Michal Matzenauer
soukromý labyrint
S O U K R O M Ý LA B Y R I N T
Michal Matzenauer
soukromý labyrint
Praha 2009
Tato kniha vyšla za finančního přispění Nadace Český literární fond
SOUKROMÝ LABYRINT Copyright © Michal Matzenauer, 2009 Czech edition © dybbuk, 2009 ISBN 978-80-86862-86-6
Přísloví Nemusíš mít nafoukáno hlavně když ti nafouká M. M. a Jan Placák
* * * Zima a mráz Zima a mráz Ptáci nezpívají Z dálky je slyšet dětské hlasy
* * * Mnohokrát se mi podařilo popsat tuto situaci ale nikdy jsem s tím nebyl zcela spokojený Jednou se mi dokonce zdálo že už jsem blízko že snad cítím ten pocit zadostiučinění jako když uličník pozná radost z dobrého skutku Mnohokrát se mi podařilo tu situaci popsat
11
* * * V Southamptonu stojí dům ve kterém nikoho neznám Kolem mě jsou předměty a věci které mi připomínají osoby o kterých nic nevím a někdy si nepamatuji ani jejich jméno U jiných zase výčitky Málo hledáme jeden druhého Naše vzpomínky jsou jen na to abychom na ně vzpomínali a přitom jsem před chvílí myslel úplně na něco jiného
Nemnohá chvíle Nemnohá chvíle jako tato dosáhla cíle Kočičí zlato
12
Samota Dva miláčkové kráčejí proti sobě Ten jeden den miluje toho druhého víc než ten druhý prvního A ten druhý miluje víc toho prvního než ten druhý den Když se pak míjejí ani jeden si něčeho nevšimne Jo, miláčkové
* * * Donesu ti šest písků aby ses napil do sytosti Neměl bys je vypít najednou a neměl bys vyhledávat déšť Je škodlivý na tvé myšlenky i když ho máš rád Větrem se nesmíš unášet aby se ti neusadil v dásních Říkat větru slova je jako pálit kořeny stromů na dně jezera Nesmáčej oheň v jezeře
15
* * * Až jako na dně když ptáci přikrčení Řekneš tomu smrt nebo umírání a aby s ním zacházeli jako s dítětem Zapomenout snad ale to jen tak z hlasu vytušit touhu a ne si jen představovat nakloněné ticho I dům se naklání Naproti vystupují sny, představy, osoby lámající si hnáty o jistoty které jsou ověšeny tvými vyznamenáními, nenávistmi hříchy
16
Překvapení Jednou jsem vstoupil do restaurace Hostinská jako svět která kráčela proti mně upustila celý tác piv její černé vlasy se mi omotaly kolem nohou a já najednou ležel uprostřed těch střepů a rozlitého piva Plamen se rozhořel jako krvavý biftek Krvavý biftek je vzpomínka na chudé časy
Ticho Ticho, které se naklání Ticho, jako ticho Ticho, jako mlčení Ticho, jako vzpomínka Ticho, jako vzpomínka Na lásku zapomínají celá desetiletí dětských nožiček
19
* * * Někde žijí Někde mají určitě svoje zázemí ale netykají si ani se svými dětmi Někde žijí Někde mají určitě svoje zázemí ale když spí, jsou vzhůru a když jsou vzhůru, tak sní
* * * V. F. Pojedeme do Prdlovky V Prdlovce mají růže Ty růže se napustí krví nebo inkoustem a pak se jimi píší básně Ty básně se nazývají Prdlovkové nebo Prdlovecké Záleží na tom Někteří básníci se pod ně podepisují 20
* * * Jaké je vaše rozhodnutí řekla a předklonila se nad loukou a její vůní Už tam nerostou jako dřív a vyndala z kapsy (měla ji pod sukní) malou placatou láhev Netušil jsem že pijete alkohol To jen abych nezapomněla když se mi roztočí hlava Už dávno nevím zda někoho potkám ale chci se ubezpečit že mi ji vítr neodnese Tu vzpomínku Ale stejně bych chtěla vědět jaké je vaše rozhodnutí
23
Čekání na smrt Otevírám otevřená okna a zavírám okna zavřená Jím, jen když jsem sytý a hladový hladovím Kam až dojdu s tím čekáním Kolem procházejí lidé kteří myslí úplně jinak Já myslím na totéž Ani mně se nedaří psát když píšu a zpívat když si zpívám dokážu jen tak čekat, když čekám číst si, když čtu Možná tak sedět, když sedím nebo ležet, když ležím, dokážu Ale neumím spát, když spím nebo něco udělat, když to dělám Zamčené dveře se nedají zamknout a otevřené otevřít
