Cestování v éře výjezdních doložek. Cestování jako alternativa trávení volného času československých občanů v sedmdesátých letech 20

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny

Cestování v éře „výjezdních doložek“. Cestování jako alternativa trávení volného času československých občanů v sedmdesátých letech 20. století diplomová práce

Autor: Petra Kettnerová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Szobi Rok: 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci na téma Cestování v éře „výjezdních doložek“. Cestování jako alternativa trávení volného času československých občanů v sedmdesátých letech 20. století vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury.

Petra Kettnerová V Praze dne 13. 5. 2013

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce PhDr. Pavlu Szobimu za vedení mé práce, cenné rady a připomínky. Chtěla bych dále poděkovat všem, kteří mi pomohli při jejím vypracování. Poděkovat bych chtěla také svým rodičům za velkou podporu a obrovskou trpělivost během celého mého studia.

Abstrakt

Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na zahraniční cestovní ruch Československa v období sedmdesátých let dvacátého století. Práce pomohla dokázat, že i oblast cestovní ruchu v této době byla ovlivněna normalizací, která zastavila postupné uvolňování, týkající se i otázky vycestování. Ve své práci jsem ukázala, že už samotná legislativa upravující tuto oblast ukazovala snahu o omezení vycestování do zahraničí a pro mnoho občanů se stalo splnění daných požadavků problematickým či dokonce nemožným. Jiní pak vycestovat mohli, ale čelili v některých případech značným komplikacím. Problémy mohly vzniknout například v oblasti devizových prostředků, neboť bez vybavení devizovými prostředky nebylo v té době možné vycestovat. Dále občany pak omezovaly i celní předpisy, které přesně stanovily, které zboží je možné dovážet a vyvážet a do jaké hodnoty. I samotná organizace cestovního ruchu byla komplikovaná a složitá. Práce také pomohla obhájit tezi, že teritoriální zaměření zahraničního cestovního ruchu bylo poměrně jednoznačné, jasně převládala orientace na socialistické země a snaha o maximální možné omezení cestování do zemí kapitalistických. Jak jsem však ve své práci dokázala, ani vycestování do zemí socialistických nebylo úplně jednoduché.

Klíčová slova: Československo, zahraniční cestovní ruch, normalizace

JEL klasifikace: N900, N940, P200, P290

Abstract

The objective of this thesis is to provide evidence that political and economic factors as a result of normalization halted the gradual release of tourism restrictions in Czechoslovakia. In this thesis I show that the intention of the legislation was to limit the ability to travel. Furthermore, for many other citizens the legislation made it problematic or even impossible to meet travel requirements. Some were allowed to leave, but in some cases faced significant complications, such as foreign exchange issues, due to the fact that without sufficient foreign currency it was impossible to travel at that time. Another limitation was that the customs regulations determined exactly which goods could be imported and exported and the maximum value. Additionally, the organization of tourism itself was complicated and difficult. This thesis also helps to defend that regional tourism to foreign countries was relatively unambiguous because of the predominantly regional orientation of socialist countries while maximum possible restrictions on travel to capitalist countries was implemented. Although, I do provide evidence that travel to socialist countries, while not as difficult as capitalist countries, was not an easy or straightforward process.

Key words: Czechoslovakia, foreign tourism, normalization

JEL Classification: N900, N940, P200, P290

Obsah

Úvod .................................................................................................................................................1 1.

Vývoj cestovního ruchu v Československu ....................................................................... 12 Počátky vývoje cestovního ruchu v Československu .............................................................. 12 Poválečná situace v oblasti cestovního ruchu .......................................................................... 15 Vývoj v oblasti zahraničního cestovního ruchu Československa........................................... 18 Cestovní ruch se socialistickými zeměmi ................................................................................. 22

2.

Cestování do zahraničí v 70. letech v Československu ..................................................... 27 Situace v cestovním ruchu 70. let .............................................................................................. 28 Cestovní ruch mezi zeměmi RVHP .......................................................................................... 32

3.

Legislativní rámec cestovního ruchu .................................................................................. 40 Cestovní doklady ....................................................................................................................... 40 Žádosti o vydání cestovních dokladů ...................................................................................... 46 Devizová problematika ............................................................................................................. 49 Celní předpisy a celní kontrola ................................................................................................. 53

4.

Organizační struktura cestovního ruchu ............................................................................ 56 Federální úroveň ........................................................................................................................ 56 Národní úroveň .......................................................................................................................... 58 Cestovní kanceláře ..................................................................................................................... 60 Ostatní organizace působící v cestovním ruchu ...................................................................... 72

5.

Konkrétní opatření zavedená za účelem omezení cestování v 70. letech ....................... 76 Omezení v zahraničním cestovním ruchu Československa v 70. letech 20. století ............... 77 Vycestování do kapitalistických zemí ...................................................................................... 79 Rozdílný přístup k vycestování občanů do socialistických zemí ........................................... 84 Specifický případ - Jugoslávie ................................................................................................... 96

Závěr ............................................................................................................................................... 98 Seznam použitých pramenů a literatury .................................................................................. 103 Seznam tabulek a grafů: ............................................................................................................. 120 Seznam příloh: ............................................................................................................................ 121 Přílohy .......................................................................................................................................... 122

Úvod

Cestování je pro většinu lidí příjemnou alternativou trávení volného času. Je možností, jak si odpočinout, načerpat nové síly a také jak poznat nová místa, spolu s jejich kulturními a přírodními krásami a také místními obyvateli. Toto myslím platí, ať již jde o cestování po tuzemsku, či o cestování do zahraničí. Téma své diplomové práce jsem si vybrala, protože velmi ráda cestuji a tak mne zajímalo, za jakých podmínek bylo možné vycestovat v dřívější době. Zaměřila jsem se na sedmdesátá léta minulého století, neboť byla ovlivněna normalizací, která zasáhla do všech oblastí, chtěla jsem se tedy dozvědět, jak ovlivnila oblast zahraničního cestovního ruchu. V literatuře je cestovní ruch různě členěn a je na něj nahlíženo z různých hledisek, např. z hlediska délky dané cesty, účelu nebo místa, kam směřuje cíl cesty. Jsou také zdůrazňovány výhody a přínosy cestovního ruchu, mezi které tak patří kulturní a sociální obohacení účastníků, jeho významná pozice v národním hospodářství a také mezinárodním obchodě a nakonec také jeho přínos spojený se zlepšováním služeb, s ním spojených. 1 Postavení cestování ve společnosti však není stále stejné, postupně se vyvíjí a mění. Počátky cestovního ruchu sahají až do 18. a počátku 19. století, v této době však cestovali pouze zástupci bohatších vrstev. K většímu rozvoji cestování běžných obyvatel docházelo až po zrušení nevolnictví. Více se pak cestovní ruch rozvíjel v 19. a na začátku 20. století, za počátek hromadného rozvoje mezinárodního cestovního ruchu se považuje období po první světové válce. Během hospodářské krize došlo k jisté stagnaci cestovního ruchu, opětovně byl pak nastartován po konci druhé světové války. 2 Ve dvacátém století tak nastal velký rozvoj cestovního ruchu, kdy DUBSKÝ, Václav. (1981): Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981, str. 3, 7. KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, str. 7 – 8, 20. 1 2

1

finanční příjem lidem, hlavně z rozvinutých zemí, umožňoval cestovat na dovolenou, což se pro ně postupně stávalo běžným. 3 Fyzická zátěž byla v té době nahrazena psychickou, stresem. Lidé přijímali postupně městský styl života, kde bylo vše rychlejší a psychicky náročnější. Jejich požadavky na odpočinek, byť krátký, pak rostly.4 V meziválečném období se stalo cestování důležitou součástí míru, lidé mohli poznávat nové země a vidět, jak se tam žije. Důležité bylo také snižování nákladů dopravy, hlavně letecké. Dalším podnětem, který vedl k rozvoji cestovního ruchu, jak jsem tedy zmínila, byl pokrok v oblasti dopravy 5, především letecké a automobilové.6 Vývoj v tomto období ukazoval na pokles významu železniční dopravy a růst počtu osobních aut a využívání automobilové dopravy. Významný nárůst počtu aut se dotkl především domácí, krátkodobé turistiky. Po druhé světové válce se navíc velkou konkurencí, zejména pro železnici, stala letecká doprava. Snaha o rozvoj komerčního létání se projevila již po první světové válce a dále pokračovala právě zejména po druhé válce. Vedla samozřejmě také k dalšímu rozvoji cestovního ruchu. Dále se rozvíjela také lodní doprava. Množství cest lodí však klesalo, a to hlavně díky postupnému zlevňování letecké dopravy, což se týkalo například cest přes Atlantik, kdy využívání letadla velmi zkrátilo cestu potřebnou pro přepravu z jednoho kontinentu na druhý. 7

BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 24. 4 AIEST. (1981): Leisure - recreation - tourism. Main papers prepared for the 31st AIEST annual congress + 3rd tourism society residential conference 13-19 September 1981 Cardiff (Wales). Berne: AIEST, 1981, str. 54, 60. 5 BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 3, 24-25. 6 KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, str. 5. 7 BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 26 – 27, 29 – 31. 3

2

Otázka cestování v kontextu konzumní společnosti

Cestování začalo nabírat na významu zejména v době vzniku konzumní společnosti, za jejíž počátek je v Evropě většinou považováno období po roce 1950. Konzumní společnost je vnímána jako společnost orientující se na spotřebu, individualismus, trávení volného času a zábavu. Spotřebou pak může být návštěva divadelního či operního představení, nakupování nebo také právě cestování. 8 První náznaky konzumní společnosti se však objevují v sedmnáctém, osmnáctém století, masová konzumní společnost pak začala vznikat koncem století devatenáctého. 9 Lidé začali formulovat své cíle přes získání určitého zboží a na významu začalo nabývat nakupování. Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století pomalu rostla kupní síla obyvatel. Postupně docházelo k posunu od zboží ke službám, od toho co potřebujeme k tomu, co chceme. Později ve dvacátém století tak začaly hrát důležitější roli služby a také zážitky a zkušenosti. V Evropě spotřeba přes ekonomický růst zůstávala v první polovině devatenáctého století stejná. V tomto století bylo některé zboží dostupné pouze pro určité skupiny obyvatel, změna pak nastala právě ve dvacátém století, kdy již bylo velké množství zboží dostupné pro většinu obyvatel.10 Docházelo postupně k růstu produktivity, které snižovalo ceny zboží, a to se tak stávalo pro spotřebitele dostupnější, čím se zvyšovalo množství zboží, které lidé spotřebovávali. Došlo k rozvoji a zvětšování trhů s některými výrobky, které tlačilo na další zvyšování produktivity. Rozvíjela se tak masová konzumní společnost, ve které se zvýšené spotřebě těšila většina obyvatel. Kromě základních potřeb se tak pro lidi stávali dostupnější další věci a aktivity, dříve

TRENTMANN, Frank. (2009): The Long History of Contemporary Consumer Society. Archiv für Sozialgeschichte, 2009, str. 107 – 108, 110. 9 Obdobně rozvoj konzumní společnosti zmíněn v KLEINSCHMIDT, Christian. (2008): Konsumgesellschaft. Vandenhoect & Ruprecht, Göttingen, 2008, str. 32. 10 TRENTMANN, Frank. (2004): Beyond Consumerism: New Historical Perspectives on Consumption. Journal of Contemporary History, 2004, str. 374, 377, 379, 380, 381, 385, 400. 8

3

považované za luxusní, jako například vlastnictví nemovitostí nebo právě cestování. Takové věci, jako vysavače pračky, televize, automobily či klimatizace nebo telefony, které mělo před válkou pouze malé množství obyvatel, se stávaly dostupnými i pro lidi s nízkými příjmy. Z věcí dříve luxusních se stávaly věci nezbytné. Po druhé světové válce tímhle procesem procházela většina rozvinutých zemí. Samozřejmě existovaly rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, co bylo v bohatých zemích běžné, bylo v chudých zemích luxusní. 11 Masovější rozvoj konzumní společnosti nastal v 60. letech. Došlo k němu nejprve v západní a severní Evropě, o něco později pak v Evropě jižní a východní.12 Rozvoj konzumní společnosti byl také spojen se zkracováním pracovního týdne, které přineslo lidem více volného času, využitelného na různorodé aktivity. Lidé tak postupně více a více času trávili sportem, sledováním televize či cestováním. 13 A právě cestování začalo postupně zaujímat mezi aktivitami, vyplňujícími volný čas obyvatel, významné místo. Tento způsob trávení volného času byl považován za zdravý a rekreační.14 V této době se také začaly objevovat volné víkendy. Zkracování pracovní doby a kratší týden umožnily pak větší rozvoj víkendového cestovního ruchu. Mezi zeměmi však existovaly rozdíly v otázkách volného času, neboť zkrácení pracovní doby záviselo na produktivitě práce a národním příjmu. Výzkum provedený v Československu také ukázal, že spokojenost s množstvím volného času je závislá na spokojenosti v práci, čím je tam člověk spokojenější, tím spokojenější je pak se svým množstvím volného času. 15

MATSUYAMA, Kiminori. (2002): The Rise of Mass Consumption Societies. The Journal of Political Ekonomy. Vol. 110. No. 5, October 2002, str. 1035 – 1038. Dostupné z http://www.jstor.org. 12 HAUPT, Heinz Bernard. (2003): Konsum und Handel: Europa im 19. und 20. Jahrhundert. Göttingen:, 2003, str. 117. 13 TRENTMANN, Frank. (2009): The Long History of Contemporary Consumer Society. Archiv für Sozialgeschichte, 2009, str. 119. 14 MIHOVILOVIČ, Miro. (1980): Leisure and tourism in Europe. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1., str. 110. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 15 AIEST. (1981): Leisure - recreation - tourism. Main papers prepared for the 31st AIEST annual congress + 3rd tourism society residential conference 13-19 September 1981 Cardiff (Wales). Berne: AIEST, 1981, str. 52 – 53, 174. 11

4

Jak jsem již zmínila, obrovský nárůst objemu cestovního ruchu nastal ve světě právě v době počátků konzumní společnosti, tedy po roce 1950.16 Rozvoj tohoto fenoménu, který zpočátku probíhal zejména v Evropě a Severní Americe, se pak začal rozšiřovat do dalších oblastí, jako například Latinské Ameriky či Asie. 17 Stejně jako v jiných zemích Evropy, i v zemích socialistických, se postupně dostala do popředí tématika volného času, a to v šedesátých letech. V této době se začala v těchto zemích rozšiřovat výroba spotřebního zboží a postupně se také kromě domácího

začal

rozvíjet

zahraniční

cestovní

ruch.

Pojetí

volného

času

v socialistických zemích však bylo trochu jiné a vztahovalo se k ideologii jejich systémů. Hlavními aktivity ve volném čase bylo sledování televize, rádia, čtení, pak menší procento zaujímala návštěva kina, divadla a pak také sport. Objem cestovního ruchu také postupně rostl, cestovalo se hlavně o víkendech a v době letní a zimní dovolené. Velký počet lidí v Československu pak trávil svůj volný čas chatařením. Začala vznikat řada organizací pro organizaci trávení volného času, což souviselo se socialistickým způsobem života.18 Cestovní ruch, který, obzvláště v některých zemích, rostl poměrně vysokým tempem, se tak v této době stal velmi důležitou a neodmyslitelnou součástí fungování jednotlivých států, jímž přinášel řadu pozitivních efektů. 19 V meziválečné době došlo k uvědomění si vlivu cestovního ruchu na platební bilanci, hlavně pak v době rekonstrukce po druhé světové válce.20 Zvětšování počtu turistů vedlo ke

MIHOVILOVIČ, Miro. (1980): Leisure and tourism in Europe. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1., str. 103. Dostupné z http://search.ebscohost.com. V tomto období se již někde uvádí termín masový turismus. KLEINSCHMIDT, Christian. (2008): Konsumgesellschaft. Vandenhoect & Ruprecht, Göttingen, 2008, str. 39. 17 KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, str. 20, 23. 18 AIEST. (1981): Leisure - recreation - tourism. Main papers prepared for the 31st AIEST annual congress + 3rd tourism society residential conference 13-19 September 1981 Cardiff (Wales). Berne: AIEST, 1981, str. 51, 56. 19 MIHOVILOVIČ, Miro. (1980): Leisure and tourism in Europe. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1., str. 103. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 20 BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 35. 16

5

změnám ve stále více oblastech světa. Rozvoj turistického ruchu byl považován za významný pokrok, vedoucí skrze rozvoj podnikání, s ním spojeným, k růstu bohatství společnosti. Turistický ruch, který pro země znamenal ekonomické přínosy, byl jimi ve většině podporován a propagován. S ekonomickým růstem lidé získávali více prostředků, které mohli využít při trávení volného času. 21 Zvyšující se příjem domácností tedy umožnil jejich větší zapojení do zahraničního cestovního ruchu, který se postupně stával z luxusního statku běžným.22 V některých zemích, obzvláště méně rozvinutých, pak turismus naopak podobný rozvoj pomohl nastartovat. Docházelo díky němu k rozšiřování služeb, např. v oblasti ubytování, stravování nebo možností využití volného času. 23 Vznikaly také nové typy ubytování, například pro motoristy. V 60., 70. letech započala významnější modernizace ubytovacích kapacit.24 Cestovní ruch se tak stal aktivitou s nesporným významem pro celkový rozvoj jednotlivých zemí, které si tuto skutečnost začaly uvědomovat, a otázce cestovního ruchu bylo věnováno více pozornosti. Začal pak být v této oblasti například prováděn koordinovaný výzkum 25 a některé státy se také soustředily na propagaci a spolupráci v oblasti cestovního ruchu, 26 což mi však přijde logické, neboť přínosy realizované z cestovního ruchu byly nesporné a jeho význam se tak začal postupně zvětšovat.

LANFANT, Marie-Francoise. (1980): Introduction: tourism in the process of internationalization. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1, str. 14 – 15, 19. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 22 KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, str. 92. 23 LANFANT, Marie-Francoise. (1980): Introduction: tourism in the process of internationalization. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1, str. 19, 25. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 24 BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 33. 25 Zkoumán tak byl například počet turistů, směr jejich cesty, spokojenost po návštěvě určité země, motivace cestování do zahraničí či postavení cestování v jejich životě. MIHOVILOVIČ, Miro. (1980): Leisure and tourism in Europe. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1., str. 106. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 26 LANFANT, Marie-Francoise. (1980): Introduction: tourism in the process of internationalization. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1, str. 26 - 27. Dostupné z http://search.ebscohost.com. 21

6

Ve své diplomové práci se budu zabývat zahraničním cestovním ruchem československých občanů v sedmdesátých letech 20. století. V první kapitole se zaměřím na vývoj cestovního ruchu v Československu. Budu se zabývat tím, od kdy se cestovní ruch na našem území rozvíjel a jaké byly důsledky tohoto rozvoje na cestování v letech sedmdesátých, ve kterých obdobích se cestování rozvíjelo více a ve kterých méně a proč a jaké důsledky to pak mělo pro období následující. Zmíním také, jaký měl obecný vývoj v Československu vliv na rozvoj cestovního ruchu a zaměřím se také na rozdíly v rozvoji cestovního ruchu mezi jednotlivými obdobími, a na možné důvody těchto rozdílů. Budu analyzovat také postavení domácího a zahraničního cestovního ruchu v jednotlivých obdobích. Ve druhé kapitole se budu zabývat tím, kolik občanů v sedmdesátých letech vycestovalo a kam jejich cesty směřovaly. Zaměřím se na rozdíly v počtu občanů, kteří v té době vycestovali do zemí socialistických v porovnání s počtem těch, jejichž cesty směřovaly do nějakého kapitalistického státu. Budu se zabývat také rozdílem v počtu lidí cestujících do jednotlivých socialistických zemí. V další kapitole se zaměřím na legislativní úpravu oblasti cestovního ruchu a omezení z ní vyplývající. Zabývat se budu předpisy upravujícími samotné cestování a oblast cestovních dokladů a budu diskutovat, jaká omezení a komplikace mohly tyto podmínky způsobovat občanům, kteří chtěli v sedmdesátých letech vycestovat. Dále se budu věnovat oblasti devizových prostředků, která byla také důležitá v případě cestování, neboť bez dostatečného vybavení devizovými prostředky nebylo vycestování možné. To samozřejmě přinášelo další komplikace a omezení, kterými se také budu zabývat, stejně jako oblastí celní politiky a omezeními dovozu a vývozu věcí, která také občanům cestování znepříjemňovala. Další kapitolu věnuji organizační struktuře cestovního ruchu a na orgány do ní zapojené, neboť jich bylo velmi mnoho, což dle mého názoru mohlo přinášet řadu problémů, například v podobě kryjících se kompetencí či různých názorů na stejnou oblast. Velké množství orgánů v oblasti cestovního ruchu ji komplikovalo a svědčí 7

tak o nejasném zařazení této oblasti a možném zmatku v ní vznikajícím, přestože to jistě nebylo zamýšleným důsledkem. V poslední kapitole budu analyzovat konkrétní opatření provedená v oblasti cestovního ruchu v letech sedmdesátých. Budu se zabývat tím, jak obecný vývoj cestování v této době ovlivnil, jaké důsledky pro cestovní ruch mělo období normalizace. Dále budu porovnávat a diskutovat podmínky pro vycestování do socialistických a kapitalistických zemí, rozdíly, které v něm bylo možné nalézt a důvody, které k těmto rozdílům a omezením v určitých případech vedly. Zmíním také otázku spolupráce a integrace v cestovním ruchu, fungující mezi socialistickými zeměmi, uváděné důvody této spolupráce a skutečnou povahu této orientace. V této kapitole uvedu také problémy, které nastaly v cestovním styku s některými socialistickými zeměmi, přestože bylo cestování do těchto zemí prezentováno jako poměrně snadné. Zmíním také to, jak se cestovnímu ruchu a možnostem vycestování věnoval dobový tisk a které země byly v období sedmdesátých let v tisku zmiňovány. Ve své práci se budu opírat o materiály z Národního archivu v Praze. Informace budu čerpat z materiálů z jednání a usnesení předsednictva Ústředního výboru komunistické strany Československa 27, z nichž si vyberu usnesení týkající se otázek cestovního ruchu, jeho zásad a pravidel. Využiji také některé z nezpracovaných materiálů Národního archivu, z fondu Ministerstva obchodu ČSR 28, Federálního

Například K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12; Usnesení 9. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 25. Června 1976. K bodu 3: Opatření v cestovním ruchu k PLR a MLR. 25. 6. 1976. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 10. Karton 9/3 nebo Usnesení 43. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 7. Července 1972. K bodu 1: Stanovisko vlády NDR k turistickému ruchu z NDR do ČSSR. 7. 7. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 47. Archivní jednotka 47. Bod 1. 28 Podklady pro zprávu o průběhu cestovního ruchu v ČSR v roce 1979 a jeho zabezpečení v roce 1980. 22. 1. 1980. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Neuspořádáno. 27

8

ministerstva zahraničního obchodu29 a Předsednictva vlády30, ve kterých je možné nalézt některé důležité informace k oblasti cestovního ruchu, například podmínky vycestování, v té době stanovené či problémy, které cestovní ruch s některými zeměmi přinášel. Využiji také materiály z archivu Ministerstva zahraničních věcí31, týkající se otázky cestování. Ve své práci využiji také dobový denní tisk, v mém případě deník Rudé právo, ve kterém i v této době byly zmiňovány některé možnosti rekreace a současně je v nich možné nalézt velké množství inzerátů, lákajících na zájezdy jednotlivých cestovních kanceláří. Značně převažují samozřejmě zájezdy do socialistických zemí, občas lze ale objevit i možnost zájezdů do některého kapitalistického státu. Rudé právo je nyní k dispozici i online. Využiji také informace z týdeníku Mladý svět, který se otázce cestování též věnoval. Zmiňovány tam byly možnosti cestování především v rámci Československa, je však možné nalézt i zmínky o zahraničních zájezdech, i když v menším množství, než v Rudém právu. Některé informace budu čerpat také z pramenů osobní povahy (Vítězové? Poražení? : životopisná interwiew32 nebo ŠTROUGAL, Lubomír. 2009. Paměti a úvahy33), ze kterých využiji hlavně zkušenosti některých osobností s vycestování v sedmdesátých

Výsledky jednání o spolupráci v oblasti cestovního ruchu mezi ČSSR a RSR. 9. 2. 1977. Národní archiv České republiky. Fond: Federální ministerstvo zahraničního obchodu. Materiál pro jednání vládního výboru pro zahraniční cestovní ruch. Neuspořádáno. 30 Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno; Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno; Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno; Podklady pro zprávu o průběhu cestovního ruchu v ČSR v roce 1979 a jeho zabezpečení v roce 1980. 22. 1. 1980. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Neuspořádáno. 31 Turistika ČSSR – NDR. 12. 7. 1972. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1970 - 1974. NDR. Karton č. 5; Zpráva o cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR v roce 1979. 29. 11. 1979. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 7; Zpráva o vzájemném turistickém ruchu mezi ČSSR a NDR. 21. 1. 1977. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 3. 32 Vítězové? Poražení? : životopisná interwiew. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři). Prostor, 2005. 33 ŠTROUGAL, Lubomír. (2009): Paměti a úvahy. 1. vyd. Praha: Epocha: Pražská vydavatelská společnost, 2009. 29

9

letech. Pro srovnání dat využiji statistické ročenky Československé socialistické republiky34, v případě dat z předchozích období Statistické ročenky republiky Československé35. V kapitole věnující se legislativě budu využívat také dobové zákony a vyhlášky, této tématiky se týkající. Z odborné literatury se při analýze politiky státu vůči cestovnímu ruchu budu opírat především o monografii Jana Rychlíka Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-198936, která patří mezi novější publikace věnující se otázce cestování v Československu a zaměřuje se zejména na pasovou a vízovou problematiku a na otázku vystěhovalectví, kterým v jiných publikacích není věnována pozornost. Je to tak v podstatě jediná monografie věnující se těmto otázkám, která však tuto problematiku řeší poměrně rozsáhle a kvalitně. Zabývá se ale pouze touto oblastí a další otázky týkající se cestovního ruchu, kterými se zabývá řada ostatních děl, vynechává, tudíž novější pohled na tuto problematiku pak chybí. Další publikace, které budu také využívat (např. ČECH, Jiří. 1985. Právo v cestovním ruchu 37; FRANKE, Antonín. 1984. Rukověť cestovního ruchu 38; KAŠPAR, Jiří. 1980. Mezinárodní cestovní ruch39; NOVÁK, Miloš. 1983. Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP40; POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 19841) pochází z 80. let a řeší otázku cestovního ruchu z jiných hledisek, např. z pohledu orientace na určité země,

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Statistická ročenka Československé socialistické republiky. 1. vyd. Praha: SNTL, 1958 – 1989. 35 STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ. Statistická ročenka republiky Československé. Praha: Orbis, 1936 – 1938. 36 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. 37 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985. 38 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984. 39 KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 40 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983. 41 POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988. 34

10

mezinárodní spolupráce, zabývají se dále také otázkou propagace či samotného vývoje cestovního ruchu. Zmíněna je v nich také otázka fungování a orientace cestovních kanceláří a zaměření a podmínky jejich činnosti či oblast dopravy. Problémem využití těchto publikací je to, že díky období, z kterého pocházejí, je v nich patrná jednoznačná podpora cestovního ruchu v rámci socialistických zemí a vyzdvihování těchto zemí oproti ostatním. Poskytují však některé podstatné informace k určitým oblastem cestovního ruchu, kterým se již novější literatura nevěnuje a jinde tak nejsou zpracovány. Využiji také některé novější publikace (např. KALINOVÁ, Lenka. 2012. Konec nadějím a nová očekávání. K dějinám české společnosti 1969 – 199342či KALINOVÁ, Lenka. 1999. K sociálním dějinám Československa v letech 1969-198943), ve kterých je možné nalézt některé důležité informace či data potřebná pro mou diplomovou práci.

KALINOVÁ, Lenka. (2012): Konec nadějím a nová očekávání. K dějinám české společnosti 1969 – 1993. Praha: Academia, 2012. 43 KALINOVÁ, Lenka. (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. 42

11

1. Vývoj cestovního ruchu v Československu

V této kapitole se zaměřím na vývoj cestovního ruchu v Československu. Budu zkoumat, kdy se cestovní ruch rozvíjel a jak probíhal jeho vývoj v jednotlivých letech. Budu se zabývat tím, zda zde existovala kontinuita tohoto vývoje či nikoliv. Budu si také klást otázky, za jakých podmínek se cestovalo za první republiky? Kolik lidí vycestovalo a jaká byla či nebyla omezení? Jak se přístup k cestování změnil v padesátých a šedesátých letech? Je možné najít podobnost se sedmdesátými lety? Existovaly zde nějaké mezníky, po kterých došlo ke změně přístupu k cestovnímu ruchu? Které to případně byly? Rozvíjel se dříve více domácí či zahraniční cestovní ruch? Proč tomu tak bylo? Jak se to dotklo možnosti vycestování občanů?

