Child Balance: The next Generation

Child Balance: The next Generation bubushow

Seznam Postav: Nová kolonie (linie 3) Kapitán Jonathan Tolkin Komandér Miriam Ostlinová Poručík Hawe Šéflékař Karen Markusová Nová kolonie (ostatní) Admirál Jack Hix Kontraadmirál Jesica Brownová Kapitán Woras Major Tasha Kronesová Poručík Susan Arčrová Šéfinženýr Simon Ingirus

Enterprise NCC-1701E Kapitán Jean-Luc Picard Komandér Martin Madden Komandér Worf Doktor Julian Bashir Sedmá z Devíti Doktorka Allysa Ogawa Šéfinženýr Geordi La Forge Poradkyně Anna Darhemová Ostatní: Kapitán Kruge (IKS - Ml’ve) Kapitán Doran (IKS - Qos)

Prolog Hvězdnou loď Enterprise NCC-1701E pod velením kapitána Jean-Luca Picarda, zavedlo pronásledování Borgského průzkumného plavidla až do oblasti známé jako Dewonské pásmo. Zde narážejí na cizí plavidlo, Oko 7Z patřící Nové kolonii, uvězněné v časové anomálii. Díky podivné souhře náhod došlo k nehodě a celá loď skončila roztříštěná do třech časových úseků. Snaha pomoci jim vyřešit problém a vrátit se zpátky tam, kam patří, postupně odhalí podivné, krajně nepravděpodobné události. Na Enterprise ani na Oko 7Z, však zatím netuší, že tohle všechno je pouhá předehra. Předehra k něčemu mnohem, mnohem většímu, daleko za hranicemi jejich možností. Kdosi cizí, tajně tahá za nitky v zákulisí a pomáhá jim dopracovat se k řešení, aniž by však odhalil svou tvář. Na povrch se však současně dostávají nečekané otázky a při hledání odpovědí vyplavou na povrch neméně nečekaná zjištění. K vyřešení problému však musí spolupracovat všechny Enterprise, ta současná i ty minulé. Enterprise NCC-1701E v Dewonské oblasti „Něco nového?“ položil komandér Madden tichou otázku. Můstek Enterprise se ponořil do přítmí, jak udržovali bojovou pohotovost a všechny systémy federální vlajkové lodi, hlavně štíty a zbraně byly plně připravené. „Zatím nic, ale našla jsem velice zajímavé informace ohledně anomálie v lodní databázi.“ „Opravdu?“ „Zdá se, že kapitán měl pravdu. Tam v minulosti se u Dewonské oblasti objevily skutečně dvě lodě jménem Enterprise.“ „Které Enterprise? Pokud vím, bylo postaveno celkem osm lodí, které nesly jméno Enterprise.“ „První lodí, která současně Dewonskou oblast objevila je Enterprise NX-01. V prosinci, pozemského roku 2154.“ „Archerova Enterprise. To mě zase tolik nepřekvapuje,“ pokýval hlavou. Samozřejmě četl všechny spisy o první pozemské lodi jménem Enterprise, která se vydala jako první, zkoumat hluboký vesmír. Enterprise, jejíž kapitán se zapsal navždy do historie Země i celé Federace, kterou s Vulkánci, Telarrity, Andoriány a dalšími o deset let později založil. „Jaká další

Enterprise se zde objevila? Vsadil bych se, že to byla Kirkova Enterprise,“ zasmál se nad svým odhadem „Máte pravdu,“ ztuhnul při slovech Sedmé. „Hvězdné datum: 8513. Enterprise NCC-1701A pod velením kapitána Kirka, vstoupila do Dewonské oblasti.“ „Víme co tam dělali?“ „Podle databáze pátrali po ztracených lodí Yorktown a Hood.“ „A dál?“ „To je právě velice zajímavé,“ odtušila Sedmá. „Veškeré záznamy o misi chybí.“ „Někdo je smazal?“ „Tato varianta je možná. Ovšem pokud tak učinil, potom za sebou důkladně zakryl veškeré stopy. Zůstala pouze hlavička zprávy s datem posledního otevření. Velikost datového souboru už neodp… „Kdy?“ vyhrknul Martin, který při posledních slovech zpozorněl. „Zřejmě, když Enterprise procházela opravami v doku. Poslední otevření záznamu je z hvězdného data: 56839,5.“ „Mohl to být skoro kdokoliv z inženýrů a techniků v loděnicích. Během oprav měli plný přístup k systémům Enterprise.“ „Informace mohla být smazaná už dříve,“ pokrčila Sedmá neutrálně rameny. „Přepětí v systému mohlo přetížit databázi a poškodit záznam. Po přestavbě ho technici prostě zapomněli obnovit.“ „Takže náhoda?“ „Možná.“ „A co informace o Archerově misi?“ „V databázi je pouze záznam, ale původní zprávy a hlášení se nejspíš nedochovaly.“ „Opět náhoda?“ „Dvě stě dvacet dva let je dlouhá doba k dochování informací, nehledě na zmatky, které kapitán Archer napáchal, ještě před založením federace. Nemůžete tedy očekávat…,“ chtěla dál pokračovat, ale nedostala příležitost. „Moment, moment! Sedmá!“ zarazil nového vědeckého důstojníka dříve než dokončila větu, jejíž obsah se mu ani v nejmenším nelíbil. „Kam tím míříte?“ „Je možné, že kapitán Archer zprávu sám smazal. Nebylo by poprvé, kdy před flotilou a hlavně vulkánci, něco zatajil.“ „Narážíte na jeho misi za hledáním Xindi?“ „Kapitán Archer se zjevně zapletl do mnohem většího množství časových paradoxů než je uvedeno v oficiálních záznamech.“ „Ach ano, tohle,“ neodpustil si komandér poťouchlý úsměv. Tenkrát ještě neexistovala základní směrnice, takže Jonathan Archer měl v té době dost volnou ruku. Alespoň pokud se vulkánci zrovna nedívali a nekritizovali všechna jeho rozhodnutí. Což po několika letech, navíc s jeho nemalým přispěním přestalo a vulkánci začali brát pozemšťany více vážněji. „Podle slov jeho vulkánského prvního důstojníka T’Pol…,“ pokračovala Sedmá, zcela nevzrušeně v argumentaci, ale opět se nedostala k dokončení věty. „Stačí! Děkuji!“ přerušil ji dříve než by si vyslechl sáhodlouhou přednášku o tom, jak byl kapitán Archer nezodpovědný a lehkomyslný. Samozřejmě četl všechny záznamy, všech jeho misí, ještě když byl na akademii i poté co stanul na palubě první lodě federace. Obdivoval kapitánova často obtížná rozhodnutí i jeho hledání Xindské zbraně a způsob, kterým dokázal Xindi přesvědčit, že jim stavitelé sfér lhali. Stejně jako hltal všechny jeho mise poté, až do okamžiku, kdy skončil jako kapitán Enterprise. Pro něj byl Archer hrdina a nehodlal si tento pocit vzít nezávislou analýzou. „Pokud existuje záznam o Archerově misi, jehož obsah nám chybí, budou ho určitě mít na velitelství hvězdné flotily.“ „Jistě.“

„Požádám velitelství, aby nám ho poslali. Zatím zkuste zjistit, jak poslat zprávu do minulosti, abychom mohli uskutečnit váš plán. „Pokud jste opravdu studoval mise první Enterprise,“ začala Sedmá škrobeně. Zdálo se mu to, nebo zaslechl ve jejím hlase náznak sarkasmu? „Potom jistě víte, že Enterprise NX-01 nebyla vybavena vlečným paprskem.“ „Ach ovšem.“ Na tenhle fakt opravdu poněkud pozapomněl. „Komandére! Máme společnost!“ „Na obraz!“ „Plavidlo se demaskuje a přibližuje přímo před námi. Ze směru 0-8-1 na 0-2-8.“ „Klingoni?“ podivil se Madden vrhaje po Worfovi tázavý pohled. Klingon však vypadal stejně překvapeně. „Je to útočný křižník třídy Vor’cha. Loď, Ml’ve,” přidal pohotově Worf. „Pohotovost! Kapitán na můstek!“ klepnul první důstojník ihned na komunikační odznak. „Hlášení!“ Picard byl momentálně ve své pracovně, takže na můstek dorazil během několika vteřin. Promluvil jakmile vyšel ze dveří. „Klingonský křižník se blíží k naší pozici. Štíty mají zvednuté a převádějí energii ke zbraním. Na dosah zbraní budou za dvě minuty.“ „Třída Vor’cha je sotva soupeř pro Enterprise. Teda pokud jich nemají zamaskovaných víc než dávají najevo!“ zhodnotil komandér situaci. „Pokud by chtěli zaútočit, potom by se nám jistě neukázali takhle brzy jedničko,“ učinil Picard nesouhlasné gesto. „Navíc Klingoni jsou spojenci a nevěřím, že by takhle křiklavě porušili smlouvu.“ „Kancléř Martok ctí smlouvu s Federací. Nikdy by k podobné provokaci nesvolil!“ ozval se Worf, který musel svého přítele a člena rodiny bránit. „Přesně tohle si myslím i já Worfe.“ „Volají nás!“ „Výborně. Konečně snad zjistíme co zde chtějí,“ „Jen doufám, že klingoni budou přátelští. Nic ve zlém pane Worfe,“ učinil Martin vzápětí omluvné gesto směrem ke svému protějšku. Hlavní obrazovka ukázala klingonského kapitána ve velícím křesle. „Tady kapitán Kruge z lodi Ml’ve!“ vyštěkl hned v úvodu. „Jaký je důvod vaší přítomnosti!“ „Tady kapitán Picard z federální lodi Enterprise. Než vám cokoliv řeknu kapitáne, ocenil bych, kdyby jste na nás přestali mířit zbraněmi,“ nenechal se Picard ani v nejmenším vyvést z míry. Měl jisté zkušenosti s klingony, takže věděl, jak s nimi jednat. „Vaše zbraně jsou také aktivní,“ vycenil klingon výhrůžně zuby. Alespoň dle lidského měřítka by se dalo jeho gesto chápat. „Deaktivujte zbraně Worfe!“ přikázal Picard po krátké chvilce. Klingonský kapitán se ohlédl za sebe. Zbraňový důstojník mu potvrdil, že kapitán Enterprise splnil svoji část dohody. Lehce trhnul hlavou a zavrčel, načež i zbraně Ml’ve přestaly mířit na Enterprise. „Ještě jednou, kapitáne Picarde, jaký je důvod vaší přítomnosti zde?“ pokračoval již o poznání mírněji. „V podstatě by se dalo říci, že jsme zde náhodou.“ „Opravdu?“ Klingonovo čelo se zamračením nakrabatilo „A jaká náhoda vás sem zavedla?“ „Pronásledovali jsme borgskou průzkumnou loď, která zničila neozbrojený dopravník Federace.“ „Borgové nemají smysl pro čest!“ odfrknul si pohrdavě. „Ovšem nikde nejsou patrné žádné trosky.“ „Dostihli jsme borgy až zde. Zdejší anomálie ruší senzory, neboť ani my jsme dosud nenašli žádné trosky.“

„Zajímavá historka,“ odtušil velitel Ml’ve zamyšleně. Bylo patrné, že vysvětlení moc nevěří, ale nehodlá tlačit zbytečně na pilu. „A co ta loď uvnitř?“ „Mají potíže a my, když už jsme zde, jim samozřejmě pomůžeme,“ volil Picard opatrně slova. Spatřil určitou provokaci ve slovech svého protějšku, ale možná se mu to jenom zdálo. „Jak typické. Ostatně by to nebyla Federace, kdyby jste někde někomu nepomáhali,“ odfrknul si přezíravě. „Svoje odpovědi máte kapitáne, doufám, že nyní mi řeknete, co zde děláte vy?“ „Plním rozkazy od nejvyšší rady. Má mise je ovšem přísně tajná, takže o ní nemohu mluvit ani s našimi spojenci,“ odpověděl Kruge samolibě. „Chápu,“ přisvědčil Picard, ale ani on příliš nevěřil téhle historce. „Zůstaneme v oblasti kapitáne. Pokud by jste snad měli potíže,“ vycenil zuby v úsměvu a zmizel z hlavní obrazovky. Klingonský křižník na hlavní obrazovce změnil kurz a znovu se zamaskoval. „Nevím proč, ale nějak jsem mu úplně nevěřil.“ „Ani já ne,“ souhlasil Picard. „Worfe?“ „Neznám kapitána Krugeho, ani si nevzpomínám, že bych ho někdy potkal. Určitě nebyl rád, když na nás narazil. Ať už jsou jeho záměry jakékoliv, jsem si jistý, že nechce, abychom se do nich pletli.“ „Souhlasím.“ „Možná mu šlo o Koloniální loď. Jejich technologie je celkem působivá. Nepočítaje zbraňové systémy.“ „Moji lidé vždycky prahli po získání nových zbraňových technologií,“ připustil Worf. „Myslím, že bychom měli naši hostům položit pár otázek, ohledně výzbroje,“ přidal Martin celkem logickou poznámku. „Pokud nám o nich ovšem budou chtít povědět,“ odtušil Picard suše. „Pokud já bych velel takové lodi, určitě bych neprozrazoval víc než bude nutné.“ „Proto musíme klást otázky opatrně,“ učinil první důstojník gesto směrem k lodní poradkyni. „Můj názor nejspíš znáte. Necítím z nich žádnou hrozbu,“ nechala se slyšet poradkyně. „Potom nic nebrání tomu, abychom našim hostům, samozřejmě velice opatrně a velice diskrétně, položili pár otázek,“ kývnul Picard na Worfa. Klingon byl rozhodně nejpovolanější osobou pro kladení podobných otázek. Určitá přímost i fakt že je válečník by měla vyloučit jakékoliv postranní úmysly a psychologický nátlak. O deset minut později už měl možnost probrat situaci se svým koloniálním protějškem. Většina členů koloniální posádky, alespoň ti, kteří neskončili na ošetřovně právě prováděli opravy po celé lodi. Ovšem bez strojovny, která se právě nacházela v jiném časovém rámci, nemohli udělat příliš mnoho. Worf našel komandéra Miriam Ostlinovou, jak se sklání nad jedním terminálem a zlostně do něj udeřila. Zřejmě nefungoval, ale to mohlo být naopak dobré znamení. Také on sám měl často sklon udeřit do nefunkční konzole. Možná si porozumí, neboť podle koloniální hierarchie byla první důstojník, současně hlavním taktickým důstojníkem na lodi. Znovu zuřivě vyťukávala svůj dotaz na terminálu a stále nedostávala uspokojivou odpověď. „Problém komandére?“ zeptal se s klidem. „Ano, jeden mám přímo tady!“ odsekla, aniž by se po něm otočila. Worf opatrně postoupil dva kroky vpřed. Žena před ním byla zhruba stejně vysoká, ale spíše štíhlejší postavy, hodně podobné lidem. Neměla by pro něj znamenat hrozbu, ale přesto měl všechny smysly napnuté. „Jaký problém?“ zajímal se ihned. „Hlavní můstek je otevřený do prostoru!“ Uhnula kousek, aby mohl vidět totéž co ona. „Když jsme ho opouštěli, tak byl v pořádku. Nyní ovšem zaznamenávám značné poškození a nemohu pro něj najít důvod.“

„Právě přiletěla klingonská loď, ale mohu říci, že oni určitě nestříleli,“ zamnul si Worf zadumaně bradu. „Můstek je poškozen už minimálně několik hodin. Alespoň podle záznamů senzorů.“ „Potom to nemohli být oni.“ „Vedení po celé lodi se začíná pomalu obnovovat, přestože je naši lidé nemohou opravit, protože se k poškozeným oblastem jednoduše nemohou dostat. Dokonce už fungují některé systémy napojené na jádro hlavního počítače.“ „Zvláštní,“ řekl Worf opatrně. Samozřejmě byl svědkem diskuse na můstku, takže věděl o teorii, kterou rozebíral komandér Madden se Sedmou. „Ano, zvláštní, ovšem o tomhle nejspíš mluvit nechcete?“ obrátila k němu komandér poprvé pohled. Pohlédli si přímo do očí. Klingon lehce přivřel víčka. Miriam měla velice nezvyklé, tmavě modré, skoro až fialové oči, díky kterým působila poněkud exoticky s přihlédnutím ke své světlejší barvě pleti. „Přítomnost klingonské lodi nemusí znamenat nic, ale je také možnost, že mají zálusk na vaši technologii.“ „Ostatně jako mnozí další,“ utrousila kysele. „Třída D je prototyp, tudíž je vybavena řadou nových technologií, zbraně nevyjímaje. Jde o zcela novou konstrukci, která má za úkol vytvořit maximálně kompaktní hvězdnou loď, určenou pro všechny typy misí. Hlavně nahradit pomalu zastarávající konstrukce a začít novou éru vesmírných lodí třídy Dravec. Vědecké mise, průzkumné mise, taktické mise. Největší změnou je však přechod na tři aminiové krystaly. Právě krystaly nám dávají netušené možnosti, které sami pořádně nechápeme a naši vědci hledají už více než sto let odpověď na otázku aminových krystalů.“ „Napadá vás někdo konkrétní, kdo by mohl nejvíce těžit z vaší situace?“ „Věřte mi komandére, že mě napadají desítky možností a každá z nich může být ta správná,“ pokrčila lehce rameny. „Momentálně bych však chtěla vědět, proč a kdy došlo k dekompresi hlavního můstku a co bylo jeho příčinou. Věřím, že odpověď na tuto mojí otázku může zodpovědět také vaši otázku týkající se našich nepřátel.“ „Pokud projdeme senzorové záznamy Enterprise, určitě stanovíme přesný okamžik, kdy došlo k porušení můstku.“ „Ano, ovšem můstek je jednou z nezabezpečenější části lodi. Pokud je zničen, potom už většinou lodi natolik poškozená, že na tom nezáleží. A můstek nevybuchne sám od sebe.“ „Chápu,“ přisvědčil klingon s jistou dávkou uznání. Konstruktéři koloniální lodě evidentně věděli jak správně postavit loď a rozmístit klíčové oblasti. Klepnul na komunikační odznak. „Worf Enterprise! Dva k přenosu!“ Během okamžiku je transportní paprsek přenesl na federální plavidlo. Worf jenom letmo kývnul náčelníkovi u transportéru a v doprovodu koloniální důstojnice vyšel z transportní místnosti. Mířil na palubu 17, kde byla umístěna jedna z taktických místností, odkud bylo možné efektivně provádět podobné průzkumy. Samozřejmě mohl totéž udělat i z můstku, ale zde na to budou mít dostatek lidu a prostoru. Sotva však vešel dovnitř, musel se lehce zamračit. Nebyli zde sami. Někdo dostal zjevně stejný nápad. Nad jednou konzolí se totiž skláněla Sedmá společně s Geordim a kapitánem Tolkinem, který jim právě do-vysvětloval svou teorii. „Něco nového?“ vzhlédl Geordi, který si nově příchozích všimnul jako první a zaměřil na něj své kybernetické oční implantáty, které používal už několik let, místo svého vizoru. „Hledáme důvod náhlé dekomprese hlavního můstku,“ zabručel Worf. „Domnívám se, že zde bude souvislost s naší současnou situací,“ doplnila ho Ostlinová pohotově. „My právě hledáme kam zmizely 2/3 lodě a 1/3 posádky. Ovšem můstek…,“ „Senzory ukazují nárůst energie před deseti hodinami v oblasti můstku,“ pronesla Sedmá, která ihned prověřovala požadavek.

