PRAPOR SPÁSY podz im 20 1 5 / ž i vá n a děje
srdce bohu ruce l idem
STŘÍPKY Z BOUNDLESS Ráda bych se několika větami vrátila ke kongresu Boundless v Londýně a napsala pár vzpomínek a svědectví o tom, co jsem zakoušela během kongresu a v samém jeho závěru. Začnu svou účastí na programu Catherine 2014 v Holandsku, protože již tam bylo v jednom z posledních duchovních zamyšlení navozeno téma letošního kongresu:
Bez hranic. I Ježíš musel překročit určité společenské i jiné hranice ve službě lidem. Ač Žid, poslaný k ovcím z lidu izraelského, překročil hranice a odešel na území Týru a Sidónu (Mt 15,21–28), kde jej žádala o uzdravení své dcery žena pohanka. Její uzdravení pro Ježíše znamenalo, že překročil nejen územní hranice Izraele, ale také hranice ve své dosavadní službě lidem. V Londýně jsem dostala za úkol tlumočit páté setkání. Zvěst tohoto večera pro mne byla významná. I zde mluvil v kázání major David Vandebeulque o potřebě překračovat hranice rozdílných kultur, o potřebě obout si boty do všech terénů a nést evangelium přes všechny odlišnosti, které nás dělí. O letnicích byli učedníci naplnění Duchem svatým svědky toho, jak takovéto jazykové hranice u jejich posluchačů padaly. Věřím, že Boží Duch nám může pomoci vzájemně si porozumět a dát jednotu tam, kde panuje rozdílnost. Kéž ten zázrak činí i mezi námi, v našich sborech. Velmi mne zaujalo svědectví mladé dívky Arany Calvo Jimenez, které v 11 letech diagnostikovali leukémii. Popisovala svůj dlouholetý boj s touto nemocí. Přestože neprožila náhlé uzdravení jako dcera té ženy pohanky z Matoušova evangelia, svědčila o Boží uzdravující moci a péči každý jednotlivý den strávený v nemocnicích a během bolestivé léčby. Pro mne osobně nebyla cesta na kongres snadná. Krátce před odjezdem mi zjistili téměř naprostou absenci bílých krvinek a rozhodli o nasazení léku podporujícího jejich tvorbu. Byla jsem unavená, v důsledku léčby mi natekly tváře a říkala jsem si, proč musím něčím takovým procházet. Už dříve jsem prosila Pána, abych tento typ léků nemusela již více brát. Bylo to však v průběhu kongresu, kdy jsem vnímala, jak mne Bůh táhne do své přítomnosti. V plné síle bych neodolala pokušení každou volnou minutu vyplnit programem, aniž bych se ztišila před Stvořitelem a autorem tohoto všeho. Chvíle únavy mne vedly i k chvílím o samotě s ním a ke studiu Písma, právě jsem četla Nehemjáše. Jak důležitá byla pro tohoto muže modlitba! Nalézáme ji při čtení celé knihy. Každé důležité rozhodnutí učinil na modlitbách před Pánem, zatímco já kolikrát tak spoléhám na svůj rozum a pochopení. Po návratu domů jsem se ještě jednou vrátila k večeru, který jsem překládala, asi proto mi nejvíce utkvěl v hlavě. Chrámoví
zpěváci z Pasadeny tam zpívali píseň Jeremy Campa: Give me Jesus. Říkala jsem si, to zní zvláštně: „Dej mi Ježíše“, ale teď již píseň zpívám i já. Můžeš mít celý svět, ale já chci Ježíše. Ten mi pro život stačí, je vším, co potřebuji pro každý jednotlivý den (Mt 16,26).
Hned po příjezdu jsem měla další vyšetření v nemocnici na Bulovce. A víte, co mne čekalo? Výsledky byly naprosto v pořádku a začali mi vysazovat léky, takže z Boží milosti v srpnu budu moct naprosto v klidu překročit hranice naší republiky a odcestovat opět do Londýna ke studiu na William Booth Training College. Je to Boží Duch, který dává sílu k evangelizaci, sílu beze strachu otevřít dveře druhým lidem, otevřít dveře sborů. Duch svatý je darem od Boha pro každého, i toho nejmenšího z nás, kterého pozvedá k smělému svědectví o tom, kým je v nás. Je to on, který nás předchází a usvědčuje z hříchu, takže my nemusíme soudit druhé a oni nemusí soudit nás. Je to on, který se za nás přimlouvá. Kéž bychom nově zažili naplnění Duchem svatým jako o letnicích. Proto potřebujeme připravit svá srdce na modlitbě. Kadet Olga Gebauerová
2
Živá naděje Doufáme! Doufám!
Ale lidská naděje, lidská láska a lidská víra selhává.
Že budeme mít šťastný život,
Jsou chvíle, kdy se člověk naděje vzdává,
že budeme zdraví,
kdy láska mizí a on už dál nevěří, že bude lépe.
že naše budoucnost bude dobrá. Máme naději na lásku.
Když se vzdáme naděje, přestáváme věřit, přestáváme milovat a nevidíme žádnou budoucnost.