Počátky vývoje cestovního ruchu v Československu

V Československu se cestovní ruch začal rozvíjet zejména po skončení první světové války, v období první republiky. Po vzniku Československa vznikly hranice na místech, kde dříve nebyly. Nová situace vyžadovala jak možnost ponechat volnost cestovnímu styku, tak nutnost alespoň částečně pohyb obyvatel omezit. V platnosti zůstaly staré předpisy, vydávání cestovních pasů bylo dále zpřísněno. Tato opatření byla však dočasná a nadále se plánoval návrat k uvolňování v oblasti cestování, ke kterému také postupně začalo docházet, přestože uvolnění cestovního ruchu nedosáhlo míry, jaké mělo před rokem 1914. Kontroly na státních hranicích a možnost opouštět stát jen na hraničních přechodech zůstaly. Regulaci nově podléhalo i vystěhovalectví. Omezovány byly cesty do SSSR, kde existovala obava z propagace sovětského režimu v Československu. Pokud tak někdo chtěl cestovat do SSSR, musel doložit účel cesty. Těm, kdo byli členy KSČ nebo s touto stranou 12

sympatizovali, nebyl cestovní pas k cestě do SSSR vydán, což mi však vhledem k tehdejší situaci nepřijde překvapivé. Byly uvedeny důvody, proč občan nemusel získat pas, mezi nimi se objevilo i ohrožení státního či hospodářského zájmu. Pro cestu do Československa bylo potřeba vízum, proti jeho nezískání nebylo možné se odvolat. Snaha komunistů a socialistů o volné cestování se nezdařila, napadána byla také vágní formulace zákona o možnosti nevydání pasu z důvodu ohrožení státních či hospodářských zájmů. Běžné pasy neplatily pro cestu do SSSR. Cestujících do SSSR bylo ale málo, získat sovětské vízum bylo totiž obtížné, Sovětský svaz neměl v této době o návštěvy cizinců zájem. Odmítnutí vydání pasu však nebylo časté a občané tak cestovali poměrně volně, první republika občanům ve vycestování nijak významně nebránila.44 Toto období tak bylo myslím důležitým mezníkem, ve kterém se pomalu začala rozvíjet oblast cestovního ruchu a občanům se tak začaly nabízet postupně nové možnosti trávení jejich volného času a poznávání nových míst. Cestovní ruch v této době nečelil příliš velkým překážkám, avšak došlo především k většímu rozvoji v případě organizovaného domácího cestovního ruchu. Rozvíjela se ovšem též neorganizovaná turistika na území Československa, zejména se to týkalo studentů. Ostatní formy cestovního ruchu nebyly pro většinu obyvatel dobře dostupné. Otázka zahraničního cestovního ruchu, na který se zaměřuji ve své práci, tak byla v této době spíše okrajová, hlavní důraz ležel na domácím cestovním ruchu. Do začátku druhé světové války se objem domácího cestovního ruchu zvětšoval, a to i přes hospodářskou krizi. 45 Data o počtu občanů, kteří v této době vycestovali do zahraničí, nejsou k dispozici, pouze pár údajů ze Statistických ročenek republiky Československé

44

RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 12 – 16. Příspěvek Jana Rychlíka k této otázce je možné nalézt ve sborníku Cestování Čechů a Poláků v 19. a 20. století. Petr Kaleta, Lukáš Novosad (editoři). Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., Praha, 2008, str. 8 – 21. 45 STÍBALOVÁ, Běla a kol. (1977): Postavení cestovního ruchu v reprodukčním procesu socialistické ekonomiky. Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství, 1977, str. 7-10.

13

z konce 30. let, které ukazuje následující tabulka. Zde jsou však pouze údaje o tom, kolik občanů překročilo hranice, účel cesty již uveden bohužel není.

Tabulka č. 1: Překročení hranic Československa československými občany Rok 1934 1935 1936

Počet občanů 992 052 1 255 502 1 472 487

Zdroj: Statistické ročenky republiky Československé 1936 – 1938.

Domnívám se, že není překvapivé, že pozitivní tendence ve vývoji cestovního ruchu nevydržely dlouho, zastavily se před začátkem druhé světové války. Za druhé republiky tak již docházelo k většímu omezování cestování, vycestovat bylo pak možné jen na zvláštní výjezdní doložku v cestovním pase. Toto nařízení ale bylo brzy zrušeno a v podstatě tak byl obnoven volný cestovní styk. Významné změny v oblasti cestování nastaly po roce 1939, což však považuji za logické, vzhledem k situaci v té době. Vycestování z protektorátu se stalo prakticky nemožné. Na dosavadní československé pasy bylo možné vycestovat, jen pokud byly opatřeny německým vízem. Ani po skončení války k otevření hranic nedošlo, jak se možná očekávalo. Cestovní pasy byly vydávány jen pro nutné cesty, u nichž žadatel musel prokázat účel. Pro vydání pasu byl třeba souhlas ministerstva vnitra. Nevydání pasu se zdůvodňovalo nedostatkem deviz, hospodářským rozvratem a hrozícím ohrožením státního zájmu. V této době nebylo ve státním zájmu, aby obyvatelé cestovali, neboť to pro stát znamenalo úbytek valut a také pracovní síly. Tento přístup v oblasti cestování pak přetrval až do roku 1989.46 Domnívám se, že v této době je možné nalézt počátek negativního přístupu k vycestování občanů do

RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 16, 18, 23,26 - 27. 46

14

zahraničí, který s drobnými výkyvy převládal v Československu až do roku 1989. Negativní tendence, v této době nastolené, se tak promítly i do dalších období.

Poválečná situace v oblasti cestovního ruchu

Po druhé světové válce byla důležitá především hospodářská obnova. Myslím, že logicky byla v této chvíli prioritní a ostatní oblasti musely jít trochu stranou. Důraz se tak kladl na industrializaci a terciární sféra, tudíž i cestovní ruch, musely ustoupit do pozadí.47 V oblasti cestovního ruchu dominovala domácí rekreace a turistika a koncentrace na rekreaci a zotavení pracujících. 48 Cestování do zahraničí se stalo nežádoucím. Před únorem 1948 se účastníky cestovního ruchu nemohli stát zdaleka všichni občané49, poté se situace ještě zhoršila. Po únorovém převratu 1948 existovala snaha o maximální možné omezení cestování do zahraničí. Jak uvádí historik Jan Rychlík: „V chápání komunistického režimu měl každý obyvatel sedět doma a podílet se na „výstavbě socialismu.“50 Zde je myslím patrné, že cestování se pro nový režim stalo nevhodnou činností, které se snažil co nejvíce bránit. Byla tak provedena řada opatření, jejichž cílem bylo minimalizovat vycestování občanů do zahraničí. Došlo k omezení vydávání pasů, víz či hraničních propustek. Bylo zakázáno vycestovat za soukromými účely a restrikce se dotkly i hromadných zájezdů pořádaných cestovními kancelářemi. Pro cestu do Československa v této době bylo nutné získat vízum. Existovala zde také obava z emigrace, ke které se nový režim stavěl negativně. Možnost legální emigrace se stala skoro nemožnou, o ilegální VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 21. 48 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 7. 49 POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 134. 50 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 34. 47

15

emigraci se však lidé nadále pokoušeli. A to i přesto, že došlo k navýšení trestu na 1 – 5 let. Hranice navíc byly střeženy a proti těm, kdo se je pokusil nelegálně překročit, mohla být použita střelná zbraň. Pokud byl někdo na hranicích zadržen, mohl být obviněn z velezrady, nejen z nedovoleného opuštění republiky, neboť tam byla vyšší trestní sazba (10 – 25 let). 51 Domnívám se, že z výše uvedeného je jasně patrné, jak negativně se režim stavěl k možnosti emigrace, obzvláště ilegální. Hranice se přísně střežily a proti občanům, které by se je pokusily překročit, mohly být použity zbraně či jim hrozily vysoké tresty. Tato opatření měla jistě za cíl občany od pokusů o emigraci odradit. Bylo to něco, na čem režim neměl zájem, stejně jako se negativně stavěl k možnosti vycestování do zahraničí. Cestování do zahraničí bylo tedy v této době nežádoucí, naopak domácí cestovní ruch začal být pomalu podporován. Po konci války se začíná rozvíjet odborová rekreace ROH. Až do poloviny 50. let stát podporoval především organizované formy cestovního ruchu, na kterých se podíleli např. právě ROH, nebo také Československý svaz mládeže, školy, cestovní kanceláře atd. Individuální rekreace se v této době příliš nevyvíjela, spíše stagnovala. 52 Existovala zde tedy snaha zapojení obyvatel do domácího cestovního ruchu. Řada způsobů cestování byla financována a tak zpřístupňována určitým skupinám obyvatel, např. nemocným, rekonvalescentům či mládeži. V rámci domácího cestovního ruchu měl větší podíl vázaný než volný cestovní ruch. Vázaný cestovní ruch byl typický pro socialistické země a u nás se uplatňoval především prostřednictvím lázeňských pobytů či rekreace ROH.53 Zapomenuto nebylo ani na děti, pro které se také organizovaly podnikové rekreace. V průběhu 50. let docházelo také k obnovování lázeňské péče. V této době začal významně stoupat zájem obyvatel o placený cestovní ruch, reakcí na tento zvýšený zájem bylo budování nových objektů a stravovacích zařízení

Tamtéž, str., 36, 38, 48 – 51. STÍBALOVÁ, Běla a kol. (1977): Postavení cestovního ruchu v reprodukčním procesu socialistické ekonomiky. Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství, 1977, str. 7-10. 53 DUBSKÝ, Václav. (1981): Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981, str. 30 – 31. 51 52

16

sloužících k tomuto účelu54, což je dle mého názoru možné považovat za pozitivní. Zejména v druhé polovině 50. let tak začala být prováděna řada aktivit na podporu a rozvoj domácího cestovního ruchu, 55 který byl na rozdíl od cestování do zahraničí považován za důležitý a potřebný. Domácí cestovní ruch se tedy stával v této době poměrně běžným a myslím, že i zcela jistě vítaným způsobem trávení volného času obyvatel, přestože se jednalo pouze o cestovní ruch v rámci Československa. Občanům tak začala být poskytována možnost rekreace na území Československa, která však mohla představovat náhradu za nemožnost vycestovat v této době do zahraničí. K masovějšímu rozvoji cestovního ruchu tak docházelo zejména od poloviny 50. let, důležitým se postupně stával také víkendový cestovní ruch. 56 V 60. letech se pak začal rozvíjet nový fenomén, který přetrval až dodnes – chataření. Příčin obliby tohoto nového fenoménu je možné nalézt více. Ať už je to snaha o únik z měst se znečištěným ovzduším na čerstvý vzduch nebo forma odpočinku občanů, která umožnila svobodně se realizovat. Důležitým motivem byla také potřeba vynahradit zklamání z kolektivních rekreací a z toho, že výběr sportovních či rekreačních aktivit nebyl velký.57 Tento druh víkendového cestovního ruchu je myslím pro řádu lidí stále oblíbený a domnívám se, že tomu tak ještě nějakou dobu bude. Impulzem k jeho rozvoji bylo zkrácení pracovní doby a zavedení pětidenního pracovního týdne, ke kterému došlo v roce 1966. Občané tak získali více volného času, který mohli využít různými způsoby, jedním z nich pak mohlo být i cestování, i když samozřejmě ne všechen takto získaný čas byl využit na cestování. 58 Toto opatření pak POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 135. 55 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 8. 56 DUBSKÝ, Václav. (1981): Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981, str. 32. Rozvoj zahraničního cestovního ruchu také zmíněn v publikaci POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 136. 57 KALINOVÁ, Lenka. (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989.1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, str. 61. 58 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 24. 54

17

logicky mělo vliv právě zejména na krátkodobý a víkendový cestovní ruch. 59 V průběhu 60. a 70. let pak docházelo k dalšímu rozvoji domácího cestovního ruchu, kdy se mnohonásobně zvyšoval počet obyvatel do cestování zapojených a cestování se tak stávalo neodmyslitelnou součástí života tehdejších občanů. 60 Myslím, že je jednoznačně patrné, že domácí cestovní ruch se postupně rozvíjel a byl v této době podporován. Pro občany se tak stával běžnou možností pro trávení volného času. Na oblíbenosti začalo nabývat také chataření, které představovalo pro občany možnost útěku z měst a relaxaci v přírodě. Otázka vycestování do zahraniční byla však složitější a narážela na řadu překážek. Domácí cestovní ruch tak podle mého názoru měl do jisté míry nahradit nemožnost vycestování do zahraničí.

Vývoj v oblasti zahraničního cestovního ruchu Československa

Jak jsem již zmínila, vývoj v oblasti cestování do zahraničí byl pomalejší a komplikovanější, než tomu bylo v případě cestovního ruchu domácího. Po roce 1948 se stalo pro režim hlavní otázkou budování socialismu, ve kterém se postupně přecházelo od smířeného mechanismu fungování ekonomiky k centrálnímu plánování, dovršenému v roce 1952, a které začalo fungovat od 1. ledna následujícího roku. Tím začalo období velkých zásahů centra do běžného chodu ekonomiky, tento systém však příliš nefungoval. První pokus o reformu byla Rozsypalova reforma z konce 50. let, která však nebyla úspěšná a pokus o reformu centrálního řízení ztroskotal.61 Pro konec 40. a začátek 50. let byly navíc typické politické procesy, během kterých se režim vyrovnával s nevhodnými osobami, mezi nimiž byly i představitelé strany. Politické procesy se objevily opět v sedmdesátých letech, tresty ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 10. STÍBALOVÁ, Běla a kol. (1977): Postavení cestovního ruchu v reprodukčním procesu socialistické ekonomiky. Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství, 1977, str. 12-13. 61 ŠULC, Zdislav. (1998): Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995. 1.vyd. Brno: DOPLNĚK, 1998, str. 21, 25, 29. 59 60

18

už ale nebyly v této době tak přísné (ne trest smrti nebo doživotí) a soudní jednání se tak nemedializovala.62 Cestovní ruch tak myslím nepředstavoval v této době prioritu, obzvlášť cestování do kapitalistických zemí bylo v době orientace na socialistické země a budování socialismu logicky zavrhováno. Další překážkou rozvoje zahraničního cestovního ruchu byla mezinárodně politická situace, období tzv. „studené války“. 63 K určitému, i když ne příliš významnému, uvolnění v této oblasti došlo na počátku padesátých let.64 Uvolňování mezinárodního napětí tak podporovalo postupné rozvíjení zahraničního cestovního ruchu Československa, organizovaného pomocí cestovních kanceláří.65 K dalšímu pokroku v oblasti cestování pak došlo v roce 1956, kdy bylo postupně zjednodušováno cestování do socialistických států. Pro cestu do evropských socialistických zemí tak pak nebyl potřeba cestovní pas, ale pouze zvláštní cestovní příloha k občanskému průkazu66, což mohlo cestování částečně usnadnit. Cestování do zahraničí se tak začalo sice rozvíjet, ale orientace cest byla poměrně jednostranná, neboť zahraniční cestovní ruch byl po válce zaměřen výhradně na rozvíjení spolupráce a pomoci v rámci socialistického společenství, což mi ale přijde vzhledem k podmínkám a situaci v té době logické. Zpočátku se výše zmíněná spolupráce realizovala především se Sovětským svazem, v polovině 50. let se díky snižování mezinárodního napětí a jistému uklidnění v otázce studené války začal zahraniční cestovní ruch rozvíjet více, přestože zde byla patrná různá omezení. Cestovní ruch zprostředkovávaly mládežnické a odborové organizace a také cestovní

PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd. Avia Consultants, 2011, str. 356 – 357. VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 21. 64 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str., str. 53. 65 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 22. 66 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str., str. 53 – 55. 62 63

19

kancelář Čedok, která k tomu jako jediná měla oprávnění.67 Rozvoj cestovního ruchu v této době se tak myslím jasně zaměřoval na socialistické země, navíc prostřednictvím

malého

množství

jistě

kontrolovaných

organizací.

Další

zjednodušování cestovního ruchu probíhalo pak od roku 1963, a to zejména v oblasti cestovních formalit,68 a týkalo se opět primárně cest do socialistických států. Cestování do kapitalistických zemí se zjednodušování podmínek pro vycestování netýkalo.69 Toto však považuji vzhledem k obecnému vývoji a orientaci na socialistické země i v ostatních oblastech za logické. Pasivní zahraniční cestovní ruch, který se začal nejvíce rozvíjet po roce 1964, byl také projevem rostoucí životní úrovně obyvatelstva. Postupně se začal zvyšovat počet těch, co vycestovali do zahraničí a i zahraniční cestovní ruch se začal pomalu stávat běžnou součástí života lidí. Většina občanů pak cestovala logicky do socialistických států. To bylo způsobeno právě vzájemnou integrací socialistických zemí a vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu mezi nimi. Naopak cestování do zemí nesocialistických nemělo dobré podmínky, negativně ho ovlivňovala například i v té době probíhající inflace, prodražující pobyt v těchto státech.70 Strukturu aktivního a pasivního cestovního ruchu prostřednictvím Čedoku ukazuje následující tabulka, ve které je možné vidět postupně se zvyšující počet účastníků zahraničního cestovního ruchu. Od poloviny padesátých let, kdy se objevují první statistiky ohledně vycestování, do konce šedesátých let, se počet občanů, kteří vyjeli do zahraničí, zvětšil zhruba 4krát. Velký nárůst cestování do zahraničí je možné vidět v roce 1964, podle mého názoru mohl souviset se POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 136. 68 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 23. 69 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 63. 70 STÍBALOVÁ, Běla a kol. (1977): Postavení cestovního ruchu v reprodukčním procesu socialistické ekonomiky. Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství, 1977, str. 34, 38, 39. 67

20

zjednodušením cestovních formalit do socialistických států, ke kterému došlo v roce 1963.

Tabulka č. 2: Zahraniční cestovní ruch prostřednictvím Čedoku Rok

Aktivní

Pasivní

1956

34 984

53 052

1957

81 864

73 354

1958

80332

88642

1959

133 231

115 629

1960

175 917

157 207

1961

219 194

188 137

1963

285 849

167 824

1964

499 403

468 771

1965

631 863

418 029

1966

586 319

391 321

1967

586 149

305 425

1968

422 605

365 597

1969

141 847

470 066

Zdroj: Statistické ročenky Československé socialistické republiky 1958 – 1962, 1964 – 1970.

Zjednodušování cest do socialistických zemí spadalo do období snahy o další reformy československého hospodářství. Hlavní byla koncepce reformy, kterou připravila teoretická skupina v čele s Otou Šikem.71 Šikova reforma se soustředila na nutnost decentralizovat řízení, omezit detailnost plánování, vytvoření větší konkurenci, dále také na rozšíření samostatnosti podniků, větší využívání makroekonomických nástrojů a posílení hmotné zainteresovanosti pracovníků. 72 Po odchodu Chruščova a nástupu Brežněva, kritizujícího „reformátorství“ svého předchůdce, se pokusilo konzervativní křídlo KSČ oddálit reformu a získat čas pro ŠULC, Zdislav. (1998): Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995. 1.vyd. Brno: DOPLNĚK, 1998, str. 41. 72 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd. Avia Consultants, 2011, str. 512. 71

21

její pozdější zastavení. Proces demokratizačních změn, později nazývaný Pražské jaro, byl nastartován až po výměně Antonína Novotného za Alexandra Dubčeka.73 Pražské jaro přineslo snahu o obnovení osobních svobod a částečnou demokracii. 74 Bylo sice podporováno reformním křídlem KSČ, ale ve straně mělo také řadu oponentů a nelíbilo se ani ostatním zemím socialistického tábora.75 Domnívám se, že přestože došlo v 60. letech k jistému uvolnění, rozhodně nebylo tak významné, aby se výrazně změnil postoj vzhledem k socialistickým zemím. Pokud tak v této době vycestovali občané do zahraniční, směřovali jejich cesty převážně do socialistických zemí, což však považuji za logické, neboť styky s těmito zeměmi se v této době rozvíjely, na rozdíl od zemí kapitalistických. Existovala však snaha o zjednodušení cesty do Československa pro zahraniční návštěvníky76, neboť přijíždějící turisti znamenali pro Československo řadu přínosů.

Cestovní ruch se socialistickými zeměmi

Jak jsem již zmínila, změny nastaly v cestování do zemí socialistického tábora. To však nepovažuji za překvapivé, neboť od února 1948 se Československo soustředilo na spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi, na které se orientovalo ve všech oblastech. Cestovní ruch tak logicky nepředstavoval výjimku. Cesty do socialistických zemí se tak postupně měly stát poměrně běžnou a normální záležitostí, již nebyly považovány za výjimku či odměnu. S řadou socialistických zemí začaly být postupně uzavírány dohody o bezvízovém styku, kdy pak cestu do

ŠULC, Zdislav. (1998): Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995. 1.vyd. Brno: DOPLNĚK, 1998, str. 45 – 46, 50. 74 Objevil se zde také požadavek na možnost svobodného cestování do zahraničí. RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 16. 75 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd. Avia Consultants, 2011, str. 354. 76 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 9. 73

22

daného státu nebylo již třeba zdůvodňovat a občan pouze požádal o vydání cestovní přílohy k občanskému průkazu. V novém zákoně pak bylo zrušeno ustanovení, že k vydání cestovního pasu či jiného dokladu nemá občan právní nárok. Jeho vydání však záviselo na státním zájmu, pokrok v této oblasti tak nebyl tak velký, jak se na první pohled zdálo. K cestovnímu pasu pak navíc občané museli získat ještě výjezdní doložku, k jejímuž získání byl třeba souhlas zaměstnavatele. 77 Přesto díky těmto zlepšením začal růst počet obyvatel, kteří se na cestování do zahraničí podíleli, logicky se cestovalo se především do socialistických zemí, kam to bylo jednodušší i díky bezvízovému styku. 78 Cesty do některých zemí byly téměř bez problémů (Maďarsko, Bulharsko), u jiných byla situace složitější a podmínky přísnější (např. Rumunsko, NDR, Polsko, SSSR či Jugoslávie)..Svobodnější se stával i aktivní cestovní ruch ze socialistických zemí.79 Spojení se socialistickými zeměmi a navázání na východní blok tak bylo myslím evidentní. Postupně docházelo k prohlubování vztah s těmito zeměmi a i oblast cestovního ruchu se dočkala postupného uvolňování a rozvíjení, byrokratické překážky byly zmírňovány a cestovní ruch do těchto zemí se tak stával pro občany dostupnější. Dále také probíhala v dřívější době započatá propagace, která měla sloužit zdůrazňování předností socialismu, turisté z ČSSR měli být ideově vychováváni k hrdosti na socialistické úspěchy naší země. Snaha o vzájemnou spolupráci socialistických zemí byla prohlubována a šlo tak hlavně o podporu cestovního ruchu domácího a v oblasti zahraničního cestovního ruchu o podporu cestování do zemí socialistických. Propagace tak měla sloužit k rozvoji cestovního ruchu, a to jak domácího, tak zahraničního, popularizaci Československa v zahraničí RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 65 – 67. Seznam zemí, se kterými byla uzavřena dohoda o bezvízovém styku, uvádí např. DUBSKÝ, Václav. (1981): Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981, str. 32. 78 POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 136 – 137. 79 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 68 – 70. 77

23

a pro výchovu občanů k využívání volného času. Základní cíl propagace byl stanoven jako výchova socialistického člověka, utváření jeho profilu a správného způsobu života, podpora jeho vlastenectví v rámci socialistického společenství.80 Občané měli být hrdí na to, čeho bylo v době budování socialismu dosaženo. 81 Mezi turisty ze socialistických zemí šlo především o utužování vzájemných vtahů, přátelství a spolupráce, společné budování socialistické výstavby. Ve vztahu ke kapitalistickým zemím byla propagace zaměřena na vyzdvihování kvalit socialismu. Stejně tak kladně měly působit úspěchy socialismu na občany ze zemí třetího světa.82 Měly být propagovány úspěchy socialistické výstavby, socialistické ideje a způsob života.83 Zahraniční cestovní ruch tak plnil významné místo v propagandistickém působení.84 V rámci socialistických zemí se cestovní ruch zaměřoval na výchovu nového člověka a vytváření jeho osobnosti v rámci budování socialistické společnosti. Měl tak mít nesporný ideologický význam. 85 Cestovní ruch byl někdy vnímán právě jako nástroj šíření ideologie, což však socialistické země odmítaly na všech mezinárodních konferencích. 86 Přes toto odmítání se domnívám, že propagace cestovního ruchu byla jednoznačně ideově zaměřena. Měla podporovat socialismus a podněcovat občany, aby v něj věřili. Její snahou bylo přesvědčit občany o tom, že naše socialistická společnost je nejlepší, stejně tak jako ta v dalších socialistických zemích, se kterými se měly rozvíjet vzájemné vztahy a spolupráce. Oproti kapitalistickým zemím byly země socialistické jednoznačně vyzdvihovány a

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 183 – 186. VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 1. 82 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 184. 83 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 31. 84 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 33. 85 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 37. 86 KAŠPAR, Jiří. (1980): Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, str. 16. 80 81

24

podporovány. Cestování do kapitalistických zemí bylo složitější a naráželo i na problém nedostatku devizových prostředků. 87 Rozdíl mezi počtem turistů, kteří vycestovali v druhé polovině šedesátých let do socialistických a kapitalistických zemí ukazují následující grafy, ve kterých je převaha zemí socialistických jasně patrná, a to jak v aktivním, tak v pasivním cestovním ruchu.

Graf č. 1: Struktura aktivního cestovního ruchu – 60. léta

Zdroj: Statistické ročenky Československé socialistické republiky 1966 – 1970.

RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 71 – 72. 87

25

Graf č. 2: Struktura pasivního cestovního ruchu – 60. léta


Jak jsem výše uvedla, cestovní ruch v Československu se začal rozvíjet od dob první republiky, kdy byly položeny jeho základy. V této době a po celé meziválečné období převažoval domácí cestovní ruch, který se pomalu rozvíjel a byl přerušen druhou světovou válkou, což je logické. Po válce byl návrat k rozvoji cestovního ruchu pomalý a týkal se zpočátku opět domácího cestovního ruchu, zahraniční cestovní ruch se začal rozvíjet až od druhé poloviny padesátých let a týkal se především socialistických zemí, což myslím není vzhledem k tehdejší situaci překvapivé. Tehdy se orientace Československa na socialistické země týkala všech oblastí fungování státu, není tedy překvapivé, že zasáhla i oblast cestovního ruchu. Větší rozvoj cestování je pak možné zaznamenat v letech šedesátých, což považuji vzhledem k částečnému uvolňování v té době za vcelku logické. Tento pozitivní vývoj pak přerušily události roku 1968, po němž se podmínky cestování opět zpřísnily. Situaci v cestovním ruchu a problémy v této oblasti v sedmdesátých letech budou věnovány následující kapitoly.

26

2. Cestování do zahraničí v 70. letech v Československu

Jak jsem již zmínila, uvolňování probíhající v šedesátých letech 20. století v Československu vyvrcholilo rokem 1968 a Pražským jarem. Ostatní socialistické země reformní vývoj zde probíhající neschvalovaly a důsledkem toho bylo radikální řešení, kdy v srpnu 1968 došlo vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy, které tento reformní vývoj potlačily. Poté došlo k zastavení reforem a nastal obrat, přiklonění zpět k politice Sovětského svazu. 88 Po podepsání moskevského protokolu tak nastalo období normalizace. Provázelo ho zrušení svobody slova, společenských a politických organizací, které vznikly během Pražského jara, obnovení cenzury, kontrola sdělovacích prostředků, zrušení velkého množství periodik a časopisů. Mnoha umělcům bylo zakázáno pracovat, provedena také byla výměna liberálních komunistů za konzervativní, vylučováni byli reformní členové KSČ, propouštěny řady pracovníků a nahrazovány „spolehlivějšími“, došlo také k opětovnému uzavření hranic.89 Po přijetí Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XII. Sjezdu KSČ, které odsuzovalo Akční program, následovaly čistky, které provázely jak stranu, tak zejména oblast ekonomické vědy a výchovy. Následoval opětovný návrat k úplnému centrálnímu řízení a plánování a jakékoliv možné pokusy o vylepšení tohoto systému byly dopředu zavrhnuty. 90 Jak je možné vidět, toto období se vyznačovalo nastolením přísných podmínek v řadě oblastí, opětovnou centralizací a upevněním moci Komunistické strany. Domnívám se, že není překvapivé, že se tato politika a změna situace dotkla i otázky cestovního ruchu, obzvlášť vycestování občanů do zahraničí. V této kapitole se zaměřím na to, kolik

KALINOVÁ, Lenka. (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, str. 5. 89 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd. Avia Consultants, 2011, str. 276. 90 ŠULC, Zdislav. (1998): Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995. 1.vyd. Brno: DOPLNĚK, 1998, str. 56, 58. 88

27

občanů v této době vycestovalo a do jakých zemí jejich cesty směřovaly? Existovaly zde velké rozdíly mezi počtem občanů, kteří vycestovali do socialistických zemí a občanů, jejichž cesty směřovaly do zemí kapitalistických? Budu se zabývat také tím, zda se v té době objevily rozdíly počty občanů cestujícími do jednotlivých socialistických zemí.