„Opravdu?“ „Podivné…“ „Takovou událost měly senzory Enterprise nahlásit. Obzvláště, když energie přesahuje 500,000,000TJ.“ „Tolik energie naše štíty nemají ani při plném výkonu! Taková energie několikanásobně přesahuje celkovou kapacitu!“ ohradila se Ostlinová nad takovou absurditou. „Podle všeho se nad můstkem vztyčil štít, ale nevydržel,“ „Což je divné, protože naše obranné systémy byly v daném okamžiku zcela vyřazené. I kdyby dosahovaly takového výkonu,“ zavrtěl Tolkin rezolutně hlavou. Na rozdíl od ostatních on měl jisté tušení, kdo mohl mít onen štít na svědomí. Jenomže bylo víc než jasné, že ani to nestačilo, takže mlčel. „Záhadou zůstává proč jsme si toho nevšimnuli, respektivě proč nás senzory neupozornily,“ poznamenala Sedmá věcně. „Mohlo jít o střelbu?“ zajímalo Worfa ihned. „Pokud ano, potom jde o zbraně mnohonásobně přesahující všechno, co můžeme nasadit my!“ „Proveďte skenování trupu. Hledejte stopy po střelbě!“ vybídla Miriam Sedmou. „Skenuji.“ „Máte na mysli něco konkrétního?“ zeptal se La Forge. „Pouze domněnka,“ pokrčila Ostlinová neurčitě rameny načež dodala: „Pokud někdo má technologii s takhle silnými zbraněmi, potom by pro něj zničení naší lodě neměl být sebemenší problém. Pokud jimi ovšem pouze nedisponuje, což se mi zdá relativně pravděpodobnější.“ „Jako, že jim ty pokročilé zbraně někdo dal?“ „Zní to celkem logicky, jinak by nestříleli pouze na můstek, ale vybrali si jiný cíl,“ přisvědčil Tolkin. „Můstek musí být klíčovou oblastí. Místem, kde se střetávají všechny tři části lodi. Zničením můstku v jedné časové oblasti, by zákonitě došlo ke zničení ve všech třech časových liniích. Ovšem za předpokladu, že tato teorii je správná,“ neodpustila si Miriam dodat. „Všechno tomu nasvědčuje, ale k nalezení řešení, potřebujeme hmatatelný důkaz. Pouhé spekulace nestačí.“ „Mám to!“ přerušila je znovu Sedmá. „Tady podívejte. Slabé poškození trupu, způsobené pravděpodobně nějakým druhem bio-chemických zbraní.“ „Velmi primitivních zbraní!“ odfrkla si Ostlinová pohrdavě, když se lépe podívala na data. „Sotva by nám poškrábali trup.“ „Pokud by ovšem fungovalo plátování. Nezdá se, že by nanité obnovovali poškozený trup.“ „Nanité?“ zaujalo Geordiho. „Jedním z vylepšení naší lodi je také regenerativní plátování. Nanité obnovují celistvost trupu, posilují jeho celkovou odolnost a mnohonásobně zvyšují životnost celé lodi.“ „Působivé,“ odtušila Sedmá, na kterou to každopádně udělalo dojem. „Máme na palubě specialistku v oboru nanotechnologie. Ona je tvůrkyní technologie regenerativního plátování a nejspíš jediná, kdo může podat proč jsou nanité nečinní,“ odtušila komandér suše. „Jak velké je to poškození?“ zajímalo Tolkina, který už byl o krok dál, hledaje řešení problému. „Naše senzory neprojdou skrze trup, takže nejde říci jak moc je to vážné.“ „Musíme se tam dostat a zjistit jestli můstek půjde opravit.“ „Napadá mě pouze jeden způsob jak se tam dostat a ověřit situaci.“ „Výstrojní místnost na palubě 14 je přístupná. Můžeme klidně použít skafandry a zhodnotit situaci přímo na místě.“

„Souhlas.“ „Jděte s nimi Sedmá!“ pokynul komandér Madden blondýnce. „Půjdu také!“ přidal se Worf, ačkoliv mu představa, že bude zase ve skafandru nepřišla ani trochu lákavá. „Dobrá. Zjistěte co se dá.“ O dvě hodiny později, kdy se průzkumný tým vrátil z pobytu ve vakuu, odešel Worf do své kajuty. V podstatě našli přesně to, co očekávali, že najdou. Můstek, otevřený do prostoru. Trhlinou, která sahala přes čtyři paluby. Samotné poškození nemuselo být až tak hrozné, ale záhadný byl směr exploze. Vypadalo, jako by šlo o cílenou energii určenou výhradně k průlomu. Jinak si ani nešlo vysvětlit celkem zanedbatelné sekundární poškození. Vlastně ani můstek nebyl v nijak hrozivém stavu. Ovládací konzole sice zničené a bez energie, ale třeba velící křeslo zůstalo naprosto nepoškozené. V lodi prostě byla pořádná díra, jenomže poškození neodpovídalo kapacitě zbraně, která v daném bodě plavidlo zasáhla. I kdyby šlo pouze o směrovanou energii, z nějakého obřího fázeru, či distruptoru, určitě by se propálila přes větší počet palub, nejpravděpodobněji přes všechny. Jenomže nic z toho se nestalo. Jediné vysvětlení, které se nabízelo bylo to, že zbraň ztratila v daný okamžik energii. Muselo by však jít o zatraceně velkou náhodu. Během průzkumu můstku Oko 7Z ho však zaujala ještě jedna zvláštnost. Dveře od turbovýtahu totiž byly zničené následkem exploze. Nejspíš by nešlo o nic zvláštního. Ale ostatní dveře na můstek a z můstku byly sice ožehlé explozí, ale neporušené. Navíc podle rozsahu poškození se nacházely v mnohem zranitelnější pozici, ale přesto zůstaly nepoškozené. Proč úzký paprsek exploze doslova roztavil tyto dveře? Pokud opravdu nešlo o shodu náhod, čemuž nevěřil ani na okamžik, musel se v těch dveřích někdo nacházet. Jenomže i tak muselo jít o neuvěřitelně husarský kousek. Stále nad tím vrtěl hlavou. Nikomu o svých podezření zatím neříkal, ale byl si celkem jistý, že oběma koloniální důstojníkům tato skutečnost neunikla. Zvonek ohlásil nečekaného příchozího a Worf se zamračil. Nikoho nečekal. Teda snad kromě Sedmé, ale ta tvrdila, že zabere několik hodin než analyzuje podle rozpadu hmoty, jaká zbraň zasáhla koloniální plavidlo. „Vstupte!“ vyzval příchozího, aniž by se ohlédl po dveřích. „Potřebuji s tebou mluvit Worfe!“ zpozorněl a instinkt ho poprvé varoval, že zde není něco v pořádku. Záhy se však uklidnil, neboť ve dveřích stál kapitán Kruge. Udělal dva kroky vpřed. Pohlédl za sebe, dokud se dveře za ním nezavřely. „Nevěděl jsem, že jste zpátky!“ „Naše mise je sice tajná, ale je zde jedna záležitost, která se týká i tebe,“ pokračoval klingonský kapitán. „Poslouchám.“ „Možná bude lepší, když se podíváš sám s kým máme tu čest!“ podal mu místo toho pad. „Co očekáváš ode mě?“ zeptal se Worf s klidem, který překvapil i jeho samotného. Samozřejmě si nemohl být zcela jistý z pouhé fotografie, ale podobnost byla víc než zřejmá. „Podívej se na informace pod tím!“ „Tyhle údaje musí být staré,“ zavrtěl nakonec hlavou. „Žena, kterou zde vidím, už je dlouhou dobu mrtvá. Sám jsem viděl tělo a byl svědkem posledního obřadu.“ „Ne Worfe,“ zavrtěl Kruge jednoznačně hlavou. „Tyhle informace jsou staré několik měsíců, nanejvýše polovinu pozemského roku.“ „Odkud máš tyhle informace?“ „Přímo od Nejvyšší rady.“ „Proč se Nejvyšší rada zajímá o pouhou pozemšťanku?“

„Nejde jenom o pouhou pozemšťanku Worfe,“ zasmál se Kruge chraptivě. „Ona je mnohem více než je na první pohled zřejmé. Možná si ji pamatuješ jako obyčejnou lidskou ženu, ale ona je nyní něčím mnohem víc.“ „Ale je mrtvá, takže nemůže jí o tutéž osobu!“ namítnul Worf. „Myslíš, že jsme si tohle neověřili? Tohle mi chceš naznačit!“ udělal druhý klingon výhružně krok vpřed. Rychle se ovládl a pokračoval. „Pokud mi nevěříš, můžeš si klidně sám ověřit tyto informace.“ „Co máš v plánu?“ „Můj cíl je analyzovat hrozbu pro klingonskou říši a eliminovat jí.“ „Takže jí chceš odstranit,“ konstatoval prostě Worf, kterému neunikl význam slov. „Jakou hrozbu představuje?“ „Podle našich zdrojů stojí v čele veliké flotily. Flotily lodí jako je ta, které právě pomáháte.“ „Pokud jde o hrozbu takového rozsahu, potom jsi o ní měl kapitána Picarda informovat.“ „Lidé! Federace!“ odfrknul si pohrdavě. „Než by k něčemu dospěli, potom by už bylo pozdě. Nepřítel má oči a uši všude. Nechtěl jsem prozradit cíl naší mise, která má nejvyšší prioritu.“ „Co tedy hodláš udělat?“ „Je zde něco, co bys mohl naopak provést ty Worfe!“ „Chceš, abych jí zabil,“ konstatoval prostě. „Tím usekneme hadovi hlavu!“ přitakal Kruge obratem spokojen, že chápe kam míří. „Bylo by to mnohem jednodušší a obešlo by se to bez zbytečného krveprolití, kterému se Federace snaží obvykle vyhnout. Ona je klíčem ke všemu. Její odstranění eliminuje hrozbu jak pro říši, tak pro Federaci.“ „Pověz mi více!“ „Nemohu Worfe, už tak jsem ti řekl, víc než bych měl. I když patříš k Martokovu domu, nemohu ti říci více, pokud nevím na čí straně opravdu stojíš!“ „Řekni mi alespoň jedno,“ převaloval Worf na jazyku otázku. Krugeho historka zněla naprosto absudrně, ale on z nějakého důvodu nedokázal sledovat své instinky, kterého ho nebádaly k obezřetnosti. „Jakým způsobem vstala z mrtvých?“ „Nevíme přesně, ale jde o nějakou technologii, která obrací čas.“ „Pokud je tady naživu jak říkáš…“ „Potom musíš udělat, co ti říká čest!“ naléhal Kruge na Worfa. „Stále jsem důstojníkem na lodi Federace!“ odseknul ostře. „Vidím,“ odfrknul si přezíravě. „Skrýváš se za tuhle uniformu, místo abys udělal, co se sluší a patří.“ „Já…,“ zavrčel Worf s jasnou hrozbou v hlase. Neměl rád, když ho kdokoliv z jeho lidí obviňoval, protože byl důstojníkem Federace. „Vím co cítíš Worfe!“ uchopil ho Kruge pevně za rameno. „Chápu tvou rozpolcenost! Chápu, proč jsi k těmto lidem, kteří tě kdysi zachránili, tolik loajální! Ale tady jde o víc. Mnohem víc než jen nějaké předpisy a nařízení Hvězdné flotily.“ „Mám zabít někoho, kdo je vlastně dávno mrtvý.“ „Sám to musíš vidět! Pohlédni do svého nitra a najdeš odpověď na svojí otázku!“ mluvil dál a Worf cítil jak se v něm zvedá touha po krvi. „Ona je urážkou. Urážkou ženy, kterou jsi znal a které jsi si vážil.“ „Ano…“ „Už jen kvůli její památce stojí tohle všechno za to!“ „Na Oko 7Z nikde není. Jak ji tedy najdu, když je v jiném čase?“ ptal se již napůl rozhodnutý. „Instinkt tě povede Worfe. Věř mi…“ ztišil hlas a dovolil si spokojený úsměv, když viděl jak se Worf dostává pomalu, ale jistě do transu. Přesně podle plánu.

„Dobrá. Udělám vše, abych učinil cti zadost,“ odtušil a onen hlásek, který mu říkal, že něco není v pořádku, zmlknul. Nahradil ho jiný hlas. Důvěrně známé volání do války. Instinkt, vlastní každému klingonovi. Nyní pro něj existoval pouze cíl a cesta k němu. „Jsi skutečný klingonský válečník Worfe…“ pokýval Kruge uznale hlavou. Spokojeně sledoval jak Worf vstal a už přemítal, jakou zbraň použije. Bylo to tak snadné. Až příliš snadné, najít šampióna, který by je reprezentoval ve finálním střetnutí. Vítězství bylo na dosah a Worf byl tím, kdo jim ho přinese. Tiše se vytratil, nechaje ho jednat. Worf ani nezaznamenal jeho odchod. Byl duchem někde úplně jinde. „Worfe! Worfe! Slyšíte mě!“ zpozorněl jmenovaný, protože ho někdo volal a nebyl to Kruge. Ne, hlas zněl povědomě, jenom si ho nemohl v první chvíli zařadit. Teprve když lépe zaostřil, poznal doktora Bashira a lodní poradkyni Annu Darhemovou. „Kde to jsem?“ zpozorněl, neboť se nenacházel tam kde měl. „Kde je Kruge?“ „Kapitán Kruge?“ ujišťoval se Bashir zda správně rozuměl. „Ano!“ přisvědčil Worf prudce. „Právě jsem s ním mluvil a najednou…“ „Worfe,“ zarazil ho Julian, ještě než dokončil větu. „Kapitán Kruge, ani jeho loď Ml’ve tady dávno nejsou. Už alespoň deset hodin po nich není vidu ani slechu. A jelikož jejich maskování zde v anomálii nefunguje, rozhodně nejsou nikde poblíž.“ „Doktore!“ začal Worf patřičně podrážděně. „Kapitán Kruge mě navštívil v mé kajutě a to před několika minutami!“ „Nikdo z klingonů nevstoupil na palubu Enteprise Worfe,“ promluvila dosud mlčící poradkyně. „Jak tedy…,“ tentokrát byl klingon opravdu zmaten. Poradkyně se musela určitě mýlit. Přeci nebyla taktický důstojník a tudíž nemohla vědět podobné věci. Jenomže, jaký měla potom důvod říkat podobné věci? „O čem jste vlastně s kapitánem Krugem mluvil?“ pobídla ho místo toho otázkou. „Vzpomínám si, že jsem si sednul do křesla a najednou jsem byl tady.“ „Pane Worfe,“ položila poradkyně svou ruku na jeho. Přes veškerý instinkt neucuknul. Natolik se ovládal, aby strpěl podobné lidské gesto. „Před půl hodinou jste byl spatřen na Koloniální lodi. S Bat’letem v ruce na kterém byly stopy krve.“ „Je tohle vaše zbraň Worfe!“ tentokrát patřil hlas komandéru Maddenovi a byla v něm patrná přísnost. Podával mu důvěrně známou zbraň. Klingonský meč, který ho provázel už hezkou řádku let. „Ano, je!“ potvrdil sotva si svou zbraň lépe prohlédnul. „Máte nějaké vysvětlení, proč jste byl na Koloniální lodi a hlavně s kým jste tam bojoval?“ „Ne.“ „Naštěstí nikdo nehlásil, že by došlo k boji. Ani z posádky Enterprise, ani z Koloniálních důstojníků nehlásil žádný incident.“ „Víme komu patřila ta krev?“ zeptala se poradkyně. „Mohu bezpečně říci, že nepatřila nikomu od nás, ani nikomu z našich hostů.“ „Což před nás stále staví otázku, kdo to byl a proč jste s ním bojoval.“ „A taky proč si nic nepamatujete,“ dodala poradkyně promptně. Vnímala Worfovy emoce a zmatení, které bylo skutečné, nikoliv předstírané. „Když vás poručík Bark našel, byl jste úplně mimo. V jeden okamžik měl obavy, že na něj zaútočíte, ale neudělal jste to. Místo toho jsme vás rychle přenesli na ošetřovnu, což bylo asi před pěti minutami,“ přišel Bashir s dalším vysvětlením. „Bez odporu jste předal svoji zbraň lidem z bezpečnosti a rozhodně jsem z vás neměla žádný pocit agrese.“ „Máte alespoň tušení, co vám mohl kapitán Kruge chtít?“

