ca k Bohu

ISSN: 1578-1763

Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

Tematizace vztahu ¿lavé/ca k Bohu y prózách Jaroslava Havlíéka (1) NELLA MESOVÁ Univerzita ¡-Iradee Králové

REsu M EN

El artículo se ocupa de la tematización de la relación entre el hombre y Dios en las prosas de iaroslav Havli~ek. En obras literarias selectas documenta los modos de interpretación de dicho tema. Debido a su extensión, será publicado en dos partes. PALABRAS CLAVE: Literatura de la primera mitad del s. XX, prosa checa, Jaroslav Havlí~ek, el hombre y Dios. ABSTRACT

The paper deals with tbemes of relation between man and God in the prose of Jaroslav HavlWek. It illustrates the ways of interpretation of the theme in bis selected works.

KEY WORDS: Literature of the first hall’ of the 2Oth century, Czech prose, Jaroslav Havliéek, man and God

Abych to tedy zrekapituloval, není boha, není ~asu, není elle, neni spole~ensk¿ smlouvy, není umení, co tedy je? Já jsem. Co budu délat? Co se mi líbi. Co te se mi líbí? Plést punéochu. Proa zrovna punéochu? Protote to k nitemu není. lo je v~echno, co jsem vám chtél ffci. Sbohem! y prózách Jaroslava Havliéka (1896-1943) je velmi éasto ptímo éi implieitné

tematizován

a rozíléné variován stále rozporuplnéj~í

vztah

1-JAVLIÉEK, J. (1962): “Zánik méste~ka Ol~iny” in Smaragdovj> ptiboj /Novely/, teskoslovenskÑ spisovatel, Praha.

161

¡Ve/la Misovó

Te,nat,zace vztahu clovéka k Robo y prcizácb Jaros/ovo Havliéka

modemího élovéka k Bobu3 denionstrována pro jeho dobu, ale potñmo pro celé 19., 20. (a i poéátek 21.) století, tak typická nesamoztejmost a problematiénost bo2ské existence, mnohdy ástící vjejí naprosté popfeni. To se nepocbybné projevilo y prúbéhu 19. a 20. století postupnou sekularizaei celé spoleénosti, eo~ se samozfejmé odrazilo i y tematickjch proménácb literatury a uménf vúbec. Na rozdíl od ptedcházejícícb vjvojov5eb etap se z nich y mnoba pfípadech postupné vytráeí jejich religiózní rozmér. Proto Ize napffklad traktaci problematiky vztahu élovéka k Bohu ehápat jako vÑznamotvOrnÑ fakt, podílející se na my~lenkovérn vyznéní dHa. Na tuto skuteénost upozorñuje napfiklad Marie Kubínová ve studii Prostory víry a íranscendence, y n12 hodnotí tematizaei religiózníeh otázek y éeské literatufe ¡9. a 20. století jako pfíznakovou oproti dobám dfívéftím, y nich>z bylo, alespoñ

y

3.

presti2níeh ~ánrecb, nábo~enské téma téméf v~udypfítomné

K textcim dot~kajicím se religiózní tematiky pattí novela Jaroslava Havlíéka Zánik nzésíeéka QUiny (1930), a proto jsme pfíznaénou a vyhranénou eitaci z této prózy pou~ili jako moto této kapitoly. y úryvkuje tlumoéen postoj jednoho z jejích protagonistú profesora Mádía ktert reprezentuje my~lenkox$ princip,je~ zeela otevfené reflektuje neexistenci Boha, která byla y úvodu prózy navozena oznámením o jeho 5mW. V duchu svého profesniho zatazení a védecké orientace se snaS tento stav racionálné rozebrat a pojmenovat. V MádlOvÑch úvaháeh jsou v~ak zároveñ mnohdy i bezdéky pfedjímány (a do znaéné míry akceptovány) i paradoxní dúsledky, které z tohoto faktu pro élovéka vypl~vaji a je~ jsou rovné2 i y dal~í Havliékové uméleeké tvorbé zobrazovány a zevrubné analyzovány. Autor toti~ ve sv9ch díleeh mnohdy nejenom ~e téméf prorocky vyjadfuje, jak bude (éi jak by mohí) vypadat svét bez Boha, ale zároveñ se pokou~í dobrat pochopení pfíéin, které tlovéka dovedly do této pro ného z existenciáiního hlediska neobyéejné slo~ité a vét~inou i ti~ivé situace, ji~ mnohdy spisovatel p?ímo charakterizuje jako absurdní. Havlíéek rovnék postihuje paradoxní projev uva~ování a pro~ívání moderního élovéka, kter=ostatné zaznamenal ve svém osobním ~ivoté4 aje2 Ize definovatjako napétí mezi touhou uvéfít y Boba, potfebou Boba na strané jedné a zároveñ permanentní, éasto konfrontaéné zabarvenou relativizad bo~ské existenee (rnnohdy vedoucí a~ k jejímu negování). lento úvahov~ postup je nepochybné paralelizován s narústajicím rozumovÑm poznáním élovéka a rozvojem jeho védeckého -‘

-

-

-

2 Ji2 y roce 1927 napsal Jaroslav HavlWek povfdky Ovoce ~ivota, Búh mého détstvi, O smrti otcové, Noc (Svatá noc) a dále koncipoval novely Mu2 sedmi sester a Jaro y domé, které se vesmés problematiky vztahu dovéka k Bohu dot~kají, pfi~em2 ka2d~ z text~i ji nahlí2i z ponékud jiného úhlu pohledu a rozli(n~ji interpretuje. 3 In: HODROVA, D. a kol. (1997): Poetika mis? (/capitoly z literární tematologie), H&H, Praha, s. 125-176. 4 luto skutetnost zajimavé dokladuji naptiklad 1-lavlitkovy osobni materiály. Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

162

¡Velía MIsoyó

Tematizace vztahu tlovéka k Bohu y prózóch Jaroslava Hay?[¿ka

by jimi v~ak musel bÑt nutné podmínén5. V podobném ducbu postavy I-lavlíékovÑeb textú mnohdy pocit’ují postupnou ztrátu viry y Boba jako boiestivou a neobyéejné dramatiekou, nicinéné nevyhnutelnou, nékdy dokonce osvobozující. y povídee Hrydédy ¿tveráka(1930)je Búh pfedstaven a~jako strújce zía a ten, kdo brání iovéku y jebo individuální svobodé. Obéas v~ak úporná snaba brdinú rozumové se s touto slo~itou situad vyrovnat vyznívá dokonce ,tragikomieky. Takto púsobí i explicit “slavnébo konstatování” profesora Mádla,jeho2 éást citujeme y úvodu této kapito ¡y. Jeho “sbohem”, pronesené bezpocbyby naprosto podvédomé, a tudí2 my~leni, ani~

nepromy~lené, púsobí paradoxné ve vztahu k obsahové náptni ptedeházejieíbo sdélení. A tak profesor Mádí, kterj smrt Boba pfijímá jako dan9 fakt a stejné tak stroze formuluje ¡ absurditu údélu élovéka z této danosti vypl~vajici (y

duchu pozdéj~ícb fllOzof¡ckÑeh koncepeí existeneialismu definuje smysl lidské existenee y jejim nesmyslu), bezdéky zároveñ také dokladuje, jak je spolei~nost neustále konfrontována s tradicí, která byla na vífe y Boha jednoznaéné vystavéna a z ní~ se nemCáe hez problémú vymanit neustále budejejí souéástí fakt, ~e kdysi véi’ila y Eolia... -

“LIRA NA EOLIA” Jedna z dúle~it9ch tematick9cb ¡mil Havlíékovy tvorby zobrazuje vzdornou snabu protagonistú vymanit se u závislosti na Bohu, kterou demonstrují polemikou s jebo “velkjm dílem” a snahou stát se sami Bohem. Tato tendence se projevuje ji~ y autorové rané groteskni novele6 Mit sedmí sester, která vznikla y prúbébu let 1927-1928v. Éadí se tedy do období Hav¡íékov=chprozatérsk9ch poéátkú8. tomuto napñklad viz KOLTERMANN, R. (2000): Svét, Úlovék Búh/¿tlovék piad otázkami das vi, VOLVOX GLOBATOR, Praha. 6 Text ~ánrovd vymezujeme vzhledem 1< jeho charakteru jako novelu, byt’ autor oznadoval tento text jako román. 7 Práce na novele byla zapodata 24. II. 1927 a dokondena 16.2. 1928. 8 y roce 1927 vznikly povídky “Cesta loutek”, “Ovoce 2ivota”, “Efth mého d¿tství”, “Podzimni ovoce” (Pozdni ovoce), “O smrti otcov&’, “Krab”, “Pti daji”, “temA pani’, “Vavfinek’, “Trest smrti” “Pomsta”, “Bratr”, “Dueh soudce Pauknera”, “Rukavidka”, “Neklidné srdce” a “Noc” (Svatá noe), které byly pozdéji y pfevá~né vét~ind zatazeny do posmrtnÑcb soubom~cb vydánf autorovÑch krátkÑch próz di povidkov~ch cyklú (za v~echny Ize uvést v~Ybory Smaragdovj ptíboj /1946/, Vzdoropohádlcy /1954/, Zázrakjlamendrú /1964/ a Prodavad éasu /1968/). Z tohoto obdobi je znám i autorúv pokus o ~ir~í prozaickÑ tvar, ~edesátistránkov~ rukopis Sekera u koiene. Poté následuje román Jaro y domé, kter~ byl dokonden 20. srpna 1927. K tomuto textu se autor je=téjednou (daleko pozdéji) vrátil a zadal ho ptepracovávat. Zámér v~ak nedokon~il, zástalo z ného pouze dvacet devét stran strojopisu s datem 12.4. 1932.

