mezi milencem a podvodníkem, tak jako Alkmene nevdla, v í jest objetí; onen Kleistovský motiv pak zámny písmeny A a I jest zde variován nemén kuriosní híkou jmen a písmen. Pipojím-li, že také fysiognomické pozorování (p. 372 „unter einem hásslichen Zucken der Oberlippe") pipomíná dva analogické postehy doby královecké (4, 77 a Ulysses 154
v „Perithesilei"), smím snad „Nalezciice" jakožto prvý pokus novelistický jistým právem reklamovati pro ita KS05-6, t. j. pro onu dobu, kdy Kleist, vy stoná v se z pílišné desilluse, pomalu se vracel k poesii a kdy, neodvažuje se ješt na velký plán dramatický, pepracovával francouzské vzory a poínal svou innost novelistickou.
Mladistvé a nezralé ješt jest v „Nalezenci" leccos, poínaje komposicí, technikou a stilem. Prozrazuje se sice bystrý pozorovatel na p. mimickými a fysiognoniickými poznámkami v exposici
Haare
(p.
360, zv!. „scliwarze
von der Stirn herbeschattend, das, ernst und klug, seine Mienen niemals veránderte"), hlásí se k slovu mistr epické zkratky a objektivnosti zvi. ku konci (p. 375): „durch
ab,
liingen iinn, in schlichten Spitzen,
ein
Qesiclit
Schmerz gereizt, ging er, das Dekret in das Haus, und stark, wie die Wut ihn machte, warf er den von Nátur schwácheren Nicolo nieder und driickte ihm das Qehirn an der Wand ein"; vrcholu dostupuje následující situace, kterak vrah své obti cpe dekret do úst, a velké závrené tableau, kterak pod šibenicí tikrát po sob odpírá pijmout oltání svátost, lakonismus diesen doppelten
der Tasche,
in
i
vty, pi níž („kein Priester begleitete ihn .") vzpomínám závru Qoethova „Werthera". Zaátenické, poslední
.
.
ba tradiní a s pozdní Kleistovou novelistikou nesrovnatelné jest však moralistické a ekl bych prostoece subjektivní vmšování se autora do epického vypravování, projevy lítosti nad chováním osob, poznámky peinoudelé a mentorující
„(glaubte),
dass
seine Enthaltsamkeit auf
diesem gefáhrlichen Felde nicht eben gross war" (361); „unter zwei Obein das kleinere" (362); „Vorfall, bedauernswurdig an sich" (364); „Beschámung, Wollust und
Rache vereinigten
sich jetzt,
worden
um
die abscheulichste Tat,
auszubriiten" (372); „im Scharfsinn seiner schándlichen Leidenschaft" (373); „die Nemesis, die dem Frevel auf dem Fusse folgt" (373); „siegte die
die je veriJbt
Boshei'
(375) a p.
ist,
—
„Die Verlobung in St. Domingo" uvádí do soudobých konflikt v exotickém prostedí, totiž do boj mezi ernochy a blochy na stedoamerickém ostrovu. Pro155
sted politických rozbroj a nenávisti rag odehrává se smutná milostná episoda Švýcara Gustava von der Ried a mesticky Toni. Gustav, odlouiv se od své rodiny, prchající
msta
z hlavního
ostrovního, zabloudí k obydlí, jehož pán,
zuivý negr Congo Hoango, je nepítomen; telkj' domu, mulatka Babekan s dcerou Toni,
dv
obyva-
strojí cizinci
záhubu. Toni však, jejímž úkolem bylo, poloviním vzdáváním se a odpíráním posledního dkazu lásky dráždit ho a upoutat, vzplane k láskou, oddá se mu zcela a touží ho zachránit; proto, zpozorovavši, že se zlý negr navrátil, piváže spícího Gustava silnými motouzy k loži, aby se nezdála být jeho spoluvinicí a tím spíš mohla jemu i jeho rodin pomoci; pivolá tudíž Gustavovy píbuzné, již táboí nedaleko, a zpsobí, že Congo Hoango je od nich pemožen. Ale Gustav, sotva byl odvázán, v mylném domnní, že ho milenka zradila, nevykávaje vysvtlení, ji skolí ranou
nmu
z bambitky
a,
poznav svj nevdk, uiní konec též svému
životu.
Ani toto vypravování neopírá se o
cizí
pedlohu,
a-
pravdpodobn znal z rzných pramen historii haitské revoluce. Ve francouzském zajetí roku 1807 ml píležitost pem3^šlet o vzpoue ernoch, nebo jejich koli Kleist
náelník Toussaint L'Ouverture po své porážce na Haiti byl uvržen do téhož žaláe ve Fort Joux a zemel tam tyi léta ped pobytem Kleistovým. Není však jisto, byla-Ii tehdy Kleistova novela již hotova; pozdji asi nevznikla, ježto ve své patriotické period nebyl by Kleist opomenul, ve smyslu anglických historik vmísiti do svého vypravování tendenci protifrancouzskou. Ježto v poslední (p. 353) udává se, že r. 1807 poblíže švýcarského Rigi bylo ješt vidt Gustavv náhrobek, je vlastn udán terminus a quo: pravdpodobn práv onoho roku novela byla dopsána. Je však takka jisto, že její koncepce spadá do dívjší doby, patrn do dn, kdy básníkovi byl v dobré pamti jeho švýcarský pobyt, ne-li do doby tohoto pobytu samotná (jména jiné narážky jsou zbarveny švýcarsky), pomr prvé koncepce a definitivního zpracování utváí se tudíž pibližn stejn jako u „Rozbitého džbánu", rovnž poatého ve S^výcarsku a pipraveného k tisku v dob francouzského zajetí.
vt
i
156
Váše
nenávisti, jež udávala jeden ze základních
ton
alespo v prvýcli partiích, tž v „Zasnoubení na St. Domingu", ryze individuální pomstychtivost je tu však nahrazena záští plemennou. Congo „Nalezence",
dominuje,
Hoango, jenž zasteHl svého pána a dobrodince, jest do jisté míry opakovaný Nicolo, jehož náruživost však uvádí v systém. Stará Babekan, která v mládí byla zmrzaena trestem surových bloch, jest rovnž zástupkyní démonické nenávisti, nejzejmji ilustrované drobnou episodou o dívce, morem nakažené a objímající blocha, by jím rozšíila nákazu v nenávidném plemeni (p. 325). Ješt jeden rys je spolený Kleistov druhé novele s pedcházející, totiž motiv zázrané a náhodné podobnosti; konstatuje ji Gustav (p. 327) mezi Toni a svou mrtvou nevstou, která se kdysi za nho obtovala. Jinak celou atmosférou a intencemi psychologickými odlišuje se „Zasnoubení" naprosto od pokusu dívjšího. Nebo co v „Nalezenci" bylo spíš episodicky vloženo a zabarveno vdí karakteristikou zloby a nenávisti, zde jest v ryzí a isté form, nezasaženo ve své hlavní partii vkolní atmosférou krevního nepátelství.
Mluvím
o fabuli erotické.
Prosted nepátelství
Otokar a Anežka v pohoí, tak
idylla milostná: tak jako
zde Gustav a Toni v komrce, zapomínajíce na vztek a nenávist ostatního svta. A jako Anežka se bála zprvu, že ji milenec chce otráviti vodou, již jí naerpal, a po té mu zplna (III 1 „O wár es Gift, und konnt ich mit dir sterben!''), tak zde milenec vyznává (p. 322): „Hátte ich dir ins Auge sehen konnen. aus einem so hátte ich vergifteten Becher mit dir trinken wollen." Stálému stídání a podezení platí autorv zájem psychologický, a pevaha tohoto „erného neduhu"' tvoí katastrofu povídky, zde zas ironicky zbarvenou, ježto omyl zvítzí a skutená zachránkyn jest pokládána za nástroj zkázy. Tragikomické akcenty z konce „Schrofíensteinských" vyznívají z dje, teba že básník tentokrát na stejné tony uhodit nechtl; skurrilní výkik arodjky Voršily „wenn ihr euch totschlagt, ist es ein Versehn", jakoby
uví
.
.
.
.
.
dvry i
zazníval též nad touto náhodnou katastrofou, jež se zrodila z
omylu a nedorozumní. Plné s.vtlo koncentruje
tragiku,
nebo
k
ní
pece smuje 157
celá fabule.
Kleist na
Vždy
s
po-
se zanáší plánem zrádcovským a teGoethova „bajadera" prve láskou se oistí a povznese udává se tu za psychologickou paralelu. Proto jen se vplétá episoda o pomst nakažené dívky do vypravování, by Gustav mohl se Toni zeptat, prolepticky naznauje své konené podezení, „ob sie wohl einer solchen Tat fáhig wáre?" (325); v následujícím: „Nein! sagte Toni, indem sie verwirrt vor sich niedersah", zachycena je zase zmatenost ženského citu; vlastní tragedie citu odehrává se ovšem v nitru Gustavov. Nebo Toni vzroste tak, že u ní není rozpolcení, nýbrž že se oddává tlem duší jedinému muži, obtujíc se jedinému cíli. Není u ní boje ani pochyb ani rozvratu, nýbrž podléhá prost, bez odporu, zklamána ve svém nejlepším citu, vydechuje duši se slovy (351), která zhušfují její sudbu: „Ach, du háttest mír nicht mifitrauen sollen!" Muka, jež prožívá Gustav ped tím i po té, jsou horší. Když ho zbaví pout, je jakoby bez sebe: pólo vzpímen na loži, tiskne svým bratrancm pívtiv ruku, ostatn je tich a roztržit, zdvihá jen pravici a te si jí elo „s nevyslovitelným výrazem hoe". Tím prudcí a instinktivnjší reakce nastane, když shlédne domnlou zrádkyni, v níž, jak se domnívá, se zklamal, jíž promarnil a vyplýtval svou lásku. „Vztekle skípaje zuby", na ni vystelí, odhodí zbra a ješt nohou zastihne milenino tlo, laje jí a klesne zpt na lože. Stejn náhlý je pechod k lítosti: zbledne; poklekne k umírající; opakuje mechanicky její slova „ich hátte dir nicht mifitrauen sollen" a lebku si prožene kulí
átku vskutku Toni
—
i
pistole.
Tak velice soustedil Kleist svou pozornost na rozpor lásky a nedvry obou vdích postav, že zanedbával dležité souásti novely. Nejen že motivace djová v lecems pokulhává, též karakteristika Gustava je tak jednostranná, že takka hranií s nedobrovolnou komikou, zvi. na místech, kde zapomíná, že vlastn pišel, aby se postaral o záchranu své rodiny. Ukvapený a konvenní zdá se mi sladký konec s konduktem pohebním a obligátními slzami, beze zvláštní karakteristiky a živosti jsou repro-
dukovány rozmluvy jednajících osob, zvi. stará Babekan (na p. p. 323) mluví spisovnou eí („Sein ehrgeiziges und aufstrebendes Qemiit gefiel sich 158
in
dem
Kreis biirgerlicher
Tíiti^^keit niclit"), asi tak, jak filosofují
postavy Oocthových
novel; horší jsou rziió seutiiiictitáluosti: na stacuiuu ruku prší déšf polibk dojatého Gustava; hlásí se šlechetné
ozvuky
z Schiilerovy
ballady Hiir^^scliaft (329
n.);
Toiii,
poloviní barbarka a nevstka, mluví s inoralistickýni pathosem: „Die Unmenschlichkeiten, an denen ihr mich teilzunelimen zwingt, emporten langst mein innerstes Oeflilil" (3.1^), a oddání se dívky naznauje se opisem, jaký bychom ekali spíše v módní a všední literatue nežli v novclistice Kleistov (330): „Was weiter ertalgte, brauchen wir nicht zu melden, weil es jeder, der an diese Stelle kommt, von seibst liest." Takovéto a podobné floskule kazí psychologicky zajímavou novelu, jež v dramatickém zpracování Kornerovu stala se ovšem ješt konvennjší a jež ostatn snad zanechala stopu též v novelistice severonmeckého Th, Storma. Tím výše stojí novela „Das Erdbeben in Chil i", jež, prvá ze všech, vyšla tiskem v záí 1807. Pvodní titul, „Jeronimo und Josephe", stavl do popedí zápletku milostnou; správnjší název definitivní sám sebou již naznauje, že zde bží o víc než o individuální osud dvou lidí, že dj se rýsuje na mohutném pozadí, jehož hrza jest dána vzpourou živl samých. Skuten, mohla by se tato povídka, obdobou k pedchozí, nazývati „Die Verlobung in Chili": ale co v historce o Gustavovi a Toni bylo akcentováno výlun, to zde jest pojato v obecnjším, lidštjším a vtším vztahu, a kdežto tam doprovodné události, jako boj Negr s Evropany, pro centrální fabuli pozbývají takka zájmu (vždy Toni není ernoška, nýbrž smíšenka!), líí autor lásku Jeronimovu k Josef a závrenou katastrofu s neustálým zetelem na otásající událost elementární. Dokázati se arci nedá asová priorita „Zasnoubení" tato
—
i
ped „Zemtesením",
za to priorita
„Zemtesení" ped
„Zasnoubením" co do hodnoty zdá se mi býti zajištna decelou technikou. taily komposiními stilistickými, jakož Sedmnáct stránek „Zemtesení" má proti jedenatyiceti stránkám „Zasnoubení" výhodu koncisnosti a soustedi
nosti,
samou
krom
i
pedcházející vlastnímu dji je s povídkou tudíž obratnji, slouena mnohem nenápadnji, toho „ Zemtesení" má pravé kvality epické.
fabule
159
kdežto „Zasnoubení" stálo ješt na rozhraní mezi novelou a dramatem; bylo by tžko, „Zemtesení v Chille" pevésti celé ve formu dialogu, ježto nkteré jeho prvky, a to snad nejlepší, mají pi všem dynamickém naptí píliš zjevné známky umní fabulaního.
Domácí uitel Jeronimo Rugera miloval dceru svého dou Josefu Asteron, a když byla dána do klá-
patrona,
podailo se mu dostati se k ní a svést ji. O slavnosti božího tla porodila Josefa dít a byla od arcibiskupa odsouzena k smrti v plamenech, její svdce pak uvržen do žaláe. Práv v tom okamžiku, kdy Josefa vedena jest k hranici a Jeronimo, dovdv se o tom, ve vzení chystá se obsit, stane se msto Santiago obtí dsného zemtesení. Mezi adou uprchlík, již se zachránili z rozvalin, jsou též oba milenci a naleznou se po delším bloudní, ba Josef se podailo, by zachránila též své nemluvn. Jakoby Hdskost a nelidskost byly vzburcovány pírodním neštstím, štera,
dochází milostná dvojice útoišt u ostatních zachránzatím co mezi jinými obyvateli rozpoutaly ných se vášn, krádež, loupež a vztek. Jeronimo s Josefou cítí se tak bezpeni, že upustí od plánu vysthovaleckého, ba pipojí se se vznešenými páteli k pouti do kostela, jenž jediný byl ušeten pohromy a v nmž má být slavena d-
mšan,
kovná mše. Mnich dominikán káže strhujícími slovy, vyzemtesení za trest od boha seslaný, oznaí smilstvo, spáchané Jeronimem v klášterní zahrad, za vlastní píinu neštstí. Rozkacený lid, zoiv milence v kostele, kládá
vrhne se na n, ubije je a s nimi cizí dít, jež bylo pokládáno za jejich, ježto Josefa je nesla na rukou: ve skutenosti však jejich dít vyvázne bez pohromy, a rodie hocha
omylem
zabitého
pijmou
je
za své.
Kleistova novela kontrastuje bezmocnou chabost lovka s ohromujícím výjevem pírodním, dává však lidem
nicmén
vcházeti s pemáhající tou silou ve zvláštní vztah; znázoruje, kterak smrtelníci zasahují do dní elementárního, domnívajíce se, že bylo sesláno v odplatu za jejich skutky a dobíjejíce to, eho píroda ušetila. Hrzná povra krátkozrakých lidí anthropomorfuje nadlidské mocnosti a slepému osudu piítá starosti o híchy lidské. Tak
160
jako dle staroeckého
iii\tliii
mor
byl seslán na zástupy
knze anebo pro zloin Oidipv, mythus kesanský iní „híchy" odpovdny
pro urážku Apollonova tak morální
za živelní katastrofu. Jen vnjší podobnost spojuje tudíž „Zemtesení" s „Ouiskardem": zde tam zasáhne do lidského konání nelidská hrza, v „Ouiskardovi" však nebylo i
mil
vinníka, nýbrž hrdina
své slabší
síly s
nebží
protivníkem, kdežto zde, v novele,
démonickým
o odpor proti
nadpirozenému, nýbrž o jakési znehodnocující jeho vysvtlování. Jakoby autor „Schroffensteinských" chtl zno-
vi
vu sesmšnit lidskou nemohoucnost zbsilému fátu. osud sám a v tom tkví krvavá Ale ironie byl milostivjší nežli fanatisovaná „zbožnost" lidu. Vzpomínáme-Ii pi posledním obratu „Zemtesení" na základní motiv „Nalezence" (cizí dít adoptováno místo vlastního, jež k vli nmu zahynulo), jsme si vdomi, jak tímto rysem zvyšuje se a ztrpuje se pessimisticky ironická filosofie, jež pro-
—
—
i
stupuje celou novelou: leda že die
Kinder verglich
.
.,
sich freuen") poskytují
so
war
závrená
slova („wenn er
es ihm fast, als
útšnjší
miiss
er
a smílivjší vyhlídku do
Také silnou protiklerikální tendencí pipíná se „Zemtesení" k ..Nalezenci", ale zdrazniti nutno, že Kleist povrhoval laciným prostedkem parodovat kato-
budoucnosti.
práv tím, že nenanáší a nerozkikuje svého úmyslu, že dodává líení bohoslužby vší mohutnosti a veleby, že oba milence pojímá za pokorn vící kesany, získává mohutnjšího úinu a tím osteji kontrastuje bestiálnost davu, zaslepeného povrou, s nebezpeenstvím, v nmž se octla celá obec vících. S dobe vypoítanou intencí mluví (p. 304) o píkladech „ímské ctnosti", jež se vzmohla pod dojmem zemtesení, naznauje, že spolené neštstí všechny spojilo v jednu družnou rodinu, že v nejhrznjších okamžicích lidský duch puel a klíil, podoben jsa krásné kvtin: ekali bychom, že zloba živl lovka zušlechtí; zatím ho jen dráždí k neslýÚvahy o zemtesení a jeho morálních chané ukrutnosti.
lický ritus a klérus:
—
úincích nebyly jen Kleistovým vlastnictvím. R. 1755 byla mysl celé Evropy zburcována katastrofou Lissabonskou, básníky také Kant vjíž mimo Voltairea a jiné filosofy i
noval svou pozornost, nadhazuje, že podobný sujet by se H.
v. Kleibt
a jeho dflo.
161
11
poetickému zpracování. Vypravování o zemtekvtna 1647), jež tvoí podklad Kleistova dje, bylo autorovi piblíženo as zájmem o aktuálnjší událost, „pramene" však pro historku Jeronima a Josefy nalézti se nepodailo. Na zaátku novely vyten nejúinnjší moment, a ježto v povídce samé, po exposici, mluví ješt jednou, se o není toto úmyslné akcentování napínavé situace bez jisté sensanosti: Jeronimo Rugera v okamžiku, kdy nastalo zemtesení, práv chtl se v žalái obsit. Na to následuje vylíení dívjšího pomru milostného, a proto na konci druhé stránky (p. 296) nutno na poátek novely výslovn poukázati, což nepsobí píznivým dojmem: „Eben stand er, wie schon gesagt, an einem Wandpfeiler, und befestigte ." Za to další partie jest provedena den Strick s velkým umním vypravovatelským, k nmuž ostatn se pojí kromobyejná ps^^chologie. Po suggestivním znázornní sesouvajících se budov a ubíjených obyvatel, vypravuje se, že Jeronimo, uprchnuv z msta a vystoupiv na pahorek, padl do mdlob. Po tvrthodinné mdlob procitne a na pólo se vzpímí. „Er befúhlte sich Stirn und Brust, unwissend, was er aus seinem Zustande machen solíte, und ein unságliches WonnegefiJhl ergriff ihn, als ein Westwind, vom Meere her, sein wiederkehrendes Leben anwehte, und sein Auge sich nach allen Richtungen uber die blúhende Qegend von St. Jago hinwandte" (p. 298). Živelní pohromou tedy byly z jeho duše vytlaeny všechny ostatní pedstavy, jen pud sebezachování byl oživen, a te, když procitá z mrákot a instinktivním pohybem rukou se pesvdí, že žije, vzmáhá se v vdnost, že nebylo mu zahynouti: „Er senkie sich so tief, dass seine Stirn den Boden berúhrte, Gott fiir seine wunderbare Rettung zu danken;... (er) weinte vor Lust, dass er sich des lieblichen Lebens. voli bunter Erscheinungen, noch erfreue." Zapomnl na vše, co pedcházelo, na útrapy a hrzy. Kleistovy postavy nkdy poslouchají zákona jakési duševní neprostupnosti, nejsouce s to pojmouti v své nitro více nežli jediný cit a jedinou pedstavu; vyplývá z toho leckdy zaslepenost, blížící se až neschopnosti správn kombinovat tak bylo tomu na p. pi Gustavovi v. d. Ried, jenž. nevykav, až bude zahodil k
sení chilském (13.
nm
.
.
nm
—
162
žehnán zatvrzelý jeho blud, nepedloženo a ukvapen skolil milenku; jindy bývá následkem pílišné zaujatosti jediným
vzpomínkový život je takka úpln vyhlazen: v situacích, To u Kleista hojných a oblíbených, jež následují po procitám' z mrákot: tak Sylvestr Schroffenstein, citem, že zvi.
silný muž, z leknutí omdlel a potom si pipadal, vstupoval do nového života, tak Jeronimo RuRcra, nuv z krajního nebezpeenství. Teprve pohled na jejž dostal od milenky, rázem ho vytrhne ze
jakoby vyvázprsten,
zaaro-
mu
reminiscence na Josefu, na žalá, na dubytost, jež vládne nad nebesy, zdá se mu být strašlivou. Ale sotva se shledal s pohešovanou ženou, zmní se mu celý svt. S moudrou vání, vrátí se nící
zvony a na sebevražedný úmysl;
ekonomiností uskrovuje básník výlevy erotické na nej(p. 299): „Mít welcher
menší míru, spokojuje se exklamací Seligkeit
umarmten
Wunder des Himmels
sie. sich,
die
Ungliicklichen, die
gerettet hatte!",
ein
vmšuje však pece
krátkou lyrickou passáž, sáhaje k prostedku, jehož užíval co nejmí ve své novelistice: „Indessen war die schonste Nacht herabgestiegen, voli wundermilden Huftes, so silberglánzend und still, wie nur ein Dichter davon tráumen mag...; die Nachtigall flotete im Wipfel ihr wollústiges Lied" (p. 301). Milostná idy Ha je snad úmysln legendárn zbarvena dle biblických obraz: „Hier liess sich Jeronimo am Stamme nieder, und Josephe in seinem, Philipp in Josephens Schoss, sassen sie, von seinem Mantel bedeckt, und ruhten", jakož vbec jak pomr Jeronýmv k Josef tak jejich karaktery jsou, zdá se, povýšeny k typické platnosti dvou mladých milenc, bez ostrých, osobn karakterisujících
Co
známek.
následuje, je tvrdá, písná,
pedmtná
epika.
Zvláš
velká lidová scéna, v níž milenci naleznou smrt, vyniká trefnými postehy, teba že autor si neodpírá zdrazovati svou úast s nešastníky a hrdiny a svj odpor proti fanatickým štvám (p. 311 „Fernando, dieser gottliche Held", „sieben Bluthunde lagen tot vor ihm, der F.irst der
Pádné a nesatanischen Rotte selbst war verwundet"). milosrdné vylíení vzpoury davu, stupující se úastí Jeronimova otce, je dokladem vysplého Kleistova realismu, a spolu jakoby illustrací scény, jež ve Schroffensteinských 163
ir
byla jenom naznaena: scény též jméno!) na
totiž,
hradním nádvoí
„DieMarquisevon O
ubil .
.
kterak Jeronýma (torozvášnný dav. .", tištná v únorovém
—
ísle Phoba z r. 1808, vzbudila svého asu boui nevole u prudních tenáek, proti nimž se Kleist ohradil adou kousavých epigram (4, 21 n.): dnes právem spatuje se v této novele vrchol Kleistovy tvorby epické; spor o ní trvá v jiném smyslu dále, ježto vykladai nezaujímají svorného stanoviska k rozvtveným problémm jak thematu, tak psychologie. Souhlasím s vtšinou badatel, hledám v „Markýze" vážný, až tragický podklad, jenž vyniká zvláš srovnáním s jinými Kleistovskými sujety, ale také zde konstatuji dslednou ironii a tuším, že leckterý detail byl autorem naznaen s polokomickou intencí, proež celkový ráz povídky zdá se mi odpovídati pedstav o „tragikomedii" a již proto vykazovati nejednu analogii ." jest o nco s „Amfitryonem". „Die Marquise von O delší než „Die Verlobung in St. Domingo" (má 46 stránek); jednotným tonem a stilistickou kvalitou, technickými finessami a bystrozrakem psychologickým pevyšuje všechny dosavadní Kleistovy pokusy novelistické. Scénou je severní Itálie za vpádu ruského vojska, patrn tedy za souasných válek napoleonských. Plukovník .
z
Q
.
.
hájí
.
.
v ele malé posádky svou citadellu proti Plukovníkova dcera, ovdovlá marmatka dvou dtí, v nastalém zmatku omdlí
silnjšímu nepíteli.
kýza z O a v bezvdomí .
.
.,
znásilní ruský hrab z F ji jenž ji bezprostedn ped tím vyrval z rukou své surové soldatesky. Njakou dobu po té pekvapí ruský hrab italskou rodinu náhlou žádostí, by markýza se stala jeho chotí; je nešasten, že neobdrží ihned bezpodmíneného svolení, a je znovu nucen jíti za svým válenicko-diplomatickým posláním. Zatím však markýza se neklamn pesvdí, že jest v požehnaném stavu. Písahá rodim, ,
.
.,
že jest nevinna, otec však ji zapudí, a dcera, uchýlivši se na své vdovské sídlo, trápena starostmi o budoucnost svého dcka, k podivnému kroku: pihlásil
její
svdce,
stane jeho chotí.
zlým svdomím, odhodlá se inserátem v novinách vybízí, by se
nikoli
a slibuje,
by
164
kdokoli, že se dojde k rodinnému
to byl
Psobením matiným
smíru, a v ustanovenou hodinu dostaví se, ped tím v novinách, hrab z F
siv se
.
odpustila,
padá markýza do mdlob,
ním k oltái, a trvá dlouho, než podvod.
s
V
„Nalezenci", „Zasnoubení",
.
anonymn .
ohlá-
Místo, by
mu
ien z donucení jde
mu promine
jeho šeredný
„Zemtesení"
šel Kleist,
jak se zdá, pokud invence a fabule se týká, svou vlastní ." cestou, neznaje se k pedchdcm. „Markýza z O .
naproti
tomu erpá
z bohaté a
perzn
.
modifikované tra-
tžko udati, kterou z etných pedloh na mysli. Motiv, o njž se sdílí s veljiných zpracovatel, jest: mladá žena (vdova
dice novelistické, a Kleist
asi
ml
kou adou nebo dívka) sama sob nevdomá (v opilství, somnambulismu, ve mdlobách i zdánliv mrtva) jest svedena a oplodnna, po devíti msících se setká se svým svdcem, jenž ji pojme za ženu, piznav se k otcovství dítte. V drastické anekdot vypravoval velký francouzský essaiista 16. století, Michel Montaigne, o selce zpité vínem a znásilnné dlníkem, jenž ji nalezl „endormie si profondement prez de son foyer, et si indecemment, qu'il s'en estoit peu servir sans resveiller" a jenž se piznal ke skutku, slyšev v kostele s kazatelny prohlášení ducliovního, že vdova hledá svého svdce. V oblíbené sbírce „Les cent nouvelles nouvelles" z r. 1735 vypravovala Madame de Qomez historku „L"amant rival et confident de lui mesme", o dívce, jež ležíc na márách, byla svedena, pak oživši a nepoznána, setkala se se svým svdcem, zasnoubila se s ním a byla od nho pro thotenství jím zavinné podezírána z nevry. V Tieckovu románu o Williamu Lovellu jest episoda, kterak zlotilý titulní hrdina matkou uiní dívku, jež omdlela za požárního poplachu, byvši z hoícího domu vynesena od svého nešlechetného milence, tedy zachránna od svého škdce. Každá z tchto povídek má nkteré nápadné podobnosti s Kleistovou „Markýzou", jíž novelistická tradice nijak není u konce: u E. T. A. Hoffmanna, u O. Ludwiga, u Balzaca a j. opakuje se prastarý svdnický motiv. Neznal se nevíme. Kterak autor pišel k námtu, vbec k inspiraci literární, nýbrž vzbuzoval zdání, jakoby vypravoval podle skutené události: v obsahu Phóba
pidává k
titulu:
„nacii einer
165
wahren Begebenheit, deren
vom Norden
nach dem Siiden verlegt wordcn". Zdá se, že to je pouze obvyklý novelistv tah, zvláš u Kleista oblíbený, by dodal vypravování více pravdpodobnosti a piblížil je historickému referátu. Ale už svou fabuli transponoval ze severu na jih ili nic, jisto jest,
Schauplatz
a
že o italský kolorit se sedláci „Rozbitého
ploché
valn
nestaral.
Tak jako nizozemští
džbánu" ve skutenosti jsou obyvateli
marky braniborské s jejich drsností a „Markýzy" jest, jak
vími, tak italská šlechta
pozorována danta z
O
z .
.
.
jejich úslo-
se zdá, od-
kruh autorovi nejbližších, rodina komanmá patrn model v njaké známé rodin
zemanské, plné rodinných ohled a starostí, jakými Kleist sám trpíval, štván jsa „eryniemi lásky", ohledy a nároky svých píbuzných. Geografie a vlastní jména rodná neudávají pražádné stopy, ježto Kleist, proti zvyku jiných svých novel, msta a osoby vbec urit nepojmenoval, spokojiv se, dle
M
.
.
.,
mody
tenkrát oblíbené, iniciálkami:
,,in
einer bedeutenden Stadt im oberen Italien, Hess die
verwitwete Marquise von O... bekannt machen..."; „Landsitz, den sie bisher bei Y... bewohnt hatte"; „der Obristlieutenant vom t...n „Graf F Krieg"; Jágerkorps" atd. I to slouží stejnému úelu, jímž umlecké dílo má býti pozmnno v historický dokument; hádal bych u Kleista na parodistické vedlejší úmysly, kdyby v nejlepší tehdejší literatue nebyl onen zvyk docela zakoenn; v Goethov „Wertheru" na p. budí autor zdání, že jest jen vydavatelem skuteného denníku, Schillerv „Geister." seher" má podtitul „Aus den Papieren des Grafen von O Jako v „Zemtesení", též v „Markýze" hned první vta zachycuje frapantní moment, mluvíc o novinové zpráv: že markýza „ohne ihr Wissen in andre Umstánde gekommen sei, dass der Vater zu dem Kinde, das sie gebáren wurde, sich melden soUe; und dass sie, aus FamilienTím Riicksichten, entschlossen wáre, ihn zu heiraten." nejprekernjší, pedem, ovšem ulomen je vlastní hrot hned pravd nejnepodobnjší zpráva stojí v ele novely, a tenezbývá nežli smíiti se s ní a ekati, jak dojde k výkladu a k oprávnní jejích pedpoklad, Kleist nechce napínati pozornost toucího nezvyklou látkou, nýbrž svou zajímavou psychologií. Obsah, substrát, dj podává rovnž .
,
.,
.
nám
166
.
hned na poátku beze zvláštního zaujetí a rozhoeni, leferujícínii slovy a jednou aposiopesou: svedení, jemuž „Zasnoubení" vnovalo konvenní opis, v „Markýze" naznauje pausou (p. 251): „Hier traf er, da bald darauf ihre erschrockenen Frauen erschienen, Anstalten, einen
—
Arzt zu rufen".
Samozejm
každý uhodne, co znamená
pomlka, nikdo nepochybuje, kdo Kinde, das sie gebáren wiirde"
—
že je „der Vater zu jen,
dem
ku podivu, úastníci
dje samotného (s jedinou výjimkou hrabte z F „ ovšem) nevdí a pochybují, a nevdí a pochybují tehdy, kdy vše je na dlani, kdy svdce chtj nechtj se piznává svý-m ervenáním se, svou nabídkou, svým spchem a studem. .
.
i
Opakuje a stupuje se technika „Rozbitého džbánu", jehož hlavní vinník, rychtá Adam, ml svdkyni v Evce a stál pod dozorem Lichtovým Walterovým hrab F nemá i
:
.
.
.
svdka
žádného, ježto markýza byla v bezvdomí a kontrolovat ho také nemže nikdo. Tím ovšem jest udán sám sebou jeden ze základních ton Kleistovy ironie. Tento šlechetný hrab z F se již již udává, se takka piznává, a není nikoho, kdo by mu vil; tedy opak rychtáe Adama, jenž popíral svou vinu, když byla na jev. Také jinak chování se hrabte z F ... je pravým opa.
.
.
i
kem ubohého úskoného Adama. Provede hrav a takka své vli zlý svdcovský kousek, o njž se byl vší
proti
jest krásný jako mladý bh má rozkdežto plešatý Adam kulhal. Hrab z F košné vlastnosti naivního temperamentního milovníka, jenž uvykl dámská srdce stékati útokem, jakoby to byly pevnosti (p. 261). Pokládá se za neodolatelného, není však dotrný ani neodbytný, nýbrž psobí mu jen velkou lítost, že nebyl hned na poprvé vyslyšen. Puzen zlým svdomím, vrací se totiž k svedené a milované vdov, ptá se jí, jak se to nejí vede. a doví se, že se cítí trochu chorá, ale že pokládá za nic vážného, „worauf er, mít einer aufflammenden Freude, erwiderte: er auch nicht! und hinzusetzte, ob sie ihn heiraten wolle?" íp. 256). Je proniknut jediným páním, aby smyl své provinní, a dle toho zaizuje celé své chování, jež tím nabývá leckdy prazvláštní tvánosti.
silou
namáhal vesnický pasa;
(p. 256),
.
.
.
zbrklé nabídce dopouští se nové nepedloženosti, vypovídaje pedstaveným poslušnost, jen aby sml zstati po-
Po
167
blíže milované a pimt ji a její rodinu k povoinosti, a dosáhnuv toho, odcestuje. Když se vrátí po delší dob a doví se, že markýza je vyhnána z domu, vynutí si u ní rozmluvu, nepoídí však, nedostane se ani k tomu, by jí psal dopis, „den er jetzt zu schreiben verdammt war" (p. 278); další kdy v urenou hodinu se dostaví, by se jeho výstup, piznal k svému híchu, ukazuje ho znovu v posici šlechetn kajícího se zloince, jemuž nelze nieho zazlívati. „Nur seinem zarten, wiirdigen und vóllig musterhaften Betragen iiberall, wo er mit der Familie in irgend eine Beríihrung kam, hatte er es zu verdanken, dass er, nach der nunmehr erfolgten Entbindung der Qráfin von einem jungen Sohne, zur Taufe desselben eingeladen ward" (p. 293). Že prese svou neobratnost nedlnická a spolu levaka není mínn komicky, vysvítá z vážných akcent, jimiž dodal dstojnosti a vznešenosti. Kleist hrabti z F Je dojemná jeho vrná láska, tak jako pkná byla jeho galantnost, s níž dámu ochránil od dotrnosti svých vojín: .
.
.
rann v bitv a mín, že mu nastává smrt, klesal s Juliettiným jménem na rtech (p. 254), rodin markýzin sám podává svou karakteristiku (p. 258), že prý spáchal jediný niemný skutek, o nmž však svt neví, a toto provinní naznauje pekrásným symbolem (p. 263): že prý, leže v horece a stále mysle na markýzu, zamoval její obraz „s pedstavou labuti, kterou v mládí vídal na strýcov statku; že prý m.u zvláš jedna vzpomínka byla dojemná, totiž, jak jednou onu labu poházel blátem, naež se tiše ." vynoila z vln vede si dSrovnání není pehnané. Markýza z O stojn a cudn jako labu poházená špínou a omývající se dotykem istých vln. Oblast, v níž se pokoená žena oišuje, jest její vlastní vdomí. Její tlo svdí proti ní. léka, porodní bába ji usvdují z poklesku, matka vyítá, bratr její krásná duše není kií, otec na ni míí bambitkou si vdoma nejmenšího prohešení a proto, utrpvši píkoí, zdvihá se pojednou, sama se sebou se seznámivši, vlastní rukou z hluboké propasti, do níž ji uvrhl její osud (p. 274) a vnuje se myšlenkám na tvora, jemuž má dáti život. Je jasno, že Kleist se vrací k thematu svého „Amfitryona", ale
potopila a zase istá
.
.
.
.
.
—
pojímá
je
jednodušeji, bez
pímsk 168
bájeslovných: beze
vztahu k mythu o
neposkvrnnni poCcti pudává se nová „Amfitryona" (835 nn.): „Hat niich etwari ein Trauin bei dir verkiiudct, Alkineue? Mast du mich vielleicht ini Schlaf empfaiiKcii, dass du wahiist, du liabest mir die Forderung der Liebe schon entrichtet?" Nescházejí ani slovní ironické odezvy na tyto otázky: tak žertuje matka, uslyševši o divných pedtuchách dceiných (p. 255), „sie wiirde vielleicht den Morpheus gebarcn. und lachte. Morpheus wenigstens, versetzte die Marquise, oder einer der Tráume aus seinem Qefolge, wiirde sein Vater sein; und parafrase
verš
z
scherzte gleichfalis"; tak vysmívá se otec (p. 280):
„O!
zlomysln nevící
unschuldig!
... Sie hat es im „Amfitryonu" soudil Ooethe proslavenými slovy: „Her antike Sinn in Behandlung des Amphitryon ging auf Verwirrung der Sinne, auf den Zwiespalt der Sinne mit der Uberzeugung Der Qegenwártige, Kleist, geht in den Hauptpersonen auf die Verwirrung des Gefiihls hinaus." O „Markýze" platilo by to, co Qoethe zve antickou koncepcí: nebo tentokráte Kleist neznázoroval zmatek cit, nýbrž „zmatek smysl", „rozpor smysl s pesvdením" svár thotného tla s vdomím nevinnosti. V pomru markýzinu k hrabti jest jediný rozhodující moment: miluje ho. Miluje ho od té doby, co ho shlédla poprvé. Ale je píliš jemná, snad píliš dobe vychována, by dala mu to znáti. Nemá hloubky Alkmenina citu, za to
Schlaf getan."
sie
ist
O
.
.
.
—
korrektnjší, taktnjší; není vbec píliš oste indiviobdaena nejedním typickým znakem ženskosti, ženské hrdosti, ženského jemnocitu. Patí k nej-
jest
dualisována, za to
novely, že o markýzin lásce se takka nemluví, ani není naznaována, ba dle scény, kdy na svém vdovském sídle po druhé odmítá nápadníka, neetši ani jeho dopisu, skoro by se zdálo, že jest jí lhostejný.
pvabnjším pointám
vta podává
psychologický klí k jejímu citovému životu: „er wiirde ihr damals (když poznala jeho vinu) nicht wie ein Teufel erschienen sein, wenn er ihr nicht, bei seiner ersten Erscheinung, wie ein Engel vor-
Teprve poslední
gekommen wáre." Na kontrastu andlského
a satanského dojmu basuje se tedy mnící se její vztah k milovanému hrabti. Každému jinému by mohla odpustit provinní, jenom ne tomu, koho 16Q
ho tolik milovala. Také markýza zklamala se ve svém nejsvtjším citu, a svdí leda o ržovjší, smílivjší nálad básníka, jenž jako z fatalismu tak z krajního pessimismu se probíral, že neopakuje
tolik milovala, a to proto, že
i
na její historce stejnou tragiku, již rozvíjel na erotickém vztahu rozarovaného Gustava v „Zasnoubení na St. Domingu". Extrémy, jako v erotice, vládnou též v rodinných konfliktech, pro nž Kleist hledá znázornní co nejdrásavjší, zanechávaje konvence, nedbaje míry, pouštje uzdu své rozcitlivlé vášnivosti. Nkteré scény, jako ta, kde otec pláe a „ve" jako malé dít, jsou až na samé hranici komiky, komické však nejsou. Kleist podal zde dle mého mínní krvavou illustraci svého osobního styku s vlastní rodinou, v nmž, jak dosvduje jeho korespondence, rozhodoval rovnž plá, exaltace, rovnž bylo slyšeti výitky a omluvy a pehnané ujišování vdnosti a lásky. Potebovali mnoho lásky a tak málo mu jí poskytovali jeho nejbližší, a tak rád by se byl u nich ukázal v nejpíznivjším svtle. „Meine teuerste Mutter", „meine angebetete Mutter", „o meine Tochter, o du vortreffliche!", „du Reinere als Engel sind", „so will ich dich auf Hánden tragen", tato úsloví v rozmluv matky s dcerou (p. 285)
nevyplynula nikterak z afektace ani z pathetinosti, nýbrž vyrážena pemocným citem, jenž marn hledá adekvátní výraz. Vrcholu dosáhlo rozrušení rodinné dvma výjevy: jednou, kterak matka pokleká ped dcerou a po té dcera ped matkou, za druhé, kterak otec líbá dceru, skoro scény jsou karakterijako milenec svou vyvolenou. stické pro pemíru Kleistovského sentimentu. Výjev vzájemného poklekání dvou osob ped sebou má do sebe cos: z úmyslného ponižování a pokoování se, pi nmž mimodk vzpomínám titulu Dostojevského románu o uražených a ponížených a vbec slovansky passiviiích ruských lidí, prosících o slitování, o odpuštní, kteí poklekají ze soucitu, tu ped nmou z vdomí híšnosti, z poteby býti milovánu tváí, tu (v„Hokém osudu" Pisemského a vTolstého „Vlád tmy") ped celou obcí, ped níž se kají. V literárním období, jež Kleistovi podávalo nejeden vzor svou pekrvenou sentimentalitou, v dramatice Sturm und Drang totiž. jsou
Ob
—
170
a to v citovaných
již
..Blížencích**
F,
Klingera. iialózátn
ped matním pokleká; se satirickým vedlejším smyslem pojí se totž dvojí gesto v Molireovu Tartuffeovi (lil 6), jenž „á deux genoux" prosí o milost, naež Orgon, „se jetant aussi a genoux, et embrassant Tartuffe", sám jeho prosí za odpuštní. Také druhá situace, mezi otcem a dcerou, je z ásti literárn determinována, zvláš scéna z Rousseauovy vášnivé „Nové Héloísy" pedvádla otce s dcerou v podobném „charmant embarras que la pudeur et Tamour donnent aux amants'*. Slova a posunk patí nerozlun k sob. V tom v novelistice projevuje se rozený dramatik. Schéma povídky jest jednoduché: ta i ona osoba pravila s tím i oním výrazem: anebo: pravila, konajíc ten i onen posunk. Až s únavnou jednotvárností opakuje se konstrukce „sagte. indem", kde vedlejší vtou jakoby mla býti nahrazována uzávorkovaná scénická poznámka dramatu. Vypravovatel zachovává vzácný klid, referuje neosobn, až suše, nedaruje toucímu jediného hnutí svých postav. Co vypravuje, je však krajn vzrušeno a zneklidnno, od poátku do konce vše se potácí v trapném nepokoji, jenž nerobdobnou
situaci
kou, jež zase
(111
2).
že (jueifo padá na zemi
ped
i
opádá jak duši, tak údy jednajících Kdyby výjevy povídky s naprostou vrností byly pedvedeny na jevišti, psobily by její postavy dojmem, ja-
vosní
náruživostí
osob.
koby byly posedlé, v jednom kuse by si sedaly a zvedaly se, lomily by rukama, objímaly a líbaly se, klesaly na zemi, bledly a rudly, prosily by se za prominutí a koktaly by vý-
tyi
dje
—
matka, otec, všichni semo tam zmítáni vzpoudcera, nápadník rou cit, horeka jimi lomcuje, jsou smýkáni po zemi a vydáni v plen lásce a pohnutí. Poítám na 46 stránkách desatero poklekání: hrab kleí ped markýzou, dcera ped matkou otcem, matka ped dcerou, otec ped dcerou; derazy
dík
a obdivu.
— jsou
nositelé
i
vtkrát je zmínka o objetí; jedenáctkrát se líí prudký pláe: všechny hlavní osoby slzí, ba na náek, ba míst nejdojatjším je to pravý koncert hoekujících; osmkráte se mluví o líbání ruky a tváe, a dochází k pravému excessu pocel: „der Vater driickte lange, heisse und lechzende Kiisse. das grosse Auge voli glánzender
ke
171
Tránen, auf ihren Mund: gerade wie ein Verliebter!" Mám-li formulkou vyjáditi stil Kleistovy novely, sáhnu po jeho vlastním srovnám, jímž (p. 262) vystihuje spšný zpsob, kterak uchází se hrab z F ... o markýzinu ruku: „auf Courierpferden gehend". Jedním dechem, bez zastávky, bez perušení, takka bez odstavc jde tempo novely, pes pekážky, pes pravdnepodobnosti, pes„závadná" místa, a dialogické partie jsou absolvovány se stejnou spšnou samozejmostí jako ostatní. Proto as tolik nepímých (jedinený píklad p. 256 n.: obrovská perioda s nemén než trnácti vedlejšími vtami, uvedenými 14 „dass"!); vzbuzuje úctu obdiv, že pi tomto abruptním zpsobu vypravování nejenom nic dležitého není opomenuto, nýbrž všechny osoby jsou živ a v plné svna oi; to neplatí jen o tyech žesti postaveny hlavních postavách, u nichž je to samozejmé, nýbrž o
eí
i
tenám
i
vedlejších, jako o
o
markýzinu ponkud omezeném bratrovi,
suchém lékai, nesnesiteln žvatlavé porodní báb,
hovi Leonardovi atd.
Zpsob
slu-
pak, jímž Kleist osvtluje
svých osob, jest nejlepší impressionismus. adí k sob malé detaily a posuny, a takka pointillistickou manýrou nartne záivý barvitý obraz. Jen zcela zídka vypravuje v reflexivn monologické partii (na p. p. 274), co se v nitru osoby odehrávalo, radji naznauje odraz vnitního pochodu na venek. „Eine ganze Reihe von jungen Russen folgte jetzt noch dem ersten": vyhlídkou na hojné potomstvo koní veselý konec po trapném konfliktu nezní se povídka; zde problém zcela pesvdiv, tak jako v „Amfitryonu" není doešen se vší ethickou rigorosností, nýbrž kodifikuje se tu skepticky kompromissní stanovisko, že nutno se vpraviti do všeho „um der gebrechlichen Welt willen": heroismus „Quiskarda" neplatí pro tyto lidštjší a spoleenštjší tvory, kteí, nepodobni nadlidskému zápasníkovi, v „híku osudu" (281) a neplýtvají silami marným odbojem proti fátu, nýbrž smiují se s tím, eho nelze zmniti (274): „Ihr Verstand, stark genug, in ihrer sonderbaren Lage nicht zu reissen, gab sich ganz unter der grossen, heiligen und unerklárlichen Einrichtung der Welt genitro
i
ví
fangen."
—
172
Zdrazuji dovské
tento
vdomý
sestup
Ind výše
s
^uiiskar-
Snad zde jest dvod, pro Kleist dle Pfuelova sdlení (zaznamenaného Brentanem) pokládal za potupné, že ztroskotav s plánem tragedie, musil sáhnouti po skromnjší form novelistické. Tuto formu ovšem ovládl po poátenickýcli pokusech dokonale. Dal každé ze svých povídek vlastní njakou frapantní událost, pravou to italskou „novella", a jednak románským pedlohám, jednak jeho výbušnému temperamentu nutno as pipoísti, že sujetem jeho prvých vesms exotických novel jest milostné dobrodružství, ba vlastn znásilnní. Odtud pochází jistá brutálnost jeho povídek, patrná zvlášt v „Nafilosofie.
i
ty
podmínná erotickým sujetem
lezenci", brutálnost,
Pro
sekventní psychologií lásky.
vzriist Kleistova
a kon-
umní
mají jeho novely velkou zásluhu, že podporovaly sklon
demonstrovaný již na „Amfitryonu" a „Rozbitém džbánu", sklon k ostrému realismu, k pedmtnému pozorování
svta
i
lidí.
Poznámka. Kleistovým novelám vnuje se ím dále tím vtší pozornost. Monograficky zpracoval Kurt Giinther v lipské dissertaci z r. IQll „Die Entwicklung der novellistischen Kompositionstechnik Kleists bis
zu
položiv základy
Meisterschaft",
„Der Findling
—
die friihste der 1Q09. llQnn.) a
novel v láncích: k chronologii Kleistschen Erzáhlungen'' (Eupho-
8, Erg.-Hft. „Die Konzeption von Kleists Verlobung in St. Domingo" (Euphorion 17. 68 nn.. 313 nn.). Rozcházím se s GiJntherem v chronologických detailech, v psychologickém roz.", jejíž komiku peboru, zvi. ve výkladu ..Die Marquis von O Dležitý barvuie iVossische Zeitung 1911. v píloze k . 580). rozbor Ericha S c h m d t a v 3. svazku souborného vydání a v úvodu K psyk z\láštní edici Kleistových ..Erzáhlungen" (Lipsko 1908i. chologii ..Erdbeben": R o e 1 1 e k e n. p. 80 nn.. k tomu Euphorion K pramenm Euphorion 16. 412 nn. 16, 554 n. K mimice Markýzy a analogiím ..Markvzy" Brahrn. p. 184. R. M. Werner v Seuffertov Vierteljahrsschrift 3. 1890. 483 nn. Paralela s N. Héloísou: Se Erich Schmidt. Richardson, Rousseau. Qoethe (1875). p. 329.
rion.
.
.
~ —
i
—
:
:
—
„Zasnoubením" preceiícvané!; 235 nn. z
(1.
Kórnerovo drama ..Foni" z aStormovu povídku ..Von jenseit srv.
r.
r.
1863—4).
s
..Markýzou"
1812 (Qoethem des Meeres"
Hofímannovu
..Das
—
1817 iv 2. díle ..Nachtstcke in Callots Manier"). ..Unterhaltungen deutscher Ausgewandertcn" jak djem, tak pojetím novely mají pramalý vliv na Kleistovy povídky, ne..Verbrecher aus verlorner valná je spojitost s S c h e r o v ý m Ehre". nesporná však tradice vede ke Kleistovi z bžné literatury novelistické: o Augustu Lafontaineovi a jeho románu ..Klára Pfuelova du Plessis" mluví Kleist v dopisech 5. 179 a 269. zpráva v Brentanovu dopisu, jejž otiskuje Kayka (Kleist und Paralely k ..Nalezenci" a k ..Markýze" die Ron. antik. p. 198).
Gelúbde"
z
r.
Goethovy
i
1
1
—
—
173
v Kleistových povídkách z r. 1811 „Der neuere (gliicklichere) Werther" a „Sonderbare Geschichte, die sich, zu meiner Zeit, in Italien zutrug" Do eštiny peložen ..Nalezenec" Jaroslavou Vob ru(4, 158; 150). bovou a Ant. Veselým v 10. sešit ,,1000 nejkrásnjších novell a povídek (1911); „Zemtesení v ChiU P(rokopem) Mfaxou) v „Besedách asu" r. XIV. (1909), p. 105, 113. 185. U nás na novely Kleistovy drazn upozornil F. X. Salda ve feuilletonu „Národních List" z 31. prosince 1912.
—
174
Penthesilea. Jediným svým originálním pokusem o zpracování antického motivu vkroil Kieist
vdom
mocnjším pánem
Zmiv
na území, jehož nejsvé síly s jinými soupei a vzory, vtrhl básník „Penthesiley" do oblasti eckého nmeckého klassicismu, by závodil s uznanými mistry. i Byv kdysi povzbuzen v hrdých nadjích od výmarského Wielanda, byv oznaen za toho, kdo jest povolán vyplniti mezeru, jež zbyla po Schillerovi a Ooethovi, toužil pekobyl Qoethe.
nejvtšího Výmarana jeho vlastními zbranmi, i aledle slov Míillerova dopisu Ooethovi, chtl „den einzigen Richter gewinnen, auf dessen Urteil es ihm ankomm". Ale literární tragedie mla v záptí tragedii žinati
spo
votní, konflikt Achilla s Penthesileou byl
stovým nepátelstvím
proti Ooethovi,
vystídán
Klei-
nebo
mladší básník od staršího byl odmítnut s nepejícným chladem, jako Qoethv blouznivý Tasso marn se ucházel o uznání diplomata Antonia. Kieist Ooetha dojemn prosil, by pijal „Penthesileu", o níž jist vdl, jak jest negoethovská, protigoethovská: Ooethe zachoval reservu a ignoroval (nevyslovenou) výzvu k literárnímu soupeení. Byly to
zbran nerovné, jimiž by se oba mužové byli mtu sic básn erpající námt z eckého starovku, z mythologie Homerovy a tragik: ale „Taurská Ifigenie", jež „duší hledala zemi Rek", nemá skoro nieho
pec ili.
jen
Zde
i
spoleného s barbarsky vášnivou Penthesileou, a titulní hrdina Qoethova eposu „Achilleis*' jen o jméno a hrdinství se sdílí
s
Kleistovvm Achillem. 175
Oba autoi
závodili se sta-
Curipidem a Homerem, a tato ristejn obma povdomá. Jenom Qoethe by evokoval ecký svt v jeho totalit,
rými básníky, zvlášt valita byla jim
však se
snažil,
s
vdom
studoval archaeologii a literární
historii, „graekdežto Kleist, nestaraje se valn o pedlohy a o dobový karakter, vkládal do antiky s úmyslnou jednostranností své vlastní vášn a strasti. Rzné dv methody pivodily zde tam obdobný úinek, nebo ani Qoethe nevyvolal a vyvolati nemohl antiku historickou, neoživil dobu Perikleovu, nýbrž zobrazoval pod antickými symboly svou moderní duši se svými nmeckými city. Otázku, který z obou „jest antice blíž'', odmítám pedem, neuznávaje pro poesii jedné a nemnné antiky, nýbrž sleduje modifikace starovkého názoru v každé takka novjší epoše
cisoval":
i
básnické,
zdrazuje
rozdíly
individuální
jednotlivých
u
moderních umlc. Harmonické antice Winckelmannov, í^ecku „Laokoonta", ideálu výmarského „pítele umní" Meyera byl Qoethe blíž, o tom není sporu: orgiastické, „dionysovské", romantické antice piblížil se více Kleist, dík své vlastní divoké vášni, jež trpla paradoxním sluováním kontrerních pocit nhy a barbarství. Qoethe svého Euripida zlidšfoval a produševoval, Kleist naopak do fabule, cizí eckému tragikovi, vmísil jednu z nejdravjších euripidovských scén; Qoethe ani tam, kde psal dramata, neodvažoval se, jak se svil Schillerovi, ešiti katastrofu drásav krvavou tragikou, z obavy, by sám sebe nezniil, kterou mu podávaly jeho Kleist stupoval katastrofu, pedlohy, k šílenému paroxysmu; Qoethe zachovával leckdy v dramatu klid epika a smoval k imitaci homerovského stilu, Kleist epické souásti své hry rozložil v draodpov se maticky pointovaný úds, v nmž otázka stídá v bezdechém spchu; Qoethe dával pednost poi
i
i
svátným
tonm mythu
o Ifigenii, idyllickému stesku báje
o Nausikai, polobožskému pathosu Prométheovu, mystice zjevu Pandoina, Kleist bodal svou obraznost takka fysoucitu plnými steny a náky sicky bolestnými a hrzy umírajícího tleraklea, trpícího Fiiokteta (v „Quiskardovi"), i
divokým kikem Amazonek
a
orgiasmem bakchických
dl vrcholvybral nárnt, jenž
slavností v „Penthesilei"; Qoethe vycházel od
né doby
eckého starovku,
Kleist
176
si
zpracováván za
byl
proiHÍšeii
již
rozkladu
poíiiajícílio
icckú
Ironická náhoda tomu chtla, že stejný rok fragitient
Ooethovy
..Achilleis"
a
íra^nnent
celek) Kleistovy „Penthcsile\": onen, klassicisujicího
k()n\
poesie,
prvki' roiiiaiitickýiiii.
smru,
uzel
po té tuhými zá-
(brzy
ukáznný
tento, obsahující
IsiKS
píkrý pro-
klidnému a klassickému pojímání starovku. Není vyloueno, že Kleist za svého výmarského pobytu byl informován o Qoethovu plánu, pak ovšem by jeho vlastní test proti
projekt, tžiti
Achilla do
ze
svta homerovského
stedu
a
postaviti
práv
tragedie, nabyl dráždivé píchuti, pak
volbou námtu byl Kleist vyzýval Qoetlia k souAle je naprosto neznámo, kdj- a ím byl Kleist piveden k svému antickému projektu. S uritostí víme jen, že 31. srpna 1806, tedy po „Amfitryonu" a „Rozbitém džbánu", ml svou báse „unter der Feder" {5, 32S), že tudíž „Penhesilea" je prvá tragedie, k níž se odhodlal po ztroskotání „Roberta Guiskarda". 8. ervna 1807 oznamuje z francouzského zajetí, že práce je „hotova" (5, 340), což asi nebylo tak doslova pravda, ježto seste psával asto optimistitji, než bylo záhodno. Vlastní vypracování
by
již
peení.
básn, zapoaté v Královci, datuje se však
dojista z po-
bytu na Fort Joux a v Chálons-sur-Marne, do Drážan pak pinesl skoro hotovou tragedii, jež do konce roku 1807 byla dopsána úpln, nebo tehdy již mu vzrstala my-
K vnjšímu osudu svého díla nadje praktické; nedoufal sice v brzký úspch scénický, alespo však v dobrý výsledek knih-
šlenka k dalšímu dramatu. upíral upílišené
kupeckého podniku: vždy „Penthesilea" mla vyjíti nákladem nového nakladatelského družstva. „Organický fragment" z tragedie umístil v ele prvého ísla „Phóba" (v lednu 1808) po „Prologu" a vyplnil jím skoro pl sta stránek. Knižní vydání sveno, když projekt nakladatelství „Phonix" selhal, tubinskému J. F. Cottovi, jenž
a
ne práv rád, pevzal dílo, po dotištní prvních sedmi arch, do vlastního nákladu. V ervenci 1808 rozezaplatil 350 tolar hoslány exempláe, ale nakladatel, noráe, byl by prý, dle svdectví Varnhagena von Ense, Dílo vzbudilo jen pracelý náklad nejradji stáhl zpt. však zažilo nkolikeuveejnní po hned malou resonanci, tudíž,
a
H.
v. Kleist
a jeho dílo.
177
12
'
V dubnu 1811 v koncertním sále berrého odmítnutí. línského národního divadla partie Kleistovy tragedie pantomimicky znázorovala známá hereka Henrietta HendelSchiJtzová za souinnosti svého manžela, bývalého jenského professora, a za živé úasti básníka samotného.
