Mluvený verbální projev
Techniky práce s hlasem
JAZYKOVÝ PROJEV mluvený psaný
paralingvistika o intenzita (hlasitost) o výraz o modulace o intonace o rychlost řeči
Jazyková kultura jazyková správnost v mluvnici v pravopise ve výslovnosti slohová vytříbenost podle zaměření projevu podle situace a prostředí podle připravenosti
Jazyk nástroj myšlení nástroj vzájemného dorozumění = řeč dialektická jednota mezi myšlením a řečí
VERBÁLNÍ MLUVENÝ PROJEV 1. technika řeči 2. výslovnost spisovné češtiny 3. modulace projevu
vyjádření myšlenky řečí = aktivní tvůrčí činnost
1
Technika řeči 3 základní složky o dýchání ( respirace ) o tvoření hlasu ( fonace ) o tvoření hlásek ( artikulace )
1.
Dýchání (RESPIRACE)
Respirační systém: • plíce = základní orgán dýchání • nosní a ústní dutina • hrtan • průdušky a průdušnice • bránice = hlavní vdechový sval Tři typy dýchání hrudní brániční smíšené
Několik pouček k dýchání 1. Před započetím řečového výkonu nadechnout dostatek vzduchu ( nikoli však maximum, ne plnou kapacitu plic – došlo by k výdechovému rázu ). 2. Nadechnutý vzduch vypouštět zvolna a plynule, ale především úsporně ( plné plíce mohou svádět ke špatné ekonomii výdechu ). 3. Nezvyšovat hlas oproti obvyklému způsobu mluvení ( při zvýšeném hlasu je větší spotřeba vzduchu ). 4. Vdechovat ústy i nosem zároveň ( tím se posiluje rozeznění obličejových rezonancí ). 5. Pro usnadnění dýchání držet prsa mírně, nenápadně vypjatá, smíšené dýchání znamená aktivizovat hrudník a přitom dýchat bránicí.
2.
Tvoření hlasu ( FONACE )
hlasivky = zdroj lidského hlasu ( 2 pružné a pohyblivé záhyby sliznice v hrtanu ) • •
barva hlasu kultivovanost hlasu
Cvičení dechu • •
zvyšovat kapacitu plic dospět ke správné ekonomii výdechu
3. Tvoření hlásek ( ARTIKULACE ) mluvidla = artikulační ústrojí: (hlasivky) jazyk tvrdé i měkké patro obě čelisti zuby oba rty
2
Tvoření samohlásek
25 souhlásek ( konsonanty )
5 samohlásek ( vokály ) při tvoření je nejdůležitější poloha a pohyb jazyka
o i,u e, o a o
Tvoření souhlásek
vysoké středové nízká
Existuje řada kritérií pro jejich rozdělení: o podle místa artikulace o podle způsobu artikulace o podle účasti hlasivek
pro výslovnost důležité postavení jazyka + poloha a šířka rtů
Místo tvoření retné
p, b, m f, v
zubodásňové
t, d, n, s, z, c, l, r, ř š, ž, č
předopatrové
ď, ť, ň, j
(hřbet jazyka jde proti tvrdému patru)
zadopatrové
g, k, ch
(hřbet jazyka proti měkkému patru)
hrtanová
h
(netvoří se v ústech, ale v hrtanu)
(pohyb spodního rtu proti hornímu ) (pohyb spodního rtu proti řezákům ) (špička jazyka proti přední dásni ) (špička jazyka proti zadní dásni )
Způsob tvoření závěrové (ražené)
p, b, d, t, ď, ť, g, k, m, n, ň překážka v ústech uzavírá cestu výdechovému proudu a uvolní se najednou
úžinové (třené)
v, f, z, s, ž, š, h, ch, j, l, r, ř vytvoří se úžina mezi jazykem a patrem, výdechový proud se tře
polozávěrové (polosykavky)
Artikulační cvičení jsou zaměřena především na aktivitu spodní čelisti, jazyka a otvírání úst • • •
artikulační rozcvičku je třeba začít otevřením úst bez mluvení (co možná nejvíc na všechny samohlásky) artikulaci si plně uvědomovat vyslovovat pečlivě samohlásky i souhlásky j, h
c, č překážka se neodstraňuje najednou, ale postupně
VÝSLOVNOST SPISOVNÉHO ČESKÉHO JAZYKA ORTOEPIE = soubor hlavních zásad spisovné výslovnosti Základní výslovnostní styly: neutrální (škola, rozhlasové zpravodajství, projevy…) hovorový (pracovní prostředí, besedy, dialekty…) vyšší (recitace, slavnostní projev…)
3
Výslovnost samohlásek
Ortoepická norma se týká:
kvantity (délky) kvality (důsledně vyslovovat) přízvuk – ráz (nasazení hlasu)
rozlišení délky - význam výslovnostní významotvorný a, e, i, o, u á, é, í, ó, ú (ů)
ani ve slovech, která se významově nemění, není dovoleno prodlužovat ani zkracovat
správná artikulace (pozor – pražské nářečí x lašské nářečí)
dvojhlásky - česká dvojhláska ou (chyby se nevyskytují) - 2 stejné samohlásky (vždy se vyslovují obě) - 2 různé samohlásky (slova cizího původu)
Výslovnost souhlásek
1.
nepečlivá artikulace j, h v
2.
vady řeči - logopedie s, z r, ř l
ZNĚLOST a NEZNĚLOST české znělé a neznělé souhlásky se spojují do dvojic = párové znělé: neznělé:
b, v, d, ď, z, ž, g, h p, f, t, ť, s, š, k, ch jedinečné c, č, j, l, m, n, r, ř
Skupiny souhlásek stejné souhlásky - vyslovujeme jednu (Anna, měkký…) výjimky - významotvorný předěl - vyslovujeme obě (poddaný – podaný, racci - raci…) - rozhraní slov - vyslovujeme obě (tam měl, před domem)
Asimilace znělosti (spodoba) = potkají-li se na švu dvou slov dvě párové souhlásky, vyslovuje se celá skupina zněle, popř. nezněle (sbírat - zbírat, zpívat - spívat…..) = spisovná výslovnost
4
MODULACE PROJEVU čím je řeč lépe modulovaná, tím je projev účinnější, výstižnější a přitažlivější Modulační prostředky • melodika hlasu ( intonace ) • síla hlasu ( intenzita ) • barva hlasu ( kvalita ) • mluvní tempo ( kvantita ) Jakmile těmito prostředky začneme ovlivňovat hlasový výkon (podvědomě to činíme od dětství), mluvíme pak o: o modulaci melodické (výškové) o modulaci silové o modulaci kvalitativní o modulaci kvantitativní Dobrý řečník ovládá vědomě všechny tyto modulační prostředky
Modulace melodická • intonace = melodie řeči, výškový pohyb (lidský hlas je uzpůsoben tak, že v určitém rozsahu, i tvarem hlasivek apod. je schopen měnit výšku –muž x žena) (při běžném hovoru člověk intonačně moduluje hlas asi v šesti tónech x rozdíl od zpěvu) (správná intonace souvisí s obsahem – přispívá k pochopení textu) kadence = intonační vyznění kadence počáteční = oznamovací kadence koncová = tázací
•
Modulace kvalitativní (barva hlasu) Modulace silová (síla hlasu) •
• • •
síla vždy až za intonací stejně společensky nevhodné : útočná hlasitost ostýchavý hlas síla hlasu při projevu vzbudí pozornost, ale někdy větší účinek má ztlumení hlasu, než křičení
• •
barva = výsledek anatomických a fyziologických podmínek fonace (hlasy příjemné, plné, drsné, ostré…) nejde o činitele nutného pro běžné dorozumívání, jde o kultivovanost slova u řečníka i barvu hlasu je možné cvičit – do určité míry odráží i duševní stav řečníka
NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Modulace kvantitativní (tempo řeči)
•
•
rychlost řeči = funkční – tempo národní tempo osobní tempo věcné základ = vhodné + významově účelné tempo maximální srozumitelnost
o o o o o o o
mimika oční kontakt kinezika proxemika gestika celkový postoj manýrizmus
5
PŘÍPRAVA ŘEČI Básníkem se člověk rodí, řečníkem se stává Tři stádia invence volba tématu, otázek shromažďování potřebné látky kompozice zpracování sebrané látky utřídění myšlenek interpretace vlastní přednes
Poruchy a vady řeči • Breptavost nezvládnutí pořádného vyslovení hlásek – hlavně u dětí při rychlém mluvení • Patlavost organická porucha způsobena např. poruchou sluchu, odchylkou mluvidel apod. neschopnost vyslovit správně některé hlásky nebo hláskové skupiny • Šišlavost vadná výslovnost sykavek • Rotacizmus porucha výslovnosti hlásek r, ř
• Kapacizmus nesprávné vyslovování hlásek k, g • Huhňavost poruch rezonance nosohltanu a nosní dutiny • Koktavost porucha rytmu řeči způsobena fyziologicky nebo psychicky • Dětská chraptivost chraptivý až sípavý tón při mluvení vzniká u vznětlivých dětí, které často křičí
6