163

Eslavistica Complutense Vol. 2(2002): 161-182

¡Vello Mísovó

Tema!izace vztabu élov¿/~o 1< Bobo y prózách Jarowlaya h’avlkka

Vydavatelsk9 osud tohoto textu dojisté míry koresponduje s genezí dal~ích spisovatelov~ch rukopisú, z nich2 tada byla zvetejnéna s pomérné velky~m éasovÑm odstupem od svého vzniku, éasto a~ po autorové smrt8. Podívejme se na proces kni~ní realizace Miñe sedmi sesrer (1927-1928) trochu blí~eji,

nebot’ Ize i najeho ahsurdních rozmérech vysledovat tendenee symptomatické pro v9voj moderní spoleénosti, jd autor zároveti analyzuje ve sv=eh l¡terárních dílech: Havlíéek svou novelu v~jimeéné podepsal pseudonymem Pavel Juba10 a nabídí ji nakladatelství Dru~stevní práce záhy PO jejím dokonéení11 Rukopis nebyl pfijat a vzápétí byl autorovi vráccn. Obdobné skonéily i dal~í 1-Iavlíékovy pokusy titul realizovat u jin5’ch soukrornÑch nakladatelú. Pozdéji se prozaik sám k textu nellIásil. Dobové neplijetí bylo zeda logické, nebot’ novela svÑm eharakterem ptekraéovala a naru~ovaIa dosavadni umélecké konvenee a tematická tabu12. Ptesto píné danou éasovou -

Pozménil y ném mimo jiné púvodni název na Agátino a posléze na Zrádné jaro a naznaéil posuny jeho kompozWního uspotádání. Frvni dokonéená verze spolu s pfihlédnutim k zam~4len9m úpravám byla pod patronací Josefa Rumiera vydána velkÑm tasov~m odstupem a2 y roce 1975 (Viz RUMLER, J. (1975): “Novela z Havlfékova kufru’. In HAVLICEK, Ji Jaro y domé, Melantrich, Praha, s. 145-151.) Bezprost?edné poté vzniká Mu2 sedmi sester, PO némá y prúbéhu roku 1928 komponuje. av~ak nikdy nedokon~í, rozsáhI~ románov~ cyklus (mél mit asi 300 stran strojopisu) nazvan~ l-lolanovy déti. Pro Havlitka pfiznaén~7 a ji2 y této práci konstatovan~> komplikovan9 vydavatelsk~ osud zejména jeho krátk?ch prozaick~ch textti, pro kter~ je charakteristick9 pomémé znaén9 tasovÑ odstup mezi jejich vznikem a kni2nf realizad, dokumentuje i pfiklad uveden>~ y ptedchozi poznámce. 5 pou~itim tohoto pseudonymu jsme se setkali je~té y autorové korespondcnci pou2ívá ho y roce 1932, kdy pi~e redaktoru Tvorby Jiíimu Weilovi a posilá mu báseñ Stávkokazi (nebyla ptilo2ena). In Qsobní fond Jaros/av Havlíéek, LA PNP 46/85/000998. y dopise z února 1928 pí~e: Slovutn9 pane redaktore,/ posilám Vám “MoJe sedmi sester’, jako bych skákal do vody. Mám iJ dosí sv&ch pochvbnosti, at’ si tedy b~Jí, tento ‘román”, y ném> jsem se namáhal o smich. kter9 mi nesvédéi. Co vmniklo, je nejspi~c nekoneéne nesmyslné, nevtipné -a nemravné. Méla to b5ti rn4cm jen groteska nékolika pestrÑch vztahú mezi osobami.! Proé —

—

-

to posfláta právé Vám pro “Druisrevni práci”? Mám k Váta domovské právo, jsem Vagim élenem a Vage odsouzeni bude mi tedy méné trpké./ Nejsem spisovatelem, ponévadJ jsem e~té nie nenapsal. Nékolik básnitek uvefejoil mi Zvon, pozdéji Cesta a literární pfiloha Národnich I¡st6. Nyni jsem se pustil do povidck, z nichá mi otiskne Cesta “Ducha soudce Pauknera a Národni listy “Pozdni ovoce’. Do “MoJe sedmi sester” dal jsem se y dobé, kdy jsem ucpal redakce povídkami, a ztratil pvchu poslednich nadéji./ Máta k Váta, pane redaktore. jedinou prosbo: Abyste mi rukopis laskavé vrátil, aJ ho odmitnete. Podo ptikládám. Za nepfedloJenost své z.ásilky se Váta omlouvám, ai Va~e utrpeni s piehlédnutim pfiloJenÑch 127mi stránek bude skonéeno./ V hluboké úco3 Jar. Havlitck. RUMLER, J. (1973): Epi/c Jaras/av Havliéek teskoslovensy spisovatel, Praha, s. 80-81.

12 ObdobnÑ osud stihl komponovan~’ cyklus próz Neopatmé panny (psán y letech 1927-1930, vydán y roce 1941), kter~ byl dokonce na návrh Sboru pro posuzováni Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

164

Velía Misovó

Tematizace vztahu ¿lovéka k Bohu y prózóch Jaros/aya Hav/i¿ka

periodu reflektuje, vyvérá z ni a na vyostfen~ch konturách svÑch protagonistú

zachycuje atmosféru zoufalého vS’kfiku váleéné a pováleéné epoehy. Sv9mi ¡ysy koresponduje s texty jin~ch tvúreú dané doby zejména expresionistú —

—

byt’ samozfejmé zároveñ y sobé obsahuje zárodeéné prvky LIavlíékovy poetiky. (Daniela Maeháéková y recenzi této prózy13 oceiiuje modernost její sy2etové v~stavby a tématu a dokonce ji pova~iuje za pfedehúdkyni postupú, kter¿ se y éeské literatufe objevily a2 y 60. leteeh. V této souvislosti srovnává Havlíékova Mute secimí sester [1927-1928] s románem Zer! [1967] Milana Kundery 14.) Zájem o tento text znovu o~il a~ na sklonku ~edesátjeh let (nakladatelství Kruh LIradee Králové). Diskuse o vydání pro~la rnnoha peripetiemi, zejména dík zábranám Havlíékovy chotí Marie, je~ méla myln9 pocit, ~e novela poskytuje v~jimeén9, naprosto odli~nÑ poNed na Jaroslava HavUéka tvúrce, kterÑ nekoresponduje sjeho uméleekou osobností. Piesto se -

ediel textu nakonec podafilo prosadit a y roce 1992 byl kompletné píipraven k vydání. Zru~ení nakladatelství Kruh v~ak realizad zabránilo. Za téchto okolností byl rukopis postoupen nakladatelství iva Éelezného’5, kde byl zvetejnén a~ y roce 1998. (Bohu~el vy~eI bez ediéné ptipraveného, byt’

ponékud popisnébo, p~resto v~ak fundovaného doslovu Josefa Rurníera, kterj text zasadil do ~ir~ích souvislostí autorovy tvorby. Zato v~ak byl opatien “nabubfel&m” reklamním sloganem zdúrazñujíeím zejména erotické rysy této prózy, které se uplatñují y její bezesporu atraktivní fabuli. Zámérem nakladatele bylo nepochybné zv9~ít prodejnost tolioto títulu, nieméné ho

posunul do zeela nepatfiénjch kontextuálních souvzta~ností.) tiskopisú ohro~uj¡cich mláde2 Ministerstvem ~kolstvía národní osvéty dne 27. listopadu 1941 zakázán k roz~itováni mezi mláde2í mladfl 18 let. Byl ozna~en zatext ohro2ujicf pohlavní a mravní 2ivot mláde2e (budí y ni sklon k surovosti). Viz RUMLER (¡973), op. cii., s. 286-288. 13 Viz MACI-IACKOVA, D. (1999): “Klasik Jaroslav Havlí~ek flape na paty Milanu Kunderovi”, Hos?, 6, Recenzní pilloha, s. 1. 14 Pies nespom~ pozitival pokus Daniely Macháékové o zeda púvodní pohíed na tento román, kter9 vynikl zejména y kontextu recenznich ohíasá, je2 se vesmés omezovaly na pouh9 popís jeho netradiéní déjové liMe ~ina zatazení tohoto textu do easové osy

autorova dila, nesouhlasime s jejimi n~kter~mi v~vody. Zejména se nemfr~eme ztoto~nit s jejim v~2kladem Skvorovy smrti, kterou sice oznaCuje jako tragick~ konec,

nicménéji hodnoti jako vítézstvi ~kvora—re2iséra, ani2 by vzala y potazjeho relativni podtext. Die naSeho soudu nepostiehíajeden z dúle2itjch rysú Havlf~kovÑch textú a —

sice v9znamovou nejednoznaénost a mnohovrstevnatost jednotliv~ch rovin autorov~5ch

próz, které permanentné problematizují zaujetí konstantniho interpretaCniho stanoviska. Tato slo2itost, obtí~ná uchopitelnost Havlitkov~ch textá patil dle na~eho soudu k jedn~m z nejvftaznéj~ich, velmi vzru~ujfcim znakúm jeho tvorby. Rovné~je

~koda,2e Machá~ková ve své recenzi opomnéla vzit y úvahu znaky poetiky expresionistú, k nim2 toto dho zeela evidentn~ nále2i. 15 Do tohoto nakladatelství odeSla pracovat b~valá redaktorka nakladatelstvi Kruh Lenka Chytilová. 165

Estay/saca Complutense Vol. 2(2002): 161-182

Millo Mísová

ihoatizace vztabo ¿tovéka k Bobo y prózúcb Jaros/uva HavIt¿ka

Základní fabule je pomérné jednoduchá a má modelovÑ charakter Déjová 1in~e se odvíj( mi pozadí váleéného roku 1917. Protagonistou románuje drobn9 áfedníéek Emil Skvor, kterÑ je poéat taktka omylem. y této souvislosti si po½imnémejeho sociálniho zafazení drobnÑ útedník; jeho pfíjmení Skvor; stejnéjako “trapn5ch” éi spí~e tragikomick~ch okolností jelio zrodu Skvorúv otee musí svou ~enu nejprve opíl; navie je poéat na Silvestra viz i komentáf této skuteénosti ve vlastním textu: “V~echny staré silvestrovské motivy se 16. Takto predisponovan9 spojily, aby vytvofily osud reka tohoto pfíbéhu” protagonista se rozhodne zrealizovat “veliké-nejvét~í” dRo svého ~ivota, kteijmje pro ného neobvykl9 ~ert. Usmyslí si, 2e si vezme za 2enu prostfední ze sedmi deer profesora matematiky, kter~2 ¡e py~n~ na to, fr vékov9 rozdil -

-

-

mezi nimí respektuje aritmetickou tadu.

Emil Skvor zpoéátku tuto fadu naru~í, aby ji posléze umoenil, nebot’ se rozhodne, 2e se v~emi sestrami poéne díté, dceru: Pak zb52valo j5té stanovit se na druhu budon to ho~i éi dévtata? Emil se rozhodl pro dcery, nebot’ y potomku rodu ~enského je v~dy ~jistáprichuf ménécennosti. Zní to smé=néji:“má sedm dcer nez ma sedm synú’- y tomto druhémje dokoncejistá tvrdost p>thy, která by se naprosto nehodila do rámee ±ertu. Potom opatfit sedm vnuéek téméf sou~asné otci sedmi deer bylo okouzlujicim vtipem na starého pána17. Emilova pfedstava nab~vá detailníeh obrysú. Dcery se budou rodit postupné y sedmi dnech za sebou (rovné~ jejich tvotení plození probíhá y sedmidenním intervalu, ani~ by si Emil vyhradil den na odpoéinek zaéíná nedélí a konéí sobotou), ptiéem2 první z nich bude na svété 1. dubna, tedy y aprílov9 den. Skvorovo pfedsevzetí se navzdory velké mífe nepravdepodobnosti napíní, mésteékem je oceñován jako tvúrce nepfekonatelného ~ertu. .Iaké v~ak je Skvorovo pfekvapeni, kdy~ profesor nastalou situaci vyfe~í stejné originálním zpúsobem a v~echny sv¿ dcery s détmi nastéhuje Skvorovi do jeho domu. Pokofen9 a unaven9 Skvor se rozhodne k poslednímu vzepétí svého 2ivota, které by definitivn¿ potvrdilo jeho vitézstvi a nemohio bÑt nik5m pfekonáno, k absolutnimu éinu Obésí se na provaze, kter~je smotán ze sedmi párá pun~och jeho frn: To, co nalezli na oznateném misté, zpi~isobilo, =ese dívky svomé zap5’fily. TichÑ a studenÑ, mohutn9 a vypínav~ le2el tam lidsk9 trus a posmé=néna né k~va1 zahnut$~m éemS’m drápkem. Pfimá vétviéka, peélivé oCi~téná, zabodnutá y jeho stfedu, nesla papir s pobufujicim nápisem:/ “TADY DOLE JE HOVNO./JA JSEM NAI-IORE!” Profesor byl prvnf, jen2 zvedl pátravé hlavu. Po ném to uéinilo sedm jeho deer. Nékolikanásobn~ v}~kfik roztetelil se mezi stromy a pláé sedmi nemluvñat mu odpovédél ze vzdáleného pokraje lesajako slabounká ozvéna. Vysoko na borovici visel Emil ~kvor y klitce dúmyslné spletené ze sedmi párá frnsk~ch punéoch. Zvlá~tnf provaz byl velmi pestr$’ a —

