CESTA NA ZÁPAD FUA TUL PETR JANOŠ. Německo, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Francie (Bretagne, Normandie), Dánsko

FUA TUL

PETR JANOŠ

CESTA NA ZÁPAD

Německo, Holan Francie (B dsko, Belgie, Lucem retagne, N b ormandie) ursko, , Dánsko

CESTA NA ZÁPAD

recenzent: Filip Šenk © Technická univerzita v Liberci, 2013 ISBN

O projektu Ex-centric Architektura mimo centra V médiích oslovujících jak odbornou, tak laickou veřejnost je významná architektura nejčastěji asociována s velkými realizacemi ve světových metropolích a ekonomicky silných regionech. Pozornost je upřena především na spektakulární díla, působící nejen svojí architektonickou podstatou, ale také (a často hlavně) svými fyzickými a finančními rozměry. S nimi jsou spojena zpravidla jména velkých mezinárodních hvězd, hýčkaných mediálním světem. Tento zkreslený dojem pak snadno získávají i studenti architektury při listování časopisy či brouzdání na internetu. V reálném světě ale existuje široká škála staveb a jiných objektů různého zaměření, jež vznikají v podstatně skromnějších podmínkách, a přesto, či právě proto nepostrádají sílu a působivost. Často jsou zasazeny do periferních lokalit nebo do čistě přírodních souvislostí. Na své okolí proto reagují bezprostředněji než jejich slovutnější a okázalejší protějšky.

Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci byla založena v roce 1994. Přes své mládí je považována za jednu z nejlepších architektonických škol v České republice. Vyrostla na tradici avantgardy šedesátých let, kdy se nedaleko Liberce realizovala skvělá stavba televizního vysílače s hotelem na vrchu Ještěd. Dnes zde studuje 200 studentů v oboru architektura a urbanismus a 100 studentů v oborech design prostředí a vizuální komunikace. Fakulta nabízí čtyřleté bakalářské programy a dvouleté navazující magisterské programy. Do této školy jsem vstoupil před sedmi lety a nyní – jako její děkan – prosazuji takový program, který by její budoucí zaměření více vyhranil, otevřel ji světu a zapojil ji do globálního dění. K tomu by nám mohl mimo jiné dopomoci i projekt Architektura mimo centra.

Je možno je číst mnohem snadněji a získávat z nich zřetelná poučení a inspiraci. Jejich tvůrci většinou nepřitahují zájem médií, a o to více si zaslouží povšimnutí a prostoru pro prezentaci vlastních názorů. Projekt „Budování partnerství a rozvoj spolupráce v oblasti architektury mimo tradiční centra“ se snaží tuto situaci analyzovat a napravit. Je první prací takovéhoto zaměření, rozsahu a finančního rozměru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Fakulta na tomto projektu spolupracuje s ostatními projektovými partnery – občanským sdružením Architectura, společností SPEV a architektonickými kancelářemi Kamil Mrva a Knesl+Kynčl. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel Fakulta umění a architektury Technická univerzita v Liberci

Naše fakulta pro to má veškeré předpoklady: – od své přiměřené velikosti, kdy povědomí o společném díle a nadšení z něj je rychle infiltrováno všemi směry každému z nás, – přes existenci naší společné učebny, pracovny, kreativního prostoru, kde všichni pracujeme a kde proudící myšlenky nemusí překračovat žádné tlusté zdi, – až po společného ducha školy, který je všemi vnímán a je hnacím impulzem veškeré naší tvořivosti a zdravé rivality, probouzení fantazie, chuti objevovat a především radosti z naší tvorby. prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek děkan Fakulty umění a architektury Technická univerzita v Liberci c e STA N A Z Á PA D 4

Ú VO D 5

Introduction The Faculty of Architecture of the Technical University of Liberec was established in 1994. Although new, it is considered to be one of the best schools in the Czech Republic. It grew on a tradition of the avant-garde of the 1960s, when a brilliant construction of the TV tower and a hotel were built on the top of Ještěd mountain near Liberec. Number of students reached 200 at the architecture and urbanism department and 100 students at the environmental design and visual communication. The faculty offers 4-year bachelor programmes and 2-year master programs. I started working at this university seven years ago, and now – as a dean – I implement the programme that will take make it more distinct, open it to the world, and integrate it into the global world. The Architecture outside the centres programme is one of the projects that should help us make our goals happen.

About the Ex-centric project Architecture outside the centres In media that address both professional and non-professional audience, distinguished architecture is more than frequently associated with large constructions in big cities of the world and in economically strong areas. This attention is primarily focused on spectacular works, that impress not only by their architectural essence, but also (often mainly) by their physical dimensions and considerable budgets. These projects are usually associated with media-pampered names of international stars of architecture. This is also the impression students of architecture get when they browse magazines and Internet. However, in real world, there is a large number of buildings and constructions of various purposes, that have been created in incomparably unostentatious conditions and in spite of that (or sometimes for that reason) they do not lack potency and great impression. They are often set in peripheral locations or purely natural context. That is why they react more naturally to their surroundings than their more prestigious and splendorous counterparts. They can be perceived more easily gaining distinct guidance and inspiration from them. Although their creators often do not draw the attention of media, they and their points of view deserve to be presented and seen. The project “Maintaining partnership and development of co-operation in architecture out of the traditional centres” is trying to analyze and improve the situation. It is the first project of this orientation, extent, and size of the budget at the Faculty of Architecture of technical University of Liberec. The faculty co-operates with other partners on the project i.e. Architectura citizen action, SPEV association, and architectonic studios Kamil Mrva and Knesl+Kynčl. The project is party financed by European Social Fund and state budget of the Czech Republic.

Our faculty has all the necessary preconditions: – it is of the appropriate size that enables to share the awareness of the common work and enthusiasm for it spreads among all of us rapidly; – we have a common classroom, study, creativity supporting space, in which we all work and the ideas do not have to penetrate any thick walls; – there is a common spirit of the school, which is perceived by everybody and which is the actuating stimulus of all our creativity, healthy rivalry, imagination, urge to discover, and which is the source of our joy of our creation. prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek Dean of Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec

prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec

c e STA N A Z Á PA D 6

Ú VO D 7

O cestách v rámci projektu Jaká je motivace lidí pro život mimo centra a jak na tyto potřeby může architektura reagovat? Jak v oblasti architektury funguje vztah mezi centrem a periferií v dnešní době propojených sítí a globalizovaných vztahů? Je pro vznik kvalitní architektury mimo centra důležitá vazba na centrum? Jaká je role architektonických osobností a jejich vazba k místu? Jakou roli hraje architektonické školství, jeli nějaké v daném regionu? Jaký vliv mají architektonické soutěže v jednotlivých zemích / oblastech na kvalitu a celkovou úroveň architektury mimo centra? Odpovědi na tyto a řadu dalších aktuálních otázek spojených se současnou architektonickou produkcí v regionech mimo tradiční centra se

pedagogové a studenti Fakulty umění a architektury TUL vydali hledat na cestách po mnoha evropských zemích i mimo Evropu. Mapování - navštívení kvalitní regionální architektury, rozhovory s místními architekty praktikujícími mimo hlavní centra (s nimiž jsme se vždy před cestami snažili navázat kontakt) i rozhovory s uživateli navštívených staveb, to vše přispělo k vytvoření ucelenějšího obrazu o vývoji výstavby mimo centra za posledních 20 let - za dobu na kterou se tento projekt zaměřuje.

Vlastní cesty a návštěvy realizací jsou pro architekta nezastupitelné a pro kritické zhodnocení staveb zásadní. Mediální obraz staveb může ze své podstaty poskytnout pouze neúplné informace. A ty bývají navíc často zkreslené například tím, že vady na kráse tohoto obrazu jsou odstraněny, vypuštěny. Média také většinou nedokážou postihnout širší kontext stavby, dodat dostatek informací pro vlastní zhodnocení vzájemného působení stavby a okolní zástavby nebo krajiny, stejně tak jako nezaznamenají vliv času, podnebí či uživatelů na stárnutí stavby. Realizace se mediálně prezentují ještě čerstvé, nepoužité a nezabydlené, ale svou kvalitu je architektura schopna obhájit až časem a obýváním.

Protože záměrem tohoto výzkumného projektu je srovnání kvality regionální architektury v jednotlivých zemích, zejména ve vztahu východní Evropy a postkomunistických zemí a Evropy západní, zavedli jsme dělení realizací podle velikosti sídel, v nichž se nacházejí. Tyto kategorie jsou čtyři – 1/ Města – orientačně - sídla zhruba o velikosti 100.000 až 50.000 obyvatel, 2/ Malá města – 50.000 až 5.000 obyvatel, 3/ Vesnice – 5.000 až 500 obyvatel a 4/ Solitéry v krajině. V realitě je ovšem přechod mezi jednotlivými kategoriemi tak plynulý, že je těžké mezi nimi vést jasnou hranici, proto je přiřazování realizací z přechodových zón víceméně závislé na pocitovém vnímání toho kterého sídla. Mgr.A. Zdeňka Němcová Zedníčková, Ph.D. Fakulta umění a architektury Technická univerzita v Liberci

c e STA N A Z Á PA D 8

Ú VO D 9

On the trips within the project What is the people’s motivation to live outside centres, and how can architecture react to those needs? How does the relationship between a centre and outskirts work today, in the age of interconnected networks and globalized relationships? Is a link to centres important for formation of quality architecture? What is the role of personalities in architecture and their link to a particular place? What is the role of the architecture system of schools, if there is any in a particular region? What is the influence of public tenders in individual countries or regions on the quality and overall level of architecture outside centres? Teachers and students of the Faculty of Art and Architecture of TUL set off to find the answers on these and other relevant questions on current architectural production in regions outside traditional centres on their trips to a number of European and nonEuropean countries.

