CHRON www.chron.cz • červenec 2015
vydaly Spojené hlavy, z. s.
4.
řerušujeme Wittgensteinovskou řadu naléhavým sdělením M. Karvaye, jeho komiksem, poezií a díly dalších autorů. Přejeme zneklidňující počtení.
UPOZORNĚNÍ Kolemjdoucí Ano, Vážení přátelé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, která Vás obklopují, jsou až příliš také ve Vás. Tento systém je výtečně uzpůsoben ke sledování lidí. Důmyslné programy vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy a jakého typu, sledují, jak často chodíte k lékaři, jakými nemocemi trpíte, po jakých potravinách slídíte, s kým se stýkáte. A velmi je zajímá, co je nového… Vaše denní činnost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň Vás však přesvědčují, že něco potřebujete a určují i, co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past. Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To, že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze. Stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí). Je to past,
POZVÁNKA
OBSAH UPOZORNĚNÍ POZVÁNKA TROJKA KOLA SNAD KOMIKS MEZISVĚTÍ VÝBĚR Z BÁSNÍ
která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí. Jste sledováni téměř neustále, v práci, na ulici, doma i právě teď… Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix. Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno. Neexistují utopie. To, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je
Představuji vám Martina Karvaye (jeho komiks, básně LPF a ilustrace v tomto čísle), zrozence roku 1988. Je to básník, malíř, zpěvák, undergroundový umělec a otec tří malých psychedelických prin2
Kolemjdoucí 2 LPF 2 Pavel Siostrzonek 3 Michal Štochl 3 Jakub Němeček 3 Martin Karvay 4 - 13 Martin Karvay 14 - 15
vlastně věta, program, který Vás má odradit od snahy bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk sám může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jakou má zlo, má i dobro. Dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní. Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného. Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s ú-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program, je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti… Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, nebo snad někde jinde. Děje se to TADY a TEĎ.
cezen. K nalezení je v Tasově u Veselí nad Moravou. Za tímto autorem můžete přijet na návštěvu (Tasov 174, Hroznová Lhota) a trochu ho podpořit v jeho zemědělském a rodičovském údělu. Prostě udělat si trochu party, moravský „čůčo“ a tak. V případě zájmu o návštěvu či tvorbu tohoto týpka je nejlépe ho varovat resp. se objednat na e-mailu
[email protected]. Upozornění / Pozvánka
TROJKA
Pro zamyšlení, co byla Pavel Siostrzonek a odkud je „trojka“ a proč se jí podobá ta dnešní „Trojka“ (EU, ECB, MMF): „Neletíš, Rusi má, jako ta rychlá, nedostižná trojka? Kouří se silnice pod tebou, burácejí mosty, všechno necháváš daleko vzadu. Stanul pozorovatel
KOLA
ohromený božským zázrakem. Není to snad z nebe seslaný blesk? Co znamená ta hrůzyplná rychlost? Jaká neznámá síla je skryta v těch nevídaných koních? Koně moje, jací jste vy koně? Máte snad vichr v hřívách? Hraje ve vás každičká žilka? Jen uslyšeli nad hlavami známou píseň, svorně napjali měděné plece, téměř se odpoutali od země a sliti v přímku vznášejí se ve vzduchu -
Poslední měsíc, kola Saturnu rotují kolem jeho osy, každý svým směrem a rychlostí. V každém prstenci, Michal Štochl schován život, schován osud a příběh a celá galaxie jemných nitek, které pospojují vše, co jsme kdy byli, jsme a budeme. Končíme a vše začíná. A kruhy, které vytváří vše, co známe - emoce, lásky, přátelství, hru v karty i TV Novu - se pomalu začínají zastavovat. Těším se, jak poslední prstenec nesmírné velikosti se pomalu zastaví a bude stát. A nebude to, jako když někdo zatáhne za brzdu nouzového zastavení a vše naráz sebou trhne, až se všichni pasažéři rozmlátí o nejbližší stěnu vagonu. Toto je postupné, pěkně propracované. Poslední drobky nedojedené snídaně se stírají ze stolu a nový začátek a možnost pro každou lidskou bytost se blíží. Nenásilně, bez problémů. Avšak vidět, že se toto děje, je velice obtížné. Síla, která tak dlouho roztáčela ony prstence sice pomine, fix však, jak jedoucí film, bude přehrávat ten samý dokola se opakující děj snad po staletí, než dojde k jeho rozpuštění a možnosti vykročit novým krokem do zatím neznámého světa, který i může působit nebezpečně, protože jej neznáme. Je to však svět nových možností. Svět, který byl už mnohokrát objeven a zase zapomenut. Svět, kde každý rozhoduje nad svým vlastním průběhem. Svět, který nekončí ani nezačíná a ihned dá odezvu jak radar, který se odráží od skal. Již se nebude čekat na své činy po staletí, aby se ulomené stéblo mohlo vrátit jako tsunami,
SNAD
Neodbytně se vtírá podezření, že květinka Jakub Němeček naší demokracie, roznášená na křídlech bezpilotních dronů, není až tak ušlechtilá. Vzhledem k ne-
letí trojka zapálená božskou jiskrou ... Kam letíš, Rusi? Pověz. Neodpovídá. Divukrásně zvoní rolničky, prudkostí vichru se řítí a sviští roztrhaný vzduch; Rusko se žene vpřed a s nelibostí mu ustupují z cesty ostatní národy a říše.“ (Gogol, „Mrtvé duše“; trojka vozila hlavní postavu, obchodníka s mrtvými dušemi nevolníků - něco jako spekulant s deriváty derivátů)
vrátí se hned. Proto je potřeba dávat si pozor na své kroky, protože jejich význam je obrovský. Každý má ve svých rukou moc nad tímto světem, harmonii, rozkvět a nebo zhoubu a zkázu. A je už na nás, v jakém světě chceme dále žít. Každý by si to měl uvědomit, protože lidé se nechovají hezky k sobě samým ani ke svému okolí. Je to nevyhnutelná cesta, protože až se vše zastaví, vše se začne vracet ihned. Druhý den, možná i dříve, se začnou dít věci. Planeta se bude ohýbat, jak palma ve vichru a v bouři, přijdou záplavy a ničivá tornáda. Ale to není řečeno proto, aby člověk měl strach, nebo aby zalezl a někde se před vším schoval. To nikomu nepomůže, to se začne dít. Každý člověk se stane naprostým strůjcem všeho a čím dřív pochopí, že svým chováním může přidávat sílu ničivému tornádu, které se žene na něj samého, tím lépe pro nás pro všechny a pro možnost žít život ve větší harmonii. Tímto krokem člověk nepomáhá jen sám sobě, pomáhá svým blízkým, rodině, přátelům, obci, městu, státu, celé planetě, celé sluneční soustavě. Když planeta začne zářit, možná se i staří světlí, schovaní v temné noci tohoto věku, začnou probouzet, že začíná konečně svítit a mohou vstávat. A i bytosti, které z černých bouří čerpají svou jedinečnou sílu, ztratí svou volnost. Tak moc dalekosáhlý smysl může mít vědomí toho, že jsme v každém okamžiku strůjci všech dějů a hlavně toho, že se kola zastaví a pak už vše bude v takové rychlosti, že si budeme moci rozmýšlet vykonat něco, co se ve stejné či větší míře vrátí proti nám.
spravedlivě rozděleným světovým zdrojům, nelidské dřině a bídě obyvatel Afriky a Asie (někdo už se jich musel zastat) a samozřejmosti se kterou přijímáme všechny ty fetiše v podobě mobilů, počítačů a módního šatstva, možná není až tak divné,
že mezi naše oblíbené filmové hrdiny patří upíři, kanibalové, sadisté a zombies. Snad až příští generace v nás spatří, místo andělů demokracie, trapné démony, kteří udělali z planety velkoformátové peklo kvůli svým maličkým, banálním požitkům.
WEB chron.cz • ZLOM LPF • KOREKTURA MELOUNOWA • (CC) BY - NC • MAIL
[email protected] • FB: fb.com/casopischron Redakčně tištěnou verzi časopisu Chron obdrží především ti, kteří odevzdají tisknutelný příspěvek do budoucího čísla, nebo odměnou za příspěvek vyšlý v čísle minulém. • Vážní zájemci, po dotazu na redakční e-mail, obdrží informaci, kdy bude aktuální Chron umístěn do nástěnky vedle GC3HC0Z na budově Konzumu Jaro (Nesvadbova 2, Praha - Modřany) k osobnímu vyzvednutí. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA: SRPEN 2015 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Trojka / Kola / Snad
3
4
Povídka z poznámek na Wittgensteinovo téma
to kafe je jak díra do země dívá se a trošku na mě mrká a pak přišel ten kluk objevil se přesně v ten den kdy ses propadla je ti podobnej v obličeji, ale nemrká, ani nemluví, vlastně jsem ho vídal jen na dálku připadal mi přejetej, ale později mi vysvětlil, že vylezl z tebe chodíval jsem k té díře z níž se stala studna obával jsem se případných zvědavců a proto jsem tě ohradil větvemi se suchými plody a s ostny nakonec jsem se s tím chlapcem musel seznámit, nedalo mi to stali se z nás tiší přátelé, sedávali jsme s udicemi u studny, ale nechytli jsme nikdy nic jiného, než ryby a ty tvoje smaragdové oči, tam dole na dně, pořád plakaly někdy z tebe vyskočí půlmetrová žába a jen výjimečně se kolmo vznese had má černou barvu tvejch vlasů a na temeni mu roste havraní peří nakonec se stalo to, co se jednou stát mělo, spadli jsme do tebe nejdřív on a pak i já, bylo to, jako když vás někdo zavře do truhly ta káva chutnala výborně byly v ní prášky na spaní
Kdo to je? Spí u tebe v obýváku. „Pane, vstávejte,“ on vyskočil. Beze slova odchází skrz kuchyni chodbou ven. Bloudí před domem, zatímco ho pozoruješ. Vypadá jak případ, nebo lyžař po havárii. Teď vlezl do křoví, co tam nebylo. Ze střech padá tající sníh. A jedna malá lavina dopadla i do onoho keře. Větve zachrastí a on vybíhá za roh. Měsíc ani hlásku nevydal a ty ho pronásleduješ. Jdeš širokou cestou, po asfaltovém chodníku. Jsi zabrán do mučivých vzpomínek. Uslyšel jsi zařvání, krátké ale rázné, instinktivně se otáčíš. K tobě se rozeběhl neznámý muž, má nenávistí pomalovaný obličej a v ruce nůž. Křičí: „Zabiju tě!“ a je za tebou sotva pět palců. Je noc. Ležíš v posteli, jež je v pokoji, co sousedí s ulicí. Přijíždí automobil a z něj vysedá tvá přítelkyně na kterou‘s dlouho čekal. Jde ke kufru, vysedá i nějaký chlap, díváš se bez záclon. Společně vykládají zavazadla, batohy určené nejspíš na sportovní vybavení. Vyskládali je před vchod, přímo tobě pod nos. Díváš se na ně ze tmy a ťukáním na skleněnou výplň se je snažíš upozornit na svoji přítomnost. Ale už zašli dovnitř, tvá milá rozsvítila v předsíni. Schován v temnotě vedlejší místnosti jí jdeš naproti a srážíte se ve futrech a ty jí procházíš.
14
Výběr z básní
krásná kovová planina jdeme hájem neonových květů a pátráme po koutu kam zalezem a sebe sladce poblijem pěkně se v tom pomilujem jako dva pstruzi v kartónovém moři jako dva mloci u nebeského pramene pružiny na tvém nástupišti struny na tvé kytaře pouště hladce broušená ozubená kola veselá atacama, zábavná kalahari a zase se zlíbáme do krve rajské krabicové víno krajiny papírové lodě s klobouky tak upovídané a buřičské na prérii bez peřiny tvé zvířecí tlamy s pihou škorpión roztrhanej lampión samomluvy v nás
potkávám dva mladé, je jim náct jejich postavy se proplétají, jak když pleteš košík jsou to zvířata neplakej natahuju ruku hvězdnou branou monitoru držím tě za krk a vesnici obchází rudá armáda zalez do stodoly, velice rychle, ty uhlí já hosty budeme bavit jdu kolem šosácké kavárny, nějakej krásnej chlap tam čte naše milostné dopisy, je to pan štochl věnuji ti cihlu přes skleněnou výplň tma, vakuum, ticho a smích samota v kruhu rodinném nohama stírám sperma na kolejích za drezínou směr zakázené město, tam, kam‘s chodil na třešně a na židovskej hřbitov a do kaple hrát dračí doupě a projít se na pár hodin jeskyní a háčkovat pavučiny a oblékat krápníky a pak se svejma dětma máčet karton vodou úplně jen tak protože velkej svět není, jsou jen maličké věci a jejich obýváky a smysl je v tom jí to co nejlíp udělat ten den jsem šel do koupelny v noci se napít a ořechy padaj, nejdřív tě to nabíjí a pak vysává kam přátelé jdete, kam míří vaše osudy někdo jistě dosáhne nirvány někdo prdele tma, vakuum, ticho a smích a já nevyčistil kočičí záchod největší hrůzu mám z tvých slov že obživnou a budou za mnou chodit po ulici největší hrůzu mám z umění našeho že obživne a bude nás kontaktovat přes mobilní telefon vypadá jako masna, která stála naproti
Martina Karvaye
15