—

-

-

-

¡6 HAVLíÉEK, J. (1998): Muisedmisester, Ivo Zelezny, Praha, s. II. 17 Tamté2, s.35. Eslovistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

166

Temarizace vztabu ¿lovéka k Bobu y prózócb Jaros/aya Havlí¿ka

¡Ve/la Misoyó

ú~klebek obe~encúv velmí púsObivÑ. Na jeho prsou byla zavé~ena úhledná tabulka s latinkou psan~9m nápisem:/ “Múj poslední vtip” IR Pfesto~e vypjatá bizarní historka o svádéní sedmi postupné stárnoucích -

-

panen pracuje s prostfedky vyu2ívan9mi y linii erotick~ch (téméf pomo) románú,její uchopení, ztvárnéní a vyústéní toto úzké pojetí pfesahuje. Casová ukotvenost déjové linie na pozadí váleéného roku 1917, na kterj je y textu mimocbodem mnohokrát odkazováno, není jisté nahodilá. Abnormální, ba pfímo absurdní rysy první svétové války ovlivnily i dal~í lidské uva2ování. Válka sv5’m eharakterem totálné zrelativizovala vÑznam morálníeh hodnot (ostatné i tato próza je postavena na polemice s dosavadním morálním hodnotov9m systémem), y nagem kontextu vycházejíeích ptevá2né z kfest’anské tradice a opirajfeích se o ni. Hodnot spoleénosti do té doby více éi méné pfijíman~ch, mnohdy 1 proklamativné vzÑvanÑch, nieméné y praktickém ~ivoté vét~inou neakceptovan~ch, a tudí~ také neuplatñovan~ch. Élovék se s nimi vnitfné neztoto~ñoval. Ostatné, pokud by tomu bylo naopak, nikdy by k váleénému konfliktu nemohio dojít. Navíe to, 2e se oeitl y ka~dodenním bezprostfedním ohrofrní svého ~ivota a stal se poul4m

soukolím y pro ného naprosto neprúhledném a nesmyslném mechanismu, vedlo éasto k reakcím zeela ~ivoéi~njm instinktivním, nebot’ mu glo o bolé pte~iti. U váleéného élovéka se vytrácí jeho individuální lidskÑ obsah. Jak —

bylo mnobokrát konstatováno a vylo~eno, znamená válka svétového rozméru událost, která se stává bezprostfedním impulsem pro otevfené zpochybnéni víry y Boba, baco vie, pro poptení jeho existence. Élovék ztratil jistotu vné$iho fádu, ztratil jistotu víry y Boha, sám se ocitá

“vrfrn” na jevi~té svéta, mnohdy bezmocn9, sám sobé problémem. Právé na dominantním principu vnímání svétajakojevi~té, na kterém ka~d5 píní uréitou roli mnohdy znaéné absurdní je zalo~ena i novela groteska’9 Mrd set/mi seaer (1927-1928). Autorjako kdyby nekompromisné pfedjímal danost faktu, ~e élovék je “jenom” herec na scéné absurdního svéta, zále~í pouze mi ném, jak se své role zmocní, ptiéem2 ale zároveñ permanentné, naptíklad zvolenÑm -

—

narativním postupem, relativizuje úspé~nost celé hry. Spisovatel y autorské vyprávécí situad, jeho~ promluva vyniká rétoriéností a patetiéností a je 18 Tamté2, s. 185. 19 0 uplatnéni 2ánru grotesky y obdobf PO 1. svétové válce viz napt.: GOTZ, E. (1929): Tvát seoletí, Václav Petr, Praha, s. 42-59. Zároveñ musíme y této souvislosti upozomit, 2e estetickÑ princip grotesknosti up1atñovan~ y autorov9ch prózácb (viz y této práci kromé Mu2e sedmi sester napfiklad Jaro y domé, Zánik méste~ka 0l~iny, Neviditeln~ nenavazuje na tzv. groteskni realismus, kter~ se konstituoval jako specifickÑ typ obraznosti vlastní lidové smíchové kultufe, ale naopak vychází z romantické grotesknosti, která se stala “formou vyjádfenf subjektivniho individuálního názoru na svét, velmi vzdálenou od lidového kamevalového pojetí svéta y minul>2cb dobách”. P~edstav’uje typ “moderního groteskna’ rozvíjeného ve 20. stoleti zejména expresionisty, surrealisty a existencialisty. y pojetí a terminologickém - -)

167

Eslatls/¿ca Complutense

Vol, 2(2002>: 161-182

¡‘Jet/a Mísovó

Tema!‘zaca yztabu élovéka k Bobu y prc5zácb Jaras/ovo flavíléta

y pfímém rozporu s popisovanou tematikou, dernonstruje své opovr2ení

ve~ker9m konáním jednotliv=chprotagonistó (dakí tíetí jízliv~ Búh?). Navíc y tomto dile dochází k poru~ení tradiéního rozlo2ení jazykov9ch rovin y narativním textu, ptiéemk protnlu~a postav je ptizpúsobena jazyku vypravéée, co~z ostatné známe y nejx’yhranénéj~i podobé napfíklad z dél Víadislava Vanéury. keé postav tedy nespoluvytváti jejich psychologickou charakterizaei, ale naqpak nemilosrdné jeduostranné poukazuje na negativní rysyjejieh osobností2U. Protagonista novely Emil Skvor —je predisponován ji>1 sv~mi vjchozími atributy pro ~ivotní neúspéch. Vizuálné téméf odpudiv9, vykonávajicí fádní a stereotypní povolání drobného úfednika21, narodiv~í se takfka nedopatfenim. ½echnytyto znaky jako by byly vyjádfeny ji2 y jeho pfíjmeni. Na rozmanité formy ztvárñování a interpretaci styén9ch rysú vizuálnícb a zejména povahov9ch mezi élovékem a bmyzem y uméleeké literatWre napfiklad neínovéji poukazuje y odborné publíkaci Premiéry bra#í ¿apká éi ve studii Nespokojenoa s hercov5m télem ja/co por/rétui hmotou divadia (Se zvlá&tnin¡ ztetelem k situad y óeském divadie,) Franti~ek ÉernÑ22. Upozorñuje y nich na tendenci, která se zaéínala prosazovat zejména y evropskéni expresionistickém divadelním a vÑtvarném uméní a pota2mo i literatufe od zaéátku 20. stoleti a sílila y druhém a tíetim desetileti 20. století. Lzc ji cbarakterizovat jako nespokojenost s lidsk9rn télem, která nagla svúj vÑraz y odlidgténí élovéka (napfíklad deformací jeho fyzického vzhledu —

—

—

—

—

oznaéenf groteskna vycházime zejména ze studie BACI-ITIN, M. M. (1975): Franyois Rabelais a lidová Luí/ura s/tedovéku a renesance, Odeon, Praha (s. 5-53). (hlavné kapitola Uvod-formulace problému) 20 Tento styl vyprávéní autor uplatñuje napiíklad i y první verzi novely Jaro y domé, psané ve stejné dobé y roce 1927. ~ Ve své topologické studii Misto a monstrum Da~niela Hodrová uvádi, jak se konstituoval y éeské a sv¿tové literatute 19. a 20. století speciftcky~ typ postavy monstra útedníka. Mezi jeho dominaniní pfedstavitele fadí naptiklad úfedníky z textú Gogola, Dostojevského, Hostovského (Ztracen~ stín), Havliéka (Neviditeln~) a podobné. Upozori¶uje na souvislost ‘mezi jejich povoláním, banálné stereotypním a ‘neromantick~m’, jejich neméné stereotypnf existenci, livotním kolobéhem a monstrozitou, která se projeví”trapn9m”, s~idomasochistick~m chováníta, veliká~stvim i ponilenosti (“élovék z podzemi’) nebo vraldou (ZtracenÑ sUn) a posléze zeela ovládne jejich bytost.” Myslime, le do této kategorie patri rovn=2 postava útedníka Emila Skvora. Viz k této problernatice HODROVA, D. (1994): “Misto a monstrum” in Mis/a s tajemstvím <‘Lapúa/y z literární lopologie,), KLP Koniasch Latin Press, Praha, s. 162-184. 22 Viz CERN’{’, F. (2000): Premiéry bra/Pí (apká, Hynek, Prha, s. 107-175 a CERNY, E. (2000): “Nespokojenost s hercov~m télem jako portrétni hmotou divadía (Se zvláátnim ñetelem k situaci y éeském divadle)’ in DVORAK, J. a kol.: Umélj$ ¿lovék dvacótého siolatí, Gaudeamus, 1-Iradee Králové, s. 59-66. —

—

—

Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002>: 161-182

168

¡Ve//a Mísovó

Temat,zace vzabu élovéka k Bobo y prózócb Jaroslava Havlíóko

abnormálním zdúraznéním

nékter~ch jeho stránek ~i pfedstavením jeho

frziognomie jako masky ~klebu), y nabrazování obrazu élovéka obrazein zvifete hmyzu umélé bytosti, eventuálné automatisrnem. —

—

—,

Pfíéiny snah o proménu obrazu élovéka ve sledovaném obdobi ÉernÑ spattuje nejenom y pfesvédéení umélcú, ~e “demontá2í” tradiéního vyliéeni élovéka bude moel bÑt o ném podána daleko hlubgí v~povéd’, ale i y jisté “okoukanosti” realístiek9ch obrazú, y touze po atraktivité, ale nepochybné také ve snaze upozornit na skuteénost, ~e élovék ztrácí svoji tváí, svoji individualitu, ~e se “odlid~t’uje” a naopak y ném pfetrvává jeho pudová. instinktivní, “zvífecí” prapodstata... y Havlíékové novele je pak zvolenÑm pfijmením Skvor je~té navie kromé vyjádfení v9~e zmínénÑch tendenel bezpoehyby permanentné poméfována efektivita dopadu vgech protagonistov~ch éinú a de facto zároveñ ¡ relatívizovana. Emil Skvor je dále ptedstavován jako ten, kdo nechee bÑt pouze do svéta “vr2en”, protestuje proti údélu pasivního vykonavatele role (navíeje mu tento postoj pfímo odpornS), o jejím~ strújci nie neví (respektive vnímá rozporuplnost a nevypoéitatelnost dosahu jeho éinú). Chee se stát spolutvúrcem hry, y ní~ je pfítomen, ba co vic, b5’t jejim jedin9m úspé~n9m autorem i re~iisérem. LJvédomuje si její absurdní podtext. principy, éasto nahodilé, na kter9ch je vystavéna. Jejieh respektováním, stupñováním ji chee uchopit, zmocnit se ji. Z herce se proménit y jejího stvotitele, z fadového élovéka y Boha. Baco vie, vyv¾itse nad samotného Boba, O tom vypovídá 1

jeho vyu~ití principú bo~ského tvofení a zároveñ jejich blasfemické umoenéní. Tyto záméry sice nejsou y textu pfimo vyjádfeny, ale Ize je vyvodit napfíklad z protagonistova zpúsobu uvÉování a chování, které si pobrává s kfest’anskou symbolikou, na ni~ se y próze pfímo él skryté odkazuje. Ta ostatné proniká i do v~stavby celého dHa. Tak ji2 napfíklad jeho rozdélení do dvou základních éástí na Knihu prvni, je~ popisuje zejména proces Skvorova tvotení, a Knihu druhou, je~ vrcholí Skvorovjm “zmrtv9chvstáním”, bezesporu ptipomíná rozélenéní bibí ického textu. V5ehozi název prózy a poté vlastní fabule pracute s éíslovkou sedm, která2~ak známo, pfedstavuje souéet bo2ské éislovky tti~3 a éíslovky lidstva étyfi symbolizuje makrokosmos i mikrokosmos, vyjadfuje vztah mezi Bohem a lidstvem, je v9razem dokonanosti, naplnénosti a úplnosti25. 1 sama podstata Skvorova éinu jeho ambice vykonat “svoje nejvét~í dílo”26, ptímo -