„Ne,“ zavrtěl klingon rezolutně hlavou. I jeho překvapila návštěva kapitána lodi Ml’va. Obzvláště, když si z rozhovoru nevybavoval ani slovo. „Ale hodlám tomu přijít na kloub.“ „Jak?“ „Zjistím, co tady doopravdy Kruge a jeho loď dělala. Pokud dostali rozkaz letět až sem, potom o tom v říši musí někdo vědět.“ „Chcete zavolat Martokovi?“ „Přesně to mám v plánu.“ „Doktore?” obrátil první důstojník pozornost k hlavnímu lékaři. „Neshledávám na Worfovi nic, co by bránilo návratu do služby.“ „Díky doktore.“ Klingon na nic dalšího nečekal a seskočil z bio-lůžka. „Pane Worfe!“ zarazil ho ještě komandér Madden. „Až budete něco vědět, ihned informujte kapitána.“ „Samozřejmě,“ ohlédnul se a vyšel rázným krokem ze dveří. „Bude lepší, když na něj někdo dohlédne,“ poznamenala lodní poradkyně starostlivě. „Myslíte si, že může být nebezpečný?“ „Jediné co si nemyslím a čím jsem si naprosto jistá, je fakt, že s Worfem někdo manipuloval, ale nenacházím žádné stopy, které podobná manipulace zanechává.“ Pronesla Anna svůj verdikt s pohledem stále upřeným na dveře, kterými Worf odešel. Hned jak Worf ukončil spojení s Martokem, usedl do křesla ve své kajutě a mračil se. Rozhovor nepřinesl očekávané odpovědi, ale spíš další otázky. Situace vypadala mnohem záhadněji než předtím. Pokud měl Martok pravdu a on neměl důvod pochybovat, že nemá, potom Kruge a Ml’ve, byla z lidského pohledu lodí duchů. Ml’ve byla zničena i s celou posádkou během poslední operace, kterou spojená flotila Federace, Klingonů a Romulanů vedla proti Dominionu a jejich spojencům Cardasianům a Breenům. Doufal, že získá nějaké vodítko, co po něm Kruge mohl chtít, ale nevěděl o mnoho více. Pohled mu padnul na pad položený na stole. Přemítal jestli tam před chvílí opravdu ležel, ale nedokázal si vybavit jestli ano či nikoliv. S podrážděným zamručením, že asi přichází i rozum ho vzal do ruky. K vlastnímu překvapení šlo o seznam posádky Oko 7Z. Původně ho chtěl odložit zpátky, ale cosi ho přimělo se na seznam lépe podívat. Vzal ho tedy do ruky a začal v něm listovat. Projížděl jednotlivá jména a jejich fotografie s informačním souhrnem u každého člena posádky. Seznam byl seřazený vzestupně, od nejposlednějšího člena posádky až k velícímu okruhu. Občas se zastavil, aby na určitý záznam podrobněji nahlédl, ale pokaždé šlo o jedno a totéž. Základní posádku tvořili mladí kadeti, často čerství absolventi akademie a jen opravdu malé množství, hlavně nižších důstojníků se mohlo pochlubit, alespoň nějakou praxí. Nikdy však ne delší než rok, či dva na jiném plavidle. Podle všeho byla posádka poskládána asi před necelým rokem a z valné většiny nezkušenými zelenáči, kteří měli získat své první skutečné zkušenosti. Konečně se začínal propracovávat k užšímu velitelskému kádru. Poručík Have – taktický důstojník, upoutalo ho první jméno a ačkoliv byl členem posádky také sotva rok, měl za sebou víc než deset let služby ve flotile a jeho záznam na Oko 7Z byl víc než zajímavý, ale Worf rychle přeskočil dál. Poslední jména už patřila k úzkému kádru velení, který zůstal z předchozí lodi. Doktorka Karen Markusová – šéflékař. Ano, vzpomínal si na ní, stejně jako na další jméno poručík Jennifer Waitová – lodní poradkyně. Ona byla tou ženou, která upadla do komatu a neprobudila se z něj. Poručík Simon Ingirus – hlavní inženýr. S ním se nesetkal a stejně jako další v řadě Poručík Leitha – vědecká specialistka, museli zůstat v jiném časovém rámci. Pilotku, která skončila na ošetřovně taktéž přeskočil a před ním už v seznamu zůstávaly jenom tři položky. Komandér Miriam Ostlinová – hlavní taktický důstojník. Ano na ní si velice dobře pamatoval. Udělala na něj opravdu dobrý, profesionální dojem. Kromě toho patřila k nejstarším a

nejzkušenějším členům posádky a byla na palubě Oko 7Z posledních třicet let. Při předposledním jméně se trochu zarazil, neboť nesedlo do vymezené hierarchie. Kapitán Jonathan Tolkin – velící důstojník. Očekával by spíše velitel lodi, takže velící důstojník znělo trochu jinak. Navíc na seznamu zůstávala ještě jedna položka. Kdo mohl být na lodi vyšším důstojníkem než kapitán? Koloniální hierarchie se od té Federální tolik nelišila, ale loď měla vždy jenom jednoho kapitána. Dozvěděl se to poměrně brzy a při pohledu na poslední složku ztuhnul. Major Tasha Kronesová – velitelka Koloniální expedice. Samo jméno by nic neznamenalo, ale on právě hleděl do tváře, tváře kterou znal. Ten samý účes, ta samá barva pískově žlutých vlasů, ty samé medově modré oči a jako by zíraly přímo na něj. Tohle nemohla být pravda. Při nahlédnutí do služebních záznamů se napůl uklidnil. Nemohla být. Záznamy sahaly skoro osmdesát let zpátky, takže nemohlo jít o jednu a tutéž osobu. Určitě ne, ale v tom mu to konečně došlo. Konečně mu došlo, co pravděpodobně udělal. Ta krev, kterou viděl na svém Bat’letu patřila jí. Pravděpodobně ji zabil, o tohle šlo Krugemu celou dobu. Nějak ho musel přesvědčit, že zabít jí bude čestné. Sice dost pochybné, ale přinejmenším z určitého pohledu na věc čestné. V daném okamžiku měl dost informací, aby s nimi šel za kapitánem, ale ještě si musel jednu věc ověřit. Zapnul si kabát uniformy a zamířil zpátky na ošetřovnu. „Ano, ano. Už jsem prováděl podrobnou analýzu Worfe a je to z vědeckého hlediska naprosto fascinující, přes základní řetězce DNA až po…,“ zarazil se při klingonově důvěrně známém výrazu a rychle dodal: „ale tím vás tady nebudu unavovat.“ „Když mluvíte o DNA doktore,“ promluvil klidem. „Je lidská?“ „Zajímavé, že o tom mluvíte,“ pozvedl Julian pravou ruku se vztyčeným ukazováčkem. „Ovšem odpověď, kterou vám mohu nabídnout je dvojznačná. Ano, podle vzorku krve je DNA skutečně lidská, ovšem zároveň není.“ „Obsahuje tedy nějakou další DNA, třeba Romulanskou?“ „Romulanskou?“ zpozorněl Bashir, ale jelikož nepatřil k zasvěceným, nemohl tušit, kam Worf přesně míří. „Ne, Romulanskou určitě ne.“ „Doktore!“ „Omlouvám se Worfe, ale neměl jsem zatím mnoho času se tomu věnovat,“ rozhodil lékař rukama. „Momentálně jsem s doktorkou Markusovou prováděl operaci jejich hlavní pilotky a musím přiznat, že jejich lékařská věda je v určitých oblastech lepší než naše.“ „Doktore, pokud máme téhle záhadě na kloub, potřebuji některé odpovědi a to co nejdříve!“ „Zadal jsem do lodního počítače data, ale je zde příliš mnoho možností a variant,“ pokrčil Bashir rameny. „Možná jsem geniální, ale těch možností je opravdu… „A kdyby jste měl nějaký objekt, podle kterého by bylo možné srovnávat, pomohlo by to vaší analýze?“ přerušil doktora rychlou otázkou. „Objekt ke srovnání?“ zamyslel se na okamžik. „Samozřejmě!“ „Tady,“ vyťukal na lékařském panelu svůj kód a zadal dotaz, doufaje, že záznam o dávno mrtvé člence posádky Enterprise, zabité hvězdného data 41502,3 nezmizel z databáze. Julian mu zvědavě nahlížel přes rameno. „Počítači spusť srovnání DNA z databáze se vzorkem AC-1!“ „Analýza spuštěna.“ „Čas dokončení?“ „Padesát sedm minut.“ „Spokojen?“ „Ano.“ „Mimochodem, jak to šlo s Martokem?“ „Jeho odpovědi přinesly pouze další otázky.“ „Co tím myslíte?“

„Kruge a jeho loď i posádka byla zničená při invazi do Cardasie.“ „Aha,“ pokýval Bashir hlavou, ale hned udeřil další otázkou: „A kde jste přišel na srovnání právě s poručíkem Yarovou?“ „Prohlédl jsem si seznam posádky Koloniální lodi,“ ukázal doktorovi pad, který se nacházel. „Našel jsem tohle.“ „Už chápu, ale pokud jsou ty záznamy správné…“ nechal Julian větu nedokončenou „Ano, musí jí být přinejmenším sto let,“ doplnil Worf s klidem. „Což ukazuje, že to nemůže být ona.“ „V to doufám,“ zahučel Worf. „Mrtví mají zůstat mrtvými. Jakmile jednou vejdou to Sto-vokor, měli by si užívat věčné slávy a ne se vracet mezi živé.“ „Dávno mrtví kteří ožívají. Připouštím, že to není zrovna moc příjemná představa.“ „S tím souhlasím.“ „Nebyla náhodou…“ chtěl se ještě na něco zeptat, ale nedostal šanci. „Doktore?“ obrátil se Bashir po hlase, který ho přerušil uprostřed věty. Patřil koloniální šéflékařce Karen Markusové. Zda tam stála a poslouchala je, či přišla právě teď nemohl říci. Pokud by nepromluvila, nejspíš by si jí ani nevšimnul. „Ano?“ „Potřebuji vaši asistenci.“ „Jistě, jistě. Hned tam budu.“ „Stavím se za hodinu,“ odporoučel se Worf rychle z ošetřovny dříve než mu mohl nový šéflékař na Enterprise cokoliv říci. Zakryl vlastní zklamání, když se obracel ke své koloniální kolegyni. Alespoň musel uznat, že je na ní lepší pohled než na klingona, který se chová záhadně. Chartokové, jako humanoidní druh, se částečně podobali vulkáncům a částečně lidem, což dodávalo Karen Markusové v lidských očí trochu exotický vzhled. Byla vysoké štíhlé postavy, lehce tmavější barvy pleti, ostře řezané rysy tváře zjemňovala dvojice modrozelených očích. Očí které sršely inteligencí. Možná její uši nebyly nijak výrazně špičaté jako u vulkánců, ale přeci jenom nebyla tak rezervovaná a sem tam ve tváři vyloudila úsměv. Možná díky tomu pro něj byla přeci jenom více stravitelná. Sice Julian neměl nic proti vulkáncům, sám jim díky svému genetickému vylepšení bez problémů stačil, ale prostě byli přespříliš výkonní a neúnavní. Co by teď dal za jednu partičku šipek s Milesem O’Brienem. „Ano?“ řekl ve tváři úsměv, snažíce se nemyslet na Worfovo dilema. Chápal ho, ale neměl na něj odpověď a navíc záhady a časové paradoxy nespadaly do pole jeho působnosti. „Myslím, že tohle by jste měl vidět,“ odpověděla Karen a tvářila se nesnesitelně spokojeně. Nikdo nemá rád, když někdo pochybuje o jeho práci, ale o to větší zadostiučinění má, když se ukáže, že pochybnosti nebyly na místě. „Ukažte jak je na…,“ slova mu zadrhla v naprostém údivu. Karen Markusová právě opatrně pomáhala pilotce, Susan Arčrové vstát. A ona se s trochou obtíží opravdu postavila. Mozek mu říkal, že při takovém poškození páteře nemůže vstát po deseti hodinách. Obzvláště když poslední operaci dokončili sotva před dvěma hodinami. „Jak jsem říkala doktore, moje terapie funguje.“ „To je neuvěřitelné…“ vydechl a vzal do ruky lékařský trikordér, aby si ověřil, že ho nešálí zrak. Skutečně. Lékařští nanité, které Karen předtím naprogramovala, spojili poškozené obratle i poškozenou páteř téměř dokonale. Proces sice ještě nebyl úplně u konce, ale z více jak 95% byl hotov. Což znamenalo jediné. Za pouhých pár hodin došlo k uzdravení těžkého případu, který by normálně trval několik dní a vyžadoval řadu chirurgických zákroků. Worf zatím dorazil svižným krokem na můstek. Na můstku vládlo přítmí, stav plné pohotovosti stále platil a i když štíty zůstávaly sklopené, obranné systémy byly plně připravené reagovat. Můstku vévodil komandér Madden. První důstojník si ho všimnul téměř okamžitě. Worf jenom ukázal na dveře kapitánovi pracovny a dostalo se mu letmého kývnutí.

Bylo vidět, že novému prvnímu důstojníkovi nejsou podobně zažitá gesta cizí. Na druhé straně si Martin všimnul padu, který klingon držel v ruce a doufal, že našel odpovědi. Worf lehkým pokývnutím hlavy poděkoval a stiskl zvonek před kapitánovou kajutou. Picardův hlas ho vyzval ke vstupu okamžitě. Na nic nečekal a vešel dovnitř. Udělal dva kroky do místnosti akorát než se dveře zavřely. „Kapitáne…“ začal ale Picard ho předešel. „Ano Worfe, vím.“ „Pane?“ znejistěl, neboť netušil co přesně může vědět. Odpověď však dostal poměrně rychle, když k němu Picard obrátil svůj display a na něm bylo totéž co na jeho padu. „Právě jsem si prohlížel seznam posádky Oko 7Z, když jsem před pár minutami narazil na tenhle záznam,“ pokračoval Picard vybízeje Worfa, aby si sednul. „Odkud máte seznam posádky?“ „Zřejmě ze stejného zdroje jako vy.“ „Nejsem si úplně jistý, odkud ho mám. Po rozhovoru s Martokem jsem si všimnul, že leží na stole.“ „A řekl vám Martok něco o Krugeho misi?“ „Řekl mi, že Říše sem neposlala žádnou loď. Ml’ve byla zničena během invaze do Cardasie. Nikdo se nezachránil. Podle očitých svědků celá loď explodovala. Se všemi na palubě.“ „Zjevně tomu tak není.“ „Stejně jako v tomto případě?“ ukazoval Worf na obrazovku. „Loď duchů…,“ „Souhlasím,“ přisvědčil okamžitě. „Zato sem Martok vyslal loď, aby celou záležitost prošetřila.“ „Myslím, že bychom se měli kapitána Tolkina zeptat, kdo je ta žena, která vypadá jako Tasha.“ Záměrně zdůraznil slovo vypadá, neboť ani on nevěřil na duchy. „Ano, ale otázkou stále zůstává, odkud máme seznam koloniální posádky?“ „Podle Geordiho je seznam uložen v nepřístupné části jejich počítače,“ odpověděl Picard suše. Tím přiměl klingona, aby se ještě víc zamračil. „Původně jsem si myslel, že se tam dostali, ale není tomu tak.“ „Mrtví kteří ožívají, záznamy, které neexistují…,“ „Děje se cosi krajně podivného Worfe a my tomu musíme přijít na kloub,“ pronesl kapitán rázně. Moc nescházelo, aby si nepovzdechl. Kdyby tady byl tak Dat, tohle by pro něj byla určitě zajímavá výzva. „Odpovědi se musí nacházet na Oko 7Z. Nic jiného, neobvyklého zde není.“ „V tom máte jistě…,“ zarazil se Picard uprostřed věty, protože se kolem nich zavlnil prostor. Možná nešlo o nejpřesnější výraz, ale přinutilo to oba přítomné rychle vstát. „Kde to jsme?“ vzpamatoval se Worf jako první. Určitě se nenacházeli na palubě Enterprise a tohle zcela jistě nebyla kapitánova pracovna. Tedy pracovna to jistě byla, ale ne jeho a ne na Enterprise. Místnost se utápěla v přítmí, které nemělo daleko ke skutečné tmě. „Worfe…,“ ukazoval Picard směrem k oknu. Klingon přimhouřil oči, jak se jeho zrak přizpůsoboval temnější místnosti, ale nebylo pochyb. U okna stála žena. V černé uniformě a s kratšími rovně střiženými blond vlasy. Dívala se na cosi ven, ruce složené na prsou. Přistoupili k ní blíž, ale vůbec na ně nereagovala. Předtím než na ní zkusili promluvit, pokusil se Picard poklepat na její rameno. Jeho ruka však prošla skrz, jako by byla duch. Tudíž dostali jednu odpověď. Věnoval Worfovi tázavý pohled, ale on vypadal přinejmenším stejně zaraženě. Ať byli svědky čehokoliv, nebylo to reálné. Z okna bylo vidět planetu a desítky, možná spíš stovky koloniálních Dravců. Zvonek ohlásil nového příchozího. „Vstupte!“ pronesla blondýnka úsečně a oni si mohli vyměnit další pohled. Hlas určitě patřil Tashe. Do místnosti vešel kapitán Tolkin.