24
Vr a ž d a v A r g e n t i n s k é u l i c i V Argentinské ulici jsem potkal dívku Proč to říkám Argentinská ulice je úplně pitomá ulice a potkat tam někoho a k tomu ještě tak krásného je opravdu něco zvláštního a neuvěřitelného Argentinská ulice je totiž dlouhá jak týden Jenom baráky ve kterých nikdo nebydlí Jen samá auta a auta a to děvče mělo oči ve kterých byl vidět uplývající čas a ústa jako ztracená doba prsa jako vzpomínky na štěstí boky byly odpuštění hříchu kterého jsi se nedopustil a nohy pochodně večerních a ranních procházek navíc mě sama oslovila a ptala se co dělám v tak pusté a divné ulici že se ji ještě nikdy nestalo aby tam potkala někoho s kým by si chtěla pohovořit a být s ním stále a navždy Neuvěřitelné V Argentinské ulici se stane něco takového jen jednou za život a já jsem v Argentinské ulici nikdy nebyl
27
* * * Ráno vstal otevřel si zuby a křičel a řval svíjel se pod stolem pod postelí vlezl si do skříně kde se chvěl klepal a kvičel Pak se teprve opláchl očistil a otevřel oči Vyšel na ulici kolem sebe tváře nad sebou nebesa Večer když se vrátil zdálo se že se modlí Prosím tě jdi pryč Jdu spát Kdo ví kdo se zítra probudí
28
* * * Aniž mne vítr (obejme) Zdá se, že vím
* * * Tak tiše lomozíš se svými slovy
* * * Objímám a tuším že se mě vzdáváš
31
* * * Mezi obrazy je ráj se dívat na ty barvy
* * * Mnoha přátelům jsem věnoval básně Někdy jsem k nim napsal jejich jméno jindy jen iniciály a někdy nic Ať se dovtípí Stejně většina z nich jsou paznechti a neumí psát básně a navíc básně ani nečtou
32
* * * Sejdeme se k obědu Já budu svrchník a tvoje pantofle Doufám, že se nepohádáme
Začátek, nebo konec filmu Elegantní dáma vstupuje do dveří restaurace S přehledem spolkne všechny oči které ji vítají Bez skrupulí si sedá k prvnímu stolu který se jí namane a její stehna ovládají celý sál jako nacucané pralinky Nikdo však netuší že muž sedící u toho stolu s nějakou ženou je její manžel
35
* * * Dostal jsem seznam nejasných obrázků kde ti lidé vůbec nebyli Zůstal jen prasklý otok a pár vzpomínek Útlounký svazeček neštěstí Sedím v koutku s nabroušenou tužkou a dokresluji je Jak ale dokreslit tu blondýnu na zašedlém papíře černou tužkou Vždycky se najde nějaký rýpal nebo hňup který bude tvrdit že blondýna má být blond nebo aspoň světlá
36
Rodné číslo Sesuté zahrady a moje rodné číslo Nenajdu kámen na kameni Nenajdu kameny – přestaly mluvit Už není o čem jsem snil Už nejsou ani trosky Vše je nové a hodí se k tomu jen moje rodné číslo Vagabundi se smějí Kondomy jsou plné komunistů Vítězí smrad na zvednutých křídlech na zahnutém obočí ve vykotlaných paměťových buňkách i na stojaté vodě Nechte mě vydechnout zvony Přestože zvony znějí k ukolébání Zvony zvonky zvonečky od začátku do tečky Na rozpálených rtech není ani kapička něčeho o čem se dá napsat Přidusit ohavně zející zprávu o novém kde rodné číslo zůstává jako bůh
39
A ty jsi zachovalý se podívat toho roku 2003 nonšalantně pozdravit a vzdálit se jako bys tu nikdy nebyl
40