23 Císlovka tfi symbolizuje du~i tou2ici PO Bohu. Viz LURKER, M. (1999): S/ovníL bib/ickj>ch obrazñ a symbo/ú, Vy~ebrad, Praha, s. 228-229. 24 Cislovka ÚyU symbolizuje pozemské télo. Tamté2. 25 Viz napf.: FONTANA, D. (1994): Tajemn jazyL symbolñ /NázornV klíú k symbo/úm ajejich ‘4znamñm/, Paseka, Praha a Litomyfl, s. 64. éi LURKER, M. 1999):S/ovnik biblickj~ch obrazñ a symbolñ, Vy=ehrad,Praha, s. 228-229, 6HAVLICEK (1998), op. cit., s. 31.

S

169

Es/cv/si¡ca Coa~plutcnse

Vol. 2<2002): 161-182

¡Vello Mísovó

Tema!,zace vztabu ó/ovéka k Ro/tu y pr¿zócb Jaroslava llovíhtka

27, je2 by se vymykal “obvyklé skuteénosti v~ednich

“nesmrteíny~’ éin”

jim~ je velk~9 ~ert, pokotujfcí v~ecbny hodnoty a jistoty, na nicb~ spoleénost zakládá svou existenci, nám nepochybné pfipomíná akt tvofení samotného Boba, ale zároveñ také pfiná~í polemiku sjeho dosavadní interpretad, kdy byl vesmés vnímán ve vztahu k élovéku jako pozitivní (y kfest’anské tradici). Podobné i proces realizace “velkého díIa”je rozprostten do sedmi dnú. Tomu

1 kompoziéní uspofádání textu, kdy ka~dému aktuje vénovánajedna kapitola, která je navie pojmenována dnem y t9dnu. Stejné tak se Skvorovy dcery rodí y sedmi dneeh za sebon (“Uvolil se sám bÑt násobitelem: opatfí dítétem ka~dou ze sedmi deer Kostkov9ch./ Sedm jest éíslo biblické a odpovídá

odpovídá poétu dnú tÑdne. y dokonalém ~pr{mu je nutno zpracovat v~echny podrobnosti. LJdélat díté ~ro ka2dÑ denr Nemoblo bÑt Mc originálnéj~iho. Velik5’ vtip byl nalezen.”2 Závéreéná pout’ sedmi sester k mrtvole Emila Skvoraje stylizovánajako kfi~ová cesta, ptíznaéné umísténá do prostoru lesa. .lejí jednotlivá zastavení vgak namísto zobrazení scén popisujících Kristovu pout’ na Kalvárii provázejí zíldovélá pfísloví, vycházející ze zbytnél~ch povabox’~ch typú jednotliv9ch sester tedy pfedstavují zdroje osobní “kalvárie” Emila Skvora.. Vreholí groteskním obrazem: na misto ukfi~ovaného Krista visí na stromé nad svÑmi v9kaly s pitvorn$1m gklebem y obliéeji Emil Skvor obé~en9 na provaze stoéeném ze sedmi párú punéocb sedmi sester, jeho sedmi 2en, matek jeho sedmi détí. Fenomén kfí2ové cesty, kterÑ, jak známo, zprostfedkovává navázání kontaktu élovéka s Bohem prostfednictvím procesu jeho osobního ).

-

pokáni a sebeoéigténí, je zde absolutné znesvécen. Zato v9znam éíslovky sedm jako éísla naplnénosti a zavrgenosti je uplatnén “bezezbytku”.

Rovné~ reminiscence na Kristovo ukti~ování je více ne~ patrná. Potvrzujeji

odkazem:

i Skvorovo sebeumísténí do prostoru, navíc stvrzené písemntm “TADY

DOLE

JE

HOVNO.

/JA

JSEM

NAI-IOÉE!”30

(pov~imnéme si autorova grafického znázornéní daného vS’roku). Navazuje na vertikální rozélenéni svéta s pozemskou existencí (vyhodnocenou

dole a Bohem (Ékvorem) nahofe. Ve Skvorové vÑroku nadbyteéné pou~it~, explicitné vyjádfenj, a tím pádem zdúraznénÑ tvar nav9sost pejorativné)

osobniho zájmena já spolu s prézentem slovesa b9t ve funkci plnohodnotného verba y existenciálním v9znamu jednoznaéné podtrhuje tragickou absurditu Skvorova konstatování, nebot’ se s ním úéastníei primárního i sekundárního komunikaéníbo aktu seznamují paradoxué a~ y okam~iku jeho fyzické smrti. Stejné tak závéreéná Skvorova slova y nás vyvolávaji reminiscenei na poslední Kristúv vÑrok podle jednotlivjeh

27 Tamtél, 28 Tamté2, 29 Tamté2, 30 Tamté2,

s. 92. sil. s. 32.

s. ¶85.

Esknts Oca Comphaense

Vol. 2(2002>: 161-182

170

¡Ve//a Mísovó

Tematizace yztabu ¿/oyéka k Bobo y prózócb Jaroslava Hav//óko

evangelil. Kristovo “Dokonáno jest.”3 1 z evangelia podle Jana je ide nabrazeno SkvOrov9m prohlá~ením: “Múj poslední vtip.”32/ Také on “napinil” a “dokonal” své dijo na tomto svété. Nehiedé na to, 2e tento éin provedí 9. kvétna, tedy y den, kdy je oslavován svátek Nanebevstoupení Páné (tento fakt je y textu p?imo imiñován), je~ pfipomíná poslední “zjevení se” Krista apo~toIúm po jeho zmrtvjehvstáni, kdy byl vyzdvi~en y oblaku do nebe33. V9znamov9m vyústénímje tak relativizován smysl lidského sna~sení. Búh y tomto textu sice je~té nezemfe. na rozdíl od novely Jaro y domé (1927; 1932), éi grotesky Zánik mési’e¿ka Ol~iny (1930), ale zárovef¡ je ztvárnén ve íkarikované podobé. Oproti tradiénimu kfest’anskému pojetí není chápán jako absotutní tvúrce, nos~teL ~ádu a jistoty, ale spí~e jako strCtjce nahodilosti, potmé~ilosti a chaosu, kterÑ si s élovékem zabrává a je~ není povéstnym nositelem pravdy a dobra, ale naopak se jeví b9t i potenciálním reprezentantem Aa. Tato interpretace je nepochybné podminéna 1 dobov9m kontextem NietzschovÑm popfením existence pravdy a s ním souvisejícími a rozmanité rozvíjen~mi nihilistick=mi koncepcemi. y textu tyto úx’ahy vypravéé doslovné formuluje y kapitoie éislo Vi, odkazujici i pou~itím 1. osoby plurálu na védecké pojednání a pfíznaéné oznaéené Teorie a praxe. Mimo jiné se zde konstatuje: Bláhovci, kteti se sna2iíi uplatñovat v~ude a ve v~em jen svou vlastni logiku, nastolili do prázdn~ch nebes pfízrak své vlastni nepfíéetnosti, beztvarého boha svÑcb utrápenÑch makovic. Nemáme y úmyslu ptít se sjejich smutn~2mi dúvody, podotÑkáme jen skromné, fe bohú, Ictef1 od vékú vládli svétu, bylo nes~íslné tnnofstvi a fe mezi temi nastolenÑmi bohy polobohy byl také jeden, jenf nemél logiku, leda kdyf byl sttííliv, búh ofrala, búh smigek, star5~ opelichan9 pantáta, kter& si hiedál ne 3~radéji korbele a naprosto se nestaral o váfné touhy svÑch niravene&ú Tato tezeje6 potom dále dokládána v5rokem “U bobakapitolu>, není Mc (y textu zdúraznénÉm kurzívouzakateehismu na’víe pointujícímn nemo~nébo”~ která se reinterpretuje a ehápe y pejorativním smyslu slova. Emil je pfedstaven jako typ “nového moderního tvúrce” (jako kreátor je dokonce ptímo oznaéen, nieméné víhledem k povaze a v$’sledkúm jeho éinú Vyznívá toto vymezení vlastné pejorativné), kter9 se snaf1 realiíovat své -

-

~

-

31 Jan 19,30. 32 HAVLíCEK (1998), op. cit,, s. 185. ~ Vii HALL,). (1991): SlovníL námé/ñ a symbolú ve v5tvarném umént Míadá fronta, Praba, s. 291-292. 34 HAVLíÉEK (1998), op. cit., s. 39. 3~ Jak vidíme, pl1 interpretaci vzniku Boha uplatñuje antropocentrické stanovisko (viz 1 esej Nevéfim) a ve zkratce rekapituluje v9voj nábofensk9eh pfedsta-v, vii naptiklad antika. Nicméné jeho konstatování y tomto textu je jednoznaénou polemikou s tradicí kfest’anskou, 36 Tamtéf, s. 40.

171

Es/avistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

Te,natizace vztc4bu ólovéko k Bobo y pr¿zácb Jaros/aya lloví/Ja

¡Vello M/sovó

“velké dijo”, a tak obhájit fakt a pota~mo i “smysl” své vlastní existence y návaínosti na bo~skÑ princip (on pfece m<áe bÑt Bohem, véetné tobo, 2e idúraiñuje absurdnost bo~ského púsobení), ale íároveñ i y konfrontaci s nim

—

(on nepotfebuje b~t Bohem), co~je patrné i z dosabu ~kvorovÑch éinC¡. Tato tendenee se projevuje, jak jsme poukázali dfíve, jednak Vyuzitím jednotliv~ch

bo~sk9ch atributú, aJe souéasné i jejieh bJasfemick~m pozméñováním, narugován!m, v9inamov9m posouváním Tak ji~ sama obsabová náplñ “velkébo díla” je ínovuopakováním aktu bo~ského tvofení (také on fo realizuje y sedmi dnech, ani~ by v~ak jeden den odpoéíval9, které x’sak není napínéno úctou a posvátuostí, ale narústá ide do olbfímicb, takfka absurdních rozmérú, tak~e se stává de factojeho karikaturou. Tuto teíi podporuje 1 fakt, teje zalokeno na principu vtipu, y ném~j Emil Skvor s kamennou tváf 1 (“Dlufro podotknout, ~e al’ byly jeho ~erty jakkoliv neodolateJné, ~pr9mat se nikdy nesmál. FIn uálechtilé ctiiádosti spokojoval se pouhÑm áspéchem a dával svou spokojenost najevo jen polohlasn~m pobroukávánim.” a dále: “Kdy~ ~ert nebyl pochopen a autoru nebN’lo odpovézeno smíchem, nedoved] zakzjr své zklarnáni a byl blízek p]áéi.”37) tou2í pokotit hodnoty, k nirnk se spoleénost, y n12 ~ije, ptimyká (a je~ jsou -

z ktest’anské tradice odvozeny), a tím y podstaté demaskovat pokrytectvi, sjak~m tak daná societa éiní. Jeho pfístup k druhému élovékuje opro~t¿n od jakéhokoliv projevu soucitu éi prosté lidské sounále2itosti.

