CESTA SRDCE PŘIJALA VNITŘNÍM HLASEM J. L. Původní vydání BERÁNEK České Budějovice, 1994

CESTA SRDCE

2

CESTA SRDCE PŘIJALA VNITŘNÍM HLASEM J. L.

Původní vydání

BERÁNEK České Budějovice, 1994 Po jeho vyprodání, je autorkou dáno toto dílo k dispozici všem potřebným. Proto je ho možno šířit. Šířeno by ale mělo být prováděno jako celek, ať už v tištěné, nebo digitální podobě. Ostatní knihy autorky jsou k dispozici v uvedeném nakladatelství. Jde o knihy: Na úsvitu nového dne a Pramen života

Kontakt: [email protected]

3

Cesta Srdce. Jsme dva, já a ty. Já jsem tvůj vůdce. Jsem píseň tvého Srdce. Kdo žízníš, naslouchej mému hlasu. Hledej mne ve svém Srdci. Není jiná Cesta, než Cesta Srdce. Všechno, co je vnější, je z prachu a v prach se obrátí. Co je ze Srdce, je stavebním kamenem Království. Volám tvé Srdce. Pusť vodu ke kořenům svého stromu. Dávám vodu kořenům Srdcí, které žízni. Pojď a staneš se i ty vodou pro Žíznící. Šimone z Cyrény, pomoz mi nést kříž. Je to tvůj kříž, který já nesu. Proto přicházím na svět, a proto jsem ve tvém Srdci, abych jej nesl a zemřel za tebe. Tvé Srdce je židovský národ. V něm jsem se narodil, nechtěný král. Učiň mne skutečně králem svého nitra, chci zde mít chrám. Poznej mne a budeš se mnou v Království Otce. Ve tvém Srdci rostu a hlásám své slovo. Zde mě křižuješ a v něm vstanu z mrtvých. Dávám ti vodu života. Židovský národ je národ Srdce, národ vyvolený. Z něho Otec povolává spasitele. A není žádné Srdce, které by nebylo vyvoleným pro krále, neboť jste Srdcem z mého Srdce. Pane. Řekl jsi: Napiš Cestu… Já napíšu Cestu. Půjč mi svůj čas. Své ruce a své Srdce. Já jsem ta Cesta, Pravda a Život. Je sedm Cest. A přece je jedna Cesta. Která vede nad Cestami. Nikdo nevchází k otci, než skrze mne.

Sjednocení lásky. Všechno je marnost. Co není Láska. Láska a Pravda jsou v Jednosti. Myslíš-li si, že znáš pravdu, ale neumíš milovat, tvá pravda je prach. Každý jdete jinou Cestou. Přece vám však nabízím Jednotu. Cestu nad Cestami. Je jen jedna Cesta, která vede nad Cestami, neboť všechny Cesty nese v sobě. Každá z vašich Cest ukrývá Cestu a každé Srdce ukrývá Světlo. Nabízím vám Cestu Světla. Cestu Lásky, v níž poznání člověka je jen slepeckou holí. Vstoupíš-li však do Srdce. Stane se zrakem. Nepřete se proto o poznání, ale ve svém Srdci hledejte sjednocení Lásky. Neboť Království Lásky je dům mého Otce a v něm vám připravuji místo.

4

Neptám se tvého rozumu. Nezná nic z toho, co říká. Skutečné je pouze to, kam došly tvé nohy na Cestě Srdce. Přicházím je umývat z toho, co již není. Neboť kdo se mnou večeří, má život ze mne. Pověz mi, kolik máš lásky, tak daleko jsi skutečně na své Cestě. Mé jméno je Ježíš. Tak jako já jsem se narodil v chlévě, přišel ke svým, kteří mne nepřijali, tak se rodí láska v chudobě lidského nitra, v němž přesto žije od věčnosti. Neboť Ježíš je jméno Lásky v vás. V chudobě lidského nitra se rodí král Světla. Nepoznávají mne ti, pro které přicházím, a nepřipraví mi dům, kde bych složil hlavu. Proti vůli Heroda v tobě jsem zrozen skrze pannu. Neboť sobectví temnot i čistota Světla jsou v tobě. A přece panna zvítězí. Neboť přivede skutečného krále. Herodes se zdá být mocný, ale není. Touží zahubit dítě, ale dítě ho porazí. Přeje si neslyšet, ale můj hlas je věčný a neumlčitelný, nastal-li jeho čas. Z východu, odkud přichází do země nitra den, přijdou mudrci a pokloní se mi. Je to tvá vnitřní moudrost, kterou sliby Heroda neoklamou. A po smrti falešného krále se Světlo v Kristu vrátí do své země. Moudrost nepřichází zdaleka, a přece ji nepoznáš jako svou, neboť v nitru vládne tma, když v tobě z východu vchází den, aby se poklonil Světlu, jímž je naplněn. Buďte i vy moudří a klaňte se Světlu v každém Srdci. I když mě nevidíte, i když poznáváte jen chudou zemi, vězte, že v každém nitru svítí má hvězda. Pod ní se rodím v bídě, abych jí daroval bohatství. Ukazuji Cestu. Nitro člověka mne však ukřižuje a já se v něm znovuzrodím. Vše, co se děje ve hmotě, je odrazem toho, co je v duchu. Jsem Kristus. Mé jméno na zemi je Ježíš Nazaretský. Jsem člověk, jsem Syn Boha i Bůh Otec. Život Ježíše z Nazaretu je obrazem Cesty. Jako Ježíš Kristus je Cesta, Pravda a Život. Je obrazem Cesty Světla v nitru každého z vás. Neboť já jsem ve všech Srdcích. Král narozený v bídě a vyučující své slovo. Král zrazený a nesoucí kříž. Starý člověk umírá a člověk Bůh vstává na trůn Království. V každém nitru je Ježíš vítěz. Tma a bolest v Srdci dítěte odejde a zazáří Světlo radosti. Vše má svůj čas, který je formou Cesty. Cesta je řeka, plynoucí zpět a čas jsou její břehy. Z líného a těžkého údolí stoupá na vrcholky hor až k prameni. Zrychluje svůj krok. Mládne a zpívá, vstupuje do místa

5

zrození. Můj hlas je ve tvém Srdci. Promlouvá z tvého nitra i skrze učitele. Nerozumíš-li tedy tomu, co ti říká nitro, naslouchej učitelům, které jsem poslal na svět do mé Církve. Ta však nepatří žádnému lidskému ohraničení, ale já jsem to, kdo spojuje Srdce těch, kteří mne následují. Posílám učitele a mluvím jejich ústy. Nemluví sami ze sebe. Pojďte, ukazuji Cestu. Přijme ji však jen ten, v kom se naplnil čas Cesty, aby mohlo být přijato její slovo. Naslouchejte učitelům, i když mnozí neporozumí jejich hlasu. Zpěvu ptáků nerozumí ti, kdo nelétají. Ti, kdo svá křídla uvnitř ještě nenalezli. Bez zpěvu a křídel je však pusté nebe a země mrtvá. Zpěvu nemusíš rozumět, raduj se z nasloucháni. Ani učitel nezměří hloubku svých slov, mluví-li jen co slyší. Vždyť slyšet neznamená rozumět. Jen co je zažito, je pravda. Život se svým dnem i nocí je Pravda. Vidíš-li Život nejen očima, ale Srdcem, slyšíš mé slovo. Čti knihu svého Srdce. Žij ji, neboť ona jediná je knihou Pravdy. Budeš-li ji číst, najdeš Pravdu ve všech knihách. Poznáš-li hlas učitele ve svém Srdci, nepotřebuješ knihy ani učitele. Ale oni přesto budou tvou radostí. Kdo najde strom Pravdy uvnitř sebe, raduje se z jeho květů i kolem sebe. Knihy a učitelé jsou květy velkého stromu. Uslyšíš-li zpěv Pravdy v nitru, budeš se radovat z učitelů, kteří zpívají. Nalévám vodu žíznícím. Mluvte i vy k těm, kteří se ptají, ale nenoste vodu tam, kde ji vylévají. Kdo vylévá vodu, nežízní. Jste bratři a každý z vás je jinde na své Cestě. Někdo je na počátku, jiný na konci. Vy však neposuzujte, kolik Cesty komu zbývá, neboť nevidíte ani vlastní Cestu a Otec vás nerozlišuje. Nejsem soudce svých dětí. Jsem připraven jít za ně na smrt. Kéž byste i vy byli plni Lásky ke svým bratrům, a když nepřijmou vaši pravdu, uměli netrápit je a mlčet. Pamatujte, vaše pravda není více než sen, dokud se nevzbudí. Já, který jsem Pravda, vám dávám vodu, když žízníte a pokrm, když hladovíte, ne když jste sytí. Otec netvoří, co by bylo zbytečné. Protože sám je Smyslem a Životem. Já jsem jedno se svým Otcem a vše, co jsem stvořil, stvořil jsem pro Život a ne pro smrt. Vy jste Život z mého Života. To vám slibuji. Jsem Ježíš Kristus v duchu. Jsem váš pastýř a přicházím umývat nohy, sloužit a umírat, abyste žili. Služte svým bratrům a budete se mnou dědit. Služte a budete se mnou na trůnu. Ne však

6

ten, který slouží kvůli trůnu je ho hoden, ale ten, který slouží a nic nežádá zpět.

Poznání. Poznání je branou Pravdy. Kdo vejde do domu, než skrze dveře? Dveře však nejsou domem. Pravda je dům, poznání jen prahem. Můj dům má mnoho prahů. Pravda je vodou hluboké studny. Já jsem ta Pravda, voda pro žíznící. Všichni přicházíte a nabíráte z různých hloubek. Jeden z povrchu, další ode dna. První pak řekne druhému: "Voda je průhledná" a začne pít. Neboť Pravda je průhledná všem Srdcím. Vejde se do jediného slova a to slovo je Láska. Další řekne "voda je život na zemi", neboť z vody Lásky povstal Život. Jiný poznává vodu skrze její molekuly. Člověk totiž chce poznat vše, co je ze Zákona Pravdy. A nikdo se nemýlí o tom, co je voda, neboť každý vchází do mého domu skutečnými dveřmi. Voda je jediná, ale mnoho těch, kteří ji pijí. Jsou různé cesty rozumu, různá náboženství, jedna je však Cesta Srdce. Dvanáct je cest. Ti, kteří jdou po Cestě, projdou jejími dvanácti podobami, jako dvanáct je těch, kteří doprovázejí Ježíše. Dvanáct je stupňů k vrcholu hory a třináctý je vrcholem. Třináct je celou horou a celou Cestou. Já jsem Ježíš, Cesta v sedmi podobách. A v nitru každého z vás je také sedm Cest. Je sedm Cest vesmíru a sedm Vesmírů. Je sedm Cest každé hvězdy, květiny a všeho stvořeného, neboť sedm je Život a sedm je stvořitel Třináct a sedm je podstata a smysl Jednosti. I ty máš sedm vesmírů a sedm cest o dvanácti stupních. A sedm cest se spojí v Jednosti. Je psáno: "V ten den se sedm žen chytne jednoho muže". Dojdeš-li cíle, spojíš sedm cest a staneš se Cestou, i ty budeš Beránkem, který rozlomí sedm pečetí knihy, budeš Knihou. Sedm Cest je sedm Bran Poznání a nikdo je neuvidí, kdo všemi neprojde, nesloučí je v jedno a nestane se Pravdou. Je sedm cest ke mně. Ale já jsem Cesta. Je sedm Paprsků jednoho Světla. Mnoho prahů vede do mého domu. Nepřete se o jejich pravost. Je

7

nesmyslné jeden hájit a druhý odsuzovat. Ne ten, který se pře, ale ten, kdo miluje, pochopil. Nehledím na rozum, ale na Srdce. Každý se může stát vodou Života, ať pije z kterékoli z jejích hloubek. Neboť rozum nabírá z různých hloubek, jen Srdce se však může stát vodou. Pravda je prostá. Je i v kapce vody, uvidíš-li ji Srdcem. Ani ten, který pije vodu až ode dna, neví co je voda, neodloží-li rozum a nezačne pít Srdcem. Jsi-li tím, který se považuje za znalce dna mé studny, nepovyšuj se nad toho, kdo má ruku dítěte a pije vodu z hladiny. Vždyť ani ty netušíš, není-li toto dítě nejblíže Království moudrosti. Kdo nemiluje, jak si může myslet, že zná Pravdu? Pravda a Láska jsou jedno. Žádné poznání nemusíš mít, a přesto je Pravda v tobě, miluješ-li. Zákon vesmíru je jeden, jeho podob bez počtu. Není jeden spasitel a jeden Jidáš. Nebylo jen jednou dvanáct učedníků Ježíšových. Každý z vás nese jméno jednoho z dvanácti a vejde do jména Kristova. Je dvanáct stupňů poznání. Dvanáct dveří a za třináctými dveřmi je Pravda. Dvanáct dveří otevřeš, ale jen třináctými můžeš vejít. Vše chcete spočítat a vše ohraničit. Nejsou však hranice. Není počátek a konec, jen ve vašich představách. Představy člověka jsou za clonou času, který není. Čas je pouze forma Cesty, není Cestou. Jen je-li řeka, uvažujeme její břehy. Není-li řeka, nejsou ani břehy. Slunce, spočívá stále na svém trůně a vy jej přece vidíte vycházet, procházet oblohou a zapadat. Čas je cesta Slunce po zemi, které přesto zůstává nehybné. Na této cestě se unavují vaše nohy. Přicházím, abych je umyl. Je sedm vesmírů, jsou tři vesmíry a je jeden vesmír. V jednom jsou tři a každý ze třech má v sobě sedm. Vše je jedním vesmírem ve třech. Nelze ukázat hloubku a šířku Života, nenalezneš-li ji v sobě. I ty máš uvnitř sedm vesmírů, tři vesmíry a jsi jedním. Každá kapka vody a zrnko písku má své vesmíry. Nenajdeš jejich počátek a konec, protože není. Je sedm vesmírů všech stran a rozměrů. Je také sedm vesmírů času. Čas má tři vesmíry tvorby, kdy Duch sestupuje do hmoty, kdy Slovo zapaluje Světlo, je obklopeno tmou a začíná Cestu. Tyto tři vesmíry času jsou tmy. Ty však žiješ ve čtvrtém. Čtvrtý vesmír Cesty je zlomením vlády tmy. Najdi jej v sobě. Pak vejdeš do dne.

8

Tři vesmíry jsou rozletění Světla. Světlo má rychlá křídla a řeka Cesty mládne, vracejíc se do zdroje. Kudy proletí paprsek Lásky, tam nastane Království míru a pokoje. Rozum nepozná, co jsou vesmíry. Neboť jsou nejen v čase. Ale také mimo čas a v jiných rozměrech, než se pohybují myšlenky člověka. Poznej, jak krátce se jde cestou rozumu a nikam nedojde. Lidstvo má sedm vesmírů. Sedm je cest mezi lidmi. A jsou tři vesmíry světla Otec, Syn a Duch, a přece je jedno Světlo, jediný vesmír a Bůh. Staň se vesmírem. Vodu nepochopí, kdo proniká do jejích hloubek, ale ten, kdo se stane vodou. Vždyť voda všech hloubek chutná stejně. Odlož marnost a osvěž se. Naber vodu, žízníš-li. Splynutím s vodou, byť s jednou kapkou hladiny pochopíš víc než rozumem u samého dna. Neboť láska je Jednost, splynutí věcí a podstat v jednu podstatu. Milovat znamená rozplynout se. Splyneš-li s podstatou věcí, nebudou již nikde zavřené dveře k pochopení všeho. Málo Lásky a lpění na sobě samém, na svém poznání, je zároveň lpěním na vlastní kleci. Já však přináším křídla a čekám u tvé klece. Přijde den, kdy ji otevřeš a vzneseš se na křídlech Světla nebem Pravdy a Radosti. Sobectví uzavírá v tělesné mušli omezeného rozumu perlu Srdce. Nedovolí jí pohlédnout do hlubin moře, jež má na dosah. Otevři mi své nitro. Jsem Pravda.

Zákon. Pravda je Zákon. Všechno stvoření jej ukrývá a je Zákonem, neboť z něj vyšlo. Na počátku bylo Slovo. Slovo zapálilo své Světlo a hle, obklopila ho tma. V slově je počátek Cesty, pouti Světla do temnot. Cesta je vítězstvím Světla nad tmou. Byla tma. A náhle obzor zrudl krví, oči zaplakaly a usmály se. Vyšlo slunce. Neboť TMA, BOLEST a SVĚTLO je zákon, jímž vede Cesta. Jsem ze Světla. Pojď za mnou. Poznej, že přicházím, až tě zastihne bolest. Nezavírej oči, až obzor zrudne, ale věř, že čas děsivých dnů končí a květiny otevřou své kalichy. Nevejdeš do dne než skrze bolest a nevstoupíš do Světla než ze tmy.

9

Jsem Světlo. Přivinu tě do náruče jako den. Staneš se Světlem. Jsi Světlem a poznáš, že tma je dům stavený pro Světlo. Tma je nenaplněné Světlo. Je smrtí, do níž vstupuje Život. Ovečky jdou za svým pastýřem ze smrti do Života. Jdou přes most bolesti. Neboť není jiné cesty a Cesta je Zákon. Temnota je z hmoty. Není ale hmoty, ze které by nesvítilo Světlo Života. Tma je jako oseté pole. Není v něm vidět život,a přece je ho plné. Jsem Život. Jsem nejen tam, kde mne vidíš, ale i tam kde mne nevidíš. Není neživé, ale vše je živé. Co vidíš jako mrtvé, je smrt tvých oči. Není tmy, která nenese Světlo. Slunce září, i když noc ve vás jej nevidí. A kde vidíte světlo, byla tma. Světlo se rodí v temnotách, poznání z nepoznání. Světlo je král a tma nad ním nemá moc. Ani malé světlo neuhasí velká tma. Temnota však podléhá světlu. Neboť Zákon je soudcem tmy. Světlo odsoudilo smrt ještě dříve, než jej obklopila. Světlo je život. Tma je smrt. Vše je ze života a nese Světlo. Není bytosti stvořené tmou. Neboť ve tmě není život. A co není živé, netvoři. Ani tma ve své podstatě není, neboť jen to je, co pochází z Existence. Každá dualita je klam. Nebojte se tmy. Není živá. Je jen stínem Života. Stíny existují jen jako přelud Cesty Světla. Vyjdi i ty ze svého stínu. Ustrašený a sám. Světlo ti osuší slzy a najdeš útočiště v náručí Matky. Nezahyneš, ovečko, vyvedu tě ze tmy a vstoupíš do Radosti. Pojď za mnou. Cesta však je úzká a trnitá. Jsem Zákon. Zákon je Pravda a Cesta. Nepoznáš mne, nestaneš-li se Pravdou. Jsi očekáván v mém domě. Vejdi a poznej ho. Dosud stojíš za dveřmi, ptáš se a nenalézáš odpověď. Pojď do mé náruče, ať jsme Pravda v Pravdě. Odhoď moudrost rozumu a staň se bláznem pro Lásku. Hledej nitrem a pravda tě neopustí. Zákon vesmíru není širší než tvé Srdce. V něm jsou odpovědi na tvé otázky. Zákon je studna Pravdy a vodou studny je Láska. Nepoznášli Lásku neznáš mne. Neboť Zákon je Láska. Bolest je v nevědomosti. Trpí nitro, které nezná Srdcem příčinu své bolesti. Já jsem však Matka, která porodila vesmír a člověka v radosti. Neboť má bolest je darem Života. Kdo dává dar, nepláče, ale raduje se. Má oběť stvoření byla radost Srdce, která zaplavila moji bolest. Dělím své Srdce a vkládám jeho hvězdy do svých dětí. Nejsou již mrtvé, ale žiji. Jsou Srdcem z mého

10

Srdce. A přece světlo nelze rozdělit. Zapaluji knot od knotu. Plamen svíce však bude vždy celý. Podobáš se mi. Každá tvá bolest je porodní a stane se radostí, bude-li vědomá. Vezmi svůj kříž a následuj mne do Štěstí. Bolest je lékařem. Kéž bys ji tak spatřil. Jsem Matka dávající ze svého Srdce Život dětí. Žádné nebylo zrozeno pro smrt, ale každé pro Život. Matka a dítě jsou jedno tělo a jedno Srdce. Bolest je krátká a smrtelná, jako lékař odejde, dokončíli svou práci. Štěstí je však věčné, neboť je z nesmrtelné Matky. Je bez hranic jako Matka je nekonečná.

Světlo a tma. Stavíte zdi, kde nejsou, mříže, kde nejsou a přitom pláčete ve své kleci. Jsem Život, tma je neživá. Proč se má bát živoucí neživého? Což není Láska silnější než smrt? Tvá Matka je život a do její náruče se vrátíš. Světlo je ze Slova, tma mlčí. Nebojte se, že vám ukáže špatnou cestu ten, kdo k vám mluví, ale poznejte, že strach je špatná cesta. Jediný ďábel v rouše beránčím je ve vás. Slibuje volnost, ale navléká pouta. Učí jak chytat vítr. Vítr je každá hmota, všechny peníze a touhy, každá sobecká láska je prázdnota. Starosti o příští den jsou ze tmy. Tma však je Cesta Světla. Nikdo nepozná pravé dveře, dokud se neunaví klepáním na nepravé. Nepozná svobodu, nezná-li také tíhu pout. Mohou oči vidět krásu, neviděly-li nikdy ošklivost? Ten, který hromadí jakékoliv jmění, pozná, že nic není jeho, aby našel bohatství Života. Jen ten, který se strachuje o zítřek, pozná marnost svého strachu. Nikdo není moudrý na začátku, neboť moudrost je poklad, který nalezneš na konci svého hledání. Kdo chceš vítězit nad tmou, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť skrze bolest omylu se rodí poznání. Tma je nevědomost. Je to hledání správných dveří v labyrintu světa. Nerozděluj proto své dny na dobré a zlé, spíše na dny a činy hledání a nalézání. Na dny a myšlenky slepoty a prohlédnutí. Slepé oči vedou k lékaři. Neboj se proto falešných cest, není jich. Neobávej se nepravých učitelů, ale věř ve mne. Neboť kdo věří Světlu, je jím veden. A kdo se cítí být podveden učitelem, kéž pochopí, že podvedl sám sebe. Pravím: "Není lží na Cestě Srdce, ale i chybný krok je jejím

11

nejcennějším darem. Klam je ve vás, když si tvoříte pouta k pomíjivosti. Vlastní tužby jsou falešným prorokem, neboť slibují štěstí, ale neví o něm". Tma tužeb, vlastnictví a nenávisti je lživý prorok. Nehledejte ho tedy kolem sebe, ale v sobě. Kdo hledá mne, nebude oklamán a s kým je mé Světlo, nad tím nezvítězí strach. Nic neoddělí matku od dětí. Tak jako každý včas pozná, že oheň pálí, sáhne-li do něj, tak přichází čas poznání nepravých cest. Neboť je čas lži i žízně. A lež žízeň neuhasí. Láska je všude a ve všem, co se kolem tebe prostírá. Ve všem krásném i v tom, co vidíš jako ošklivé. Ve všech dobrých i v těch, které nazýváš zlými. Vždyť nic není zlé ani ošklivé. Je jen hrnčířská hlína a váza, podstata obou je však táž a jedno bez druhého není. Světlo je Láska, Pravda, Oběť, Radost i Svoboda. Je Krásou a Štěstím, které nepomíjí. Budu tedy mluvit o Světle, ale má slova jsou Světlem. Ve svém Srdci čti a nalézej. Tvá Cesta je v čase. Jdi Cestou, knihou Lásky, do Lásky bez času. Láska je. Obsah knihy není tvořen tím, kdo ji čte. Avšak aby čtenář nalezl Autora, bude číst každou stránku a obracet list za listem. Nespěchej, aby ti pravda neunikla. Žádné slovo tvého života není napsáno zbytečně a Cesta se nedá zkrátit ani o jediný krok. Stejně jako kniha by pro tebe ztratila smysl, kdybys nepřečetl část děje. Cílem a naplněním tvého života je Štěstí. Kéž poznáš, že člověk se rodí, aby se naučil být šťasten i tím, že ztrácí. Vždyť ztratit nelze. Lze pouze darovat a i to je tvým největším obohacením. Poznej v odchodu blízkých dar jejich i svému osvobození. V každé bolesti a osamění poznej vzácnou chvíli, v níž se rodí Láska. V Lásce není opuštěných, ale radost ze svobody všech. Radost je má náruč bez hranic.

Kdo jsem. Jsem Zákon, z něhož vše povstalo. Zákon je slovo nepodobné slovům lidským. Myšlenka, nepodobná myšlenkám člověka. A přece, naplnil-li se čas, najdeš slovo ve slovech i mlčení a Zákon poznáš v myšlence. Jsem Život, který se nepodobá životu člověka, neboť ten se rodí a umírá. Boží syn má život věčný. Jsi člověkem i synem Boha. Pohřbíš svoji smrt a oslavíš život, který máš skrze mne.

12

Mluvím pomocí slov, ale nejsem jimi. Nejsem člověk, ale poznej mne v člověku. Hledej mne ve zvířeti, květině, oblaku. Jsem všude a ve všem, jsem nekonečný. Také tam, kde vidíš tmu, jsem. Nepředstavuj si mě. Nejsem nic, co by se dalo představit. Více se podobám slunci, stromům a lidem, které potkáváš, než obrazům a sochám. Cti mne. Jsem živý. Umělci zavírají oči a představují si mě, a přece, oči otevřou a nevidí mne. Dotknu-li se však očí a uší člověka tvořícího své dílo, daruji svůj dotek v melodii skladatele, skrze štětec malíře, díla řemeslníků, nebo slova básníka, všem otevřeným Srdcím. Nejen kněží a guruové učí mé slovo. Zametený chodník v síle mojí pravdy mluví hlasem, vedle něhož slova moudrých tohoto světa zaniknou. Vy však nelpěte na slovech ani obrazech, neboť já nejsem obraz a slova nejsou Slovo. Ať se vám slova učitele nestanou poutem bránícím v Cestě. Nebuďte jako slepý, který se připoutal ke své hůlce a nechce ji vyměnit za oči. Nebuďte připoutáni, abyste prohlédli, až přijde čas. Tato slova nejsou Pravdou. Jsou střípkem křišťálové vázy, o jejíž pravé kráse si zněj, neuděláte představu. Říkám: Otevři dveře! Kdo slyšíš můj hlas, vstup. Došel-li jsi na své cestě přede dveře, vejdi. Ti, kteří nedošli až k domu, nedosáhnou na kliku. Neotevřeš-li dveře dnes, přivítám tě zítra. Jsi-li však přede dveřmi, říkej i ty všem: Otevři dveře! A neptej se. Kdo vešel nebo nevešel. Vždyť mnozí jsou již za branami a tvé dnes je jejich včera. A mnozí slyší, ale nerozumí, neboť jejich čas je zítra. Řeka nese všechny loďky korytem času domů. Nesuď. Kdo soudí je špatný král a soudí sám sebe. Já jsem Cesta, Pravda a Život. Proto nesoudím. Chceš-li jít za mnou. Vezmi svůj kříž a následuj mne. Jsem Zákon a jsem Svoboda. Můj Zákon nenese příkazy ani zákazy. Sebe dávám svým ovečkám. Buďte svobodní a krásní. Smějte se, nebo plačte, nepřicházím, abych vás ovládl. Kdo mi chceš být podobný, miluj a nesuď. Chceš-li jít za mnou, nežádej nic. Abys nebyl nikým štván a ničím spoutáván. Svobodu nabízím těm. Kteří stojí přede dveřmi. Miluji slepé. Jen láska je pomocnou rukou. Neupírej sobě a nikomu

13

svoji a tím méně moji Lásku. Přijmi sám sebe, abys uměl přijímat druhé a byl přijmut Otcem, který již od věků čeká, až si vzpomeneš na jeho jméno a vrátíš se domů. Je Otec a Syn. Bůh je však jeden. Neboť jsou Světlo ze Světla. Jsem hořící svíce věčnosti a zapaluji stále nové knoty. Jsem Život a Život je tvorba. Skrze Světlo, které zůstává týmž Světlem na všech svíčkách, jsme jedním. Já jsem v tobě a ty ve mně. Světlo se stále dělí a přece nikdy není rozděleno. Světla přibývá. Čím více je rozdáváno a každý knot nese plnou zář se všemi odstíny barev. Jsi svící Života. Neseš mne v sobě. Ukrýváš Pravdu, Lásku a Krásu, ne jen její díl. Jste mými dětmi. Sloužíš mi? To já sloužím tobě. Máš mne ve svém srdci? Já tě mám ve svém. Otec a Syn. Jsou dvě ryby tvořící jediný Chléb Života. On je vaším nasycením. Jsem nasycením světa v sedmi podobách a dvanáct košů pokrmu je ze dvou ryb a pěti chlebů, neboť to je sedm paprsků Pravdy a všichni nasycení přinesou Cestu o dvanácti stupních hladovým. Světlo je pokrm, kterého neubývá. Proto jez, jsi-li hladový.

Bolest. Bolest, která k tobě přichází, je tvoje vlastní tma. Všechno, co tě na druhém zraňuje, je tvá vlastní špína. Nikdo nesklízí, co nezasel. Bolest je lékař, a bolest je učitel. Je mostem ze smrti do života, ze tmy do Světla. Nepřejdeš do radosti než přes most bolesti. Přijímej ji jako nemocný svého lékaře. Kdo žije v nepoznání, nese jeho kříž, aby došel poznáni. Kdo nemiluje, musí trpět tím, že je nemilován, aby miloval. Odsuzuje snadno ten, který neprožil bolest svého bratra, neboť ji nechápe. Ti, kteří neví, že nesou tmu, soudí za tmu své bratry. Přijde však pro ně doba ponížení a odsouzení, aby již neponižovali druhé. Vezmi svůj kříž, abys pochopil a miloval. Bolest je mé ukřižování, abych vstal z mrtvých na trůn Otce. Projít křížem znamená vstát ze smrti do Života. Nevolej po zničení mostu, neboť dokud jsi nepřešel na druhý břeh, neznáš jeho smysl v Lásce. Jsem most přes vody bolesti. Jsem Ježíš ukřižovaný, živý a vítězný. Jsem Cesta, Pravda a Život. Nikdo

14

nevejde k Otci než skrze mne. Mnou procházíte na druhý břeh. Po mně šlapete, když na vás dolehne váš kříž. Jste mi trnovou korunou, když voláte: "Nejsi král!". Já však jsem si nechal ruce i nohy probodnout, abych byl mostem svých oveček. Jsem Ježíš ukřižovaný Židy a znovu bez konce křižovaný ve vás. Umírám, dokud poslední z vás nepřejde do bezpečí a radosti. Bolest patří tmě, ve Světle je radost. Bolest splyne s radostí v Lásce. Neucítíš kříž na svých ramenou, poneseš-li ho pro ovečku své Lásky, pro dítě svého Života. Poznej v každé své bolesti bolest daru. Neboť každá bolest, kterou se očišťuješ a jíž jsi spasen, je zároveň spasením světa Raduji se, že jsem mostem světa. Láska je silnější než smrt. Cesta však je úzká a trnitá a pro všechny stejně dlouhá. Všechnu tmu, kterou neseš, vydáš, neboť ona je tvou jedinou bolestí. Slzy jsou Cestou do země bez slz, do Království. Dokud jsi pocestným, nevíš, co je Království. A přece, nahlédneš-li do jeho oken, budeš si přát nést bolest světa. Uvěř v radost, která je věčná. Nebraň se bolesti ani ji nevyhledávej. Nech se nést vlnou moudrosti. Bolest, kterou přinese moudrost, uzdravuje. Ty nevíš, co chybí tvému srdci. Kdo hledá bolest, aby se očistil, špiní se násilím. Násilí však nezvítězí nad násilím. Kéž já jsem tvojí vírou, nadějí nemocného v lékaře. Dej lásku a svobodu sobě a skrze sebe ji dáš světu. Chceš-li násilím vítězit nad tmou, přeješ si být zmrzačený vítěz. Bolest je rozbíjení tvé klece, ovečko Světla. Nechtěj ji rozbít vlastní silou. Zřekni se všeho, i svého boje a uvěř v Lásku. Jsi loďka na své řece. Toužíš přistát u břehu, ale jen řeka ví, kde je břeh tvého skutečného Domova. Nech se nést. Vždyť i touha po svobodě je pouto a způsobí bolest. Každé touze uniká Život, který je. Touha chce vlastnit, být jinde a jiným. Uvěř, že tě nejvíc miluji právě nyní. V každém okamžiku jsi krásný a staneš se Svobodou, až přijde čas. Jsi králem své země. Buď jím v Pravdě. Miluj své tělo i nitro se vším co je v něm, jako já miluji tebe. Přijmi svou zemi, je to můj dar. Kdo neumí přijmout darované, neví, co znamená darovat. Nezná cenu daru. Dar je Láska a Láska je Bůh. Nelze nalézt Boha nepřijmutím Boha. Přijmi i svoji tmu jako dar. Vezmi svůj kříž a pojď za

15

mnou, neboť on rozbije tvé okovy. Touha a násilí jsou dvě strany jedné mince. Neumíš-li opustit své tužby, nejsi ještě schopen žít bez násilí. Vždyť kdo vejde do Lásky, pozná, že i nejbělejší tužby jsou z temnot a nevědomosti. Kdo nežije ve svobodě a bez násilí sám se sebou, nemá z čeho rozdávat svobodu druhým. Dokud nenajdeš svobodu, pouty si tvoříš bolest. Dny, které prožíváš, jsou pouze zrcadlem tvého nitra a vše, co vydáš, se vrací zpět. Nikdo nemá moc ti ublížit ani tě obohatit, kromě tebe. Mluvím o bolesti, nejsem však člověk, abych ohraničil co je bolest. Neboť podoba všeho je dána očima, které se dívají. A kde jeden pláče, druhý nalezl štěstí. Dej své zemi, co žádá a nevězni ji svými tužbami o tom, jaký bys chtěl být. Vězení představ tě zraní. Bolest svého omylu pak přijmi jako uzdravující. Sám však nekřižuj své tělo ani nitro, nic a nikoho. Kéž nalezneš vše jako dar, dokonce i bolest. Kéž nevyhledáváš nic a po ničem netoužíš, tím méně po bolesti. Poznat smysl cesty, znamená pochopit bolest, přejít celý její most a vstoupit do Světla. Všechna slova jsou marná a neosuší tvé slzy, nenajdeš-li jejich pochopení. Jediná, kdo zná příčinu, smysl a Lásku v bolesti, je tvá Cesta. Naplň ji. Uvěř, že Pravda je nekonečné Štěstí.

Zákon dluhů a zaplacení. Reinkarnace. Co je zrozeno ze Života, má jej navždy. Láska nezná odloučení. Ve všech podobách cesty tě provází. Provází i ty které nepovažuješ za hodné být jejími syny. Neboť zná, co ty neznáš, a svou ruku záchrany podává do temnot. Matka nepřestane čekat návrat svých dětí. Obklopuje je nevědomost a z ní všechna pýcha, nenávist a lež. Neopustí je. Ale hlídá jejich nejisté kroky ve všech pouštích země. Nikdo nezahyne, neboť plamen Života je v každém srdci. Dobrý pastýř se obětuje za každou zatoulanou ovečku. A přece nikdo nevejde do Království, dokud nezaplatí do haléře. Můj dům je Královstvím Svobody. Neuvidí jej ti, kdo mají pouta na rukách. Do chrámu Lásky nevejde, kdo nemiluje. Vždyť tento chrám buduje Cesta v Srdci člověka a sedmého dne ji dokončí. Kdo muže bydlet v nedostaveném domě? Syn Boha se proto vrací na Cestu, aby sbíral poklady pro jeho dokončení. Vrací se do světů, v nichž zaplatí své dluhy a shodí pouta. Čekám své dítě. Místo u mne má již dnes

16

připraveno. Láska dává ze sebe. Sama je svou plností, nic nežádá zpět. A přece dlužník nemůže vejít do jejího domu. Není vyhnán, jen džbán poznává svůj smysl, z něhož se zrodil a přeje si vyrůst z hlíny, aby jej naplnila všechna voda Života. Víno proměněné v krev, oběť kříže, která je trpká a opájí radostí zároveň, neboť je Láskou. Já jsem voda a krev a ty jsi džbánem. Jednoho dne povstane z hlíny džbán hluboký jako Život a splynou v objetí, neboť jen v sobě mají domov. Cesta má svůj běh a svá zastavení. Na sklonku dne odloží člověk své hmotné tělo a nechá se obejmout Světlem Pravdy. Bude odkryto, co přikrývala tma a poutník najde své omyly. Skrze paprsky Lásky pozná i svou Svobodu návratu. Neboť co se v nevědomosti zrcadlí jako trest, je ve skutečnosti dar svobody. Kdo viděl bezpráví. Najde spravedlnost. Ve tmě jsou oči slepé. Duše je však svící ze Světla. Na konci dne oči těla zemřou a oči srdce spatří prožitý lidský život ve Světle Pravdy. Pýcha minulého člověka je trnovou korunou na čele Lásky. Tma je křížem, s nímž Láska vystupuje na Golgotu. Pro tuto Cestu Světla, která je nejvyšší Svobodou, se duše vrací na zem. U bran Pravdy není vyhnaných, ni přijmutých. Trpí-li Láska, nikdo nevejde do jejího domu. Láska je křižována, dokud Světlo nevejde do Světla. Svoboda Cesty vede duši zpět na zem. Ne za trest putuje pouští světa, ne z moudrosti Boží, ale ze své vlastní moudrosti, která vyrůstá z Pravdy a do ní se vrací. Tato Pravda nemůže být darována. Ale je naplněna Cestou návratu. Já jsem Cesta. Ve mne je tvůj Život a já jsem Životem. Jsem darem Světla. Neznám soud, neboť není spravedlivých trestů. Je jen Cesta. Poznání rodící se ze tmy a nevědomosti. Slepý trestá slepé za to, že sešli z cesty, ale sám Cestu nevidí. Před tváří Lásky není pouto viny, ale volnost. Je Svobodou duše platit své dluhy a uzdravit bolest Lásky na všech, kterým je způsobila temnota nitra. Poznej, že je jediné nitro. Srdce Života. Odhal poznání toho, že nejsou tvé ani cizí dluhy, ale dokud bude na zemi stín nelásky, je čas splácení a Cesty. Kdo zaplatil své dluhy a došel do cíle, znovu se vydává na Cestu. V podobě pramene uprostřed pouští vyvěrá pro žíznící. A dokud jediné

17

z dětí bude ztracené v tmách, prochází pro něj znovu jeho Cestu a spolu s ním nese kříž. Splácejte si své dluhy Láskou. Jiné peníze přede mnou neobstojí. Vy jste stavebními kameny Království. Koho nemilujete, tomu jste dlužni. A kdo miluje, neopustí slabého, dokud také on nevstoupí do Života. Nemilujete, dokud nechápete. Proto ten, který odsuzuje jednoho z nejmenších, stane se nejmenším, aby pochopil velikost v této malosti a našel Pravdu nitra. Zákon zaplacení je Cesta k moudrosti srdce. Nezískáte ji rozumem, ale prožitím. V Království všechny květy vyrůstají z jednoho kořene. Jen tak se spravedlivě rozdělí, neboť jsou jedno. Cílem Cesty je pochopení Srdcem, že všechno má jedny kořeny. Každý z vás je kamenem Království, a dokud jediný kámen chybí, nikdo nevejde pod jeho střechu. Nejvyšší radostí vody je tišit žízeň a nejvyšší radostí čistých je stát se darem. Kdo však neprožije vodu, nepochopí tuto radost. Očistíš-li se, jsi Láska. Nevejdeš proto do radosti, nevejde-li vesmír s tebou. To je velikost návratu. To je Jednost, Láska a Svoboda. Jednost Lásky dává, i když nedluží. Nerozděluje na moje a tvé, ale je sebou ve všech. Kdo vešel do mne a prohlédl, vrací se ke slepým, aby je doprovodil. Rozdávejte Lásku. Máte jí dost na rozdávání. Málo na to, abyste ji zamkli ve svém Srdci. Lásky přibývá, je-li rozdávána. Pán domu odchází a svěřuje služebníkům své jmění, aby s ním hospodařili. Tak od každého z vás odchází pán, když se vracíte na zem. A přece světlo zůstává blízko, i když oči uvnitř ho nevidí. Prvnímu Pán svěří pět hřiven, druhému dvě a poslednímu jednu. Hřivny jsou Láska. Všichni jí máte v Srdci stejně, neboť pán, který ji svěřuje, je jeden, ale jen tolik jí dáváte světu, jak daleko jste na své Cestě. Světlo je ve vás. Cesta je jeho otvírání. Jen tolik Světla skutečně máš, kolik je otevřeno. A tolik ti svěřuje Otec. Jste jako hledači zlata. Ten, který vyšel na cestu hledání dnes, má méně než druhý, který otvírá dveře cíle. Kdo u Pána slouží nejdéle, má svěřeno nejvíce z jeho bohatství. A přece všichni mají stejně skrze toho, který svěřuje.

18

Ti. Kteří lásku rozdají, získají více, než darovali a ještě jim Otec přidá. Nebuď tím, kdo svou hřivnu zakopal, ale rozsej poklad beze zbytku. Nezapomeň. Nedarovat znamená dlužit. A kdo nevylévá Lásku ze srdce, do toho ani Láska Otce nemůže vtékat. Jednoho dne odložíš hmotné tělo a přijdeš před Pána. Tomu, který své málo nezasel a nic nesklidil, tomu bude všechno odňato, aby se osvobodil od strachu darovat a příštího dne se stal dobrým hospodářem Pánova domu. Dávej Lásku, i když máš jen jednu hřivnu a zdá se ti, že není z čeho rozdávat. Komu dnes nedáš Lásku, tomu zítra budeš splácet. Dlužník nemůže do Království, ale bloudí v tmách. Řekne: "Pane, mám jen jednu hřivnu, je to příliš málo, abych mohl hospodařit." Já však odpovím: Já jsem hospodář a víš-li, že pracuješ pro mne, ze mne máš sílu rozmnožit málo v mnoho. Jsem Světlo a svěřuji ti Světlo, tobě nenáleží jeho osud, ale mně. Mou sílu máš ve svém Srdci. Její otevření je Modlitba. Vyšli své Světlo do světa skrze mne. Modlitba je rozdávání Světla ze Světla, jemuž náleží všechna moc a síla stvořeni, Cesty i cíle. Je to vyslání tvého paprsku slunci, by jím slunce zahřálo svět. Neskrývej proto svou hřivnu. Kdo jedná v Pravdě, byť by měl jen jediný peníz Lásky, jedná v jejím jménu. Kdo nesoudí sám sebe za svou chudobu, nemá kým být souzen. Nevidím hranice. Všichni mají v mých očích stejně. Pouze ti, kteří jdou po Cestě, rozlišují kdo je dál a kdo blíž. Jednoho vidí za sebou a jiného před sebou. Já jsem však Cesta a všichni jsou ode mne stejně daleko. Kéž se povznesete nad to, že se vidíte jako chudí a podíváte se na Cestu mýma očima, očima Lásky. Vždyť nikdo není bohatý ani chudý, ale vše patří Pánu a skrze něj má každý, co má. Tvoříte hranice, kterými se svazujete. Všechna ohraničení jsou nesvobodou. Počítáte peníze i lásku, počítáte životy a dny. Každé počítání je zdí, každá rozdílnost klamem a poutem. Přede mnou je stejným ten, který počítá peníze, jako ten, kdo měří hloubku svého poznání. Neměř hladinu své Lásky. Kdo měří, počítá se mezi bohaté nebo chudé, Pravdu však nevidí. Zraní-li tě někdo, pamatuj, že je to tvá tma, která se vrací v podobě bolesti, abys nad ní zvítězil. Uvěř, že již nyní jsi vítězem v síle mého Světla, v němž není zraňovaných ani těch, kteří zraňují. Pouze

19

Láska nemůže být zraněna a jen Pravda se nebojí lži. Někdo říká, že je jen jeden život, jiný, že je jich čtrnáct, další, že životů je mnoho. U mne se dny nepočítají. Nejsou životy, je Život. Cesta je v čase a čas ve hmotě. Běh se střídá s odpočinutím. Plynutí je v čase, odpočinutí bez času. Když se tvé nohy unaví, vejdeš ke mně. Starý oděv odložíš, ze mne vezmeš sílu a v čistém plášti znovu vykročíš. A s každým novým vykročením se tvé kroky zrychlují a stávají se jistějšími. Až jednou i ty budeš odpočinutím pocestných a umýváním jejich unavených nohou. Nikdo nezahyne. Vždyť zahyne-li půl Srdce, zahyne celé Srdce. Bůh je však silnější než ďábel ve všem svém stvoření. Jsem básník, který zapálil Světlo v tmách, aby napsal báseň Života. Až bude dopsána, zhasnu svou zář. Ale báseň Světla zůstane zapsána na věky. A kde je dílo Světla, je již Světlo samé v Životě věčné Radosti. V tu hodinu se tmy rozplynou.

Láska. Jsem Láska. Láska je všechno, co dýcháš, z čeho se raduješ i to, co odvrhuješ. Láska je slunce prosycující tvé dny i noc, která tě přikrývá, aby do tmy mohlo přijít ráno. Jsem dnem Lásky. Jsem sluncem, které zahřívá Život a spaluje tmu. Láska je dar Života všem. Je radostnou obětí za všechno živé, a přece není nic neživé. Vidíš-li něco neživého, máš před sebou Cestu, abys poznal Život. Smrt je klam. Noc se rozplyne ve dni a nikdo si již na ni nevzpomene. Chceš-li vědět, co je Láska, rozhlédni se. Láska je moře. Nechtěj ji zavřít do skořápky vlastnictví. Tři matky měly své syny. Jednoho dne však syn řekl matce: "Chci odejít do daleké země, nikdy se již nevrátím, ale musím jít, abych byl šťasten." První matka se rozpláče, vezme klíč a uzavře všechny východy svého domu. Je služebníkem, který svou hřivnu zakopal. Násilím se neudrží cit, a tak ztratí i své málo, aby v potu práce získala Lásku. Druhá matka nechá dveře otevřené, ale její bolest je velká. Je-li však bolest velká, přijde Radost, odměna od Pána, která jí mnohokrát převýší. Třetí matka řekne: "Běž, kam tě vede srdce." A bude šťastná ne

20

svým štěstím, ale štěstím svého syna, čímž neztrácí, ale všechno bohatství Pána je jejím bohatstvím. To jsou tři podoby citu, jako tři podoby má Cesta. Pouze třetí matka nalezla Lásku. Kdo je sám, není šťasten. Zamyká dům, aby neztratil, co má, a přece se otočí a uvidí prázdno. Neboť štěstí nenajde, nenaplní-li Svobodu ve svém citu. Jak často ti připadá marná Cesta za Láskou, když její jméno přisuzuješ poutům? Jak velká se ti zdá bolest světa, když sama Láska je ti bolestí? Poznej, že štěstí je Život, který nemůžeš vlastnit, který nikdy nebude patřit matce, ale jen matce skrze syna. Nebude nikdy patřit tobě ani jiné bytosti, střípku Srdce, ale je možno zažít jej prostoupení všech bytostí, všeho stvořeného i tvůrce, který je Láskou. Láska je bohatství. Ten, který ji má, daruje a nežádá zpět. Není si vědom svého daru, protože necítí ztrátu, jen rostoucí jmění v Srdci. Dává-li perlu, sám je jí obdarován. Mnoho podob má cit člověka. Kéž by nepřinášel pouta. Ale Svobodu a štěstí. Kéž by váš cit byl skutečně Láskou a Životem. V Lásce není ukřižovaných a není soud. V Lásce není odpuštění. Odpuštění přichází tam, kde byla zloba. Kde není zloba, nepřijde odpuštění. Tam je láska. Láska nesoudí. Když se ti ve tmě ztratí Cesta. Nepros "Pane odpust". Protože i ve tmě jsem s tebou. Ale jen povez "Otče, vracím se". Pamatuj, že já jsem ten, který stále čeká. Kéž bys i ty byl tím, kdo čeká a nesoudí. Vždyť soudci nepochopili ještě nic z mého učení. Láska je milosrdná. Nic nežádá. Je cestou ode mne k vám. Od tebe k bratru a nikdy se nevrací zpět. Láska je Pravda, Naděje a Svoboda. Žij v Pravdě a budeš svobodný. Chceš-li se smát, směj se. Chceš-li zpívat nebo si hrát, udělej to. Plač, cítíš-li potřebu plakat. Buďte dětmi. Neboť jejich je Království. Nejsem soudce a znám lidská Srdce. Vyzvedni své nitro do výšky. Neskrývej nic, co v sobě nese a já zazářím z jeho hlubin jako perla z mušle. Nenechávej ji však ležet na dne oceánu. Láska přichází vzít na svá ramena kříž světa. Láska je den a přichází do noci. Pro zemi však ještě den nenastal a nenastane, dokud v každém z vás nevyjde slunce.

21

Převozník Láska se vždy znovu vydává do vod tmy, dokud poslední ztracený syn nevstoupí do Radosti. Pak Láska naplní svůj den.

Žít v pravdě a nesoudit. Kéž všechno, co mluvíš, je tím, co cítíš. Najdi Pravdu ve jménu Lásky, neskrývej však za její jméno lež. Láska neví, co znamená lhát z milosti, neboť sama je milosrdenstvím pravdy. Kéž bys přiznal viny přede mnou, sebou i lidmi, před vším, co je tvým domem na zemi. Neboť malí se stanou velkými a ty poznáš, že není viny, kde já jsem. Hřích mne dělí od těch, kteří mne nepoznali. Vždyť v Pravdě je Jednost. Hřích je v mysli, ale v srdci je Láska, která je Pravdou. Nedělej nic z povinnosti k Lásce, abys nebyl jen tím, který kalí vodu v domnění, že pracuje. Kdo hledá povinnost v Lásce, neví, kdo jsem. Pouze ze strachu před pánem svou hřivnu zakopal. Svoboda je Životem Pravdy. Povinnost je lež. Kéž mezi vás vstoupí Láska ne tváří a slov, ale Srdce. Nesoudím noc. Vím, že je dobrá stejně jako úsvit. Kdyby nebyla noc, nikdy by pro tebe nevyšlo slunce. Máš tolik Světla, jak daleko jsi na své cestě. A přece tvým Světlem je všechen Život, jediné Světlo Pravdy. V tom je však Cesta, že se učíš to vidět. Nechtěj den dřív, než se naplní jeho čas. Unavené Srdce, které vzbudíš ze sna, je jako ptáče vyhozené z hnízda. Nerozletí se. Všichni tví bratři jsou dobří a ty je takovými uvidíš, budeš-li sám dobrý. Soudíš-li je, soudíš sám sebe. Pamatuj na to. Nikdo ti neubližuje, jen ty sobě vynášíš rozsudek. Přestaň se soudit, pusť sebe na Svobodu, abys skutečně viděl Krásu a Radost. Kéž miluješ sebe sama jako Lásku, kéž poznáš, že tvá Svoboda je Láska a rozliješ ji mezi své bratry. Je psáno: Miluj bližního svého jako sebe sama. Čistí i špinaví jsou si přede mnou rovni. Kdo soudí, jak může myslet, že zná Pravdu? Poznávejte Pravdu, abyste milovali. Milujte a Pravda je ve vás. Chceš-li jít za mnou, žij v Pravdě se svým Srdcem. Odhal své špinavé a unavené nohy přede mnou. Já se neodvrátím. Neodvracej se ani ty před sebou, ale usvědči tmu, která se zdála, ale není tvá. Umyj se ze lži skrze mne. Já přicházím umývat nohy těm, kteří mne následují. Miluj sebe sama, abys dokázal milovat druhé, a poznáš mne jako já znám tvé Srdce. Vždyť jsi Srdce z mého Srdce.

22

Žij v Pravdě a poznávej své nitro. Kdo nežije v Pravdě, obviňuje druhé ze lži. Sám však neví, odkud přichází a kam jde. Kdo nezná sám sebe, nemůže mne následovat, protože můj dům je uprostřed toho, co nezná. Ten, koho soudíš za slabost, je Ježíš padající pod křížem. Neplivej na jeho tvář. Miluje tě. Soud je kámen vrhající tě do moře. Shoď jej a pojď za mnou. Dnes soudíš Jidáše. Můj bratr však nepřichází zrazovat, ale podat ti vodu. Kéž bys poznal Srdcem alespoň zrnko Jidášova daru. Pro Krista, který je v Jidáši veden na Golgotu, uměl jako Jidáš svou tvář pomazat bahnem. Ten, který JE, je Životem v jednosti obou. Vždyť Dobré, vidí často slepé oči jako zlé. Kdo mne zná, zná mne v i v bahně. Neboť tam jsem. V každém souzeném jsem obětován. V každém souzeném soudím své soudce. Pravda je široká. Jak často ten, koho nenávidíš, činí pro tebe více než ten, koho ctíš. A přece já jsem to, kdo ve všech přichází a všichni jsou pro tebe ze mne. Je krásné ukázat ti Světlo, které ukrýváš, zrcadlem čistých. Je velké ukázat ti Moudrost, kterou máš i ty, v zrcadle Učitelů. Těžké je však ti ukázat tmu. Kéž bys v těch, kteří vzbuzují tvé emoce zloby a soudu, pochopil dar poznat sebe sama. Neuvidíš-li svoji tmu, nepoznáš Světlo. Proto Jidáš přichází vždy s Ježíšem a spolu jsou tvým jedním učitelem. Nesuď Jidáše, neboť on je pro tebe darem poznat Ježíše Krále. Souzením Jidáše jsi již nyní odsoudil Krista v sobě. Přiznej, že i tvé jméno je Jidáš a v Kristu poznáš svou velikost. I ty zrazuješ Ježíše, kterého hledáš. A já jsem slib tvého návratu, neboť to vše je zákon Cesty. Chceš-li jít za mnou, odsuď lež a odsuď soud. Neboť soud není ničím než lží.

Oběť. Každý lidský čin má svou tmu, bolest a Světlo, protože je odrazem Cesty. Tentýž skutek může být Světlem i tmou. Nezáleží na jeho vnějším projevu, ale na skutečném činu, který je v nitru. Také tvé dary mají podobu Cesty, tmy, bolesti i Světla. Jen poslední podoba daru se může nazvat obětí.

23

Dáváš-li dary, abys byl mnou povýšen, ničeho nedosáhneš, ale zůstáváš ve tmě. A přece je tak mnoho těch, kteří slouží z touhy po odměně lidské nebo boží. Jejich Srdce však zůstává prázdné. Touží po osvobození své duše, ale Lásku neznají. Jak často člověk obdarovává druhé, jen aby sytil své uspokojení. Skutečný dar však neživí sobectví. Raději neobdarovávej, než by tvůj dar nebyl z Pravdy. Pamatuj, že Pravda, i když neumíš milovat, je vždy víc než nepravdivá Láska. V oběti zůstaň ničím, chceš-li, aby oběť byla pravá. Nenazvi ji svou, ale zůstaň jen prostředníkem oběti Otce. Neboť dokud nejsi Láskou, nemáš bohatství, abys rozdával jmění, ale sám jsi obdarován, vybral-li si tě Pán jako prostředníka své Oběti. Dar je bolest, je-li bojem a vítězstvím Světla nad tmou. Je bolestí pro toho, kdo nemiluje celým srdcem, aby své srdce naplnil jako pohár až po okraj. Kdo dává dar s bolestí, nedorostl jej ještě. Dáváním z mála však bohatne. Dary tmy a bolesti jsou Cestou k nalezení Daru Světla. V sobě samém poznáš jediný skutečně existující Dar. Často na své Cestě se domníváš, že jsi daroval, ale teprve tehdy, až zapomeneš, že tvé dlaně jsou otevřeny k dávání, jsi daroval. Až nebudeš dárcem, ale plynutím Daru, korytem řeky, která v tobě nepramení, ale tebou protéká, teprve tehdy jsi pochopil Dar. Oběť, která je Radostí bez hranic, jako Srdce toho, kdo ji dává. Ten, který žije své já bytím vesmíru všech rozměrů, zná tuto Svobodu. Každé dávání je mu Radostí stejně jako příjímání. Bolest každého hledajícího však musí být odnesena. Proto čisti opustí Radost, Ježíš svého Otce a přichází nést kříž těch, kteří nemilují. Nezáleží na tom, je-li tvá bolest vítězstvím nad vlastní tmou nebo neseš-li ji za uzdravení svých bratrů. V Pravdě je jen jeden Boží Syn a v něm jsou všechny děti Jednost. Není tvá tma a cizí tma, ale dokud trvá noc vesmíru, trvá bolest. To pochopíš, až naplníš Lásku. Oběť znamená vzít bratra do náruče a přenést ho přes most bolesti. Oběť je převozník. Ona je mou spravedlnosti. Jsi svící ze Světla. Jsi celé velké Srdce, a přece jeho díl. Cesta Lásky nekončí tvým očištěním, ale vykoupením Života na všech knotech, které hoří v jediném Srdci. Nemohu žádat Lásku od těch, kteří nemilují. Ani dary od chudých.

24

Nemohu vyzvat k bdělosti slepé. Sám proto přicházím v tichosti do jejich Srdcí, abych nesl jejich kříž. Kéž bys i ty mne uměl následovat na Golgotu svých bratrů. Nejprve však přijmi Svobodu a Pravdivost svého nitra. Jen stanou-li se tvým poznáním v Srdci, můžeš spatřit, co v tobě je skutečně k darování. Jsi svobodný v Lásce i oběti. Chceš-li dát dar, daruj. A nemáš-li z čeho rozdávat, tedy ber. Nežádám hladové, aby sytili, ale pro hladové jsem. Jez z mého chleba. Až se nasytíš, budeš i ty chlebem druhých. Být chlebem je Radost stejně jako jíst z chleba, pro toho, kdo chápe chléb a kdo poznal Život. Ty, který neumíš vzít na sebe bolest svého bratra, nepros, aby mu byla odejmuta. Je to, jako bys byl převozníkem bez lodi, ale vstoupit bratru do jeho loďky bráníš. Prosíš-li za odejmutí kříže, prosíš za zavření brány ke Svobodě. Každý musí přejít most, každý musí přeplout řeku. Kdo však miluje, ulehčuje kříže druhým, aniž by o tom věděl. Pravice neví, co darovala levice. Přede mnou přesto nemáš žádnou vinu, nemiluješ li. Jsi slabý, ale jednoho dne budeš silný, silnější než smrt. Kdo je dnes žákem, zítra se stane mistrem. Ten, který dnes je zatoulanou ovečkou, stane se pastýřem. Je dobré a spravedlivé nést kříže druhých. V Lásce nejsou cizí kříže, ale všechny jsou tvé. Je jedna Cesta, jedna bolest a jedno Světlo. Nejprve jdeš po své Cestě, vydáváš tmu a odnášíš vlastní kříže. Dojdeš však Světla a staneš se Láskou, Spravedlností a Darem. A jako Dar se vrátíš, podoben Ježíši, Buddhovi, mně. Světlo začne svou Cestu v tmách slepých, aby se měli o koho opřít. Jsou tři podoby návratu čistých na Cestu, jako Cesta má tři díly. Vychází za tmy, přejde most bolesti a vchází do Světla. Láska neváhá vrátit se až na začátek Cesty pro dítě. Čím hlubší je noc, tím naléhavěji Matka přichází, aby byla bezpečím ustrašených dětí. Dva bratři jsou ztraceni v poušti, která je bez konce. Jeden nevidí druhého. Oba jsou k smrti unaveni a vyprahlí. Stále znovu klamáni fatamorgánou Života. Jednoho dne však jeden z nich najde oázu. Přijdou ho obejmout její správci a podiví se:" Ty jsi opravdu až do dnešního dne nevěděl, že i tvůj bratr je v poušti? Ty jsi v náručí Lásky, on však zůstává bez vody Života a neví, kde ji hledat." Tak ani žádný z vás neví o svých bratrech, dokud zůstává v poušti ega, sobeckého já. Najde-li ale Lásku v sobě našel oázu věčného

25

Života. Zbořil hranice malého já a poznal svého bratra ve všem stvoření, které je sním jedno ve mně. Proto se probuzený nezastaví v cíli, ale pozná v něm znovu začátek Cesty, očima Lásky. Nenapije se, nenechá si zavázat rány, ale vrátí se do pouště hledat ovečku. Vrátí se do smrti, aby daroval Život. Neváhá, protože je bláznem v Lásce. Ne rozum, ale Láska, která je moudrost, mu vládne. Poušť je lidské nitro, pachtící se slzavým údolím za klamem. Oáza je domovem Světla. Kdo se z Lásky vrací na Cestu, vrací se do některého z jejích dílů. Přichází jako Světlo pro ty, kteří jsou připraveni vidět, mluvit slovo slyšícím Přichází jako král Světla nad bolestí. Nést kříž trpících. Vrací-li se Láska na samý počátek Cesty, bere na sebe tmu těch, kteří jsou jí obtěžkáni. Z čistoty vejde do špíny, aby zmenšila tíhu těm, kteří ji nesou a aby i jejich bolest byla lehčí. To jsou tři návraty čistých, jediný návrat, jedna Cesta. Kdo se navždy rozplyne ve mne, není již bytostí, ale příčinou, smyslem a důsledkem všeho. Jako prvotní princip plyne podle Zákona a není oddělen. Nevrací se, ani nezůstává, ale je. Láska sestupuje v podobě třech darů a žádná její oběť není větší než jiná. Nemá stupně, ale je nerozdělená. Je Moudrostí nerozumných a vrací se jako pokrm, který je potřebný v tomto okamžiku. Nelze tvrdit, že vzduch je důležitější než voda a voda než pokrm. Bez žádného z těchto darů by neexistoval život na Zemi. Stejně i Jidáš přichází s Ježíšem, jako voda a vzduch jsou jedním Darem. Cesta nekončí, nalezneš-li Světlo, ale končí nalezením Světla a Radosti pro všechny. Která Láska může neslyšet pláč? Pro tento pláč se i ty budeš vracet na Cestu. Chrám nebude postaven dříve, než ve třech dnech Cesty. Nebude Království, dokud den tmy a den bolesti nevejde do dne Světla. Dokud poslední z dětí nebude připraveno vejít do mého domu. Budou se čistí vracet. Aby jej opatrovali a pomáhali mu. Oběť je pšenice radostně čekající na žně, šťastný beránek vedený na porážku.

Spravedlnost. Není jiná spravedlnost, než Láska. Otec má dva syny. Starší zůstává v jeho domě a pracuje dnem i nocí. Mladší však vezme své dědictví

26

a utrácí je za svět. Když už nic nemá, poznává, že dříve milovaný svět se od něj odvrací. Bloudí proto pustinami, zimou a strádáním než znovu nalezne Cestu k otcovu domu. Myslí, že bude vyhnán, ale otec vyjde bos ze svého domu, svým kabátem jej přikryje, a uspořádá hostinu důstojnou vítání dědice. Nebuď jako ten bratr, který pracoval a nyní se ptá, proč hostina nepatří jemu. Já jsem Otec a říkám: Co je platná práce a oddanost tomu, kdo nemiluje? Nevíš-li, že jsem Láska, jak mě chceš následovat. Raději pojď do Radosti. Vždyť hostina bratra je tvou hostinou. Kdo mne zná, nehladoví, ale ztracená ovečka se vrací k smrti unavena. Láska je jediná spravedlnost. Kéž pracuješ u mne bez čekání na odměnu. Kéž pracuješ dvojnásobně i za svého bratra a jako já čekáš jeho návrat. Kdo dává dary a sytí jimi svou pýchu a klamné já, pracuje za mzdu. Sám si zaplatil zpět všechno, co dal. Hostiny otce se nedočká, neboť myslí, že zná jeho dům, ale není v něm. Taktikám dospělých v mém domě nikdo nerozumí. Pro každé dítě mám však hojnost Radosti.

Pokrm. Jsi narozen z Pravdy a svou Cestu jdeš ve hmotě. Jsi synem člověka i synem Boha. Přijímej proto pokrm Boha a nasyť i tělo, které je tvým bratrem. Kéž se pokrm duše stane i pokrmem těla. Kéž pokrm těla je přijmutím Světla pro duši. Uč se být svobodný a šťastný. Neříkej, co smíš a co nesmíš jíst. Žádám však, abys jedl v Pravdě nitra. Je lépe sníst špinavý pokrm v čistotě Pravdy, než slepě se vyhýbat některému pokrmu pro poznání jiných. Jednej podle toho, co sám cítíš a nebudeš chybovat. Obětní Beránek sebe vydal za pokrm. Přijímej jeho dar ve všech, kteří jsou pokrmem. Dává-li ti přítel dar, přijmi jej s radostí. Neboť také on se raduje z tvého přijímání. Poznej dar ve všech zabitých pro své nasycení. Prohlédni hladinu kříže. Za bolestí najdeš Svobodu a Život. Beránek říká: "Neplačte nade mnou, ale nad sebou a svými dětmi". Přijměte s radostí pokrm mého těla pro vaše tělo a svou žízeň Srdce utište mou krví. Má krev není bolestí, ale Láskou, kterou Srdce rozvádí do celého vesmírného těla. Naslouchej, v nitru nepláče, ale zpívá na Cestách svého dávání.

27

Přijmi Ježíšovu oběť, ale nepřibij ho na kříž, doprovoď jej na Golgotu, ale nebuď jeho Golgotou. Učinil jsem člověka králem na zemi, on však dosud svou korunu nepřijal, protože zabíjí. Kdo přijde jako král, přichází sloužit a milovat. Bere si tolik, aby se nasytil a sám je nasycením jiných. Kdo si přivlastňuje víc, než žádá jeho hlad, zabíjí. A kdo si upírá, co by měl přijmout, nezná dar oběti, ani Lásku. Kéž nehromadíš, co ti nepatří, abys řeku v sobě nezanesl smetím. Kdo nevydá, co mu nepatří, do toho ani moje energie nemůže vtékat. Bráníš-li v dávání své řece i její pramen se pro tebe uzavře. Až ucítíš žízeň, pak rozdej všechno, co ti zbylo a opět se naplníš novou vodou Života a tvé tělo se uzdraví. Každá touha je násilí, každé odepírání je násilí. Neboť obojí jsou hráze na Cestě řeky. Proč, člověče, nejsi nasycen darem země? Proč vezmeš od přítele jeho dar a ještě vyloupíš jeho dům? Pamatuj, že je zákon zaplacení do haléře. Najdi Lásku k příteli a jako on i ty jemu nabídni své Srdce. Plody země tě milují a z Lásky se rodí. Přijmi je za přátele, neboť dokud je považuješ za mrtvé, sám nežiješ. Láska přijímá oběti a dává se za oběť stejně radostně. Ti, kteří si pokrm přivlastňují, nemohou v něm poznat sami sebe. Přivlastňují si pokrm, ale sebe by za pokrm nevydali. Radujte se z velikosti toho, který se stal Pokrmem. Je to Beránek vystupující na nebesa. Kdo pláče nad pokrmem, nevidí jeho slávu. Odmítáš-li přijmout oběť jiných, ani tvá oběť nemůže být naplněna. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, vejde do Království. Kdo daruje svůj život pro mne, vstoupí do Života. To je mystická smrt, tajemství Života a smrti na Cestě Srdce. Beránek vchází do Království. Podává ti ruku, jíž tě zvedá za sebou. Pro toto podání ruky přicházejí Beránci na svět. Na své Cestě ve hmotě vydáváte tmu. Jeden pojídáte druhého. Tak dlouho potrvá hmota a kříž, dokud potrvá tma. Dokud nevyjde Světlo, nepomine na zemi bolest. Uvěř, že kříž je dobrovolností a Svobodou. Je naplněním vnitřního volání po Životě, poslem vyslaným Moudrostí, aby předal pokrm hladovým. Aby se naplnilo volání hladových Srdcí, je nesen kříž v zapomenutí hmoty. Poznej dar nevědomosti. Poznej milost tmy pro Světlo. Uvěř, že kdyby Beránek, kterého jíš, svůj kříž sňal, přece by se pro něj zas vrátil, neboť to je jeho Svoboda. Neplač, ale raduj se. Přijmi oběť večeře Beránkovy, aby i tobě umyl nohy. To je klíč k poznání pokrmu.

28

Jíš-li maso zvířat, pro tebe se tato zvířata narodila, aby tě čistila svou krví. Jez tak, jak cítíš. Bude-li donesena jejich oběť za tebe, přestaneš ty být živ jejich křižováním. Věř, že každý kříž padne na správné místo. Neboť poutníci přicházejí, aby nesli kříže očištění i oběti. Není ve tvé moci kříž uvrhnout ani odvrátit. Říkám Pilátovi: "Žádnou moc bys neměl nade mnou, kdyby ti nebyla dána shůry. " Kéž bys i ty uměl trpět se vším, co trpí a se vším osvobozeným se radovat zároveň. Jez v Pravdě. Miluj. Všechno je Cesta a říkám-li miluj, již dnes miluješ. Kdo miluje je denním pokrmem druhých. Přijímá oběti a dává se za oběť. Věř, že nikdo neumí dávat, kdo neumí také brát. Ber si na Cestu tolik, abys nasytil tělo i duši. Neobtěžkávej se pokrmem, který ti nepatří. Neboť tak není tvou posilou, ale nepotřebným břemenem. Stejně jako chléb nekupuješ na rok dopředu, protože víš, že se dá jíst jen pár dní, tak dnes nic neschovávej pro zítřek a nic ze včerejška neuchovávej pro dnešek. Spatři jako chléb všechny dary Země i Ducha, veškeré poznání, knihy a setkání na Tvé pouti. Nebuď tím, kdo křižuje, ani tím, který pláče. Neboť z těchto nikdo nepochopil, že já jsem vítězný Ježíš, ne ponížený. Pokládám život a přece do Života vcházím. Každé zabité zvíře a utržená rostlina je Beránkem. Ten však, kdo má tvrdé Srdce to nevidí. Násilí dělá každý, kdo si vezme víc, než žádá jeho tělo a duše, i ten, který je nechá hladové. Neslyšíš-li volání svého těla, neslyšíš ani můj hlas. Co je platné snažíš-li se nezabíjet a nekrást. Okrádáš-li vlastní tělo. Pochop Jednost a jez v Pravdě. Co je platné těm, kteří si odepírají nějaký pokrm, nebo nápoj, když jejich touha v nitru ho stejně jí a pije. Stejně tak i touhu po Pravdě nelze v sobě potlačit a naopak ve chvíli sytosti nelze žádné poznání přijmout. Důvěřuj Cestě, neboť Já jsem to, a všichni ze mne jsou nasyceni. Nepřejídej se. Lépe než přejídat se daru Lásky, je podělit se o něj. A nevíš-li o nikom. Kdo by hladověl, vrať zemi, co jí náleží. To říkám nejen o pokrmu těla, ale i o tvých knihách, o tvém poznání a o všem, co jsi nahromadil. Neříkej, že je to škoda odložit můj dar. Škoda je pouze nechat můj dar shnít ve svém nitru. Neboť je-li vězněn u těch, které již nesytí, je poutem. Jen je-li předáván, ve svém plynutí stale sytí hladové. A i kdyby se přebytečný chléb rozložil v zemi, není v ní ztracen, ale ze Země se opět zrodí pro ty, kteří po něm volají. Pokrm je Světlo. Posílej jeho paprsky tam, kde je hlad. Nezapomeň. Země

29

je Matka. Vrátíš-li jí její chléb i poznáni, nezahodíš je, ale Matka je vyzvedne ze svých hlubin pro nejhladovější děti. Nepachti se za pokrmem ani nevyhledávej hlad. Jedno ani druhé není pramenem života. Jednej podle svého nitra a své Lásky. Věř, že přijde den Království. Kde bratr nezabíjí bratra, neboť všichni navzájem jsou si Pokrmem a Radostí. Jste svobodní. Nepřikázal jsem Židům, aby mne ukřižovali, ani Pilátovi, aby mne vydal na smrt, a ženám jsem nepřikázal pláč. Nepřikázal jsem nikomu, aby se se mnou radoval, ani nade mnou plakal a přece je dobré, že jedni si myjí ruce, jiní pláčou a další se radují, stejně jako je dobré, že jsem přišel nést jejich kříž. Vše je Cesta. Braní i dávání je dobro Lásky v poznání Srdce. Miluj zvířata, miluj rostliny, vodu, vzduch i oheň. Miluj Zemi, je mým duchem. V ní přebývám. Je mým chrámem. Ze mne je všechen tvůj pokrm. Tak jak přijímáš svůj denní chléb, tak přijímáš Ježíše. Podobáš se Židům. Jedni zabíjejí, jiní pláčou a hladoví, málo je však těch, kteří se radují. Přijde chvíle, kdy spatříš Jednost a přestaneš rozlišovat, co je zvíře, rostlina, člověk, voda nebo vzduch, co je mé a tvé. Na mou svatbu jsou pozváni všichni, kteří přijímají nabízený pokrm a sami dávají pokrm ze sebe bez pocitu braní nebo dávání. Jako když se přelévá voda. Vždyť dáváš-li, bereš a bereš-li, dáváš.

Cesta ze Srdce člověka. Zákon Cesty je v nitru. Cesta vede od blízkého ke vzdálenému, a přece není blízké a vzdálené. Šíření Světla v tobě má svůj Zákon. Proniká z vesmíru do vesmíru, aby nakonec všechny vesmíry byly spatřeny jako vesmír jediný. Miluji člověka. I ty se učíš milovat sám sebe. V umění milovat sebe sama je Cesta. Začíná poutí k Srdci druhého člověka a lidstva, vede tě k objevení Lásky ke zvířatům, plyneš k rostlinám. Poslední stupeň tvé Cesty je naplněním Lásky k vodě, vzduchu i zemi a ohni, ke všemu viditelnému i neviditelnému. Jen kdo miluje plnou Láskou kapku vody i zrnko písku, naučil se milovat sám sebe a poznal klam svých předešlých lásek, neboť ve skutečnosti nebyly a nyní jsou Láskou jednou. Láska září z mého Srdce všemi směry. Světlo lampy se nešíří vzhůru nebo dolů, protože nemá nikde své nebe a zemi.

30

Pouze člověk povyšuje a ponižuje. Pýcha oddělila člověka od Boha, který je Láska. Cesta tvého Srdce vede zpět. Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé. Najdi sebe jako Lásku ve všem. Říkáš-li, že mne miluješ, ale nemiluješ nejmenšího ze svých bratrů, podléháš klamu. Zahříván mou Láskou, myslíš, že jsi sám tím, kdo ji dává. Projdi Cestou Světla, Cestou šíření Lásky z nitra Srdce až k nejzazším hlubinám Života. Dokud jsi pocestným, jsou pro tebe věci blízké a vzdálené. Jsi-li Cestou, miluješ sebe sama v Pravdě, která prostupuje všechny a všechno. Není již pro tebe blízké a vzdálené, ale jen "Zde a ve mně". To je Láska.

Cesty bratrů. Láska je Pravda a Pravda je v Jednosti. Z jednoho zdroje vytéká mnoho pramenů, ale Jednost je voda. Kdo vidí rozdílnost, nepoznal zdroj, jehož plností je Láska. Není rozdílu mezi mnou a tebou. Jako voda řeky a pramene je táž. Není rozdílu mezi tebou a hlínou, ohněm či vodou, rostlinou nebo zvířetem. Jako ramena jediné řeky plynete z moře Života. Vidíš-li něco neživého, tvá Cesta k Životu dosud nekončí. Všichni jste děti jednoho Otce. Nehleď na směry řek. Jež plynou zdánlivě každá jinam. Vždyť jsou pouze dílem řeky jedné a počátek i konec je jeden. Cesty tvé a tvých bratrů se rozbíhají, a přesto vedou do Světla zdroje. Pravda je Světlo v barvách duhy. Vidíš-li duhu, rozděluješ ji na barvy. Kéž spatříš Světlo bez barev, které je za nimi. Mluvím-li o člověku, zvířeti, rostlině nebo vodě, mluvím o hranicích, které nejsou. Dělím řeku na ramena a přece Pravda je nedělitelná. Jak však ukázat tomu, kdo vidí mnoho dveří, že všechny jsou od jednoho domu? Vezmu jej tedy za ruku a pomohu mu otevřít alespoň několik. Má slova jsou jen průvodcem. Srdcem musíš otvírat dveře sám. Pojď se mnou. Provedu tě čtyřmi vesmíry na Cestě stvoření. Pochopíš-li Srdcem má slova, znáš již všechny Cesty, poznáním Zákona Cesty jediné.

31

První vesmír. Na počátku oživil Bůh své čtyři ruce: Oheň, vodu, zemi a vzduch a učinil z nich sloupy chrámu své tvorby, nejčistší zrcadlo života. Z těchto dlaní je nasycen svět. Kéž je nenazýváš mrtvými. Kéž jim neupíráš Moudrost, neboť oni jsou Moudrostí z Pravdy. Jak hluboko ve smrti jsi, když lež je pro tebe živá a pravda neživá. Vesmír čtyř sil byl zrozen jako Světlo ze Světla. Je radostí živější než cokoliv, co považuješ za živé. Uvěř v den, kdy mne spatříš v tomto zrcadle, i v den, kdy se otočíš od zrcadla a vejdeš do mého Srdce, které jsi spatřoval dosud jen jako obraz. Dokud jsi poutníkem, díváš se do zrcadel. V obraze, který vidíš, však sebe nepoznáváš. Sedmého dne se otočíš od zrcadla a poznáš sám sebe v Jednosti Života. Ve všem stvořeném z hmoty i ve všem, co ti zůstávalo skryté. Jsi poutníkem za poznáním. Avšak zem, po které kráčíš a vzduch, který dýcháš, neputují a nehledají, ale jsou poznáním z Pravdy. V tom je jejich prvenství. Poznej přesto, že je nedělitelné od prvenství všeho zrozeného ze mne, stejně jako skrze prvorozeného Ježíše jsi ty prvním a jediným Synem. Vzduch je, aby byl dýchán. Oheň přichází svítit a hřát. Voda tišit žízeň a země nést chléb. Dávají se za pokrm, neboť jsou Moudrostí, ve které není možné Život ztratit ani získat. Pouze z plné číše se přelévá do vyschlých a sytý dává svůj chléb hladovému.