Každý v něco doufá. Když nemáme naději, žijeme v beznaději, v zoufalství.
Odkud se bere naše naděje, naše láska?
Nebo když to obrátíme: naděje je důvodem k tomu,
Jaká naděje, jaká láska zůstává navždy?
že můžeme jít dál. I to můžeme najít v Bibli: Kvůli naději vstupují lidé do manželství.
“...že máme naději v živém Bohu, který je Spasitelem
Zamilují se a doufají, že to potrvá celý život.
všech lidí, zvláště věřících” (1. Timoteovi 4,10).
Kvůli naději opouštějí lidé místo, kde žijí, aby našli místo, kde budou mít naději na lepší život.
Živý Bůh je jediný, v kterého můžeme navždy
Kvůli naději chodí lidé k lékaři a doufají,
vložit naši naději. On je Stvořitel světa, nás všech.
že je může uzdravit.
Miluje všechny lidi a dává jim naději ve svém Synu Ježíši Kristu.
V 1. listu do Korintu Bible říká: “A tak zůstává víra,
Z této víry máme naději – do budoucnosti,
naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.”
na každý den našeho života.
Láska je největší, ale láska nemůže být bez naděje,
Potom můžeme zakoušet to, že zůstává víra, naděje
víra nemůže být bez naděje.
a láska, ale největší z nich je láska.
Naděje působí to, že jdeme dál a nepřestáváme věřit,
major Attie van Wagtendonková
že bude lépe, že láska zvítězí.
3
Balancování mezi nadějí a obavami
Letní škola pro kadety
Během několika posledních měsíců byla Evropa zaplavena uprchlíky z válečných oblastí. Tito uprchlíci přicházejí s nadějí i obavami v srdci. Jejich cesty jsou mnohdy plné rizik. Přesto se na ně vydávají, protože doufají, že najdou lepší prostředí pro život. Prostředí beze strachu. Tam, kde budou v bezpečí. Prostředí, kde budou jejich děti moci vyrůstat a hrát si, kde bude mít jejich rodina pokojnou budoucnost. Ale v srdci mají také strach.
Přijmou je lidé? Pomůžou jim? Najdou místo, kde budou moci žít? Viděli jsme různé reakce lidí a můžeme říci, že uprchlíci stále balancují mezi nadějí a obavami. Modlíme se za ně slovy Bible, jak jsou zapsaná ve Zjevení 21,1–5a: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ Major Teunis T. Scholtens Majorka Ria Scholtensová
Na konci června jeli všichni čeští a slovenští kadeti do Holandska, kde byli přivítáni jako kadeti ročníku 2015–2017. Název tohoto ročníku je Radostní přímluvci. Pro Armádu spásy v obou republikách je požehnáním, že devět lidí uslyšelo Boží povolání, aby mu sloužili jako důstojníci Armády spásy. Kadet Olga Gebauerová se bude vzdělávat na Training College Williama Bootha v Londýně. Kadeti František a Andrea Pekárkovi tam budou studovat dálkově a byli ustanoveni jako vedoucí sboru v Ostravě. Ostatní kadeti se zúčastní speciálního výukového programu pro české a slovenské kadety a byli také ustanoveni jako vedoucí sborů. Kadeti Igor a Markéta Mamojkovi v Brně, kadeti Roman a Darina Farkašovi v Plaveckém Štvrtku a kadeti Albín a Adriana Vágaíovi v Galantě. Vzdělávání kadetů začalo v srpnu dvoutýdenní letní školou v Praze. Důstojníci z Holandska a Anglie měli pro kadety lekce uvádějící je do prvních předmětů, jako jsou salutismus, články víry, učednictví, kázání a zásady vedení. Lekce zahrnovaly teorii i praxi a byly pro kadety dost náročné ale i zábavné. Pozornost byla věnována také mnohem praktičtějším věcem, jako jsou administrativa sboru a finance. Ve vzdělávacím programu pro české a slovenské kadety bude pozornost věnována také teologii, řádům a směrnicím, dějinám a struktuře Armády spásy a vůbec všemu, co jim pomůže, aby se stali dobrými důstojníky Armády spásy. To, že tu jsou opět noví lidé, kteří chtějí sloužit jako důstojníci, a společně s důstojníky, kteří v těchto dvou zemích pracují, budovat Armádu spásy a přivádět lidi ke Kristu, je opravdu velkým důvodem k vděčnosti Pánu.