Situace v cestovním ruchu 70. let

Jak jsem již uvedla, zaměřím se v této kapitole na počty občanů, kteří v období sedmdesátých let vycestovali do zahraničí. Pomocí tabulek či grafů budu zkoumat, jak se vyvíjel cestovní ruch od let šedesátých a zda se zvýšil či snížil počet občanů, kteří v této době vycestovali. Zaměřím se také na to, jestli se změnily země, do kterých občané cestovali či jejich cesty nebo jejich většina směřovala do stále stejných zemí. Osobně se domnívám, že vzhledem k nastolení normalizace a zavádění opatření, která doprovázela celou společnost, je logické předpokládat, že cestování do zahraničí nebylo v této době příliš žádoucí. Pokud již občané někam vycestovat mohli, tak v době jasného příklonu k ostatním socialistickým zemím většina cest směřovala právě do těchto zemí, což ilustrují následující tabulky.

28

Tabulka č. 3: Výjezdy občanů ČSSR do zahraničí (v tisících) Počet výjezdů Rok

Socialistické státy

Nesocialistické státy

1965

1572

169

1970

1873

188

1975

7101

294

1980

9972

551

Zdroj: POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 136.

Tabulka č. 4: Návštěvnost ČSSR ze zahraničí (v tisících) Počet návštěvníků Rok

Socialistické státy

Nesocialistické státy

1965

2328

618

1970

2815

731

1975

12958

905

1980

17363

1141

Zdroj: POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 137.

Jak je možné vidět na následujících tabulkách, docházelo postupně ke zvyšování počtu občanů, kteří vycestovali do zahraničí, stejně tak jako občanů, kteří přicestovali do Československa. Je jednoznačně patrné, že počet občanů vyjíždějící do socialistických zemí a z nich přijíždějících značně převyšuje cestující, kteří jak přijížděli, tak odjížděli do zemí kapitalistických, což však vzhledem k dané situaci považuji za naprosto logické a předvídatelné. Jak je také možné v tabulkách vidět, toto rozložení cestovního ruchu zde existovalo již od šedesátých let a udržovalo se pak po celá sedmdesátá léta. Počet občanů vyjíždějících do socialistických zemí a 29

z nich přijíždějících myslím jednoznačně ukazuje na preferenci cestovního styku právě se socialistickými zeměmi na úkor zemí kapitalistických, neboť do nich směřovala většina občanů, kteří v té době vycestovali. Velký rozdíl mezi počtem občanů, kteří vycestovali do socialistických zemí a do Československa z nich přicestovali, ve srovnání se zeměmi kapitalistickými dobře ilustrují také následující grafy. Zde je jednoznačně vidět, že počet občanů cestujících do socialistických zemí oproti počátku let sedmdesátých značně vzrostl, zatímco počet těch, co vyjeli do některé kapitalistické země, stoupl jen velmi málo a oproti cestám do zemí socialistických byl tento počet nepříliš významný.



30



Jak je tedy možné vidět z výše předložených grafů, většina turistů z Československa směřovala právě do zemí socialistických. Cestování do těchto zemí bylo totiž podporováno a byly tak vytvářeny podmínky, pro jeho postupný rozvoj. Zvýšený objem cestovního ruchu je možné pozorovat mezi zeměmi RVHP. Spolupráce socialistických zemí se významněji rozvíjela od roku 1966, kdy se Polsko, Československo, Maďarsko, NDR, Bulharsko, Rumunsko a Sovětský svaz na jednání v tomto roce dohodly na jednotném přístupu v oblasti cestovního ruchu. 91 Rozvoj této spolupráce tak spadal do doby, kdy se cestovní ruch rozvíjel celkově poměrně dynamicky, jak jsem již dříve uvedla. Vzájemný cestovní ruch v rámci RVHP se tak postupně stával významným, stoupal především aktivní cestovní ruch. Souviselo to s politikou rozvíjení vzájemných vztahů v socialistických zemích, díky které

POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 145. 91

31

docházelo k uzavírání řady dohod, zjednodušujících vzájemný cestovní ruch. Významný však byl i pasivní cestovní ruch. 92

Cestovní ruch mezi zeměmi RVHP

Jak je možné vidět, cestovní ruch se rozvíjel zejména mezi Československem a ostatními socialistickými zeměmi. Vzájemné cestovní styky rozvíjelo Československo zejména s některými členy RVHP, což však myslím není překvapivé, neboť členové tohoto uskupení rozvíjeli vzájemné styky i v ostatních oblastech. Nejvyšší podíl na aktivním cestovním ruchu mělo ze zemí RVHP Československo Polsko, NDR, nejmenší naopak SSSR, Rumunsko a Bulharsko. V případě pasivního cestovního ruchu také nejdůležitější místo zaujímaly ČSSR, Polsko a NDR. Ostatní tři zmíněné země, SSSR, Rumunsko a Bulharsko, měly malý podíl – byly vzdálené od center cestovního ruchu a existoval zde dostatek vlastních podmínek k cestování.93 V Rudém právu je však možné se dočíst, že Bulharsko plánovalo zlepšování služeb v cestovním ruchu a budování nových kapacit. 94 Dále také, že v Bulharsku měl strávit dovolenou rekordní počet československých turistů95, a že v návštěvnosti Bulharska zaujímali naši turisté první místo. Proto také byla připravována nová smlouva na roky 1971 – 1975. Problém byl však s dopravou našich občanů, neboť existoval nedostatek lůžkových vozů a nedostatečná kapacita letecké přepravy.96 Další místo po našich turistech pak v Bulharsku zaujímali turisté z NDR, Polska a

NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 52 – 55, 101 – 102. 93 Tamtéž, str. 58, 69. 94 200 000 čs. turistů do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 18. června 1970, číslo 143, ročník 50, str. 2. 95 Na prahu rekreace v Bulharsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. května 1970, číslo 114, ročník 50, str. 2. 96 200 000 čs. turistů do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 18. června 1970, číslo 143, ročník 50, str. 2. 92

32

SSSR. 97 Díky mezivládní dohodě postupně rostl cestovní ruch mezi Československem a Polskem. Ze strany ČSSR se projevil více růstem aktivního, než pasivního cestovního ruchu, v případě Polska tomu bylo naopak.98 Důvodů pro tento vývoj bude pravděpodobně možné nalézt více, osobně se domnívám, že jedním z nich by mohla být atraktivita Československa pro polské turisty. K nám dorazilo velké množství turistů, hlavně ze socialistických států, a to třetinu více než předchozí rok 1969. Více bylo také turistů z kapitalistických států, kteří přijeli hlavně před sezonou, a to o 16%.99 V cestovním ruchu převažoval neorganizovaný cestovní ruch. 100 Individuální cestovní ruchu se rozvíjel mezi lety 1971 a 1977 více než cestovní ruch organizovaný (397,2 % oproti 47,4 %), tudíž došlo k poklesu podílu organizovaného cestování v tomto období, a to z 26,1 % na pouhých 9,5 % v roce 1977.101 Tendence ukazovaly na nejvyšší návštěvnost ze sousedních zemí. 102 Tuto skutečnost jasně ukazují následující tabulky, ze kterých je myslím jednoznačně vidět, že výjezdy československých občanů, stejně jako příjezdy turistů do Československa, rostly nejvíce v případě sousedních států.

Rekordní turistický rok v Bulharsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. srpna 1970, číslo 202, ročník 50, str. 2. 98 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 73. 99 Letní stěhování občanů. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. srpna 1970, číslo 182, ročník 50, str. 2. 100 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 69. 101 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 9. 102 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 72. Tato skutečnost je zmíněna i v nezpracovaných archivních materiálech Předsednictva vlády, kde je uvedeno, že největší návštěvnost fungovala oboustranně mezi ČSSR a Polskem, Maďarskem a NDR. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. 97

33

Tabulka č. 5: Návštěvnost ČSSR ze socialistických zemí Země

1971

1981

NDR

759 511

6 978 094

PLR

1 320 939

4 416 719

MLR

1 764 357

3 764 357

SSSR

96 892

422 852

SFRJ

136 278

406 862

BLR

126 585

357 641

RSR

111 738

238 430

Zdroj: FRANKE, Antonín. 1984. Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 72.

Tabulka č. 6: Výjezdy do socialistických zemí Země

1971

1981

NDR

319 599

2 475 065

PLR

254 058

382 519

MLR

1 092 690

4 405 768

SSSR

104 297

340 352

SFRJ

68 185

499 015

RSR

125 596

147 030


Českoslovenští turisté tak cestovali zejména do NDR, Polska, Maďarska nebo také SSSR.103 Z výše uvedených poznatků soudím, že podíl těch, co do SSSR vycestovali, byl poměrně malý vzhledem k tomu, jak moc tehdejší režim ČSSR Sovětský svaz vyzdvihoval. Podíl na cestovním ruchu s Maďarskem, Polskem a NDR v celkovém cestovním ruchu se socialistickými zeměmi vzrostl z 75,8 % v roce 1971 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 29 – 30. 103

34

na 87,2 % v roce 1977. Celkově vzrostla návštěvnost těchto zemí o 379,6 % oproti 317 %, o které vzrostl celkový cestovní ruch se socialistickými státy. 104 V těchto případech šlo však zejména o kratší zájezdy, dlouhodobější zájezdy byly realizovány především k moři, tedy do zemí jihovýchodní Evropy.105 Nejvíce turistů pak podle článku v Rudém právu směřovalo do Československa z Polska a Maďarska, naši občané pak trávili dovolenou nejvíce v NDR, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Jugoslávii a SSSR. 106 Průměrná délka pobytu v případě Maďarska, Polska a NDR činila v roce 1977 2,93 dne, v případě Rumunska, Bulharska, Jugoslávie a SSSR pak byla průměrná délka pobytu 13,5 dne. Nejnižší nárůst návštěvnosti zaznamenal cestovní ruch v tomto období v případě Rumunska a Bulharska, důvodem mohla být nedostatečná kvalita některých služeb, která se postupně začala projevovat. 107 I po nahlédnutí do Rudého práva z této doby je tak možné vidět, že pokud nalezneme článek týkající se cestovního ruchu, většinou se dotýká právě socialistických zemí. V Rudém právu z roku 1970 je tedy možné se dočíst, že byl pozitivně

hodnocen předchozí rok, ve kterém většina turistického ruchu

Československa probíhala s ostatními socialistickými státy.108 Kladné hodnocení zvyšujícího se počet turistů ze socialistických zemí u nás i prodlužující se délky pobytu našich turistů v socialistických zemích je možné nalézt také v zápisu z jednání Ústředního výboru komunistické strany Československa z roku 1971, kde byl také stanoven cíl propagace jako přilákání dalších turistů, kteří by v Československu měli být déle, čímž by tak pomohli k vylepšení situace naší platební

SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 12. 105 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 29 – 30. 104

Loni tři milióny čs. občanů v zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 5. března 1970, číslo 54, ročník 50, str. 2. 107 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 13. 106

Loni tři milióny čs. občanů v zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 5. března 1970, číslo 54, ročník 50, str. 2. 108

35

bilance.109 Domnívám se, že podpora aktivního cestovního ruchu, přinášejícího potřebné devizy, je však logická.

Tabulka č. 7: Podíl aktivního a pasivního cestovního ruchu Československa se socialistickými zeměmi na celkovém cestovním ruchu (v %)

Rok

Příjezdy turistů ze socialistických zemí

1964 1965 1966 1967 1968 1969 1670 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981

80,0 79,0 78,6 81,8 80,2 75,0 79,4 83,1 92,2 91,2 92,4 93,5 93,8 94,6 94,8 93,9 93,8 93,9

Výjezdy československých občanů do socialistických zemí 90,3 89,3 87,3 80,7 75,3 90,9 93,7 93,0 94,8 94,6 96,0 96,0 96,2 96,3 95,3 94,7 94,6 90,3


Skutečnost, že cestovní ruch se socialistickými zeměmi byl opravdu významný, ilustruje také výše uvedená tabulka. Zde je možné vidět, jak velký byl podíl cestování do socialistických států na celkovém cestovním ruchu Československa v jednotlivých letech. Z tabulky je patrná také tendence k postupnému zvyšování tohoto podílu, K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. 109

36

zejména v průběhu sedmdesátých let, přestože na konci období je možné pozorovat mírný pokles tohoto podílu, který se pak projevil zejména na počátku let osmdesátých. Pokles podílu cestovního ruchu se socialistickými zeměmi pak ilustrují následující grafy, ukazují však také, že počet návštěvníků ze socialistických zemí se naopak nadále zvyšoval.


30 000 000 25 000 000 20 000 000 Kapitalistické země

15 000 000

Socialistické země

10 000 000 5 000 000 0

1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989

Zdroj: Statistické ročenky Československé socialistické republiky 1981 – 1989, Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990.

37


Zdroj: Statistické ročenky Československé socialistické republiky 1981 – 1989, Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990.

Domnívám se, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že hlavní důraz ležel na vzájemném cestování v rámci socialistických zemí. Cestovní ruch Československa se socialistickými zeměmi dosahoval až 90 % z celkového objemu cestovního ruchu110 a postupně se zvyšoval. V případě socialistických zemí se zvýšil mezi lety 1971 a 1977 o 317 % a dosáhl v roce 1977 více, jak 96 % na celkovém pasivním zahraničním cestovním ruchu Československa 111, což myslím jednoznačně ukazuje na orientaci československého cestovního ruchu na tyto země. Otázkou však zůstává, zda cestování do těchto zemí bylo skutečně tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. V dalších kapitolách se proto zaměřím na to, za jakých podmínek bylo možné v té době vycestovat a jaké podmínky museli občané splnit? Jak moc se omezovalo cestování do kapitalistických států? Jaká situace panovala ve vycestování

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 69. SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 8. 110 111

38

do socialistických zemí, museli se i zde občané také potýkat s nějakými překážkami? Existovaly rozdíly ve vycestování mezi jednotlivými socialistickými zeměmi? Jak velké tyto rozdíly případně byly a co mohlo být jejich příčinou?

39

3. Legislativní rámec cestovního ruchu

V období sedmdesátých let 20. století přistoupila KSČ v rámci normalizace k obecnému zpřísnění podmínek ve všech oblastech života společnosti a není tak myslím překvapivé, že se tato situace dotkla i oblasti cestovního ruchu. Snaha o omezení cestování v 70. letech nabývala různých podob. Jedním ze způsobů, jak vycestování do zahraničí občanům zkomplikovat, byla otázka cestovních dokladů, celních kontrol a vybavení devizovými prostředky. Domnívám se, že tato oblast skýtala různé možnosti, jak občanům vycestování znepříjemnit či některým nebo do určitých míst úplně znemožnit. Vycestování do zahraničí nebylo totiž v době normalizace žádoucí, a pokud již občané měli vycestovat, existovala snaha o to důkladně kontrolovat kam a za jakých podmínek vyjíždějí. Občané tak čelili řadě problémů, které jim legislativa při snaze trávit jejich volný čas vycestováním do zahraničí připravila. Těmito problémy se budu zabývat v následující kapitole, ve které se zaměřím na to, jaké podmínky občané museli splnit, aby jim byl příslušný doklad vydán? Dále zda jim byl vydáván bez problému? Jaké komplikace a překážky byly spojeny s žádostmi o cestovní doklady či se snahou o vybavení devizovými prostředky pro jejich cesty do zahraničí? Mohla otázka devizového vybavení jejich cestu do zahraničí významně ovlivnit či dokonce zmařit? Zmíním také otázku celní kontroly, pomocí které bylo cestování občanům také znepříjemňováno.

Cestovní doklady

První oblastí, na kterou se chci zaměřit, je otázka cestovní dokladů, neboť ta vycestování československých občanů do zahraničí značně ovlivňovala. Tuto oblast 40

upravoval zákon o cestovních dokladech z roku 1965. 112 Podle něj mohl občan vycestovat pouze s platným cestovním dokladem, ve kterém byly uvedeny osobní údaje občana a také to, pro které státy a na jako dobu doklad platil. Cestovní doklad vydávalo buď ministerstvo vnitra, nebo ministerstvo zahraničních věcí, případně orgány jimi zmocněné. Z toho, jaké orgány se vydáváním dokladů zabývaly, soudím, že rozhodnutí, zda někomu vydat či nevydat cestovní doklad, bylo pro tehdejší režim důležité. V opačném případě by se danou otázkou mohly zabývat orgány nižšího stupně státní správy. Zákon také stanovil, kdy bylo možné vydání cestovního dokladu občanovi odepřít. Zde pak bylo dle mého názoru možné nalézt určitý prostor pro omezení vycestování některých občanů do zahraničí, neboť dva z uvedených důvodů byly snadno zneužitelné. Zákon totiž uváděl, že bylo možné odmítnout vydání cestovního dokladu těm, jejichž cesta nebyla ve státním zájmu a těm, kteří při pobytu v zahraničí jednali tak, že poškodili dobré jméno ČSSR. Takový důvod však myslím mohl být použit vůči komukoliv, jehož vycestování se stalo nežádoucí. Úřad pak také mohl odmítnout vydání cestovního dokladu těm občanům, proti kterým se vedlo trestní řízení nebo těm, kteří byli odsouzeni za nějaký trestný čin, což však považuji za logické. Z daných důvodů mohl úřad pak již vydaný cestovní doklad občanovi odebrat. Dalším důvodem k odnětí cestovního dokladu bylo pak odpadnutí účelu cesty, pro který byl doklad vydán. 113 Další otázky týkající se oblasti cestovních dokladů byly specifikovány ve vyhlášce zákon provádějící. 114 Tato vyhláška specifikovala jednotlivé druhy cestovních dokladů, které umožňovaly překročení státních hranic a pobyt v zahraničí. Mezi ně patřily cestovní pas, zvláštní pas, diplomatický pas, služební pas, opatřené výjezdní doložkou, dále také cestovní příloha k občanskému průkazu,

ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 172. Zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=63&r=1965. 114 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 112 113

41

turistická propustka, pohraniční propustka a průkaz pro překročení státních hranic, cestovní průkaz, cestovní průkaz totožnosti, cestovní soupiska a jiné cestovní doklady

na

základě

mezinárodních

smluv

uzavřených

Československou

socialistickou republikou. 115 Doklady, se kterými bylo možné překročit hranice, tak byly jasně specifikovány a byly definovány podmínky, za kterých se který doklad využíval. Situace tak ukazovala administrativní složitost celé otázky cestovních dokladů. Cestovní pas, zvláštní pas, diplomatický pas a služební pas pak musely být opatřeny také doplňovací známkou, která mohla v případech stanovených ministerstvem vnitra nahradit výjezdní doložku. 116 Jak je možné vidět, cestovních dokladů existovala velká řada. Myslím, že již tato skutečnost může být důkazem snahy o komplikování vycestování občanům, kteří se v dané problematice museli zorientovat a získání konkrétního potřebného dokladu si také vyřídit, což jim však mohlo přinášet řadu komplikací. Občané, kteří chtěli vycestovat, museli mít platný cestovní doklad. Cestovní pas se vydával většinou na pět let s možností dvakrát prodloužit platnost. Pro vycestování do zahraničí byla dále k cestovnímu pasu nutná výjezdní doložka, která občana opravňovala do daného státu (či více státu) vycestovat a poté se navrátit zpět.117 Výjezdní doložky vznikly v únoru 1948 a měly být vydávány „pouze v naléhavých a odůvodněných případech“ 118. Do roku 1969 byla výjezdní doložka potřeba k cestě do všech zemí, u zemí socialistických občané mohli získat trvalou

Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 116 Vyhláška federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 21. listopadu 1971, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 44 Sb. ze dne 13. 4. 1970. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=142&r=1971. 117 Výjezdní doložku nebylo třeba mít od roku 1980 při vycestování do Bulharska, Maďarska, Mongolska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. Vyhláška federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 28. prosince 1979, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí č. 44/1970 Sb. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=7&r=1980. 118 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd., Avia Consultants, 2011, str. 574. 115

42

výjezdní doložku s platností po stejnou dobu jako cestovní pas. Získání výjezdní doložky pro cestu do kapitalistických zemí bylo složité, v tomto případě, na rozdíl od zemí socialistických, kde občané mohli získat trvalou výjezdní doložku, byla doložka jednorázová s vyznačeným počtem dní, jejich překročení se trestalo. Omezení vycestování do kapitalistických zemí jen na přesně určený počet dní a hrozbu trestu při jejich překročení vnímám jako jasnou snahu o kontrolu cestování občanů do těchto zemí, snahu o jeho zkomplikování či odrazení od něj. Zpočátku měla výjezdní doložka podobu razítka, od podzimu 1969 pak papírové přílohy k pasu. K jejímu získání byl třeba devizový příslib nebo ověřené pozvání od příbuzného žijícího v zahraničí, který se musel vystěhovat legálně, a pozvání muselo být notářsky ověřeno. Žádost také musel v případě pracujících odsouhlasit zaměstnavatel, u studujících škola a u ostatních národní výbor. Ani získání souhlasu nemuselo být v této době jednoduchou záležitostí.119 Domnívám se, že snaha zkomplikovat občanům vycestování do zahraničí je zde tak jednoznačně viditelná, obzvlášť v případě cest do kapitalistických zemí, v jejichž případě je možné vidět nutnost dodržení přísnějších podmínek v oblasti cestovních dokladů. Splnění některých požadavků pro vycestování mohlo být pro občany dost komplikované, pro některé pak dokonce nemožné. I samotný požadavek souhlasu zaměstnavatele či školy měl evidentně za cíl občanům cestování ztěžovat a přidělávat jim práci, neboť doba vyřízení těchto požadavků mohla být dost dlouhá a občané pak zvažovali, zda jim zato daná cesta stojí. Při neuskutečnění cesty měl pak občan povinnost nepoužitou doložku vrátit.120 Její vydání bylo možné odmítnout ze stejných důvodů, jako vydání cestovního dokladu. 121 V reformním roce 1968 se volalo po zjednodušení systému a zrušení výjezdních doložek. To se objevilo pak v návrhu nového zákona,

Tamtéž, str. 574. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 172. 121 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 119

120

43

srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy však situaci změnila a podmínky začaly být opět zpřísňovány. 122 Na cestovní přílohu k občanskému průkazu se dalo vycestovat do socialistických zemí. 123 V případě vycestování s touto přílohou se musel občan prokázat platným občanským průkazem.124 Cestovní příloha se vydávala zejména v případech, kdy již nebylo možné z časových důvodů vystavit cestovní pas, po uskutečnění cesty zůstala v rukou občana. K jednotlivé cestě se pak jako náhradní cestovní doklad vydával cestovní průkaz s omezenou časovou platností danou účelem cesty. Cestovní soupiska byla vydávaná jako společný cestovní doklad v případě školních zájezdů dětí do 15 let.125 Pohraniční propustka opravňovala občana s trvalým pobytem v pásmu pohraničního styku navštívit sousední stát, v tomto případě se musel občan prokázat platným občanským průkazem. 126 Dalším dokladem pak byla propustka do turistických oblastí, která sloužila pouze k překračování státních hranic Československa a pobytu v turistických oblastech Polska. Při překročení hranic se občan musel prokázat platným občanským průkazem. Propustky do turistických oblastí mohly být vydávány i skupinám turistů, v tom případě se jednalo o hromadnou turistickou propustku. Občan mohl překročit hranice pouze na určených hraničních přechodech a ve vymezené době, a

RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 16. 123 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. Vycestovat na cestovní přílohu k občanskému průkazu bylo možné do následujících zemí: Bulharska, Maďarska, Mongolska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 173. 124 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 11. 125 Týkalo se to cest do Bulharska, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a Sovětského svazu. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 173 - 174. 126 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 122

44

to nejdéle na dobu šest dní a mohl navštívit nejvýše dvě turistické oblasti v propustkách vyznačené. 127 K návštěvě některých států museli občané získat také vízum. Mělo formu písemné doložky v cestovním dokladu. Týkalo se však především cest do nesocialistických zemí, mezi evropskými socialistickými zeměmi byly uzavírány dohody o bezvízovém styku. 128 Cestování do zemí socialistických tak bylo tímto způsobem podporováno. Za vyhotovení víza se požadoval poplatek, vydávaly je zastupitelské úřady nebo konzuláty.129 Při každém překročení hranic občan musel také předložit orgánům pasové kontroly vyplněnou hraniční průvodku, která obsahovala hlavně jeho osobní údaje, místo trvalého pobytu a také údaje týkající se jeho cesty, tedy do jakého státu cestoval a na jakou dobu. U služebních cest musel mít občan hraniční průvodku doplněnou razítkem a podpisem organizace, která ho na danou cestu vyslala. 130 Toto opatření tak fungovalo jako další komplikace, připravovaná občanům, kteří chtěli z Československa vycestovat. Domnívám se, že řada těchto byrokratických nepříjemností měla za cíl občany od cestování odrazovat. Oblast aktivního cestovního ruchu upravoval zákon o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky, podle kterého k nám mohl z ciziny přicestovat

pouze

občan

s platným

cestovním

dokladem

opatřeným

československým vízem.131 Cizinci z nesocialistických zemí museli mít při cestě do

127

BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 11 – 12. Dohody byly uzavřeny s Maďarskem v roce 1963, s Jugoslávií v roce 1964, S Bulharskem v roce 1965, se SSSR v roce 1969, s NDR v roce 1967, s Rumunskem v roce 1968, s Polskem v roce 1977 a z nesocialistických států v roce 1975 s Finskem. FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 139. 129 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 14. 130 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 131 Vízová povinnost se nevztahovala na občany Bulharska, Maďarska, Mongolska, NDR, Polska, Rumunska, Jugoslávie, Sovětského svazu, Finska a Kuby. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 180. 128

45

ČSSR devizové prostředky podle počtu dní předpokládaného pobytu na území našeho státu, který byl uveden ve vízu. 132 Domnívám se, že je zde patrné, že otázka cestovních dokladů byla dříve mnohem komplikovanější než dnes. Existovalo velké množství dokladů, určených pro vycestování do určitých oblastí. Bylo přesně stanoveno, jaký doklad musí občan mít, aby mohl vycestovat, v případě vycestování do některých zemí se občané setkávali s přísnějšími podmínkami. Existovala zde i možnost nevydání cestovního dokladu, kde byly uvedeny i dva důvody, které bylo dle mého názoru možné zneužít, a to možnost odmítnout vydání cestovního dokladu těm, jejichž cesta nebyla ve státním zájmu a těm, kteří při pobytu v zahraničí jednali tak, že poškodili dobré jméno ČSSR133. Tato formulace je z mého pohledu poměrně vágní, a tak mohla být proti některým občanům použita. V případě, že občané chtěli vycestovat do zahraničí, museli přitom překonat řadu překážek. Jednou z nich pak byla samotná otázka žádosti o cestovní doklad. Vyřizování cestovních dokladů způsobovalo občanům další problémy a trvalo v některých případech velmi dlouhou dobu. Systém tak nalezl další způsob, byrokratickou překážku, která občanům vycestování komplikovala. Tomu, jak konkrétně fungoval systém žádostí a vyřizování cestovních dokladů bude věnována následující podkapitola.

Žádosti o vydání cestovních dokladů

Jak jsem již zmínila, i samotná žádost o vydání cestovního dokladu mohla způsobit občanům dost komplikací a byla také detailně upravena ve výše uvedených předpisech. Žádost o vydání cestovního dokladu či výjezdní doložky tak museli

22

Tamtéž, str. 187. Tyto důvody uvádí Zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15].

133

Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=63&r=1965.