Mapping, visiting places of quality regional architecture, interviews with local architects working outside traditional centres (with whom we had tried to make a contacts before the trips), and interviews with users of the visited buildings contributed to forming integrated image of development of constructing outside centres during the recent 20 years, which is the period of time the project focuses at. The trips and visits of the implementations are un-substitutable for an architect and they are essential for assessment of constructions. The image in media can inherently provide only fragmentary information. This information is often misrepresented e.g. the imperfections of the image are removed or omitted. The media frequently cannot express a larger context of the building, bring enough of information necessary for assessment of the relation between the building and the surroundings and/ or landscape, and the media do not record the influence of time, weather

and users on the aging of the building. Implementations are presented as new, unused, and uninhabited in the media, while architecture can defend its quality after certain time and usage. As the aim of this research project is comparison of quality of regional architecture in various countries, especially comparison of architecture of eastern post-communist Europe to western Europe, we defined sorting of implementations by the size of settlements, in which the buildings are. There are four categories: 1) Towns – settlements from 50,000 to 100,000 inhabitants; 2) Small Towns – 5,000 to 50,000 inhabitants; 3) Villages – 500 to 5,000 inhabitants; and 4) Solitaires in landscape. In real world, however, the categories blend fluently, so it is rather difficult to draw a clear line in between them. So the sorting broadly depends on feelings and sensations a particular settlement gives to an observer. Zdeňka Němcová Zedníčková Faculty of Art and Architecture Technical University of Liberec

c e STA N A Z Á PA D 1 0

Ú VO D 1 1

O cestě na západ Tato publikace je záznamem poznatků a dojmů získaných především návštěvami staveb během cesty do severního Německa, Holandska, Belgie, severní Francie a Lucemburska a dále samostatné cesty do Dánska. Vůbec první cesta v rámci projektu Architektura mimo centra – do severního Německa, Holandska, Belgie, severní Francie – vyvrcholila návštěvou Irska, na zpáteční cestě pak se zastávkou v Lucemburku. Cestě do Irska je věnována samostatná publikace, protože Irsko jako ostrovní stát má svá výrazná specifika, která se propisují i do podoby tamní současné architektury. Čas vyhrazený cestám byl velmi limitovaný, a tak plošné pokrytí stavební produkce uvedených zemí bylo samozřejmě neproveditelné. Cíle našich cest jsme volili záměrně v regionech, jejichž současná architektura není – na rozdíl od velkých center – příliš mediálně prezentovaná. To nám poskytovalo určitý prostor pro objevování kvalitních realizací právě v těchto oblastech. Každé cestě předcházelo zevrubné vyhledávání staveb vhodných k návštěvě. Jako užitečný zdroj se osvědčily různé regionální profesní spolky, například Komora architektů spolkové země Meklenbursko-Pomořansko, jejíž sídlo ve Schwerinu jsme navštívili, Komora architektů spolkové země Dolní Sasko nebo Dům architektury v bretaňském Rennes. Dalším zdrojem byla regionální ocenění za architekturu nebo programy Dne architektury v daných lokalitách. Poslední, zdaleka nejpracnější a časově nejnáročnější, způsob jak vyhledat kvalitní realizace, bylo procházení webových stránek jednotlivých architektonických ateliérů, působících v regionech. I takto se nám podařilo najít zajímavé stavby a osobnosti (například ateliér Gruppe OMP, který jsme také v Rastede navštívili). Po důkladné přípravě a výběru staveb následovalo sestavení přesného itineráře cesty. Kromě prohlídky jednotlivých staveb jsme do něj zařadili i návštěvy vybraných architektonických ateliérů či profesních spolků. Právě setkání a rozhovory s místními architekty, uživateli staveb či investory nám umožnily poznat hlouběji problematiku architektury vznikající mimo velká centra. Podobná setkání se velmi osvědčila a ukázala se jako zcela klíčová i pro další cesty. Bez kontaktu s místními by naše pozorování a závěry byly jen velmi kusé, neúplné a subjektivní. Struktura publikace v první části uvádí všechny navštívené země a objekty, ve druhé části pak sleduje členění na čtyři velikostní kategorie míst. Vzniká tak zajímavá mozaika, kdy jsou vedle sebe zařazeny stavby z různých zemí, jež však byly postaveny v místech podobné velikosti. To umožňuje vzájemné bezprostřední porovnání staveb, které by nám mohlo pomoci odpovědět na otázku, zda architektura vznikající mimo velká centra vykazuje určité specifické tendence či společné znaky. /PJ/

c e STA N A Z Á PA D 1 2

Ú VO D 1 3

14 13 12 11 10 9

8 6 7 5 4

3 2

NĚMECKO

1

Obnova zraněné krajiny… vše bylo vážnou hrozbou pro celý region, ale zároveň výzvou pro hledání jeho nové identity. Ta je dnes určena především proměnou těžebních jam v soustavu vodních ploch. Zatopením dolů zde postupně do roku 2015 vznikne třiadvacet nových jezer s celkovou plochou 14 000 hektarů, z nichž mnohá budou propojena kanály a vytvoří tak největší jezerní krajinu střední Evropy. Na tuto základní operaci (prováděnou státním vlastníkem původních dolů) navazovala od roku 2000 organizace IBA řadou projektů. Jakkoliv je proměna krajiny zásadní, jednotlivé projekty sledují a zdůrazňují i specificky lokální tradice. Na jedné straně tak industriální minulost připomíná řada objektů a zařízení původně sloužících dolům, jež prošly konverzí pro jinou funkci nebo byly prostě uchovány jako součást industriálního „skanzenu“. Na druhé straně mohou krajinářské úpravy navazovat – v ideové rovině – na rozsáhlé parky, které v 19. století nechal v okolí zámku v Bad Muskau na obou březích Nisy zřídit kníže Pückler (odtud i oficiální název IBA Fürst-Pückler-Land) a které jsou dnes zařazeny na seznam památek c e STA N A Z Á PA D 1 4

1

UNESCO. Na březích nových jezer vznikají parky nebo je zde obnovován přírodní ráz krajiny. Velké vodní plochy dávají příležitost pro rekreační využití, jemuž slouží nově zakládaná letoviska, od jednoduchých míst pro kempování po originální „plovoucí domy“ přímo na hladině. Kraj je protkán 500 kilometry cyklostezek. Dna některých dolů jsou prozatím nebo i trvale ponechána bez vody a nabízejí tak procházky jakoby měsíční krajinou se zcela nebývalou atmosférou. Mezi projekty, které výrazně přesahují běžné zakládání parků, patří například zatím nerealizovaný návrh modelace krajiny „Ruka“, jehož ideovým autorem je Charles Jencks; projekt by byl zároveň ukázkou landartu i funkční spojnicí dvou sídel. Jistě nejzřetelnějším vyjádřením industriální tradice je konzervace obřího velkorypadla F 60, jehož 500 m dlouhá konstrukce dnes slouží jako vyhlídková promenáda nad opuštěnou těžební jámou. Objekt, nazývaný „Eifelova věž na ležato“, je využíván i pro různé umělecké performance a jeho otevření veřejnosti v roce 2002 se stalo mimořádným

Geierswaldersee , revitalizace hnědouhelných dolů, od r. 2000

… takto vyjadřuje profesor Rolf Kuhn význam třiceti projektů, které se v německé Lužici realizovaly v rámci programu IBA Lausitz 2010. Stavební výstavy formou realizovaných objektů mají v Německu dlouhou tradici, počínaje výstavbou na Mathildině výšině v Darmstadtu na počátku 20. století přes proslulé sídliště Weissenhof ve Stuttgartu v roce 1927 po výstavy IBA v Berlíně v roce 1957 a znovu pak v osmdesátých letech. IBA Lausitz 2010 (plným oficiálním názvem Internationale Bauausstellung Fürst-Pückler-Land) se však od předchozích výstav lišila svým regionálním záběrem – jejím cílem bylo proměnit rozsáhlé území Lužice s mnoha opuštěným povrchovými doly v novou kulturní krajinu. Tato část Německa na rozhraní spolkových zemí Sasko a Braniborsko byla dlouho místem intenzivní těžby hnědého uhlí, která však na počátku devadesátých let téměř ve všech lokalitách skončila. Zdevastovaná krajina, rostoucí nezaměstnanost a vylidňování způsobené úpadkem místního průmyslu, periferní poloha v rámci sjednoceného Německa – to

1

Ú VO D 1 5

úspěchem; dnes toto místo navštíví ročně přes 70 000 návštěvníků. Kulturním účelům slouží i zachované „biověže“ v Lauchhammeru, v nichž se původně čistily odpadní vody z bývalé (dnes již odstraněné) koksárny a které dnes připomínají jakési tajemné archaické město. Řada dalších projektů – konverzí bývalých industriálních staveb nebo nových architektonických intervencí – vtiskuje jednotlivým oblastem specifický charakter nebo tematické zaměření. Uplatňují se jak ve volné krajině, tak v rámci sídel, do nichž tak vnášejí nové rozvojové impulzy (jedním z modelových projektů byla demontáž panelového domu

a recyklace panelů pro výstavbu pěti nových vilových domů v Cottbusu). Zraněná krajina Lužice se stala experimentální laboratoří, v níž se úspěšně hledají způsoby, jak architektonickými, krajinářskými a územně plánovacími prostředky přispět k obnově celého regionu. Místo, které do nedávna představovalo – nejen geograficky, ale i sociálně a ekonomicky – jakousi periferii, se brzo právem octne v centru široké pozornosti. /PK/

Röbel – Müritz

Tiskárna Moritz Müller, 2009

2

www.luxus.to

WWW.IBA-SEE2010.DE/DE/MEDIEN/PUBLIKATIONEN.HTML

3

Waren – Müritz

Müritzeum, Wingardhs Arkitektkontor + DGI Bauwerk, 2007 www.dgi-bauwerk.de www.wingardhs.se