4
Církev naruby FaceBook je někdy výborný. Našel jsem tam článek z časopisu War Cry vydaného na Novém Zélandu. Některé pohledy na věc mě nejdřív šokovaly, ale také mě nutily, abych o nich přemýšlel. Vlastně jsem si uvědomil, že Boží láska má moc svádět dohromady všechny možné lidi, lidi odvržené společností, Romy, bílé lidi, a tak dále. A právě toto chceme i my v Armádě spásy: nabízet Boží lásku všem lidem bez jakékoli diskriminace. Major Rein van Wagtendonk Měří přes 180 centimetrů, má husté tetování, posiluje, je alkoholička a bývalá narkomanka, mluví hrubě a nemá ráda institucionální církev. Nadia Bolz-Weberová je zároveň křesťanská duchovní a zanícená evangelistka. Je farářkou luterské církve. Před osmi lety založila sbor této církve v Coloradu v centru města Denver jako místo pro lidi, kteří nemají církve rádi. Toto místo bylo brzy plné odvržených a těch, kteří nikam nezapadají – „podivínů, transsexuálů, alkoholiků a bezdomovců“ – těch, kteří jsou ve společnosti cizinci. Myšlenka vítání cizinců se nám všem libí, ale ve skutečnosti je to těžké. Coralie Bridle, která přispívá do časopisu War Cry, nás nedávno podnítila tím, co napsala: „Je to mnohem víc, než stát u vchodu, podávat ruku a nabízet zpravodaj, a mnohem víc než nasadit úsměv a automaticky zvát na kávu nebo na čaj po shromáždění.“ Jedna z věcí, kterou na práci v Armádě spásy miluju, je to, jak často mluvím s bývalými narkomany, s bývalými vězni a s těmi, kdo nezapadají do společnosti, kteří sedí v kostelech nebo modlitebnách a mají velký pozitivní vliv na změnu života druhých lidí. Pro mě je to známka opravdové pohostinnosti a toho, jaká by církev doopravdy měla být: měla by být místem, kde se úplně každý cítí dobře jako součást společenství přibližujícího se k Bohu a žijícího ve vztahu s ním. I když se mi tato myšlenka moc líbí, v praxi je to tak, že se vždycky najde někdo, vedle koho se necítíte příjemně. Zdá se, že náš přirozený lidský instinkt jakoby dělal čáru mezi „námi a jimi“. Jak říká pastor Bolz-Weberová, i v jejich církvi – která se speciálně zaměřuje na lidi na okraji společnosti – stejně vzniklo dělení na „domácí“ a „cizince“. Když k nim začali přicházet „typičtí“ staří, bílí, konvenční návštěvníci, byla zděšená. Kladla si otázku: „Proč strkají nos mezi mé podivíny?“ Zavolala svému známému pastorovi a zeptala se ho, co se dá dělat s tím, když se normální lidé začnou vměšovat do její církve. Odpověděl: „Vy umíte velmi dobře vítat cizince, když je to transsexuální mladík, ale ten cizinec může někdy vypadat jako tvůj táta nebo máma.“ Ráda bych věděla, jestli zakladatelé Armády spásy William a Catherine Boothovi měli někdy takovýto pocit, když začali s podobnou službou ve shromážděních plných lidí, které církve odmítaly. A také nevím, jaký pocit mají dnešní salutisté, když se rozhlížejí po svých sborech. Jsme připraveni – abych si vypůjčila slova jedné z mých oblíbených písní – „milovat zlomené lidi, protože vidím, že jsem jedním z nich“? Vidíme to, čím se lišíme, nebo vidíme lidi stvořené k Božímu obrazu? Nadia Bolz-Weber se zúčastnila setkání, kde dostala odpověď na otázku, co dělat s těmito cizími „normálními“ lidmi, kteří přicházejí mezi ně. Mladý muž jménem Asher tam řekl: „Jsem mladý transsexuál, kterého jste přijali do vaší komunity, a rád bych řekl, že jsem opravdu rád, že tam jsou lidé, kteří vypadají jako můj táta a moje máma, protože mě mají rádi tak, jak toho moji rodiče právě teď nejsou schopní.“ A to mi dává naději. To je přece inspirující výzva! Robin Raymond War Cry (New Zealand Edition)
5
Náčelník štábu zahajuje práci na Slovensku
Náčelník štábu komisař William Roberts and komisařka Nancy Robertsová, sekretářka pro světovou službu ženám, vedli o víkendu 4.–5. září oficiální zahájení práce Armády spásy na Slovensku. Slovensko je 127. zemí, kde Armáda spásy působí. a Magistrátu hlavního města Bratislavy. Přítomni byli samozřejmě i vojáci a důstojníci z České republiky, ale i z Velké Británie, Belgie a Nizozemí. Zdůraznil, že i když při tomto shromáždění zahajuje Armáda spásy práci ve Slovenské republice, to nejdůležitější je přinášet slávu Bohu. Po písni, jejímž obsahem jsou tato slova, představil podplukovník územní vedoucí komisaře Hanse a Marju van Vlietovy. Komisař obrátil pozornost přítomných k jednomu slovu, kterému může rozumět každý, a vyzval všechny, aby ho hlasitě zavolali. To slovo zní: HALELUJA!!! Přivítal a představil velitele štábu komisaře Williama Robertse a jeho manželku komisařku Nancy Robertsovou. Komisař Roberts je druhý nejvyšší velitel celosvětové Armády spásy. Přinesl pozdravy a vřelá přání od generála André Coxe. Celé shromáždění bylo rozmanité i díky zpěvákům z Amsterodamu a chválící skupině z brněnského sboru Armády spásy. Je to historicky poprvé, kdy Armáda spásy začíná působit ve Slovenské republice. Armáda spásy už v Československu v letech 1920–1950 pracovala, a to i v Bratislavě, ale teď byl poprvé použit prapor Armády spásy Slovenské republiky. Komisař Roberts vysvětlil, co prapor symbolizuje, a předal ho
