T OUHA PO BOHU Praktická cesta křesťanské spirituality
jon l. dybdahl
obsah
Předmluva / 8 1. Praktická cesta křesťanské spirituality / 3 2. Univerzální touha / 11 3. Bohoslužba: brána ke společenství s Bohem / 25 4. Pokání, vyznání a odpuštění / 41 5. Modlitba a meditace 1 / 55 6. Modlitba a meditace 2 / 71 7. Studium a vedení / 87 8. Společenství / 103 9. Půst / 113 10. Samota a jednoduchost / 123 11. Skutečně nejde o nic naléhavého? / 135 12. Proč mám jinou zkušenost / 149 13. Jsou duchovní praktiky zákonické? / 161 14. Fáze duchovního růstu / 171 15. Touha po bohu / 185 16. Praktická cesta křesťanské spirituality / 185 Literatura k dalšímu studiu / 182
předmluva
Tato kniha předkládá novou, ale přesto starou definici zbožnosti. Když si uvědomíte její plný dopad, může vás překvapit, možná dokonce šokovat. Na druhé straně však budete cítit, jak do sebe vše krásně zapadá. Během minulého století většina západních křesťanů kladla hlavní důraz na dogmata. (Kořeny tohoto přístupu však sahají do historie ještě hlouběji.) Tito lidé definovali svou víru prostřednictvím kréd, vyznání víry a věroučných postulátů, se kterými se intelektuálně ztotožnili. Netvrdím, že zájem o věrouku je špatný, pouze připomínám, že často vytěsňoval jiné aspekty víry. Křesťanství by mělo být životním stylem, který je charakterizovaný úzkým společenstvím s Bohem. Takové společenství nám přinesl Ježíš. Svým učením lid přímo fascinoval. Lidé si postupně začali uvědomovat, že Ježíš je Bohem, který komunikuje s člověkem. Matouš ho nazývá „Immanuel“ – což znamená „Bůh s námi“ (Mt 1,23). Ježíš obnovil těsné společenství, blízký oboustranný vztah, který lidé ztratili v Edenu. Když pak opustil náš svět, zanechal svým následovníkům svého Ducha. Prostřednictvím Ducha svatého byl nadále s nimi. Božím záměrem bylo a je, aby křesťanství bylo trvalým těsným společenstvím s Bohem prostřednictvím Ježíše a skrze Ducha svatého. Záměrem této knihy je vysvětlit výše uvedené myšlenky, ale také vás pozvat k tomu, abyste přijali tuto původní definici křesťanského náboženství a rozhodli se žít život ve spojení s Bohem. Najdete v ní také konkrétní rady, jak uspokojit nenaplněnou touhu po Bohu, jež je důsledkem chybné, nebo přinejmenším nevyrovnané definice křesťanství zdůrazňující dogmata na úkor živé víry.
8
Prosím, vytrvejte se mnou na této cestě. Rád bych, abyste mým řádkům věnovali pozornost a pečlivě je promýšleli. Nemusíte vždy souhlasit se vším, co budete číst, ale věřím, že když budete pozorně sledovat mé myšlenky, změní to vaše chápání křesťanství. Poznámka: Na začátku každé kapitoly najdete citaci „duchovních spolupoutníků“. O koho se jedná? Léta jsem učil na semináři kurz duchovního utváření. A popravdě řečeno, učení bylo oboustranné. I studenti učili mě. Jejich slova a písemné práce (citace jsou od nich) pro mě také byly přínosem. Připojte se tedy k nám a putujte na této duchovní cestě spolu s námi.
9
1. kapitola
Univerzální touha Uvědomuji si, že mou nejhlubší potřebou je, abych se otevřel Bohu natolik, aby ke mně mohl hovořit. Chci Boha opravdu vnímat naplno, ani ne nějakým nadpřirozeným způsobem, jen chci být schopen cítit jeho přítomnost a vedení. Teologie vám může dát důležité informace, ale nemůže naplnit nejhlubší touhy žíznící duše. Duchovní spolupoutníci
11
NALÉHAVÁ TOUHA Lidská touha po Bohu je intenzivní a univerzální. I když ji potlačujeme nebo zapíráme, tiše se ozývá z hloubi nitra. Tato touha neznamená přání dozvědět se něco víc o Bohu, je spíš přáním se s Bohem setkat. Lidé nechtějí jen poznat fakta o Bohu, chtějí se ho dotknout a pocítit jeho božství. Tato touha postihuje všechny lidi, ale zvlášť patrná je v západním světě a v místech, kde převažuje buď sekularismus, nebo tradiční křesťanství. Rozumím té touze, mě také sevřela. V roce 1984 jsem právě dokončil doktorandská studia na teologii a učil jsem na křesťanské vysoké škole. Předtím jsem však prošel duchovní krizí. Pracoval jsem tehdy jako misionář v Thajsku. Ačkoliv jsem byl vychováván jako křesťan a intelektuálně jsem svou věrouku velmi dobře znal, nikdy jsem neměl zkušenost, která by přesvědčila mé srdce, že mě Bůh opravdu přijal. Služba v jiné kultuře narušila mou rovnováhu a přivedla mě do krize. Nakonec, po intenzivním hledání a zápasu, jsem nalezl jistotu odpuštění