46

občané podat u orgánu, stanoveného vyhláškou, a to na speciálním tiskopise. Dalším požadavkem na občany v případě této žádosti bylo doložení potřebných stanovených dokladů. 134 Žádost o vydání dokladu mohl podat občan starší 15 let, u občanů mladších podával žádost zákonný zástupce. Bylo třeba předložit doklad potvrzující totožnost občana, přinést stanovený počet fotografií, u osob mladších 15 let písemný souhlas rodičů či zákonného zástupce 135, výpis z rejstříku trestů, souhlas vedoucího organizace, ředitele školy či jím pověřeného akademického funkcionáře, u nestudujících a nepracujících potvrzení od národního výboru, u občanů podléhající branné povinnosti souhlas vojenské správy. 136 Před vycestováním tak občané museli překonat řadu překážek, což mohlo být dost komplikované a v některých případech a pro některé občany také nemožné. Některé požadované náležitosti, například potvrzení od zaměstnavatele, školy, národního výboru či dokonce souhlas vojenské správy, podle mého názoru jasně ukazovaly na snahu občanům cestování zkomplikovat či je od něj odradit. Tyto požadavky představovaly jasnou byrokratickou nepříjemnost ve snaze vycestovat z ČSSR. Vzhledem k uvedeným požadavkům pak někteří mohli svou snahu o vycestování dokonce vzdát. Ještě složitější a náročnější pak byla situace v případě nesocialistických zemí a Jugoslávie, kdy k žádosti o vydání cestovního pasu nebo žádosti o povolení cesty do některé z těchto zemí byl třeba výpis z rejstříku trestů, který nesměl být v tomto případě starší než 60 dnů před podáním žádosti. V případě cesty do některé z těchto zemí Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 135 Souhlas zákonného zástupce byl také třeba u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 136 Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 134

47

bylo třeba předložit také devizový příslib od Státní banky československé. U zájezdu organizovaného cestovní kanceláří musel občan předložit přihlášku potvrzenou cestovní kanceláří, v případě cesty do nesocialistické země nebo Jugoslávie na pozvání blízkých příbuzných bylo potřeba předložit pozvání ověřené místními úřady. 137 Další komplikací, se kterou se občané ve snaze vycestovat mohli setkat, byly také různé poplatky spojené se žádostí o cestovní doklady. 138 Poplatek se při cestě do ciziny platil také před překročením státních hranic ve formě nalepené kolkové známky do celního a devizového prohlášení. Výše poplatku byla závislá na délce cesty a oblasti cesty, i tímto způsobem tak bylo zvýhodňováno cestování do socialistických zemí. Levnější totiž byly cesty právě do socialistických států (při cestách na dobu do 4 dnů 25 Kčs a na dobu delší 50 Kčs), v případě ostatních zemí byla částka vyšší (při cestách do 4 dnů 100 Kčs, na dobu delší 300 Kčs). 139 Za rozdílem ve výši poplatku je myslím také snaha o omezení vycestování do jiných zemí, než socialistických, neboť rozdíl je poměrně velký. Vzhledem k tomu, že průměrná mzda v roce 1970 činila 1915 Kčs a v roce 1980 pak 2656 Kčs140, nebyl požadovaný poplatek pro vycestování úplně nízký a jeho zaplacení mohlo činit některým lidem problémy a od cestování do těchto zemí je odradit. V případě rozhodování o vycestování se domnívám, že poplatky mohly mít také jistý vliv. Další podmínkou pro vycestování

BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 10 – 11. V případě cesty na pozvání příbuzných pobývajících v zahraničí písemné pozvání ověřené zastupitelským úřadem ČSSR nesmělo být starší než 3 měsíce a muselo obsahovat prohlášení, že osoba zvoucí uhradí veškeré výdaje spojené s pobytem dané osoby v zahraničí. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 176. 138 Otázku poplatků upravovaly vyhláška Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí ČSR a Ministerstva financí SSR č. 162/1976 Sb., o správních poplatcích a nařízení ministerstva vnitra ČSSR č. 13 (částka 21/1978 Sb.), kterým se určuje výše správních poplatků za vydání povolení k vycestování do ciziny. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 178. 139 Tamtéž, str. 178 – 179. Uvedené částky zmíněny také v RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 23. 140 KALINOVÁ, Lenka. (2012): Konec nadějím a nová očekávání. K dějinám české společnosti 1969 – 1993. Praha: Academia, 2012, str. 164. 137

48

bylo vybavení dostatečným množstvím devizových prostředků, kterým bude věnována následující podkapitola.

Devizová problematika

Jak jsem již uvedla, aby mohl občan vycestovat do zahraničí, nestačil mu k tomu pouze platný cestovní doklad, ale musel být také pro svou cestu do zahraničí vybaven devizovými prostředky. Získání devizových prostředků nebylo vždy jednoduché a patřilo k dalším oblastem, komplikujícím občanům vycestování do zahraničí, obzvláště v případě kapitalistických zemí. Režim tak tímto způsobem kontroloval jak hospodaření s devizovými prostředky, tak kontroloval, kolik prostředků občané na svou cestu získají. Pokud lidé chtěli vycestovat do zahraničí, museli získat devizový příslib. Ve formě devizového příslibu bylo přidělováno omezené množství zahraniční měny pro cesty do zahraničí. Devizovým příslibem potvrzovala Státní banka československá, že žadatel bude moct získat devizové prostředky pro svou soukromou cestu do zahraničí. 141 Systém vznikl v 60. letech a fungoval až do roku 1989. Žádost o devizový příslib, opatřenou souhlasem zaměstnavatele 142, bylo možné podávat jednou ročně.143 Získat devizový příslib bylo však velmi obtížné, pro některé dokonce

RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 5. 142 U studujících ho nahrazoval souhlas školy, u žen v domácnosti a důchodců pak národního výboru. PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd., Avia Consultants, 2011, str. 88. Existovala snaha o to, aby se na Západ dostali pouze ideologicky přesvědčení občané, to se však nedařilo, neboť podniky a školy většinou tomu, kdo o potvrzení požádal, vyhověly. RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 93. 143 Žádost bylo nutno podat vždy do konce ledna, výjimečně ji bylo možné podat dodatečně. RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 21. 141

49

nemožné.144 Celkový limit devizových prostředků, uvolňovaný pro potřeby cestovního ruchu, totiž nedokázal pokrýt uplatňované požadavky občanů na devizy pro cesty do nesocialistických zemí. 145 Tím, že získání devizového příslibu představovalo v některých případech problém a objem přidělovaných devizových prostředků byl omezený, podněcovalo občany k obcházení pravidel a při přidělování devizových příslibů tak někdy hrála svou roli korupce. 146 Domnívám se však, že to není překvapivé, neboť mnoho lidí na jeho přidělení čekalo roky. Někteří se pak přidělení devizových prostředků nikdy nedočkali. 147 Těmi, kteří se přidělení devizového příslibu nedočkali, myslím mohli být ti, jejichž vycestování nepovažoval režim za žádoucí. Devizovými prostředky byly podle zákona 148 valuty a devizy, zlato a zahraniční cenné papíry. Československou měnu bylo zakázáno dovážet a vyvážet. 149 Jak je tedy možné vidět, režim si pečlivě hlídal nakládání s československou měnou, na jejímž vývozu evidentně neměl zájem. Dovoz cizích měn byl povolen, vývoz

PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd., Avia Consultants, 2011, str. 88. SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 15. 146 RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 31. 147 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd., Avia Consultants, 2011, str. 575. 148 Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství. Prováděcím předpisem byla vyhláška Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 143/1970 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství. Devizové hospodářství řídila vláda, která také dohlížela na činnost Státní banky československé, která ve své působnosti měla devizový monopol, a to skrze federální ministerstvo financí. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 182. 149 Vyvézt bylo možné částku do výše 500 Kčs, jejichž vývoz si občan musel nechat potvrdit v celním a devizovém prohlášení. Při návratu pak bylo nutné prokázat zpětný dovoz této částky případně její použití. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 182 - 184. V případě evropských socialistických zemí (netýkalo se to Jugoslávie) mohl občan směnit v případě nutné potřeby 100 Kč za tamější měnu. BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 14. Pro Sovětský svaz, Rumunsko a Bulharsko byl pak tento limit zvýšen, a to na 300 Kčs. BAKEŠ, Milan. (1987): Československé devizové předpisy. 2. vyd. Praha: Panorama, 1987, str. 54. Směnu bylo nutno potvrdit do celního a devizového prohlášení. Při návštěvě více socialistických zemí mohl občan provést směnu pouze do výše 100 Kčs. BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 14 - 15. 144 145

50

s povolením Státní banky československé. Nespotřebované devizy a valuty museli občané nabídnout do 15 dnů po návratu Státní bance československé. 150 Devizové prostředky mohli cestující získat od devizových bank a devizových míst, a to ve formě hotovosti a částečně deviz (nejčastěji šeků). Devizy a valuty mohli občané vyvézt bez povolení, pokud se prokázali celním a devizovým prohlášením, ve kterém byla koupě valut či deviz potvrzena. Devizové prostředky nesměly být koupeny dříve než tři měsíce před překročením hranic. V případě vývozu zlata byl potřeba souhlas Státní banky československé. Pokud by občané kupovali devizové prostředky na jiných místech než k tomu určených, vystavovali se riziku trestního stíhání. To hrozilo i v případě nelegálního vývozu československé měny do zahraničí a její směny za valuty.151 Jak jsem již zmínila, devizových prostředků měl stát v té době nedostatek a tak chtěl logicky kontrolovat nakládání s nimi, proto jakékoliv jiné získávání trestal. Hlavně cestování do kapitalistických zemí se tak postupně stávalo po roce 1969 velmi komplikovaným, někdy dokonce nemožným. Získat výjezdní doložku na základně pozvání již nebylo možné s výjimkou situace, kdy toto pozvání pocházelo od blízkých příbuzných, kteří v cizině žili legálně. Počet devizových příslibů byl v této době velmi omezený. 152 Omezené množství přidělovaných devizových prostředků pro cesty do zahraničí mělo za následek, že při cestě do kapitalistické země byl nákup deviz drahou záležitostí, používal se totiž úřední prodejní kurz zvýšený o přirážku ve výši 75% a poté se platil ještě správní poplatek na rozvoj

ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 184, 186. BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 15. 152 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 90. Omezené množství pro cesty do kapitalistických zemí bylo zmíněno v materiálu Předsednictva vlády k otázce Vládního výboru cestovního ruchu. Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 150 151

51

cestovního ruchu ve výši 125% z celé této částky. 153 Cestování do zahraničí se tak občanům mohlo dost prodražit, někteří pak na takovou cestu nemuseli mít dostatek finančních prostředků a možnosti cestovat do zahraničí se tak museli vzdát, což však mohlo být také účelem těchto vysokých poplatků a přirážek. Ani získání devizového příslibu však nepředstavovalo jistotu, neboť bylo vždy možné odmítnout vydání výjezdní doložky. O něco jednodušší mohla být situace v případě Jugoslávie, neboť postupně docházelo k navýšení limitu devizových prostředků pro cestovní ruch. V důsledku toho se pak také zvýšil počet žadatelů o devizový příslib pro cestu do Jugoslávie a snížil počet žadatelů o devizový příslib do kapitalistických zemí. 154 Další nepříjemnost, spojená s cestou do zahraničí, byla devizová kontrola. Devizovou kontrolu prováděly celní orgány, které v rámci své pravomoci mohly prohledávat zavazadla, dopravní prostředky, listovní či jiné zásilky a provádět též osobní prohlídky. Fungovala tak myslím jako další možnost, jak občanům cestování do zahraničí znepříjemnit či jako způsob, kterým docházelo ke kontrole toho, co občané dovážejí či vyvážejí. Od devizové kontroly mohly být některé osoby osvobozeny, pokud je celní zákon osvobozoval od celní prohlídky155. Ostatní osoby překračující hranice museli celní a devizovou kontrolu podstoupit. Předložit tam pak museli také celní a devizové prohlášení, opatřené kolkem svědčícím o zaplacení správního poplatku. Po předložení platného cestovního dokladu a celního a devizového prohlášení pak prodávala Státní banka československá občanům valuty a

RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 22. 154 I přes zvýšený limit devizových prostředků se díky zvýšení počtu žadatelů o devizový příslib podařilo v roce 1974 uspokojit pouze 36,2 % z nich oproti 62,7 % z roku 1973. Informace o vydávání devizových příslibů na individuální turistické cesty do kapitalistických států a Jugoslávie v roce 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Státní banka Československá. Neuspořádáno. 155 Od této kontroly byli tak osvobozeni významní představitelé státu, jako například prezident republiky, předseda vlády a její členové nebo poslanci, dále pak vedoucí československých zastupitelských úřadů v zahraničí a jejich členové, členové jejich rodin atd. BAKEŠ, Milan. (1987): Československé devizové předpisy. 2. vyd. Praha: Panorama, 1987, str. 61. 153

52

devizy. Na čtvrté straně celního a devizového prohlášení bylo uvedeno, které věci bylo možné dovézt a vyvézt.156 I dovážené a vyvážené věci tak podléhaly podmínkám a kontrole tehdejšího režimu. Konkrétněji se vývozu a dovozu věcí bude věnovat dále.

Celní předpisy a celní kontrola

Jak jsem již uvedla, občany čekala při překročení hranic kontrola vyvážených či dovážených věcí. I tímto způsobem bylo cestování občanům komplikováno a ztěžováno. Nemohli vyvézt a dovézt co chtěli, ale museli dávat dobrý pozor na to, aby neporušili zákon a nedostali se tak do problémů. Tuto problematiku upravoval celní zákon, podle něhož podléhalo kontrole všechno dovážené, vyvážené a provážené zboží.157 Vývoz a dovoz zboží v cestovním ruchu pak upravovaly ještě další předpisy.158 Myslím, že z výše uvedeného je jednoznačně patrné, že vývoz a dovoz některých věcí nebyl v té době žádoucí a tak jej dané předpisy přísně upravovaly a jejich dodržování se kontrolovalo. Bez povolení a bez cla občané mohli dovézt a vyvézt věci k osobnímu použití nebo k „přiměřenému uspokojování osobních potřeb cestujícího“159, což tak představovalo další omezení a zásah do možnosti a pohodlí při vycestování občanů. Dále bylo možné vyvézt dárky do výše 300 Kčs, u věcí dražších museli mít občané povolení, na které nebyl právní nárok, a platilo měsíc. Existovala možnost v některých případech jeho platnost o měsíc 156

Tamtéž, str. 61 – 62. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 189. 158 Těmito předpisy byly vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu 4.19/1974 Sb., kterou se provádí celní zákon, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 83/1980 Sb. a vyhlášky Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 54/1984 Sb., a vyhláškou Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 59/1980 Sb., o neobchodních vývozech a dovozech věcí, ve znění vyhl. č. 108/1980 Sb., vyhl. Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 111/1983 Sb. a vyhl. č. 36/1984 Sb. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 191. 159 Tamtéž, str. 191. 157

53

prodloužit. Dovážet bylo pak možné bez cla pouze věci pro potřeby dovozce či jeho rodiny pořízené za legálně nabyté platební prostředky. Věci, které mohli občané dovézt bez cla, byly jasně stanoveny, u ostatních věcí se platilo clo podle váhy, ceny nebo počtu kusů. V případě, že hodnota dováženého zboží přesahovala částku 300 Kčs, musela celnice udělit dovozní povolení.160 Občané tak myslím museli hodně přemýšlet nad tím, pokud chtěli něco dovézt či vyvézt, neboť kontrola a případná cla jim opět cestování velmi znepříjemňovala. Pokud si chtěli dovézt něco, co bylo zakázané či podléhalo clu, zcela jistě se někteří občané uchylovali ke snaze dané věci ukrýt a převézt je přes hranice nelegálně. Dovážet se pak například nesměly možné věci, které propagovaly „myšlenky, jež nejsou slučitelné se zájmy socialistické společnosti“.161 Občané tak museli zvažovat, jestli nevezou něco, pro režim nevhodného či nepřijatelného, čímž by se mohli dostat do problémů. Věci, pro které bylo potřeba povolení, upravovaly další předpisy, stejně tak ty věci, jejichž vývoz z ČSSR byl zakázán.162 Domnívám se, že je jasně patrné, že otázka legislativního rámce cestovního ruchu představovala součást byrokratického přístupu, který měl občanům možnost vycestování zkomplikovat. Oblast cestování byla uvedenými předpisy omezována a občané nemohli cestovat tam, kam by chtěli a kdy by chtěli. Už samotná otázka získání cestovního dokladu představovala problém a pro mnohé ztrátu velkého množství času či nervů s nejistým úspěchem. Místo, délka pobytu a množství finančních prostředků, které s sebou mohli občané vyvézt, bylo usměrňováno. Nedostatek devizových prostředků pak vycestování do ciziny myslím také dost limitoval. Jak jsem výše uvedla, kontrolám a omezením podléhaly také věci, které občané vozili s sebou do ciziny nebo si je z ciziny přiváželi. Předpisy týkající se 160

Platil také zákaz dovozu čistého lihu. BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 20 - 21. 161 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 194. 162 Mezi ty patřily například potraviny, nápoje, jižní ovoce, zelenina, cigarety a tabákové výrobky, bavlněné tkaniny, ložní prádlo, ručníky, obuv, výrobky ze zlata či stříbra, mýdla, prací prostředky atd. Tamtéž, str. 192 – 193.

54

dovozu a vývozu věcí byly tak též diskriminační a cestování do zahraničí mohly občanům značně znepříjemňovat. Cesty do některých států nebo pro některé občany se tak mohly stát úplně zapovězenými, například pokud byly pro režim osobami nevhodnými a nezískali výjezdní doložku či devizový příslib, v některých případech i právě z důvodu nedostatku devizových prostředků. Určité předpisy či podmínky vycestování podle mého názoru ukazují opět patrnou snahu o podporování tehdejšího režimu a odstraňování čehokoliv, co by ho mohlo poškodit. Skutečnost, že legislativní předpisy možnost vycestovat v té době značně omezovaly, však běžní občané museli akceptovat. Pokud chtěli občané vycestovat, museli se danými předpisy řídit a kontrolovat, zda je v nějaké oblasti nepřekročí, neboť za to mohli být přísně potrestáni. Nepřijde mi tak překvapující, že někteří občané mohli svou snahu o vycestování, obzvláště do některých zemí, pod tlakem těchto okolností vzdát.

55

4. Organizační struktura cestovního ruchu

V této

kapitole

bych se

chtěla

věnovat

organizaci

cestovního

ruchu

v Československu, neboť v sedmdesátých letech 20. století se zde otázkám jednotlivých oblastí cestovního ruchu věnovala řada různých orgánů. Zaměřím se na to, které orgány v této oblasti působily a jaké vykonávaly hlavní činnosti. Zabývat se také budu jejich významem v celkovém řízení cestovního ruchu. Budu si také klást otázky, zda řízení cestovního ruchu bylo v této formě efektivní? Nepřekrývaly se kompetence jednotlivých orgánů? A řídily skutečně cestovní ruch tyto orgány nebo do jeho řízení zasahoval ještě někdo jiný, v oficiální struktuře neuvedený? Opravdu do této oblasti nezasahovalo také Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany?

Federální úroveň

Jak jsem již zmínila, oblasti cestovního ruchu se věnovala řada různých orgánů, a to jak na nejvyšší, celorepublikové úrovni, tak na úrovních nižších. Na federální úrovni se cestovním ruchem zabývalo Federální ministerstvo zahraničního obchodu, které bylo ústředním orgánem státní správy pro poskytování služeb zahraničního cestovního ruchu. 163 V rámci své působnosti se zaměřovalo na koordinaci řešení problémů v této oblasti, stanovení koncepcí a obchodně politických zásad zahraničního cestovního ruchu, zabývalo se také zahraniční obchodní politikou. V rámci své činnosti také řídilo a kontrolovalo ostatní organizace zabývající se cestovním ruchem (například cestovní kanceláře) a udělovalo jim povolení tuto

163

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 87.

56

činnost provádět. Do jeho působnosti spadalo také vydávání obecně závazných předpisů v oblasti vývozu a dovozu zboží v cestovním styku. Oblast mezinárodních smluv v cestovním ruchu byla dalším předmětem jeho činnosti. Věnovalo se také otázkám souvisejícím s členstvím ČSSR ve Světové organizaci cestovního ruchu a jeho účastí na Poradě vládních orgánů cestovního ruchu socialistických států. 164 Rozhodovalo také o zastoupení ČSSR v zahraničí a zahraničních orgánů cestovního ruchu u nás. Povolovalo poskytování lázeňských služeb a zabezpečovalo cenovou politiku v oblasti cestovního ruchu. 165 Toto ministerstvo tak bylo oficiálně hlavním orgánem v této oblasti a mělo na starosti nejdůležitější věci, s cestovním ruchem související. Domnívám se, že jeho pravomoci mu umožňovaly určovat hlavní orientaci cestovního ruchu a také to, zda organizace, v cestovním ruchu působící, konaly to, co se od nich očekávalo. Dozor nad činností cestovních kanceláří je myslím dobrým příkladem. Rozhodováním o zastoupení v zahraničí či zahraničních orgánů u nás mohlo také situaci v cestovním ruchu ovlivnit. Dalším orgánem na federální úrovni bylo Federální ministerstvo zahraničních věcí, které se zaměřovalo na mezinárodní smlouvy upravující cestovní styk, na členství ČSSR ve Světové organizaci pro cestovní ruch a styk československých subjektů s mezinárodními nevládními organizacemi cestovního ruchu. 166 Tato dvě ministerstva se tedy věnovala stanovení obecného rámce a podmínek, které řídily cestovní ruch, a zaměřovala se také na mezinárodní oblast. Některé jejich kompetence se však překrývaly či byly hodně podobné, což podle mého názoru mohlo způsobovat různé problémy či nedorozumění, například orientace obou ministerstev na mezinárodní oblast.

ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 19 – 20. FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 87. 166 Dalšími spolupracující orgány byly pak federální ministerstvo financí, federální ministerstvo vnitra, federální ministerstvo dopravy, Státní banka československá, Státní plánovací komise, na úrovni republik pak federální ministerstva spolupracují s ministerstvy obchodu. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 20 – 21. 164 165

57

Národní úroveň

Další otázky cestovního ruchu byly řešeny na úrovni jednotlivých republik. K federálním orgánům tak přibyly další orgány, v této oblasti působící. Funkci ústředního orgánu na této úrovni plnilo ministerstvo obchodu ČSR a SSR. 167 Základní náplní obou těchto ministerstev bylo předkládání a naplňování návrhů ke zlepšování služeb v oblasti cestovního ruchu, rozvoj cestovního ruchu, plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv atd. Jako jejich poradní orgán pak sloužil Vládní výbor pro cestovní ruch, a to jak pro ČSR, tak SSR. Tento výbor se zabýval otázkami jak domácího, tak zahraničního cestovního ruchu, navrhoval koncepce rozvoje, hodnotil výsledky navrhovaných opatření, staral se o ideově politickou stránku, propagaci Československa v zahraničí, spolupráci se socialistickými zeměmi atd.168 Cestovní ruch měl také přispívat k rozvoji národního hospodářství a zvyšování životní úrovně. Domnívám se, že i zde je patrná snaha o jeho významné ovlivňování, orientaci na socialistické země a také důraz na ideovou stránku této oblasti. Výbor pak také posuzoval účast obyvatelstva na cestovním ruchu a návštěvnost Československa ze zahraničí. 169 Vládní výbory obou republik měly také své poradní orgány, a to Ústřední metodické a koordinační sbory pro práci s průvodci, Ideovou radu při Vládním výboru pro cestovní ruch ČSR a Ideově schvalovací komisi při Edičním středisku Vládního výboru pro cestovní ruch SSR, Poradní sbor Lanovky a vleky v ČSR a Poradní výbor autokempinky a veřejné tábořiště.170 Orgánů v této oblasti působila velká řada, což nepovažuji za ideální, neboť mi takto přijde situace komplikovaná a nepřehledná. Existovalo také velké množství poradních orgánů, otázkou je, zda všechny byly skutečně potřebné. Dále se na řízení cestovního ruchu v této oblasti podílely ministerstvo financí, vnitra, kultury, zdravotnictví, Česká a Slovenská plánovací komise a Hlavní ústav pro ČSR a SSR Státní banky československé. ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 21, 24. 168 Tamtéž, str. 21 – 23. 169 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 88. 170 ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 26 – 28. 167

58

Otázky cestovního ruchu se řešily i na úrovni národních výborů, které také měly napomáhat k rozšiřování a zlepšování kvality služeb, propagaci, propojení cestovního

ruchu

s ostatními

oblastmi

národního

hospodářství,

zlepšování

materiálně technické základny, otázky financování, uspokojování potřeb občanů, atd. Pomáhaly jim při tom Odbor obchodu a cestovního ruchu, Komise pro obchod a cestovní ruch a Pracovní komise cestovního ruchu rady národního výboru. 171 Opět se v některých svých činnostech zaměřovaly na podobné či stejné věci, jako výše uvedené orgány. Situace mi tak přijde poměrně chaotická a myslím, že nemohla být příliš efektivní. Domnívám se, že z uvedeného je patrné, že organizace cestovního ruchu byla komplikována zapojením velkého množství různých orgánů, jejichž kompetence se mohly prolínat. Dle mého názoru tato komplikovanost mohla přinášet různé problémy, například v podobě nejasných či kryjících se kompetencí, čímž mohlo snižovat efektivitu fungování celého systému. Přestože snaha o začlenění oblasti cestovního ruchu do širší oblasti národního hospodářství a přizpůsobení a orientace v souladu s fungováním socialistické ekonomiky byla zřejmá, výsledky působení jednotlivých orgánů mohly být sporné. Ukazovalo to myslím také na skutečnost, že v té době nebyla tak důležitá samotná podstata cestovního ruchu a jeho přínosy pro občany, jako jeho využití ve prospěch jiných cílů státu. V období normalizace došlo k opětovnému příklonu k ostatním socialistickým zemím, který se projevil ve všech oblastech, logicky tak i v cestovním ruchu. Pokud už občané měli někam vycestovat, tak do nějaké socialistické země, neboť ty byly v té době hlavními partnery Československa.

171

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 93 – 95.

59

Cestovní kanceláře

Dalšími subjekty, zapojenými v cestovním ruchu, pak byly cestovní kanceláře. Cestovní kanceláře na území Československé socialistické republiky měly buď celostátní působnost, nebo působnost na území buď České, nebo Slovenské republiky. Mezi cestovní kanceláře s celostátní působností patřily Čedok, Cestovní kancelář mládeže a Autoturist, mezi ty s republikovou působností pak Rekrea, Balnea, Sport-turist, Tatratour, Slovakoterma, Slovakoturist. 172 Cestovní kanceláře však nebyly samostatné subjekty, zprostředkovávající služby v cestovním ruchu. Naopak sloužily jako důležitý nástroj pro uskutečňování státní politiky v této oblasti. V zahraničním cestovním ruchu naplňovaly zahraničně – politickou koncepci cestovního ruchu Československa a zaměřovaly se tak samozřejmě především na cestovní ruch se socialistickými státy173, což mi však přijde logické, neboť v období sedmdesátých let s nastolením normalizace se orientace na socialistické země a potlačování zemí kapitalistických týkala všech oblastí fungování státu, tedy samozřejmě i cestovního ruchu. Ač se na cestovním ruchu Československa podílelo devět cestovních kanceláří, existoval velký rozdíl v podílu na těchto službách, což myslím dobře ilustrují následující grafy.

172 173

ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 33 – 34. KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1986, str. 64.

60

Graf č. 7: Podíl cestovních kanceláří na pasivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1971

Zdroj: POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988. str. 143

Graf č. 8: Podíl cestovních kanceláří na pasivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1980

Zdroj: POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988. str. 143.

61

Jak je možné vidět z výše uvedených grafů, většina cestovních kanceláří měla v oblasti pasivního cestovního ruchu velmi malý podíl. Byly to ty cestovní kanceláře, které měly určité specifické zaměření. Větší podíl měla jen jedna cestovní kancelář, a to Čedok, který se na cestovním ruchu v té době podílel více jak 60 %, jeho podíl byl tedy větší než podíl ostatních cestovních kanceláří dohromady. Stejnou situaci je pak možné nalézt i v oblasti aktivního cestovního ruchu, kde stejně jako v cestovním ruchu pasivním dominoval svým podílem Čedok a podíl ostatních cestovních kanceláří byl malý. Tuto situaci ukazují následující grafy, na kterých je zřetelně vidět, že v té době v oblasti cestovního ruchu Čedok svým podílem naprosto převyšoval ostatní cestovní kanceláře. Měl tak v této době velmi výsadní postavení, které však zcela jistě doprovázela důkladná kontrola činnosti této cestovní kanceláře.