Malchow

1

Městský přístav Steidle und Partner, Büro Löber, 2008

4

www.buero-loeber.de

5

Schwerin

Ecolea mezinárodní škola Petersen Pörksen Partner, 2011 www.ppp-architekten.de

2012 Landesbaupreis MecklenburgVorpommern 2013 BDA-Preis MecklenburgVorpommern

c e STA N A Z Á PA D 1 6

Ú VO D 1 7

GREVESMÜHLEN

WISMAR

6

Městské muzeum  – přístavba Roland Schulz, 2005

Hotel New Orleans Nalbach + Nalbach, 2009

www.arslab.de

www.nalbach-architekten.de

Wismar

Technologické centrum Ateliers Jean Nouvel, 2003

8

11

7

www.jeannouvel.com

RASTEDE

ateliér QBOX 123, Gruppeomp, 2003 www.gruppeomp.de

Rastede

ateliér zahradní architektury Gruppeomp, 2005 12

Edewecht

Haus Dunai Gruppeomp, 2008

Oldenburg

9

kontejnery Büro Salinger, 2008 www.create-your-cubes.info

13 DANGAST

Oldenburg

rodinný dům HHGO Sören Hanft, Jens Casper, 2009

Německo - rodinný dům, Gruppeomp, 2012

10

14

c e STA N A Z Á PA D 1 8

Ú VO D 1 9

1

5 3-4

HOLANDSKO 2

Holandská krajina

Holandská krajina se po staletí proměňovala v jedinečné „dílo člověka“. Lze ještě mluvit o přírodě? Přírodě je půda „uzmuta“, je uměle udržována, neustále přetvářena podle potřeb, organizována geniálním systémem hrází, přehrad, čerpadel, poldrů, účelnou, racionální, souběžnou sítí dopravních i jiných infrastruktur, dokonalou organizací měst a vesnic, jejich hustotou a koncentrací. Vše spolu kooperuje a je účelné, ale zároveň i krásné. Hrozba zaplavení krajiny mořem je stále přítomna. Odrážející se nebe v zrcadlech kanálů ukusuje již z tak málo půdy, „nebe je nahoře i dole“. Rovná krajina bez převýšení a zvlnění klame vzdálenostmi. Všechny tyto obrazy a výjevy jako by byly novodobým odrazem holandské krajinomalby 17. století. Organizované hospodaření se vzácnou půdou ústí ve shluky intenzivních obydlí. Organizace vychází z trpké historické nezbytnosti přenést se přes další povodňovou vlnu, přežít na malém prostoru a území; jejím důsledkem je smysl pro společně pěstovaný pořádek, jenž se projevuje jak v politickém liberalismu i v již zmíněném prostorovém uspořádání.

1 7

6

Racionalita s otevřeností a smysl pro spolupráci v celku vychází z praktických ctností protestantismu. Neustálý boj s vodou ústí v hledání inovací a ve snahu modernizovat prostředí. To lze pozorovat i na architektuře, pro kterou je příznačný sklon k experimentu s formou, novými konstrukcemi a materiály. Je to odraz ducha národa, který se vždy musel spolehnout sám na sebe. Tento přístup pokračuje i v rovině řízení obcí i v organizaci státu: Je zde vymezen velký prostor nezávislému rozhodování občanů, takzvané řízené participaci občanů na výstavbě. Musím ale připomenout, že Holanďané jsou tradičně schopni předkládat smysluplné požadavky (což se odvíjí od již zmíněného klasického modelu poldru) a mají snahu nalézat společné řešení. Neutuchající touha po novosti a experimentu se odráží v nepřetržitém hledání nových typologií. Právě zaujetí novými typologiemi je jedním z nejčastěji diskutovaných témat v Holandsku. Paralelu přetvářené krajiny snad lze najít i v architektuře a urbanismu – od abstraktního uchopení prostoru c e STA N A Z Á PA D 2 0

až po prostorovou organizaci sídel. V Holandsku se velmi rezervovaně staví proti klasickému statickému plánování, naopak upřednostňují dynamický a flexibilní proces v navrhování sídel a domů. Mezi hlavní kritéria, která jsou zohledněna při navrhování, patří: hustota zástavby, funkční diverzita, ekonomie, sociologické nároky, ekologie, udržitelný rozvoj atd. Výsledkem je proto abstraktní, proměnlivý model, který se příliš nezabývá kontextem. Kladu si otázku: Je holandská architektura podobná designu? Design zde chápu jako rychle se měnící „obal“, vkus, technologii, potřebu… Architekturu naopak jako cosi pevně ustanovující myšlení delší časové periody. O čem vypráví architektura Holandska? Lze nalézt paralelu s designem, s podvědomím, pocitem nestabilnosti, ohrožení půdy i staveb? A nenahrazuje hravost, dynamika, inovativnost právě onu monotónnost krajiny? /JJ/

HALSTEREN

Mojžíšův most Ro&Ad Architecten, 2011 www.ro-ad.org

Ú VO D 2 1

WESTKAPELLE

2

Plážový klub Zuiderduin Spanjers Architect, 2009

OUDESCHILD, ostrov Texel

5

Kaap skil museum Mecanoo architects, 2012 www.mecanoo.nl

DEN HELDER

Umělecko - vzdělávací centrum De architectengroep - Bjarne Mastenbroek, 1997 -2001

3 6

Reusel

Vyhlídková věž ateliereenarchitecten, 2008-2009 4

Den Helder

Bytové domy, West 8 Tony Fretton Architects, 2011

www.ateliereen.nl

7

www.west8.nl

Rosendaal

Pavilon na náměstí René van Zuuk Architekten, 2009 www.renevanzuuk.nl

c e STA N A Z Á PA D 2 2

Ú VO D 2 3

1 2 3 5 7-11 6

4

BELGIE 13-14

KORTRIJK

prostorových nároků, aniž by každá obec byla nucena vyvíjet vlastní průmyslové zóny. Společnost Leiedal existuje dodnes, a i když se její role během uplynulých padesáti let transformovala, vtiskla bezesporu významným způsobem své urbanistické vize a svá pojetí do tváře celého kraje. 2. Koncem devadesátých let minulého století se ve vlámské části Belgie začínalo experimentovat s novými způsoby prostorového a územního plánování. Společenská potřeba dynamického rozvoje a současně flexibility nebyla již naplnitelná klasickými urbanistickými instrumenty, jako jsou územní nebo regulační plány. Proto se po několikaletém vývoji přistoupilo k takzvanému strukturálnímu plánování. Podstatou této metodiky je, že se po zevrubné prostorové a funkční analýze a detekci prostorových potřeb navrhne

syntéza, při které se v plánech zakotví pouze hlavní urbanistické struktury a určí lokality strategického rozvoje. Později, až se stanou jednotlivé projekty aktuální, provádí se detailní urbanistická studie daného místa. Díky ambicím kanceláře Leiedal a politické podpoře byl region Kortrijk vždy průkopníkem urbanistických vizí a laboratoří urbanistických experimentů. I metodika strukturálního plánování byla nejdříve aplikována zde. Po zhruba pěti letech vytváření vizí, navrhování, vyjednávání a obhajob se po konečném schválení městskou radou stal Strukturální plán města Kortrijk základem všech vývojových kroků na poli urbanistického rozvoje města a regionu. Sloužil také většině vlámských měst jako příklad dobře sestaveného dokumentu. Byl vyvážen ve smyslu zavádění radikálních vizí na jedné

o urbanistickém plánování

Město Kortrijk leží v provincii WestVlaanderen, tedy na západě Belgie, nedaleko severofrancouzského města Lille. Společně s Lille a Tournai tvoří jednu velkou, hranice přesahující aglomeraci. Dá se říci, že Kortrijk je součástí pásového města Lille-Gent. Tato aglomerace se vyvinula podél tří nosných infrastruktur: řeky Leie, historické říšské cesty a dálnice E17 (Helsinki – Paříž – Lisabon). Kortrijk má přes 70 000 obyvatel, celý region kolem 200 000. Region Kortrijk býval již od středověku důležitým centrem textilního průmyslu, svým významem daleko přesahující hranice Flander. Zpracovával se tady len z Francie a vlna ze Skotska. V minulém století byl velmocí ve výrobě koberců. V poslední čtvrtině dvacátého století však došlo k úpadku tohoto sektoru. Přesunem tradičního průmyslu do Asie bylo třeba hledat nové cesty, jak zaručit celému regionu prosperitu. To se dnes úspešně daří, hlavně rozvojem designového průmyslu, a region Kortrijk má nejnižší procento nezaměstnanosti v celé Belgii.