a přijetí u milosrdného Boha. Řečeno církevní terminologií, byl jsem „znovuzrozen“. To mě však přivedlo k podnětným otázkám. Jak může někdo, kdo je společensky a intelektuálně tak ponořený do křesťanství, dokonce kdo byl „znovuzrozen“, stále cítit takový duchovní nedostatek? Věděl jsem, že mě Bůh miluje. Ale proč jsem se cítil od něj tak vzdálený? Co se to vlastně dělo? Začal jsem hledat, pátrat po Bohu. Bůh mě přivedl na začátek cesty tím, že mě začal učit o bohoslužbě. Použil prosté svědectví člověka, který zažil ve svém sboru duchovní oživení prostřednictvím upřímné bohoslužby. Tím ve mně probudil úžasnou zkušenost Boží přítomnosti, která přichází, když uctíváte Boha. Použil k tomu zkušenost kvakera Thomase Kellyho z knihy Svědectví o zbožnosti1, aby zahřál mé srdce a poučil mě. Henri Nouwen mou touhu ještě zintenzívnil.2 Díky nim a mnoha dalším zdro-
12
jům se ve mně pomalu začalo zotavovat vědomí Boží přítomnosti a probouzet duchovní život, který byl dříve vyschlý, vlastně téměř neexistoval, ačkoliv jsem sloužil jako misionář a kazatel. O svém hledání jsem začal mluvit nejprve váhavě, ale brzy jsem zjistil, že v hledání nejsem sám. Také moji kolegové, učitelé stejného předmětu nebo i předmětů jiných, začali mluvit o svém duchovním hladu. S „bázní a třesením“ jsme s jedním kolegou začali v experimentální třídě vyučovat duchovní život. Vzali jsme studenty na víkendový seminář, kde jsme je nechali v malých skupinách mluvit o své duchovní cestě. K našemu velkému překvapení se studenti různého zaměření začali hrnout do této třídy se zájmem, který jsme zatím v žádném z předmětů na naší katedře náboženství nezaznamenali. A to šlo v podstatě jen o předmět volitelný. Je tedy jasné, že stejnou touhu jako já pociťovali pedagogové i studenti. Dobře si pamatuji odpověď jednoho ze studentů, když jsem se ho zeptal, proč si tento předmět vybral. Bez zaváhání mi řekl: „O všech věroučných bodech jsme už slyšeli dříve, ale toto je něco, co potřebujeme pro život.“ V následujících letech jsem se naučil, že touha po Bohu je v mé církvi univerzální. A stravou pro toužící duše takových věřících je vyprávění o skutečné zkušenosti s Bohem. Vzestup zájmu o spiritualitu mezi křesťany je důkazem univerzálnosti této touhy ve všech církvích. Knih o modlitbě, meditaci, o studiu Bible, o bohoslužbě a jiných tématech teologie zbožnosti rychle přibývá. Kurzy v biblických školách, křesťanských vysokých školách a seminářích pro veřejnost se rychle rozšířily. Poptávka nadále roste.
1 Thomas, R. Kelly, A Testament of Devotion [Svědectví o zbožnosti] (New York: Harper and Row, 1941). 2 Henri J. M. Nouwen, Making All Things New [Učinit všechno nové] (San Francisco: Harper and Row, 1981).
13
Tento trend je na Západě zjevný i v mimokřesťanských kruzích. Není žádným novým objevem, že roste popularita východních náboženství. Guruové New Age nalézají dychtivé posluchače a knihy a časopisy na spirituální témata jsou velmi populární. Otázkou dnes je, na kterou duchovní cestu se dát. Televize, filmy a jiná populární média jsou plné andělů, démonů, kouzel a všech možných nadpřirozených jevů. I lidé, kteří se nezajímají o tradiční náboženství, se chtějí božské nebo nadpřirozené moci alespoň dotknout. Ale podstata té touhy je stejná.
PŘÍČINY TOUHY Člověk se v této situaci přirozeně ptá: „Proč je duchovní hlad v západním světě v této době tak silný? Co způsobuje tuto nenasytnou touhu?“ Část odpovědi se skrývá v naší nedávné historii a kultuře. Tělesný hlad přichází v důsledku nedostatku jídla, hlad po Bohu vzniká z nedostatku duchovna. Období „osvícenectví“ minulých 150 let intelektuálně vytlačilo Boha ze života. Dokonce i tam, kde přetrvává teoretická víra v Boží existenci, má Bůh obvykle málo přímého kontaktu s každodenním životem lidí. Věda je schopna vysvětlit téměř všechno, dokonce i podle názoru mnoha křesťanů. Detailněji se touto věcí budeme zabývat v jedné z dalších kapitol (12). Duchovní hlad mezi křesťany a lidmi, kteří žijí ve společnosti ovlivněné křesťanskou vírou, je vyvolán zejména čtyřmi hlavními faktory. Prvním je způsob, jakým jsme definovali náboženství. Náboženství je rozumové přijetí určitých myšlenek či postojů. Abychom vyjádřili, ke kterému náboženství patříme, tradičně používáme definiční výpovědi o víře. Mnoho církví
14