Víkend začal v pátek dopoledne tiskovou konferencí, které se zúčastnilo deset novinářů z různých médií včetně Slovenské televize. Náčelník štábu řekl, že to jsou pro Slovensko významné dny. Zmínil také to, že je Slovensko 127. zemí, ve které Armáda spásy působí, a ačkoli existuje mnoho kulturních a jazykových rozdílů, je poslání Armády všude stejné: přinášet lidem Ježíše a v jeho jménu pomáhat všem potřebným. Odpoledne navštívili náčelník štábu a komisařka Nancy Robertsová Plavecký Štvrtok, kde bude sbor Armády spásy. Přijali je kadeti Roman a Darina Farkašovi a provedli je romskou osadou. Hlavní oslavy se konaly v sobotu. Dopoledne byl koncert Amsterodamského pěveckého sboru zaměstnanců (Amsterdam Staff Songsters) v místech, kde má Armáda spásy v plánu získat budovu pro svou práci v Bratislavě. Vzbudil velký zájem místních obyvatel, salutisté s nimi mohli navázat kontakt i díky stánku s občerstvením, které připravili. Při odpoledním shromáždění konaném v modlitebně Církve bratrské v Bratislavě byla práce Armády spásy oficiálně zahájena. Hlavní tajemník, podplukovník Henrik Andersen, přivítal všechny přítomné, hosty z jiných církví, předsedu Evangelikální aliance v Slovenské republice, zástupce slovenské vlády
6
územnímu veliteli se slovy: „Komisaři, zde je váš prapor, pod kterým bude Armáda spásy bojovat proti hříchu, pomáhat potřebným lidem a usilovat o spásu těch, kteří ji potřebují.“ Komisař van Vliet vyzval kapitány Vitalie a Innu Chiriacovy, nové oblastní velitele, majory Tonnieho a Riu Scholtensovy, národní velitela, a kapitány Josefa a Stáňu Knofličkovy, pionýry práce na Slovensku, aby si zapamatovali slova náčelníka štábu: „Převezměte zodpovědnost, pusťte se do misie, služte Bohu a služte lidem.“ Tím byla Armáda spásy na Slovensku uznána. Pan Ján Hero z Úřadu zmocněnce vlády pro romské komunity Ministerstva vnitra řekl ve svém projevu, že děkuje Bohu za to, že Armáda spásy zahájila práci na Slovensku. Dále řekl, že někteří lidé na tuto chvíli čekali 25 let, že ví, co dělá Armáda spásy pro potřebné lidi a pro Romy, a vyslovil přání, aby Bůh práci Armády spásy žehnal. Sestra Zdenka Vašová, bratislavský voják Armády spásy, řekla ve svém svědectví, že si je jistá tím, že to byl Bůh, kdo přivedl Armádu spásy do Bratislavy, i tím, že ji zavolal, aby mu sloužila skrze Armádu spásy.
Shromáždění bylo naplněné radostí a vděčností Pánu. Zazněly modlitby k Pánu Ježíši, aby Armádu vedl tak, aby se k němu lidé obraceli. V kázání ukázal náčelník štábu na to, že je to neobyčejné, výjimečné shromáždění, ale že nejdůležitější ze všeho je ta skutečnost, že při něm vnímáme Boží přítomnost. Dále řekl: „Tento víkend se oči celosvětové Armády spásy upírají na Slovensko. V Bibli je napsáno u Izajáše 43,19 ‘Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.‘“ Vyzval každého přítomného, aby sám sebe obětoval, tak aby mohl Pán Bůh dělat úžasné věci. „Uvidíte, že v této zemi začíná něco nového, Bůh je tu přítomný,“ dodal. V neděli se konala v romské osadě v Plaveckém Štvrtku velká slavnost, při které byly uznány tři sbory Armády spásy na Slovensku. Sborový sál byl zcela naplněný hosty, slovenskými salutisty, stoupenci a návštěvníky z těchto sborů. Nejdříve instaloval komisař Van Vliet kapitány Vitalie a Innu Chiriacovy jako oblastní velitele na Slovensku. Za zvuku pochodu kapely amsterodamského pěveckého sboru pak byly přineseny prapory sborů v Bratislavě, Galantě a v Plaveckém Štvrtku. Komisař shromážděným připomněl význam praporu a prapory předal kapitánům Vitalie a Inně Chiriacovým pro bratislavský sboru, kadetům Romanovi a Darině Farkašovým pro sbor v Plaveckém Štvrtku a kadetům Albínovi a Adrině Vagaiovým pro sbor v Galantě. Zpěv plný nadšení doprovázely dvě romské chválící skupiny z obou romských sborů, přispěly k tomu i amsterodamští zpěváci. Lidé stáli, tleskali i jinak oslavovali Pána. Komisař William Roberts zakončil své kázání slovy: „Během tohoto víkendu jste se hodně dozvěděli o symbolech Armády spásy, o významu praporu, o tom, jak salutujeme, slyšeli jste armádní kapelu a zpěváky. To všechno je pěkné a radostné. Ale nezapomínejte na Pána.“ A ještě dodal: „Kde bychom byli bez Pána? Kde byste byli bez Pána? Bůh je s námi, je s námi v každé životní situaci, v dobrých i špatných časech. To je ze všeho nejdůležitější!“ Shromáždění i celý víkend zakončila píseň zakladatele Ó spasení věčné, která zazněla slovensky, česky, holandsky, anglicky a možná i jinou řečí. Znovu se tak ukázalo, že Armáda spásy na Slovensku je součástí mezinárodní Armády spásy.