Graf č. 9: Podíl cestovních kanceláří na aktivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1971


62

Graf č. 10: Podíl cestovních kanceláří na aktivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1980


Čedok

Z výše uvedených grafů vyplývá, že nejvýznamnější podíl na zahraničním cestovním ruchu, pohybující se zhruba mezi 60 % a 80 %, měla cestovní kancelář Čedok. 174 Měl pobočky jak na území ČSSR, tak i zastoupení v některých evropských a zámořských státech.175 Orientoval se převážně na domácí cestovní ruch, 176 ve kterém Čedok vlastnil výlučné postavení. Zaměřoval se také na aktivní a pasivní zahraniční

Čedok byl založen v roce 1920. Původní název byl Československá dopravní kancelář, zkrácen byl v roce 1925. Čedok vydával vlastní katalogy tuzemských i zahraničních zájezdů a zaměřoval se jak na tehdy tradiční železniční dopravu, tak na v té době nové formy dopravy – autobusovou a leteckou dopravu. ČEDOK a. s.. S Čedokem z Čech až na konec světa. [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z http://www.cedok.cz/Cedok/Historie.aspx. Po únoru 1948 byl znárodněn a v roce 1954 pak díky postupnému obnovování styků se zahraničím přeměněn zpět na československou dopravní kancelář, zpočátku podřízenou ministerstvu dopravy. O dva roky později byl převeden do působnosti ministerstva obchodu. POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 141. 175 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 96. 176 ŠMÍD, Jaroslav. (1976): Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976, str. 27 – 29. 174

63

cestovní ruch, v oblasti zahraničního cestovního ruchu měl z cestovních kanceláří nejširší působnost.177 V rámci své činnosti zajišťoval Čedok „pro individuální cestující železniční jízdenky do všech evropských států (kromě Španělska), letenky, autobusové jízdenky na mezinárodní tratě ČSAD, lodní lístky, prodej valut a deviz do

socialistických

států (s

výjimkou Jugoslávie),

ubytování

a

stravování

v socialistických státech, s nimiž je uzavřena dohoda o volném cestovním ruchu, víza do států s vízovou povinností a pojištění“178. V případě SSSR zajišťoval také transfery, exkurze, zajištění doprovodu překladatele nebo například vstupenky do divadel. Pro podnikové kolektivy, jejichž cesty směřovaly do socialistických zemí v rámci dohod o volném cestovním ruchu, pak také dopravu v autokarech, případně další služby podle přání.179 Jak je tedy vidět, v zahraničním cestovním ruchu převládalo zaměření na socialistické státy, což však považuji za logické. Postavení této cestovní kanceláře v oblasti zahraničního cestovního ruchu bylo významné, až skoro monopolní, neboť ovládala většinu zahraničního cestovního ruchu, a to jak pasivního, tak aktivního. Vzhledem k tehdejšímu významnému postavení této cestovní kanceláře myslím není překvapivé, že jí byl věnován prostor i v dobovém tisku, konkrétně v Rudém právu. Objevovaly se tam tak inzeráty lákající na dovolenou s touto cestovní kanceláří, a to například do Bulharska, Maďarska, Jugoslávie, Sovětského svazu, Polska, 180 Rumunska181, NDR182, ale také třeba do Egypta183, později tam můžeme

KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63 – 64. 178 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 39. 179 Tamtéž, str. 39. 180 Rádi cestujete? S Čedokem bez starosti a na nejhezčí místa. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. dubna 1970, číslo 83, ročník 50, str. 4. Dále pak také ve vydání z 16. dubna 1970. Na dovolenou v Polsku láká reklama ve vydání ze 7. června 1971, 16. května 1977, na dovolenou v Sovětském svazu pak reklama ve vydání z 28. dubna 1977. 181 Dostaveníčko se sluncem u Černého moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. března 1971, číslo 75, ročník 51, str. 4 nebo také ve vydání ze 7. června 1977. 182 V červenci a v srpnu s Čedokem do NDR k Baltskému moři do kempů na baltském pobřeží. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 5. června 1978, číslo 130, ročník 58, str. 4. 177

64

nalézt také Alžír, Maroko, Tunis a pro kolektivy Řecko, Španělsko a Portugalsko 184. Vícekrát se pak reklamní inzeráty lákající na dovolenou s Čedokem objevují v Rudém právu v letech 1978 a 1979.185 Inzerování zájezdů do socialistických zemí mi přijde logické, neboť cestování do těchto zemí bylo v období 70. let podporováno. Zajímavé mi však přijde inzerování do ostatních zmíněných zemí, neboť cestování tam bylo v té době netypické. Příklady inzerátů této cestovní kanceláře, stejně tak jako kanceláří ostatních, je možné nalézt v příloze.

Cestovní kancelář mládeže

Další cestovní kancelář, kterou zmíním, je Cestovní kancelář mládeže. Tato cestovní kancelář se zaměřovala na mládežnickou turistiku, a to jak v rámci domácího, tak i zahraničního, cestovního ruchu. Většina zahraničního cestovního ruchu byla realizována se socialistickými zeměmi. 186 Zajišťovala také výměnné akce mládeže se zahraničím. 187 Mezi hlavní služby, které tato cestovní kancelář poskytovala, patřilo obstarávání jízdenek a letenek do všech států světa, zajišťovala víza do těch států, které měly v Československu diplomatické zastoupení,

Čedok. Jedeme k moři. Za sluncem, na jih. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 11. srpna 1970, číslo 189, ročník 50, str. 4. 184 Kam ještě do zahraničí s Čedokem? Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 27. května 1975, číslo 122, ročník 55, str. 4. 185 Inzeráty lákají na dovolenou v SSSR. Navštivte s Čedokem SSSR! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. dubna 1978, číslo 78, ročník 58, str. 4., nebo také vydání ze dne 27. dubna 1978, 25. května 1978, 30. května 1978, 10. a 14. května 1979, rozšířeně o Mongolsko pak ve vydání ze dne 29. května 1978. V dalším vydání můžeme nalézt zajímavou reklamu lákající československé turisty na kurzy windsurfingu v Rumunsku. Mimořádná nabídka Čedoku kursy windsurfingu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 25. dubna 1978, číslo 97, ročník 58, str. 4. Často inzerovaná byla dovolená v Bulharsku – např. ve vydání ze dne 4. května 1978 a 15. června 1978, Rumunsku – např. vydání ze dne 22. května. 1978, 20. června. 1978, 24. května, 28. května a 29. května. 1979, a také v Polsku – možno nalézt ve vydání ze dne 6. června 1978 a 31. května 1979. Další zajímavou nabídkou je inzerát lákající na prodloužení léta s dovolenou na Kubě ze 7. června 1979. 186 ŠMÍD, Jaroslav. (1976): Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976, str. 28. 187 KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63. 183

65

pak také ubytování v Maďarsku, konkrétně v Budapešti, a to v letních měsících atd.188 Z výše uvedených grafů je také patrné, že se po Čedoku, obzvlášť na začátku období sedmdesátých let 20. století umísťovala v podílu na zahraničním cestovním ruchu na druhém místě, přestože mezi jejím podílem a podílem Čedoku byl obrovský rozdíl. I v tisku jí byla věnována mnohem menší pozornost, nějaké zmínky však nalézt v dobovém tisku můžeme. 189

Autoturist

V případě této cestovní kanceláře je možné se dočíst, že „pobočky cestovní kanceláře Autoturist poskytují komplexní služby motoristům na území celé ČSSR, zejména vystavují mezinárodní dokumenty, zajišťují tranzitní ubytování i ubytování v cílové zemi, sjednávají všechny druhy pojištění, prodávají valuty do socialistických zemí, prodávají benzínové poukázky do Jugoslávie atd. Silniční služba Autoturistu poskytuje na území ČSSR veškerou technickou pomoc motoristům“. 190 Dále poskytovala služby motoristům, kteří k nám přijížděli ze zahraničí. 191 Její činnost tak vykazovala velmi specifické zaměření a nepřijde mi příliš překvapivé, že v dobovém tisku byla zmíněna výjimečně, 192 a že její podíl na zahraničním cestovním ruchu byl poměrně malý a činnost v této oblasti okrajová.

BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 41 - 42. Inzerovány tak byly zájezdy do Bulharska, Maďarska, Polska, NDR a SSSR. Cestovní kancelář mládeže nabízí Dovolenou se sluncem. Dovolenou v zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. dubna 1970, číslo 100, ročník 50, str. 4.; samostatně také zájezdy do Sovětského svazu. CKM Pojeďte s námi do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. května 1977, číslo 125, ročník 57, str. 4. Zajímavá pak byla nabídka této cestovní kanceláře na zájezd do Egypta. Jeďte na dovolenou s kolektivem mladých lidí, cestujte s CKM SSM do Egypta! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1973, číslo 150, ročník 53, str. 4. 190 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 40. 191 KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63. 192 Nabídka zájezdů do Rumunska, Bulharska, Polska a Maďarsku. Motoristé, nevíte ještě, kam na dovolenou? Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. května 1975, číslo 125, ročník 55, str. 4. 188 189

66

Sport-turist

Cestovní kancelář zaměřená na oblast sportu, zajišťovala zájezdy sportovních oddílů nebo tělovýchovných jednot, organizovala také sportovní kurzy či tréninkové tábory. Na Slovensku působila pod názvem Slovakoturist.193 Zaměřovala se na domácí i zahraniční turistiku. V oblasti aktivního zahraničního cestovního ruchu se logicky zaměřovala na sportovní a tělovýchovnou sféru. V pasivním cestovním ruchu se zaměřovala na země socialistické. Do kapitalistických

států

mohla

organizovat

zájezd

pouze

pro

příslušníky

tělovýchovných jednot. Cílem této cestovní kanceláře bylo poskytovat takové zájezdy, které by podporovaly rozvoj turistiky, sportu a tělovýchovy. 194 Poskytovala hlavně „rekreační pobyty i krátkodobé ubytování v PLR, MLR, BLR a RSR, ubytování a stravování v kempincích v NDR, letenky, vlakové jízdenky včetně lůžek, lehátek nebo místenek při cestách do zahraničí, prodej valut socialistických zemí“195. Zajišťovala také „služby pro kolektivy tělovýchovných jednot ze závodů a podniků, ze škol a JZD, různé tematické zájezdy do socialistických zemí, k sehrání přátelských utkání, na tréninkové pobyty apod.“196 V případě slovenské cestovní kanceláře Slovakoturist bylo možné se dočíst, že „obstarává komplexní služby v zahraničí, pobyty, leteckou, železniční a autobusovou dopravu, organizuje zájezdy do zahraničí, poskytuje služby pro školení a sportovní soustředění, provádí předprodej vstupenek na sportovní akce, obstarává víza, poskytuje průvodcovské služby, zprostředkovává kontakty se sportovními a tělovýchovnými organizacemi v ČSSR i v zahraničí“197. Mezi další činnosti Sport-turistu pak patřilo zřizování informační služby v letním období, kde bylo možné získat informace o trasách nebo o ŠMÍD, Jaroslav. (1976): Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976, str. 28 – 29. KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63 – 64. 195 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 42. 196 Tamtéž, str. 42. 197 Tamtéž, str. 42. 193 194

67

ubytovacích možnostech při tranzitním pobytu v sousedních zemích. 198 Specifikem této cestovní kanceláře tak byla orientace na sportovní aktivity, proto myslím není příliš překvapivé, že její podíl na zahraničním cestovním ruchu byl malý. V případě zahraničních zájezdů opět, myslím zcela logicky, převažovaly socialistické země. Zájezdy této cestovní kanceláře byly v dobovém tisku inzerovány málo, převážně je možné je nalézt v letech 1977 a 1978.199

Rekrea

Další cestovní kanceláří v té době působící byla Rekrea, družstevní cestovní kancelář s národní působností. Spolupracovala s družstevními organizacemi a využívala družstevní zařízení.200 Patřilo ji oprávnění poskytovat služby týkající se domácího i zahraničního, aktivního i pasivního, cestovního ruchu. 201 V rámci domácího cestovního ruchu nabízela ubytování v levných zařízených, chatových osadách apod. Na Slovensku byla jejím ekvivalentem cestovní kancelář Tatratour. 202 V oblasti zahraničního cestovního ruchu cestovní kancelář Rekrea zajišťovala pro československé turisty základní služby pro cesty do zahraničí, hlavně „rekreační pobyty pro jednotlivce i kolektivy do najímaných objektů, rekreační pobyty pro kolektivy ve vlastních zařízeních podniků, krátkodobé tematické zájezdy, zájezdy na BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 42. Můžeme tak v Rudém právu nalézt inzeráty lákající na zájezdy do Bulharska, Rumunska, Jugoslávie, Polska a Maďarska. Mimořádná nabídka Sportturistu. Dovolená u moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 19. května 1977, číslo 116, ročník 57, str. 4. Podobný inzerát pak můžeme nalézt ve vydání ze 7. dubna 1977. Dále můžeme nalézt inzeráty lákající např. na dovolenou v NDR a Rumunsku. Dovolená v zahraničí. Sport-turist nabízí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. června 1977, číslo 134, ročník 57, str. 4 nebo na zájezdy do Jugoslávie a Rumunska. K moři za sluncem a sportem s cestovní kanceláří Sportturist. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 19. dubna 1977, číslo 91, ročník 57, str. 4, případně zájezdy do NDR, Polska a Rumunska. Sport-turist vás zve na zájezdy do zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 23. května 1978, číslo 119, ročník 58, str. 4. 200 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 96. 201 KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63. 202 ŠMÍD, Jaroslav. (1976): Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976, str. 28 – 29. 198 199

68

výstavy a veletrhy, zájezdy pro kolektivy s programem podle vlastní volby, doplňkové služby, jako okružní jízdy, kulturní programy, stravovací a ubytovací služby, transfery, prodej kempinkových poukázek do NDR, prodej valut do socialistických zemí, prodej jízdenek, letenek, lůžkových, lehátkových lístků a místenek“.203 Cestovní kancelář Tatratour pak poskytovala „veškeré základní služby cestovního ruchu, zejména zprostředkování ubytování a stravování, léčebných a rekreačních zájezdů, směnárenské služby, obstarání odborných tematických zájezdů atd.“204

Spolupracovala také

jako

cestovní

kancelář Rekrea

s družstevními

organizacemi a využívala družstevní zřízení. 205 Obě cestovní kanceláře se, jak je možné vidět z výše uvedených grafů, svým podílem na zahraničním cestovním ruchu řadily za Cestovní kancelář mládeže, přesto jejich podíl byl vzhledem k podílu Čedoku velmi malý (podíl cestovní kanceláře Rekrea na aktivním cestovním ruchu byl v roce 1980 vyšší, dosahoval okolo 24 %206). Reklamní inzeráty upozorňující na zájezdy cestovní kanceláře Rekrea se však v Rudém právo objevovaly velmi často, pravidelně vždy v jarních vydáních, a to po celá sedmdesátá léta. Lákaly tak na zájezdy do Rumunska 207, Bulharska208,

BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 41. Tamtéž, str. 41. 205 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 97. 206 Údaje zjištěny z publikace POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. (1988): Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988, str. 143. 207 Balkan výhodné zájezdy do Rumunska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. března 1970, číslo 74, ročník 50, str. 5, dále pak například ve vydáních z 8. dubna 1970, 2. května, 6. května, 7. května, 26. května 1970, 17. května 1972, 14. května, 22. května, 20. června, 28. června 1974, Rudé právo z 25. a 26. června 1974 pak inzeruje 10% slevy na zájezdy do Rumunska, a to pro důchodce a novomanžele. Jak je možné vidět, reklamy na zájezdy do Rumunska se objevovaly velmi často. 203 204

Zájezdy do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 1. dubna 1970, číslo 76, ročník 50, str. 4, dále pak například ve vydáních z 2. dubna 1970, 3. dubna 1970, 11. května, 12. května, 16. května 1970, pak také 18. a 19. května 1972, 14. a 22. května 1974, 21. května 1973 nebo 25. dubna 1977. Hodně nabízené, jak je tedy možné vidět, byly také zájezdy do Bulharska. 208

69

Polska209, SSSR210, Maďarska211, Jugoslávie212 nebo NDR213. Důvodem mohla být podle mého názoru snaha o zvětšení podílu této cestovní kanceláře na zahraničním cestovním ruchu. Reklamu na zájezdy cestovní kanceláře Tatratour najdeme v Rudém právu pouze výjimečně.214 Ukázku některých reklamních inzerátů je možné nalézt v příloze.

Balnea

Poslední cestovní kanceláří v té době působící byla Balnea. Tato cestovní kancelář zprostředkovávala léčebné pobyty v zahraničí pro individuální zájemce.215 Propagovala lázně na území ČSSR a zařizovala rekreaci zahraničním turistům i československým občanům.216 Zajišťovala placené lázeňské pobyty, a to jak pro zahraniční návštěvníky na území Československa, tak pro československé občany doma i v zahraničí. 217 Na Slovensku byla ekvivalentem cestovní kancelář Slovakoterma.218 Mezi cestovními kancelářemi měla malý podíl na zahraničním

Cesty do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 4. dubna 1970, číslo 79, ročník 50, str. 6. Dále např. v Rudém právu z 14. a 15. května 1970 nebo 24. května 1979. 210 Cesty do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 6. dubna 1970, číslo 80, ročník 50, str. 4, další inzeráty můžeme nalézt ve vydáních z 18. května 1970, 22. května 1975 nebo 22. června 1978. 211 Dovolená v Maďarsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. dubna 1970, číslo 81, ročník 50, str. 6. Také např. třeba v Rudém právu z 14. května 1970. 212 Dovolená u moře – dovolená s Rekreou. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1970, číslo 150, ročník 50, str. 4. 213 Navštivte NDR. Kempinkové poukázky do NDR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 13. května 1970, číslo 112, ročník 50, str. 4. 214 Jako např. inzerát na dovolenou v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku a SSSR ve vydání z 27. dubna 1970. Tatratour Družstevná cestovná kancelária vám z bohatého kalendára zahraničných zájazdov ponúka. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 27. dubna 1970, číslo 98, ročník 50, str. 4. 215 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 42. 216 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 96. 217 KAŠPAR, Jiří a kol. (1986): Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 63. 218 ŠMÍD, Jaroslav. (1976): Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976, str. 29. 209

70

cestovním ruchu a i zmínka o ní se v dobovém tisku vyskytovala velmi málo.219 Domnívám se však, že malý podíl stejně jako to, že se o této cestovní kanceláři příliš nepsalo, je logické. Zaměřovala se především na lázeňské služby a pobyty, její zaměření bylo tedy velmi specifické. Není tedy myslím překvapivé, že takových zájezdů nabízela tato cestovní kancelář poměrně málo. Jak je možné vidět, většina cestovních kanceláří neměla v zahraničním cestovním ruchu velký podíl. Většina z nich měla specifické zaměření, a pokud se věnovala cestování do zahraniční, pak se zájezdy těchto cestovních kanceláří realizovaly především do socialistických zemí, což mi však přijde logické, neboť v této době byla turistika do těchto zemí podporována, na rozdíl od zemí ostatních. Největší podíl na cestovním ruchu a tak i výsadní postavení měl Čedok, u něhož mi přijde zajímavá nabídka zájezdů mimo socialistické země, do kterých se v té době cestovalo velmi málo. Ani tak se však nedomnívám, že by těchto zájezdů nabízel Čedok v této době mnoho a také je třeba brát v úvahu ceny těchto zájezdů, které byly mnohem vyšší než v případě socialistických zemí. Ceny zájezdů do SSSR se tak pohybovaly v rozmezí 2 790 – 3 540 Kčs, do NDR 1 410 – 2 020 Kčs220, do Polska 1 500 – 2 220 Kčs, do Jugoslávie 1 680 – 6 950 Kčs a v případě nesocialistických států v širokém rozmezí 5 070 – 27 280 Kčs.221 Domnívám se, že tak i cena mohla, kromě jiného, být překážkou vycestování občanů na takový zájezd.

Reklama na zájezd do Jugoslávie. S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. dubna 1977, číslo 97, ročník 57, str. 4 nebo např. také S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa 15. června 1976, číslo 141, ročník 56, str. 4. Zájezdy s Balneou do NDR. S Balneou za zdravím do lázní v NDR! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 8. června 1978, číslo 133, ročník 58, str. 4. Zájezdy do Rumunska. S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. května 1979, číslo 123, ročník 59, str. 4. Zájezdy do SSSR. S Balneou za zdravím do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. června 1977, číslo 132, ročník 57, str. 4. 220 Tato cena se týkala 9denních zájezdů, v případě zájezdů kratších se pohybovala v rozmezí 260 – 1 040 Kčs. Podklady pro zprávu o průběhu cestovního ruchu v ČSR v roce 1979 a jeho zabezpečení v roce 1980. 22. 1. 1980. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Neuspořádáno. 221 Podklady pro zprávu o průběhu cestovního ruchu v ČSR v roce 1979 a jeho zabezpečení v roce 1980. 22. 1. 1980. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Neuspořádáno. 219

71

Ostatní organizace působící v cestovním ruchu

V cestovním ruchu Československa působily ještě další organizace, které chci ještě zmínit na závěr této kapitoly. Existovaly tak další orgány, které do této oblasti zasahovaly a mohly ji komplikovat. Mezi ně patřily Kanceláře Cestovní informační služby a Slovakotouru, které se zaměřovaly na propagaci a informování občanů v oblasti domácího cestovního ruchu a na další služby v cestovním ruchu a někdy také na spolupráci s cestovními kancelářemi v případě služeb zahraničního cestovního ruchu. 222 Další organizací bylo Revoluční odborové hnutí, podílející se na vázaném cestovním ruchu organizováním výběrové rekreace, a to jak domácí, tak zahraniční. Zajišťovalo také zájezdy vybraných členů ROH do zahraničí a pobyty zahraničních odborářů v ČSSR ve spolupráci se zahraničními odborovými organizacemi, a také podnikové rekreace v tuzemsku a zahraniční, a to rekreace v evropských socialistických zemích ve spolupráci s cestovní kanceláří Čedok. 223 Revoluční odborové hnutí bylo Košickým vládním programem pověřeno organizováním rekreační péče pro pracující. Rekreace byla výběrová a měla být formou odměny – především pro ty, kteří přispívali k budování socialismu. Ideologická náplň této formy rekreace je tak myslím zřejmá. Měla 4 základní formy – výběrová, závodní, pionýrská a svazová rekreace. Výběrová rekreace se zaměřovala na zabezpečení kvalitního odpočinku pracujících a účelné využití jejich volného času, mezi úkoly zahraniční výběrové rekreace patřilo také posilování vzájemných dobrých vztahů s ostatními socialistickými zeměmi.224

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 97. Informace také možné nalézt v ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 35. 223 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 97. Informace také možné nalézt v ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 35. 224 JANKOVSKÝ, Milan. 1985. Výběrová rekreace ROH. 1. vyd. Praha: Práce 1985. str. 6, 8. 222

72

Zahraniční výběrová rekreace se organizovala díky spolupráci s rekreačními a turistickými zařízeními odborů nebo cestovními kancelářemi v zahraničí. Pobytové zájezdy, jejichž hlavním cílem byl odpočinek u moře, byly organizovány především do Sovětského svazu, Bulharska, Rumunska, NDR, Maďarska, 225 Polska, Jugoslávie, Itálie a Mongolska.226 Tyto zájezdy probíhaly v letní sezoně, délka pobytu byla většinou dva týdny. Turistická rekreace se zaměřovaly na poznání kulturních i historických pamětihodností, stejně jako přírodních krás dané země. V socialistických zemích zahrnovaly také možnost poznat podmínky pracujících či úspěchy odborů. Hlavní destinace, do kterých směřoval cíl výběrové rekreace, byly Sovětský svaz, NDR, Maďarsko. Kulturní rekreace spočívala v poznání kulturních a historických památek především hlavních měst. Typicky šlo o zájezdy do Budapešti, Berlína či Drážďan. Lodní zájezdy poskytovaly účastníkům program jak na samotné lodi, tak na plánovaných zastávkách, kde následovala prohlídka měst i s jejich památkami. Plavby se prováděly zejména po Dunaji z Bratislavy do Budapešti či po Dněpru z Kyjeva do Chersonu a po Volze z Rostova do Kazaně. Kombinovaná výběrová rekreace směřovala do NDR či Polska.227 Myslím, že z výše uvedeného je jasně patrné, že tento typ rekreace nebyl dostupný každému, pouze loajálním občanům za odměnu. I z programu je patrná snaha o sbližování se socialistickými zeměmi a snaha občanům ukázat, že v socialistických zemích vše funguje a je to tam ideální. Zaměření na socialistické země však není překvapivé, neboť v této době bylo cestování do těchto zemí propagováno, na rozdíl od zemí nesocialistických. Jak jsem již několikrát uvedla, organizací, působících a zasahujících do oblasti cestovního ruchu bylo velmi mnoho, dalšími organizacemi byly například ještě Správa rekreační péče Svazu družstevních rolníků, Lázeňské organizace, Jednotlivé organizace Československého svazu tělesné výchovy, Správa vojenských lázeňských a rekreačních zařízení federálního ministerstva národní obrany a odbor federálního Zde se nejednalo přímo o pobyt u moře, ale u Balatonu. V tomto případě byl pobyt realizován ve vnitrozemí. 227 JANKOVSKÝ, Milan. 1985. Výběrová rekreace ROH. 1. vyd. Praha: Práce 1985. str. 15 – 17. 225 226

73

ministerstva vnitra, Podnik zařízení cestovního ruchu Javorina, Okresní správy cestovního ruchu na území SSR a Správy služeb cestovního ruchu na území ČSR, Ubytovací a stravovací zařízení, Krajská střediska pro rozvoj veřejného stravování a Výzkumný ústav cestovního ruchu. 228 Z výše uvedeného je patrné, že cestovnímu ruchu se věnovala řada různých organizací s různými pravomocemi a náplní činnosti, která se mohla někdy prolínat a myslím, že mohlo také docházet i ke střetu kompetencí. Situace tak mohla být někdy nepřehledná a komplikovaná, což však zcela jistě nemělo být zřejmé. Velké množství organizací také svědčí o nejasnosti zařazení cestovního ruchu v té době. Zaměření na socialistické země je jednoznačné, s výjimkou Čedoku, který měl ve své nabídce širší paletu zájezdů, což považuji za zajímavé a připisuji to výsadnímu postavení, které v té době Čedok měl. Nabízených zájezdů však myslím nebylo mnoho a také byly drahé, a tak většina lidí, pokud vycestovala, tak opravdu do zemí socialistických.

Pokud

pak

vycestovali

občané

například

s ROH,

byla

v

programu těchto zájezdů patrná snaha o ideologické vychovávání občanů a vyzdvihování důležitost kooperace s ostatními socialistickými zeměmi. Mimo oficiální organizační strukturu, běžně uváděnou, do otázky cestovního ruchu zasahoval také Ústřední výbor Komunistické strany, což se logicky veřejně neprezentovalo, je to však názorně vidět například ze zápisu z jednání týkajícího se cestovního ruchu s NDR229 či Jugoslávií.230 Toto však osobně nepovažuji za překvapivé, neboť si představitelé státu zcela jistě chtěli ohlídat, zda i v cestovním

FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 97 – 98. Informace také možné nalézt v ČECH, Jiří. (1985): Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985, str. 35 – 36. 229Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 1. 230 Zhodnocení cestovního ruchu mezi ČSSR a SFRJ. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 25. Archivní jednotka 94. Bod 1c. 228

74

ruchu funguje vše v koordinaci s ostatními zájmy ČSSR a v zaměření na socialistické země, které v té době převládalo.

75

5. Konkrétní opatření zavedená za účelem omezení cestování v 70. letech

Jak jsem již zmínila v předchozích kapitolách, rozvoj cestovního ruchu z šedesátých let byl přerušen v roce 1968, po kterém postupně nastalo období normalizace a opětovné zpřísňování podmínek vycestování. Situace, která zde panovala po sovětské okupaci v srpnu 1968, umožnila ještě řadě občanů emigrovat do Rakouska a SRN, a to bez výjezdních doložek a někde i bez cestovních dokladů. Domnívám se, že není překvapivé, že řada lidí této možnosti využila. Na začátku září byla hraniční kontrola zpřísněna, přesto zůstalo vydávání výjezdních doložek poměrně liberální a proti těm, co se z ciziny nevrátili, nebylo zahajováno trestní řízení. Postupně však docházelo ke značným změnám podmínek vycestování a zejména existovala snaha snížit počet osob s trvalými výjezdními doložkami. Zavedeny byly hraniční průvodky, díky kterým bylo možné monitorovat pobyt občanů v cizině. Skončilo tak období uvolňování, což se projevilo významně také v oblasti cestovního ruchu.231 Osobně považuji za logické, že řada lidí využila výše zmíněné situace k emigraci, neboť byla výjimečná a lidem bylo jistě jasné, že nebude trvat dlouho a dojde ke změně podmínek a důslednému hlídání hranic a emigrace se stane nemožnou. K úpravám podmínek a zavádění různých omezujících opatření skutečně postupně docházelo. Konkrétním opatřením zavedeným v sedmdesátých letech se budu zabývat v této kapitole. Zaměřím se také na to, jakých zemí se daná opatření týkala a jestli existovaly rozdíly v opatřeních týkajících se zemí socialistických a kapitalistických. Budu se také snažit zjistit, jaké byly jejich příčiny, a také se budu věnovat důsledkům, které tato opatření přinesla.