Této své pítelkyni z doby drážanské poslal Kleist koncem r. 1807 písemný výlev o své tragedii (5, 358 n.), zmiuje se jak o svých poetických, tak o svých divadelních úmyslech. Dopis, anebo dopisy (nebo bží snad o ti fragmenty rzných psaní), má toto znní: „Dokonil jsem Penthesileu, o níž jsem tehdy, když tak vzpomínáte si? jsem pojal její plán, psal Vám nadšený dopis. A tak ho skuten z lásky sndla, svého Achilla. Zde bylo dílo již dvakráte pedítáno ve spolepokud dovolovala nezbytná pi tom nosti, a slzy tekly, nkolik list z konce Penthesiley a vložím hrza. Seberu Pro ženy, zdá se, prmrem je psána mí je do psaní. než pro muže, a také mezi muži mže se líbiti jen vyvoleným. Pfuelova válená mysl je to vlastn, pro niž jest venkoncem komponována. Když jsem ze svého pokoje s dýmkou v ruce vstoupil k nmu a když jsem mu ekl: ,Te je mrtva', vstoupily mu do oí dv velké slzy. (Znáte Cte-li poslední scény, zraí se na .) jeho antické rysy jeho tvái smrt. Tím se mi stal tak drahým a tolik lo-
—
—
—
vkem." „Píšete, že poslední fragment, jenž svou rozkousko-
barbarský, ten, kde Penthesilea zabíjí Achilla, Vám nicmén vylákal slzy, a ježto mi to je dkazem, že víte v možnost takové dramatické motivace, mne samého to do té míry vzrušuje, že Vám ihned
vanou formou
jest velice
poslati fragment, kde ho Penthesilea líbá, ímž onen pedcházející nabývá tím vtší dojemnosti. Pro Vaši ochotu, s níž se stavíte na stranu básníkovu, a celou obraz-
musím
zdrazujete, co je teprve z póla povdno, udlám si astji potšení, bych Vám mezi vznikem svých prací Za nic na svt posílal nkteré jejich nesouvislé partie. okleštných plno hemží bych takový rukopis, v nmž se ze zánevycházel variant, neukazoval nikomu, kdo by
ností
sady, že vše je dobe zdvodnno. Ale ježto Vy dovedete si vybrati text ze smsi všech kor rektu r a sestaviti jej 178
v plné správnosti, jakoby byl
mi potšením,
moliii-li
Vám
„Nepopsateln dojemné Je pravda,
Pentliesilei.
je
jest
v
ní
Vy jste pojala záe mé duše. Te
njší bytost, a
tištcMi
velkými
literami, je
ukázati, kde muj cit kolísal."
ji
mi vše, co mi pravíte o zachycena moje nejvnitrjako
prorokyn:
celá bo-
jsem jen žádostiv, co eknete mé Kátlichen von Heilbronn, neb to je rub Penthesiley, její druhý pol, bytost stejn mocná úplným vzdáním se jako ona svou aktivitou." „Bude-li Penthesilea pi požadavcích, jež obecenstvo klade na jevišt, dávána, jest pouze otázkou doby. Já v to lest
a spolu
nevím, nejsou
ani
si
toho nepeji, pokud schopnosti našich herc nic jiného, než aby napodobily
vycvieny pro
kotzebuovské a ifflandovské povahy. Pihlédnu-li blíže, jsou konec konc celým úpadkem našeho jevišt vinny ženy, a proto nemly by bud" vbec chodit do divadla, anebo by mly pro býti zízeny zvláštní scény, odlouené od scén pro muže. Jejich požadavky na mravnost a morálku nií celou podstatu dramatu, a nikdy by se nebyla vyvinula velkost ecké scény, kdyby odtamtud nebyly naprosto bývaly vyloueny ženy." Pro komposici Kleistova díla vysvítá z tchto pedevším úzkostlivá redakce, v níž básník vždy znovu a znovu piloval a mnil. Nkteré partie existují v trojí form s odlišnými teními, z nichž každé je významné alespo pro Kleistovu stilistiku, ne-li pro myšlenkovou koncepci, karakteristiku osob a pro pomr k mythologii. Vedle knižního vydání z r. 1808 nutno si všímati fragmentární publikace ve „Phobu" z téhož roku, krom toho pak zachovala se celá tragedie v^ opise hodn proškrtávaném a opravovaném. Co se tkne praktických divadelních plán, zdá se podle dopisu z konce r. 1807, že Kleist alespo od budoucnosti oekával scénické provedení. Se stejnou reservou píše o svých vyhlídkách v jediném dopise, jejž (24. ledna 1808) zaslal z Drážan do Výmaru Qoethovi a jímž doprovodil zásilku tragedie posud fragmentární. Píše, užívaje narážky na poetický obrat svého díla a nepímo citátu biblického, jenž Qoethovi samému byl bžný: „Kladu si za est. Vaší Excelenci v píloze zaslati prvý sešit Phoba. Zjevuji se s ním ped Vámi ,na kolenou
n
ádk
17Q
12-
svého srdce'; kéž cit, od nhož chvjí se mi ruce, nahradí Neml jsem odvahy, bych cenu toho, co podávají, truchlohru, jejíž fragment Vaše Excelence zde nalezne, Dle toho, jak je zde otištna, publiku pedložil v celku. bude snad nutno pipustiti možnost jejích pedpoklad a potom, když z nich vyvodím dsledky, nebude snad vyOstatn není stejn psána pro jevišt, volána hrza. jako nebylo ono dívjší drama „Rozbitý džbán", a mohu piísti jen laskavému úmyslu Vaší Excelence, bych byl povzbuzen, jestliže práv jmenované dílo bude ve Výmaru Naše ostatní divadla ani ped oponou ani za ní hráno. nejsou toho druhu, bych sml poítati na toto vyznamenání, a teba že bych jinak sebe radji v jakémkoli smyslu náležel pítomnému okamžiku, jsem v tomto pípad pece nucen spokojiti se vyhlídkou na budoucnost, protože by ohledy byly píliš deprimující." Qoethe ve své odpovdi nezabýval se básnickými intencemi „Penthesiley", nýbrž vedle povznesen odmítavého úsudku tlumoil pouze stanovisko divadelního praktika. Básník dramat, o jejichž ryze divadelní úinnosti lze pochybovati, a jež jist mají zcela jiné cíle, nežli aby psobily na obecenstvo, zahrál si na rádce k theatrálnosti, efektnosti, rychlé psobivosti. Psal ve funkci dramaturga, jenž chce obohatit repertoir, v pravomoci mecenášského intendanta, jenž chce fedrovat talenty: ale že by se vážn zabýval básnickými problémy Kleistovy fantasie a že by chápal intence a svéráz umlce naprosto heterogenního, o tom nikterak nesvdí jeho dopis, datovaný z 1. února
—
—
1808:
„Jsem Vašemu Vysokoblahorodí velmi povden za Prosaické lánky, z nichž nkteré jsem znal [tedy píspvky Adama Múllera], zpsobily mi velkou radost. S Penthesileou nemohu se ješt spáteliti. Je z tak zázraného pokolení a pohybuje se v tak cizí oblasti, že je mi potebí asu, bych v obojím se vyznal. Také mi dovolíte, bych ekl (nebo nemáme-li být upímní, bylo by lip mlet), že mne vždy rmoutí a psobí mi starost, vidím-li mladé autory nadané duclieni a talentem, kteí ekají na divadlo, jež má teprve pijít. Když vidím ekat žida na mesiáše, kesana na nový Jerusalem, Portugalce zaslané íslo Phoba.
ISO
iia Dona Sebastiana, nejsem rozladn více. I^íed každým díeveiiým lešením ekl bych každému skuten divadelnímu ^aMiiovi: hic Rliodus, hic salta! Na každcMn trhu bych si troufal na prknech položených na bedny a sudy, pro-
lier, mutatis mutandis uinit vzdnevzdlanému publiku nejvtší potšení. I*rolanému inite mi mou otevenost: svdí o mém upímném zájmu.
vedcFiím Calderonových i
Takové vci dají se ovšem íci vlídnjšími obrat\' Jsem te již spokojen, jestliže jsem alespo v
a líbivji.
nem
pro-
od srdce. Píšt víc." „Píšt víc" už Qoetlie Kleistovi nepsal. V kvtiui 1808 perušil autor „Penthesiley", jenž nedlouho ped tím se
mluvil
si
ucházel o píze mocného Výmarana, impertinentními epigramy jakýkoli další styk. Jen v soukromých rozmlunadále Kleistovým dílem, a vách zabýval se Qoethe ovšem že je kritisoval ješt nepíznivji nežli v dopise, z nhož autor mohl mezi ádkami vyísti ostrý odsudek; tak na p. v rozmluv s J. O. Falkem tvrdil Qoethe, že nkteré místo tragedie hranií „ans Hochkomische", vytrhávaje z kontextu s jednostrannou tendencí ono kuriosní a ne esthetické Penthesileino líení, že všechen cit se jí zachránil do zbylého levého prsu, kde jest tím blíže srdci. Zázrané pokolení a cizí oblast: tyto dva znaky, jež i
v dopise vytkl Qoethe, shrnují v sob zvláštnost Kleistovy tragedie co do její psychologické a náladové exotinosti. Dj je erpán z okruhu trojských povstí, a pece výsledným dojmem u nejednoiio tenáe bývá úžas nad nezvyklostí povah, nad výstedností konfliktu, nad mystickým pološerem, do nhož zahalil osoby a vášn. Fabule je známa
eckých myth, jména jsou z velké ásti vzata z Iliady, vnjší útvar se vyvinul z tradice nmeckého dramatu, a pece resultující celek jest cosi, co ani v nmecké ani v ecké literatue nemá pravého pedchdce; lze udati nkolik pedloh pro tu i onu scénu, jakožto celek však „Penthesilea" vzoru nemá. Psychologický a djový svéráz tragedie udán jest paradoxní rovnicí mezi láskou a nenávistí. Penthesilea miluje Achilla a rozsápe ho, Achilles touží odprkyni skolit a hoí láskou k ní, Amazonky bojují, aby dobyly muž, zápas a erotika jsou nerozlun spiaty. Mezi obléhanou z
isi
Tróju a ecké dobyvatele vpadly, nezvány, neekány, bojovné Amazonky, ne však, aby jedné i druhé stran pomohly, nýbrž zápasit proti jednm jako druhým; vlastni boj koncentruje se na boj mezi ženami a Helleny, kdežto Trojane ustupují zcela do pozadí. Od všeobecného zápasu všech proti všem odluuje se dvojice nejmocnjší, totiž Penthesilea, dcera boha Area a amazonské královny Otrere. potomkyn zakladatelky ženského státu Tanaidy.
Pelev a bohyn Thetidy, heros Achilles: zde tam potomek boh, zde tam jedinec nadaný polobožskou silou
a syn
i
i
Vzájemné pronásledování obou nepátel mní se brzy v nebezpenou hru, nebo Penthesilea, zoivši svého soka, vzplála vášnivou láskou k nmu, a darovala mu život, jenž již již byl dán do jejích rukou. Sotva ho pustila, již znovu se za ním žene, stéká skálu, na níž ho spatí, a vyšvihnuvši se po tajné stezce nahoru, pouští se s celým vojskem v šílený let za ním: Achilles úskoným obratem pivodí pád svých pronásledovatelek a spojiv se se svými, podniká sám útok proti Amazonkám, pemže je a královnu srazí s kon. Zvedne ji polomrtvou, odhodlává ale zasažen jejím zrakem, zahoí k ní láskou, se na radu její družky k laskavému uskoku: vydává se Penthesilei, jež procitá z mrákot, za pemoženého, slibuje, že pjde za ní do zajetí, a v dlouhé rozmluv dovídá se poddaných a o její o jejích úmyslech, o jejích zákonech í^eky, a Achilles, zvítzily nad Amazonky Mezitím lásce. ona jest zajatkrálovn, že prosted nepítelky, prohlásí nad bojovvrchu láska kyní jeho; nicmén nabývá v ností; znaje její neústupnost, posílá jí posla, by ji vyzval a víc než lidským citem.
i
i
nm
k zdánlivému souboji, v jehož prbhu chce se jí dobrovoln vzdát a uznati tak její nadvládu. Penthesilea však, myln se domýšlejíc, že Achilles chce ji jen znovu pokoit, pijme výzvu a vrhne se na nepítele, jenž, jak míní, ji podvedl, s hrzným prvodem zvíat a rozsápe ho prosted mezi svými psy. Po té poznávajíc, že se stala obtí nedoroz-
umní, vykonává sama na sob bez smrti: zabíjí se tím, že
si
viditelné
umiiuje zemíti,
zbran ortel soustednou
vlí k zániku. Vedle obou hlavních hrdin mizí ostatní osoby. Dležitjší úlohu hrají na ecké stran Odysseus a Diomedes, 182
vedle nich leda
Nestorv syn
puje žádný. Mezi
Antiloclios; Trojan nevystu-
Aniazonkami vynikají Pentliesileina nejvrnjší družka Protiioe; aniazonská knžna Meroe; královna národu sousedícího s Aniazonkami Asteria; a aniazonská veleknžka. Jediným djištm jest válené pole ped Trójou. Doba celé trag:edie koncentruje se na nkolik hodin, na dobu od slunce východu až krátce po poledni. Mythologická tradice, z níž Kleistovi bylo erpati, jest dvojí: jednak všeobecná historie Amazonek a jejich zákona a urení, jednak individuální osud Penthesilein a její erotický pomr k hellenskému hrdinovi. Tomuto motivu jest posvcena celá tragedie, ony obecnjší pedpoklady djové jsou vyloženy v centrálním dialogu mezi Achillem a Penthesilea totiž vypravuje v patnáctém Penthesileou. výjevu: Na úpatí Kavkazu, kde dnes vládne amazonský kmen, ped dávnými lety žili Skythové. Aithiopský král Vexoris proti nim vytáhl a porubal všechny muže, ženy pak pinutil, by vešly v potupný svazek s jeho vojskem. Pozstalé vdovy a dívky však pomstily se na svých násilnických manželech, pipravivše jim v jedinou noc vesms záhubu. Utvoily ženský stát, ustanovivše, že hoši, kteí vzejdou z objetí tyran, budou hned po narození utraceni; aby ženám nepekážela adra ve válenickéni Tanaís, jež prvá se díle, obtují samy svj pravý prs. k tomu odhodlala, vyhlášena královnou a stanovila ády nového státu. Od té doby Amazonky (t. j. ty, jež nemají ader) vpadávají do území muž, jež jim bh Ares oznail, uloupí si manžely a davše se jimi o slavnosti rží oplodnit, odesílají je zas o svátku zralých matek nazpt do jich domoviny. Ares jest jejich vlastním ženichem, ukoistní zajatci ho pouze zastupují, jednotlivé bojovnici není dovoleno voliti si v bitv milence dle své vlastní volby. Podání o Amazonkách poskytlo Kleistovi hlavní rysy tohoto vypravování leckterý detail. Jenom vlastní pohnutku k utvoení státu žen, t. pomstu na násilnických mužích, pevzal odjinud, ze známého mythu o Danaovnách. Povsti o Amazonkách mají pvod již v Iliad (VI, 186: Bellerofontv boj s nimi), zasáhly do okruhu povstí herakleovských, theseovských a ješt do myth o Alexandru Velkém a byly dkladn rozvedeny v kyklické poesii
Bh
i
183
pozdních dob,
zvi.
v eposu, ,Aithiopis"a u kretského Diktyse,
zaznamenány v kompilaci Hyginov, u Justina a j. Kleist ovšem neznal roztroušených zmínek u starých autor, nýbrž erpal ze svých, ekl bych školských vdomostí mythologických, opíraje se o bžné píruky: zejména používal oblíbeného díla Benjamina íledericha „Qriindliches mythologisches Lexicon" (cituji dle „rozmnoženého a zlepšeného" vydání J. J. Schwabeho, v Lipsku 1770). Tam v lánku o Amazonkách etl mimo jiné: „Jméno mají tyto válené ženy od toho, že všem dívkám hned po jich narození sžehly pravý prs, aby jim pozdji nepekážel v zápasu." „Samy se vydávaly za Martovy dcery" (Kleist užívá stereotypního oznaení „Mars Tochter"); asijské Amazonky sídlí nad ekou Thermodontem, královská jich residence sluje Themiscyra" (Kleistv refrain: „Themiscyra, wo Dianas Tempel aus den Eichen ragt"). „Tvoí zvláštní království, mají svou královnu, netrpí mezi sebou muž, nýbrž vydávají se as od asu k hranicím své íše, kde se smísí s obyvateli sousední zem. Porodíce, ponechávají si dívky u sebe a vycvií je ve válenictví, hochy však zahubí anebo je vracejí otcm." „Jejich roucho sáhá jim jen pod koleno" (tak znázornna též slavná Amazonka Polykletova), „mají kopí, mee, šípy, místo kruný však jsou pokryty velkými hadími kožemi" (Kleistv verš 17: „Penthesilea sei in den scyth'schen Wáldern aufgestanden, ."). und íiJhr' ein Heer, bedeckt mit Schlangenháuten Mezi „nejznámjšími hrdinkami" uvádí Hederich tato jména, jichž se pidržel Kleist: Otrere, Penthesilea, Prothoe, Asteria, Orithyia (Kleist: Ornythia); na zvláštní ta.
belle
(. XII.)
znázoruje rodokmen Martových
.
dcer,
rzných jeho milenek: z nich jedna Mero, Penthesilea pak (vedle Hippolyty a
pocházejících od
nazývá se „Amazones
udána za dceru Otrery a Marta. o Penthesilei udává mythologiPriamovi s nkolika tisíci na „Pišla cké lexikon m. j.: pomoc do Troje; ... v boj se s ní dostal Achilles, zasadil aliae")
Ve zvláštním lánku
jí
oštpem smrtelnou ránu
a stáhl
ji
za vlasy
s
kon.
Její
dala se na útk, a bylo ustanoveno, ji opustila a aby, ježto vykonala více než se sluší jejímu pohlaví, byla za živa hozena do Skamandru anebo byla pedhozena
družina
184
psuiii.
Achilles sice
všemožn
ji
chtl slušn pohíbít
marn)... Dle nkterých zpráv poznal teprve,
když
nosti, ježto
její
(ale
krásu a mládí
ji skolil. ;':c pak se podivoval tž její stateho byla vícekráte pemohla, chtl ji pro-
tm
kázati náležitou poctu
zase vypravují, že zprvu ona skolila Achilla, ale ten k prosb své matky Thetidy opt oživl a potom teprve Penthesileu se svta sprovodil." Tato poslední modifikace antické povsti byla pro Kleista z ásti smrodatná. Pisvojil si z ostatních zde citovaných motivu .
.
.
.líni
dležitou její
situaci, že Achilles, premoh nepítelku, poznává krásu: v. 1127 „da sie jetzt, der Rache preisgegeben.
im Staub sich vor ihm wálzt,
.
.
ruft er:
Was
der Sterbenden traf mích!.. In seinen
fiir
ein Blick
Armén hebt výtvarnými umlci
cr sie
empor": tof moment, jenž antik\ býval s oblibou znázorován. Kleist následoval mythologického rádce v tom smyslu, že pisoudil obma sokm stídavé štstí, takže skuten o jeho Penthesilei platí, že Achilla „íast unter sich gebracht hatte": Ale rozhodující motiv, z mythu nebo z mythologické píruky pejatý, jest ten, že Penthesilea zabije Achilla, a ne obrácen. Je v tom ovšem pevrácení základních mythických dat a fakt, nebo pvodn mythus o Amazonkách se podizoval mocnjší tradici o Achillovi, a teprve v pozdní dob mohla být nezranitelnému hrdinovi pibásnna smrt od smrtelníka, ba od ženy! liederich cituje pro tuto isolovanou fabuli: „Ptol. Hephaest. 1. VI. p. 330", odvolává se tudíž na eckého historika 2. století Ptolemaia Chenna, syna Hefaistionova, Zdali Kleist se snad poohlédl po tomto prameni samotném, i
i
i
nevíme, jist byl si (již dle citátu u Hedericha) vdom, od koho pochází variant povsti, jenž byl jemu samému po chuti: odvolává se totiž v ironickém epigramu (4, 20) na „Heíaistiona" proti archaeologickým výtkám.
Antické povsti o Penthesilei vyvíjely se se stálým ohledem na okruh trojský, odluovaly se tudíž od všeobecnjších m^•th amazonských, není divu, docházelo-li mezi obma liniemi vypravování k rozporm, jichž ecké bájesloví má vbec takovou spoustu. Ale též u moderního zpracovatele lze, myslím, ukázati na šev, jímž ob tradice jsou spojeny ne zcela šastn. Nenarážím tu na komplikovaný spor filologický, jenž byl veden o otázku, nevychái
185
nmž
snad od plánu, v Penthesilea, v souhlase starším podáním mythologickým, mla být Achillem zabita, a nezachovalo-li se v hotové básni toto dívjší stadium na úkor celku: nýbrž upozoruji na kontrast mezi Penthesileiným osudem a urením ostatních Amazonek. zel-li Kleist
se
i
Bh
Ares stanoví ženským válenicím, proti kterému národu mají vytáhnouti do boje (v. 2048), ale Martov dcei není dovoleno, „im Kampf auf einen Namen sich zu je tedy proti zákonu a mravu, jestliže stellen" (v. 1046), bojovnice o své újm si vyvolí toho i onoho protivníka i
jednotlivého (v. 2315):
v
této
interpretaci jeví se
hích
Penthesilein proti duchu ženského státu v tom, že plane
ryze osobní náruživostí,
a
lásky
i
zášti,
novi, k Peleovci. Ale individuální los
její
k uritému hrdiuril jí už hned
pedem výjimku: jí, proti zvyku a obyeji, umírající matka oznaila onoho jedince, práv Achilla (v. 2138): „du wirst den Peleíden dir bekránzen", a proto hned od poátku Penthesilea jej si vyvolila v boji. To je docela jedinený pípad v historii Amazonek a proto Prothoe se ptá (v. 2141): „So nannte sie den Namen dir?", proto Penthesilea jakoby na omluvu vysvtluje (v. 2145): „Es schickt sich nicht, dass eine Tochter Mars' sich ihren Qegner sucht: den soli sie wáhlen, den ihr der Qott im Kampf erscheinen lásst." Tím však dodaten snímá básník tžké provinní se své hrdinky, tím vlastn ulamuje hrot nejen Prothoiným a veleknžiným výitkám, nýbrž seslabuje tragiku erotickou její nejvtší kouzlo, které také v Kleistov he dá se vystihnouti moderním terminem: „Liebe auf den ersten Blick!" Penthesilea proheší se (i: mla se prohešiti) tím, že osobní vášní zasáhla do vyššího ádu své íše; proto ku konci dá rozmetat popel zakladatelky ženského státu, že v ní samotné zvítzila žena nad bojovnicí, láska nad nepátelstvím: ale jestliže již matka jí vnukla cit k jedinému muži, pak, zdá se mi, jest vina Penthesileina zmírnna, ba základní myšlenka kusu poškozena. Na štstí je tato nesrovnalost podružného rázu, mizí nadobro, odmyslíme-li si onu motivaci matina proroctví a vidíme-li v ní neorganický výhonek básníkovy obraznosti. Alespoií na jednom dležitém míst lze konstatovati
nedviv
i
též
pímý
vliv antické tragedie. „Penthesilea",
186
a
zvláštní
svou vnjší formou,
pervy
totiž
nepetržitým sledem výjevu bez
vzácným zachováním jednoty djové, místní a asové, na oko se blíží starovkMnu dramatu, má pece pro své vnitm' a významnjší znaky ráz píliš individuální a moderní, by mohla být srovnávána s uritým výtvorem nkterého ze starých tragik tak, jako pro „Ouisaiítové a se
karda" odkryli jsme popud ve dvou tragediích Sofokleových: na urité partie však nicmén psobil bezprostedm' vzor starovku. Tak povaha Istného Odyssea se zlobné škubajícím rtem neopírá se o Homerovu Odysseu, nýbrž o Sotokleova iíokteta, v nmž Laertovec byl líen jakožto škdce a strjce podvod; epitheta Kleistova Odyssea ve dvou prvých redakcích (variant k v. 194): „Kníže Kefallenský" a „Sisyfv syn" ukazují íievývratn, že komposici „Penthesiley" pedcházela lektyra Sofokleovské tragedie, tak významné pro básníka „Ouiskarda". ^e Kleist byl ovlivnn eckými tragiky, patrno zejména z 23. výstupu, v nmž Meroe, pravý to antický angelos, zvstuje, kterak Achilles byl rozsápán od královny a jejích ps. Co se z Penthesiley stalo, praví básník sám. Jest „halb Fúrie, halb Orazie", a proto dráždí Achillovu touhu (v. 2457), jest „rasende Megáre" (v. 393) a taní vstíc své obti, „der Mánade gleich" (v, 2570), dionysovské šílení se jí zmocíuje, a z té, ve které se skrývalo tolik nžné ženskosti, zuící bakchantka. Pomsta, kterou vykonává stává se na muži, jejž miluje a nenávidí, jest pomstou démonických onch žen, jež, jaty posvátným šílenstvím, rozsápaly bez-
—
božníka, který odvážil se rouhati se jejich torovi;
zavraždní
Achilla Penthesileou
dravému
inspirá-
upomíná na rozovšem dbáno
sápání Penthea bsnícími bakchantkami, aniž
mystického smyslu, stotožujícího boha mstitele s obtí. Kleist použil pro tuto prvou ást tragické katastrofy velkého vzoru, Euripidových „Bakchantek". U starého nového básníka žena, která byla nešastníkovi nejdražší, vykoná hrzný ortel, matka u Euripida, nevsta u prvá na Kleista, a nadarmo muž ve smrtelných úzkostech milované bytosti pipomíná její nkdejší lásku: „Penthesilea! meine Braut! was tust du? Ist dies das Rosenfest, das du veri
nm
sprachst?" e7«Tct,u.T,-:£p,
(v.
2664).
s.i[lI
Podobn
u
eckého
koííq cjsj^evllev^eúr, cv eirex.e; év
187
tragika: 6o[i.oi.í;
Exíovc?
(v. 1118; cituji dle originálu, ježto
Kleist užíval):
i
nevím, kterého pekladu byl bžný k naznao-
Rekm
gestus, jenž
vání pohnuté prosby (dotyk tváe: -aprjíSo? ijjaúwv) jest, prese svou nezvyklost, ponechán v textu moderního básníka: „Er, in dem Purpur seines Bluts sich wálzend, riihrt ihre sanfte
an ..."
Wange
epigram
I
drastický detail Kleistových
„Der Tochter des Ares geb' ich zum Essen nichts als die Ferse nur preis: Nur ob sie die Schuhe ausgespuckt, fand ich bestimmt in dem Hephástion nich') byl snad vyvolán reminiscencí na Euripidv naturalistický verš, že prý jedna z bakchantek odpose stevícem" (v. 1134). Ostatn nesla Jednu nohu 2671 Hunde Oxus (v. „die obdobn stup rozsápání líen und Sphinx schlugen den Zahn in seine rechte Seite, in satirických
(4,
20:
i
i
seine linke sie": Euripides. v. 1125 axspáv yspa, TCAsypaíaw O[J.0V
.
.
ávTt.3á<5a toO
Aa3o0aa 8'ÓAevai;
á?i-
á-£CT:epa^sv
8'jo?)aí|j.ovc^
.
Zdržel jsem se u tchto jednotlivostí, abych dokázal, že
práv v nejhrznjším svém motivu pokraoval
vdom
Kleist
dramatu, abych ho tudíž obhájil proti píliš levným výtkám zastanc antiky, pojímané jednostrann optimisticky, že prý porušil harmonii starovké poesie a vnesl do hellenského svta prvky naturomantiku Nikoli; stejn naturalismus jako ralismu: Ale že nalezl Kleist již ve svých antických pedlohách. mu nic nebylo vzdálenjší, nežli chtít podat antikisující
v
tradici antického
i
ozvuk, to jasn vypovídá bezprostedn následující, poslední scéna tragedie, kde Kleistovi tanul as na mysli vzor moderní dramatiky, totiž scéna z uctívaného a milovaného „Makbetha". Spíše nežli na „Quiskarda" dá se na „Penthesileu" applikovati známá íormulka o synthesi antické a moderní poesie, o stupování tragiky starovké momenty a konflikty Shakespeareovými. I pro záv-
rený výjev
„Penthesiley" udávají se analogie se staz ,Elekrými tragiky, cituje se na p. scéna z „Aianta" try", tu, jak v králi „Oidipovi" tak v „Bakchantkách", otázku obdobnou oné, jíž skutený vinník udiven se ptá, i
kdo že vykonal skutek jím spáchaný (v. 2896, když Penthesilea zoí mrtvolu: „Wer von euch tat das, ihr Entsetzlichen!", v. 2942: „Qebt acht, sie sagen noch, dass ich 188
popud k tomu, co jest uejzvláštnjší v posledním výjevu, nalézám ve scén moderního tra^nka. Kleistova traRedie strhané vášnivosti vyznívá mkes war"): ale
kým, pólo lyrickým steskem; sebevražda hlavní hrdinky psobí osvobozujícím dojmem a krátká posmrtná veleknžina zhušuje znavenou náladu, smiující se s kehkým zaízením tohoto svta. Celá závrená scéna jest vnována uklidnní milostného šílenství a oištní královny Amazonek; Meroinou velkou eí hrza dostoupila vrcho-
e
lu,
pak tlumí se ton k bolestnému pohnutí,
opanuje nastává
jež
ponenáhlu
rozhoené bojovnice. V duši omámené královny zmna. Pro tento vnitní otes nemá básník
Tof ryzí Kleist. O výraz pro svj bol a pro své podávna zápasil, ale kde cit pestupoval míru pochopitelného, spokojoval se piznáním, že mu došla mluva. Též pro znázornní niivých instinkt v Penthesileiných slov,
hnutí ode
prsou jest jeho dující
e.
umní
Meroin
po
bezeslovné, a pece situace, náslezpráv, dojímá více nežli nejprocítnjší
akademického prostedku, monologu, neozejmuje zmatku rozdrásané duše ani dialogicky: co velká pantose v poslední scén zprvu odehrává, jest mima, hraná hrdinkou tragedie, vysvtlovaná nkolika scénickými poznámkami, glossovaná ženami kolem stojíKleist neužívá
—
cími, k
nejvyššímu efektu stupovaná úzkostí a
jež Penthesiieinou
eí
posunk
jsou
—
vyvolávány
starostí,
—
u
zd-
„Seht, „schaut" šených Amazonek. „Seht, seht" své chování kráseht" tak vzájemn se upozorují na lovny: Sledují s úzkostlivým naptím každý její krok; doléhají na ni otázkami; v\'kládají si její pohledy; jsou
—
bezradný
vi
jejím
nmým
pokynm;
vzpomínají
si
na
dívjší zvyklosti a poínání; jsou ohromeny, vidouce její slzy; pivalí kámen a posadí ji na nj; pokoušejí se znovu, by uhodly její pání a myšlenky dle pohledu a gest; postaví ped ni nádobu s vodou, by do ní ponoila hlavu — a posléze, když se omyla, když otevírá rty, naslouchají Až dotud vys radostnou úzkostí jejím prvým slovm. konávala královna nmou hru: Slavnostn nesouc luk na ramenou, vnena kopivami kráela za Achillovou mrtvolou, postavila se ped veleknžku, nedbajíc závoje, jenž jí v dkaz pohrdání byl vmeten do tváe; stojí nehnut její
189
jako „živoucí mrtvola", dá veleknžce jakožto vlastní
pokyny na srozumnou, by pvodkyni vraždy položily
Achillovu mrtvolu k nohám, a dívá se knžce ztrnule do si prohlíží šíp, jímž zasáhla svou obt, oistí jej
oí; pak od krve,
stírá
toulce a
zírá
nho
každou skvrnu, dává
jej zas do prázdna, upustí luk, takže tento moci a celého ženského státu se rozbije; mlí,
s
opt do
symbol její když veleknžka ji prosí o odpuštní, zvedá prst, by setela si slzu, obrací se láskypln k své družce Prothoi, poznává ji, hladí ji po tvái; pohlíží na své tlo, když se jí ptají, chce-li se oistit vodou, pikývne na znamení souhlasu, hroziv vzhlédne, když zaslechne Achillovo jméno, k Prothoin prosb si sejme kopivový vnec, uvolní si krk, „pokleká ped nádobou s vodou a polévá si hlavu", ohlédne se, zašeptá: „Ach, Prothoe!" a znovu se polévá vodou. Zde se koní nmá její hra, ve stilu pantomimy líeno však dále, kterak Penthesilea, podobna labuti, noí se pod vodu, „sklání hlaviku" a jak jí voda stéká i
s tla.
„Der Augenblick nach dem Verbrechen schonste
in
dem Menschenleben,"
ist
oft
der
pravil paradoxní autor
„Schroffensteinských": výmluvnou
nmou
hrou Penthesi-
maximy do ryzí poesie, voln parafrasuje a vznešen stupuje klassickou pantomimu Shakespeareovu. Není pro mne sporu, leinou
pevedl
práv
nho
ethický
smysl
své
nejmocnjší popud k vytvoení své osudu Penthesileinu jakož v osudu lady Makbethové rozhodujícím konfliktem byl rozpor mezi nžným urením ženy a nelidským jejím jednáním. U obou. královen sms slabosti jich pohlaví a nadlidského násilnictví, k nmuž se nutí, dospívá k podivuhodnému duševnímu zmatku. Cím více se vypíná jejich zloinná touha, tím bezmocnji klesá po vykonaném skutku chabá jejich bytost, podléhající tíži krvavého podniku. jsou pocitem nepravím: vdomím hrzného zážitku vymrštny z oblasti pozemského dní, jejich pohyby a slova nejsou už pohyby a slova obyejných smrtelník. Ostatní lidé jich nechápou, nezbývá jim než užasle, polekan, starostliv pihlížeti nezvyklému poínání, ale ke skutenému styku již nedochází mezi normálními bližními a týže
u
nádherné scény.
nalezl
V
i
—
—
i
190
Ob
raiiýnii
zloCimiyiiii
vdomí
bloudí nocí, bdí nad
Selit!
i~)a
komint
žciiaini.
sic!",
tak
Když lady Makhctliová bez léka a komorná. „Selit! upozorriiijc léka na nemocní
nou (necituji dle originálu, nýbrž dle Scliillerova volného zpracování z r. 1800, jež Kleist dobe znal), a novou exklainací „Selit!" vyjaduje léka sviij úžas: stejné itidirektní prostedky k znázornní nmoliry jsme poznali v „I^entliesilei". Léka a komorná dbají pohybu pacientiných výraz její tváe; zpozorují svíku v její ruce. rozevené její oi, posunky rukou, jimiž napodobí úkon m> ti; snaží se vyísti pravý smysl jejích slov. Také na Sliakespeareov hrdince, jako na královn u Kleista, jsou nejdojemnjší ní okolostojící jsou bezmocný; také její gesta; také o ni mají strach, aby si neublížila, tak jako Frothoe snaží i
vi
A s druhé strany: též Penthezbavena vdomí, a to je snad rozhodující moment, nebo zde tam bží v jistém smyslu o poliyb>' a iimou hru visionáky. A Penthesileina oista, mimické naznaování mytí a fysické katharse tof vyplnní oné touhy, jíž týrána byla lady Makbethová a její muž, jehož individuální tragika ostatn též psobila na Penthesilein osud. Makbeth sám se obával, že nebude moci smýti skvrn se svých zbrocených rukou na jeho choti však se obava vyplní. Akoli nevraždila vlastníma rukania, nýbrž potísnila je, úskon krví potírajíc královy stráže, hyne pec utkvlou pedstavou, že její ruce jsou zneištny, že nižádná mast není s to, by zapudila zápach krve; dlá. „jakoby si myla ruce". „Po celé tvrthodiny" neiní nic jiného. Reflexivní pohyb, jímž Penthesilea vyhledává šíp, kterým proklála Achilla, zpsob, jak jej prohlíží, obrací, se své velitelce odníti dýku. silea je
i
—
—
otáí,
mí
a jak
s
nho
stírá krev, je
tedy
rovnž
z
ásti
vyvolán nejúinnjší Shakespeareovou pantomimou, jež práv v 18. století docházela nadšeného obdivu. Vyšel jsem z obou závrených situací, jež docela zejm ukazují „Penthesileu" v kontinuit s antikou a Shakespearem. 2e ob ty literární veliiny urovaly Kleistv ideál, je samozejmo a jest pochopitelno ze všeobecVždy také Schiller ných tendencí moderního dramatu. na p. sluoval oba kontrerní. ty stily, vždy „Familie Schroffenstein" již podávala jakous takous jejich synthesu. IQl
U
Kleista
má
prolínání antiky a
moderny
hlubší
koeny,
než aby se byl spokojil souasným rivalisováním s obma smry. U nho vniká individuální váše do antického suveleba starovku obráží se mu v soujetu a velkost dobých jevech, tak jako se podivoval „antickému vzeProto též stupuje romazení" svého pítele Pfuela. neskní a bizarní ráz pejaté fabule svou vlastní komplikovanou psychologií, svým dobrodružným a pittoreskním nazíráním. Proto vmšuje do antického dramatu také leckterý rys romantického eposu: nebo ku podivu, kdežto Shakespeare na staré f^ímany se díval, jakoby to byli vkládá Kleist do starovkého obrazu britští vrstevníci, stedovkého rytíství. Také zde názory a zvyklosti se udává ástený dvod literárn historický. Svou Amazonku, nžnou a spolu divokou, koncipoval Kleist s patrným ohledem na bojovné dvy, jak je byl vytvoil Torquato Tasso v „Osvobozeném Jerusalemu" (nmecký peklad J. D. Qriese vyšel v letech 1800—1803), odkud pochází snad též zabarvení idyllické „slavnosti rží" (scéna Ale 7.), vložené prosted mezi nejdivjší vavu bitevní. i
—
dvod tkví asi v tom, že Kleist až dotud vbec pevahou se pohyboval v souasnosti, i, nejradji, v stedovku; s výjimkou pebásnného „Amfitryona", do antiky, pes vyslovenou zálibu k ní, nevkroil jakožto tvrce: „Die Familie Schroífenstein" však a zvlášt „Robert Quiskard" znázorovali rytíské mravy, rytíský zppostavy „Penthesiley" odpovísob boje. A také zápas hlubší
bu
i
dají
pedstavám
Achilles (v. 620)
pedstavujeme nu, jenž
:
stedovkým.
„So
spíš
bojovával
Zcela
neanticky
schafft mir auch ein Ross",
pi
žádá
emž si
Til., než homerovského hrdiváleného vozu nebo pšky;
Richarda
bu
s
Ross und er" (v. 1038), tak oekává útoku nepítelkyn, jakoby byl vyzbrojen k rytískému turnaji; sokové se ítí proti sob „mit vorgelegten Lanzen" (v. 1122), „die Lanzen, schwácher als die Briiste, splittern"; „lautschmetternd durch Trompeten" (v. 551) vyzývají etí hrdinové nepítelky k souboji, nejinak, nežli jak ve skuten stedovké povídce „Zweikampf" (3, 409) „in Stáhl geschient sein
herold troubí na znamení, že boj se zaíná. Ba, Penthesilea si stžuje, že byla porušena dstojná „Rittersitte"
pínu)
192
2301) a též Odysseus mluvil, alespo v rukopisii redakci (variant k v. 26), o „Ritterart". Nemén anaclironi(v.
sticky, nikoli
ovšem
dle
zvyku stedovkého, nýbrž
dle oricntálm'ho válenictví, používají
—
ped Trójou voz se srpy, slon a smolnic ímž patiných místech stupuje se dojem hrzy a barbarství. „Mcin innerstes Wcsen liegt darin: der ^íaiizc Schmerz
boji
na
spíše
Amazonky v tomto
(Hanz meiner ^eelc", psal Kieist (5, 358) piznávaje se výslovn, že do ní vložil osobní zpov. ásten as dle vlastní své podoby vytvoil mladistv nerozvážného milence Achilla, slep se ženoucího za jediným cílem a nedbajícího, zda bude Troje dobyto i vyve-li tam siné jezero. Co jest mu Helena! zuKleicli
uiid
o své tragedii,
Jediné Penthesilei a jejímu zdolání je zasvcen jeho život od toho dne, kdy ji zoil. Bojujte vy si jako kleštnci, volá na své druhy, když mu radí, aby upustil od marných zápas: „mich einen Mann fiihl' ich, und diesen Weibern, wenn kelner sonst im Heere, will ich stehn". „Im Leben kelner Schonen
zu Willen jeder
war war
ich spród; seit ich
gern"
(v.
mir der Bart gekeimt, 587 nn.). Jako Oustav
Domingu", jako hrab F. v „Markýze jako Ruprecht z „Rozbitého džbánu", tento zdravý, bezohledný hrdina starovku zachovává si až prostoduchou upímnost, nenadje se nieho zlého od
v „Zasnoubení na z
O
.
.
.",
St.
konen
í
i
milenky a dá se od ní zlákati k nerovnému souboji; neprost, že by mu chtla ublížiti, a zvíata, která s sebou na nj štve, „die íressen aus der liand, wahrscheinlich" (v. 2547). Nesnese ironického oblieje Odyssea, jehož duševní superioritu snad cítí, a posmívá se dtské naivnosti modrookého Diomeda: celkem vzato však tento Achilles jest prostý genius bez pathetinosti, bez mystérií; jeho ideálem erotickým jest: cudnost a spolu touha, nevinnost a spolu chuf, ženu o nevinnost pipravit (v. 1522). Tragika jeho jest v jelio dvivosti, neví v úskonost své sokyn, hyne tedy rovnž z nedorozumní, z nedopatení, obdobou a spolu pravým kontrastem ke Gustavovi, jenž milenku omylem pokládal za zrádkyni a v návalu nedvry skolil ji a sebe. Achillv zjev jist není obzvlášt složitý, a „zá a bolest" Kleistovy bytosti z jeho
ví
karakteristiky neprosvítá. H.
v. Kieist
a jeho dílo.
193
13
Tím vrnji
hrdinku. Již Allímene,
svému obrazu pipodobnil svoji teba že podle ní Molireovská hra
pojmenována
od Kleista byla vyvolena,
Kleist
ríebyla,
symbolem jeho
vlastních
stát
se
zmatk. Do tragiky své mužské ctižádosti,
úzkostí a
ženy Penthesiley dal vústiti tragice své vzpurné síly. Oslnna jediným cílem, žene se Penthesilea vstíc velkosti, slunci a zkáze. Helios jest jí symsláva. vítzství na bolem, s nímž splývá milenec šumných kídlech vznáší se tsn nad ní, ale když vztáhne ruku, by ho k sob strhla za hedbáv jeho zlatých kadeí, Tak se básník hnal za jest mámivý fantom ten tam. slávou; tak spl do záhuby sleduje oslnivého ideálu své
Bh
i
i
nedosažitelné tragedie; sntí,
již
by
tak toužil
ozdobit
olivovou
se
skrán šastnjšímu rivalovi. Nelze ze svých strastí zpsobených projek-
strhl se
pochybovat: leccos tem Quiskardovským, leccos ze svého soupeení s Qoethem vložil Kleist do erotického konfliktu Amazonky a Achilla. „Sie mssen den Quiskard voUenden, und wenn der ganze Kaukasus und Atlas auf Sie driickte", psal mu kdysi Wieland, a není náhodou, že tato zmužilá rada, takka do slova, jest vložena v ústa Prothoi (v. 1348), jež povzbuzuje královnu a dodává jí síly, aby neklesla. Zápolením o zdolání Quiskarda napial Kleist celou bytost, „zu so vielen Kránzen noch einen auf unsere Familie herabzuringen", toužil míti „einen Platz unter den Sternen" (5, 300): Penthesileina chtivá ruka sáhá, „den Ruhm, wenn er bei mir vorúberfleucht, bei seinem goldnen Lockenhaar zu fassen" (v. 687), vypíná se, by zachytila „den Kranz, der mir die Stirn umrauscht". Qigantská její touha vyjádena velebným dvojverším (v. 1375): Den Ida Und auf a SVOU
will ich auf den Ossa wálzen, die Spitze ruhig bloss mich stellen,
marnou snahu, zastihnout slunce v
v teskném piznání
letu,
zachycuje
(v. 1341):
Zu hoch,
ich
wciss, zu lioch
—
Er (Helios) spielt in ewig fernen Flammenkreisen Mir um den schnsuchtsvollen Bušen hin.
„Der Himmel versagt mir den Ruhm, das grosste der Qiiter der Erde; ich werfe ihm, wie ein eigensinniges Kind, alle iibrigen hin" (5, 301): dle této zoufalé Kleist
do srdcervoucího dopisu ze 194
St.
exklamace,
Omeru
již vložil
a jejíž
sym-
holickou mluvu pipravovalo
jiz nejedno hrdé úsloví z „Kadochází Penthesilea k resignujícínui doznání: „waruni auch wie ein Kind KÍeich, weil sicli ein íliichger Wunscli niir nicht ^ewálirt, mit ineinen Odttern brechen?'* (v. 1199).
milie
Schrofíenstein",
Vedle významu pro koncepci „Penthesiley", vedle množství detailních paralel obou básní, má fragment „Rojinak prvoadou dležitost pro porozberta Ouiskarda" umní Kleistov nejvášnivjší a hluboce osobní tragedii. Shledávám totiž, že základní problém „Penthesiley" vznikl pokraováním a prohloubením oné íilosoíie osudu, kterou grandiosním zpsobem naznaoval „Quiskard". Byla vyslovena domnnka, mylná dle mého pesvdení, že „Penthesilea" jest vbec realisací onoho projektu, jenž v Ouisi
kardov tragedii selhal: já hledám souvislost obou básní v oblasti myšlenkové. Z „Ouiskarda" jsme jakožto vlastní agens vyetli moti\% jenž, uveden na formulku, se zve bojem proti osudu. Penthesilea osudu se nevzpírá, ale hyne jím, Penthesilea, v tomto smyslu, jest rovnž tragedií osudu. Ale osud zde neznamená nemoc jako v „Quiskardovi", neznamená náhodu jako v „Schroffensteinských": svým osudem jest si sama, hyne rozkladnými živly vlastní bytosti, moc osudu jest pojata nitrnji, psychologitji a tudíž lidštji. V Penthesilein duši vedle touhy po výškách tají se nemilosrdný zárodek zhouby, její ctižádost a pýcha nevzlétají jen k Helioví, nýbrž smýkají jí v Orkus, a v její velkosti je stajena sama smrt. „Mein Oemiit: und ist das nicht mein Schicksal?" ptal se rozervaný básník sebe sám (5, 279), a stejn stanoví též pro královnu Amazonek rovnici mezi srdcem a osudem (v. 1278 nn.): „Unmoglich \vár's ihr, družky, vidouce ji pemoženu na tle na duši; „unspoutánu Achillem, znienu a jakoby moglich, da nichts von aussen sie, kein Schicksal, hált, nichts als ihr toricht Herz— "; Prothoe však, a jejími ústy básník, vysvtluje, omlouvá, naíká: zu entfiiehn?" táží se
její
i
Das ist ihr Schicksal! Dir scheinen Eisenbandcn unzerrcissbar. Nicht wahr? Nun sieh: sic briichc sic vielleicht, Und das Gefúhl doch nicht. das du verspotlest. Was in ihr waiten mag, as uciss nur sie. Und jeder Bušen ist. der fiiiilt, ein Ratsel. 195
13*
;
Kleist pisvojuje
kleitem hlásanou
si :
vnou
starou a moudrost, již Heraáv^pÓTcw 6ar'p.ov,vždy znovu a znovu
i|- o?
opakovanou, maximu to, kterou bych nazval výrazem psychického determinismu: poznání, že lovk není s to vystoupiti ze zakletého kruhu své osobnosti, že vzrstá tím, co jest jeho vrozeným údlem. Komu, jako i že hyne Penthesilei a jako jejímu tvrci udlena byla bezmeznost pání a nemíra náruživosti šílenství ctižádosti, ten nemže se zastaviti na „srázné cest k podsvtí", ten nese sám v sob daimonion zkázy. Není to jen pemíra citu, co hárá v Penthesilein nitru; nýbrž jest odsouzena k záhub též pro hypertrofii vle: a v tom další a nejvýznamnjší psychologická analogie ke
—
—
,
i
Quiskardovi.
Freu Und
ist
dir,
seh' ich, gleich verderblich,
zum Wahnsinn
reisst
dich
beides
liin,
1665) nejtrefnjší pozorovatelka, Prothoe. Píliš
praví
(v.
krut
drásající
z
und Schmerz
gleich
pedpoklad
„Freu
und Schmerz"
jest jist též
Penthesileiny smrti, ale tato
její
jedním
katastrofa,
znázornná po velké pantomim posledního výjevu,
jest
aby se o ní dalo užiti laciného úsloví, že Penthesilea umírá zklamáním anebo že jí puká srdce hoem anebo že pepínala své síly a p. Nebo Penthesilea neumírá passivn, nýbrž proto, že umíti chce. Neužívá k tomu viditelného nástroje, šípu i dýky, nýbrž odevzdává družkám zbran a zabíjí se hrotem své myšlenky (v. 3025): píliš složitá, než
Denn
jetzt steig'
ich in
meinen Bušen nieder,
Gleich einem Schacht, und grabe, kalt vvie Erz, Mir ein vernichtendes Gefiihl hervor. Dies Erz, dies láutr' ich in der Glut des Jammers Hart mir zu Stáhl; tránk' es mit Gift sodann, Heissátzendem, der Reue, durch und durch; Trag' es der Hoffnung ew'gem Amboss zu, Und schárf und spitz' es mir zu einem Dolch
Und diesem Dolch jetzt reich' Und wieder!
So! So! So! So!
ich
—
meine Brust:
Nun iss
gut.
pohíchu píliš jasn uvdomlými, Bylo podáváno mnoho výklad tohoto, v literatue, alespo v dramatu snad nebývalého zpsobu samovraždy. Citoval se výrok z dramatiky Sturm und Drang, z Leisewitzova „Julia Tarentského" (V .3) „Um-
S tmito
slovy,
klesne a umírá.
196
sonst lass' falleii.
der
icli
dic Spitze dieses (jcdankciis aut tiieine Seele
Tod versteht den Wink
z Kleistova
dopisu
Herz
(5,
riicht"; uvádl se obrat 204) „wenii die Spitze dieses Gedan-
upozorovalo se na to, že obsnad za Kleistovy doby takka ve vzduchu, citovaly se výroky Novalisovy, jako: „Unser ganzer Korper ist schlechterdings faliig, vom (leist in bekcFis l^eiu
dobná
niclit trifí*;
filosofie smrti ležela
liebige Bewegung gesetzt zu werden Dann wird der Menscli erst wahrhaft unabliángig von der Nátur, vielleicht ini Stande sogar sein, velorne Glieder zu restaurieren, sich .
.
.
bloss durch seinen Willen zu toten" (ed. Minor 2, 193), udávala se analogie z poesie o nco mladší, zpsob totiž, kterak Goethv román „Die Wahiverwandtschaften" Ottiliinu smrt vykládá za jakýsi akt volní. Hloub nežli podobnosti s cizími produkty sáhá však, myslím, úvaha
myšlenkových paralelách
u Kleista samotného a dedukce scény ze zvláštního svta jeho pedstav, jeho filosofie. Pozoruji zde stejný konsekventní dualismus, jehož výplodem jest „Guiskard" se svým bojem nezlomeného ducha proti chorému tlu. Zpsob Penthesileiny smrti jest triumf ducha nad podmínkami fysické existence, vítzství vle nad náhodností hmoty. Guiskard stupoval své myšlenky k velkolepému úkonu volnímu, ke grandiosní „vli k životu": ale bylo jen otázkou asu, kdy podlehne, jeho porážka byla zajištna. Též Penthesileina bytost jest napiatá vle. Ale jsouc zlomena a ve svých
o
jeho
zvláštní
nejlepších instinktech zhrzena, vysloví tato hrdinka opané pání: touhu po smrti. Kdežto Guiskardov snaze po cíli
positivním bylo
má
pedem
Penthesilea dosti
sil,
souzeno, že se skoní nezdarem, by prosadila vli k záhub pouho-
pouhým soustedním myšlenek a bez pomoci vnjších prostedk tak jako Guiskard zápasil, opíraje se jedin o vnitní svoje odhodlání. K voluntaristické stránce Kleistovy filosofie pistupuje
—
mystika, proniknutá
vdomím
o zhoubné moci reflexe.
Zde
Rousseauv žák. Celá tragedie si pohrává stídáním horeky a procitání. Delirium se honí s hrzným vystízlivním, nžný sen s chladným uvdomováním. Hrdinka jedná jakoby spita. Od vášn strhována k vášni, hlásí se k slovu
z
extase se potácejíc k zoufalství, stává se amazonská
197
královna obtí dvou visí: jednou se domnívá, že zvítzila, podruhé není si vdoma, že spáchala hrzný in; obojí jest klam, nebo poprvé ona byla v pravd poražena, podruhé vlastní její ruka svdí proti jejímu vdomí; procitání má v záz obou fantasií, osvobození od dvojnásobné ptí její záhubu. Pokud šla slep za hlasem vášn, byla svou: jakmile náhlým otesem jest vymrštna ze své dráhy, pozbývá opory. Poprvé fantom jest znien napomenutím veleknžiným, nastupuje šílen stupovaná chtivost bojovní, definitivní pemna šílenství erotického v domnlou nenávist; pak, spáchavši krvavý skutek, pohledem na obt a zvukem Achillova jména jest pivedena ze somnambulního stavu k poznání inu, ale není s to, by tomuto poznání odolala. Jen její nejvrnjší družka ví: sotva že se královna probudí, bude po ní veta, jí bylo by lip, by bloudila „in des Verstandes Sonnenfinsternis", nežli by pochopila skutenost. Ani guiskardovská horeka a filosofie, ani úvahy o citu, osudu a poznání nejsou však poslední podstatou Kleistovy tragedie: vždy bží o tragedii lásky, a ped tímto nejmocnjším citem konec konc v ní všechno ostatní koncepce myšlenustupuje do pozadí, problémy antiky, kové. Tato, myslím, zejmá prvoadost erotického živlu Zvláš paralely Penthesileiny ctise obas podceuje. žádosti s horenou touhou tvrce „Roberta Quiskarda" se pepínávají do té míry, že celá tragika „Penthesiley" bývá redukována na motiv, ekl bych, literární, ne-li knižní, totiž na motiv marné básnické ctižádosti, bojující o realisaci umleckého snu, ba tvrdívá se, že celá jen. zdánliv prý pathologická psychologie titulní hrdinky vyplývá ze základního námtu, jenž sotva má co spoleného Piznávám se, že stejn jako problém s milostnou vášní. „Quiskarda" nedovedu si odmyslit od jeho sujetu a hledám ve fragmentu výraz pro myšlenku nadlidského boje se smrtí, stejn též v „Penthesilei" zdrazuji konflikt erotický jakožto základní pro celé drama a nedovedu se na
mry
i
i
míry abstraktn a formalisticky, bych psychologii dvou milujících a nenávidjících
tragedii dívati
odmyslel
si
i
do
té
se duší.
„Penthesilea"
je
nejvtší Kleistv pokus o ešení od198
vOkélio vztahu polilavi, o vystižení vzájciimlio pitahování a odpuzování se dvou poh°i. A zpsob, jímž pokus
skuten
proveden, jakoby
applikoval na duševní díií zá-
odvozené z nuiRiietisinu, jakoby skutené postupoval dle princip Adama Miillera a jeho „gegensátzische Schule". ld\!la a smrt, vénciu' a záhuba spolu fysické,
kon\'
Vným
hranií dle Kleistova poetického výkladu.
neklihnáni, hledají se jeho božští milenci Achilles a Penthe-
dem
silea,
sob
a sotva se k
piblížili,
zmnila ve svj opak
se
a
vlastní jejich pitažlivost
onch „dvé hvzd",
sebe vklínilo, prchá daleko od sebe. Ukládají
jež se si
do
o živo-
si život, bojují spolu a vymují pohledy a jeden druhého chce zdolat a souasn jím býti pekonán. Erotika pohlcuje v sebe ostatní nálady, hnutí
bytí a darují
úsmvy,
úkony a posuny, jež jinak by svj samostatný význam. To nejzejmji patrno na velké scén, kdy milenka hrdinovi klade vnec na elo.
a touhy, s erotikou spojují se
mly
Obdobná
situace byla
již
ve „Schrofffensteinskýcl', zde
se stupuje, komplikuje jak thematem, tak psychologií, zdá se však, že tato velká
pestrojení k
onm
ku
výjevm,
mimická scéna, podobn jako motiv
konci jež
„Schroffensteinských",
visuáln motorické
fantasii
náležela
Kleistov
za východisko, jež byly hotovy v jeho duchu díve než tragedie a neodvisle od ní. Co v zaátenickém díle bylo pouhou naivní híkou, zde mní se v tragickou sloužily
situaci, ponoenou do dusné atmosféry erotické. Tam jednoduchý vnec, zde celá guirlanda rží, tam obyejný popis, zde odvážný obraz („sieh, wie der zerflossne Rosenglanz ihm steh*), tam prostá lásky zábava, zde vášniv vzrušená hra milostného boje a dobrovolného podléhání, tam jednoduchý smutek nešastného milování, zde krvavá ironie, jež evokuje pedstavy o vnení zvíete vedeného na porážku. Také jedna z pedcházejících scén (6.)
ení
komponována na
jest
hrdin,
rovnž
nikoli
stejný motiv idyllického vnvítzných, nýbrž poražených:
pomr nenávisti a lásky, jenž uruje erotiku Penthesiley, jest zde rozveden a aplikován na vztahy Amazonek k Hellenm vbec, a práv že bží vyniká tím o nžnou selanku prosted krvavého boje, základní
Achilla
i
drastitji dvojsmysl
vnení, 199
jenž
je
spolu
symbolem
ví-
tzství váleného znakem triumfu nad mužským pohlavím. Pro „Penthesileu" nevystaíme obligátní formulkou o „zmateném citu": zde provádí se paradoxní hra cit, jež v sob chovají svj erotický protiklad; staré platónské nazírání o pechodu jedné veliiny v její opak se tu se vší zejmostí illustruje. Básník nezná jen dvé absolutních hodnot, jako dobro a zlo, lásku a záš, sílu a bezmocnost, nýbrž všímá si onch pemnohá jemných odstín, jež od jednoho principu nenápadn a povlovn uvádjí až k jeho záporu. Penthesileinou osobou eší thema, jež hned s poátku tragedie (v. 125) vyslovuje Odysseus: i
So viel ich weiss, gibt es in der Nátur Kraft nur und ihren Widerstand, nichts Drittes,
Was
Glut des Feuers lóscht, lost Wasser siedend nicht auf, und umgekehrt. Doch hier Zeigt ein ergrimmter Feind von beiden sich, Bei dessen Eintritt nicht das Feuer weiss, Ob's mit dem Wasser rieseln soli, das Wasser, Ob's mit dem Feuer himmelan soli lecken.
Zu Dampf
Zjevení
se
Penthesileino
jest
práv takový
fenomén,
o jehož možnosti a existenci stízlivý pozorovatel
Odys-
seova rázu pochybuje; její náruživost, to práv onen „tetí" princip, jenž zaujímá sted mezi silou a jejím odporem, mezi žárem a mrazem, sluuje nepátelské živly vody a ohn. V jejím osudu následuje kontrast po kontrastu, v její duši jdou ruku v ruce neuvitelné, nesluitelné antithese: boj, vzniklý ze chtivosti;
láska, jež
chází v záš; hokost, jež se zvrhá v rozkoš. žího rozkazu, vytáhly
milence; jenž
ržemi
a za
ped
Amazonky do
pole,
nimi v zápasu klesne,
Vrny
pebo-
by dobyly
má
si
vnen
být Toto urení celého kmene
chot vyvolen. knžny, všeobecný píkaz
stane se zhoubou v život
za-
sáhne do jejího nejosobnjšího citu, dusná erotika a nepátelské pronásledování smísí se v její duši v nerozeznatelný chaos.
Aby
komplikovanou náladu, obrací se básopané terminologii cit a vášní, sáhá tu do sféry lásky, tu k obrazm, znázorujícím záš. nejradji se však pohybuje na nejistém pomezí obou svt, jež za normálních pomr by se vyluovaly. Také oznaeni pátelské dohody mají píchu nenávistné rozkoše. zdolal tuto
ník brzy k té a brzy k
200
Nemohu
tuto sinus
ps>clK)logickou
i
stilistickou
oznaiti
nelekám se tohoto jména, tak jako básník se nelekal svého nelítostného znázornní, „(iefiederte Brautwerbcr", tak zve Achilles (v. 5%) šípy, jež Amazonky proti nmu vysílají; díve prý si neodpoine, nežli až Penthesileu uiní svou nevstou (v. 613), t. j., až mrtvolu bude moci smýkati ulicemi, její S výkikem „Du lieber siisser Bráutigam!" mla Penthesílea dle prvotního tení (variant k v. 2985) louiti se s mrtvým milájakož vbec zprvu byla zamýšlena daleko silkem njší „volupté funbre", hraniíc leckdy až s nekrofilií. Je dvojsmyslné, tvrdí-li Achilles, že žádná dva po žhavjí netoužila než Penthesílea (var. k v. 607), cynicky v definitivním textu tší na „Scháferstunde", jež ho se prý oekává. Penthesílea mu nejde a nespje a nekráí v ústrety: nýbrž „taní", naplnna bojechtivostí, „taní", podobna jsouc menad. Vrcholu dosáhlo smšování posun erotických s mimikou nenávisti v líení onoho zloinu, jenž položil základ k ženskému státu: Mluví-li se (v. 1946) o dýkách, jež slouží úelu, „der Qáste Brust zusamt damít zu kiissen", je-li po té dokonce eeno, že celé vražedné pokolení bylo „zu Tod gekitzelt", tedy jsou mstito pedstavy, vznikší z amazonské touhy po lásce vostí, jsou to obrazy, jež mly hovti Kleistovu paradoxnímu duchu, zmítanému mezi extrémy a kontrasty. jinak nežli zvráceností cit;
—
nm
i
i
Objetí, jež Pethesilea chystá Peleovci, jsou bolestná,
ekl bych, jak objetí železné panny; touží ho pitisknout k sob, t. j. zniiti ho, a je nicmén zoufalá, že pojmouti do nárue: ho nemže bolestná,
nžn
(V.