majorka Attie van Wagtendonková
7
Inspekce kvality v sociálních službách
V posledních měsících se zcela oproti očekávání intenzívně rozjely tzv. inspekce kvality našich služeb. Slovní spojení „oproti očekávání” používám záměrně, protože do letošního roku bylo běžné, že se tyto inspekce – třídenní hloubkové kontroly prováděné školenými inspektory kvality na zakázku Ministerstva práce a sociálních věcí – ohlašovaly dva měsíce předem, aby našly tým připravený se jim věnovat a aby daly čas všem účastníkům dát do pořádku všechny potřebné náležitosti. Řadu let jsme se intenzívně věnovali přípravě standardů kvality. Kolik cvičných auditů jednotlivá zařízení absolvovala! Kolik konzultací bylo poskytnuto našim metodikem napříč celou Českou republikou. Kolik
hodin strávily jednotlivé týmy na přípravě vnitřních pravidel, jejich aktualizaci a jejich dolaďování. Přesto mezi námi zůstává pocit, že nás nová vlna inspekcí nachytala v nedbalkách. Jako bychom věc kvality služeb u nás v poslední době podceňovali. Jako bychom tomuto klíčovému bodu, který je navíc obsažen ve strategickém plánu Armády spásy, věnovali jen okrajovou pozornost. Chci říct, že to není úplně pravda. Když objíždím naše zařízení, nezískávám pocit, že bychom byli nepřipraveni poskytovat kvalitní služby lidem, kteří k nám přicházejí. Také si uvědomuji, že přístup některých inspektorů kvality je bohužel doprovázen bohorovným až arogantním postojem, který nesnese jiný názor. Na druhou stranu je třeba si něco podstatného uvědomit – a v tom vidím přínos oněch neohlášených a drsně působících inspekcí. V přípravě vnitřních předpisů či kvalitních pravidel totiž nikdy není vše hotovo. A to není tak špatné, jak to na první pohled působí. Taky mám rád, když mám něco hotovo a můžu si to odškrtnout z úkolů. Ale v tomhle vidím něco víc. Vidím v tom potřebu poctivého přístupu k naši společné práci a především k lidem, kteří k nám přicházejí. Přeji všem svým kolegům i sobě hodně síly a moudrosti do další služby. Jan František Krupa národní ředitel sociálních služeb
Pravidelní dárci oslavují stovku
Někteří naši dárci mají skutečně srdce na dlani a podporují naši činnost dlouhodobě. V našich záznamech najdeme tři, kteří darovali již více než stokrát. A to je úctyhodné, když zvážíte, že věrně posílají každý měsíc své dary již téměř devět let. Dokonce je dost pravděpodobné, že i delší dobu, protože jsme před devíti lety přecházeli
na nový účetní systém a starší záznamy nemá oddělení fundraisingu k dispozici. Najdou se i dárci, kteří postupně darovali pěkně kulaté sumičky peněz. Jeden dárce již překonal třistatisícovou hranici, další tři hranici sto padesáti tisíc ve formě pravidelné podpory. Dárci, kteří postupně darovali částky v desítkách tisíc rozhodně na prstech svých rukou nespočítáte. Jsme vděčni za vytrvalou podporu a dlouhodobou důvěru, kterou k Armádě spásy mají. I díky takovým dárcům můžeme naplňovat naše heslo „Srdce Bohu, ruce lidem“. Pravidelná podpora je pro nás klíčová z několika důvodů. Z pohledu finančního jde o stabilitu příjmů. Na pravidelných dárcích také závisí naše schopnost inovovat sociální služby pro lidi bez domova. Bez pomoci dárců bychom nemohli uskutečnit např. projekt zaměstnávání bezdomovců (jako je farma Strahovice) nebo projekty sociálního bydlení (postupně realizované ve více městech), které jsou klíčové pro jejich návrat do společnosti. Jakub Vopelák
8
Projekt společnosti Siemens Restart (Nový začátek)
RESHARE
Cíl projektu Cílovou skupinou projektu Restart jsou lidé bez domova. Projekt usiluje o to, aby se tato cílová skupina uplatnila na trhu práce. Tím pomáhá minimalizovat riziko sociálního vyloučení jednak prostřednictvím přímého zaměstnávání ve společnosti Siemens, jednak prostřednictvím socioterapeutické podpory ze strany organizace. V rámci projektu se jedná zejména o podporu při sociálním začleňování, nácviku dovedností pro obnovení soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, o pomoc při uplatňování práv a při obstarávání osobních záležitostí. Posláním projektu je také zprostředkování kontaktů se společenským prostředím. Výsledkem projektu má být začlenění vybraného kandidáta do běžného života díky jeho schopnosti zajistit si legální příjem. Společnost Siemens nabízí pracovní smlouvu na dobu 1 roku s možností prodloužení. Po dobu jednoho roku bude Siemens hradit účastníkům programu náklady na ubytování. (např 1.–3. měsíc pobytová sociální služba, 4.–12. měsíc byt), a také jim budou náležet benefity jako ostatním zaměstnancům. Podpůrná skupina (vyškolení zaměstnanci Siemensu) jim bude pomáhat v oblasti pracovního chování, dostanou pomoc se začleněním do společenských aktivit, pomoc s řešením problémů, konfliktů apod. Pokud bude po čas smlouvy na dobu určitou probíhat všechno bez problémů, změní se smlouva na dobu neurčitou. Aktivity podpůrné skupiny se budou snižovat, časem už nebudou potřeba. Po dobu jednoho roku je zajištěna spolupráce se sociálním pracovníkem/koordinátorem té organizace, která účastníka programu doporučila.
