Michal Matzenauer
po kameni cesta
P O K A M E N I C E S TA
Michal Matzenauer
po kameni cesta
Praha 2009
PO KAMENI CESTA Copyright © Michal Matzenauer, 2009 Czech edition © dybbuk, 2009 ISBN 978-80-7438-003-7
I
8
Sen Na poduškách v bílém peří se šeří Jsi po večeři a vzrušení jež tě čeká tě leká Tvá heuréka pak přichází prudce zřejmě odchází tak samozřejmě se probouzíš máš kavalec snad nakonec nespíš a žena tě jež odbyla se zbláznila nejspíš
9
Juchtýnové Přicházejí Juchtýnové přicházejí zdaleka kousají mě do mých oušek pak mi kabát navléká jeden malý hebký Juchtýn směje se mi do nosu nožičkama pohvizduje křikne hůlkou z rákosu Co to tropíš na vinici proč jen děláš rádoby přijdou na tě pikolíci vytrhnou tě z chudoby Nemám už kam složit hlavu mám tě panno v úvozu Uvolním se možná heknu pak se snad zas povezu Vracejí se Juchtýnové odjíždějí do dálky sny ty leží na polici vložím je do obálky Odveze je malý Juchtýn co má nudli u nosu nožičkama pohvizduje výská hůlkou z rákosu
10
Holicí štětka Namydlila jsem dnes pětatřicet brad Pětatřicet holobradů odešlo dnes vstříc svým rodinám dobrodružství a krásnému dni Na toho posledního se můj holič usmál přitiskl rozkrokem o jeho rameno a pak při odchodu stáhli roletu A mě zase zapomněl vymýt
11
Josef Přešel Josef poprvé Přešel Josef podruhé Přešel Josef potřetí Přešel Josef počtvrté …………………… …………………… Kam jsi přešel Josefe poprvé až popáté Kam jsi přešel Josefe pošesté a posedmé Leží Josef na kopci leží hledí na nebe Vidí jak se žraloci zakusují do sebe Leží Josef v dolině leží hledí na kopec Vidí jak tam v japonce míchá maltu Japonec Ztratil Josef začátek Ztratil Josef konec Obrátil se nazpátek ……………. konec
12
Bábel potkal Bábela Bábel potkal Bábela ve vlaku potkali Hieronyma Bosche vypjali prsa stáhli si opasky a vypadali jako zápasníci z ilustrovaných časopisů l9. století Hieronymus Bosch se předklonil udělali se mu mžitky samé mžitky před očima Nebyl zvyklý aby se mu někdo předváděl Čekal narážku na svůj původ Poněvadž se dál nic nestalo snažil se ukřivdit svým nohám Ale ne jednou se to opakuje podruhé se to nestane
13
Popis Člověk – rozměr výškový + břich Nohy – rozměr jejich chodidel neodpovídá ostatním rozměrům Udrží stabilitu Záležitost – podvěsek mozkový Socha stojí vyvážením Plocha chodidel při pohybu + alkohol = neuvěřitelná věc při pozorování Pozorování nebere konce při stupňování dávek
14
* * * Zlatolící Přes tvář vrásky hozené jak biče usoužené uzlíky v tratolišti vzpomínek Zlatoústý Vkládá pražené mandle na místa pro nás nekonečného stálého zapomnění Zlatooký Nevidí hliněný sud tak pánev stále připravené pro věčně usoužený čas
15
* * * Jiný uprostřed Krása a chlapec Ledová radost Křídla bez srdce Prameny hoří Radosti klín Umírá v mladosti Na ruce stín Zavřená dlaň Vstáváme v mlčení Dva dlouzí vychrtlí Ke dnu se sklánějí V řece však neloví Hledají kameny Kameny ztrácí se A mizí na nebi
16
* * * A Jackson Pollock se v nebi usmívá a umělci si opět rozdávají ceny a Jackson Pollock se v nebi usmívá a říká si že kdyby uměl to co oni taky by určitě dostal nějakou cenu a usmívá se v nebi
17
Krutá Krutá když při mešní hudbě ucítí pastičku a uslyší zvuk který by jí měl něco připomínat Zavane vítr a po dlouhém slově „nesmrtelný“ nastane klid
18