Je otázka, nakolik vgak totojeho sna~ení mÉáe b=tnapínéno promy~len~rni —

ryze racionálními prosttedky. Aby toti2 rnohl do dúsledkú a úspé~né

realiíovat svou hru, a tak dát s¡nysl svému bytí, nemú~e bSt na ni citové zainteresován, nebot’ na roidil od bohú (~i Boha) e smrtelnÑ. a tudí~ také zranitelnÑ. y Havlíékové interpretaci jeto tedy “élovék” éi spí~e jakési monstrum38 —

ve vztahu ke sv¿mu okolí ibavenj citu, chladné Vstupujici do meiilidskÑch kontaktú, y nichk svúj zpásob chování utilitárné podfizuje ptedem vykalkulovanému cílí. Zároveíi se vgak ale nedoká2e odpoutat od závislosti na úspéchu své hry. Emocionálniho pro2íváni tedy není sehopen vúéi svému okolí (okolním objektúm), nieméné tim, 2e mu zále2i na zdárném provedení roiplánované hry, dokládá, 2e fo uplatñuje y rámci své subjektivity. O tom svédéí i jeho éasté pou~¡váni osobního zájmena já éi ptivíastñovacího —

pronomina múj, jimi~ chee zdúrainit svoji iniciaéní roli y dané hte, její ovládnutí. Demonstruje jimi také své domnélé ptesvédéeni, ~eostatni aktéti jsoujejimi pouh~2mi naplñovateli y duchujeho pokynú. Skvorova íávislost na inscenaci hemí situace je yelice dobte patrná i z autorova portrétování jeho tváfe. Emil Skvor není nietzschovsk9m protagofistou, kter9 se sméje a zeela spontánné a radostné (eventuálné i lhostejn¿) pfístupuje ke lite, kterou vytvátí. Tamté±,s. 15, 38K pojeti rnonstra Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

y

literatute viz 1-IODROVÁ (1994), op. cit., s. ¡62-184,

172

¡Velía Mís oyó

Temoazoce yztobu ¿loyéka k Bobo y prózócb Jaroslavo lloví[¿ka

Tomuto pojetí je~té y náznacich odpovídá charakteristika Skvorova otee a pota~mo i Boba. Naopak Emilova tváf íústává kamenná, její f~ziognomie se méní {ouze y okam2iku ka~débo potenciáiniho neúspéchu (“byl blfzek pJáéi” ) a ve vrcholné závéreéné seéné, Uy se roziévá do nepíirozeného pitvorného a brúzostragného gklebu. Logieky tak doehází k paradoxní situaci bra, kterou stvotil samozvan9 “demiurg”, vítézí nad ním, sám se stá’vá její obétí, nebot’ zapomíná, ~e na roidíl od Boba je nejen jejím autorem. ale i úéastníkem, o éem2 vypovídá miniojiné i fakt, ~e z ni nemúfr libovolué vystoupit40, nebot’ by tím otevfené doznal svúj neúspéch. Souéasné k demaskování a poko?ení negativních rysú dané spoleénosti je nucen pouSt jejích prostfedkú. Tím se nepochybné relatívizuje vídorné poselstvi Skvorova éinu, nebot’jeho touha po vítézstvi “za kakdou cenu” se stává cílem sama o sobé, ani~ by protagonista proni>~Iel, jakjmi t-netodami ji napíñuje. Nebledé na to, ~e on sám svou úspé~nost podmiñuje uínáním a oeenéním (p?ímo docenéním) od té samé society, ji2 zároveii pohrdá. Moment své prohry si je proto seho~en uvédomit teprve y okam~iku, kdy mu to tato spoleénost pfímo dá najevo A tak pravidia, která “muz sedmi 2en” nastolil, se dik neuvéíite¶né adaptabilitéjeho spoluhráéú, ale také kvúli absenei jeho vlastní pokory, mohou obrátit proti nému samotnému a také se to stane. Nyní Emilovi tou~ícimu -

-

3~ FIAVLIÓEK (¡998), opcit., s. 15. 40 K pojeti hry u bohú viz EINK, E. (1993): HrajaLo symbolsvé/a, teskÑ spisovatel, Praha. O rno2nostech rozIiCn~’ch pffstupú boha ke hte HavlíCek y románu píáe: lento v~z nalo2en9 po vrch sestrami dvou generad byl smuteCni cestou prskavky Emilova osudo 1< zemi. Jako padajicí hvezda záfil je~te napasledy dokonalÑ vtip, ale y smutedních plachtách zata2ené oblohy a y pfízemním dubnovém vétru tkvélo neomylné zoamení zániku, nuda, anebo spánek boba, kter9 se pfestal smát. Vúz niab~ sotva je~té dorachotit pted zolvírané dvefe damku, sesuy mahly ukr>~t své ratolesti y novém domové, náklad mohí b9t vnesen pod sttechu, ji~ se spusúl tragickj dé~t’, nepNtel stop a neptitel slávy. Ko~i s ñalovou tváfi, vyhaslou d9mkou velkÑma rukama odjf2dél s meIancholick~mi koni, stoje na voze a sabalen y kornaut pytlaviny.

H.e té dobéhli?”í Emil se na druha padival s neliéen9m ú2asem./ “Myslim,” vysvétloval prvni, “~e té dobéhíl, proto2e udélali lep~í vtip ne~ ty. Po celém mésté se o tom povidá, ka~d$ tiká toté~ co já. Ty jsi to zaél, ale oiP to dokowéili. Zbavili se svjch kysel9ch okurek jednou ranou. Zbavili se ostudy tvéhovtipu a dali ti ji zpátky 1 se svÑm po2ehnánim. Nejsme siepí, nejsme hlu~l, chváh~bohu. Leccos je sly~et od tvého domku. Chudáku. dodal vra2edn~m sauciteta, ‘~e tané té lito, ke té tak surové pfevtipli!”/Veéer ~el Emil domíj smuten a zniéen, Scvrknul se do chaulostivé snéhavé vlotky, shrbil se do spirály. Jeho sOn se za alta vlekl jako zestárlá ves. Tento muZ. kter~ hrdinné pfekonal trpké mésíce svÉch p¶ánÉi a své ún~wy. Zelezn9 chlapik, jen~ sná~e1 s fflozoflckÑm klidemjek sedrni déti abitky sedmi áen, jen2 vzdoroyal rúZenci, vade i ahni, literatufe a hudbé, zlobé i lásce, chil sc ztracew a zaléca nyni, kdy~ poznal, ~ejeho siáva byla ukraden a dilo pfekonáno.

173

Eslavístico Complutense Vol. 2(20023:161-182

”

¡vello 4/Aové

Tematizace vztaba ¿¿ovéka k Ro/tu y prózé ch Jaros/aya itavii/ka

vybrát za ka~dou eeuu nezb9vá ne~ volit cestu nejiaí~í cestu védomého ukonéení svého vlastního ~ivota tedy sebevra~du. Paradoxné tak nú~e obhájit smysl své domnélé autentické existenee jediné za cenu její ítráty 42. Stát se tak írealiíovat svúj “nesmrtelny~” ~in cestou vlastní snirti deflnitivním re~isérem hry y okam2iku, kdy si tohoto svého postavení ji~ ani nemú~e b9t védom. Marnost vegkerého Skvorova poéínání, kteráje vyústénim “ubohosti”jeho “velkého ¿lía” a iároveñ v9razem nebezpeénosti a zrádnosti society, která ho —

—

—

obklopuje a je~ mu nedovolí, aby se vymanil z jejich osidel, je je~té více ív5irainéna skuteéností, ke je pfedjímána jik y prúbéhu odvíjení déje43. Tak

hned na konci prvnibo oddilu románu (Knihy prvni), beiprosttedné po odvedení prvni, íásadní éásti ~kvorova “velkého ¿lía” (plození), následuje

jelio íávére~ná kapitola naivarlá Sen, y n12 Eníil Skvor vede ve stavu individuálního nevédomí (pov~imnéme si opét pro Havlíéka charakteristického upíatnéní prineipu snu jako~to odhalení pravdy) polemiku se svÑm tehdy ji2 iesnul9m otcem. Mimochodern na otcové smrti mél Emil Skvor coby devítiletj svúj podíl: 1.. .1 starého ~kvora ph jednom povedeném vtipu synovu ranila mrtvice a on zemfel y podivné grimase, kteráje na polovi~ni cest~ mcii smíchem a hrúíou Jako byjii y tomto tragikomickém v=jevubyl p?edpovídán absurdnf dosah ~kvorovS’ch éinú: ten je dále rozvádén ve ímínéném snu ocem, kteq2 védonené naznaéuje budouc¡ Skvo,-úv neidan Skvorova vídorovitá neochota ptipustit si mo~nou porá~ku, jeho nevéfícnost púsobí víhledem k sémantickému vyínéní ¿lía neobyéejné paradoxné. ~

Zeela neoddiskutovatelné nás y tao souvislosti, ani2 bychom chtélijakkoli

pfeeeúovat psyehoanalytické interpretaee45, rovné~ napadne paralela mezi Bobem a otcem (vii i k?est’anská symbolika), která ji~ byla mnohokrát y rozlién~’eh souvislostech konstatována46 a je~je nepochybné naznaéena i y tomto bizarním ptíbéhu. Podíváme-li se na kompoiiéní uspofádáni próiy, na kapitoly, ve kterÑch je popisován vítah mcii oteem a synem a dále pak na pojetí otee a Boba, dospéjeme í tohoto hlediska k iajíma<m zji~téním. V podstaté se jedná o ¿va íákladní rnotivické okruby y prvn(m í nieh syn ptedéí svébo otce (Boha) svtm éinem, kdy~ lío de faeto usnirtí “pOveden9m 42 Na absurdnf eharakter sebevra2dy a nato, jak je tímto aktem de facto potvrzena —

absurdita (tím, 2e doty~n~ páchá sebevra~du kvúli absurdnfmu charakteru svého Zivota, do]oZi jeho existenci), upozorñuje, jak jsme ji2 jednou konstatowili, Václav Cen4 y Prvnim se~itu o existencialismu. In: CIERNY, y. (1992): Prvni a dru/4 se¼t o exís/encialismu, Miadá fronta, Praha, s. 35. 43 .jít dfivejsme uvedli, Zeje rovnú2 zpochybnéna i volbou hrdinova ptijmení. 1-IAVLICEK (1998), op. cit., s. 15. Vii FREUD, S. (1990): “Budoucnost jedné iluze” in O ¿$1ovéku a Luí/uPe, Odeon, Praha, s. 276-3 15. 46 Vii FRIEDMAN, R. E. (1999): Mizení Boha, Argo, Praha, s. ¡88-192. Es?ayisOca Comptutense