231

RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a

vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 110 – 112.

76

Omezení v zahraničním cestovním ruchu Československa v 70. letech 20. století

Jak jsem již uvedla, byla v sedmdesátých letech zavedena řada omezujících opatření, přímo se dotýkajících oblasti cestovního ruchu. Vycestování do zahraniční tak bylo v této době občanům komplikováno, či dokonce znemožňováno. Jedním z opatření byla nová vyhláška týkající se cestovního ruchu232, která zachovávala některé podmínky, platící již dříve. Při žádosti o výjezdní doložku tak nadále museli občané předložit souhlas zaměstnavatele a devizový příslib, případně pozvání příbuzných či cestovní kanceláře. Úlevy v této oblasti se týkaly cest do zemí RVHP a také do Mongolska, kam již od roku 1972 nebyla třeba výjezdní doložka, ale pouze doplňovací známka do cestovního pasu v podobě zvláštního kolku233. Získat tuto známku se však mohlo stát problémem pro politicky nespolehlivé osoby, jimž tak mohlo být bráněno ve vycestování. Tyto známky pak byly zrušeny v roce 1980 a pro cestu do výše zmíněných zemí postačoval cestovní pas. Platil se pouze poplatek za kolek na celní a devizové prohlášení. Cestovní přílohy k občanskému průkazu nadále vydávány nebyly, pouze v případě, že si občan nestihl vyřídit cestovní pas. Staré cestovní přílohy však nadále platily. 234 Na první pohled se tak nastalá situace nelišila od podmínek původních, postupně však došlo k přijetí různých opatření, která cestovní ruch omezovala.

Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. 233RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 87 - 88. Možnost 232

nahrazení doplňovací známkou v podobě zvláštního kolku uvádí Vyhláška federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 21. listopadu 1971, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 44 Sb. ze dne 13. 4. 1970. [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=142&r=1971. 234 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 88 – 89.

77

Mezi první významnější omezující opatření pak patřil návrh na zrušení vydaných výjezdních doložek, které občané získali k soukromým cestám. Zachovány byly pouze ty doložky, určené pro cesty do zemí RVHP či jednorázové doložky pro cesty do asijských socialistických zemí. 235 V případě Jugoslávie ztráceli platnost kromě výjezdních doložek také jednorázové přílohy k občanskému průkazu, které se od té doby navíc přestaly vydávat. Problém byl zde (ale ne jen zde, toto platilo i v případě jiných zemí, např. Kuby) v tom, že tyto země neuzavřely dohodu o tom, že nebudou propouštět československé občany do kapitalistických zemí nebo nebylo možné se do nich dostat jinak než průjezdem přes kapitalistickou zemi. To jistě bylo v té době vnímáno jako potencionálně nebezpečné a nežádoucí, proto myslím není překvapující, že byla v té době zavedena uvedená opatření. Dále následovala revize služebních cest, které měly směřovat do nějaké kapitalistické země. Zaměstnanci sídlící v cizině museli prokázat, že je to skutečně nutné, pak získali novou výjezdní doložku. Pokud se jim to však prokázat nepodařilo, museli se vrátit zpět do Československa.236 Toto dle mého názoru jednoznačně poukazuje na to, jak byl pobyt občanů v cizině v tu chvíli nežádoucí. Soukromé cesty do kapitalistických zemí a Jugoslávie měly být povoleny pouze jednou ročně, za cílem dovolené, na něž občan musel jet se zájezdem organizovaným cestovní kanceláří nebo na návštěvu příbuzných či na devizový příslib vydaný Státní bankou československou237. Studijní cesty či cesty za účelem zaměstnání v cizině byly zakázány238, což považuji za značně omezující. Uvedená opatření byla nakonec schválena. Bylo také ustanoveno, kdy Vyhláška ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí ze dne 9. října 1969, kterou se upravuje platnost výjezdních doložek. [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=115&r=1969. 236 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 84 - 87. 237 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. Tyto podmínky uvádí také historik Jan Rychlík. RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 18. 238 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 85. 235

78

není cesta do ciziny žádoucí a může se tak stát důvodem pro nevydání, či odebrání cestovního dokladu. 239 Domnívám se, že je patrné, že opatření schvalovaná v 70. letech se snažila vycestování do zahraničí maximálně omezovat. Zpřísňování podmínek však zasáhlo především cestování do kapitalistických zemí, které se stalo poměrně nežádoucí a značně omezovanou a kontrolovanou oblastí. Přestože existovala možnost do nějaké nesocialistické země vycestovat, domnívám se, že takových příležitostí pro běžné občany neexistovalo mnoho a rozhodně nebylo jednoduché je využít. K cestování do nesocialistických zemí se přistupovalo diferencovaně podle zájmů československé zahraniční politiky. 240

Vycestování do kapitalistických zemí

Jak jsem již naznačila výše, vycestování do nesocialistických států se setkávalo v sedmdesátých letech s řadou překážek. V této podkapitole se zaměřím na to, jaké hlavní překážky to byly? Jak ovlivňovaly vycestování občanů do kapitalistických zemí v této době? Týkala se tato opatření všech občanů nebo existovaly výjimky? V důsledku různých zaváděných opatření a překážek se cestování do kapitalistických zemí postupně stávalo po roce 1969 velmi komplikovaným a pro některé prakticky nemožným. Získat výjezdní doložku na základně pozvání již nebylo možné s výjimkou situace, kdy toto pozvání bylo od blízkých příbuzných, kteří v cizině žili legálně. Počet devizových příslibů byl také velmi omezený. Ani zájezd organizovaný cestovní kanceláří nepředstavoval velkou možnost dostat se do kapitalistické ciziny. Tedy teoreticky to možné bylo, prakticky to však představovalo problém. Podle zásad stanovených v té době museli být zájezdy do kapitalistických Stanoveno vládním nařízením č. 114/1969 Sb. RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 86. 240 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 133. 239

79

zemí pořádány alespoň na 14 dní, objem devizových prostředků v té době byl nedostatečný a zájezdů tak cestovní kanceláře nabízely málo a za vysokou cenu. Dalším omezením bylo, že se zájezdu museli účastnit minimálně 3 osoby ze stejné organizace (např. závodu či školy), samozřejmě s jejím svolením.241 Důvodem, i když samozřejmě ne veřejně prezentovaným, byla snaha zabránit emigraci, protože při stanovených podmínkách se na zájezd nemohla dostat rodina či manželé.242 Zakázány byly také cesty, při kterých by bylo nutné mezipřistání či průjezd kapitalistickou zemí. Kombinované zájezdy do socialistických a kapitalistických zemí tento zákaz následovaly.243 Cestovat na Západ pak bylo možné pouze jednou v roce, v době dovolené na zotavenou. 244 Na cestu do zahraničí tak bylo náročné se dostat, dalším problémem bylo získat devizový příslib. Přednost při udělování měli mít ti občané, kteří v posledních třech letech žádný kapitalistický stát nenavštívili. Jak jsem již dříve zmínila, ani získání devizového příslibu nepředstavovalo jistotu, neboť bylo vždy možné odmítnout vydání výjezdní doložky. Existovala snaha o to, aby se na Západ dostali pouze ideologicky přesvědčení občané, to se však nedařilo, neboť

Takto vycestovat pak bylo možné na základě jednorázové výjezdní doložky. Výsledky rozvoje cestovního ruchu v r. 1970, zásady jeho rozvoje v r. 1971 a základní opatření k zabezpečení letní sezony. 14. 4. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Materiál pro jednání Českého výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 242 Tento důvod je však možné nalézt v nezpracovaných archivních materiálech Ministerstva obchodu ČSR. Dosavadní průběh cestovního ruchu v roce 1971. 3. 9. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Sekretariát vládního výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. V dalším materiálu je pak možné nalézt konstatování, že snaha o snížení emigrace byla úspěšná. Výsledky rozvoje cestovního ruchu v r. 1970, zásady jeho rozvoje v r. 1971 a základní opatření k zabezpečení letní sezony. 14. 4. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Materiál pro jednání Českého výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 243 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. Uvedené zásady pro cestování do kapitalistických zemí nalezneme také v RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 90 - 91. 244 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 14. 241

80

podniky a školy většinou tomu, kdo o potvrzení požádal, vyhověly. 245 Domnívám se, že toto je poměrně logické, neboť podniky pravděpodobně neměly zájem na tom zkoumat, kdo je nakolik ideologicky přesvědčen a snažily se tak vyjít zaměstnancům v případě žádosti vstříc. Výše uvedené zásady pro cestování do kapitalistických zemí je možné nalézt i v zápisu z jednání Předsednictva ÚV KSČ, kde bylo také zmíněno, že opatření zavedená k omezení cestování do ciziny a k zamezení šíření nevhodných názorů či nelegálního obchodování s valutami byla účinná. To, že došlo k omezení počtu lidí cestujících do ciziny tak bylo shledáno jako žádoucí. Cestovní ruch s kapitalistickými zeměmi měl podléhat regulaci stejně jako cesty do Jugoslávie. Hlavním cílem v případě cestovního ruchu s kapitalistickými zeměmi bylo získání devizových prostředků, existovala snaha o zamezení obchodování s valutami a zbožím, existovala zde také snaha o zamezení dovozu nežádoucích publikací a tiskovin. Přednost v cestování do kapitalistických států měli mít ti, co nepodnikly žádnou soukromou cestu v posledních třech letech. 246 Zde je tedy myslím jasně patrné, jak bylo vycestování do kapitalistických zemí vnímáno negativně. Bylo v něm spatřováno jisté ohrožení režimu a tak jeho omezení bylo kladně hodnoceno. Určité možnosti a výhody pak měli straničtí představitelé a funkcionáři, kteří se tak mohli dostat i do zahraničí. To, že to bylo možné, přiznává i František Merta247, který však uvádí: „Za celu tu dobu jsem s rodinou vyjel jen do Německa a do SSSR,

RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 91 - 93. 246 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. Stejné cíle a podmínky vycestování je možné nalézt v nezpracovaných archivních matriálech Ministerstva obchodu ČSR. Výsledky rozvoje cestovního ruchu v r. 1970, zásady jeho rozvoje v r. 1971 a základní opatření k zabezpečení letní sezony. 14. 4. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Materiál pro jednání Českého výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 247 František Merta, v 70. a 80. letech pracovník oddělení pro průmysl a tajemník pro průmysl OV KSČ v Šumperku, člen předsednictva OV KSČ v Šumperku. Srov. Vítězové? Poražení? : životopisná interwiew. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři). Prostor, 2005, str. 447. 245

81

za celou tu dobu, co jsem byl tajemníkem. Byli jsme asi třikrát v NDR a jednou v Soči, jinak jsem byl na dovolené tady. Co jsem se dostal dále, to jsem se dostal služebně, nebo se souhlasem ÚV KSČ, i když třeba inkognito, prostě s prací, s pracovní náplní. Ta jsem byl v Německu, v Rakousku, ve Francii. 248 Viktor Pázler249 pak tvrdí, že výhody nevyužíval a u rekreace uvádí: „Třeba rekreaci vůbec ne, ale tenkrát nejen straničtí funkcionáři, i normální zaměstnanci podniků měli rekreační možnosti, často daleko lepší než pracovníci aparátu strany. To bylo tenkrát běžné, že každý větší podnik vlastnil nějaké rekreační zařízení, často i v zahraničí u moře“. 250 Myslím, že z výše uvedeného jasně vyplývá, že vycestování do kapitalistických zemí bylo v sedmdesátých letech komplikované a omezované a pro řadu lidí v této době mohlo být zapovězeno. Domnívám se, že důvodů je možno nalézt více. Zcela jistě zde existovala obava, že cestující do těchto zemí by mohli vidět, že obyvatelé daných zemí se mají lépe a tak by podobná zlepšení mohli požadovat i u nás. To však bylo nežádoucí, neboť po potlačení Pražského jara, vedoucí představitelé státu na něčem takovém neměli zájem. Naopak, existovala zde snaha o opětovnou centralizaci a upevnění role Komunistické strany, které by něco takového jistě neprospělo. Cestování do kapitalistických zemí tak mohlo být vnímáno jako možná hrozba nové revolty a narušení nově nastoleného pořádku. Lidé by totiž mohli vidět, že to, co se o těchto zemích v rámci komunistické propagace tvrdí, není pravda.251 Dalším důvodem mohl být i strach z emigrace do těchto zemí, o čemž myslím svědčí podmínky, za kterých mohli občané v této době výjimečně do kapitalistických zemí cestovat. Cestovní ruch s těmito zeměmi tak byl regulován, režim si pak stanovil za

Tamtéž, str. 461. Viktor Pázler, v 70. a 80. letech ideologický tajemník a vedoucí tajemník obvodního výboru KSČ v Praze 6 a tajemník městského výboru KSČ v Praze pro oblast vysokých škol a kultury. Srov. Vítězové? Poražení? : životopisná interwiew. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři). Prostor, 2005, str. 465. 250 Tamtéž, str. 501. 251 CHAMBERLIN, William Henry. (1964): The Great Divide: Freedom of Choice. Russian Review, Jan. 1964, vol. 23, iss. 1., str. 21. Dostupné z http://www.jstor.org. 248 249

82

cíl omezit či úplně odstranit možné negativní politické či hospodářské vlivy a zamezit zneužití cestovního ruchu pro poškozování zájmů národního hospodářství, které byly v té době podřízeny zájmu strany. 252 Výše uvedená opatření tedy dle mého názoru jasně ukazují snahu o co největší omezení cestování do kapitalistické ciziny. 253 Návštěvníci z kapitalistických zemí ale byli v Československu vítáni, neboť přinášeli potřebné devizy, tudíž většinou neměli problém se získáním víza pro vstup do Československa. 254 Získání devizových prostředků patřilo mezi hlavní přínosy zahraničního cestovního ruchu. Devizové příjmy pochází od turistů, kteří navštíví danou zemi a jsou často vnímány jako „neviditelný export“. Naopak pasivní cestovní ruch je vnímán jako „neviditelný import“, neboť v tomto případě občané devizové prostředky země odčerpávají. Příjmy a výdaje zahraničního cestovního ruchu tak tvoří část platební bilance. 255 V Československu docházelo k růstu devizových příjmů, a to rychlejšímu, než růst počtu návštěvníků, což vedlo ke zvýšení devizových příjmů na osobu. Devizové příjmy a výdaje tak pozitivně ovlivňovaly československou platební bilanci, 256 cizinci přinášející devizové příjmy tak logicky zůstali vítáni. Návštěvníci z ostatních zemí měli také stanovenou minimální povinnou směnu valut zavedenou v roce 1970, museli tudíž získat určitý objem prostředků, které potřebovali pro cestu do Československa. V roce 1973 pak došlo ke zvýšení této směny z 5 na 7 dolarů na

SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 19, 33. 253 Historik Jan Rychlík uvádí, že existovala snaha o zamezení vycestování do kapitalistických států pro československé občany. Přístup Československa k této otázce byl přísnější než v případě Maďarska, Polska či Jugoslávie, naopak v Bulharsku, Rumunsku, SSSR či NDR bylo cestování do kapitalistických zemí omezeno mnohem více. RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 20. 254 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 84 – 85. 255 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 30 – 31. 256 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 31 – 32. 252

83

osobu na den, což se pak příznivě projevilo v devizových výsledcích.257 Podpora návštěvníků ze zahraničí tak dle mého názoru jasně odrážena snahu o zvýšení devizových příjmů.

Rozdílný přístup k vycestování občanů do socialistických zemí

Jak jsem uvedla výše, cestování do kapitalistických zemí se stalo nežádoucím a bylo mu různými způsoby bráněno, zaváděla se také různá omezující opatření. Tato opatření se dotýkala i cestování do socialistických států, avšak pouze částečně. Podmínky pro cestování do těchto zemí byly jiné. V této podkapitole bych se chtěla proto zaměřit na to, jaký byl rozdíl mezi cestováním do kapitalistických a socialistických zemí? Proč byly podmínky vycestování do těchto zemí mírnější? Byly oficiálně uváděné důvody shodné se skutečnými? Jak moc to ovlivnilo směr vycestování občanů? Po nahlédnutí do zápisu z jednání Ústředního výboru komunistické strany Československa je možné vidět, že cestování do socialistických zemí nepodléhalo tak přísným pravidlům a bylo dokonce podporováno. V tomto dokumentu je poukazováno na to, že s cestovním ruchem by mělo být spojeno rozvíjení přátelských vztahů a spolupráce s těmito zeměmi, s nimiž pak byly uzavírány dvoustranné dohody i v oblasti zahraničního cestovního ruchu, jehož koncepce měla být v souladu s ostatními zájmy. 258

Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 258 Zde jsou kromě národohospodářských, státně bezpečnostních a zahraničně politických zmíněny i ideologické zájmy. K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. Podpora cestování do socialistických zemí stručně zmíněna v monografii RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v 257

84

K vycestování pak občanům stačil cestovní pas či příloha k občanskému průkazu, v případě Bulharska, Maďarska, NDR či Rumunska pak také trvalá výjezdní doložka259, dále pak také celní a devizové prohlášení opatřené nalepeným kolkem v hodnotě závislé na délce dané cesty. Při cestě do SSSR na pozvání bylo třeba toto pozvání ověřit, stejně tak v případě Jugoslávie, kde bylo navíc potřeba získat devizový příslib od Státní banky československé. 260 Cesty do socialistických zemí měly být podporovány a v této oblasti nebyl tak velký problém s vybavením občanů devizami. S řadou zemí existoval v té době bezvízový styk, existovala zde snaha dosáhnout ho také s Polskem.261 Je třeba si položit otázku, co vedlo k tomu, že přístup k socialistickým zemím byl jiný a vycestování do nich se pak pro občany stalo snadnější. Po nahlédnutí do literatury z té doby je možné vidět, jak rozvíjení těchto vztahů viděl a propagoval tehdejší režim. Je tak možné se dočíst, že integrace v cestovním ruchu probíhala mezi jednotlivými

socialistickými

zeměmi

s cílem

zachovat

jejich

nezávislost

a

rovnoprávnost, a zároveň rozvíjet vzájemnou spolupráci a pomoc, a souvisela se vzájemnou hospodářskou a vědecko-technickou spoluprací v rámci RVHP a cíle programu na spolupráci v cestovním ruchu se zaměřovaly na kulturní obohacení lidí a zvyšování hmotné úrovně. Zahraniční cestovní ruch měl pak sloužit k rozvíjení socialistického trhu a upevňování postavení jednotlivých států ve světové ekonomice. Další cíl byl definován jako upevňování obranyschopnosti států RVHP.

Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 84. 259 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. 260 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 10. 261 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12.

85

Výsledkem také měl být rozvoj a zvyšování kvality výroby.

262

Spolupráce s těmito

zeměmi tak byla prezentována jako ideální a prospěšná. Tato spolupráce měla probíhat pomocí konzultací a společného plánování. Zapadala do celkového plánu kooperace mezi socialistickými zeměmi. Zpočátku se realizovala prostřednictvím cestovních kanceláří a odborových orgánů. Postupně se do ní zapojily další orgány a byly uzavírány bilaterální a multilaterální dohody. Probíhaly také porady zemí o spolupráci v oblasti cestovního ruchu, kde byl řešen jeho další rozvoj a prohlubování, připravovány plány spolupráce, řešeny otázky rozvoje, výměny informací a zkušeností, propagace či řešení vědecko-výzkumné činnosti v této oblasti. Řešilo se tak společně budování materiálně technické základny, rozvoj dopravní sítě, zkvalitňování služeb či upevňování přátelských vztahů v rámci socialistické soustavy. Důležitá měla být také koordinovaná propaganda jednotlivých zemí. Jako další způsob kooperace existovaly konference cestovních kanceláří.263 Myslím, že je patrné, že cestovní ruch měl zapadnout do způsobu tehdejšího hospodářství socialistického Československa, byl řízen a koordinován tak, aby plnil stanovené cíle a aby vyhovoval požadavkům na orientaci jednotlivých států v tehdejší době. Stejně jako v jiných oblastech, i v případě cestovního ruchu se tak Československo zapojilo do spolupráce s ostatními socialistickými zeměmi. Dohody mezi socialistickými zeměmi v oblasti cestovního ruchu významně napomáhaly jeho rozvoji. Zahraniční cestovní ruch mezi jednotlivými socialistickými zeměmi měl napomáhat a utužovat přátelské vztahy mezi těmito zeměmi, měl podporovat prohlubování jejich spolupráce, výměnu informací, zkušeností a cílem měl být také společný postup v řešení problémů, v této oblasti vznikajících. 264 V rámci cestovního ruchu mezi jednotlivými socialistickými zeměmi se poukazovalo na nutnost bližších kontaktů mezi zeměmi a jejich vzájemné KAŠPAR, Jiří. 1980. Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. str. 106 – 107. 263 Tamtéž, str. 107 – 108, 110 – 114. 264 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 1 – 2, 29. 262

86

poznávání. 265 Poznání se mělo soustředit na historii i současnou situaci ostatních zemí, na způsob jejich života a také jejich přístup k budování socialismu. Mělo také dojít k navazování přátelských vztahů jak mezi kolektivy, tak jednotlivci těchto zemí.266 Zahraniční cestovní ruch tak měl rozvíjet vzájemné přátelské vztahy, spolupráci a výměnu poznatků. Měl být také součástí ekonomické integrace socialistických zemí. 267 Skutečné důvody rozvoje těchto vztahů a spolupráce však mohly být jiné. Domnívám se, že v době, kdy možnost vycestování do některé kapitalistické země narážela na řadu problémů a omezujících opatření, neboť nebyla žádoucí, byly země socialistické jedinou alternativou, na kterou se Československo mohlo zaměřit. Do těchto zemí mohli občané vycestovat, neboť situace zde byla podobná a nehrozilo tak, že si občané uvědomí velké rozdíly a začnou se opět proti situaci v Československu bouřit, jako v případě cest do zemí kapitalistických. Takže pokud již občané měli vycestovat, tak do socialistických zemí. Vzhledem k tomu, že cestovní ruch se socialistickými zeměmi byl oproti zemím kapitalistickým přece jen snazší a relativně podporovaný, věnoval se mu tak i dobový tisk. To mi však přijde logické, neboť tato oblast jistě občany zajímala, a když tedy o něčem psát, tak logicky o možnostech vycestování do některé socialistické země. V Rudém právu byl zmiňován zájem turistů o cesty do NDR, SSSR a Polska. Velký zájem byl v létě o dovolenou u moře, tedy v Rumunsku, Bulharsku, Jugoslávii, a pak také v Maďarsku. 268 V jednom z dalších článků je pak zmíněno, že v cestovním ruchu s Maďarskem byla zrušena některá omezení, bylo tak třeba možné využívat

NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 101. 266 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 27. 267 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 101 – 102. 268 Letní stěhování občanů. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. srpna 1970, číslo 182, ročník 50, str. 2. 265

87

všechny pohraniční přechody v individuální i hromadné přepravě osob.269 V dalších vydáních je pak možné se například dočíst, že nejvíce turistů přijíždělo do Maďarska právě od nás270, že našimi turisty byla oblíbena rekreace v Bulharsku, někdy také kombinovaná s rekreací v Rumunsku a že právě oni byli průkopníky rekreace u Černého moře.271 V novinách byla zmiňována také oblíbenost NDR a oblastí u Baltského moře272, dále pak také nová místa, která získávala v tomto státě na oblibě.273 V jednom vydání Rudého práva je možné dokonce nalézt celou stranu věnovanou Polsku, kde se můžeme dočíst o rozšířených možnostech cestování, kam a za kolik se dalo jet a o možnosti zájezdů na kempinkové poukázky. Část je také věnována doporučením, kam v Polsku vyrazit za kulturou. 274 Jak je tedy možné vidět, články v Rudém právu, které se věnovaly cestovnímu ruchu, se zaměřovaly na socialistické země, což však považuji za naprosto logické. Otázce cestování se věnoval i týdeník Mladý svět. Přestože se většinou jednalo o tuzemské zájezdy a možnosti cestování, občas byl zmiňován i zahraniční cestovní ruch a zájezdy do zahraničí. V jednom vydání je tak celá strana věnovaná zájezdům Cestovní kanceláře mládeže - Kdy, kam a za kolik s vaší CKM. Jednalo se například o zájezdy do SSSR, Jugoslávie (v tomto případě se však jednalo pouze o jeden zájezd), Maďarska, NDR, Polska nebo Rumunska. Dále byly zmíněny speciální zájezdy, jako třeba plavba po Černém moři, nebo možnosti návštěvy mistrovství světa v hokeji v Moskvě, pak také například zájezdy bez dopravy do Bulharska, Rumunska či

Cesty do Maďarska bez omezení. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. června 1973, číslo 136, ročník 53, str. 2. 270 Opatrná jízda v zahraničí se vyplatí dvojnásob. V Maďarsku na dovolené. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 17. srpna 1976, číslo 195, ročník 56, str. 6. 271 Naši rekreanti u Černého moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. července 1976, číslo 179, ročník 56, str. 6. 272 Pobřeží Baltu přitahuje. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 20. července 1976, číslo 171, ročník 56, str. 6. 273 V NDR neláká jen moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 11. května 1976, číslo 111, ročník 56, str. 6. 274 Pozvánka do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 24. května 1976, číslo 122, ročník 56, str. 4. 269

88

zájezdy pro rodiny s dětmi do Maďarska, NDR, Polska či Rumunska. 275 Podobný výčet zájezdů této cestovní kanceláře je možné nalézt i v dalším čísle z téhož roku, nabídka zájezdů je zde ale pestřejší. Byly zde nabízeny zájezdy pro jednotlivce – SSSR, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, NDR, Polsko a Rumunsko a dále pro rodiny s dětmi – Maďarsko a NDR. Uvedeny zde však také byly zájezdy do kapitalistických, rozvojových zemí a kombinované zájezdy.276 Nabídka těchto zájezdů mi přijde zajímavá, neboť v této době nebyla příliš běžná. V jednom z dalších vydání je možné nalézt dvojstranu zájezdů s CKM, které se týkala prodej zájezdů od začátku prosince na další rok. Nabízeny byly opět hlavně zájezdy do socialistických zemí277 - Maďarska, Polska, Bulharska, Rumunska, SSSR a Jugoslávie, pak ale také např. Egypt, Finsko, Francie či Mongolsko, v těchto případech se však jednalo o dražší zájezdy.278 Zajímavá mi na tehdejší dobu přišla možnost výhry zájezdu k moři, konkrétně se jednalo o letecký zájezd do Bulharska. Soutěž o něj probíhala v roce 1975, lidé odpovídali na otázky, někteří vyhráli věcné ceny a po několika číslech byl vyhlášen vítěz, který vyhrál výše zmíněný zájezd. 279

275

U zájezdů byl uveden počet dní, doprava, termín a cena. Kdy, kam a za kolik s vaší CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět. Ročník XXI., číslo 11, 6. – 12. 3. 1979, str. 15. 276 Alžírsko, Benelux, Filipíny, Finsko, Francie, Indie, Itálie, Malta, Itálie – Rakousko, Japonsko, Kuba – Panama – Kostarika – Nicaragua, Kuba – Venezuela, Kypr, Mexiko - Kuba, Portugalsko – Španělsko, Rakousko, Řecko, USA, Španělsko, Tunisko nebo Turecko. Kdy, kam a za kolik s vaší CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět. Ročník XXI., číslo 48, 20. - 26. 11. 1979, str. 13. 277 Do socialistických zemí byly nabízeny také například zájezdy na nový rok (např. do Maďarska, Polska). CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, 10. 10. 1972. číslo 41, str. 27, nebo možnost hubnutí v Bulharsku. CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 6, 8. 2. 1972, str. 27. 278 Kam, kdy a za kolik s CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 48, 28. 11. 1972, str. 13. Při cestě mimo socialistické státy se jednalo obecně o dražší zájezdy, další příklad například v podobě zájezdů do Turecka, Egypta, Řecka či Finska. Kam, kdy a za kolik s CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 4, 25. 1. 1972, str. 16 – 17. Dále pak také o ojedinělou nabídku zájezdu za osmým divem světa, cena 13 300, Tádžmahal, Indie, doprava - letadlo, autobus + sloni. CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 33, 8. 8. 1972, strana 27. 279 Soutěž Bulharského kulturního střediska v Praze a Mladého světa. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XVII. Číslo 10, 26. 2. - 4. 3. 1975, str. 25, otázky se pak objevovaly až do čísla 17. a výherce byl vyhlášen v čísle 24.