* * * Lístečku zabodni se do útlých boků mé neteře
* * * Po kameni cesta Dva trychtýře hlavou dolů Svíce která nedohořela Pláč který ji neuhasil
* * * Já nejsem horník Já jsem kráva – řekl a vyskočil rovnýma nohama do nebe
19
* * * Mlhy se válejí ze tmy hlas volá V té naší aleji potkáš jen vola
* * * V Sevastopolu mají Coca-Colu Jednu Bednu
20
* * * Žít někde jinde v krásném sále Žít někde jinde a tak dále
* * * A tak se hrabem k začátku od soboty do pátku
21
Va r i a c e I . A větve vrby hladí hladinu potoka A hladina potoka hladí větve vrby Paměť doteků sahá do moře
Va r i a c e I I . Na břehu řeky se válejí básníci (Kdo jiný se umí válet u řeky když ne básníci) a pijí víno Pijí víno pozorují hladinu a jejich básně odplouvají nezadržitelně až do moře
22
* * * Ruka oběšence ptáka láká by usedl na větev na níž visatec škrcený moc visí A ptáci klábosí klábosí tam celou noc
23
* * * Už hrany hrají Pod kavárnou visí Pro koho vržou ty hrany které krysy lákají a ty zas ptáky kterým stačí aby jim přišel vítr na pomoc zatímco déšť jim tenká křídla smáčí a před odletem je temná noc
24
* * * „Ptáci jsou mrtví“ řeklo dítě a ukázalo prstem mezi kameny na mrtvolku peří Mezitím kolem přeletělo celé hejno ptáků kteří nás svými zobáčky líbali do rtů
25
Sen Sen v síni dva zakopaní psi kteří mne lákají vzdálit se ode vsi Není mi hejno much Není mi dvakrát pět Není mi ani kůň Není mi ani led Chodím tam celý den a hledám možnosti Chce se mi zevnitř ven zbavit se úzkosti Jakpak jen vzdálit se A jak se přiblížit Nutí mne změnit se Mám kolem jenom jít Sen v síni Sen
26
* * * Dvě a dvě se noří do sebe Hoří pláč a neuhasí plameny v očích a tance hlav proti zdi Z těch hlav se mozky rozplácnou na oltáře objektivních nutností a lidé chodí spát se ztrhanou tváří a neunikne jim ani sten Ohně v rukou žen očisťují pahýly mužů Vytváří se nekonečný koloběh vysvětlování utěšování omluv
27
Tichý život Tichý život Stál před zrcadlem jak blázen Pozdě Příliš pozdě Opravdu Někdo křičí vražda Stala se vražda Ano Ještě zůstalo mnoho lidí na další vraždy
28
* * * Dotyky rukou na nahém těle v tichu jsou mukou pro osamělé Bez přiblížení se ohlížejí jako by kradli a ticho křičí do uší a ruce chladné a ruce pálí když se vzdalují to co je halí jsou dvě těla bez duší
29
* * * Můj úlek mne menší Jsem delší O mnoho tvrdší než jsi dala tušit Jsme pováleční I ženy I narozeniny
30
II
31
32
* * * V mé zemi umírají sázejíce na pomalé dějiny na línou paměť na pohodlnost V bolesti pijí víno Do plic do očí lijí Do plic do očí lijí Do kráterů lijí V mé zemi umírají V zemi dobrých lidí V zemi svobodných lidí V zemi stínových loutek V zemi maňáskových loutek V zemi pimprloutek A divadla shořela a loutky zůstaly Na náměstí na rynku uvádějí novinku
33
* * * Jsou to ještě ti lidé co si vyměňují odznaky a mávají v rytmu tupého míšení? Tvůj syn nezemřel ve vězení Oběsil se dřív než ho zavřeli pro příživnictví Všichni jsou ženatí a ty jsi se chtěla vdát když jsi měla ještě sopel u nosu Pořád se ptáš na ty kraviny a posloucháš ty kecy? Vycvičení dorostenci cvičí při nacvičené hudbě a jejich pach stoupá vzhůru unáší nafouknuté balónky a zahání všechno živé Nacvičený pohyb radosti ze života Každé mlčení je pravdivější
34
Tvá rozcuchaná hlava ručníkem oči které svítí na cestu ruce které si hledají dotek těla a spánek sen vidění Neříkej mi datum Mám citlivého syna který útočí na sen který je ve mně Můj přítel je soběma a rodokmenem mého a unikl jen proto že žije v bláznu Ukazujte jen krásné tváře Mloci se učí dýchat a vidět aby mohli mít projev o citu sucha Štěstí je to čekání na štěstí
35
* * * Má vděčnost pokora je na dně Je to dávno co nechali pokoru a pochybnosti Přesto na co si stěžovat Na místě podle měkkých a schovaných učinili opatření Při každém slově Při každém tušení Právě tímhle slovem – lhostejnost – proběhly hlavou ty serepetičky Pak chtěli křičet: „Jak to máme vědět co jsme udělali“ ( Jak to mám vědět co jsem udělal ) Napětí opadlo Nikdo nekřičel ani necekl Všichni čekali na situaci na možnost na chvíli na svou šanci
36
* * * (Janu Zahradníčkovi)
Verše mají rozměr a rytmus cely Duše svobody která se vznášela mezi nebem a zemí nahlížela přes zamřížované okno (tam kousek výš nad hlavou) a provlékla jím vězně na cestu mezi lidmi a milostí víry Doteky vesmíru doteky citu doteky lásky
37
* * * Věže stojí – stojí věže Vzepjaly se nad nás Ach ostří nože je má láska Při něžném řezu stéká krev volně Mé věže – mé nože Daň z věže – věžné Daň z nože – nožné To něžné teď možné Klaníme se potvory Klaníme se Půjdeme pak na společný výlet Turistický výlet by pozdravili jsme naše dílo – naše vysoké věže a sklonili se před tíhou ostří – naše nože V den sváteční provedeme klání před našimi věžemi s našimi noži Též láska ať se ukáže na tomtéž místě s týmiž symboly Vždyť pravou láskou jsou nám opět jen naše věže a naše nože
38
My oslavíme je My jimi budeme Jen v stínu našich věží a našich nožů se lze nalézt kde věže nás pojmou a nože rozřežou (Výkřik: Ó smysle mých věží Ó smysle mých nožů) Někde je tu nenávist Ale dál už nic Ale dál už jen klid Nic v klidu Klid v ničem
39
* * * Dědicové se usmívají a kynou davu který prořídlý prorůstá (ve chvíli) kdy kdo ví co zarazí propukající jásot vstříc své smrti a po hodině hlasitého mlčení se všichni rozcházejí s vědomím šance období dalšího roku
40
* * * Nelze šlapat nelze mluvit nelze hvízdat ve větvích V měkkých dekách válejí se čtyři mužští pátý mnich Co to dělá asi smíšek Ten co v prstech rozmělnil smích tak tichý z jemných výšek že se ve sny proměnil Ze záhlaví do záhlaví zapomněli o co hrát V měkkých dekách naposledy čtyři mužští pátý kat
41
Píseň opatrného Mít radost z pokrostí se někdy rovná studu Kdybych tě pohostil jsem rázem roven sudu Nejen že snění dost mne pookřívá když obejme mne zlost ta líná zimomřivá V rouno se uschovám na celý den Tam budu se těšit že vylezu ven
42
III
43
44
* * * Jdu na návštěvu Bojím se aby mi neujely nohy ale stejně vcházím a ukláním se a rozvazuju si tkaničky u bot vleže
45
* * * Teď běžím a jak utíkám ukrajuji čas Teď se zastavuji a potkávám někoho komu mohu podat ruku nebo si dát něco k jídlu ale raději si nic nedám a ruku nepodám a plný výčitek ale čistý žaludek To taky teď mě bolí štěstí blum a mám radost z bolesti blum ale musím absolvovat jedny narozeniny jeden večírek kruhy pod očima bolest za očima bolest plotýnek Vánoce v klidu sem tam nějaké v pohodě (když dáš přednost svobodě oslavíš je v hospodě blum)
46
* * * Dívám se na strom Je na něm sníh Přilétá pták sedá na větev sníh padá strhává sníh z dalších větví a já se snažím si nějak představit ten smutek který je ve mně
47
* * * Chtěl bych někdy asi něco jako když se očima mne žena trochu dotkne rybník se vyleje hvězdy se spojí já se procházím nohama rozžhaveného železa
48
* * * Když květy usínají usínám s nimi i já A když jsem odporný květy pláčou ze spaní Když květy procitají jsou krásné a krásnější Já zůstávám jako dřív odporný a spící Když se květy krásou ptají omlouvám se a jsem tichý jak ony Čekám až zase usnou A proč ty květy usínají
49
* * * Je chladno Je velmi chladný červen Mám ledové nohy Prázdným oknem dívám se ven Koruny štíhlých borovic se dotýkají nebe Nebe temného a každou chvíli padá déšť Oloupen o tebe Sám sebou vykradený V tom chladu není klid Je to chlad změny
50
* * * Prší Jsem spojen s deštěm který padá na střechu domu ve kterém sedím Déšť který je ve mně Poslouchám jej
51
Moře a déšť Jdu spát Jak začnu usínat vlezu si do mušle a poslouchám moře Mé dětství je jiné jako je moře jiné Chtěl bych zaslechnout déšť který dopadá na mořskou hladinu Vlny příboje vše přehluší Když se probouzím snažím se ještě chvíli zůstat tam kde jsem Teprve potom musím začít sát Přesto slábnu Přes den cením na všechno zuby jako by masopust byl mým koníčkem Večer pro sebe tancuju a unaveně hledám svůj stín
52
Déšť II. Déšť bičuje vodní hladinu Déšť bičuje krajinu Lidé se skloněnými hlavami cítí že nejsou pány deště Otáčím tvář vzhůru k nebesům Nevím už ani jestli to co mi stéká po tváři je déšť nebo slzy (a stávám se také pánem deště) Prší Jdu sám a cítím radost Déšť mne osvobozuje Země nasála déšť do sebe (a stala se také pánem deště) Déšť co mohl posílil
53
* * * Tichá pláň Tichá pláň Vidím ji Nevím co je za ní Nevím co je před ní Nemohu otočit tvář
* * * Musím jednoho nazvat nohou neboť je muž dlouhých polí
54
* * * Dívám se upřeně do těch zbytků Na oči jsem si dal vánoční lízátka a vidím všechno tak sladce Jenže pak si lehnu a zavřu oči Lízátka se roztopí a já se nemohu odlepit od toho svinstva
55
* * * Já už ani nevím kdo mě to bere na stůl vyválí uplete a pak šup do trouby Když mě vyndá místo aby mě snědl tak mě vymáčí a znovu na stůl a zase a tak dál
56
* * * Nemohu usnout Tak dost Mě jasné snění peče jak zlost Je to ke vzteku k ránu Dám si panáka a dámu Sním S kým Bim bala bum bam bim
57
Haiku Večer Stmívá se Kurvy se procházejí pod lucernami
Jaro Je jaro Samičky chodí po dvou Snad aspoň jedna přijde do jiného stavu
58
* * * Nechci se ukvapit řekla mi Tvé ruce mě tlačí Já zůstal jako strom a kořeny mne objímaly jako ty krásné knihy po kterých zůstalo ticho Mé ruce Kdo je teď používá Vržou vyschlé klouby Nedají v noci spát Vždycky mi něco jiného něco připomíná A to se nevrátí Snad
59
* * * ( J. V. Svobodovi )
Hodně lidí mi říká „Co si dáš? Kávičku panáka Panáka kávičku?“ Ale já si dám zase znova koblížek pivíčko rumíček „Neobtěžujte tu slečnu a neomlouvá vás že jste opilý“ A já na to Vždyť opilí jsme jenom na chvíli
60
Lesklý pátek Lesklý pátek Hospoda jako úmrtní oznámení „Včera mně…“ nebo „Včera nám…“ Hospodský zaujatě točí pivo „Pěna musí být jako smetánka“ Pak tě navštíví mladá teta Skopne si palec Tváří se provinile usmívá se Ta vůně Já už ani nemám být jiný Ještě nechoď Ale jde Rozepínám si bradu Palec o bradu Bradu o palec To je ta zkušenost
61
* * * (D. B.)
Má šaty spadlé a dotýká se tíže jež vzbouzela vítr Zkřížila vzpomínku na vůni žluté fialy Natažená potmě jak někdo vonící zrnem dýchala podobenství a rytmus odcházel z její cesty ve víru prachu
62
* * * Oči má malované i rty i tváře i tělo natřené svízelný pohled však ne Ukrajuje ze dne po hodinách z týdne po dnech a tuší co je podstatné Těch nákupů co už udělala a co návštěv má když je sama
63
* * * Tou černou dámou tiše stéká déšť když něžně pohledem hladí předměty ve svém pokoji Bere v ruce jemně prosévá vzpomínky které jí udělaly páva ve dlani Kdosi jí řekl že ublížila a roky se jí vyhýbaly až se vybavila vzpomínka Ta myšlenka vyrazila ven dveřmi rozrazila je na cucky a zanechala po sobě prázdný pokoj Tichý prázdný pokoj ve kterém teď sedí
64
* * * Ten pán hladí pár fotografií a mezi prsty mu kňučí čas Je sám ve chvíli kdy potkává přátele se kterými co zůstává je paměť ano anebo ne je radost ano anebo ne je láska ano anebo ne je skutečnost ano anebo ne je déšť ano anebo ne je víra ano anebo ne Lidé kteří se potkali Lidé kteří se zapomněli a mezi prsty kňučí čas
65
* * * Muž přijde domů otevře lednici a na chvíli si vleze dovnitř Když vyleze ven lesknou se mu oči a je mu cítit z úst Producíruje se po místnosti v pokoji rozsvítí světlo Chce jít spát ale železná vůle ho přinutí aby si všechno prohlédnul ještě jednou neboť ví jak důležitý je každý okamžik
66
* * * (D. H. P a V. S.)
Název by měl znít: Logické vyústění zubního kazu a krásné ruce krásné zubařky dojímají bystrozrakého snílka který tiše odpočítává svůj adolescentní věk Ženy ho přitahují ale zdá se mu že poezie je jeho posláním a tak si nechává zajít kořen za kořenem zub za zubem
67
* * * Dva staří lidé sedí u večeře klidně jedí ve svém bytě myslí na svého syna na svůj rozlehlý byt na ticho které by v něm bylo kdyby z vedlejší místnosti nebylo slyšet televizní zprávy Po večeři umyjí a uklidí nádobí a sednou si k obrazovce Ona se dívá on usne Občas ho budí ale je to jen okamžik Když jdou spát řekne mu ona že to bylo dnes dobré On řekne jí že to dopoledne opakují Zatímco ona uvaří tak se on na to podívá Jsou k sobě velmi ohleduplní
68
* * * Je ráno Do boje táhnou dva osmimilimetroví červi Neustále se stahují nebo útočí z předem připravených pozic To snad ani není možné Kdepak je lítá vřava napoleonských válek nebo čestný boj Douga Fairbankse nemluvě o výkonech některých matematiků Co je moc to je moc Nelze rozeznat kdo to myslí vážně Červi si mě nevšímají a jejich stíny se prodlužují
69
Malé větrání Malé větrání Zhasnuté světlo Kouzlo zmizelo jako strom Břicho rozříznuté Levoboček utíká – v poslední chvíli zahnul Dnes si stěžuje na své tituly na svůj výzkumný ústav Dokonce si nechal přinést všechny odpovědi všechno odpuzující Už není sám na světě
70
* * * Lehneš k domovu okem mrkneš a vidíš jak lampáři zhasínají oči mandarinek Pevně uzamkneš sny Neuniknou ale žádná paměť je nevrátí a žvýkáš pupeční šňůru jako pečený vepřový ocásek
71
* * * Zatímco stále žiješ za sklem má vrah oči na skle Očisťuje svoje mrtvoly a lehce promazává vyschlé klouby Nechává je létat v povětří tu čeládku roztomilých kuriozit a pozoruje jak se lopotíš za svým ostřejším odrazem ve skle Rád si u toho zpíváš brm brllm brm brm brm brm a vrah má oči lesklé
72
Ta k p r o t i z d i Tak proti zdi o holi stojí zasloužilý vysloužilý a křičí slova do terče ale zeď neodpovídá a ani ozvěna se neozve Nezbývá než odejít Nic se nedovědět
73
* * * To všechno co vidíš co tě obklopuje co miluješ co nenávidíš co se ti zdá přijatelné co tě odpuzuje je peklo Peklo ve kterém se pečeš smažíš miluješ nenávidíš žiješ přežíváš zdravíš podáváš ruku usmíváš se podvádíš pláčeš třeseš se radostí strachem hrůzou Jednoho dne jdeš okolo stromu poznání Utrhneš jablko ukousneš a ono nic
74
Pokračuješ v cestě a dál se pečeš smažíš miluješ zdravíš podáváš ruku usmíváš se třeseš se radostí strachem hrůzou Peklo v nás
75
Ta k b l í z k o Tak blízko smrt je tady a tam kam vyhazujeme Nesouvislí co nevědí moc a málo také ne Tak blízko smrt je tady a tam Jdeš kolem otevíráš ruce a hovínko nezůstalo „Až jednou vyjdu tak se sem nevrátím Jako dítě ztratím se V náručí budu se dívat jak mi ten život utíká“ Pročešeš úsměv Zůstaneš sám a výkřik z tvých úst neuslyší
76
Tvá noha je tvá tvář Kam kráčíš jsou vrásky které ztrácíš Tak blízko smrt je tady a tam jak diagram
77
* * * (M. H.)
Už mu klíčí nohy a bledne hlava Vítězí nad Maruškou Kudeříkovou a vyváží trumpety do Maďarska (Rakousko neexistuje a Vídeň se stala koloniálem pro svobodné maminky) Naivní poezie vítězí nad naivní politikou Karel Matěj Čapek-Chod se zasnoubil s Venuší z Urbina ve chvíli kdy kněží leželi naznak V Karlsruhe mají dvě živé plané neštovice
78
* * * I já někdy přijdu domů a zhasnu abych se mohl na sebe podívat a rozsvítím když už toho mám dost a zalezu pod postel kde cítím jak žiju a vykoupu se a ztrácím se a chodím a sním a jak lehnu sny jsou fuč
79
Soukromý život Ptáš se mě Za otázku kladu odpověď Usmívám se a často mi bývá zle Snažím se udělat neudělatelné Jiné se podaří Lednice a záchod bývají mými útočišti Venku se cítím stále nejistěji Občas si pohovořím s paní Knoblochovou Je čím dál starší (její syn je debil) a už jí skoro nerozumím Jsou to dlouhé nekonečné rozhovory Zdravím se s lidmi a sním přiblblé sny Když se opíjím přemlouvám se Ale to co ti tu říkám nevypovídá jak si připadám Jak to je Nejsem schopen říci ti svůj soukromý život
80
Moje jsou rozpukané Rty zarudlé Oči se drolí V poslední době i zuby Ptáš se co je se mnou Nohy mám v ohni Rohatej mě bere
81
O smutku Včera bylo včera bylo včera bylo Na rohu stály dvě osoby včera tam stály na rohu stály dvě osoby na rohu Smály se ty dvě osoby Smály se a já opravdu opravdu nevím čemu Já tam stál opodál jak tykev jsem tam stál Tak krásně se smály a je mi jedno čemu se tak smály když jsem tam tak stál opodál a smutně že jsem se tak nikdy nezasmál
82
83
Obsah I Sen ..................................................................... 9 Juchtýnové ........................................................ 10 Holicí štětka ...................................................... 11 Josef ................................................................. 12 Bábel potkal Bábela .......................................... 13 Popis ................................................................ 14 Zlatolící ............................................................ 15 Jiný uprostřed ................................................... 16 A Jackson Pollock se v nebi usmívá ..................... 17 Krutá ................................................................ 18 Lístečku ............................................................ 19 Po kameni cesta ................................................. 19 Já nejsem horník ................................................ 19 Mlhy se válejí .................................................... 20 V Sevastopolu ................................................... 20 Žít někde jinde .................................................. 21 A tak se hrabem k začátku.................................. 21 Variace I. ........................................................... 22 Variace II........................................................... 22 Ruka oběšence ptáka láká .................................. 23 Už hrany hrají.................................................... 24 „Ptáci jsou mrtví“ .............................................. 25 Sen ................................................................... 26 Dvě a dvě se noří do sebe .................................. 27
Tichý život ........................................................ 28 Dotyky rukou .................................................... 29 Můj úlek mne menší ........................................... 30
II V mé zemi umírají .............................................. 33 Jsou to ještě ti lidé ............................................. 34 Má vděčnost pokora je na dně ........................... 36 Verše mají rozměr a rytmus cely .......................... 37 Věže stojí – stojí věže ........................................ 38 Dědicové se usmívají .......................................... 40 Nelze šlapat ...................................................... 41 Píseň opatrného ................................................ 42
III Jdu na návštěvu ................................................. 45 Teď běžím ......................................................... 46 Dívám se na strom ............................................. 47 Chtěl bych někdy............................................... 48 Když květy usínají .............................................. 49 Je chladno ......................................................... 50 Prší ................................................................... 51 Moře a déšť ...................................................... 52 Déšť II. ............................................................. 53
Tichá pláň ......................................................... 54 Musím jednoho ................................................. 54 Dívám se upřeně do těch zbytků ........................ 55 Já už ani nevím .................................................. 56 Nemohu usnout ................................................ 57 Haiku................................................................ 58 Jaro................................................................... 58 Nechci se ukvapit .............................................. 59 Hodně lidí mi říká .............................................. 60 Lesklý pátek ...................................................... 61 Má šaty spadlé .................................................. 62 Oči má malované ............................................... 63 Tou černou dámou ............................................. 64 Ten pán hladí pár fotografií ................................ 65 Muž přijde domů .............................................. 66 Název by měl znít.............................................. 67 Dva staří lidé sedí u večeře ................................. 68 Je ráno .............................................................. 69 Malé větrání ...................................................... 70 Lehneš .............................................................. 71 Zatímco stále žiješ za sklem................................ 72 Tak proti zdi...................................................... 73 To všechno co vidíš ............................................ 74 Tak blízko ......................................................... 76 Už mu klíčí nohy................................................ 78 I já někdy přijdu domů ....................................... 79 Soukromý život ................................................. 80 O smutku ......................................................... 82
poezie sv. 23
Michal Matzenauer
P O K A M E N I C E S TA Ilustrace Michal Matzenauer Korektura Pavla Vašíčková Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2009 jako svou 113. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-7438-003-7
9 788074 380037