K rozvoji města z hlediska urbanistického i k jeho současné tváři přispěly v podstatě čtyři faktory: 1. Již v šedesátých letech se ve světle tehdy nového urbanistického zákona město Kortrijk a jedenáct okolních měst a obcí spojilo, a namísto aby řešily problémy územního plánování individuálně, založily tzv. rozvojovou společnost Leiedal (pojmenovanou podle řeky Leie, která celým krajem protéká). Tato společnost byla založena v roce 1960 a měla v podstatě dvě hlavní funkce. Jednak organizovat urbanistickou kancelář pro celý region a jednak realizovat obytné a průmyslové zóny. Co se správy týká, byla tato společnost „polostátní“, to znamená, že jejími akcionáři byl jak veřejný sektor (města a obce), tak i soukromý (banky, energetické společnosti a další významní hráči ekonomického rozvoje). To mělo za následek, že urbanistický rozvoj celého regionu byl a je koordinován podle společné vize. Důležitým aspektem je i fakt, že průmyslové aktivity mohly být plošně koncentrovány a jednotlivá odvětví mají tak jistotu naplnění svých

Knokke

Náměstí Rubensplein Robbrecht en Daem architecten, 2003 www.robbrechtendaem.com

1

Ú VO D 2 5

11

laureáty soutěže se stali italští architekti straně, ale i dostatečné flexibility, která Bernardo Secchi a Paola Vigano. Od té umožňuje reagovat na nepředvídatelné doby realizovali v Kortrijku, ale i v celých společenské impulzy na straně druhé. Flandrách nespočetně projektů. Tento strukturální plán vypracovala 4. V posledních letech přispěl k rozvoji kancelář Leiedal. 3. Strukturální plán má smysl pouze tehdy, města ještě jeden důležitý impulz. Řeka Leie, která dělí město na dvě části, je pokud je strategickým urbanistickým mimo jiné i významným nosičem říční dokumentem, ve kterém jsou zakotveny dopravy a důležitým spojovacím článkem dlouhodobé rozvojové vize. Proto je mezi systémem kanálů v pařížské pánvi důležitým aspektem také kontinuita a vlámskými městy Gentem (kde se politická. Urbanistické projekty stéká s řekou Schelde) a Antverpami, všeobecně, od globálních vizí pro celý a tím pak i s mořem. Tato řeka byla kraj až po detailní plány např. revitalizace doposud kalibrována na lodě o výtlaku veřejného prostoru, jsou koneckonců 1350 tun (klasické říční lodě). Podle vždy projektovány jako zakázka veřejné rozhodnutí Evropské komise (a s jejím správy – městských a obecních rad, tedy finančním přispěním) bylo nutno řeku politické reprezentace. A stejně jako překalibrovat na výtlak 4400 tun, aby u architektonických zakázek i na poli nezůstávala jedinou překážkou v celém urbanismu velmi záleží na zadavatelisystému. To konkrétně znamenalo, investorovi. V tomto ohledu mělo město že ve městě Kortrijk řeka musela být Kortrijk i celý region tu výhodu, že napřímena a že světlá výška všech mostů prakticky již od druhé světové války musela být zvýšena na osm metrů. To „vládla“ v kraji křesťanská demokracie, vyvolalo i několik drastických intervencí přičemž většina politických mandátů do historické městské struktury, přesahovala několik volebních období, vybudování sedmi nových mostů, ale a tak zaručovala kontinuitu i v oblasti i spoustu zajímavých příležitostí k nové urbanistických vizí a realizací. výstavbě podél „ narovnané“ řeky, s řadou V případě města Kortrijk byl významnou nových veřejných prostorů. Dá se říci, že skutečností i fakt, že starostou byl přes za posledních pět let vznikla ve městě několik volebních období Stefaan De celá řada vynikajících realizací jak Clerck, dlouholetý belgický ministr architektonických, tak i urbanistických spravedlnosti. Stefaan je zaníceným milovníkem umění a moderní architektury; – nová nábřeží, nové mosty, městská pláž a několik nových atrakcí, jako například spojením jeho státní funkce s jeho skate bowl. osobními ambicemi a vizemi bylo možné Při této příležitosti byl obnoven veřejný realizovat všechny strategicky významné prostor v celém historickém jádru města. projekty ve městě v moderním duchu a s nejkvalitnějšími architekty a urbanisty. Na tom se kromě urbanistického ateliéru Leiedal podílel také barcelonský architekt Ke každému důležitému projektu zval Jordi Farrando. do města nejvýznamnější architekty. Pro Město Kortrijk je možná malé provinční rozvoj jižní části města byla dokonce město, ale díky vysokým ambicím městské v roce 1990 vypsána mezinárodní soutěž, rady a díky jeho integraci v Eurometropoli které se zúčastnily osobnosti jako Rem Lille se stalo po všech stránkách učebnicí Koolhaas (OMA), Yves Lion, Bernardo zajímavých a příkladných intervencí. Secchi (Secchi&Vigano), Stéphane Návštěva je nutná! /JK/ Beel a Bob Van Reeth. Konečnými c e STA N A Z Á PA D 2 6

Kortrijk

Nemocnice Baumschlager + Eberle, 2010-2017 www.baumschlager-eberle.com

Ú VO D 2 7

Brugge

2

koncertní hala Robbrecht en Daem architecten, 2002

Ghent

Tržnice Robbrecht en Daem architecten, 2012

Waregem

Deerlijk

3

5

Bytový dům Frank Delmulle, 2010

Radnice NERO - William Lievens, 2005

6

www.nero.be

4

Petegem Aan De Schelde

architektonická kancelář, vlastní bydlení Frank Delmulle, 2006

7

Kortrijk

Hotel D Govaert & Vanhoutte, 2010 www.govaert-vanhoutte.be

www.ideeell.be

c e STA N A Z Á PA D 2 8

Ú VO D 2 9

Kortrijk

8

10

Nákupní centrum St. Janspoort Robbrecht en Daem architecten, 2005-2009

Kortrijk

Tacktoren - rekonstrukce průmyslového objektu Stéphane Beel, Lieven Achtergael, 1994-98

9

Kortrijk

14

Krematorium Uitzicht Souto de Moura, 2011

13

Lucemburk

Musée national d’histoire et d’art Christian Bauer et Associés, 2002, www.cba.lu

12

Schoten

Policejní stanice Dirk Somers, Huiswerk architecten, 2006 – 2008

Lucemburk

Schodiště BECKER Architecture & Urbanisme sàrl, 2011, www. becker-bau.lu c e STA N A Z Á PA D 3 0

Ú VO D 3 1

1

4 32 1 7

FRANCIE

6 5

Le Mont St. Michel

Návštěvnické centrum Bruno Mader, Agence HYL, 2012

Normandie a Bretaň

Země rozervaného pobřeží, útesů bičovaných Atlantikem, země kamenů, drsného podnebí, západních větrů a travnatých plání místy posetých dávnými řadami vztyčených kamenů. Je to krajina opředená tajemnem dávných příběhů a legend, ale i pamětí mnohých událostí, jejichž význam přesáhl hranice země. Stejně silné, jako je pouto mezi zemí a příběhy, které se v ní odehrály, je sepětí půdy a architektury, která z ní vyrůstá. Pevně zakořeněné hmoty menhirů a dolmenů dávných kultur se tyčí k nebi, tak jako se k ní vzpínají věže románských a gotických katedrál jejich následovníků. Táhlé řady vztyčených kamenů, zkamenělý rytmus nesoucí tajemné neznámé poselství, syrovost, přirozenost a ohromující měřítko těchto nejstarších lidských výtvorů poznamenává po staletí ducha této krajiny. Kámen se odráží ve stavbách, v ulicích měst, v cestách, je to duch této země, táhlé kamenné zdi domů, jen minimálně prořezané malými otvory oken a dveří.

www.brunomader.fr

Hlavním střediskem Bretagne je město Rennes. Zde jsme navštívili Maison de l’architecture (Dům architektury), kde jsme diskutovali o poslání a okruhu činností. Je to centrum života bretaňských architektů, velmi aktivní spolek, který pořádá výstavy, přednášky, dny otevřených dveří u vybraných současných staveb, kurzy, dále se zaměřuje na osvětovou práci mezi veřejností („Proč stavět s architektem“) apod. Nejvýznamnější a široce publikovanou aktivitou je každoroční přehlídka realizací Prix Architecture Bretagne. Přihlášené stavby jsou posuzovány obdobně jako u nás Grand Prix v několika kategoriích. Každoročně je vydán katalog přihlášených staveb, jenž přestavuje nejobsáhlejší přehled současné bretaňské architektury. Návštěva Maison de l’architecture a spektrum informací o nejnovějších realizacích, které tam lze získat, je pro architekta velmi inspirující. c e STA N A Z Á PA D 3 2

Přestože doba strávená ve Francii byla vzhledem k programu cesty omezená, hledali jsme odpovědi na otázky o charakteru soudobých staveb, jejich výrazu, ovlivnění místem, historií a návazností – pokud se dá vyčíst – na tradici a jaká je míra transformace této tradice do současných staveb. Obecně se dá říci, že nové realizace zejména veřejných staveb, jako jsou administrativní budovy, instituce, školy a bytové domy, převážně vycházejí z internacionálního stylu; jen velmi těžko lze najít odkazy a citace tradičních forem. Architekti zcela svobodně pracují se všemi materiály současnosti, barevností, formami domů, vše směřuje k internacionálnímu multikulturnímu výrazu. Souznění nových forem a okolní historické zástavby je u většiny realizací spíš založeno na kontrastu a dialogu starého a nového. Na jedné straně jsou historické archetypální formy staveb, kamenné stavby s jasným symetrickým členěním, na straně druhé

tvarově, materiálově i barevně odlišné novostavby. A dialog těchto dvou forem, je-li založen na respektu ke kvalitám prostředí, do kterého novotvar vstupuje, funguje. Nepřekvapí, že nejsilněji a nejpřesvědčivěji působí tento dialog mezi tradiční a novodobou architekturou u realizací rekonstrukcí, dostaveb a rozšíření stávajících staveb. /JH/ www.architecturebretagne.fr

Ú VO D 3 3

Cherrueix

2

Rekreační zařízení Atelier Bleu, 2010 www.atelier-bleu.pro

3

Saint Benoit des Ondes

Přístavba radnice Nicholas Chambon Architecte, 2008

Rennes

5

kancelářsko obytný komplex - La Courrouze od 2008

6

Le Rheu

Dům mládeže - Le Quai Clément Gillet, 2008 www.cgarchitectes.fr

Douarnenéz

Sociální bydlení Atelier ARCAU, 2011 www.atelierarcau.fr

Dinard

Loft – ateliér s bydlením Atelier 48.2, 2009

7

4

www.atelier48-2.fr

Lauréat Prix Architecture Bretagne 2010

c e STA N A Z Á PA D 3 4

Ú VO D 3 5

16

17

Kolding

kulturní centrum Nicolai Dorte Mandrup Arkitekter 2008

1

www.ltarkitekter.dk

14

DÁNSKO

7

8

3

1-2

9 10 11-13

6 4-5

20 19 21-22 23 18 24-25 15 26

2

Hamletovské dilema současné dánské architektury Kvalita architektonické tvorby jen odráží stav dané společnosti. Ne náhodou bývají za příklad sociálně solidární politiky a trvale udržitelné ekonomiky kladeny skandinávské země, kde je architektura nekřiklavou a nedílnou součástí každodenního příjemného života. Obří kanceláře BIG a JDS se již postaraly o dostatečný věhlas dánské architektury, ale je tu celá řada ateliérů jako COBE, TRANSFORM, NORD, ADEPT, EFFEKT, SLETH, WE nebo JAJA, jejichž tvorba si zasluhuje nemenší pozornost. Z naší cesty po Dánském království jsme si především odnášeli pocit rozpolcení. Země leží na rozmezí mezi skandinávskou asketičností a nizozemskou teatrálností. Mladí dánští architekti si přináší globální zkušenosti z Koolhaasova multimediálního ateliéru, ale zároveň si uchovávají blízký vztah s charakteristickou severskou přírodou. Pro pochopení současné dánské architektury je však potřeba na vlastní kůži zažít dva velikány: Arne Jacobsena, jehož přísný řád lze ve světovém měřítku přirovnat k Miesově tvorbě, a JørnaˆUtzona (přestože jeho nejslavnější stavby leží mimo dánské

území), jehož organické tvarování lze přirovnat k pozdním Le Corbusierovým stavbám. Přes výrazovou rozdílnost lze v jejich tvorbě spatřovat podobnost v čitelném vyjádření konstrukce, zalíbení v poctivých materiálech, které nemusí být za každou cenu ušlechtilé – ale způsobem opracování a přidáním řemeslné práce se může i z hrubého betonu stát přívětivý materiál. Většině skandinávské architektury je vlastní zdánlivý rozpor mezi hrubým obvodovým pláštěm a útulným teplým interiérem (včetně komorních rozměrů místností) logicky vycházející z přírodních podmínek. Architektonickou kulturu vyjadřuje i taková drobnost, s jakou pozorností se nakládá s příměstskými skladovými halami a průmyslovými stavbami, které u nás většinou hyzdí příjezd do každého většího města; v Dánsku měl člověk pocit, jako by navštívil areál Expo, kde každý z „vystavovatelů“ usiluje ukázat svou nejlepší tvář… a není to jen otázkou zisku.

Kolding

Muzeum umění Trapholt Lundgaard & Tranberg Arkitekter, 1988 EU‘s Helios Prize

2

/PŠ/ Experimentální letní dům Kube-flex od Arne Jacobsena z roku 1970 c e STA N A Z Á PA D 3 6

Ú VO D 3 7

3

Herning

6

Muzeum současného umění HEART Steven Holl architects, 2009 www.stevenholl.com

4

Middelfart

7

Kulturní ostrov Schmidt Hammer Lassen Architects, 2005

Lucinahaven

mateřská školka Toulov CEBRA, 2009 www.cebra.info

www.shl.dk

Viborg

Radnice Henning Larsen Architects, 2011 www.henninglarsen.com

55

Middelfart

8

Spořitelna 3XN Architects, 2010 www.3xn.com

Bjerringbro

Přírodní vědecké centrum NORD Aritekter, 2009 www.nordarchitects.dk

Ú VO D 3 9

Randers

9

12

Kostel Enghoej Henning Larsen Architects, 1994 www.henninglarsen.com

Aarhus

ředitelství NRGI Schmidt Hammer Lassen Architects, 2007 www.shl.dk

RØnde

Hospice Djursland C. F. Moller, 2007

Aarhus

10

13

Iceberg CEBRA, JDS, SeARCH. L.Paillard, 2013

www.cfmoller.com

www.jdsa.eu

11

Aarhus

ARoS muzeum umění Schmidt Hammer Lassen + Ólafur Elíasson, 2011

14

Aalborg

Utzon center Jorn Utzon, 2008

www.shl.dk

c e STA N A Z Á PA D 4 0

Ú VO D 4 1

15

Roskilde

Rozšíření muzea vikingských lodí Henry Trekelsen, Studio Hou + Partners 1997 (původní stavba Eric Christian Smith 1969)

Jyllinge

18

Kostel svatého Kříže KHR architects, 2009 www.khr.dk

Hillerod

16

19

KOnferenční centrumNovo Nordisk SeARCH, 2010 www.search.nl

Hirtshals Oceanarium 3XN Architects, 1999

17

www.3xn.com

20

Humlebæk

Lousiana Muzeum moderního umění Lousiana Jørgen Bo, Wilhelm Wohlert, Poul Kjærholm

Skagen

přírodní centrum Skagen Odde Jorn Utzon, 2000 c e STA N A Z Á PA D 4 2

Ú VO D 4 3

Helsingor

Psychiatrická léčebna JDS + BIG, 2006

Kodaň

21

24

Dům mládeže PLOT=BIG+JDS, 2004 www.plot.dk

www.big.dk

Kodaň

Královská knihovna – Black Diamond Schmidt Hammer Lassen 1999 www.shl.dk Helsingor

22

25

Dvůr kultury AArt Architects 2010 www.aart.dk

Bispebjerg

Zlatá knihovna COBE, TRANSFORM architects, 2011

23

26

www.transform.dk

Kastrup

Mořské koupaliště White arkitekter 2004 www.white.se

www.cobe.dk

c e STA N A Z Á PA D 4 4

Ú VO D 4 5

Schwerin, Německo 95 000 obyvatel

MĚSTO

ECOLEA – mezinárodní škola Petersen Pörksen Partner, 2011

Schwerin je hlavním městem severoněmecké spolkové země Mecklenburg-Vorpommern. Ve své slavné minulosti býval sídelním městem meklenburského vévody, pyšní se výstavným historickým centrem i mnoha malebnými jezery, které jej obklopují. Ecolea, mezinárodní soukromá škola ve Schwerinu, je celostátně uznávaným gymnáziem, které nabízí středoškolské vzdělávání pro zhruba 500 žáků. Základními rysy školy je nabídka celodenního vzdělávání, dvojjazyčná výuka, přírodovědné zaměření, výměnné studijní pobyty s různými evropskými školami a silná integrace do ekonomických a společenských struktur v regionu. Celodenní učení je založeno na samostatné a koncentrované práci, ale také na relaxaci, kreativně tráveném volném čase a doprovodném sociálním dohledu.. Budova nové střední školy na okraji centra města Schwerinu sleduje architektonický koncept „zahradních vil“ na břehu jezera. Historicky zde byly zahrady barokního města, které sahaly přímo až k jezeru. Dnes jsou od něj odděleny hlavní silnicí. Škola se nachází v této zahradní oblasti mezi městem a jezerem. Celkem 6000 m2 užitné plochy je rozděleno do komplexu sedmi vzájemně propojených pavilonů, které měřítkem zhruba odpovídají dvoupatrovým vilám. Uspořádání školní budovy tak odkazuje na dřívější parcelaci zahrad a strukturu přilehlého městského centra. Mezi pavilony vznikají dlážděné i zelené dvory, kterým jsou přiřazeny různé náplně a aktivity. Nabízejí možnosti ke hrám (fotbal, lezecká stěna, stolní tenis, streetball) či relaxaci na masivních dřevěných lavičkách. Cílem je těsné spojení školy s jejím městským okolím i využití prostorových kvalit zahrady a blízkosti jezera. Zahrada je c e STA N A Z Á PA D 4 6

M Ě STO 4 7

transparentnost celé školní budovy – propojení interiéru s exteriérem – napomáhá optimistickému a radostnému dojmu. Člověk se necítí být někde zavřený; v podstatě z každého místa ve škole je výhled či přímo výstup ven. Prostory jsou dobře osvětlené, intenzitu světla (i případné letní přehřívání) lze regulovat vnějšími žaluziemi. Fasády jsou z modřínového obkladu, nosné konstrukce částečně masivní dřevěné – v interiéru s pohledově přiznanými rámy, částečně betonové, což zajišťuje dostatečnou tepelnou akumulaci. Díky vysokému stupni prefabrikace se podařilo projekt realizovat za pouhých 12 měsíců. Škola má obecně velký vliv na život každého jedince. Formuje a zčásti také vychovává děti a mládež. Pro žáka – kterým každý někdy byl – představuje svět, který zasahuje všechny stránky jeho osobnosti, svět, v němž může dále rozvíjet své schopnosti, znalosti a dovednosti a který se podílí i na utváření jeho světonázoru. Architektura školní budovy je naprosto součástí tohoto celkového formačního vlivu. Kvalitní moderní architektura školy může zasáhnout mladého člověka a do jisté míry předurčit jeho smysl pro vnímání architektury i estetické cítění obecně. Je samozřejmé, že soukromá střední škola Ecolea ve Schwerinu, kde studenti platí měsíční školné ve výši 200 eur, velmi dbá na úroveň a kvalitu své architektury, která se pro ni stává svého druhu vizitkou. Rozhodně se zde jedná o dobrý modelový příklad, jak lze přistupovat k řešení nových školních budov, ve spojení s novým – rozšířeným – způsobem výuky, kdy škola nabízí daleko bohatší spektrum činností než pouze pasivní sezení v lavicích, kdy se stává skutečně univerzální půdou. /PJ/ www.ecolea.de

přístupná mnoha vstupy ze školní budovy, tím je decentralizovaná a diferencovaná pro užívání různými věkovými skupinami. Kromě čtyř samostatných pavilonů, kde jsou umístěny třídy, má škola také hlavní pavilon s víceúčelovým sálem (tělocvičnou) a administrativním zázemím, pavilon laboratoří a kabinetů a vstupní pavilon s cafeterií. Vstupní pavilon – foyer, jakési kryté „nádvoří“, je hlavou vnitřní „školní ulice“, která propojuje všechny pavilony. Na této komunikační páteři jsou všechna schodiště, vnitřní atria a výstupy do zahrady. Čtyři samostatné pavilony tříd obsahují na každém podlaží tři třídy se zázemím. Každý ročník po šesti třídách tak má vlastní pavilon. Třídy jsou organizovány okolo společného vnitřního „náměstí“, odkud jsou prosklenými dveřmi průhledy do tříd a skrz fasádu i ven, do zahrady nebo na jezero. Velmi sympatická je zde snaha o určitou prostorovou pestrost, kdy vnitřní společné („veřejné“) prostory jsou organizovány hierarchicky, jako by šlo o malé město (nádvoří – ulice – náměstí). Široké použití dřeva a překližek v interiéru působí velice příjemně a útulně. Také otevřenost až c e STA N A Z Á PA D 4 8

M Ě STO 4 9

Oldenburg, Německo 160 000 obyvatel

Rodinný dům HHGO Sören Hanft, Jens Casper, 2009

Dům stojí na předměstí dolnosaského Oldenburgu v zahradní čtvrti, která je přehlídkou architektonicky spíše průměrných rodinných domů různých stylů, postavených v období od konce šedesátých let do současnosti. Málokdo by v tomto prostředí očekával nějaký architektonicky výjimečný dům, oceněný navíc zemskou cenou za architekturu. Název domu HHGO je vlastně významovou hříčkou. V německé předválečné moderní kultuře Bauhausu se jedná o akronym následujícího významu: „Harmonie – Hygiene – Gesundheit – Orden“ (tedy harmonie – hygiena – zdraví – řád), což se mělo týkat jak fyzické, tak duševní oblasti moderního člověka. V našem případě to však znamená Haus Hanft – Grubitzsch Oldenburg, podle příjmení investorů. Jistě je však záměrem v pojmenování domu nalézt i ukrytý moderní odkaz. Dům je poměrně rozlehlý (350 m2), stojí na kraji velkého udržovaného pozemku (přes 5000 m2), který je úhledně upraven. Majitel domu Siegfried Grubitzsch je profesor psychologie v penzi a bydlí zde se svou manželkou. Dům jim byl navržen na míru, přesně podle jejich požadavků a představ jejich synem, architektem Hanftem – byl to jeho první realizovaný projekt. Dům poskytuje manželům dostatek společného prostoru, ale také soukromí. Každý z manželů má v patře vlastní oddělenou obytnou část se dvěma pokoji (pracovnou a ložnicí) a koupelnou. Přechod z jedné části do druhé je možný po venkovní zelené střešní terase mezi pracovnami. Obě části mají samostatná schodiště i vstupy. Dům je v budoucnu možné rozdělit dostavbou příčky v přízemí na dvě samostatné, zcela oddělené části. Dům sestává ze tří částí, které jsou vyjádřeny i hmotově. Přízemí tvoří horizontální kvádr, kde je umístěna společenská (a společná) část domu: vstupní hala s krbem, obývací pokoj se zimní zahradou, kuchyň a velká jídelna. Rozměrnými prosklenými plochami je přízemí opticky propojeno se zahradou. Otvíratelné části fasády umožňují skutečné splynutí interiéru s prostředím zahrady. Horní patro domu tvoří dvě nepravidelné hmoty – samostatné obytné části manželů. Ty jsou jakoby seshora nasazeny na kvádr přízemí a částečně se do něho propisují ve vnitřní dispozici a také v čelní fasádě domu, kde vytvářejí dva předstupující objemy pro technické zázemí. Tyto nepravidelné hmoty mají tmavě mořený modřínový obklad, který je použit na vnější fasádě, ale částečně i v interiéru přízemí, v místech prostupu hmot. Je tím opět podpořeno propojení interiéru a exteriéru domu. Důležitou součástí domu je zahrada. Dům byl umístěn tak, aby nedošlo ke kácení vzrostlých stromů. Prosklením i souvislým modřínovým obkladem dům jakoby vtahuje c e STA N A Z Á PA D 5 0

M Ě STO 5 1

venkovní prostředí dovnitř. V zálivu skleněné fasády mezi obývacím pokojem a jídelnou je zasazen 350 let starý italský olivovník. Pohledy z jednotlivých místností jsou komponovány do zahrady a zaostřeny na její konkrétní části, například na jezírko s divokými kachnami nebo jednotlivé stromy. Působení domu je skutečně povznášející, kvalita architektury ve spojení s komponovaným prostředím zahrady je neobyčejná. Příčina úspěchu je zde zřejmá: investor dal první velkou příležitost a relativní tvůrčí svobodu architektovi, kterého zná a kterému důvěřuje – svému synovi. Architekt realizoval dům snů pro své rodiče, pojal jej však také jako vlastní prezentaci a příležitost k určité pozitivní exhibici. Dům je svou velikostí, konstrukcí, materiály, provedením i rozměrem pozemku vysoce nadstandardní, což napovídá, že architekt měl relativní volnost i z hlediska nákladů. Rodina totiž v téže lokalitě odprodala stavební parcely, své někdejší zemědělské pozemky. Díky tomu mohla vzniknout opravdu výjimečná realizace. V sousedství nyní vyrůstá, jako malý developerský projekt, několik řadových domů podle návrhu stejného architekta a nákladem stejného investora. Také – a možná především – tímto způsobem může vznikat kvalitní architektura. Nejen ve velkých centrech a s velkými investory. /PJ/

c e STA N A Z Á PA D 5 2

M Ě STO 5 3

Den Helder, Holandsko 57 000 obyvatel

Umělecko - vzdělávací centrum De architectengroep - Bjarne Mastenbroek, 1997 -2001

Den Helder na severním ostrohu Holandska je po staletí důležitým přístavem a základnou nizozemského vojenského námořnictva. V roce 1803 byla po nesčetných válkách zahájena výstavba linie zemních bastionů a fortů, označovaná jako retranchement, která ze tří stran obklopila město. Po vzniku Holandského království v roce 1815 byly forty Erfprins, Dirks Admiraal a Westoever propojeny zemním valem, chráněným vodním příkopem. Kolem města a přístavu tak vznikla souvislá obranná linie. V roce 1853 byla zákonem stanovena pásma v předpolí opevnění s omezením stavební činnosti. Tyto regulace a výrazné obranné stavby silně formovaly urbánní podobu a prostředí místa pro navrhovanou dostavbu a rozšíření vzdělávacího a uměleckého centra na jihozápadním okraji města Den Helder. Samotná stávající budova vzdělávacího a uměleckého centra i nově navržená přístavba se nachází v sídlištním obytném prostředí na jedné z hlavních spojovacích ulic města s okolím. Zastupitelé si velmi silně uvědomovali nutnost posílení a rozšíření vzdělávacího zařízení právě v této sídlištní monofunkční části města s výrazným výskytem sociálních konfliktů. Architekt dokázal i s omezenými finančními prostředky vytvořit prostorově zajímavou přístavbu ke stávající konvenční budově školy, která ve svém vnějším tvarosloví c e STA N A Z Á PA D 5 4

M Ě STO 5 5

přejímá vnitřní prostorovou strukturu hudebních sálů a zároveň do něj transformuje historické fortifikační prvky opevnění města. Vzniká zde jakési imaginární propojení mezi historickou urbánní stopou města a vnější podobou nové přístavby. Vzhledem k historickým regulacím místa byl architekt nucen tuto přístavbu se zahradou „krajiny dun“ ke stávajícímu objektu provést směrem do obytného vnitrobloku (směrem do města). Dům, který by svým významem a koncepční náplní mohl vytvářet jakousi pomyslnou „kulturní bránu“ do města, se naopak schovává v již zmíněném vnitrobloku a jen zahrada s výrazně členěnou a výtvarně zdařilou střešní rovinou ze dřeva nám přibližuje krajinu dun a blízkého moře. Spojení a propojení staré a nové budovy je navrženo velmi důmyslně, s vynecháním dilatační mezery mezi oběma budovami, která je výrazným prostorovým a orientačním prvkem v domě. Nový objekt plně respektuje a naplňuje provoz umělecké školy. Ve spodních patrech se nacházejí těžké výtvarné a taneční provozy a v patře naopak hudební a přednáškové sály. Síla domu a jeho prostorové kvality se projevují hlavně v interiéru nové přístavby, a to díky stávající stavební regulaci, propojení a začlenění staré budovy a přístavby do jednoho funkčního celku, zadáním od uživatele a investora a v neposlední řadě velmi citlivou prací architekta s prostorem i jednoduchým a efektním použitím levných materiálů. /JJ/

