25 let v ČR. Srdce Bohu, ruce lidem. Armáda spásy 25 let v České republice

25 let v ČR

Srdce Bohu, ruce lidem.

Armáda spásy 25 let v České republice

Prapor spásy 25. výročí Obsah Územní velitel Hans van Vliet Slovo národního velitele Jak nás vidí? Národní velitelé za uplynulých 25 let Historie AS v ČSR a ČR Mezinárodní Armáda spásy Sbor jako duchovní a sloužící jednotka (Major Rein van Wagtendonk) Svědectví Božena Holcmanová Olga Gebauerová Daniela Kolařová Rozhovor s Janem F. Krupou Co zahrnuje práce s lidmi bez domova? Konečně doma – Životní příběh paní D. Služba Domov pod svahem, Havířov

3 4 5 6–7 8–9 10 11 12–13

14 15 16–17 18–19

Česká Armáda spásy pomáhá lidem postiženým povodněmi 2013 Mezinárodní krizové události Akce Armády spásy ReShare Se svolením Sportisimo Prague Half Marathon Běh pro Armádu spásy Slovensko Poděkování sponzorům Publikace AS

20–21 22 23 24 25 26 27

Srdce Bohu, ruce lidem Před 25 lety požádal československý prezident Václav Havel Armádu spásy, aby se vrátila do této země a pomohla organizovat pomoc lidem bez domova. Odpověď tehdejší generálky Armády spásy, Evy Burrowsové, zněla: Rádi se vrátíme, pokud ale také budeme moci kázat evangelium o Boží lásce. Tak se po čtyřicetiletém vyhnanství vrátila Armáda spásy do Československa. Začalo se toho dít hodně: byla otevřena sociální centra, domovy pro muže a ženy bez domova i domy pro matky s dětmi a pro seniory. V každém centru byla pozornost zaměřena nejen na sociální a materiální potřeby lidí, ale také na jejich potřeby duchovní. Pomoc lidem byla od počátku založena na Boží lásce a na víře, že Bůh miluje a přijímá každého člověka. Sociální pomoc také provázela evangelizace. V každém místě, kde Armáda spásy působí, je křesťanský sbor nebo misijní stanice, kde je evangelium Ježíše Krista tím nejdůležitějším.

Během 25 let jsme toho hodně udělali. Mnohé se změnilo, a s měnící se společností přicházejí stále další změny. Mění se také potřeby lidí i to, o co lidé žádají. V tomto časopise bychom vám rádi ukázali, co jsme udělali, co děláme a co budeme dále dělat. Ale jedno se v Armádě spásy nezměnilo – a nikdy se nezmění. Naše práce, naše pomoc se zakládá na Boží lásce. Věříme, že ke skutečné změně života může dojít jen tehdy, když lidé přijmou do svého života Ježíše Krista. Neznamená to, že nepomáháme lidem, kteří v to nevěří nebo neuvěří. Znamená to jen, že jim o tom stále říkáme. Armáda spásy je křesťanská organizace a naším heslem je a bude: Srdce Bohu, ruce lidem. Majorka Attie van Wagtendonková

2

Nestavíme jen na základech Božího slova a jeho lásky, ale také na důležité práci těch, kteří byli před námi od roku 1919 do roku 1950. S láskou a vděčností na ně vzpomínáme. Během uplynulých 25 let se Armáda spásy v České republice a v Nizozemí k sobě přibližovaly. Společně tvoří jedno území, jak to nazýváme. Společně vyrážíme do boje proti chudobě, proti osamocenosti lidí a proti nezákonnému obchodování s lidmi. Společně budujeme Boží království na této zemi. Království lásky, úcty a lidskosti. Moje žena i já si velice vážíme našich pravidelných návštěv překrásné České republiky. Vždy se cítíme vítáni a vždy nás znovu překvapuje, jak se práce neustále rozvíjí. Od Karlových Varů po Havířov, od Prahy po Brno.

Rád bych poděkoval všem důstojníkům, salutistům, stoupencům, přátelům i dobrovolníkům Armády spásy za jejich usilovnou práci, za všechen čas, který věnují pomoci lidem, kteří ji tak zoufale potřebují. Je to důležitá práce, bez níž se my ani oni nemůžeme obejít.

slovo územního velitele Nejdříve bych chtěl vám všem poblahopřát při příležitosti čtvrtstoletí Armády spásy v České republice. Velice jsme se radovali a byli vděční, že jsme v roce 1990 mohli po 40 letech obnovit práci v ovzduší otevřenosti a svobody. A že po 25 letech můžeme v této práci dále pokračovat.

Armáda spásy je tu pro každého bez ohledu na víru, rasu nebo přesvědčení. I poslání máme stejné jako před 25 lety. Pomáhat lidem, kteří žádnou pomoc nemají, a sdílet s nimi poselství o Boží lásce. A je to tato láska, která nás žene dál. Naše práce nebyla vždycky snadná. K vybudování práce Armády spásy v České republice bylo potřeba vynakládat značné úsilí. Jsme Bohu vděční za to, že do této důležité průkopnické práce povolával lidi, kteří dovedli Armádu spásy tam, kde je dnes.

Armáda spásy je také vděčná za to, že byla 4. září 2014 zaregistrována jako církev. Je to důležitý mezník v dějinách Armády spásy, zvláště pak v území Nizozemí a Česká republika. Je to nejen uznání naší přítomnosti v České republice, ale také povzbuzení pro české salutisty, aby se dále dělili o „dobrou zprávu“ a oslovovali ty, kteří jsou v nouzi.

Doufáme, že budeme moci práci Armády spásy neustále rozvíjet. Uvědomujeme si potřeby lidí a chceme se dále snažit tyto jejich potřeby naplňovat. Moje žena, komisařka Marja van Vlietová, i já vám přejeme nádherné prožití výročí. Ať vám Bůh i nadále žehná. Jemu patří chvála. Komisař Hans van Vliet územní velitel území Nizozemí a Česká republika

3

Mají práci, mají kde bydlet a jejich vztahy se vyvíjejí správným směrem. A ten zaměstnanec k tomu dodal: „Jsem na to hrdý a jsem za to vděčný.“ Na našich cestách po republice jsme zjistili, že téměř všichni pracovníci využívají nejen svých dovedností, ale mají také stejný základní postoj.

Postoj, který přijali z biblického příběhu o svatbě v Káně Galilejské. Ježíšova matka tam říká služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ Základní postoj pracovníků Armády spásy je to, že jsou otevření ke slovům a hlasu jejich Pána a že je také uskutečňují v praxi.

Když jste to schopní dělat, dosáhnete velkých věcí. V České republice jsou výsledky tohoto postoje patrné.

Dělejte to, co vám Pán říká Letos oslavujeme 25. výročí obnovení práce Armády spásy v České republice. 25 vzrušujících let. Minulý rok jsme se stali součástí této strhující práce a vnímáme to jako výsadu. Na cestách, při kterých jsme tuto práci chtěli poznat, jsme navštívili všechny sbory a sociální služby. Získali jsme informace o množství různých aktivit a obětavost a elán pracovníků na nás velmi zapůsobily. Naslouchali jsme jejich zkušenostem a také jsme jim kladli otázky. Jedna z otázek zněla: „Co ve vaší práci ve vás vzbuzuje hrdost”? Odpovědi byly samozřejmě různé. Jeden zaměstnanec nám vyprávěl o své zkušenosti. Mluvil o dvou uživatelích, kterým Armáda spásy pomohla.

Pak odešli, ale za nějakou dobu se vrátili. Nebylo to proto, že by znovu potřebovali pomoc. Přišli, aby poděkovali, protože jsou už zase schopní stát na vlastních nohou.

Při ohlédnutí na uplynulých 25 let vidíme, že je toho mnoho, za co můžeme být vděční a na co můžeme být hrdí. Nejvíc ale za ten základní postoj: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ Tento postoj pomáhá Armádě spásy uskutečňovat její dvojnásobné poslání: evangelizovat a pomáhat po sociální stránce, jak to vyjadřují slova: polévka, mýdlo a spasení.

Tento postoj nám pomáhá obracet naše srdce k Bohu a naše ruce k lidem – v minulosti, v současnosti i v budoucnosti. Při pohledu do budoucnosti vidíme, kolik je toho ještě potřeba udělat, protože je ve společnosti tolik potřebných. Pokud si udržíme ten základní postoj: „Dělejte to, co vám Pán říká“, bude ve společnosti docházet ke změně. Budeme přibližovat Boží království a Pán... Pán se bude usmívat. Bude na nás pyšný. Majoři Teunis a Ria Scholtensovi národní velitelé

4

napsali o nás Ivan Hoffman Armáda spásy a kapitalismus se k sobě výborně hodí. Z jedné strany je zde systém, který generuje bídu a chudobu, z druhé strany pak charitativní křesťanská organizace, která těm největším zoufalcům a nešťastníkům podává pomocnou ruku. Armáda spásy u nás působila za první republiky a s příchodem komunistů k moci byla v roce 1950 zrušena. Jakmile se zde po roce 1989 začal budovat kapitalismus, jasnozřivě se k nám vrátila i Armáda spásy. Předem bylo jasné, že o práci nebude mít nouzi. Dnes u nás extrémní chudobou trpí 400 tisíc lidí a trend je vzestupný.

Na Armádě spásy je samozřejmě nejcennější její obětavost a soucit se sociálně vyloučenými. Vedle toho se ale jedná o instituci nesmírně efektivní, která má na rozdíl od státu propracované know-how. Zatímco stát systémem dávek nepřímo podporuje byznys s chudobou, Armáda spásy se orientuje na to, jak pomoci chudým. Obecně platí, že zatímco stát hledá výmluvy, proč něco nejde, Armáda spásy pracuje a ještě stíhá v rámci osvěty poukazovat na příčiny zhoršující se situace. Naše problémy jsou pak, jak se ukazuje, specifické. Na rozdíl od zemí, kde kapitalismus měli a stát se s jeho slabými stránkami snažil něco dělat, u nás se kapitalismus zaváděl div ne jako ideál. Politici na něj nedali dopustit, a že by mohl mít i negativa, je ani nenapadlo. Že rekvalifikace veksláků na miliardáře bude mít za následek statisíce sociálně vyloučených a milióny chudých proto nikdo neřešil.

Miroslav Etzler "Na ulici všichni běžně vídáme spoustu starých, nemocných nebo postižených lidí, ale taky lidi, kteří se ocitli v nouzi. Soucítím s nimi. Zaplaťpánbůh, že existuje organizace jako je Armáda spásy, která takovýmto lidem pomáhá a snaží se jim ukázat cestu, jak se z této zoufalé situace dostat,” říká Miroslav Etzler, který si prý nechtěnou životní nouzí také prošel.

"Nikdo z nás nikdy neví, kdy se může dostat do potíží. I já jsem si v životě prošel nelehkým obdobím a sáhl si na dno. Proto vím, že ocitnout se v situaci, kdy nemáte nejen na nájem, ale třeba ani na jídlo, a není nikdo, kdo by vám pomohl, kdy nemáte kde složit hlavu, jste vděční za hrnek čaje nebo talíř polévky, může být snadnější, než si myslíte. Praví přátelé se od člověka, který se ocitne v nouzi, neotáčejí. Ale kolik takových přátel máme, že?" dodal herec, známý i jako policejní kapitán z primáckých Cest domů. Zdroj: http://revue.idnes.cz/miroslav-etzler-jako-bezdomoveckalendar-pro-armadu-spasy-pn8-/lidickyaspx?c=A130907_173744_ lidicky_ved

Armáda spásy u nás nevděčí za práci normálnímu kapitalismu, nýbrž kapitalismu mafiánskému, což představuje daleko náročnější výzvu. Dobrou zprávou je, že dokud jsou mezi námi lidé, kteří žijí pro druhé, ještě není vše ztraceno. Archiv Deník 
Zdroj: http://www.denik.cz/hoffmanuv_denik/armada-spasy20131010.html

5

1. Co vidíte jako největší úspěch za vašeho vedení? 2. Co vás nejvíce překvapilo? 3. Co přejete Armádě spásy v České republice do dalších let?