857): Hier dieses Eisen soli, Gefáhrtinnen. Soli mit der sanftesten Umarmung ihn (Weil ich mit Eisen ihn umarmen muss!) Án meinen Bušen schmerzlos niederziehn.
(V. 1898):
Im blugen Feld der Schlacht muss ich ilin suchen. Jiingling. den mein Herz sich auserkor,
Den
Und Den (V. 1189):
ihn mit ehrnen Armén mir ergreifen. diese weiche Brust empfangen soli.
Was vvill ich denn. wenn ich das Schwert ihm r.ucke? Will ich ihn denn zum Orkus niederschleudern? Ich will ihn ja. ihr e\v'gen Gótter, nur An diese Brust will ich ihn niederziehn! 201
posmívá
Achilles
by
se,
že ješt nenalezl místeka,
vzal nerušené do svých
kde
obrnných
rukou, tak, jak srdce chce její (v. a Penthesilea tomu prý 605), mla, dle pvodního znní (k v. 2384), naíkat: „Hier diese Brust, er will sie erst zerschmettern, und dann auf ihren leichenji
bleichen Kissen ruhn?" Stále a stále variují Amazonky svou touhu, že prý chtjí vidt protivníka v prachu u svých nohou: „in den Staub niederfallen sehn"; „zum Staub der Fiisse hinwerfen"; „zu meiner Fiisse Staub ihn sehn"; Penthesilea nechce si nepítele jenom pemoci, chce ho pinutit k lásky-
plnému zbožování, ten dvojí smysl
znaném
stilistickém obratu.
jest
Erotický
obsažen v dvoj-
význam
pojí se tu
se strategickým; praví-li (v. 1749) „Komm jetzt, du Nereídensohn, komm, lege dich zu Fiissen mir
—
zejmo již z bezprostedn po
her!", tedy mluví, jak
siisser
ganz
lichotného oslovení, mi-
té však chápe se slova vítzná žena, nýbrž vítzná královna: „Sprich! Fiirchtest du, die dich in Staub gelegt?": prvý výraz „položiti se k nohám" pochází z pedstav milostných, ná-
lenka k milenci:
ne
už
sledující obrat „položit
v
boji.
do prachu" vztahuje se na porážku
Ve zmatenosti smysl
vidí Penthesilea, jak slunce
v ece, a volá (v. 1388): „da liegt er mir zu Fiissen ja!", pi emž je dvojsmysl slov „zu Fiissen liegen" stupován ješt druhým nedorozumním, totiž zámnou se obráží
Achilla za Helia.
Pojímám
tyto a jiné obraty za doklady principiální ovládá celý kus, a míním, že s ohledem na tuto nuangovanou, úmysln dvojznanou psychologii, na tuto superiorní hru smrtících vášní, na toto rozmlování pevných pedstav a pocit, smím Penthesileu oznaiti pes protest jiných badatel za výtvor romantický. Z této základní erotiky dvojsmysln ironické, odvážn paradoxní a smysln spirituální odvozuji jakožto logickou konsekvenci hrzu závrených situací, kde dvojsmysl a zmatenost vášní a termin slaví pravé orgie. V Penthesilein otázce (v. 2977) „Kiiss ich ihn tot?" zhušfuje se úds smrtící nžnosti, jejímuž bližšímu vypsání jsou vironie, jež
—
—
novány poslední pointy kusu. sndla':
k
ncviímé této
frási
202
,Mám t ráda, že bych t poskytuje básník krvavou
iiáliodiiv
illiistraci,
pluje
jakýmsi
výraz
i
úkon
rým
„Kiisse
:
Bisse
(v.
29NI)
do-
,vnitnín rýmem, statuuje píbuznost pro dva pocity kontrerní. Líení, kterak
bsnící I^enthesilea svou obt uštve k smrti, kterak, prosted svých ps, zatíná zuby do Aciiillových prsou, resnltuje ze základin' traRické ironie, jež si krvav pohrává s bolem a rozkoší, se zuivostí lásky a s mdlobnou nenávistí. Zde nepomáliá eufemismus interpret ani jejich snah>', by zatušovali pvodní, ješt brutálnjší akcenty poslední scény. Chápu, že kdo se uzavírá ei bestiálních
dn
každé, by sebe šlechetnjší duše sexuáln podráždné, s hnusem se odvrací od tchto extremních výjev, jimiž Kleist, jako pravý básník, latentni pocity uvolnil, manifestoval a kolossálním mítkem zveliil. Nechápu však jednoho: totiž, že práv „Penthesilea" by mla býti dkazem jeho zcela normálního cítní. S dramatikou romantické školy nmecké nemá však tato romanticky antická tragedie takka vbec nieho spoleného. Nesrovnávám velikou váše Kleistovy í^enthesiley s konvulsivními hrdinkami Z. Wernera, stavím písnou a cudnou formu ryzího umleckého díla proti rozplizle a nudn dramatisovaným sujetm bratí Schlegel, hluboce bolestnou ironii „Penthesiley" proti híkám, žertíkm komediantství Tieckových a Brentanových divadelních parodií a satir. Ba, Kleistova tragedie, v níž postehuji jak romantismus tak ironii, jest na míle vzdálena oné t. zv. „romantické ironie", která prýštila ze suneriorního instinkt, jež se svíjejí na
i
vdomí
básníkova, že jest tvrcem a stojí nad svými finakládati dle své libovle. s kterými psal autor „Penthesiley" sebe osobnjší a drásavjší zposvé duše, nevmšuje se nikdy po Jean-Paulovském i Tieckovském zpsobu zejm a hlasit do svého díla, ne-
By
mže
gurami,
v
staví se
mezi výtvor a tenáe, nýbrž
objektivností a s nestranností
s
pravou umleckou
tvrce popává
individuím,
svou krví, neodvislé existence; praví svým myšlenkám: žij, a vtlí je v lidskou postavu, vdechne svým výtvorm duši a sám zstává neviditelný, by všudypítomný. Nikde jinde neprojevil se Kleist více tvrcem dramatickým, než práv v „Penthesilei". Zní snad na prvé po-
jež
vyživil
203
slechnutí
paradoxn, pipojím-li, že sotva které
dílo Klei-
Oba sousední stovo má tolik souástí nedramatických. literární genry, jichž úast konstatována již ve „Schroffensteinských", jsou zde zastoupeny leckde, zdálo by se, na úkor dramatinosti. Nebo po zpsobu epickém jest komponována exposice, kde se vypravuje, co pedcházelo, kde se popisuje, co se dje za scénou. Po zpsobu epickém jest vloženo do velké poselské zprávy Meroiny líení kataPo zpsobu epickém do stedu celého strofy Achillovy. díla, do milostného dialogu totiž, vsunuta dlouhá partie, referující o vzniku státu žen. Krom toho zasahuje do dje silný vliv lyrismu. Erotický problém sám s sebou nese požadavky a prostedky lyrického básnní, velkou scénu milostnou pirozen proplétají nžná vyznání, v pedcházejícím výjevu zaznívá hymnický zpv (podobn jako na poátku „Schroffensteinských") a závrená scéna zvláš v pohnutém a dojímavém pomru Prothoinu ke královn, plném citu, nhy a lásky, popává hojn místa akcentm ryzí lyriky. Je podivuhodno umní, kterak Kleist dovedl z útvar, jež samy o sob jsou heterogenní a nepoddajné, vykesati jiskru dramatinosti. U lyrismu snad to ani tolik nepekvapuje, ježto mezi dramatem a lyrikou panuje, myslím, vztah takka nerozluný a pokrevný, ježto nejdynamitjší napjetí u Shakespearea, u starých Rek, nejen nevyluuje, nýbrž naopak ku pomoci pivolává úast sesterského umní lyrického, pi emž nemluvím ani o primerním a tvrím významu antického choru. Ale thema, jako boj Amazonek s Reky, rozsápání hrdiny bsnící královnou atd., klade dramatickému básníku velké pekážky tím, že jest ze znané ásti dramaticky neznázornitelné. Tak by se zdálo alespo, tak by též soudil, kdo
a
a
epické partie Kleistovy tragedie kára.
souásti vypravovatelské!
ckým!
jak
hýí
Ale jaké jsou ty Jak oživeny dechem dramati-
životem, jak
mocn
napínají, jak
horen
ženou se o pekot, jak jsou názorn vidné a slyšené, jak vzrušené, šumné a
nní
vn
pohyblivé! Proti obvyklému mí-
o epickém klidu vytvoil Kleist epiku, v níž
usmvavé
vbec
Z velkých vzor vyetl, co se mu hodilo pro jeho intence. Z Lessingova „Laokoonta" se nauil, jak sterilní bývá v poesii.
není statiky a jež nezná
204
mírnosti.
výet: rozložil, dle I.cssímkopokyn, stavy výcli v dje, dní trvalé v jcdnotlivó okamžiky. Na Homerov lliadc studoval úinný prostedek teichoskopie, jímž názorn oživil poátek tetí scény. Na
zviášf v dramatu, popis a
Euripidových a ostatních tragiku zprávách poselských, snad na velkých vzorech Racineových, poznal údsný úinek epického vypravování, jejž applikoval v Meroin výstupu, klassickém to míst dramatické epiky v nmecké Ale literární analogie zde, jako všude jinde, literatue. pisply jen k tomu, by vzpružily v básníkovi, co bylo i
jeho nejvlastnjším
umním,
nedá se rozkládati v
jež už
Homerovské a
terárn historické prvky.
li-
paralely
jiné
naprosto ustupují pi analyse citované už tetí scény, v níž se o dostizích Achilla a Penthesiley sice jen vypravuje,
pece vyvolává dojem tak mohutný, jakobychom oi vidli šílené závodní váleného vozu s etou Amazonek na koních, jakobychom hledli na tigrovi„kaum dass ihr Federtého kon a uhánjící královnu
ale jež
na vlastní
—
—
na její stín, „gross, wie ein busch ihr íolgen kann" Riese, in der Morgensonne", jenž již již se sklání nad pronásledovaným hrdinou. Jakoby bolel zrak od strnulého patení na kola zbsile se otáející, ba jak by ml být rozdrcen: „Der Blick drángt unzerknickt sich durch die Ráder, zur Scheibe fliegend eingedreht, nicht hin." V bezdechém spchu honí se otázka a odpov: „So naht sie Naht ihm. Naht ihm noch nicht! Naht ihm! ihm? .", zdšené krátké a Hufschlag ihr Danaer! Mít jedem hrzu a zpsobem exklamace vystihují nenapodobitelným jízdou radost pi pohledu na to, kterak Achilles obratnou Amazonkám zpsobil pád, že jedna pes druhou klesají ,
—
—
—
.
s
kon:
—
—
Zu uns her
.
wiedei!
fliegt er
Ha! Der Verschlagne! Er betrog
Wie
sie,
Schiesst
Und
die
an
stolpert
— —
sie
Hul!
Unaufhaltsame, vorbei
dem Fuhrwerk
— —
—
—
Pelit, im Sattel
fliegt,
StiJrzt!
—
Und eine Jungfrau — Und eine noch!
—
Was?
—
Sturzt,
biindhin iiber sie
Und
wieder!
—
205
die
—
Kónigin!
— Und noch
eine
—
—
Ha!
Wie
Zum
Stiirzen,
der
Freunde?
—
Stiirzen
— —
Stiirzen,
Hauptmann,
Feueresse
eingeschmelzt. Haufen, Ross und Reutrinnen, zusammen!
in
Není nadsázkou, ekne-li se o Kleistov tragedii: co slovo, to pohyb.
Vášnivý
neklid,
tkavá
plachost, ener-
gický zápas, nezadržitelný pechod a pevrat a pemet vyznamenávají nejen psychologii dramatu, nýbrž jeho stil. Platí však také bez hyperboly: co rení, to obraz. A je zvláštní pouná podívaná, kterak optika básníkova se podizuje zákonm pohybu a zmny. Tak jako Guiskard nebyl karakterisován stálým poetickým epithetem „lev" i „tigr", nýbrž byl vidn jako íhající tigr chystající se k výpadu, tak v „Penthesilei" srovnání vystihují pedevším akci, zuivost, gesto, skok. í^ekové a Amazonky spolu zápolí jak hladoví dva vlci, z nichž každý do sokova chtánu chce zatít zub; Penthesilea žene se za nepítelem jako hladová lvice, jež na poušti shání koist; Achilles sápe se na ni jak doga na jelena; Penthesilea a Achilles ítí se proti sob podobni dvma letícím hvzdám; nebezpeenství blíží se vojsku jako mrano, z nhož smrtný blesk sjede do úrody; štstí pilétá do prsou jako mladý princ, jenž zavítává do sídelního msta; nepítel se valí jako byi
i
stina.
Cituji
alespo
z
prvých dvou výstup
dsledn dodrženým
spiatých
ídie
Auf
sie
Kentaurin
adu obraz
tertium comparationis:
stiirzt)
und uns schon, Griech' und Trojer,
ein.
Mit eines Waldstroms wútendem E r g u s s, Die einen, wie dle andern, niederbrausend. Ein neuer Anfall. heiss wie Wetterstrahl. Schmolz, dieser wuterfiillten Mavorstochter, Rings der Átolier wackre Reihen hin, Auf uns, wie Wassersturz, hernieder sie, Die unbesiegften Myrmidonier, giessend. Vergebens drángen wir dem Fluchtgewog Entgegen uns: in wilder O b e r s c h w e m m u n g uns vom Kampfplatz strudelnd mit sich Re ss .
.
.
i
s
fot..
Je jasno dle podtržených slov, jak jediné srovnání nepátelského vojska a pívalu vodního prostupuje celým tímto váleným líením, jak dmysln dovede se Kleist udržeti ve sfée zvoleného pímru, jenž mu neslouží za enickou okrasu jako Schillerovi, nýbrž jest podstatnou souástí jeho básnického názoru: Kleist nenutí se do srov206
obrazn vidí; nehledá rhetorickýcli tropu, nýbrž pvodní jeho cítní už mu poskytuje metafory, pojímané ve vlastním, ne v „peneseném" významu. naváni, nýbrž
Eminentn dramatickélio života nebylo by ani teba dokazovati u tragedie, jež se koní tak úinnou a úchvatnou pantomimou a jež vrchoh' (v 14. scén) exaltovanou a strliující apostrofou boha vítzství, kd\b\- se, ásten zavinn básníkovými výroky, nelni zahmzdil pedsudek o neproveditelnosti „Penthesiley" na jevišti. Teprve loského roku zavítala, po dívjších pokusech o její akvisici, Kleistova tragedie vítzn do nmeckých divadel, a vnímavosti pujest otázkou nejen zdatnosti herc, nýbrž blika, zdali se na repertoiru trvale udrží toto drama, jež klade vysoké nároky jak na interprety, tak na diváky, drama, nad nž snad v nmecké literatue nebylo napsáno i
vášnivjšího a dynamitjšího. Po 367
z n á
m
k a.
Prameny tragedie nalezl Erich Schmidt (Charakteristiken 1S86, pak v poznámkách vydání) a dkladn rozebral Johannes
nn., e j a h
N r (Vierteljahrsschrift fiir Literaturgeschichte 6, K Nicjahrovu lánku, v nmž nadhozeny otázky vyšší i
tiky s
1S93, 506 nn.). filolosické kri-
po nesrovnalostech Kleistova textu, pojí se zajímavá polemika Roettekenem, dležitá též pro zásadní spor filologie
Hubertem
Roetteken
v Zeitschrift f. vergleich. Literaturpsychologií: geschichte, N. F. 8, 1895, 24 nn. (pokraováním k lánku v pedcházejícím roníku); Niejahrova replika v Euphorionu 3, 1S96, 653 nn.. Euripidovy Bakchai srovnány Roettekcnova duplika tamtéž 4, 718 nn. Niejahrem. Achilles a umírající Penthesilea ve výtvarném umní v. Overbeck, Galerie heroischer Bildvverke 1, 497 nn. (tab. 21). V novjší K Makbethovdob: basreiief Thorvaldsenv v Kodaském museu. na jiné básníky ské pantomim (srv. Euph. 15, 488 nn.i dopluji, že mla znaný vliv. na p. na Stowackélio („Beatrix Cenci"), na AnnunParalela s Tassovým ..Jerusalemem", nazia (.,Sen jarního jitra").
s
—
—
j^
— i
—
znaená
Wcissenfelsem
v Zeitschrift f. vgl. Lit.-gesch. 1, o v ý c h Kleiststudien, 1887, 290 nn.. rozvedena ve u k ad n o v 60 nn.. kde též pokus o rekonstrukci ..Guiskarda" dle p. e i s„Penthesiley". Literární analogie k Penthesilein smrti: R. senfels v Zeitschr. f. vgl. Lit.-gesch. 1. 273 nn. a tamtéž N. F. 1. k v. 3025. - K mi1887 8. 301 nn. (zvi. Novalis); Erich mice a k ironii ..Penthesiley" poukazuji na Euphorion 15. 503 nn., zvi. na 16. 421 Psychiatrm (na p. K r a f f t - E b n g o v il nn. I^ojmu sloužila Kleistova tragedie neprávem za doklad sadismu. ..antické romantiky" užívám ve smyslu K. Joéla (Nietzsche und die Kleistovu ankriteriem Romantiki. e t z s c h e o v s k ý tiku duchaplný p e o v é. ..Kleist der Dionylánek Heleny Z Romantické sische" v asopisu Nord und Súd 108. 1904. p. 187 nn. prvky sleduje S. K r e b s. Preuss. Jahrbcher 144. 1911. p. 234 nn. Stilistika ..Penthesiley" není ješt probrána se vší dkladností. Dobrá pozorování u B. Schulzeho. „Kleists Penthesilca oder von der R.
—
uinn
W
i
i
W
Schmidt
—
N
i
i
—
mí
m i
207
m
I
—
—
lebendigen Form der Dichtung" (Lipsko 1912), s jehož theorií však Kleistv dopis Goethovi faksimilován v 5. sv. se nekonformuji. Goethovy úsudky o Penthesilei: Briefe (výmarské vydání) 20. Varnhagen o Cottovi v listopadu 15 n.; Gespráche 2, 295. O fragmentech dopis herece 180S: Denkwiirdigkeiten 3, 91. Hendel-SchiJtzové: Euphorion 14, 792 (A. Dombrovvsky, jehož návrhu na uspoádání jsem se pidržel; srv. též Herzogovo vydání 6, 363) dva nov nalezené lístky Kleistovy na její adressu
—
—
—
—
;
1811) publikuje Minde-Pouet v Biihne und Z jevištních interpretek Kleistovy hrdinky Welt 14, 1911, 130 n. zmínku zaslouží Klára Zieglerová (1876 v Berlín). 1892 pedstavení v Mnichov. Loiského roku provedena Kleistova tragedie v berlínské dvorní inohe (ve zpracování L n d a u o v , vydaném v ,,Re(z
23.
a
26.
dubna
—
i
Reinhardta (v Deutsches Hollándera ve dvojím obsazení; srv. o
clamce"
.
Theater) za režie pednostech a neFelixe dostatcích pedstavení na obou scénách: A. Eloesser, Lit. Echo 14, 149; vidl jsem u Reinhardta v hlavní úloze Mary Dietrichovou, jež pln vystihla Kleistovu charakteristiku ,,pl fúrie, pl gragie". eský peklad „Penthesiley" \'yšel r. 1912 (knih. ,, Kytice", sv. 2.). symfonii ,,Penthesilea" dle R. 1890 komponoval Hugo Kleistovy básn. Mezi tiskem této knihy, v záí 1912, psali u nás o „Penthev eské Revui, p. 760; J. Karásek ze Lvosilei": K. v Umleckém vi c v Moderní Revui, . 216/7, p. 348; F. Msíníku 1, 281; J. R(e c h a n n) v Divadle 10. 445. 5325);
u
—
Mj —
Wolf
apek
i
m
208
Langer
XI.
Das Káthchen von Heilbronn. v kvtnu 1808 vyšel v drážanském „Phóbu" poátek prvého Kleistova dramatu, jež vzniklo v Drážanech, prvého dramatu, jež znaí návrat básníkovy obraznosti do atmosféry nmecké otiny. Již v dležité konfessi o „Penthesilei" z konce pedcházejícího roku zmioval se o „Káthchen von Heilbronn", kontrastoval oba kusy a jejich typy, pravdpodobn tudíž bezprostedn od exotického mythu zavítal do íše domácích povstí a již na podzim 1807 koncipoval „historickou" svou rytískou inohru, i
dj
jejíž erotika, dle
nezaruených zpráv,
zrcadlí
i
idealisuje
autorovu skutenou lásku k Julian Kunzeové. Zdali práce o dramatu pežila tento milostný pomr i byla-li hotova ped jeho perušením, není zjištno; snad již v ervnu rukopisná redakce byla ukonena, ježto Kleist (5, 375) nabízí nakladateli Cottovi, by vydával každoroní almanach s jedním jeho kusem: „leh wiirde, in diesem Jahre, das Káihchen von Heilbronn dazu bestimmen, das mehr in dle romantische Qattung schlágt, als die iibrigen." Vyjednávání s Cottou protáhlo se do r. 1810 a rozbilo se, akoli
znovu nabízeje svj rukopis, znovu sliboval (5, 393): „leh wiirde, wenn es (das Káthchen) Qliick macht, jáhrlich Eins, von der romantischen Qattung, liefern konnen." Zatím však navazoval prostednictvím Collinovým styky, od nichž mohl právem oekávati praktitjší zužitkování svého díla, podailo se mu totiž za ti sta zlatých rukopis prodati editelství divadla „an der Wien", pro Kleist,
í
H.
v. Kleist a
jeho dílo.
209
14
kteroužto scénu Collin pevzal jevištní úpravu textu se škrty básníkem approbovanými (5, 380): rád byl by Kleist slyšel píznivý úsudek od zkušeného dii o „Penthesilei" vadelníka, „denn wer das Káthchen liebt, dem kann die Penthesilea nicht ganz unbegreiflich sein, sie gehóren ja der Algebra zusammen, und sind Ein und wie das + und
—
dasselbe Wesen, nur unter entgegengesetzten Beziehungen gedach'. Teprve 17. bezna 1810 došlo ve Vídni k pedstavení, jež bylo ješt dvakrát opakováno, a následujícího
roku tehdejší hudební editel, divadelní malí a strojmistr
bamberského divadla, E. T. A. Hoffmann, uvedl romantickou hru na jevišt ve zpracování F. Holbeinovu. Po vídeském provedení nalezl Kleist v lét 1810 nakladatele v berlínském Reimerovi, dávaje mu na srozumnou, že se spokojí honoráem 80, 60 tolar (5, 401), jen pod tou podmínkou, že bude kus ihned vytištn: což se také stalo. Téhož 12. srpna, kdy zajistil si knižní vydání, spálil však mosty vedoucí k berlínskému dvornímu divadlu. Byl totiž zadal svj kus editeli Ifflandovi, ale když se mu nedostávalo vyízení, vyžádal si na oko vrácení rukopisu; i
Iffland se s radostí chopil této píležitosti, zbavit se nepohodlného díla, poslal je Kleistovi zpt se vzkazem, že se mu „Káthchen von Heilbronn" nezamlouvá. Kleist, narážeje na Ifflandovy homosexuální sklony, odpovdl (5, 401): „Abych mluvil pravdu, je mi líto, že to je dívka: kdyby to byl býval kluk, byl by se Vašemu Blahorodí líbil asi lip." Affairy zmocnila se velkomstská pomluva, jakékoli další praktické vyhlídky jevištní byly znemožnny. Kleist, jenž svou „Penthesileu" psal pro „neviditelné jevišt", trpce želel, že pi „Káthchen" odhodlal se k ústupkm požadovaným od scénických praktik. Dva msíce ped svým skonem psal neznámému adressátovi (5, 430): „Das Urtheil der Menschen hat mích bisher viel zu sehr beherrscht: besonders das Káthchen von Heilbronn ist voli Spuren davon. Es war von Anfang herein eine ganz treffiiche Erfindung, und nur die Absicht, es fiir die Blihne passend zu machen, hat mích zu Missgriffen verfúhrt, die ich jetzt beweinen mogte. Kurz, ich will mich von dem Oedanken ganz durchdringen, dass wenn ein Werk nur recht frei aus dem Schoss des menschlichen Oemiiths hervorgeht, i
210
dassclbe aucli iiothwenclig claruin der Kaiizeii Meiibclilieit angelioren niiisse." „iiin
grosses
liistorisclies
Rittcrscliaiispicr*
stoji
pod
podvojným titulem s ominosiiim slvkem „ili" („Das Katiiclien von Heilbronn oder die eiierprobe"), pod seznamem osob pak poznámka: „Die Handlung spielt in Schwaben." Tyto vnjší údaje nutí k srovnávání s pedchozí další i
Kleistovou produkci. „Káthclien" jest prvou jeho inohrou, a jiných dramat než inohry už po ní nepsal; je prvým
dramatem, již v koncepci lokalisovaným na domácí pd, a z okruhu nmeckých sujet nevyšel Kleist již ani v dramatech, ani (s nepatrnými výjimkami) v novelistice a v innosti publicistické; „Káthchen" zahajuje patriotickou periodu Kleistovy tvorby.
Ovšem,
již
„Schrofíensteinští"
mli
nmecká jména ale
a dj se rovnž odehrával „in Schwaben": vztahu vnitního nebylo mezi Kleistovou prvotinou,
poátku po Španlsku kostýmovanou,
a klassickou zemí rytístva; ovšem, v holandském rámci „Rozbitého džbánu" a v italském prostedí „Markýzy z O." uplatovaly se pomry braniborské marky: ale teprve „Káthchen" je hrou nmeckou piznané a oteven, tak s
nmeckého
i
pln vyžívá láska k romantickému ryhned ve „Familie Schroffenstein" a masko-
jako teprve zde se tíství, zjevná
v antické „Penthesilei". Po exotických tragediích a nevšedních veselohrách „ein grosses historisches Ritterschauspiel"; po Byzanci a Trojí „Schwaben"; po Olympanech a po Teniersovských figurách dobí a milí známí rytíského stedovku s velkými a karakteristickými jmény: Friedrich Wetter, Graf vom Strahl; Qottschalk, sein Knecht; Kunigunde von Thurneck; Ritter Schauermann; Wenzel von Nachtheim; Hans von Bárenklau etc. Kolik odchylek proti dívjším dramatm, tolikéž krok vstíc vkusu soudobého publika, vstíc zájmm nmeckého knižního trhu, vstíc tradicím tehdejšího písem-
vaná
i
nictví.
Nmetí
literární historici s oblibou vyzdvihují kou-
domácího svta, vlasteneckou notu a hloubku nmeckého „Gemíit", hledíce chválou krásných spoleenských zlo
výtky, jež stejným dechem však záleží na tom, abych se iní Kleistov inohe. dobu Kleistovu, vší ostrostí, bez ohledu na théma a zálibu
a osobních vlastností seslabiti
Mn
i
211
14*
formuloval rozdíl mezi „Káthchen" a pedcházejícími díly, nemohu jinak, nežli vidti v tomto díle sestup s hrdých výšin „Quiskarda" a „Penthesiley", ústupek uinný jevišti a pomrm, kompromis obraznosti s požadavky skutenosti. „Káthchen" je pebohatá krásnými jednotlivostmi; podává hlubokou psychologickou studii; má nádherné partie lyrické a v koncepci jest domyšlením „Penthesiley": jakožto celek však, dle mého mínní, jest to doklad smíru s t. zv. duchem doby, jest to tribut, jímž originální básník splatil svj dluh své literatue, svému národu a zddným tendencím. Zvláštní ironie tomu chtla, že jediná „Káthchen" za básníkova života byla úspšn hrána na dvou jevištích; že ho práv „Káthchen" ve Výmaru proslavila; a že až do dnes je snad nejznámjší a nejoblíbenjší Kleistovou hrou. Básník sám však byl si vdom, že se dal svésti k ústupku. Nejen že citovaným dopisem ze srpna 1811 želel úmyslu, upraviti drama pro jevišt: ve svdectvích soudobých se vznikem inohry projevoval, že ví, jak je za svou „Káthchen" zavázán své dob. Z onch slov nakladateli Cottovi: „kus, jenž spadá více než ostatní do odvtví romantického", slyším omluvu a doporuení: to je kus, po jakém by mohla býti poptávka a jenž by se snad líbil v kruzích literárn smrodatných. Zejmjší ješt piznání jest obsaženo v zrádném podtitulu „velká historická hra rytíská". „Historického" tu není ovšem pranic vyjma kostým, za to je „Káthchen" pravé „Ritterschauspiel", pokraující v drahách dávno vyjetých a hlun akklamovaných, pozdní výhonek smru, ped 35 lety zahájeného Qoethovým „Gotz von Berlichingen", smru stlaovaného po té pod niveau prmrné literatury, diskreditovaného tuctovým zbožím a šablonovitým pojetím rytíství. Celá ada souástí Kleistovy fabule; motivy, a
i
intriky,
jména
pedchdc,
a
i
nálada, jsou tradovány od
by
i
Kleist
mnoha
samozejm vysoko
a
mnoha vynikal
nad nedstojné pokraovatele Qoethovy, není tentokráte on, tvrce realistické veselohry, prkopník nových ideál tragických, ctitel originálních útvar, samorostlý mistr novely, talent
niím
druhého
více nežli
ádu
pokraovatelem
a
ddicem.
Pro
akceptoval bych „Káthchen" za vyni212
kající dílo:
ii
genia Kleistova rázu mlii\
lín tu
o pecliodiiém
epigoiiství.
Vedle prvého dramatu (loetliova zasálil „Sturin und Drang", jejž jsinc již nejednou oznaili za východisko Kieistovo, do fabule rytíské inohry též psobením Biirgerovy balladické poesie na erotiku „Kátlichen von HeilNemluv o nepatrnýcii ozvucích z „Leiiory", bronn". orientovala se Kleistova fantasie pedevším dle ballady již Biirger volné peložil z anglického ori-
„Graf Walter",
Hrabe Walter cestou necestou s sebou vodí milenku v mužském pestrojení; pešky a bosá pospíchá za jeho konm, brodí se vodou za svým pánem, zakouší trýza strázn od toho, od nhož již nosí dít pod srdcem, a posléze se dovídá, že hrab Walter ožení se s dívkou, kterou mu sama oznaila za nejkrásnjší: to vše byla jen zkouška její vrnosti, za niž ji odmní satek s tyranským pánem. Tento motiv, jehož analogie shledáváme v stedovkém vypravování o Ereku a Enit a v hojných moderginálu.
n
ních variacích thematu Qriseldovského, spolu s jinými spíš
pohádkovými námty (na p. o pravé a nepravé nevst) tvoí djový podklad Kleistovy hry. U nho milenka
ped tím tžší zkoušku „oder die Feuerprobe": leccos je zmírnno, odpadlo na p. ovšem thotenství milenino. jiné krutosti zas vyplynuly z dsledné povahokresby dramatika, jemuž, dle vlastních slov, bželo o pendant a
brodí
se
ohnm,
jíž
vodou,
uren
podstoupivši
vedlejší
titul
Proti oné „Hundekomodie", v níž se mní v „megeru" a ve „psici", staví
antithesu k Penthesilei.
hrdinka sama básník lásku dívky, která ani psy by se nedala odehnat,
titulní
s pravou „hundische Dienstfertigkeit" (p. 265), na kterou pán zvedá bi, ba na niž volá jak na psíka (tamSuch', sag' ich! —leh sage, Such'! že): „So such'!
která slouží
—
—
such'!"
Kleistv hrab Friedrich Wetter vom Strahl, projíždje wiirttemberským mstem Heilbronnem, zastavil se u zbrojmistra Theobalda Friedeborna, by si dal spraviti
svj kruný.
Patnáctiletá dcera
domu Káthchen,
vstou-
do jizby a uvidvši rytíe, shroutila se bez vdomí na zemi; když odjíždl, vrhla se s okna na ulici a vyholivši
pivši
213
poranní zpsobeného pádem, vydala se za hrabtem na pout, lehala v jeho stáji, nespouštla se jeho stopy. Starý zbrojmistr tudíž zažaluje Wettera vom Strahl, že mu oaroval dceru, obvinný dokáže však tajnému soudu, že dívka ho stopuje proti jeho vli, ba pes jeho výslovné zákazy. Lituje leda ve svém nitru, že není z rytíského rodu, nebo vášniv si ji zamiloval; ale stavovské rozdíly jsou nepeklenutelné. Brzy po té zasnoubí se s Wetterem, zdánliv zapomenuvším na svou vrnou prvodkyni, koketní a bohatá rytíská slena Kunigunde von Thurneck, jež zniila už nejednoho svého ctitele. Heilbronnská dívka, jež mla jít do kláštera, znovu se piplete pánovi do cesty, a Wetter, domnívaje se, že se mu chce vtírat, zvedne na ni bi: zatím však její snaha byla jen, by hrabte a jeho nevstu vyvarovala hrozící jim zkázy. Pi zámeckém požáru, založeném od nepátel, vžene Kunhuta poslušnou Katinku do hoícího domu, prý aby jí pinesla snoubencv obraz, ve skutenosti, by jí zachránila úpis, týkající se jmní. Jen zázrakem vyvázne dívka z hoícího domu, totiž pispním rusovlasého okídleného cheruba se sntí palmovou v ruce. Wetter na koni se rozjede proti nepátelm, za ním Káthchen, jež, podkasavši se, pebrodí se pes potok. Pi návratu z bitky zastihne ji hrab, ana spí v pedhradí pod keem vonného bezu; pimje ji, aby mluvila ze spánku, a doví se o tajemném svazku, jímž je k nmu pipoutána: Zjevil se jí v noci sylvestrovské jakožto její nastávající muž, a tudíž dívka ie pesvdena, že ji o velkonocích pojme za ženu. Ale v tutéž dobu, jak nyní si vzpomíná, sám, leže na smrt nemocen, ml vidní obdobné, byla mu tato dívka zaslíbena, ale bylo zvstováno, že je císaovou dcerou. Procitnuvši, Káthchen se z
dve
neví, co prozradila,
Wetter však
si
uvdomuje,
jak
žhav
vykázati komnatu ve svém zámku, nedbaje možné žárlivosti své nevsty. Mezi obma nestejnými milenkami dojde k nepátelství. Káthchen totiž shlédla, v lázni zlou soupeku, nelíenou, nestrojenou, zbavenou umlé a vylhané krásy, a Kunhuta, na smrt uražena, ukládá jí o život. Nevinná dívka však je zachránna, a Strahlovi se podaí zjistit, že je vskutku císaovou dcerou, by ne manželskou. Císa ji povýší na vévodkyni švábskou, a ji
miluje,
i
dá
jí
214
lirabO,
zkoušev
ckoii
pi jeho svatb
clieii
a od
lající
sdicním, že biidc jen Uružipodává ruku své Kátli-
vOriiost
její
s
Kiuiliiitoii,
Kiiiiliiity
odvrátí se s
isenýin /voláním:
„(iiftiiiischeríii!"
Piisobí skoro
žertovn, že tto své rytíské inohe Nejen že neudává doby,
dal Kleist podtitul „historisch".
kdy dj se odehrává, nejen že se spokojuje appellativem „císa" a varuje se jakékoli djinné narážk>': nýbrž celým ovzduším básn proniká živel oste kontrastující s jakýmkoli
historismem,
totiž
vliv
dv
Zázrak, že v tutéž hodinu
mly
tutéž vidinu a
duševn
nadpirozených bytosti
se tedy sblížily,
disko dje; nadsmyslný a zpola
zázraný
mocností.
tlesn vzdálené tvoí výcho-
svazek, jenž dívku poutá k pánovi; a jakožto viditelný zástupce nadpirozených mocností vystupuje dívin strážný andl, jenž jest
ji vyvádí z plamen. To je týž „Cherubím mit FIligeIn, weiss wie Schnee, auf beiden Schultern", který (p. 281) v sylvestrovské noci spojil oba milence. Hrama, ve kterém lidé jsou doprovázeni viditelnými svými démony, mže se nazývat náboženské i mythické, nikoli historické; nejsprávnjší pak oznaení by bylo: pohádka. Ve smyslu pohádky ešen jest také smírný závr, vedoucí ovšem k svatb s pravou nevstou, ve smyslu pohádky
osvtlena nadpirozená vrnost a neochvjná víra
titulní
postavy. F^ohádkou, a krom toho dsledn dodrženým stedovkým rázem nutno vysvtlovati též konené odhalení, že Káthchen jest dcerou císaovou, ímž teprve mizí nepekonatelná až dotud pekážka stavovského roz-
vyítati básníkovi nedostatek sociálního smýšlení (jak inil v krásném výlevu ješt F. Hebbel), jest nemístno, protože poloviní mythus s pedstavou o císaov dcei spojuje zase jen smysl, jímž vzrstá zázranost nadpiAle ovšem, ruší pak v pohádce hlasité rozeného dje. vmšování spoleenských zájm, jichž se zastává hrab
dílu;
Wetter sám
zdrazuje, že mu nelze se odhodlati obanskou dívkou: „Zum Weibe, wenn ich
íp. 212),
k mésallianci s
Ruší poloviatost uvízl pro„Amfitryon" a rozpolcenost koncepce. Tak jako kolísá „Káthchen" sted mezi burieskou a mystériem, tak že zdá se, mezi rytískou inohrou a naivní pohádkou, ba sie gleich liebe,
begehr' ich
sie nicht."
215
se v
básníkov komposici stetly rznorodé
plány, z nichž
mu
vytvoiti jednotného díla. Jest otázkou, kam zprvu tíhla jeho obraznost a zda dodaten se vmísily tony píliš lidské i píliš etherické. Na jedné stran máme dochovánu Tieckovu zprávu, že pvodn mly nadpirozené mocnosti ješt úinnji zasahovati do dje. Nebo nejen láska obou milenc mla být chránna cherubem, nýbrž také nesympatická postava Kunhutina byla pojímána mythicky. Kdežto v hotové práci jest to koketn nafintný hastroš bez duše, byla pvodn
nepodailo se
zamýšlena karakteristika jakési undiny, a v posledních scénách tvrtého aktu, jež nyní naznaují demaskování ošklivé ženštin^^ v lázni, ml se odhaliti její karakter zlé Naproti víly, spojené s podzemskými a vodními démony. tomu starší redakce prvých dvou akt, otištných ve „Phobu", ukazuje daleko slabší úast nadsmyslného svta, nebo chybí tam vypravování o snu hrabte Wettera, takže schází nejpochybnjší a nejodvážnjší motiv dvou vycházel Kleist více z reality paralelních visí. Ale i z nadsmyslna, jisto je, že zpsob, jímž v hotové básni uplatují se zjevy nadpozemské, náleží k nejslabším partiím u Kleista vbec. Je tu pedn onen okídlený andl strážce: jako básnickou metaforu, jako souást vidiny ve snách ho rádi sneseme; ale zjeví-li se ped našima oima, vyvádje dívku z hoícího domu a ostatními osobami nevidn, pak neznamená víc než konvenní a lacin theatrální efekt, útoící na sentimentálnost divák. O nic lépe nezdail se druhý pohádkový námt, že oba milenci vidli se v snách. Nebo pak nejen Káthchen musí poznat svého hrabte, nýbrž hrab také svou dívku, pak onen výjev v heilbronnské díln nebyl prvním setkáním dvou neznámých, nýbrž shledáním dvou nevdom po sob toužících duší, je nepochopitelno, že hrab, jehož sylvestrovský sen pece stal se již veejným tajemstvím (III 9) a Jenž si tak dobe vzpomíná na proroctví o císaské dcei
a
i
IV 2), zapomnl práv na hlavní na podobu své bohem urené milenky, takže jí nepoznává. Tím, že motiv dvojího snu tradoval se literárn (snad z Wielandova „Oberona"), nezmirují se nesrovnalosti a protimluvy, jež do „Káthchen" a na celou vidinu obsah svého snu,
—
(II
13,
totiž
216
zasaiiiiji
osiidncji,
nežli
na i). ne zcela jasná
pedbžná
do obsalui „Schroffensteinských". „Kouzlo pohádky" však Kleista zatlauji ješt ohledy. I^ravá bácliorka uživá prostedku sebe jiné neuvriteinjšich a požaduje naprosté viry v n, nestarajíc se o jich možnost, dokazatelnost a výklad. Kleistovu dílu schází tato naivnost, nedostává se mu této neúastné záliby. Vypravuje pohádku a spolu ji vykládá. Sdluje zázraky a spolu podává jejich psychologii. Jeden z tajných soudc prvého aktu (p. 207) povýšen se posmívá, že v mysteriosním psobení na milenku hrab vidí nco zázraného: „Der aberwitz'ge lYáumer, unbekannt init deni gemeinen Zauber der Nátur!" Naráží tím na theorii o psychickém magnetismu. Hrab Wetter piplíží se k dívce, odpoívající pod bezem, „um einen Entwurf mit ihr auszufiihren", rekapituluje si její zvyklosti a zpsoby, „und auí diese Eigenschaften hin, will ich meinen Versuch griinden" (p. 27^ n.): Tak mluví zkušený historie
ii
uen
pohádku podle medicininohry experimenty, jaké tehdy byly v oblib u uenc, polovdc laik, Kleist vssál do sebe moderní uení, Kleist v tomto sm\'slu podlehl duchu své doby a stal se dle mého nazírání na „Schroífensteinské" již podruhé tlumoníkem soudobých tendencí romantických. „Káthchen von
hypnotiseur.
Kleist upravil svoji
sko-filosofických spekulací, vmísil do rytíské
i
— —
—
i
—
Heilbronn" není kleistovsky romantická jako „Penthesilea", nýbrž romantická ve smyslu tehdejšího smru, tehdejší mod\'. tehdejšího uctívání „noních oblastí duše lidské".
Smrodatným psychologem
byl Kleistovi
pularisátor Ciotthilf Heinrich Schubert
až 1808 konal v
Drážanech pednášky
(*
léka
1780), jenž
a po-
1806
o somnambulismu,
a pod., jsa Kleistovým a Miillerovým pítespolupracovníkem. Jeho díla, významná pro romantiku, zvlášt pro E. T. A. Hoffmanna a Justina Kernera, mají karakteristické tituly: „Ansichten von der Nachtseite der Nátur wissenschaft" (vyšly v Drážanech 1808) a „Die Symbolik des Traumes" (1814). Kleist, ode dávna naklonn bizarním a dobrodružným exkursím do psychologie podvdomí a exotickým píbhm" („Ward, seit die Welt steht.
mesmerismu
lem
i
217
znl jeho stereotypní úžas), obeznámený somnambulismu snad již švýcarským stykem s pítelem Zschokkem, byl pirozen siln upoután výklady blouznivého Schuberta, jenž ve své autobiografii (2, so etwas erlebt?" s theorií
1855. 228)
dosvduje: „namentlich
Mitteilungen uber die
Áusserungen des Seeleniebens in jenen Zustánden einer Gebundenheit des leiblichen Lebens, welche der animalische Magnetismus hervorruft, oder welche auch ohne diesen im Traum, in den Vorahndungen des Kiinftigen, im geistigen Ferngesicht usw. sich kundgeben, (hatten) fiir Kleist so viel Anziehendes, dass er gar nicht satt werden konnte und immer mehr und mehr aus mír herausholte." Vycházeje od Schubertových pednášek, zahloubal se Kleist asi též do jiné odborné literatury, zvlášt dílo slavného hallského medika J. C. Reila („Rhapsodien liber die Anwendung der psychischen Curmethode auf Geisteszerriittungen" z roku román Jung-Stillinga „Theobald oder die Schwármer" mly patrný vliv na jeho myšlení, a heilbronnský léka Gmelin snad uril scenerii Kleistova dramatu. Pathologický rys v lásce titulní postavy se leckdy 1803) a
mého mínní však oddisputovati ho nelze. Její k pánovi nedá se vyložiti niím jiným než tím, co theoretikové zvou „magnetický rapport". V extasi se ped ním skácí, když ho poprvé živoucího vidí ped oima (p. 186): „Geschirr und Becher und Imbiss, da sie den Ritter erblickt, lásst sie fallen; und leichenbleich, mit Hánden, wie zur Anbetung verschránkt, den Boden mit Brust und Scheiteln klissend, stiirzt sie vor ihm nieder, als ob sie ein aufhebe: Blitz nieder geschmettert hátte! Und da ich sie schlingt sie, wie ein Taschenmesser zusammenfallend, den popírá, dle
pomr
.
Arm um ob
sie
.
mich, das Antlitz flammend auf ihn gerichtet, als Und da wir an das
eine Erscheinung hátte
.
.
.
Fenster treten: schmeisst sich das Mádchen, in dem Augenblick, da er den Streithengst besteigt, dreissig Fuss hoch, mit aufgehobenen Hánden, auf das Pflaster der Strasse nieder: gleich einer Verlorenen, die ihrer fiinf Sinne beraubt ist!" A také ony partie snové, jež tvoí podklad celé fabule a jimiž Kleist piznával se
i
k jinaké literární tradici,
byly snad podporovány pírodn filosofickými spekulacemi, dle nichž duch lovka mže se odlouiti od tla a 218
sainostatn existovat. Konvenní výkik Straliliiv (p. 283), skoro doslova opakovaný z „Anifitryona": „Nuii stelit mír bei,
ilir
(iotter: ich bin doppeit!" s následujícím
výkladem:
und w andle ziir Naclit", ale snad tlieazjevení se dobrého démona, byly v\'volány Schiiber-
„ein (leist bin ich trální
i
tovým uením.
vi
Bezradná stojí vtšina dramatických postav zázraku života. Nejbližší v>svtlení, dobe odpovídající stedovkému karakteru hr>', nestará se ovšem o psychologii ani lékaství, nýbrž zatahuje do pe onoho initele, jenž humoristickým zpsobem zaplétán byl již do processu o rozbitý džbán:
pedvádjící jsou
sama
satanáše. Zvlášf prvé
dv
— po kolikáté už! — oblíbenou situaci
peplnny narážkami
na
scény, soudní,
stedovké povry, obvio-
zakázaného umní, ábelských skutk a j., podobn jako ve velké pedloze s poátku Shakespeareova „Othella" svdce jest podezírán ze svazku s nadpirozenými mocnostmi; jako Shakespeare, tak ani Kleíst nerozlišuje pesn mezi stedovkým a antickým demonismem. o emž zejm svdí makbethovská apostrofa „Nun denn so walte. Hekáte, Fiirstin des Zaubers, moorduftige Kónigin der Nacht!" (p. 191); stejný synkretismus, jejž bylo konstatovati pro starovk „Amfitryona" což „Penthesiley", pevládá též v dramatu rytíském, abstrahuji z karakteristického detailu ku konci prvého aktu (p. 210), kde, jakoby zúmysln, zhušuje Kleist bezstarostnost o historický kostým a libovolnost v užívání tch i onch motiv: „Der Holle zu, du Satan!", volá Theobald na hrabte Strahla; „lass ihre schlangenhaar'gen Pfortner dich an ihrem Eingang, Zauberer, ergreifen, und dich zehntausend Klafter tiefer noch, als ihre wilsten Flammen lodern, schleudern!" Na prvý pohled zdá se pedstava ta nezávadná, ale pihlédneme-li blíže, poznáme, že básníkovi tanuly tu na mysli antické Eumenidy, jimž, dle nejasné a komolící reminiscence na Goethovu „Ifigenii". byl v „Penthesilei" (v. 1739) pibásnil úad strážky
váním
z
kouzelnictví,
i
pekla.
bohudík ani moderní uení o duševním magnetismu nestaí k vysvtlení mileniny lásky, a dle mého soudu byl by Kleist lip uinil, kdyby nebyl Ani
stedovká povra,
ale
219
balladickou prostotu oné zkazky o dívin vrnosti porušil psychologisujícími pímsky, které jeho lirdinku pivádjí
snad do blízkosti Qoethových dívích postav, rovnž do míry pathologických, jako Mignon a Ottilie, ale zkreslují ryzí povahokresbu, pvodn pec zamýšlenou komplementárn a antitheticky ke karakteristice Penthesiley. und ist das nicht mein Schicksal?", tento „Mein Qemiit hlubokomyslný poznatek ztlesnil v osudu amazonské královny; emu jsme se u ní podivovali nejvíce, byla guiskardovská velikost její vle, by to byla vle k zániku. Ale Káthchen, pojímaná pod dojmem výklad o temné stránce lidského vdomí, podrobená zákonm somnambulismu a jednající dle píkaz sylvestrovského svého snu, nemá vle, není tím, ím ji básník chtl mít (5, 358): „eben 80 máchtig durch gánzliche Hingebung, als jene (Penthesilea) durch Handeln", nýbrž je to loutka; neposlouchá sice náhody, jako figury „Schroffensteinských", nýbrž temných hlas své psyche, tedy vnitní nutnosti (podobn jako básník sám); není odsouzena k zániku „Penthesilea" jako hrdinové pessimistitjších údobí básníkova myšlení, nýbrž jest provázena svtlým andlem k vítzství a svatb: ale nemá zásluhy vlastní, nemá odpovdnosti a nemá statenosti, by sebe neohroženji kráela za milovaným pánem. Tyto výtky platí ovšem jen potud, pokud neabstrahujeme od nadpirozených a pathologických pedpoklad jejího jednání: ale, ku podivu, abstrahovati od nich k jejímu protipólu, lze. A tu znovu obracím pozornost k Penthesilei. I pro ni platil obdobný psychologický paradox, že jednání, jež je znázornno v dramatu samotném, nebylo v souhlasu s motivy pedchozími. Nekladu drazu na zdánlivou antithesu, že královna v nejvyšším smyslu aktivní blížila se ku konci námsíním trpitelkám, lady jisté
—
i
i
a
Makbethové i této heilbronnské dívce: nebo Penthesilein somnambulismus byl teprve djem zdvodnn, netvoil jeho východiska jako v „Káthchen". Ale na jiný rozpor bylo mi upozornit: že Penthesilea proheší se tím, že si vyvolí milence o své ujm, a vlastn tím neiní nic horšího nežli že plní píkaz umírající matky: spolu jest aktivní, vzpurná, sama o sob rozhodující, a spolu je nástrojem vyššího rozkazu,
její
osud vyplnním 220
pedureného
tata.
Tcri
v
rozvrat
ro/klad
i
i^sycholoKic a
ethiky
„Katlicheir' \e zostíeii, neoiiiliivitelné
dkazem jež
kolísajícího
dává dvojí
a
odpov
rozpolceného Kleistova myšlení, v jednom a témže díle na jeho zá-
svobod vle
kladm' otázku po
opakuje se a je mi
form
a
po závislosti od osudu,
na oiui otázku, jež dominovala v produkci od „Schroffen-
steinských" a „Quiskarda".
Odmysleme si tedy druhotné živly od dje, vylume duše heilbronnské milenky Schubertovské „Nachtseiten": jak docela jinak hned se jeví erotika! jak lidsky dojemné, jak prosté a podmanivé je potom kouzlo této lásky, jíž nepojímáme za pohádkovou sentimentálnost ani za ps>'chologické kuriosum, nýbrž za pouhopouhou lásku prosté dívky, obdaené bohorovnou vírou<— af už se jmenuje Káthchen i ai to jest Kleistv vysnný ideál. Scéna, která snad vznikla, podobn motivu pestrojení v „Schroffensteinských", neodvisle od ostatního kontextu: nádherná scéna, z
kde hrab se sklání nad spící dívkou a promlouvá s ní v pirozené besídce, „\vo in siissduftenden Hollunderbiischen ein Zeisig zwitschernd sich das Nést gebaut", i.emá ve své nejkrásnjší ásti do sebe nieho naueného od psychiatr ani umle pohádkovitého, a pece tato prostá idylla dává nahlédnouti do duše obou osob hloub než komplikovaná a exceptionální psychologie somnambulismu: co díme v podvdomí, pod pochybnostmi a stráznmi dne, jest záná dvra, nezvratná nadje, a nejprostšími slovy dovedl Kleist utajovaný obsah lidského nitra vybavit a osvtlit:
Der Graf: Káthchen:
Káthchen! Schláfst du? Nein, mein verehrter Herr. Graf: Und doch hast du die Augenlider Káthchen: Die Augenlider?
Graf:
Ja;
und
Káthchen: Graf: Was!
Káthchen: Graf:
So!
zu.
—
fest, diinkt mích. Ach, geh Nicht? Du hátst die Augen auf? Gross auf, so weit ich kann. mein bester Herr; leh sehe dich ja, uie du zu Pferde sitzest.
—
nicht? Auf dem Fuchs Nicht doch! Auf dem Schimmel. bist du denn, mein Herzchen? Sag' mir an.
Káthchen: Graf:
Wo
Káthchen:
Auf einer schónen griinen Wiese bin ich, Wo alles bunt und voliér Blumen ist Mein hoher Herr! Graf: Du bist mir wohl recht gut? Káthchen: Gewiss! Von Herzen. .
.
.
.
221
.
.
!
Graf: Aber ich
—
was meinst du?
leh nicht. (láchelnd): Was, Schelm! Ich
O
Káthchen Graf:
Káthchen: O
geh Verhebt !
—
ja,
Schelm hoff
—
.
!
wie ein Káfer,
bist
du mir
Graf Was, sprich, was soli draus werden' Káth c h e n Was draus soli werden ? Graf Ja! hast du's schon bedacht? Káth ch e n: Je, nun. Graf Was heisst das? Káthchen: Zu Ostern, úbers Jahr, wirst du :
mich heuern.
jinak než „mj vznešený pane", toho ve snách oslovuje jak hocha po uši do ní zamilovaného; ped nímž se pokorn krila do prachu, toho si v utajeném vdomí pedstavuje jako svého muže.
Jemuž v bdní neíká
Káthchen je dít pírody. Má krásnou duši, samozejm krásné tlo. Je bohem obdaená, nevyerpateln bohatá, je vyvolená bytost. Jedinou nenávist má proti umlé strojenosti, proto dojem, jímž na ni psobí Kunhuta pekvapená v ubohé ohyzdnosti, zvyšuje se v hnus; cítí se uražena, setkávajíc se s ošklivostí. Co jí je dáno od narození a jakoby ve snách, po tom naopak se marn pachtí ješitná koketa. Kleist jakoby obma postavami rozvrhl celé ženství ve dva typy; nenávidí touhu po grácii, kde není grácie sama, vysmívá se úmyslným snahám po oduševnní a dlané pirozenosti. „Das unsichtbare Ding, das Seele heisst, mogt ich an Allem gern erscheinen machen", praví v prvé redakci inohry (4, 365) umle sestavená kráska. Stuha a kytice, šperk a šat v rafinovaném arrangement nahrazují této „mosaikové" postav vnitní bohatství. Káthchen, sama sob nea všemu, eho se doklamné zdání piro-' naopak Kunhuty své duše; u
vdomá, vdechne každému posunku tkne, díl
zenosti a duševního života povstává násilným
hromadním
malých malikostí. Ona jedná bez rozmýšlení, instinktivn, z nápln života a citu, tato chce jednat velkodušn, zdrazujíc jak svou snahu tak svou šlechetnost; ona kráí bez pohromy vodou a ohnm a slep sleduje pánovu stopu, tato s plným vdomím k sob pipoutává hrabte, jemuž dkuje za záchranu, odstrauje dle všech pravidel a samými „will" a „soli" (2, 239) pekážky, jež se staví v cestu jejich zasnoubení a pece není s to zakrýt svou vnitní prázdnotu. Pemíra citového života vzdouvá se v Kleistov ino222
lie, s níž v toiiilo uliledu jedinou
„Markýzu"
nioliu ísrov-
návat. Není náliodné, že karukterístické ^esto dvojího po-
obdobných okohiostí (p. 245: otec matka a dcera). Kieístova inohra dává hlasitý výraz neomezené úct k citovému životu. Nenapravitelným híchem jest hlasateli práv srdce a vášn, zklame-li kdo víru, jež ven byla skládána, zaviní-li vystízlivOm' a rozarování. Tak jako z novel zvláš „Zasnoubeni na St. l)oniingu" pedvedlo pomstu za (donmle) zhrzený cit, tak je tomu v episod „Káthchen" (II 6), kde jeden z bývalých ctikleknuti se tu opakuje za
a dcera; v novele:
tel rytík\' 'riiurnecké, pesvdiv se o její tlesné olnzdnosti, pokládá podvod jejího toílettního umní za drzou urážku, jíž nm nelze zapomenouti. Miloval ji kdys, a proto nyní je zapísáhlým jejím nepítelem. „Der Mensch wirft alles, was er sein nennt, in eine Pfiitze, aber kein Qefiihr' (p. 220), tak by mohlo zníti jedno z mott nad celou tvorbou Rousseauovce Kleista. Káthchen sama ovšem není tlumonicí
vzboueného sentimentu: vždy pro
ni
není rozporu,
v naprosté vzrušenji výlev jednáním: tím pádí proud mis lencových, tím bounjší a prudcí jsou konflikty tohoto
není „Qefuhlsverwirrung", naopak,
její
cit
je
shod
vom Strahl. Je-li Káthchen Penthesileiným protipólem, jest jeho citový život doplnním a pokraováním tragicky ironické erotiky z Kleistovy tragedie. lirabte Wetter
Také on v
vede nepátelsky; zakázáno, „bei dem on jest vázán zddFest sich die Qeliebte ausersehn", nými pedsudky svého rodu, a jako Amazonka na svém státu, tak on se prohešuje na „šedých, vousatých kmetech" s písným Winfriedem v ele. Trpí tímto rozpolcením, pemáhá svou nžnost, která dle paradoxního zákona zvrhá se ve svj protiklad, takže místo by svou milovanou dívku objímal, vyhání ji surov; místo by ji líbal, zdvihá nitru miluje a
na venek
jemu, jako amazonské královn,
si
je i
na
bi. „Káthchen, Mádchen, Káthchen! warum kann ich dich nicht mein nennen? warum kann ich dich nicht aufheben, und in das duftende Himmelbett tragen, das mír die Mutter Káthchen, daheim im Prunkgemach aufgerichtet hat? Mádchen, Káthchen! warum kann ich es nicht?" V rozkošnickvch trudnomvslnvch tirádách dává výrazu své neni
.