Mezi dvě největší události léta v ReSharu patří vznik česko-holandského projektového týmu zaměřeného na budoucí rozvoj sociálního podniku a přestěhování pražského skladu do nových prostor. Česko-holandský projektový tým je složen z ředitelů ReSharů v České Republice a Holandska a dalších odborníků na maloobchod nebo logistiku. Cílem práce tohoto týmu je na základě průzkumu českého trhu a možností připravit strategii rozvoje ReSharu v České Republice na dalších 10 let, ať už se jedná o vznik sítě obchodů nebo třídící centra. Co se skladu týče, přestěhovali jsme provoz nevyhovujícího žižkovského ReSharu do nového a vhodnějšího skladu ve Stodůlkách. Tento areál umožňuje vjezd dodávky s oděvy až přímo do prostoru skladu a také je pouhých pár minut od dálnice, což také znamená nižší náklady na export. V tuto chvíli už díky dlouhodobému působení konkurenčních firem není prostor pro umistňování dalších sběrných kontejnerů v severních a západních Čechách, a tak díky Markovi Stušovi, koordinátorovi ReSharu v Moravskoslezském kraji, využíváme ještě poslední možnosti umistňování kontejnerů v tomto kraji a objednali jsme výrobu dalších 15 kontejnerů. Podobně jako pražská pobočka i ostravská pobočka ReSharu třídí sesbírané oděvy podle kvality pro přeprodej v dobročinných obchodech Armády spásy nebo odběratele z řad provozovatelů malých second-handů, pro potřebné v sociálních službách, export nebo prodej na průmyslové zpracování. Jednou z budoucích možností bude díky česko-holandské spolupráci i prodej kvalitního holandského zboží odběratelům z řad Armády spásy nebo secondhand obchodů. Všechny novinky z provozu ReSharu můžete sledovat na facebooku, kde jsme umístili i poslední verzi reklamního letáčku popisující základní procesy sociálního podniku.
Výběr uchazečů Organizace vybere jednotlivce, kteří chtějí pracovat a mají odpovídající znalosti a schopnosti, splňují podmínku věku (od 18 let do přiznání starobního důchodu) a splňují také individuální podmínky stanovené smlouvou – svéprávnost, trestní bezúhonnost (v potaz budou brány nedbalostní trestní činy), absence závislostí na alkoholu a/nebo jiných omamných a psychotropních látkách, zdravotní způsobilost, případně další podmínky stanovené společností Siemens. Kromě uvedených kritérií bere organizace při doporučování kandidátů v úvahu vlastní odhodlání kandidáta a jeho snahu dostat se z tíživé životní situace. Přijetí do projektu není možné žádným způsobem nárokovat. Těší nás, že k srpnu 2015 se už podařilo zaměstnat 3 uživatele sociálních projektů Armády spásy.
Robert Jiruše koordinátor projektu
Mgr. Inka Králová sociální pracovnice CSS AS Praha
9
Havířov Stalo se to už před několika měsíci, ale stále to stojí za zmínku. O Letnicích jsme přijali do sboru čtyři nové stoupence a jeden mladý voják složil svůj slib. Je to pro sbor požehnání.