Majoři Colin a Maureen Huntovi (1996–2000)

Komisaři Wim a Netty van der Harstovi (1990–1996)

1. Brzy po našem příchodu do České republiky v září 1996 jsme si uvědomili, že tu Armáda potřebuje časopis Prapor spásy. Bůh měl předem úžasný plán a v republice už byla důstojnice s vydavatelskými zkušenostmi, majorka Philippa Smale. Díky jejím odborným znalostem a úsilí mnoha lidí mohl Prapor spásy vzniknout. Byl to úspěch? Myslíme, že na tuto otázku odpovídá skutečnost, že po 19 letech tento časopis stále vydáváte.

1. Raději než slovo úspěch používáme slovo požehnání. V prvních letech po návratu Armády spásy (1990–1996) jsme měli nádherné zkušenosti s tím, kolik lidí se zajímalo o naši práci a byli ochotní ji podporovat – včetně církví, místních úřadů, vlády a mnoha dalších. To nám umožnilo v krátkém čase začít práci, i církevní, v různých městech. Také finanční podpora vlády ukazovala na to, že Armádě spásy důvěřují a plně přijímají skutečnost, že základem pro naši práci je křesťanská víra. Jedním z velkých požehnání bylo setkání s některými bývalými důstojníky, vojáky a přáteli Armády spásy. Jejich věrná svědectví o tom, jak je Bůh vedl v době, kdy byla Armáda spásy zakázaná, byla pro nás velkým příkladem. Požehnáním byla i jejich modlitební a praktická podpora. Pamatujeme si, jak staří důstojníci a vojáci z pražského sboru nadšeně pomáhali uklízet a připravovat ubytovnu na první otevření. Týmová práce s důstojníky, vojáky a zaměstnanci, kteří byli z různého prostředí a různých národností, nás povzbuzovala a přinášela i další výzvy.

Hluboce mě znepokojovalo, že jediní lidé, kteří mohli odpovědět na Boží povolání k tomu, aby se stali důstojníky, byli ti, kteří mluvili plynně anglicky a mohli se tedy vzdělávat na kadetní škole v Londýně. S oddanou myslí a odbornými znalostmi (tehdy kapitána) Davida Blowerse a poručíka Aleše Malacha jsme se začali modlit a plánovat vzdělávací program. Mezinárodní ústředí s tím souhlasilo a když jsme se v červnu 2000 vraceli s Maureen do Anglie, byl tento program pro vzdělávání v České republice téměř připravený pro první kadety. 2. A překvapení? Možná to, že nás tolik nádherných lidí přijalo, ačkoli jsme neuměli váš jazyk a neznali vaši zemi. Dali jste nám svá srdce a lásku s takovou velkorysostí. Ale vlastně mě to vůbec nepřekvapuje, protože vím o vaší oddanosti a lásce k Ježíši! Jen mě těší všechny ty milé vzpomínky.

2. Je jistě zřejmé, že na začátku naší práce v roce 1990 patřila překvapení k našemu každodennímu životu. Mnohokrát nás překvapovaly žádosti o pomoc, druhy budov, které nám nabízeli – dobré i špatné. Ale především nás překvapovalo, co může Bůh dělat skrze své lidi, když na něho plně spoléhají.

3. Ty úspěchy mě vlastně nepřekvapovaly, protože pro něco tak důležitého, jako je budoucnost Armády spásy, byl Bůh tím, kdo všechno jasně inspiroval. Modlíme se za to, aby čeští salutisté i nadále odpovídali na Boží povolání ke službě.

3. Přejeme především všem, kteří cítí, že jsou nějak s Armádou spásy spojeni, aby zakoušeli Boží přítomnost. Doufáme a věříme, že skrze práci a svědectví Armády spásy najdou lidé smysl života a dovědí se o úžasné Boží lásce ke všem lidem.

„Vést Armádu spásy v České republice byla obohacující a cenná zkušenost, za kterou Bohu děkujeme.“ Necítíme to jinak ani teď, když se po všech těch letech ohlížíme zpět. Děkujeme Bohu za všechna požehnání ale i výzvy, které před námi byly.

Co nás nejvíc zklamalo? (i když jste se na to neptali) To, že jsme nemohli zahájit práci na Slovensku, i když pro to bylo všechno připraveno a byla k dispozici i budova. Jsme proto šťastní, že je teď Armáda spásy aktivní i na Slovensku a že tam brzy zahájí práci oficiálně.

6

1. V době, kdy jsme byli v České republice, se tato země připojila k Evropské unii. Pracovníci Armády spásy vyřizovali s velikým nasazením žádosti o granty a prováděli změny podle požadavků Evropské unie. Všichni na tom pracovali ze všech sil. Vyžadovalo to práci mnoha hodin, ale byl to úspěch. 2. Nejvíce nás překvapovalo to, že každý viděl tuto transformaci jako nutnou a jednal při tom velmi pružně. Nic nebylo nemožné pro to, aby se mohly uskutečňovat cíle i poslání Armády spásy. 3. Naším největším přáním je, aby láska Ježíše Krista inspirovala Armádu spásy při tom, když pomáhá lidem slovem i skutkem.

Majoři Theo a Tineke Wolterinkovi (2000–2003) 1. Za povodní v roce 1991 jsme mohli spolu s důstojníky, zaměstnanci a dobrovolníky pomáhat mnoha lidem v poničených vesnicích, jako byly např. Počáply. Během našeho funkčního období jsme v Ostravě otevřeli nový domov pro matky s dětmi a v Brně centrum pro mládež Jonáš. Vnímali jsme jako výsadu, že se azylový dům Samaritán v Opavě pod vedením ředitele Tondy Plachého rozhodl připojit k Armádě spásy. 2. A největší překvapení? Vaše oddanost a neotřesitelná víra v našeho Pána. Tehdy to mnoho znamenalo i pro náš vlastní duchovní růst. Zjišťovali jsme, že mnoho věcí není samozřejmostí a že Bůh svou milost dává pro každý nový den.

Majoři Mike a Ruth Stannettovi (2008–2014) 1. Jsme si velice vědomi toho, že oficiální registrace Armády spásy jako církve nebyl náš osobní úspěch, ale úspěch celého týmu a členů sborů při kampani 300+.

3. Do dalších let přejeme Armádě spásy, aby její duchovní i sociální vliv v českých zemích dále rostl. A modlíme se za to, aby se mnoho dalších lidí nadšeně věnovalo poslání Armády spásy, které jí Bůh dal.

Dále to byl rozvoj a růst profesionalizace sociálních služeb Armády spásy a zahájení projektu ReShare. A to poslední – začátek práce Armády spásy na Slovensku.

Armádu spásy nám připomínají slova ze Zjevení 2,19: „Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti.“ Služte a bojujte dál v Ježíšově jménu! Modlíme se za vás. Bůh vám všem žehnej!

2. Ruth i mne vždycky překvapovalo, jak byli lidé vůči nám osobně velkorysí. Odpouštěli nám naše neohrabané pokusy mluvit česky. Ale mnohem víc nás překvapovali mladí lidé, kteří chtěli v Armádě spásy sloužit, zvláště ti, kteří se chtěli stát důstojníky. Od našich důstojníků/vedoucích sborů jsme se hodně učili naslouchat Duchu svatému a od vedoucích v sociálních službách hledat nové způsoby, jak zasahovat potřebné lidi. 3. Důstojníkům, vojákům, stoupencům, zaměstnancům a přátelům Armády spásy přejeme, aby rostla jejich víra i soucítění s lidmi. Aby si uvědomovali a rozpoznávali komplexní potřeby lidí. A aby se Armáda spásy stala samostatnou oblastí.

1.

Plukovníci Piet a Annelies Dijkstrovi (2003–2008)

7

Historie Armády spásy

dívka však žila jako prostitutka – jak teď měla žít křesťanský život? Proto ji ta žena přijala do svého domova, a z toho se rozvinula práce Armády spásy pro ženy, které potřebovaly pomoc a přístřeší. V roce 1888 chtěli W. Booth a jeho spolupracovníci udělat něco pro velké množství bezdomovců, kteří přespávali na londýnských ulicích. Z této snahy vznikla první ubytovna Armády spásy pro bezdomovce. Současným velitelem mezinárodní Armády spásy je generál André Cox, který byl zvolen v roce 2013. Přestože mezinárodní ústředí i sídlo jejího velitele je v Londýně, charakter Armády spásy je opravdu mezinárodní. V současné době pracuje ve 126 zemích světa a má více než 1,5 mil. členů. Duchovní a sociální práci koná ve 175 jazycích v téměř 28 tisících zařízení.

Armádu spásy založil v roce 1865 metodistický kazatel William Booth, i když jeho původním úmyslem nebylo zahájit nové náboženské hnutí. Od chvíle, kdy se jako dospívající chlapec obrátil ke křesťanství, měl Booth velký zájem o chudé a nevěřící lidi vměstě Nottinghamu v Anglii, kde tehdy žil. V roce 1865 se setkal se skupinkou křesťanů, kteří pořádali shromáždění ve východním Londýně, jedné z nejchudších čtvrtí města. Booth se stal vedoucím této skupiny a doufal, že víra promění životy lidí a ti se pak přidají k místním církvím. Avšak ti, kteří se pod jeho vlivem obrátili, chtěli zůstat s ním a připojit se k jeho službě – a tak začala práce, která byla napřed známa jako „Východolondýnská misie“ a později jako „Křesťanská misie“.

V Československu zahájila Armáda spásy práci v roce 1919 a rychle rozvinula oba rozměry své práce – církevní činnost i domovy pro bezdomovce a jiné skupiny lidí na okraji společnosti. Poté, co přečkala obtížnou dobu okupace v letech 1939 až 1945, byla její činnost nejprve omezena a nakonec zcela ukončena komunistickým režimem a početná skupina jejích členů byla uvězněna. Nejznámějším z nich byl major Josef Korbel, jehož příběh je popsán v knize „V nepřátelském táboře“.

V roce 1878 se uprostřed diskuse o charakteru tohoto hnutí zrodil – téměř náhodou – název Armáda spásy, který se okamžitě ujal. Od tohoto okamžiku hnutí rostlo a šířilo se pozoruhodnou rychlostí, osvojilo si vojenský způsob organizace, uniformy a terminologii a brzy se rozšířilo po celé Británii a pak do mnoha dalších zemí. I když šlo původně o církevní hnutí, vojáci Armády spásy (nazývaní také salutisté) brzy pochopili, že křesťanství má také sociální důsledky. V roce 1884 rozmlouvala jedna členka AS s mladou dívkou, která se chtěla stát křesťankou. Tato

Pokud to bylo možné, mezinárodní Armáda spásy udržovala kontakt se svými členy, kteří našli duchovní zázemí v jiných církvích, a vytrvale se modlila za to, aby se dveře pro její

8

službu v pravý čas znovu otevřely. Krátce po „sametové revoluci“ v listopadu 1989 požádala skupina křesťanů Armádu spásy, aby zvážila obnovení práce. Tehdejší federální československá vláda měla také velký zájem o odborné a praktické zkušenosti Armády s řešením problémů lidí bez domova. Prezident Václav Havel se setkal s generálkou Evou Burrowsovou a byly navázány přímé kontakty s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

V současné době je v každém městě působení jeden sbor Armády spásy. Jednotlivá sociální zařízení jsou vedena českými i zahraničními odborníky. Sociální práce zahrnuje např. péči o bezdomovce, staré a nemocné občany, matky s dětmi, děti a mládež, ale i další formy pomoci podle aktuálních potřeb.