223
.
ukojitelné touze
i
svému stesku a nemže
se ani nasytit
milovaného zvuku jejího jména, stále a stále opakovaného. Vpíjí do sebe sladce trpký bol své lásky a své bezmocnosti, chce vynalézti novou e, aby opval svou dívku: „Du Schonere, als ich singen kann, ich will eine eigene Kunst und dich weinen." Kleistovi zamilovaní hrdinové spojují s jménem své vyvolené zvláštní kult; Otokar, vnen Anežkou, Achilles, ovíjen guirlandami královny, tázali dobe znali jméno se v extasi: „wie nenn' ich dich?", své milenky, láskou spitý Achilles písahal: „Mein Schwan singt noch im Tod: Penthesilea" a skuten s jejím jménem na rtech umíral. Kleist sám se chvje v horece cit a vášní a netroufá si ani oslovovat pravým jménem ony vci a osoby, jež mu psobí slast, setrvává, jak pravý erfinden,
a
umlec, v
nmém
úžasu
ped pemocnou hrzou
i
rozkoší,
v láskyplných vyznáních a, v tom ddic sentimentality Goethovského Sturm und Drang, fantasuje na Faustovo thema „Namen sind Schall und Rauch, Qefiihl zajiká se
i
ist alles". Božská úcta ke jménu a spolu vdomí o jeho bezvýznamnosti a slabé výraznosti urují výlevy hrabte Strahla nemén než výlevy básníka samotná. dlouhý, dvojForma tohoto lyrického výlevu jest prosáklá lyTaké „Penthesilea" byla monolog. stránkový
—
zejmým zpsobem útvaru sapramalé jen stopy pozorujeme též v „Quiskardovi" a v „Rozbitém džbánu". Prostedek monologu je ze sporných kapitol dramatické techniky, a lze jist uvésti leccos na jeho obranu. Vývojov mluveno však není pochyby, že v linii Kleistova dramatu znamenají dlouhé monology „Káthchen von Heilbronn" úpadek. Má-li hrab Strahl ve svém velkém výjevu alespo omluvu pro sebe. rismy, ale nepoužívala tak
momluvy,
že
jejíž
svuje sám sob
city.
jež
tají
ped
ostatními,
jest
dlouhý monolog, jímž císa (V 2) vzpomíná si na milostné dobrodružství s Katininou matkou, zcela konvenní:
akkomodace nejvšednjším potebám scénickým; proto, že by bylo obtížno, spletenou tu historii rozvádt dialogicky, mluví císa dle známých neumleckých vzor ad spectatores: „Hinweg! es soli mir niemand folgen!..", myslí nahlas, ale bez úasti jiné osoby, tedy v ostrém kontrastu s požadavky, jež vyplývají z duchaplné vznikl z pohodlí, z
224
o zhotovováni myšlenek mezi hovorem. „Kiithclien"
stati
poskytuje zvláštní podívanou: na jedné stran, na p. v dialogu pod bezem, umlá, realisticky zbarvená konversace
tak karakteristickými „Was du? — Wer? — — leh? ich sagte nichts", v téže inohe laxní, na výDu?
s
onmi
sajíst
sost nedramatické, protože ztrnulé
vypravování s tžkopádnými ponnickami: „Das Mádchen ist, wie ich hoe, fuiifzeim Jahr alt"; „Qertrud, so viel ich mich erinnere, hiess sie"; a když mluvící domluvil, co mluviti mu bylo, odchází, aby uinil místo další akci. Kontrastuji též v tomto ohledu co nejosteji ob erotická dramata Kleistova: v „Penthesilei" odvážná novotáská snaha, v „Káthchen" návrat k šablon; tam nedramatické souásti podrobeny zákonm pohybu a dynamiky, zde pestrá a pohnutá akce upravená dle konvenních pedpis; tam drama, zde divadlo.
Ukvapenost a nedomyšlenost
ným dsledkem,
že
Kleistovy tvorby.
myslnost nežli
nkteré
Pi
závr
líbivé
situace jsou
má
piroze-
pevzaty
z jinaké
hry
abruptním konci, jenž („Qiftmischerin!")
je
spíše zlo-
vzpomínám bur-
leskní scény, logicky zdvodnné, na konci „Schroffensteinských" se škodolibými exklamacemi šíleného Jana
(„Qeh, alte Hexe, geh"); svdcovská historie císaova povážliv upomíná na konflikt Amfitryona, jehož málo vdnou úlohu poddil Theobald: podobná identifikace jako v mythické tragikomedii (tam diadem, zde tolar), podobná konfrontace obou „otc" (Strahl výslovn prosí: „Lasst einen Kuss mich. Vater, auf ihre Lippen dríicken"), podobná útcha (tam píslib zrození Herkulova, zde povýšení nemanželského dítte do vévodského stavu): císaova schzka s Theobaldovou nevstou jest jakoby mythologickou aventurou boha Joviše s královnou thebskou i boha Apollona s matkou lonovou. 2e tímto tragikomickým zakonením celá dstojnost bodrého Theobalda, na níž pec vystavena jest situace prvého aktu, posouvá se do divného osvtlení, na tom, zdá se, nezáleží Kleistovi v této inohe, jež také stídáním zájm a dje (zvláš 11 II 4 nn.) porušuje dramatickou jednotu. Nejednotná jako struktura vnitní jest vnjší stavba. V „Káthchen" vrací se Kleist k form, již opustil již v ti1
:
i
H.
v. Kleist a
jeho dílo.
225
15
štné redakci své dramatické prvotiny, totiž k smsi Prosou psána je vstupní soudní scéna, prosy a verše. kdežto její pokraování od okamžiku dívina vstupu se povznáší mluvou veršovou; v druhém aktu pouze scény, kde Kunhuta má vtší úast, jsou v blanc versu, ale lyrický monolog hrabte (jako pozdji monolog císav) v nevázané. V tetím aktu verš zaveden do obou nejefektnjších výjev: Káthchen a bi, Káthchen a cherub; ve tvrtém pirozen do scény pod bezem, též z ásti do sporu v lázni; posléze v aktu pátém, slavnostnjší nálad, verš pevládá nad prosou. Jak patrno, nebyl pro stídání metra a prosy smrodatný vzor Shakespearev pímo, nebo „vyšší" osoby mluvívají prosou, i Rosalie i Qottschalk obas ve verších. Ale, by pes okliky a rznými rrtedii, ukazuje tato podvojná forma nazpt -á ,,Sturm und Drang" a tudíž k britskému dramatu: zde teJy tradice, smír a návrat. i
ei
pimen
i
i
„Quiskard", „Rozbitý džbán", „Penthesilea" náležely „neviditelnému" jevišti a budoucnosti. „Káthchen" vzdává hold dosažitelné realit a zvykm zddným po pedcích.
Poznámka. Erich badatel vzdává inohe vrcholnou chválu. správn, dle mého soudu však ješt píliš mírn, ukazuje na její „mladistvou" náladu též v nedobrém smyslu. O Julii Kunzeové: anonymní lánek v ,,Der Salon" z r. 1847 (= Biedermann, Kleists Gespráche 115 nn.). S. Rahmer oznauje lásku k Pohádkový ráz Julii za nejbolestnjší kapitolu Kleistova života. hry zdraznn od Treitschkeho (Hist. u. polit. Aufsátze 1, 96 n.). Tieck o pvodních intencích básníkových: B o \v, p. 21. Brgerova ballada dle „Child Waters" u Percyho. Souvislost s rylí' skj^m dramatem podtržena Brahmem, jenž v literární historii vyšel od studia tohoto odvtví (1880: Das deutsche Ritterdrama des 18. Jh.). Somnambulismus: Carl du Pel ve feuilletonu mnichovské AUgem. Ztg., . 320. Rozbor psychologický a srovnání s theoriemi S c h u b e rtovými, Reilovými a j. u Wukadinovie (v rzných láncích, pak úhrnn v Kleiststudien, 135 nn.). Nkteré dodatky v mn-
Mnoho
Schmidt
—
—
1
—
Lechnera
sterské dissertaci W. z r. 1911: Schuberts Einfluss auf Kleist. Charlotta Schillerová z Výmaru 24. bezna 1811: das berhmte Káthchen von Heilbronn" fCh. Schiller und ihre „ Freunde 1, 1860, 576). Goethe: ,,Gemisch von Sinn und Unsinn" (Weber. Qesch. d. Weimar. Theaterš 1865, 268). v denníku 21. února 1845: „O wie mich das schmerzt! Káthchen, du mein ." (protože liebes Káthchen von Heilbronn, dich muss ich verstossen je náhle povýšena do šlechtického stavu). Na jevišti se dlouho udrželo triviální zpracování Holbeinovo; též jiné dramaturgické úpravy, n. p. od (srv. E. Kilián v Studien
—
.
.
.
Hebbel
—
Schreyvogela 226
.
.
z.
vííl.
Lit.-ííosch.
7.
IQOT.
\bb
nn.i.
„Kathchcn"
tnych jevišti. Rcinhardt Nmeckem divadle jejím pedstavením.
repcrtoini
v
/aliájil (":asto
nálc/í U)()5
dodnes k rjííme
svj
/luidebncna. m.
j.
íMitznera. eské peklady dva: v „Divadelním Ochotnove sbírky . 168 od J. I>. dle Holbeinova v/dláni; 1807 oriKinalu) od Františka Do u c li y. Zachovávám oriííinální formu
od H. níku",
vlastního jména,
—
teba
že
uznávám
227
tvar ..Katinka"
za
správnv.
15*
XII.
Michael Kohlhaas. Nejobjemnjší Kleistova novela, pojednávající o tanapráva Kohlhaasovi, jest pi všech vzácných vlastnostech epických, prese svou klidnou objektivnost, co nejúže spiata s básníkovou biografií, nesouc na sob stopy rzných jeho vývojových etapp. Byla poata v Královci a z prvé tvrtiny otištna 1808 v ervnovém ísle „Phoba", vzrstala asi v Drážanech, a dle poznámky ku konci fragmentu „Die Fortsetzung folgt" ml autor již tehdáž další na papíe i v mysli, ale dokonení partie pipraveny, se protáhlo až do doby tsn ped uveejnním prvého svazku „Erzáhlungen", nebo koncem srpna 1810 teprve chystal tikoví
a
se Kleist pisu.
(5,
tyi
401),
nebo
by
pt
ást rukouplynulo tedy od doby, kd^^ Kleist,
nakladateli dodal zbývající let
za svého styku s Pfuelem, zaal se interessovati o thema své novely, a tato pomrn dlouhá doba zraí se v dohotovené komposici. Kdežto jiná díla, by dlouho v duchu pipravovaná, byla pece napsána jedním rázem (tak „Rozfragment „Guiskarda"), pracoval o „Kohlbitý džbán" haasovi" v nkolika odstavcích a vždy po delším asovém i
i
ba dle mínní nkterých badatel lze celek rozzáložiti na ti ásti, odpovídající tem rzným djovým jmovým okruhm: na partii psanou v Královci, kdy pevláda! psychologický interess a pessimistická nálada, na smílivjší pokraování drážanské, v nmž pozornost se stoila na pomr jednotlivce k státu, posléze na dokonení vzniklé v Berlín a prodchnuté aktuální tendencí politickou. Nerozlišuji tak pesn mezi prvým a druhým stadiem intervallu,
i
228
vzniku „Kolilliaase"; ale jisto jest, že poslední tetina uvádí do novely z brusu novou motivací, ba ástené
novou
fabulí a psychologii, a jistá nesrovnalost je tudíž jist
znakem tohoto
(Bylo by vlastn nutno, s analysou bucf zakonení pokati, až naše úvaha dospje berlínské doby básníkovy: Ale ježto hlavní ást spadá do Královce a Drážan, zaazuji staf o „Kohlhaasovi" ped kapitolu o „Hermannsschlacht", jejíž koncepce pedpokládá už hlavní myšlenku novely; poznámky o zakonení „Kohlhaase" vsunu rovnž již na toto místo, abych netrhal souvislosti obsahové.) „Michael Kohlhaas" podává prvý doklad Kleistova zájmu o historii, nebo v „Quiskardovi" bželo o zcela jiné
celé povídky
vci
nežli
díla.
i
jejího
djinné
— a zárove prvý doklad, že po thematu
novelistickém ohlédl se v pramenech týkajících se jeho vlasti a to jeho užší domoviny braniborské. Tím jest udán
odstup od sujet, vesms exotických a erotických, „Nalezence", „Zasnoubení", „Zemtesení" a „Markýzy": erotika „Kohlhaase" je zcela podadného a nikterak ne dobrodružného rázu. exotismus motiv pak vnikl leda do pozdní partie závrené. V hlavních svých souástech jest „Kohlhaas" nevtíravou, nehlunou povídkou bez bizarnosti, stopuje nicmén nevšední pípad psychologický a spoleenský, novela jehož frapantní thema udává hned na poátku; podobn jako takže ozejmuje thesi prvého odstavce, míry „Markýza" a „Rozbitý džbán" postupuje do jisté deduktivn. Že pak tentokráte cizí pramen tvoí sku-
ten
v „Markýze" jen zdánliv) východisko „Kohlhaas" právem má podtitul „Aus einer alten Chronik", zvyšuje odlišnost od dosavadních povídek: invence autorova nezáleží ani tak v tom, které nové motivy vymýšlí, nýbrž spíše v dmyslné kombinaci a duchaplné motivaci námt daných, pejímaných. Pi tom nezanedbává Kleist historického koloritu, a teba že se nevyvaroval nkterých docela žertovných anachronism. teba že ku konci vkládal do dje narážky na souasné (ne
novely,
jako
že
pomry, pece
neporušil celkového rázu kronikáského a jeho nábožen-
zachytil pohnutou dobu šestnáctého století
sky
i
spoleensky vznícenou
Historií
i
extasi.
doloženy nositel Kleistova dje jmenoval se 22Q
Hans Kohlhase. Byl zámožným kupcem z Collnu nad Sprévou, nejstarší to tvrti dnešního Berlína; znal latinsky, byl výmluvný a vzdlaný, tšil se oblib u braniborského kurfirsta. 1. íjna 1532, jeda se zbožím na lipský trh, byl za Wittenbergem u vesnice Wellaune obvinn sedláky pana Giinthera von Zaschwitz, že oba své kon ukradl; a zvíata byla mu zadržena. Zvedl proto, vrátiv se z lipského trhu, pi proti Qiintherovi, saskému to poddanému. Nedocílilo se však smíru, a proto Kohlhase svému odprci opovdl boj. Braniborský kurfirst vložil se do sporu, ale ani on Kohlhasa se nezastal k jeho spokojenosti, a tak podnikl Kohlhase, podncován svými píbuznými, od kvtna 1535, nkolik vpád na saské braniborské území, spoléhaje víc na úskonost nežli na sílu své ety. Rozbroje zpsobily náramný rozruch, Kohlhasova smlost rostla, ím písnjší tresty byly vykonávány na dopadených jeho kumpánech. Marná byla rozmluva jeho s doktorem Lutherem, jenž r. 1539 ho napomínal k smílivosti a podal mu oltání svátost; Kohlhase sice dostál danému slibu a nepodnikl již nieho proti saské zemi, ale svtská spravedlnost ho pronásledovala za pedcházející zloiny. Katem, jenž požíval povsti ernoknžníka, byl vlákán do Berlína, brzy po té vypátrán též jeho pomocník Qeorg Nagelschmidt a oba byli odsouzeni k smrti; krátce ped popravou dovdl se Kohlhase, že žena mu povila dv mrtvé dti; dostalo se mu milosti, že ml být popraven meem, ale dal pednost spolené smrti se svým druhem, byli oba dne 22. bezna 1540 kolem rozdrceni. Kleist znal píbhy z berlínské kroniky Petra Hafftize „Microchronologicum", krom toho z Leutingerových dobrodružnjších „Commentarii de Marchia" (ob díla z druhé poloviny 16. století), ale vnjší data svých pedloh namnoze pozmnil. Modifikoval píjmení svého hrdiny, pibásnil mu biblitjší jméno kestní, snad proto, aby mu i
i
i
mohl pisvojiti úinné epitheton „ein Statthalter Michaels, des Erzengels" (p. 178); z prostého obchodníka uinil velmi pípadn koae, jemuž uloupení zvíat psobí tím vtší škodu, a motivoval pehmat poddaných Q. v. Zaschwitze (Kleist ho jmenuje: Wenzel von Tronka) pedstíraným píkazem, že na silnici z Branibor do Saska nutno platit 230
mýto; pozninil jak
nejcdmi osobni záleživynalezl píbuzenské svazky mezi braniborskými a saskými šlechtici, celý dj pak oživil postavami, novými situacemi a množstvím názorn vidných, realisticky znázornných detailu. Velmi šastn komplikoval intriky a necliroiiolo^Mi tak
tost,
hody pedcházející Kohlhaasovu odboji, tím, že zapletl do marného vyjednávání o právo též jeho ženu Lisbeth, jíž v závrené mystické partii vyhradil dležitou potom úlohu; teprve neblahá úast této vrné ženy na právnických rozepích (má berlínskénm kurfirstovi podati petici, ale náhodou jeho stráž ji smrteln zraní) uspíší zloinné rozhodnutí titulního hrdiny. Ke krásné dramatické scén vystupoval Kleist situaci, rovnž prameny už poskytnutou, mezi Kohlhaasem a Lutherem, pi emž odchylka obsahová je v tom, že Luther odepe nezvanému hosti dát rozhešení. Dle svých pedloh ponechává Kleist Nagelschmidta za zlého Kohlhaasova druha, jímž uspíšena jeho katastrofa (odchylka „Johann" místo „Georg" je bezpedmtná), katastrofu samotnu však ušlechfuje: isoluje Kohlhaase od Nagelschmidta, v odporu proti historickému podání mluví o rytíské poprav meem, ba zakonuje novelu optimistickým výhledem do budoucnosti na Kohlhaasovy syny, již byli v den otcovy popravy pasováni na i
rytíe.
djové oddíly. Prvý sáhá od svéspáchané na koíai zámeckým správcem pana v.
Sleduji jednotlivé vole,
Tronka a tímto pánem, až po Kohlhaasovu výpravu proti svévolníkm. Ped vypravováním samotným stojí odstavec všeobecnjšího rázu, shrnující obsah celé povídky a udávající psychologickou zvláštnost vypravovaného píbhu: Kohlhaas nazývá se tu „einer der rechtschaffensten zugleich und entsetzlichsten Menschen seiner Zeit" (v prvotním znní 4, 375: „einer der ausserordentlichsten und flirchterlichsten Menschen seiner Zeit") a tragika jeho osudu zhuštna v paradoxní tvrzení: „Das Rechtgefiihl aber machte ihn zum Ráuber und Morder". Z pemíry ctnosti zloinec, tak tedy zní odvážná a hluboce ironická these Kleistovy novely, a k jejímu osvtlení jest pedevším nutno znázorniti onu nebezpenou ctnost; praví se o ní (p.
147),
že se podobala zlatým
231
vážkám,
ale
výstižnji
než takovouto pímou karakteristikou líen jest Kohlhaasv upílišený cit pro právo adou událostí. Nebo není ovládán prchlivostí a vztekem, nýbrž a v tom tkví poctivý a nevyhnuteln tragický karakter jeho vzpírá se svým vlastním mstitelským choutkám, pehlušuje svj cit, potlauje osobní zaujetí, stává se rebelem teprve tehdy, když není jiného zbytí. Trpí bezpráví, aniž se hádá s mocnjšími protivníky, snáší urážky mlky a bez rozhoení; pesvdiv se, že kivda na spáchaná postrádala jakéhokoli zákonného podkladu, usmívá se zemanovu vtipu a vrací se „ohne irgend weiter ein bitteres Oefiihl, als das der allgemeinen Not der Welt" (p. 146). Beze zejmého odporu snese nové surovosti, jimiž ho na Tronkenburgu uvítají, zdráhá se jen pijmouti kon v zbdovaném stavu, ale chytá se ješt poslední možnosti, že snad jeho sluha, u koní zanechaný a pak od hradního správce vyhnaný, nechoval se správn, nýbrž zavdával podnt k drsnému vystupování. Rád by se v tom pípad zekl nároku na náhradu, nebo jeho cit byl pedobe obeznámen „mit der gebrechlichen Einrichtung der Welt" (p. 149)
—
—
nm
—
známe kleistovský
ten obrat již z „Markýzy" a ze závru „Penthesiley" ale spolu vzrstá pedtucha, že bude povinen vší svou silou se domáhati satisfakce za bezpráví: není to libstka privátní, nýbrž bží též o bezpeí spolu-
—
oban,
,
vi
lze právem mluviti o tom, že svtu všemi svými silami „propadl povinnosti", starat se o nápravu. Zavádí s vyhnaným a ztrýznným eledínem pravý výslech, stav se zdánliv na stranu svých pronásledovatel a vyítaje mu nedostatek dobré vle nim; ale když prošel všechny možnosti a inkvisitorsky zpytoval Hersovo svdomí, pozná, že se ve svých obavách pohíchu nemýlil, zahájí, pomocí advokáta, trestní ízení proti svým škdcm, žádaje na nich restituci obou sešlých vraník a náhradu ztracených vcí, jakož bolestné ve jménu Hersov. První druhý pokus o nápravu touto cestou selže, ježto protekce a konexe pán Tronk v Braniborsku Sasku jsou silnjší než ohled na oividn spravedlivý požadavek Kohlhaasv. Uzraje v plán, zjednati si právo na vlastní pst: „mitten durch den Schmerz, die Welt in einer so ungeheuren Unordnung zu erblicken. i
vi
i
i
i
i
nm
232
die
ziickte
innerliclie
Brust nunmelir
iii
ZiifricdLMilicit
OrdniiiiK
cnipor,
schen"
zii
(p.
seine 159).
eignc
Prodá
pozemky v Braniborsku pes polinutlivé (spíš gesty než slovy vyjádené) prosln' své ženy, dá se však od ní uprositi, by svolil k poslednínui pokusu, jejž podnikne ona sama; a když na smrt nemocna se vrátí z Berlína, uisvoje
„nejnešastnjší ze všech bezúspšnýcii kroku", jak 164), oslyší Kolilliaas její pání, šeptané na smrtelné posteli, by prominul svým nepátelm, a vystrojiv jí knížecí poheb, vezme na se bez prodlení „das Gescháft der Rache" (p. 166): vydá proti Václavovi Tronkovi mandát, jímž ho odsuzuje k navrácení a vykrmení uloupených vraník zde tedy si vede ješt formáln a korektn dle svého práva a ježto vzkaz jest ignorován, vytrhne proti zemanovi do pole. Až potud novela vyšla ve „Phóbu" z roku 1808. Odchylek mezi prvou úryvkovitou publikací a definitivním vydáním o dv léta pozdjším jest hojn, nejzejmjší obsahová rznost je ta, že v prvotní redakci není zpravidla o pomrech stát dvou, nýbrž pouze o Braniborsku, a kde pedlohy historické a konená úprava zmiují se o geografii a politice saské (Labe, Drážany, Lipsko, saský kurfirst a dvr a pod.), tam „Phobus" nahrazuje urité údaje všeobecnými narážkami, jako „der nivši
se prolepticky praví (p.
—
i
—
,
e
Z toho patrno, že prvotby zjednodušil pedpoklady své povídky, že místo historického píbhu, v pramenech lokalisovaného ve dvou nmeckých státech, mínil podati typický konflikt obana se státem svým, t. j. se státem jeGrenzfluss", „die Márkte" a pod.
n
Kleistovi
bželo o
to,
diným. Není pochyby, že takovouto pemnou Kleistova tendence psychologická sociální mohla jen získat, pozoruji zvláš v pozdjších partiích, že dvojaký pomr berlínskému ztKohlhaasv ke dvoru drážanskému žuje porozumní a kazí jednoduchost linií, takže leckde je hotový zmatek jmen, situací, intrik a státnických poi
i
mr. vypisuje Kohlhaasv odboj a S drsnou a hutnou pedmtností, již osvdil již v „Nalezenci", vede si vypravovatel tam, kde hromadí fakta. Nejpohnutjší akci leckdy jakoby mimo-
Druhý djový
scénu
s
oddíl
Lutherem.
233
chodem vsouvá do vedlejší vety, a pes krvavou hrzu^ bez soucitu a zastávky rachotí dále tvrdá Kleistova prosa. einen Junker ... bel der Brust fasste^ „Kohlhaas, der und in den Winkel des Saals schleuderte, dass er sein .: wo der Hirn an den Steinen versprlitzte, fragte Junker Wenzel von Tronka sei?" Srovnání oživují a povznášejí suchou fabuli: „Der Engel des Qerichts fállt also vom Himmel herab" (p. 167); „den Drachen, der das Land Bleskurychle osvtlí verwUstete, zu fangen" (p. 174). tu a tam nitro hrdinovo, když doprosted prudkého vypravování o vnjších událostech vhodí poznámky hodnotící psychologicky i moráln: „ruhete von seinen jámmerlichen Gescháften aus" (p. 170); „in die Holle unbefriedigter Rache zuríickgeschleuder' (p. 171); „den entsetzlichen Wíiterich" (p. 173); „des rasenden Mordbrenners" (p. 178): toto poslední oznaení je zvláš karakteristické, ježto poínání Kohlhaasovo výslovn spojuje s pathologickými prvky: „eine Schwármerei krankhaíter und missgeschaffener Ar' (p. 172), „mit einer Art von Verríickung" (p. 178). Z vraha a žháe, jemuž prvotní ctnost pemírou se zvrhla v zloinnost, stává se velikášský fantasta, jenž se pokládá za mstitele bohem seslaného ne nepodoben onm fanatikm selských bouí a náboženských reforem, kteí provozovali krvavé své emeslo v století novoktnc, Sickingena a jiných rebel. Proti extremním zastáncm sociální nevázanosti vyvstáád, doktor Martin Luther: jak val strážce zákona O setkání obou v historii, tak v Kleistov novele. muž, o jednání, jež nastalo po té, existují zprávy authentické; ale teprve Kleist této episod zajistil význam vrcholného momentu v celém konfliktu jedince se svtskou vrchností. Luther vydá proti buiovi mandát, zaínající slovy: „Kohlhaasi, ty, jenž pedstíráš, že jsi vyslán ohánt se mespravedlnosti, co se to opovažuješ, smle zaslepený šílenou náruživostí, ty, jehož sama od temene až k pat napluje bezpráví?" Uvádí mu na mysl, že místo by sáhl k svépomoci, ml pedložiti svou záležitost zempánovi, .
.
.
.
.
—
i
i
em
jenž o ní ani o opásal, jest
nm
meem
vbec
neví.
„Vz,
že
lupu a vraždní, rebel
234
me, jsi
jímž
jsi
se
a ne bojovník
tvým pozemským
spravedlivúlio boha, a cílem nice a kolo, na
jsou
zloády
onom pak
svt
prokletí, jímž
a bezbožnost." Kohlhaas,
jest
šibe-
trestány
upozornn svými
druhy, zastaví se ped mandátem. „Ale kdo popíše, co se dalo v jeho duši, když uzel list, jenž ho obvioval z bezpráví, podepsaný nejdražším a nejctihodnjším jménem, Tmavý ruinnec jež znal, jménem Martina Luthera!
tváe;
vstoupil nui do
shal pílbici a
proetl v>h lásku dva-
zaátku do konce; obrátil se s nejistými pohledy nazpt k sluhm, jakoby chtl nco íci, a neekl nieho; krát od
pibitý na stnu, vzal
jej do ruky, proetl jej znovu." Co se dje s Kohlhaasem na tomto, dle mého soudu, nejdiiležitjším míst novely, a eho Kleist nechce popisovati, jest typická duševní peripetie Kleistových
uvolnil
hrdin:
list
zmate se
mu
cit,
zkalí se jeho uritost, ztratí se
naivnost a samozejmost. si
musil, a nenapadlo ho
jednosmrn vytené,
Až dotud
si
mu
vedl tak, jak vésti
pochybovat o správnosti cesty
poslouchal svého pudu, hnal se za
citem. Vdl, že psobí zlo, ale vil v božské své poslání, byl reformátorem a mstitelem z vyšších opojednou muž, jehož ctí nad hled, na vyšší píkaz. tvrdíš, jiné, hlasit na volá: tvá cesta je híšná, a o že je tvou zásluhou, je trestuhodná zpupnost. A ten tam Poznání je božský nimbus, jímž bui obestíral sebe sám. Již není nevinen. Tápá. a skepse vnikly do jeho života. S výšin sestupuje do oblastí lidského práva, podrobuje se pozemské vrchnosti, hledá vyplnní a uspokojení žhoucího
pirozeným
Te
em
pro právo, jehož na vlastní pst už bojovn se zastávati nesmí. Zkrátka: Kohlhaas procitá. Tak jako Penthe„Mehr als dieser wesilea procitla z klamu a zhynula. nigen Worte (Luthers) bedurfte es nicht, um ihn, in der ganzen Verderblichkeit, in der er dastand, plotzlich zu citu
entwaffnen."
Z upílišeného a svérázn vykládaného citu pro spraS vystízlivním dovedlnost zaal Kohlhaas blouzniti. Kleistv hrdina není isolován staví se poátek zániku. s tmito dvma duševními krisemi v literatue osmnáctého století. Cím se stal, praví autor sám: „Ráuber und Mordé". „Lupiem a vrahem" však, a to rovnž z uraženého citu
právního,
rovnž
z idealismu, stal se
235
Schillerv Karel
nho
spoívá v tom, že malicherných prostedk, jia dojde poznání své kivdy lidských vcí nový a lepší miž se domníval, že uvede do poádek. Zlomen a pochybnostmi otravován, volal Schillerv loupežník (II 3): „geh! du bist der Mann nicht, das Rachschwert der obern Tribunále zu regieren, du erlagst bei dem ersten Griff. Hier entsag' ich dem frechen Pian, gehe, mích in irgend eine Kluft der Erde zu verkriechen ..." a v poslední scén odprošoval boha, že se odMoor: a také
u
zvláštní tragika
vážil chtít zasahovat vlastní rukou do nevyzpytatelných plán prozetelnosti: „O uber mich Narren, der ich wáhnete, die
Welt durch Qreuel zu verschónern, und
setze durch
die
Qe-
Qesetzlosigkeit aufrecht zu halten. Ich nannte
es Rache und Recht d e greifen wollte
—
.
.
.
Qnade dem Knaben, der d
r
i
vor-
n eigen allein ist die Rache." Mezi Kleistovým a Schillerovým dílem jest nejedná vnjší poi
i
dobnost:
pedevším
náleží Kohlhaas do
ady onch
„šle-
chetných" lupi (viz p. 181, 208), favorisovaných dobou Sturm und Drang, pokrauje svým enthusiasmem a svou mstítelskou iniciativou v tradici Qoethova „Gotze" „Loupežník": zvláš onen rozvrat a pád i Schillerových Ale Kleista líen obdobn. duševní jest u Schillera kdežto v „Loupežnících" pedpoklady krise jsou zamleny i jen z daleka naznaovány a pochybnosti idealistického zloince vedou k mladistvjšímu, lyritjšímu, sentimentálnjšímu výlevu cit, (II 2 Klopstockovsky: „ein heulender Abadonna!"), zachovává Kohlhaas mužnjší vzdor, vede si Kleist stízlivji, drsnji, ekonomitji a --dramatitji. Nebo pedvádí konflikt sám; dává na sebe narážeti argumentm a protiargumentm, svádí Kohlhaase s jeho opponentem. Nieho takového není u Schillera. Rozmluva s páterem (II 3) je zbarvena parodisticky, a pevrat Karla Moora nastává v jakémsi zakrytém duševním monologu: naproti tomu novelista monologicky upravil leda výmluvnou scénu etby mandátu, ale po ní dal Kohlhaasov duši rozvíjeti se v živém a detailn vypracovaném dialogu. Známe karakterisaní umní, jímž Kleist v epice dovedl pointovati rozhovor, portrétovati mluvího a zachytiti rythmus konversace, by nkdy volil formu indirektnl i
i
i
ei. Temperamentní
popis jeho audience u adjutanta krá-
236
(5, 302), dialo^ick partie zvláš v „Markýze z ().", reprodukce cizího hovoru v „Rozbitém džbánu" svdí o zvláštní dramatické schopnosti vykouzliti dojem konversace s akustickými a rytiímickými fincssami. í^ro rozmluvu Lutherovu s Kohlhaasem nalezl vhodnou ped-
lova
též
lohu u
kronikáe
Hafftize, jenž
názorn vypravuje,
kte-
rak Luther se dohádal, kdo jest tajemný a neodbytný jeho host, a otázal se: „Numquid tu es Hans Kohlhase?", naež
po odpovdi „Sum, Domine Doctor" uvedl ho tajn do své komnaty, konfrontoval s Melanchthonem a jinými theology a pozd do noci s ním rokoval. Kleist zvyšuje hrzu^ již psobí neoekávaný Kohlhaasv vstup; jemným, nenápadným a pece znatelným zpsobem kontrastuje dikci obou muž: u Kohlhaase úcta pojena se vzdorem, bezmocnost
vi
zákonm
a
vdomí
vlastní nicotnosti
ped posvátným
theologem, mužná a klidná a pece teskná, ba bolestná nálada, jež ku konci rozmluvy (p. 187) vyjádena typickým gestem rukou skížených na prsou; u Luthera ne bez nádechu lehounké ironie hrza spoádaného obana vyvolaná bezbožným buistvím: jakoby se mu ábel zjevoval, volá povrivý mnich: „weiche fern hinweg! dein Ódem ist Pst und deine Náhe Verderben!", oslovuje ho stereotypn káravou apostrofou: „Heilloser und entsetzlicher Mann! du gottverdammter und entsetzlicher
—
—
Mensch! Mensch!"
—
—
rasender, unbegreiflicher
und
entsetzlicher
Obsah rozhovoru shrnuje otázku a thema celé novely: byl-li muž, jemuž se oividn stala kivda, v právu, když bez ohledu na zákony a neprose se o spravedlnost státních autorit, vytáhl sám si zjednat odpírané právo, proti autoritám, proti
zákonm,
proti státu.
Luther otázku
popírá; zastává se názoru, že Kohlhaasovi bylo
trpliv
od instance k instanci, cesty zákonné však za nižádnou cenu neopouštti. Kohlhaas naopak pokládá se za zavrženého, jemuž jest odepena ochrana zákon: ale této ochrany prý nevyhnuteln potebuje; kdo mu bére nárok na ni, ten ho vyhání k divochm pustiny a sám mu vnucuje do ruky kyj, jímž se má ohánt proti pesile. Mezi obma stanovisky dojde k dohod; každá strana odhodlá se druhé vyjíti vstíc: Kohlhaas jest ochoten obnoviti svou pi soudní, Luther slíbí, že mu vydál se odvolávati
237
mže
amnestii.
A
tak tedy se zdá, že konfiii
a jedincem dá se urovnati smírn. Obnoveným trestním ízením zabývá se další partie, lokalisovaná v Drážanech a peplnná odbornou ueností jinakými polohistorickými detaily, jichž právnickou místy jest až únavn suchá, prozrazujíc, že Kleist byl v Královci obeznalý s úednickými záležitostmi a že doSem patí výrazy jako vedl psáti kuriálním stilem. „dienstfreundlichst" (p. 197), záliba pro tžkopádnou vazbu „dergestalt, dass", podrobné a málo plastické referáty o konferencích saského kuríirsta s jeho rádci, vyjednávání Kohlhaasovo o listiny a osobní svobodu a pod. Opakuje se v nové souvislosti ást zaáteních zápletek, znovu chytá se Kohlhaas do husté sít nepízn a nenávisti, již marn proráží svým bodrým a neochvjným citem právním vždy i, zaživ eklatantní porušení daného slibu, stále v spravedlnost a vede si korektn (p. 215); stále úže stahuje se kol nho pedivo intrik, a ob veliiny v prvé partii dobe vystižené, protekce i konexe, znovu potírají jeho bezmocnou v nestrannost soncJních orgán. Oste vyniká Kohlhaasovo neštstí a nezavinn škodlivé jeho psobení v oné episod, která se vysoko povznáší nad juristické a soudnické podrobnosti kontextu a tvoí snad vrchol drastického realismu, ba naturalismu Kleistova. Míním scénu, již by bylo lze nazvati ironickou „aristeií" Kohlhaasových koní, šastn nalezených a dopravených do hlavního msta, kde, ve smyslu Kohlhaasova požadavku a výnosu soudního, mají býti vykrmeni od pana Václava Tronky a odevzdáni svému pravému majiteli v dívjší tunosti a stkvlosti. Kleist seskupil ve znamenitém výjevu zástupce tí spoleenských tíd. Námstí naplnno lidem, bezhlavým to davem, jenž by se rád bavil na cizí úet a vítá s radostí podívanou, kterak valaši,
e
i
—
dvuje
dvru
vychrtlí a vrávorající,
budou agnoskováni od urozených
pán. Urození pánové, líení
se
zejm
satirickými po-
aby ukázali vysoký svj pvod, rozhrnují pláš, pod nímž se stkví ád a komornický etz. Vlastním centrem scény jest však, vedle dvou herek, zástupce nejnižší lidové tídy, vyvrhel spolenosti, povrhovaný proletá, ras. Tak nízko klesli Kohlstranními úmysly, dávají
si
záležeti,
238
íiaasovi vraiiíci, až se v>plnila jeho
pedpov
hned s poTronkeiiburjíii (p. 14M): dostaU se skuten k pohodntMnu a byli tak sešlí, že zasluhovali být zahrabánu
átku daná na
na nirchovišti. Se správným porozuinin'm dob emeslu vystiženo opovržení, jež se lidu zmocuje pi pohledu na zvíata; již dotknout se jich, bylo by pošpinit se, a kdo by nedbal instinktivního odporu proti nim, sám by se zneuctil. Teprve pozdji, zvláštním ceremoniálem, nalnidou kon opt cti, prozatím jen diskreditovaný vykonavatel neji
n
nestoudnjšího emesla smí se o starat. Sprostou práci zastává sprostší pacholek, jehož surovost se projevuje adou odporných úkon; nepohlížeje v právo ni v levo, nezíraje nikomu do tváe, sotva odpovídaje na otázky, koná chlap svou povinnost; vulgárním pohybem si upraví šat, nedbá pítomnosti vznešeného panstva, nýbrž pokrauje v neslušném a hrubém díle, vykonává tlesnou potebu; s rozkroenýma nohama stojí nad špinavou kaluží, olovným hebenem si sesává vlasy do zadu, pijímá mšec s penzi a se zvíecky tupou nevšímavostí odchází do krmy. Z reprodukce takka pouhých gest sestává tato karakteristika hýící životem a poiiybující se na samém rozhraní výrazného a odporného. Hlubší smysl rázovité drobnomalby jest ovšem, že v lidu se vzmáhá odpor proti pánm, páni zakoušejí výsmchu, surovosti, ba fysického násilí nízkých vrstev, diplomacie a soudy a kurfirstská kancelá jsou uvádny v pohyb, celý saský stát se otásá v základech a to pro nic vtšího a dležitjšího nežli pro bídné herky, opatrované sprostým pohodným! Ironická nálada „Schroffensteinských", kde lidé se pobíjeli pro malík utopencv, je zde dokreslena spoustou životních rys byste odpozorovaných, je zde podmalována silnou a solidní vrstvou, jež oste rozvrhuje svtlo a stín. Nco z tíživého ducha Kleistovy dramatické prvotiny hlásí se k životu též v státních poradách uených rádc saské koruny (p. 190), nadhodí-li se obava, že dlouhým processováním není možno vystoupiti z „kouzelného kruhu", do nhož je záležitost zakleta. Lze prý konstatovati dlouhé a logické setzení mnoha a mnoha skutk spáchaných Kohlhaasem a podniknutých proti nmu, a jakmile bude potrestán skutek jeden, pak nutno vystou-
—
dv
239
kdo Kohlhaase z rozkazu nezbývá než rozhodnouti se pro jednu ze dvou eventuaHt: bu popáti buii naprostou a to vlastn bylo mu Lutherem amnestii za všechno anebo zapomenouti na vše ostatní, ale popislíbeno trestati ho za prvý nezákonný jeho skutek, tedy za peoné padnutí Tronkenburku. Rznými sofistikami se s té vcí, skutenosti ve pe a s ní strany zakrývá pravý stav problém novely nepokroily však nad onu základní znepokojující otázku, nadhozenou již v rozmluv s Lutherem: byl-li Kohlhaas v právu, že se postaral sám o to, by jeho spravedlivý nárok byl respektován. Nové okolnosti pispívají k tomu, by tento stžejní bod byl úpln zakryt, nebo Kohlhaas zaplétá se do nové viny tím, že se dá zlákati, by znovu navazoval styky s rotou žháskou, vedenou jeho nkdejším druhem Nagelschmidtem. Jestliže se proviní tímto zpsobem, bude ovšem snadno zdvodnit ale pak problém, kolem nhož se toí jeho odsouzení celá povídka, nedostane odpovdi uspokojivé, ba nedostane vbec odpovdi. Rozešení však podává tvrtá, závrená partie, teba že do dje zasahují živly zcela neoekávané a dosavadním vývojem fabule nezdvodnné. Process, jejž Kohlhaas vede se zemanem o pár ko, nevede k cíli, pedevším pro vrtkavost a bezzásadovost nejvyššího rozhodího, kurfirsta. Tu vloží se do pe dv piti
bezohledn
státního stihaH
—
též proti tem,
meem;
i
—
,
i
—
další instance. Kurfirst Braniborský reklamuje záležitost za objekt své vlatsní právní kompetence, ježto Kohlhaas hodlá ho ochrániti proti bezpráví, byl jeho poddaný, jež na jeho majetku bylo spácháno za hranicemi, na šaškem území. Berlínský advokát vezme tudíž do rukou Kohlhaasv proces a dovede jej k vítzství, vymže totiž na vrchním tribunálu rozsudek, jímž Václav Tronka jakožto protizákonný škdce odsuzuje se do žaláe a zavazuje se k úhrad zpsobeného zla, totiž k vykrmení valach a k zapravení výloh vzniklých Kohlhaasovi jeho sluhovi Hersemu, v boji padlému. Tak dožije se extremní zastance citu pro právo naprostého zadostiuinní, nebo o víc ani jemu nebželo, když smírným i násilnickým zpsobem hlásil se o to, co mu patilo; nežádal nikdy více, nežli aby byl zaveden status quo ante. Jest ovšem nco. i
i
240
J
co se nedá ani odiniti ani prominout: Kolilhaas prohešil se na bezpenosti ohanii cizího státu, prolil krev a založil
ohe,
štval proti vrchnostem: autorita vyšší nežli zemská, císa ímskonmecké íše zažaluje ho pro porušení íšského míru a nejsa vázán slibem anmestie, jenž platil jen pro saského kurfirsta, usvdí Kohlhaase z velezrádného zbojnictví a odsoudí na smrt. Rytíská poprava se na vykoná; Kolilhaas pijme ortel s vdným srdcem a pln uznávaje jeho oprávnnost: vždy lidské právo mu bylo navráceno, vždy vyhraným processem proti Tronkm znovu nabyl víry v spravedlivost a dobrou vli státních orgán. Usmíen, ba vznícen pokleká nepoddajný vyznava právního citu a pijímá bez reptání smrtící ránu.
nm
Tím byla by tragedie spravedlnosti doešena; Kolilhaas dal císai, co je císaovo, a zachoval sob nejlepší lidské city a povznášející víru. Pohíchu však básník porušil istou linii svého vypravování. V posledním oddílu historie Kohlhaasova tvoí jenom folii, od níž se odráží tragedie saského kurfirsta, náhle povýšeného za hlavní postavu dje. Jakoby v posledním aktu dramatu nastával nový konflikt. Zdánliv malicherný, v hlubším smyslu symbolický spor o kon je zcela zapomenut, místo nho vzrstá zájem o jinou malikost: o lístek v pouzdru, jež Kohlhaas nosí zavšeno na krku. Na onom lístku jsou napsány ti vcí: jméno posledního vládce z rodu saského kdy ztratí svou íši; jméno toho, kdo saské íše dobude. Kohlhaas obdržel mysteriosní lístek den po pohbu své ženy od cikánky, která saskému braniborskému kurfirstovi prorokovala budoucnost, a saský kurfirst, náhodou se dovdv, že do Berlína na soud vedený má ony ti nadmíru dležité záznamy, nasazuje všechny páky, aby se zmocnil pouzdra s lístkem. Sotva že Kohlhaas zpozoroval, jak velmi knížeti na tom záleží, umíní si, že lístku nevydá. Jeho touha po mst jest nyní stejn pevná a nezdolná, jako jeho cit pro právo; „Du kannst mich auf das Schaffot bringen, ich aber kann dir weh tun, und ich wiirs!" (p. 229), chtl by prý íci nenávidnému a nespravedlivému pánovi. Pohrdne milostí, životem, bohatstvím, jež kynou mu odmnou, vzdá-li se lístku, a kurfirst, nepoídiv ve Vídni ani u Kohlhaase, nejsa kurfirsta; letopoet,
i
koa
H.
v.
Kleisi a jeho dílo.
241
Ift
sáhne k zoufalému poslednímu proke Kohlhaasovi do berlínského žaláe poslati starou ženu, jež, imitujíc známou cikánskou vštkyni, má vylákati cenný lístek. Nešastnou náhodou „wie na denn die Wahrheit nicht immer auf Seiten der Wahrbyla ženština, k tomuto úelu scheinlichkeit ist" (p. 240) vybraná, totožná s cikánkou, a místo by mu vyrvala osudný papír, upozorní ho na jeho význam, ba prozradí mu, že saský kurfirst hodlá po vj^konané poprav vj^hrabati jeho mrtvolu a z hrobu ješt uloupiti lístek. Na popravišti tudíž ohlédne se Kohlhaas po divácích a zoiv saského kurfirsta mezi nimi, postoupí tsn ped nho, vyjme ze záadí pouzdro a z nho lístek, rozpeetí jej „a s okem utkvle upeným na muže s modrým a bílým chocholem na klobouku na kurfirsta jenž již se oddával sladkým s to zastaviti process,
stedku. Dá
—
nm
—
—
—
,
do úst a spolkl jej. Muž s modrým a bílým chocholem pi tomto výjevu v keích upadl do mdlob. Ale co jeho polekaní prvodci naklánli se k nmu a zdvihali ho se zem, obrátil se Kohlhaas k špalku, kde pod katovou sekyrou padla jeho hlava". Nepopírám, že tento poslední oddíl je vypravován s neobyejnou vervou a vzbuzuje zvláštní nejistotu a naptí. Nesmiitelná pomstychtivost vrcholí ve velkolepé scén na popravišti: vždy básník pomsty Kleist dovedl stupovati v prvém svém dramatu (v „Schroffensteinských") v prvé novele (v „Nalezenci") váše nenávisti k úchvatným projevm, a zvláš na smrt vedený Antonio Piachi, jenž vecpal Nicolovi dokument do úst a odpírá pijmouti svátost oltání, vybízí pímo k srovnání s tímto zatvrzelým, rovnž vrcholn spravedlivým nespravedlivým odsouzencem. Také pedcházející líení kurfirstovy úzkosti a povrivosti není bez tragických akcent, jakož
nadjím,
vložil lístek
i
i
vbec
portrét tohoto knížecího slabocha, co chvíli se rdí-
odvážn a trefn naPorušení jednoty djové však sebe zdailejšími jednotlivostmi nedá se kompensovati. Horší ješt úinek má tragedie kurfirstova na ton a náladu. Nebo motivem proroctví, karakteristikou cikáninou, zdrazováním povr zavádí se do historicky realistické povídky pomysl nadpirozených mocností, a dje se to skoro tak levnými cího, omdlévajícího a slzícího, jest
rtnut.
242
opotebovanými
von Heilmystika inspirována literárním vzorem: ke scén obou kiiríirst, jimž cikánka po poátením saskému zánik, bra„Heil!" prorokuje tak nestejný los hledám popud v mocné introdukci niborskému slávu Shakespcareovy tragedie, v níž Makbetii a Banquo od arodjnic obdobn jsou pozdravováni a obdobn obdaeni nestejnými proroctvími: zas jeden z doklad, jak pístupen byl Kleist vlivu literárních analogií, kde bželo o filosofii osudu, ale píznano, že totéž dílo, jímž vyvolána byla groteskní úast Voršily v „Schroffensteinských", te vede k dsledkm upomínajícím spíš na symbolismus a mystiku. Ne dosti logická však jest úloha vštící cikánky: není to sice zjevn eeno, ale nkolikráte napovdno, že zemelá Kohlhaatato prorokyn není nikdo jiný než sova žena, tedy její duch, jenž mezi živými obchází; má její pohyby, miluje její dti, den po jejím pohbu setkala se pipomíná svým s Kohlhaasem a neustále mu nebožku a
bronn".
ásten
poniiickanii jako v „Kathclicn
jest
—
—
,
—
chováním a svými slovy. To jest sentimentální efekt, nedstojný silného umní ostatních partií, to je kompromissní
sms velkého, ba mistrného umní epického s neorganickv vyrstající a povrchn založenou romantikou. Není asi bezdvodná domnnka, že nadpirozená motivace byla Kleistem do novely uvedena na rychlo ad hoc. Episoda obou kurfirst má dosah ne jen pro umní, má souást
a pojítko vypra-
zdvoduje
katastrofu. Kleist
vlastní smysl jiný nežli jakožto
vování, v
nmž
urychluje a
mluví sic o saském a braniborském kurfirstovi století šestnáctého: ve skutenosti má na mysli saského a pruského krále, již byli jeho vrstevníky: zdánliv znázoruje historickou zápletku, sleduje však cíle politické. Saskému kurfirstovi prorokuje zlý konec a smutnou budoucnost jeho íši: to nevyplývá z dje samotná, nebo v prvých partiích tento kníže nechoval se nijak tak, by dával Kohlhaasovi podnt k osobnímu záští: zde básníkovo pání zrodilo ze sebe fabuli, zde zahalen naznauje Kleist svou touhu, by potrestán byl rod saského krále, spojence to Napoleonova a by povýšen byl prestige Hohenzoller. od kterých oekával osvobození nmecké íše. Proroctví, jež saský kurfirst touží seznati, obsahuje, alespo v tetím svém 243
16-
že Kleist za písné censury nezabalené: v 16. století panoval týž rod Wettinský, jenž vládl ješt za Napoleona; jestliže však bylo prorokováno, že zem pipadne rodu jinému, mlo to píchut aktuální touhy. Zajímavo, že také Shakespeareova dvojice pedpovdí daných obma kníža-
bod, narážku takového druhu, nemohl
si
tm mla uctíván za
troufat vyjáditi
ji
politicko-alegorický
význam,
ježto
Banquo byl
pedchdce Stuartovc: „Makbeth" však
jest
od poátku do konce dramatem královským, pretendentským, kdežto v „Michalu Kohlhaasovi" takové politické budoucnost íše vypadávají z rámce. Je víc než oddíl byl také co do básnické chronologie posledním, že tedy Kleist vložil episodu obou kurfirst do své novely až v Berlín r. 1810, nad kdy mu záležitosti politické šly nad jiné, leckdy zájmy ryze umlecké. Tak znázoruje „vnitní historie" Kleistovy novely jeho pechod od psychologického a individualistického umní k širším interessm o státní celek a k tendencím politického agitátora. Abstrahujeme-li od postranních úmysl poslední partie, representuje se povídka o Kohlhaasovi jako vysoký vzor starosti o
pravdpodobno, že poslední djový
i
dsledn zachovává kronikáský osob plurálu, nevmšuje do vypravování svých osobních úsudk, nýbrž zstává vren vypravovatelskému stilu, jenž chce vzbuditi
historické ton.
I
novely, jež
tam, kde básník mluví v prvé
zdání neúastné objektivnosti. „Hier endigt die Qeschichte
vom
Kohlhaas," zní kronikáské „Explicit", kdežto další (v pedposlední vt): „Der Kurfurst kehrte nach Dresden zuriick, wo man das Weitere in der Qeschichte nachlesen muss" pošilhává po politické tendenci.
poznámka
Odpovídá
zvyklostem korespondence a esaiistiky Kleistovy, že leckteré motivy a argumenty nechává úmysln v tajemném pološeru, nechtje rozhodovati, nýbrž jen referovati; leckdy ovšem je to již skoro manýra nebo pouhá floskule: „aus diesem und manchem andern Umtéž
stand, der zu beschreiben zu weitláufig
„Qedanken mancherlei
wáre"
(p.
164);
Art, die zu entwickeln zu weitláufig
sind" (p. 207, srv. 218); „wie wir nicht zweifeln"; „auch noch Orúnde anderer Art, die wir jedem, der in seiner Brust Bescheid weiss, zu erraten iiberlassen wollen" (p.
244
210);
„um
welclien Oegenstandes willeii, wissen wir nicht"
sicli, dass liier etwas gesclielieii war, das wir zwar bericliten: die Freilieit aber, daran zu zweifeln, demjeuigeii, dem es wohlgefallt, zuRestelien miissen" (p. 240); „wohin er eigeiitlicii ging, lassen wir daliin gestellt sein, indern die Clironiken, aus deren Vcrgieicliung wir Bericht erstatten, an dieser Stelle, auf befremdende Weise. cinander widersprecheii und aiifiícben" (p. 244). Viicjšíiii znakem Kleistovy prosy jsou umle sestavené dlouhé periody, plynoucí ve volném a leckdy tžkém toku, jejž perývají pirozené pausy, více než s dostatek naznaované pemírou konnnat. Nejen participiální, nýbrž adverbiální urení oddluje Kleist, snad po francouzském zpsobu, a chce, aby též v pednesu nastával tu oddech. Totéž pak, co pímo za maximu dá se abstrahovati z jeho verš, v>'plývá z nevázané jeho ei; míním pozorování o suverénní vlád nad slovosledem, jenž na prvý pohled zdá se libovolný a skuten také nedá se obhájiti normalisovanou gramatikou, ale jenž nicmén pln odpovídá svérázu myšlenkovému. Leckde ovšem pyká Kleist za nepirozenosti syntaxe své mateštiny. Ctu na poátku novely (p. 157), ostatn na míst, jež v prvé redakci „Phoba" scházelo, vtu, která humoristovi mohla by sloužit za nový doklad nmecké nesrozumitelnosti: „so klopíte ihm dieser wiirdige Mann, dem die abscheuliche Ungereclitigkeit, die man auf der Tronkenburg an ihm veriibt hatte, und an
(p.
219); „so traf es
i
i
deren Folgen Herse eben, vielleicht auf die Lebenszeit, krank danieder lag, bekannt war, auf die Schulter. und sagte ilim..."; toto spojení: „krank danieder lag, bekannt war, auf die Schulter" vzbudí, myslím, u leckoho, kdo se podivuje pehlednosti a jasnosti na p. francouzského vto-
mylný dojem, jakoby bželo o peklad njaké latinské básn. Jindy naopak je znatelný u Kleista vliv francouzské erudice, zvlášt tam, kde zkracuje vty nenmeckými vazbami pechodníkovými: „und die Koppel der Pferde, die er bei sich fiihrte, einige Wochen darauf, zu
sloví,
seiner Zufriedenheit, verkauft, kehrte er ... zuriick" (p. 146); podobn v „Nalezenci" (3, 375): „Oies abgemacht,
stand er auf",
p.
2,
asto v prosaických
186 „schlingt sie den
245
partiích „Káthchen", n.
Arm nm
mích, das
Antlitz
by odomezuji se na píklady z prosy, ježto vájsou prkaznjší nežli syntaktické nepravidelnosti v zané). Vedle francouzského vlivu uplatuje se v Kleistov stilu vzor antiky; na slovosled klassických autor upomíná m. j. hojná vlastnost, že pívlastky klade, docela proti nmeckému duchu, až za substantivum, ímž se zhušuje výraz a ušetí se asto relativní vta. Hned na prvé stránce „Kohlhaase" typický píklad: „mit einer Koppel junger Pferde, wohlgenáhrt alle und glánzend". Úzce souvisí ihn gerichtet" (místo „richtend", což
flammend auf povídalo
nmin;
ei
s touto
zvyklostí záliba v stereotypní apposici: „Lisbeth,
Weib"
Ale není tak dležito, odkud svj pvod, jako spíš, jaký (nevdomý) úel spojuje se svým slovosledem, jenž byl právem karakterisován jakožto výraz antirationalistického a enegického smýšlení. Proti hladkému a zaokrouhlenému výrazu, proti elegantní a nezávadné dává Kleist zde pednost silnému, karakteristickému, hutnému, dramatickému zpsobu. Staví na zaátek to, na leží nejpádnjší draz, a ostatní dležité ásti vty umisuje rovnž na praegnantních místech. Citovaný výraz „wohl." jest draznjší nežli konvenní „alle wohlgenáhrt alle genáhrt"; podobn p. 167 „treu ihm jedweder wie Qold"; „Denn einen Heerhaufen, vernahm ich, zog er zusammen" sein treues
149) a
(p.
j.
Kleistovy stilové kapice mají
ei
i
em
.
(p. 185);
(p.
150).
.
„Ruf
wenn er auf ist, doch her" bezbarvého osobního zájmena, píslovcem, písloveným ure-
ihn mir, Lisbeth,
Kleist
nemiluje
nýbrž asto poíná
vtu
popávaje pehojn možnosti inversím, jež odjakživa byly oblíbeným prostedkem všech a stil, vzpírajících se rationalistickému slovosledu (tak u Hamanna, Herdera, Klopstocka a j.). Jak velice dovede Kleist pointovati svým akcentováním a vypichováním toho, co zní ním,
smr
mu
nejsilnji, dá se dobe ukázati na typicky kleistovské kadenci vty, vložené do úst Lutherovi (p. 185): „Schau' her, was du forderst, wenn anders die Umstánde so sind,
wie
die offentliche Stimme hoen lásst, ist gerecht". Tvrdá Kleistova prosa nalezla obdivovatele tam, kde i
nebylo jinak záliby a chuti, ponoiti se láskypln do jeho díla. Kdežto Ooethe nejvtší Kleistov novele zachoval si chladnou reservu, dal se tak písný a pi vší i
vi
246
hloubce jednostranný kritik, jako Jakub (Irinini, podmaniti. platí „Michael Koliihaas" (s výhradou závC-reiic partie) za vzor, v Nmecku nepekonaný, písné epiky po
Dnes
stránce vnjší vnitní formy, co do obsahu pak za ry/A doklad Kleistovy hluboké úcty k citu právnímu, jíž, vedle literátii, vzdávají sviij hold také odborníci právnické vdy. „Michael Kohlhaas" je vzácnou illustrací vty, již, spíše i
v
podob enické okrasy
Kleist
než dokázané pravdy, vložil do svého prvého dramatu: „Denn iiber alles siegt das
Rechtgefiihl". Po
z
n á
m
k
a.
Pfue ovo Kleistovým, 1863, I
sdlení dle p.
LI.).
—
T e c k a (úvod k Sebraným spism Historická data o processu publikoval i
výmarský archivá C. A. H. Burkhardt: Der historische Hans Kohlhase und H. v. Kleists M. Kohlhaas, 1864. O pomru Klei-
—
stov
pramenm zvi. O. P n Na H a f f z e upozornil k
o
Brandenburgii 1901. p. 315 nn. t již E. T. A. H o f f m a n n v poznámce o ..Kohlhaasovi" (,,vortreff!iche klassisch gediegene Erzáhlungr"!: „Serapionsbriider'', odd. 3 (ed. Grisebach 8, 23). Na jiné (ústnO podání poukazuje S. R a h m e r, Kleist als Mensch und Dichter. p. 236 nn. Významné partie z pedloh otištny ve vydání E. Wolf fa (Meisterwerke, sv. 3.i. „Vnitrní historii" rekonstruuje v pronikavé analyse (Euphorion 15, 99 nn.) e y e r - B e n f e y, oste odiišující ti stadia; dle nho K. Giinther (Entw. d. novellist. Kompositionstechnik, p. 14) rozeznává v ,, Kohlhaasovi" stopy period: 1. realisticko-tragické, 2. umlecko-optimistické, 3. patriotické. V synkladný rozbor vnitní struktury u G a u d g a, p. Í89 nn. takticícých poznámkách opírám se P o u e t a zvi. o duchaplné vývody F r e s o v y v Studien z. vgl. (GcLit.-Gesch. 4, 440 nn. úsudek: „Hypochondrie spráche 2. 293 n.), J. v dopise Arnimovi 22. ledna 1811 h e r n g v brožue (S t e g. Arnim 3, p. 100). Slavný právník R. „Der Kampf ums Recht" (l.vyd. z r. 1872. p. 28, 66 nn.) hájí Kohlhaasovo právo, jehož se domáhá, by proti státu, a kontrastuje Kohlhaase s Karlem Moorem. Píležitostný spisek: H. Ch. Caro, H. v. Novela astji dramatisována, na p. Kleist und das Recht, 1911. od G. Pr e eský peklad „Kohlhaasc" od J. \v tz o v é Íl905i. i
\v c r
v
i
—
M
—
i
— D-
oWeissenfelseaMinde-
;
— Goethv
i
'
Grimm
1
i
i
i
—
1
1
Vobrubové
i
s
úvodním
—
slovem
110—111 Pestré knihovny).
247
Ant.
Veselého
(1911
v
ís.
XIII.