Předání výtěžku ze sbírky JCDecaux Stovky Pražanů přinášely na zastávky MHD trika, košile, kabáty i boty, aby je věnovaly Armádě spásy. Celkem se vybralo zhruba 1,5 tuny textilu, mezi kterým nechybělo ani tolik potřebné zimní oblečení včetně šál, rukavic i čepic. Dvoudenní charitativní sbírka v ulicích Prahy, akce společnosti JCDecaux, se setkala s velkým ohlasem a zájmem ze strany veřejnosti. Vybraný textil, který lidé odevzdávali zaměstnancům společnosti JCDecaux na vybraných zastávkách, i finanční příspěvek ve výši 40 000 Kč předali Armádě spásy zástupci společnosti. Předání výtěžku z akce proběhlo v Centru sociálních služeb Bohuslava Bureše v pražských Holešovicích, kde šek z rukou Kamily Mortimer, obchodní ředitelky, a Tomáše Tenzera, technického ředitele společnosti JCDecaux, přebrali za účasti radní Ireny Ropkové, která nad akcí převzala záštitu, zástupci Armády spásy Miloslav Pípal, oblastní ředitel, a Hana Kučerová, provozní vedoucí centra.
Karlovy Vary V krásný a slunný jarní den s datem 7. května 2015 se konalo v 10:00 hodin v Karlových Varech – Sedlci slavnostní otevření nového azylového domu Armády spásy pro muže a ženy bez přístřeší. Této události se zúčastnili zástupci Karlovarského kraje Bc. Miloslav Čermák, náměstek hejtmana pro věci sociální, Ing. Stanislava Správková, vedoucí odboru sociálních věcí, dále zástupci Magistrátu města Karlovy Vary Mgr. Jiří Klsák, náměstek primátora, pracovnice odboru sociálních věcí, a zástupci několika neziskových organizací. Za Armádu spásy nás potěšili návštěvou maj. Tonnie Scholtens, národní velitel, Jan F. Krupa, národní ředitel pro sociální práci, Miloslav Pípal, oblastní ředitel pro Prahu, Karlovy Vary a Jirkov. Z místních byli přítomni ředitel CSS Karlovy Vary Robert Jiruše, kaplan Daniel Biško a další zaměstnanci a přátelé. Událost se nesla v příjemné a neformální atmosféře. Po zdravicích pronesených zástupci kraje, města i Armády spásy následovala prohlídka nového zařízení, které je ale v podstatě v provozu již od března. Azylový dům stojí mimo centrum města a má v přízemí recepci, dílnu a čtyřlůžkový pokoj pro mužské uživatele v seniorském věku, v prvním patře je společenská místnost pro uživatele a pokoje pro 11 mužů, a ve druhém patře jsou kanceláře a pokoje pro 9 žen. Za budovou je pěkný dvorek s posezením a možnostmi dalšího využití pro pracovní i volnočasové aktivity obyvatel zařízení. Po prohlídce se návštěvníci přesunuli do společenské místnosti, kde je čekalo chutné občerstvení a možnost sdílet své dojmy. Výhled z oken nového azylového domu do daleké krajiny zval k modlitbě a nové naději na lepší budoucnost v životě těch, kdo tu najdou útočiště. Byl to pěkný a požehnaný den.
Mezinárodní ústředí Armáda spásy
Tisková zpráva: Armáda spásy v celé Evropě pomáhá uprchlíkům 4. září 2015/IHQ/ – Evropští vedoucí Armády spásy se snaží řešit to, co představitelé Evropské unie nazývají největší krizí uprchlíků a migrujících osob od 2. světové války. Armáda spásy na to reaguje na celém kontinentu, poskytuje podporu po stránce praktické, emocionální i duchovní. Podle Mezinárodní organizace pro migraci překročilo Středozemní moře za prvních osm měsíců roku 2015 více než 360.000 uprchlíků a migrantů – o 140.000 víc než za celý rok 2014. Asi 245.000 jich přistálo v Řecku a dalších 116.000 v Itálii. Podle záznamů více než 2.700 uprchlíků, kteří se pokoušeli dostat do Evropy, cestou zemřelo. Armáda spásy v Evropě si uvědomuje, že je její mravní i humanitární zodpovědností poskytovat pomoc jednotlivcům i rodinám prchajícím z vlastních zemí. Některé aktivity a programy pro uprchlíky jsou už dobře zavedené, ale v posledních měsících zvýšila Armáda svou podporu a v některých evropských zemích zahájila další činnost.
Martin Čop
10
Bůh tě miluje... i se skvrnami a vůbec se vším Četli jste někdy knížku od Maxe Lucada Jsi jedinečný? Je to příběh o Punchinelllovi, dřevěném človíčkovi, který žije ve Wermicku s ostatními Wermičany. Každý z nich má jinou postavu a je jinak velký. Když se některému Wermičanovi na druhém líbí to, co dělá nebo jak vypadá, přilepí mu zlatou hvězdu. Když se ale některému Wermičanovi nelíbí to, co jiný dělá nebo jak vypadá, nalepí na něj šedý puntík. Všichni samozřejmě chtějí zlaté hvězdy a nikdo nechce šedé puntíky. Chudák Punchinello je však jen samý šedý puntík a je kvůli tomu moc smutný.