Ušlechtilé plísně V. Šlajchrtovi, Bobovi a mé estonské babičce Už v neděli mi řekl „Nemohu bez toho chlastu být“ a tak od té doby nepije Tedy od pondělka kdy jsme si každý zvlášť udělali výlet přibližně na stejné místo Kdybych mu řekl aby už nikdy nikam nechodil bylo by to sprosté a tak v každé volné chvíli myslím na zasněné mládí kdy nás ještě nepronásledovaly vyhaslé oči a nutnost některé věci pojmenovat Slzení dává signál k proklestění keřů pro jarní růst; tato situace je pro pěstitele problematická protože keř již sestřižený je velmi zranitelný mrazem Počkat však až nebezpečí mrazu poleví znamená mrhat poslední drahocennou energií keře Jeden můj přítel když ho komunisti chytili na hranicích rozhodl se, že prožije zbytek života raději v blázinci než v base 43
Dávno by mohl žít „normálně“ ve svém domě po rodičích Ale už nemůže Bojí se, že by se mu pořád zdálo jak ho chtějí zavřít nebo zastřelit Vždyť jsou všude – říká Měli je všechny postřílet a teď některé rehabilitovat tak, jak to dělali oni Lidé jsou blázni, že mají děti Zavraždili víc než 300 milionů Myslíš, že s tím někdy přestanou? Nečekal na odpověď Máme se rádi a vzpomínáme na broskvové háje na konzervy a na lásku Nikdy už nepozná ve skutečnosti to co ho hnalo z poezie do poezie ze života do smrti Raně rašící odrůdy jsou v severních vinohradech (v jižních na jižní polokouli) náchylné k poškození mrazíky a právě tak mají pozdě rašící odrůdy sklon k zmrznutí vlivem podzimních mrazů Devětkrát se mně vyznala pološílená studem ze svých nadměrně velkých nohou 44
Proč mně matka nikdy neřekla něco laskavého Prvním s kým jsem spala byl řezník u nás v ulici Bylo mu pětašedesát Od té doby mám mladší a mladší Snad se ještě někdy zamiluju Jako tehdy Aspoň tomu věřím Proč mám po masturbaci tak ponižující pocit Něco se jí zarylo do srdce a nemůže to potlačit ani se s tím rozloučit V minulém roce se konal sjezd básníků V rozhlase hlásili že básníci po ránu ještě spí jako šílené mrkací panenky kterým nikdo nevyměnil kabátek Snad je pak někdo probudí a večer si zarecitují Kdo ví Když se hrozen vyvíjí do masitých plodů probíhá uvnitř bobulí jen velmi málo chemických změn až do doby kdy se jejich slupka začíná jinak zbarvovat Jako kluk jsem se ptal své estonské babičky jaký rozdíl je mezi Leninem a Hitlerem 47
Mávla rukou s přízvukem „Éto svoloč“ Chtěla říct krvaví psi to byli Po okupaci v osmašedesátém vstoupila do strany nechala se pokřtít a přestala mluvit V kostele byla každou chvíli Toho strachu bylo za ta léta moc Už se to nedalo unést V listopadu se míza stahuje na ochranu před mrazem do kořenového systému V důsledku toho začíná jednoleté réví tvrdnout a všechny zbylé hrozny se oddělují od metabolického systému keře začíná dehydratace Dužina se stává koncentrovanou je vystavena tuhé zimě která způsobuje chemické změny v procesu zvaném passerillage V specializovaných územích výroby sladkých vín jsou hrozny s rozmyslem ponechány na keřích aby podstoupily tento pokus o zvýšení kvality a v některých vinohradech s vhodnými klimatickými podmínkami se vinohradníci modlí za výskyt plísně šedé (Botrytis cinerea neboli „ušlechtilá plíseň“) 48
A na nebi bylo jako když dáš andělům volno Na kopcích ve městech všude se lidé dotýkali svými těly ale nepomáhalo to Těla byla strnulá vrážela do sebe kolébala se na tenkých nožičkách kruhy pod očima kruhy nad očima raději utopit kočku než krájet zeleninu Denně byl podáván příděl zkurvených „myšlenek“ Andělé nikde A těla si nechtějí pamatovat a nemůžou odpustit
51
* * * Tak stromem jsi – řekla Nikdy jsi mi nerozuměl Ale když říkáš že se můžu dotknout tvých větví a není-li to jen mámení větru lehce spočinu na tvé hrudi Nostalgie Kamenolom (Zemědělci se domáhají svých práv) Dokonalost neexistuje a tvá rozkošatělá mysl spí Soutěží se spotřebními výrobky
52