Val, 2(2002): 161-182

174

he/la AJ/sovó

Ikmauizace vztabu ¿lavéka k Bobu y prózácb Jaros/uva Hav/íóka

vtipem, nebot’ otee (Boba) raní mrtviee, eo~ na jeho tváfí vyVolá podivnou 47. Druhé setkání Emila srimasu “poloviéní cesté meíi smíebem a hrúzou” Skvora sna oteem (Bohem) následuje a~ ve snu, y ném~ se Skvorúv otee (Búb) staví nedúvéfivé k mo~nému synovu úspéchu. Dosadime-li si tedy na misto otee Boba, nablíl se interpretaee. kterou líe aplikovat na eel~ text. LIavlíéek skepticky nahlí~í na úsilí élovéka vymezit se vúéi Bohu, nebot’ poukaíuje na to, ~e v~dy bude jeho dho z toboto svéta. Otec SkvorovÑch ~en profesor Kostka si naopak liboval “y okouzlující pravidelnosti, která ho zaebrañovala pov~dy od pfekvapení, která

nenávidél”48. Havlíéek ho p?edstavuje jako élovéka “roiumu”, ktet odmítá vidét nékteré nahodilé, ba ptímo absurdní prvky svého ~ivota. Za ka~dou eenu je interpretuje racionálné, sna~í se je védeeky zdúx’odnit, a tak jejieh pfítomnost vlastné vylouéit. Neuvédomuje si vgak, ~e tímto postupem doehází opét jen k absurdním íávérúm, je~ odhalují paradoxy sebejist9eh védeckyeli postulátú. Válka, na jejím~ poíadí se déj odvíjí, mu slou~í jako svodidlo pro obhájení jakékoliv v9jimeénosti. Profesor pak vi-al Emila pod loktem o chvili pozdéji: “Pfíteli, musim vás upozorniti, ke se nyní nalézáme

y

nezdravém ovzdu~í 2enské hypochondrie.

Váechna na~e dévéata jsou nemoená a rovnéZ tak i jejich matlca, nebnt’ bláhové itélesnily své strasáky a nakonec y né véfí. Ptes to v~e se mú2e stát, Ze v~ksledkem jejich dne~ního stavu bude hromádka mal~ch détí. y tom pfípadéje

nasnadé vysvétleni, o ném2jsem sejizjednou imínil. Jeto konetné zaneseno ve star9clI kronikách. Za války mohou dámy obté~kati bez mu2e, Psychologické spojeni na dállcu, vlivem saucitu, roíumíte? Nebo také vérite pohádku, Ze v=ech~est mélo milence bez na~eho védomiM9

y

Matka spolu se sedmi deeranil jsou y texto pfedstaveny jako prosté naplñovatelky své role, o které nepfem~~lejí, ponze se ji intuitivné imoeñují na iákladé odvéké 2ivotní ikugenosti (snad a2jakéhosi pudovélio instinktu) éi

ji

aktualizované pfizpúsobují momentální situaci. Nejsou utápény pochybnostmi, za kñdou cenu pte~ívaji. Zautomatiiovanj stereotyp ka~dodenních úkonú utváfí jejich ~ivot. Zatímeo matka reprezentuje obeen~

matetsk>5 princip, dcery vyjadtují jednotlivé typy lidsk9eh a y tomto pfípadé zv~rainén9ch ~ensk~ch charakterú modlilky, kuchafky, ~eny chorobné éistotné, 2árlivé, frivolní, napínéné iluíemi éi nesnágenlivé man2elky: —

Prchajicí éas pová2livé ivedal bfichy aritmetické fady. Terezka kráéi do kostela a pfed ni se valí její svaty~ bfich, pfeplnén~ modlitbami, Lidka vyhlí=i, jako by ji nadmuly kvasnice, a Bo2ka snad se napumpovala vodou své

neskonalé éistotnosti. Zdenka s tím béhá, jako by méla naspéch a touZila co nejdfíve slo2it nékde své bfímé, aby poéala s novS’m. A Milena? Kdo vi, proé tak vítéiné svíti oéima, kdy2 je inámo, Ze to není cti±ádost,éim se tak <~ HAVL¡ÉEK (1998), op. cit., s. 15. 48 Tamté2, s. 19. ~

Tamté2, s. 143,

175

Eslov/st ¡ca Complutense

Val. 2(20023:161-182

¡Ve/la Mísovó

léma!izare vztabu ¿tayéka k Bobu

y

prózócb Jaros/aya 1-lay?¡¿ka

nafukuje. Sláva chodí jako stfn, kouká do zemé a krU sejak mú2e, tase aspoñ stydí. Cilka nese ov~em urputne své dovolené matetstvf a její mu~i~ek? Chaclia-chCi a ca2pak ten! Och-och-co2pak ten!50

Ve své idánlivé pasivité, y tom,jak roli vyplní do vgecb dúsledkú, a takji

vlastné je~té inásobí, Emila faktieky likvidují. Pro groteskné iktivené zobrazení vaieb mezi figurami autor volí jeden ze íákladních typú vítahó vítah mezi mu~em a ~enou, navie je~té y jednom -

pfípadé íaátíténÑ institucí man~elství. Obé je zachyceno ve zkarikované podobé. Relace neni vúbee ukotvena y citox’é roviné a odvíjí se a~ meclianicky pouíe na báíi jakési sexuální 2ivoéignosti. Mimé íeéeno, obraz 2eny (ale tím také rnu±e),kterÑ se nám y textu naskjtá, je znaéné nelichotivÑ. Autor y prvnim plánu pracuje s vkitjm mu2skÑm paradigmatem, kdy tena je vnímánajako symbol spoutanosti muke,jeho likvidace, co~je dovedeno a~ k likvidaci fyíické. Tento fabulaéní zámér mú~e b~t konfrontován s I-IavlíékovÑmi osobními ziyotními osudy dané doby, s jeho traumaty, se kter9mi se vyrovnával právé y ínstituci man~elství, o éem~ svédéí napííklad i jeho intininí Deník, kterÑ koncipoval y roimezí let 1926-1930, tedy y dobé, kdy mimo jiné psal také Mute set/mi sester (1927-1928). Mú2eme y ném toti~ naléít neutuchající meditace nad íisky a ítrátami, které élovéku tato instituce pfiná~í. Variuje se ide téma nesvobody, je2 kromé tradiéniho pocitu strachu íe spoutanosti

stereotypním a éasto bezesmysln9m rituálemje posunuto i dojiné v9inamové rovíny. Ztráta svobody je y deníku podmínéna naváíáním citovÑch kontaktú. V~udyptítomné obavy í tobo, ~e o tyto vaíby mú~e 14t y ka?~dém okam~iku plipraven. privádejí autora k meditacím, idall by nebylo Iep~í (jednodu~~í) kít ziyot osamélce bez citovteh iranéní, ale i s absencí jakékoliv emoeionality. Tato netegitelná úvaha, mající úikosin9 pfídech, je y textu p?evtélcna do groteskní styliiace. Nepochybné je také v~raiem autorovSch nibilistickSch úvab, které najdeme napfíklad rozvedeny vjeho eseji Nevétím (1921), y nérn2 y dásledku totálniho roípadu hodnotového systému rezignuje mimo jiné i na mo2nost existence lásky meíi muzem a ~enou (vii tamní relativiíace kategorií v~ry, nadéje...a .lásky) a ornezujQ. ji pouze ía. ~ivoéi~n~ akt. jeho~ jedin~m smyslem je plození: Láska chce deti. Láska je klamné érování nad kalnou vodou pudú nejgrimitivnéj=ích.Nen~izyYvám to =ptn~m.iak bych mohí. Neínám dobra a zía Zároveñje nesena 1 íamy~lenírn ípochybúujíeím v9ínamové opodstatnéní man~elství jako~to státní instituce ve vítahu k individualitám jejích

napíñovatelé: 50 TamtéZ, s. 141 ~ HAVLJCEK, J.: “Neverfm” in Osobní jbnd Jaros/av I-lavlíceL, LA PNP 46/85/001779. Eslavistica Complutense

Vol. 2(2002): 161-182

176

¡VeZ/a AJ/sovó

Tematizace vztabu ¿tovéha k Bobu y pr&ócb Jaroslava Havlióka

Manfrlstvfje pouíe povinnost, k nf2jsme se zavázalí. Platí dnes ía ctnost, pm1-11 se, cose sUbí. Platí za htich, rugí-li seto, nebo 1±e-tise y tom. Já myslim, Ze ti, kdo se oplakávají pfed man2elstvim, délají si teprv své otrocíví, proto2e véfi y jakous svobodu, kterou ítrácí52. Podobné úvahy, nepojímané vgak s takov9m nadhledem, ale naopak xyjadtující úzkost, ~e poyaba instituce manietství pfevtádne nad obsahem, pro kterÑ élovék do ni vstupuje a kvúli nému~ de facto vznikla, najdeme pfítomny y autorov5-ch dopisecb, je~ pí~e y dobé po skonéení první svétové války své .53 budouci kené Marii Absurdita =ivotníhosméfování, nemo2nost vymanit se í jejíbo soukolí,

nevypl~vá pouze í v9ínamového podtextu daného díla, ale je cbarakteriíována 1 ípúsobem tvárného uchopení daného tématu, které s ním konvenuje. Autor volí 2ánrovou formu grotesky, je~ je íalo2ena na oscilaci mezi pláéeni a smícbem, mezi normálností a abnormalitou, na relativiiaci vgecb hodnot spoleéností (pota~mo její vírou y Boba) vytvotenÑch a ji vyznávan~eh, na dovádéní téehto protikladú do krajností. Zpúsoby iobrazenijednotliv9ch postav ¡ jejieh komunikaéních vaíebjsou y duchu expresionistick~ch postupú modelové. Ka~d& í protagonistú reprezentuje y typiiované a iároveñ ph tom do absurdníeh roiméró roivedené podobé nékterÑ í 2ivotních postojú. L-lavIÁéek je~té nevolí detailpí psyebologiekou povahokresbu, jak ji ináme z jeho dalgíeh titulá, ale jeho schopnost ve zkratkovitém v=razu(kteéi) postibnout vAecbny dom inantní rysy rozlién~ch lidsk2eh typú ji~ vypovfdá o jebo talentu rozkrÑt roiliéné nuance

lidské ps9chy. Ph odhalování povahov~cb vlastností jednotliv9eh hrdinú a ph vyjadtování jejich viájemn~eh vítahC¡ autor velice éasto potáivá naturalizujících popisú, které bofí vegkeré tabuizace a vynikají naprostou absencí jakéhokoliv citovébo postoje, naopak mnohdy cilené vyhmatávaji negativní a odpudivé rysy (navie vét~inouje~té dovedené a~ do patologick~ch

rozmérú), at’ u~ napííklad ~enského téla éi lidské povahy. tasto tak étení téchto deskripeí y nás ex’okuje poeity désu, ilinusení éi se “otfásáme” úikostn9m smíchem. Namísto “velkého díla” Emila Skvora spí~e pfed námi vyrústá obraijeho bezbfehého zoufalství. Zoufalství Emila Skvora, ale i vgech jeho souputníkú, ktefí se znovu a ínovu vydávají na cestu ~ivotem, tápají, tou~í, híedají. ale nenaléíají. 52 Tamté2. ~3 Tak napfiklad vjednom í dopisú, «eré pile y Ietech 1920-1921 Marii Krausové mimo jiné uvádí: “Búhvi, Ze nevím, y tem je sila Zivota spofádanosti. Takové divné a bezesmyslné véci poutají tlovéka. A pofád se élovék rukama proti nim ohání, ale Zije s mmi, a tim je uznává. Já neutekl, zústávám, neuznávám, ale zústávám a mám Té tolik rád. Je lo trpké, jak krásn9 Zivot sito lidé upekli pro pohodil. iakÑ to Zivot pro nás upekli. Nedáme se?” In: Osobni fond Jaros/av Havlíóek, LA PNP 46/85/0005 19-

000879.