Die Hermannsschlacht. Historická
novela
Kieistova
penesla
se
násilným
skokem od psychologicko-ethického thematu k politické tendenci. Ješt zejmji jeví se týž pevrat autorových interess, postavíme-li vedle jeho „historické" inohry „Káthchen von Heilbronn" drama, jež vzniklo bezprostedpo ní a erpá svou látku rovnž z nmecké minulosti: tam historie podává ko„Die Hermannsschlacht". Zde stým a pozadí, v „Hermannsschlacht" též dj a postavy:
n
i
není vlastenecká báse, jako jím nebyla romantická inohra. V „Káthchen" soustedil se zájem na psychologii vrnosti, lásky, polovdomí, na kouzlo lyrismu a obhájení sentimentu: v „Hermannsschlacht" jsou hesly boj a svoboda a vlast. „Káthchen" vycházela vstíc vkusu požadavkm doby a nalézala porozumní a lásku, „Hermannsschlacht" jiným zpsobem vstupuje do služeb své doby: je to báse exhortativní, burcující Nmecko ze spánku k odboji, je to však báse, pedstihující ducha doby, ne sice neasová, ale pedasná, a proto odsouzená k tomu, by zapadla bez ohlasu, což bylo horší než divadelní neúspch „Rozbitého džbánu" i berlínská affaira „Káthchen". Kleist byl dál než nejlepší jeho vrstevníci: dv léta po jeho smrti, v horece vyvolané lipským vítzstvím, kdy patriotické písn byly skládány též od nepovolaných, byla by „Hermannsschlacht" mla zajištn boulivý úspch. Ale bylo Kleistovým údlem, že tam, kde sloužil své dob, byl on, jenž v nejlepších svých dílech stál v opposici proti souasníkm
ale historickým dílem
i
—
i
248
—
oslyšen a odmítán.
:stlietická liyperknltura, k
iiíz
jedno-
snicoval iiC-iiiecký kkissicisimis, odci/.ovala se zájmm národním a namnoze bloudila v neplodném idealismu. Otec Korner, dovdv se, že Kleist pracuje o aktuálním tliematu, varoval syna riieodora: „leh liebe es niclit, dass man seine Diclitungen an dle wirkliche Welt ankniipft. Eben um den driickenden Verháltnissen des Wirklichen stranii
zu entgehen, fliiclitet man sich ja so gern in das Reich der Phantasie": S touže krasocitnou upiatostí byly, jak známo, ku konci století z poesie vyluovány mohumé problémy
do šerého dávnovku neutíkal „tísnivým skutenosti", nýbrž ukazoval ve zveliujícím snahy a kletbu zkreslujícím zrcadle vady a pednosti, svého národa. Toužil po inu, ba trpl tím, že odsouzen V dob, kdy Qoethe v Erjest pouze k práci literární. furtu dal se Napoleonem dekorovati, skládal zuivou svou sociální.
Kleist
pomrm
i
protinapoleonskou báse. Kleist netajil se je
v Drážanech
r.
tendenními úmysly svého díla. Psal patrn hodn na rychlo, pod ná-
1808,
tlakem politických událostí, jež brzy po té ho vyrušily ze saského zátiší. Pesná data ani tentokráte zjištna nejsou. Již 7. ervna ohlašuje Cottovi, že krom dramat oti„vielskovaných ve „Phobu" brzy vyjde ješt jedno prosinci 37v5). V zusagt" (5, leicht dass dies Denenselben bylo drama hotovo, nemohlo však býti tištno pro svj „Bezug auf die jetzigen Zeitverhaltnisse". jak v citovaném dopise sdluje Korner. jenž udává titul „Hermann und Yarus". O Novém Roce 1809 nabídl Kleist prostednictvím Collinovým vlasteneckou inohru vídeskému dvor-
—
nímu divadlu a poznamenal, že by mu bylo mílo, kdyby byla hrána dív než „Káthchen": „es scheint mir um nichts besser, und doch scheint es mir seines Erfolges sichrer zu sein'". Zejmji vyjaduje se o svých intencích v dopise, jímž urgoval odpov na svou nabídku: bylo by mu líto,
kdyby rukopis nebyl správn
došel adressáta.
„In-
dem dies Stiick mehr, als irgend ein anderes, fiir den Augenblick berechnet war, und ich fast wunschen muss, es ganz und gar wieder zuriickzunehmen, wenn die Verháltnisse. wie leicht moglich ist, nicht gestatten sollten, es im Laufe Stejn 20. dubna: dieser Zeit aufzufiihren" (5, 382 n.). 249
„Sie kónnen leicht denken, wie sehr mir die Auffuhrung dieses Stiicks, das einzig und allein aut diesen Augenblick
berechnet war, am Herzen liegt. Schreiben Sie mir bald: es wird gegeben; jede Bedingung ist mir gleichgUltig, ich sclienke es den Deutschen; machen Sie nur, dass es gegeben wird" (5, 386). Nmci nepijali daru velkomysln nabízeného, Kleist nejen že se nedokal provedení, ale ani na knižní publikaci nebylo lze pomýšlet. Po bitv u Wa-
Prahy seste Ulrice o ztroskotání svých literárních plán (5, 391): „Odešel jsem politických z Drážan, jak víš, s úmyslem, bych se pímo i nepímo uvrhl prosted do proudu událostí ... Co jsem živ, nikdy se tolik vcí nespojilo, by dávalo mi nadji v radostnou
gramu
z
psal
i
budoucnost; a
te
nik (publicistický)
poslední
píbhy
nenií pouze
— nií vbec veškeru mou
mj
podinnost. Na-
jak se te zachovám. Psal jsem aby prodal nkolik starších rukopis; ale jeden z nich (,Hermannsschlach) pro svj ohled na dobu sotva nalezne nakladatele a druhý (,Káthchen'), protože takového vztahu nemá, sotva vzbudí zájem. Zkrátka, nejdražší má Ulriko, dílo básnické je mi zaraženo; nebo,
prosto nejsem
s to íci,
Qleissenbergovi,
a
tak i tak, stojím ped alternativou, již jsem Ti udal." Kleistovo pessimistické oekávání se vyplnilo. Ješt poátkem roku 1810 (5, 394) pipomíná Collinovi svou nabídku, ale znovu bezvýsledn, ješt poátkem roku 1811 Brentano v dopise Qorresovi opakuje: „sein letztes Trauerspiel Arminius darf nicht gedruckt werden, weil es zu sehr unsere Zeit betriff'. Pouze rukopis Kleistv a kopie dle nho poízené byly známy vrstevníkm, opisy putovaly po pátelích a vzbuzovaly nadšení, zvlášt historik a politik Uahlmann, Kleistv prvodce po rakouských bojištích, byl cele podmann; na veejnost však dostala se „Hermannsschlacht" teprve deset let po Kleistov smrti, kdy Tieck v „Pozstalých spisech" ji vydal a to ani ne dle originálního manuskriptu. Tak dlouho tedy trvalo, než uveejnno bylo dílo, vypotené na okamžitý úinek a vynikající svými kvalitami snad nade všechny patriotické produkty nmeckých válek za osvobození; básník nadepsal mu bolestné motto: „Wehe, mein Vaterland, dir! Die Leier, zum Ruhm dir zu schlagen, ist, getreu dir im
—
250
když pedpoklady, politická situace, tendence Nmecka se již podstatn zmJešt \' íjnu KS07 ucházel se Kleist, aby mu bylo nily. sveno vydání napoleonského „Code civil" (5. 354), autor „Káthchen" tudíž asi ješt nepomýšlel na drama protinapoMýlil by se však, kdo by ze sledu obou drážleonské. anských dramat, „Káthchen" a „Hermannsschlacht", usuSclioss,
niir,
deiiieni
niclitcr,
verwelirt":
ovšcni,
„Herinaiinssclilaclif dostala se na knižní trh,
—
že autor stal se politickým agitátorem
zoval,
pes
noc.
Tento pevrat, jako tak mnohá kapitola Kleistova vývoje, ml dlouhou pípravu. Biografická data ukázala, Nikoli.
autor exotických výtvor, jako „(juiskard" a „I'enthesílea", byf v poesii kosmopolita, v nitru svém živil
že
již
vášnivou lásku k vlasti a živelnou nenávist proti utlaovatelm otiny, že ani „fixní myšlenka", jež ho málem uvrhla do nepátelských služeb, neumrtvila jeho patriotického zápalu. Ti léta ped svou „Hermannsschlacht", v prosinci 1805, psal z Královce píteli Riihlemu dopis, jenž, s poátku naladn na tóninu „Penthesiley", pechází brzy do pochodového rythmu vlasteneckého nadšení, ba prolepticky užívá jíž motiv a obsahuje požadavky, jež práv v „Hermannsschlacht" mly dojíti poetického výrazu. Narážeje na vítzný postup Napoleonových vojsk, podával takovýto pehled a výhled politický: Jak dnes vci jsou, dá se sotva doufati ve víc, „. nežli v krásnou záhubu. Jaké pak je to opatení, že válka se zahajuje zimním táborem a zdlouhavým obléháním .
.
pesvden se mnou, napadnou ješt v této zim, budeme-li ješt po tyi nedle se zbraní v ruce vytrvale a hroziv státi u brány, kudy potáhnou zpt z Rakouska? Jak lze kromobyejným silám eliti tak všední a každodenní reakcí? Pro nesvolal král ihned, když Francouzové vtrhli do franckého území, své stavy, pro jim neobjasnil dojímavou eí (bolest sama byla by jí uinila dojímavou), v jaké je situaci? Kdyby byl penechal pouze pevnosti
(Hamelské)!
Zdaž
že Francouzové napadnou n á
nejsi s,
vlastnímu citu pro est, chtjí-li být ovládáni kráne, bylo by se v nich probudilo cosi jako národní duch. A kdyby, se tento duch byl projevil, zdaž by to nebylo poskytlo píležitost, vysvtlit jim. že jejich
lem
pokoeným i
251
tu
vbec nebží
o válku
obyejnou? Že v sázku dáno
bytí
i nebytí; a že, nemže-li své vojsko rozmnožit o 300.000 muž, nezbude mu nic jiného, nežli estn zemíti. Nemyslíš, že nco takového by bylo bývalo možné? Kdyby byl dal mince raziti ze všech svých zlatých i stíbrných nádob, kdyby se byl zekl svých komorník a komo, kdyby si celá rodina byla vedla stejn, a on, dle tohoto píkladu, se byl tázal, co národ hodlá initi. Nevím, jak dobe i špatn te mu as chutná se stíbrných jeho talí; ale císai v Olomouci, toho jsem si jist, chutná špatBa, milý Riihle, co je tu initi. Doba jakoby chtla n. pivoditi nový ád, a my, zdá se, nedožijem se pi tom nieho, le pevratu starých vcí. Z celé vzdlané Evropy utvoí se jediná velká soustava íšská a trny budou obsazeny novými dynastiemi, odvislými od Francie. Z rakouského území tento dobrodruh, korunovaný štstím, a-li mu štstí zachová vrnost, neodejde dív, dokud nebudeme v novinách ísti: ,mluví se o velkých zmnách v ústav nmecké íše'; a po té: ,mocný kníže (jižního) Nmecka postaví se prý v elo politiky'. Zkrátka, do roka kurfirst bavorský stane se nmeckým králem. Že se nikdo nenalezne, kdo by onomu zloduchu svta hlavu prohnal kulkou! Rád bych vdl, co takový emigrant má jiného na práci." V letech 1805 1808 pomry se piostovaly hrozivým zpsobem. Bavorský kurfirst nestal se sice králem
—
—
—
nmeckým,
ale ješt v prosinci 1805, tedy nkolik dní po citovaném dopise, smluven smír prešpurský, jímž Bavor' sko, Sasko, Wiirttembersko povýšena na království (reflex toho seznali jsme v berlínské partii „Kohlhaase") a následujícího roku pistoupily státy jižního Nmecka k rýnskému bundu pod patronátem Napoleonovým. Po zdolání Pruska hrozila nová válka Francouz s Rakouskem. Události došly hlasitého ohlasu literárního. Qneisenauovy a Scharnhorstovy snahy o zavedení všeobecné branné povinnosti a ministra Steina odvetná politika mly slovesnou ethickou podporu v Arndtových tirádách, Arnimových románech, Fichtových eích, a romantický esthetik A. W. Schlegel v dopisu Fouquému postuloval: „Wir bediirfen also einer durchaus niclit tráumerischen, sondern wachen, eneri
i
252
besonders einer patriotisclien Poesie." Kdežto v patriotisinu zstával blouznivým ideologem a povrhoval argumenty fysické síly, vyrstal v Kleistovi apoštol bezohledného mstitclského násilí, jež ránu splácí ranou a nelidskost nelidskostí. hezmezný jako ve všech citech, af v erotice i v odporu proti osudu, bezkompromissní a krajné vášnivý, utváel se též patriotismus Kleistv s vdomým pehlušováním humanitních píkazu 18. století, ba leckd\' na úkor umní. gischeii
však
iiiid
Ficlite
i
Nežli sáhl k
útonou
agitaním prostedkm pímjším, ped
svou lyrikou a revoluní žurnalistikou,
vlil
Kleist
nenávist proti Napoleonovi do vlasteneckého dramatu
Hermannovi,
ímského
knížeti
Cherusk,
jha. Již titulem
osvoboditeli
naznail, že
mu
Nmecka
o
od
nešlo jen o msti-
nýbrž o akt osvobození samotného, proto na rozdíl od jiných svých dramat pojmenoval inohru dle jejího dje „Hermannovým bojem": srovnávat by se dala leda hypothetická „Smrt Roberta Quiskarda", v níž fysický úkon snad rovnž je dležitjší než nositel akce. Ze zápasu podává Kleist, vedle jeho vlastního prbhu a nejbližších následk, jen bezprostedn pedcházející pínelíí však pechozího utiskování Oermán od pravy: í^íman, nezdvoduje jich nenávisti proti tyranm, nýbrž prost ji pedpokládá. Co pedchází boji v Teutoburském lese, není nic více nežli znázornní úskoného jednání hlavního hrdiny. Arminius (Hermann) zahrává si s ímskými pány a podvádí je. Tváí se pítelem císae Augusta knížete germána protivníkem druhého nejmocnjšího ského, Markomana Marboda, zatím co proti f^ímu kuje pikle a s Marbodem se tajn smlouvá. Ba pobízí svou ženu Thusneldu, aby snášela dvoení se ímského legáta Ventidia, sám mu lichotí, vzbuzuje zdání bezpáteného slabocha a nadšen vítá ímského vojevdce Quintilia Vara. Vytrhne s ním do pole proti Marbodovi, jehož tajnými poselstvími už získal, a seve a pote, za pispní Marbodova, ímské vojsko v bažinatých lesích. Thusnelda v Cherusce, kde ímská posádka rovnž pobita, vykoná osobní mstu na Ventídiovi, zpozorovavši, že mu byla mí než híkou. Vítzný Arminius postupuje vládu Marbodovi, ten jemu: rozhodnutí, komu náleží prvenství, penetelovu osobu,
mst
253
chává se nastávající knížecí rad; nmecký zrádce Aristan odsouzen k smrti a spojená vojska Germán chystají se k
výprav
proti
ímu.
Vítzství v Teutoburském lese (r. 9 po Kristu), popisované eckými ímskými historiky, stalo se již za reformace a humanismu, v dialogu Ulricha von Hutten a v románu Lohensteinov, alegorickým thematem, jímž autoi vychovávali nmecké své vrstevníky k svornosti a statenosti, vítz Arminius (v nmecké, snad ne zcela oprávnné transskripci jmenovaný Hermann) byl slaven jakožto „liberrimus, invictissimus et Qermanissimus." V prvé polovin století osmnáctého byl Arminius oblíbeným hrdinou nkolika vlasteneckých dramat od J. E. Schlegela a j., ale teprve Klopstock, zakladatel moderní nmecké patriotické poesie s archaisujícím nátrem starogermánského rekovství, dovedl cheruskému knížeti zajistiti trvalou slávu. Uinil ho stediskem tí lyricko-epických „bardietiV spojených v trilogii („Hermanns Schlacht" z r. 1769, „Heri
mann und V únavném
Fiirsten"
die
1784,
„Hermanns Tod"
1787).
stídání verš a prosy, s jednotvárným nadšením, s ossianovskou hrdinnou sentimentalitou a v slzav lyrickém pathosu oslavoval nedramatický básník touhu po boji a po válenické smrti, lásku k vlasti, enthusiasmus mladík starc a kesansky spravedlivou ušlechtilost germánských rek; bojovnost však ustupovala hymnické i
exaltaci
bard,
boj
i
svobodymilovnost byly vyznaeny
kultickým zanícením.
Dramatik
ad
detail.
Kleist
sledoval
Pevzal od nho
svého
pedchdce v
celé
falešnou mythologii nordi-
ckou, uinil dle jeho vzoru Thusneldu Arminiovou chotí
ped rozhodujícím bojem, shodl se s ním v názoru o bardickém zpvu váleném, jejž ovšem zcela neklopstockovsky rýmoval, také volbou jmen se znal ke Klopstockovi a jeho prostednictvím snad se seznámil s ástí ímských pramen; zvláš Tacitova „Germania'', ale též Liviovy kapitoly o válce s Hannibalem a j. byly
již
—
—
mu vzorem v znázorování boj
a
proti
ímanm. O
nja-
„studiu" historie i archaeologie nelze mluvit. Gerstenbergova, Klopstockova a jich stoupenc znalost germánského starovku byla jednostranná, byla kalena
kém
254
musliiýini s
aiialojíicmi
keltskou poesií, ale
dm
bželo
se
pec
skaiidiiiavskýtíi
onm
hájeslovírii
a
nCMiieckýin skaldúm a bar-
by podali uritý obraz kulturtiilio stavu Kleistovi roiiiantiCti souasníci jako A. v. Arnini, vydavatel „Trósteinsanikei" („Zeitsclirift fiir die Einsiedler") a jako Qorres, sbratel lidových podání, oživovali Rerniánskou minulost uen poeticky, zatím co, z romantických pedpoklad vycházejíce, budovali bratí Grímmové základy germanistické vd\': s ííeniáliu' nonchalancí nn'sil Kleist do pohanské doby nejmodernjší v tom žák Shakespearev, na své staré živly, díval se, Germány naivn jako na souasníky, barbary karakterio
to,
pedk;
svých
i
i
soval
raffinované
a
civilisované,
ímským dobyvatelm
vkládal do úst narážky biblické, a tak jako boje ped Trójou publižoval stedovkénm válenictví, tak irady a ce-
remonie germánských knížat státnického
umní.
Vždy mu
líil
jako applikaci vysplého
také nešlo o kroniku starého
Nmecka, nýbrž o odvážnou analogii mezi dávným a aktuálním nebezpeenstvím. Nejmakavjší úchylkou od historického podání jest pátelství obou vdích germánských knížat Arnnnia a Marboda a závrený jejich šlechetný spor o primát. Hermann skloní koleno ped Marbodem, a sotva povstal, pokleká Marbod ped ním. Rovnž tak nehistorický, byf Klopstockem již pipravovaný, jest závrený jich úmysl: „Uns bleibt, nach Rom seibst mutig auízubrechen! Wir oder unsre Enkel, meine Bruder!" Zde, jako ku konci „Kohlhaase", jest jasno, že mluví básníkova touha; ne staí Nmci, ale souasní, a byf ne ti, pec jejich potomci, mají, .
.
.
vytáhnouti proti sídelnínui mstu než proti Paíži. Ne Marbod a Hermann, nýbrž vedoucí knížata soudobého Nmecka, král pruský a císa rakouský. Nelze íci, že b\' Marbod, sídlící na východu, byl identifikován s Františkem I. a Her-
setesouce cizinecké nepátel. Ne proti
mann
s
duální
jho,
ímu,
Bedichem Vilémem, nebof nebží zde o indivipodobnost portrétu, nýbrž pouze o povzbuzení
k spolené akci.
Souasníkm
bylo jasno,
kam míí
idea,
v nkterých pípadech též, kam smuje ta ona narážka. Tlumoí-li se (v. 366) ostrá výzva: „Nach Rom!"', koní-li se celá
báse mohutným
proroctvím: 255
:
Denn
eh' doch, seh'
ich ein.
erschwingt der Kreis der Welt
Vor dieser Mordbrut keine Ruhe, Als bis das Raubnest ganz zerstórt,
Und nichts, als eine schwarze Fahne, Von seinem óden Triimmcríiaufen weht!,
nebylo lze pochybovat o vlastním smyslu. Zdrazuje-lí zde v slovném znní inspirován KlopKleist (v. 2217), samo urážky nestockem, že Nmecko bylo napadeno, „Nejnešlechetzpsobilo, byla tendence stejn jasná. njším" nmeckým knížetem Aristanem, jehož Hermann dá popravit pro vlastizrádu, rozumli tenái a mínil básník tlustého, nov peeného krále Wíirttemberského, stoupence rýnského spolku. Na jiných místech posmívá se Kleist tajným spolkm, jež znameními a dopisy agitují proti nepíteh; podává parafrasi královeckého svého dopisu, vyjaduje Hermannovými ústy požadavek, že knížata mají roztavit své drahocenné nádoby a šperky (v. 378); útoí na zbablé skeptiky, kteí se ptají, kde vlastn leží germánská ta zem, jíž mají hájit, nevíce v její jednotu, ba exi„Démonického" dobyvatele pibližuje stenci (v. 2613). Napoleonskému typu, ímské vetelce obdaruje nesympatickými vlastnostmi Francouz, pi Ventidiov galantnosti myslí na svtáckou dobrodružnost Napoleonových dstojník, slovy „geile apennin'sche Hunde" (v. 1538) míí na svdnické pokušitele lehkovrných a Thusnelda dle vlastního básníkova piznání jest „hodná, ale ponkud pošetilá a ješitná, jako dnes jsou dívky, jimž Francouzové imponují". I má Kleistova „Hermannsschlacht" skuten „historickou cenu", jak její hyperbolický obdivovatel Dahlmann, jenž si jí vážil též pro aktuální tendenci, dosvdil „treffender kann der hundische Rheinbundsgeist gar nicht geschildert werden." Básník „Schroffensteinských" znovu složil drama mstivosti a nenávisti. Tmito vášnmi jest prodchnuto celé dílo, jest proniknuto Arminiovo nitro. Vypoítavost odplaty, chlad a krutost nemilosrdné odvety vane z Kleistovy básn. I ábelský Rupert Schroffenstein jest jen i
a
Nmky,
pípravou
a skizzou k cheruskému knížeti, jenž je spolu vlkem. Zbra, jíž užívá osvoboditel Nmecka, jest úskonost a podlost. Jakékoli prostedky jsou tomuto Kleistovu „reálnímu politikovi", v nmž nmetí literární
ferinou
i
256
pedclidcc (^tty Bisiiiarcku, posvceny velkým jclio cílem. Ani tento karakter není myslitelný bez folie Napoleonských válek. Kleist pozoroval, kterak Nmci jsou deptáni usurpátorem, podvádni jeho uskoky, vábeni historikové slaví
falešnými sliby a uvrliováni na kraj záhuby. Nedovedl si pedstaviti, že by bylo lze eliti mu jinak nežli stejnou odplatou. Byl by rád vidl zloducha skolena, dle nezaru-
ených anekdot sám kul pikle proti jeho životu a sveepou svou záš stlesnil v Hermannovi. Nesporn má tento bodiplomat rysy heroismu: a guisk-irdovského heroismu. Ne snad proto, že by plným právem zasluhoval estné píjmí Norman: „der Schlaukopf", nýbrž proto, vdl, že jí neunikne; dože se vzpírá hrozící zkáze, by o spojenectví kud nemá jistoty s Marbodem, ví, že pod-
jovník
i
lehne, sbírá jen síly, ab\' se v
daném okamžiku mohl
po-
dotud podvádnému, tváí v tvá. Jest opakem fatalist: nenapadá ho hrbiti šíj pod ímské jho, nýbrž soustedí své myšlenky na to, „kterak bude podléhati krok za krokem" (v. 340 nn.). V takové válce nutno obtovat majetek, vzdáti se všeho nejdražšího, zpustošiti nivy otiny a sžehnouti její bydlišt, a jediným cílem jest stavit nepíteli,
svoboda
Dokud nemá
(v. 388).
dosti
dvry
ve vítzství,
pracuje v skrytu jako krtek, a nezáleží mu na tom, že takka kompromituje svou ženu a že jest pokládán za neškod-
co jejich vojevdce Zatím, ného lichotníka íman. skolébává v sladkou dvivost, rozdmychuje ve svém lidu perfidní podezení proti nim (IIÍ 1 n.): vysílá nmecké
by v ímském pestrojení vraždili a plenili, pepovsti o postupu ímského vojska, zveliuje zprávy o jeho ukrutnosti, lživ rozšíí fámu, že zneuctni byli germánští bozi, ímž pedhodí potravu náboženskému fanatismu svého národa. Sotva se zjeví Varus, nasadí si jinou tvá: pedstírá, že je nadšen lidskostí ímského vojska a zvláš nejvyššího velitele, prosí za prominutí pílišné citlivosti svých krajan, žádá, by ímským rouham byl darován život: ironická situace zahrocuje se, když vojíny,
krucuje
í^íman Varus prohlásí svou úctu ke germánským bohm, pouuje své legie o Wodanov moci a postaví stráž k posvátným dubm. Tedy: dobyví^teli záleží na zachování po-
ádku v dobyté H.
v.
zemi, domorodec naopak chce útrapám n
Kleist a jeho dílo.
257
17
píkoím svých krajan s
—
a konsekventn nešel
i
nadále.
by hraniila
scéna skoro
ta
komikou, kdyby Hermann za
svým úmyslem tak logicky Bžíf mu o to, by nepátele
pi nekalém njakém
skutku, jenž by rozdmychal utajenou zlobu v šlehající plameny, i triumfuje, když se namane k hnusnému znásilnní cheruské dívky (IV 3 nn.). pistihl
Doba píprav minula; maska je stržena; Hermann projeví se v pravém svtle, dá se poznati též Thusneld. Zbývá Vydávaje se za V arová pítele, táhne tsn za jeho vojskem, ale dorozumí se jak s Marbodem, tak s ostatními nmeckými knížaty a zahájí svou strašnou pomstu, s níž už se netají ani ped ímskými obtmi. Chlad-
jen poslední uskok.
n se obrátí k náelníkovi, jejž dal zavolati
(v. 2184): „Dein Schwert, Septimius Nerva, du musst sterben"; na otázku, kdo že to mluví, hrd se prohlásí osvoboditelem Germán ode jha tyranského; pizná se bezohledn, že zradil ímskou vc a že nepátele podvedl, Septimia pak bez hnutí brvy odsoudí k smrti; vysmje se mu, když se domáhá práva zajatc, že as etl De officiis od Cicerona; ale když í^íman odvolává se na právní cit, pokroí jeho soudce proti nmu s drsnou urážkou:
Du
weisst,
was Recht
ist,
du verfluchter Bube,
Und kamst nach
Deutschland, unbeleidigt, uns zu unterdriicken? Nehmt eine Keule doppelten Qewichts,
Um
Und
schlagt ihn tot!
Pokoení, kterým trpí sám, rozílilo vítze do té míry, že nerozeznává mezi pohnutkami nepátelského jednání.
Af byl
vojín vyslán od svého císae
do služeb
proti
osvdoval Ba
ím
Nmecku;
dal se
af pustošil a vraždil;
lidskost: „tut nichts"
byl šlechetnjší, tím
zachránil-li
i
dobrovoln
a
naopak
— í^íman musí zahynout.
he pro
nj
(v. 1717):
pi požáru germánské dít, tedy
nebo
zarazil snad
Germán na okamžení posvátnou myšlenku na patriotickou pomstu, vnesl „zmatek" do jich nitra a tím jen dvojnásob se provinil a zasluhuje dvojnásobný trest! Dovolává-li se práva, jití pomyšlení na kivdu, jež po léta byla jim psobena, a tedy rovnž zasluhuje dvojnásobný trest. Dlouholeté strázn zbavily utiskované Qermány povinnosti soucitu: To obsah krásného zpvu „sladkých starc", jimž v zanícení naslouchá Hermann (v. 2236): u
258
Wir
litten
Da Wir
jener Frcmdliiiíí cinscrúckt; ráchtcn nicht dic orstc l*la«c.
Mit
mcnschlich
Holin
aiif
uns
scit
dcm Tage,
hcrabjícschikt
Wir iibtcti. nach der Ciótlt-r Lchro. Uns durch vid Jahrc im Vcrzcihn: Doch cndhch druckt dcs Joches Schwerc.
Und
abgeschiittelt
will
es
sein!
Ukrutný hrdina není bez citu, nebof dojat a beze slov posloucliá, není s to, by po tt-ciito zvucích vykládal válený plán; stajené pohnutí, potlaovaná mkkost procitá v jeho duši, tvrdost mkne a zloba taje. „Du bist so mild, o Sohn der Gotter. der Friihling kann nicht milder sein". tak o pjí, a skuten, osvduje svou mírnost, promíjeje pedem všem Nmcm, kteí vytrvali u ímských korouhví: „Es sol! kein deutsches Blut, an diesem Tag. von deutschen Hándcn fliessen!... Sie sind mir heilig Vergebt! Vergesst! Versohnt, umarmt und liebt euch!... Ovšem, když Varus Verwirre das GefUhl mir nicht!" padl a Marbod odmítl korunu, proheší se Hermann na svém vlastním rozkaze, nebof dá utratiti nmeckého vlastizrádce Aristana. „Die Lektion ist gut," poznamená k tomu Marbod, a Hermannv pítel s dsným humorem, tak píznaným pro ton celého dramatu, vysmívá se odsouzenci: „Was gils, er weiss jetzt, wo Qermanien liegt?" Jako jiné Kleistovy problémy psychologické, tak jeho povahokresba rafinovaného patriota mla svá literární stadia pípravná; zvláš mladého Schillera Fiesco Ale jmenuji blíží se tomuto nadšenému podvodníkovi. Schillera jen proto, bych Kleista osamostatnil od literárních enthusiasmem paralel: volím Schillera. slavného svým právech a krásách o eníka pro svobodu, výmluvného abych an"), dich schliess otiny („Ans Vaterland, ans teure. volajícího ozejmil zvláštní zpsob Kleistova vlastenectví, po inech. Také Schiller oslavil osvoboditele vlasti a podal apotheosu a apologii vraždy spáchané na tyranovi. Ale jaká propast zeje mezi jeho pathetickým „Vilémem Tellem" z r. 1804 a Kleistovou „Hermannsschlacht" o tyi Jaký jest onen švýcarský hrdina krasoeléta mladší!
nm
.
.
i
ník, jak
dobe vychovaný
jenž reflexivním
a uhlazený je ten mstitel a vrah.
monologem sám ped sebou
právo krevní pomsty! Troufal bych 259
si
si dokazuje ho nazvat krotkým
17*
?
a salonním revolucionáem oproti elementárním vášnivcíjm Kleistovým. Schiller poetisuje vlastenecký cit a okrašluje, vyšouje jej, tak jako erotika se mu rozplývala
v deklamaci (Amalie), v sentimentálnost (Marie Stuartovna), v pathos krásné duše (Thekla); Schiller vidí vše nejkrásnjší v patriotismu a liberalismu, mluví o vzletnými slovy a neleká se ani všedností, kde mu bží o to, by posvtil lidsky samozejmý cíl šlechetným citem. V porovnání s Tellovým pathosem jest patriotismus Kleistv málomluvný; inorodý; v inech hýící; lidský, píliš lidský; ale též brutální, ba bestiální. Kleistv let zde
nm
i
prudce bouí pes jakoukoli mez a metu. Strhl s erotiky cudnou roušku a odhalil její kruté, bolestné a niivé instinkty, vytvoil Penthesileinu duši, v níž se objímají láska a nenávist. A stupuje vlastenectví k chauvinismu a chauvinismus k perfidii, má odvahu, též tuto lásku ukázati v její barbarské pudovosti, jež rovnž se skládá z pátelství a chtivosti vraždy. Ale z Penthesileiny duševní tísn vyešil drama, její zmatky zachytil ve vznešeném umleckém díle. Kdežto z pragermánského patriotismu eknu pímo: „Hermannschlacht" není pro mne hotovým dramatem, nepokládám jí za umlecké dílo v písném slova smyslu. Bylo by snad nutno být Nmcem, aby fanatismus, z nhož vyvela tato improvisace, byl pociován za prvek sám o sob tak umlecký, že svému výtvoru zajišuje vysokou hodnotu básnickou. Nám, jimž je Kleistv teutonismus cizí, by vysvtlitelný, lze oste rozlišovati mezi lidskou pohnutkou dramatu a dramatem samotným, lze konstatovati, že „Hermannsschlacht" obsahuje drahocennou surovinu, ba sotva pecenitelnou ukázku talentu, obsahuje dramatické možnosti a kvality prvého
—
ádu, podává odvážnou a v podstat novou psychologii dobyvatele ne amorálního, ale s morálkou nacionáln omezenou a tendenn pistiženou: jest to nadmíru silné dílo dílo píležitostné „fiir den Augenblick berechnet" povzbuzující a pedasn oslavné, jest to dramatisovaná proklamace války, dialogovaná výzva do zbraní, oživený traktát politický. Dramatem však „Hermannsschlach' nenazývám. Akce není drama, zde pak schází vnitní konflikt: Hermannv pímoarý osvoboditelský in, Herman-
—
—
260
,
nova
složitá sic, ale liiicd
mají, podle
mého
soudu,
pedem ozejmná
povafia ne-
zájmu a nemají nároku na trvalou hodnotu umleckou, jakmile abstrahujeme od jedinených a ryze osobních motivu, jež dílu samému daly lilubšilio
vznik.
Odmítavou
podpírám vývody o zá-
tuto karakteristiku
pletce zpola erotické, zpola státnické, jež se vine všemi
pti akty a
hrdinkou
Vyhovujíc své sloužíc za nástroj politiky Hermannovy, pijímá Thusnelda dkazy Její cit nžnosti a úcty od ímského legáta Ventidia. vzkypí teprve tehdy, když jí galantní ctitel za hyperbolických vyznání lásky, jež jí lichotí, ale nedojímají, ustihne kade zlat plavých vlas. Stžuje si Hermannovi a prosí, aby byla píšt ušetena dotrnosti smlého dobiodMiha. Hermann však, pesvden o naprosté vrnosti své ženy, nadále dvojsmyslný pomr „pítele domu" k vefedruje litelce domu. Cit nevinné pízn z Thusneldiny duše skujejíž
vlastní nevinné koketnosti
jest Tliusnelda.
a
spolu
nevdom
i
ten
nevymizel; když se doví, že
ímané vesms
utraceni, žebroní, dlouho se zdráhavši,
velejším páním
(v. 1726):
„Mein
by
se vytasila
liebster, bester
b;idou s nej-
Herzens-
Hermann, ich bitte dich um des Yentidius Loben! Oas einc Haupt nimmst du von deiner Rache aus!" Hermann je jí po vli. Ale jakoby mimochodem, odevzdá jí Ventidiv dopis, adressovaný ímské císaovn, jíž posílá Thusneldin vrko na ukázku, jak nádherné vlasy bude moci vzácným paním posílat do hlavního msta, až zpupné Qermánky, pokoeny, budou ostíhány na znamení poroby. Thusnelda Uskutenila se na ní kleije bez sebe bolem a hnvem. stovská tragika, „hodila svj cit do kaluže": co pijímala za nevinný dkaz úcty a za hold své kráse, nebyl než bezcitný uskok, jímž má být ponížena. Vyprosí si tedy, v odporu k prvotnímu pání, Ventidia za obt své vlastní a osobní pomsty. Vláká ho zrádn do parku, kde on. douže bude objat Thusneldou, setká se s lanou huatou medvdicí, která ho rozsápe. Thusnelda pihlíží této faje,
hrzné podívané (v.
2393, 2422):
.
deren Haupt „Sag' ihr, dass du .
.
a volá s píšern dvojsmyslnou ironií die Fiirstin iss, von „Thusnelda, Locke abgelost!" seidne jiingst die du
.
.
.
sie liebst, Ventidius, so hált sie still
261
und
schenkt die Locken dir!** pomstou, knžna omdlévá.
Po
té,
zmožena svou nelidskou
Extremnost této scény byla nejednou kárána. Kleist jí hájil výkladem o Thusneldin povaze: „wenn solche Naturen zu sich zuriickkehren, so bediirfen sie einer grimmigen Rache". Dnes dává se básníkovi Obyejn za pravchválí se odvaha, jež se neleká sebe hroznjších du; dsledk, srovnává se pomsta Thusneldina s píšernou scénou, kterak rozsápán je Achilles a královna po té,, rovnž dvojsmysln, projaduje svou chut ho roztrhat i ulíbat. Podle mého mínní však práv tato paralela udává distanci dvou erotických konflikt. Pi Penthesilein tragice podivuji se bezkompromissní dslednosti, s níž provedena pemna lásky objímající v lásku vraždící. Thusneldinu scénu naproti tomu vyhlašuji za nevkusnou kopii podle Kleistova vlastního dívjšího díla.
sám
by pesvdovala o nenaopak psychologická rozpolcenost, ba jistá dávka neurvalé sensanosti. Vždy Penthesilea je od poátku zázraná žena božského pokolení, tragického urení a mystické, mysteriosní lásky. Thusnelda však, jak se nám jeví v prvých aktech, je žeZde není
to železná loginost, jež
vyhnutelnosti
hrzného
aktu, nýbrž je tu
nuška slušného prmru, obansky zamilovaná, vzdálená jakéhokoli extrému, neškodn škádlivá jak ve styku s ímanem, tak v rozmluvách se svým Hermannem, jemuž íká „Ouerkopf" a „Affe" a jenž ji oslovuje „Thuschen"; ba dokonce je schillerovsky sentimentální a nmecky naivní a zpívá si k doprovodu loutny písniku. Tato koketní, ale do svého muže zamilovaná venkovanka že by vymyslila tak bestiální pomstu? Nezapomínejme však,, je barbarka! Podle výsledku totiž a podle svého pvodu: nikoli dle svého chování v prvých aktech. Mám dojem, jakoby pi nejmenším v jejím vývoji nkolik stup bylo peskoeno, jakoby tedy Thusnelda byla spíš skizzou nežli oživenou postavou. Krom toho není massivnost její pomsty v pomru k pedcházejícímu citu k Ventidiovi; vždy pece nebželo o zhrzenou lásku, nýbrž o zhacenou híku. Tak jako široký smích germánských rek, tak tato tragická groteska zdá se mi být spíš hlasitá než umlecká a dramaticky podmanivá.
vrn
i
i
262
Eliminací lilubšich psyciiolo^íickýcli rozporu a bohatmoment vnjšího dje, poloiiistorickým i
stvím a
vtíravým
hlalioleni
váleného
ryku
vybouje „Her-
niannsschlacht" z hnie Kieistoy produkce, jež pec ve veselohrách ve vlasteneckých inohrách, o tragediích ani i
i
nemluv,
jest
zasvcena niterným problémm.
Za
to
pibližuje se, myslím, velké tradici Shakespeareových „Histories", s nimiž se sdílí o vlastenecký zápal a o rušnost akce, též o bezstarostné stídání scénických obraz a o povýšené stanovisko k djinné „vrnosti". A také jinak zase sesiluje se a oživuje souvislost s Shakespearem. Po antice
alespo nenalézám zde
ani stopy.
Tak jako
divocí
divoká „Hermannsschlacli' prov nejsilnjších zrazuje svých partiích, jež pohíchu nejsou víc než episodami, ducha, jejž bez rozmýšlení a bez rozpak oznaíme nmeckým Shakespearem. Sem náleží scéna, kde Hermann s Eginhardtem v noci bloudí ulicemi duch jakoby z „Julia Caesara" nás ovane a kde Hermann rozkáže, by otec Teuthold rozkrájel svou znásilnnou dceru na patnáct kus a rozeslal je patnácti kmenm Qermanie na znamení, že se zaíná válka. V motivech karakteristickým zpsobem se smísila Liviova zpráva o Virginiovi, jenž zabije svou zneuctnou dceru („Emilia Galotti" a „Fiesco" modernisují tuto tradici) a biblické vypravování (dle „Knihy soudc" 19, 29) o levitovi, jenž svou souložnici rozseká na dvanáct kus a pošle je „Schroffensteinští", tak
i
—
kmenm
—
Israele.
Tajemná noní hrza
obestírá scénu:
co se stalo, se jen naznauje, neslyšiteln šeptá: karakteristika shluku lidí, již se vyptávají, dohadují, zapírají,
to,
zachovává stejné polotóny jako líení, kterak „osoba" se zjeví: „Werft einen Schleier liber die Person!" Teuthold dcery nepoznává, až když chopiv se pochodn, posvítí jí na nohy: „Hally, mein Einziges, was widerfuhr dir?" Na to píznaná scénická poznámka: „Der Oreis fiilirt ihn auf die Seite, und sagt ihm etwas ins Ohr. Teuthold steht, wie vom Donner gerlihrt. Die Vettern, die ihm gefolgt waren, Pause." Procitnuv z mrákot, proerstarren gleichfalls. tkne otec zprznnou dceru, a vrhne se s pláem na její mrtvolu: „Hally! Mein Einz'ges! Hab' ich's recht gemacht?" Ani pikvapivšímu Hermannovi se nedopoví, co 263
se vlastn pihodilo; jen z nápovdí a píšerného mlení se dobere pravého stavu vcí. Tím pádnji zní po stlumených eích jeho verdikt, jemuž stereotypn opakovaná íslovka dodává veleby a dsu (v. 1611):
Wir záhlen funfzehn Stámme der Germaner; funfzehn Stiicke, mit des Schwertes Schárfe, Teir ihren Leib, und schick' mit funfzehn Boten, leh will dir funfzehn Pferde dazu geben, Den funfzehn Stámmen ihn Germaniens zu. In
Jiným smrem,
ale
pedevším zas k Shakespeareovi, ímského hrdiny Vara.
ukazují výjevy, pedcházející smrti
pozmuje
historickou tradici a nedává
mu
skoniti sebevraždou, nýbrž v potupném souboji. Slouží básníkovi ke cti, že z nenávidného í^ímana neuinil zbablce, nýbrž že ho pojal nadmíru dstojn a sympaticky. Záhubu Kleist
ímanu zvstuje v Teutoburském lese cheruská vidma, „alrauna", pi níž opt nelze nevzpomíVarus, s vojskem zblounati arodjnic z „Makbetha". divší, jí dává ti otázky: Odkud picházím? Kam jdu? Kde jsem? Odpovdi jsou analogické: „Aus Nichts, Quintilius Varus!" „Ins Nichts, Quintilus Varus!" ,.Zwei Schritt vom Qrab', Ouintilius Varus, hart zwischen Nichts und Nichts!" Kleist tu asi použil osobní reminiscence na zvláštní pessimistický nápis, jenž kdysi ve Švýcarsku u„leh komme, ich weiss poutal jeho pozornost (5, 280): nicht, von wo? Ich bin, ich weiss nicht, was? Ich fahre, ich weiss nicht, wohin? Mich wundert, dass ich so fróhlich bin": zdá se vbec, že švýcarské upomínky se v hlásily, emuž nasvduje liviovská zámna geografických jmen Iffikon Pfiffikon (v. 1881 nn.), snad také osobní jméno „Hally" (srv. Toni, Seppy v „Zasnoubení", pro nž Velebnou pedstavu jsme konstatovali helvetský ráz). smrti zachycuje polomystická scéna; tžkomyslný pak monolog Varv ped smrtí (v. 2464 nn.), nápadn pizpsobený shakespeareovským a schillerovským reflexím, s trpkou ironií zhušfuje vdomí životní nepatrnosti ped groteskními nápady osudu -náhody: „ Da sinkt die grosse Weltherrschaft von Rom vor eines Wilden Witz zusam." men Za to usmrcení Vara líeno jest zpsobem nejen nezralým, nýbrž takka odporným a cynickým. Fust, jenž až dotud byl í^ímanm podroben, chce osvdit své statenému
nm
—
.
.
264
vdce, a proto nedovoluje, Herinanii se vrhl na Vara, nýbrž bojuje s pítelem a
vlastenectví tím, že skolí jejich
aby
poraniv ho, nabývá nároku na souboj s ímanem. Varus, obklíen Oermány, neimi musí pihlížeti pokoujícímu jímž se má uriti, konui se dostane vyznameboji, nání, by sml ho zabiti (v. 2509): „Ward solciie Schmacli
im Weitkreis schon eriebt? Als v/ár' ich ein ííefleckter liirsch. der, mit zwolf Enden, durch die Forsten bricht!"
Varovo srovnání matu.
s
Jest jen jedním
jelenem není ojedinlé v textu drav souvislém takka etzu
lánkem
komparací a metafor, jež v „Hermannsschiacht" mají pevážnou vtšinou vztah k svtu zvíat. Pokrauje se v tradici zahájené „Guiskardem" a „Penthesileou". Energické a neustále pohyblivé dní, nepátelské a nenávistné city, íhání, pepadání a vzájemné rdousem' nemají výmluvnjších analogií než zoologických. Tak jako Napoleona srovnává s vlkem, tak jako Kohlhaase dá pronásledovati jak draka, tak Kleistovi ímané mají znaky divokých zvíat, jež vpadla mezi lidi, ale hned na to též Germáni jsou pipodobováni krvelaným nebo ilskoným bestiím: „Es bricht der Wolf, o Deutschland, in deine liiirde ein, und deine Hirten streiten um eine liandvoll Wolle sich," volá (v. 72) Nmec, jenž sám má píznané jméno „Wolf" a jenž ostatn hned prvým energickým gestem (ped v. 1.: „Indem er sich auf den Boden wirft") zahájil pohnutou a venkoncem fysicky znázornnou akci dramatickou. Stejn srovnává se Varus s vlkem poušt (v. 203), Germán a íman s medvdem a štíhlým Ivem (v. 297), hned na to sám (v. 321) s orlím mládtem a jestábem, Hermann K tmto píkladm, vesms (v. 363) se lvem a s rakem. z prvého aktu, pojí se karakteristický obrat ze sféry honitby (v. 523): „Er riech die Fáhr ihr ab" (totiž Ventidius Thusneld!) anebo pohrdlivá komparace Nmce s beranem (v. 1251). a na jest „Hermannsschlacht" libovoln tetiny, dv sotva jsou verš blanc Pravidelných rychlo. zbytek vtšinou jest zaujat bimetry a alexandriny, ale vyTrochej na o. dvou dvizích. verše o sedmi skytují se nedá se nevšak poátku nepatí ani k výjimkám. Pece
Veršována
i
i
265
Kleistov metrice
pravidelné a
dodává
libovolnými
s
pes nkteré oividné chyby
odchylkami
a drsnosti upíti, že plní
svi
ei
výbojného karakteru a namnoze vzrušeného, až sakrálního rázu. Nejzvláštnjší je forma verš 1764 nn., kde vzrstá rythmus abruptním zpsobem od dvojstopého verše až k šestistopému. úkol, totiž že
asov
myšlenkov
blíží se „Hermannsschlacht" Kleistov tragedii právního citu, „Kohlhaasovi". Zde tam se ospravedluje násilná akce, podniknutá ve jménu vyššího píkazu af práva i vlasti. Zde tam se eší povinnost a pomr jedince k státu, zde tam stát jest povýšen na rozhodující a nejvyšší vrchnost. Ale ím se liší „Hermannsschlacht" od novely, jest pedevším individualistický ráz, nebo co onde jest pojímáno spíš mechanicky a staticky (instance státní), to zde se vykládá za zásluhu geniálního jednotlivce, který jest tím vtší, že ku konci se sklání ped vyššími požadavky státního celku a zíká se osobní nadvlády ve prospch Marbodv, resp. ve prospch obecný. Hned od poátku bylo jasno, že Hermann nebojuje za svj vlastní cíl, nýbrž pokládá se za nástroj bohem urený: Ale tím znovu jest eeno, že „Hermannsschlacht"' není drama ve vyšším slova smyslu; má kvality spíš epické a rhapsodické; bylo vcí dalšího Kleistova vývoje^ by rozešil tížící ho problém jedince a státu zpsobem dstojným dramatika. Nežli však se dostal k svému „Prinz Friedrich von Homburg", bylo mu v agitátorských básních a láncích zdrazniti a rozvésti vlastenecké a útoné motivy „Hermannsschlacht". i
i
—
i
i
Poznámka. Arminiovo
pedmt
básnický stopuje J. E. der deutschen Lit., v Herrigovu Archivu 63, 1880. 129 nn. Kleistovu znalost historických pedloh a závislost od Klopstocka zkoumá J. Niejahr ve VierteU
R
i
f f
e r
vítzství
jakožto
Die Hermannsschlacht
t,
—
jahrsschrift
f.
Lit.-Gesch.
6,
dvou stadií Kleistova Wolf fa (Meisterwerke,
lišení
E. a u
W.
Herzoga
citáty
in
1893, 421 sv.
ze
nn.,
—
díla.
4.)
kde
uinn
pokus o rozve vydání Schmídta: zde
etné poznámky i
u
Ericha
W.
soudobých autor patriotických.
Eloessera,
srovnává Kleistova Hermanna s Bismarckem. Dahlmann o ,, Hermannsschlacht" v vydání Kleistových spis, ed. Julian S c h m d t, p. XCV., a v dopise Gervinovi z íjna 1840: Erich Schmidt, 2, 319; tam také Kleistovy výroky o Thusneld. Kórner svému synovi: F. Jonas, C. O. Kórner (18S2i, p. 185. Brent a no Oórre-
Herzog, dle
Tieckov
vzoru
A.
—
:
i
—
266
—
—
K metrice Freiindcsbriefc. cd. h. Hitidcr. p. 80. Tabelly v miinstcrskó disscrtaci H. Fusera z r. 1011 (D. reindose ófussijíc Jainbus bci Kleist) a A. Fries v Zcitschr. Na scénu se dostalo drama v ztJracování n. 4, Ai)'2 Litíí. vgl. f. 18(>3; r. 1S71 zpracování R. O c n é c a. chválené Th. r. F. soví:
Clórrcs.
Kleistovó:
Wehla Fontánem;
p.
301
nn.
—
m
zvi. S. R a h c r. Kleist als Mensch und Dichter. Kleista jen v detailech je otlvisiá tfeniálnická ..Herbizarního Westfalana C. I). (z r. 1838).
srv.
Od
mannsschiacht"
Grabbeho
267
XIV.
Drobné práce. Rok 1809 uinil z autora „Hermannsschlacht" patriotického lyrika. Vlastenecké drama samo pipravovalo svými bardickými vložkami tuto innost, ale teprve v samostatných písních dal básník prchodu své boulivé válenické nálad, své lásce a nenávisti, bez výhrady, bez narážek, bez ohled na censuru, bez cizího kostýmu. Co soudobým, v „Hermannsschlacht" mlo vztah k bylo vyjádeno pod prhlednou alegorií, upraveno zdánliv dle nmeckého dávnovku, a jméno „Francouz" se tu nevyskytovalo. Od bezna 1809 však vrhl se Kleist „do proudu událostí" tak prudce, že apostrofoval vdí duchy nmecko-rakouského odboje a jmenoval plným jménem, na koho míil svými invektivami. Nepekvapí nás tudíž, že se opakoval osud vlasteneckého dramatu že Kleist nenalezl vydavatele; že se vtšina lyriky vlastenecké dochovala jen rukopisn. Tak jako „Hermannsschlacht", darem; pipsal k textu tí básn nabízel tak
pomrm
:
Nmcm
i
písní (4, 386): „Diese drei Lieder iiberlásst der Verf. je-
dem, der dass sie e
sie i
drucken
n z e
1
will,
und wiinscht weiter
nichts, als
n erscheinen und schnell verbreitet wer-
Krom této publikace ve form leták chystal se k vydání souborné sbírky; psal 20. dubna do Vídn Collinovi, dkuje mu za jeho „Lieder osterreichischer Wehrmánner" (5, 385): „leh auch finde, man muss sich mít seinem ganzen Qewicht, so schwer oder leicht es sein mag, in die Waage der Zeit werfen; Sie werden inliegend mein Scherfiein dazu finden. Qeben Sie die Gedichte, wenn Sie den."
268
^efalkMi,
llinen
wollen.
iiiclit
(iiiir
ne^eii oder wem Sic zu riickcn, oder aucli ciiizeln
iHoíhiicIidriickerl
oíÍLMitliclic lilatter
iii
zusanimenliaiiKeiid,
weil
hátte eine Stininie
von Erz,
uiid
eine
icli
Sammliiiig lieraiisgcben will) zu driíckeii; koiiiitc
icli
sic,
grossere
wolltc, voiii
icli
Marz
herab. den Deiitsclieii absingen."
Bželo
ti
o
básn:
„Oerinania ari ihre Kinder", „An Franz den Ersten". Vyrostly ze stejné nálady jako „Merniannsschlacht", tvoi její doplnk a rozvedení. Pokraují v jejích pímrech a v její oslavné tendenci. „Germania an ihre Kinder", zuivosti „Kriegslied der I^eutschen",
i
trochejská píse,
„An
komponovaná
díe Freude", sestává ze
dle
Schillerovy
sedmkráte tí
liynniy
strof, jichž po-
vždy jest chorická, podávajíc namnoze syntaktické dokonení slok pedcházejících. Germania svolává své syny ze všech konin svta, apostrofuje je ve smyslu dramatu o Hermannovi jakožto „Enkel der Kohortenstiirmer, Rómeriiberwinderbrut", vyzývá k hromadnému vraždní nepátel, až by Rýn, peplnný jich mrtvolami, vystoupil slední
z
beh
i
a utvoil hranici dál na západ; na to, co patí mi-
nech
zapomene, o vyšší statky než o majetek Nepátelé jsou zváni „Afterbrut" a „Hollensohn". ukrutná tendence pak shrnuta do tyverší: nulosti,
má
se
se vésti boj.
Eine Lustjagd, wie wenn Schutzen
Auf
die
Spur dem Wolfe
sitzen
Schlagt ihn tot! Das Weltjíericht Fragt euch nach den Griinden nicht.
pímo pevzat z „iermannsrovnž pohrdání dvody a zdraznní samo-
Obraz divokého honu schlacht";
je
citu. Ješt dále stejným smrem ukazuje „Kriegsder Deutschen", kde zoologické pímry jsou vyhroceny v cynický epigram: medvd, vlk, lišák, orel, had jsou „nur der Franzmann zeigt sich vyhubeni nebo zkroceni a tedy vzhru na to noch in dem deutschen Reiche" die Keule doch"! nehmt „Briider dvojnásob škodlivé zvíe:
zejmého lied
—
—
Apostrofa rakouského císae Františka oslavuje odvahu, že se staví „dem Mordgeist in die Bahn". S bojovnou hrdostí a dvrou, jež pece se nestává troufalou a zpupnou, volá básník: „Und miisstest Du im Kampf auch enden, so wirs ein
anderer vollenden". 269
Tof základní ton také ostatních píležitostných
básní,
A^zniklých onoho roku, jenž pinesl prvé vítzství nad Napoleonem: Touha po triumfu nemže a nechce pekonati Kleist se vyhýbá pedasnému optimismu všech obav, a zdrazuje, že nutno bojovat pedevším pro boj, by nebylo zajištno. Tendence prvého aktu „Heri vítzství mannsschlacht" proniká první ze dvou písní, jimiž se obrací na arcivévodu Karla v beznu, kdy válka ješt nevypukla: Nicht der Sieg iss, den der Deutsche fodert, Hiilflos, wie er schon am Abgrund steht; Wenn der Kampf nur, fackelgleich, entlodert, Wert der Leiche, die zu Grabe geht.
Svému pruskému lovce do Berlína,
králi, jenž se z jara
1809
ml
vnuje pedasnou píse
vrátit z
Krá-
vítací, jíž ote-
ven
piznává porážku pruských zbraní, ale tší se morálním vítzstvím a hledí vstíc dalším, hrozivjším „und miiss auch selbst noch, auf der Hauptstadt bojm
—
Kampf sich, fiir das heirge Recht, erneun": tedy odvahu, v oslavnou báse vplétat politické reflexe, je dalek pruského byzantinismu: ani když, o rok pozdji, vnoval sonet milované královn Luise (jenž se zachoval též ve dvou jiných redakcích), nelichotil, nýbrž krásnými slovy zhustil pedstavu, již si ve východních Prších byl o ní utvoil (srv. 5, 331). V dob nadje zajásal vstíc španlskému hrdinovi Palafoxovi a asperskému vítzi arcivévodovi Karlovi, jemuž složil novou píse (ve volnýh rythmech), vrcholící oslovením „Oberwinder des !" Uniiberwindlichen Tiirmen, der
má
i
Tím dojímavjší reflex vyvolalo v Kleistov lyrice vdomí, že jeho nadje byla pec jen upílišena. Otesen v nejhlubší duši novým vítzstvím Napoleonovým, složil ve vysplých ottave rime vznešenou svou „Poslední píse", jíž dal matoucí podtitul „Nach dem Griechischen, aus dem Zeitalter Philipps von Macedonien", aby zakryl narážky na francouzské nebezpeenství. Válka, v erném mraku zavšená na skalním útesu, vyšle zkázu do zem, a její zrozenkyn obletované hadím vlasem zavzlykají lírajem
—
270
Und du. o Lied, \o|| imncnnbarcr Wonncn. Das das Oetúhl so u u tul orba r crlicbt, Das.
ciner Himmclsuriic wic cntronncn, cnt/iickten Olircn nicdcrschwbt.
Zu den Bei
dessen
Von
allen
Klang.
L-mpor ins Reich der Sonnen, dic Seele strcbt: Dicli trifft der Todespfeil; die Parzen winken. Und stumm ins Grab nuisst du darnieder sinken. Und starker rauscht der Sánger in die Saiten. Der Tóne ganze Macht lockt er hervor. Er singt die Lust, fiirs Vaterland zu strciten, Und niachtlos schlágt sein Ruf an jedeš Ohr, Und wie er flatternd das Panier der Zeiten Sich weiter pflanzen sieht, von Tor zu Tor, Schliesst er sein Lied; er wiinscht mit ihm zu enden, Und legt die Leier triinend aus den Hánden. .
V slal
.
Banden
frei,
.
krásných tchto strofách své „Hermannsschlach*,
uzavený
a
v
jež pedemleiivý a v sebe
distichu,
zhustil
básník všeclniu bolest, kterou
nm psobila
ne-
chápající doba, jež nevycházela vstíc jeho nejvelejším
tužbám a krátkozrace pehlížela, že pání a strázn.
—
V tchže tické
lánky,
dje až k
msících jako
politické
to jsou
básn
a také jimi vinou se nálady od
i
její
vlastm'
vznikaly
poli-
dvivé
zoufalé skleslosti, také jim vtiskly ráz
na-
pípravy
k odboji, vítzství u Asper a porážka wagramská. Komom dubna 1809 skládal výmluvný „Katechismus Nmc", pod dojmem vítzství arcivévody' Karla psal pathetický úvod k chystanému asopisu „Q e r m a n a"; když nové nadje i
byly pohbeny, zhustil svj vzdor, namíený i^roti mírumilovné politice, do trpkých odstavc nadepsanýcn „Ober die Rettung von Osterreich". Vesms na rakouské povstaly tyto invektivy, satiry a proklamace, jež byly pak za pražského pobytu Kleistova redigovány a opsány, aby byly zaazeny do oné neblahé „Oermanie", jež zanikla ped založením. Politická tendence do všech detail není
pd
snad ješt probádána a nám zde bží spíš o umleckou cenu a o význam „Oermanie" pro ostatní tvorbu Kleistovu. Pece však upozoruji na blouznivé plány básníkovy, jež hypotheticky dají se rekonstruovati z konceptu, jejž sám zavrhl. Psalf, patrn v ervenci a skoro urit v Praze, po porážce rakouských vojsk (4. 397 n.): „Chci
dedukce dvod ješt za dnešní situace zachrániti rakouský
v tchto krátkých vtách udati, jak lze
bez- jakékoli
271
se vydám v nebezpeenství být pokládán za být uvznn; ale až píští bitva u Komárna i u Pešt i kdekoli jinde bude dobojována a prohrána, já, aniž se stanu pedmtem litok, budu moci proklamovati ." jednotnou a nedílnou republiku v Cechách stát.
Snad
buie
a
.
.
Posuzována s literárního stanoviska, podává mania" pedevším jakýsi prosaický komentá k mannsschlacht", a kdyby nám to básníkem samým dosvdeno, srovnáním dramatu s novináskými
bychom
„Ger„Hernebylo
lánky
dramatik ve službách „okamžiku". Myšlenky a narážky inohry se rozvádjí, ba vystupují pendanty k jejím postavám. Thusnelda, jež by se byla málem dala ošáliti ímským pochlebníkem, má pokrevnou sestru v mladé braniborské zemance, jejímž
jménem
poznali,
jak
docela
Kleist (4, 84) píše satiricky
vnu.
