Charakteristiky: ‚Auditing‘
Téma: Audit účetní závěrky Dodatky
je nauka o auditování (účetním revizorství) je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům. Pozn.: tzv. ‚forensní audit‘ má za úkol primárně vyhledávat důkazy „nepravostí“ v hospodaření a ve zpracování účetních výkazů ‚Auditování‘
Objektivní podmínky pro vznik profese ‚auditor‘ Hospodářský
a technický rozvoj Vyšší investiční náročnost podnikání Potřeba koncentrace kapitálu Vznik nové právní formy podnikání – akciová společnost Potřeba specifické formy ochrany vlastníků
Cíle auditu Primární
cíl: Odborně způsobilá a nezávislá kontrolující osoba zvyšuje věrohodnost zveřejňovaných účetních informací Sekundární cíl: Zamezení vzniku chyb a omylů Výchovná funkce auditu
1
Koncept nezávislosti auditora
Uživatelé akceptují auditora jako nezávislou osobu, tj. takovou, jež „stojí mimo“ – zkoumaných informací – zpracovatelů konkrétní účetní závěrky – uživatelů, kteří podle těchto konkrétních informací
rozhodují
Auditor zároveň není: – významně závislý na příjmech plynoucích z ověřované
jednotky – vlastníkem kapitálových podílů v ověřované jednotce
Odpovědnost auditora právní
žalovatelnost pro porušení smlouvy nebo jiný protiprávní čin
etická
objektivita odborná kvalifikace mlčenlivost
morální
ve střetu se zjištěním protiprávního jednání klienta
Auditorský postup a) přípravné fáze; plán auditu b) konkrétní realizace auditu : výběr vzorků; testy; konkretizace zjištění... c) závěr auditu; zpráva a výrok auditora
Zpráva auditora (standardní) písemné sdělení o tom – co bylo ověřováno (auditováno) – jaká je odpovědnost auditora – jaká je odpovědnost managementu – jaký je názor auditora na účetní závěrku současně
auditor překládá rovněž „dopis vedení společnosti“
2
struktura zprávy
VÝROK auditora
– – – – – – – – – – –
název zprávy označení příjemce zprávy obchodní jméno ověřované jednotky období (datum závěrky) předmět a účel ověřování vymezení odpovědnosti odvolávky na uplatněné směrnice a postupy jméno a číslo dekretu auditora výrok auditora (se zdůvodněním případných výhrad) datum vyhotovení, podpis auditora příslušná účetní závěrka
bez výhrad - s výhradou (při nesouhlasu nebo zjištěních menšího významu) - záporný výrok (při nesouhlasu nebo zjištění významného rozsahu -
skutečností)
-
neuvedení výroku (omezení rozsahu působení ve zkoumané jednotce nedovolilo vyjádřit názor na zobrazení skutečností)
(podle české legislativy)
AUDIT v ČR
regulace zákonem dekretovaní auditoři povinně v odborném sdružení „Komora auditorů České republiky“ (KAČR) povinnosti auditu a auditované subjekty: → akciové společnosti → ostatní obchodní společnosti a družstva podle parametrů: čistý obrat úhrn rozvahy průměrný počet zaměstnanců
dodatky: ÚČETNÍ FORMY a stručný přehled historie účetnictví
(dva ze tří)
3
Účetní forma = podoba zpracování účetních záznamů
členění forem dle znaků: počet
znaky účetních forem: – vztah časových a věcných zápisů – počet účetních knih – technika uskutečňování záznamu
časové
VÁZANÉ KNIHY: – stará italská (XIV.-XV. st.) 3 knihy, nesynchronní, přepisovací,
a věcné zápisy ve vztahu
nesynchronním synchronním
technika
přehled vývoje účetních forem:
účetních knih
1 kniha 2 knihy více knih
záznamů
přepisovací propisovací synoptické
přehled vývoje účetních forem: VÁZANÉ KNIHY: nová
italská (XVI. st.)
– 2 deníky + hl. kniha, nesynchr., přepisovací, – německá (XV. st.) 3 knihy + doklady, nesynchronní, přepisovací,
francouzská
(XVII. st.)
– 3 deníky + hl. kniha, nesynchr., přepisovací, – anglická (XVI. st.) hl. kniha + paralelní deníky, nesynchronní, přepisovací,
francouzská
tabelární ( tzv. „americká“,
XVIII. st.)
4
přehled vývoje účetních forem: VOLNÉ LISTY (od počátku XX. st.): – synchronizace ručním propisem – propis s použitím účtovacích strojů – synopticky se stroji na DŠ – synopticky s počítači VIRTUÁLNÍ
Stručná historie účetnictví
KNIHY
?
nejstarší zprávy:
Starověký Řím
Systematické
záznamy v kodexech,
záznamy obchodních případů v Mezopotamii (kolem r. 3500 př. Kr.) – technika: klínopisné záznamy na hliněných
destičkách vysušených nebo vypálených. Destičky se uschovávaly ve zvláštních přihrádkách v archivech Chammurabiho
zákoník (kol. 1740 př. Kr.)
systém dvou knih: adversář (adversarium) a hlavní kniha (codex rationum)
zápisy příjmů
a výdajů peněz, pohledávek a dluhů (obligationes) celoroční důchod (z příjmů, vydání, pohledávek a dluhů) byl základem pro daně a pro rozsah vojenské povinnosti (debitores)
5
Svět islámu Korán
(pol. 7. stol. po Kr.), Súra II, verš 282:
„Ó, věřící, jakmile přijímáte dluh, splatný v určité lhůtě, zapište to. Podle nejlepších znalostí to má písař zapsat. Dlužník mu musí beze lsti diktovat. Přivolejte k tomu dva svědky z vás. Neodkládejte zapsat dluh, ať velký nebo malý, udejte lhůtu jeho splatnosti.“
Evropa (cca od 13. st. po Kr.):
Itálie: záznamy bankovních domů (Fuggerové) Francie: záznamy z podnikání mlýnského a textilního Španělsko: úřední povinnost bilancovat České země: systematické zápisy státních (panovníkových) příjmů a výdajů, podobně u velkých panských dominií (např. Rožmberkové – purkrabské účty panství Nové Hrady 1390)
16. století – účetnictví o více denících
Kvalitativní mezník: r. 1494 M.
17. století – výroční bilancování, akciový kapitál a revize účetnictví. Personifikační teorie účtů (L. Flori 1636)
Luca Pacioli – matematik, učitel matematiky a geometrie (1445-1516) 1494 mu vychází v Benátkách tištěná matematická učebnice Summa de arithmetica, geometria, proportii et proportionalita, ve které je počínaje listem 178V zařazeno
20. století – účetní fondy, inflační účetnictví, mechanizace a automatizace (od poloviny století) účetních prací
POJEDNÁNÍ O POČTECH A ZÁPISCÍCH
Dnes: virtuální knihy, účetní výkazy v reálném čase, plasticita způsobů prezentace účetních informací
18. století – tabelární deník E. Degrange (Francie 1793) 19. století – dlouhodobá aktiva a jejich odepisování, časové rozlišování. Věcná teorie účtů (J. F. Schär 1887)
(Tractatus XI. particularis, de computis et scripturis)
6
