Charakterizace a restaurování glazovaných historických pánviček

Charakterizace a restaurování glazovaných historických pánviček Characterization and restoration of glazed historical pelvises Šárka Jonášová1, Alexandra Kloužková2, Ljuba Svobodová3

1

Laboratoř anorganických materiálů, společné pracoviště Vysoké školy Chemicko-technologické v Praze Technická 5, Praha 6, a Ústavu struktury a mechaniky hornin AVČR, v.v.i., V Holešovičkách 41, 182 00 Praha 8 2 Ústav skla a keramiky, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Technická 5, Praha 6, 166 28 3 Archeologických ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, Praha 1, 118 01 E-mail: [email protected] Glazované keramické trojnožky neboli pánvičky se řadí mezi běžné kuchyňské nádobí užívané v období 16.–18. století. Příspěvek je zaměřen na restaurování a charakterizaci čtyř trojnožek. Tři pocházejí z archeologického výzkumu Salmovského paláce v Praze, čtvrtá pánvička byla nalezena v 70. letech minulého století při výzkumu Národního památkového ústavu na Novém Městě v Praze. Během restaurátorského průzkumu byly odebrány vzorky střepových hmot a glazur. Bylo hodnoceno mineralogické a chemické složení střepových hmot (XRF, XRD), chemické složení glazur (SEM/ EDS, XRF) a u jedné glazury bylo analyzováno i mineralogické složení (XRD). Všechny analyzované glazury se řadí mezi nízkotavné olovnaté, barvené oxidy kovů. Stanovené základní parametry střepových hmot (zejména hmotnostní nasákavost) dosahují hodnot běžných pro daný typ materiálu – pórovitou keramiku – hrnčinu. Na základě naměřených a vypočtených hodnot koeficientů teplotní roztažnosti KTR (měřeno dilatačně, výpočet z chemického složení programem SciGlass Professional 7. 5.) bylo prokázáno, že prvotní příčinou degradace glazur byl nesoulad KTR střepu a příslušné glazury už při výrobě. Ten byl prohlouben ještě následným působením půdní vlhkosti a vedl až k odlupování glazur. Trojnožky byly podle všech etických zásad zrestaurovány.

e glazed ceramic tripods or pelvises belong to the common kitchen dishes that were used in the period of the 16th–18th century. is paper is focused on the restoration and characteristic of four tripods. ree of these tripods come from the archaeological research of Salma´s Palace in Prague and the fourth was found during the research of the National Institute of the Care of Monuments in Prague (exactly in the town part called New Town) in the 70th of the last century. Samples of fragments of the ceramics body and the glazes were taken during the restoration research. XRD, XRF and SEM/EDS analysis were used to evaluate: mineralogical and chemical composition of the fragments of the ceramics body (XRF, XRD) and chemical composition of the glazes (SEM/EDS, XRF).In one case mineralogical composition (XRD) of the glaze was analyzed. All of the analyzed glazes belong to the low-melting lead dyed oxides of the metals. e basic parameters of the fragments of the ceramics body (mass absorption in particular) achieve common rates for this type of the porous ceramics material – pottery. On the bases of the measured and calculated rates of the coefficients of the thermal expansion CTE (calculated from the chemical composition by the program SciGlass Professional 7.5.), it was proved that the original cause of the degradation of the glazes was the disagreement of the CTE of the ceramics body and the relevant glaze already during the production. e degradation of the glazes was intensified by subsequent impacts of soil moisture and lead to the flaking of the glazes. All the tripods were restored in accordance with all ethical principles.

Úvod Prvotní příčinou používání glazur pro užitnou keramiku byla snaha uzavřít otevřenou pórovitost keramického střepu. Skelné vrstvy na  povrchu nádob měly zprvu ochranný charakter, zvyšovaly užitnost předmětu, resp. jeho odolnost proti prosákavosti tekutin, a  tak byly zpočátku nanášeny pouze na  vnitřní stěny nádob. Teprve později byly nádoby glazovány i  z  pohledové strany, popř. kombinovány s  engobou apod.  [1]. Glazovaná keramika se v  Českých zemích začala používat cca ve 13. století, jednalo se především o keramickou dlažbu  [2], počátky glazování kera368 – Sklář a keramik

mických nádob byly patrně pozdější [3]. Užitná keramika resp. kuchyňské nádobí podléhalo velice často destrukci a obnovovalo se zhruba jednou až dvakrát za  rok. Díky rozdílné dilataci střepové hmoty a  glazury byly nejvíce poškozeny tepelným namáháním jednostranně glazované nádoby [4]. Naši předci vyráběli nádoby na vaření různých konstrukčních tvarů, které souvisely s  příslušným typem ohřevu  [5]. Trojnožky měly profil vhodný k  spodnímu radiačnímu ohřevu (nad hrobcem žhavého popela) nebo k spodnímu kontaktnímu ohřevu (přímo v hrobci žhavého popela), záro-

veň bylo možné u těchto nádob uplatnit i  boční ohřev. Kombinovaný (spodní a boční) ohřev se aplikoval u veškerých nízkých a širokých nádob, kde se vařivo lehce uvedlo do varu [4]. Soubor tří trojnožek byl nalezen při archeologickém výzkumu Salmovského paláce (2009), při němž byly odhaleny mezi Salmovským a Schwarzenberským palácem odpadní jímky (č. 22, 22–23, 23). V  jímkách bylo ukryto velké množství glazovaných i  neglazovaných keramických fragmentů, dále byly také objeveny skleněné, textilní a kovové nálezy [6]. Čtvrtá nádoba pochází z nálezů NPÚ Praha.

Obr. 1 – Pohled na zrestaurované nádoby č. 1–4

Obr. 2 – Na snímku je zobrazeno popraskání glazury a chybějící glazura, vzorek č. 2

Experimentální část Cílem práce byla charakterizace historického materiálu jak střepových hmot, tak glazur a provedení restaurátorského a rekonzervačního zásahu. Nejprve byl realizován restaurátorský průzkum, ve  kterém byla zjištěna, pomocí stereomikroskopu SZX 9 (fotoaparát Olympus E-520), míra poškození glazur. Chemické složení střepových hmot bylo analyzováno metodou XRF pomocí spektrometru ARL 9400 XP+ (Centrální laboratoře, VŠCHT Praha). U vzorku č. 1 a 2 bylo chemické složení glazury stanoveno pomocí elektronového mikroskopu Hitachi S  4700 s  SDD (silicon drift detektor) detektorem fotonů. U vzorku č. 4 byl použit rentgenofluorescenční spektrometr AXIOS od  firmy PANanalytical (měřeno z rovné plochy). Pro vyhodnocení byl použit semikvantitativní vyhodnocovací program OMNIAN. Pro stanovení mineralogického složení střepových hmot a glazury na vzorku č. 4 byl použit difraktometr X´Pert PRO zářením CuK v  rozsahu 5–60°

Obr. 3 – Na snímku je stav tyrkysové glazury vzorku č. 4

2 (ADS20) od  firmy PANanalytical. Expozicí práškového vzorku na difraktometru byl získán odpovídající difraktogram, který byl v  rámci práce vyhodnocen za  použití softwaru X’Pert HighScore Plus a  příslušné databáze, (měření provedly Centrální laboratoře, VŠCHT Praha). Výbrusy vzorku byly pozorovány pomocí optického mikroskopu Olympus BX51 s  fotoaparátem Canon EOS 500D. Pro záznam a vyhodnocení digitálního obrazu byl použit program NIS Elements AR 2.30. Dilatační měření vzorků (délka 25 mm) střepových hmot byla provedena na  dilatometru NETZSCH DIL 402C rychlostí ohřevu vzorku 5 °C/min. Každý vzorek byl měřen dvakrát. První měření charakterizovalo střepovou hmotu včetně vlivů působení půdní vlhkosti po několika stoletém uložení v  zemi. Druhé měření provedené následně po  prvním vedlo k  získání hodnot koeficientů délkové teplotní roztažnosti keramického materiálu, které odpovídalo jeho stavu hned po  výrobě. Hodnoty koefi-

cientů délkové teplotní roztažnosti glazur i  střepových hmot byly vypočítány také na  základě zjištěného chemického složení programem SciGlass Professional 7.5. Základní parametry střepových hmot, tj. nasákavost, objemová hmotnost, zdánlivá pórovitost a  zdánlivá hustota byly stanoveny tzv. Archimedovou metodou. U nádoby č. 4, která byla předmětem rekonzervačního zásahu byl analyzován vzorek lepidla pomocí infračervené mikrospektroskopie. Analýza byla provedena na FTIR spektrometru Nicolet 6700 (ermo-Nicolet, USA) ve spojení s mikroskopem Continuum, reflektanční měření, detektor MCT, parametry měření: spektrální rozsah 4 000–650 cm-1, rozlišení 8 cm-1, počet akumulací spekter 128. Tři nádoby ze Salmovského paláce byly kompletně zrestaurovány a u čtvrté byl proveden rekonzervační zásah.

Popis restaurovaných předmětů Celkem byly restaurovány čtyři trojnožky (Obr. 1). Tyto předměty lze souhrnně popsat jako keramickou hrnčinu, která byla v dřívějších dobách používána jako kuchyňské nádobí.

Trojnožka č. 1 – vzorek č. 1 První trojnožka se dochovala až na jednu nožku a  malé části celá (skládá se celkem z deseti střepů). Je glazovaná zelenou glazurou z obou stran. Má jednu rukojeť, která usnadňovala manipulaci. Vrchní okraj je jednoduchý a zaoblený.

Trojnožka č. 2 – vzorek č. 2 Druhá pánvička je složena z pěti fragmentů. Zelená glazura se nachází pouze ve  vnitřní části nádoby. Z  vnější stěny vybíhá šikmo rukojeť, která se nedochovala celá. Nádoba má okraj vodorovně vyklopený.

Obr. 4 – Závislost teplotní roztažnosti střepové hmoty a glazury na teplotě – vzorek č. 1, vlevo; vzorek č. 2, uprostřed; vzorek č. 4, vpravo

13–14 / 2012 – 369

Tab. 1 – Hodnoty KTR střepových hmot trojnožek

KTR (30–650 °C) [K-1]

Dilatační měření 1. trojnožka 5,86.10-6 6,77.10-6

1. měření 2. měření

2. trojnožka 5,28.10-6 5,86.10-6

4. trojnožka 8,36.10-6 8,65.10-6

Tab. 2 – Chemické složení keramické hmoty-hlavní složky po přepočtu na 100 hmotn.%

Vzorek č. 1 Vzorek č. 2S Vzorek č. 2T Vzorek č. 3S Vzorek č. 3T Vzorek č. 4

SiO2 69,92 64,48 64,34 64,64 64,33 52,83

Al2O3 23,14 24,59 25,03 23,85 23,87 18,62

Fe2O3 1,73 3,16 3,10 3,86 4,35 5,82

Trojnožka č. 3 – vzorek č. 3 Tato nádoba se skládá pouze z  dvou částí. Uvnitř pánvičky jsou patrné pouze pozůstatky hnědé glazury, což nasvědčuje častějšímu používání. Tato trojnožka je na  rozdíl od  ostatních opatřena výlevkou.

Trojnožka č. 4 – vzorek č. 4 Netypicky tyrkysově zbarvená nádoba se skládá celkem ze 14  fragmentů a byla již dříve restaurována. Dutá rukojeť vybíhá vodorovně z vnější strany a  je dochována celá. Okraj nádoby je na vnější straně zesílen. Výše zmíněné restaurované nádoby byly popsány na  základě Archeologického slovníku Keramika a sklo [7].

Restaurátorský zásah Keramický materiál byl stabilní, proto bylo přistoupeno k čistění pod proudem tekoucí vlažné vody za pomoci jemných kartáčků. Důraz byl kladen na čistotu lomových ploch, aby vlivem nečistot

CaO 0,87 0,86 0,81 1,32 1,42 13,83

K 2O 2,04 2,04 1,65 3,86 3,44 2,91

MgO 0,52 0,67 0,69 1,01 1,01 3,74

Na2O 0,16 0,21 0,12 0,60 0,65 1,46

TiO2 1,62 3,98 4,25 0,87 0,94 0,78

nedocházelo k  zvětšení lepených spár. Po přemytí byly střepy ponechány volně k  oschnutí. Lepení bylo provedeno reverzibilním polyvinylacetátovým disperzním lepidlem Dispecoll D2 ve směru ode dna k hornímu okraji. Na základě přání zadavatele bylo zrealizováno doplnění chybějících míst. Před případnými přetoky sádry byly nádoby opatřeny ochranným nátěrem separačního prostředku Lukopren Separátor. Během doplňování chybějících celků bylo postupováno ode dna k  hornímu okraji, při opačném postupu by mohlo dojít k  znehodnocení již zhotovené sádrové výplně. Horní okraje byly vytvořeny pomocí uzavřené formy z  dentálního vosku, která kopírovala nejen vnitřní, ale i  vnější část nádoby. Do  nalévacího otvoru byla postupně nalita řidší dokonale rozmíchaná sádrová hmota. Po  zatvrdnutí a  vysušení sádrových doplňků bylo přistoupeno k  retušování za  sucha. Doplňky byly korigovány a uhlazovány smirkovým papírem, aby přesně kopírovaly původní tvar. Dále byly předměty očištěny pomocí vody od  přetoků sádry a  separačního pro-

středku. Po vyschnutí byly nádoby pečlivě prohlédnuty a popř. bylo provedeno dočišťování zbytků sádry vhodným zubařským náčiním nebo štětcem se skelným vláknem. Především z estetického hlediska se přistupuje k  barevné retuši. Podkladovou barvou byl zvolen bílý univerzální latex a k tónování na požadovaný odstín byly vybrány temperové barvy značky Umpton různých odstínů. Bylo nutné namíchat mírně světlejší barvu, protože na  některá místa byl následně aplikován nátěr imitující glazuru. Zkušenosti dokazují, že tato vrstva ještě více ztmaví barevnou retuš. Lesk glazury byl napodoben zředěným disperzním lepidlem Dispercoll D2 [15].

Rekonzervace trojnožky č. 4 U nádoby byl pomocí infračervené mikrospektroskopie analyzován reprezentativní vzorek lepidla. Z  výsledků vyplývá, že v  dřívějším restaurátorském zásahu bylo použito polyvinylacetátové lepidlo. Nádoba byla rozlepena pomocí vlažné vody a  zbytky starého lepidla byly dokonale mechanicky očištěny [16]. Dále následoval stejný postup jako při samotném restaurování (viz. výše).

Doporučené podmínky uložení Pro zpomalení procesu stárnutí zrestaurovaných keramických předmětů se doporučuje předměty uložit v  prostředí s  odpovídajícími stabilními klimatickými podmínkami. Relativní vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 40–60 %, ideálem je 50 %. Teplota by se měla pohybovat v  intervalu od  15–25 °C. Důraz je kladen na  oparnou manipulaci a  je nutné vyloučit jakékoliv otřesy, pády a vibrace [17].

Tab. 3 – Chemické složení keramické hmoty- příměsi v hmotn. %

Vz.č. 1 Vz. č. 2S Vz.č. 2T Vz. č. 3S Vz.č. 3T Vz.č. 4

P 2 O5 1,3 0,7 1,3 1,0 0,7 2,4

SO3 0,04 0,91 0,48 0,016 0,084 0,22

MnO 0,014 0,014 0,015 0,030 0,028 0,071

ZnO 0,013 0,017 0,06 0,029 0,021 0,021

ZrO2 0,14 0,085 0,43 0,08 0,08 0,033

PbO 0,37 0,12 0,80 0,07 0,036 0,74

CuO 0,014 0,015 0,09

V 2 O5 0,04 0,05 0,019 0,02 0,021

SrO 0,026 0,10 0,015 0,014 0,041

Cr2O3 0,029 0,035 0,013 0,014 0,018

BaO 0,04 0,04 0,04 0,07 0,07 0,04

Nb2O5 0,022 0,011 -

CaO 0,42 0,46 2,04

TiO2 0,29 0,89 1,6

SnO2 12,43

P 2 O5 0,97

MgO 0,15 0,37

Tab. 4 – Chemické složení glazury v hmotn. %

Oxid Vz. č. 1* Vz.č. 2* Vz. č. 4**

PbO 64,80 61,92 40,15

SiO2 25,45 28,47 34,46

CuO 4,64 1,54 5,47

Al2O3 3,47 3,81 0,49

K 2O 0,48 0,40 0,94

*Stanoveno metodou SEM/EDS; **Stanoveno metodou XRF

370 – Sklář a keramik

Na2O 1,56

Fe2O3 0,44 2,35 0,37

Obr. 5 – Difraktogramy střepových hmot; označení: M-muskovit, K-křemen, A-anatas, Ž-draselné živce, Al - albit, H-hematit, D-diopsid

Výsledky a diskuze Optické pozorování povrchů střepů Mikroskopický průzkum potvrdil popraskání glazur u  všech čtyř glazovaných předmětů (Obr. 2–3), přičemž u  zelených pánviček v  některých místech glazura zcela chyběla. Popraskání glazury může být způsobeno nesouladem koeficientů teplotní roztažnosti střepové hmoty a glazury již při výrobě předmětu [8], nebo vlhkostní roztažnos-

tí střepové hmoty v  průběhu uložení v půdě, popř. kombinací obou dějů [9].

Výpočet KTR a dilatační měření Vypočtené hodnoty KTR (koeficient teplotní roztažnosti) na  základě chemického složení glazur a  střepových hmot jsou uvedeny na  Obr. 4 v  příslušných dvojicích glazura – střep pro danou trojnožku. Vzhledem k  tomu, že SciGlass je program, který byl sesta-

Obr. 6 – Difraktogram glazury vyskytující se na vzorku č. 4

ven k běžným výpočtům KTR skel, má jeho použití pro výpočet KTR střepové hmoty více orientační charakter. Například SiO2 usměrňuje roztažnost skel a  střepové hmoty odlišně. V  případě skel a glazur se zvýšením obsahu SiO2 roztažnost posunuje k  nižším hodnotám. Naopak u střepové hmoty křemen „prodlužuje“ střep resp. snižuje jeho snahu ke  smršťování a  je rozhodující fází, která ovlivňuje výslednou hodnotu teplotní roztažnosti (kritickým intervalem je pak oblast modifikační přeměny při 573 °C) [8]. Z  vypočtených hodnot vyplývá (i  přes výše uvedené omezení), že ve  všech případech je koeficient délkové teplotní roztažnosti střepu nižší než glazury (s < g). Lze předpokládat, že při jejich výrobě došlo při chlazení z  teploty výpalu k většímu smrštění glazury oproti střepové hmotě a vrstvička glazury zůstala pod tahovým napětím. Vzhledem k tomu, že v případě 1. a 2. pánvičky je rozdíl KTR velmi výrazný, překročilo toto napětí pevnost glazur a pravděpodobně došlo k  jejich trhlinkování nedlouho po výrobě. Odpovídá tomu i tvar a  průběh trhlinek patrných na  Obr. 2, následné působení půdní vlhkosti ještě tento proces urychlovalo. U vzorku č. 4 nebyl rozdíl hodnot KTR glazura – střep bezprostředně po  výrobě tak výrazný 13–14 / 2012 – 371

a k poškození trhlinkováním mohlo dojít až později přičtením vlivu vlhkostní roztažnosti střepové hmoty. Tato objemová expanze byla prokázána u všech měřených střepových hmot dilatačním měřením, kdy hodnoty stanovené pro původní materiál (1. měření) byly nižší oproti hodnotám již kalcinovaných tělísek (2. měření) na  teplotu 800 °C, viz tabulka 1.

Chemické složení střepové hmoty a glazury Stanovení chemického složení keramického materiálu bylo provedeno pomocí rentgenové fluorescenční analýzy (XRF). U vzorku č. 2 a 3 byla analyzována jak světlá část střepové hmoty (vzorek č. 2S, 3S), tak i  zakouřená tmavá část, která byla vystavena tepelnému namáhání (vzorek č. 2T, 3T). Světlá a tmavá střepová hmota u vzorku č. 2 se liší především přítomností oxidu fosforečného, což je pravděpodobně kontaminace popelem popř. sekundární kontaminace z jímky (nálezové okolnosti střepů byly různé). Výsledky chemické analýzy střepových hmot jsou uvedeny pro hlavní složky po přepočtu na 100 % v tabulce 2, příměsi jsou uvedeny v tabulce 3. Vzorky č. 2 (S, T) se od ostatních vzorků liší vyšší přítomností oxidu titaničitého. Střepová hmota vzorku č. 4 se má vyšší obsah oxidu vápenatého a hořečnatého oproti ostatním vzorkům. Chemické složení glazur získané metodou SEM/EDS (vzorek č. 1, 2) a  XRF (vzorek č. 4) je uvedeno v  Tab. 4. Chemické složení glazury vzorku č. 3 nebylo stanoveno, protože nebylo možné odebrat vzorek. Všechny analyzované glazury se řadí mezi nízkotavné olovnaté. Zelená glazura vyskytující se u vzorku č. 1 byla barvena oxidy mědi s malým podílem oxidů železa. Zelená glazura použitá na vzorku č. 2 obsahovala oproti vzorku č. 1 a 4 větší množství oxidů železa a  méně oxidů mědi. Zdrojem světle modré barvy glazury aplikované na vzorku č. 4 byly oxidy cínu a mědi.