c e STA N A Z Á PA D 5 6

M Ě STO 5 7

Kortrijk, Belgie 75 000 obyvatel

Nákupní centrum St. Janspoort Robbrecht en Daem architecten, 2005-2009

Nové nákupní centrum v Sint-Janspoort tvoří celý nový blok v centru města Kortrijk. Je diagonální spojnicí mezi ulicemi Steenpoort a Veemarkt, a to systémem vnitřních ulic a monumentálním atriem – zahradou světla. Věž uzavírá jeden konec ulice Romeinselaan. Celkový objem bloku, který obsahuje kromě obchodů také kanceláře a bydlení, odpovídá měřítku okolních budov. Díky znovuobnovené kulturní soutěživosti mezi městy autoři reinterpretovali věže a náměstí středověkých vlámských měst. Věž, symbol místa a fixní bod v měnící se městské krajině, se stala autorům zvláštní posedlostí. Používají ji dále v projektech antverpského zdymadla, rozhlednách v Lincolnu a Bostonu i v projektu univerzitní knihovny v Gentu. V centru města Kortrijk se nenacházely žádné velké mezinárodní obchodní řetězce. K dohnání tohoto nedostatku bylo potřeba postavit něco nového. Starý klášter a škola, které se zde nacházely, byly označeny k demolici, tak aby vznikl prostor pro zásah velkého měřítka. Projekt se skládá ze dvou částí: nákupního centra o podlažní ploše 34 000 m2 (90 obchodů) na celkem čtyřech podlažích a odděleného desetipodlažního bytového domu. Ten svým umístěním řeší složitou urbanistickou situaci. Jeho výraz je určen zejména průběžnými balkony na jižní fasádě. V přízemí je jeden ze vstupů do podzemního parkoviště a zásobovacího traktu obchodů. Nejdůležitější částí návrhu bylo zapojení projektu takového měřítka do tkáně historického města. Důležitým prvkem proto byla jistá rozmanitost fasád a umístění vstupů do nového vnitřního prostoru na správných místech. Správného měřítka bylo dosaženo také díky detailům, jako je ostění z bílého kamene u výkladců obchodů. Nákupní část, která může být úplně uzavřena, je přístupná z podzemního parkoviště a ze tří vstupů v parteru. Stávající ulice Sioenstraat byla začleněna jako vstupní cesta do vnitřního prostoru. Tato ulice, která zároveň spojuje další dvě paralelní ulice, zůstává otevřena, i když obchody zavřou. Typologicky není stavba nákupním centrem, nýbrž tržnicí, krytým veřejným prostorem. Otvory v patrech jsou umístěny tak, aby vytvořily diagonální průhledy a přilákaly návštěvníky. Namísto jednoho podlouhlého otvoru byly vytvořeny čtyři menší, tak aby pomohly vytvořit atmosféru náměstí. Restaurační provozy jsou umístěny ve druhém patře, které je orientováno směrem na jih. Z několika míst v interiéru lze pozorovat okolní ulice, čímž je dosaženo lepšího propojení s urbánním kontextem. Na náměstí Veermarkt, kde je umístěn i hlavní vstup, došlo k demolici pěti domů, které nahradila desetipatrová věž s komerčním parterem a devíti podlažími bytů. Město vidí věž SintJans jako novou ikonu. Architektonický návrh se odkazuje na konstrukci věže v Sieně, přičemž novým prvkem jsou stromy na střeše. /JŽ/ c e STA N A Z Á PA D 5 8

M Ě STO 5 9

Kortrijk, Belgie 75 000 obyvatel

Tacktoren - rekonstrukce průmyslového objektu na umělecké centrum Stéphane Beel, Lieven Achtergael, 1994-98

Belgické město Kortrijk leží v těsném sousedství francouzských hranic. Ekonomicky vyspělejší vlámská část země je rovněž vyhlášená staletou tradicí pivovarnictví. Na severním okraji historického centra Kortrijku se nachází ostrov obtékaný řekou Lys, kde se až do minulého století nacházel pivovar, který v roce 1760 založil Pieter Frans Ignatius Tack. Později byla společnost rozdělena na dva pivovary: Cie v ulici a pivovar Tack ve dnešní ulici Kapucijnenbeluik. Pivovaru se dařilo a byl stále rozšiřován. Po druhé světové válce přišel s úspěšnou značkou Orta, ale v roce 1962 musel být pivovar uzavřen a o tři roky později následovala demolice části areálu. V roce 1976 odkoupilo část budov město a rozhodlo se ji využít ke kulturním účelům. Pivovarská věž Tacktoren pochází z roku 1948. Věž, která původně sloužila k tzv. hvozdění a odkud se linula vůně sladu, neumožňovala mnoho využití. Před zbouráním ji uchránili umělci vyhledávající netradiční místa. Objekt, který by jinak byl pro potřeby bydlení nebo běžný život nemyslitelný, umělcům naskýtá inspirativní prostředí pracoven, ateliérů a komunitních sálů. V současnosti areál Tacktoren (dnes Budatoren) slouží komunitě 150 umělců a 40 společností.

c e STA N A Z Á PA D 6 0

M Ě STO 6 1

Na počátku byl projekt Stéphana Beela, který společně s Lieven Achtergael navrhl zachovat původní věž a vlastní zásahy minimalizovali na předsazenou prosklenou stěnu obsahující veškeré komunikace. Historická struktura tak mohla být pouze očištěna na železobetonový skelet a výplňové režné zdivo. Třímetrový pás schodišť, výtahů a záchodů vyřešil rušný provoz uměleckého centra. Stal se foyer, místem k setkávání a nabídl netušené výhledy na historické centrum Kortrijku. Nový subtilní zásah je v kontrastu s hmotnou pivovarskou věží. Při pohledu zdálky lze přístavbu prohlédnout skrz a vnímat jen původní objekt. Autoři použili ocelovou konstrukci známou z průmyslových staveb. Detaily jsou prosté a funkční, bez uměleckých aspirací. Jednoduchost nové přístavby souzní s minimálními zásahy do starého objektu. Čím méně pozornost odpoutávajících detailů na budově, tím více se mohou umělci soustředit na svou vlastní tvorbu a návštěvníci na předváděné umění (v případě Tacktoren jde hlavně o divadelní a taneční představení). Dům je otevřen kolemjdoucím. /JŽ/ www.budakortrijk.be

c e STA N A Z Á PA D 6 2

M Ě STO 6 3

Lucemburk, Lucembursko, 104 000 obyvatel

Schodiště BECKER Architecture & Urbanisme sàrl, 2011

Stotisícové město Lucemburk sloužilo historicky především jako vojenská pevnost. Město je rozloženo na dramatickém terénu, na ostrohu východně nad korytem řeky Alzette. Na severu západně za řekou je na vršku bývalá pevnost Thüngen. Schodiště společně s lávkami a cestami v nejpříkřejší části terénního zlomu propojuje obě části města. Jde o poslední část projektu vedeného lucemburským Národním památkovým ústavem, která byla realizována v roce 2011 a vedla k dokončení takzvané Vaubanovy trasy (l’Itinéraire Vauban). Schodiště je umístěno před branou Porte des Bons Malades a spojuje ulici St. Mathieu s obranným valem vedoucím k pevnosti Niedergrünewald. Opevnění bylo zkonstruováno v roce 1685 vojenským inženýrem Sébastienem le Prestre de Vaubanem a doplňovalo starší opevnění centrální části města Lucemburk. Během rekonstrukce spodní části eskarpy byla vytvořena podpora složená ze soklu a zdi z pohledového betonu. Kovový kubus vyrůstá z tohoto betonového základu a ochraňuje schodiště. Věž je složena ze dvou konstrukcí. První konstrukce podporuje samotné schodiště, druhá konstrukce pak slouží k ukotvení desek – roštů, tvořících perforovanou obálku. Po celou dobu stoupání po schodech návštěvník objevuje krajinu čtvrti Pfaffenthal skrze otvory na různých úrovních. Pro investora bylo na prvním místě vytvořit čistě funkční konstrukci umožňující spojení čtvrti Pfaffenthal s vrchem Niedergrünewald a zároveň podpořit kulturní a vzdělávací funkci místa. Kvůli bezprostřední blízkosti historických objektů byla požadována jistá zdrženlivost, co se týče architektonického výrazu. Toto očekávání realizace splnila. Stavba se stala laureátem ceny Bauhärepräis OAI 2012 označena mottem „Když se setká génius vojenský a génius občanský.“/JŽ/ c e STA N A Z Á PA D 6 4

M Ě STO 6 5

Kolding, Dánsko 57 000 obyvatel

Kulturní centrum Nicolai Dorte mandrup arkitekterApS + Arkitekt Kristine JensensTegnestue, 2008

Kolding je sedmým největším městem Dánska, leží v ústí Koldinského fjordu. Klíčem k úspěchu tohoto města se stala zeměpisná poloha v centru země. Již ve středověku se na místním hradě Koldinghus zdržovalo mnoho dánských králů, díky čemuž byl vývoj města neustále podporován. V roce  1990 se stal městem s nejrychleji rostoucí populací a ekonomikou v Dánsku. V té době došlo k postavení dvou velmi významných mostů. První mezi ostrovy Funen (Fyn) a Zéland (Sjælland) a druhý z Dánska do Švédska. To mělo nepochybně obrovský pozitivní vliv na další rozvoj města. Získalo tak pozici centrální křižovatky nejen Dánska, ale celé severní Evropy. Od roku 1999 se také stává univerzitním městem. V centru města poblíž hradu Koldinghus se nachází areál pěti bývalých školních budov, které uzavírají společné nádvoří o délce 100 metrů. Každá budova reprezentuje období z dánské historie školství; první pochází z roku 1856, poslední byla otevřena v roce 1909. Všechny mají svou vlastní identitu. Liší se jak různým materiálovým použitím (cihly bílé, cihly červené, omítky), tak i stavebně. Budovy již delší dobu nesloužily svým účelům, nicméně dvě z nich byly zapsány jako kulturní dědictví. Ze školního nádvoří se stalo parkoviště. V roce c e STA N A Z Á PA D 6 6