Jednou se Punchinello nechá přesvědčit, aby navštívil svého Tvůrce. Od něho se Punchinello dozví, že přes všechny ty šedé puntíky a přes to, jak vypadá, ho Tvůrce miluje a je pro něj jedinečný, protože ho stvořil. Tvůrce mu říká: „Nezáleží mi na tom, co si ostatní Wermičané myslí, a tobě by to nemělo také vadit.“ A potom – pomalu ale jistě – začínají z Punchinella všechny šedé puntíky opadávat. Pán Bůh je právě takový. Stvořil nás a moc mu na nás záleží. Miluje nás, ať vypadáme jakkoli a ať děláme cokoli. A chce, abychom to věděli. Právě tak, jak důležitá je pro pastýře stá ovce v dnešním komiksu, jsme my velmi důležití a cenní pro Boha. On nás miluje ať se děje, co se děje.
PŘEČTĚTE SI V BIBLI LUKÁŠE 15,1–7
Ztracená ovce TAK, KAMARÁDI, ZŮSTAŇTE TADY. MUSÍM NAJÍT PANA 100.
96, 97, 98, 99... ACH, TO NÉ !
PÁNI!
JE ČAS NA OSLAVU! NAŠEL JSEM SVOU ZTRACENOU OVCI!
NAŠEL JSEM TĚ!
11
Nepal 25. 4. a 12. 5. letošního roku postihlo Nepál velmi silné zemětřesení, při kterém přišlo o život přes 9 000 lidí a bylo úplně zbořeno nebo neopravitelně poškozeno přes 800 tisíc budov.
Armáda spásy reagovala na tuto událost téměř okamžitě a již několik dní po prvním zemětřesení přijel do Nepálu několikačlenný tým pracovníků především z Indie a Pákistánu. Tento tým byl později rozšířen i o další členy z různých koutů světa a já jsem se k němu 19. května na osm týdnů připojil. Naším úkolem byla především humanitární pomoc, a to v duchu mezinárodního poslání Armády spásy – tedy ukazovat lidem Boží lásku bez jakékoliv diskriminace. V praxi to znamenalo distribuci jídla, vody, stanů, plachet, hygieny, nádobí, školních potřeb, stavebního materiálu a dalších věcí těm, kteří přišli o své domovy. Měli jsme na starosti několik stanových táborů a celých komunit v Káthmandú, Bhaktapuru a Lalitpuru. Létali jsme vrtulníky s potravin ovou a další materiální pomocí do odlehlých horských vesnic, které byly úplně odříznuté od světa díky mnohým sesuvům půdy, na nákladních autech jsme dopravovali pomoc do vzdálených vesnic a městeček, financovali a organizovali jsme i výstavbu provizorních škol a obydlí a mnoho dalšího. Pro mě osobně to byla naprosto jedinečná a nezapomenutelná zkušenost práce a služby. Asi nejsilnější dojem na mě udělali místní obyvatelé, jejichž život byl už před zemětřesením neuvěřitelně těžký a plný překážek. Přitom se stále dovedou radovat, smát se a užívat si života. Někdy jsem se musel až stydět za to, v jakých podmínkách žijeme my tady v Evropě, a přitom se mi zdá, že si stále na něco stěžujeme. Nepál je téměř výhradně hinduistickou zemí a veřejné kázání evangelia tam může být potrestáno i vězením. Mohl jsem tam tedy velmi hluboce prožívat slova apoštola Pavla z 1. Kor. 9,19-23 a díky praktické službě jsme mohli navázat natolik osobní a vřelé vztahy, že jsem nakonec měl příležitost mluvit o Kristu a jeho lásce na mnoha místech, a to dokonce i ve dvou školách. Velmi mě proto potěšila slova jednoho z místních mužů, který mi při rozloučení řekl, že na nás spočívá Boží ruka a že jsme pro ně Boží poslové. Nepál velmi potřebuje naši pomoc a i ty se za něj můžeš modlit! Kapitan Petr Janoušek
časopis Armády spásy Zakladatel: William Booth Generál: André Cox Národní velitel: major Teunis T. Scholtens Mezinárodní ústředí Armády spásy: Londýn Ústředí Armády spásy České republiky: Petržílkova 2565/23, 158 00 Praha 5, www.armadaspasy.cz e-mail:
[email protected] tel.: (+420) 251 106 424 Šéfredaktorka: majorka Attie van Wagtendonková Překlad a jazyková úprava: Jiřina Michalová Grafika: Mgr. Simona Kosorin Tisk: Blueart s.r.o., Brno Fotografie: Obálka, str. 3: fotobanka, str. 2, 4: Majorka Attie van Wagtendonková str. 5: Getty Images New Zealand str. 6–7, 8, 9, 10: archív Armáda spasy Praha Ilustrace + text: str. 11: Anita Parker/John Macgregor, Armáda spásy Spojené království a Irsko
Armáda spásy
Armáda spásy jako mezinárodní hnutí je součástí všeobecné křesťanské církve. Její poselství je založeno na Bibli. Její služba je motivována láskou k Bohu. Jejím posláním je kázat evangelium, dobrou zprávu o Ježíši Kristu, a v jeho jménu naplňovat lidské potřeby bez jakékoli diskriminace.
MÍSTNÍ INFORMACE:
