PRAPOR SPÁSY SRDCE BOHU, RUCE L IDEM

SRDCE BOHU, RUCE L IDEM

PRAPOR SPÁSY VÁ N OC E – SVÁT K Y N A D ĚJ E ! Z IM A 20 14 Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda Izaiáš 9,5 (B21)

CO JSEM PROŽIL Jmenuji se Antonín Jursa. Narodil jsem se 8.12.1959. Pracoval jsem na šachtě, kde jsem utrpěl vážný úraz a byl převezen do nemocnice. Upadl jsem do kómatu a během té doby jsem se dostal do nebe. Viděl jsem bosého anděla, který mi ukázal dvě cesty. Jednu úzkou a druhou širokou. Ptal se mě: „Kterou si vybereš? Široká cesta vede do záhuby a úzká vede k Otci.“ Tak jsem si vybral tu úzkou cestu. Když jsem se mu chtěl poklonit, řekl mi anděl: „Mně se neklaněj, ale až potkáme toho, který má boty, tomu se pokloníš.“ Když jsme potkali toho, který měl boty, poznal jsem, že je to Ježíš, tak jsem se mu poklonil. Ježíš mi řekl: „Podívej, tady je nové město, nová země a není tam nenávist ani žádné zlo.“ Všechno mi to ukázal a potom řekl: „Tondo, ještě není tvůj čas.“ Dýchnul mi do tváře a probudil jsem se v nemocnici. Sestry na oddělení nemohly pochopit, jak je možné, že jsem byl sedm měsíců v kómatu a probral jsem se. Nikdo tomu nechtěl věřit. I primář toho oddělení mi říkal, že za celou dobu, co tam pracuje, vidí poprvé, že by se někdo po tak dlouhé době probudil. Tak jsem to chtěl napsat. Vím, že nebe existuje. Od té doby věřím v Boha a v Ježíše Krista. Antonín Jursa

BŮH PLNÍ SVÁ ZASLÍBENÍ Marie se setkala s andělem, který jí vyřídil Boží zaslíbení. Pokorně je přijala se slovy: ,,Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.“ Po daném čase porodila Marie dítě a dala mu předurčené jméno Ježíš. Tím se první část zaslíbení naplnila. Potom se dítěti přišli poklonit pastýři a mudrcové, a tak se naplnila i druhá část zaslíbení. Ježíš dospěl a začala jeho služba (sloužil, učil, osvobozoval, uzdravoval, činil zázraky a povzbuzoval). Přišel čas jeho zatčení a smrti, aby se naplnilo Písmo (Jan 3,16). Marie vidí svého milovaného syna přibitého na kříži a říká si: Bůh mi přece zaslíbil, že bude kralovat na věky, řekl to ústy Simeona, když jsme přišli do chrámu (Lukáš 2,34–35). A najednou vidí umírat své dítě ve velkých bolestech a volat: ,,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘‘ Její syn umírá a s ním i naděje a zaslíbení, které dostala. Přicházejí pochybnosti, smutek, zklamání a otázky. Bůh ale zaslíbení, které dal Marii a lidem, splnil, protože Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých (Lukáš 24,1–50). Tento příběh je pro nás povzbuzením, že Bůh naplní všechna zaslíbení, která nám dal. Nezáleží na tom, v čem jsi, jak se cítíš a co vidíš nebo nevidíš! On se nemění a splní, co ti zaslíbil! On o všem ví a ve svém čase vše splní. Neboj se, jen věř! Požehnaný vánoční čas přeje kpt. Stáňa Knoflíčková

2

Je tu ale maminka, která musela opustit své děti, protožee nem nemajíj kde bydlet. Nemá byt, který by si mohla dovolit, a nemá práci. Je tu muž, kterému se v životě nic nedaří. Žije na ulici, někdy v ubytovně, není pro něj místo, není pro něj práce, nemá peníze. Je tu dědeček, který odešel z rodného města, protože nechtěl zapřít Ježíše. Neví ale, co se stalo s jeho dětmi a vnoučaty. Na cestě do bezpečí se navzájem ztratili.

Jak můžou tito lidé slavit Vánoce, když nemají kolem sebe rodinu, nemají kde bydlet, nemají peníze? Jejich situace se zdá beznadějná. To je přesně to, čemu ďábel chce, abychom věřili – za všech okolností, ve všech výše zmíněných případech, ale i ve vlastním životě. Situace je beznadějná, nemáš žádnou naději a to, že věříš v Boha a Ježíše, ti nepomáhá.

NADĚJE V BEZNADĚJI

Ďábel nemá pravdu. Vánoce jsou oslavou naděje! Opravdové Vánoce nejsou o setkání rodin, nejsou o dárcích a zpívání koled. Vánoce nejsou o jídle a o cukroví. Nejsou ani o děťátku v jesličkách!

Co dělat, když nevidíme žádné řešení?

Vánoce jsou o Ježíši, který se narodil a přinesl naději pro svět.