177

Es/av/saca Camptutense VaI.2(2002): 161-182

Íkmatizace vztabu é/avéka k Babu y prózócb Jaros/aya 1-/av//éka

Nel/a Misovó

Linii autorovÑch textú, y nicb~j tematizuje vídorné vymeíování se élovéka Bohu, napíñuje i jedna z nejináméj~ích a nejv$e oeeñovanÑch54 HavlíékovÑeh próz román Nevidi/elnj (1931;1935). Vy~el ve Vilímkové nakladatelství y roce 1937 tedy píesné s desetilet’9m odstupem od doby, kdy autor koncipoval novelu Muí sednñ sester (1927-1928). Pfesto2e tvúréí metoda zevrubné psyehologieké anal~zy uplatñovaná y Nevidi/elnétn (1931 ;1935) je od Mute set/mi sester (1927-1928) odligná, mtáeme meíi témito dvéma prózami naléil celon fadu styén$ch ryst~ Cnapt paralely ve voibé veJmi podobn9ch mu~sktcb protagonistú Emila Skvora a Petra Svajcara. y iobrazovaném tématu...). Souvislost meíi témito texty je natolik evidentní, ~e p?i interpretaei románu Nevidiíel>4 (1931; 1935) í genetického hlediska musíme tuto skuteénost víít jednoznaéné y úvahu a také se ji budeme ph následné anal9íe iabÑvat. Práci na románu Neviditelí< Jaroslav Havlíéek zapoéal jik y roce 1931, kdy íkoncipoval stejné naívanou stodesetistránkovou novelu5 kiejí rukopis zaslal vúéi

—

—

témét viápétí po dokon~ení dne 7. 12. 1931

do souté~e nakladatelstvi Melantrich. Zde íapadl bez pov~imnutí56. Nieméné pfedstavoval pro autora vÑchoíí materiál, kterÑ následné dotvotil do definitivní románové podoby.57 Na spoleéné rysy téchto dvou próí upozornil ji~ JosefRumler58, avgak teprve Marie Mravcová y doslovu k pfipravovanému vydání románu Neviditelnj

(Éeská kni~nice)59 podrobila novelistickÑ text íevrubné analÑie, a tak ípoehybnila n¿která dosud tradovaná mylná konstatováni, pfimo vécné chyby, vá2ící se právé kjebo vÑkladu60. Rovné~ upozornila na styáné rysy a rozdíly meíi omm a definitivní románovou veril. Ani2 bychom ide chtéli ínovu reprodukovat autorkou konstatované poznatky, upozorníme na ta íji=téní,je~ se beiprostfedné vá~í k námi síedované problematice. Pomineme fakt, ke Josel’ Rumíer neoprávnéné vidí pfedobraz hrdiny Petra Svajcara y postavé in~en9ra Drakla z Havlíékovy povídky Pomsta, kterou napsal y roce 1927 (snad

spoleéná profese obou protagonistú?)61 a z dosud icela neinámÑeh dúvodú 54 Tento text byl oeenén první cenou teské akademie na rok 1938, druhá nebyla udélena, tfetí roidélena mezí nékolik autorú. Vii MRAVCOVA, M., Li/erárnéhis/oric/< Lonzen/áP, RIp. s. 2. 5~ Vii RUMLER (1973), op. cit., s. 126. (Josel’ Rumíer mylné tuto novelu oinatuje ~akopovidku.) famté2. ~ Josef Rumíer uvádf, 2e román byl napsán y roce 1935. Tamté2, s. 127. 58 Viz naptíklad RLJMLER (1973), op. ch., s. 123-137. Vii MRAVCOVA, op. cit., s.31. 60 ~ nejvét~i pravdépodobnosti byly tyto zavádéjicí interpretace ptebírány od Josefa

Rumíera i víhledem k tomu, 2e v$’chozi text mél dlouho k dispozici pouze on, a nebyl tudí2 iptístupnén y LA PNR Nieméné pti~in~i íkreslenf zústává dosud nejasná. (Pokud ov~em neexistuje je~té jiná rukopisná verze.) 61 Vyfla paprvé y roce 1964 y souboru Zázrok Jlamcndrñ (Povídkv z Lu/?u), Ceskoslovensk~ spisovatel, Praha. Es!a y/juco Complutense Vol. 2(2002): 16I~I82

178

¡Vello Mlsovó

7~mahzace vztabu ¿lovéka k Babu y prózócb’Jaroslava Hay/hico

oznaéuje za mu~ského protagonistu novely in~enÑra Trakla namísto infrnjra Pavía Dittriclia, eo~ ho mylné vede k vyvozování dalgích souvislostí, nebot’ s postavon Aloise Trakla se setkáváme 1 y románu Petrolejové lampy (autor ji dodateéné vlo~il do jeho druhé poiménéné definitivní verze z roku 1942)62 a y nedokonéené próze ViJI/cúje (zapoéalji y roce 1939)63 Nás vgak zejména zajímá Vyx’oj a proména íákladního fabulaéního schématu a pojetí postav, tak jak je zaznamenáváme pH konfrontaci obou textá. Marie Mraveová upozorñuje. ~e ji~ y púvodní novelistické veril se setkáváme se íákladní zápletkou, je2 je roivíjena 1 y románu Neviditelnj (1931; ¶935), nieméné postoj jednotlivS’ch protagonist~ k ni je odli~n~. —

—

Zvlágté proména Pavía Dittrieha y Petra ~vajcara doznala inaénÑch imen. Pavel Dittrich pfedobraz Petra Svajcara postrádá zejména vypjatou cti2ádost a hrá~skou vlohu a vzdorn9 instinktivní i roiumov9 postoj plebejee -

-

-

-

k mé~t’áckému prostfedí, k jeho ímék~ilému pokrytectví. Soñu miluje opravdové, s jejím otcem naváZe icela harmonickÑ vztah64. Pfíéiny dominantního konfliktu jsou tedy implantovány zvn¿j~ku (íásah “osudu, boba nebo d’ábla”), Dittrieh není íatím interpretován jako spolupodílník na jeho víniku, ale naopak jako jedna í jeho obétí. Zato pojetí Petra Svajcara je odligné: oproti charakterologii Pavía Dittrieha y ném nalezneme ?adu shodnÑch rysú s Emileni Skvorem. .Jako by se autor obloukem vrátil k problémov~m okruhúm (respektive je nikdy neopustil), jimi~ se iab9val ji~ ve své rané novele, a ínovu je tematizoval (byt’ k tomu vyu~il jin5ch tvúréieh metod a postupú)6~. A tak Petr Svajear, podobné jako Emil Ékvor, je v~2ehozími ~ivotnimi podmínkami pfeduréen k ~ivotnímu neídaru: zaSvá ne~t’astné détství 62 HZ pH koncipováni prvni verze románu Petrolejové lampy (vy~el y roce 1935 pod nakladatelem svévoln~ zmén~n~m názvem Vyprahlé touby) autor prom~Mel napsat komponovanÑ románovÑ cyklus z jilemnického prosttedf. Postupem ~asu nab~>val tento zámér konkrétnich obrysú (prom9~lení druhého a tietibo dilu — VIti kúZe,

Vylomené /Vylámané/ dvefe) a pfivedl mimo jiné na scénu 1 postavu Aloise Trakla. Autorji dodatetne vkomponoval ido pfepracované verze tohoto románu (vyáel aZ po autorové smi-ti y roce 1944). Vii RUMLER, J. (1967): “Doslov k románu VIti kti2e”. In: l-IAVLÍCEK, J.: VlóíLúie, Kruh, lIradee Králové, s.309-326. 63 Práci na románu autor zapotal na jafe roku 1939, nilcdy ho nedokontil. Rekonstrukee jeho torza byla vydána poprvé y nakladatelství Kruh y Hradci Králové y roce ¶967. Z rukopisné poíCistalosti uspofádal, k vydání ptipravil a prúvodním slovem, doslovem a editní poznámkou opattil JosefRumíer.

64 Vii MRAVCOVÁ, op. cit., s. 9.

65 Púvodní rukopisná verze mtla 600 stránek, dle pokynú Emila Vachka ji autor se~krtal na 320. Jak uvedía zpracovatelka autoravy poz~stalosti Hana Taudyová ve své Zprávé, vy~krtané partie byly vénovány zejména podrobnému popisu symptornú Soniny nemoci, které vypovidaly o totální destrukci její osobnosti. Vii MRAVCOVA, op. cit, s. 12. AniZ bychom y této souvislosti chtéli provádét néjaká násilná srovnáni, jiste nás napadne spojitost s pojetim ±enskÑchpostav y románu MuZ sedmi sester.

179

Eslavistico Complutense Val.2(2002): 161-182

¡Ve/la Mísovó

Temauzace vzwhu ¿¡ovéka k 80h14 y pr&&b Jaros/aya Haví¡¿ka

nuínÑch pomérech, nedostává se mu rodiéovské lásky, je svédkem éetnÑch smrtí sourozencú, 1 on je ptedstaven jako chladné kalkulujíeí racionalista (“Byl jsem v~dycky dfíé. Mou nejlep~í ibraní byl sttízliv~ a krut9 rozum. y

66 Tohoto vérného píítele jsem vial na potaz.” sna~ieí se prostfednictvím roíumovébo postoje minimalizovat citov=roimér své existence a odmítající se se svou v5chozí situad smírit. Také on se roíhodne ímocnit se svého osudu (“Má budoucnost mi dala pííli~ mnoho práce, abych byl ochoten iniéiti ji jedinjm zbyteénÑm poblouznéníin”)67. Stejné jako Emil Skvor pojímá SVÚJ ~ivotjako hru, y ní~ chee frQtjedin9in re~isérern, stanovovatjejí pravidía, a tak ),

naplnit vize budoucí existence, odvíjené podle Vlastníeh ptedstav. 1 on se tak zaujetím daného ~zivotního postoje, éi pfímo celou ~adou jím formulovan9ch

prohlá~ení vymezuje vúéi Bohu.Ostatné .Iaroslav 1lavlíéek

y

dopise

adresovaném J. R. Vilímkovi Svajcara ptimo oínaéuje jako “hráée protí Bohu”68. 1 Svajcar “svou hru” probrává, ani~ by byl ochoten si tento fakt p?ipustit a smífit se se sv~m neidarem, eventuálné nalézt vlastní podíl viny. Na roidíl od Emila Skvora v§ak volí jinY postup pro ívrácení jejího negativniho v~sledku: pí~e “memoáry”, y nich2 se pokou~í popsat a rozebrat osobní situaci a pota2mo také dodat néjak9 smysl svému nepovedenému 2ivotu. Nicméné tento éi právé tento ípúsob te~ení y sobé skrSvá nádech tragické absurdity, plynouci ze Svajcarova totáiniho nepochopení stavu vécí éi spi~e z jeho neschopnosti ho vubee pochopit.

Tato my~lenková xjchodiska jsou navíc umoenéna zvolen9m ~ánrov~’m typem (retrospektivy) a narativním postupem (vyprávéní hlavní postavou, která je íároveñ jedním í dominantních úéastníkú a rovné2 také

zprostfedkovatelem vyprávéného pfíbéhu). Veimeme-li y potaz psyehologickou interpretaei memoárC¡ vúbee jako=toformy individuálního sebevyjádíení, jejím~ prostíednictvím jejieh tvúrce vypovídá o své minulosti, a tak potvriuje i fakt své existence, vyznívá ~vajcarova volba vipomínky pro ospravedínéní vlastnich ~ivotních postojé paradoxné také í tobo dúvodu, teje y pfíkrém roíporu s jeho dosavadnírn a y podstaté i souéasnÑm my~lenim (í hlediska éasové perspektivy. y ní=provádí rekapitulaei). Pro hrdinu je toti2 charakteristické neustálé projektování budoucnosti a permanentni snaha o vymanéní se í vlastni minulosti, projevovaná mimochodem jejím iapíráním, iavrhovánim. Tento iptsob uva~ování mCáeme koneckoncú demonstroval 1

na jedné ze Svajcarov~ch promluv, je~ se beíprosttedné dotjká aktu jeho tvorby: “Pracoval jsem pilné o své budoueí historii”69 -

66 HAVLíCEK, J. (1963): Alevidi/e/nV, Míadá fronb, Praha, s49. 67 Tamté2, s. 34. 68 iedná se o dopis adresovan9 nakladateli J. R. Vilimkovi. Autor ho napsal dne 18. 1. 1936. Nabízí y ném svúj román Neviditeln9 k vydáni. In: Oso/mí jbnd Jaros/av Hav/íóek, LA PNP 46/85/001088. 69 HAVLÍCEK (1963), op. cit., s. 8. Es/avistica Co~npIutense Val. 2(20023:161-182

180

¡Velía Mtsavó

Temafizace vzrabu ¿/oyéka k Bobo y prózóch Jaroslova IIovl/¡fka

Stejnéjakov pfipadé Emila Skvora iv románu Neviditelnf (1931; 1935)je budoucí probra Petra Svajeara pfedvídána napfíklad ui varovnÑm ínamením pH prvním vstupu do domu, setkáním se strÑékem Cyrilem... Podobné jako Emil Skvor i Petr Svajear vídorné s touto eventualitou polemizuje, eventuálné ji ignoruje nebo ileh~uje. y Nevidite/ném (1931; 1935)je paradoxní roimér takovéboto poéínání je~té gradován faktem, ~e Évajear rekapituluje svúj 2ivot ipétné, tedy fadí chronologícky jednotlivé události ze své minulosti jik pti védomí jejich negativníeh následkú. O to dramatiétéj~í a paradoxnéj~í je pak tragické vyínéní obou textú. Zatímeo Emil Skvor konéí sebevra2dou, Petr Svajear se stává do2ivotním “hlídaéem” svého dementního dítéte, do ného~ vkládal vsechny své dosud nenapínéné nadéje a plány. Na postavé Petra Svajcara autor tedy rovné~ pfedstavuje jak~si “prototyp” moderníbo sebe-védomého tvúrce (vii i tomu odpovídající povolání technik, chemickÑ in2entr, uplatñující y továrné moderní metody), kterj vymezuje vlastní existenci sv~m individuálním roíhodováním, jemu~ p?edchází —

—

racionáiní analÑia spojená s projektováním budoucnosti. y neustálém vítabování se k budouenosti a opomíjení minulosti autor postihuje jeden í dominantních ipúsobá my~lení moderního élovéka a íároveñ naznaéuje,jak se spolupodílí mi navození pocitú jeho neukotvenosti. Víru y Boha nahradil Petr Svajcar pfíinaéné vírou ve svúj roíum. lento ípúsob my~lení je dokladován i zvolenou formou vyprávéní, kdy protagonista textu je iároveñ vypravééem pfíbéhu. [eh formou sdélení (vii i druhá kapitola románu ptíznaéné naivaná Já) a pou2itjmi slovesy (myslil jsem si, védél jsem, fekl jsem si..), jimi~ Svajcar demonstruje védomé zaujímání sv~1ch 2ivotních stanovisek a postojó, je dokladováno ~vajcarovo subjektivní uvédoméní70

kteréje y píímém, ato paradoxním rozporu sjeho y románu dokumentovanou

nescllopností zmocnit se svého osudu. 70 Na to, jak zpñsob vyjadfování dokladuje fakt subjektivity tlovtka, upozorñuje Víastimil Rollo, ktei$ se opírá o studii R. W. Mullera: GeId un Geist. Frankfurt —New York 1977. MUller y ni na anal~>ze homérsk~ch eposú dokladuje, Ze ide je~té neexístuje sebe sama védomé já sUvicí se proti svétu objektú, ktcrj by dokázalo nástroji racionálníha my~lení rozeznat prostfedi. Razhodnutí u Homéra pi-oto není aktcm jednajícíha tlovéka, v9sledkem nezávislého uvaZování jedince, kterj razhoduje PO zváZeni okolnosti. 1-lomér nemá jediné slovo, které by alespoñ pfibliZné odpov[dalo na=emu“rozhodnout se’- y rozhodnutí se uplatñuje moc jediného bokského fádu, TotéZ platí y je~té vét~í mife pro hohy: znají fád a vykonávjijej. Ka±d$lidskj tín i my~lenka, zvIá~té pokud se néjak odchylují od obvykléha, son pfíniy~m dúsledkem bo=skéhozásahu. BoZsk9 fád je zde jedin9m, monopalním vÑlu~nÑm nástrojeta jednání tlovéka, v~evládnau etikou, která vylutuje alternativol jednánf jik títa. Jeje nepfedsnvitelné. Nejde o néjakou mocensky sankcionovanou nortan chování, ulokenou bahy idem, nebot norma má sniysl jediné tam, kde existuje vúle rozhodnout se pro ~i proti ni, redy autonomie jedince, subjektivita, a právé tota zde chybí. Tota jediné mokné jednáni y souladu s boZsk9m fádeta je pak nejen ukitetné, ny~brZ i dobré a krásné. My~lení a ~ktivní púsobení na prostfedí je~té nejsou zfetelné addéleny. Rúzná télesná ~i du=evníhnutf nejsou vztahována k individuálné jednotnému védomí já. které e “mA j-ako

181

Eslavistico Complu!ense

Vol.2(2002>: 161-182

¡VeI/o /iJ/s ové

Tema!i:ace vnabu ¿¡ovéka 1< Rabí, y prázúcb latos/aya Hay?1/ka

A tak vegkeré vyústéní Svajcarova kivotního sméfování vyínívá y jeho neprospéch plány se mu bortí, at’ji~ jsou pfeka~eny raeionálními ptíéinami. které vgak paradoxné Évajcarjejich icela racionálnim vysvétlením nedoká2e —

píekonat (dédiéné iatí~ení rodiny =vajcarovyman~elky gílenstvím. jemu± ona nakonec podléhá) éi jsou x’yvolány icela iracionálními dúvody (náhlá choroba Svajcarova syna). A tehdy se ukaiuje, ~e Évajcarúv racionálné vypracovan~ 2ivotní model se stává pouhou iluzí, zatímco iracionalita napíno vstupuje do jeho reálného 2ivota. Na sledu =vajcarovÑch my~lenek tak mú~eme 9ozorovat, jak tento élovék náhie není s to unést svúj osud a itrácí svou viru ,jak on, kterÑ odstranil transcendentní systémy ze svého ~ivota.je náfile “inoVuozivuje”, aby mohí pojmenovat viníka svého nevydafeného Zivota, nebot’ sáni není schopen si pfipustit, ale íejrnéna unést svou vinu. A tak jedním z dominantních neviditelnÑch tohoto textu není nepíátelsk~ Búh, Prochazeé, jak ho Svajcar nenávistiié pojmenovává a kteij je podle ného v~udypfítomn~m svédkem jelio éinú a strújcem jeho hote, ale píedev~ím je to

nevíditelnS’, nieméné tu~en9 roimér ~vajcarovy osobnosti: jeho neochota pfijmout (a nikoliv konstruovat) svúj osud s védomím neíbytné íodpovédnosti ía své konání a pfedev~ím absence pokorné úety vúéi druhému élovéku, druhému lidskému subjektu. 72 Évajcarovo patrné odmítání pfipustit si dalgí, “neviditeln9” rozniér své existence tak vede k postupnému rozkladu jeho osobnosti, í ní~ se paradoxné i píes její individuální sebe-védomí vytrácí

autentickÑ pro±itek.Svajcar toti2 y touie zvítéíit za ka2dou eenu ve jniénu koneéného cíle píizpúsobuje své chování vnéj~im po=adavkúm,jejich2 naplí’¡ování vnímá pouíejako prosttedek projeho dosakení, ani2 by si ptipustil (uvédomul), 2e se tak paradoxné vytrácí skuteéná dirnenze jeho existence. A tak i píes svou zarputilou snahu “ividitelnit” se ve sv9ch “menioárech”je stále více a více NeviditelnÑ. - -

své pocity. Chyhí i slava pro “ItIo” a ‘du=i”(soma = mrtvola>. Vidéní e u Ilaméra zárovcñ je~té pienoseta síly, která y jednom ptíptdé spi=evychází z vécí ~, je zakaiPena: y jintlm pfipadéjako by pfecházi z lidí na vécí. ROLLO, V. (1993): Emociono/ita a raciono/ita ancb ¡aL dábel no svét pti=c/,

Sociologické nakladatelstvi, Praha, s. 27. 71 “Já v~ak mám strach. JájiZ nevéfíta. Nevérirnji2, ±ebych mohí utéci ílomyslnému psu. JistéZe tíhá na okraji dira .listé=em=ourájednim ospal9m okem a ~.eéeká aZ se odvá2ím. Myslf si, Ze to nevydr2ím, 2c ve mné znovu vyroste nadé e, Ze vystrtim hlavu nad okrj srázu a 2e se uká2i y celé naivní roíjásanosti poblik jeho zrádného tenichu. A potom bác! Jedinou ranou tlapy mt srazi ípét, gnad je~té hlaubtji In: I-IAVLJCEK, J. (¶963): Ncvidite/nt Míadá fronta, Praha, s. 428. 72 Tento fakt je umoenén skutetnosti, Ze je “viditeln9m” pro ttenáte, ten si ho uvédomuje, na rozdíl od Petra Sv-ajcarn, kterému zéstává skryt. -

-

AS/avisoca Comptu!ense Val. 2(2002): 161-182

1 82

-