89

V případě Rumunska a Bulharska se začaly postupně objevovat problémy, jejichž důvodem mohla být nedostatečná kvalita některých služeb, která se postupně začala projevovat.280 V případě Rumunska se jednalo zejména o nespokojenost s ubytovacími a stravovacími službami a také s dopravou, které vedly ke snižování zájmu československých občanů o tuto destinaci. Obě strany, jak československá, tak rumunská, pak projevily snahu špatnou kvalitu služeb řešit. Rumunská strana se pak zavázala tyto nedostatky odstranit a zaměřit se i na rozšíření dopravních možností. 281 Podobné problémy se pak objevily i v případě cestovního styku s Bulharskem, kde pak docházelo k častým změnám předem dohodnutého ubytování, díky čemuž si občané stěžovali či se dokonce rozhodli navrátit zpět domů. 282 Cesty do Jugoslávie značným způsobem limitoval objem devizových prostředků, které na tyto cesty mohly být poskytnuty. 283 Socialistické země tak byly v tisku zmiňovány a na první pohled podporovány, přesto se však domnívám, že i vycestování do socialistických zemí nebylo tak jednoduché, jak se mohlo na první pohled zdát, a deklarovaná spolupráce s ostatními zeměmi měla určité limity. Na některé takové případy se teď zaměřím. Jak jsem tedy uvedla, ne vždy ale byla situace úplně jednoduchá. Jedním takovým případem je situace vzniklá se sousední NDR, která byla řešena v rámci Předsednictva ÚV KSČ. Z usnesení Předsednictva ÚV KSČ z července 1972 je možné vidět, že NDR kladně hodnotila rozvíjející se spolupráci s Československem, týkající se i zjednodušení v oblasti cestovního ruch, jako problém však vnímala nedostatek peněžních prostředků pro svoje občany na cesty do Československa, které kvůli SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 13. 281 Výsledky jednání o spolupráci v oblasti cestovního ruchu mezi ČSSR a RSR. 9. 2. 1977. Národní archiv České republiky. Fond: Federální ministerstvo zahraničního obchodu. Materiál pro jednání vládního výboru pro zahraniční cestovní ruch. Neuspořádáno. 282 I v tomto případě se obě strany snažily danou situaci řešit. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. 283 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 13. 280

90

tomu musely být omezeny. NDR však projevila snahu o řešení problému, navrhováno

bylo

zvýšení

dodávek

spotřebního

zboží. 284

V témže

roce

Československo poukazovalo na přílišný rozvoj turistiky ze strany NDR, který způsobilo neomezené vydávání prostředků občanům NDR. Turistika ze strany NDR tak byla neomezená, což však československá strana hodnotila negativně, podle jejího názoru nebralo NDR v úvahu možnosti ČSSR v této oblasti.285 Dalším problémem v cestovním styku s NDR bylo narušování hranic Československa občany NDR, tedy mimo povolené hraniční přechody. V zápisu z jednání Předsednictva ÚV KSČ je uvedeno, že od 15. do 30. ledna 1972 se to týkalo 26 občanů NDR. Myslím, že je tak jasně vidět, že hranice byly v této době přísně střeženy a vzájemné vřelé vztahy s ostatními socialistickými státy měly své limity. Dále se pak poukazovalo na problémy, které způsobovaly benevolentnější předpisy NDR. Československá strana si tak stěžovala na situace, kdy podoba turisty neodpovídá fotografii v cestovním dokladu, na nedisciplinovanost turistů NDR při vývozu zboží, kteří nerespektují stanovený limit a v pohraničí se soustředí na zboží běžné spotřeby.286 Československé straně se nelíbilo, že občané NDR mohli směňovat prostředky na různých místech v libovolném množství, tedy bez kontroly. ČSSR na to reagovala rozšířením zákazu vývozu určitých druhů zboží a zvýšením poplatků. 287 Problémem také bylo, že v NDR nemuseli občané nespotřebovanou měnu nabídnout bance, československá strana tak vyjádřila obavy, že tímto vznikne prostor pro černý

Usnesení 43. Schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 7. Července 1972. K bodu 1: Stanovisko vlády NDR k turistickému ruchu z NDR do ČSSR. 7. 7. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 47. Archivní jednotka 47. Bod 1. 285 Turistika ČSSR – NDR. 12. 7. 1972. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1970 - 1974. NDR. Karton č. 5. 286 Návrh zásad pro jednání s Německou demokratickou republikou o turistickém ruchu. 3. 2. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 31. Archivní jednotka 32. Bod 3. 287 Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 284

1.

91

trh. 288 NDR pak v létě žádala o další finanční prostředky, stejně tak jako před Vánoci. Československá strana je poskytla, na konci roku však pouze část s tím, že NDR musí vystačit a měla by omezit krátkodobé cesty, což bylo cílem ČSSR. Podporovány totiž byly dlouhodobější zájezdy prostřednictvím cestovních kanceláří či jiných organizací. 289 Cestovní ruch s NDR měl sice významné místo, zvýšil se však zejména na základě jednostranných opatření NDR. 290 K nárůstu turistického ruchu docházelo mezi lety 1972 – 1975, v roce 1976 se objem turistického ruchu snížil, možným důvodem mohla být obava NDR, že zvýšení možnosti výměny Kčs za marky by mohlo zhoršit její platební pozici. V této době se také objevily problémy s vybavením prostředky občanů NDR pro individuální turistiku. NDR nezvyšovala příděly svým občanům, přestože možnosti organizované turistiky byly kapacitně omezeny. Důvodem byla obava ze strany NDR, že při zvýšení bude zájem turistů příliš velký. 291 Přesto se však cestovní ruch mezi oběma zeměmi zvyšoval a v roce 1979 NDR obsadila místo největšího partnera Československa v turistickém ruchu. 292 Jak je tedy možné vidět, i vyzdvihované a na první pohled podporované vztahy se socialistickými zeměmi měly svá omezení. Hranice se přísně střežily a státy musely dodržovat dohodnuté zásady, které ale občany v cestovním styku mohly omezovat a některé skutečně omezovaly.

288

Návrh zásad pro jednání s Německou demokratickou republikou o turistickém ruchu. 3. 2. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 31. Archivní jednotka 32. Bod 3. 289 Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 1. Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 290

1. Zpráva o vzájemném turistickém ruchu mezi ČSSR a NDR. 21. 1. 1977. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 3. 292 Zpráva o cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR v roce 1979. 29. 11. 1979. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 7. 291

92

Problém se pak objevil také v roce 1976, kdy došlo ke změnám maloobchodních cen v Polsku a Maďarsku a díky tomu v Československu vyvstala obava, že by odtud mohlo být pašováno zboží nebo alespoň některé subvencované výrobky (jako například potraviny nebo některé průmyslové výrobky). Obava se týkala logicky hlavně pohraničních oblastí. Bylo navrhováno zpřísnění kontrol na hranicích a neschválení zvýšení limitu pro turistické cesty pro polské občany. 293 Stejně jako v případě NDR, tak i v případě Polska byly hranice přísně střeženy a důsledně se kontrolovalo překračování jen na vymezených hraničních přechodech.294 Dalším příkladem problému s Polskem je pak situace vzniklá na počátku osmdesátých let. V létě 1980 vypukla v Polsku vlna stávek a vznikl Nezávislý odborový svaz Solidarita. To vedlo k tomu, že ze strany Československa se začaly projevovat obavy ze svobodného cestování. Situace na polském trhu byla špatná a polští turisté začali výrazně zvyšovat nákupy v pohraničí, které se zaměřovaly zejména na dotované potraviny, což, jak jsem již dříve zmínila, pro Československo rozhodně nebylo pozitivní.

Reakcí ministerstva zahraničního obchodu tak bylo

omezení či zakázání vývozu některých komodit v turistickém ruchu. Další důvod obav byl politický – strach ze šíření protisocialistických nálad z Polska na československé občany. V této době se tak začalo uvažovat o opětovném omezení cestovního ruchu s Polskem, které bylo možné realizovat pouze na úředně ověřené pozvání. Postupně tak začala platit různá omezení, zahrnující například prodej devizových prostředků pouze jednou za devadesát dní, možnost cestovat do Polska pouze čtyřikrát za rok, zpřísnění kontroly na hranicích atd. Výsledkem sice bylo omezení cest Čechoslováků do Polska, počet cestujících z Polska do Československa

Usnesení 9. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 25. Června 1976. K bodu 3: Opatření v cestovním ruchu k PLR a MLR. 25. 6. 1976. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 10. Karton 9/3. 294 Rozšíření turistického ruchu s PLR. 12. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. 293

93

se však nesnížil. 295 Na tomto místě mi logicky vyvstává otázka, proč došlo k omezení cestování pouze z jedné strany? Mělo pouze Československo zájem o přerušení styků? Osobně se domnívám, že zájem o omezení cestování opravdu mělo hlavně Československo, jehož důvody byly politické. Na straně Polska taková obava neexistovala, návštěva v Československu byla pro Poláky jistě výhodná, neboť důvody návštěvy polských občanů byly převážně nákupní. Českoslovenští občané se naopak pod tlakem propagandy domnívali, že v Polsku není co koupit, řada z nich se také obávala problémů spojených s cestováním do této země. Přesto ti, co do Polska vycestovali, přiváželi často luxusní zboží. 296 Polsko však nebylo jedinou zemí se specifickým vývojem vzájemných vztahů s Československem. Změny ve vzájemném cestování se projevily i v případě Maďarska. V 70. letech, kdy přetrvávala orientace zahraničního cestovního ruchu na zájezdy k moři, klesal zájem o Polsko a Rumunsko, naopak rostl zájem o Maďarsko. V česko – maďarském cestování však nastala výrazná změna. Nyní se cestovalo především z Československa do Maďarska a ne obráceně, jak tomu bylo v 60. letech. Problém se zde však objevil při získávání forintů, způsobené snahou Maďarska o ochranu vlastního trhu. 297 Větší omezení cestovního ruchu tak právě z důvodu nedostatku forintů ve Státní bance československé nastalo v 80. letech.298 Tyto příklady jsou také ukázkou toho, že i propagované a vyzdvihované vztahy se socialistickými zeměmi někdy narážely na problémy, které tehdejší režim musel řešit, aby neohrozily jeho cíle. Polští občané často omezení o čtyřech cestách za rok obcházeli tranzitem. RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestován do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 18481989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 96 - 98. 296 Tamtéž, str. 99. 297 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch - forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 85 - 86. Historik Jan Rychlík uvádí, že Maďarsko odmítlo poskytnout více forintů z obavy ze zvýšení nákupů turistů na území Maďarska, řada výrobků byla totiž v té době dotována. Československo tak postupovalo ve vztahu k Polsku či NDR. RYCHLÍK, Jan. (2012): Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012, str. 43. 298RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 107. 295

94

Uvedené problémy myslím ukazují, že i cestovní ruch se socialistickými zeměmi, které představitelé režimu v oficiálních dokumentech hodnotili kladně a zmiňovali jeho rozvoj a podporu, měl své limity a podléhal také jasně daným pravidlům, přestože byly oproti kapitalistickým zemím země socialistické vyzdvihovány.

Jejich vyzdvihování mi však přijde logické, neboť budování

socialismu a navazování dobrých vztahů s ostatními socialistickými státy bylo v této době významným tématem. Je však třeba poznamenat, že oproti vycestování do nějaké kapitalistické země byla možnost cestování do nějaké socialistické země přece jen snazší a pro občany proto dostupnější. Existenci velkého rozdílu v cestujících do kapitalistických a socialistických zemí jsem ukázala již v kapitole věnující se právě počtu občanů, kteří v sedmdesátých letech vycestovali. Stejně jako v případě pasivního cestovního ruchu, tak i v případě aktivního cestovního ruchu dominoval styk se socialistickými zeměmi.299 Cestování do kapitalistických zemí bylo v této době daleko složitější a naráželo na řadu překážek. K otázce cestovního ruchu se ve svých pamětech vyjádřil také Lubomír Štrougal: „Totéž, co bylo řečeno o vnitřním obchodu, platí o rekreaci a cestovním ruchu. Toto odvětví jsme rovněž zbytečně zanedbali zvláště z hlediska cestování, turistiky do zahraničí, jmenovitě do západních zemí. Polistopadový režim zde uvolněním hranic významně zabodoval. Zvláště u mladých lidí je to snad hlavní argument, proč „fandí“ novému režimu. V předchozí části uvádím, proč jsme nepřistoupili k otevření hranic se Západem. Směrnice Varšavské smlouvy určovaly kategoricky stanovený režim. Vše ostatní, spojené se zahraniční turistikou se západními zeměmi bylo řešitelné, jen jakékoliv uvolnění západní hranice nepřicházelo bohužel v úvahu.“300

SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 21. 300 ŠTROUGAL, Lubomír. (2009): Paměti a úvahy. 1. vyd. Praha: Epocha: Pražská vydavatelská společnost, 2009, str. 325. 299

95

Specifický případ - Jugoslávie

Jugoslávie patřila mezi oblíbené destinace Československých turistů, neboť představovala možnost příjemně strávené dovolené u moře. V Rumunsku a Bulharsku nebyly podmínky pro cestovní ruch tak dobré, kvalita služeb zaostávala a do SSSR se občané snadno nedostali. Přestože patřila Jugoslávie mezi země socialistické, představovala speciální případ, neboť vzhledem k vývoji tam probíhajícím byly podmínky vycestování do této země přísnější, jak jsem již uvedla v kapitole věnované legislativním omezením cestovního ruchu. Od roku 1970 tak se začala zavádět omezující opatření, které měla upravit rozvoj cestování z dřívější doby a omezit emigraci. Stejně jako v případě zájezdů do kapitalistických států tam tak platila podmínka trvání zájezdů na dobu delší než 14 dní a cestující byly sestavovány z kolektivu pracovníků. Soukromé cesty se povolovaly jednou za rok, v době dovolené na zotavenou, cestu musel odsouhlasit zaměstnavatel, bylo třeba získat jednorázovou výjezdní doložku a devizový příslib. Přednost dostali ti, co v posledních třech letech Jugoslávii soukromě nenavštívili. Došlo také k zastavení cest na pozvání, možnost zůstala pouze v případě blízkých příbuzných tam žijících. Dalším opatřením byl zákaz tranzitu přes Jugoslávii do Bulharska a Rumunska. 301 Získat devizový příslib dinárů k cestě do Jugoslávie však nebylo tak problematické, důvodem byl přebytek dinárů a úlevy z politických důvodů, kdy nebyl třeba souhlas zaměstnavatele, školy atd.302 Kursová přirážka byla v tomto případě snížena a později již občané nemuseli dokládat výpis z rejstříku trestů, který museli v případě žádosti týkající se kapitalistických zemí předložit. V případě žádosti o devizový příslib pak nemuseli uvádět, zda navštívili v posledních třech

Zhodnocení cestovního ruchu mezi ČSSR a SFRJ. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 25. Archivní jednotka 94. Bod 1c. 302 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 93. 301

96

letech Jugoslávii soukromě.303 Jugoslávii byl věnován i určitý prostor v tisku. V Rudém právu tak bylo možné se dočíst, že Jugoslávie je oblíbenou destinací pro zahraniční turisty, díky jejichž návštěvám pak získává dostatek devizových příjmů. 304 Pro Jugoslávii byly příjmy z aktivního turistického ruchu důležité.305 Pro potřeby našich turistů pak zde byly rozepsány ceny toho zboží a služeb, které by naši turisté mohli využít.306 V dalším vydání je také možné se dočíst, že spolu se zájezdy do SSSR307 patří zájezdy do Jugoslávie mezi nejoblíbenější a některé se vyprodají již v prvních hodinách po zahájení prodeje. Rudé právo informovalo také o zlevnění řady zájezdů, hlavně zájezdy mimo červenec a srpen, a o přidání nových zájezdů do nabídky

cestovní

kanceláře

Čedok. 308

Vzhledem

k oblibě

Jugoslávie

mezi

Československými turisty mi informování o zájezdech do této destinace přijde logické. Československo obsazovalo v návštěvnosti Jugoslávie ze socialistických zemí druhé místo.309 Vycestovat tam bylo jednodušší než do zemí kapitalistických a postupně docházelo ke zjednodušování některých podmínek, přesto vycestování do Jugoslávie mohlo být pro některé občany problematické a pro jiné dokonce nemožné.

Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 304 Turistická sezóna v Jugoslávii. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. července 1976, číslo 167, ročník 56, str. 6. 305 Zpráva o průběhu turistické sezony v SRFJ v roce 1974. 1. 11. 1974. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1970 - 1974. Jugoslávie. Karton č. 3. 306 Turistická sezóna v Jugoslávii. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. července 1976, číslo 167, ročník 56, str. 6. 307 V případě SSSR se můžeme dočíst, že cestovní kancelář Inturist uvolnila kapacity a že byly nabízeny nové zájezdy, na 12 – 14 dní, například plavba po Volze či putování po Černém moři s navštívením Jalty, Novorossijska, Socči a Batumi, dále možnost navštívit na podzim a v zimě Moskvu a další města či vyrazit do nitra Sibiře. U zájezdů je také uvedeno, v jakém rozsahu se může pohybovat cena. Nové příležitosti v Čedoku! Pozvánka do SSSR a Jugoslávie. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 10. května 1976, číslo 110, ročník 56, str. 4. 308 Nové příležitosti v Čedoku! Pozvánka do SSSR a Jugoslávie. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 10. května 1976, číslo 110, ročník 56, str. 4. 309 Zpráva o průběhu turistické sezony v SRFJ v roce 1974. 1. 11. 1974. Archiv MZV. Teritoriální odbor – 303

Tajné. 1970 - 1974. Jugoslávie. Karton č. 3.

97

Závěr

Možnost cestovat je dnes pro nás samozřejmostí, nebylo tomu tak ale vždy a všude. V dřívějších dobách měli občané mnohem menší možnost vycestování a v řadě případů jim bylo vycestování komplikováno či stěžováno, obzvláště pokud se jednalo o snahy o vycestování do zahraničí. Oblast cestovního ruchu si prošla relativně dlouhým vývojem, významnější rozvoj cestovního ruchu nastal především s rozvojem konzumní společnosti, což bylo od padesátých let 20. století. 310 V této době díky růstu volného času a postupnému zvyšování životní úrovně se cestování stávalo dostupnější pro větší množství obyvatel. K rozvoji cestování v této době napomáhal také rozvoj dopravy.311 V Československu však byla situace poněkud jiná. Cestovní ruch, který se tu postupně rozvíjel po první světové válce, a jehož pozitivní vývoj přerušila druhá světová válka, po skončení války začal stagnovat.312 Po komunistickém převratu došlo k uzavření hranic a cestování nebylo podporováno. Pozvolné uvolňování nastalo v 50. letech, v této době však bylo poměrně zanedbatelné. Větší pokrok v této oblasti byl učiněn v letech šedesátých, týkal se však především zemí socialistických, do kterých mohli občané vycestovat poněkud snadněji. 313 Tento významnější rozvoj cestovního ruchu, započatý v 60. letech, byl v Československu zastaven potlačením Pražského jara a nástupem normalizace. Ve své diplomové práci jsem se proto zaměřila na sedmdesátá léta 20. století a pokusila se analyzovat, jak období normalizace ovlivnilo oblast cestování do zahraničí. Toto období znamenalo

TRENTMANN, Frank. (2009): The Long History of Contemporary Consumer Society. Archiv für Sozialgeschichte, 2009, str. 110. 311 BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. (1974): Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974, str. 3. 312 VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. (1978): 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978, str. 21. 313 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 34, 53, 55, 65. 310

98

opětovné posílení Komunistické strany a jednoznačnou orientaci na ostatní socialistické země.314 Tato tendence platila stejně jako pro další oblasti právě i pro cestovní ruch. Jak jsem ve své práci ukázala, cestovní ruch Československa s ostatními socialistickými zeměmi dosahoval podílu téměř 90 % z celkového cestovního

ruchu315,

což si myslím jasně

ukazuje

jednoznačnou orientaci

československého cestovního ruchu na tyto země. Cesta většiny obyvatel, kteří v době sedmdesátých let vycestovali, tak směřovala převážně do některé ze socialistických zemí. Za významný se dal považovat cestovní ruch se sousedními státy316, tedy s NDR, Maďarskem a Polskem, který se oboustranné postupně zvyšoval.317 Oblíbenými se pro československé turisty staly v době léta logicky zájezdy směřující k moři, tedy do Rumunska, Bulharska či Jugoslávie 318. U prvních dvou jmenovaných se však později vyskytly problémy s kvalitou služeb, které začaly být řešeny na vládní úrovni. 319 Otázka cestování do Jugoslávie byla poměrně specifická, zpočátku tam platila stejná omezení jako v případě kapitalistických států320, později však začaly být dané podmínky zmírňovány321. Naopak cestování do kapitalistických zemí, jak jsem ve své práci prokázala,

bylo v této době téměř

vyloučené. Podléhalo řadě přísných podmínek, jejichž splnění nebylo zcela

KALINOVÁ, Lenka. (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, str. 5. 315 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984. str. 371. Informaci můžeme nalézt i v DUBSKÝ, Václav. (1981): Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981, str. 37. 316 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 72. 317 Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. 318 Letní stěhování občanů. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. srpna 1970, číslo 182, ročník 50, str. 2. 319 SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. (1979): Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979, str. 13. 320 Zhodnocení cestovního ruchu mezi ČSSR a SFRJ. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 25. Archivní jednotka 94. Bod 1c. 321 Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno. 314

99

jednoduché322 a byla také prováděna různá omezující opatření. Tato opatření jsem ve své práci analyzovala a došla jsem k závěru, že již samotná legislativní úprava a otázka získání cestovních dokladů občanům vycestování do ciziny komplikovala. Kdo chtěl daný cestovní doklad získat, musel splnit řadu podmínek a byrokratických překážek, které samozřejmě byly větší v případě kapitalistických zemí. 323 Pro cestu do těchto zemí museli občané získat vízum, vízová povinnost v případě socialistických zemí byla později zrušena.324 Také otázka vybavení občanů devizovými prostředky pro cesty do zahraničí byla v případě socialistických zemí mnohem jednodušší a při získávání těchto prostředků nemuseli občané čelit tak velkým komplikacím, jako v případě zemí kapitalistických, v jejichž případě to mohlo vycestování dokonce znemožnit. 325 Navíc ani získání devizového příslibu neposkytovalo jistotu, protože i poté mohlo dojít k zamítnutí vydání výjezdní doložky pro cestu do těchto zemí.326 V důsledku zpřísňování podmínek díky nastolené normalizaci došlo pak také například ke zrušení již vydaných výjezdních doložek, jejichž rušení se netýkalo pouze zemí RVHP. Studovat či pracovat v cizině se stalo nemožným. Při podání žádosti o výjezdní doložku byl třeba souhlas zaměstnavatele, školy či národního výboru. Cestování do kapitalistických zemí bylo omezeno na možnost vycestovat jednou ročně, v případě dovolené na zotavenou a to pouze se zájezdem organizovaným cestovní kanceláří. Tyto zájezdy však byly dlouhé a poměrně drahé. 327 Jak tedy z mé práce vyplynulo, pro řadu občanů vycestování do nějaké kapitalistické země v této době mohlo být úplně zapovězeno. Omezování cestování do těchto zemí však považuji vzhledem k situaci, která zde panovala, za logické. Vedení komunistické strany mělo zájem na upevnění své pozice a opětovné RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 90. 323 BAKEŠ, Milan. (1973): Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973, str. 10 – 11. 324 FRANKE, Antonín. (1984): Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984, str. 139. 325 PRUŠA, Jiří. (2011): Abeceda reálného socialismu. 1. vyd., Avia Consultants, 2011, str. 575. 326 RYCHLÍK, Jan. (2007): Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, str. 93. 327 Tamtéž, str. 84 – 85, 87, 90. 322

100

centralizaci moci. Výjezd občanů do kapitalistických zemí by však mohl odhalit, že to, co se o těchto zemích v rámci propagace tvrdilo, není pravdivé. 328 Občané by tak mohli opět začít dávat najevo nespokojenost s danou situací v Československu, což by pro hlavní představitele státu bylo nežádoucí. Snaha o omezování cestování tímto směrem tak myslím není příliš překvapující. Jeho úplné zakázání by však nebylo efektivní, neboť důležitým ekonomickým přínosem je příjem deviz, které mohou být dále použity pro účely zahraničního obchodu. 329 Získání deviz jako hlavní cíl v případě cestovního ruchu byl stanoven i Ústředním výborem komunistické strany Československa. Nahlédnutím do jeho ujednání, které je k dispozici v Národním archivu České republiky, jsem dále zjistila, že byl kladně hodnocen úspěch opatření omezující cestování do kapitalistických států a že pokles turistů směřující do těchto zemí byl označován za pozitivní. Viditelná byla snaha o zamezení obchodu s valutami a zbožím či dovozu nežádoucích tiskovin či publikací. 330 Podpora socialistických zemí na úkor zemí kapitalistických, v jejichž případě byly potenciálním turistům do cesty kladeny značné překážky, je myslím zřetelně viditelná. Orientace na socialistické země byla jednoznačná a byla interpretována jako snaha o rozvíjení vzájemných přátelských vztahů a spolupráce. Integrace, pomoc a výměna informací mezi těmito zeměmi měla přinést pozitivní rozvoj a růst. Vztahy mezi těmito zeměmi byly vyzdvihovány a ukazovány jako dokonalé. Přesto se domnívám, že situace dokonalá nebyla a za touto orientací se skrývala snaha o zasahování do života občanů a kontrolu toho, kam cestují a s kým se tam stýkají. Jak jsem ve své práci prokázala, ani vycestování do některé socialistické země nemuselo být pro občany úplně snadné, i v tomto případě komplikovala situaci legislativní

CHAMBERLIN, William Henry. (1964): The Great Divide: Freedom of Choice. Russian Review, Jan. 1964, vol. 23, iss. 1, str. 21. Dostupné z http://www.jstor.org. 329 NOVÁK, Miloš. (1983): Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983, str. 30. 330 K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. 328

101

nařízení a požadavky na cestovní doklady či devizy, které občané museli splnit. I přesto,

že

představitelé

státu

vztahy

s ostatními

socialistickými

zeměmi

vyzdvihovali, podléhali také relativně přísným podmínkám a i ve vztahu k těmto zemím docházelo k nějakým problémům. Takovým příkladem, který jsem ve své práci uvedla, je například NDR, kdy se Československu nelíbilo jednostranné uvolňování z německé strany a narušování československých hranic německými občany. 331 Československé straně pak také vadil benevolentnější přístup NDR v případě nákupu deviz jejich občanů. 332 Problémy se pak objevili i v cestovním ruchu s Polskem či Maďarskem, jedním u důvodů byla změna v maloobchodních cenách obou zemí, která vyvolala obavu ze zvýšených nákupů turistů z těchto zemí v Československu. 333 I přes svou jednoznačnou orientaci a přes určité problémy zde existující, se však domnívám, že cestovní ruch zaujímal v Československu významné místo, což pak pomohlo i k jeho dalšímu rozvoji v období následujících. Lidé, i přes veškerá omezení, začali vnímat cestování jako součást svého života, stejně jako řadu dalších věcí, které jim nabízel právě rozvoj konzumní společnosti. Význam cestovního ruchu spolu s jeho přínosy se tak stával jednoznačným a po pádu komunistického režimu se dále rozvíjel, ovšem s daleko menším množstvím překážek.