Máte pocit, že jste úplně uvízli, že už není žádná naděje ani

On je Boží Syn a Spasitel všech lidí. O něm řekl anděl pastýřům:

budoucnost. Ani pro vás, ani pro vaši rodinu. Je to beznadějné.

„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která budee pro

Myslím, že takové pocity měli i křesťané, kteří byli vystaveni

všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě

tlaku, že se buď stanou muslimy, nebo zemřou. Jak můžeme

Davidově“ (Lukáš 2,10–11). Andělé o něm zpívali: „Sláva na vý-

přežít? Kam můžeme utéct? Kam se poděla naděje, kterou jsme

sostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení“

našli v Ježíši? Je to beznadějné. A předpokládám, že křesťané

(Lukáš 2,14).

v zemích, kde jsou pronásledováni, to takto často prožívají. Kam

Vánoce jsou o odpuštění. O tom, že jsme Božími dětmi díky Ježíšovu životu, smrti a vzkříšení.

jít? Jak chválit a uctívat Pána? Kde je naděje, kterou jsme našli v Ježíši?

I lidé v naší zemi mohou být v beznadějné situaci: žádný domov pro sebe ani pro rodinu. Víc a víc matek s dětmi se ocitá na ulici.

Opravdové Vánoce nám dávají naději, jak to říká Boží slovo: „Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už

Není pro ně dostatek ubytování, jediné řešení, které někdy mají,

naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li

je opustit děti a dát je do dětského domova, protože už nejsou

v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme“ (Římanům 8,24–25).

schopné se o ně starat. Jejich situace je beznadějná.

NADĚJE v beznaději existuje – skrze Ježíše Krista, Spasitele všech lidí.

Tento měsíc budeme slavit Vánoce, které budou spojené se spoustou radosti. Sejdou se rodiny, budou zpívat koledy, radovat se při společném jídle, při dávání i přijímání dárků. Bude

majorka Attie van Wagtendonková

potřeba hodně příprav předem, ale bude to krásná a radostná rodinná oslava. ro

3

VIDÍTE TO SVĚTLO? Generálovo vánoční poselství V dnešním světě lidé často neuvažují o tom, co Vánoce opravdu znamenají. Pro mnohé je to velmi rušné období roku, kdy je zaměstnává tolik různých činností. Zdá se, že jsme zahrnováni tolika požadavky a tlaky na to, abychom připravili nesmírnou spoustu věcí. Je smutné, že v sebe uspokojující materialistické a spotřebitelsky řízené společnosti se mnozí nechají chytit do náročného kolotoče vánočních oslav, nákupů a koncertů. Proč by se to tedy mělo týkat nás? Když se Ježíše ptali, které je největší přikázání, řekl: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý zákon“ (Matouš 22,37–40 EP). V období roku, pro které je tak často charakteristické hovění si a požitkářství těch, kteří mají to štěstí že žijí ve světě, kde mají nadbytek,

máme příležitost odrážet větší hodnoty a myslet na ty, kterým se ani nesní o takových materiálních věcech, které mnozí z nás berou za samozřejmé. Jeden výrok anglického básníka a kněze Johna Donna žijícího v 17. století je dobře známý: „Žádný člověk není ostrovem ležícím osamoceně v moři, každý člověk je součástí kontinentu, součástí pevniny. Smrt kteréhokoli člověka ze mne něco ubírá, protože jsem součástí lidstva, a proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana; zvoní tobě“ (Meditace #17 z knihy Pobožnosti při nenadálých událostech). Jak snadné může být usilovat o vlastní sobecké požitky a ignorovat přitom tíživou situaci, ve které se nachází více než čtvrtina světové populace. Dovídáme se, že více než 2,4 bilionu lidí má méně než dva dolary na den a dalších asi 1,1 milionu je nuceno žít za méně než 1 dolar. Kdybyste někdy zkusili žít za tak málo peněz, zjistili byste, jak ohromný zápas to je. Skutečnost je taková, že velmi významná část světové populace tak žít musí, protože má – bez vlastního zavinění – velmi omezené možnosti a příležitosti. Nemůže nás to nechat lhostejné nebo chladné. Správně nám to připomíná Leslie Brandt v knize Ježíš dnes:

„Možná, že jsme jediným nástrojem, který se může dotýkat lidí kolem nás a přinést jim Boží lásku, který jim může předávat Boží slovo, který jim může umožnit, aby objevovali jeho spásnou milost.“ To je to, co chce Kristus dělat ve vás i ve mně, skrze vás i skrze mne. Když toto pochopíme, dostaneme se k jádru toho, o čem vánoční oslavy opravdu jsou. Při poznání hlubšího obsahu Vánoc budeme osvobozeni od soustředění se na naše vlastní žádosti

a budeme moci otevřít srdce pro ostatní, kteří potřebují poznat úžasnou vánoční zvěst skrze naše laskavé a nesobecké činy. Někdy si kladu otázku, jak bude historie posuzovat naši generaci. Mnozí z nás mají vyšší vzdělání, než měli naši předkové, a máme větší bohatství a zdroje, než jaké byly k dispozici v celých lidských dějinách. Ale bolest, utrpení a strádání tolika lidí neustále roste. Pokud budou provinční a sobecké ambice bez ustání pokračovat, nebude naše generace připomínána pro nějaký významný úspěch, ale pro chamtivost. Proto nikdy nezapomeňme, že Vánoce jsou mnohem víc než zářivá světla, oslavy, nákupy a koncerty! Před více než dvěma tisíci lety oznámili andělé narození Spasitele, který přinese radost celému světu. Realita však byla taková, že když Ježíš přišel, nebylo pro něj místa pod střechou. Dopadlo to tak, že se Spasitel světa narodil v tom nejskromnějším prostředí. Může se nám stát, že ani my neuvidíme uprostřed zářivých vánočních světel skutečné světlo světa – Ježíše, Božího Syna?

Když se blíží Vánoce tolik let po tom, kdy Kristus přišel a změnil běh lidských dějin, stále vidíme příliš mnoho lidí, kterým po materiální stránce téměř nic nechybí, ale neuvědomují si, že bez Krista Vánoce být nemohou. Boží dávný slib se naplnil narozením Ježíše – vtěleného Boha: „‚Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.‘ Od té doby začal Ježíš kázat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské‘“ (Matouš 4,16–17). Příchod tohoto království signalizoval radikální změnu hodnot a ohlašoval možnost, že lidská přirozenost může být zcela proměněna. Když zažíváme dynamičnost Božího království, začneme vnímat pravé světlo Vánoc. Phillips Brooks říká ve známé vánoční písni: „V jaké tichosti byl dán ten úžasný dar! Bůh dává lidským srdcím požehnání nebe. Jeho příchod možná nezaslechne žádné ucho; ale když ho v tomto hříšném světě pokorné duše přijmou, pak milý Kristus vstupuje.“ Kéž to o těchto Vánocích pro vás platí, neboť Světlo už přišlo!

4

VÁNOCE Josef a těhotná Marie velmi riskují. V Betlémě je pro ně ale jenom chlév. Tam Marie porodí a přijímá návštěvu pastýřů, kteří byli v polích za městem. Tam zažili otevřené nebe. Andělé jim přinesli dobrou zprávu. Narodilo se dítě, které přinese světlo do tmy a do zmatených situací. O každých Vánocích si tento příběh vyprávíme, protože potřebujeme slyšet dobrou zprávu. Je to opravdu dobrá zpráva: V Ježíši přichází Bůh znovu na svět. Chce nám dát svou lásku a své světlo. Jestliže se Ježíši otevřeme a přijmeme ho, můžeme ze světa dělat lepší místo k životu. A to je opravdu dobrá zpráva.

Stalo se to ve dnech velkého sčítání lidu za císaře Augusta. Zmatek v celé zemi. Děti a staří lidé. Těhotné ženy... Všechno je vykolejeno. Muži nejsou po týdny v práci. Výsledek: žádný příjem. A to všechno jen proto, že chtěl císař vědět, kolik lidí žije v jeho říši. Dny velkého zmatku. Není to však jen dávná historie. Je to také dnešní historie. Noviny a časopisy vnášejí každý den do našich obývacích pokojů zmatek. Lidé po celém světě bojují, obtížně zápasí a trpí. Je to opravdu čas na dobré zprávy. Lukáš nám vypráví Josefův a Mariin příběh. Cestují do Betléma, protože se tam musejí dát zapsat.

majoři Tonnie a Ria Scholtensovi

JSOU ZASE VÁNOCE na kameni není ideální místo pro právě narozené děťátko. Ježíš přichází do světa, který na něj nečeká. Čteme o pastýřích na polích. Uslyšeli, že se jim narodil Spasitel, Mesiáš, a anděl jim řekl: „Najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“ Obyčejné miminko zavinuté do plenek, tak jak v té době zavinovali všechna miminka. Leží v jeslích ve skále. To je něco jiného. Říká to: není tady pro tebe místo, bereme tvoje narození jako samozřejmost, vítej do našeho světa zoufalství a zklamání. Čteme o tom, co zpívali andělé: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich mí zalíbení.“ Jako by se otevřelo nebe a byla oznámena Boží budoucnost: na tomto světě je NADĚJE, i když ji nejsme schopni vidět, dotknout se jí, ani ji prožívat. Zrodila se naděje, protože Bůh splnil svůj slib. Zrodila se naděje, protože Bůh přišel na tento svět. Zrodila se naděje, protože Bůh přebývá mezi námi, obyčejnými lidmi. Jsou zase Vánoce a přes všechno zoufalství a přes všechny tragické události ve světě, v našem okolí, nám říkají o naději, o budoucnosti pro všechny lidi, kteří si ve svém životě udělají pro Boha místo. Ježíš přišel na tento svět jako děťátko, ale byl předurčený stát se Spasitelem pro všechny lidi. Vypadá to, že pokaždé, když se narodí děťátko, říká Bůh svému stvoření ANO. Vánoce jsou naděje, naděje pro Boží stvoření, naděje pro dnešek, naděje na věky. Modlím se za to, abych se uměl sdílet o této naději se všemi lidmi, se kterými se setkám – o Vánocích i během celého roku. Přeji vám všem nádherné prožití vánočních svátků naplněných nadějí a požehnáním.

Jsou zase Vánoce. Každoroční událost. Krásná doba, kdy se můžeme radovat, doba plná očekávání. Slavíme je každý rok a jsou rok od roku větší, s více světly, a jsou náročnější. Jak je oslavíme letos? Co budeme jíst a pít? Koho pozveme, jaké dárky koupíme? Nezapomněli jsme na někoho? Sejde se celá rodina, nebo bude někdo chybět? Připravujeme se na ně všichni. Příprava Vánoc nás všechny nějak zaměstnává, ať se nám to lbí nebo nelíbí. Před Štědrým večerem jsme pořádali několik vánočních oslav. Všechny byly dobře připravené a dobře jsme se při nich bavili. Připravili jsme výborné programy, kde zaznívalo vánoční poselství. A teď, na Štědrý večer, si sedám a ptám se sám sebe: Jsou toto skutečné Vánoce? Je to to, s čím se chci sdílet? Jsem: tak unavený ze všech těch příprav, tak unavený z toho, aby bylo všechno v pořádku, tak unavený asi i ze všech oslav, kterých jsem se zúčastnil, tak unavený všemi těmi zprávami o situaci ve světě, se kterou nemůžu nic udělat. Tak unavený z poslouchání vánočního příběhu. Zase mluvíme o pokoji na zemi a o naději pro svět. Na Štědrý večer: Máme tradiční jídlo, které mělo připomínat, že se Ježíš narodil v chudobě. Potom chvíle na odpočinek ale také na čtení z Bible o Ježíšově narození. V některých rodinách o něm budou číst z 2. kapitoly Lukášova evangelia. Čteme o Josefovi a Marii a o tom, že pro ně nebylo místo, i když ho Marie potřebovala, aby si odpočinula. Jen jesle místo kolébky pro jejich prvorozeného syna. Představte si: ty jesle byly jen prohloubenina ve skále. Ležet

major Rein van Wagtendonk

5

MUŽ, KTERÝ NENÁVIDĚL VÁNOCE

spásy stará o lidi bez domova, někdy ji vidí na ulici. A někde ve městě je i centrum Armády spásy, ale on neví jistě, k čemu slouží.

Pavel Vánoce opravdu nenávidí. Je to stejné každý rok: jeho žena Katka začíná péct vánoční cukroví už v listopadu. Provoní celý dům, a to je Pavlovi příjemné. Když už to ale trvá celý týden, začíná toho mít dost. Katka tráví celé večery v kuchyni, na nic jiného není čas. Pak přijdou vánoční nákupy s přemýšlením, co komu koupit. Co koupit dětem, to většinou vědí. Ale co jeho rodičům a Katčině mamince? Pavel se sám sebe ptá, co má tohle všechno společné s Vánocemi. V obchodech je spousta lidí a odevšad slyšíte „Narodil se Kristus Pán“.

Pavel začne letáček číst. Armáda spásy prosí lidi, aby o Štědrém večeru nabídli pomoc. V sociálním centru pro lidi bez domova bude štědrovečerní oslava pro ty, kteří žijí na ulici. Potřebují víc lidí, kteří by pomohli při servírování večeře a také aby mluvili s „hosty“. Není to možnost, jak strávit Štědrý večer jinak, jak se jinak dívat na Vánoce?

Uvědomuje si ale vůbec někdo z nakupujících, kdo je Kristus? Dítě narozené v Betlémě je strašně daleko od shonu při nákupování vánočních dárků, od vánočního cukroví, štědrovečerní večeře, daleko od stromečku a spousty ozdob. Pavel si i letos uvědomuje, že Vánoce nenávidí. I v církvi je tolik různých aktivit, že téměř zapomínáte, co vlastně Vánoce jsou.

Večeře má být od 4 do 8 hodin, pak by tedy byl ještě čas na Štědrý večer doma. Katce se ten nápad také libí, ale co děti? Katka volá mamince a říká jí o jejich plánu. Maminka s tím nemá problém, postará se o děti a pak můžou společně oslavit Štědrý večer. Katka a Pavel jdou na Štědrý večer na udanou adresu. Jídelna v centru je útulná, krásně vyzdobená, na stolech jsou krásné ubrusy a svíčky. V rohu místnosti je velký vánoční stromek, pod ním balíčky se šálami, rukavicemi a dalšími věcmi.

Ale co s tím udělat? Říct kazateli, že do kostela nepřijde? Že nepomůže při rozdávání dárků a potravinových balíčků lidem, kteří nic nemají? Oznámit rodině, že letos nebudou mít ani stromeček, ani vánoční výzdobu, žádné dárky, žádného kapra ani bramborový salát? Tím by všem Vánoce pokazil. Pavel přemýšlí, jak to vyřešit. Rád by si Kristovo narození připomněl nějakým zvláštním způsobem. Chtěl by být mezi pastýři, kteří byli pozvaní, aby přišli tam, kde leží děťátko. Chtěl by se setkat s Ježíšem a znovu prožít, že přišel pro něho i pro všechny lidi.

Dveře se otvírají přesně ve 4 hodiny. Když se všichni pozvaní usadí, vítá je někdo v uniformě Armády spásy a prosí o ztišení, aby se mohli modlit. Pavla velmi překvapuje, že všichni ti na pohled drsní a hrubí muži a ženy se ztišují. Někteří dokonce zavírají při modlitbě oči. On i Katka mají celý večer napilno s roznášením polévky, kapra a salátu. Teprve až všichni dojídají, je čas si k nim na chvíli přisednout. Pavel sedí mezi dvěma muži, kteří si povídají o jídle ale i o nejlepším místě, kde je možné strávit noc. Jeden z nich se na Pavla

Pár dnů před Vánocemi mu Katka dává letáček, který dostala v nákupním centru od Armády spásy. Pavel ví, že se Armáda

6

obrací s otázkou „Co tady děláte?“ Co jim má říct? Že chtěl na Štědrý večer dělat něco jiného? Že nemá rád slavení Vánoc tak, jak jsou to zvyklí dělat – se všemi dárky a shromážděnou rodinou? Má tohle všechno říct člověku, který asi touží po Vánocích strávených uprostřed rodiny? Pavel váhá, co by řekl, až nakonec říká něco, co vychází z hloubky jeho srdce: „Chtěl bych vám říct, že toto je večer, kdy se narodil Ježíš Kristus, pro mě i pro vás. Proč jste sem ale přišli vy?“ Muž hned neodpovídá, po chvilce ale začíná povídat o své ženě a o dětech, které opustil, o svých zápasech s alkoholem, o tom, že nemá ani práci ani peníze. A dodává, že se dověděl o této štědrovečerní večeři, a tak se přišel najíst a ohřát. Pak dodává: „Už ale nevěřím v Boha, který mě prý miluje, ani v Ježíše.“ Než může Pavel něco říct, začnou muzikanti hrát Narodil se Kristus Pán. K této známé písni se začíná přidávat víc a víc lidí, i ten muž vedle Pavla. Z očí se mu řinou slzy. Pavel už nemůže zpívat dál. Je tak dojatý tím, jak všichni ti lidé zpívají společně o Kristově narození. Drsní lidé, lidé z ulice, kteří nepatří ke společnosti, lidé opovrhovaní – právě tak jako pastýři před 2 000 lety. Má na chvilku pocit, jako by byl na místě, kde je Ježíš, spolu s těmi, které není ve společnosti vidět.

7

RIZIKA POVOLEBNÍCH JEDNÁNÍ Vím, že v tomto čísle Praporu spásy očekáváme všichni trochu toho vánočního naladění, pohlazení, povzbuzení. A plně si uvědomuji, že je skutečně potřebujeme. Mě však přemýšlení nad tím, o čem tentokrát budu psát, přivedlo zpět k povolební situaci. A to nejen z toho důvodu, že se toto téma dotýká nás všech jako občanů žijících v České republice, ale také proto, že s lidmi obsazujícími nejdůležitější posty v našich městech budeme zanedlouho jednat, přát jim hezké Vánoce a mnoho moudrosti do jejich nové práce. Kdo však jsou tito lidé? Jací vlastně jsou? Co je jejich skutečným motivem pracovat na tak odpovědných místech? Jistě je mezi nimi velká řada těch, kteří to opravdu myslí upřímně. Ale kteří z nich to jsou? A kteří přišli jen přerozdělovat veřejné zdroje trochu jiným směrem nebo lacině udržovat vysokou míru popularity? Jak se v tom máme orientovat? A jak se ve snaze dosáhnout našich dobrých cílů nezaprodat? Jistě, povinností vedoucích pracovníků v Armádě spásy je navázat s těmito lidmi kontakt. Kdekdo z nás včetně mé osoby je odpovědný za kvalitní diplomatická jednání vedoucí k úspěšným výstupům. Když o tom ale trochu víc přemýšlím, napadá mě, jak snadno můžeme ve své snaze navázat kontakty s lidmi na radnicích zajít dál, než bychom možná měli.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Účel světí prostředky. Peníze nesmrdí, kde jsou, poklekni. Kéž nám dá Pán Bůh dostatek moudrosti, abychom se výše uvedenými rčeními nikdy nenechávali motivovat ke krokům, které pak nejdou vzít zpátky. Přeji nám všem skutečně požehnané adventní období. Jan F. Krupa

VEŘEJNÁ SBÍRKA Řekne-li se ve spojení s Armádou spásy veřejná sbírka, leckomu se vybaví předvánoční čas a červené kotlíky se zvoníky povětšinou z řad lidí bez domova nebo dobrovolníků. Tak je tomu alespoň v zahraničí, kde tuto představu často neodmyslitelně doplňuje i modrá důstojnická uniforma. Snaha přenést tuto tradici na území českých zemí začala prakticky s obnovením činnosti Armády spásy u nás počátkem devadesátých let minulého století. Vánoční sbírky, které se konají v Brně, jsou úspěšné. V ekonomicky nejisté době, kterou nyní procházíme a kdy se nám může hodit doslova každá koruna, je potřeba sbírky daleko větší! Za posledních deset let se v Brně podařilo vyzvonit 2 354 981 Kč, což je v průměru víc než 235 000 Kč za rok. Děkujeme Bohu, že jsme při vánočních sbírkách v Brně mohli vybrat tolik peněz. Peníze vybrané pro Armádu spásy při vánočních sbírkách v celé České republice znamenají, že můžeme mnohem většímu počtu lidí pomoci a také je zasáhnout evangeliem Ježíše Krista. To je důvod, proč bude možné vidět červené kotlíky ve všech městech České republiky, kde působí Armáda spásy. Vojtěch Kučera, fundraiser pro veřejné sbírky

8

TISKOVÁ KONFERENCE Začátkem října se konala tisková konference, jejíž téma bylo Kdo je žena bez domova. Tiskové konference se ve velkém počtu zúčastnili nejen zástupci různých novin a časopisů, ale byla také přítomna Česká televize. Na konferenci promluvil Mgr. Aleš Kuběna, který zpracovával podklady z výzkumu a dotazníkového šetření, do něhož se zapojilo celkem 147 žen z našich zařízení. Přítomný byl také pan Vladimír Špidla, hlavní poradce předsedy vlády.

RESHARE Projekt ReShare v České republice se dobře rozvíjí. V Moravskoslezském kraji je už rozmístěno 57 kontejnerů na oblečení, v Praze 11. Sklad v Ostravě je v části budovy Centra sociálních služeb. Tam se oblečení třídí. V Praze je sklad v části skladu Centra sociálních služeb B. Bureše, kde se také nachází kancelář ředitele projektu ReShare Přemka Kopečka. Bylo svoláno informativní setkání ředitelů sociálních projektů Armády spásy a později i sborových důstojníků. První výsledky je možné vidět v Opavě, kde ředitelé uchopili možnost a potenciál projektu ReShare a své projekty do něj zapojili. V sobotu 13. září 2014 proběhla sbírka v Újezdu nad Lesy v rámci „Happening day“ na základě pozvání zástupců odboru životního prostředí. V Ostravě a okolí sváží oblečení z kontejnerů svozové auto s logem, z kterého je možné poznat, že patří projektu ReShare Armády spásy.

SHRNUTÍ TISKOVÉ ZPRÁVY O PRŮZKUMU, KTERÝ PROVEDLA ARMÁDA SPÁSY MEZI ŽENAMI BEZ DOMOVA Dvě hlavní příčiny bezdomovectví u žen jsou finanční a partnerské důvody a neschopnost hradit náklady spojené s bydlením. Nejrizikovější skupinou pro ztrátu bydlení jsou ženy s vyšším počtem dětí a nižším vzděláním. Sociální dávky a pravidelný měsíční příjem jsou pro ně velmi důležité – snižují potřebu žen zajišťovat si příjem maladaptivním způsobem (drobnými krádežemi, podvody, půjčkami, prostitucí a pod.). Není možné zapomenout na jejich děti, u 147 žen, které se zúčastnily průzkumu, se jedná o 280 dětí. Většina z nich je ve vlastní péči matky. Malé procento dětí je v náhradní péči (v dětském domově, v pěstounské péči, u příbuzných, v adopci, v péči otce). Z výzkumu také vyplynulo, že pobyt těchto žen v zařízeních Armády spásy a dobře zacílená pomoc má své opodstatnění. Uživatelky se mohou posunout v životě dál. Část žen ale není schopná samostatného života a vždy bude potřebovat podporu a supervizi sociálního pracovníka, ať už v nějakém zařízení nebo v samostatném bydlení. Armáda spásy nedělá podobné průzkumy jen proto, aby její služby mohly být účinnější, ale také proto, aby rozšířila povědomí veřejnosti o lidech, kteří se dostávají na okraj společnosti ne tím, že nemají peníze, že nemají kde bydlet, ale tím, že jimi řada lidí opovrhuje, aniž by je znala a pokusila se pochopit, že do tíživé situace může upadnout kdokoli z nás.

OTEVŘENÍ PRVNÍ KAVÁRNY RESHARE 6. října otevřel Sbor a komunitní centrum v Havířově první kavárnu ReShare pro město Havířov. K slavnostnímu otevření se sešlo téměř 40 lidí. Tento nový projekt kombinuje obchod second-hand a možnost posezení při kávě. Obchod je otevřený pro veřejnost, pro děti je v něm zvláštní koutek, kde si mohou hrát. Ceny za oblečení jsou nízké, každý si tedy může nákup dovolit. Cílem projektu je umožňovat seznámení s (novými) lidmi a nabízet místo k odpočinku a (nebo) k nákupu. Nabízí se také další služby Armády spásy, jako jsou programy pro seniory, rodiny a děti a nedělní bohoslužby. Sbor a komunitní centrum spolupracuje s ReShare v Ostravě, odkud je nabízené oblečení. Doufají, že v budoucnosti převezmou tuto práci dobrovolní pracovníci ze sboru.

9

OTEVŘENÍ ZRENOVOVANÉHO PROJEKTU “SAMARITÁN” V OPAVĚ V pátek 19. září se konalo otevření zrenovovaného Centra sociálních služeb Samaritán v Opavě. Zúčastnila se ho první náměstkyně primátora, paní ing. Pavla Brady, která mimo jiné řekla, že potřeby se zdají téměř nekonečné a že proto velmi oceňuje práci Armády spásy v Opavě. Díky spolupráci s městem a grantům z Evropské unie bude tato budova sloužit mnohem efektivněji. Regionální ředitel Tomáš Surovka, ředitel Gerhard Karhan a pracovníci projektu tvrdě pracovali, aby bylo všechno dokončeno včas, a mohou být na výsledek hrdí. První náměstkyně primátora, ing. Pavla Brady, a národní velitel Armády spásy, major Tonnie Scholtens, projekt oficiálně otevřeli. Nakonec se všichni účastníci společně modlili: „Ať oči Hospodinovy bdí nad tímto domem.“

CESTA SVOBODY (HAVÍŘOV) Osm havířovských církví se domluvilo na zorganizování happeningu ve městě, který se konal 28. září 2014. Podnětem k němu bylo sto let od začátku 1. světové války. Zvolili téma Cesta svobody. Bylo tam možné mluvit s armádním kaplanem o jeho práci, zúčastnit se semináře o knize „Diamantové děti“ (Dětští vojáci) nebo přednášky prof. Jana Sokola „Evropa a její války“. Výstava obrazů Jana Šibíka byla kombinovaná s texty z biblické knihy Job. Venku se konal program pro děti a rodiče, např. o poskytování první pomoci nebo o hledání cesty pomocí kompasu. Počasí bylo překrásné a lidé z Armády spásy i z ostatních církví se radovali, že pozvání na happening přijalo hodně lidí.

OSTRAVA – PRODEJNÍ MÍSTO SECOND-HAND V týdnu Boje proti chudobě major Henk van Hattem znovu otevřel prodejní místo oblečení second-hand. V Ostravě už asi tři roky toto prodejní místo existovalo, bylo však na chvíli uzavřeno. Mezitím pro něj vyrobili v centru sociálních služeb pro muže profesionální nábytek. Toto prodejní místo je teď mnohem přitažlivější. Prodává se tam za nízké ceny velmi kvalitní oblečení second-hand, většinou na dospělé.

DŮM POD SVAHEM HAVÍŘOV Když si malujete budoucnost, počítejte se všemi barvami Ano, každý z nás sní o krásné budoucnosti, kde problémy nemají své místo. Do života přicházejí zkoušky a trápení. Do života uživatelů a absolventů služby tohoto domu přišla v minulosti nemoc zvaná závislost, ale také síla a chuť bojovat s touto nemocí. Pro tyto lidí vznikla před pěti lety ojedinělá služba Domu pod svahem. Pro lidi, kteří ztratili vše – rodinu, přátele, práci, bydlení a důstojnost. Někde v minulosti se objevil člověk, možná právě vy, který jim dal naději a řekl, že mohou svůj život změnit a začít se závislostí bojovat. A 12 září 2014 jsme mohli oslavit 5. narozeniny Domu pod svahem – díky Boží pomoci a jeho milosrdenství, které službu doprovází. Oslavu jsme pojali netradičně, prostřednictvím vernisáže. Návštěvníci mohli shlédnout kresby, které vznikly v rámci psychoterapie, a vlastní tvorbu uživatelů. Zároveň se konala prezentace výrobků z Dílny u oslíka. Bylo také možné příjemně si popovídat u malého občerstvení. Velké uznání patří všem uživatelům a absolventům za jejich sílu bojovat se závislosti a chuť změnit svůj život. Také děkujeme všem za podporu, modlitby a ochotu pomoci projektu Domu pod svahem.

10

BUĎ ANDĚLEM! Buď andělem! říká Brooke Peverell Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdybyste byli andělem? Tak zajímavá práce! Kromě toho, že by byla zajímavá, byla by také důležitá. Byl to anděl, kdo řekl dvěma ženám, které přišly k hrobu podívat se na Ježíše, že vstal z mrtvých. A byl to anděl, kdo řekl pastýřům, že se narodil Ježíš. Všichni máme něco, za co můžeme Boha chválit – a andělé to dělali. Svými chválami oslavovali Boha, ale jejich chvály se také nesly k dalším lidem, například k pastýřům. To, co řekli andělé pastýřům, bylo opravdu důležité. Přesvědčovali pastýře, aby se šli podívat na děťátko Ježíše.

Co říkají naše chvály druhým lidem o Bohu? Říkají jim, že Bůh je ten nejlepší? Říkají jim, že bychom navždy měli jít za Bohem? Ukazují jim, že Bůh je skutečný a pracuje v každém z nás? Naše chvály, právě tak jako chvály andělů, by neměly jen oslavovat Boha. Měly by také říkat lidem o Bohu a o tom, jak velké věci může pro nás všechny udělat. Tak nezapomeňte: chvalte Boha, ať jdete kamkoli. Také nezapomínejte, že chce, abychom o něm vyprávěli i druhým lidem.

Andělé chválí.................................Přečtěte si v Bibli Lukáš 2,8–20 JE EVU L OBJ Ě D N SE A

NEBOJTE SE!

DNES SE VÁM NARODIL SPASITEL, JEŽÍŠ KRISTUS To je DIVNÉ!

PÁNI!

CHVALTE

POKOJ SVĚ T

A! BOH

PASTÝŘI ZŮSTÁVAJÍ SAMI

U!

MUSÍME JÍT DO BETLÉMA PODÍVAT SE NA DĚŤÁTKO!

PASTÝŘI ŘÍKAJÍ LIDEM O JEŽÍŠI

CHVÁLA BOHU!

TOTO DÍTĚ BUDE KRÁLEM

JÚ! TO JE ŮŽASNÉ!

ON JE NEJLEPŠÍ!

11

V KTERÝCH MĚSTECH NÁS NAJDETE? Liberec Jablonec n. Nisou

Děčín Ústí n. Labem Mo M Most Ji k Jirkov Chomutov

Česká Lípa

Teplice Litoměřice

Louny Kladno

arlovy V Var Karlovy Vary Sokolov Cheb

Rakovník

MladáBoleslav M Mě Měl n ník Mělník

Pardubice

Kutná hora

Plzeň

Náchod

J en Jes Hradec Králové Rychnov n. Kněžnou no nou no ou u Jeseník

Kolín

Praha

Trutnov

Jičín

Nymburk

Beroun Tachov

Semily

Ústí n. Orlicí Šumperkk

Chrudim

Benešov Rokycany

Svitavy

Havlíčkův Brod

Příbram

Krnov K Bruntál

Opa a Opava Karv K rvi vin viná va a Karviná Ostrava Havířov íř N Nový Jičín H Frýdek-Místek

uc Olomouc

Žďár n. Sázavou Domažlice

Písek

Klatovy

Tábor

Pelhřimov

Kroměříž

Strakonice Prachatice

Jindřichův Hradec

Př Prostějov Přerov

Blansko ko Blansko Jihlava Třebíč

Brno

V Vyškov

Vsetín Zlín

Uherské Hradiště Hodonín

České Budějovice

Znojmo

Český Krumlov

Břeclav

ČASOPIS ARMÁDY SPÁSY Zakladatel: William Booth Generál: André Cox Národní velitel: major Teunis T. Scholtens Mezinárodní ústředí Armády spásy: Londýn Ústředí Armády spásy České republiky: Petržílkova 2565/23, 158 00 Praha 5, www.armadaspasy.cz e-mail: [email protected] tel.: (+420) 251 106 424 Šéfredaktorka: majorka Attie van Wagtendonková Překlad a jazyková úprava: Jiřina Michalová Grafika: Mgr. Simona Kosorin Tisk: Blueart s.r.o., Brno Fotografie: Obálka: fotobanka, str. 7 (www.all-free-download.com) 6,7, 9,10: majorka Attie van Wagtendonková Ilustrace + text: str. 11: Brooke Peverell/Flix Gillett; Armáda spásy Spojené království a Irsko

ARMÁDA SPÁSY Armáda spásy jako mezinárodní hnutí je součástí všeobecné křesťanské církve. Její poselství je založeno na Bibli. Její služba je motivována láskou k Bohu. Jejím posláním je kázat evangelium, dobrou zprávu o Ježíši Kristu, a v jeho jménu naplňovat lidské potřeby bez jakékoli diskriminace.

Jan 3,16–20 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.

Římanům 8,24–25 MÍSTNÍ INFORMACE:

Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.