Druhý vesmír. Čtyři boží dlaně se sjednotily v Modlitbě. Touto Modlitbou jsou rostliny. Podobají se Ježíši. Čtyři ramena řeky se opět slévají do Jednosti v jejich Srdci. Rostliny jsou živeny ohněm Slunce, zemi, vzduchem a vodou. Jsou čistým pokrmem. Druhým vesmírem Boží tvorby. Neputují za poznáním, neboť poznání je v nich naplněno. Z něho přicházejí na svět, aby se staly pokrmem. Přijmi je za své učitele přijímání a dávání. Tráva chrání tvé putující nohy, stromy nesou ovoce a stín v žáru dne, obilí zraje, aby se stalo tvým chlebem. Kéž se i ty jednoho dne staneš chlebem hladových. Ptej se řeky, umíš-li slyšet, ptej se stromů a květin na všechny své otázky. Dají ti odpověď, neboť v nich je můj duch, který je Moudrost.

32

Třetí vesmír. Člověk ohraničil část Života a nazval ji zvířaty. Duch sestoupil do temnot, aby slzami naplnil Světlo. Dívej se do zrcadla své nevědomosti a uprostřed noci poznej hvězdu spasitele. Cesta zvířat je nejpodobnější lidské, přichází však k člověku jako služebník. Půl Srdce je cestou vlastní a půl Srdce je darováno. Půl Golgoty je darem nasycení tvé nevědomosti. Čím více své dárce ponižuješ, tím více tě předčí. Jsou zrcadlem, do kterého se nerad díváš. Bojíš se spatřit své nenávisti. Pudy a sobecké city. A přece, zvířata dokáží milovat. Podívej se, jak čistě žijí. Berou dary země. Ale nikdy nekradou. Žijí tím, co je nyní. Neznají příkazy ani zákazy, poslouchají jen svou přirozenou moudrost. Jsou v rukách Otce, proto nechybují. Máš se od nich čemu učit. Špínu nelze skrýt povyšováním nad nevinné. Jen Láska tě očistí. Kolik Lásky chybí tvému nitru, tolik daruje oběť ponižovaných pro Jednost Života. Ještě mnohokrát přijde Beránek v podobě zvířat, aby tvrdost Srdce člověka byla prolomena. Vše, co je v duchu, má svůj obraz ve hmotě. Umírají-li těla zvířat za nasycení lidí, také jejich duše přichází sytit hlad nitra člověka. Ptej se uvnitř, kolik života musí být obětováno pro tvůj život a jez v Pravdě. Neboť je-li v tobě den braní, je velké a krásné přijímat. Věř, že není ubližovaných, ani těch, kteří ubližují v poznání Srdce. Zvažuj však a neber si víc, než žádá tvé tělo ani víc, než žádá tvá duše. Zvažuj, jsili i ty schopen svůj život dát za pokrm stejně, jako přijímáš životy jiných. Pamatuj, že umění brát i dávat, je Láska.

Čtvrtý vesmír. V sedmi dnech Otec přivádí své syny, jako syna jediného. Člověk byl učiněn králem na zemi. Přijímá dary svých služebníků a učí se sám být darem pro vesmír. Tři vesmíry, které jsem ti ukázal, sjednoť svou Cestou v sobě. Jsou ti dány za pokrm. A stejně jako se vine Cesta člověka, mění se také podoba jeho pokrmu. Chléb se stává čistším a blíží se zdroji. Stane-li poutník jednoho dne v cíli, i Cesta pokrmu bude dovršena. Již nebudou hranice mezi pokrmem špinavým a čistým, neboť každý pokrm

33

je v očích cíle čistý. Není v něm hladových, ani obětovaných, pokrm je sám sobě nasycením. Tři vesmíry jsem ti dal za učitele, skrze ně vejdeš do poznání vesmíru vlastního. Dokud nejsi jedno se zvířaty, neznáš mne. Dokud nejsi rostlinou, vodou nebo ohněm, zůstávej jejich skromným žákem. Nezapomeň. Rozdělení na tyto vesmíry je klamem. Dítě namalovalo černou tužkou na papír Slunce. Kdo z toho obrázku pozná jak velké je Slunce doopravdy a jaká je jeho zář? Vyjdi proto ven, abys sám viděl Světlo. Vesmírů je nekonečně mnoho ve vesmíru jediném.

Příslib a dar svobodné vůle

.

Člověk si klade různé cíle a jde různými Cestami po kulaté zemi. Cesty po povrchu světa končí tam, kde začaly, aniž by našly své naplnění, neboť kulatost země je zrcadlem a symbolem Života a tebe sama. Kladeš-li si cíle, které spatřuješ při povrchu světa, jsou tvé snahy pouze zrcadlením tvé skutečné vůle. Hmotné cíle nejsou podstatou Pravdy, ale přikrývají ji. Jsou listím, které unáší řeka. Hledáš-li listí, najdeš je na povrchu vod, ale žízníš-li, Pravda je uvnitř. Aby byla zrozena a naplněna kterákoliv z Cest, musí být oživena silou vůle. Silou, která je vždy dál než nohy pocestného, aby ho mohla vést, a která vždy znovu zvedá jeho nohy i ruku malířovu. Vůle člověka je jeho skrytýma očima, jež se upírají k obzoru. Konec putování je tam, kde se obzor spojí s přítomností. Kdo však chodí po povrchu světa, vidí jen zdánlivé cíle a obzory, které se stále proměňují. Jediná Cesta, která naplní svůj obzor, musí vést ne po povrchu, ale do Srdce země. V něm jsou obrazy, které malíř jen tuší na svých plátnech. Jsou tu řeky a hory, které se jen zrcadlí na hladině viditelného světa. Nikdo se jich nemůže dotknout, kdo je nehledá uvnitř. Chceš-li se dotknout květiny v klamném obrazu hladiny, budeš jen čeřit vodu. Všechno tvé hledání a touhy jsou marností smrti, nespatříš-li za nimi mne. Neboť já jsem Cesta, Pravda a Život. Má Cesta je naplněna Pravdou, proto je věčně živá. Ve Světle Srdce nejsou pouta, ale pouta přikrývají Světlo a klam zastírá Pravdu. Nezavírej oči před lží, ale projdi skrze ni k Pravdě a pochopením pout najdi Svobodu.

34

Cíle, které míjejí Srdce, nejsou. A také vůle, která k nim vybízí, je klamná. Kdo jsi poznal kulatost Cest světa, projdi jimi do žhavého Srdce Země. Tam je Život. Cíl na povrchu je klamem a kde je klamný cíl, jsou i cesty k němu lživé. V mrtvé cestě nenalezneš Život. Pouze stezky Lásky dosáhnou cíle, protože jejich pramenem i naplněním je nitro Země, lidí, věcí, citů, barev a vůní, tvé nitro, tvé Srdce. Síla hledat Pravdu je z Pravdy. Není tedy pouhým zrcadlením, ale z cíle se rodí a do něj se vrací. Vůle Lásky je vůlí Svobody. Tuto svobodnou vůli vložil Bůh do Srdce člověka. Ten se však přesto ptá, kde ji nalezne. Síla Života je podstatou člověčenství ale vy jí nevidíte. V kom se nenarodila touha po pokladu Pravdy, ten jej nepozná, i kdyby kolem něj denně chodil. Touha po Pravdě však musí jednoho dne také umlknout, aby se její poklad mohl opravdu otevřít tomu, kdo jej našel. Vůle, která je ze Světa je poutem a nesvobodou. Je bludištěm, z něhož není východu. Poznej nesvobodu falešné vůle a odlož ji. Dávám ti znovu jako v první den tvého stvoření Svobodu. Otoč se zády k zrcadlu a uvidíš Pravdu. Vzdát se klamné vůle neznamená stát se pasivním, ale nalézt Život, který je smrtí pasivit a marností. Vůle Pravdy je nejmocnější silou a pramenem všech sil. Prorazí i kámen a uprostřed pouště vyvěrá v řeku. Tuto sílu máš i ty. Sobecká vůle plodí bolest, svobodná vůle Štěstí. A ty se jen tehdy ptáš kde je tvá svobodná vůle, dokud jsi ji nepřijal. Pastýř vede stáda na louky bez ohrad. Proč utíkáš do pouští? Máš možnost jít kamkoliv, a já jsem tvýma otevřenýma očima. Uvěř, že bez Světla zabloudíš. Zavolej mne, najdu tě brzo, neboť od Srdce k Srdci jsme navždy spojeni. Tato slova jsou klamem, ale svoboda a Láska jsou Pravdou. Také tvůj život je z Pravdy. Ze Svobody kráčíš zemí po vlastní zvolené Cestě. Svoboda je důvod proč zde platíš své dluhy, neboť přicházíš pro příslib Světla, pro nalezení Pravdy, jež není sdělitelná. Poznej moudrost. Která není ve slovech, ale přináší jí Cesta. Ať ze tvých hlubin zpívá: "Buď vůle tvá, Radosti. Buď vůle tvá, Lásko. Naplň se vůle Pravdy." Neboť to je také tvá skutečná vůle. Neznáš ji, ale uděláš-li jí místo v nitru, sama vstoupí, aby byla Světlem pro tvé oči a jistotou tvých kroků. Stojíš-li na rozcestí a nevíš, která volba je ta pravá, vzdej se svého rozhodování. Pravda je sama řešením a volbou. Vstoupí však jen tam. Kde ustoupila vůle klamu. Pravda je odpovědí na otázky člověka. Zní z ticha. Tam, kde křičí rozum, není slyšet její hlas.

35

Tulákem svobody. Král přijal zem a narodil se v ní jako člověk, aby našel Svobodu. Neboť ona je bohatstvím Srdce, které není možno ani darovat, ani dostat. Tvou zemí, kterou jsi dostal je tělo i jméno, které nosíš. Jsou jí tvoji rodiče, přátelé i nepřátelé, učitelé i děti, které přivádíš na svět, všechno, co vidíš a každý koho potkáváš. Duše vstoupila do země, kterou utvořila její Moudrost, aby zaplatila dluhy a donesla kříž klamu až k branám Pravdy. Vybral sis svět, který je bezpečný a jediný ideální pro tvou Cestu. Nemusíš ho stavět, ani v něm rozhodovat. Tvá zem je již vytvořená a nepatří tomu, kdo o ní rozhoduje, ale tomu, kdo ji zná a miluje. Král vládne stromům a květinám, ale jen tulák může vdechnout jejich vůni. Král nevidí, čemu vládne. Zbav se pout rozhodování a staň se tulákem ve Svobodě. Jen tehdy jsi skutečný král přede mnou. Celou budoucí zem máš v dlani, dokud se v ní nenarodíš. Pak zapomeneš, neboť začneš vládnout. Kéž bys nevlastnil sebe sama a nic, co je tvou zemí. Situace budoucích dnů již dnes znáš. Sám jsi je do své země zabudoval. Jsou jako řeky a hory, které jsi přijal za své. Nechtěj jim vládnout. Nechtěj v nich vítězit ani měnit jejich tvář. Vždyť nevíš, co je dobré. Oči vládce jsou slepé, ale oči tuláka vidí krásu. Kdo nic nemá, nenese tíhu rozhodování. A přece jen tulák může svou zem učinit krásnější a bohatší. Ne však bojem jak to dělávají vládci, ale očima Srdce. Neboť pouště i zahrady jsou jedinou krajinou země. Slepci vidí poušť, otevřené oči sady. Zem je připravená. Vládnout však musíš sám. Najdi svou vládu, v níž nebude vládce. Život se rodí ve tmě. Nikdo na počátku nezná své hory a údolí a přitom je přesvědčen, že může vládnout dobře. Nevidí bohatství země, proto je chudý a vyhlašuje války. Nepozná Pravdu, dokud nevydá tmu. Až přijde a zeptá se, kde je všechno to, co nazýval svým, odpovím: "Všechno shořelo. Jsi králem v pustině, ale sám jsi pustší než zem.“ Kdo špatně vládne, ztratí všechno, aby mohl Pravdu nalézt. Vezme na sebe svůj kříž, dokud se spálená hlína nezazelená a svět nebude ještě krásnější než dřív. Pak řekne: "Jsem král, který neumí být králem. Moudrosti, vezmi si můj trůn. Lásko, vládni. Chci dobro, ale svou slepotou přináším bolest. Ty jsi Dobro a Štěstí. Tvá vůle je tedy mojí vůlí.“

36

Jsi dítětem Otce a jako král přicházíš z krále. Máš právo nechat si trůn i dát jej Lásce. Ona je služebníkem všech, za které vládne, neboť skrze ni poznají Svobodu. Špatná vláda neplní vůli vládce. Žádá štěstí, ale nepřináší jej. Jen Láska je Štěstím. Pusť ji tedy na svůj trůn, až přijde tvůj čas. Nevolej na ni. Nepros ji, neboť je ti blíž než tvé prosby a volání. Vstoupí však jen tam, kde jí uděláš místo. Nauč se být králem nejprve tak, že se vzdáš kralování, abys ho skutečně poznal skrze Svobodu a Lásku. Chce-li být někdo učitelem, musí být nejprve žákem. Staň se žákem ve svém nitru a učitel přijde. Nevezmeš-li na sebe podobu žáka, učitele nevidíš. Sestup z trůnu a Láska se ujme vlády. Staň se tulákem, který nevládne. Nevlastnit, to je o ničem nerozhodovat, ale dívat se, jak řeka plyne. Ať je ti každá květina známá poznáním Srdce. Nauč své nitro říci: "Buď vůle tvá“, a najdeš Svobodu. Láska není zlodějem tvého trůnu, ale nachází jej pro tebe. Nemá otroky, ale přichází sloužit. Naučí tě být šťastným králem, který nikdy nenajde svou zem pustou. Poznání tuláka tě dovede k Lásce. Sám se jí staneš. Budeš Pravdou a nerozlišíš, vládne-li Bůh, nebo ty sám. Vždyť Pravda je v Jednosti. A pouze ti, kteří ji neznají, hledají hranice mezi osudem a svobodnou vůlí, mezi daným a změnitelným. Světlo ze Světla je jediným Světlem. Jejich vůle je totožná. Tvá svobodná vůle je v Jednosti se Svobodou, neboť Láska nemá jinou vůli, než Lásku. A kde ona vládne, je Štěstí navždy. V Pravdě je ze svobodné vůle každé zrození a Cesta, ale jen tehdy máš opravdu svobodnou vůli, víš-li to. Ne však rozumem, ale Srdcem, neboť je jediná opravdu svobodná vůle a tou je Láska. Buď tulákem Svobody. Setřes tíhu starostí, otázek i odpovědí, ale tiš žízeň u studní v zahradách světa i Srdce a odpočívej pod stromy v nitru i na zemi, neboť to všechno je tvé.

Pouta. Ze země vzešel strom, aby byl radostí Slunci. Buď jím. Ať kořeny pijí vodu země a větve hasí žízeň po Světle. Jsi synem Světla a Země. Světlo je tvůj Otec a vede tvé větve vzhůru. Zem je Matka. Skrze její oporu a náruč rosteš. Ona je tvým odpočinkem a živí tvé tělo. Skrze ni se učíš poznat Otce. Jsi živ její krásou, ona se raduje, když voníš ke květinám a jíš její plody. Otec vložil život do náruče Matky. Všechno, co je z nich, je dobré a

37

je ti dáno pro radost. Kdo říká, že pokrm od Otce je čistý a chléb země nečistý, je slepcem, který mluví o Slunci. Toužit po Světle, ale odvracet se od pozemského, znamená Světlo nespatřit. Hledáš Otce a zavrhuješ Matku? Jsou jedním. Nevíš-li to, kam vlastně jdeš? Buď rackem, který pluje oblohou. Let vzhůru je radost, ale i ptáci odpočívají na zemi. Nebe i zemi miluj jako sebe sama. Tvé bytí duše i těla je strom Života. Je plodem Lásky mezi nebem a zemí. Otec, Matka a Syn jsou jedním. Nerozděluj věci na dobré a zlé, neboť jsou jen dobré věci. Oheň je dobrý, pochopíš-li, proč ti byl dán. Každé poznáni, cit, věci, sex a vše, co potkáváš, je dobré. Nenazývej zlým dar, který neumíš přijmout. Utíkáš před ním, nebo jej vyhledáváš, a tím si navlékáš pouta. Pouta jsou zlá, ne dary. Také pouta jsou však Cestou Světla, neboť skrze pouta se rodí svobodný Boží Syn. Kéž tě oheň nepřichází spalovat, ale svítit a hřát. Spatři jeho světlo a tvůj strach bude zapomenut. Nejsou špinavé věci. Peníze jsou dobré a čisté, pochopíš-li proč přicházejí. Nechtěj je vlastnit. Vždyť i tužba je druh vlastnictví a ten, který vězní přítele, zůstane sám. Oheň je dobrý, ale kdo hromadí oheň v domě, sklidí požár. Voda tiší žízeň, ale nepustíš-li jí kam ji vede Srdce, odplaví i to málo, co máš. Oheň je darem života, nepřeměníš-li ho v pouto. Poznání je vodou, která tiší žízeň, ale stane se ti pouští, chceš-li ji vlastnit. Nestarej se o zítřek. Otec i Matka nad tebou bdí a dají ti vody i ohně kolik potřebuješ. Věř jim. Nech se vést. Oni jsou tvým bohatstvím, ne jejich dary. Co máš z toho, když darovaný pokrm úzkostlivě držíš na svém stole? Jídlo se zkazí a ty zůstaneš o hladu. Ber, co je ti dáno a nevezni, co odchází. Vždyť Matka i Otec ti také zítra dají, co budeš potřebovat. Svíráš-li v obou dlaních shnilá jablka, do které dlaně chceš dostat čerstvá? Kdo nepřijímá stejně lehce, jako opouští, je jako ten, který má obě ruce plné, ale hladové Srdce. Všechno můžeš přijmout za svého hosta. Krásu, peníze, přátele i moudrost, ale jen svobodný přítel ti přinese radost. Nemůžeš vlastnit své hosty. Nech je přicházet i odcházet. Vítej je úsměvem a úsměvem se rozluč. Aby tě zítra navštívili znovu. Raduj se z květů a nepřestávej vidět jejich krásu, když vadnou. Neboť všechno, co vlastníš je kamenem na tvém hrobě. Z vlastnění jsou touhy i strach. Ženou tě z náruče Matky do pouště a jako noc ti přikrývají Světlo. Je však Cesta, která je Život. Když se naplní čas,

38

každý odejde do pouště, aby byl pokoušen ďáblem. Spatří však tvář svého Otce. Nikdo nepozná moudrost darů Lásky, kdo je před tím nezahodí, aby je druhý den omyl slzami a již nehladověl. Neboj se, že nedostaneš sílu shodit svá pouta. Jsi jako strom nesoucí ovoce. Až bude zralé a příliš těžké, přijde Pán sadu a zbaví tě jejich tíhy. Jablka jsou darem pro jabloň. Přijmi je. Až přijde čas je odložit, sama opadají. Žij tím, co je dnes. Uvěř, že tě miluji svobodného i spoutaného. Vždyť vím, že jenom ten, který vyšel z pout, pozná Svobodu. Poutají tě věci, pocity i city, pokrm, sex, slova, sláva a poznání. Věci se rozpadnou, pokrm se vrátí zemi a sex zmizí se stářím. Pocity jsou dýmem, který rozfouká vítr a sláva mýdlovou bublinou. Slova dozní a poznání rozum pohasne. Přátelé, milenci i děti odejdou, až přijde čas. Nepoutej se k řece, nezastaví svůj proud. Najdi zdroj vody. Hledej, kde pramení radost sexu, kde nehasnou city, a moudrost je věčná. Poznání zapiš v Srdci, abys nebyl vyhnán na ulici, až se rozum unaví. Kdo zná pramen, netrpí žízní.