Štědrý večer 2OO2 Najdu si milou jednou budeme sto let ve dvou Neznámý korejský autor
Ještě jedny Vánoce a ten kapr už nebude k jídlu To řekla opřela si bradu o loket loket o bradu a usmívala se krájejíc si své osmahlé nehty se mnou
Jednou v Praze Jednou v Praze v Husovce jsem potkal partu zvrhlíků Někteří z nich říkali, že jsou básníci ti ostatní, že s nimi zpívají jen tak po hospodách V hospodě pak bylo fajn a ráno krušné Jak za mladých let
55
Malá oslava Lil tu a tam natáhla ruku Lili tu a tam ruku natáhla Hlas se jí zadřel a myslela na věci které si už nepamatovala Myslíme na tebe říkaly ty zapomenuté věci a chtěly bychom s tebou tančit Nemrač se Lil Lepší už to nebude Buď s námi Lil a vzpomeň si konečně na nás Dotkni se nás Lil ať cítíme tvoji ruku Nejsem už zvyklá na pěkné věci Bojím se dotknout – řekla Lil s konečnou platností – a dívala se z okna na cizí lidi
56
Oblečte toho maďarského koně Oblečte toho maďarského koně říkali ti že je to naposledy co svléknu kůžičku vypelichaného kozla nenapojíš svýma umělýma ušima si musíš udělat jasno jako s tou paničkou která se rozvedla kvůli tobě se nikdo nezblázní tak jako nikdo nebude chtít útočit na zdolané vrcholky nízkých uhrančivých hor Oblečte toho maďarského koně
59
Portrét dívky Sedící Pohled jak flétna obelhávající se v rytmu Stojící Nezávislá na sobě úhledně spouští svůj stín Ležící Vnitřně smířená se zkapalněním duše
Vz p o m í n k a n a E d w a r d a L e a r y h o Jedna mladá dáma z Pampeluny líbala se ráda ve svitu luny Když měsíc občas zakryl mrak pak líbala se jenom tak ta mladá dáma z Pampeluny
60
* * * Někdo se mě snaží podojit ale nemám mléko a paměť už mi neslouží jen vlaštovky se páří nad mojí hlavou v letu jako omamné píšťalky a já nemohu najít svůj příběh který už asi není mým příběhem jen uhrančivou vzpomínkou s kterou si hraje někdo úplně jiný a já nejsem vůbec schopen se do toho příběhu navrátit a tak bloudím mezi sebou a taky sebou ale to už nejsem ani já ani nikdo jiný koho znám Je to úplně cizí člověk který mi jen něco připomíná
63
Ta j e m n á c e s t a K a r l a Vě j i č k y Karel Vějička šel jednou z Litoměřic do Roudnice. Po cestě potkal Karla Hynka Máchu který šel do Prahy Trochu spolu rozprávěli ale protože Karel Hynek šel dost rychle aby byl v Praze ještě za světla brzy se rozloučili a Karel Vějička se stavil v Kralupech v hospodě na pivo On Karel Vějička šel do Roudnice stejně jenom na úřad a stačilo mu aby tam byl druhý den
64
* * * Měli bychom se rozhodnout jestli je Bůh nekonečně veliký nebo nekonečně malinký Jemu je to určitě jedno
67
* * * Věřte tomu nebo ne ale koleje vedly jinudy než kudy jezdily vlaky A silnice vedly taky jinde než kudy jezdila auta a měsíc svítil na jiném místě než kde byl a slunce, slunce To byl ten život který jsem žil úplně jinde a jinak než kde jsem skutečně existoval a asi se už nikdy nedovím jak to doopravdy bylo Věřte tomu nebo ne ale já vám to nevysvětlím Vlaky nám dávaly pocit nekonečna a na silnicích se setkávali andělé v potrhaných džínách Mladá špinavá jehňátka kterým při úplňku narostly špičáky z alkoholu a mariánky a když vyšlo slunce tak o tom už ani nebudu mluvit
68
* * * Vladimír Holan napsal zdi Já zdi maluji Před mojí zdí stále kráčí žena v červeném kloboučku, s rouškou a ona v té zdi taky zůstává i když přešla už před několika lety a taky ti psi, kteří tu zeď tisíckrát pochcali jsou tam Taky já jsem kolikrát kolem ní šel a tak se tam hledám Ta zeď má svůj řád a zůstává tam jen ten koho ta zeď přijme Má zeď je jinde než zeď Vladimíra Holana