Aristan,
mínný
dopis o fran-
patrn svedl a te baží po jevlastizrádný pomocník Varv, má blí-
couzském galánovi, který jím
stál
ji
žence v dstojníkovi rýnského bundu (p. 83), tváícím se, jakoby jeho služba francouzským zbraním nebyla pokoující. Byl-li Septimus Nerva ubit kyjem dvojnásobné váhy» protože, vpadnuv na germánské území, dovolával se právního citu, brojí Kleist s nemenším rozhorlením proti tm, kdo z Napoleonova rozkazu pustoší Nmecko; prohlašuje, že dvojnásobné pomst propadl, „der das Qesetz des gottlichen Willens anerkennt, und gleichwohl, auf eine so lásterliche und hohnische Weise, zu verletzen wagt" (p. Jako „Hermannsschlacht", svedena Klopstockovým 85).
omylem, bájila (v. 2531) o Germánech, již bratím ssáli krev z rány, „Germania" má pivolati panny, „dass sie sich niederbeugen iiber die, so gesunken sind, und ihnen das Blut aus der Wunde saugen" (p. 82). Nevil-li zbablý Aristan v existenci germánské zem, opakuje se zde 100) skoro doslova otázka: ,.Wo fin ich es, dies (p. Deutschland, von dem du sprichst, und wo liegt es?" Osvdil-li Hermann (II 10) tak zbožnou dvru v dobrotivý osud, že nechtl bohy pokoušeti pílišnou starostí o zdar dležitého poselství, vyjaduje se (p. 111) stejná odevzdanost ve vli „nejvyššího pána zástup" a opakuje se základní pouka prvého aktu dívjších dopis Kleistových: boj nutno vésti za svobodu, byf nebylo nadje i
i
i
272
ve vítzství. Též jiiiú aiialo^Me s Klcistovýiii výziiamriýin listcni královeckýin se hlásí: Napoleona oznauje za zllio ducha, za „VaterniíMderKeist", a nadšená staf „Was Kilt es iii dieseni Kriege?" (p. 115) pipíná se ke krásným siovinn z prosince 1805: „dass es hier gar niclit auf einen geineinen Krieg ankomme. Es gelte Sein, oder Nichtsein"
(5,
323).
Satiricky duch proniká tymi fingovanými dopisy; kaustickým vtipem srší „Lehrbuch der íranzosischen .lournahstik** (p. 93), v nmž Kleist vyítá nepíteli prostedek falšování zpráv,
a
pece sám
jej
doporuuje
a praktikuje
jak v „Hermannsschlacht" tak v „Germanii": rozdíl je leda ten, že Kleist
pro své agitaní
úely potebuje zpráv zn-
vci
se mají, a proto jeho Her-
jících
pessimistitji nežli
mann
tak
infamn
lže,
by popichoval
Kleist (p. 84) francouzský
bulletin
proti
ímanm, proto
o smrti jednoho arci-
dvou ranných pekrucuje v zprávu, ža padli arcivévodové ti. Ale nejvýmluvnjší dokument „Oermanie" k agitaci neužívá lži a podvodu a satiry, nýbrž je krvav vážný, ušlechtile rhetorický a pi tom zachovává
vévody
a o
formu, Kleistovi nejvlastnjší: dialog. Jest to „Katechisotec zkouší a pomus der Deutschen" (p. 100), v
nmž
uuje svého syna:
pedmtem
otázek jsou oba císaové: Napoleon a František. Napoleona jmenuje Kleist s úmyslnou tendencí „Korsenkaiser" a oznauje-li ho pece za pána Francouz, neopomene pidati omezení: „solange er ihr Kaiser ist". František Druhý naproti tomu má ctihodné epitheton: „der alte Kaiser der Deutschen". PlamennvTni slovy chce vpáliti Kleist nenávist proti zloduchu Nmecka do nitra mládeže: „Vidls ho kdy (Napoleona)?", táže se
odpov. „Jak si ho máš pedstaducha, jenž z pekel vyotcovražedného ,Jako jenž tese všemi pírody; stoupil, jenž se plíží chrámem jeho sloupy.' „Kdy jsi to pro sebe v tichu opakoval?" ,Vera veer, když jsem šel spát. a dnes ráno, když jsem vstával.' „A kdy si to budeš znovu opakovat?" ,Dnes veer, až pjdu spát, a zítra ráno, až budu vstávat.' Váše je to pedevším, eho požaduje náruživý uitel. Dovedl otec. ,Nikdy, ote,' zní
vovat?"
výraz nad jiné energický: ..Rci mi. kam pijde ten, kdo miluje? Do nebe i do
tomu postulátu synu H.
mj, v. Kleist a
dáti
jeho dílo.
273
18
pekla?" ,Do nebe.' „A ten, kdo nenávidí?" ,Do pekla.' „Ale ten, kdo nezná ani lásku ani nenávist?" ,Kdo nezná lásku ani nenávist?' „Ano! Zapomnls tu krásnou bajku?" ,Nikoli, mj ote.' „Nuž? Kam že pijde ten?" ,Ten pijde do sedmého, nejhlubšího, horoucího pekla.' Otázka a odpov nestídají se suše. Citovaný píklad ukazuje, jak dovedl Kleist své examen zvroucniti apostrofami, zdrazniti pestávkami, vyvrcholit epigramaticky. Na konci lánku o zhotovování myšlenek mezi (4, 80) vyslovil se se vší rozhodností proti „nestoudnosti" examinátor, kteí pepadají zkoušeného, nedávajíce mu kdy, by se vzpamatoval a pemýšlel. „Katechismus naproti tomu podává ideální illustraci onoho pochodu, kterak otázky podporují samostatné uvažování, kterak mezi dostavuje se idea, motivace, obraz. Místo mechanické zkoušky je to lásk^^lné povzbuzování k duševní práci. Otec syn jsou individualisováni a, tak typicky pro Kleista, jsou obdarováni malými slabostmi. Není mezi nimi pomr uitele vševda k beránkovi žáku, nýbrž utváí se rozhovor s finessami a uskoky mluvené. Otec nkdy táže se špatn, syn nkdy nerozumí, otec úmysln svádí syna na scestí, a tak vzniká rozmluva podobná dialogm Kleistových dramat. Syn si stžuje: „Verwirre mích nicht!" „Du verfiihrst mich." „Nicht doch, mein Vater! Was sprichst du da?", ba jednou (p. 110) rozhoen na-
—
eí
Nmc"
eí
i
ei
pomíná zkoušejícího: „Pfui doch, mein Vater: was sprichst du da?" A pec otec pouuje syna dle pevného principu. Nejen že mu vštpuje city pátelské a nepátelské: vštpuje
mu
celý
svtový
názor.
Sy
obsažen jenom v narážkách a aforismech, tento svtový názor, k nmuž Kleist zde poprvé se piznává beze symbol poetických, zasluhuje, aby byl fixován; práv v tomto „Katechismu" vidím zárodek filosofie, již propagovaly lánky berlínských „Abendblátter" následujícího roku a z níž uinily hotový systém. Kleist staví se, jako v tolika jiných pípadech, v ostrý kontrast proti soudobému Nmecku, také co do národnostní filosofie a ethiky. Konstatuje, že jeho vrstevníci jsou nakaženi „nezpsobem" (p.l07): „Der Verstand der Deutschen, hast du mir gesagt, hábe, durch einige scharfsinnige Lehrer, einen Cberreiz bekom274
wo
meii; sie reflektierteii, sollteii,
nieiiitcn,
alles
sie
durch
enipíiiidcn
ilircn
oder
lianUelii
Witz bewerkstelligen
zu koiineii, und gabcn nichts inelir aiií dic alte, Kelieiinnisvolle Kraft der Herzen". Není pochyby, že Kleist vyhla-
rationaUsmu a jelio upílišujícíin, jednostranným hlasatelm. Stýká se s Fichtem a Arndtenj. Kdo z Kleista chtjí míti suchého rozumáre, nech nepehlédnou tohoto místa: mohlo by sloužit za motto valné ásti jeho básnické tvorby. Dfisledný Kleist pokrauje v kontinuit svého vývoje. Rationalismus, representovaný Kantem, slula prvá horeka a nemoc jeho ducha; a díjkladn se z ní vyhojil: ale na onen ostrý otes, jenž hrozil, že mu navždy znií rovnováhu, nezapomnl. Je nadále pamtliv Rousseauovce Brockesa, jenž ho byl nauil: „Traue deinem ersten Oefiihl." Nadále žije v Sturm und Drang; kult citu a vášn; touha po velkém inu. Patriotismus, velká náruživost zmocuje se ho a vypluje jeho mysl se stejnou prudkostí a „neprostupností", jako kdysi se stal obtí své básnické ctižádosti a horeky guiskardovské. Co v „Hermannsschlacht" hlásal, te pímo kodifikuje: city nepotebují dkazu; váše žije neodvislým životem, bez podpory rozumu a logiky. Proto se takka vysmívá argumentaci (p. 104): „Kannst du mir das wohl beweisen?" ,Nein, mein Vater; das erlass' mir.' „So will ich es dir beweisen." ,Das will ich dir erlassen, mein Vater.' Konkrétn: zdvodnit se nedá láska k vlasti. Nech jiní milují svou otinu, že je velká, že je slavná, že se k ní víží ty a ty vzpomínkyšuje boj
nm
Kleist naproti
tomu
(p.
101):
„Du
liebst
dein Vaterland.
wahr, mein Sohn?" ,Ja, mein Vater: das tu ich.' „Warum liebst du es?" ,Weil es mein Vaterland ist.' „Warum also liebst du Deutschland?" ,Mein Vater, ich hábe es dir schon gesagt!' „Du háttest es mir schon genicht
sagt?" ,Weil es mein Vaterland ist.' Instinkt lásky k vlasti a instinkt nepátelství proti Napoleonovi vedou k omezenému a zaslepenému úsudku. Kleist je si toho dobe vdom. A jeho poctivý duch ovšem se nedlá lepším a krásnjším nežli jest. Piznává se k chauvinismu, ale pokládá jej
za nezbytnou
pomcku
životní, za
jedin možný zpsob
Ví o pednostech Napoleonova ducha; ví, že jeho dmysl a genius vynucují si obdiv: ale nesmí toho vdt:
boje.
275
18*
mu
podivovat, alespo nyní ne: „To by bylo zbablé, jako kdybych obratnosti svého protivpráv tak níka v zápolení chtl se podivovat práv v tom okamžiku, kdy mne poráží do bláta a tvá mou nohama šlape" (p. 106). Velká zásluha patriotického snažení pro psychologii Kleistovu tkví v tom, že koncentrovala jeho myšlenky, že dala znovu vítzit citu nad rozumem a že jeho rozháraným a namnoze neblahým ideám vášním vytkla velký cíl, za nímž se hnal bez rozmýšlení. lánky berlínských „A b e n d b a 1 1 e r" z roku 1810
nesmí se
i
— 1
myšlenkov pímým pokraováním „Qerma1809. Politicky sice mní se fronta. Pirozen
a 1811 jsou nie" z
r.
vydavatelova pozornost neplatí už zachránní Rakouska, nýbrž pruského sídelního msta. Ostrá protinapoleonská tendence skrývá se mezi ádky. Oposice proti oficiálnímu regimu neodvažuje se pímého výrazu, nýbrž utíká se k prostedkm alegorie, narážky, poítajíc s pekážkami pruské censury. I divadelní referát je podroben písnému dohledu, tam tudíž polemika proti ífflandovi jest poznatelná jen dobe zasvcenému tenái. Vysoké. až fantastické plány „Germanie" se modifikují stízliv dle skutených pomr, místo hrdých rad a proklamací nastupují praktické úvahy o drobných otázkách denní politiky, leckdy se propaguje poloúední mínní, a extremní
pomrm
i
i
individualista
i
protiautoritá vstupuje, poslušen jsa život-
takka do vládních služeb. Nemní Ba zásad všeobecných se zastává tak na-
ních nutností, na krátko se však filosofie.
„Germanií", že se zdá, jako by nkteré lánky „Abendblátter" svým pvodem patily už do dn pražského projektu. Ali totiž nejsou ješt staršího data: tak hluboce jsou zakoenny v myšlenkovém svt Kleistov. prosto analogicky
s
Proti rationalismu brojí Kleist
poznovu a
s
nezmen-
šenou rozhodností. Vycházel-li z Rousseauových úvah a od Brockesova píkladu, ml-li díve myšlenkové spojence v patriotech Arndtovi a Fichtovi, stává se te mluvím celé skupiny zaujaté svorn proti osvícenství; šlechtití básníci Achim von Arnim a Fouqué, podplukovník Ompteda a i. jsou jeho spojenci. Nejdležitjší pouku svého „Katechismu" rozvádí v polemickém láneku „Von der Ober276
Icgiiii^. (Kiiic l\irado.\e)'",
kde zachovává
„(icrinaiiie":
triviální
nikoli,
dle
i
didaktický tou
maximy, ped
inem,
nýbrž až po vykonání skutku jest pravý as k úvaze; jinak by byla ve zmatek uvedena, potlaena a poškozena nádherná sila, jíž je teba k jednáni. Pouka, kterou Kleist již dávno, za styku s Brockesem, vyvolil si životní maximou: „liandeln ist besser als Wissen" (5, 1M8); Rousseauova slavná záporná odpov na otázku dijonské akademie, zda vdy pisply k povznesení civilisace; patriotická polemika proti pemíe hloubavosti u to vše se spojuje a pispívá k tomu, že Kleist zaujímá ostrou posici proti reflexi. Vyhlašuje ji za zhoubnou, škodlivou veliinu, která zasahuje rušiv v pirozený vývoj. Proti pemýšlení vyzdvihuje jinou duševní innost, totiž vfili, nebo ona to jest, z níž
Nmc:
prýští akce. Voluntaristickou stránku
bem
—
ist
dramatickým zpso-
akcentuje a za prvotní útvar všeho
dle herakleitovského vzoru ein
šlenka,
—
boj:
Kampf mit dem Schicksal" již
bych
si
(p.
dní
vyhlašuje
„Das Leben 180), tak
troufal oznaiti za jeden z
selbst
zní
my-
vdích mo-
tiv Kleistova díla života. Nazírá konsekventn na život jako na odprce, s nímž nutno zápoliti a s jehož tisíci údy i
podstupuje zápas dle všech athletských regulí
hmat,
má
od-
poru a vyhýbání se. Je zejmo, odkud Kleist k tomuto bojovnému nazírání: filosofie „Quiskarda" to jest, jež mluví z prosaických lánk; ona filosofie, kdysi
legitimaci
vyjádená statenou výzvou: „er bezwingt sich selbst und sein fieschick". Nepekvapí nás, teme-li v „Poznámkách o vývoji svta" íp. 163), siln rousseauovsky zabarvených, piznání, že „heroická epocha jest bez odporu nejvyšší, jíž lze dosáhnouti": vždyf heroismus je práv v této berlínské period z význaných znak Kleistova myšlení. Z odporu proti rationalismu plyne též polemika proti pe-
pímé
ví
v odlišnost lidských duší, ceování výchovy; Kleist v cosi jako vrozený karakter. jenž se nedá modifikovati výklady o ctnosti ani píklady dobrého jednání; spíše by pijímal princip ethického protikladu, že dít iní opak toho, co vidí ped sebou, a tak pedkládá ironický svj „Nejnovjší výchovný plán" íp. 210), namíený proti Fichtovi a Pestalozzimu. Ani zde nejsou to podstatn nové myšlenkv, nýbrž rozvádí dívjší apercus: vždyf již o dv 277
iéta díve v drážanském „Phóbu"" (4, 23 n.) kritisoval vychovatelské reíormy obou myslitel. Akcentování volní stránky a odpor proti pedagogickému optimismu, tyto dva znaky iní z Kleista pedchdce Schopenhauera, jemuž se blíží též tragickým pojímáním osudu a povahy. Ve své tendenci, oste namíené proti „nezpsobu" reflexe, dochází Kleist dsledk zpola materialistických; radí ústy zkušeného malíe (p. 145), nemyslit na potomstvo pi úkonu lásky, nýbrž ve veselé letní noci dívku líbat „ohne weiteren Qedanken", nebo to jest nejzázranjší: z instinktivního konání zrodí se oduševnlá krása. „Die Welt ist eine wunderliche Einrichtung; und die gottlichsten Wirkungen, mein lieber Sohn, gehen aus den niedrigsten und unscheinbarsten Ursachen hervor." Ale tím už je eeno, že k oznaení Kleistovy metafysiky a ethiky nevy-
staíme pojmem materialismu: nebo náboženský jeho duch dovedl do naivního realismu jeho svtové koncepce vmísiti živel mystický. Hluboko v Kleistovu nitru dímá sklon k tajuplnému; láska k pomyslm nadpirozeným; touha po vysvtlení bizarním a kromobyejném. Odpor proti reflexi není jen výsledkem energické touhy po inu; nýbrž požadavkem vrozené romantiky. Nejduchaplnjší a nejhlubší ze všech Kleistových lánk podává svdectví o dvojím smru jeho psychického života. Essai „Ober das Marionettentheater" (p. 133) totiž vykládá životní dní jednak mathematicko-fysikálním zpsobem, ba skoro mechanisticky: k tomu však pistupuje transcendentní, ba mystická interpretace. Kleist rozeznává ti stupn vývojové. Na nejnižším jest hmota a tvorové i
neobdaeni šlející
reflexí: loutky.
lovk. Tetí
Na druhém
stupni stojí
pemý-
princip representován jest božstvím.
Paradoxní systém životní však tomu chce. že ,les extrmes se touchen. Tam. kde reflexe vbec není. tedy u loutek, v oboru materie, a tam, kde jest reflexe nekonená, totiž u boha. jsou stejné zákony dní a pohybu: jenom božství a manekin mají cosi, co obyejnému smrtelníkovi,
obdaenému
lidskou
reflexí,
absolutní pirozenost, nenucený z nevinnosti, z naivního stavu
jest
nedosažitelno:
pvab. lovk vyšel z ráje, nevdomí: pokud pemýšlí,
zaplétá se však do sít nepirozeností a lidských pomíji-
278
výcli úmyslii, neniu nevinnosti, ztratil ^^racii; jeho ideálním
znovu nabýti ráje, a snad, až projde vši civido sebe vsaje všechnu kulturu, bude mu páno, by stainil na druhém konci nkdejšího svého ráje a nabyl znovu božské harmonie. Kruhovitý je tudíž vývoj lovka; vede od grácie a myšlenkové tuposti marionett zkažeností tohoto svta znovu k nevinnosti. í3ylo by tedy teba, zase jísti se stromu poznání, bychom dospli prvotního stavu blaženství. Tyto vývody vrcholí v pouce: „Wir sehen, dass in dem Masse, als, in der organischen Welt, die Reflexion dunkler und schwácher vvird, die Grazie darin immer strahlender und herrschender hervorFilosofie celé doby zhušfuje se v Kleistov úvaze: tritt." zrcadlí se v ní pedevším Rousseauovo uení o prvotní cílem
jest,
lisací,
až
rajské jest
dobrot lovka, která teprve životem a vzdláním krom toho Schillerovský dualismus naivnosti
zkažena,
a sentimentality
i
grácie a dstojnosti.
Ale
k
illustraci
svých tžkých myšlenek sáhl básník Kleist k originálnímu vypravování; symbolisuje ztrátu nevinnosti tímto modern tragickým mythem, jehož fabule upomíná na starovkou báj o Narkissovi:
zárovei s mladým mužem, jehož bytost byla tenkrát obetkána zázraným, pvabem. Bylo mu asi šestnácte let, a jen jakoby z dálky, prvé známky pivábeny pízní žen, jevily se na marnivosti. Náhodou jsme oba krátce ped tím v Paíži „Asi
ped temi
lety koupal jsem se
nm
si z nohy vytahuje tísku; odlitek této vtšiny nmeckých sbírek umledo sochy je zaazen ckých. Mj známý si na ni vzpomnl v okamžiku, když po koupeli, utíraje se, postavil nohu na stoliku a souasn zavadil pohledem o zrcadlo: usmál se a ekl mi, jaký já jsem v téže chvíli ml stejný uinil objev. Skuten dojem: buto však, abych zkoumal jistotu jeho grácie, anebo bych ho trochu vyléil z marnivosti, odpovdl jsem mu se smíchem, že má asi njaké vidní. Zaervenal se a zdvihl nohu po druhé, aby mne pesvdil, ale, jak se dalo lehce pedvídati, pokus selhal. I zdvihl, zmaten, nohu po tetí a po tvrté, zdvihl ji snad ješt desetkráte: naco darmo! nebyl s to, vykonati stejný pohyb po druhé námadím? jeho pohyby byly tak komické, že jsem jen s
vidli mladíka, jenž
i
—
279
—
Od onoho dne, takka od onoho hou zadržoval smích. okamžiku dala se s mladým mužem nepochopitelná zmna. Navykal si po celé dni státi ped zrcadlem; a kouzlo po kouzlu ho opouštlo. Zdálo se, že jakási neviditelná a nepochopitelná moc tísní volnou hru jeho gest, a když minul ani stopy po líbeznosti, jíž se jindy rok, nebylo na kochávaly zraky jeho ctitel." V této anekdot Kleist nejen že dal prchodu psychologické své zvláštnosti, totiž nechuti k obrazu, umlým zpsobem zdvojenému, ímž poskytl svým zpsobem píspvek k problému dvojníka: nýbrž podává klí k porozumní nkolika svých nejbásnitjších postav. Dle analogie tohoto mladíka, jenž nemístnou reflexí tragicky se pipraví
nm
o svj pvab, chápeme kleistovskou tragiku onch situací, kdy jasné poznání vniká do íše pólo uvdomovaných cit a vášní: tak Alkmene poznáním zmny písmen je vyrušena
svých cit; tak Penthesilea nad Achillovou mrtvoKohlhaas ped Lutherovou proklamací. A jiné psychologické motivy Kleistovy mají své analogon v melancholickém tom vypravování. Odporem proti rozumu, proti tradici a škole urovány jsou též Kleistovy píspvky k poetice a esthetice. Teprve z jistoty
lou; tak
i
v „Abendblátter" zaujímá básník, jenž radji tvoil než o tvorb pemítal, stanovisko k filosofii umní, a v souasné o nco pozdjší korespondenci podává cenná pozorování i
o
zpsobu své
kritiky"
vlastní práce básnické.
Ve
„Vt
z vyšší
(p. 147) dokazuje, že je snadnjší ocenit dílo zna-
menité nežli prostední; finguje „Dopis mladého básníka (p. 145) a „Dopis básníka jinému básníkovi" (p. 148) a formuluje tu zásadu, vrcholící v poznatku, nikoli pravidla, nýbrž že nikoli napodobení, „Erfindung", to jest originální, nenauený a nejosobitjší výraz vlastních myšlenek jest v pravd „Spiel der Se-
mladému malíi"
ligen".
Proti
kopistm
a vší
hoením
odvozené práci
horlí s roz-
stoupence Sturm und Drang. Dležitjší ješt jest požadavek, by v umleckém díle idea nebyla zatlaována náhodnou formou, by básnická innost tedy nepoklesla na úrove pouhé virtuosnosti. Jen proto, že myšlenka, aby se stala sdlitelnou, nezbytn se musí slouiti s ímsi tlesným, jen proto užívá ei; namáhá se z nej280
sil, by výrazu dodal jasnosti, metrice významnosti, zvuku slov piivabu a života: ale jen proto, by
lepších svýcli
vci
nebyly pozorovány a jen tím zejmji vynikala myšlenka, kterou v sob uzavírají. Polemisuje-ii Kleist tyto
ani
proti „škole" básnické, již
doxní, zdá se, že
oznauje za
diicliaplnoii a para-
ml
na mysli romantický smr, který skuten, af u Schlegelii i u Tiecka Brentana. íavorisoval nannioze umlou formu na úkor umlecké hloubky, i
individualistické pojetí
Fouquému
(5,
418), v
vyjaduje Kleist krásným dopisem se piznává, že, vnímaje um-
nmž
samotným jako autora, oním duchem, „der es hervorbrachte,
lecké dílo, nedá se pohnouti ani tak dílem
duchem jeho uiid
der sich,
in
unbewusster Freiheit und Liebliciikeit, darin znovu polemisuje proti ú-
entíaltet". Ctitel citové filosofie
asti vdomí na umlecké tvorb: kladu draz na slvko „unbewusst". Stejn v dopise (5, 328), jímž oznail umní za nejbožštjší ze všech úkon, stžoval si na obtíž, která se mu staví do cesty pi básnní, a varoval pítele: „Jede Bewegung, alles Unwillkuhrliche, ist schon; und schief und verschroben Alles, so bald es sich selbst begreift. O der Verstand! Der ungliickseelige Verstand! Studiere nicht zu viel, mein lieber Junge!" Ale zdá se, že tím se pec jen prohešuje na své vlastní Muse. Nebo intellekt ml primerní dležitost pro Kleistovu tvorbu. I kdybychom toho nedovedli abstrahovat z jeho dl samotných, dokazovala by to jeho vlastní piznání z doby guiskardovské, kdy sám dosvdoval, že mu bží o njaký objev, že o výtvor svj zápasí vlí a rozumem, že tedy jeho produkce není somnambulní, není „unbewusst". Jak také odmyslit si jasné vdomí z komplikované Kieistovy dramatické dialektiky!
—
ím
dále postupujeme v Kleistov vývoji, tím více se množí kontrasty a paradoxy, tím obtížnji je nalézti jednotnou formulku pro jeho pestré a promnlivé názory. Akoli
„Dopisem básníka básníkovi" podroboval
kritice školu
romantickou, pece romantika vniká též do jeho umlecké praxe, a to do odvtví, kam až dotud, s výjimkou poslední s i ipartie „Kohlhaase", nezasahovala, do jeho n o v e ky. Ale tyto ásten romantické povídky jsou. ne co do sujetu, ale co do pednesu, vzdáleny romantické šab1
281
i
souasn s nimi Kleist, zvlášt v nkolika vojenských „anekdotách", podal nové svdectví svého zdravéiony, a
ho, bystrého a jadrného realismu. Ti novely, z nichž byly tištny zprvu blátter" a jimiž se Kleistovo vypravovatelské
dv
koní
nás
(ježto
dvojdílný
román
se
v „Abend-
umní pro nedochoval), jsou:
„Das Bettelweib von Locarno", „Die heilige Macht der Musik", „Der Zweikampf.
Cácilie oder
die
„Žebrácká L o c a r n s k á", nejkratší Kleistova povídka (na tech a pl stránkách), lokalisuje v jižním Švýcarsku lidové podání, doložené též v jiných pramenech.
Je to pohádka o trestu, jímž božská prozetelnost
odplatila pánovi za necitelné chování k
žebrace. Kleist vypravuje o italském marchesovi, jenž starou, nemocnou ženu pinutí, aby vstala z kouta pokoje, kde jí bylo popáno odpoinout, a šla si lehnout za kamna: žebrácká, vyhovujíc výzv, sklouzne na hladké podlaze, pcraní
se a
zeme.
Po
letech
obyvatelé zámku zpozorují, že v pokoji, kde skonala, straší. Marchese sám se po tikrát o tom pesvdí, sešili a zapálí budovu, v níž bídn zahyne. Stýkaje
se
ve
Stillingem, bratími
volb jednotlivých motivu s Qrimmy a Arnimem, vyzdvihl
sociální ráz thematu, pointuje
lou sympatii
!ungKleist
ješt poslední vtou.
jej
vnuje oividn zástupkyni
nejnižších
Cetíd,
k níž se italský šlechtic nezachoval ani tak ukrutn, jako nešetrn. Ukazuje-h vyvinutý smysl pro spravedlnost do sféry „Kohlhaase", má ovšem vlastní novelistický nái
mt — pedpoklad
tsnou
—
strašidelné existence po tlesné smrti souvislost s poslední, romantickou episodou oné
povídky v Berlín dokonené. Cikánka, do níž se pevtnebožka Lisbeth, a duch mrtvé žebrácky obcházejí a
lil
pipravují „dílo pomsty", potrestají nespravedlivé pány. skuten bží o život posmrtný, nepraví se ani tu ani tam, a tím se zvyšuje naptí a údiv ds. Žebrácká není viditelná: alespo ne zraku lidskému: a pece vyvolává uritý dojem, jakoby žila: pohyby její spojeny jsou se zvuky Jako za jejího života: je slyšet, „jakoby se lovk pozdvihl se slámy, jež pod ním zapraská, jakoby šel napí
Že
i
pokojem
a za
kamny
poklesl,
vzdychaje a chropt smrtel-
282
n". Je
to „strašlivý"', „strašidelný" zvuk. ale jenom pes, tedy tvar, tlesnou blízkost onoho „jemand, den kein Menscli mit Augen sehen kann", vti též jiným smyslem nežli sluchem. Zvláštní je tudíž umní, kterak Kleist této povídce o nadpirozených mocnostech dovedl zacho-
nmá
vati
nátr
vypravovaného píbhu; stupuje
realisticky
trojnásobnou návštvou pokoje, v nmž straší; pomalu a postupn vzrilstá vdomí, že zde není vše v po-
hrzu
ádku
a
ani
vta
poslední
píinné
netvrdí
souvislosti
mezi bezprávím a zázranou odplatou, nýbrž spokojuje se konstatováním a místním údajem: že bílé kosti hrabte podnes leží v koutu, odkud žebraku kdysi vyhnal.
„Svatá C
e c
i
I
i
e ili
Tedy po pohádce
moc hudby" má
podtitul „le-
romantický druh. A opt vypravování o nadpirozené odplat. V šestnáctém století, za ádní obrazoborc, v Cáchách tyi mladíci klášter jeptišek vyhlédli za obt náboženského fanatismu. Již se chystali k devastaci kostela, když tu, akoli sestra varhanice byla na smrt nemocna, zahlaholily velebné zastavila se zvuky „Gloria in excelsis". Rota genda".
jiný
bui
v zbožném
ným
zanícení,
šílením:
tyi
náelníci byli zasaženi posvát-
vždy o plnoci
intonují
náboženský chorál,
jinak žádné slovo jim nevychází se rt.
Byli potrestáni
patronkou církevní hudby. sv. Cecilií. Tak se te legenda v „Abendblátter" z listopadu 1810. V knižním vydání „Povídek" z následujícího roku jest kterak šest let po nevypravování rozšíeno líením, z Nizozemska pijde do zdaeném itoku matka Cách a setká se se svými syny, již jí nepoznávají.
bui
Mnohem dkladnji vypsáno jest jejich šílení, jehož jedmomenty jsou zejm stupovány. Nešastná mat-
notlivé
ka, protestantka. vrátí se do
lna
katolické církve.
— Jest
tedy ,.Sv. Cecilie" povídka s katolisující tendencí? je dokladem, že Kleist v náboženském ohledu se smioval s ronení jednoduchá. mantismem svých pátel? píležitostnou novelu o Pedevším dlužno uvážit, že bží Tautangebinde" Byla tištna ,.zum ve dvojím smyslu. A obsahoKleistov kmotence, dcei Adama Miillera. vala politický protest proti ediktu pruské vlády, jímž byly O konvertitských úmyslech saekularisovánv kláštery.
Odpov
283
nesvdí
tu ovšem nic, teba že v Berpítelkyn Henrietty Vogelové, zajímal se o literaturu katolické mystiky a teba že již na své prvé cest do Paíže v Drážanech ml letmou touhu: „mit Wollust wiirde ich katholisch werden" (5, 223). Práv
protestanta Kleista
lín, snad vlivem své
mu bylo drahého na katolické bohoslužb: „. die Kirchen-Musik in der katholischen Kirche, das waren Qegenstánde, bei deren Qenuss man den Verstand nicht braucht Nirgends fand ich mich aber tiefer in meinem Innersten geriihrt, als in der katholischen Kirche, wo die grosste, erhebenste Musik noch zu den andern Kiinsten trit, das Herz gewaltsam zu bewegen. Ach, Wilhelmine, unser Qottesdienst Er spricht nur zu dem kalten Verstande, aber ist kelner. ." Nikoli dogma zu allen Sinnen ein katholisches Fest katolické víry, nýbrž její umlecké a pedevším musikální kouzlo to bylo, co umlci Kleistovi mluvilo k srdci. Stejn v „Svaté Cecilii", jejíž výmluvný vedlejší název velebí „moc hudby". Artistický tedy je pedevším vztah básníkv k thematu; ímž ovšem nemíním popírati a zaz prvých Kleistových novel, „Nalestírati faktum, že zenec" „Zemtesení", mly zbarvení protiklerikální v odooru k „Cecilii" a že, krátce ped svou berlínskou dobou, v Drážanech bvl ve stvku s nábožnými umlci (k rytin malíe Hartmanna psal báse „Der Engel am Qrabe des Herrn"; veršované „legendy", jež tiskl v „Abendblátter" dle Hanse Sachse religiosního 4, 43 nn. rázu nemají). Kleist byl vášnivý hudebník. Již v postupimské posádce byl lenem kvartetta. Dle Brentanova sdlení byl „jedním z nejvtších virtuos na flétn a klarinettu". Z Wrzburgu sám psal nevst (5, 133 n,) o akustických schopnostech své fantasie: „ich hoe zuweilen, wenn ich in der Dámmerung, einsam, dem wehenden Athem des Weswinds entgegen gehe, und besonders, wenn ich dann die Augen schliesse, ganze Concerte, vollstándig, mit allen Instrumenten von der zártlichen Flóte bis zum rauschenden Contra-Violon. So entsinne ich mich. (dass ich) ein schmelzendes Adagio gehort hábe, mit alleni Zauber der Musik, mit allen melodischen Wendungen nnd der tento dopis z 21. máje 1801 ukazuje, co .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
dv
i
dv
—
—
.
284
,
.
.
ganzen begleiteiidcii Harinonie. Es war wie die Wirkiiiig eines Orchcsters Und dieses Coricert katiii icli iiiir, .
.
.
oliMc Capelle, wiederlioleii so oft
inu
však
hudba je krásným umním, .lest nni uniniiii jak píše tvrt roku ped svou smrtí (5, icli
will
.
.
."
ještc víc než
katcxoclien, vidí v
ní,
koen, algebraickou formuli všech ostatních umn,
429),
zamýšlí vnovat se jen a jen hudb, kontrastuje svj názor s (joethovou úctou k barvám jakožto jevm, jež prý mají analogii k prostedkm básnickým, a prohlašuje: „íich hábe) von meíner friihesten .lugend an alles Allgemeine, was ich iiber die Dichtkunst gedacht hábe, auf Tone bezogen. Ich glaube, dass im Oeneralbass die wichtigsten Aufschliisse iiber die Dichtkunst enthalten sind." Vyslovený Kleistv sklon k mathematice a fysice jist podporoval tuto poetickou theorii, jež, zdá se, vycházela od problém básnického rythmu. Zálibou v hudb a neomezenou úctou k umní, jež mu podávalo klí k básnictví, stýká se Kleist pirozen zase s tendencemi romantickými. Pstován jsa od Tiecka, jenž, nehled k vlastním psychickým disposicím, pokraoval v popudech Wackenroderových a Heinsových, vzmáhal se kult „nejromantitjšího" umní a byl k virtuosnosti i
piveden básníkem hudebníkem E. T. A. Hoffmannem, jenž ml nejvíce v lásce mystické období Kleistovy
pirozen
v této „Sv. Cecilii" nestává se z novelisty lyrik ani malí nálad. Teba že vkládá do povídky kostelní nádhery (p. 387), pisuzuje mu popis pírodní novelistik\'. Ale také
i
jen episodickou platnost;
nesnaží
se, jak
by
inili
as ro-
mantikové, vystihnouti zvuky varhan onomatopoeticky, nezde tvrdost a rozplývá se v extasi, nýbrž zachovává i
pedmtnost
fakt a karakteristiky.
Do
centra pepraco-
vané redakce staví hrzné, z valné ásti pantomimické nkdejších obrazoborc, jejichž vypsání pomatenosti „strašidelné" poínání karakterisuic drastickým zpsobem: vrcholu dosahuje síla Kleistova podání tam, kde kon-
ty
hrzný úinek zázraného trestu s legendárním zázrakem samotným: kdežto v kostele rozléhalo se „glotrastuje
ria
in
tutéž sich
excelsis" úchvatnou
velebou, zpívají
tyi
šílenci
píse „mít einer entsctzlichen Stitmne. So mogen Leoparden und Wolfe anhoren lassen. wenn sie, zur 285
eisigen Winterszeit, das Firmament anbrullen" (p. 385). Zoologický pímr je daleko výstižnjší a dissonance zpvu daleko karakteristitjší, nežli obrat prvého zpracování (4, 383): „Qesang, nicht ohne musikalischen Wohlklang, aber durch sein Qeschrei grásslich."
Nadpirozená odplata, jež trestá vinníka, jest základní myšlenkou „Žebrácky" „Cecilie"; bylo-li onde, v pohádce, ponecháno nerozhodnuto, odkud pichází nadsmyslná úast osudu, bylo zde, v legend, výslovn eeno, i
že svtice, tedy postava náboženského, a to katolického svta nadpozemského, zasáhla do života lidského. Rovnž
zbožnou a
dvivou
tendencí jest prodchnuta poslední
pojmenovaná „Souboj". Zde pak uritá obec, jejíž pedstavy se vmísí do úvah svtovém, nýbrž všeobecná kesanská víra
z Kleistových novel,
není to
o
bhu
ve spravedlivost a dobrotivost
boží.
„Souboj" byl tištn teprve na konci 2. svazku „Povídek" z r. 1811. „Abendblátter" však pinesly povídku dle stedovkého francouzského kronikáe Froissarda (4,160 „Qeschichte eines merkwiirdigen Zweikampfs"), v níž hlavní fabule je již praeforrnována. Není to ojedinlý pendant mezi berlínským žurnálem a povídkami, pipravovanými i už hotovými. Tak „Markýza z O." má nápadnou podobnost s lánkem „Sonderbare Qeschichte, die sich, zu meiner Zeit, in Italien zutrug" (4,150), „Nalezenec" nejednu analogii s povídkou „Der neuere (gliicklichere) Werther" (4,158), „Žebrácká" má stízlivjší a humornjší protjšek v povídce „Qeistererscheinung" (4, 154) o píbhu, jehož svdkem Kleist prý byl v Stedoklukách u Loun; tak jedné z hlavních thesí poslední ásti ,Kohlhaase" (že pravda není vždy pravdpodobná) vnován jest parafrasující dkaz v stati „Unwahrscheinliche Wahrhaftigkeiten" (4,163). Froissardova kronika, dle níž Kleist složil svou „Povídku o podivuhodném souboji", vypravuje, kterak božská prozetelnost pispla rytíi v spravedlivém zápasu proti svdci jeho ženy. Tuto prostou historku kombinoval Kleist s jinými složitjšími motivy: zlý rytí se jen pokusí o svedení krásné vdovy, ale sám jest podveden její komornou, jež se mu vydává za svou velitelku: domnlý svdce jest skuteným zloincem, najal totiž úklad-
a
286
iilio vraha,
jehož se
vlád
by sprovodil se svOta panujícího l)ratra, po spáchaný zloin popírá, k doinnCIcMnii
touží:
piznává a jím dokazuje své ahbi v
žedné; pravý stav
em,
jenž se zastal
vra-
záležitosti
vcí vysvitne teprve soubojem cti osoené vdovy.
s
rytí-
má jméno, jest ústedním v zápasu totiž šlechetný Friedrich utrží ti téžká, ba smrtelná poranní, kdežto podvodník, Jacob der Rotbart, vyvázne s lehkým škrábnutím na ruce. Zdá se Souboj, dle ncliož novela
motivem:
nepromluvila v tomto souboji, i he, že promluvila v prospch zloince a ku škod zastance práva: „Herr Friedrich (hatte) ein Ungliick, das die Anwesenheit hoherer, íiber den Kampf waltender Máchte nicht eben anzudeuten schien" (p. 411). Tak se také všeobecn vykládá smysl zápasu od tch, kdo ho nebyli úastni; Friedrich, jakožto domnlý lhá a škdce, uvržen
tudíž, že boží
vle
do žaláe a odsouzen k smrti, ježto hájil nespravedlivou vc; ba paní Littegarda, k vli níž boj podnikl a jež pece ví, že jest nevinna a že její jeho vc byla dobrá, zoufá si a staví neblahý výsledek turnaje nad svj vlastní „hat das geheiligte Urteil Qottes nicht gegen mich cit: entschieden? Hast du dem Qrafen nicht in jenem verhángnisvollen Zweikampf unterlegen, und er nicht die Wahrhaftigkeit dessen, was er vor Qericht gegen mich ange-
jest
i
i
ausgekámpft?" (p. 418 n.) .Jediný Friedrich netroufá si ani te pochybovat o boží spravedlnosti, akoli výsledek ji zdánliv usvdil z bezpráví. Vyhlašuje zápas, jenž neskonil smrtí jednoho ze zápasících, za nerozhodnutý: je si vdom, že smysl, jenž nyní se vkládá do výbracht,
sledku, neodpovídá boží dobrot, nýbrž lidské zaslepenoSterbliche, der sti, koí se ped tajemstvím: „Wo ist der
wagen darf, den geheimnisvollen Spruch, den Oott in diesem Kampf getan hat, auszulegen!" (p. 413). Že podlehl, es
prý byla jen náhoda; a chtl-li ho bh tímto neštstím^ provinC-^ní trestat, tedy ho trestal za híchy jeho, nikoli za milované ženy, jehož vbec nebylo. Friedrichova dvi-
to
Littegarda sice jsou již vlevost není bezdvodná. On okamžiku prohlásí se Japosledním v eni na popravu, ale se vysvtlí. Stala se nedorozumní kub sám za vinníka, a i
totiž
neoekávaná vc. „Zvláštním ízením nebes" 287
íp.
412)
Friedrichovy
ránj-,
a
v nejbHžším soused-
ho zasáhly
ství srdce, nejsou smrtelné, ba
vystn
se z nich docela,
naproti tomu nepatrné poranní Jakubovy ruky otráví krev celého tla a pivodí po dsných útrapách smrt. Tak tedy zdánlivá nespravedlnost prokáže svou hlubokou prozetelnost; skuten je to zlý rytí, jehož stihne odplata, a šlechetný, by porann, vyvázne bez pohromy, Littegardinou rukou. ba jest Tato filosofie zdá se triviální. FJobrý jest odmnn, zlý dojde trestu tak zní morálka kázání, bajek, lidových vypravování. Ale draz u Kleista nespoívá na výsledku, nýbrž na pedchozí peripetii. Je dle mého mínní jasno, že myšlenkovým motivem „Souboje" jest osud a náhoda. Úvahy, ze kterých vyšel v prvém svém dramatu a ve velkém tragickém fragmentu, jsou též podkladem díla, které snad je poslední ze všech Kleistových výtvor. Ale pojetí se zmnilo nadobro. Tragická fraška omyl a nedorozumní vyznla v „Schroffensteinských" pessimistickým fatalismem. I v ,.Souboji" vítzí fatalismus: ale podepený dvrou v osud, vírou v boha; „wenn es Qottes Wille is\ zní poslední vta. Že Friedrich v boji podlehl, jest náhoda; že Littegarda Jakubem oznaena za jeho souložnici, za-
odmnn
—
kládá se na nedorozumní: ale nedorozumní a náhoda vedou k smírnému konci, by ovšem lidská omezenost a krátkozrakost pochybovala o spravedlivosti božského íze-
vné
mocnosti svým vlastní. Smrtelníci zasahují do plán ním zaslepeným rozumem; podkládají božským malé pohnutky, pedasn usuzují dle nehotového osudu, dle náhodné okolnosti, v osudu nevidí než nízkou slepou náhodu. Zbožnou touto novelou jakoby mlo být odvoláno mladistvé zoufalství, vyjádené zvoláním „Wenn ihr euch jiný Kleistv výtvor totschlagt, ist es ein Versehn". Ale jest „Soubojem" osvtlen a doplnn v polemickém smyslu. Míním jeho povídku o zemtesení chilském. Také tam jsme konstatovali rozpor mezi nesmírností živelného, písmšností lidské interpretace, rodního dní a nepatrností díjež vykládá dle povrivých pohnutek. Jenže vjší novelou byl vyjáden zas ironicky pessiniistický Josefa se zapoznatek o dobrotivosti osudu (Jeronimo
ádm
i
i
vné
i
i
chránili
pi katastrof)
a
zbsilosti fanatisovaného davu.
288
Ty poincr\' se nezniOnily v „Souboji"': hViedricli je zachránn a má být rovnž z povrivosti upálen. Zmnil se akcent. Kdežto dív byla dobrota nebes zmaena zlobou lidskou, te naopak pozemská „spravedlivost" zaražena ízením dobrotixého osudu. .le to skuten jakoby pedtucha brzkého konce, co mluví z této zbožné novely a co zvláš je vyjádeno hlubokomyslnými a tžkomyslnými slovy (p. 419): „O LittcRarde, im Leben lass uns auí den Tod, und im Tode auf die Ewigkeit hinaussehen." I jinaké vztahy má „Souboj" ke Kleistov novelistice
—
—
produkci. Littegarda, spíznná s Alkmenou markýzou z O. (na jiném míst, v šílenství, líená dle vzoru Qoethovy Markétky), slyší od svého milence byla vštpována vrnou Prothoí: slova, jež Penthesilei
a ostatní
Evou
i
i
„tiirme das Qefiihl,
das
in
deiner Brust lebt, wie einen
Felsen empor: halte dich daran und wanke nicht, und wenn und Himmel unter dir und iiber dir zu Qrunde gin-
Er
gen!" Friedrich vyslovuje životní pání Kleistovo a žha-
vou touhu jeho postav: „bewahre meine Seele selbst vor Verwirrung!" (p. 419). Nicmén však není „Souboj" na výši nejlepších
Kleistových
novel.
Bu
spch pi komposici
anebo límysl typisovat postavy anebo doasná únava zavinily, že detaily nejsou oživeny s plastikou u Kleista obvyklou a že se vplížilo nejedno místo dosti konvenn vypravované. Mluviti však o úpadku Kleistova vypravovatelského talentu na konci vývojové dráhy, jest kiklavá nespravedlnost.
svdí
Práv
perioda
berlínských
„Abendblátter"
umní
a naprostém ovládání prostedk, znázorujících a konkretisujících dní jak fysické tak psychické. Kleist posledních anekdot, lánk o vzestupu stilistického
vren svých
dosavadních syntakstrukturu vt, svéráznou jinakých zvláštností, tických jež vyniká zetelnost, rythmickou plnost a reaUstickou nkolik doVolím nad dívjší jeho schopnost výrazovou. a novel osvojuje
si,
jsa
i
i
klad: Ze „Souboje" slavnou vtu, kontrastující zpsob „Herr Friedrich stand, Schild obou zápasník (p. 410): und Schwert vorstreckend, auf dem Boden, als ob er darin Wurzel fassen wollte, da; bis an die Spoen grub von seier sich, bis an die Knochel und Waden. in dem, H.
v. Kleist a
jeho
dílo.
289
19
nem
Pflaster befreiten, absichtlich aufgelockerten Erdreich
Stósse des Grafen, der, klein und begleichsam von allen Seiten zugleich angriff, von seiner Brust und seinem Haupt abwehrend." Z „Žebrácky" tuto periodu, v níž každý len jakoby byl oživen (p, 356): „Drauf, in dem Augenblick der Mitternacht, lásst sich das entsetzliche Qeráusch wieder hoen; jemand, den kein Mensch mit Augen sehen kann, hebt sich, auf Kriicken, im Zimmerwinkel empor; man hort das Stroh, das unter ihm rauscht; und mit dem ersten Schritt: tapp! tapp! erwacht der Hund, hebt sich plotzlich, die Ohren spitzend, vom Boden empor, und knurrend und bellend, gra als ob ein ein, die tiickischen
hend,
Mensch
auf ihn eingeschritten káme, riickwárts gegen den Ofen weicht er aus." Z lánku o marionettách (4,140) mechanické opakování, ,malující' zvíecí tupost: „der Bar machte eine ganz kurze Bewegung mit der Tatze und parierte den Stoss..; der Bár riihrte sich nicht..: der Bár machte eine ganz kurze Bewegung mit der Tatze und parierte den Stoss." Skvostnou pak „Anekdotu z poslední pruské války" (4,188) bylo by mi vypsati celou, abych vystihl vrcholnou názornost Kleistova vypravování.
Poznámka. K
politické lyrice pistupují, vedle mladistvých pokus, zvi. a idyllická ísla ,,Phoeba": ..Die beiden Tauben", ,,Der Schrecken im Bade". Dle S t e g a (4, 244) ješt jeden sonet k oslav královny Luisy. S. R a h e r. Kleist als Mensch und Dichter, p. 263, sdluje báse „Germania an ihre Kinder" ve znní odchylném od textu E. Schmidta. srv. pedevším významnou publikaci R. K politickým Steiga. Kleists Berliner Kámpfe. z r. 1901 s množs\-ím dokumentárního materiálu; k ní recensi O. F. v Anzeiger f. dtsch. Altertum 29, 1903. 104 nn. pomru k (též k politické stránce ..Hermannsschlach'): B. ze v Preuss. Jahrbcher 140, 1910, 481 nn. španlské pedloze (pelož, do
erotická
i
m
lánkm
Walzela
—O
FichtemuaArndtovi
— O
Schul
francouzštiny) lánku ..Katechismus der Deutschen": A. Eichhorn v píloze k mnichovské Allgemeine Zeitung 1903. . 295. K lánku o marionettách: Euphorion 16. 747 nn. a literatura mnou tam uvedená; k tomu ješt druhý spisek H. Hellmannové zr. 1911 (H. v. Kleist: Darsteilung des Problems); W. Herzog v edici Kleista 5, 414 a v biografii, p. 607; a j. O lánku ,,Un\vahrscheinliche Wahrhaftigkeiten": P. Hoffmann v Zeitschr. f. Bucherfreunde 11. 1907/8, 498 nn. K posledním novelám: S t e g. Berliner Kampfe, p. 521 nn. Vliv „Bettelweib" na romantiku, zvi. na E. T. A. Hoffmanna: Erich Schmidt 3, 439. Srovnání obou redakcí „Hlg. Caecilie": Erich Schmidt ve Vierteljahrschrift f. Lit.-Gesch. 3. 1890. 191 nn. O Kleistov sklonu ke katolicismu a mystice: S a u e r. Kleists Todcslitanei.
—
i
—
290
—
Kleistuv pomr k hudb: S. R a h m e 10 n.. 223 tin. „Zucikampf" p.
r,
Kleist als
Mcyc
r
-
Mensch und B n f c y c ni
Dichtcr. (Kk-ists
Werke; dcm deutschen Volkc darpcstellt 1011, p. 107 nn.) oznaen za novelu doby královecké: bez pesného dkazu. Kleistova Leben
u.
poskytuje ješt liojn nerozešcných problému. eštiny peloženy Antonínem Veselým: „Zebraka z Locarna" v nedlní píloze Práva Lidu („Dlnická Besídka") z 28. listopadu 1909; ..Šv. Cecilie" v nedlní píloze Národních Listu z 20. listopadu 1911 (..K stému výroí básníkovy smrti"); „Zvláštní událost, stala v Itálii" a ..Zjevení" (událost z Cech» která se za mých v Dlnické Besídce z 4. a 18. záí 1910. novelistika
Do
as
291
19*
XV.
Prinz Friedrich von Homburg. Desítiletí Kleistovy básnické tvorby, zahájené „Schroffensteinskými", bylo uzaveno a korunováno dvojím zpsobem; v berlínských „Abendblátter" rozvádl
své paradoxní názory v soustavu, v souasných novelách essaiích a dopisech akcentuje ony sklony své bytosti, jež smovaly k mystice a romantismu; v téže dob pak dopisoval dílo, v nmž útoval s dosavadním i
svým vývojem a podal nejmužnjší a nejjasnjší ze všech svých umleckých konfessí, dopisoval vlastenecké drama „Prinz Friedrich von Homburg". Mezi obma konenými body, totiž mezi inohrou a lánky, jest nejeden rozpor, a bylo by zbyteno
jej
zakrývati a konstruovati
dkaz
o na-
prostém souladu, jehož Kleist ani ku konci nedosáhl: vždy se neocitl, by na konci života, na konci svého umleckého vývoje; naopak, netušené bohatství a nevyzpytatelné ínožnosti evoluní, jak myšlenkové tak ryze básnické, klesly do Ijjobu s autorem „Homburského prince". Lze-li vbec pi osudu básníka ubitého a uštvaného mluvit o jakékoli vdnosti, tedy smíme dkovati náhod, že popála Kleistovi, by ped dobrovolnou smrtí zhustli nazírání, k nmuž se probojoval, jednak do filosofických statí, jednak do velkého dramatu. Které z tchto posledních slov Kleistovy moudrosti je vskutku definitivním odkazem, nedá se rozlišiti: jak „Abendblátter" tak „Prinz Friedrich von Homburg" jsou „der Weisheit letzter
mn
Schluss" a nesrovnalosti vykládám cenosti paradoxního myslitele;
292
si
ze základní rozpol-
že zaazuji
drama na po-
drobné práce, k tomu mám dvody dva: ást berlínských lánku vyplývá pínu) z úvah „Oermaníe" r. 1809, za drulió pak „Homburský princ" dohotoven byl až pet msíc ped Kleistovou smrtí, tedy po zaniknutí berlínského asopisu. V poetické stati pražské „Oermanie" tázal se Kieist: „Gilt es den Ruhm eines jungen und unternehmenden Fiirsten, der, in dem Duft einer lieblichen Sonunernacht, von Lorbeern getráumt hat?" (4, 115). Nálada motiv jsou tak dokonale konformní prvé scén „Homburga" (mladý kníže, letní noc, sen o vavínu), že pravdpodobn již autor „Oermanie" v lét 1809 pomýšlel na romantickou introdukci svého neromantického dramatu. Kdy je samotné vypracoval a zvlášf, zda zabýval se jeho komposicí v nevyjasnných msících svého pražského pobytu, vymyká se kontrole badatel. Ale hned na poátku pobytu berlínského byla inohra v prvé redakci ukonena a upravena pro ochotnické pedstavení v šlechtických kruzích. Píše o svých dvorských konexích o pízni, jíž se u královny Luisy dostalo jeho oslavnému sonetu („das sie, vor den Augen des ganzen Hofes, zu Thránen geriihrt hat"), oznamoval Kieist 19. bezna 1810 seste Ulrice: „Jetzt wird ein Stíick von mir, das aus der Brandenburgischen Geschichte genommen ist, auf dem Privattheater des Prinzen Radziwill gegeben, und soli nachher auf die Nationalbiihne kommen, und, wenn es gedruckt ist, der Konigin iibergeben werden. Was sich aus allem diesen machen lásst, weiss ich noch nicht; ich glaube es ist eine Hofcharge" (5, 396 n.). K pedstavení asi nedošlo, a nadje na zaazení kusu do repertoiru dvorního divadla byla ovšem rovnž neoprávnná, ani vyznamenání od dvorských slední místo až za
pedn
valná
i
i
nedostalo se pruskému básníkovi. Nemén než pt tvrtí roku uplynulo, než Kieist se o svém díle zmiuje po-
kruh
bží již o definitivní úpravu textovou: nabídl 21. ervna 1811 nakladateli Reimerovi své drama, „ein vaterlándisches (mit mancherlei Beziehungen) Namens der Prinz von liomburg, das ich jetzt eben anfange abzuschreiben"; v píštím msíci urgoval odpovcf a podotkl, že dílo hodlá vnovati „der Prinzess Wilhelm", proež by je rád vidl brzy vytištno (5. 423 ;i.): druhé, tentokráte však
293
Královna Luisa byla mrtva; králova švakrová, v níž Kleist doufal nalézti novou píznivkyni, pocházela z rodu HessenHomburg, pedpokládal tudíž as proto u ní zájem o hrdinu svého dramatu. Doprovodil text své inohry dedikaní stanzou, zakonenou dle skromn hrdého zpsobu krásným dvojverším (4, 48) o „jediné", na jejímž úsudku záleží „bardovi": Sie halt
Und
den Preis
in
Hánden, der ihm
kront ihn die, so krónen
falle,
sie ihn alle.
zda se manuskript dostal princezn do rukou, je pochybno: jisto je naopak, že deset let po básníkov smrti práv tato urozená dáma protestovala proti pedstavení
Ale
„Homburského
prince".
Kleist se nedožil ani knižní publi-
kace svého díla, o provozování nemluv. Je snad nejsmutnjší ilustrací tehdejších pomr, že nebylo zájmu pro drama erpané z djin pruských, zakonené pathetickým zvoláním: „v prach všechny nepátele Branibor!", drama, zachovávající pes historický kostým nejeden „vztah k pítomnosti, ale ve srovnání s „Hermannsschlacht" pec daleko klidnjší a nikoli tendenní. Kleist nezíkal se vyhlídek. Ješt 15. srpna psal Fouquému, s díkem kvituje píjem jeho vlasteneckých dramat z r. 1811: „Vielleicht kann ich Ihnen in Kurzem gleichfalls ein vaterlándisches Schauspiel, betitelt: der Prinz von Homburg vorlegen, worin ich auf diesem, ein wenig drren, aber eben deshalb
fast,
mog
ich sagen, reizenden Felde, mít Ihnen in
Schranken tete" (5, 426). Po Kleistov smrti bylo drama, vedle jiných dl, pedítáno v soukromých spolenostech L. Tieckem, k posthumní edici došlo až r. 1821. die
kdy
se dostalo též na scénu. Vedle „Kohlhaase" a vojenských anekdot jest „Princ Homburský" jediným Kleistovým výtvorem z pruské historie. Bylo to mužné perné odhodlání, že, zavítav divokým dramatem o Hermannovi do mythické Germanie, zstal vren otin a pokoušel se vykouzliti „pvaby" z tohoto „ponkud neplodného" pole, místo by tkal v dalekých krajích a vybájených dobách. Teprve když obohatil svj zrak a svou obraznost exotickými sujety a barvami, odkrýval krásu též v stízlivém okolí; teprve když se i
294
\ zem
lirdopyšii odvrátil od písného prostedí kázn a inravii, vzešlo mu poznání tvrdých a siicliých, ale hluboce poetických motiv v nejbližší blízkosti, v psycliolo^Mi už-
krajan. Na území výtvarnickém a v pozorování pírody vedlo se mu nejinak. Nevst psal r. 18(K) z Pasewalku: „Von meiner Rcise lásst sich diesmal nichts saRcn. leh bin durch OranienburR, Templin, Prenzlow hierlicrRekommen, ohne dass sich von dieser Kanzcn OcKend ctwas interessanteres sagen liesse, als dieses, dass sic ohne ších
ist. Das ist nichts, als Korn auf Sand, oder Fichten auf Sand. die Dorfer elend, die Stádte wie mit dem iiesen auf ein liáufchen zusammengekehrt"; a z Lipska:
alles Interesse
„Die Reíse ging durch die Mark also giebt es davon nichts interessantes zu erzáhlen" (5, 80; 94). Naproti tomu r. 1810 vložil do Brentanova referátu o pruském, zdánliv jednotvárném krajinái K. D. Friedrichovi vtu, která Kleista povyšuje na pedchdce a proroka moderní realistické malby, nepotebující romantické staffáže a cizokrajných effekt: „Qleichwolil liat der Malér zweifelsohne eine ganz neue Bahn im Felde seiner Kunst gebrochen; und ich bin iiberzeugt, dass sich, mit seinem Oeiste, eine Ouadratmeile márkischen Sandes darstellen liesse, mit einem Berberitzenstrauch, worauf sich eine Kráhe einsam plustert" (4, 230 n.): ímž takka annuloval mladistvý svj úsudek o „nezajímavosti" braniborské plán. Kleistova patriotická inohra zrodila se z ducha otiny, ale netýká se jen Pruska, nýbrž eší všeobecný problém; jest historická a pece povznesena nad data a fakta; je vlastenecky útoná nadšená a povzbuzující, ale, na rozdíl od „Hermannsschlacht", hluboce lidská. Není to píležitostn agitaní a štvavé volání do zbran, nýbrž pravá apotheosa domácího vítzství a domácích lirdin. Vystupují pouze braniborští poddaní, vedle nich jejich pán a jeho manželka nete; krom „Volk jeden Alters und Geschlechts" (doslova tak v scénické poznámce ke „Ouiskardovi") jmenuje seznam osob samé píslušníky dvorských kruh a vojenského stavu. Vdími postavami jsou titulní hrdina jízdní generál princ Friedrich Arthur von i
i
Homburg vládl
a „velký kurfirs'- Friedrich Wilhelm
1640—1688).
Obsahem 295
jest
(*
vítzství pruské
1620,
nad
švédy
u Fehrbellinu (28.
ervna
1675) a
dj bezprostedn
ty
D-
pedcházející a následující; celkem události dní. jištm fehrbellinský zámek, bojišt a žalá; ve dvou scénách (II 9 n.) park ped starým zámkem v Berlín.
Homburský
princ
v
noci
msíní zái zámeckého
ped rozhodným bojem
parku a ve snách
usnul
vavínový vnec. Kurfirst se svými dámami a s dvorskou suitou pichází, veden jsa hrabtem Hohenzollerem, aby se pesvdil o námsíním blouznní svého synovce; vplete svj etz do vnce, jejž princovi podá Natálie, od nho tajn milovaná. z rána diktuje polní maršálek Dorffling bitevní ordre. Homburg je roztržit, ježto pemýšlí o noním dobrodružství, nedoveda rozlišiti snu od skuv
si
vije
asn
jímž se
mu výslovn
noní
mu
vise.
uvízla v rukou Peslechne rozkaz,
dj
se co dj, se svého
tenosti: rukavice princezny Natálie jakožto svdectví o realit
ukládá, by,
stanovišt nehnul se dív, než mu bude poslána ordonance Princ, nedbaje výslovného píkazu, s povelem k útoku. dá se strhnouti k jízdní attace na vlastní pst: zažene nepítele a dobude stkvlého vítzství, teba že se mu nepodaí nepítele potít na dobro. Kurfirst, nevda, kdo vedl vítznou a neposlušnou jízdu (roznesla se zpráva, že princ se poranil pádem kon), vynese nad neposlušným velitelem, to byl kdokoli, ortel smrti a cituje ho ped vojenský soud. Když se doví, že provinilcem jest Homburg, nezmírní nikterak svého rozhoení, nýbrž káže odníti mu kord a dá ho odvést do vzení. Princ spoléhá v kurfirstovu milost; ale když mu oznámí pítel, že rozsudek smrti, vynesený vojenským tribunálem, je mínn vážn, zmocní šílený strach; uvidv vykopaný hrob, do nhož se má být položen, žebrá u knžny a Natálie, by se záí pimluvily. Za cenu života chce se zíci své milované dívky. Natálie strýce pemluví, že dá odsouzenému milost, ale jen pod tou podmínkou, jestliže sám prohlásí, že trest byl mu pisouzen nespravedliv. Také dstojníci, vedení stai-
a
vzn
kým
plukovníkem Kottwitzem, podají u kurfirsta
petici
v princv prospch, a když na doléhají ústní žádostí, Friedrich Wilhelm pedvolá obžalovaného, by sám svou pi rozhodl. Homburg, v jehož nitru nastal obrat, dá kurfirstovi za pravdu a žádá sám, by ortel byl na nm vyko296
nán; vyprošuje
si jen, by se pokraovalo v boji se §védy. Vedou ho na popravu, ale místo by zkusil trestu, dožije
poáteního snu: Natálie vsadí mu na hlavu vnec, na njž kurfirst zavsil svj zlatý etz. Ortel smrti roztrhán; ozývá se válený hlahol: „íns Feld! Ins Feld! Zur Schiacht! Zum Sie^^! Zum Siek^! In
se vypluLMu' svého
—
—
—
Staub mit allen Feinden Brandenburgs!" Kleist
neerpal pímo
a jiných školských
z djin, nýbrž, vedle
kompendií
pomcek, byly mu smrodatný
histori-
cké legendy a anekdoty. Ovené zprávy o fthrbellinském vítzství nevypravují o konfliktu mezi kurfirstem a jeho generálem, ani o mladistvém vítzi. Historickému lantkrabti hessen-homburskému Friedrichu II. „mit ilem silbernen Bein" (1633 1708) bylo dvaatyicet let, když u Fehrbellina, na rozkaz vrchního velitele, provedl znamenitý kavalleristický útok proti Švédm. Byl po druiié ženat a psal své milované „Engelsdicke" (netei iujiíirstov, kurlandské princezn Luise Alžbt) o perném, ale vítzném boji: „leh sage nun E\v. Liebden hiermit, dass ich gester morgen mit einichen tausend Mann in die advanguart commandieret gewesen. auf des Feindtes contenance achtung zu haben Sobalten ich des Kurfrsten Ankunft versichert war, war mír bang, ich mochte wieder andere ordre bekommen, und fing ein hartes Treffen mit ." Jakési rozladní však pece meinen Vortroppen an
—
.
.
.
.
.
bylo následkem fehrbellinského boje,
lantkrab se od z vojska.
A
z
takže homburský
doby stranil dvora a r. 1678 vystoupil pomluv i z té i oné tendence vzniklo nté
mimo jiné se vypravovalo o differencích mezi kurfirstem a lantkrabtem pro píliš brzkou a tudíž ne zcela povedenou attaku. Této prostonárodní versi dostalo se sankce v memoirách pruského krále Friedricha II. z r. 1751, kde se vypravuje, že kolik bajek o fehrbellinském vítzství,
„princ homburský", sveden bojechtivostí, zapletl se jenž
by byl býval pro osudný, kdyby
pispl na pomoc; po
boji
mu
kurfirst
mu
v
boj,
nebyl
kurfirst prominul, že s leh-
kou myslí riskoval blaho celého státu, a pravil mu: „Si je vous jugeais selon la rigueur des lois militaires, vous auriez mérité de perdre la vie; mais á Oieu ne plaise que je ternisse
Téclat
un
jour aussi heureuv, en
297
répandant
le
sang
de
ma
domí
un prince qui a été un des principaux instruments victoire."
V
širších vrstev,
této
do
anekdota do vítanek, do výtvarného
podob pešla
šlíolskýcli
umní. Když r. 1799 král Friedrich Wilhelm radil malím, by volili látku z braniborských djin a když o rok po té vypsal cenu na obraz, jenž by znázoríoval anekdotu vypravovanou Friedrichem Velkým, vzbudilo náramnou pozornost historické tableau Brunšviana Kretschmara, vyvšené na berlínské výstav umní, s titulem „Der grosse Kurfiirst und der Prinz von Homburg". Tento oteprve nedávno objevený, zpodoboval rozmluvu v duchu Friedricha II. („Wenn ich nach der Strenge zcela
braz,
der Kriegsgesetze mit Ihnen verfahren wollte, so hátten .", znla kurfirstova slova dle Sie das Leben verwirkt oficiálního vysvtlení Kretschmarovy komposice). Kleist pravdpodobn znal z autopsie tento obraz a, jako pro „Rozbitý džbán", tak i pro „Homburského prince" tu.
.
ml
díž
popud v
umní výtvarném; ovšem
detaily snad používal též historických
že ne jediný.
pramen
Pro
17. století
jako Merianova „Theatrum Europaeum".
Hlavní djovou odchylku od historické skutenosti natedy Kleist již ve svých pedlohách a zbýval mu dležitjší úkol, by rozpor mezi obma muži prohloubil a uinil osou dramatu. Tak jako v „Penthesilei", tak tentokráte dal se inspirovati episodickým vypravováním, jež
lezl
i
líí pomr dvou hrdin zvláštním, dráždivým a takka pravdpodobným zpsobem: muž pemožen ženou
—
neví-
tz
odsouzen na smrt. Bylo mu na vli, rozhodnouti se pro „vulgární" nebo pro apartnjší versi; že zvolil v obou pípadech tuto, vyplývá nejen z jeho záliby pro psychologická kuriosa, nýbrž z toho, že pointující ony verse vycházely vstíc zpsobu, jímž sám mínil pejatý problém modifikovati. Hlavní intence jeho fabule tedy praeformována již byla; a též jiné dležité odchylky mly zdvodnní v pramenech. Mní-li staršího a drsného generálainvalidu v ohnivého, svobodného, mladistvého hrdinu, není to tak odvážné novum, jako když Schiller ideálního svého mladíka Dona Carlose substituoval za hrbatého a degene-
rovaného infanta, nýbrž v tomto ohledu byla pda tradicí pipravena, Friedrich 11. zdraznil Homburgovu „courage i
298
Kretsclimar zpodobnil prince s plavými kiiesi podání ješt upravoval, tu jsa polvraovateleni té i on tradice. Moiuitnou postavu vel-
boiiillant",
V
ranii.
detailech Kieist
i
kého kurfirsta vytvoil s patrnými reminiscencemi na mistrnou sochu Schliiterovu s „Dlouhého mostu" ped berlínským zámkem (v. 158 „er, der Kuríiirst, mit der Stirn des Zeus"): homburského prince, jemuž pibásnil druhé jméno Arthur, po stránce erotické pojal snad trochu dle podoby Schillerova Maxe Piccolomini, Natálii si vymyslil a knžnin pobyt ve vojenském ležení odvodnil pidal, její i
podobn
jako Schiller motivuje
pomr vévodkyn
a prin-
cezny frýdlantské k vojsku Valdštýnovu. Episodu štolby Frobena (II 8), jenž se obtuje za svého pána, pevzal Kieist z jiné anekdot^^ o fehrbellinském vítzství, poselské
ei
domnlé
o
kurfirstov smrti a o jeho zachránní
5 nu.) ukazují do tetice vliv Schillerovy trilogie
k
prospchu Kleistova dramatu. Své generály pejímá
—
(II
ne
Kieist
jenom docela zhruba: ponechává a lehce modijejich jména, ale pátelská joviálnost Hohenzollerova
z historie
fikuje
a
jadrná
karakteristika
Kottwitze jsou oriNejdležitjší z popud vy-
starocha
ginální invencí básníkovou.
cházejících odjinud než z historických a polohistorických
zpráv o boji se Švédy jest Liviovo vypravování (Vlil, 30 35) o diktátorovi Luciu Papiriovi Cursorovi a jeho „magister equitum", Ouintu Fabiovi, jenž jest „ferox adolescens". Fabius za válek samnitských proti výslovnému rozkazu velitelov vrhl se na nepátele, zahnal je, ale propadl pro neposlušnost svým životem. Marný jsou prosby usnesení senátu, diktátor stojí na otcovy, petice vojska svém; teprve, když Fabius sám prosí o milost, daruje mu
—
i
život se slovy:
„Bene habet,
Ouirites. Vicit disciplina mi-
maiestas, quae in discrimine fuerunt, an ulla post hanc diem essent. Non noxae eximitur O. Favicit imperii
litaris,
.'"
sed noxae damnatus donatur populo Romano Podobnosti, též v detailech (upozoruji na v. 1826 a konec nesrovLiviovy partie), jsou frapantní. Zabloudila odtud si jakoby kurfirst, kde nalost do Kleistova díla, tam totiž, jízd, velel kdo hrál na diktátora, o své ujm rozhodne, že,
bius,
.
.
.
.
.
i
des Todes schuldig,- das erklár' ich", „(er) hat seinen Kopf venwirkt", a teprve dodaten prohlásí: „und „der
ist
299
vor ein Kiiegsgericht
bestell' ich ihn" (v.
720
n.,
735
n.).
Pro básníka-vojína opakuje se tu, myslím, karakteristická vc. Též „Quiskard" erpal své thema z váleného života a také tam jest uritý pípad (onemocnní normanského vévody ped obléhaným Caihradem) redukován na strategický typus a
pipodobnn vzoru
píbhu Kimonovu.
„Homburský
antické historiografie, princ"
uvádí speciální
událost moderního válenictví domácího ve vztah k ex-
tremnímu pípadu, známému ze starovkého djepisu. Jakoby zde tam bželo o exemplifikaci všeobecných norem válenických, jež bývalému dstojníku byly velmi dobe i
známy
z vojenské školy.
jiný analogický
pípad
z
Sám
cituje Kleist (v.
ímské
historie, totiž
778 nn.)
vypravo-
vání o Brutovi, zakladateli republiky, jenž k smrti odsoudil vlastní syny.
Z ducha svého
básníka,
ásten
i
z jeho života
vy-
rstal „Homburský princ". Pokládám toto dílo vedle „Penthesiley" za nejosobnjší výtvor Kleistv, hledám v karakteristice titulního hrdiny rysy jeho tvrce. Otokar
hrab Strahl byli portréty, ve kterých se zraila pedevším erotika básníkova. Homburský princ podává idealisovaný obraz Kleistova jinakého snažení a zápolení; zveliuje slabosti a úzkosti svého tvrce, v zkratkách pedvádí historii jeho duševního vývoje. Snad leccos z vnjších životních zkušeností vetkal básník do svého „Schroffenv erotickém smyslu výtvoru, tak jako steinští" nebo „Káthchen" zachytili leckterý biografický moment. V „Homburgovi" ovšem nikoli láska, nýbrž záukazuje smrem k dkladní konflikt spor s autoritou vrnému básníkovu životu. Kleist znásobil provinní fehrSchroffenstein a
i
—
—
—
—
bellinského vítze tím, že dal se neposlušnosti: „Herr Prinz
Ruhe! Du hast
mu již v minulosti dopustit von Homburg, dir empfehl'
mir zwei Siege jíingst verscherzt; regier' dich wohl, und lass mich heut den dritten nicht entbehren", napomíná ho kurfirst (v. 348): tím vtší jest milost, že ješt po tvrté chce mu svit zdar vojska (v.
ich
.
.
.
1818): „Der Prinz von Homburg hat im verflossnen Jahr, durch Trotz und Leichtsinn, um zwei der schonsten Siege mich gebracht: den dritten auch hat er mir schwer gekránkt Wollt ihr's zum vierten Male mít ihm wa.
.
.
300
Naráží tu Kleist na svj vlastní poinr ke králi? na že opustiv postupiniskou službu vojenskou a v Berlín kariéru úednickou, znovu se ucházel o píze svého pána? Slovní znní nasvduje této domnnce. Nebo po své
gen?** to,
audienci u králova adjutanta psal 2. srpna 1804 seste: „leh kann Dir jetzt die sichere Nachricht geben, dass der
Konig mein Gesuch die
aufgenommen ha ...
giinstig
hat es Kokritz vorgestern
Qnade des Konigs
Mír
einer grossen Erniahnung,
niit
nicht zuni dritteninal
aufs Spiel zu
setzen, auf eine sehr giitige Art angekiindigt
.'* .
Jsou však mezi Homburgem a Kleistem shody vnitrní. Nepraktického, ctižádostivého snílka ukazuje prvá scéna: jednou z psychologických praemiss jeho provinní
pak
jest
jeho roztržitost,
Co jsem
dobrodružství. k orientálním
podmínná vzpomínkou na noní nadhodil pi Alkmen vzhledem
má
princeznám,
též pro
platnost
tohoto
stedoevropského prince: mní, že krásná aventura, kterou má v mysli, se mu pouze zdála, ale reální pedmt (zde nikoli prsten i diadem, nýbrž stízlivjší rukavice) dokazuje mu realitu a oprávnnost jeho reminiscence. Zatím co maršálek udílí rozkazy, stojí princ ponoen v myšlenkách; když ho hledají a když ho pítel osloví jménem, ulekne se, tak jako ve svém somnambulismu uslyšev zvolání „Arthur!" bezmocn se shroutil k zemi: znovu jsa napomenut, ptá se mechanicky: „Was befiehlt mein Marschall?*', a pa-
—
trn protože je zmaten, zaervená se logický symptom konstatoval Kleist na
kterýžto
fj''sio-
svých postavách, asi že dle vlastního vzoru: princ bére do ruky tužku a pergamen, ale dívá se smrem k dámám, a zpozorovav, že Natálie hledá rukavici, zašeptá: „lierr meines Lebens! Hab' ich recht gehort?", vyjme hledaný pedmt z kabátce, zírá tu na rukavici, tu na princeznu, upustí rukavici,
vezme zas tužku
píše chvíli, pak,
vnila,
tolika
a tabulku, ptá se, o
pesvdiv
em
je
e,
ho tedy vskutku Natálie „jakoby bleskem zasažen",
se, že
stane na okamžik,
podkládá diktátu falešný smysl, a již zase neposlouchá, naplnn hrdými nadjemi a zmítán horekou ctižádosti, kterou vyjádí v struném monologu „Neprostupnost" jeho ducha zpsobila, že nebyl (í 6).
tváí se jakoby
s to.
psal,
úastnit se
bžné rozmluvy 301
a akce,
kdyžt
byl na-
plnn
naptím
a dychtivostí po sláv. Z ostatních Kleistových hrdin zvláš Achilles vyniká tímto „nezpsobem"; myslil jen na Penthesileu, nedbal výitek a výklad, ba dovedl po dlouhém prošení na otázku: „Hast du gehort, was wir dir vorgestellt?" s nejvtší nevinností odláskou,
povdt:
„Mír vorgestellt? Nein,
nichts.
Was
war's?
Was
wollt ihr?", takže bylo nutno poselství a rady opakovat. Kleist snad i theoreticky zabýval se psychologickým pro-
blémem, nalezl u Reila návod, kterak roztržitost a dumání, tyto nemoci a nepravidelnosti duševního života, dají se hojiti „psychickou kúrou". Znal nebezpeenství intensivního myšlení až píHš dobe z vlastní zkušenosti; sám se zadumával tak, že pestával pro existovat vkolní svt. Dle Tieckova pozorování dostával se „in eine sonderbare Art zerstreut zu sein, die oft komische Szenen veranlasste", „still, ernst und zerstreut" zní jiná karakteristika, a Wieland v dležitém dopise Wedekindovi dosvduje, takka typicky též pro psychologii Homburga i Achilla, onu „seltsame Art der Zerstreuung so dass ein einziges Wort eine ganze Reihe von Ideen in seinem Qehirne wie ein Qlockenspiel anzuziehen schien, und verursachte, dass er nichts weiter von dem, was man ihm sagte, hórte und also auch mit der Antwort zuriickblieb". Bylo by ovšem smutné pro drama, kdyby roztržitost princova mla jen onen všední dvod, jejž sám udává (v. 421): „Diktieren in die Feder macht mich irr"; pak bychom mli ped sebou lekci z experimentální psychologie, nikoli dílo básnické. Ale pravý dvod jeho psychického stavu („zerstreut geteilt; ich weiss nicht, was mir fehlte") tkví hloub. V podvdomí vzrstá mu již tucha slávy a vítzství, vzmáhá se již cit, jenž po té vybuchne v triumfální jásot, vzývající fortunu „Nun denn, auf deiner Kugel, Ungeheures, roli' heran!" V jasném pak vdomí vidí se stále ješt vnena a odmována rukou té, kterou tajn miluje. Splnilof se mu ve snách i ve skutenosti: a te ví, že ve skutenosti jeho nejsvtjší pání: ucítil vavínovou snt na své skráni, a byla to milenka, jež ji na ni vložila. To bylo též Kleistovým páním. Toužil po vnjším znaku triumfu. Když se zekl vojenského postupu, nebylo mu lze doufati v odmnu za statenost; ale ani úspch
—
—
:
.
.
.
—a —
302
básnický se nedostavoval. liyl sice v Drážanech korunován za básníka: ale co znamenala spoleenská hra v porovnání k hrdým jeho nadjím! Stále a stále byl Ooethuv
vzntlivý rival, jenž Výmaranu chtl vnec servati s ela, váben tímto idolem, oznaoval za jediné své potšení, natrhat si vnec nesmrtelnosti; z básn do básn tkala touha po onom vnci, „der mir die Stirn umrauscht"; „cinen Kranz lehre mich winden" (4, \2H), znla jeho modlitba, a v „Penthesilei" poznali jsme v „Schroffensteinských'' analogické situace, kterak milenka zdobí milence symbolickou trofejí lásky a ctižádosti. Oba tyto nejmocnjší city v „Homburgu" po tetí vytváejí významnou scénu, i scény dv, vstupní a poslední. Vlastní kus je zarámován tmito výjevy, kde prince vní vytoužená milenka, a motiv vnení jest prost vdím motivem celého kusu. Sen o vnci tvoí romantický úvod a ku konci se tatáž situace opakuje na témže míst, se stejnými osobami a zase v noci: ale co zprvu bylo vidním snílkovým, škádlením a híkou dvorské suity a slibem kurfirstovým, to ku konci se mní v záivou skutenost. „Ins Nichts mit dir zuriick, Herr Prinz von Homburg! Im Traum erringt man solche Dinge nicht!" volal na spáe kurfirst: další, bdlé scény pivádjí zápas o vnec, jeho získání a doi
ztrátu, posléze jeho znovunabytí. Upomíná-li snad onen dvojí motiv, tak efektn a divadeln variovaný, na prvý akt Goethova „Tassa" i na konec „Egmonta", jest Hyperboly, jimiž jeho vlastní smysl ryze kleistovský. Cásar Divus! Die 713 „O Homburg blouzní o hvzdách (v. parodie pítelova Leiter setz' ich an, an deinen Stern!") (v. 57 „Sterngucker sieht er aus Sonnen einen Siegeskranz
asnou
i
ihm winden") jsou
mezné
pímým
ctižádosti, jíž byl
a nepímým svdectvím bezrozncován básník sám.
Obtížnjší než otázka po analogiích mezi básníkem a výtvorem jest problém, jakou úast má Kleistovo životní nazírání v ešení sporu mezi princem a kurfirstem, jaké místo náleží Kleistovu poslednímu dramatu v myšlenkovém jeho vývoji a v pomru k dílm pedchozím, .ležto zde bží o záhadu nad jiné významnou a od odpovdi závisí dle mého soudu rozhodnutí, zdali a do jaké míry dosavadní naše vvvody o Kleistov evoluci byly správné. 303
pokládrm za nutno rozložit ideové drama obou vdícli postav v nkolik fásí a stopovati konflikt ve všech jeho peripetiích.
Pohlížeje se
svými dstojníky na
prbh
bitvy, diví se
pruské ady jsou rozestaveny jinak než verejšího dne: peslechl rozkazy, jimiž se zmny naizovaly. Rovnž peslechl, co jemu samotnému bylo uloProto, sotva slyší vítzné volání, dá se strhnout ženo. všeobecným nadšením a vyzývá Kottwitze, by za ním spl do boje. Nedbá uklidujícího napomenutí, nýbrž velí, by se a dipráv to mu bylo zakázáno zatroubilo k útoku hlucho. Kottwitz navoce kleje, když jeho výzva vyzní na mítá, že kurfirst vera vydal parolu, „dass wir auf Ordre warten sollen". Na to Homburg: „Auf Ordr'! Ei, Kottwitz! Reitest du so langsam? Hast du sie noch vom Herzen nicht empfangen?" To úinkuje. Starý Kottwitz, uražen, že byl podezíván ze zbablosti, pidá se k vzntlivému vdci; když jiný dstojník se odváží, Homburgovi znovu pipomínat jeho povinnost, oboí se na nj Homburg, laje mu, že nezná ješt „deset braniborských píkaz" a vydá novou parolu: padouch, kdo za svým generálem nejde v boj; vezme celou affairu na vlastní odpovdnost a se svou hesly naznaují jízdou se ítí ve vítzný zápas. Kottwitz a Homburg protivu obou veliin, jichž zápasu je
Homburský
princ, že
—
—
,
Dvma
vnováno
celé drama. Na jedné stran požadavek „auf Ordre warten", na druhé „Ordre vom Herzen". Tam trplivost, zde prudkost; tam rozvaha, zde cit; tam subordinace, zde osobní právo. Zahájen je konflikt, jaký býval asto v tehdejší dob líen. Schillerova ballada „Der Kampf mit dem Drachen", Z. Wernera drama „Die Sohne des Tals" nadhazovaly obdobný spor vojenské i ádové
píkazem vlastních prsou i s radou srdce. Celé osmnácté století jest prostoupeno obdobným zápasem, mezi právem jednotlivce na individuální život a jeho podiscipliny s
vinností k
vtšímu
celku.
Ona
základní kontradikce, vinoucí
se Kleistovou tvorbou, projádená hesly „Qeist: Herz", vyvolala zde v posledním dramatu ostrou a písnou konfrontaci. Jsme po této scén, jíž thema jest položeno, tím dychtivjší, jak se bude vyvíjet a jak bude rozešeno, protože si vzpomínáme jiných Kleistových applikací obdob-
304
ných iiániOt. Pokoušíme se karakterisovati
Homburgv
revoltující skutek slovy z jiných básní a statí Kleistovýcli.
Proti nepíteli se obrací jeho prudká akce; proti íiepíteli však tak uila „Hermannsschlacht" jest dovolena ja-
—
—
zbra:
kákoli
jen na
tom
eho
svtí prostedky.
aby vedla k úspchu, úel
záleží,
Homburgovi
chladná rozvaha; rozvaha však
spíznn lánky úspšn innosti,
berlínské staví se
—
—
jest
se
tak
nedostává,
jest
uí „Germania"
a
nebezpenou pekážkou
v cestu instinktivnímu jednání
co platná, pak nikoli ped inem: „Hie Oberlegung, wisse, findet ihren Zeitpunkt weit schicklicher nach der Tat". Povelu svého srdce byl poslušen a kalí nádhernou sílu;
je-li
Homburg;
ídil se dle Brockesovy a Kleistovy maximy: „Folge deinem ersten Oefiihl"; uskutenil požadavek in-
stinktivního a ist
nezmateného pohybu: „Alles Unwillkiirliche
schon!" Schillerovi
dílo
„Loupežníci" a
svým zpsobem,
ního práva se
—a
Goethv
„Qotz",
každé
variovali a ešili neshodu individuál-
závazky k veškerenstvu
—
k
lidstvu
i
by odpov
dopadla tak i tak, záliba autorova, láska, sympatie jeho byla na stran rebel: to se v dob Sturm und Drang rozumlo samo sebou. Svým „Kohlhaasem" sice podal Kleist nestranné rozešení a zjednal rovnováhu právního citu a právní skutenosti. V úvahách o disciplin vojenské vyšel však kdysi z revolucionáských a protiautoritáských úvah v duchu Sturm und Drang: jimi veden, vymanil se ze jha dstojnického povolání. Zavrhl požadavky kázn a poslušnosti, vidl v nich jen svdectví touhy po dressue a otrokáství a uiteli Martinimu psal ve svém 22. roce (5, 31): „Die grossten Wunder militárischer Disciplin, die der Oegenstand des Erstaunens aller Kenner waren, wurden der Oegenstand meiner herzk státu
lichsten
Verachtung; die Offiziere
Exerciermeister, die Soldaten
fiir
hielt
ich
fiir
so viele
so viele Sciaven, und
wenn das ganze Regiment seine Kunste machte, schien es mír als ein lebendiges Monument der Tyrannei." Piroextremního odporu se Kleist v dobách klidpozorování vyhojil; horeka protinapoleonská, úastný zájem o válku, „Kriegsspiel" na bojištích rakouských a politická agitace, to vše utvrzovalo
zen,
z tohoto
njšího
H.
v.
Kleist a jeho dilo.
305
20
;
poznání, že káze ve vojšt je nevyKontrast mezi mladistvým antimilitarismem a pozdjší zálibou pro vojenský stav tudíž nepekvapuje, nové cíle diktovaly nové názory. Že bývalý dstojník je Kleista
opaném
v
hnutelná.
zas
duší voják, an píše vojenskou inohru, je
tlem
zejmé; otázkou
je,
kterak se postaví k vášn a rozvahy.
onm
samo-
hlubším a
lidštjším rozporm Ani slovem neprozrazuje princ v rozmluv s knžnou a Natálií, že by si byl vdom viny. Tím vtší jeho pekvapení, když na rozkaz kurfirstv má mu být odat kord (II 10): „Tráum' ich? Wach' ich? Leb' ich? Bin ich bei
Sinnen?" Zas neví, co sen a co skutenost, ba pochybuje o svém zdravém rozumu, nebo nejde mu na mysl, ím se provinil, kdyžt pec jeho útok se skonil vítzn. Kurfirst nmu mrazivé mlení, a Homburg trpce zachovává poznamenává:
vi
Friedrich will den Brutus spielen Bei Gott, in mír nicht findet er den Sohn, Der, unrerm Bell des Henkers, ihn bewundre. Ein deutsches Herz, von altem Schrot und Korn,
Mein Vetter
.
.
.
Bin ich gewohnt an Edelmut und Liebe Und wenn er mir, in diesem Augenblick, Wie die Antike starr entgegenkómmt,
Tut
er mir leid,
und
ich
muss
ihn bedauern!
e
o rozumu se precisuje novými hesly. Zde není výsledku: otázka pointuje po pedevším se nýbrž a „Sind denn die Márkischen geschlagen worden?" Kdyby ml by kurto nevyslovené závtí byli poraženi, pak first právo mne trestat; ale ježto jsem zvítzil, nezáleží pec na tom, uinil-li jsem tak z jeho rozkazu i o své ujm. Vzpomínáme epigramatického rení Kleistova: „Das Weltgericht íragt euch nach den Qriinden nicht": kurfirst se po dvodech ptá; a ježto dvody i pohnutky byly ne-
Thema citu,
—
správné,
je
—
zavržení hodný také výsledek. Princip
pro
rozhoduje, nikoli úspch. Stojí tu proti sob názor, jenž, by koncedoval oprávnnost vyšší zásady, n. p. požadavku vojenské kázn, pece hájí právo výjimky; a proti nmu neústupný rigorismus, soudící dle normy, nikoli dle individuálního pípadu. Mluveno slovy princovými, proti i
sob
stojí
moderní, humánní, psychologické pojetí a abstarovku, katonská písnost, Brutv pí-
straktní ethika
306
klad, diktátorství. „Kin deutsclies
Herz" a „wic die Antike nové interpretaci ob veliiny, mezi nimiž, jak se zdá, není smíru. Mžeme postoupiti ješt dál a za polemiku proti antické nesmiiivosti substituovati odpor proti kantovskému pojmu povinnosti, jenž nezná kompromissu. A tak tato druhá formulace zdrazuje antithesu prvou. Princ, Nmec, je „gewohnt an Edelmut und Liebe"; piznává prvé slovo citu. Kontrast „esprit: coeur" se pi-
starr", tak ziijí v této
ostruje.
liomburský princ tento kontrast rád b\ vnesl též do
svdomí svého
soudce.
pole a ulamuje
ideovému
Tím
sofistick\'
pevádí spor na
jiné
konfliktu nejbolestnjší ostí (v.
was Pflicht erheischte, und dem Herzen auch gehorchen". Domnívá se, že
820): „Der Kurfiirst hat getan,
nun wird er
svrchovaný pán
ním jenom zahrál a piznává, že tu nedostane se mu odmny za vybojované vítzství, ale té ostatn ani nezaslouží. Kuríirst rozlišuje osteji mezi zásluhou a provinním. Na jeho výslovný povel bylo Homburgovo jméno jakožto jméno vítzovo slavnostn provoláno s kazatelny (v. 810): ale to nemní nieho na ortelu smrti, jenž jest už vynesen a jenž bude bezpochyby vykonán. Zde jsme opt na známé pud. Tof thema a rozluštní „Kohlhaase": právo mu jest navráceno, ale pyká za to, ím se prohešil proti státu. Jedno s druhým nesouvisí, vina se neodiní ctností a ctnost se si
s
lekci zasloužil; proto asi
nezastíní
híchem: opt stanovisko
nosti, nepoítající s
lidskými
kesanské mravouce, v vyváží mnoho skutk zlých. též proti
Až potud cip proti
bží
o
níž jeden
abstraktní thema. Ale
principu, nýbrž
umlecké
dílo,
abstraktní
pomry; v ostrém
lovk
te
proti
již
spravedlkontrastu
dobrý skutek nebojuje prin-
lovku. A
nikoli o kazatelský
i
protože
logický traktát
mathematickou pouku, zasahují vedlejší, to jest v tomto pípadu hlavní pohnutky (lidské, psychologické) do schématu ideí. Každý z dvou úastnných muž o druhém má svj úsudek, a tento „Qefhl von ihn" (obrat známe z „Schroffensteinských") se kalí. Homburgovi „ci* (v. 868) praví: kurfirst mne jen zkouší a dá mi co nevidt milost. Kurfirst (v. 1184) má .nejvyšší iictu k synovcovu „citu", ale domnívá se, že mu v hloubi srdce dává za ani o
307
20*
.
Oba
pravdu.
se mýlí.
Co
.
spáchal, zdá se vinníkovi (v. 899)
chybou tak nepatrnou, že sotva brejle ji mohou zpozorovat (poetitji rozvádí stejnou myšlenku Natálie, v. 1095: „dieser Fehltritt, blond mit blauen
Augen
.
.").
.
Ale sotva
pesvdí, že jeho pevná dvra byla klamná, pevrátí se mu celé jeho nazírání. Vrchu nabývá jistota, že kurfirst vážn pomýšlí na trest, a ty tam jsou reflexe, vyže se
hlídky, hrdost.
Probuzeno pítelem, procitá v jeho duši
nízké podezení, že jest
urážka, kterou
ucházeje se o
její
pravým dvodem kurfirstova chování Homburg domnle zpsobil Natálii,,
ruku,
a
strýc
jí
hodlal vykoupiti mír se
Švédy. Odhodlává se tudíž, že se zekne milované dívky, a jediná váše mu zstává, když mizí nžné city: totiž
váše ctí
života a
báze
ze smrti.
Ped
ženami, z nichž jednu
láskou synovskou a druhou miloval, se pokouje; na-
íká; pláe: dem Trossknecht kónn
ich,
Dem
schlechtesten, der deiner Pferde pflegt, Gehangt am Halse flehen: rette mich! Nur ich allein, auf Gottes weiter Erde, Bin húlflos, ein Verlassner, und kann nichts Gottes Welt, o Mutter, ist so schón Seit ich mein Grab sah, will ich nichts, als leben, Und frage nichts mehr, ob es riihmiich sei Ich gebe jeden Anspruch auf an Gliick Ich will auf meine Giiter gehn am Rhein. Und in den Kreis herum das Leben jagen. Bis es am Abend niedersinkt und stirbt.
O
!
.
.
!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
jsme se již u Kleista, tohoto milovníka extremních cit a výraz, s takovouto bezohledn vyzde hledati jadovanou obavou ze smrti? Mžeme Vždy básosobní pedpoklady, biografické pohnutky? ník „Homburga" sám ml odvahu, dobrovoln se zíci života, jehož krásám koiti se nepestával. Vždy již „Familie Schroffenstein" formulovala poznatek „das Leben ist viel wert, wenn mans verachtet" a básník psal skoro doslova (5, 287) „das Leben hat doch immer nichts Erhabneres, als nur dieses, dass man es erhaben wegwerfen kann", ba o nco díve (5, 244) volal: „Ach, es ist nichts ekehalfter, als diese Furcht vor dem Tode. Oas Leben ist das einzige Eigenthum, das nur dann etwas werth ist, wenn wir es nicht achten. Veráchtlich ist es, wenn wir es nicht leicht fallen lassen konnen, und nur der kann es zu grossen Setkali
i
308
Zwecken komité".
nutzen,
A
der es
Hoinbiirg
leicht
pece
und freudig wegwerfeii
se hlasit
piznává
k
onomu
„hnusnému"
strachu? Nezapomínejme: táž „Familic Schroffenstein" ústy Sylvestrovými zastávala zásadu, protilehlou jakmukoli stoicismu; hájící právo, pro mužnou povahu, klesati pod tíhou neštstí; brojící proti lhosteji
prý
pouze athlet. Týž Kleist, který kázal polirdání životem, dovedl ve vypravování o chilském vzni dáti tak plny výraz zázrané lásce k životu, jemuž nosti, jež
jest ctností
lovk náhle byl vrácen. Poznáme Kleista v Homburgovi, uvdomíme-li si, že tento statený duch takka
ztracený
všem svým mužským postavám piznával právo
k
po-
ba k slzám: Otokar pozdravil svého nevlastního bratra slovy „so in Tránen?" a brzy po té na nho samotná volá Jeroným: „Tránen? warum Tránen?" Theobald, otec heilbronnské dívky, a stejn její milovaný rytí; otec hnutí,
markýzy z O., urozený Friedrich (ze „Souboje") prostný sedlák Ruprecht, dobrodinec Piachi a stejn žhá Kohlhaas: všichni pláí. i
ženich
i
Osmnácté
odrd pláe
století je klassickou
dobou všech možných
a pohnutí; dobou Sterneovy „Sentimental Jour-
ney", dobou, kdy
Nmci
vymyslili slovo „empfindsam", po-
román sedmnáctého vku, dobou Rousseauových „konfessí", periodou „Werther", „Siegwart" a larmoyantní komedie Francouz, posléze Iffllandovských „Riihrstiicke". Co se týe excess pláe (v „Markýze" n. p.), nezadá Kleist ani nejpohnutlivjším autorm onch dn. Ale dáti muži, dáti vojínovi plakat pi myšlence pokraováním
cituplných
na smrt, to bylo proti mysli tehdejšího umní, proti duchu patriotické literatury s poátku století devatenáctého. Vlivem francouzského klassicismu, zvlášt pod dojmem Cor-
pedstava o hrdinech, skrz
neilleova pathosu, ustálila se
na skrz statených a odhodlaných jíti bez reptání na smrt. Také Schiller, pi všem odporu proti francouzské tradici, je
vren Max
jeho
tendenci a klassicisující manýe; Piccolomini jde na smrt s nezkaleným nadšením
klassicistické
a jakoby to bylo
samozejmým úkolem; zemít mlád
—
„das ist das Los des Schonen auf der Erde". „Oas Leben ist der Guter hóchstes nicht"-, stojí na konci antikisující
„Nevsty Messinské". Vedle
literárních
309
vliv psobily
ži-
Prosted osmnáctého století, na berlínském dvoe, v okolí Friedricha Druhého, zavládl tvrdý, heroický stoicismus v nazírání na smrt a umírání. Válené doby požadovaly ochoty sebeobtování a uily pohrdat životem. Ewald von Kleist byl z tchto mužných duch, vojín v život poesii. Jeho vrný pítel Lessing v mladistvém dramatu „Philotas" blahoslavil údl „pro patria moi". Ale ku podivu: stejný kontrast, jenž se vine životem a názorem autora „Homburského prince", byl již u Lessinga pipravován. Nebo „Laokoon" vyslovoval protest proti pathetickému stoicismu: divadlo pec není aréna, od dramatického hrdiny nelze žádati statenosti a neochvjnosti gladiátorské; bolest, hlasitý výraz cit vášní, to údl postav dramatických, nebo jen tak vzbuzuje se soucit: „(Die Helden der Buhne) mússen Qefúhl zeigen, miissen ihre Schmerzen áussern, und die blosse Nátur in sich wirken lassen. Verraten sie Abrichtung und Zwang, so lassen sie unser Herz kalt, und Klopffechter im Kothurne konnen hochstens nur bewundert werden"; „der Mensch schámt sich seiner Klagen nie". Lessing kontrastuje na známém míst „Laokoonta" nordické a hellenské hrdinství. Sevean se zaatými zuby snášel muka: „nicht so der Qrieche! Er fiihlte und fUrchtete sich; er ausserte seine Schmerzen und seinen Kummer; er schámte sich kelner der menschlichen Schwachheiten". votní.
i
i
Také
i
Kleist kontrastuje antiku a germánství; ale
jejich citové životy. Antika,
zamuje
representovaná kurfirstem,
mu mramorov nehybná; Nmec Homburg
je
nestydí se pla-
kat jako dít a bojí se zemít. Ale tento princ, prese všechno zdrazování svého moderního cítní, cítí a smýšlí antitji
než Kleist sám si asi uvdomoval. Touže naivností, s níž u Homera pláí Menelaos nebo Achilles z bolesti i vzteku, vyznaují se postavy Kleistovy, ba Homburgova slova o nízkém eledínovi, jemuž závidí život, jsou jakoby ozvukem touhy Achillovy z „Nekyie" v Odyssei, a naivní vyznání lásky životu zdá se zabarveno reminiscencí na Euripidovu „Ifigenii v Aulid". Ideovou touto píbuzností, vztahem k antice a souvislostí s esthetickými diskussemi 18. století ocitá se „Prinz von Homburg" v blízkosti motiv „Roberta Quiskarda". 310
Podobnost není nahodilá. NcdokoiiCcné dílo Kleistovo mlo ve svLMii centru pedstavu smrti, pojednávalo o zpsobu, kterak smrtelný
lovk
se s ní
vypoádává. Pedstava
vpád do citového a nn'šIeiikového svta silného jedince tvoí též pedmt iistedm' ásti „Mombur^^a". Na normanského muže na braniborskéiio jinocha psobí smrti a
její
i
pomyšlení, že zemrou, zdrcujícím
vyvolá
lený
sice strach, jen u
úinkem:
jen
u tohoto
onoho titanský vzdor:
ale spo-
obma
nejpirozenjší, protože nejlidštjší cit, spolená je jim láska k zemi, odpor proti zán'ku, vle k životu. Ovšem, Ouiskard touto vlí rostl až k obrysm nadjest
lovka, Homburga naopak
srazí a potupí, na krátkou dobu pipraví o hrdost a o dstojenství. Zbablcem není; vždy kolikrát již elil smrti v oteveném boji! jaké hrdinství
krátce ped tímto svým poklesnutím, pi útoku švédm! Zmocuje se ho horror vacui; psychicko-
osvdil proti
íysiologická
hrza
Gipfel, heut,
wie
des Lebens noch iiberschaut, liegt in zwei engen Brettern duftend morgen..."; zachvacuje ho metafysický úds z pojmu „nic". Odpovídá neohroženému stilu básníka „Quiskarda", že se neleká líiti znovu takovouto zpola tlesnou reakci, vyvolanou pojmem transcendentna; nejmužnjší duch má nedstojné chvíle slabostí v „Homburgu" bása úzkosti, a jako v „Penthesilei", tak ník pevedl latentní obsah vdomí i podvdomí do fysického dní, do slyšitelné mluvy. Je tedy otázka: pozbývá muž nároku na estné píjmí z tlení: „der die Zukunft, aut
ein Feenreich,
i
i
mužnosti jediné tím. že po nkolik chvil nemužn, bojácn, slabošsky se choval? Tradovanému pojetí divadelního „hrdiny" píí se ovšem hrdina plaící pi pohledu na hrob, do nhož má být zahrabán. H. Heine v knize „Le Grand" krásse zastal Homburga Kleista proti podezení zbablosti. Hebbel v hluboké analyse, jíž r. 1850 razil cestu správnému
n
i
chápání „Homburga" Kleista, persifloval konvenní úsudky publika: „Todesfurcht und ein Held! Was zu viei ist, ist zu viel! Es war eine Beleidigung fiir jeden Fáhnrich. ,Ein Butterbrot verlangen Sie von mír? Oas geb' ich Ihnen niclit! Aber mein Leben mít Vergnúgen!'" Hebbel má pravdu obecenstvo odvracelo se od Kleistova díla, protože bylo uvyklo dramatm, ve kterých hrdina jest od prvoi
:
311
poátku hrdinou a již se nevyvíjí dále. Kleistv Homburg tomu svého pravého hrdinství nabývá teprve postupem dje. Bohatýrem v obyejném slova smyslu jest v druhém aktu, kdy se proslaví jízdeckým útokem a pronaproti
káže svou lásku
i
galantnost.
snílek a hloubal nežli
duchapítomnosti
Ped
tím
muž inu, po
a jakýchkoli
je spíše
melancholik,
pozbývá odvahy a jiných allur dstojných té
reka. Ale jest to jen pechodné stadium. A básníkem bylo zamýšleno, ukázati hrdinu pokoeného a ponižujícího se: aby tím slavnjší bylo jeho vzmužení. „Doch sollen wir stets des Anschauns wíirdig aufstehn," požadoval v„Schroffensteinských". Pozvedá Homburga z prachu k dstojnosti; ba ozauje ho apotheosou. 2e ztráta mužnosti byla vyvolána jakousi duševní
keí, dosvduje Homburg struným monologem, v nmž pi svém návratu do žaláe srovnává život s krátkou cestou; to tam jest zoufalství; ustoupilo resignaci a trpkým úvahám. Návrat k zmužilosti, znovuzrození muže nastává v následujícím dialogu, a je líeno ped oima divák, tudíž jediným vskutku dramatickým zpsobem. Monology
„Homburga"
jsou
vesms
krátké a zhušfují jen náladu
již
pipravenou, nepedvádjí však nových a dalekosáhlých odhodlání. Pevrat a vývoj duševní nastává naopak prosted rozhovoru, jde ruku v ruce s ostatní dramatickou akcí. Opakuje se scéna ryze kleistovská. Princ te kurfirstv dopis, v nmž milost je mu dána podmínen (v. 1311): „Meint Ihr, ein Unrecht sei Euch widerfahren, so bit ich, und gleich den Degen sags mír mít zwei Worten schick' ich Euch zuruck." Zdá se mu, že etl falešn; dívá se na Natálii a zase na list; zkoumá podpis; ptá se, co že to etl; „ich will den Brief noch einmal iiberlesen"; je zmaten; je vymrštn z dráhy; jeho jednání pozbývá samozejmosti: je jako Kohlhaas ped proklamací Lutherovou; jako mladík ped zrcadlem. Ale pozbývá-li jistoty citu, nabývá pevnosti odhodlání; ztrácí-li dvru ve správnost svého dosavadního konání, nalézá nco daleko vyš-
—
šího, nalézá sám sebe, vrací se k sob, prožívá náhlé vnitní oištní a prudký bytostný perod. Jakoby bleskem ozáen, objeví se mu celý život spor s kurfirstem v neoekávan novém osvtlení, jediný okamžik rozhodl i
312
o dalším
jclio jednání.
tende, inir
aiif
Po/.iiává:
der Brust"; prosit
„Schiild
kiirtirsta
riilit,
bcdcu-
o milost se
mu
nechce; dokazovat mu, že jednal správn, nemže: „leh will ihm, der so wiirdig vor mír stelit, nicht, ein Un-
wiirger
^e^íeniiber stehn!"
Zastancové protivných názor takka si vymnili stanoviska. Princ dává za pravdu kuríirstovi, uznává ortel za dvodný. Kuríirst však peciiází na stranu tch, kdo se pimlouvají za odsouzeného: „So ist mein Herz in ihrer Mitte" (v, 1442), prohodí, když se dovdl, že regimenty
—
žádají,
aby princovi
dal milost.
Stupuje
se ironie soud-
„Rozbitého džbánu" a vstupní scény „Káthchen": obžalovaný chce být odsouzen, stojí na tom, by ortel se vykonal; a soudce ve svém nitru je již odhodlán, že vinníkovi promine trest, ale dle své povinnosti hájí est soudu a dstojenství otiny a vystupuje zostra proti tm, v jichž
nictví
stedu pece jest jeho vlastní srdce. mu káže vysoká odpovdnost strážce i
Kurfirst jedná, jak
se zákony, jichž pekroiti, libovoln vykládati, vati ani on
solutním;
ídí zmiro-
státní ústavy.
nemá práva. Zdrazuje, že není vládcem kdyby jím byl, mohl by rozsudek zrušit;
abale
jakožto mocná konstituní zachovává úctu k tribunálu a k jeho mínní: „wár' ich ein Tyrann, dein Wort hátte mir das Herz geschmelz', praví Natálii (v. 1112) a v mistrném monologu (v. 1412) kontrastuje zpsob, jak by se choval
„dey tunisský" a jak se chová on sám pi zpráv o revolt vojska v prospch vinníkv. S princem samotným nejvyšší soudce nevyjednává; nebo scéna soudní pedvedena není, v scén berlínské kurfirst Homburga ignoroval, ku konci dramatu ho pedvolá, když už ví, že mu dává za pravdu. Za to má kurfirst ti jiné opponenty: Natálii, Kotwitze, Hohenzollera, a v diskussích s nimi process, jenž pvodn byl vyznaen rozporem rozvahy a vášn, povinnosti a citu, nabývá nové tvánosti, vede se na záNatálii hájil se kurfirst odvoklad nových hesel.
Vi
láním na píkaz otiny: vlast jest vyšší mocnost, nežli jeho vle a sympatie, a proto této svátosti se musí podrobit. Natálie pijala poukaz na otinu, ale interpretuje jej dle
svého; nalézajíc východisko smírné a lidské, naznauje zpurovsob, jímž skuten ku konci inohry konflikt bude 313
nán: „Das Kriegsgesetz, das weiss jedoch die lieblichen Qefuhle auch"
kompromissní rozešení sporu,
možné za daných
pomr
a
ich,
das
ale
herrschen,
soli
(v. 1129)
jedin
— snad tedy jedin
lidské,
pedpoklad:
ani
nemá pro ale rovnž
zvli jedincovu být otesen základ autority, litee zákona být obtován kvetoucí život. Kottwitz v krásné obhajovací ei (V 5) shrnuje všechny argumenty, jimiž princv skutek lze omluviti; nevy-
nemá mrtvé
mýšlí-li dvodu z brusu nového, má pece zásluhu, že formuluje pvodní konflikt v celé ostrosti, ovšem strannicky v zájmu obžalovaného. Pedevším (v. 1529) odvolává svj vlastní protest proti Homburgovu rozkazu: „das hat
a
ich
schlecht erwogen";
princ tudíž volil správný
covským dmyslem. plné,
vždy Švédové okamžik a dal se
Na námitku,
již
již
že vítzství nebylo ú-
odpovídá Kottwitz argumentem reálního
dobyli jsme,
eho
couvali,
vojevd-
vésti
dobýti se dalo, a
svdí
politika:
leda o
umní
„Rom war an einem. Tage nicht erbaut." Další obhajoba navazuje na dvody, pednesené již Natálií a ped tím ješt princem samotným: bídil,
dle
chtít urvati všechno najednou.
výsledku
má
sledek byl dobrý,
se posuzovati celý je to
pípad, a ježto vý-
polehující okolnost; záleží na tom,
—a
aby nepítel byl poten jakkoli. Všechny dvody citového práva výmluvn se pednášejí: jaké by to bylo státnictví, jež by poddaným všechen cit chtlo zakazovati: to by znamenalo, degradovati je na mrtvé nástroje. Naopak, nadšení má prvoadý význam, a desetkráte mže nastati stav vcí, „da die Empfindung einzig retten kann": vždy také úcta ke knížecímu pánovi jest podmínna citovým životem, tedy enthusiasmem a náruživostí, a káze vojenská musí poítati též s tmito irrationálními živly. Kurfirst nemá odpovdi na tato slova, „mit arglisger Rednerkunst gesetzt": ale své pravé mínní vyslovil bez-
prostedn ped
tím
(v. 1561):
Mit welchem Recht, du Tor, erhoffst du das (den Sieg),
Wenn
auf
dcm
Schlachtcnvvagen, eigenmáchtig,
Mir in die Ziigel jeder ftreifen darf? Meinst du, das Qlúck wer immerdar, wie jiingst, Mit einem Kranz den Ungehorsam lohnen? Den Sieg nicht mag ich, der, ein Kind dcs Zufalls, Mir von der Bank fallt; das Gesctz will ich, Die Mutter meiner Krone, aufrecht halten, Die ein Geschlecht von Siegen mir erzeugt! 314
i
Tumito
slovy,
diivod jeho
jež
písnosti,
pokládám za nejvyšší a poslední pokrauje kiiríirst v ariíuinentacj,
kterou hned, jak zaslechl o
vdce
soudil
nevda
jízdy,
„samozvanm" vítzství, odješt, že vyslovuje ortel nad
synovcem: Doch wár"
„Der Sieg war Rliinzend dieses Tages er zehnmal grósser, das entschuldijít den nicht, durch den der Zufall mir ihn schenkt: mehr Schlachten noch, als die, hab' ich zu kámpfen, und will, dass dem Oesetz Gehorsam sei" (v. 729 nn.). Ve jménu „zákona" tedy pronáší ortel. Ale protivou zákona není tu jmenován cit, nýbrž: náhoda. Nebží jen o boj rozumu s vášní, nýbrž o více: o zápas proti náhod. Je to pokoující vdomi pro kurfirsta, že jí dkuje za úspch válený, kdežto chtl se opírati o svj dobe vypotený plán. A kdyby bylo vítzství desetkráte vtší, ten, kdo je vybojoval, zasluhuje trestu,
.
nebo jednal
„eigenmáchtig",
nebo
.
.
není to vítzství
dstojné a zasloužené, nýbrž podvržené, není kona, ale bastard, splozený potajmu a potupn
to s
syn zánáhodou.
Aristokratické a heroické nazírání vzpírá se proti tako-
vému úspchu. Zde znovu
„Homburg" souvisí s nejdražším Kleistovým plánem, ba že je domyšlením „Quiskarda". Boj proti náhod: to motiv znepovysvítá, jak úzce
po dobu celého života. Te, ku konci vý..Das Leben selbst ist ein než kdy jindy. Kampf mit dem SchicksaT'. formulovaly ..Abendblátter". Proti tupé náhod, a by byla píznivá, protestuje kurfirst wie v posledním dramatu. ,.Es weht mich zuweilen es Jugend an, ein Luftzug aus meiner allerfrúhesten regen sich Kráfte in mir. die ich ganz erstorben glaubte": tak psal Kleist až po ukonení svého ..Homburga" (5, 430), kojující Kleista
voje,
silnji
.
.
.
.
ale dle
mého názoru
i
.
.
v tomto dramatu pokraoval v ná-
mtech svého
mládí, ba svého chlapectví: nalézám již v epištole dvaadvacetiletého Kleista (5, 37) vtu, která zda-
leka pipravuje tento hrdý vzdor, jeden to z
tiv „Homburga": „Mein Oliick kann diesen
Umstand
vdích mo-
ich freilich nicht auf
griinden, den mir ein Zufall gab!"
firstem idealisuje Kleist své životní snažení.
ohledu podává drama
summu
kur-
jeho stateného nazírání.
Po mladistvém odporu pišla
u Kleista kantovská re-
akce, po nezralé polemice proti osudu a 315
í
í
v tomto
náhod
pišel
fa-
náhod byla tím snímána svobodné rozhodování. „Hom-
talismus „Schroffensteinských", kde osudu a
dávána vina za neštstí
lidské a s
odpovdnost a upíráno mu
lovka
burg", jakožto v pravd nejosobnjší dílo Kleistovo, útuje také s touto episodou ve vývoji svého autora. Pedvádí totiž pokus, oddisputovati Homburgovu vinu poukazem na to, že jeho jednání nebylo svobodné, nýbrž bylo determi-
nováno malými a malichernými okolnostmi,
jejichž vznik dosah vymykaly se prý kontrole jeho vdomí. Princv pítel Hohenzollern to jest, jenž ve svém plaidoyeru takto Dokazuje, že pravým vinníkem nebyl princ, postupuje. nýbrž kurfirst sám: nebo princ jednal pod dojmem reminiscencí na noní dobrodružství, jež pece k žertu bylo zosnováno kurfirstem; princovi bželo o to, dosíci vnce, jenž mu byl škádliv pislíben, jeho mysl byla zmatena, ježto vzpomínal neustále na Natálii, a když poznal, že má její rukavici v ruce, pirozen nemohl dávati pozor na i
není divu, že peslechnuv jej kurfirstodiktát maršálkv, vou vinou, uvalil na se novou vinu tím, že o své ujm se pustil do boje. Kurfirst ani nevyvrací této sofistiky, nýbrž pokrauje sám v jejím duchu: mže prý opt se sebe svaliti vinu na bedra Hohenzollerova, nebo k tomu, by škádlil prince, neponukla ho jeho vlastní vle, nýbrž dal se svésti princovým pítelem, a tudíž (v. 1719): „der sein Versehn i
veranlasst hat, warest du!"
Tak zdá
se,
že podstata sporu
vbec
annuluje; že se dokáže, že princ vlastn ani se neprovinil. Konstruuje se umlá ada soupíin a souvinse
ník; hotová událost se rozlánkuje v dlouhý etz píin vin mluví se o nedorozumní, místo o sporu substituuje se pojem náhody, a celá neblahá atmoa pohnutek; místo o sféra rala
rozkladných „Schroffensteinských" jakoby se vtído dramatického organismu, oslabujíc karakteristiku
a dialektiku otravujíc.
Sofistická diskusse umlkne, jakmile se zjeví obžalo-
vaný,
jejž soudce konfrontuje s jeho obhájci: kurfirst, jenž obdržel od prince již dopis, ví, na jest: „Mein junger Prinz, Euch ruf ich mir zu Hulfe!", a Homburg pote d-
em
vody svých zastanc (v
prostým
1749):
316
a
mužným
prohlášením
Ruhiír! Es ist mein imbcuRsamer Willc! leh uill das hcilJKc Ocsct/. tls Kriiís. Das ich vcrlctz im AtiKcsicht dcs HetTS. Durch cincn frcicn Tod \ crhcrrhchn
Was
kann der SicR
ciich.
incitK-
Briider,
gcltcn,
Der ine. dúrftiKe. deii ich vicikicht Dem Wrangcl noch entreisse. deni Triumph iiber den vcrderblichstcn Der Fein in uns. den Trotz. den Ubermut, Errungen glorrcich morgen?
Verglichen,
nmž
Od pokoení, v žebral o život, povznesl se hrdina do výše svobodného rozhodování: ntbof z vlastní vle se odhodlal podstoupit ortel, právem mlui
viti
o
tzství
oist
„smrtí svobodnou".
— pekonal sám sebe.
mže
Vybojoval nejtžší
Homburg
ví-
dostoupil vrcholu
odhodlanosti a mužnosti tím, že se dobrovoln sklání pode mu bylo ponecháno na vli vymknouti se jho zákona,
a
mu. A spolu básník Kleíst dostupuje nejvyššího stupn svého vývoje ethického. Co oslavoval již stedovký minnesánger, co slaví moralista Schiller, k tomu proboza nejtžší vítzství oznauje triumf nad sebou samým. Zde neplatí již maximy fatalismu: nebcf Homburg nechce svalovati bemene se svých beder. Radostn a s plným vdomím své „nezlomné vle" hlásí se k úkolu, jenž mu káže, by sám sebe pinesl v obt vyššímu principu. Nestará se o vedlejší doprovodné mochci, abych b\i potretivy, nýbrž praví: ano, hešil jsem, joval se též Kleist:
i
stán já a nikdo jiný
mimo mne!
Filosofie „Schroffenstein-
je (po „Quiskardovi") znovu pekonána. Ale není místa ani pro ono životní nazírání, jež v analyse „Penthe-
ských"
psychickým determinismem. „Und Trotz ist, Widerspruch die Seele mír," tak amazonská královna oznaila sama dvod své tragiky a svého zániku; nemohla nad sebe, nemohla ze sebe vystoupiti, nemohla potlaiti niivých pud vlastní duše; hyne svým vzdorem a odbojem. Také Homburg ví, že jeho nitro je rozvráceno a plno rozpor: ale jemu se podaí potlaiti „den Trotz, den Obersiley" nazval jsem
mu',
zdeptati v
ského — a o to
sob
to,
co
je
odlišného, revolucioná-
jest jeho boj dramatitjší;
od poátku odsouzena, vede se odbojný princ zkrotiti, k vyššímu kladu. nosí-li
317
je-li
Penthesilea
v sob zárodek smrti, dovychovati se, povznésti se
Tím je základní rozpor ukonen. Je rozešen ve smytragickém a podává vznešenou katharsi. Drama samo pináší ovšem smír: smír obou osob, smír obou zásad.
slu
Kurfirst udílí princovi milost a piznává se tak, že sám požaduje, aby „die Empfindung" mla úast ve vlád státní a vojenské.
mén
Upouští od rigorismu, aniž sebe
zadal autorit své a disciplin vojenské nebo konstituci státní. Homburg pak pijímá milost, aniž jest jí ponížen:
nebo svou vnitní výchovou povznesl se k výši kurfirstova smýšlení, a tak po píkoí a pokoení stojí vedle sebe dva sob rovní mužové a stejn oprávnné zásady, z nichž žádná nepodlehla a žádná nezvítzila: rozum
ad
dv
váše, disciplina a mladistvý zápal, zákon a dobrovolné podrobování se jeho duchu. Není pekonán jenom radikalismus a fanatismus „Hermannsschlacht", vyvolaný svého asu potebou okamžiku: pekonána jest ne po prvé! subjektivistická romantika, která vábila a svádla; zda mlo to být vítzství definitivní a víc než doasné? Nelze odpovdt, ježto po „Homburském princi" básníkv vývoj byl násiln perván. Rozhodn však s tohoto hlediska piazuje se poslední Kleistovo drama k jeho tragickému ideálu, ke „Quiskardovi". Myšlenkov nejvážnjší Kleistovo dílo je spolu myšlenkov nejkondensovanjší, nejstrunjší. Pouze 1858 verš má ptiaktová inohra, tak bohatá djem a peripetiemi; ani dvou tetin „Penthesiley" nedosahuje tedy její objem. partie jsou epického rázu: totiž poselské zprávy o Homburgovu vítzství a Frobenov smrti (II 5; 8) a Hohezollerova rekapitulace noního dobrodružství (V 5), jinak je vše zabráno dramatickou dialektikou a akcí. Také v se jeví snaha po koncisnosti; nejen v monolozích, též v epigramatických ripostách a v rychlém spádu dje, na p. v scén diktování a ve výjevu váleném. Tím plnji znjí libozvuné periody tam, kde na krátko zavládá pathos: V Nataliin ei o vlasti, v Kottwitzov parafrasi zákona, v Homburgov apostrof nesmrtelnosti. Ale také zde je výraz ukáznn a hutný pes bohatství obraz. Reflexe (i v tom je kontrast proti Schiilerovi) netlumí dje, a vzdechy a pathos nejsou sentimena šlechetná
—
—
i
Dv
ei
tální. Cituji v.
1830 nn.: 318
o
Ntin,
Du
Utistcrblitlikcif,
stralilst
iiiir,
hist
durch dn-
ganz mcin!
ciu
Hindi.'
iiicirK-r
Auiícn.
Mir (ilaii/ dcT taiiscndíaclicn Sonnc zu Es wachscn Fliijicl mir aii bcidcii Sciuiltorn. Oiircli stillc Átiu-rriiunic sclnvinut mcin (icist; l'nd wic cín Schiff. voní Haiicli dcs Winds entfuhrt. Die miintre Hafcnstadt vcrsiiikcn siclit.
So geht mir dammcrnd allcs Lcbcn iintcr: Jetzt untcrschci ich Farbcn noch und
Und
jetzt
Nalezne se
i
liegt
Nebcl
unter
allcs
zde v Kleistovycli
znjící drsn:
jistou
verších
zdá
stízlivost,
Formcn,
mir.
se,
nejedno
úmysln
místo volil
za karakteristický vnjší znak této tvrdé, realistické, pruské inohry vojenské a diplomatické, jíž pece úast ero-
romantická noc na zaátku konci, hlavn však ustaviné pipomínání smrti a poesie umírání dodávají kouzelné nliy a tajemství pološera. Zvláštní ta stilistická sms je zladna harmonitji snad než v kterémkoli díle pedchozím a sdluje s tenáem tesknou náladu stateného odíkání, touhu po nesmrtelnosti a blouznivý idealismus, lásku k pozemským krásám a hlubokou vdnost muže, jenž se louí s životem. tiky,
i
Poznámka. Pomr k historii:
Varrentrapp.
Der Prinz von Homv Preuss. Jahrbiicher 45, 1880, 335 nn. W. Duschinsky, Uber die Quellen von Kieists P. v. H., v Zeitschr. f. ost. Gymn. 52, 1901. 197 nn. (též o Euripidovi; o moderní francouzské analogii k Liviovi a j.i. Historické pedpoklady dle Jungfera, Der Prinz von Homburg. 1890. Erich J. 428. Citáty z pramen u E. 3, 8 nn. o f f a Meisterwerke, sv. 2) a j. Srovnání s ,,Valdštýnem": J. N e j a h r, Vierteljahrsschrift Lit.-Gesch. 6, 1893, 409 nn. (též pokus o rekonstrukci pvodního piánu); s Liviem: týž, Euphorion 4, 1897. 61 nn. obraz (a rytina C h o d o \v i e c k é h o) reprodukován v Mitteilungen H. G o w e m. d. Vereins f. d. Geschichte Bcrlins 1908. p. 11 n. pomru kurfirstovu k Homjenž má zásluhu o jeho objevení. burgovi peetná literatura, zvi. v pruských programech a didakti-
buríí
Geschichte
in
C.
und
Dichtung,
W
;
Schmidt
1
(
t".
i
Kretschmarúv i
— O
1
o \v a, Die Grundgedanken in asopisech. Uvádím H. G P. v. H. iWiss. Beilage z. Programm des Kónigstádtischen u k a d n oMoti\- ,, roztržitosti" Gymnas. Berlin, Ostern 1893i. vi, Kleiststudien, p. 187 nn. Biedermann, Kieists Gcspráche, Nkteré detaily k mým názorm: Euphorion 10, 415 p. 22, 38, 80. Z. Werner), 15, 503 nn. ímotiv vnení), 16, 74 (plá hrdin a báze ze smrti); Guiskardproblem, p. 55 (souvislost s tragedií). -- Hebbel o P. v. H.: ed. Werner 9, 31 nn. („Uebcr Th. Korner und H. v. Kleis'); 11, 323 nn. (,,Der P. v. H. oder die Schlacht bei FehrbL-llin"). K provozování inohry (1821 ve Vídni, 1822 v Berlín): R a h m e r. Kleist als Mensch und Dichter, p. 309 nn. Dnes oblíbený repertoirní
ckých
i
Kieists
—
—
I
:
W
i
;
—
kus. (v lét 1912) spis známého kritika ,,Das Kleist-Buch", jehož pná a nejobjemnjší kapitola „Kleist als Prinz von Homburg".
Mezi tiskem této knihy vyšel Julia
má
Harta
název
319
XVI.
Závr. „Prinz
Friedrich
von
Homburg"
objevil
se
nám
osobní zpovdí, v níž básník zaujímá stanovislío k dosavadní své innosti a z ásti zmiríuje, z ásti kriti-
dívjších dob. Analysa Kleistovy inohry zmnila se tudíž v jakési résumé jeho umleckého myšlenkového vývoje a pivádí nás k nezodpovditelné otázce, máme-li se na „Homburga" dívati obdobn jako na básn, jimiž zralý Qoethe dílem rozbíral a dílem odvolával svj mladistvý „Sturm und Drang". Tane mi na mysli pedevším analogie k „Torquatu Tassovi". Píkré odsouzení pathologických sklon, jež vyslovili Goethe svou tragicky vyznívající inohrou a Kleist svou inohrou hluboce tragicky založenou, je souznané s oproštním a osvobozením obou autor od niivých pud, jež se tajily v jejich duších, urujíce výtvory jejich boulivého mládí. Ale kdežto Qoethe ml dosti síly, vychovati a zdisciplinovati rozdvojenou svou bytost k vyšší harmonii, jež v sob chová Tassovu hloubku moudrost Antoniovu, chtl tomu paradoxní osud Kleistv, že sotva v básni pekonal zrdnou fantastiku nervosního námsíníka, v život podlehl svádivým hlasm své psychy, jež ho vyvábily do sfér blouznivého blaženství, jež ho zmámily a zniily. Pohlížíme-li takto na torso jeho rstu, nemžeme vit, že „Homburg" byl Kleistovi osvobozením a záchranou a zaazujeme jej jakožto jeden lánek do vývoje, ve kterém, v neustálém a bezvýsledném sledu stídaly se „noní stránky" života lidského s pokusy o jich vyjasnní, o jich suje svoje vlastní nazírání z
i
i
pekonání svtlem, vlí
a silou.
320
Dv
moliutn vlny valí se Klcistovýin dílem životním. Není mezi nimi Casovélio rozdílu, nýbrž postupují v sou-
asných interferencích, nkdy splývají v nerozeznatelnou jednotu, jindy oddalují se od sebe tak daleko, že jediná duše sotva je s to, je pojmouti. Volím-li pro jednu z nich oznaení „romantika", jsem na vahách, jak pojme-
ob
rozhodn ne „realismus", neboí konvenní romantického a realistického umní u Kleista platnosti nemá; spokojují se negativním údajem vlastností „neromantických", „protiromantických". F'klad bude výmluvnjší. V každém jednotlivém díle sice prostupují se proudy oba, pece však v jedné polovin Kleistových dramat, zdá se mi, pevládá „romantika"; sem ítám „Schroffensteinské", „Amfitryona", „Penthesileu", „Kátlichen": pro prvý a tvrtý z tchto výtvor konstatuji krom toho, že vnikly do Kleistovy tvorby prvky „romantické školy" tak siln, že lze tvrditi, že tmito dvma dramaty novati druhou; protiklad
poskytl
píspvky
k tehdejším romantickým doktrínám. „Rozbitý džbán", „Hermannsschlacht" a
„Quiskard",
„Homburg"
tomu patí podstatnými svými ástmi výjimkou „Hermannsschlacht" by se tu snad dalo užiti mnohoznaného jména „klassicismus". Z fatalismu „Familie Schroffenstein" vede dráha vývojová vzhru k titanismu „Guiskarda", z romantické atmosféry „Káthchen" vzhru k písné ethice „Homburga". Kdežto „Hermannsschlacht" tvoí spíš jen pechod a slouží k
linii
naproti
protilehlé, s
neromantická veselohra o rozbitém džbánu po pedcházejícím pokusu o slouení komiky a mystiky: a opt, krok od „Amfitryona" je souznaný Dva vrcholy Kleistova s pokrokem nad „Amfitryona". tvoení, tragicky individualistická „Penthesilea" a vítzn ethický „Homburg" jsou nejhrdjším vypjetím obou protipíležitosti, vznikla typicky
smr,
k nimž Kleistova nesrovnalá bytost tíhla. Vnitní historie „Kohlhaase" ukázala, kterak v jednom a témže díle mohou se za rzných dob a nálad uplatniti oba lehlých
kontrerní principy. Základní rozpolcenost následek, loudily se
že
do pvodní koncepce
živly
opaného smru
mla
mezi
a rušily
i
jindy za
vypracovám'm jednotu díla;
„Amfitryon" a „Káthchen" podávají zejmé doklady. Pozoruji na Kleistových dílech té i oné observance H.
v.
Kleist a jeho dílo.
321
21
ironii. Týká se nkdy formy tomu v groteskním závru „Schrofíensteinských", v zámnách „Amfitryona" a takka v celém textu
jakožto spoleni^ znak jejich a
ei:
tak
„Penthesiley". Ale hloub zasahuje ironie do fabule, psychologie a situací. Takka všechny sujety Kleistovy dají se totiž
spojení
redukovati na vtipný protimluv a neuvitelné dvou kontrast. Rekapituluji strun obsahy:
—
dva rodové se hubí pro malík utopeného dítte; „Quiskard" vojsko žádá záchranu od umírajícího vojevdce; „Amfitryon" vrná žena nepoznává, kdo je její muž; „Rozbitý džbán" soudce rozhoduje pi, v níž jest vinníkem; „Penthesilea" žena rozsápává milovaného muže; „Káthchen" muž zvedá bi na dívku, kterou zbožuje; „Hermannsschlacht" „so kann man blaue Augen haben und doch so falsch sein wie ein Punier"; „Homburg" vítz za své vítzství odsouzen k smrti. „Nalezenec" zachránné dít zahubí svého zachránce; „Zasnoubení" milenec zastelí svou zachránkyni; „Zemtesení" lidé nemilosrdnjší než živelná pohroma; „Markýza" svedená žena neví, kdo ji svedl; „das Rechtgefiihl machte ihn zum Ráuber „Kohlhaas" und Morder"; „Žebrácká" šlechtic sešili, že byl drsný k chuasce; „Cecilie" obrazoborci zpívají nábožné písn; „Souboj" smrtelné rány se zhojí, škrábnutí pivodí smrt. K tomu paradoxa Kleistových lánk: „O zhotovování myšlenek" „IMdée vient en parlant"; „O rozvaze" „Die Oberlegung findet ihren Zeitpunkt weit schicklicher nach, als vor der Tat"; „O loutkovém divadle" protilehlé póly (bh a hmota) mají shodné zákony Kamkoli pohlédnu v Kleistov produkci, všude antithese, paradox, extremní pípad, všude dle jeho „Schroffensteinští"
—
—
— — —
—
— — — — —
—
— — —
—
—
—
.
terminu
.
.
„nepravdpodobná
pravdivost".
Dvod
fra-
nkolik. Pro novely dalo by se uvésti, že tento genre vbec má v oblib themata pointovaná, že pravý Boccacciovský „falcone" vzniká dkazem these, jež s poátku zdá se nepravdpodobná. Ale ježto obsah dramat u Kleista rovnž se zakládá na takovém ironickém apergu, dlužno pravý motiv hledati hloub: ve zvláštním pantní dslednosti
uzpsobení duše,
je
která,
vdoma
si
vlastních
promítá svou rozdvojenost do duševního 322
dní
antinomií,
jiných
lidí
a
do svtového processii vbec. Analysou motivu rozlišíme ni
Bží
inicf
o nesrovnalost skutku a
(„Homburg"), nebo vinníka zdánlivého a skuteného („Džbán"), nebo motivu a výsledku („Kohlhaas"), nebo citu a citu („Pcnthesilea") atd.: všechna motivace tak zvané „(jcfiihlsverwirrung" spadá pod totéž hledisko. Je otázka, u jiných dramatik vyskytuje se obdobný jev. pokud „Králi Oidipovi" je tragická ironie vlastním Jisté, v dramatickým nervem; v „Aiantovi" kontrast je dležitým motivem psychologickým; „Hamlet" je proniknut ironickou skepsí a „Král Lear" pointuje zatrpklé poznání; thema Schillerových „Loupežník" nebo Ooethovy „Stelly" dá se zhustiti v nepravdpodobn znjící formulku, atd.: ale nevím, kde bych v literatue z doby ped Kleistem nabyl dokladu ironie, tak konsekventn zachovávané. Projevuje se tu podle mého soudu dramatické cítní autorovo, které všude tuší, chápe nebo konstruuje diskrepanci, spravedlivost a tudíž vnitní boj. Af jest ironie v Kleistov tvorb zastoupena v sebe rozmanitjších podobách, nenalézám takka oné její odrdy, trestu
i
ii',
která, zdálo
by
se, jest
nejpimenjší dob
romantické:
nenalézám nenalézám ironie artistického subjektivismu, romantické virtuosnosti, jež si pohrává s pedmtem tenáem. Tragika a pessimismus, duchaplnost a bizarnost, dramatinost a noveiistická praegnance vyplývají z ironického naturelu; nikoli však hravost, nikoli žertování, koketování s vlastním thematem a nadáním. Kleistovi jest umní vezdy vážným a posvátným úkolem a tam, kde píše krví svého srdce, má tolik síly a cudnosti, by netlail svých osobních zájm do popedí, tam, kde symbolicky znázoruje dobrodružství a tragiku své duše. iní to objektivním, odosobnným zpsobem, jenž jest dstojný sili
i
i
ného tvrce. „leh dichte nur, weil ich es nicht lassen kann." Je tu vnitní nutnost a nikoli pud hravosti, z nhož básnickou innost odvozoval Schiller; potencovaná vle, nikoli snaha imitaní dle theorií rozumáských; tvrí schopnost, nikoli poloviní sen a poloviní híka jako u duchaplných thcoretik kolem r. 1800. Objektivovat stav vnitní, to znamenalo mu formovat immanentní bohatství a oprostit se od tíživého problému. S podivuhodnou písností dovedl, zvláš v nove323
21-
svou osobní náklonnost antipathii, a také v tendenních svých výtvorech obdaroval odprce nkterým lidsky dojemným rysem. Intuice mu podávala cisrý a pedmtný pohled na vci. Sám mluví o oné své „traurige Klarheit", která prý mu ke každé fysiognomii udá myšlenku, ke každému slovu smysl, ke každému jednání pohnutku. Tam, kde jiní o umní reflektovali, nechával pro sebe reflexe, jichž tolik nenávidl, a sdloval s veejností díla až tehdy, kdy byla aspo v jeho duchu již zdolána. Fragmentární publikace ve „Phobu" pipravovala na vydání definitivních úprav; že „Quiskard" zstal nedokonen, bylo zavinno jen neblahou náhodou, a krom tohoto úryvku není v Kleistov veejné literární innosti vnjškov nedohotoveno nic výsledek to pekvapující u básníka tak bohatého plány a ideami, zvlášt srovnáme-li jej s množstvím nártk, fragment, nápad, jež na p. Qoethe uveejoval (již ve svém mládí), aniž se dostal k definitivnímu jich zpracování. Písnosti formy a uzaveným celkm neuil se Kleist na vzorech domácích. Nmecká literatura ve svých nejvtších výtvorech prozrazuje nejistotu, roztíštnost, petíženost. Ryze nmetí duchové osmnáctého století jako Hamann, Herder, Jean Paul jsou stejn bohati jako neklidni, ba chaotití, a jejich stil je stejn výrazný jako tkavý. „Sturm und Drang" pod vlivem jednostrann chápaného Shakespearea zanedbával vnitní strukturu a komposici na úkor látky a tendence, a nejvtší jeho dramatické produkty, „Gotz" „Faust", libují si ve volném bohatství bez tuhé koncentrace. Také Kleist leckdy (zvi. v „Amfitryonu" a „Káthchen") nedošel stilov jednoty, ale ve svých nejlepších výtvorech (zvi. ve „Džbánu" a v „Penlách, potlaiti
i
—
i
i
základní ton s konsekvencí, jíž v nmecké literatue zídka bývá dosaženo v takové istot a síle. Goethovými uiteli formální ryzosti a kázn byli thesilei") dodržel
staí Rekové, kteí od mladistvé „Dumpfheit" ho vedli k „Ifigenii". Kleist jeví spíše píbuznost s logickým formálním smyslem Francouz, jejichž písemnictví ne nadar-
mo
tak horliv studoval.
Ale v motivech a ideách pravými mistry dramatikoDramatická byli a zstali Rekové a Shakespeare.
vými
324
poesie modernícli dob jest vy/.iiaCciia bojem a kížeiiíin se tclito dvou iiejiiiociijšicli vlivu, a životní snažení nejed-
noho novjšího umlce záleží v tom, by nalezl syntliesu kontrernícli dvou smr. Vyjádeno formulkami, jest drama antické dramatem osudovým, kdežto u Sliakespearea tragika vyplývá z povahy, z individuálních vášní. Nejvyšší dramatická koncepce, totiž pomr jedince k osudu, pipouští tedy dvojí
mže
rzné
stanovisko, a kterak jeden a týž
obma extrémy, uí názorn pohled na dvojicí Schillerových her: „Valdštýp" rozhoduje se v základním problému pro ešení moderní, kdežto „Neautor
kolísati
mezi
vsta Messinská" chce oživit ideu starovkou. Qoethova „Ifigenie" svj antický základ dopluje karakterov psychologicky, tedy ovšem modern. Konstatovat pro básníka kolem roku 1800, že se snažil o synthesu antiky a Shakespearea, není tudíž nic neobyejného, rozumlo (a lozumí) se to samo sebou, a Kleistova tvorba není tako-
vým všeobecným
pozorováním odlišena od tendencí sounýbrž jest jim piblížena. Intensivní zájem o pedstavu osudu a náhody, o ethické problémy lidské vle a odpovdnosti ml u Kleista literární konsekvenci pedílm, která tmto otázdevším tu, že byl vnímavý dobých,
vi
kám jest
byla
vnována.
pehojn ozvuk
Je tudíž pochopitelno, že u Kleista z „Valdštýna"; že dležité situace
ukazují k „Makbethu";
a že
vdí
nkteré motivy
'sou
parafrasí „Krále Oidipa".
Na zaátku
Kleistova vývoje
má
nadvládu
pojetí an-
tické. „Schroffensteinští" smrtelníkm oddisputovali svobodu a iní je bezmocnými tvory v rukou tyranského osudu; „Guiskard" pedvádí zápas lovka s nadlidskou silou, a modla osudu musí zvítziti. Již zde ovšem se hlásí silné shakespeareovské zvuky, jež prvému dílu dodávají v lec-
rázu „shakespearisujícího" dramatu. Ale práv tam, antika poskytuje látku a motivy, oddaluje se básník od kde jejího pojetí. Neplatí to jen o „Amfitryonu", oné podivné smsi paganismu a christianismu, nýbrž o „Penthesilei",
ems
jež zachycuje orgiastickou, dionysskou stránku staré Hel-
v této básni o eckých mythech opustil ecké pojetí moiry, pekonal a nahradil je hlubokomvslnou rovnicí osudu a povahy, tedy koncepcí spíše
lady. Je
význano,
že
práv
325
moderní a provedenou do dsledk, jež úmysln jdou až nad Shakespearea. I zde zas žije dále snaha, omluvit jedince, zbaviti tedy Pentliesileu tragické viny, a hlasitji ješt proniká nesouzvuk následujícím dramatem, „Káthchen". hellenská, shakespeareovská tragedie: každá ve Ale své abstraktní fcrm a v písných dsledcích popírá svobodné rozhodování jedincovo; bezútšní „Schroffentragická „Penthesilea": ani tam ani zde lovk steinští", nejedná voln, nýbrž tam je loutkou náhody, zde poslouchá svých niivých pud. Teprve „Homburg" pekonává jednu druhou tradici, jež ob se Kleistovi byly zmnily v tradici dramatu osudového, teprve „Homburg" vrací lovku nádhernou sílu a volnost duševní, zdolává determinismus a slaví vítzství vle. Svt antiky psobil na Kleistovu tvorbu pímo, t. j. snad prostednictvím peklad, ale bez okliky pres francouzský klassicismus, ani antika nmeckých klassik nebyla mu smrodatná. K direktnímu úinku Shakespeareovu (sprostedkovanému Schlegelovými a Schillerovými pevody) pistupoval však také indirektní styk s britským básníkem, v Nmecku zdomácnlým za periody geni: tato doba „Sturm und Drang" mocn zasáhla do Kleistovy tvorby, pispívajíc pedevším k utváení jeho psychologie, siln rousseauovsky orientované. „Schroffensteinští", „Guiskard", „Amfitryon", „Káthchen", „Kohlhaas": tato díla nutila nás, bychom se ohlíželi zpt po motivech a lát-
a
a
a
a
i
i
kách
v
literatury
Kleistovi
kolem
ožilo
r.
1770,
pesvdovala nás, že onch nejslibnjších
duševní ddictví
zmatk
a vír. Ale v jaké souvislosti je tento syn osmnáctého Kleist století k vku devatenáctému, na jehož prahu žil? zemel r. 1811. §est rok ped ním zemel jeho pedchdce Schiller; 1813 narodil se jeho ctitel Hebbel; dvacet let bylo
v roce Kleistovy sebevraždy Qrillparzerovi,
jenž pozdji
svým zpsobem
se podjal úkolu,
naznaeného, modernisování antiky. bojoval a po Kleistovi
žil
Ped
již
Kleistem
Kleistem
žil
a
a kraloval Ooethe.
Uvádím pt básník, kteí jsou obecn uznáváni za vedoucí dramatiky Nmecka 19. století. Jmenuji-li Kleista dramatikem nejsilnjším, duchem nejdramatitjším, jsem 326
vdom
relativity a siibjcktivnosti
svlio iisndku, jakož dokMiiatické hodnoty a nepokládám mítek estlietických za normy. Jsou, kdo z Klcistovy tvorby nejvýše si cení „Kátliclien" nebo „Hermannsschlacli*, dl, která podle mého soudu leží nejhloub pod vrcholy jeho umní. Uvádl jsem objektivní dvody pro svoje posuzování jednotlivých dramat, je však jisto, že hodnocení umleckého díla vychází z osobního citu a vkusu a teprve po té se ohlíží po vdeckých oporách. Proto bych pokládal za marnou práci, dokazovati superioritu Kleistovu tomu, komu primerní záliba i vnitní spíznní tvrdí, že vtšími dramatiky byli Schiller nebo liebbel. Nezbývá, nežli aby také zde nedokazatelný instinkt nás vnímajících tená, divák, badatel byl ex post podporován poznatky a argumenty, které pece nezapou svého pvodu z našeho života citového. Je tudíž dovoleno, ba je požadavkem upímnosti, mluvit v prvé osob singuláru. Nesetkávám se v nmecké literatue nikde jinde s živelnjším výbuchem lidských vášní a spolu s dynam.itjším naptím lidské vle s poctivjším zápasem lidského intellektu, než u Kleista. Neznám odvážnjších pokus, si
vbec
literární liistorii
nepi/.iiáváiii
i
ukázati duši
lovka,
se vší
její
velkostí a s celou
její
dra-
touhou po nesmrtelnosti a s hladem po hmot, v podob obnaženjší a v osudovjším osvtlení. Neetl jsem jímavjších piznání lidských slabostí a omezenosti lidských sil, vroucnjších a vonnjších a extatitjších vyvostí, s
znání lásky af
žen af životu. Nemám nikde jinde tak vdomí o dsledné dramatinosti, o
ného, bodavého
ustálém
o stanovení kladu a protikladu, o
boji,
stadia dosaženého
novou
fasí
jas-
ne-
pemáhání
vývojovou, o zdolávání od-
Ale poznání dramatinosti; zdrazování bojovnosti a tonosti Kleístova ducha; pozorování, kterak ze všech jeho schopností nejmocnji napiata
nov
poru
zrozenou
byla jeho vle;
silou.
prožívání jeho myšlenkových
jeho strastiplných snah: to vše
strázní
vytváí pedstavu
a
lovka
jedinen nadaného, umlce vyvoleného a superiorního, ale lovka umlce jednostrann založeného a jednoI
—
smrn
pedstavu bez spjícího za vyteným cílem harmonie a bez božího míru. Pokládám KleisTa za sublimního hlubokého básníka a za nepekonateln výmluvného i
327
herolda v myšlenkových krisích, za jasný vzor, jenž dráždí k statenosti a zoceluje vli; ale, abych varioval goethovský výrok, jehož Kleist užívá o své seste: „es lásst sich nicht an seinem Bušen ruhn".
Jako ztlesnní neklidu, tak žije ohnivý duch Kleistv v nmecké literatue, vymezuje si svými zákony pohybu a zápasu pomr k ostatním zakladatelm moderního dramatu. Z kvasu a víru vyšel též Qoethe. Po poáteních bouích veplul brzy do velebného toku všelidského umní; jedince povyšoval k platnosti symbolu a typu; v antice nalezl kanón nemnných hodnot krásna; ryze dramatické kvality jeho dl ím dál tím víc ustupovaly na prospch epiky, lyrismu a svtové filosofie. Srovnán s Qoethem, jeví se Kleistv vývoj zážehem blesk vedle majestátu oblohy, jež v sob chová obé, jas i bou. Kleistovo dílo v geniálním soustední a zveliení podává možnosti, jimiž Goethova universální dráha vedla na poátku, spjíc k volnjším výhledm na širší pole. Kleistova antika, zuivá, až ironií,
dílo;
keovitá
vedle Qoethovy, jest prosáklá bolestí a jest nabita vášnmi stejn jako celé ostatní jeho
harmonická není a být nechce.
Revolucionáem byl též mladý Schiller. Byl a zstal Kleistovým uctívaným uitelem, akoli ethos obou muž bylo snad rznjší než bytosti Qoetha a Kleista. Schiller do svých básnických dl vkládal vznešené úmysly. Byl vychovatelem, zhusta na úkor ryzího umní; kázal; bojoval za filosofické a esthetické tendence. Nelze si mysliti ostejší protivy proti Kleistovi, jehož díla (abstrahuji od prostedk agitaních) k niemu nenabádají, nieho nereformují, nýbrž prost jsou; jsou stvoena písným duchem, jenž je odlouil od své bytosti. Nemají vztah alegorických, ani nejsou rhetorická. Ale, obdaen hlubším zrakem psychologickým, nemá Kleist mohutných perspektiv velkého básníka sociálního a historického, jímž byl autor „Loupežník", „Valdštýna" a „Demetria". Podobn utváí se pirovnání k mladšímu Hebbelovi. Radikální kritik spolenosti („Marie Magdalská") v pruském šlechtici má sotva pedchdce; hlubokých djinných souvislostí, naznaených v biblické nordické dramatice Hebbelov a fragmentárn i
328
vyjádLMiycIi v ^raiidiosiiím „Molochu", tvrce iridividuáliiícli osud netušil. Logicky tra^Mcký systém Hebbeliiv snad
pevyšuje nesoustavnou
o intuice i
umní
a intuitivní filosofii Kieistovu: ale
než reflexe, o to zdá se mi Kleist být tam, kde jeho produkce je z ásti intcllektuáln podmíje
blíž
nna, bezprostednjšún cit
a
váše
nhož
a prudíni dramatikem, u
nejsou analysovány s takovou dkladností, so-
Vídeían Orillparzer, který svým citem a svou nerozhodností tvoí ostrý kontrast k drsnému fistikou
a strojeností.
severonmeckému rationalistovi ílebbelovi, souvisí mnohonásobn s romantikou s Kleistem; sám ddic osudového dramatu a romantických polotón, noí se s kleistovskou i
odvahou do erotických mystérií, ale postrádá, myslím, osvobozující bezohlednosti Kleistovy; jeho komplikovaná psychologie, jeho kulturní umní jsou bez kleistovské elementárnosti.
—
Po stránce ideové jest myslitel Kleist spolu lerem a Hebbelem patí k dramatikm-filosofm
s Schil-
—
lánPokraovatel Rousseauovy tradice, individuální interpret Kanta, blíží se pessimistm: Schopenhauerovi, též Hebbelovi a Immermannovi; pipravuje tchto dvou tragické uení o základním „rozporu"
kem v dlouhém etzci.
Dramaticko-filosofickým svým pojetím, jež je živeno romantickými doktrínami, stává se pedchdcem Hegelova uení o rythmickém sledu posice, negace a syn-
svtovém.
Polemikou proti reflexi a hlubokými postehy o naivností a aktivit psobil ješt na svtový názor mladého Nietzscheho, jenž také v pozdjší dob svého pehodnocování hodnot osvdil se kongeniálním žákem radikálthese.
ního myslitele z
Po
poátku
stránce ryze
století.
umlecké zstal svérázný básník bez pokraovatel a umleckých
bez jakékoli „školy", propagátor v nejvlastnjším smyslu. Dramatikové dnešskutkem, ního Nmecka proklamují kult Hebbela slovem shakespearisují v theorii a praxi. Samozejm naleznou se v moderní produkci silné stopy, zvlášt stopy„Homburského prince"; kde ožívá „Sturm und Drang", nebývá daleko ke Kleistovi; kuriosní romantisování antiky ukazuje k Nietzi
schemu
a oklikou
nazpt k „PenthesHei": 329
ale o
„smru"
Kleistovu mluviti, myslím, nelze. Spíše
spíznní nkolika
usuzovati na vnitní s
nejsilnjším
slyším
<„Der
nmeckým pedchdcem;
by bylo dovoleno silných dramatik krev jeho tepen
v nkterých výtvorech
bíti
Biberpelz",
„Florian
Hauptmannových Qeyer"), Wedekindových
Eulenbergových („Leidenschaft"). imitovat je takka nemožno. Snahy Kleista takové se mstí na tch, kdo se pokusili rekonstruovati jeho plán nebo v drama pelít jeho novely. Obtížnost úkolu je dána diskrepancí jednotlivých souástí jeho bytosti, jež pokud jich nepojí ve vyšší organisjsou nesluitelný, mus jednotící jeho duch. V Kleistov osobnosti a poePosuzovány povrchn, sii smíily se kontrerní elementy. zdají se být jeho sujety a motivy pouze hmotné, ekl bych tlesné a fysiologické: je takka privilejí Kleistovou, že pojednával o takových píliš lidských thematech, jako jsou: nakažlivá choroba („Quiskard"), thotenství („Markýza"), roztržitost („Homburg"), magnetismus („Káthchen"), erotická zuivost („Penthesilea"). To, zdálo by se, jsou píliš exceptionální pípady, než aby z nich bylo lze vyvoditi obecn platné dsledky, které by podržely význam, též abstrahuje-li se od zvláštních pedpoklad. Ale nenapodobitelnému umní Kleistovu se povedl tento snad nejtžší úkol, jehož zdolávání má v sob tolik nebezpených svod, lákajících na scestí umní pouze napínavého,, zajímavého, kuriosního. Kleist vyešil z kromobyejných themat problémy lidské a umožnil hluboký pohled na záhady, jimiž od antiky po naše dni se zabývá dramatická poesie všech národ. Psychologie komplexního citu; polarita obou pohlaví; rozpor mezi osudem a svobodnou vlí; požadavky státního celku a instinktivní láska k otin: to jsou obecné vztahy a pravdy, k nimž vede jeho singulárn, až bizarn utváená poesie. Nejodvážnjším skutkem celé jeho tvorby jest, že ve svých vrcholných dílech troufal si ponoit své zraky v neproniknutelné mystérium smrti. Zde v ostatních problémech docházívá k statenému idealismu. Ale není to apriorní stanovisko; není to pohodlný a samozejmý spiritualismus. Nýbrž tchto nejvyšších hodnot získává bojem. Kleist vychází od zem, od tla, od materialismu. Také nadšení a zjasnní („Erdgeist"),
vdom
vn
i
i
330
ím celé jeho myšlení a konání: Kleistových osudech výtvorech, v Kleistových dobrodružstvích a ideách žije duch, který bojuje, ducli. který spje výš, duch heroismu. jeho jest v podstat týmž, jest
dramatem.
\'
i
—
331
REJSTÍK. (íslice kursivou odkazují na petitové poznámky.)
A.
KLEISTOVA DÍLA. Dramata.
Penthesilea 4, 7, 9,
10, 11, 24, 26, 29, 34, 36, 38, 39, 41, 44, 47, 91 n., 99. 105, 131, 155, 175-208,209-213,217,
I.
Die Familie Thierrez 33, 65, 66, 78, 83 Die Familie Ghonorez 18, 33, 38, 39, 65, 81, 83, 85
66,
219
72
n.,
n., 223 n., 225, 226, 232, 235, 260, 262, 265, 280, 289, 298, 300, 302, 303, 311, 317 n., 321 nn., 324, 325 n., 329, 330
78,
Die Familie Schroffenstein 17
Káthchen von Heilbronn
25, 33, 37, 38 n., 62 n., 64—84, 85, 91, 99, 104 n., 107, 109, 117, 119, 124, 126 n.. 128, 134 n., 140, 146, 147, 154, 157, 161, 163 n., 190, 191, 192, 195, 199, 204, 211, 217, 220 n., 224, 225, 239, 242, 243, 247, 256, 263, 288, 292, 300, 303, 307 nn., 4,
10,
6,
n.,
312, 316, 317, 321
19,
n.,
325
n.
n.,
22,
24, 25,
9,
7, 9,
10,
11, 28, 30,
34,
36,
38, 44,
106, 179, 209-227, 243, 245, 248, 249, 250, 251, 300, 309, 313, 321 n., 324, 326, 327, 330 92,
Hermannsschlacht 8,
11, 28, 29,
34, 37, 75, 92, 229,
248-267, 268—273, 295, 305, 318, 321 Prinz Friedrich von
Robert Guiskard 4. 5,
10,
78,
275, 290, 294,
n.,
327
Homburg
11, 29, 34, 37, 38, 39, 49, 74, 140, 266, 292-319, 320—323, 326, 329 5, 9,
20
27, 33, 34, 36. 37, 41, 44, 85—106, 107 n., 109, 116, 124, 126, 128, 130, 132, 134 n., 139 n., 154, 161, 172 n., 176, 177, 187, 188, 192, 194—198, 206, 207, 212, 220 n., 224, 226, 228, 229, 251, 253, 257, 265, 275, 277, 281, 288, 295, 300, 310 n., 315, 317 n., 321 n., 324, 325, 326, 330
Leopold von Oesterreich 34, 85, 705
Peter der Einsiedler 34, 85
Zerstórung Jerusalems 34 11.
Novely.
Michael Kohlhaas
Amphitryon 107—129, 131, 132, 140, 147, 149 n., 152, 154, 164, 168 n., 172 n., 177, 192, 194, 215, 219, 225, 280, 289, 301, 321 n., 324, 325, 326
38, 44, 75
11, 24, 26, 34,
24, 35, 36,
134
228—247, 248, 252,
152
n.,
Die Marquise von O. 3, 5, 36, 152 n., 164-172. 173,
Der zerbrochne Krug 11, 18, 24, 27, 34, 36, 39, 44, 92, 108, 130-151, 156, 166, 167, 173, 177, 180, 193, 211, 219, 224, 226, 228, 229, 237, 248, 251, 289, 309, 313, 321 nn., 324
n.,
255, 265, 266, .80, 281, 282, 286, 294, 305, 307, 309, 312, 321 nn., 326
n.,
193, 211, 223, 229, 232, 237, 286, 289, 309, 322, 330 Erdbeben zu Chili "
333
35, 44, 152 n.,
173
n.,
159-164,
165, 166,
229, 284, 288, 309, 322
Verlobung
in St. Dorningo 35, 152 n., 155—159, 160, 162, 164, 165, 167, 170, 173, 193, 223,
229, 264. 322 Bettelweib von Locarno 35, 36, 44, 282 n., 286, 290, 322 Findling 35, 44, 152, 153 nn., 157, 161, 165, 173, 174, 229, 233, 242, 245, 284,
286, 309, 322 Hlg. Cácilie
91
99, 131, 149. 151, 164, 165, 179, 180, 209, 216, 228, 233, 245, 249, 278, 290, 324 n.,
177,
Germania 28 n., 30, 36, 271—276,277,293,302 Berliner Abendblátter 30, 35, 36, 73, 274,
284, 286, 289, 292
283—286, 290n., 322
35, 44, 282,
Zweikampf
Román 30, 35, 37,
46 nn., 50, 52
_ 36,
282
Ober Verfertigung der Gedanken
Anekdoty
108, 149, 152, 274, 322
36,
30, 36, 282, 290, 294 Geistererscheinung 286, 291 Sonderbare Geschichte 174, 286, 291 Der neuere Werther 36, 174, 286 Gesch. e. Zweikampfs 286 Unwahrscheinl. Wahrhaftigkeiten
286,
315
Aufsatz, den siciiern WegdesGliicks zu finden
322 9,
276—281, 282, n.,
lánky.
V.
286-289, 29/, 309,
35, 192, 282,
asopisy.
IV.
Plióbus 27 n., 30, 33, 34, 35, 36, 37, 64,
Katechismus der Deutschen 271, 273-276, 290 Lehrbuch d. Journalistik 273 Rettung von Ósterreich 271 Satirische Briefe
272
Was
n.
gilf
es in diesem Kriege?
273
290 III.
Brief e. Dichters 280, 281 Brief e. jungen Dichters
Básn.
280 e. Malers 278 Erziehungsplan 277
Brief
Die beiden Tauben 19, 36, 108, 152, 290 Schrecken im Hade 36, 290 Der Engel am Grabe
Gedanken
Weltiauf
..36
284
U.
Marionettentheater 278 nn., 290, 312, 322 Satz a. d. hoh. Kritik 280 Von der Uberlegung 276 n., 305, 322 Geschichte meiner Seele 37
Epigramy 181, 185,
36, 99, 164,
Franz den Ersten 269 Germania an ihre Kinder
290
Kriegslied
269
An Erzherzog
d.
36,
188
An
Karl
B REJSTÍK JMEN.
270
An
d.
Gebet des Zoroaster
Legendy
36, 269,
ii.
277
284
Friedrich
Wilhelm
Aischylos
270 Kónigin Luise 270, 290, 293 An Palafox 270 Das ietzte Lied 270 n.
An
89 nn.
Alexandr Velký Anakreon 64
Annunzio, Aristofanes Arndt, Ernst 290
334
183
Gabriele 207 134 Moritz 252, 275
n.,
Ar nim, Achim von
7, 29, 43,
247,
252, 255, 276, 2S2
Arnold, Christoph Aschner, Siogfned
109
34,
Dóring, Theodor 151 Donibrowsky, Alexander
()3
Balzac, Honoe de 165 Becker, Heinrich 131 40,
129,
208
Biedermann, von
Die tys Cretensis 184 Diderot, Denis 148 Dietricii, Mary 208
Flodoard Freiherr 226, 319
Biedermann
Karl 38 Birk, Karl 106, 151
B s m a r c k, Otto von 257, 266 Biu mauer, Alois 139 Boccaccio, Oiovanni 152, 322
Do uch a, František 227 Duschinsky, Wilheim 319 Eichhorn, Arno 290
i
Eloesser, Arthur 208, 266 E p k u r o s 49 Eulenberg, Herbcrt 330 Euripides 111, 129, 176, 187 i
Boileau-Despréaux, Nicolas 139
Bonaíous, Raymond 44 Brahm, Otto 41, 43, 84, 105,
Dostojevskij, Fedor Michajlovi 111, 170
173,
n.,
319
205, 207, 310,
226
Brandes, Georg 43 Brentano, Clemens 62,
126,
151,
149,
Fabius, Quintus 299 7, 27,
29,42,
203, 250,
173,
266, 281, 284, 295
Brockes, Barthold Heinrich 16 Brockes, Ludwig von 16, 18, 127, 275 nn., 305
Briiggemann,
63
Fritz
Brutus, Lucius Junius
300, 306 105, 226 Gottfried August 79, 213,
Bulow, Eduard von Burger,
Falk, Johannes Daniel 109, 181 Fichte, Johann Gottlieb 6, 115, 252 n., 275 nn., 290 Filip Makedonský 270 Flaubert, Gustave 43. Fontáne, Theodor 267 Fouqué, Friedrich Baron de la Motte 29, 39, 42, 132, 252, 276, 281, 294
38,
František
226
Buol-Schauenstein,
Johann
Freiíigrath, Ferdinand
Friedrichu.
Rudolf 131
Burkhardt, C. A. H. 247 Byron, Qeorge Noel Gordon Lord
(Velkv)
la
Bare a, Pedro
Marcus Porcius 306 Saavedra, Miguel de
152
Daniel 319 Tullius 258
Friedrich 34, 35, 92,
177, 208, 209. 212, 249
78, 101,
Gessner, Friedrich
28, 32, 250, 256,
Debucourt,
Jean
254
Philibert
Oottried 266
Heinrich 18,33,66,130,
138
Christoph
Gessner, Salomon 18, 130, 151 G' low, Hermann 319 Gleim, johann Wilheim Ludwig
266 133,
151
Degen,
Karl Oottlob 36
Ger vin US, Georg
Karel 208
Dahlmann,
(král)
Gaudig, Hugo 44, 63, 106, 247 Genast, Eduard 151 Genée, Rudolf 267 Gentz, Friedrich von 129 Oerstenberg, Heinrich Wilheim von
apek,
III.
Fries, Albert 44, 129, 247, 267 Froissart, Jean 286 Fiiser, Heinrich 267 Funk, Karl Wilheim Ferdinand von 93, 105
Gártner,
Colliii, Heinrich Josef von 28, 92, 105. 209 n., 249, 250, 268 Co n rad, Hermann 84 Corneille, Pierre 107, 309
Cotta, Johann
Wilheim
24, 243, 251, 255, 270, 298,
301
Cervantes
Cicero, Marcus
n.,
(velký kur-
295 nn.
Friedrich 22
Chodowiecki,
n.,
Friedrich, Kašpar David 295
181
Car o, Heinrich Christian 247 Ca tel, Samuel Heinrich 13, 108
297
310
first)
Calderon de
41
12, 13,
Friedrich Wilheim
123
Ca to,
c<sa rakouský 255,
I.,
269, 273
Josef Vinzenz 269 142
•
20
Gleissenberg.
Demosthenes
335
Karl von 250
Gmelin, Eberhard 218 Gneisenau, Neithardt Graf von 252
Goedeke,
nn., 20, 27, 40, 42, 47, 56, 61 n., 73 n., 78, 81, 89 n., 92, 109, 116, 126, 129, 131, 148, 150, 151, 152, 169, 173, 175 nn., 180 nn., 194,
208, 226, 246, 247, 249. 285, 303, 320, 324, 326, 328
—
Faust
Hauptmann, Haym, Rudolf
324
73, 81, 224, 289,
Hebbel,
Friedrich 42, 79, 106, 128, 129, 150, 151, 215, 226, 311, 319, 326, 327, 328 n. Hederich, Benjamin 184 n.
Hefaistion,
— Jahrmarktsfest 74 — Nausikaa 176 — Pandora 176 — Prométheus 102, 124, Torquato T a s s o
deutsch.
65,
Meister
6, 49,
50
220
58, 63,
Gogol,
63.
309
155, 166,
— Wilhelm
Madeíeine Angélique de
165
Gomperz, Theodor
37
Gottsched, Johann Christoph
81
Gozzi, Carlo 148
Grabbe,
Christian Dietrich41, 80,
267
Greuze,
Jean Baptisté 133, 15/ Johann Diederich 192
Gries, Grillparzer, Franz
Grimm, Grimm,
329 282 Wilhelm 36, 255, 282
Jacob
83,
326,
36, 247, 255,
Grisebach, Eduard 247 Gryphius, Andreas 110 Gualtieri, Marie von, v. Kieist, Marie von Gualtieri, Peter von 23 GiJnderode, Karolín von 22 Giinther, Kurt 44, 153, 173, 247
32, 39, 42, 43,
290
Ernst Theodor Amadeus 62, 111, 165, 173, 210, 217, 247, 285, 290 Hoffmann, Paul 40, 63, 290 n.
Homeros
101, 123, 139, 175 181, 183, 187, 192, 205, 310
Houwald,
Christoph Ernst
Huber, Ludwig Ferdinand
nn.,
83
v.
66
Ricarda 43
Hugo,
Victor 80 Hutten, Ulrich von 254 Hyginus, Caius Julius 184
Jacob
i,
Friedrich Heinrich 59,
Ibsen, Henrik 70, 80, 135 Iffland, August Wilhelm
63
30, 148,
179, 210, 276, 309
Ihering, Rudolf von 247 Jindich IV. (nmecký) 93
ímmermann, 123, J
o
I,
Karl Lebrecht 84,
329 Karl 207
Jonas, Friedrich 266 Isaac, Hermann 41 tner, Josef 32 Jungfer, Johannes 319 J iit
JungStilling,
(Heinrich)
218,
282
Jus tinus 1S4
Kant, Immanuel 6nn.,
Hafftiz, Peter 230, 237, 247 Johann Georg 246, 324
Hamann,
Hannibal
80,
Hoffmann,
H u c h,
Nikolaj Vasiljevi 150
Gomez,
277 Gottfried
Holbein, Franz 84, 2\0,226 Hollánder, Felix 208
220 62,
208
63, 83, 106, 151, 266,
Ausgewand. 159, 173 — Wahlverwandtschaften 59,
n.,
Herzog, Wilhelm
176
320
50,
178
101 nn., 246, 324
50, 175, 303,
— Unterhaltungen
Friedrich
Hellmann, Hanna 43, 129, 290 Hendel-Schutz, Henriette 29, Herakleitos 196, Herder, Johann
Stella 323
197,
Ptolemaeus Chen-
v.
329 Hei ne, Heinrich 311 Heinse, Wilhelm 285
n.,
— 129, Werther
Gerhart 150, 330 43
Hegel, Georg Wilhelm
177
324, 325
—
Ferdinand 284.
Hassler, Karl 63
nus
— Gfítz von Berlichingen79, 212 n., 236, 305, 324 — Iphigenie81. 110, 175 219,
—
Karl August Fiirst
von 30 Hart, Julius 319
Hartmann,
Karl 36, 63, 124
Górres, Josef von 250, 255, 266 Goethe, Johann Wolfgang von 6
— Básn 158 — Achilleis 175, — Egmont 303
Hardenberg,
53—62, 63, 315, 329
254
336
104,
161,
23, 48 nn.,
275,
307,
Kaper,
Lessing, Ootthold Ephraim
Ernst 105
Karásek ze Lvovi c, Karel, arcivévoda
20S
Jií
270
28,
Karl August 131 Kayka, Ernst 43, 61,
,
129, 173
Keller, Gotlfried 149
Kerndórffer,
August
Heinrich
Leuthinger, Nikolaus 230 Le Ve au, |ean Jaques 133 Linda u, Paul 20S L
85
i
Ke rne r,
v
i
u
Titus 254, 263, 264, 299,
s,
319
Justinus 217 Kiefer, Karl 106 Kilián, Eugen 84, 226
Loeben,
Kimon
Lohenstein,
L'Ouverture, Toussaint Lublinski, Sanui-,1 106 Lud wig, Otto 42, 165
156
Luisa, královna
29,
293
23,
25,
270,
n.
Luther, Martin 230
233 nn.,
n.,
237, 240, 246, 280, 312
Kleist, Ulrike von 20 52, 53
13,
4,
15,
17,
Marie Terezie
22, 24, 28, 30, 38, 40, 117, n., 56, 64, 65, 85 n., 177, 250, 293, 328 1 i n g e r, Friedrich Maximilian von 18,
n.,
n.,
Martini,
Menze
272
Knebel, Henriette 151 Koberstein, August 38 Kockeritz, Karl Leopold von
109, 249,
249, 266,
44, 63, 84, 105
Minde-Pouet, Georg
38 Gottfried 26,
159,
26,
Mi Mirabeau, Honoré
173,
Karl 298
n.,
Krug, Wilhelmine,
v.
:
Mola nd, Molire,
319
Lafontaine, August
152,
Lafoiitaine, Jean
63
Heinrich 26
n.,
29, 30, 34, 36, 39, 110, 125, 151, 175, 180, 199, 217, 283
Mullner, Adolf
Napoleon
173
N
28,
129,
83
Bonaparte 6
nn.,
18, 21, 24 n., 28, 164, 243 251 nn., 256 n., 265. 270,
19, 36, 108
Langer, František 208 Laube, Heinrich 84 Lechner, Wilhelm 226
12,
n, 249, 272 n.,
275, 276, 305 Johannes 44, 207, 266, i e j a h r,
319
Leibniz, Gottfried Wilhelm von
N
49
v.
Adam
Miiller,
226
Leisewitz, Johann Anton 78,196 Lenz, Jakob Michael Reinhold 79
Poquelin
Morris, Max 40
44 26,209,
Louis 129 Jean Baptisté
Karl Philipp 49,
Moritz,
23 Zenge, Wil19,
Kun ze, Emma Juliane
Ri-
24, 34, 107—110, 112-122, 120, 130, 134, 142, 149, 150, 151, 154, 171, 194 Montaigne, Michel 152, 165
hemine von
Kuhn, Walter
Gabriel
comte 108
queti,
Christian Jakob 23 Siegfried 207 Jan 32
Krug, Wilhelm Traugott
32,38, 40,
43, 63, 105, 208, 247 nor, Jakob 44, 62, 105
319
Krejí, Kretschmar,
Heinrich 39,43, 129, 151, 247,
n.,
291 n.
Kotzebue, August 66, 148, 179 Kr afft-Ebing, Richard von 207 Kraus, Krebs,
13
Adolf 151
I,
Meyer-Benfey, 22,
266
Korner, Theodor
13,46,
Merian, Matthaeus 298 Meyer, Heinrich 176
301
Kóhler, Reinhold 37
Kópke, Rudolf 36, K ó r n e r, Christian
Ernst
Massow, Auguste Helen von Maxa, Prokop 174 Melanchthon, Philipp 237
Friedrich Gottlieb 50,
65, 236, 246, 254 nn., 266,
12
Christian
63, 305
124, 171
Klopstock,
H.
Daniel Kašpar von
254
131
78
Otto Heinrich Graf von
29
94, 300 Kleist, Christian von 22 Kleist, Ewald Christian von 13, 20, 310 Kleist, Franz Alexander von 13 Kleist, Joachim Heinrich von 13 Kleist, Juliane Ulrike von 13 Kleist, Marie von 4, 22 n., 30, 37,
K
13,
49, 52. 70, 79, 80, 101, 106, 107, 121, 132, 148, 150, 176, 204 n 263, 310
•
N
Friedrich e t z s c h e, 63, 207, 329 s 6, 7, 43, 62, o va i
1
i
44,
62,
197,
207
Kleist a jeho dílo.
yyj
22
Ompteda,
eho
podplukovník 276
Ossian 254 Overbeck, Johannes 207
Sachs, Hans
284 S a d g e r, Isidor 42 S a u e r, August 39, 40, 124, 290 Scharnhorst, Gerhard )ohann David von 252 S c h e li n g, Friedrich Wilhelm
Palafox y Pannwitz,
Melci, José 270 von, Juliane Ulrike v.: Kleist, Juliane Ulrike von
Papirius Cursor,
Lucius 299
Paul, Jean 203, 324 Percy, Thomas 226 Pestalozzi, Heinrich 277 Pf itzner, Hans 227 Pfuel, Ernst von 13, 20 n, 82 n., 8^, 85, 130, 151,
1
Josef S chi 1
S 37, 39, 178,
173,
192, 228, 247 Pisemskij, Aleksj Feofilaktovi
Plato
110, 111 n,
Prellwitz, Gertrud 247
Chennus
134, 75/,
—
142
— — —
rich
Baptista
107, 116,
von 293
Rafael Santi 132 Rahmer, Sigismund
40,
n,
Schlegel,
319
Raumer, Friedrich von Reichmann, Jan 208 Reil, Johann 302
27,
29.
62,
Schlegel, Johann Elias 254 Schlenther, Paul 729 Schlieben, Henriette von 17 Schl eben, Karoline von 17, 26 Schl uter, Andrea<í 299
30
Christian 218,
Reimer, Georg Andreas
226,
34,
i
Schmidt,
35,
210, 293
Erich 32, 38 n., 41 n., 129, 151, 173, 207,
43, 84, 105,
Reinhardt, Max Restif de
!a n.,
208, 227 Bretonne, Nicolas
226, 266, 319
Schmidt,
Friedrich Riffert, J. E. 266
Wilhelm
Schreyvogel, Josef 226 Schubert, Gotthii Heinrich 217 nn., 221,
Schiitz, Henriette
56, 62,
109, 130,
Rul and, Wilhelm 129
251
n.
226
SchiJtz, Christian Gottfried 178 Schiitz, Henriette, v.: Hendel-
Rousseau,
Jean Jacques 8, 18, 51, 107, 127, 171, 173, 197, 223, 275 nn., 279, 309, 326, 329 Riihle von Lilienstern, Otto Au-
Arthur 59, 60,
278, 329
151
Rossler, Constantin 105 Roetteken, Hubert 44, 173, 207 Rotrou, Jean de 110, 117
13, 37, 46,
Julian 52, 37 n.
Schopenhauer,
63
Riemer,
gust
Friedrich
26,
326
203, 281
Rank, Otto 129
Edine 58
August Wilhelm
62, 80, 203, 252, 281,
41,
44, 84, 105, 151, 226, 247, 267,
290
191, 81,
Verbrecher 775
Schlegel, 32,
80,
Stuart
— Wallenstein 50, 79, 118,260, 299, 309, 319, 325, 328 — Wilhelm Telí 259 n.
Anton Hein-
Fiirst
309, 325
326 260 Ráuber 51, 62, 78,79,140, 235 n., 247, 305, 323, 328 Se mele 124 Turandot 148
— Maria
205
Radziwill,
Braut von Messina
— Makbeth
He-
185, 188
Quis, Ladislav 151
Raci ne, Jean
279
— Demetrius 328 — Don Cai os 50, 298 — Fiesco 259, 263 — Geisterseher 166 — Hoen 27, 105
Polykleitos 184 du Pel, Car! 226
Pythagoras
Chariotte 226
r,
1
—
129 Plutarchos 94 Pniower, Otto 247 117, 119,
phaestionis
e
c h i 1 e r, Christoph Friedrich 20, 26, 42, 47, 50 n., 61 n., 65, 78,81, 89 n., 92, 116, 123 n., 129, 150, 152, 175, 176, 191, 206, 259 n., 262, 264, 309, 317, 318, 323, 326, 327,
328 329
123, 200
Ptolemaeus
von 6 1
— Básn 50, 124, 159,260, 269, 304 — Prosaické spisy 50, 139,
170
Plautus, Titus Maccius
Vil. 93
Se hul ze, Berthold 208, 290
Schwabe, Johann S
e rv ae
s,
Joachim 184 Franz 44, 757
Seufert, Bernhard 32 338
S h af t esbiiry,
Anthony
Ashley
Vilém Dobyvatel 93 V ob rubová, Jaroslava
Williaiii
SO— 84,
Vogel, Adoiine Henriette 31n.,284 Vogcl, Louis 31 VoUaire, Francois Arouet 8, 116.
CooptT 49
Shakespeare, 89
nn., 102, 107, 114, 116 n., 130, 150, 188, 191, 192, 204, 226, 255, 263 nn., 323—326, 329 a ni e t 80, 81, S-/, 323
— H — Historické 1
—
— —
110,
Lear 140, n.,
1
ú
69,
80, 323 80, 81, 8J 219, 220,
44,
188—191, 207,
n.,
243
264, 325
— Mnoho povyku
— — —
263
192,
80,
116
Macbeth
-
hry
Caesar 263 Komedie plná o in y
Julius
Othello
Romeo
zlé
ženy
Wallis,
Josef hrab 28 Walther, Georg Moritz 36 Walzel, Oskar Fr.nz 151, 290
Wedekind,
W ede
i
n d,
v. 22, 33, 87.
42,
302
84
43,
129,
Maria 75/, 173,
319
Werner,
e s 89 nn., ll!0 nn., 107- 111, 133 nn., 187, 188, 323, 325 1
Solger, Karl Wilhelm Friedrich 37 Stadion, Johann Philipp Karl Graf von 28 Steig, Reinhold 32, 36, 38 n., 40, 41, 43, 151, 247, 290 Stein, Karl Freiherr von 252 Stein-Alte n stein, Karl Freih. v.
304,
Zacharias 27, 83, 126, 203,
319
Wieland, 20
Christoph
Maitin
19,
27, 33. 40, 49, 50, 65, 85, 87 nn., 90, 92, 93, 105, 109, 175, 194, 216, 302 n., 22,
Wieland, Ludwig
18 n., 20, 33, 87 nn., 130 Wieland, Luise 20, 32, 42
65
n.,
Wilamowitz-Móllendorff, Ulrich von 129
23
Ster ne, Lawrence 309
Wilbrandt, Adolf
Stimming, Johann
Friedrich 31 Christian Graf zu 101
Stolberg, Storm, Theodor 159, 773 Strada, Famianus 138, 151 Struensee, Karl August von
Winckelmann, Wolff, Eugen
83
39,
n.,
151, 247,
Christian Ernst 14,
50,
63
Wiistling,
Fritz
Wukadinovi,
Tasso, Torquato 192, 207 Teniers, David 132, 211
63 Spiridion 43, lOS,
207, 226, 319
Thorvaldsen, Berthel 207 T e c k, Ludwig 7, 26, 27, 32, 34, i
37
n., 39, 40 n., 42, 58—62, 63, 73, 82, 104, 148, 152, 165, 203, 216, 226, 247, 250, 266, 281, 294, 302
To! stoj, Lev hrab 170 Treitschke, Heinrich 41, 226 August
Joh. Joach. 176
266, 319
16
Cornelius 254
Varnhagen von Ense,
84,105
Wolf, Hugo 208
František Xaver 174
Ta cit US,
41, 42,
151
Wiinsch, Salda,
Frank 330
Georg Wehl, Fedor 267 k
Werdeck, von 87 Werner, Riciiard
110
Sickingen, Franz von 234 Sto wacki, Julius 207 Smitb, Adam 23, 30, 101 S ofok
285
207, 247
80, 81
Zkrocení
139, 161
Wackenroder, Wilh. Heinr. Wagner, Albert Malt 129 Wagner, Richard 107
Weilen, Alexander von Weissenfels, Richard
116
219
247
174,
Zartmann, Hugo 63 Zenge, August Wilhelm von 14 Zenge, Karl von 19 Zenge, Wilhelmine von 4, 8, 14 nn., 17, 18 n., 19, 23, 37, 38, 40, 46, 52, 53 nn., 57, 65, 72, 75, 108 n.,
Karl
208 Varrentrapp, Konrád 319 Vergilius Maro, Publius 130 177,
284, 295
Ziegler, Clara 208 Zim pel, Helen 207 Zolling, Theophil 33,
36,
38, 40,
83, 151
Zschokke,
Veselý, Antonín 174, 247, 291
Heinrich 18, 65, 218
109, 130, 133, 151,
339
S-/,
OBSAH. I.
II.
III.
úvod
3
Kleistv život
12
Bibliografie
33
IV. Literární
východisko
V. Die Familie Schroffenstein VI. Robert Guiskard VII. VIII.
Amphitryon Der zerbrochne Krug
IX. První novely
X. Penthesilea XI. XII. XIII.
Das Káthchen von Heilbronn Michael Kohlhaas Die Hermannsschlacht
XIV. Drobné práce
XV. Prinz Friedrich von Homburg XVI.
45
64 85 107
.130 152 175
209 228
248 268
Závr
292 320
Rejstík
333
Tato kniha, v rukopise ukonená v ervenci, byla dotištna v zái 1912.
I
II
BIWDING SÉCT.
PLEASE
CARDS OR
PT 2379 Z5F5
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
b 197Z
APR
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Fischer, Otokar H. v. Kleist a jeho dílo
.
%9