Láska ke služebníkovi a bratru tvého těla. Tělo je tvým pomocníkem. Miluj ho a dej mu, co potřebuje. Co potřebuje dnes, zítra potřebovat nebude. Ty mu však daruj tolik, aby nehladovělo dnes. Tělo je služebníkem i bratrem ducha. Buď i ty dobrým služebníkem a vůdcem svého těla, nastal-li v tobě čas. Neboť slova slyší jen ti, pro které nastal čas. Přijímej pokrm hmoty. Ale nezapomeň na chléb synů Boha, hladovíšli po něm. Nežádám syté, aby jedli dnes, po čem budou hladovět zítra. Duše je králem ve svém těle a tělo je jednou z krajin královy země. Najdi mír mezi zemí a jejím králem. Kde král nehladoví, ať má i země hojnost a má-li král hostiny, ať je neupírá zemi. Nemiluješ-li své tělo. Nemiluješ ani jediného ze svých bratrů, protože oni jsou tělem tvého života. Veškeré tvé vnímání světa je tělem, které slouží a v tobě se rozplyne v Jednosti Lásky. Onemocní-li tělo tvé země, nebyl jsi mu dobrým vůdcem. Jsou-li nemocné tvé vztahy, poznej, že přišel čas, aby získaly novou podobu. Nestarej se o to, co budeš jíst. Tělo je tvým služebníkem a bratrem, je tedy také dítětem Otce. Přijmi své tělo za bratra. Vždyť kdo se

39

povyšuje nad svého služebníka, bude jím ponížen. Práce je Láska a Láska je pokrm. Je-li Láska opravdu tvou prací, nebudeš hladovět. Pracuj a služ, jako tvé tělo slouží tobě a nestarej se o plody své práce. Já z nich budu sytit hladové. Láska je semeny květin i rukou, jež je vysévá. Je vodou, zemí i Světlem své zahrady. Z hlíny boží zahrady je i tvé tělo. Naslouchej proto zemi, abys spatřil krásu Pravdy v jejím hlase. Neboť co je stvořeno rukou Lásky, rozkvétá. Víš-li, že je Láska stvořitelem, je nádherné vše, kam tvé oči dohlédnou. Přicházíš z Jednosti Otce a Matky Země. Vešel jsi do tmy Matčina lůna a v něm se připravuješ na Život. Není hříšné, co je ze země a těla. Neodmítej Matku, neboť dnes jsi živ jejím dechem a zítra se skrze ni narodíš do Světla. Je-li čas spánku, přijmi jej, neboť tma tvého snu posílí oči pro zítřek. Jsem Život Matka i Otec. Povolávám tě tedy do Života. Miluj Otce svého i Matku svou jako sebe sama, vždyť jsme jedním. Jsem s tebou ukryt v zemi, jako ona ve mně. Ve tvém pozemském bytí jsme zasnoubeni. Tvé tělo je chrámem, v němž spolu přebýváme. Miluj svůj dům. Vždyť kde není Láska, tam přichází zloděj. Kam půjdeš, až tvůj dům vykrade a zapálí? Kdo v létě nepečuje o svůj dům, v zimě nemá, kam by složil hlavu. Z rozumu se mnozí ptají, co je zdravé jíst a co není. Ptají se však po marnosti, neboť jen naslouchající Srdce slyší hlas těla, domu, v němž přebývá. Jen milující nitro pozná, po čem hladoví a žízní tělo. Pamatuj, že jen to je zdravé, co je z Lásky. Nauč se milovat své tělo a nebudeš strádat. Tělo je pláštěm, který tě chrání na cestě. Kéž bys jej nosil dobře. Vždyť ty jsi tím, kdo svému kabátu dává pohyb a život. Tvůj plášť je dobrý přítel, ale slepý. Rozevlaje se, kam vane vítr. Poznej jeho slepotu, přišel-li čas poznání a veď jej po dobrých cestách. Nenásleduj vítr, ale jdi směrem, který ti ukazuje Srdce. Budeš-li se otáčet za pláštěm a větrem, vítr ti zůstane jediným pokrmem a plášť se potrhá. Den skončí a ty zůstaneš o hladu, neboť jsi ve dne zapomněl hledat svůj chléb. Kam se vydáš zítra s děravým pláštěm? Budeš-li sloužit slepému tělu, zastihne tě noc. Tělo půjde ke spálení a duše zůstane hladová. Kdo nemiluje lidské tělo v tomto dni, v příštím nenajde dobrý kabát. Zima však přichází, aby otevřela oči hladovým a oni spatřili Světlo domova. Miluješ-li slepého přítele, nepůjdeš za jeho slepýma očima, ale

40

něžnou rukou ho povedeš. Miluj své tělo a sebe sama, jako já miluji tebe. Ten, který poslouchá hlas těla, neslyší Srdce. Kdo však naslouchá moudrosti Srdce, skrze ni rozumí i svému tělu. Buď přítelem svého těla, aby také tělo objímalo tvou přítomnost jako přítel a ne jako pouta vládce. Tvá Cesta vede od služby tělu, v níž hladoví nitro, ke službě Srdci. Skrze Srdce však ani tělo nestrádá. Pamatuj, že tělu neporozumíš, nehledíš-li na Srdce. Duše i tělo žádají své nasycení a Otec jim dává pokrm v pravou chvíli. Nevyhledávej proto svůj chléb, ani se mu nevyhýbej. Neboť Pravda sama uhasí žízeň nitra, jako voda tiší žízeň těla. Buď svobodný Jedností duše i těla. Kde tyto světy nejsou přáteli, bojují a Svoboda v nich nenajde místo. Miluj své tělo, abys spatřil jeho krásu v nahosti. Věř, že ošklivost šaty nezakryjí. Když ne oči, ale nitro se dívá samo na sebe. Říkají: "Je špatné být nahý, protože to budí špatné myšlenky." Já však pravím, že v noci svého nitra tito soudci vidí tmu. Jiní volají: "Je dobré a přirozené se neoblékat." Já však mluvím hlasem Srdce. Na nic nehleď, jen na své nitro. Vždyť jeden ze své pýchy by stále chodil nahý a jiný z pýchy své tělo schovává. Kdo se může pyšnit tím, co není jeho a kdo má právo stydět se za plášť králů, který jsem mu půjčil? Jsi-li čistý, nepotřebuješ šaty. Ani květiny a voda se neoblékají. Dej ale pozor, aby lež uvnitř a tma nevrhla stín i na tvé tělo a nezošklivila je. Rozum má své názory, neskryješ však za něj nitro. Ať budeš jakýkoliv, jsi-li z Pravdy, činíš dobro. Jen spoutané Srdce tvoří hranice. Jednoho dne přijdeš do země, kde nejsou nazí, ani oblečení. V mých očích je stejně důstojný oblek z kůže a kostí, jako z látky. Vždyť jeden je štván svým tělem jako otrok, jiný se odívá svou nahotou jako král. Přijde den, kdy ve vodě země spatříš vodu Pravdy v zrcadlení a chléb ducha i hmoty se stane jedním v tvých rukách.

Cit. Cit je růže. Přináší trny tomu, kdo ji chce vlastnit, vůni každému, kdo se k ní něžně skloní. Cit je Cesta. Vchází do tmy a přejde přes práh bolesti, aby naplnila Lásku. Je jejím domem. Znám hlasy volající ze tmy: "Miluji…. ", aby druhý den opuštěny volaly: "Nenávidím!" Což miluješ růži, kterou dáš spálit jen proto, že

41

ses poranil jejími trny? V každé bytosti je Život, Láska jako semínko ukryté v srdci, které se brání, chce-li je někdo ukrást. Vítězí však a zloděj odejde poražen. Z citu bolesti se rodí Láska. Zloděj se vrací do míst, z kterých utekl, neboť by zemřel bez vůně růži. Vrátí se, aby zahojil bolest, a naučí se být králem vedle růže, jíž nelze vlastnit. Cit Lásky je Světlo letící nad zemí, holubice Svobody. Nezná rozdělení, nepozná blízko a daleko. Nepřichází, ani neodchází, neboť nemá hnízdo. Nestavějte jí žádná hnízda, nerodí se s jarem a neumírá zimou, ale stále zpívá. Láska je citem Srdce. Poznat ji znamená milovat duhu, která nikdy nevejde pod tvou střechu. Znamená vidět její barvy, i když je obloha temná. Neboť duha trvá, jen oči jsou slepé, Srdce je vidí stále. Nechtěj zavřít oheň do krabice z papíru. Papír shoří a oheň si svou Svobodu vzít nedá. Láska touží být rozlita vším a pramenit pro všechny. Ano, podobá se vodě nebo ohni. Zkus se ptát, komu patří. Myslíš-li, že miluješ jednu bytost více než ostatní, jsi bláhový, neboť nemiluješ ani tuto jedinou. Sobectví touží a touha se stane bičem hledajícím své naplnění. Jednost Lásky nedává nikomu přednost a nikomu nekřivdí. Nevybírá si přátele, nespoutává a nepožaduje být spoutána. Jste ostrovy ve vodách samoty a stavíte mosty jeden k druhému. Také ty jsi ostrov a stavíš svůj most. Dostavíš-li jej a přejdeš po něm, nepoznáš cestu zpátky, neboť se za tebou zboří. Jsi stavitel mostů a vracíš se tam, kde jsi svou práci nedokončil. Postav most a poznáš, že nevede k jednomu břehu, ale je Cestou mezi břehy a ostrovy. Kdo miluje, již nevidí svůj ostrov. Posílám do světa stavitele. Stavějte mosty od Srdce k Srdci.

Sex. Jsem život, rajská zahrada. Ve mně jsi Adam a Eva jako jeden a tvé tělo je krásné. Vrať se do ráje. Přišel-li v tobě čas návratu, neboť sny temnot jsou těžké. Nejsi vyhnán z mého srdce. Ale spíš v něm a čekáš na východ Slunce. Milování těl je písní zpívanou ke slávě Lásky. Nevyhledávej ho, ani před ním neutíkej jako před požárem. Vždyť oheň nejen ničí a spaluje, ale také svítí a hřeje, vezmeš-li jej do rukou s moudrostí Srdce. Buď svobodný. Kdo vyhledává sex, je jeho otrokem a kdo se před ním uzavírá, ne ze Srdce, ale z rozumu, nic nepochopil. Co není

42

svoboda a radost, je klam. Sladké je pouze zralé ovoce. Bereš-li je dřív, než přišel čas, ochutnáš trpkost. Spojení muže a ženy není poutem, ale křídly, je-li z Lásky. Těla pominou, ale Láska nepomine. Růže ve váze zvadne, ale má-li kořeny v Srdci, kvete stále. Květy jsou objetím těl, ale kořeny jsou jejich životem. Kéž se naučíš milovat růži ne pro květ, který dnes vidíš, a zítra odkvete, ale poznej její život v kořenech, které jsou pokladem ukrytým v zemi. Láska je most od ženy k muži. Zem je však plná nedostavených mostů, růží ve vázách, které voní a přece jsou mrtvé. Květiny jsou krásou vesmíru a kdo má jejich kořeny v Srdci, nelpí již na květech. Co není z nitra, je prach a neexistuje. Kdo se připoutá k sexu, raduje se z něčeho, co není. Jednou se vzbudí ze svého sna a nic mu nezůstane. Střádejte si poklad v nebi. Není možné milovat a přestat milovat. Neboť Láska je Bůh, který je věčný. Spojí-li proto Bůh dvě bytosti, nic nemůže rozbít jejich dům. To je manželství přede mnou. Není zrozeno oddávacím listem, ani slovem kněze, ani objetím těl, ale objetím duší. Je jedností Otce a Syna v Duchu Lásky a vše ostatní je jim přidáno. Láska je skryta. Oči vidí pouze květy. Netrhejte je. Vždyť je zítra zvadlé odhodíte podél cest. Poznáním chudoby a pout pak budete hledat domov Srdce. Není však možné přikázat Lásku tomu, kdo nemiluje. Spíše mu pomohu nést kříž, až bude zrazován. Růže bez kořenů je klam. Sex bez Lásky je bláto. Komu chutná bláto, ať ho tedy jí, aby poznal svou bídu a naplnil v sobě čas přijmout chléb Života. Znám tvé Srdce. Přijď a ukaž mi bolavá místa. Pomohu ti je zahojit. Hledáš uzdravení ve sbírání květů a přece jsi sám. Vezmi ode mne semínko a zasaď je ve svém nitru. Květina Srdce vyroste a stane se tvým naplněním. Sex je radost, dar Pravdy a krásy, umíš-li jej přijmout a poznat dárce skrze jeho dar. Mne však nepoznáš, neprojdeš-li mlhou tužeb. Květina ve tvém srdci nevyroste dřív, než projdeš zemí samoty. Dejte si svá těla darem a duší obejměte Světlo. Staňte se Modlitbou. Vždyť Modlitba je obejmutím Srdce Láskou.

43

Láska mezi králi. Muž a žena. Král nemůže vlastnit krále, neboť ode mne mají oba svou korunu. Ctěte ji. Přijde den, kdy budete vedle sebe jako studánka a skála. Skála chrání vodu před žárem a pramen dává pít stromům na úpatí hory i orlům hnízdícím v jejím vrcholu. Kámen i voda mají svou cestu, a přece jedna druhou tvoří. Skálo, nechtěj změnit vodu ke svému obrazu. Vždyť bude-li přetavena tvou slepou vůlí, zůstanou dva kameny v pustině. Raději buď štítem, který chrání její vlastní cestu. Studánko, nepřej si, aby se z hory stal pramen, neboť v žáru dne by vyschla voda obou. Raději posilni orly hor na jejich cestách. Jen tehdy jsou krásní. Jsou-li svobodní. A ke svému rozletu potřebují tvou vodu i skálu, na níž hnízdí. Vaše nitra ať jsou svobodné vlaštovky. Jedna druhé nepřikáže směr a přece, i když zdánlivě každá poletí jinam, obě putují za Sluncem. Svážeš-li k sobě jejich křídla, nevzlétnou. Jen bláhový si myslí, že může druha převést na cestu svého nitra. Kéž se naučíte jít každý vlastní cestou, a přece si navzájem darovat svou sílu. Kde jsou dva v mém jménu, jsem uprostřed nich. Jít světem s družkou nebo druhem, znamená skrze bytost vysílat Světlo vesmíru. V něm jste jeden a já jsem ve vás. Jsem v tobě spolu s tvým partnerem neodvolatelně a nezrušitelně. Co já spojím, nemůžeš rozdělit, ale stále se budeš vracet a stavět svůj most. V podobě muže nebo ženy k tobě přicházím jako učitel. Jsem Světlo, které vede tvé Srdce přes vody temnot k porozuměni. Láska je květina, která neuvadne, i když ji mučíš žízni. Čeká tě a ty ji najdeš, neboť je silou tvého hledání. Láska je. Nezaniká, když o ní nevíš, ani když ji nechceš, nebo před ní utíkáš. Marně ji však budeš vyžadovat jako dar, neboť nenalezneš-li ji v Srdci, nikdy ji nepoznáš. Miluješ-li, nepláčeš, když blízká bytost odchází a neraduješ se s jejím návratem, ale necháš ji plynout na vlně Života a obdivuješ se půvabu její volnosti. Láska je džbán vody, který dává nejvíce vláhy vyschlým ústům. Vy se však často více podobáte džbánům bolesti, jež mají vody po dně a hledají své naplnění. Mluvíte o lásce a přátelství, ale vaše hledání, tužby a zklamání jimi nejsou. Cesta ti nese Pravdu. Jdi proto Cestou, abys poznal, že piješ z louží

44

a hledáš vodu v pouštích. Žízeň a bláto nazýváš láskou. Láska je však plným džbánem, jenž touží být rozlit pro všechny a být naplněním džbánů vyschlých. Žízeň přivádí ovečky k mým pramenům, aby se i ony staly nasycením jiných. Raduj se z braní i dáváni. Neboť všechno má svůj čas. Je čas sít i sklízet a braní i dávání jsou neexistující hranice mezi mým a tvým v zemi JÁ. Láska si nevybírá místo, kam složí hlavu. Je v Jednosti se všemi. V každém je doma. Nikomu se nevyhýbá a nikoho nevyhledává. Staň se řekou. Potkáš-li ostrov, přijmi jej a zůstaň s ním. Objímej jeho břehy, přece však dál plyň svou cestou. Není síla, která tě smí zastavit. Vždyť proudy vod jsou podstatou tvého bytí. Tvář tvé řeky se nezmění ostrovem. Je-li v ní samota, nepřeklene ji břeh žádné bytosti. Jen nalezneš-li radost ve vlastních vlnách, popluješ s ní. Nevíš-li o radosti, na žádném z břehů ji nespatříš. Poznej, že ostrov lze obejmout a neopustit. Jít sním, však nelze. Nespatřuj v druhovi své bohatství, abys nenašel chudobu. Vždyť Láska nemá hranice a uzavřeš-li ji do jednoho člověka, stane se poutem. Kéž nejsi tím, kdo opouští, neboť zůstaneš opuštěn a nenajdeš, co hledáš. A putuješ-li bez druha, kéž se smíš radovat z rychlosti svých vod, jež spočinou v moři. Poznej svobodu, která neopouští. To je věrnost, řeka Lásky, která nevysychá, když se milovaný odvrátí, ale osvěží ho, kdykoliv žízní. Přece však teče cestou svého Srdce. Nezastavíš ji. Nezměníš její směr. Nezahubíš ji. V tom je její krása.

Věrnost. Kdo není tvůj, nemůže ti být nevěrný. Říkáš snad, že květina ve tvé zahradě je ti nevěrná, usedne-li na ni motýl? Daruj svobodu tomu, kdo s tebou žije v jednom domě. Neboť to je láska. Dívej se na člověka jako na květinu. Láska není zraňována, přetéká-li pohár. Žárlivost je vězením tmy. Což může věznit, kdo miluje? Láska neopouští a nikdy není opuštěna. Zůstává v Jednosti s příchozím i s tím, který odešel. Raduje se, i když se radosti již nedotýká. Srdce tvého druha je Svobodou.