71
Malá variace Okolo opuštěné zdi kráčí žena a zanechává na ní všechny své příběhy Okolnosti jí ale určily zapomenutí a tak si nevzpomíná, komu ublížila nebo komu udělala radost Zůstává jen pocit jakéhosi života (Ani děti ji už nenavštěvují)
Zítra, než začne den půjde spát a probudí se snad
72
* * * Dovyprávěl Sindibád Námořní Sindibádu Nosiči svých sedm cest „Neuvěřitelná dobrodružství jsi zažil a co všechno jsi dokázal zatímco já jsem nosil na hlavě zboží lidí které neznám Tolik jich bylo že si už nikoho a nic nepamatuju“ Nato řekl Sindibád Námořní: „Já jsem zase slyšel tvou motlitbu u mých dveří a řeknu ti brachu že ti závidím tvou krásnou řeč Jako bys prožil víc než já Navždy budeš u mne vítaným hostem“
75
* * * Až zestárneš půjdu za tebou do tvého stáří Budu líbat tvé vrásky Budu objímat tvé oleandry v kabanosu
76
Rozhodnutí Tam já nejdu Zase tam bude někdo vykládat o něčem
Zahrada Až budeš ležet na nějaké zahradě tak jako teď já a budou se ti zdát stejné sny budeme spolu pod jedním stromem se stejnými květy a stejnými ptáky ve vlasech
79
Krásná hudba Na ledové kře hraje malý orchestr-kvartet skladbu van Beethovena (op. 59, č. 3 C dur) a ještě než muzikanti dohrají kra se potopí i s celým ansámblem Dále už je to jako v jedné básni Gregoryho Corsa (Bůh ponoří prst do moře vyloví duše hudebníků a ukáže jim cestu do věčnosti)
* * * Brána je otevřená a kdo vchází odchází A taky obráceně
80
Až budeš zase létat aneb Hermafrodit v úplňku Šmarjačlověče drahej to už snad není možný já si voním Voním si tak že si nesmrdím jak vánoční stromeček a líbají mne jen moje sny a už se s nikým nebratřím ani už nevylévám s vaničkou dítě nebo si to jen myslím že jsou všichni nebarevní a praskají jak němej film je lepší než bublifuk a nic nezůstane jako na začátku nic není?
83
Hra na mrtvého Ve vesnici byl krásný kostel, do kterého jsem vstoupil a kde mě přivítal velmi starý muž. Byl to kněz a já byl docela rád, že mě provázel. Byl tam knězem již za druhé světové války a pak, když přišli komunisti, tak se dal k nim, ale stejně ho zavřeli. Z kostela udělali fabriku a dělali tam všechno možné. Po převratu, zase už jako kněz, opravil kostel do nynější podoby. Poprosil mě, abych raděj nikomu neříkal, že se mnou mluvil, neboť lidé ze vsi dělají, že ho nevidí. Už je tam taky jiný mladý kněz, a on sám má prý hrob na hřbitově. Hraje s těmi lidmi ze vsi takovou hru na mrtvého.
84
Ostrov Někde uprostřed bytu mám ostrov Občas se na něj vypravím a píšu tam báseň Vždycky mi říkali: Musíš se ale taky něčím živit
87
Úryvky z deníku I. 19. 10.
Nevím, proč mě anglická královna nemá ráda. Je pravda, že mám okno a byl jsem opilý, takže jsem se choval jako blbec. Nemá ráda, když piju, a asi jsem něco nevhodného řekl před těmi lidmi, kteří byli u ní na večeři.
20. 10.
Nechce mě ani vidět. A nejen ona. Budu muset asi trochu míň pít.
21. 10.
Mám chřipku. Ještě že konečně vymysleli antibiotika, která se mají zapíjet jen vínem nebo alkoholem.
22. 10.
Konečně. Prý mě přijme, až budu zdravý a doberu antibiotika.
23. 10.
Tedy to víno, kterým ty prášky zapíjím, není nic moc. Určitě to nebyl pozdní sběr, jak říkali, a navíc bylo v lahvi z umělé hmoty.
24. 10.
Obyčejnému člověku, jako jsem já, zbývá v takové situaci obrátit se snad jen na belgickou nebo holandskou královnu, ale ty jejich tituly nejsou nic moc. Nejslavnější a nejvýznamnější je přece jen titul anglické královny. To ví každý.
25. 10.
Teplota klesla na 38 stupňů. Víno však pořád hnusné. Musím ho zapít domácí slivovicí.
26. 10.
Když piju jen středně, jsem docela oblíbený a lidé se smějí. Jenže včera jsem toho vypil zase víc. Ty prášky se mají hodně zapíjet. Dnes je mi dost špatně.
27. 10.
Probudil jsem se úplně mokrý. Musím to urychlit. Potřebuju letenku do Londýna. Vyřídím to telefonicky.
28. 10.
Nemusel bych se toho titulu taky vůbec dožít. Být povýšen do šlechtického stavu in memoriam je sice pěkné, ale já bych chtěl být raději u toho.
88
29. 10.
Píšu už jen s krajním vypětím.
30. 10.
Dnes konečně dobírám antibiotika. Že by mi bylo dvakrát nejlíp, se říct nedá.
31. 10.
Tak zítra, to je l. ll., konečně letím a pozítří je audience. Musím poslat ještě telegram, že už se můžu dostavit, a taky se dát trochu do kupy.
1. 11.
(V letadle) Doufám, že Její Veličenstvo zítra nic neodkladného nemá a že mě přijme, neboť pozítří v poledne musím být v Litoměřicích.
91
* * * A. Sládkovi Energie? Energie, dámo to není žádná legrace přesto že vám dokáže udělat tak pěkný profil na zdi a vy si hned myslíte že jste
* * * Zase to ticho Nebe je bez mráčku Jen občas nějaký anděl si to fikne přes oblohu ale ani se nezastaví Asi se něčemu divím protože si krátím ponožky a cestu Nebo počkejte projdu se ještě jednou po Valašsku Mívali jsme vždycky výtečnou slivovici a klobásky ale je to zatraceně dávno a nevím jestli si mě tam pamatuje ještě nějaký strom 92
Pivo a kámen Zastavil jsem se před obědem na pivo a tak jsem obědval zase až druhý den Nevadí Stejně mi nic nechutná Ještě k tomu kameni Je nutné se rozhodnout kam si má člověk na tom basreliéfu stoupnout protože jak nás tam jednou vyseknou už se s tím nedá nic dělat Jiný není už v plánu
95
Úryvky z deníku II. 30. 11.
1. 12.
Ten titul si můžu strčit za klobouk. Nikdo mě jím neoslovuje, v novinách prý nebyla ani zmínka a všichni dělají, jako bych byl úplně obyčejný člověk. A to jsem věnoval tolik energie, abych ho získal. Navíc se bude od Nového roku zase zdražovat energie. Hlásili to v rádiu. Všechno se mění. I Bůh se mění.
18. 12.
Zase to přišlo. Mám něco doplatit. Před Vánoci. To je tento měsíc již potřetí. Vykašlu se na ten titul a nechám se přejmenovat. Nikdo mě nerespektuje.
19. 12.
Konečně jsou tady Vánoce. Těším se, že konečně nic nedostanu a nikomu nic nedám. Jako dítě jsem dostával pravidelně pod stromeček dvě veverky, pejska, kočičku a kozičku. Druhý den mi je snědli a zůstaly mi jen kůžičky. Té kozičky mně bylo vždycky strašně líto. Nebýt těch Vánoc, asi bych si nic nepamatoval.
96
Tr p a s l í c i Trpaslíci se rodí jako úplně normální lidé, ale jak stárnou, tak jsou menší a menší, až nakonec umírají někde v pytlíku od mouky nebo v krabičce od zápalek.
Andělé Andělé jsou podivné bytosti, o kterých se od nepaměti soudí, že jsou bezpohlavní. Proto se nerozmnožují, ale vznikají a taky nic nekonzumují ani nevylučují. Myslím si, že nemají ani oči, ale přesto všechno vidí. Avšak ze zkušenosti víme, že chodí většinou všude pozdě. Často se k nim připodobňují ženy. Přesto si myslím, že nemají ani prdel a jejich zobrazování je velmi ošemetné.
Malá hra Taky se jednou objevil šašek od perského šacha Figurka, chudák, ztratil se
99
Jednou se mě Jana ptá Janě K. Jednou se mě Jana ptá zda bych napsal o jejích nohách Co o nohách? Třeba, že jsou křivé Od té doby chodí Jana bez sukně a já si říkám – upeč se Jana se jen usmívá a je plná přebytečné energie Já se těším na léto ale to si zas určitě Jana něco vymyslí Třeba, že nebude nosit nohy Dneska je konečně pěkné vedro a Jana přišla v sukni Ale sukně je na zem Sedám si vedle ní Je tu hodně lidí a tak se snažím opravdu nenápadně zjistit, jestli má pod ní nohy Otočil jsem se na židli tak že jsem kolenem narazil do její sukně Zdá se, že nohy tam jsou Je příšerné vedro a ani vánek Požádat ji, aby si vyhrnula sukni se neodvažuju 100
To bych musel vypít aspoň litr kořalky a teď zrovna nepiju Jenom pro sebe nahlas si říkám – toto dopadne, toto dopadne Kdybych pil, tak bych to zas nenapsal a Jana se jen usmívá a je plná přebytečné energie
103
Úryvky z deníku III. 1. den
Už zase žiji v Sedmihradsku.
2. den
Dnes půjdu trhat lupení.
3. den
Zítra by měl přijet císař pán. Oj, jaká to sláva. Oj, jaká to sláva.
4. den
Škoda, že moře je tak daleko. Mohli jsme mít k obědu utěrky.
5. den
Zase nás honí do školy. Stejně nevím, čemu nás chtějí naučit.
6. den
Už vím. Jsme stále chytřejší a chytřejší.
7. den
Tak jsme se dnes učili sedmihradskou hymnu. Nejde mi moc refrén. Asi se odstěhuju.
8. den
Zdá se mi, že mé deníkové záznamy jsou stále blbější. Je to snad tím, že se snažím zachytit vše do nejmenších podrobností.
104
Jamrtálská Když se mě ptají kde žiju tak já po pravdě že v Jamrtále a oni zase že kde to je a já po pravdě že pod mostem a oni pod kterým a já že tam roste pivo a teče kořalka a ženský se tam plácají do stehen také tamtudy občas létají lidé do věčnosti a tuhle mi říkal jeden chlapík prý jsem ho vyhodil z hospody a já mu říkám že jsem tam vůbec nebyl a on zase že jsem ho vyhodil z hospody a já zase že jsem tam nebyl a když to bylo pošesté tak jsem ho vyhodil aby měl pravdu
107
Jak to skončilo s velkým soudcem
I. Jednou si velký soudce musel vymyslet nové paragrafy Byly to paragrafy na oči na ústa na kůži a vůbec taky na kroky Například si museli lidé denně třikrát prdnout jinak se dostali mimo zákon
II. A tak si velký soudce sedl na rozžhavenou židli a pravil „Vždyť ti lidé se vůbec nedají soudit Vždyť já ani nechtěl soudit nikdy nikoho To bych byl sám proti sobě Já si chtěl vždycky jen hrát Už jako dítě jsem věděl že ti parchanti kolem mě jsou nenapravitelní podagristi“
108
III. A tak si velký soudce oddělil zemědělské stroje od vánočky vánočku nadrobil do kávy a hrál si jako dítě Jenže pak přišla jeho manželka s dětmi a ty mu rozbily zemědělské stroje sebraly kafe s vánočkou a rozcamraly ho po celém pokoji a žena mu řekla jestli se nezbláznil
IV. A tak si velký soudce šel hrát ven Kreslil a psal něco klackem do písku a lidé se na něj dívali jako na pošahaného dědka Než to někdo stačil rozluštit nebo přečíst tak mu to děti stačily rozkopat a smazat Nikdo se nedověděl co chtěl velký soudce sdělit
111
V. Smutek velkého soudce byl ale moc veliký a jeho hraní nebylo ze světa dětí A tak musel odejít Odejít někam kde si mohl aspoň trochu rozumět
112
Labyrint Tak bloudím s nití u řiti a myslím na návrat Po každé straně skály bortící se při každém kroku Když vyjdu konečně ven valí se kolem řeka a na jejím břehu stojí postava která neodpoví na žádnou moji otázku
* * * A kde mám všechny své talíře a kde mám svoji utěrku a kde jsou mé ruce a kde je můj lístek na věčnost
115
Vá ž n ě t a m c h o d í Vážně tam chodí Krásný jak Metternich Chodí tam ale učí jen důležité Sundá si sako a pak napíše na tabuli že důležité je ticho
116
Poznámka Kresby v této knize jsou z let 1987 a 1988, tedy z období, kdy mi komunistická společnost spolu s StB umožnila pracovat na maringotce jako vrtač a čerpač. Říkám jim proto maringotkové obrázky, i velikostí odpovídají podmínkám, ve kterých byly vytvářeny. Rozměry kreseb jsou cca 21 x 22 cm. frontispis – Oblaka I. str. 9 – Zpěváci str. 14 – Na dostizích I. str. 17 – Básníci, možnost nedorozumění str. 21 – Dobře se pověsit vyloučí možnost špatně se oženit II. str. 26 – Láska str. 29 – Kvintet III. str. 33 – Mistr a model str. 38 – Kvintet I. str. 41 – Milenci str. 45 – Portréty str. 50 – Dobře se pověsit vyloučí možnost špatně se oženit I. str. 53 – Mistr a Markétka str. 57 – Pijáci a kuřáci str. 62 – Portréty str. 65 – Mistr a Markétka str. 69 – Rodinka str. 74 – Idyla str. 77 – Na dostizích II. str. 81 – Mistr a Markétka str. 86 – Hra str. 89 – Hra str. 93 – Na dostizích III. str. 98 – Portréty s autoportrétem
119
str. 102 – Faust a Mefistofeles (Mistr a Markétka) str. 105 – Hráči str. 109 – Platonická láska str. 114 – Útěk do Egypta str. 118 – Postavy I. str. 121 – Postavy II. str. 125 – Brčko
120
Obsah Zima a mráz .....................................................................................11 Mnohokrát se mi podařilo ................................................................11 V Southamptonu stojí dům ...............................................................12 Nemnohá chvíle ...............................................................................12 Samota ............................................................................................15 Donesu ti šest písků ..........................................................................15 Až jako na dně .................................................................................16 Překvapení .......................................................................................19 Ticho ...............................................................................................19 Někde žijí ........................................................................................20 Pojedeme do Prdlovky ......................................................................20 Jaké je vaše rozhodnutí .....................................................................23 Čekání na smrt .................................................................................24 Vražda v Argentinské ulici .................................................................27 Ráno vstal ........................................................................................28 Aniž mne vítr ...................................................................................31 Tak tiše ............................................................................................31 Objímám .........................................................................................31 Mezi obrazy .....................................................................................32 Mnoha přátelům ..............................................................................35 Sejdeme se k obědu ..........................................................................35
Začátek, nebo konec filmu ................................................................35 Dostal jsem seznam ..........................................................................36 Rodné číslo ......................................................................................39 Ušlechtilé plísně ...............................................................................43 Tak stromem jsi – řekla .....................................................................52 Štědrý večer 2002 ............................................................................55 Jednou v Praze .................................................................................55 Malá oslava ......................................................................................56 Oblečte toho maďarského koně ........................................................59 Portrét dívky ....................................................................................60 Vzpomínka na Edwarda Learyho ........................................................60 Někdo se mě snaží podojit ................................................................63 Tajemná cesta Karla Vějičky ...............................................................64 Měli bychom se rozhodnout .............................................................67 Věřte tomu nebo ne ..........................................................................68 Vladimír Holan napsal zdi .................................................................71 Malá variace .....................................................................................72 Dovyprávěl Sindibád Námořní ..........................................................75 Až zestárneš .....................................................................................76 Rozhodnutí ......................................................................................79 Zahrada ...........................................................................................79 Krásná hudba ...................................................................................80 Brána je otevřená .............................................................................80
Až budeš zase létat aneb Hermafrodit v úplňku .................................83 Hra na mrtvého ................................................................................84 Ostrov .............................................................................................87 Úryvky z deníku I. ............................................................................88 Energie? ...........................................................................................92 Zase to ticho ....................................................................................92 Pivo a kámen ....................................................................................95 Úryvky z deníku II. ...........................................................................96 Trpaslíci ...........................................................................................99 Andělé .............................................................................................99 Malá hra ..........................................................................................99 Jednou se mě Jana ptá .....................................................................100 Úryvky z deníku III. ........................................................................104 Jamrtálská ......................................................................................107 Jak to skončilo s velkým soudcem ....................................................108 Labyrint .........................................................................................115 A zde mám všechny své talíře ..........................................................115 Vážně tam chodí..............................................................................116 Poznámka ......................................................................................119
poezie sv. 16
Michal Matzenauer
S O U K R O M Ý LA B Y R I N T Ilustrace Michal Matzenauer Korektura Pavla Vašíčková Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2009 jako svou 96. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-86862-86-6
9 788086 862866