Armáda spásy v České republice byla dne 17. 5. 1990 registrována MV ČR jako občanské sdružení, od ledna roku 2014 je spolkem. Armáda spásy v ČR má sídlo v Praze. V jejím čele stojí velící důstojník pro Českou republiku – v současné době, s účinností od 1. června 2014, tuto funkci zastávají majoři Tonnie a Ria Scholtensovi z Nizozemí. Národní ústředí zajišťuje styk s ústředními orgány ČR, koordinuje práci v celé republice, udržuje kontakt s mezinárodní Armádou spásy a vede centrální účetnictví pro veškerá zařízení Armády spásy v ČR. V posledních pěti letech došlo v Armádě spásy k několika významným událostem. Jednou z nich byl v celé historii zcela první evropský kongres Armády spásy, kterého se zúčastnilo pod vedením tehdejší generálky Lindy Bondové téměř 1400 členů Armády spásy ze všech evropských destinací. Povzbudilo nás vědomí, že jsme součástí této velké duchovní rodiny. O rok později, přesně 25. 9. 2013, došlo historicky k první registraci Armády spásy jako církve. Předcházel tomu poměrně dlouhý administrativní proces, ale poprvé od roku 1919 se i Armáda spásy na území České republiky mohla připojit k existujícím církvím. Právě tato chybějící registrace vedla v roce 1950 k tomu, že musela Armáda spásy opustit tuto zemi. Konkrétní práce v jednotlivých městech, kde Armáda spásy působí (jsou to Praha, Brno, Ostrava, Havířov, Karlovy Vary, Krnov, Opava, Přerov, Šumperk, Jirkov, Chodov), zahrnuje oblast duchovní i sociální.

Od roku 2013 se také datují počátky misijní služby Armády spásy na Slovensku. Armáda spásy na Slovensku je rovněž registrována jako občanské sdružení a věříme, že ještě v letošním roce se tato Armáda stane 127. zemí, ve které celosvětově Armáda spásy působí.

Duchovní práce je soustředěna do tzv. sborů, v jejichž čele jsou důstojníci Armády spásy, ordinovaní kazatelé a pastýři.

9

Mezinárodní Armáda spásy Armáda spásy je nedíln ou součástí křesťanské církve, i když se liší způsobem řízení i praxí. Učení Armády spásy je podobné učení hlavn ího p rou du křesťanství. V článcích víry klade důraz na Boží spasitelný záměr. Jejím cílem je „růst křesťanské víry… rozvoj vzdělání, zmírnění chudoby a další charitativní činnosti prospěšné pro společnost nebo pro celé lidstvo.“ Pod generálovým vedením působí duchovní i sociální služby spravované důstojníky na plný úvazek a zaměstnanci i vojáky, kteří slouží ve volném čase. Armádě také přináší prospěch podpora mnoha stoupenců a přátel včetně členů poradních výborů. Vedení Armády spásy zajišťují jmenovaní důstojníci, kteří jsou ordinovanými duchovními. Všichni salutisté přijali za své disciplinovaný život naplněný soucitem. Řídí se vysokými mravními normami, ke kterým patří abstinence od alkoholu a tabáku. Od samých počátků přiznává Armáda ženám rovné příležitosti, je jim dostupná každá hodnost i služba. Mladí lidé jsou už od dětství vedeni k tomu, aby milovali Boha a sloužili mu. Ač vznik la k šíření evangelia, pustila se Armáda spásy zcela přirozeně i do programů na zlepšování situace chudých. Tam, kde Armáda působí, se tyto programy dále rozvíjejí prakticky, kvalifikovaně i efektivně z hlediska nákladů. Rozvíjející se sociální služby se vypořádávají s endemickými potřebami a specifickými krizovými situacemi na celém světě i díky modernímu vybavení a vysoce kvalifikovanému personálu. Neustále se znovu přehodnocuje potřeba moderních zařízení a dlouhodobý rozvoj. Strategie Armády spásy i členové z nejrůznějších zemí světa umožňují ve stále větší míře spolupráci s mezinárodními záchrannými složkami i se samotnými vládami. Partnerství se soukromými i veřejnými dobročinnými organizacemi bude dále přinášet úlevu potřebným lidem. Zvěst o Boží vykupující lásce nabízí jednotlivcům i společnosti možnost radovat se z lepšího života na zemi i místo ve věčném Kristově království. V současné době vede Armádu spásy generál André Cox, který byl 3. srpna 2013 zvolen jejím 20. generálem.

Práce Armády spásy:

Závislosti Armáda spásy má řadu rehabilitačních programů pro osoby se závislostmi. Jsme přesvědčeni, že přístup k těmto lidem musí být holistický, celostní, že je potřeba dostat se ke kořenům jejich závislostí, nestačí jen pomoc při překonávání závislosti.

Odezva na krizové situace Na místa přírodních katastrof, katastrof způsobených člověkem i na místa válečných konfliktů přichází Armáda spásy s praktickou pomocí i soucitným přístupem k těm, kteří se náhle ocitnou v nouzové situaci. Armáda se nejdříve snaží uspokojit okamžité fyzické potřeby lidí, ale kromě toho slouží i jejich zraněným srdcím a unaveným duším.

Služba vyhledávání ztracených členů rodiny Služba vyhledávání ztra cených čle nů rodiny byla oficiálně založena v r. 1885, kdy byla pojmen ována „Úřad paní Boothové p ro v y h l e d á v á n í “ . Vyvinula se z ní jedna z nejcharakteris tičtějších celosvětových služeb Armády spásy v mnoha územích, kde neustále působí už přes 120 let. Jejím posláním je obnovit nebo udržet rodinné vztahy vyhledáváním příbuzných, s nimiž ztratila rodina kontakt, ať už nedávno nebo v daleké minulosti. Pokud chcete o této službě zjistit víc nebo chcete požádat o vyhledání příbuzného, kontaktujte Armádu spásy v zemi, kde žijete.

Sociální práce Armá da spá sy j e jedním z největších poskytovatelů sociální péče na světě. Téměř v každé zemi, kde působíme, exis t ují také naše sociální programy.

Sportovní služby Oddělení sportovních služeb mezinárodního ústředí je tu proto, aby povzbuzovalo, podporovalo a poskytovalo zdroje vedoucím sportovních služeb Armády spásy na celém světě. Ti pak mohou nacházet spojení, budovat vztahy a pomáhat lidem a místním komunitám, aby se mohli radovat ze zdravého těla, mysli i ducha. Patří to k poslání Armády spásy „zachraňovat duše, pomáhat růstu ke svatosti a sloužit trpícímu lidstvu“.

Armáda spásy nabízí celosvětově širokou škálu služeb od vyhledávání ztracených členů rodiny po reakce na katastrofy. Následuje přehled toho, co děláme. Pokud byste se chtěli dozvědět víc o službách, které nabízíme, neváhejte prosím kontaktovat Armádu spásy ve vaší zemi.

10

Sbor jako duchovní a sloužící jednotka Když se major Rein van Wagtendonk (Národní ředitel pro sbory) dívá na duchovní práci Armády spásy, nerad mluví o Armádě jako o církvi. „Sbor Armády spásy je místo, kde se setkáváme s Bohem, kde vidíme Ježíšovu lásku a kde zakoušíme vedení Duchem svatým.“ Major ještě dodává, že kázání v Armádě spásy se zaměřují na obrácení k Bohu, přijetí spasení a na život ve svatosti. Kážeme nejen slovy ale i skutky (sociální činnost).

Na otázku, proč je tak podnětné a úžasné být sborovým důstojníkem, odpovídá major, že být sborovým důstojníkem není zaměstnání. „Pevně věřím, že každý důstojník má osobní povolání a vlastní obdarování. Podle mého mínění každý důstojník, ať už je pověřen jakoukoli prací, musí být tím, kdo vidí lidi žijící bez Boha. Jeho úkolem je seznámit je s Bohem.“ Major Rein je přesvědčený, že je to touhou všech důstojníků. Nevidí rozdíl mezi sborovým důstojníkem, důstojníkem v sociálních službách nebo důstojníkem v administrativě. „Všichni jsme důstojníci, které povolal Bůh a jejichž touhou je seznámit lidi s tím jediným, kdo miluje všechny lidi.“

Majorovy myšlenky se opírají o Ježíšův život. Ježíš často lidem pomáhal nejdříve v tom, co potřebovali tělesně, a potom teprve mluvil o odpuštění a o tom, že je potřeba být ve spojení s Bohem – Otcem. Proto jsou podle majorova mínění volnočasové aktivity ve sboru tak důležité.

Proto je také přesvědčený o tom, že ten, kdo navštíví sbor nebo kterýkoli projekt Armády spásy, by měl najít naslouchající ucho a oči otevřené pro jeho vlastní potřeby.

„Práce ve sboru má čtyři pilíře: evangelizaci, jednotu, duchovní růst a službu společnosti. Proto bude sbor vždycky zapojen do sociální práce Armády spásy, ale bude také nabízet v různých klubech programy zaměřené na potřeby lidí v tom městě, kde sbor působí.

Pokud jde o budoucnost, modlí se major za to, aby byl každý sbor živým místem, o kterém lidé vědí, že jsou tam vítaní a že tam mohou zakusit něco jedinečného. A aby byl známý jako místo, v jehož středu je Boží láska a kde věnují pozornost každému člověku.

Dodává, že takovéto programy by měly být přístupné všem bez ohledu na to, jestli se o víru zajímají nebo ne. Zároveň lidem ze sboru umožňují, aby byli ve spojení s ostatními lidmi a aby se s nimi navzájem poznávali. Pak budou mít i možnost mluvit s nimi o evangeliu.

„Nevidím to tak, že bude práce sborů v České republice rozsáhlá co do počtu, ale věřím, že porosteme duchovně a že sbory budou živými duchovními společenstvími lidí všech generací.“

Volnočasové aktivity jsou kluby, ve kterých se mohou scházet lidé se zájmem o určitou věc a kde je nakonec možné dotknout se i duchovních věcí.

„Rád bych viděl, aby si salutisté, stoupenci a další členové v každém sboru uvědomovali, že se musíme zaměřit na potřeby a otázky komunity, ve které se nacházíme. A abychom ve víře chválili a uctívali Boha a přiváděli druhé do jeho blízkosti.“

Jednotlivé sbory působí v různých částech země, proto se tyto aktivity mohou značně lišit, protože by měly reagovat na potřeby a/nebo otázky lidí v okolní společnosti.

11

Božena Holcmanová Každý, kdo jen slyší, každý, kdo jen chce! Ohlašujem zvěst tu blahou po světě. Kde jen jaký člověk bez vší naděje, každý kdo jen chceš, ó pojď! Každý, kdo jen slyší, každý, kdo jen chce! Ohlašujem zvěst tu blahou po světě. Otec milostivý tebe domů zve. Každý, kdo jen chceš, ó pojď! Každý, kdo jen slyší, pojď, neváhej! Dveře otevřené, vjít se nezdráhej! Ježíš je ta cesta, své mu srdce dej, každý, kdo jen chceš, ó pojď! Každý, kdo chce vstoupit do nebes bran, každý, kdo jen chce, aj tomu přístup dán. Každý, kdo jen chce, všech pozval k sobě Pán, každý, kdo jen chceš, ó pojď! Tuto nádhernou zvěst evangelia jsem uslyšela zpívanou bratřími z Armády spásy na rohu ulice blízko Janáčkova divadla v Ostravě roku 1949. Bylo to začátkem prázdnin. Měli tam postavený stůl s obrazem posledního soudu a nad stolem upevněný deštník s nápisem ARMÁDA SPÁSY. Čtyři bratři s doprovodem malé tahací harmoniky ve tvaru včelí buňky tuto píseň zpívali. Na hlavách měli širáky (klobouky s nápisem ARMÁDA SPÁSY). Slova písně: Otec tebe domů zve mne velmi oslovila. Na druhý den jsem se vracela z práce do dětského domova, kde jsem tehdy bydlela. Potkal mě mladý člověk a dal mi letáček o Pánu Ježíši. To bylo druhé zavolání Boží. Ptala jsem se, zda je z Armády spásy. „Nejsem, ale věřím v Pána Ježíše Krista, Božího Syna, který za mé hříchy zemřel na kříži, a vím, že kdybych teď zemřel, přijdu do nebe.“ ,,Jak to můžete vědět?“ zeptala jsem se. ,,Kdybyste četla Bibli, tam byste se to dozvěděla.“ A já mu řekla, že Bibli mám, ale že jí nerozumím. On mi řekl, ať si čtu Nový zákon a prosím svými slovy Boha, abych porozuměla tomu, co budu číst v evangeliu o Pánu Ježíši, a pozval mě do svého sboru. To bylo třetí Boží zavolání. Po několika týdnech jsem se odvážila do toho sboru přijít. Slyšela jsem tam kázání o královně Ester. Ten bratr, co kázal, řekl: „To k tobě vztahuje Bůh svého Syna Ježíše, chce tě přijmout za své dítě, darovat ti život, odpustit ti tvé hříchy. To bylo už čtvrté zavolání Boží. Další kázání bylo

o Pánu Ježíši, jak byl za nás hříšné lidi ukřižován a jeho krev tam byla vylita k očištění našich hříchů, aby nás smířil svou smrtí s Bohem, abychom vírou v něho obdrželi odpuštění hříchů a život věčný. Rozumovala jsem sama v sobě: Jak mě může očistit Kristova krev? Na druhý den jsme v práci dělali několik pohřebních věnců – to jsem nedělala ráda, připomínalo mi to, že i já jednou umřu a měla jsem strach z Božího soudu. Večer po práci jsem se vykoupala a když jsem se na tu špínu ve vaně ohlédla, přišla mi myšlenka, že mýdlem jsem tu špínu umyla, ale své hříchy ne. A opět mi přišla myšlenka: A proč se nenecháš umýt krví Pána Ježíše? Klekla jsem si u té vany a začala volat k Bohu. Najednou se mi promítl jako ve filmu celý můj dosavadní život a já začala prosit Boha o smilování a odpuštění mých hříchů. Bylo mi těžko, že mi Bůh neodpovídá. Uvědomila jsem si, že už to je přes dva měsíce, co mě začal zvát tou písní Každý, kdo jen slyší, kterou Armáda spásy zpívala na ulici, pak svědectví bratra, pozvání do sboru k slyšení Božího slova a kolikrát jsem tam slyšela tu zvěst evangelia. A já věděla, že to mne Bůh zval k sobě a já že jsem na to volání Boží lásky tak dlouho nereagovala. Tu jsem si vzpomněla, že věřící mi několikrát řekli, že když si nevědí rady, tak hledají odpověď v Bibli – v Božím slově. A tak jsem si vzala Bibli a řekla jsem: Pane Ježíši, já věřím, že tato Bible je Boží slovo. A Bible se mi otevřela: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno (Matouš 7,7). Poklekla jsem znovu a najednou jsem řekla svatému Bohu: Otče drahý, děkuji ti, že Pán Ježíš vylil na kříži svou krev za mne. A Bůh se stal mým Otcem a Pán Ježíš mým Spasitelem. Drazí moji bratři a sestry v Armádě spásy, písní, kterou zpívali vaši předchůdci na ulici v Ostravě v r. 1949, se stali nástrojem k poznání lásky nebeského Otce. Prosím Pána Ježíše, aby si vás všechny i nadále používal k zvěstování evangelia (A řekl jim: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření [Marek 16,15]) i k praktickým službám pomoci lidem okolo vás. Jste nám všem věřícím v této vaší nesnadné práci, kterou s láskou konáte Bohu, velkým povzbuzením. Bůh vám žehnej! Tuto vzpomínku vám ve svých 83 letech posílá vaše sestra v Pánu Ježíši.

12

Radostní přímluvci Každá skupina kadetů má jméno svého ročníku, které je pro kadety po celém světě shodné. Od roku 1918 vybírá jména generál vždy na určité období dopředu. Minulá generálka Armády spásy Linda Bondová (2011–2013) tak zvolila jména pro kadety studující v letech 2013–2015 (Ohlašovatelé milosti), 2014–2016 (Poslové světla) a konečně také pro studenty v letech 2015–2017: Radostní přímluvci. Když jsem poprvé uslyšela jméno ročníku, ve kterém budu studovat, říkala jsem si, že přesně zapadá do toho, co prožívám v posledních dnech. Máme za sebou Velikonoce. Letos jsem si více než kdy jindy uvědomovala radost, která vyplývá z Ježíšova vítězství na kříži. Můžeme tak uctívat Boha ne proto, abychom dosáhli vítězství, ale z pozice vítězů. To nám dodává jistotu a sebevědomí i v té nejtěžší situaci. Tam, kde nestačíme, Ježíš stačí. Nehemjáš řekl Izraelcům: „Radost z Hospodina bude vaší silou“ (Neh 8,11). Když se přimlouváme za druhé, potřebujeme se dostat na stejnou „vlnovou délku“ s Pánem. Kéž Bůh prohloubí naše porozumění, když čteme Písmo nebo se přimlouváme za druhé. Někdy spěcháme v našich přímluvách, aniž bychom se Pána ptali, jak chce, abychom se za druhé modlili. To stejné platí i o našich činech. Chválit můžeme i v situaci, kdy nám jako Ježíši zůstávají dvě rybičky a pět chlebů pro nasycení tisíců. Možná jsme dnes zaopatření, ale i naše společnost trpí hladem, zejména tím duchovním. Můžeme i dnes chválit Ježíše a dát mu to „málo“, co máme. Tam, kde postavíme takovýto oltář, Bůh poskytne vše ostatní. Věřím, že naše chvála a díky uvolňují Boží moc. V 1. Mojžíšově 1,2 čteme, že nad vodami se vznášel Duch. Vznášel se nebo také tančil. Bůh sesílá svého Ducha a on se pohybuje v místech, kde nic není. Je předchůdcem toho, co bude Bůh dělat, a my tak můžeme svými přímluvami připravit půdu pro Boží jednaní v naší zemi (Ž 104,30).

Olga Gebauerová Když byl Ježíš na zemi, věděl, jak žít z radosti i uprostřed utrpení (Žd 12,2). Věděl, že zvítězí a přivede mnohé do Božího království. Boží radostí jsme já a ty. Před námi je svatba, svatba Beránka s jeho církví. On jako ženich se chce oženit s námi, svojí nevěstou. Někdy v místě uctívání už ani nemluvíme. Boží Duch svědčí našemu duchu a z tohoto místa vyvěrá naše přímluva za druhé kolem, za ztracené (Ž 95 a 96). Jako Armáda spásy za sebou máme bohatou minulost. To, kam směřujeme, je však mnohem nádhernější, než si dovedeme představit. Bůh je Bohem naděje. Kéž by se z nás všech mohli stát radostní přímluvci za naši zemi.

Bůh vede celý můj život Měla jsem tu výsadu, že jsem mohla vyrůstat v křesťanské rodině. Rodiče mě i mé sourozence odmala vedli k Bohu, takže jsem mohla Boha přirozeně poznávat. Četli si s námi z Bible, modlili se s námi. Také nás brali do církve, kam jsem chodila vždy ráda a dobrovolně. Svůj život jsem už jako malá svěřila do rukou Bohu, když jsem mu otevřela své srdce. I když jsem si možná ještě plně neuvědomovala, co to obnáší, odmala jsem si uvědomovala, že je Bůh se mnou. Uvědomovala jsem si, že mi pomáhá, že uzdravuje, ochraňuje a stará se o nás. Modlila jsem se k němu a věděla jsem, že mě slyší. Nikdy jsem neměla ve svém životě období, kdy bych od Boha odešla. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že Bůh existuje. Vždy jsem byla v církvi, kde jsem měla přátele, službu, rodinu... Zkrátka to bylo místo, kde jsem toužila být. Do Armády spásy jsem přišla s rodiči. Věřím, že nás sem dovedl Bůh. Jedna z věcí, která mě přitahovala, je láska a moudrost ve službě lidem z různých společenských tříd. Vždy jsem chtěla sloužit Bohu a tady jsem viděla příklady toho, jak žít pro Boha naplno. Byla to jedna z hlavních věcí, které mě vedly k tomu, že jsem se chtěla stát vojákem. Vím, že celý můj život vede Bůh a věřím, že toto je další naplánovaný krok na cestě, kterou pro mě připravil.

Daniela Kolářová 13

Rozhovor s Janem F. Krupou národním ředitelem sociálních služeb

Proč je důležitá sociální práce Armády spásy? Dnes pomohou sociální služby Armády spásy každý den cca 2 000 osob, což je obrovské množství. Když k tomu připojíme fakt, že se většinou jedná o lidi, o které jiní nestojí, jsou těžce postiženi chudobou, vyloučeni ze společnosti tím nejdrastičtějším způsobem, t.j. ztrátou bydlení, je zřejmé, že je tato práce v naši zemi velmi důležitá. Co se za uplynulých 20 let nejvíc změnilo? Rozdíly určitě jsou, v devadesátých letech bylo mezi lidmi bez domova mnohem méně seniorů a také méně vysloveně mladých lidí. Důvod je prostý – za posledních 20 let přibylo sociálně ohrožených seniorů, víc a víc se projevuje rozpad rodiny jako fatální předpoklad vzniku sociálně náročnějších situací. Klíčový rozdíl je v tom, že dnes je na ulici řada lidí s dlouholetou zkušeností s životem na ulici, to logicky začátkem 90. let nebylo. Existují také velké rozdíly v práci s těmito lidmi. Před dvaceti pěti lety byla i práce Armády spásy v ČR víc charitativní než sociálně profesionální. Tím vůbec nechci porovnávat kvalitu práce, jen v té době neexistovala legislativní úprava sociálních služeb, která spolu se standardy kvality vnesla do poskytování služeb systém. Co očekáváte od ředitelů a zaměstnanců v Armádě spásy? Především očekávám, že se ztotožní s následujícími principy naší práce: • přijetí každého jako Boží stvoření • každý má právo na pomoc • každý může změnit svůj život Slyšela jsem, jak jste řekl, že by měl důstojník duchovně pečovat o uživatele ve všech projektech Armády spásy. Proč to považujete za důležité? Protože plně souhlasím s uskutečňováním známého hesla: polévka, mýdlo a spasení. To znamená, že chceme přicháze-

jícím lidem pomáhat nejen materiálně, ale rovněž nabídkou pastorační podpory. Jakou naději máte pro Armádu spásy, pokud jde o dalších pět let, a za co se modlíte? Stojí před námi spousta výzev, navíc, kdykoli otevřeme další dveře (třeba na různých úřadech apod.), objeví se další možnosti rozvoje naší práce. Co si myslím, že je opravdu důležité? Aby nás možnost rozšiřování našich služeb neodváděla od toho nejpodstatnějšího: že máme sloužit s pevným spolehnutím na Pána Boha, ne pro budování dobrého jména Armády spásy či k posilování našeho sebevědomí, ale pouze proto, že naši pomoc někdo potřebuje a že je to náš Pán, kdo nás k ní dennodenně povolává. Což věřící i nevěřící pracovníci mohou nejlépe naplňovat v laskavém přístupu k uživatelům a v poctivé snaze o kvalitu našich služeb.

Rozhovor s Inkou Královou sociální pracovnicí

Co zahrnuje práce s lidmi bez domova? Paní Inka Králová pracuje jako sociální pracovnice v Armádě spásy již šest let. Na této práci ji nejvíce baví různorodost. Žádný den není stejný a mění se i osudy lidí. I když všechny lidi bez domova spojuje obtížná životní situace, příčina u každého z nich se liší, jsou to např. dluhy, nezaměstnanost, psychické

onemocnění, závislosti apod. Ta škála příčin je opravdu pestrá a vždy vyžaduje individuální přístup. Existují nějaké přesné postupy, jak se pracuje s člověkem bez domova? Např. i ve spolupráci s psychologem apod.? Přesné postupy neexistují, jelikož každý klient vyžaduje individuální přístup, jenž se odvíjí od jeho osobní situace. Proto

14

spolupracujeme a hledáme řešení s celou řadou organizací a odborníků, mezi které patří, kromě lékařů a psychologů, pracovníci úřadů práce, sociální kurátoři, opatrovníci, poskytovatelé sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, chráněná bydlení atd.) a neziskové organizace, které samy pracují s lidmi bez domova nebo poskytují další vhodné služby pro tuto skupinu lidí. Za jak dlouho je člověk z ulice schopen vrátit se do „normálního“ života? Na tuto otázku není lehké odpovědět. Obvykle záleží na tom, jak dlouho jsou klienti bez domova. Obecně platí, že ti, co jsou na ulici kratší dobu, se vrací snáze. Nelze to ale brát jako pravidlo. Důležité jsou i sociální a pracovní dovednosti jedince, jeho zdravotní stav, motivace ke změně atd. Najdou se mezi vašimi klienty takoví, kteří na sobě pracovat nechtějí? Lze i je přesvědčit o opaku? Určitému procentu lidí bez domova se nechce nic řešit. Jsou nejspokojenější, když po nich nikdo nic nechce. Přesto s nimi pracujeme. Snažíme se jim ukázat pozitiva cesty, kterou se mohou vydat, co by jim vynaložené úsilí mohlo přinést a výhody oproti nynějšímu stavu. Záleží pak na nich, pro co se rozhodnou. O čem hovoříte se svými klienty nejčastěji? Předně o tématech, s kterými sami přicházejí a která souvisí s jejich potřebami a problémy. Častým tématem bývá zaměstnání, bydlení, zdravotní stav, rodina, dluhy a další věci ze života každého z nás. Kromě toho se rozhovory týkají i jejich budoucnosti, protože ani v sociálních zařízeních Armády spásy nemohou být navždy. Z tohoto důvodu je vždy potřeba vytvořit určitý plán do budoucna. U každého klienta vycházíme z toho, co má za sebou a v jaké situaci se aktuálně nachází. Na základě těchto informací se je snažíme vést k tomu, aby více přemýšleli nad tím, kam chtějí sami směřovat a jak toho docílit. Někdo již má konkrétní představu, čeho a jak by chtěl dosáhnout, a ty další se v tom snažíme podpořit. Jak často s „klienty“ hovoříte? V azylovém domě a sociální rehabilitaci se s nimi snažíme udržovat pravidelný kontakt. Zpravidla se s každým z nich scházíme jednou týdně (pokud to časové důvody nedovolují, tak alespoň jednou za 14 dní). Interval kontaktu závisí i na

potřebách každého klienta. S někým probíhají setkání několikrát týdně, s jiným klientem jsou méně intenzivní. V nízkoprahovém denním centru je to podle potřeb klientů. S kolika lidmi zhruba v tuto chvíli pracujete? Azylový dům má kapacitu 108 lidí, z čehož je v současné době 80 mužů a 28 žen. Na sociálního pracovníka tak připadá 30 klientů, s kterými intenzivně pracuje na zlepšení jejich situace. Nízkoprahové denní centrum (NDC – pomoc formou poradenství, základní stravy, hygieny, ošacení) má kapacitu 100 klientů, denně zde průměrně připadá na jednoho pracovníka 25 klientů. Pracovníci se zde snaží lidi bez domova motivovat ke změně způsobu života a zprostředkovávají jim kontakt s dalšími organizacemi. V sociální rehabilitaci jsou dva sociální pracovníci a jeden pracovník v sociálních službách, kapacita je zde 30 osob, na pracovníka tak připadá 10 klientů. Pracovníci se zde snaží rozvíjet zejména sociální a pracovní dovednosti klientů a naučit je, jak správně jednat v různých situacích. Kromě toho funguje v Armádě spásy i tzv. terénní program. Pracovníci aktivně vyhledávají lidi bez domova a navštěvují lokality, ve kterých se vyskytují. Těmto lidem poskytují především poradenství, drobnou materiální pomoc a zprostředkovávají jim další návazné sociální služby. Armáda spásy také spravuje tzv. noclehárny, kam lidé bez domova přijdou večer, přespí a ráno odcházejí. Mohou se zde najíst a osprchovat a také zkontaktovat se sociálním pracovníkem, který jim poskytne poradenství a podpoří je či motivuje ke změně. Obecně převládají mezi osobami bez domova muži, i když počet žen neustále stoupá. Připouštíte si osudy lidí, kterým pomáháte? Osudy lidí se snažím nepřipouštět, v případě že se tak skutečně stane, konzultuji vše s lidmi v týmu a na supervizích. Pociťujete někdy nad nimi lítost? Nenazvala bych to lítostí, spíše mě mrzí, když vidím, že se klient snaží a pracuje na sobě a vyskytnou se překážky, které se nedají ovlivnit, a ty mu brání v dosažení cíle, např. věk nebo zdravotní stav.

15

Konečně doma

Životní příběh paní D. (46) Paní D. se raduje, že má místo, kde může společně se svým druhem žít. Byla dlouho bez domova a má zdravotní problémy s nohama. Přestože už bydlí, říká stále „my“, když mluví o bezdomovcích. Je v ní velká síla a nezdolnost a raduje se z věcí, které většině lidí připadají obyčejné a rutinní. Paní D. strávila celé své dětství a mládí v dětském domově, kam byla umístěna, protože se o ni matka nebyla schopná postarat. Svou rodinu ale pravidelně navštěvovala o víkendech, prázdninách a svátcích. Hodně lnula k otci, který byl ale těžce nemocný, časem to došlo tak daleko, že na víkendy domů jezdila, aby o něj pečovala, matka to nezvládala. Učila se na šičku, škola jí celkem šla, dokud nedošlo k tragédii. Před závěrečnými zkouškami měla její matka nehodu a umřela. Říká, že měla psychický blok a propadla. Když jí bylo 18, umřel i otec. V domově dál být nemohla, přestěhovala se do Čech, kde dostudovala, získala výuční list a vrátila se do rodného města. Tam brigádně nastoupila jako svačinářka na dolech. Bydlela v domku, který ovšem stál na poddolovaném podloží a museli ho strhnout. Nějakou dobu bydlela u své známě, platila jí nájemné. Po čase už nechtěla být na obtíž a rozhodla se, že pojede do Prahy, kde bude větší šance na stabilní práci. Ale našla opět jen brigádu a neměla kde bydlet. Spávala po noclehárnách a ubytovnách. Pak ale o práci přišla, skončila na ulici a byla úplně sama, bez rodiny,

bez přátel. Byla mladá a připojila se ke komunitě bezdomovců. Říká: „Byla jsem nezkušená, poznala jsem spoustu lidských osudů, zažila jsem hodně velmi nebezpečných situací.“ Doba se měnila a ona nevěděla, jak to ve světě chodí, spoustu věcí nechápala. Pak těsně před revolucí se rozhodla, že se vrátí do místa trvalého bydliště, kde si vyřídí dávky a zkusí začít znova. Protože znala síť sociálních služeb, šla rovnou na noclehárnu, pak na azylový dům, kde vypomáhala v kuchyni. „Byly to dobré časy, ale práci jsem najít nemohla, jen brigády,“ usmívá se a pokračuje. „Když někomu řeknete, že jste na noclehárně Armády spásy, nechce vás přijmout.“ Často byla i na ulici, znala místní bezdomovce. „Víte, oni ztratili víru ve společnost, jsou zakomplexovaní, nechtějí s nikým mluvit, natož někomu věřit. Často jsou zneužívaní jako tzv. ‚bílí koně‘. Přišli nějací lidé, oblékli je v sekáči, zneužili jejich občanku, a když nechtěli, hrozili jim fyzickou likvidací a někdy je i opravdu zbili… Pak už nevěříte nikomu.“ Pak potkala svého přítele, seděl sám na tramvajové zastávce,

16

vypadal smutně, tak k němu přišla a ptala se, co mu je. Nejdříve ji odbyl, ale nedala se, vzala ho s sebou na charitativní akci na náměstí. Ze začátku se s ní nechtěl bavit, ale časem začal poslouchat a nechal si poradit. Doporučila mu služby Armády spásy, ‚šatník‘, možnost hygieny i noclehárnu. Tam mu pracovníci pomohli vyřídit dávky. Hledal práci, ale stále měl jen brigády. Po dohodě s ředitelem výstaviště bydleli nějakou dobu v podzemních parkovištích. „Vlastně jsme to tam hlídali, “ smála se paní D., “občas jsme dostali i nějaké peníze, když jsme pomohli zabránit krádeži, věděli o nás, nosili nám i jídlo a různé věci. I policajti o nás věděli, a když jsme zmizeli, hledali nás,“ vzpomínala. Byly to dobré chvíle, když věděli, že na nich někomu záleží. Pak ale onemocněla a její druh se bál nechávat ji samotnou, když chodil na brigády. Domluvili se, že půjdou oba dva do Armády spásy, paní na azylový dům a pán na noclehárnu. Už ji tam znali a nabídli jí možnost sociálního bytu. Tak se jí splnil sen a nyní v bytě i s druhem bydlí už půl roku naprosto příkladně. On si našel práci, dělají si společné rodinné rozpočty, chodí na procházky, na výlety, dopřávají si drobné radosti, zařizují byt a ze všeho se radují. Celou dobu, co byli na ulici, si přáli jedině bydlení. Věděli, jak je venku nebezpečno, bezdomovci jsou napadáni, často se dostanou do problémů se zákonem a smrt jim hrozí každý den. Připadala si jako méněcenný člověk, ale nikdy se nevzdala. „Mnozí bezdomovci rezignují, když se jim řekne bezďák, špína, lidé se na ně dívají skrz prsty, takže se jich bezdomovci bojí. Potřebují záchytný bod, někoho, kdo jim řekne, jak na to. Ztrácejí sebeúctu, jsou jako v poušti, je jim všechno jedno, nestarají se o sebe a už jsou v bludném kruhu. Já se tak nechci chovat!“ Má dobrý pocit, že i přítel se ‚chytil‘. „Svoji práci zbožňuje, každý den se učí něco nového, pak přijde domů, sedneme si k televizi, on mi vypráví, co dělal, a dáme si něco dobrého.“ Říká to tak slavnostně, jako nejvýjimečnější věc na světě. Mají jen sami sebe, ale to jim stačí, nechtějí kamarády z ulice, bojí se, že by je mohli zase stáhnout dolů. Chodí oba do církve, kde jim hodně pomohli. Jednou seděla paní D. na lavičce v parku před kostelem, přemýšlela, co dál. Řekla si, že se zajde pomodlit. Oslovil ji místní farář, vše mu svěřila. „Na rovinu mi řekl, že to bude těžké, ale toho já se nebojím, všechno doteď bylo těžké.“

2. Co nejčastěji řeší? Současnost nebo budoucnost? „Budoucnost, říkala jsem si: ´Tento rok doklepu, ale co dál? Budu vůbec ještě žít? ´“ 3. Jaké jsou její životní priority? „Chodit stále čistá, mít práci a najít pomocnou ruku, vybudovat si zázemí. Najít bydlení, to ostatní přijde!“ 4. Jaké má sny do budoucna? Jak vidí svou budoucnost? „Rodina, nový domov, zapomenout na to, co bylo předtím, a pomáhat druhým. 5. Má kamarádky? „Kamarády z ulice určitě ne. Chodíme do sboru, kde máme přátele, ti nám hodně pomohli. Když jsme ještě byli na ulici, brali si nás někdy domů na oběd, nebo na výlety, neštítili se nás, nestyděli se za nás před lidmi. Když jsme dostali byt, na společenství řekl farář: ´Naši bezdomovci už nejsou bezdomovci ´ a všichni se s námi radovali a pomohli nám se zařízením bytu. A pak je tady H. (její druh), je mi s ním moc dobře, je to dobrý chlap.“ 6. Co je pro ni budoucnost? „Zůstat v bytě, dokončit cestu tímto směrem a pomáhat dalším. Ukázat, že to jde. Na ulici není perspektiva, lidi přicházejí a odcházejí. Sami musí chtít a společnost si jich musí všimnout, a tyto dvě věci se musí stát najednou. Musíme se naučit žít sami ze svých peněz, nevyužívat pomoc jiných.“

Poté, co paní D. mluvila otevřeně o svém životě, odpověděla na několik otázek týkajících se života žen bez domova: 1. Nad čím žena bez domova dnes a denně přemýšlí? „Na ten přítomný den, kde sežene peníze na jídlo a tak. A taky na to, kdy už to skončí. Víte, venku je hezky, když jdete na procházku, ale my se neměli kam vracet. Snili jsme o bydlení v nějakém starším domečku, který bychom si opravili.“ „A taky ten smutek, nejhorší to je na Vánoce, na Štědrý večer, to je depka. Všichni jsou někde doma a vy jim tak strašně závidíte. Další svátky už byly dobré, to už si nás k sobě vzal třeba někdo ze sboru.“

17

Dům pod svahem je buď můj odrazový můstek k lepšímu životu, anebo to bude poslední krásná etapa mého života. (Tak to je absolutně aktuální a čerstvý příběh.) několik výroků našich klientů: „Žil jsem na ulici více než 20 let. Teď mám vlastní nájemní být a práci.“ Zrelapsoval jsem. Chtěl jsem umřít. V Domě pod svahem jsem dostal druhou šanci.“ „Dávková pracovnice mi tvrdila, že v programu nevydržím ani měsíc. Nyní jsem absolvent programu a jednám o vlastním bytě.“ „Když jsem se zapsal do pořadníku, ukradl jsem věci do sběru a koupil krabici vína. Teď po ukončení programu mám vlastní byt a práci.“

Služba Domov pod svahem Havířov Do Domu pod svahem jsem nastoupil před rokem. Součástí mé minulosti byl alkohol, drogy, trestná činnost a vězení. Během léčby v psychiatrické nemocnici jsem si uvědomil, že potřebuji čas, abych se dal do pořádku, a proto jsem nastoupil do Domu pod svahem. Po roce v programu mohu říci, že se mi povedlo upevnit vztahy s rodinou, naučil jsem se abstinovat, řeším zdraví. Znovu jsem v kontaktu s dcerou, získal jsem zpět důvěru rodičů a mám „chuť“ žít. Za půl roku se budu stěhovat do tréninkového bytu a věřím, že v té době již budu pracovat. Jsem rozhodnut vzít jakoukoliv práci. Nyní vím, že

Česká Armáda spásy pomáhá lidem postiženým povodněmi 2013 Velká část Prahy a severozápadních Čech byla postižena červnovými povodněmi. Pražské CSS pro lidi bez domova i budova sboru byly v nebezpečí, že budou zaplaveny, ale nedošlo k tomu. Jsme za to Bohu velmi vděčni. Proto bylo možné ponechat ubytovnu otevřenou a na žádost městských úřadů poskytnout lůžka navíc lidem bez domova a evakuovaným. Během prvních povodňových dnů byla ubytovna zcela zaplněna: 108 lidí bylo v ubytovně a 56 v noclehárně. Využil se i byt, kde našlo útočiště 22 lidí, kteří museli opustit své domovy.

„Před rokem jsem skončil rekvalifikaci a díky ní získal stálou práci v domě pro seniory. Mám novou profesi, která je pro mě bezpečná.“ „V červenci 2012 jsem nastoupil do Domu pod svahem z azylového domu. Po přijetí jsem uvažoval, zda mám v 57 letech šanci něco změnit. Teď abstinuji, žiji v tréninkovém bytě a pravidelně vyjíždím za svými dětmi.“ „Začíná se mi dařit. Našel jsem si práci, mám přítelkyni, která mi pomáhá jít po cestě abstinence.“

Denní centrum v ubytovně bylo v noci otevřené pro ty, kteří jsou za normálních okolností pod mosty nebo u řeky, aby byli v noci na suchém místě. Všichni hosté dostali jídlo, kávu a čaj. Armáda spásy vyhlásila hned v prvním týdnu sbírku na pomoc lidem postiženým povodní v Praze a okolí. Finanční pomoc nabídla i Armády spásy v Holandsku. V sobotu 8. června přijel první tým Armády spásy do Počapel a Nučniček, vesnic na levém břehu Labe poblíž Terezína. Tentokrát tam voda vystoupila mnohem výš než v roce 2002. Byly zatopeny nejen sklepy a skladiště, ale i obytné části domů. Na některých místech vystoupila voda i nad 2 metry. V prvních týdnech čistily týmy Armády spásy domy a vyhazovaly zničený nábytek. Do této práce se zapojilo asi 70 dobrovolníků. Byli mezi nimi členové sborů Armády spásy, zaměstnanci i členové jiných církví. Trvalo dlouho, než voda opadla a domy začaly vysychat. Armáda spásy mohla poskytnout 25 vysoušečů. Díky finanční pomoci z různých stran mohla Armáda poskytnout finanční podporu asi 90 rodinám z výše zmíněných vesnic, aby mohly nahradit zničený nábytek a další potřebné věci. Díky sponzorům mohla Armáda zorganizovat i rodinný víkend v Krkonoších pro děti a jejich rodiny z Počapel.

18

Mezinárodní krizové události Krizové události a pohromy mají různou podobu a velikost. Světová média věnují některým velkou pozornost, např. zemětřesení na Haiti v r. 2010 a v Japonsku v r. 2011, nebo cyklonu Haiyan na Filipínách v r. 2013. Jiné krizové události se dotýkají života tisíců lidí, ale zdá se, že zůstávají bez povšimnutí. Mnohými takovými událostmi se ale táhne jedna nit. Je to reakce Krizových služeb Armády spásy.

Poslední krizová událost, kam přináší Armáda spásy pomoc Zemětřesení o síle 7,8 stupňů zasáhlo Nepál v sobotu 25. dubna časně ráno a zdevastovalo oblast hlavního města Káthmandú. První zprávy mluvily o více než 3 400 mrtvých a o mnoha zničených vesnicích a podnicích. Je to nejhorší zemětřesení, které tuto oblast postihlo od roku 1934. Tehdy mělo zemětřesení sílu 8,2 a o život přišlo 10 000 lidí. Vedoucí mezinárodní Armády spásy, generál André Cox, uveřejnil v neděli 26. dubna na Facebooku svou ranní pobožnost (www.facebook.com/GeneralAndreCox), a vyzval salutisty, aby se modlili za lidi v Nepálu: „Modlete se prosím za pokoj a útěchu pro ty, kdo truchlí. Modlete se za uzdravení raněných. Modlete se za ty, kteří přišli na pomoc jako první a pracují v těžkých a nebezpečných podmínkách.“ Pomoc Armády spásy při této katastrofě je koordinována indickým Západním územím. Územní velitel, komisař Lalngaihawmi, požádal o pomoc území Armády spásy na celém světě. Členka týmu Mezinárodních krizových služeb na Mezinárodním ústředí Armády spásy, Damaris Fricková, přicestovala do Nepálu, aby podpořila místní úřady a zjistila, jak nejlépe může Armáda pomáhat ve spolupráci s ostatními organizacemi, které jsou už na místě. Členové Oddělení pro komunikaci mezinárodního ústředí budou v této oblasti během několika týdnů. Jejich snahou bude podat zprávu o situaci přímo z postiženého místa. Pohotovostní tým Armády spásy v Nepálu obdržel první dodávky pomoci 30. dubna. Znamená to, že mohl začít s distribucí ve velkém. Nejdříve přišly na řadu dvě vesnice v blízkosti Káthmandú.

Ve čtvrtek 30. dubna přicestoval tým z Indie zároveň se 700 bednami balené vody (8.400 l) a 130 bednami nudlí (asi 6 000 balení). Mladí dobrovolníci z Armády spásy v Nepálu pracovali neúnavně při vykládání a uskladňování zboží. Rýže, čočka, olej a sůl byly zakoupeny přímo na místě. V lalitpurské oblasti jižně od Káthmandú bylo zjištěno, že 15 rodin přišlo o všechno. Protože jsou velmi blízko základny týmu Armády spásy, byli také první, kdo přijali nezbytnou pomoc včetně potravin. O pár dní později se pohotovostní tým Armády spásy v Nepálu vydal do odlehlých vesnic, kam se ještě pomoc zvenčí nedostala. Jedna skupina zamířila do Sindhupalu, kde nemají elektřinu. Vzali s sebou lopaty a sekery, aby pomohli vesničanům při vyprošťování mrtvých těl pohřbených pod troskami budov. Tyto vesnice jsou velmi těžko dosažitelné kvůli sesuvům půdy a povodním způsobeným zemětřesením. Kapitán MacDonald Chandi, vyslaný Mezinárodními krizovými službami Armády spásy, musel překonávat podobné obtíže na cestě do Ramechhapu, kam se vydal se svým týmem, aby provedl posouzení místních potřeb. Hlásí: „Trvalo sedm hodin, než jsme se tam dostali. Kvůli sesuvům půdy jsme se museli pachtit po nerovných kamenitých a rozbitých cestách. Po příjezdu jsme zjistili, že většina domů je zcela zničená a místní lidé se obávají bydlet i v těch, které ještě stojí. Mluvili jsme s místními představiteli i s několika členy rodin, kteří jsou zarmoucení a skleslí, protože ztratili své blízké. Navíc ještě nemají přístřeší ani peníze, za které by si koupili něco na přikrytí. Pro nás z toho vyplývá, že zoufale potřebují stany nebo plachty, pod kterými by mohli bydlet do té doby, než si postaví domy.“ Major Lalnusangi Ralte oznámil, že tým Armády spásy reagující na krizi teď pracuje ve třech táborech v Káthmandú a také kolem základny týmu, která je v blízkosti hlavního města. Aktuálnější informace (anglicky) o pomoci v krizové situaci v Nepálu najdete na webových stránkách Mezinárodní Armády spásy – http://salvationarmy.org/ihq/news

19

Národní akce Armády spásy Armáda spásy je dlouhodobě zapojena do mnoha národních projektů, které jsou zaměřené na pomoc potřebným. Velmi úzkou spolupráci navázala Armáda spásy s RTV Prima, a to obzvláště s protagonisty rodinného seriálu Cesty domů a nově také s herci seriálu Svatby v Benátkách. Akcí, které herci těchto seriálů podpořili, je již mnoho a patří jim veliké poděkování.

Strom splněných přání V loňském roce s námi herci již potřetí rozsvítili Strom splněných přání, který již pět let organizujeme ve spolupráci s obchodním centrem Šestka. Děti z našich azylových domů a komunitních center si kreslí svá vánoční přání a návštěvníci obchodního centra Šestka jim přání plní. Během pěti let se již podařilo zajistit více jak 1600 dárků v hodnotě téměř 900 000 Kč!

„Dejte své staré bundě nový smysl“ Herci RTV Prima, Markéta Hrubešová a Miroslav Etzler, podpořili další národní akci, kterou Armáda spásy organizovala společně s obchodním řetězcem INTERSPORT. Sbírka bund probíhá pravidelně v podzimních měsících a pokud kdokoliv přinesl svou starou bundu do prodejny INTERSPORTU, tak automaticky získal 20% slevu na nákup nové bundy. Miroslav Etzler a Markéta Hrubešová, společně se zástupci firmy INTERPORT, předali bundy lidem bez domova.

Markéta Hrubešová:

„Každý civilizovaný člověk by měl umět pomáhat lidem, kteří se ocitli ve svízelné situaci. Proto jsem s sebou vzala i svou dceru Christel, aby viděla, že ne každý má v životě štěstí a žije v pohodlí domova Přeju vám všem, abyste se drželi. Ať vás bundy zahřejí a máte z nich alespoň malou radost.“ Miroslav Etzler:

„Já se umím vcítit do vaší situace víc, než si myslíte. Zhruba před sedmnácti lety jsem se dostal do situace, kdy jsem krátce žil jako bezdomovec. Byl jsem bez prostředků, přišel jsem o rodinu, a protože už jsem neměl rodiče, neměl jsem za kým jít.“

20

Národní sbírka potravin

Restart@Siemens

Armáda spásy se již dvakrát zapojila do Národní sbírky potravin, kterou spoluorganizovala s platformou Byznys pro společnost a Českou federací potravinových bank. V roce 2014 se podařilo během jednoho dne zajistit rekordních 173 t potravin. Členové a dobrovolníci z Armády spásy byli v 13 supermarketech a podařilo se jim vybrat celkem 15,2 t potravin, což je o 7,5 t více než v roce předešlém. Jsme rádi, že i tuto národní sbírku podpořili známé osobnosti, ale rovněž tak jsem vděční za pomoc všech dobrovolníků, kteří se na úspěšné realizaci podíleli.

Restart@Siemens je unikátní projekt společnosti Siemens Česká republika. Siemens se rozhodl podpořit ty, kteří jsou nejvíce znevýhodněni na trhu práce, lidi bez domova. V rámci svých provozů vytvoří běžná pracovní místa, která budou určena pro klienty našich služeb. Tento projekt se realizuje ve spolupráci s Nadějí a Charitou ČR. Záštitu nad celým projektem převzala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Děkujeme za tuto příležitost. Ing. Eduard Palíšek, Ph.D., MBA

„Cílem programu je dát druhou šanci těm, kteří si ji opravdu zaslouží a kteří by se bez podané pomocné ruky nedokázali ze svízelné životní situace vymanit.“

Ilona Csáková

„Jako patronka azylových domů Armády spásy pro matky s dětmi v tísni jsem párkrát zařízení Armády spásy navštívila. Jsem ráda, že Národní potravinová sbírka přerozdělí potraviny těm, kteří je skutečně potřebují. A klienti Armády spásy, ať už maminky s dětmi nebo lidé bez domova na ulici, takovou pomoc zcela jistě ocení.“

„K vytvoření a realizaci programu Restart@Siemens nás vedou naše morální hodnoty, chceme přispět k řešení složitého problému chudoby. Dnes v České republice žádná podobná iniciativa neexistuje. Společnost Siemens i v oblasti sociální odpovědnosti ukazuje, že se nebojí vkročit na neprozkoumané území a motivovat tak ostatní, aby ji následovali. Když se k nám v tomto úsilí připojí další firmy, dostane se pomoci více lidem.“ Michaela Marksová, ministryně práce a sociálních věcí

„Spolupráci soukromé a veřejné sféry v řešení sociálních problémů společnosti považuji v dnešní době za mimořádně důležitou. Velmi vítám společensky prospěšný projekt firmy Siemens, který pomůže řešit těžkou životní situaci našich spoluobčanů bez domova.“

21

Projekt ReShare – „nová šance starému oblečení i lidem bez domova” Armáda spásy navázala na dlouholetou tradici tohoto projektu v Nizozemí. Smyslem a cílem sociálního podniku ReShare je dát starým věcem nové využití a vytvořit pracovní místa pro klienty Armáda spásy a další osoby, které jsou v obtížné sociální situaci a jsou znevýhodněné na běžném trhu práce. Od podzimu roku 2013 umístila Armáda spásy již téměř 80 sběrných kontejnerů na ošacení, čímž vytvořila nejen pracovní příležitost pro lidi bez domova, ale také poskytla těmto osobám nezbytný pracovní trénink. Princip projektu ReShare je velice jednoduchý. Do rozmístěných kontejnerů mohou lidé vhodit nepotřebné ošacení a obuv. Kontejnery jsou pravidelně kontrolovány a zboží převezeno do skladu ReShare (v tuto chvíli v Praze a v Ostravě), kde se následně ošacení a obuv třídí, zpracovává a dodává do sociálních zařízení. Tam najde své další využití. Poškozené šatstvo nebo ošacení nízké kvality je dále prodáváno, přičemž výtěžek z prodeje jde přímo na podporu aktivit Armády spásy.

Příběh klienta: Pan R. žil na ulici od svých osmnácti let. Už v patnáctiti začal užívat pervitin, odešel od rodičů a zamířil do Prahy. Zkoušel se dostat z drog i ulice. Ale vždy spadl zpět na dno. Nakonec se mu to povedlo. Sám se dostal ze závislosti, už rok pracuje, našel domov i lásku. „S drogami jsem skončil ze dne na den. Bez odvykačky. Sám. Byl jsem odhodlaný. Jednou mě totiž kontaktovala policie. Musel jsem jít identifikovat kamaráda, který zemřel pod Libeňským mostem. Předávkoval se. Byl mladší než já. Byli jsme spolu na ulici sedm let. A jediné, co u něj našli, bylo na papíře napsané moje jméno a číslo,“ vzpomíná na moment, kdy sekl s drogami dnes už skoro čtyřicetiletý pan R. Tehdy mu bylo 28 a byl odhodlaný najít si práci a vydělat si na střechu nad hlavou. Jenomže to bylo těžší, než si představoval.

Dalším nezanedbatelným přínosem projektu ReShare je opětovné využití a recyklace, tedy ohleduplnost k životnímu prostředí. První sběrné kontejnery byly umístěny v Ostravě, kde se projekt velmi dobře osvědčil, a nyní jsou další kontejnery instalovány v Praze a postupně plánujeme rozšíření do dalších měst v České republice, ve kterých Armáda spásy působí.

„Měl jsem brigádu, udržel jsem si ji i půl roku. Jenomže pak jsem přišel do té party. A tam mě přemluvili, ať si dám pivo a zůstanu s nimi. A o brigádu jsem přišel. Ti lidi vás vždycky stáhnou zpátky. Povedlo se mi to až před rokem, když mi Armáda spásy nabídla týdenní brigádu třídění oblečení z kontejnerů na textil. A z týdne je rok. Je to první práce, která mi dává opravdu smysl a baví mě. Posíláme odsud oblečení do azylových domů, na ubytovny, ale i do dětských domovů nebo nyní vypravujeme kamiony na Ukrajinu,“ popisuje bývalý bezdomovec práci, která mu dala smysl života.

Jen v roce 2014 se podařilo podpořil více než 20 osob cílové skupiny a vybralo se přes 200 tun ošacení. I díky této štědrosti veřejnosti se Armáda spásy mohla zapojit do humanitární pomoci pro Ukrajinu, kterou organizoval Člověk v tísni. Armáda spásy rovněž plánuje otevření obchodů. První vlaštovkou je úspěšný charitativní obchod Armády spásy v Chodově, který se otevřel pod vedením ředitele Centra sociálních služeb v Karlových Varech. Více informací: http://www.armadaspasy.cz/reshare

22

Rozhovor s Adeolou Se svolením Sportisimo Prague Half Marathon

O mně Jmenuji se Adeola. Jsem lékařka. Do Prahy jsem přijela v roce 2008, abych studovala na 1. lékařské fakultě Karlovy univerzity. 1. Kdy jste začala s fundraisingem a co vás k tomu motivovalo? Poprvé jsem běžela pro Armádu spásy ½ maraton 2014. Nebyla to moje první fundraisingová akce a také ne první účast na Pražském mezinárodním maratonu. Už v roce 2013 mě na Pražský mezinárodní maraton upozornili přátelé, kteří podporovali jinou organizaci. Běželi jsme štafetu v rámci ½ maratonu. Od září 2010 jsem začala získávat peníze a pracovat s lidmi bez domova v Praze. S přáteli jsme vytvořili skupinu, která v sobotu ráno připravovala a rozdávala jídlo lidem bez domova. Když jsem zjistila, že je Armáda spásy ve spojení s Pražským mezinárodním maratonem, nemusela jsem se rozmýšlet. Mohla jsem spojit dvě věci blízké mému srdci. A motivovalo mě to k tomu, abych běžela celý maraton! 2. Proč jste si vybrala Armádu spásy? Naše skupina byla ve spojení s Armádou spásy už od roku 2010. Ředitel Centra sociálních služeb v Praze 7 se zúčastnil jednoho našeho setkání, kde nás seznámil se současnou situací bezdomovců, s příčinami bezdomovectví, s tím, co můžeme očekávat a jak můžeme skutečně pomáhat. Informoval nás také o tom, co Armáda spásy lidem bez domova nabízí. To nám usnadnilo spojení s lidmi na ulici a mohli jsme je začít povzbuzovat, aby nabízené možnosti využívali. Také jsme zavedli systém poukázek, které platíme přímo Armádě spásy a lidem dáváme tyto poukázky místo peněz v hotovosti. Znovu říkám, že bylo snadné rozhodnout se pro tuto organizaci, které věřím, že dělá něco, co i já dělám s velkým zanícením. 3. Jak vlastně získáváte peníze? Pomáháte druhým jen prostřednictvím maratonů nebo i jinou činností? To jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem požádala lidi. Vaše startovní číslo spojené s partnerem – charitativní organizací je stejné jako normální startovní číslo, ale je pro dobrou věc, a neexistuje finanční limit pro jeho zakoupení. Armáda spásy pouze stanoví dolní limit ceny za číslo. Kolik ve skutečnosti přispějete, je na vás. Tak jsem vytvořila formulář, tam jsem

23

napsala čas, který bych chtěla běžet, a požádala lidi o podporu s tím, že pokud stanovený čas zaběhnu, přispějí určitou částkou. Ve skutečnosti většina ani nečekala na závod a přispěla rovnou. Hlavní způsob, jak pomáhám bezdomovcům, je každotýdenní příprava a rozdávání jídla. Jsou to opravdu výjimečné chvíle. V ulicích Prahy mám některé dobré přátele. V zimě jim také dáváme teplé oblečení, rukavice a šály a pomáháme jim i v dalším, co se ukáže jako potřebné. Běh byl jen další způsob, jak jim nepřímo pomoci. Naše skupina není velká a nepotřebuje spoustu peněz. Armáda spásy je dobře zavedená a obětavá organizace, která naše peníze správně využije. Vzor registračního formuláře je stále k dispozici na [email protected] 4. Co byste doporučila dalším běžcům? Jak mohou prostřednictvím běhu pomáhat ostatním? Nejdůležitější je dělat to, co dává smysl. Běhání může být velmi osobní koníček, ale můžete jím mnoho ovlivnit, aniž byste toho mnoho udělali. Armáda spásy říká, že za 30 eur je možné poskytnou stravu a přístřeší deseti lidem bez domova. Někdy stačí jen požádat o sponzorství. Můžete také pořádat akce, jako je pečení a prodávání pečiva (já se o to letos pokusím) za minimální cenu, ale lidé je mohou zakoupit za cenu jakkoli velkou. Můžete využívat svůj talent (hudební, výtvarný) a sdělit lidem, že to děláte pro dobrou věc. Většina lidí je ochotná pomáhat, ale jsou zavaleni tolika různými potřebami kolem a nevědí, jak by mohli pomáhat. Potřebují pouze někoho, kdo je bude motivovat. Tak najděte organizaci, které věříte, a nasměrujte je tam.

Běh pro Armádu spásy Další sezóna běžeckých závodů je v plném proudu. Chcete vědět, jak to všechno odstartovalo? Spolupráce s Prague International Maraton (PIM) je dlouhodobá a trvá již od roku 2010. Začali jsme jednou čtyřčlennou štafetou poskládanou ze 4 odvážlivců z řad zaměstnanců Armády spásy. Další rok 2011 se nesl v podobném duchu, zakoupili jsme startovní čísla pouze na čtyři běhy, avšak prověřili jsme si skvělou spolupráci s PIM a také jsme se ujistili, že popularita běhů v ČR je na vzestupu. V roce 2012 jsme neváhali a poprvé zvýšili nákup startovních čísel. V dalších letech jsme s nákupem startovních čísel nešli pod stovku. Celkem s námi za 5 let spolupráce běželo 1 337 odvážlivců, kteří neváhali částí

startovného podpořit naši práci. Celková částka za celých pět let spolupráce se pohybuje okolo 650 000 Kč! Děkujeme všem nadšencům, příznivcům a podporovatelům Armády spásy v bězích pro dobrou věc. I nadále budeme šířit tuto myšlenku. A nejen proto, že máme mnoho společného.

Naše práce – pomoc lidem – je také běh na dlouhou trať. Děkujeme, že běžíte s námi! Pavlína Hajašová, fundraising

24

Slovensko Armáda spásy působí na Slovensku od podzimu roku 2013. Práce v Bratislavě se pomalu rozvíjela, a to hlavně díky týmu dobrovolníků pod vedením Milana a Michaely Krajčovičových, kteří se napojili na Armádu spásy v České republice. Mezitím probíhala mnohá jednání s vedením Armády spásy v Nizozemí,

ale také na mezinárodním ústředí v Londýně a připravovala se oficiální registrace Armády spásy na Slovensku. Registraci občanského sdružení získala Armáda spásy v srpnu 2014. Armáda spásy na Slovensku působí převážně v duchovní oblasti, ale v rámci sboru rozvíjí i své sociální aktivity.

Bratislava • • •

Misijní stanice Armády spásy – nedělní bohoslužby, pravidelná setkávání s biblickým vyučováním, evangelizační činnost aj. Pomoc lidem bez domova – návštěva lidí bez domova v terénu (pravidelná terénní služba) Pomoc lidem bez domova v centru – hygiena, ošacení, základní zdravotní pomoc, výdej potravin

Od července 2014 slouží AS na Slovensku také v obcích Plavecký Štvrtok a Lozorno a městech Pezinok a Galanta. Jde především o službu mezi romskou populací. Tato služba je možná jen díky dlouholeté a skvělé práci občanského sdružení Slovo života, které zde působí více než dvě desetiletí pod vedením pastora Milana Juříčka, jeho rodiny a dalších bratří a sester. V současné době tuto službu přebírá od Slova života Armáda spásy.

• • •

Proběhla jednání s představiteli těchto obcí a měst, kde společně hledáme optimální řešení pro situace v osadách. V praktické pomoci šlo o dodání ošacení, některých konkrétních potřeb (kočárky, sporák, hračky aj.) a potravin. Na všech místech probíhá pravidelná duchovní služba (bohoslužby, skupinky, praktické vyučování). Na tuto duchovní službu je kladen velký důraz i ze strany místních samospráv, které vnímají, že bez víry a vnitřní proměny všech zúčastněných nelze vyřešit žádný z problémů osad.

Poděkování patří také místním pastorským párům manželům Farkašovým z Plaveckého Štvrtku a manželům Vagiovým z Galanty. Zvláštní poděkování patří manželům Juříčkovým, kteří tuto službu započali před 25 lety a kteří ji z milosti Boží dovedli do dnešních dnů.

• Pastoři místních sborů se stali členy AS (vojáky) a připra vují se na studium v kadetní škole AS.

25

Poděkování našim podporovatelům Naše práce by nebyla možná bez dárců, příznivců, partnerských organizací i dobrovolníků. V roce 2014 podpořili naši práci materiálním či finančním darem nebo také nezištnou pomocí, ochotou či modlitbou. Jakékoli formy podpory si velmi vážíme a upřímně za ni děkujeme! Jakub Vopelák, ředitel pro rozvoj fundraisingu

Jak nás můžete podpořit? Finanční dary – svůj dar zašlete bankovním převodem nebo složenkou na dárcovský účet č. 475335613/0300. Dárcovská SMS – jednorázový dar ve výši 30 Kč ve tvaru DMS ARMADASPASY na tel. číslo 87 777; při odeslání SMS ve tvaru DMS ROK ARMADASPASY na číslo 87 777 Vám bude každý měsíc automaticky odečtena částka 30 Kč. Materiální dary – nepotřebné oblečení, boty i nábytek mohou posloužit potřebným lidem.

Odkaz v závěti – speciální forma daru, v naší zemi zatím není příliš rozšířená, ale přesto i tak lze myslet do budoucna na dobré věci. Další možnosti – ve vaší škole, v církevním společenství můžete uspořádat besedu o lidech v nouzi ve vašem okolí s následným sběrem šatstva nebo trvanlivých potravin, zaměstnanecký večírek s dobročinnou aukcí, atd… Všechny formy jsou blíže upřesněny zde: http://www.armadaspasy.cz/jak-podporit

Dobrovolníci – svůj čas a přízeň můžete věnovat dětem či seniorům, nebo také manuální, administrativní i odborné práci v našich střediscích.

26

LÁSKA V SRDCI A NA SRDCI Bez lásky by Armáda spásy nebyla ničím. Boží láska je hlavním zdrojem, z kterého čerpá. Bez lásky k Bohu a k lidem by členové sborů Armády spásy po celém světě nemohli dělat to, co dělají. Láska musí být vždycky „přímo v srdci“ – všeho. Kniha Roberta Streeta Láska – v srdci a na srdci zkoumá v souladu s výzvou Lindy Bondové (Jedna armáda, jedno poslání, jedno poselství), jakou mají členové Armády spásy při své práci pro svět vůči sobě navzájem odpovědnost. Jedná se o zásadní hledisko učednictví. Ježíš své učedníky povzbuzoval, aby se vzájemně milovali stejně hlubokou a oddanou láskou, jakou jim prokazoval on.

První část knihy se zaměřuje na Ježíšova slova „abyste se navzájem milovali“, druhá část se pak zabývá specifickými důsledky závěru jeho přikázání – „jako já jsem miloval vás“. Po úvodu nazvaném „Po shromáždění“, v němž si Sam a Joe neformálně povídají, následuje úsek „Od srdce k srdci“; v obou částech se o aspektu lásky uvažuje v kontextu každodenní služby. Vynořuje se tak mnoho důležitých otázek a témat, která vedou k podnětným diskusím mezi čtyřma očima i ve skupinách. Láska, kterou měl Ježíš, se nám může zdát nedostižná. Právě tehdy, když ji však křesťané přijmou a předávají dál, nejpřesvědčivěji ukazují, že jsou Ježíšovými učedníky.

• Název: LÁSKA v srdci a na srdci • Autor: Robert Street • ISBN: 978-80-260-2616-7 • Cena: 110 Kč (nezahrnuje poštovné)

Tajemství toho, kdo získává lidské duše CHCETE ZNÁT TAJEMSTVÍ? Armáda spásy vydala knihu, kterou byste si měli přečíst. Jmenuje se Tajemství toho, kdo získává lidské duše a napsal ji americký důstojník Armády spásy Samuel Logan Brengle. Samuel je dobrý učitel. Především nevyučuje nic, co by sám nepraktikoval. Je zřejmé, že každý řádek této knihy je tisíckrát vyzkoušený. Píše o pevném zdraví, protože dospěl k názoru, že pro své zdraví může hodně udělat, mluví o vykupování času (dnes bychom řekli o time managementu), protože se naučil efektivně využívat každou minutu dne. Poučuje nás, jak máme mluvit, abychom zaujali

posluchače a přitom nebyli ani tvrdí, ani trapně sentimentální, protože to sám velmi dobře uměl. Radí, jak se osvobodit od úzkostlivé péče o peníze a přitom netrpět materiálním nedostatkem, jak obnovovat své síly a chránit své srdce, abychom nikdy nevyhořeli. Úžasné věci, není-liž pravda? Začněte studovat Brengla a začnete věřit, že to jde a začnete se těšit na to, až to přijde do vašeho života. Věnujte důkladné četbě této knihy zbytek tohoto měsíce, a její myšlenky vás budou inspirovat po zbytek života. Pavel Kosorin

• Název: Tajemství toho, kdo získává lidské duše • Autor: Samuel Logan Brengle • ISBN: 978-80-260-0167-6 • Cena: 160 Kč (nezahrnuje poštovné)

Bližší obecenství Pro mnoho křesťanů jsou svátosti, zvláště večeře Páně a křest, důležité pro to, aby se považovali za členy církve Kristovy. Proto je pro ně někdy těžké pochopit, proč je Armáda spásy nevysluhuje. V této knížečce se do tohoto problému pouští major Cliff Kew přímo a zkoumá roli křtu a večeře Páně v dějinách církve a jejich ospravedlnění v Písmu.

Dnes uznává, že je „trochu tvrdý vůči těm, kteří kladou důraz na svátosti”. Jeho odborné a přitom čtivé důvody jsou důležitými prohlášeními týkajícími se jedné stránky tohoto problému, který zaměstnával a stále zaměstnává křesťany různých tradic.

• Název: Bližší obecenství • Autor: Clifford Kew • Cena: 50 Kč (nezahrnuje poštovné)

Nemožné pro člověka, možné pro Boha Příběh Johna Wilsona, popisující jeho osvobození od kriminálního života, závislosti na alkoholu a drogách, je stěží uvěřitelný, ale absolutně pravdivý. Jediný trestný čin, který nespáchal, byla vražda,

a byla to jedině Boží milost, která ho od toho uchránila. Johnův příběh ukazuje, že když do situace zasáhne Bůh, neexistuje něco jako beznadějný případ.

• Název: Nemožné pro člověka, možné pro Boha • Autor: John Wilson a James McLelland • ISBN: 80-7130-104-3 • Cena: zdarma, pouze poštovné

Všechny knihy je možné objednat na: Ústředí Armády spásy, mjr. Attie van Wagtendonk, Petržílkova 2565/23, 158 00 Praha 5 nebo e-mailem: [email protected] 27

Tiráž Časopis Armády spásy Zakladatel: William Booth Generál: André Cox Národní velitel: major Teunis T. Scholtens Mezinárodní ústředí Armády spásy: Londýn Ústředí Armády spásy České republiky: Petržílkova 2 565/23, 158 00 Praha 5. www.armadaspasy.cz, email: [email protected] tel. (+420) 251 106 424 Šefredaktorka: majorka Attie van Wagtendonková Redakční tým: Pavla Vopeláková, Aneta Stolzová Překlad a jazyková úprava: Jiřina Michalová Grafika: Mgr. Simona Kosorin Tisk: Blueart s.r.o., Brno Fotografie: Obálka: fotobanka Strana 4, 11, 14: majorka Attie van Wagtendonková Strana 3,8–9, 12–13, 15, 16–17, 18–19, 22, 24: archív Armády spásy Strana 10, 18–19: archív mezinárodního ústředí Armády spásy Strana 20: archív RTV Prima Strana 21: archív Siemens Strana 23: Sportisimo Praha