„Mám zprávy z našeho posledního průzkumu,“ začal ihned mluvit. „Prohledali jsme celou soustavu a zničili všechny loděnice včetně továren a mimo-planetárních výrobních zařízení. Zbývá nám už jenom Lethosia 4.“ „A jaké jsou další prognózy?“ „Soustředěným útokem vytvoříme okno v jejich obraně a vysadíme jednotky k pozemní invazi. Ty pak zaútočí za podpory bojových stíhaček na pozemní cíle a začnou vyřazovat jejich obranné systémy. Jeden po druhém. Tím značně omezíme naše ztráty“ „Souhlasím,“ odpověděla a poprvé se otočila čelem. Lehké zavlnění v prostoru přeneslo oba důstojníky Federace do jiného okamžiku. Nyní se nacházeli ve více osvětlené místnosti, které vévodil holo-tank a na něm byla znázorněna taktická situace na planetě. Zelené značky nesly koloniální znaky a červené musely tím pádem patřit protivníkovi. Nad mapou stála tatáž dvojice, kterou viděli před pouhým okamžikem. Nyní jim však bylo vidět lépe do tváře. Tasha vypadala dle lidských měřítek sotva na čtyřicet a Tolkin vedle ní vypadal také trochu jinak než jak si ho oba pamatovali. Vypadal zde o něco mladší, ačkoliv u Chartoků věk mohl trochu klamat. Dost patrný byl rozdíl jejich uniforem. Tolkinova tmavá nenesla žádné zelené označení jaké měla ona. Navíc, počet insignií na kapitánově límci odpovídal i Picardovu, tedy šlo o čtyři pecky, akorát jinak vypadaly. Tasha jich však měla na límci hned sedm a zlaté lemování hovořilo o vysoké vlajkové hodnosti. „Pozemní operace váznou,“ ukazoval Tolkin na mapě situaci. „Narážíme na odpor v podstatě všude, kam se dostaneme. Nikdo se nevzdává, nikdo neustupuje.“ „Kde jsme udělali chybu Jonathane,“ povzdechla si Tasha vrtě hlavou. Pokud šlo říci, tvářila se krajně nešťastně, přes veškerou snahu udržet kamenný výraz.. „Nelze říci, že bychom se dopustili chyby. Naše rozhodnutí bylo logické a podle všech prognóz mělo směřovat ke konečnému řešení téhle nekonečné války.“ „Evidentně jsme se někde zmýlili.“ „Neřekl bych,“ učinil nesouhlasné gesto. „Nechali jsme Lioňany najít jejich taktickou laboratoř, což mělo vést k tomu, že jejich jednání bude více logické a uvědomí si, že dosavadní postup jim nic nepřinesl a nepřinese. Mělo je to přimět postavit se nám na bitevním poli a tady vynikáme my.“ „Stále používáš my,“ odtušila upjatě. „Ovšem zapomínáš, že já jsem přišla s tímhle nápadem. Já jsem ho realizovala. A v podstatě já nesu odpovědnost za zničení Lethosianů. Kvůli mému rozhodnutí si Lioňané, zřejmě celkem logicky, vybrali Lethosiany, neboť Lethosiané jsou jedni z mála, kteří nás převyšují po technologické stránce. Díky mě skončí Lethosiané v propadlišti dějin, místo, aby se stali nejvýznamnější rasou v kvadrantu a velikou civilizací.“ „Zapomínáš, že jsem s tím rozhodnutím plně souhlasil,“ opáčil Tolkin s klidem na její vyčítavý tón. „Stejně tak i admirál Hix. Nebo si myslíš, že by posílal skoro polovinu domovské flotily přes půlku galaxie? Flotilu, které navíc osobně velí. Myslíš si, že on neviděl důsledky tvého rozhodnutí, když ho podpořil?“ „Máš pravdu. Já jen…,“ hledala vhodná slova. „Čekal jsem prostě něco více prohnanějšího.“ „Proč se uchylovat k něčemu novému, když máš na skladě osvědčené způsoby.“ „Potom je celé tohle jenom šaráda!“ „Souhlasím.“ „Mající za cíl nás zdržet, abychom nespojili Expediční síly s admirálovou Jižní flotilou.“ „Pokud si tohle myslí, potom jsou přeci jenom možná naivnější než se zdá.“ „Na naše výzvy ke kapitulaci nikdo nereaguje?“ položila Tasha najednou otázku, ale bylo víc než jisté, že se jí hlavou začíná honit něco jiného, že dospěla k těžkému rozhodnutí. „Ne. Vysíláme na všech kanálech a na všech frekvencích výzvu ke kapitulaci. Nepřišla žádná odpověď, přestože víme, že signál i výzvu samozřejmě přijali. Ovšem nijak nezareagovali.“

„Potom nemáme na výběr!“ rozhodla s kamenným výrazem. „Pozemní operace zaberou celé měsíce a ničeho tím nedosáhneme. Kromě toho, že budeme vázat velké množství sil, zatím co budou potřebné jinde.“ „Co přesně hodláš udělat?“ „Stáhneme naše pozemní jednotky. Nemá cenu ztrácet další životy v boji, který nikam nepovede.“ „Orbitální bombardování?“ „Ano, zanecháme zde minimální potřebné síly k dokončení operace. Nyní už máme dostatečně velký průlom, abychom mohli celkem hladce a z bezpečné vzdálenosti, zničit jejich obranná stanoviště i z nízké orbity.“ „Rozumím.“ „Zbytek flotily zamíří k místu setkání a skončíme to. Lethosiané budou posledním druhem, který se stane obětí naší války s Lioňany! Nedovolím, aby takhle skončil ještě někdo další!“ Picard se lehce zamračil, když se díval do jejího obličeje a porovnával ho, hledaje rozdíly. Nenašel žádný, alespoň žádný rozdíl, který by ho udeřil do očí. Viděl pouze pečlivě skrývané zoufalství vepsané v tváři, ale zároveň i pevné odhodlání dotáhnout věc do konce. Lehké zavlnění okolního prostoru vše přerušilo a ocitli se na jiném místě. Tentokrát už nešlo o Oko 7Z, ale zcela jiné plavidlo. Nikoho zde nepoznávali, ale muselo jít o podobný taktický plánovací úsek. Tentokrát se nad ním skláněla jiná dvojice. Už podle vzhledu museli být oba dva Chartokové. Podle uniforem oba vysocí důstojníci. Muž, vysoké pružné postavy měl na přední části černé uniformy dva zelené pruhy a na límci sedm plných insignií. Žena vedle něj, vypadala o něco působivěji po fyzické stránce. Měla stejnou uniformu jako předtím Tasha, s jedním zeleným pruhem a sedmi insigniemi, přičemž sedmá byla stříbrná, nikoliv zlatá. Bylo tedy na slunce jasné, kdo má vyšší hodnost. „Co si o tom myslíte Worfe?“ „Evidentně vidíme události, které už se odehrály.“ „Nebo teprve odehrají,“ zamyslel se Picard. „Možná je tohle ona událost o které se kapitán Tolkin zmínil. Nechtěl o ní příliš mluvit, ale bylo patrné, že šlo o rozsáhlý konflikt, který zaměstnal na dlouhá léta jejich Expediční flotilu.“ „Potom by tohle všechno dávalo smysl.“ „Otázkou zůstává proč? Proč tohle všechno vidíme? Jaký to má význam?“ „Spíš bych si kladl otázku, jak se odsud dostat,“ zamručel klingon podrážděně. „Uvidíme co bude dál. Možná nám události sami napoví,“ přemítal Picard, ale to už zaznamenal hovor obou přítomných. „Expediční flotila má zpoždění!“ promluvila chartocká žena s klidem. „Dorazí včas, tím jsem si naprosto jist,“ odtušil její nadřízený. „Máme zprávy z operace v Lethosianské soustavě?“ „Víme pouze, že většina tamní Lioňanské flotily opustila doky dříve než Tasha a Expediční síly dorazily. Zanechali jim tam Lethosiany zcela na pospas. S cílem přibrzdit je a vázat flotilu, co nejdéle to bude možné.“ „Stále nemohu uvěřit tomu, že takhle Lethosiany vysáli o většinu surovin, odkopli je a oni za ně přesto bojují a budou bojovat, dokud poslední muž, žena, či dítě bude naživu,“ zavrtěla nad tím vším nesouhlasně hlavou. „A proto s tím vším musíme skončit. Tady a teď!“ „Můstek admirálu Hixovi!“ ozval se hlas v komunikátoru. „Tady Hix,“ reagoval a výzvu. Nyní už bylo jasné pro dvojici nedobrovolných pozorovatelů s kým mají tu čest. „Senzory zachycují přílet Expediční flotily!“ „Právě včas,“ věnoval admirál své podřízené lehký úsměv. Ona pouze v reakci lehce pokrčila rameny.

„Pane, major Kronesová se s vámi chce neprodleně setkat.“ „Vyřiďte jí, že já a kontraadmirál Brownová už na ní čekáme.“ „Ano pane!“ Následovalo celkem očekávané zavlnění prostoru, které vtáhlo dvojici z Enterprise k dalšímu momentu. Nenásledovala však schůzka nejvyšších důstojníků, ale ocitli se zpátky na Oko 7Z. Na můstku Oko 7Z. Kromě Tashy a Tolkina zde Worf poznal ještě komandéra Ostlinovou a u ní nebylo nejmenších pochybností, že je mladší než v současnosti. „…nyní nadešel okamžik, kdy můžeme, ne, my musíme tuhle válku konečně ukončit!“ zaslechli akorát konec věty, kterou pronášela velitelka koloniální Expedice. „Dospěli jsme ke konečnému bodu a máme vše potřebné k úspěšnému dokončení mise. Dokončení mise, nikoliv vítězství. Vítězství je v tomto případě něčím, čeho nemůžeme skutečně dosáhnout. Můžeme zničit lodí kolik chceme, ale tím vítězství nedosáhneme. Naším jediným, skutečným cílem, je zničení poslední centrální Lioňanské časové laboratoře. Teprve poté bude jejich hrozba definitivně ukončena. Mějte na paměti, že v této chvíli jde o všechno. Pokud selžeme, potom nebude žádné příště a proto si nesmíme dovolit selhat. Dnešní den musí skončit jedině úspěchem.“ Chvilku nechala svá slova působit než pokračovala dál. „Věřím, že se mohu spolehnout na každého z vás. Od nejobyčejnějšího člena posádky, přes důstojníky až kapitány jednotlivých lodí, že uděláte naprosto vše pro to, aby tato operace dopadla úspěšně. Žádná oběť není dostatečně velká, abychom jí nemohli podstoupit. Záleží na každém z vás, jak se dnešní den zapíše do historie Nové kolonie. Jedno však mohu říci jistě. Ať už to dopadne jakkoliv, bylo mi ctí velet koloniální Expedici a vám všem.“ „Obchvat dokončen,“ promluvil Tolkin do nastalého ticha. Taktický holo-tank víc než jasně podtrhoval jeho slova. Obě flotily vytvořily, kruh kolem nepřítele. Byla to působivá řeč a neminula se účinkem. „Všechny lodě připravené k boji.“ „Eskadry jedna až třináct, levé křídlo. Eskadry čtrnáct až dvacet šest pravé křídlo. Eskadry třicet až čtyřicet postupují s námi středem. Plná útočná formace...“ vydávala Tasha jeden rozkaz za druhým. Zcela jistě a bez nejmenšího zaváhání. Způsob jakým dokázala přesně, jednoznačně a hlavně precizně vést flotilu o tisíci lodích, rychle reagovat na každý pohyb nepřítele, bylo víc než působivé. Rozhodně tím upoutala Worfovu pozornost. Klingon malinko zalitoval, že venku se odehrává veliká bitva do které nemůže nijak zasáhnout. Bitva, která měla svého vítěze a on ani na okamžik nepochyboval o tom že Nová kolonie bude tím, kdo ze střetnutí odejde vítězně. Měli převahu co do počtu lodí. I po stránce taktické působili mnohem lepším dojmem. Situace mu připomněla invazi do Cardasie, kdy Spojená flotila Federace, Klingonů a Romulanů stanula na Cardasia prime a proti sobě měla spojené síly Dominionu a Breenů. Úplná porážka takového nepřítele by znamenala opravdu veliké ztráty na jejich straně. Tady však nebyl nikdo, kdo by dojednal příměří a podle slov která vyslechnul se Nová kolonie nepokoušela o žádnou diplomacii. „Vypadá to, že naši Lioňané začínají být trochu zoufalí,“ poznamenal jiný hlas a oba dva poznali, že jsou opět na palubě vlajkové lodi druhé flotily. „Chtějí vyřadit velitelskou strukturu koloniální Expedice a proto se zaměřují na vlajkového Dravce,“ doplnila kontraadmirál Brownová vedle něj, ukazuje nepřátelský záměr, jasně patrný na Holo-tanku . „Mají při tom dost velké ztráty, ale pravděpodobně by se jim mohlo podařit Oko 7Z zničit, nebo nenávratně poškodit,“ zamyslel se nad tím, ale ne víc jak tři čtyři vteřiny. „Spojte mě s třináctou eskadrou!“ kývnul na důstojníka u komunikace. „Ano pane!“ kývnul úsečně a netrvalo ani deset vteřin, když mohl dodat. „Kapitán Woras je na příjmu admirále.“ Výtečně,“ pousmál se Hix a věnoval plnou pozornost veliteli třinácté eskadry, kterým byl Chaocký kapitán Woras. „Kapitáne Worasi, mám pro vás speciální úkol.“ „K službám admirále!“

„Vezměte svojí eskadru a přesuňte se k vlajkovému Dravci. Braňte ho za každou cenu. Nesmí být vyřazen z boje. Rozumíte!“ „Rozkaz admirále!“ odpověděl kapitán s širokým úsměvem, zatím co jeho první důstojník už vydával první rozkazy k přesunu. Jeden zelený symbol se oddělil z formace a rychle zamířil na opačnou stranu bojiště. „Zdá se, že je konečně dobojováno.“ Znovu se ocitli na Oko 7Z a rozpoznali Tolkinovu poznámku. Tentokrát se už nenacházeli v taktické místnosti pro řízení operací, ale na můstku vlajkové lodi. Vypadal úplně jinak než u toho současného, ale bylo víc než patrné, že události jsou starší než jeden rok a tudíž jde o předchůdce nynějšího Dravce Oko 7Z. „Admirál nařizuje, abychom se stáhli a udržovali formaci,“ oznámila Miriam Ostlinová. „Zřejmě hodlají laboratoř a zbytek sil odstřelovat hezky z dálky,“ dodal Tolkin. „Což zabere víc času,“ konstatovala Tasha neskrývaje svou netrpělivost. „Zato budou menší ztráty, než když zahájíme finální útok. Proč riskovat, když nemusíme?“ „Logické. Logické jako vždy,“ připustila uznale. Admirálovi nešlo vytknout, že by neměl své lidi na prvním místě. „Udržujte pohotovost, kdyby náhodou ještě něco zkusili. Jinak budu u sebe. Pošlete mi tam taktický souhrn a chci hlášení o stavu od všech velitelů eskader.“ „Ano majore!“ přisvědčila Ostlinová. Picard pokynul Worfovi, aby jí následovali a viděli co bude dál. Jenomže sotva prošli dveřmi, ocitli se někde úplně jinde. Podle designu šlo stále o Oko 7Z, ale nebylo možné určit kde se nacházejí. Zato byli svědky něčeho úplně jiného. Pokud kdy kapitán Enterprise viděl Worfa překvapeného, ne překvapeného, šokovaného, tak právě teď. Oba dva jen taktak uhnuli před bat’letem, který pro-svištěl mezi nimi. Tasha, která mu stála v cestě, neměla nejmenší šanci reagovat. Klingonský meč se jí zabořil hluboko do prsou. Překvapením vyhekla a vykašlala pouze krev. Majitel bat’letu zbraň vytáhnul a celkem nepochopitelně se zapotácel. Právě v ten okamžik se ukázalo, kdo je útočníkem a čí bat’let blonďatou koloniální velitelku zasáhl, Worfův. Klingon si pečlivě prohlížel sám sebe. Už od prvního okamžiku, kdy spatřil její fotografii v padu věděl, že k tomuhle došlo. Nyní však měl naprostou jistotu. Jako by se blok v jeho paměti najednou uvolnil a on plně procitnul. Přesto, vědět a vidět, bylo hodně odlišné. Trvalo to pouhé vteřiny, ale on si vše vryl pečlivě do paměti. Zatím co Tasha padala k zemi s ránou, která musela být smrtící a on proti tomu nemohl nic udělat. Už se stalo. Otevřely se dveře, jenže kdo sem vešel neviděli. Znovu se ocitli v kapitánově kajutě na Enterprise. „Myslím pane Worfe, že teď už máte své odpovědi.“ „A také další otázky,“ podotknul zamračeně. Poznal válečné šílenství ve svých očích, ale obvykle mu nedával průchod. Rozhodně ne v souboji jeden na jednoho a navíc ještě pokud zaútočil ze zálohy. Nedal oběti šanci bránit se a to bylo nečestné. „Můstek kapitánu Picardovi!“ přerušil další debatu hlas prvního důstojníka. „Picard slyší!“ „Máme tu neidentifikovatelné plavidlo. Blíží se k naší pozici!“ „Hned tam budu!“ odpověděl úsečně a vyšel následován Worfem na můstek. „Hlášení jedničko! „Plavidlo neznámé konstrukce se právě objevilo v dosahu senzorů. Stávající rychlostí zde bude během dvou minut.“ „Na obraz!“ přikázal kapitán a při pohledu na přilétající loď se lehce zamračil. „Zvětšit!“ „Žádné podobné plavidlo nemáme v databázi kapitáne.“ „Volejte je.“ „Žádná odpověď,“ odpověděl důstojník u taktiky po více než deseti vteřinách. „Zdá se to jenom mě, nebo ta konstrukce vypadá jako Lethosianská?“ poznamenal Picard směrem k Worfovi. „Souhlasím.“ „Nabíjejí zbraně!“ ozval se znovu poručík u taktiky.

„Worfe!“ kývnul na klingona, aby se chopil taktického úseku. „Zaměřují na nás zbraně, ale na dosah budou za dvacet vteřin,“ zhodnotil nově situaci Worf. „Pokud si dobře pamatuji, tak tyhle lodě neměly odpalovače torpéd a byly nebezpečné hlavně z blízka a…“ „Tak si musíme udržet odsup,“ kývnul Picard úsečně, Neboť právě dostal jasné potvrzení své domněnky. „Udržujte patřičný odstup praporčíku.“ „Ano pane.“ „Stále neodpovídají?“ zkusil Picard ještě jednou, jestli nepůjde vyřešit situaci přeci jenom diplomaticky. „Ne pane. Naši zprávu přijali, ale nereagují,“ dostal odpověď, která se nebezpečně podobala té, kterou slyšel před chvílí vyslovit Tolkina. „Kvantová torpéda!“ „Rozkaz!“ „Zkuste jim vyřadit zbraně a pohon. Možná potom budou přístupnější k jednání!“ „Ano pane.“ První blankytně modrá kvantová torpéda opustila přední torpédomety Enterprise. Zasáhla celkem neomylně protivníka, ale nevypadala, že by ho nějak zpomalila. Ani další trojice nepřinesla žádný zvláštní efekt. Vypálil další, ale uvědomil si, že střílí více méně naslepo. Sice zaměřil pohon a zbraně, ale krátce po odpálení tyto údaje zmizely a torpéda ztratila zaměření. „Přibližují se kapitáne. Nedokážeme si udržet odstup příliš dlouho.“ „Pane Worfe?“ „Ruší naše zaměřovací skenery. Počítač nemůže zaměřit žádnou důležitou část lodi.“ „Zkuste zaměřit ručně.“ „Vytváří rušící pole, skrze kterým nelze nijak proniknout.“ „Takže je vyřadíme jenom šťastným zásahem,“ neodpustil si Martin poznamenat. „Nechci je zničit. Mrtví nám neodpoví na otázky.“ „Co nám to bude platné, když budeme mrtví my.“ „Vstupují na dostřel…“ Po těchto slovech se můstek Enterprise pořádně otřásla a ne jednou. „Štíty klesly na 70%. Zaměřují náš hlavní zdroj energie!“ okamžitě hlásil Worf. „Úhybné manévry, vzor beta!“ přikázal Picard zatím co zvažoval, jak bude postupovat. Nevěděl o nepříteli prakticky nic. „Nemůžeme je setřást!“ zakřičel kormidelník po dalších otřesech způsobených nepřátelskou palbou. „Vypadá to, že se nás snaží odlákat od Oko 7Z,“ přihodil první důstojník poznámku. Sledoval vše na svém pomocném velícím displayi a všimnul si, že se pomalu vzdalují. „Štíty na 50%!“ „Nemáme na výběr. Zaměřte na ně všechno co máme Worfe a palte!“ „Rozkaz!“ zamručel klingon o poznání spokojeněji. Přední talířová sekce zažhnula energií jak se phasery typu XII probouzely k životu. Během zpětného manévru se k nepříteli otočili bokem, čehož Worf ihned využil, neboť se nepřítel ocitnul v palebném poli bočních phaserových bank. V okamžiku, kdy se k nim obrátili čelem už zapojil i hlavní prstenec a sledoval výsledek. Věděl, že střílí naslepo, ale nakonec musel proniknout skrz. Teprve na vzdálenost nižší než padesát tisíc kilometrů, kdy míjeli nepřítele prudkým pravobočním manévrem, zatím co levoboční phaserové baterie se dobíjeli, zahlédl něco víc. Enterprise byla v těchto ohledech nesmírně kompaktní loď, s dobře rozvrženou palebnou silou. Protivník evidentně nic podobného neznal, neboť se k nim stále blížil víceméně čelem. Výstřely přicházely výhradně z předních baterií. Právě toho si Worf všimnul během krátkého okamžiku kdy získal senzorové údaje o nepříteli.

„Soustřeďují palbu pouze přes přední baterie! Jejich obrana na zádi je podle všeho mnohem slabší!“ pronesl svůj verdikt. „Dostaňte nás za ně, během dalšího přeletu!“ kývnul komandér praporčíkovi u kormidla. Odpovědí bylo pouze slabé kývnutí. Kdyby se Martin podíval blíže, určitě by si všimnul, že u kormidla nesedí praporčík Tori, ale někdo úplně jiný. Ten se každopádně usmíval sám pro sebe, když naváděl Enterprise do velice ostrého výkrutu. Nepřátelská loď se obracela nemotorně nalevo, zatím co on provedl prudký výkrut plným impulsem a celkem hladce se dostal za ně. Reakce nebyla dostatečně rychlá, takže tentokrát se phasery nerozptýlily neškodně o štít, ale propálili se skrze trup, což doplnilo šest kvantových torpéd. Následovala celá řada explozí, jak konečně zasáhli důležité místo. Loď ihned ztratila rychlost, štíty vypadly úplně a po trupu se šířila celá řada sekundárních explozí. „Přímý zásah! Nepřítel je vyřazen!“ nechal se slyšet Worf a oči mu zářily nadšením. Vrhnul uznalý pohled k praporčíkovi u kormidla za skvělý manévr, díky kterému měl možnost zasadit smrtící úder. „Přežil někdo?“ „Nejasné.“ „Připravte výsadkový tým jedničko.“ „To není moc dobrý nápad kapitáne.“ Picard se ohlédnul. Na můstek vstoupil Tolkin, kapitán koloniální lodě. „Proč?“ zeptal se, ale odpověď dostal mnohem dříve. Můstek se otřásl jak se do štítů Enterprise zabořily nové svazky energie. „Dvě lodě se objevili přímo za námi! Střílejí po nás“ „Dos…“ Picard už větu nedokončil. Do můstku jako by se zabořila boží pěst a jen málokdo zůstal na svém místě. On sám se zvedal z podlahy, v puse nepříjemnou chuť krve. Už chtěl vydat rozkaz kormidelníkovi, když si všimnul, že praporčík Tori nesedí u kormidla, ale s ošklivým zraněním leží vedle něj. „Já vezmu kormidlo!“ chopil se komandér Madden ihned řízení Enterprise. Jean-Luc se ohlédnul po Tolkinovi, ale ani on se neudržel a skončil někde na podlaze, kde ho nebylo vidět. „Stav!“ „Zadní štíty na 25%. Z pravého motoru uniká plasma!“ „Strojovna volá můstek!“ „Ano Geordi?“ „Kapitáne, máme tu problém! Začíná selhávat izolace kolem hlavního jádra. Ještě pár zásahů a je po nás!“ „Rozumím. Dostaňte nás z dostřelu jedničko!“ „Rád bych pane, ale máme jen čtvrtinu impulsu.“ „Geordi, můžete převést energii do impulsních motorů!“ „Zkusím to, ale víc jak půl impulsu momentálně nevytáhneme!“ „K úniku to nejspíš nebude stačit,“ odpověděl Worf na němou otázku. Můstek se znovu otřásl a bylo víc než zřejmé, že pokud se nestane zázrak, potom bude Enterprise zničena. „Počkat! Objevuje se další plavidlo!“ „Třetí? Proboha, kolik dalších lodí se tu ještě objeví?“ pomyslel si kapitán Enterprise sám pro sebe. Hlavní otázkou zůstávalo jak se tady najednou zjevily ty dvě lodě. Senzory nedetekovaly žádná plavidla a maskování zde v blízkosti Dewonského pásma nefungovalo. „Klingonská válečná loď se demaskuje. Třída Negh’var.“ „Negh’var?” nevěřil Madden u kormidla svým uším. „Právě se demaskovali za našimi pronásledovateli.“ „A nevedou si ani trochu špatně,“ poznamenal Martin ukazuje na hlavní obrazovku, kde zanikalo první nepřátelské plavidlo. Trojice těžkých distruptorů na přídi a na křídlech vypálila na pomalu se otáčejícího nepřítele a zasáhla ho zcela neomylně. Bylo to až neuvěřitelně

prosté. Stačilo se dostat za nepřítele a potom už zničit ho byla celkem hračka. Picard pouze doufal, že tyhle dvě lodě byly poslední a nenásledovala je další dvojice. To by bylo pro klingony i pro ně dosti nešťastné. „Nepřátelská plavidla zničena!“ „Vidím Worfe. Jen doufám, že nebudeme dalším cílem,“ odtušil Picard stoicky. „Neříkal jste předtím, že sem Martok posílá válečnou loď?“ „Neříkal, kterou loď. Pouze, že sem neprodleně pošle jednu loď, aby vyšetřila situaci kolem Ml’ve.“ „To sebou teda pořádně hodili. Nejbližší klingonská základna je přinejmenším několik dní odsud.“ „Asi byli na cestě.“ „Nejspíš,“ přikývnul Picard, ale jako každý si jistě spočítal, že nemohli dorazit takhle brzy. „Volají nás!“ „Na obraz.“ „Mluví kapitán Doran s klingonské válečné lodi Qos,“ objevil se na obrazovce klingonský velitel. „Přicházíme z rozkazu nejvyšší rady vyšetřit zprávy ohledně Ml’ve a pomoci našemu Federačnímu spojenci.“ „Tady kapitán Picard s federální lodi Enterprise. Jsme vám velice zavázáni kapitáne Dorane za vaší pomoc. Přišel jste opravdu v poslední chvíli.“ „Budete potřebovat ještě nějakou pomoc, kapitáne Picarde?“ zeptal se klingon netrpělivě. „Utrpěli jsme nějaké škody, ale měli bychom si s nimi poradit,“ ujistil ho, což přijal s určitou úlevou. „Dobrá. Potom zůstaneme v oblasti a budeme hledat Ml’ve. Pokud budete mít další potíže podobného rázu, můj taktický důstojník vám dá kódovanou frekvenci na které nás můžete kdykoliv bezpečně kontaktovat.“ „Děkuji kapitáne Dorane. Toho si nesmírně cením.“ „Ještě se uvidíme. Kapla!“ přerušil spojení a válečná loď se začínala otáčet. O několik hodin na ošetřovně Enterprise NCC-1701E Nečekaný útok si vyžádal celou řadu zraněných, ale většinu stihl doktor Bashir s doktorkou Ogawou ošetřit. Často šlo o zlomeniny a zranění neohrožující přímo život. V některých případech však šlo o život. Praporčík Tori se ještě neprobral a zůstával napojený na bio-lůžko. Podobně dopadl i kapitán Tolkin, kterého náraz tvrdě hodil proti zadní vědecké stanici. Picard z Worfem dorazili na ošetřovnu krátce poté, co se koloniální kapitán probudil. Nebyli zde sami. Komandér Ostlinová zde byla také a podle výrazu měla nové zprávy. „Vidím, že máte všichni otázky,“ poznamenal Tolkin dříve než mohl kdokoliv promluvit. Svá slova směřoval obecně. „Potom doufám, že vy naopak máte odpovědi,“ odtušil Picard suše. „Ptejte se kapitáne,“ pobídnul ho jeho koloniální protějšek. „Možná nám nejprve vysvětlíte, kdo je tohle,“ podával mu Worf svůj pad. Šlo o seznam posádky Oko 7Z. Tolkin si pad prohlédnul jenom letmo a zatvářil se krajně pobaveně. Nikdo mu nemusel představovat Tashu. „Pokud jste si pečlivě přečetli, co zde stojí, potom nevím, co víc mám ještě dodat,“ odpověděl nakonec, pečlivě volíce slova. „Doktore?“ obrátil Worf pozornost k Bashirovi. „Ach ano, ano. Kompletní analýzu už mám hotovou,“ pochopil ihned kam míří. „Potom bude lepší, když nám ukážete, co jste zjistil.“ „Jestli čekáte odpověď typu ano, či ne, potom budete asi zklamaný Worfe,“ rozhodil rukama, aktivuje obrazovku jednoho pobočního displaye. „Takže tady jsem na základě vzorku DNA

provedl kompletní analýzu a porovnal ji s bio-záznamem, posledním známým bio-záznamem, poručíka Yarové.“ „A výsledek?“ „Počítači zobraz DNA vzorku AC-1,“ pokračoval Julian dál, uvědomujíce si že ho koloniální důstojníci, k nimž se přidala i doktorka Markusová, upřeně sledují. „Přenes šroubovici DNA poručíka Yarové na tento záznam, obtiskni jí a porovnej nakolik se shoduje!“ „Shoda 99,76%.“ Zněla odpověď počítače. „Ještě vydržte!“ vyžádal si doktor pozornost přítomných. „Počítači ukaž rozdíly mezi oběma záznamy!“ Po celé obrazovce vykvetly červené řetězce DNA, které se od originálu lišily. O tom nemohl nikdo pochybovat. Bylo vidět, podle Worfova zamračeného výrazu, že odpověď není uspokojivá, ale s tím Julian svým způsobem počítal. Bylo zde jednoduše příliš mnoho odlišností. Jenomže on neměl odpovědi na tyto otázky a proto zbytečně nerozvíjel možné teorie. Ne před Worfem. Znal ho hezkých pár let, takže věděl, že na něj musí opatrně. „Předpokládám, že máte na mysli onen, spíše lidský vzhled majora Kronesové,“ vzala si slovo koloniální doktorka. „Fyzickou podobu nelze popřít. V tom se Worf každopádně nemýlí,“ zastal se klingona Bashir. „Potom mám pro vás celkem přijatelné vysvětlení,“ pokračovala dál jako by nepřestala. „Možná vám bude připadat trochu nepravděpodobné, ale zato z vědeckého hlediska jednoznačné.“ „Poslouchám.“ „Není toho mnoho, ale o nějakých osmdesát let zpátky..“ „Osmdesát jedna let devět měsíců a sedmnáct dnů,“ opravil ji pohotově Tolkin. „Neznám tu událost na den přesně,“ věnovala doktorka svému nadřízenému káravý pohled. „Vím pouze, že major Kronesová byla vystavena radiaci stupně 2, během poruchy Dravce třídy T. „Experimentální prototyp. Po této nehodě byla celá třída T vyřazena z výroby a flotila raději začala stavět mnohem spolehlivější Dravce, třídy Z,“ doplnil opět koloniální kapitán, přistupuje na doktorčinu hru. Ani jeden z nich neříkal úplnou pravdu, ale současně ani nelhal. „Jakou přesně radiaci máte na mysli?“ zajímalo Juliana. Odpověď dostal okamžitě a jenom sklapnul při obsahu. Vypadlo z něj pouze: „Takovou úroveň radiace nemohla přežít. Musela doslova rozložit její buňky na molekulární úrovni, nepočítaje rozpad DNA…,“ „V té době ještě neexistovala regenerativní terapie jako dnes, takže prošla rozsáhlou genetickou terapií, která ji sice zachránila život, ale způsobila mutace základního genetického kódu. Sice se ho podařilo stabilizovat, ale ona od té doby vypadala více lidsky a méně chartocky. Je docela možné, vlastně spíš jisté, že doktor Krones tenkrát použil mimo jiné lidskou DNA, aby dosáhl stabilizační procedury. Kde ji sehnal, nikdo neví. Všechny záznamy, jakkoliv musely být fascinující, zůstaly utajeny. Doktor Krones si vzal jednoduše své tajemství před více než deseti lety sebou, poté co Chaocké bratrstvo úkladných vrahů zabilo.“ „Doktore?“ vybídnul Picard Bashira k vyjádření. „Dává to celkem smysl, pokud se ptáte na tohle,“ učinil gesto, které se dalo považovat za souhlasné. Ovšem udělal ho poněkud neochotně. Z lékařského hlediska bylo vysvětlení přijatelné, ovšem… „Pokud je pravda, že jsem ji zabil, potom je celkem jedno, jakou má, či měla DNA,“ odtušil Worf upjatě. Doufal, že dostane odpověď, která by alespoň trochu ospravedlnila jeho činy. Nyní bylo zřejmé, že zabil zcela cizí osobu, která pouze vypadala jako Tasha Yarová. Z důvodu, který neznal a proto cítil, že byla pošpiněna jeho čest.

„Nemyslím si, že jste ji zabil pane Worfe,“ zpozorněl při Tolkinově klidné odpovědi. „Nevím k čemu došlo, ale co říkáte, vysvětluje proč cítím její přítomnost slaběji než obvykle. Původně jsem si myslel, že jde o nějaký účinek roztříštění v čase, ale nyní si uvědomuji, že tomu tak nemusí být.“ „Cítíte její přítomnost?“ „My Chartokové máme určité mentální schopnosti. Přesahující vzdálenost i čas. Ne všichni, pouze ti nejnadanější z nás.“ „Major Kronesová patří mezi hrstku vyvolených a její schopnosti jsou mnoha ohledech vyšší než nás obou dohromady,“ přidala Karen rychle vysvětlení. „Napadá mě pouze jeden z Chartoků, jehož schopnosti jsou vyšší než její.“ „Ano, admirál Hix se svými schopnostmi, znalostmi a hlavně zkušenostmi, stojí nejvýše mezi námi Chartoky.“ „Ovšem neberte v potaz pouze samotnou mentální sílu. Schopnost ovládat jí, je mnohem důležitější a to v případě majora Kronesové není zrovna nijak valné. Pravděpodobně se zde projevují lidské geny, které způsobují emocionální nerovnováhu. U vás lidí celkem typickou, ale u nás Chartoků jde o velice nebezpečnou záležitost.“ „Nevypadá, že by to na ní mělo nějaký výraznější vliv,“ podotknul Tolkin. „Naštěstí ne.“ „Takže tvrdíte, že mohla ten údajný Worfův útok přežít?“ ujišťoval se Picard, že správně rozumí. „Jsem si tím naprosto jist. Poznal bych, kdyby tomu tak nebylo,“ odpověděl koloniální kapitán pevně. „Dobrá.“ Přešel jeho klid stejně klidně. V mysli mu však začal hořet plamínek podezření, že jim neříkají všechno. Zdánlivá bezstarostnost ohledně jejich velitelky vyvolávala nové otázky, ale nehodlal je zde vyvolávat. Ne před tolika svědky. „Pokud do toho mohu vstoupit,“ promluvila poprvé Miriam Ostlinová. „Potom Sedmá nejspíš přišla na něco důležitého ohledně ohniskového bodu a myslím, že máme řešení našeho problému.“ „Na můstku Oko 7Z jsem zaznamenala některé zajímavé údaje,“ začala Sedmá mluvit, jen co se ujistila, že ji všichni v konferenční místnosti naslouchají. Stála u velkého displaye, aby mohla lépe demonstrovat svá slova. „S podobnou událostí se setkal i Voyager, při své cestě domů. K hvězdnému datu: 54392,1 proletěl Voyager kolem neznámé chronitonové vlny. Ta zareagovala s warp-jádrem, následkem čehož skončila celá loď roztříštěná v celkem třiceti sedmi časových rámcích.“ „My ale nemáme warp-jádro,“ namítnul rychle Chaocký poručík Hawe. „Toho jsem si vědoma,“ nenechala se Sedmá vyvést poznámkou z rovnováhy. „Nicméně, zde nejde o chrono-kinetickou vlnu, ale výsledný efekt je podobný. „A jaké je řešení?“ „Časová synchronizace,“ přepnula Sedmá obrazovku do jiného rozlišení, takže ukazovala Oko 7Z . „K úspěšné synchronizaci do výchozího časového rámce bylo nutné vygenerovat po celé lodi chronitonový puls, který synchronizoval Voyager a vrátil ho do původního časového rámce. Zde pak komandér Chakotay včas provedl úpravy na deflektoru, takže posloužil jako bleskosvod a zabránil tím roztříštění v čase. Hlavním problémem s kterým se však komandér Chakotay a kapitán Janewayová setkali, byl ten, že sice mohli procházet skrze jednotlivá časová pásma, ale nemohli si sebou vzít žádné vybavení, aby mohli provést úpravy v potřebných částech lodi.“ „Bio-neurální obvody,“ zamručela Miriam. „Přesně tak,“ kývla blondýnka úsečně a pokračovala: „Na Voyageru stačilo dostat speciální anti-chronitové sérum, které vyvinul Doktor ke všem gelovým bateriím. Na Oko 7Z sice

nejsou žádné gelové baterie, ale neurální uzly poslouží obdobným způsobem. Nebude třeba žádného séra, pouze stačí provést správnou modifikaci.“ „V našem časovém rámci, ale není žádný z neurálních uzlů dostupný,“ namítnul znovu Hawe. „Proto musíme o našem plánu zpravit vaši posádku, která se nachází ve zbylých časových rámcích. Úpravy musí provést oni.“ „Obávám se, že v tomto případě nepůjde kontaktovat naše lidi stejným způsobem, jakým se to podařilo na Voyageru,“ padla další Haweho námitka. „Nejsem odborníkem v časové dynamice, ale jsem si zcela jistý, že v našem případě nebude možné přecházet do jiného časového pásma, kde bude možné si předat informace.“ „Toho jsem si vědoma.“ „A…“ „Jak všichni tušíte, můstek je ohniskovým bodem, který se nachází ve všech časových rámcích.“ „Přesněji řečeno, na základě dostupných indicií se domníváme, že zde musí být ohnisko,“ opravil ji Tolkin. „Hustota časového pole je v této oblasti nejslabší. Tudíž musí jít o ohnisko.“ „Pokud tomu správně rozumím, můžeme se na můstku setkat s ostatními členy posádky Oko 7Z?“ zeptal se Picard. „Ano, ale ne fyzicky.“ „Takže budou něco jako duchové?“ „Tím si nejsem úplně jistá. Koloniální technologie je od té federační dost odlišná.“ „Dobrá. Předáme jim informace. Co dál?“ „Bude třeba stanovit přesný časový limit, který…“ „Počkat, počkat Sedmá!“ zarazil ji dosud mlčící komandér Madden. „Pokud si dobře vzpomínám, tak na začátku jste říkala něco o vlečném paprsku, že bude stačit Oko 7Z přesunout ze stávající pozice pomocí vlečného paprsku!“ „Právě jsem se k tomu dostávala,“ odtušila nevzrušeně. „Moje původní teorie, že bude stačit Oko 7Z přesunout ze stávající pozice, kde je loď držena se ukázala jako pouhý první krok.“ „Vysvětlete prosím,“ pobídnul Sedmou Picard. „Časovou synchronizaci o které mluvím by bylo možné provést i ze stávající pozice. Ovšem výsledek by byl asi takový, že by se neprovedla úplně správně. Oko 7Z se nachází v místě, kde působí časové poruchy a je víc než zřejmé, že by se loď nespojila správně. Určité části lodi, stěny, přepážky možná i celé místnosti by se mohly nacházet úplně jinde než mají být. Tudíž…,“ „Myslím, že všichni chápeme, co se nám snažíte naznačit,“ přerušil ji Hawe netrpělivě. „Proto před spuštěním synchronizační procedury musí být Oko 7Z mimo časové poruchy,“ dodala s klidem. „Dobrá, ale jak zajistíme, aby se dostavili na můstek?“ zajímalo Ostlinovou. „Jelikož už stejně alespoň v jedné časové oblasti probíhají opravy můstku, potom věřím, že poté co bude znovu pod tlakem a s obnovenou podporou života, určitě sem alespoň někteří přijdou.“ „Logické,“ připustil Tolkin. „Na můstku navíc dokážeme mnohem přesněji určit slabé časové emise, které představují členy vaší posádky.“ „Víme alespoň kde se kteří nacházejí?“ „Ne zcela přesně, ovšem větší část se nachází v časovém rámci, který je tomu našemu bližší. Odhaduji, že jich bude 75 a v té nejvzdálenější 25.“ „Čím vzdálenější v čase, tím menší počet členů posádky.“ „Správně.“

„Nerad vám kazím iluze Sedmá, ale na Archerově Enterprise nemají vlečný paprsek. Tím celý plán v podstatě padá,“ ozval se Martin s připomínkou, která mu celou dobu v plánech Sedmé neseděla. „Vím o tom. Jsem si však jistá, že v daném okamžiku mají vlečný paprsek.“ „A proč si to myslíte?“ „V jednom ze záznamů se hlavní inženýr Enterprise, komandér Tucker zmiňuje o fialové kouli.“ „A…“ „Objekt 722851. Borgové se s ním střetli před čtyřiceti lety. Podle všeho obsahoval pokročilé technologie.“ „Takže ta koule poskytla Borgům nové technologie?“ „Nikoliv. Ta koule v sobě měla určitou inteligenci. Veškeré povrchní testy to dokazovali. Borgové ji však nepřinutili vydat svá tajemství ani z ní získat jakékoliv hodnotné informace.“ „A co se s ní stalo?“ „Napojila se na systémy Borgské lodi a vyvolala v nich celkové přetížení, které zničilo celou loď. Koule zůstala po explozi nepoškozená.“ „A vy si myslíte, že posádce Enterprise mohla pomoci? Poskytnout jim technologie, které nemají?“ „Určitě ne trvale,“ vložil se do hovoru Tolkin. „Také jste se s ní setkali?“ promluvila dosud mlčící poradkyně. Věnovala koloniálnímu kapitánovi zvídavý pohled. „Narazili jsme na ní během zakládání Nové kolonie před sto padesáti lety. To ona nás zavedla k aminiovým krystalům, které se postupně staly pilířem naší technologie,“ pronesl nevzrušeně. „Sice nás k nim dovedla, ale trvalo skoro dvacet let, než jsme přišli na to k čemu se dají krystaly využít a jak je vlastně najít,“ přidala Ostlinová vedle něj. „A stále nevíme k čemu všemu se dají využít,“ neodpustil si Hawe sardonicky poznamenat. „Skoro jako by v tom byl nějaký skrytý úmysl.“ „Mám jistou teorii, že ta koule není víc než nástroj Strážců,“ pokrčil Tolkin lehce rameny. „Strážců?“ zpozorněl Picard, neboť se právě dotkli nového tématu a tím i šance zjistit více o jejich záhadných hostech. „Těžko pro ně hledat správné jméno. Zjednodušeně řečeno jsou strážci rovnováhy ve vesmíru a v rámci rovnováhy podnikají určité kroky.“ „Takže vaší přítomnost zde, si mohou vykládat jako porušení rovnováhy a snahou jí napravit?“ promluvila znovu lodní poradkyně. Ani nevěděla, proč tuhle otázku položila, ale kdesi uvnitř cítila nutkání ji položit. „Domnívám se, že ano. Jinak si nedovedu vysvětlit podivné události ke kterým dochází,“ přisvědčil Tolkin navenek neochotně, ale v duchu se usmál. Jeho manipulace s poradkyní fungovala. Nic nápadného, jenom sem tam lehce popostrčit. Víc nepotřeboval k tomu, aby mu důstojníci z Enterprise věřili. Konec konců, neměl v plánu zradit jejich důvěru. Pouze jí získat. „Je dobré vědět, že nám někdo byť skrytě pomáhá,“ neodpustil si komandér Madden lehce ironickou poznámku. „Pokud naše činy povedou směrem k rovnováze, potom nám jistě pomohou. Pokud ne, potom už příště nebudeme mít podobné štěstí a…,“ nechal koloniální kapitán větu záměrně nedokončenou. „Dejme se tedy do práce. Pokuste se navázat spojení se zbytkem posádky, abychom mohli uvést plán Sedmé do reálu,“ ukončil Picard poradu. „Jistě,“ přikývnul jeho protějšek ihned vstávaje z křesla.

Na můstku Oko 7Z bylo podivné prázdno. Předchozí informace už jasně ukazovaly, že můstek je znovu utěsněn, tlak obnoven a podpora života opět funguje. Ona díra, která procházela čtyřmi palubami zmizela. Zmizela nahrazena opravářskou záplatou. Tolkin věděl, že inženýři z Enterprise provádějí ve volném prostoru opravy na vnějším trupu. Ostatně Hawe a jeho tým dohlížel, aby vše proběhlo jak má. Samozřejmě velice diskrétně a nenápadně. Přeci jenom potřebovali pomoc lidí z Enterprise. O tom nepochyboval ani v nejmenším. Jinak by zde Enterprise nebyla. Ovšem výskyt dávno mrtvých Lethosianů ho přinejmenším znepokojil. Rozhodně více než skutečnost, že Worf napadnul Tashu, aniž by si to uvědomoval. Věděl, že ji nezabil. Mikel by to určitě nedovolil. Natolik Tashu chránil, aby zabránil jejímu skonu. „Nuže?“ oslovil Sedmou. „Zaznamenávám zde dva různé časové signály,“ odpověděla blondýnka, která skenovala svým upraveným trikordérem můstek. „Myslím, že už něco vidím,“ popošel více do středu. „kapitáne?“ zpozorněl protože hlas nepatřil k osobě, jejíž mihotavý obraz viděl poblíž hlavního křesla. „Vidím Simona, ale slyším zase Leithu. Zajímavý hlavolam. Tím se vysvětlují ty podivné časové emise.“ „Proč nic nevidím a neslyším já?“ zajímalo Sedmou. „Pokud vezmeme v úvahu, že zde, v tomto bodě se scházejí všechny tři linie, přičemž každá část se nachází v jiné časové oblasti, potom je jenom logické, že se zde nemůžeme setkat úplně. Tudíž já sice vidím kapitána Tolkina v jedné oblasti, ale slyším Simona z druhé oblasti.“ Vzala mu Leitha slova doslova z úst. Musel připustit, že vystihla situaci naprosto přesně a tím mu svým způsobem doplnila poslední nejistý střípek hádanky. „Pravděpodobně jsme svědky časového paradoxu. Můstek je sice ohniskem, kde se můžeme setkat, ale stále se nacházíme v jiném čase. Tím pádem se v závislosti na časových proměnných vidíme, či slyšíme. Naneštěstí už máme jisté řešení problému. Stačí si ho pouze vzájemně předat a myslím, že nepůjde o neřešitelnou hádanku. Nejlépe, když budeme všichni před velícím křeslem,“ promluvil Tolkin, doufaje, že ho Simon slyšel. Podle způsobu, jakým se pohnul nejspíš ano. Sedmá jenom nazdvihla v údivu levé obočí. „Jelikož se nemůžeme domluvit přímo, potom si musíte opsat data z mého padu. Pokud je můj předpoklad správný, potom Simon slyší mě a Leitha zase naopak slyší Simona a já slyším Leithu.“ Tolkin se zastavil před velícím křeslem s padem v ruce. Naklonil ho, aby na něj bylo dobře vidět. Zaznamenal, že Leitha se pohnula směrem kupředu a podle způsobu, jakým se naklonila bylo patrné, že čte data, akorát ne z jeho padu, ale ze Simonova, který si opisoval data zase z jeho. Za jiných okolností by to bylo celkem směšné, ale ne teď. Znepokojující bylo, že zde nikde neviděl Tashu. Zřejmě jí Worf musel zranit opravdu víc než se očekávalo. Ani v nejmenším však nepochyboval, že Worf je pouhou loutkou v rukou protivníků Strážců. Možná poprvé uspěli a zaskočili Tashu, ale podruhé už se jim podobný pokus nepovede. On si byl jistý, že klingona znovu využijí a tentokrát se jejich nástroj obrátí proti němu. Navíc si byl celkem jistý, že si Worf uvědomil co se s ním dělo a podruhé ho nebude možné ovládnout. Tím pádem bude znamenat výhodu, kterou by byla chyba nevyužít. Sedmá ho pozorovala a zaznamenávala si vlastní data do trikordéru. Celý plán byl v podstatě její nápad a nikdo nic nenamítal. Události zapadaly do sebe, přesně jak předpokládala. Možná mnohem víc než by mělo. Určitě očekávala alespoň nějaké překážky, ale na žádné nenarazila. Možná šlo o náhodu, ale v odvětví časové dynamiky nebylo nikdy nic úplně jisté. Stejně jako fakt, že lidé z Nové kolonie neměli v podstatě žádné námitky. Nechali jí volný prostor i plný přístup do všech dostupných systémů. Nyní, když jednotlivé neurální uzly začaly propojovat jejich síť, mohla si lépe prohlédnout vybavení Oko 7Z. Musela uznat, že jejich zbraně a štíty byly hodně pokročilé. Alespoň z toho mála co viděla. K určitým datům se nedostala, neboť zůstaly uložené pouze v hlavním jádře počítače. Přesto samotná důvěra nepřipadala

blondýnce rozumná ani logická. Přitom dle svých pozorování usoudila, že členové koloniální posádky rozhodně nejsou naivní, natož pak hloupí. Skoro to vypadalo, jako by stávající situaci brali jako zažitou rutinu. Enterprise NCC-1701E v Dewonské oblasti. O devět hodin později. Uplynulo přes devět hodin, kdy začala realizace plánu Sedmé, směřující k navrácení Koloniální lodi zpátky do jednotného časoprostoru. Mezi tím Geordiho týmy společně s jejich koloniálními protějšky opravily poškozený trup Oko 7Z. S Haweho pomocí se podařilo znovu aktivovat nanity v plášti, kteří zajistili povrchové úpravy na trupu. Loď poté vypadala jako by k žádnému poškození nikdy nedošlo. Veškeré další poškození trupu bylo v několika hodinách opraveno. Úroveň nanotechnologie a regenerace trupu, každopádně udělala na inženýrský tým z Enterprise dojem. Nanité svou prací několika násobně zvyšovali životnost celé lodi. Ne snad, že by vědci Federace nezkoumali v oblasti nanotechnologie. Nikoho ovšem dosud nenapadlo uvést do chodu projekt o takové velikosti. Jedním z důvodů byla skutečnost, že by se tím výrazně zvýšily náklady na stavbu. Kapitán Picard seděl ve svém velícím křesle na můstku Enterprise a zpod přimhouřených víček sledoval Oko 7Z na hlavní obrazovce. Zprávy, které dostával o úspěšném postupu ho nepotěšily zdaleka tolik, kolik by měli. Samozřejmě byl rád, že se všechno daří, ale někde v duchu očekával, že přijde nepříjemné překvapení a on neměl překvapení ani trochu rád. Vlastně doufal, že získá několik odpovědí, které mu pomohou rozřešit stávající dilema. Možná také proto, že si byl vědom zkoumavého pohledu lodní poradkyně. Navenek ho ignoroval, ale pokud poradkyně Anna Darhemová, byla alespoň trochu jako Deanna Troi, potom ho nenechá příliš dlouho tápat a promluví s ním. Doufal, že získá odpovědi dříve než dojde na menší psychologický pohovor. Zasyčení dveří na můstku ho přimělo k ohlédnutí. Právě včas. Konečně přicházel ten s kterým chtěl hovořit. „Chtěl jste se mnou mluvit kapitáne?“ zeptal se Tolkin s klidem. „Ano, ovšem,“ kývnul úsečně Picard a vyzval ho gestem dál do své pracovny. „Pokud se chcete zeptat, odkud se tady vzaly ty Lethosianské lodě, potom vám mohu jasně říci, že nemám nejmenší tušení!“ prohlásil koloniální kapitán hned v úvodu. „Zničili jste Lethosiany.“ Znělo to spíše jako konstatování než otázka. „Není důvod skrývat, že ne,“ připustil Tolkin s povzdechem. „Podobné selhání si jen velmi neradi přiznáváme. Bohužel, zničení Lethosianů bylo nevyhnutelné. Neexistoval způsob jakým zachránit jejich rasu a nechat si je v zádech jsme také nemohli.“ „Vlastně mě zajímalo, jestli to co jsem já a komandér Worf viděli byla pravda a ne jen nějaká halucinace.“ „Střepy času.“ „Je vidět že o tom dost víte.“ „Jde o obvyklou metodu Strážců. Často hovoří v jinotajích nebo naopak poukazují na některé události, majíce za úkol navést dotyčné, v tomto případě vás, správným směrem.“ „Můžete je kontaktovat?“ „Ovládají to, čemu říkáte náhoda a s její pomocí pak dokáží celkem spolehlivě zabránit jakémukoliv pokusu o kontakt.“ „Jak o nich tedy víte?“ „Ukáží se pouze v okamžiku, kdy se chtějí ukázat. Nikdy jindy,“ pokrčil Tolkin lehce rameny. „Oni ovládají náhodu a dokáží se tím pádem…“ „Můstek kapitánu Picardovi!“ ozval se v komunikátoru hlas prvního důstojníka. „Picard!“ „Máme společnost kapitáne.“ „…Vyhnout některým otázkám,“ dodal Tolkin tiše, následuje kapitáne Enterprise na můstek. Zda ho slyšel či nikoliv už nevěděl.

„Hlášení jedničko!“ „Dvě Breenské válečné lodě právě vystoupili z hyperprostoru a míří naším směrem.“ „Breenové?“ „Dvě lodě jsou těžko soupeřem pro Enterprise,“ nechal se slyšet Worf. „Opravte mě, jestli se mýlím, ale během války s Dominionem používali Breenové určitý druh pulsních torpéd, které dokázaly vyřadit systémy celé lodi.“ „Kromě klingonských lodí.“ „Federaci se nikdy zcela nepodařilo najít proti jejich torpédům obranu. Naštěstí válka skončila dříve než mohl Dominion provést úpravy na svých lodích.“ „Potom můžeme být rádi, že tady klingoni jsou.“ „Možná je v tom skrytý záměr,“ poznamenal Tolkin zamyšleně si prohlížeje přibližující lodě na hlavní obrazovce. „Myslíte, že ve skutečnosti chtějí zjistit, jestli tady naši spojenci skutečně jsou?“ obrátila k Tolkinovi zvědavý pohled lodní poradkyně. „Jedna věc je vědět a druhá věc je domnívat se,“ dostala od kapitána Oko 7Z odpověď. „Možná mají zálusk na vaší loď,“ přihodil první důstojník Enterprise další možnost. „To beze sporu všichni.“ „Jenže si musí uvědomovat, že nebudeme jenom tak stát stranou.“ „Pokud se zbaví konkurence, potom budou mít cestu volnou?“ promluvila Anna napůl jako otázku, napůl jako konstatování. „Tím bych si nebyl tak jistý!“ vložil se do debaty znovu koloniální kapitán. „Naše loď je sice stále bez štítů, ale naše zbraně fungují a pokud něco zkusí, budou velice nepříjemně překvapeni.“ „Možná jim právě o tohle jde,“ spekuloval Martin dál. „Breenové už v minulosti dokázali, že jsou ochotni přinést určité oběti, jen aby dosáhli svého cíle.“ „Mají výhodu prvního tahu a záleží na nich, co udělají,“ pokrčil Tolkin rameny. „Nějaké známky aktivace zbraní Worfe?“ zajímalo Picarda. „Ne pane. Zatím neaktivovali zbraně.“ „Dobrá,“ nadechl se Picard připravený jednat. Byla mu známá zrádnost Breenů, ale očekávalo se, že bude jednat jako důstojník Hvězdné flotily, vlajkový důstojník a nezačne střílet hned jak se mu něco nezdá. Přesto by raději udělal vyjímku. Nejdříve střílel a teprve potom se ptal. „Nalaďte překladače na jejich jazyk a zkuste je zavolat.“ „Neodpovídají!“ zahřměl klingonův hlas po deseti vteřinách. „Tohle se mi ani trochu nelíbí.“ „Jejich zbraně stále nejsou aktivní, ale pomalu vstupují na dostřel.“ „Připravit kvantová torpéda! Zaměřte jejich motory a zbraně!“ „Rozkaz!“ přitakal Worf, ale bylo patrné, že nesouhlasí. „Kormidelníku, přesuňte se blíž k Oko 7Z. Nad hlavní můstek!“ přidal Picard bezděčně další rozkaz. Nehodlal nechat nikoho zničit jejich práci. „Střílejí po nás!“ ozval se znovu Worf. Ještě předtím než stihnul splnit rozkaz a odpálit „Jak to, že jsme nezaznamenali aktivní zbraně!“ „V tom jsou Breenové…“ Picard už větu nedokončil, neboť modře zbarvená torpéda dosáhla Enterprise. Worf stihnul sice odpálit dvě kvantová torpéda, ale nezasáhl cíl. Můstek Enterprise se otřásl, světla pohasla, ale žádný kolaps všech systémů nepřišel. „Štíty na 90%. Zbraně jsou mimo provoz. Zatím žádné poškození.“ „Upravila jsem naše štíty, aby se přizpůsobily jejich pulsním torpédům. Nedokážeme však úplně kompenzovat účinek,“ vysvětlovala Sedmá. „Bez zbraní budeme pouze pohyblivý cíl.“ „Můžete zprovoznit zbraně Sedmá?“

„Zbraně nejsou poškozené, problém je v ovládacích obvodech, které jsou spálené. Obnova zabere přinejmenším dvacet minut!“ „Za dvacet minut už může být po nás!“ „V tom s vámi nesouhlasím,“ pronesl Tolkin s Přehledem. „Dívejte se!“ Hlavní obrazovka ukázala Breenskou loď, která se k nim blížila, při další obrátce. Záměrně zůstávali stále v pohybu, přestože si museli být jisti, že jim Enterprise nemůže ublížit. Zato u Oko 7Z nevěděli co očekávat. Nemohli vědět, že u jedné ze zbraňových platforem seděl poručík Hawe a s jistým zadostiučiněním poprvé vypálil. Hawemu stačila chvilka, aby pochopil jejich manévry. Zaměřil cíl a neminul. Koloniální torpédo zasáhlo neomylně Breenskou freagatu. Zásah byl víc než přesný. Celá loď se po jednom zásahu proměnila v ohnivou kouli. Přitom šlo o ojedinělý výstřel, přesně v okamžiku, kdy druhá loď byla na odvrácené straně. Nemohli tedy přesně vědět, co postihlo jejich druhy, zatím co odstřelovali Enterprise. „Phasery obnoveny na manuální ovládání!“ oznámila Sedmá. „Palte!“ Boční phaserový prstenec Enterprise zažhnul přiváděnou energií. Nebylo to vůbec lehké, protože Breenská loď byla nesmírně pohyblivá a Worf musel ručně zaměřovat i přepínat mezi jednotlivými phasery, aby vybral ten v jehož aktivním poli se Breenové nacházeli. Poradil si a bylo na něm, aby spokojeně zavrčel, když na druhý pokus útočníka zasáhl. Nezničil ho, pouze zpomalil. Zato dalším výstřelem už prošel skrze jeho štíty a vyřadil protivníka definitivně z provozu. „Breenská loď je mimo provoz!“ „Otevřít kanál!“ povstal Picard ze svého křesla. Počkal až Worf řekne, že může mluvit. „Mluví kapitán Jean-Luc Picard z Federální lodi Enterprise. Ihned vysvětl…“ Větu nedokončil, Breenská loď vybuchla. „Spustili přetížení hlavního reaktoru,“ konstatoval Worf sotva po něm kapitán vrhnul zamračený pohled. „Moc poznatků si asi neodnesli,“ konstatoval Martin suše. „Doufejme, že ne,“ pokýval Picard souhlasně. „Stav zbraní?“ „Během patnácti minut budou opět plně funkční,“ odpověděla Sedmá. „Dokonce si myslím, že už vím, jak přizpůsobit naše štíty, aby plně kompenzovaly účinek jejich torpéd.“ „Výborně.“ „Možná bude lepší, když se vrátím na svojí loď. Evidentně jsme si nevybrali nejlepší okamžik pro rozhovor,“ odtušil koloniální kapitán suše. Chtěl dodat ještě cosi ve smyslu, že spolu neměli vůbec rozebírat situaci kolem strážců. O necelou hodinku později, probíhalo odpočítávání posledních desítek vteřin do spuštění celé procedury. Můstek Enterprise potemněl jak šla veškerá energie do štítů a zbraní. Picard ještě předtím stihnul kontaktovat klingony, aby se ujistil, že budou poblíž až to vypukne. Jasně je instruoval, aby vyčkávali na příhodný okamžik. Z Tolkinových slov šlo celkem jasně vyvodit, že během synchronizační procedury nastanou potíže. Přesněji řečeno, se někdo pokusí proceduru zastavit. V přítomnosti i v minulosti. A nejspíš udeří mnohem tvrději než doposud. „Jste si opravdu jistá, Sedmá, že jejich štíty zabrání aby se časová radiace nedostala dál než za hranice jejich lodi?“ položil první důstojník otázku s náznakem obav v hlase. „Naprosto.“ „Nevím jak vám kapitáne, ale mě podobná představa roztříštění v čase nepřijde nijak lákavá.“ „Časová anomálie je tím nejmenším, co mě právě teď znepokojuje jedničko,“ odtušil Picard bezvýrazně. „Nevíte co bude následovat, jakou hrozbu můžeme čekat,“ přidala poradkyně s přehledem. „Ano i ne,“ učinil kapitán neurčité gesto.

„Třicet sekund do začátku procesu!“ přerušila další myšlenky Sedmá a začala odpočítávat. „Dvacet sekund…deset sekund…pět…dva…jedna…teď. „Vlečný paprsek spuštěn!“ potvrdil Worf. „Zaznamenávám další dva vlečné paprsky. Oko 7Z se přesouvá do pozice mimo anomálii.“ „Za jak dlouho budou mimo?“ „Dvacet vteřin!“ „Máme společnost!“ zahřměl Worfův hlas. „Deset útočníků přilétá zleva na kurzu 1 – 3 – 9 na 0 – 2 – 8.“ „Breenové?“ „Pozitivní!“ potvrdil klingon pohotově. „Oprava! Dalších deset lodí přilétá zprava, kurz 0 – 7 1 na 0 – 3 – 2.“ „Synchronizační procedura spuštěna!“ „Kolik času?“ zeptal se Picard. „Zhruba šest minut.“ „Dvacet lodí je dost i na nás!“ „Máme výhodu delšího dostřelu,“ zachmuřil se kapitán Enterprise. Chtěl dodat, že to ve výsledku nebude stačit, ale nakonec si to nechal pro sebe. „Kvantová torpéda! Palte hned jak budou na dostřel!“ „Rozkaz!“ „Už jsou…,“ Worfův hlas najednou zaniknul. Picard se stačil sotva otočit, aby spatřil jak hlavního taktického důstojníka uchopil transportní paprsek. Přesně v okamžiku, kdy hodlal odpálit torpéda na nejbližší lodě. „Worfe!“ stihnul zavolat, ale to už se můstek Enterprise poprvé otřásl. Breenové překonali během necelých deseti vteřin vzdálenost, která je dělila od dostřelu zbraní. Na Enterprise tak ztratili počáteční výhodu a nyní museli čelit plnému počtu nepřátel. „Štíty drží! Zaměřuji nepřátele!“ převzala taktiku ihned Sedmá. Z pěti odpálených torpéd zasáhlo cíl pouze jedno jediné. Zamračila se, neboť zaměřovací senzory byly úplně rozladěné. Nebyl čas na důkladnou synchronizaci, takže musela improvizovat. Moc možností nezůstávalo. Phasery byly jedinou šancí při boji na blízko. Měly dostatečnou sílu a přesnost, aby pronikly skrze štíty Breenských lodí. „Právě nám vysadili impulsní motory!“ hlásil kormidelník, jehož ovládací konzole přestala reagovat. „Sedmá!“ obrátil se k blondýnce znovu kapitán. Kývnul k prvnímu důstojníkovi, aby jí šel pomoci. Sestřelili zatím pouze dvě Breenské lodě, zatím co zbytek na ně zle dotíral. „Zaměřovací senzory nejsou plně synchronizované! Není divu, že je nemůžeme trefit!“ hodnotil Martin rychle situaci. „A co W…“ chtěl se kapitán zeptat, když jedno Breenské torpédo prošlo skrze oslabené štíty.“ „Štít na levoboku, poškozen. Převádím pomocnou energii!“ „Snaží se proniknout skrz naše štíty a zaměřit náš hlavní reaktor!“ „Pokud naše warpjádro exploduje, vezmeme sebou pravděpodobně i Oko 7Z.“ „Převezměte taktiku komandére!“ nařídil Picard. „Sedmá, vy najděte Worfa!“ „Je na palubě Oko 7Z, ale momentálně ho nemohu zaměřit. Synchronizač….“ „Udělejte cokoliv, hlavně ho dostaňte zpátky!“ „Asi by jste měl vědět, že signatura transportního paprsku byla klingonská.“ „Ml’ve,“ došlo Picardovi ihned. Tak přeci jenom jsou někde tady. Nemusel být žádný velký génius, aby si domyslel o co jde. Maskování jim zřejmě funguje i přes okolní poruchy. Nebo naopak nefungují správně senzory Enterprise, což by bylo také docela možné s ohledem na zaměření. V hlavně mu vytanula Tolkinova slova: „..oni postrádají nápaditost, takže pokud jim plán vyjde jednou potom ho použijí podruhé, potřetí, podesáté a fakt, že to dávno

nefunguje jim příliš nedochází.“ Na hlavní obrazovce explodovala další Breenská loď, ale sotva jí vnímal. Boj s Breeny se vyvíjel zatím stále nejistě. Enterprise dokázala zničit celkem tři Breenské fregaty a podpůrná palba z Oko 7Z zničila dalších devět. Každopádně Breenové neztráceli dech. Obzvláště, když koloniální loď mizela a zase se objevovala v jejich čase. Pokaždé poslali k čertu jednoho či dva nepřátele a Breenové se proti nim nedokázali nijak ubránit ani vyhnout nesmírně přesným zaměřovačům Oko 7Z. „Štíty na 15%! Poškození trupu na palubách…“ „Ustupují!“ přerušila komandéra Sedmá. „A taky mají proč,“ pousmál, se Picard. Hlavní obrazovka odhalila klingonskou válečnou loď Qos. Klingonský kapitán velice ochotně reagoval na signál, který komandér Madden na jeho pokyn vyslal. Snášeli se na Breeny jako dravec na svou kořist. Palubní střelec Qosu vymazal z vesmíru čtyři Breenské lodě než stihli jakkoliv reagovat. Zbytek se dal kvapem na ústup. „Zaznamenávám další klingonské plavidlo! Třída Vor’cha“ „Už jsem si říkal, kdy se objeví!“ „Pro válečnou loď třídy Negh’Var nejsou rovnocenný soupeř. Ani proti Enterprise, teda pokud by nás Breenové takhle nezřídili!“ „Zdá se, že s vámi nesouhlasí jedničko,“ zavrtěl Jean-Luc, nesouhlasně hlavou. Přimhouřil oči při pohledu na hlavní obrazovku. Qos zaujala pozici tak, aby Ml’ve musela při útoku na Enterprise přejít nejprve přes ně. Klingoni si nechtěli nechat ujít příležitost vylepšit skóre. Čelní distruptory Qosu ihned vypálili na protivníka. K překvapení nejenom lidí na Enterprise, ale i Klingonů zůstala Ml’ve nepoškozená. „Štíty Ml’ve jsou téměř nepoškozeny…,“ vydechl Martin šokovaně. Klingonské distruptory, obzvláště u třídy Negh’Var přesahovaly svým výkonem i phasery Enterprise. „Kvantová torpéda jedničko! Tohle bude o něco složitější!“ kývnul kapitán Enterprise k taktice, kterou obsluhoval první důstojník. Pouze úsečně kývnul, zatím zpoza Qosu odpaloval torpéda proti Ml’ve. Bez většího účinku. „Padesát vteřin do ukončení synchronizace,“ nechala se slyšet znovu Sedmá dodávaje: „Už mám pozici komandéra Worfa.“ „Přeneste ho rychle na palubu.“ „Oko 7Z se momentálně nachází mimo náš čas a.“ „Zásah!“ zajásal zcela nedůstojnicky Martin, ale Picard mu těžko mohl podobné chování vyčítat. Obzvláště poté co situace vypadala hodně nepříznivě. Zatím co zbraně Qosu a Enterprise, způsobovaly jen minimální poškození, palba z Ml’ve naopak způsobovala maximální poškození a na mnoha místech už poškodili Qosu trup. Nyní, když jedno Koloniální torpédo poškodilo motory a Ml’ve se bláznivě zatočila, než její pilot zvládnul znovu řízení, ocitl se Qos přímo za nimi a tentokrát si jeho zbraňový důstojník našel cestu skrz. V místě, kudy torpédo prošlo byl štít oslaben a další torpéda prošla skrz, způsobuje další, vážnější škody. „Štíty Ml’ve slábnou!“ „Mám ho.“ Sedmá nemusela říkat koho, protože se Worf zhmotnil na můstku Enterprise. Trochu překvapeně se rozhlížel kolem sebe než si uvědomil, kde se nachází. „Jste v pořádku?“ zajímal se Martin ihned. „Ano, bytost co vypadala jako Kruge, je mrtvá,“ vydal ze sebe zaraženě. „Nejspíš už nemůže chránit Ml’ve. Tím se vysvětluje proč jejich štíty…,“ nedořekla Sedmá větu, protože Ml’ve právě explodovala pod přívalem palby z Qosu. „Volají nás z Qosu kapitáne.“ „Na obraz!“ „Už jsem si myslel, že si necháte všechnu slávu jen a jen pro sebe kapitáne!“ vychrlil klingonský kapitán, sotva se objevil na hlavní obrazovce. Hlasitě se zasmál nevšímaje si, že

pozemšťan nesdílí jeho nadšení a pokračoval: „Byla to dobrá bitva kapitáne Picarde. Sice trochu krátká, ale bude co oslavovat a o čem psát písně.“ „Jménem posádky Enterprise vám musím poděkovat kapitáne Dorone. Nebýt vás, tak bychom odsud nevyvázli živí,“ reagoval Picard obratem. „Zajímalo by mě, kde vzali na Ml’ve takhle silné štíty.“ „Myslím, že odpověď už se asi nedozvíme, ale jediné vysvětlení, které mě napadá je to, že jsme nebojovali proti Ml’ve, ale něčemu, co pouze vypadalo jako Ml’ve.“ „Mohu naprosto jistě potvrdit, že muž, který vypadal jako kapitán Kruge, nebyl skutečně Kruge, ale nějaká bytost, která pouze využila jeho podoby,“ přispěchal s vysvětlením Worf. „Jste si tím jistý Worfe?“ měřil si ho kapitán z obrazovky zamračeným pohledem. „Viděl jsem jeho konec na vlastní oči. Nebyl to Kruge.“ „Potom je to dobře.“ „Právě jsme zničili hrozbu, která mohla ohrozit spojenectví mezi Klingony a Federací.“ „Souhlasím,“ přikývnul klingon váhavě. „Je dobré vědět, že klingonský válečník, který padl ve veliké bitvě, znovu neožil a užívá si dál věčné slávy ve Sto-vo-kor.“ „Asi to s tím nesouvisí, ale ty zbylé Breenské lodě zmizely,“ promluvil najednou Martin. „Určitě nepřešli na warp, ani se nezamaskovali. Prostě po zničení Ml’ve zmizely.“ „Třeba také nebyly skutečné.“ „Mě přišly dost skutečné!“ „Zůstaneme v oblasti ještě dvanáct hodin, než opravíme naše škody. Teda pokud se náhodou neobjeví někdo jiný, kdo by s námi chtěl změřit síly!“ vycenil klingon v úsměvu zuby a ukončil spojení. „Teda nevím, kde bere chuť do boje, když jeho loď taktak drží pohromadě.“ „Klingoni nikdy nepohrdnou dobrým bojem,“ odtušil Worf filosoficky a ve tváři měl zvláštní výraz.. „Souhlasím Worfe,“ přitakal Picard. „A doufám, že konečně máte odpovědi na své otázky.“ „Ano pane, mám.“ „To je dobře komandére, to je velmi dobře.“ Nevyzvídal, nebylo třeba vyzvídat. Důležité bylo, že Worf našel co hledal. Pokud bude chtít, řekne mu o tom. Enterprise NCC-1701E, Hvězdné datum: 56854,32 (o dva dny později. ) V jídelně na Enterprise se konala menší oslava konce stávající mise. Většina oprav byla dokončena a mířili zpátky k Zemi. Admiralita vlajkovou loď povolala zpátky domů, kvůli podání hlášení ohledně toho, co se v Dewonském pásmu skutečně stalo. Velitelství shledalo první hlášení dosti znepokojivým, jinak by Enterprise určitě nepovolali zpátky. V jídelně se sešlo poměrně dost členů posádky, kapitána nevyjímaje. Další nebezpečí nehrozilo a poté co opustili Dewonskou oblast se ocitli v bezpečnějších oblastech Federace. K Zemi jim chybělo ještě pár dní warpem pět. „Myslíte, že to zvládli pane?“ ptal se akorát první důstojník kapitána. V ruce držel sklenku a lehce upíjel. „Pevně věřím tomu, že ano.“ „Zajímalo by mě, jak to, že klingoni dostali rozkazy od kancléře Martoka o celých dvacet čtyři hodin dříve?“ „Na to by jste se měl zeptat Sedmé,“ vymluvil se Picard rychle. Otázky coby, kdyby, nehodlal řešit. „Ona je expert na časovou dynamiku. „Nejspíš nepochopím ani slovo, když mi to zkusí vysvětlit,“ zasmál se Madden, ale hned přešel na jiné téma: „Jak dlouho myslíte, že zůstaneme na Zemi?“ „Zatím nevím. Admirál Janewayová se tvářila dost neurčitě, takže nás bude chtít určitě pořádně vyzpovídat.“ „Slyšel jsem, že nechala uzavřít Dewonskou oblast a vyslala lodě, aby hlídkovali kolem.“

„To je pravda.“ V jídelně, všude kolem, probíhala i další nezávislá diskuse. Společnost se rozdělila převážně na menší skupinky po dvou, po třech, vzájemně rozmlouvající a upíjející ze svých sklenek. Mezi jednou skupinkou bylo možné zahlédnout doktora Bashira, Geordiho La Forge a též Worfa. Byla to zajímavě různorodá trojice. „Co budete dělat teď?“ vyzvídal doktor. „Pokud nebudou mít na admiralitě zbytečné otázky, slíbil jsem Martokovi, že se vrátím do Říše. Alespoň prozatím.“ „Ach tak.“ „A co vy doktore?“ položil Worf nečekaně otázku. Obvykle nekladl otázky, které nemusel. Obzvláště ne zdvořilostní otázky. Tady se ale neubránil nutkání zjistit, zda Bashira neodhadl nesprávně. „Jelikož budeme na Zemi dříve, napsal jsem Ezri a setkáme se tam,“ odpověděl pohotově „Chtěl jste ji vzít na palubu Enterprise?“ ujišťoval se, že správně pochopil. „Vlastně…ano,“ připustil váhavě. Nikde o tom zatím nemluvil, ale nenápadně tu pro Ezri zajistil místo u lodní poradkyně. „To je dobře,“ odtušil Worf spokojeně. Přeci jenom se v tomhle člověku nezmýlil. „Nemyslel jste si, že jsem jenom tak odešel z DS9 a zapomněl na ní?“ „Ani v nejmenším.“ „Je škoda, že odcházíte a vracíte se do Říše. Určitě by ráda sloužila společně s vámi na Enterprise,“ dodal mimoděk, ale Worf na jeho narážku nereagoval. „Zastavíte se na oslavě narozenim Milese O’Briena?“ promluvil poprvé Geordi. „Rád bych navštívil na zemi své adoptivní rodiče. Nevím jestli budu mít čas, abych se zastavil.“ „Škoda,“ povzdech si Julian. „Ezri tam bude taky.“ „Pokusím se tedy zastavit!“ pronesl Worf rychle. „Ale jenom na skok. Musím dostát svým povinnostem.“ „Doufal jsem, že to pochopíte,“ poplácal ho Bashir spiklenecky po rameni. Klingon si ho pouze změřil pobaveným pohledem, načež odešel z jídelny. „Asi mi neřeknete, kdo je ta Ezri?“ zkusil Geordi opatrně vyzvídat. „Ezri Daxová,“ odtušil Julian s lehkým úsměvem. „Její předchozí hostitelka, Jadzia Daxová byla Worfova žena. Bohužel byla zabita přízraky proroků na DS9,“ dodal s povzdechem. Stále měl pocit, jako by se to stalo včera a ne před roky. „Aha.“ „Legrační na tom je, že se já a Ezri chceme vzít.“ „Ví o tom Worf?“ „Chceme mu to říct až na té oslavě.“ „Doufám, že na Enterprise nebudeme poté potřebovat nového doktora,“ otočili se oba dva, ale za nimi stál kapitán Picard. Společně s lodní poradkyní dorazili právě k nim a vyslechli tak poslední část rozhovoru. „Myslím, že tenhle problém jsme si s Worfem už vyjasnili. On si chtěl být jistý, že mé úmysly jsou čestné. Podle toho, co mi říkal Miles, tak náš vztah dokonce schvaloval.“ „Doufám, že víte do čeho jdete,“ věnovala mu Anna Darhemová zvídavý pohled. „Přeci jste sama souhlasila, že potřebujete…“ „Tohle jsem na mysli neměla,“ zarazila ho pobaveně uprostřed věty. „Já myslela to manželství.“ „Aha…,“ došlo Julianovi, že si z něj utahuje. A to si myslel, že poloviční vulkánka nemá smysl pro humor. Vesmír je zkrátka podivné místo. S úsměvem raději pozvedl sklenku v němém přípitku, ale nemohl se zbavit dojmu, že si ho lodní poradkyně skrytě prohlíží.

Epilog Hned jak vstoupila do dveří, ocitla se na můstku. Tedy přesněji řečeno, dveře se otevřely na můstku. Akorát jiné lodi, než kam doufala, že ji dovedou. Strnula, protože tohle byl můstek Enterprise E. Nikdo si jí naštěstí nevšimnul, alespoň doufala. Znovu se zavřely a otevřely. Naštěstí další otevření odhalilo můstek Oko 7Z. vystoupila s jistými obavami, ale záhy je zaplašila. Všechno bylo jak mělo být. Alespoň navenek. Druhý pohled odhalil zjevné problémy, které Koloniální loď měla, anomálii z které se stále nemohla dostat. Letmo pohlédla Miriam přes rameno. Zbraně a štíty fungovaly, znovu měli plnou energii, což trosky lodí kolem jednoznačně dokazovaly. „Ta anomálie musí mít přeci nějaký systém, vzor, podle kterého se chová!“ uvažoval Tolkin nahlas. „Je třeba….“ Poté co se obrátil za sebe k taktickému, spatřil Tashu a nedokončil větu. „Jde o anomálii chaosu. Všechno je zde úplně převrácené,“ odpověděla na jeho nevyřčenou otázku. „Musí fungovat podle nějakého vzoru. Jednoho nebo spíše více vzorů, ale…“ „Nehledej v ní žádnou logiku Jonathane,“ zavrtěla rezolutně hlavou. „Potom nechám na tobě určit směr, který nás dostane ven.“ „Žádný směr, žádná cesta nevede ven.“ „Takže odsud nelze uniknout.“ „Neposloucháš mě!“ pozvedla Tasha ruku a vztyčený prst byl víc než výmluvný. „Není zde žádná logika, takže abychom se dostali ven, musíme si počínat chaoticky a zcela nelogicky.“ „Vidíme výstup ven do volného prostoru Susan?“ položila otázku k pilotce sedící za ovládáním. „Ano, jeden se právě objevuje na kurzu, jedna devět…,“ „Zadejte kurz!“ „Rozkaz.“ „Teď sleduj, jak se nedostaneme ven.“ „Bylo by příliš snadné uniknout takhle jednoduše,“ odtušil Tolkin suše, jak zkoušel ze všech sil přizpůsobit své myšlení současné situaci. „Výstup ven zmizel,“ pronesla zamračeně Susan Arčrová. „Oprava, je na kurzu tři – jedna pět na nula – jedna – devět.“ „Zadej opačný kurz Susan!“ „Otáčíme se,“ přitakala pilotka lehce zmateně. Ještě zmatenější byla nad tím co spatřila na navigaci. „Výstup je přímo před námi.“ „Pokud zkusíme vyletět ven, výstup se prostě přesune a pokud zkusíme letět pryč, objeví se náhodně před námi. Vidíš v tom nějakou logiku?“ „Ne.“ „Hrají si s námi!“ zavrčela od taktiky Miriam Ostlinová, které samotná vyhlídka nepřišla ani trochu lákavá. „V tom případě musíme hrát s nimi,“ nasadila Tasha lehce zlomyslný úsměv. „Ovšem, hrát budeme podle vlastních pravidel. Ne jak oni budou očekávat, či chtít. Jedině tak odsud unikneme.“ „Proti tomu nemohu nic namítnout,“ pokrčil Tolkin rameny. Od okamžiku návratu Tashy zaznamenal v jejím chování a jednání nepatrnou změnu. Sotva patrnou, ale on si všímal detailů. Působila mnohem jistějším dojmem a veškerá dosavadní nejistota zmizela. „Potom jim ukážeme, jak moc chaotičtí dokážeme být.“ „Jelikož nikdo z nás přesně nechápe, jak si představuješ chaotické jednání, bude asi nejlepší, když převezmeš řízení.“ „Dobře,“ souhlasila, neboť totožný nápad dostala také. „Pro všechny!“ otevřel Tolkin komunikační kanál. „Zajistit všechny paluby!“ „Řízení převedeno do velitelského ovládání!“ oznámila Miriam trochu odtažitě.

„Přebírám řízení,“ přikývla Tasha, zatím co usedala do velitelského křesla. Samozřejmě mohla převzít řízení sama, kdykoliv chtěla, ale nechala hlavního taktického důstojníka v domnění, že nad tím má přeci jenom určitou kontrolu. „Hodně štěstí,“ slyšela ještě Tolkinův hlas. Položila obě ruce na opěrky křesla. Křeslo bylo aerodynamicky tvarované, postavené přesně podle jejích fyzických parametrů. Tentokrát neměla sebemenší problém, převzít vládu nad celou lodí. Znala každičký systém, každičkou část, jako by jí byla ona sama. Předtím z toho měla hrůzu, ale nyní v tom spatřovala nečekaný prožitek, rovnající se až extázi. Loď byla pro ní v daném okamžiku živá. Alespoň z pohledu jejího vnímání. Reagovala na každičký příkaz, každičkou myšlenku Rychle a efektivně. Neurální obvody přenášely pokyny rychlostí světla, tudíž mohla bleskově reagovat na jakoukoliv situaci, jakýkoliv podnět. Opět přišel onen důvěrně známý pocit jistoty a sebevědomí. Najednou si byla jistá, že svou loď dostane z chaotické anomálie. Zůstávalo pouze otázkou času, kdy nadejde ten správný okamžik. Ne, nebude trvat dlouho a najde slabý bod chaosu. Odkud věděla o slabině v anomálii, nepřemýšlela. Prostě o něm najednou věděla. Důležité bylo, že nějakou slabinu má. Anomálie musela být za každou cenu zničena. Jinak nenastane rovnováha o které mluvil Mikel s ATommym. Jedna z věcí, které musí vykonat než dostane Oko 7Z ven. Manévrovala s lodí v nečekaných manévrech nad kterými se i hlavní pilotce, Susan Arčrové protočily panenky překvapením. Tasha, místo aby hledala cestu ven, hledala cestu dovnitř. Kdesi uvnitř nalezla kompas, který jí neomylně vedl k cíli. Přes veškerou snahu chaosu, zmařit její počínání, pronikala stále blíže a blíže. Z kořisti, polapené v pasti se najednou stal lovec. Cítila změnu ve všem chaosu kolem. Ano, přicházel pocit znepokojení a strachu. Zaměřila se na něj, očekávaje ten správný okamžik. Osudový okamžik nakonec přišel. Při jednom z posledních manévrů se východ do normálního prostoru otevřel mnohem blíže než kdykoliv předtím. Jasná známka toho, že Chaos už hra unavila a raději nechá koloniální loď být než aby hráli hru s rovnocenným soupeřem. Prudce s lodí zastavila. Východ nezmizel. Podle senzorů vedl do okrajové části vlivu Nové kolonie. Sotva pár desítek světelných let od místa, kde do ní pronikli. Schválně vyčkala pár vteřin. Východ zůstával stále otevřený. Jenomže ona soustředila pozornost jinam. Konečně dospěla do bodu, kde chtěla anomálii chaosu mít. Nikoliv plným impulsem, ale rovnou warpem vyrazila vpřed. Těsně předtím však odpálila půl tuctu torpéd ze zadních odpalovačů. Bouřlivá reakce na sebe nenechala čekat. Bytost, pokud nějaká v anomálii existovala, podle vědomí si však Tasha byla jistá že ano, zařvala v agónii. Samozřejmě nikdo z posádky nemohl nic slyšet, ale Tashu křik skoro ohlušil. Warp devět jim posléze málem nestačil k úniku. Výstup do normálního prostoru se uzavřel v okamžiku, kdy prolétli. Náraz se hodně podobal tomu, který je dostal sem. Tenkrát díky Tolkinovi neskončili ještě hůř. Zato celá loď skončila po následující dny roztříštěná v čase. Tentokrát se už situace neopakovala. Oko 7Z bylo zabezpečené, díky Tolkinově prozíravosti. Přes nepoměrně silný náraz, zůstala většina členů posádky na svých stanovištích. Světla na můstku na chvíli pohasla, než systémy znovu ožily. Před sebou měli nekonečné hvězdné pole, žádnou nazelenalou mlhovinu chaosu. Tasha si napůl oddechla. Dostala loď i posádku ven. Nyní zůstávala poslední otázka. Kde se nacházejí? „Hlášení!“ „Přišli jsme o kus levého křídla. Probíhá hermetické uzavření oblasti,“ ohlásila Miriam jako první. „Dále dostávám nejasné údaje ze všech palub. S jistotou mohu pouze říci, že nikdo není mrtvý. Pouze ve strojovně hlásí několik zraněných.“ „Dobrá,“ kývla Tasha úsečně. „Synchronizujte údaje o stavu se strojovnou.“ „Rozkaz.“ Můstek se rozhořel aktivitu jak všichni začali aktivně pracovat a zpracovávat údaje, které hlavní počítač chrlil. Zpočátku nesrozumitelné údaje začínaly s každou následující minutou dávat konečně smysl.

„Obávám, se že mám dvě dobré a dvě špatné zprávy,“ pronesl po necelých deseti minutách Tolkin. „Poslouchám,“ nadechla se Tasha v očekávání toho, co právě uslyší. „Dobrou zprávou je, že se nenacházíme na druhé straně galaxie, ale relativně blízko našich teritoriálních vod.“ „A špatné zprávy?“ vyzvala ho ať pokračuje. „Špatnou zprávu je, že se nacházíme Allonském systému, nemáme warp a nejspíš ani mít nebudeme.“ „Allonský systém,“ zamračila se Tasha v usilovném přemýšlení. Odpověď přišla téměř okamžitě. „Neutrální pásmo mezi Tamulským impériem a Gandorským konsorciem.“ „Ano,“ přisvědčil Tolkin kysele. „Jde o mrtvou zónu, kde žádná loď nevydrží příliš dlouho. Tamní hvězda totiž nasává okolní prostor do sebe a stojí také za únikem energie na Oko 7Z.“ „Kolik máme času?“ „Nanejvýš dvě, dvě hodiny,“ přidala pohotově Miriam. „Dobrou zprávou je, že senzory fungují a ukazují menší planetární systém poblíž. Plným impulsem, bychom tam mohli dorazit za hodinu a půl.“ „Jedna z planet je pravděpodobně třídy M.“ „Díky pozici ve které se nacházíme nemůžeme ani vyslat nouzový signál, protože Gandorové či Tamulská garda tady budou mnohem dříve než naši. Pokud vůbec signál zachytí.“ „Nastavit kurz do té soustavy!“ rozhodla Tasha bez váhání. „Rozumím.“ „Připravit loď k přistání na planetě.“ „Ano majore!“ „Pokud budeme mít dost energie na přistání,“ poznamenal Tolkin sardonicky. „Odpojit všechny nepotřebné systémy. Zbraně, štíty, astrometriku, laboratoře. Ponechat pouze pohon a navigaci.“ „Provedu.“ Světla na můstku pohasla. Miriam postupně vypínala veškeré nedůležité systémy po celé lodi. Kromě nouzového osvětlení, nesvítilo žádné světlo, ani hlavní obrazovka. Vědecká stanoviště byla vypnutá, paluby evakuovány. Veškerá dostupná energie šla do impulsního pohonu. Kromě zbraňových zásobníků. Ty Miriam Ostlinová nechávala jako nouzovou rezervu pro přistání. Rozhodně k tomu měla všechny důvody. Cesta jim totiž zabrala hodinu a padesát minut. Energie byla téměř na nule. Sice se únik postupně zpomalil, jak se vzdalovali, ale na opuštění sektoru potřebovali minimálně warp. Jeden skok warpem by stačil. Teda kdyby jim warp pohon fungoval. Dle hlášení ze strojovny, oprava hlavní pohonné jednotky zabere minimálně deset hodin a spíš více, kvůli úplné re-kalibraci aminiových krystalů do původních hodnot. „Vstupujeme na orbitu planety!“ „Stav energie?“ „To není vůbec dobré majore. Jsme skoro na dně.“ „Zahájit přistávací manévr!“ „Vstupujeme do vnější atmosféry planety.“ „Připravit brzdící trysky!“ „Procházíme skrz vnější vrstvu atmosféry! Jsou tu silná mračna. Mám problém s navigací.“ „Pokračovat v klesání.“ Hlas Tashy byl neskutečně klidný. Na rozdíl od Susan, ona si byla dobře vědomá toho, co Mikel slíbil. Posádce Oko 7Z se nic nestane. Proto mohla důvěřovat tomu, že do ničeho nenarazí. „Dostáváme se pod mračna. Šest tisíc kilometrů!“ „Ještě ne!“

„Pět tisíc…., čtyři tisíce…., tři tisíce!“ odpočítávala Susan z navigační konzole. „Spustit brzdící trysky!“ „Spouštím!“ „Rychlost klesání se snižuje,“ přidala komandér od taktiky. „Klesáme rychlostí pět metrů ze vteřinu.“ „Najděte místo k přistání Susan.“ „Rozumím.“ „Ale rychle. Energie nám vydrží nanejvýš deset minut!“ varovala Miriam a v tmavě modrých očích se jí varovně zalesklo. „Támhle to vypadá dobře,“ zaměřila nevelký kráter. Akorát v jejich kurzu. „Jen aby…,“ zamumlala komandér v odpověď. Vyhlídka na tvrdé přistání jí ani trochu nelákala. Koloniální Dravec nakonec celkem hladce dosedl do mělkého kráteru. Hladce dle možností. Náraz nebyl nijak hrozivý. Přistávací vzpěry a vysunutý podvozek zůstaly celé. První, i když nedobrovolné přistání, dopadlo nad očekávání dobře. Brzdný manévr však spotřeboval zbytek energie, tudíž vlajková loď přistála bezpečně na zemi, ale šance, že odletí zůstávaly mizivé. Celou loď zahalila tma, jak i nouzová energie vypadla. „Můstek strojovně!“ klepla Tasha na komunikační odznak. „Otevřete manuálně ventilační šachty.“ „Jen co je v té tmě najdeme,“ zamumlal Simon v odpověď. „My mezi tím zkusíme zjistit, kde přesně se nacházíme,“ odvětila Tasha. Chtěla vstát, ale místo toho položila ruce na opěrky svého křesla. Ve tmě nikdo neviděl, co dělá, a nenápadně dodala do systémů lodi trochu energie. Mohla si tak vychutnávat, Simonův výraz, když zjistil, že ventilační šachty se automaticky otvírají bez jeho manuálního zásahu. Dosud nebyla příležitost vyzkoušet, jestli nová technologie funguje, takže proč ne teď? Vždyť na planetě přistávali zatím poprvé. Skutečnost, že tady vlastně spíš ztroskotali zůstávala více méně nedůležitá. Hlavně už žádné roztříštění v čase.

Konec