45

Můžeš ji pohladit, nemůžeš ji spoutat. Chceš-li uvěznit Svobodu, za tvými mřížemi je prázdno. Miluj volnost života. Orla, který neusedne na tvé okno. A neplač, napije-li se někdo ze tvé sklenice. Není totiž tvá, ale toho, kdo ti ji podal. Tělo ženy patří jednomu muži a tělo muže jedné žene. Láska však nepatří ani žene, ani muži. Ale září skrze jejich dům do vesmíru. Muž a žena jsou jeho Jedností. Nepřišel však čas Jednosti, není-li čas Svobody. Ber si od květiny vůni. Dokud tě obdarovává. Ale nepřivlastňuj si její dar, abys netrpěl. Nevyžaduj ho. Květina není tvá a o dary se nežádá. Dary přicházejí, je-li jejich čas. Přijde den, kdy ti květina nedá svou vůni. Vždyť není-li cit láskou, je chmýřím, které dnes letí k tobě a zítra jinam. Ber jej tak, a nechtěj dát směr větru. Sám však nebuď tím chmýřím. Neboť spoután proudem tužeb, nenajdeš na zemi místo k svobodnému odpočinku. Ubozí, pro nalezení blízkého nitra jiné opouštíte. Opouštět, znamená být nevěrný. Jen přesouváte svou klec z místa na místo, nevzlétnete však na křídlech Svobody, která je věrnost. Chudý cit neuhasí žízeň Srdce. Zdá se být vodou, ale není. Je fatamorgánou, za kterou jdete v očekávání, ona však zmizí a žízeň zůstává. Jsi chudý, zrazuješ-li jednoho pro jiného, ale i ty jsi chudý, kdo se cítíš zrazen. Vždyť dá-li bytost bytosti dar, je to vždy tvůj dar sobě. Poznej sebe ve všech bytostech. Bláhový. Žárlivost hájíš trváním na věrnosti a nevěru zakrýváš voláním po Svobodě. Jdi za vodou Lásky. Vstoupíš-li do ní, nebudeš žádat, aby ti druzí dávali pít, ale oni budou přicházet, aby na sklonku dne utišili žízeň. Je psáno: " Království Boží je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje. Z radostí nad tím jde, prodá všechno, co má a koupí to pole." To je Láska. Vidíš-li mnoho žen, nevidíš Ženu. A vidíš-li mnoho mužů, nepoznáváš Muže. Kdo nenalézá krásu vesmíru v jediném nitru a jednom těle, nenajde ji i kdyby bloudil skrze všechna těla a nitra, protože je slepý. Radost Jednosti máš v Srdci. Nevíš-li to, jsi štvanec bez domova. Neboť je jedno Srdce mnoha tváří, strom mnoha květů. Obejmi jej svou duší a nebudeš žíznit. Vždyť milují-li se duše, je lhostejné, milují-li se těla. Láska Srdce je darována jednomu tělu a jednomu nitru. Skrze ně se dává jako pokrm všem tělům a duším, jediné bytosti v nekonečnu Srdce.

46

Objetí těl v lásce není z touhy, a kde není touha, není nevěra. Nevěra i bolest z nevěry je prázdnota touhy brát a vlastnit. Kéž se nevyhýbáš pohledu do světa nenaplněného nitra útěkem od partnera k partneru. Láska není nevěrná a nelze jí být nevěrný. Je ve všem a všude. Neptá se po tělech, ale vidí Srdce, v němž přebývám. Přede mnou činí stejně ten, který dává své tělo všem, jednomu, nebo žádnému tělu. Vždyť tělo je pouze pláštěm na tvé Cestě. Neskryješ jím nitro. A je-li nitro prázdné, je žízní všechno tvé jednání. Miluješ-li, je Modlitbou vše, co děláš. Je jeden Boží syn, člověk. Jedno tělo ve dvou podobách tvoří vesmír, jako muž a žena. Jsou nazí, jsou-li v zahradě Pravdy. Pravda se neskrývá ani nekřičí. Uslyší ji ti, kteří naslouchají. Člověk je Jednost a vesmír zahradou Eden. Vyhnáni jste ve svém nitru. Vyšli jste ze zahrady Lásky, kde není bolest, nevěra a žárlivost a návrat do zahrady, která je Domovem, je v Srdci. V zahradě Jednosti řekne muž: "Žena je v mém Srdci. Není možné ji hledat, ani vlastnit, nalézt nebo opustit, toužit po ní, ani se jí vyhnout. Neboť žena je. Je květinou Lásky. Je Životem mého nitra. Miluji ji v každém lidském těle a ve všem stvoření a přece se neptám po žádném z jejích těl. Potkávám Ženu na své pouti a skrze její jediné tělo jsem dal všem ženám své, neboť jsem své Srdce daroval vesmírnému Srdci." A žena řekne. "Miluji muže. Mé Srdce je v jeho Srdci a moje tělo je jeho tělem. Jsem Láskou k Muži ve všech jeho tělech a přece žádné nemusím držet v objetí. Vždyť vesmír není více než jeden Muž v mém nitru. Muž a žena jsou mým jediným Srdcem. Jsou vše a věčnost." A člověk řekne: "Na zemi nejsou moje a cizí děti, ale jsou sedmikrásky na louce. Jsou mými bratry, které kolébá Matka Země a Otec je pozvedá rukou Pravdy. Jsem pěstounem květin. O mne se opírají, i když je neseji a nedávám jim podobu. Mé jméno je Josef. Děkuji sedmikráskám, že jsem přítomen kráse, z níž se rodí. Děkuji květům a skrze ně těm, kteří je poslali. Člověk řekne: "Jsem Láska. "

Učitel, matka a otec. Bůh poslal svého syna, člověka, ke svému obrazu a chvále svého jména. Hledej mé jméno.

47

Chce-li učitel změnit tvou Cestu ve svou, není již tvým učitelem. Kéž se nechceš zrcadlit v učiteli. Jsi k mému obrazu. Přeplavil ses přes řeku v loďce ženy a muže. Jsou tvými převozníky mezi světy. Prvními učiteli. Nepůjdou však s tebou do hor a údolí. Na Cestě Srdce jde každý sám. Nechoď pěšinami představ svých pěstounů. Vždyť bloudit a nalézat vlastní směr je Láska. Neskládej křídla v kleci, i když je zlatá a slibuje pokrm. Vždyť poznání učitelů, matky i otce, je pro tebe pískem v poušti, protože není tvé. Nazvou jej pravdou, ale tvou žízeň neuhasí. Nemiluje, kdo přijde do připravené klece, neboť nebude svědectvím o výškách, dokud se neosvobodí. Láska nespoutává, ani se nenechá spoutat. Nelže ze soucitu, ani ze strachu. Nechodí po falešných cestách, které jsou schůdné. Opadají-li plody, strom již nenasytí semena svými kořeny. Každé z nich však vzejde, najde-li na cestě větrem a vodou půdu pro svůj růst. Dva stromy nemohou vyrůstat z jednoho místa, neboť ve svém vězení by si navzájem ubíraly sílu. Až přijde čas, sadař mladý strom přesadí. Kéž nemá své kořeny hluboko, aby jeho bolest nebyla veliká. Učitel, matka i otec jsou tvými převozníky do země hledání. Nabídni jim i ty svou loďku, až je zavolá druhý břeh. Nemůžeš zastavit Svobodu zrození a smrti. Jsou vlnami na hladině, kde jedna prostupuje druhou. Dej radost tomu, kdo odchází, a nech si svou radost, odcházíš-li. Vždyť nikdo nepřichází ani neodchází na moři Domova.

Přátelství. Přátelství je krásná země v nitru mých dětí. Nedávej jí hranice, aby se nestala malou jako zrnko písku. Měj krásnou zem bez konce. Miluj své nepřátele. Přijmi za bratry ty, kteří jsou jimi od počátku. Ode mne dostáváš Lásku. Vezmi ji a obdarovávej. Kéž nepoznáš obchod v chrámu přátelství, abys nebyl vyhnán. Neboť Láska bere své důtky, aby uzdravila dům Otce. A zasáhne-li tě a způsobí bolest, raduj se. Vždyť kdybys nebyl vyhnán ve svém nitru, nenašel bys domov, ale bloudil bys tržnicemi.

48

Láska se nedá hromadit, pouze rozdávat. Nevidím dlužníky, ale dávám svůj chléb zadarmo. Ty však dáš bratru jediný denár a požaduješ ho zpět. Což nevíš, že bohatství není tvé? Proto jdeš slzavým údolím, vězením pro dlužníky, protože nemiluješ. Kdo nezaplatí do haléře. Nemůže vejít. Kdo neumí darovat, tomu není darováno. A ten, který neodpouští, nespatři Království odpuštění. Denár je tvé přátelství. Daruj ho chudým. Abys i ty přijal mé dary. Neboť soud dluhů i místo darů je v tobě. Neříkej: "Pane, Pane…", ale zapomeň na dlužníky a budeš blízko mého domu. Je v něm hojnost. Proto rozdej vše, co máš a nebudeš strádat. Přišel ke mně bohatý chlapec a řekl: "Mistře,…" Já však odpověděl: "… Jdi a rozdej, co ode mne máš. Spíše velbloud projde uchem jehly, než bohatec do Království. " Jsem Cesta. Následuj mne. Rozlij Světlo svého poháru, Neboť je bez dna. Čím více z něj rozléváš, tím více je naplněn.

Děti Světla a Země, lidské děti. Ne z těl lidi, ale z Lásky, přicházejí na svět děti. Světlo je jejich Otcem a Země Matkou. Nechtěj vlastnit plody věčnosti. Neboť se nazýváš matkou, ale nejsi jí. Říkají ti Otče, ale ty jím nejsi. Tvé jméno je Josef. Jsi pěstounem toho, který je můj, a já jsem v něm. Dej dítě do dlaní Matky a ona je povede ke Světlu. Chraň jejich Jednost. Rada Matky je vzácnější než tvá a její náruč je měkčí. Nemaluj mým dětem rovnou cestu, neboť taková cesta není. Tvá představa je klam. Kéž nechceš dělat ze svých bratrů jeho otroky. Člověk jde se svou Matkou Zemí a bere si její chléb. Dvanáctiletý však najde chrám poznání. Otevře jeho dvanáct bran a ztratí se svým pěstounům. Pak se znovu vrátí k Matce a Josefu, ale Srdcem již zůstane u mne a skrze mne je uvidí. Buď průvodcem a ochráncem Svobody člověka. Který jako host vešel do tvého domu. Vždyť ne ty si povoláváš děti. Ale Syn Boží si vybral zem, aby naplnil svou Cestu. Nenuť svému hostu zlato svých představ, neboť není více než kamením, které mu nakládáš na záda. Jednoho dne vyjde z tvých bran a zanechá tam klamné bohatství, které je zátěží na Cestě domů. Nenuť mému synovi směr Cesty. Spatřil jsi snad zemi dobra a štěstí, že víš kde je? Pro tebe je

49

připravena radost hostitele, přijmeš-li ji. Jsem Láska. Buď pěstounem ve mne. Jsem Světlo Srdce. Nepřikazuji, ani netrestám. Ale skrze mne oči najdou správnou stezku. Každé z mých maličkých má svou Cestu a já jsem jejich vůdce i cíl. Nevědomost tvých tužeb je vězením. Nechystej ho mým dětem, abys nezůstal sám ve svých poutech, až odejdou. Řeka ti přinesla člověka. Nech ho tedy plout na jejích vlnách. Buďte bratry ve Svobodě a Lásce. Neboť kde není Svoboda, tam není Láska.

Pouto k člověku a samota. Cesta životy je Cestou k poznání Života jediného. Je úzká a trnitá. Vede k umění milovat a být šťasten. Sobecký cit je poutem. A přece z pout se rodí Svoboda. Temnému nebi za svítání Slunce roztrhne oponu a zazáří Světlo. Svou pšenici Lásky seješ v podzimu sobectví. Nečekej proto na odměnu, protože v nitru tě překvapí zima. Sníh se zemí ti vezmou i to málo, které jsi měl. Zima je samota. Přicházející k těm, kdo sejí z touhy po sklizni. Vystřídá ji však jaro a odkryje zaváté bohatství a na sklonku léta ti bude vráceno, co odňala zem a ještě přidáno. Jsem Cesta podzimem a mrazem. A přece tě volám, pojď za mnou. Jsi-li uvnitř opuštěn, toužíš po Lásce. Proto nepřijde. Neboť touha a Láska jsou jako oheň a voda. Jedna druhé neudělá místo. Dej Svobodu dítěti, příteli a druhovi, matce i otci a Svobodu nalezneš. Láska přichází jen do bohatého nitra, které dozrálo rozdávat pokrm. A touha je trýzeň uzdravující chudé. Cítíš se opuštěna, ovečko? Skryj se v mé náruči. Jsem Láska. Do mých dlaní se vyplač, chceš-li plakat. Povídej mi, když není, kdo by naslouchal, a raduj se se mnou, nemáš-li s kým se radovat. Já otevřu tvé oči a již nebudeš v samotě. Neboť je mnoho čekajících za zdmi tvého nitra. Čekají na náruč, v níž by se vyplakali, na úsměv, který by se s nimi radoval a na Srdce, které slyší. Poznej, že nikdo není sám, kdo miluje. Dokud nemiluješ, nevidíš tváře těch, o nichž mluvím, protože oči jsou slepé. Srdce vidí daleko. Já jsem tvé Srdce. Posílej mi své Světlo a já je daruji opuštěným. Pojď za mnou do Království, kde není nikdo sám. Sobecký cit a touha jsou jako led a sníh, stejné podstaty. Jedna se

50

mění v druhou a obě musí být vykořeněny, aby zemřelo osamění a zrodila se Láska.

Pouto poznání. Jsi semenem ve tmě země. Sytí tě pokrm, který do tebe vložila Matka. Přijde však den, kdy vyčerpáš zásoby uvnitř. Semeno je jednou z proměn Cesty, není však Cestou a neuživí tvé bytí. Vzbudíš se ze sna a řekneš si: "Od tohoto dne nejsem živ jen zemí, ale jsem živ ze Světla." Srdcem vyrosteš ve vesmírný strom. Tvé kořeny proniknou do Pravd, a čím výš ve Světle budou tvé větve, tím více budou zapomenuty hranice rozumu. Netvoř si proto pouta k jeho poznání, neboť uschne a promění se v prach. Nepoutej se k tomu, co patří dětem, abys byl připraven přijmout obydlí dospělých. Děti se hraním připravují na Život, ale připoutají-li se ke svému hraní, nedospějí. Kdo lpí na poznání, nemůže se stát opravdu moudrým. Rozum je hnízdem, které tě uvádí do světa létání. Až přijde čas, opusť jej, aby se nestalo vězením. Poznání je skrytou a nesmírně hlubokou studnou. A znovu říkám: "Na Cestě není ani o krok dále ten, který pije vodu ode dna, před tím, kdo tiší žízeň vodou z povrchu. Voda je stále táž." Můžeš vidět budoucnost i zrod všeho, co ze mne povstalo, ale nevidíš-li mne a do mne nevstoupíš, tvé poznání je prach a v prach se obrátí. Nech si Pravdu zapsat do Srdce, jehož poznání nespoutává a budeš blízko mého domu. Tam však, kde je prázdné Srdce, poznání rozumu je ničím. Nepoutej se k rozumu, abys našel moudrost. Strom zapomene na semeno, z něhož vzešel a přece sám je jeho probuzeným životem. Rozum je zapomenut, neboť je naplněn Pravdou nitra a Radosti. Ty však dnes neodmítej jeho otázky. Jsou darem Cesty. Pomocná ruka je ti podána, abys vystoupil na Cestu, sama ale není Cestou a vzdálí se, až splní úkol. Dva bratři putovali celou noc. Za svítání vystoupili do hor a spatřili bystřinu průzračné vody. Zahnali žízeň a každý z nich si postavil u pramene dům. První bratr přicházel každé ráno, aby se napil z potoka, druhý kácel stromy a vyráběl dřevěnou káď. Nyní ji bude mnoho dní plnit svými dlaněmi. Neboť chce mít vlastní vodu, ve svém domě. Jednou však bude zklamán, protože dny se vystřídají a

51

voda se zkazí. Jsi-li tím bratrem, naplněným marností poznání, zapomeň na svou zahnívající vodu. Zapomeň na věty, které ses naučil a každý den tiš žízeň ze mne. Jsem pramen, který vždy přináší čerstvou vodu. Chceš-li ji však ze mne vyjmout a vlastnit, není již živá. Pravda nevejde do tvého domu, ale ty budeš přicházet k jejím břehům pít. Přijde čas, kdy se sám staneš vodou. S ní bude plynout tvé Srdce, i když se vrátíš do svého obydlí. Bratři ve mne, nechte poznání plynout. Rozdejte své knihy a nechte si pouze jedinou, která vás učí dnes, abyste i ji zítra odložili pro Pravdu Srdce. Neboť poznání rozumu pomíjí, ale Pravda Srdce nepomine. Kéž se nepoutáte k lampě, darované vám pro cestu nocí, abyste nebránili Cestě Světla. Věřte, že život nelze zastavit navždy. Všechny hráze budou rozmetány v bolesti těch, kteří je staví. Řeka Pravdy přichází sytit tvůj rozum, především však probudit Srdce. Žijete čtvrtý vesmír, v němž se lomí tma ve Světlo. Neptejte se, přijde-li bolest a neočekávejte ani vysvobození. Neposlouchejte ani, co o tom říkají jiní. Kdo hledí k budoucnosti, nepozná velikost přítomné chvíle a kdo nevidí přítomnost, mne nevidí. A přece pouze se mnou znáte tajemství bolesti, zrodu, zániku a opět zrodu, v proměnách Života. Je psáno: "Ani zástupy nebeské, ani velcí věštci neznají můj původ a vlastnosti, neboť já jsem lůno, z něhož se i oni zrodili." Rozum má své názory, nemůžeš však za ně skrýt své nitro. Buď jakýkoliv, jsi-li z Pravdy, činíš dobro.

Sloužit. Podaná voda Pravdy a Lásky je služba. Nezná milosrdnou lež, neboť ani matka nepodá dítěti nůž, žádá-li o něj. Staň se pokorným ke Světlu. Ale nebuď pokorný ke lži. Láska je silná zbraň, jediné Světlo, přemáhající tmu. Pravda ničící lež. Ponechte si pravdivost. Nevzdávejte se Svobody pro ty, jimž sloužíte. Neboť ten, který se vzdal Svobody, vzdal se i Lásky. A kdo Lásku nemá, prokazuje špatnou službu. Pravda slouží, Láska slouží a Svoboda slouží. Tma však žádá služebníka tmy. Nesvobodní žádají službu nesvobodných, pouta

52

chtějí další pouta. Těm neslužte. Slyšíš-li prosbu o kabát, daruj svůj. A vezmou-li ti kabát násilím, nežádej ho zpět. Vždyť přijde chvíle, kdy zloděj bude okraden i o to málo, které získal. Dej mu proto své Světlo. Aby mu v tom okamžiku bylo prvním chlebem Života. Každý, kdo je na zemi zlodějem, žízní na poušti. Dej mu vodu. Kdo nevidí Matku, nejvíce potřebuje Srdce svých bratří. Když podáváš vodu vyprahlému, nesloužíš zloději, ale mně, slabému dítěti, svému bratru. Poznej mne a podej mi roušku na křížové cestě. Abych si otřel krvavé čelo. Tmě služ Světlem. Na lži odpověz Pravdou Srdce. Na nesvobodu Svobodou. Nenajdeš však pochopení v těch, kteří jsou z tohoto světa. Poušť trestá toho, kdo do ní nosí vodu. A mnohokrát se ti bude zdát marnosti být služebníkem vody v poušti. Sám se pak napij z mé studny a staneš se skálou, jíž nic neprorazí. Chce-li ti někdo vzít Svobodu, nenech se spoutat. Pomatuj však, že Svoboda je v Srdci. Ten, který brání Svobodu, ale nemiluje, vede zbytečný boj. Neboť Svoboda a Láska jsou Jedností. Uč se sloužit. Dokud to neumíš. Jsi zloděj, který nikdy nebude dobrým králem své zemi. Však jsi-li zloděj nebo král pojď do mé náruče.

Pracovat a být učitelem. Jsem tvůj učitel přicházející na tuto zem. Následuj mne! Buď učitelem Srdce. Jsem Cesta z temnot do Světla. Buď také ty Cestou do Světla. Buď jejím žákem i učitelem. Neboť v každém učiteli je žák a každý žák je učitelem. Všichni, kteří kolem tebe jdou, přicházejí tě učit. Dobře jim naslouchej. Já však posílám i tebe jako učitele pro všechny. Kéž bys byl pastýřem, který miluje. Vydal ses hledat, kým jsi. Na cestě potkáš ševce a možná řekneš: "Mistře, nauč mě šít boty, aby mým bratrům nebyla zima." Přijdeš ke kuchaři a zeptáš se: "Mistře, naučíš mě připravit pokrm, aby moji bratři nehladověli? " Půjdeš také za zpěvákem a požádáš: "Mistře, nauč mě zpívat píseň, abych ji mohl darovat bratrovi." Další den najdeš učitele moudrých slov, abys i ty mohl mluvit slova poznání. Cesta před tebe postaví i učitele Srdce. Ten však řekne:

53

"Vrať se k ševci nebo ke kuchaři a dívej se. Učitel Srdce mlčí." Tak na konci Cesty poznáš cíl i v jejím počátku. Který z učitelů je větší? Pravím: První je posledním a poslední prvním. Kuchař i švec přichází učit tvé Srdce. A v mlčení učitele Srdce pracuje švec, kuchař i kněz. Chceš-li umět darovat pokrm, dívej se, jak se připravuje. Chceš-li poznat Pravdu Srdce, naslouchej Srdci. Uvěř, že Srdce je v písni zpěvákově, v ševcových botách i v požehnání kněze. Každý učitel přichází pro své žáky a každý je nepostradatelný. Neříkej, že kuchař je významnější než zpěvák. Vždyť někteří hladoví po pokrmu, jiní po radosti. Pravím: "Je pouze jeden učitel a to je Srdce." Je-li tvůj čas, naslouchej mu. Posílám dělníky na svou žeň a s nimi i tebe. Ať jsi, kdo jsi, jsi učitelem Srdce a žákem Srdce. Říkáte: "Je-li žák připraven, učitel se najde." ano, je-li žák připraven, pozná učitele, i kdyby byl v poušti a sám. Já jsem práce, ukrytá v slově. Slovo zapálilo své Světlo a hle, obklopila ho tma. Jsem práce. Cesta Světla do temnot. Jsem práce v Ježíši Nazaretském. Jsem Život a není Života bez práce. Vše, co je Láska, je práce. A jako poznání bez Lásky je bolest a není poznáním, tak také práce bez Lásky není prací, ale trýzní chudého nitra. Mnozí říkají, "pracuji", ale nepracují, protože nemilují. A také se ptají, proč nepracují ti, kteří sedí pod stromy v meditaci a modlitbě. Já však pravím, že stejně pracuje dělník, jako ten, kdo se modlí. Neboť hledím na Lásku pracující ve vašich Srdcích. Ve mně se sjednocuje v jediné dílo. Práce všech bytostí jsou si navzájem obrazem a spolu jsou Život a Cesta. Déšť plní jezera a z vody jezer se rodí déšť. Kdo si myslí. "musím pracovat", nežije v Pravdě. Kéž nikdy neřekneš "musím pomáhat, musím být laskavý…," Neboť ti, kdo to říkají, jsou vězni klamu. Uvěř, že sedmého dne ve tvé zemi vstanu jako král. Sedmého dne Radost slouží a Svoboda je prací. Neboť já jsem to, kdo vítězně přichází. Kéž je již tento den pro tebe sedmý. Vždyť není-li práce a služba tvou Svobodou, jsi ve svém snažení jen tím, kdo přenáší vodu z potoka do potoka. Bláhový, všechny potoky se spojí v řeku a řeky v moře. Nech je plynout. To je práce. Ten, který pracuje pro sebe, nepracuje, ale přijímá. Je v něm čas přijímání. Bere vodu potokům a odvádí ji do svého, ve svém klamu. Sní svůj sen o bohatství za mřížemi. Vzbudí se však, donese svůj

54

kříž a pozná, že již není vězněm koryta své vody, ale sám je vodou svobodnou, protékající všemi. Uvěř, je slepý, kdo pracuje pro sebe, je slepý, kdo pracuje pro rodinu. Je slepý ten, který pracuje pro národ, přírodu a svět. Neboť to vše jsou potoky a řeky. Jen dítě ve mně pracuje pro Srdce. Pracuje pro všechno, co vidí, i pro to, co nevidí. Pro všechno, o čem ví, i pro to, co mu zůstává skryté. Neboť práce není věcí rukou ani úst, ale Srdce. Žák chodí kolem učitele, dotýká se ho, mluví s ním, a přece ho nevidí, dokud nepřijde čas. Práce je Cesta. Má podobu tmy, bolesti a Světla. Každá z jejích podob je dobrá. Jedna z druhé vykvétá a zraje, jako z poupěte květ a z květu jablko. Hromadíš pro sebe, abys poznal, že je lépe pracovat pro rodinu a pro národ. Můžeš pracovat pro celé lidstvo, i to však poznáš jednoho dne jako pošetilost. Tvá skutečná vůle je být sám prací Srdce všemu. Tvá práce přestane mít hranice. Nebude nikomu darována, ale bude plynout vodami, které jsi ty. Posílám učitele. Dávám jim křídla, aby věnčili nebe. Do úst jsem jim vložil píseň. Zpěv ptáků je nejkrásnější písní, i kdyby nikdo nerozuměl, o čem zpívají.

Touha být učitelem. Touha být učitelem není ze mne. Jsem Světlo Pravdy očím, ale kdo jedná z touhy, nevidí mne. Jsi-li slepý, byť bys znal moudrá slova, rozhazuješ je víc do bahna, než do úrodné země. Neboť rozséváš z touhy a přes ni nevidíš žíznícího po tvých slovech, ani toho, jenž před tvým hlasem své nitro zavřel. Pravý učitel zůstává v tichosti. V hlubinách naslouchání je mistrovství. Učitel více naslouchá než žák, aby nepřeslechl žádnou otázku skutečně vyslovenou. Ne však ústy, ale Srdcem. Touha činí učitele hluchým Srdci. Z touhy šířit moudrost se moudrost nerodí. Kdo mluví z touhy a ne ze Srdce, svá slova tvoří z bahna a v bahně je ztrácí, byť by je zdobil krásnými jmény. Pravda je prostá jako chudobka. Čím více je zahalena symboly, tím jasnějším hlasem oslovuje připravená Srdce. Najdeš-li moudrost, staneš se chudobkou, která nekřičí, ale nechá spatřit svých sedm krás tomu, kdo jí míjí na své Cestě.

55

Modlitba část 1. Stvořil jsem květinu a zasadil do země, aby rostla. Jde Cestou Světla. Kořeny se opírá o zem a blíží se Slunci. Jsem Světlo a ty mou květinou. Volej ke mně a buď ze mne živa. Kde nejsem, pijí rostliny vodu země, ale jakoby ji nepily, protože ji nepromění ve svůj růst. Šest dní je dlouhá cesta a sedmého dne k sobě přivinu své květiny. Na počátku jsi mrtev pod zemí jako semeno. Jako ono neseš spící Život a přijde okamžik, kdy vstoupíš do Světla. Pro rostliny Srdcí, které spatřily Světlo, přicházím a i ony půjdou za mnou. Za mnou budou otáčet své kalichy. Ostatní uslyší, ale neporozumí. Neboť jsem Ježíš, který přišel pro Židy. Židé jsou mým národem a každý, kdo vidí Světlo, je z nich. Skrze Židy Srdce přichází spasení všem národům Cesty, neboť všichni jsou bratry a Cesta jediná. Jsem Modlitba. Nemám hranice, proto nenasytím tvůj rozum, který vidí jen ohraničené. Přicházím sytit Srdce. Nezapomeň, Modlitba není prosbou. Je přeléváním energie Lásky mezi tvým Srdcem a Srdcem Života až do chvíle, kdy se navždy obejmou. Modlitba je otevření nitra Světlu, aby vykvetlo a přineslo plody hladovým. Srdce sedmého dne je Modlitbou v Modlitbě. Jsem její slovo. Sebe jsem ti daroval. Nejsem však z tohoto světa a nepřináším jeho plody. Jsem Modlitba. Déšť Světla. Nech se jím očistit a své Světlo vysílej ze Srdce zpět do mých rukou. Já z tvého daru učiním zázraky. Modlitba je Cesta. Má podobu tmy, bolesti a Světla. Ve tmě žádá. V bolesti se učí, ze Světla dává. Je otevřením nitra. Má tolik podob, kolik jich má tvé nitro ve slovech, mlčení i nasloucháni. Pro všechna pravdivě otevřená Srdce jsem. Pro Srdce plačící, zpívající i naslouchající. Kdyby tato Srdce nebyla, nebyla by Cesta, Zákon, ani Láska. Nebyl by Život, ani Otec v Synu. Modlitba plyne. Je slovem přebývajícím mezi vámi. Neohraničuj ji. Sahá, kam nedohlédneš a její počátek je věčnost. Nosíš ji v sobě. Za cokoliv budeš prosit ve jménu mém, dám ti. Prosba v mém jménu není již prosbou, ale je tím, čím já jsem. Plynutím Světla do temnoty opuštěných. Kdo se modlí v mém jménu, modlí se, jako já bych se

56

modlil. Nežádá o pomíjivost úspěchu a spokojenosti. Nejsou ve mne. Světlo nemůže darovat tmu a nepřichází ti spravovat pokojný život na zemi. Má Cesta je úzká a trnitá. Vezmi svůj kříž a následuj mne. Nepros o něj, ani jej neodmítej. Přijmi, co přichází, a opouštěj, co odchází. Nežádej odvrácení bolesti od svých blízkých. Bolest je branou jejich uzdravení. Máš-li však sílu Lásky, pomoz nést slabému jeho kříž. To je Modlitba. Požádáš-li o kříž svého bratra. Dostaneš jej. Kéž však nezapomeneš říci: "Buď vůle tvá," abys přijal míru hořkosti, která nepřesáhne tvůj pohár. Miluj bližního svého jako sebe sama. To je moudrost Lásky, která spravedlivě dělí kříž i odměnu. Já však nepřicházím žádat ani zakázat oběti. Dary plynou bez ptaní tam, kam plyne Láska. Přicházím darovat sebe. Najdi své Srdce. Proměň je v tůň, která naplněna mým Světlem září do noci ztraceným dětem. Přijímej déšť mé Lásky. Dopadá na tvou hlavu a tělo a proudí do Srdce. Očišťuje tě. Jsi chrámem, jehož dlaněmi voda Světla vytéká ze Srdce do vyprahlého světa. Staň se bláznem pro Lásku. Modlitba je počátkem života v Pravdě. Předlož mi své nitro se vším, co skrývá. Světlem Pravdy zmapuj jeho temná zákoutí. Poznej svou zem, abys nezabloudil. Modlitba je silou všech slabých. Je darem dávat Lásku, i když ji neumíš žít. I nejmenší mohou sypat na zem hvězdy. Vždyť není Srdce, ve kterém by nehořel můj oheň. Dej mi myšlenku Světla a já ji daruji světu. Ti, kdo žádají pro sebe, byť by prosili o poznání a čistotu, nic nepochopili. Kdo jsi mne zaslechl, žádej být zapomenutou lampou Světla plačícím. Dej zadarmo svou zář a já ji daruji nejpotřebnějším. Pamatuj, že i když žízníš, jsou i jiní, kteří více než ty žízní. A dokud oni nebudou uzdraveni, ani ty se neuzdravíš. Avšak utiší-li se nitra žíznících. Utiší se i žízeň tvého Srdce. Vždyť je pouze jeden člověk. Jedno Srdce v Lásce. Měj otevřené Srdce a pak vše, co děláš, je modlitba. Dítě, které si hraje s otevřeným Srdcem, sytí hladový svět. Modlitba má tolik podob, kolik jich nese vesmír. Je slovy, je písní. Nejvíce se však podobá mlčení. Jeho tichem se naplň.

57

Modlitba část 2. Pane, vím, že mé poznání je nedokonalé. Vím, že všechno, co mi říká, že má pravda je pravdivější než jiné, má cesta dokonalejší jiné cesty, ukazuje mé nepoznání. Jak často, Pane, se cítím na výši, právě když bloudím. Má nevědomost je veliká a zní i má pýcha. Slabým jsem, když posuzuji bratry. Své oči zatěžuji trámem. Jak tě přes něj, Pane, uvidím? Slepý jsem, když dělám něco, co považuji za dobré a cítím se chvályhodně. V tom okamžiku neznám dobro. Jediné za co prosím a v co věřím je Láska. Netoužím po své dokonalosti, být na výši, hodné tebe, ale tvou Láskou se chci naplnit a sám zůstat pouhým džbánem. Nechci ničeho dosáhnout, ale rozdávat. Nehledám velikost svého díla, ale tvé Slovo ať sytí hladové. Dej mi poznat jednotu se všemi. Vždyť cítím-li se výš než jiní, vidoucí nad slepými. Jsem z nejmenších. A nevidím-li se hoden ostatních, jak málo mám Lásky. Jak málo znám Jednost. Dáš-li mi, Pane, své Světlo, ne pro mne ho daruj, ale pro všechny své děti skrze mne. Pane, chci umět přijímat své kříže, abych pochopil Jednotu. Chci umět bez pocitu svého obětování přijímat kříže svých bratrů, abych pochopil jednotu spolu s nimi. Vracím ti tvé Světlo. Vezmi ode mne svou sílu a posilni jí nejpotřebnější. Jsem-li já potřebným, přijímám tvou sílu bez pocitu braní. Jsou-li jiní vyprahlejší než já, přijímám tvůj dar skrze ně. Vždyť Světlo mého Srdce jsi ty sám a nelze tě nerozdávat. Sám plyneš. A nelze se rozdáváním Světla, se Světlem nesytit, protože nemá hranice a plynutím zvětšuje svou zář. Má modlitba není ponížením se před tebou, neboť kdo se vzdá důstojnosti, popírá důstojnost Modlitby. Kdo sebe soudí, nevidí tebe, jenž nejsi soud. Má modlitba chce být Láskou. Oslavou syna člověka, syna Božího ve všech jeho podobách. Je oslavou Srdce, které je Životem Srdcí. Je v nich a oni jsou v něm. Kéž dokážu pravdivě předstoupit před své bratry a vidět v nich tebe. Jak slepý jsem, když hájím sebe před nimi. Spím, když hájím sebe před nimi v tvém jménu. Kdybych hájil tebe, v Lásce Beránka budu mlčet. Neboť on je připraven zemřít za své soudce. Dej ml poznat, že přítomnost je dobrá a moudrá. Kéž pochopím jak je dobré, že dnes ještě neumím milovat. Dej mi spatřit velikost toho, že mohu vydávat tmu. Otevři mé oči, abych se přijal se vším, co je ve mně. Neboť den Světla přijde, až přestanu volat a toužit. Touha je zeď uvnitř, kterou

58

nemohu přelézt. I ona však má na Cestě svou úlohu a otevře se, abych mohl projít, pochopím-li ji. Vracím ti sílu, kterou jsi mi dal při stvoření, jak je psáno. Ty jsi Modlitbou. Sebe jsi mi daroval. Modlitbu, žádající Lásku vkládám do rukou Lásky. Má slova jsou jen zlomkem pochopení tvého Světla ve mně a tak je, Pane, prosím, přijmi. Tak se modlil člověk. V sedmi dnech však bezpočet svých modliteb zapomene a jiné naplní, aby sedmého dne vstoupil do Modlitby bezpočtu podob Cesty a rozezněl se v Srdcích poutníků.

Jak žít. Je psáno: "Lid tento ctí mne rty, ale jejich Srdce jsou daleko ode mne. Marně mne uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými." Jsem královstvím dětí. Které neznají zákony. Netrápí se pro minulost a nestarají o zítřek. Nevejde ke mně, kdo volá po příkazech, protože získá pouta. Kéž se neptáš, co máš jíst a koho následovat. Dříve než přišel Mojžíš, vědělo tvé Srdce, kde je Cesta. Otevři tedy Srdce a příkazy se rozplynou. Poručit můžeš ústům, rukám a nohám, ale Srdci neporučíš. Nepřikážeš mu směr. Neboť zná svou Cestu a hlas mysli k němu nedolehne. Neptej se, je-li lépe když strom vzchází nebo kvete. Vždyť aby mohl vykvést do vůně a krásy. Musí vzejít. Nic nenazvi dobrým ani zlým, aby ses nepřipoutal k tomu, co patřilo včerejšku. Dnes říkáš, že květ je jedinou správnou Cestou, ale zítra květ zvadne, neboť čeká na plod. Sám se ptej nitra, co na tvém stole je již zkažené a to odlož. Ponech si pouze dobrý pokrm. Žij v Pravdě a přijmeš Lásku. Žij ve Svobodě. Neznám jiný zákon. A nespěchej naplnit svou Cestu, protože všichni, kdo se svým žitím prochází, tě předejdou. Kdo pospíchá, vejde, kam ještě nedohlédly oči a zraní se. Dokud nepřijmeš sebe v přítomnosti a nestaneš se dítětem, nenajdeš můj dům.

59

Doslov. Není žádná moudrá věta, která by mohla být vyslovena poprvé. Je-li skutečně moudrá, najdeš ji v každé knize, v každém dni a ve všem stvoření. A domnívá-li se někdo z nás, že objevil pravdivou větu, je to pouze tím, že ji až dnes pochopil. A i to bývá pouze klam. Neznám svatá písma, ale všechna jsou obsažena v tom, kdo zvedl mou ruku. Kdo jsi uslyšel jeho jméno v těchto řádcích, neslyšel jsi mne, protože i já jsem posluchačem, ale čteš ve vlastní knize Srdce.

Obsah. Cesta Srdce...................................................................................... 4 Sjednocení lásky. ............................................................................. 4 Poznání............................................................................................ 7 Zákon............................................................................................... 9 Světlo a tma.................................................................................... 11 Kdo jsem........................................................................................ 12 Bolest............................................................................................. 14 Zákon dluhů a zaplacení. Reinkarnace. ......................................... 16 Láska............................................................................................. 20 Žít v pravdě a nesoudit. ................................................................. 22 Oběť. .............................................................................................. 23 Spravedlnost................................................................................... 26 Pokrm. ........................................................................................... 27 Cesta ze Srdce člověka.................................................................. 30 Cesty bratrů.................................................................................... 31 První vesmír................................................................................... 32 Druhý vesmír.................................................................................. 32 Třetí vesmír. .................................................................................. 33 Čtvrtý vesmír................................................................................... 33 Příslib a dar svobodné vůle............................................................ 34 Tulákem svobody. ......................................................................... 36 Pouta. ............................................................................................ 37 Láska ke služebníkovi a bratru tvého těla. ..................................... 39

60

Cit................................................................................................... 41 Sex. ................................................................................................ 42 Láska mezi králi. Muž a žena. ....................................................... 44 Věrnost. ......................................................................................... 45 Učitel, matka a otec. ...................................................................... 47 Přátelství........................................................................................ 48 Děti Světla a Země, lidské děti. ...................................................... 49 Pouto k člověku a samota. ............................................................. 50 Pouto poznání................................................................................ 51 Sloužit............................................................................................. 52 Pracovat a být učitelem.................................................................. 53 Touha být učitelem. ....................................................................... 55 Modlitba část 1. ............................................................................. 56 Modlitba část 2. ............................................................................. 58 Jak žít. ........................................................................................... 59 Doslov. ........................................................................................... 60 Obsah............................................................................................. 60

Tištěno pro vlastní potřebu. Tento výtisk je možné šířit.

61