Identifikace mineralogického složení střepové hmoty a glazury Mineralogické složení bylo zjištěno pomocí rentgenové difrakční analýzy a  doplněno o  optické pozorování příslušného výbrusu. Vyhodnocením difraktogramů střepové hmoty (Obr. 5) byl u vzorku č. 1 identifikován především křemen (SiO2), 372 – Sklář a keramik

muskovit (H2KAlSi3O12) a anatas (TiO2). Vzorek č. 2 obsahoval stejné hlavní minerály rozšířené o  přítomnost draselných živců (KAlSi3O8). Krystalickou fázi střepové hmoty trojnožky č. 3 tvořily především křemen, muskovit, diopsid (CaMg(SiO3)2), hematit (Fe2O3) a K-živce. Ve střepové hmotě trojnožky č. 4 byly identifikovány stejné minerály tj. křemen, diopsid, hematit, muskovit, mikroklin a živec (v tomto případě albit ((Na0,84Ca0,16)Al1,16Si2,84O8)). U světle modré opakní glazury vyskytující se na vzorku č. 4 byla pro případné zjištění krystalů způsobujících probarvení skelné fáze provedena rentgenová difrakční analýza. Z  difraktogramu (Obr. 6) je zřejmé, že krystalickou fázi vzorku glazury historické keramiky tvoří kasiterit (SnO2), který byl používán jako tzv. kalivo [10]. Během výpalu nejprve reaguje PbO a SnO2 za vzniku PbSnO3, v rozmezí teplot 650–750 °C se směs zcela roztaví a krystalizuje SnO2 [11]. Velikost krystalů kasiteritu může být v  širokém intervalu od  20 až po  300 nm. Krystaly mohou být v glazuře homogenně rozptýlené  [12] nebo naopak vytvářet shluky [10]. V práci zabývající se pigmenty v  historických glazurách nebyla mezi kasiteritem a  glazurou pozorována žádná chemická reakce (chemické složení glazury v  blízkosti kasiteritu mělo stejné chemické složení jako ve vzdálenějších místech) [13]. Cíničité glazury byly také identifikovány u  islámské keramiky z  10–14. stol. pocházející z  východního Španělska. Tyto opakní glazury měly obsah PbO 37–56 hmotn. %, obsah SnO2 se pohyboval v rozmezí 4–15 hmotn. %. Ve všech případech byly glazury aplikovány na vápenatý střep. Přítomnost vápenaté složky ve střepové hmotě způsobuje světlejší zabarvení glazury (část atomů Fe se začlení do  krystalové struktury pyroxenů a tím se sníží obsah barvících oxidů železa). V důsledku toho lze přidat do glazury menší množství cíničité složky [14]. Cíničitá glazura u trojnožky č. 4 byla aplikována také na  střep bohatý na vápenatou složku. Vyšší obsah CaO je rovněž příčinou vyšší hodnoty

Obr. 7 – Na snímku je uprostřed glazury patrná trhlina, kterou docházelo k pronikání nečistot do střepové hmoty, vz. č. 1 v procházejícím světle.

Obr. 8 – Na snímku je uprostřed glazury patrná prasklina a vlevo od ní jsou bublinky v glazuře, vzorek z trojnožky č. 4 v dopadajícím světle.

Obr. 9 – Na snímku je patrná mezivrstva (bílá linie mezi zelenou glazurou a hnědou střepovou hmotou) vzorek z nádoby č. 2 v dopadajícím světle.

Obr. 10 – Na snímku je zachycena patrná orientace střepové hmoty, vzorek č. 2 v procházejícím světle.

Tab 5 – Vypočtené hodnoty parametrů střepových hmot

Nasákavost E (%) Vzorek č. 1 Vzorek č. 2 Vzorek č. 3 Vzorek č. 4

12,95 7,64 7,62 23,76

Objemová hmotnost OH (g/cm3) 1,89 2,02 2,05 1,61

Zdánlivá pórovitost Pap (%) 24,46 15,45 15,64 38,08

Zdánlivá hustota střepu dap (g/cm3) 2,50 2,39 2,43 2,59

KTR střepové hmoty, která pozitivně ovlivnila relativně dobrý stav tyrkysové glazury oproti ostatním glazurám. Z pozorování výbrusu zhotoveného ze vzorku č. 1 (Obr. 7) a vzorku č. 4 (Obr. 8) je patrné, že přes trhlinky v  glazuře, docházelo k  pronikání sekundárních kontaminací střepové hmoty. U  vzorku č. 4 lze pozorovat i  zvýšené množství bublin (Obr. 8), které jsou pravděpodobně následkem uvolňování CO2 při  rozkladu CaCO3 nacházejícího se ve  střepové hmotě  [12]. Na  snímku (Obr. 9) je mezi glazurou o tloušťce cca 100 μm a  střepovou hmotou znatelná mezivrstvička, která dosahuje tloušťky cca 15 μm. Tato mezivrstvička je výsledkem reakce glazury a  střepové hmoty při dostatečně dlouhém výpalu. Ve  všech výbrusech byla pozorována výrazná orientace střepové hmoty (příklad (Obr. 10)), která dokazuje použití rychlého hrnčířského kruhu.

Stanovení základních parametrů střepové hmoty Z  naměřených dat byly stanoveny základní parametry střepové hmoty: nasákavost E, objemová hmotnost OH, zdánlivá pórovitost Pap a zdánlivá hustota střepu dap  [8]. Nasákavost všech vzorků odpovídá typu historického pórovitému materiálu – hrnčině. U střepu trojnožky č. 4 byly stanoveny poměrně vysoké hodnoty hmotnostní nasákavosti a zdánlivé pórovitosti, viz tabulka 5. To opět souvisí s  přítomností uhličitanové složky v surovinové

směsi, kdy v průběhu výpalu docházelo k jejímu rozkladu a uvolňující se oxid uhličitý výrazně zvětšil póry.

Závěr V  rámci restaurátorského a  rekonzervačního zásahu čtyř glazovaných trojnožek byl proveden restaurátorský průzkum. Pomocí stereomikroskopu bylo identifikováno dosti výrazné poškození glazur. U tří trojnožek (č. 1–3, nálezy ze Salmovského paláce) byly glazury značně popraskané a na některých místech chyběly zcela. Vypočtené hodnoty koeficientů teplotní roztažnosti KTR glazur byly v  těchto případech výrazně vyšší oproti vypočteným hodnotám KTR příslušných střepových hmot. Lze tedy předpokládat, že k trhlinkování glazur došlo již v  krátké době po  výrobě nádob. U  trojnožky č. 4, která byla poškozena podstatně méně a  vykazovala jiný typ trhlinek, nebyl rozdíl hodnot koeficientů teplotní roztažnosti tak vysoký (v intervalu 30–600 °C cca 0,3.10-6 K-1) a k mírnému poškození glazury mohlo dojít až při uložení v  zemi. Dilatometrickým měřením bylo prokázáno, že vlivem půdní vlhkosti při několika staletém uložení střepů v  zemině došlo ke  „stárnutí“ všech střepových hmot. Tento proces spojený s  expanzí střepu, pak vedl k další degradaci glazur. Mineralogické a  chemické složení analyzovaných střepových hmot ze dvou nálezových míst není prokazatelně stejné, proto je vyloučen jeden „praž-

LITERATURA: 1] Henderson J.: The science and archaeology of materials: an investigation of inorganic materials. London, Routledge, (2000). 2] Dragoun Z., Tryml M., Mjartan J.: Restaurování torz středověkých podlah z Dolních Chaber a Břevnovského kláštera. Staletá Praha 26, (2010), 2; s. 122–130 . 3] Juřina P. a kol.: Náměstí republiky Výzkum století, Archaia, o. s., Praha, (2009). 4] Štajnochr V: Hrnce pro tepelné zpracování pokrmů. Studia funkcí novověké keramiky. Archeologie ve středních Čechách 8, (2004), s. 801–851. 5] Nelson K.: Environment, cooking strategies and containers. Journal of Anthropological Archaeology 29, (2010), s. 238–247. 6] Chlustikova K.: ústní sdělení, (2010). 7] Sklenář K.: Archeologický slovník 3. Keramika a sklo, Národní muzeum Praha, Praha (1998). 8] Hanykýř V., Kutzendörfer J.: Technologie keramiky. 2.vyd., Silis (2008). 9] Vokáč M., Bouška P., Hanykýř V., Kloužková A.: Experimentální vyšetřování objemových změn keramiky. Objemové změny pórovité keramiky, Hevlín, Bouška, P., Kloužková,A., Eds.; (2009), s. 44–45. 10] Borgia I., Brunetti B., Mariani I., Sgamellotti A., Cariati F., Fermo P., Mellini M., Viti C., Padeletti G.: Heterogeneous distribution of metal nanocrystals in glazes of historical pottery. Applied Surface Science 185, (2002), s. 206–216.

ský“ dílenský okruh. Při charakterizaci střepových hmot pozorováním výbrusů byla zjištěna orientace střepové hmoty rovnoběžně s  povrchem nádob, která vznikla použitím rychlého hrnčířského kruhu při vytváření nádob. K povrchovým úpravám byly použity nízkotavné olovnaté glazury s  různým podílem barvicích složek. Glazura č. 4 obsahuje i  krystalickou část – kasiterit (SnO2). Tato cíničitá glazura byla aplikována na  vápenatý střep, přičemž vápenatá složka zajistila střepu vysoké hodnoty KTR, vysokou hmotnostní nasákavost a glazuře přítomnost bublinek (následkem uvolňování CO2 při  rozkladu uhličitanů). Na  základě mineralogického složení, lze konstatovat, že teplota výpalu trojnožek nepřesáhla 950 °C. Nádoby byly restaurovány dle etických zásad, tj. byly použity reverzibilní materiály, nebyly doplněny více jak dvě  třetiny hmoty předmětů, barevné retuše mají o  jeden odstín světlejší barvu než původní materiál. Při jejich následném umístění v depozitu či v expozici je nutné především zajistit doporučené podmínky uložení. Poděkování Tato práce byla financována z účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum MŠMT (rozhodnutí č.21/2012). Za poskytnutí keramického materiálu děkujeme Archeologickému ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. a Národnímu památkovému ústavu, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze.

11] Galli A., Martini M., Sibilia E., Fumagalli F.: The role of opacifiers in the luminescence of mosaic glass: Characterization of the optical properties of cassiterite (SnO2). Radiation Measurements 47, (2012), s. 814–819. 12] Dome´nech-Carbo´ M. T., Dome´nech-Carbo´ A., Yusa´-Marco D. J., Ahmadi H.: Characterization of Iranian Moarraque glazes by light microscopy, SEM-EDX and voltammetry of microparticles. Journal of Cultural Heritage 9, (2008), s. e50–e54. 13] Viti C., Borgia I., Brunetti B., Sgamellotti A., Mellini M.: Microtexture and microchemistry of glaze and pigments in Italian Renaissance pottery from Gubbio and Deruta. Journal of Cultural Heritage 4, (2003), s. 199–210. 14] Molera J., Vendrell-Saz M.: Chemical and Textural Characterization of Tin Glazes in Islamic Ceramics from Eastern Spain. Journal of Archaeological Science 28, (2001), s. 331–340. 15] Buys S., Oakley V.: The conservation and restoration of ceramics, 8th ed.; Butterworth-Heinemann: Oxford, (2008). 16] Kališová L.: Semestrální práce IV, VŠCHT Praha, (2012). 17] Kolektiv autorů: Preventivní ochrana sbírkových předmětů, 2nd ed.; Národní muzeum: Praha, (2001).

Lektor: František Oujiří 13–14 / 2012 – 373