Návrh zásad pro jednání s Německou demokratickou republikou o turistickém ruchu. 3. 2. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 31. Archivní jednotka 32. Bod 3. 332 Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 1. 333 Usnesení 9. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 25. Června 1976. K bodu 3: Opatření v cestovním ruchu k PLR a MLR. 25. 6. 1976. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 10. Karton 9/3. 331

102

Seznam použitých pramenů a literatury

Nevydané prameny

Archiv Ministerstva zahraničních věcí Turistika ČSSR – NDR. 12. 7. 1972. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1970 1974. NDR. Karton č. 5. Zpráva o cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR v roce 1979. 29. 11. 1979. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 7. Zpráva o vzájemném turistickém ruchu mezi ČSSR a NDR. 21. 1. 1977. Archiv MZV. Teritoriální odbor – Tajné. 1975 - 1979. NDR. Karton č. 3. Národní archiv České republiky Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou BLR o usnadnění cestování a rozvoji turistiky mezi oběma zeměmi. 1975. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. Dosavadní průběh cestovního ruchu v roce 1971. 3. 9. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Sekretariát vládního výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. Informace o plánu, rozpisu a čerpání devizových prostředků na úseku aktivního a pasivního cestovního ruchu ČSSR podle organizačního členění na léta 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Neuspořádáno. Informace o vydávání devizových příslibů na individuální turistické cesty do kapitalistických států a Jugoslávie v roce 1972 – 1974. 15. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Vládní výbor pro cestovní ruch. Státní banka Československá. Neuspořádáno. K bodu Obchodně politické zásady zahraničního cestovního ruchu na rok 1972. 18. 11. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 24, archivní jednotka 25, bod 12. 103

Návrh zásad pro jednání s Německou demokratickou republikou o turistickém ruchu. 3. 2. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 31. Archivní jednotka 32. Bod 3. Podklady pro zprávu o průběhu cestovního ruchu v ČSR v roce 1979 a jeho zabezpečení v roce 1980. 22. 1. 1980. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Neuspořádáno. Rozšíření turistického ruchu s PLR. 12. 7. 1974. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo vlády. Neuspořádáno. Usnesení 9. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 25. Června 1976. K bodu 3: Opatření v cestovním ruchu k PLR a MLR. 25. 6. 1976. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 10. Karton 9/3. Usnesení 43. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 7. Července 1972. K bodu 1: Stanovisko vlády NDR k turistickému ruchu z NDR do ČSSR. 7. 7. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru komunistické strany Československa. Svazek 47. Archivní jednotka 47. Bod 1. Výsledky jednání o spolupráci v oblasti cestovního ruchu mezi ČSSR a RSR. 9. 2. 1977. Národní archiv České republiky. Fond: Federální ministerstvo zahraničního obchodu. Materiál pro jednání vládního výboru pro zahraniční cestovní ruch. Neuspořádáno. Výsledky rozvoje cestovního ruchu v r. 1970, zásady jeho rozvoje v r. 1971 a základní opatření k zabezpečení letní sezony. 14. 4. 1971. Národní archiv České republiky. Fond: Ministerstvo obchodu ČSR. Materiál pro jednání Českého výboru pro cestovní ruch. Neuspořádáno. Zhodnocení cestovního ruchu mezi ČSSR a SFRJ. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 25. Archivní jednotka 94. Bod 1c. Zpráva o dosavadním cestovním ruchu mezi ČSSR a NDR s návrhem opatření k jeho regulaci v průběhu roku 1973. 17. 11. 1972. Národní archiv České republiky. Fond: Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cestovní ruch 20. století. Svazek 32. Archivní jednotka 34. Bod 1.

104

Vydané prameny STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ. 1936. Statistická ročenka republiky Československé 1936. Praha: Orbis, 1936. STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ. 1937. Statistická ročenka republiky Československé 1937. Praha: Orbis, 1937. STÁTNÍ ÚŘAD STATISTICKÝ. 1938. Statistická ročenka republiky Československé 1938. Praha: Orbis, 1938. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1958. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1958. 1. vyd. Praha: SNTL, 1958. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1959. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1959. 1. vyd. Praha: SNTL, 1959. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1960. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1960. 1. vyd. Praha: SNTL, 1960. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1961. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1961. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1962. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1962. 1. vyd. Praha: SNTL, 1962. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1964. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1964. 1. vyd. Praha: SNTL, 1964. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1965. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1965. 1. vyd. Praha: SNTL, 1965. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1966. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1966. 1. vyd. Praha: SNTL, 1966. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1967. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1967. 1. vyd. Praha: SNTL, 1967. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1968. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1968. 1. vyd. Praha: SNTL, 1968.

105

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1969. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1969. 1. vyd. Praha: SNTL, 1969. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1970. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1970. 1. vyd. Praha: SNTL, 1970. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1971. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1971. 1. vyd. Praha: SNTL, 1971. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1972. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1972. 1. vyd. Praha: SNTL, 1972. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1973. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1973. 1. vyd. Praha: SNTL, 1973. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1974. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1974. 1. vyd. Praha: SNTL, 1974. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1975. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1975. 1. vyd. Praha: SNTL, 1975. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1976. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1976. 1. vyd. Praha: SNTL, 1976. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1977. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1977. 1. vyd. Praha: SNTL, 1977. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1978. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1978. 1. vyd. Praha: SNTL, 1978. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1979. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1979. 1. vyd. Praha: SNTL, 1979. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1980. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1980. 1. vyd. Praha: SNTL, 1980. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1981. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1981. 1. vyd. Praha: SNTL, 1981. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1982. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1982. 1. vyd. Praha: SNTL, 1982. 106

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1983. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1983. 1. vyd. Praha: SNTL, 1983. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1984. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1984. 1. vyd. Praha: SNTL, 1984. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1985. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1985. 1. vyd. Praha: SNTL, 1985. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1986. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1986. 1. vyd. Praha: SNTL, 1986. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1987. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1987. 1. vyd. Praha: SNTL, 1987. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1988. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1988. 1. vyd. Praha: SNTL, 1988. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1989. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1989. 1. vyd. Praha: SNTL, 1989. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 1990. Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1990. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990. Štrougal, Lubomír. 2009. Paměti a úvahy. 1. vyd. Praha: Epocha: Pražská vydavatelská společnost, 2009. ISBN 978-80-7425-026-2. Vítězové.? Poražení? : životopisná interwiew. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři). Prostor, 2005. Legislativní předpisy Zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=63&r=1965. Vyhláška ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí ze dne 9. října 1969, kterou se upravuje platnost výjezdních doložek. [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=115&r=1969.

107

Vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí ze dne 13. dubna 1970, kterou se provádí zákon o cestovních dokladech. [online]. [cit. 2012-01-15, 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1970. Vyhláška federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 21. listopadu 1971, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 44 Sb. ze dne 13. 4. 1970. [online]. [cit. 201201-15, 2012-12-13]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=142&r=1971. Vyhláška federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 28. prosince 1979, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí č. 44/1970 Sb. [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=7&r=1980.

Dobový tisk Mladý svět: Týdeník: CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 6, 8. 2. 1972, str. 27. CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 33, 8. 8. 1972, strana 27. CKM SSM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, 10. 10. 1972. číslo 41, str. 72. Kam, kdy a za kolik s CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 4, 25. 1. 1972, str. 16 – 17. Kam, kdy a za kolik s CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XIV, číslo 48, 28. 11. 1972, str. 12. Kdy, kam a za kolik s vaší CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět. Ročník XXI., číslo 11, 6. – 12. 3. 1979, str. 15.

108

Kdy, kam a za kolik s vaší CKM. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět. Ročník XXI., číslo 48, 20. - 26. 11. 1979, str. 13. Soutěž Bulharského kulturního střediska v Praze a Mladého světa. Mladý svět: Týdeník. Praha: Mladý svět, Ročník XVII. Číslo 10, 26. 2. - 4. 3. 1975, str. 25. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa: 10 % slevy pro důchodce v zájezdech do Rumunska v měsících červnu a září. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 25. června 1974, číslo 148, ročník 54, str. 4. 200 000 čs. turistů do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 18. června 1970, číslo 143, ročník 50, str. 2. Balkan výhodné zájezdy do Rumunska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. března 1970, číslo 74, ročník 50, str. 5. Cestovní kancelář mládeže nabízí Dovolenou se sluncem. Dovolenou v zahraničí. CKM 1955 - 1970. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. dubna 1970, číslo 100, ročník 50, str. 4. Cesty do Maďarska bez omezení. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. června 1973, číslo 136, ročník 53, str. 2. Cesty do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 4. dubna 1970, číslo 79, ročník 50, str. 6. Cesty do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 14. května 1970, číslo 113, ročník 50, str. 4. Cesty do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 6. dubna 1970, číslo 80, ročník 50, str. 4. Cesty do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 18. května 1970, číslo 116, ročník 50, str. 4. CKM Pojeďte s námi do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. května 1977, číslo 125, ročník 57, str. 4.

109

Čedok. Jedeme k moři. Za sluncem, na jih. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 11. srpna 1970, číslo 189, ročník 50, str. 4. Čedok, správa zahraničního cestovního ruchu Praha. Klub Čedoku v hotelu Luna na Zlatých pískách. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 4. května 1978, číslo 104, ročník 58, str. 4. Dárek novomanželům od družstevní cestovní kanceláře Rekrea. 10 % slevy věnuje Rekrea novomanželům při zakoupení zájezdy do Rumunska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1974, číslo 149, ročník 54, str. 4. Do Bulharska s družstevní cestovní kanceláří Rekrea. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 25. dubna 1977, číslo 96, ročník 57, str. 4. Dovolená na Zlatých pískách. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 21. května 1973, číslo 119, ročník 53, str. 6. Dovolená u moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 14. května 1974, číslo 112, ročník 54, str. 4. Dostaveníčko se sluncem u Černého moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. března 1971 číslo 75, ročník 51, str. 4. Dovolená u moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 22. května 1974, číslo 119, ročník 54, str. 4. Dovolená u moře – dovolená s Rekreou. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1970, číslo 150, ročník 50, str. 4. Dovolená u sousedů. Dovolená v Polsku. Slunce + moře + pláže. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. června 1971, číslo 133, ročník 51, str. 6. Dovolená v Bulharsku - dovolená s Čedokem. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. června 1978, číslo 139, ročník 58, str. 4. Dovolená v Maďarsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. dubna 1970, číslo 81, ročník 50, str. 6. 110

Dovolená v Maďarsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 14. května 1970, číslo 113, ročník 50, str. 4. Dovolená v Rumunsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 8. dubna 1970, číslo 82, ročník 50, str. 4. Dovolená v Rumunsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 2. května 1970, číslo 103, ročník 50, str. 4. Dovolená v Rumunsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 6. května 1970, číslo 106, ročník 50, str. 4. Dovolená v Rumunsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. května 1970, číslo 107, ročník 50, str. 4. Dovolená v zahraničí - dovolená u moře v Bulharsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 18. května 1972, číslo 115, ročník 52, str. 4. Dovolená v zahraničí. Sport-turist nabízí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. června 1977, číslo 134, ročník 57, str. 4. Jeďte na dovolenou s kolektivem mladých lidí, cestujte s CKM SSM do Egypta! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1973, číslo 150, ročník 53, str. 4. K moři za sluncem a sportem s cestovní kanceláří Sportturist. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 19. dubna 1977, číslo 91, ročník 57, str. 4. Kam ještě do zahraničí s Čedokem? Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 27. května 1975, číslo 122, ročník 55, str. 4. Letní stěhování občanů. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. srpna 1970, číslo 182, ročník 50, str. 2. Loni tři milióny čs. občanů v zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 5. března 1970, číslo 54, ročník 50, str. 2. Mimořádná nabídka Čedoku kursy windsurfingu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 25. dubna 1978, číslo 97, ročník 58, str. 4. 111

Mimořádná nabídka pro podnikové kolektivy – autokarové zájezdy do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 24. května 1979, číslo 120, roční 59, str. 4. Mimořádná nabídka Sportturistu. Dovolená u moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 19. května 1977, číslo 116, ročník 57, str. 4. Mimořádná nabídka zájezdů Čedoku do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 27. dubna 1978, číslo 99, ročník 58, str. 4. Mimořádná nabídka zájezdů do Rumunska! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 20. června 1974, číslo 144, ročník 54, str. 4. Mimořádná nabídka zájezdů do Rumunska! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. června 1974, číslo 151, ročník 54, str. 4. Moře volá. Bulharsko. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 11. května 1970, číslo 110, ročník 50, str. 4. Moře volá. Bulharsko. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 12. května 1970, číslo 111, ročník 50, str. 4. Moře volá. Bulharsko. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 16. května 1970, číslo 115, ročník 50, str. 6. Motoristé, nevíte ještě, kam na dovolenou? Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. května 1975, číslo 125, ročník 55, str. 4. Na prahu rekreace v Bulharsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. května 1970, číslo 114, ročník 50, str. 2. Naši rekreanti u Černého moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. července 1976, číslo 179, ročník 56, str. 6. Navštivte NDR. Kempinkové poukázky do NDR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 13. května 1970, číslo 112, ročník 50, str. 4. 112

Navštivte s Čedokem SSSR! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. dubna 1978, číslo 78, ročník 58, str. 4. Navštivte s Čedokem v roce 60. výročí VŘSR Sovětský svaz. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. dubna 1977, číslo 99, ročník 57, str. 4. Navštivte Sovětský svaz se zájezdy, které jsou novinkami letošní nabídky. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 14. května 1979, číslo 111, ročník 59, str. 4. Nevíte ještě, kam na dovolenou? Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. června 1977, číslo 132, ročník 57, str. 4. Nové příležitosti v Čedoku! Pozvánka do SSSR a Jugoslávie. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 10. května 1976, číslo 110, ročník 56, str. 4. Opatrná jízda v zahraničí se vyplatí dvojnásob. V Maďarsku na dovolené. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 17. srpna 1976, číslo 195, ročník 56, str. 6. Pobřeží Baltu přitahuje. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 20. července 1976, číslo 171, ročník 56, str. 6. Poslední volná místa v zájezdech do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 22. června 1978, číslo 145, ročník 58, str. 4. Pozvánka do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 24. května 1976, číslo 122, ročník 56, str. 4. Prodlužte si léto! S Čedokem na Kubu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. června 1979, číslo 132, ročník 59, str. 4. Rádi cestujete? S Čedokem bez starosti a na nejhezčí místa. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 9. dubna 1970, číslo 83, ročník 50, str. 4. Rádi cestujete? S Čedokem bez starosti a na nejhezčí místa. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 16. dubna 1970, číslo 89, ročník 50, str. 4. 113

Rekordní turistický rok v Bulharsku. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. srpna 1970, číslo 202, ročník 50, str. 2. S Čedokem do Polska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 16. května 1977, číslo 113, ročník 57, str. 4. S Čedokem do Polska! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 31. května 1979, číslo 126, ročník 59, str. 4. S Čedokem do Rumunska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 22. května 1978, číslo 118, ročník 58, str. 4. S Čedokem do Rumunska autokarem. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. května 1979, číslo 123, ročník 59, str. 4. S Čedokem do Rumunska letadlem. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. května 1979, číslo 124, ročník 59, str. 4. S Čedokem do Rumunska vlastní dopravou! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 24. května 1979, číslo 120, roční 59, str. 4. S Čedokem na dovolenou do Polska v červenci a v srpnu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 6. června 1978, číslo 131, ročník 58, str. 4. S Čedokem v květnu do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 10. května 1979, číslo 108, ročník 59, str. 4. S Čedokem v létě do Rumunska k Černému moři. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 20. června. 1978, číslo 143, ročník 58, str. 4. S Čedokem v létě do Sovětského svazu a Mongolska! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 29. května 1978, číslo 124, ročník 58, str. 4. S Čedokem v létě do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 30. května 1978, číslo 125, ročník 58, str. 4.

114

S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 10. května 1976, číslo 110, ročník 56, str. 4. S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. června 1976, číslo 141, ročník 56, str. 4. S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. dubna 1977, číslo 97, ročník 57, str. 4. S Balneou za zdravím. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 28. května 1979, číslo 123, ročník 59, str. 4. S Balneou za zdravím do lázní v NDR! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 8. června 1978, číslo 133, ročník 58, str. 4. S Balneou za zdravím do SSSR. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. června 1977, číslo 132, ročník 57, str. 4. Se Sportturistem do zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 7. dubna 1977, číslo 82, ročník 57, str. 4. Slunce - moře - pláže. Dovolená pro vás! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. května 1970, číslo 123, ročník 50, str. 4. Slunce - moře - pláže. Dovolená pro vás! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 26. června 1970, číslo 150, ročník 50, str. 4. Sport-turist vás zve na zájezdy do zahraničí. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 23. května 1978, číslo 119, ročník 58, str. 4. Tatratour Družstevná cestovná kancelária vám z bohatého kalendára zahraničných zájazdov ponúka. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 27. dubna 1970, číslo 98, ročník 50, str. 4. Turistická sezóna v Jugoslávii. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 15. července 1976, číslo 167, ročník 56, str. 6. V červenci a v srpnu s Čedokem do NDR k Baltskému moři do kempů na baltském pobřeží. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 5. června 1978, číslo 130, ročník 58, str. 4. 115

V letních měsících s Čedokem do Sovětského svazu za odpočinkem. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 25. května 1978, číslo 121, ročník 58, str. 4. V NDR neláká jen moře. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 11. května 1976, číslo 111, ročník 56, str. 6. Vlakem družby do Sovětského svazu. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 22. května 1975, číslo 118, ročník 55, str. 4. Vlastním vozem do Rumunska za 1700 Kč. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 17. května 1972, číslo 114, ročník 52, str. 4. Vlastním vozem k moři bezstarostně a levně! Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 19. května 1972, číslo 116, ročník 52, str. 4. Zájezdy do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 1. dubna 1970, číslo 76, ročník 50, str. 4. Zájezdy do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 2. dubna 1970, číslo 77, ročník 50, str. 4. Zájezdy do Bulharska. Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, 3. dubna 1970, číslo 78, ročník 50, str. 4.

Česká a cizojazyčná literatura AIEST. 1981. Leisure - recreation - tourism. Main papers prepared for the 31st AIEST annual congress + 3rd tourism society residential conference 13-19 September 1981 Cardiff (Wales). Berne: AIEST, 1981. BAKEŠ, Milan. 1973. Jak do zahraničí. 1. vyd. Praha: Merkur, 1973. BAKEŠ, Milan. 1987. Československé devizové předpisy. 2. vyd. Praha: Panorama, 1987. BURKART, Arthur John, MEDLIK, Slavoj. 1974. Tourism. Past, Present and Future. London: W. Heinemann, 1974. ČECH, Jiří. 1985. Právo v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985. 116

DUBSKÝ, Václav. 1981. Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1981. FRANKE, Antonín. 1984. Rukověť cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Merkur, 1984. CHAMBERLIN, William Henry. 1964. The Great Divide: Freedom of Choice. Russian Review, Jan. 1964, vol. 23, iss. 1. Dostupné z http://www.jstor.org. HAUPT, Heinz Bernard. 2003. Konsum und Handel: Europa im 19. und 20. Jahrhundert. Göttingen: Vandenhoect & Ruprecht, 2003. JANKOVSKÝ, Milan. 1985. Výběrová rekreace ROH. 1. vyd. Praha: Práce 1985. ISBN 24-007-85. KALETA, Petr; NOVOSAD, Lukáš (editoři). Cestování Čechů a Poláků v 19. a 20. století. Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i., Praha, 2008. ISBN 978-80-86495-50-7. KALINOVÁ, Lenka. 2012. Konec nadějím a nová očekávání. K dějinám české společnosti 1969 – 1993. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2043-7. KALINOVÁ, Lenka. 1999. K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. ISBN 80-7079-311-2. KAŠPAR, Jiří. 1980. Mezinárodní cestovní ruch. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. KAŠPAR, Jiří a kol. 1986. Vybrané kapitoly z ekonomiky cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. KLEINSCHMIDT, Christian. 2008. Konsumgesellschaft. Vandenhoect & Ruprecht, Göttingen, 2008. ISBN 978-3-8252-3105-7. LANFANT, Marie-Francoise. 1980. Introduction: tourism in the process of internationalization. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1. Dostupné z http://search.ebscohost.com. MATSUYAMA, Kiminori. 2002. The Rise of Mass Consumption Societies. The Journal of Political Ekonomy. Vol. 110. No. 5, October 2002. Dostupné z http://www.jstor.org. MIHOVILOVIČ, Miro. 1980. Leisure and tourism in Europe. International Social Science Journal, Feb. 1980, Vol. 32, Issue 1. Dostupné z http://search.ebscohost.com.

117

NOVÁK, Miloš. 1983. Zahraniční cestovní ruch – forma mezinárodních ekonomických vztahů ve společenství RVHP. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1983. POSPÍŠILOVÁ, Eva a kol. 1988. Čtyřicet let socialistického obchodu a cestovního ruchu: 1948 – 1988. 1. vyd. Praha: Merkur, 1988. PRUŠA, Jiří. 2011. Abeceda reálného socialismu. 1. vyd. Avia Consultants, 2011. ISBN 978-80-260-0686-2. RYCHLÍK, Jan. 2007. Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: Pasová, vízová a vystěhovalecká politika 1848-1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007. ISBN 978-80-7285-081-5. RYCHLÍK, Jan. 2012. Devizové přísliby a cestování do zahraničí v období normalizace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012. ISBN 978-80-7285-149-2. SEKRETARIÁT VLÁDNÍHO VÝBORU PRO CESTOVNÍ RUCH ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. 1979. Bulletin Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Praha, 1979. STÍBALOVÁ, Běla a kol. 1977. Postavení cestovního ruchu v reprodukčním procesu socialistické ekonomiky. Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství, 1977. ŠMÍD, Jaroslav. 1976. Cestovní ruch v ČSSR, 1. vyd. Praha: SNTL, 1976. ŠULC, Zdislav. 1998. Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945-1995. 1.vyd. Brno: DOPLNĚK, 1998. ISBN 80-7239-005-8. TRENTMANN, Frank. 2004. Beyond Consumerism: New Historical Perspectives on Consumption. Journal of Contemporary History, 2004. TRENTMANN, Frank. 2009. The Long History of Contemporary Consumer Society. Archiv für Sozialgeschichte, 2009. VLÁDNÍ VÝBOR PRO CESTOVNÍ RUCH ČSR. 1978. 30 let rozvoje československého cestovního ruchu. Praha, 1978.

118

Internetové zdroje ČEDOK a. s.. S Čedokem z Čech až na konec světa. [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z http://www.cedok.cz/Cedok/Historie.aspx. JAK PŘIBLIŽOVAT REGION PŘES HRANICE. Témata. Železná opona. Výuka & Materiály. Písemné Prameny. Cestovní Dokumenty. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://test.onlinemodule.eu/index.php?newlang=2&menu=64&PHPSESSID=bf583128 24b3a0011fcb951ec5a3e2f2. SOCIALISMUS – 80. LÉTA. Cestování. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://socialismus.nazory.cz/cestovani.htm. SPOLEČNOST 89. Devizový příslib a výjezdní doložka. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://www.spolecnost89.cz/s89cz.html.

119

Seznam tabulek a grafů:

Seznam tabulek: Tabulka č. 1: Překročení hranic Československa československými občany ............... 14 Tabulka č. 2: Zahraniční cestovní ruch prostřednictvím Čedoku ................................ 21 Tabulka č. 3: Výjezdy občanů ČSSR do zahraničí (v tisících) ........................................ 29 Tabulka č. 4: Návštěvnost ČSSR ze zahraničí (v tisících) ............................................... 29 Tabulka č. 5: Návštěvnost ČSSR ze socialistických zemí ............................................... 34 Tabulka č. 6: Výjezdy do socialistických zemí ................................................................ 34 Tabulka č. 7: Podíl aktivního a pasivního cestovního ruchu Československa se socialistickými zeměmi na celkovém cestovním ruchu (v %) ....................................... 36

Seznam grafů: Graf č. 1: Struktura aktivního cestovního ruchu - 60. léta .............................................. 25 Graf č. 2: Struktura pasivního cestovního ruchu - 60. léta ............................................. 26 Graf č. 3 : Struktura aktivního cestovního ruchu - 70. léta ............................................. 30 Graf č. 4: Struktura pasivního cestovního ruchu - 70. léta ............................................. 31 Graf č. 5: Struktura aktivního cestovního ruchu – 80. léta ............................................. 37 Graf č. 6: Struktura pasivního cestovního ruchu – 80. léta ............................................ 38 Graf č. 7: Podíl cestovních kanceláří na pasivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1971 .......................................................................................................................... 61 Graf č. 8: Podíl cestovních kanceláří na pasivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1980 .......................................................................................................................... 61 Graf č. 9: Podíl cestovních kanceláří na aktivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1971 ..................................................................................................................................... 62 Graf č. 10: Podíl cestovních kanceláří na aktivním zahraničním cestovním ruchu v roce 1980 .......................................................................................................................... 63 120

Seznam příloh:

Příloha č. 1: Žádost o vydání československého cestovního pasu, 1988 ..................... 122 Příloha č. 2: Žádost o vydání výjezdní doložky, 1989 .................................................. 123 Příloha č. 3: Žádost o vydání výjezdní doložky, 1975 .................................................. 124 Příloha č. 4: Výjezdní doložka, 1989............................................................................... 125 Příloha č. 5: Výjezdní doložka ........................................................................................ 125 Příloha č. 6: Vízum pro cestu do Spolkové republiky Německo, 1988 ....................... 126 Příloha č. 7: Žádost o devizový příslib........................................................................... 127 Příloha č. 8: Formulář žádosti o vízum pro cestu do Československa ....................... 128 Příloha č. 9: Cestovní příloha k občanskému průkazu ................................................. 129 Příloha č. 10: Celní a devizové prohlášení ..................................................................... 130 Příloha č. 11: Žádost o devizový příslib ......................................................................... 131 Příloha č. 12: Reklama na zájezdy Cestovní kanceláře mládeže.................................. 132 Příloha č. 13: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Čedok ...................................... 133 Příloha č. 14: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře ................................................. 134 Příloha č. 15: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Čedok ...................................... 134 Příloha č. 16: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Autoturist ............................... 135 Příloha č. 17: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Sportturist ............................... 136 Příloha č. 18: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Rekrea ..................................... 137 Příloha č. 19: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Rekrea ..................................... 138 Příloha č. 20: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Balnea...................................... 139

121

Přílohy

Příloha č. 1: Žádost o vydání československého cestovního pasu, 1988

Žádost o vydání československého cestovního pasu, strana 1, 1988

Žádost o vydání československého cestovního pasu, strana 2, 1988

Zdroj: JAK PŘIBLIŽOVAT REGION PŘES HRANICE. Témata. Železná opona. Výuka & Materiály. Písemné Prameny. Cestovní Dokumenty. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://test.onlinemodule.eu/index.php?newlang=2&menu=64&PHPSESSID=bf58312824b3a0011fcb951e c5a3e2f2.

122

Příloha č. 2: Žádost o vydání výjezdní doložky, 1989

Žádost o vydání výjezdní doložky, strana 1, 1989



123

Příloha č. 3: Žádost o vydání výjezdní doložky, 1975




124

Příloha č. 4: Výjezdní doložka, 1989

Výjezdní doložka, 1989 Zdroj: JAK PŘIBLIŽOVAT REGION PŘES HRANICE. Témata. Železná opona. Výuka & Materiály. Písemné Prameny. Cestovní Dokumenty. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://test.onlinemodule.eu/index.php?newlang=2&menu=64&PHPSESSID=bf58312824b3a0011fcb951e c5a3e2f2.

Příloha č. 5: Výjezdní doložka

Zdroj: SPOLEČNOST 89. Devizový příslib a výjezdní doložka. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://www.spolecnost89.cz/s89cz.html.

125

Příloha č. 6: Vízum pro cestu do Spolkové republiky Německo, 1988

Vízum pro cestu do Spolkové republiky Německo, 1988 Zdroj: JAK PŘIBLIŽOVAT REGION PŘES HRANICE. Témata. Železná opona. Výuka & Materiály. Písemné Prameny. Cestovní Dokumenty. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://test.onlinemodule.eu/index.php?newlang=2&menu=64&PHPSESSID=bf58312824b3a0011fcb951e c5a3e2f2.

126

Příloha č. 7: Žádost o devizový příslib

Žádost o devizový příslib, strana 1

Žádost o devizový příslib, strana 2


127

Příloha č. 8: Formulář žádosti o vízum pro cestu do Československa


128

Příloha č. 9: Cestovní příloha k občanskému průkazu

Zdroj: SOCIALISMUS – 80. LÉTA. Cestování. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://socialismus.nazory.cz/cestovani.htm.

129

Příloha č. 10: Celní a devizové prohlášení

Zdroj: SOCIALISMUS – 80. LÉTA. Cestování. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://socialismus.nazory.cz/cestovani.htm.

130

Příloha č. 11: Žádost o devizový příslib

Zdroj: SPOLEČNOST 89. Devizový příslib a výjezdní doložka. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z http://www.spolecnost89.cz/s89cz.html.

131

Inzeráty lákající na zájezdy jednotlivých cestovních kanceláří Příloha č. 12: Reklama na zájezdy Cestovní kanceláře mládeže

Zdroj: Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, vydání z 29. dubna 1970, číslo 100, ročník 50, str. 4.

132

Příloha č. 13: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Čedok


133




Zdroj: Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, vydání z 28. května 1979, číslo 123, ročník 59, str. 4.

134

Příloha č. 16: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Autoturist


135

Příloha č. 17: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Sportturist


136

Příloha č. 18: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Rekrea

Zdroj: Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, vydání z 28. března 1970, číslo 74, ročník 50, str. 5.

137

Příloha č. 19: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Rekrea


138

Příloha č. 20: Reklama na zájezdy cestovní kanceláře Balnea

Zdroj: Rudé právo: Orgán ústředního výboru komunistické strany Československa, vydání z 15. června 1976, číslo 141, ročník 56, str. 4.

139

Cestování v éře výjezdních doložek. Cestování jako alternativa trávení volného času československých občanů v sedmdesátých letech 20

Recommend Documents