M Ě STO 6 7

2002 město Kolding jako investor vyhlásilo soutěž na konverzi a rozšíření komplexu na nové budoucí kulturní centrum města. Na projektu začaly spolupracovat dvě architektky: Kristine Jensens jako krajinářská architektka a Dorte Mandrup se svým ateliérem. Dvůr vytváří základnu, společný prostor mezi domy s různými funkcemi. Domy jsou zasvěceny filmu, dědictví a historii, dětem, tvůrčím dílnám a hudbě. Motiv tak vychází z pěti skupin uživatelů, kteří se během projektování podíleli na konkretizování programu a vytváření budoucího harmonogramu. Pět uměleckých domů, každý s vlastní funkcí a identitou, uzavírající mezi sebou společný prostor. Muselo dojít k propojení všech historických budov rozdílných jak materiálově, tak stavebně za použití nového sjednocujícího materiálu – zkorodovaného železa, který se tak stal přírůstkem každé ze stávajících staveb. Stěny z mohutných cortenových desek vytvářejí pocit jednoty. Některé povrchy byly úplně nahrazeny, některé byly ponechány v původním stavu a některým byly čitelně přidány nové části. Podél celé západní strany prostoru byla postavena dlouhá kontinuální zeď z cortenových plátů. Povrch dvora zůstal asfaltový, ale je oživen jasně bílými plastovými kruhy, které vytvářejí vazby mezi jednotlivými domy. Bílá kola vyzývají k chůzi od jednoho bodu ke druhému. První dům sestává z kavárny. Kavárna uvnitř přechází přes dvě patra, čímž je krásně prosvětlena. Se dvorem je spojena terasou. Kromě kavárny s restaurací je v budově neziskové artové kino, videotéka a kanceláře místní televizní stanice. Další dům, s tématem „historie a dědictví“, sestává z archivu místní historie a na něj navazují studijní kanceláře, přednáškový sál a konferenční prostory. Dům dětí je prostor otevřen všemožným druhům dětských aktivit. Budovou se prolínají témata, která se postupně otevírají při pohybu vnitřními prostory: jeskyně, les a nebe. Funkčně se jedná divadlo, dále prostor pro tanec a pro permanentně probíhající workshopy. Prostor je vertikálně propojen lany zavěšenými přes dvě patra. Dům umění a řemesel slouží hlavně jako prostory pro místní umělce. Dům hudby je objekt bývalé tělocvičny, ke které byly přistavěny nové části – vstupní foyer s intimním vstupním nádvořím opět z cortenových plátů. Dvůr nemá pouze jeden centrální prostor. Stává se místem pro různé aktivity, které odkazují k tématům jednotlivých domů. Nachází se zde venkovní scéna s možností promítání filmů, taky kruhové auditorium. Je zde možnost pořádat koncerty či divadelní hry. Vznikají tu také prostory pro možné výstavy nebo trhy. Místo, kde si děti mohou hrát a ostatní se setkávat. Prostor jasně komunikuje se všemi pěti programy. Rýsuje se tak nová typologie kreativního a dynamického kulturního centra. /MM/ www.danishnet.com www.plusmood.com www.architonic.com

c e STA N A Z Á PA D 6 8

M Ě STO 6 9

Kolding, Dánsko 57 000 obyvatel

Muzeum umění Trapholt Lundgaard & Tranberg Architecten, 1988, 1996 rekonstrukce

Muzeum umění bylo postaveno již v roce 1988 a v roce 1996 zde proběhla dostavba pro stálou expozici nábytku. Nachází se ve svažitém terénu v blízkosti Koldinského fjordu. Muzeum je v podstatě jedna dlouhá linka, která se jako zprohýbaný had postupně plazí dolů po svahu, nejprve jako pouhá masivní zeď, která odděluje vstupní prostor s parkovištěm od muzejní zahrady (ta funguje jako exteriérová expozice), a následně jako dlouhá mírně klesající chodba, na jejíž pravé straně jsou přilepeny jednotlivé výstavní prostory. Dlouhá chodba je hlavním orientačním prvkem celé budovy a je ukončena restaurací s krásným výhledem na fjord. Výstavní prostory jsou vždy navzájem propojeny, ale zároveň nás pokaždé navedou zpět do hlavní chodby. Přestože je výšková úroveň střech zvenku stejná, díky klesajícímu terénu mají jednotlivé výstavní prostory různou světlou výšku, a prostor tak získává na rozmanitosti. Toho je dosaženo i různou velikostí místností a jejich osvětlením. Samotná procházka těmito prostory s různou atmosférou zanechává v návštěvníkovi velmi silný zážitek. Po osmi letech proběhla dostavba muzea v severozápadní části. Nové křídlo bylo postaveno pro stálou výstavu nábytku. Celá tato část se nachází v podzemí, kam se vstupuje po kruhovité rampě, a je osvětlena vrchním kruhovým osvětlením. Architekti zde pracovali nejen s vnitřním výstavním prostorem, ale i s venkovní krajinou a jejich vzájemným propojením. Samotná budova zvenku působí v krajině jako socha či obří kostra dávno vyhynulého tvora vyvrženého ze zátoky. /BJ/ www.architizer.com www.ltarkitekter.dk

c e STA N A Z Á PA D 7 0

M Ě STO 7 1

c e STA N A Z Á PA D 7 2

M Ě STO 7 3

Randers, Dánsko 61 000 obyvatel

Kostel Enghoej Henning Larsen Architects, 1994

Výrazný bílý kostel ční na kopci v krajině nad severozápadním předměstím města Randers v Jutsku. Lapidární, čistý kvádr s dramaticky klesající střechou do středního úžlabí je dominantou celého okolí. Kostel je navržen jako poutní. Ke kostelu vede dlouhá cesta, při které je člověk plný očekávání, co nabízí vnitřní prostor, co se nachází za kostelem či co se skrývá za bílou zdí. Interiér odhaluje jednotlivé materiály v celé své kráse. Vnitřní stěny kostela jsou z čistého pohledového betonu s přísadou bílého mramoru a s přiznanými spárami po bednění. Stejně tak je i vydlážděna podlaha jednoduchými betonovými dlaždicemi. Střecha odhaluje dřevěnou konstrukci krovu s masivním podélným vazníkem z lepeného dřeva, který umocňuje podélnou osu kostela. Kvalita materiálů je vyzdvižena působením denního světla. To do interiéru proniká malými průzory v podélných fasádách a mezerou mezi obvodovými stěnami a střechou. Další důležité osvětlení je za výklenkem na západní fasádě za oltářem, které díky difuznímu světlu představuje jakýsi nekonečný prostor a umocňuje tak význam oltáře. Ten je vyroben z černého kamene a spolu s ostatním mobiliářem z černě mořeného dřeva ostře kontrastuje s bílou podlahou a stěnami. Sousední komunitní centrum se skládá z malých nízkých domků s dvorky. Ty jsou obepnuty bílou zdí a zaručují tak intimitu a klid. Poslední dominantou je samostatně stojící zvonice. Jde o vysokou bílou věž. Velký kopec na levé straně kolem kostela je vytvořen z přebytku půdy. Tento svah tak změkčuje a podtrhuje formální výraz stavby. /BJ/ www.henninglarsen.com www.openbuildings.com

M Ě STO 7 5

Helsingør, Dánsko 61 000 obyvatel

Psychiatrická klinika PLOT, BIG, JDS / Bjarke Ingels, Julien de Smedt, 2006

Přístavba nové psychiatrické kliniky k nemocničnímu areálu na okraji Helsingøru (Elsinor) je posledním projektem Bjarke Ingelse a Juliena de Smedta pod společnou hlavičkou ateliéru PLOT, který je symbolem raketového růstu a nástupu nové generace (Rem babies, Remova děcka) dánských architektů. Po řadě bytových domů a několika „zvětšených městských mobiliářích“ architekti poprvé získali příležitost navrhovat nemocniční stavbu, která se v mnohém podobá „zmenšenině malého města“. Vlastnímu návrhu předcházela důkladná analýza založená na řadě rozhovorů se zaměstnanci, pacienty a jejich rodinnými příslušníky, což napomohlo lepšímu a jasnějšímu porozumění základním potřebám budoucích uživatelů kliniky. Výsledný koncept se chce co nejvíce vyvarovat nemocničních stereotypů, jako jsou například chodby bez denního osvětlení nebo sterilní barevnost a umělé povrchy. V tomto případě architekti usilovali o to, aby každá místnost měla přirozené osvětlení a materiály s přírodními povrchy. Největší výzvou však bylo vyřešení provozního schématu, kdy se pokusili při efektivním centrálním uspořádání zachovat autonomii, intimitu a decentralizaci celého nemocničního komplexu. Na jedné straně je potřeba mít dokonalý přehled o veškerém dění v areálu, ale zároveň zaměstnanci i pacienti musí mít pocit uvolněné a svobodné atmosféry. Výsledné hvězdicovité schéma tak má ambice být po logistické stránce dokonalou nemocnicí, ale ani při každodenním pobytu se zde pacienti nemusí cítit jako v nemocnici. Po dispoziční stránce je klinika rozdělena na dva hlavní okruhy: dlouhodobě ubytovaní a veřejný léčebný program. Hvězdicovité schéma tak umožňuje dostatečné denní osvětlení až do samého centra dispozice. Pacienti mají ze svých pokojů nerušený pohled do okolní krajiny. Ze dvou lůžkových křídel je dokonce výhled na jezero. V místě střetávání lůžkových křídel se nachází malá patia a společenské zóny. Ambulantní léčebná část se nachází na úrovni stávající nemocnice a tvoří ji pět samostatných pavilonů spojených v jednom centrálním prostoru. Každá jednotka se skládá z kanceláře a terapeutické místnosti na jedné straně a čekárny na druhé straně. Obě součásti nemocnice se pak stýkají v jednom bodě, kudy se zároveň vchází. V této dvoupodlažní hale je dokonalý přehled o veškerém provozu v nemocnici, ale přitom jsou od sebe oba provozy odděleny a zachovávající si potřebnou míru intimity. /PŠ/ www.helsingorhospital.dk

c e STA N A Z Á PA D 7 6

M Ě STO 7 7

BISPEBJERG, předměstí Kodaně, Dánsko 40 000 obyvatel

Knihovna Rentemestervej Cobe architects + Transform, 2009-2011

Objekt knihovny Rentemestervej na severozápadním okraji Kodaně ve čtvrti Bispebjerg tvoří vznášející se boxy potažené zlatavě se třpytícím tahokovem. Knihovna od dvojice dánských ateliérů COBE a Transform se nachází v bývalé průmyslové oblasti, která dnes prožívá překotný vývoj, ale uchovává si své původní kouzlo. V chaoticky strukturovaném a pestrém prostředí lze jen těžko najít charakteristický rys, kterého by se mohli architekti chytit. Oblast je specifická velkým počtem imigrantů. Tvoří téměř čtvrtinu obyvatel. Většina lidí však touto čtvrtí jen projíždí na cestě do města. Stavba je rekonstrukcí stávajícího kulturního domu a novou přístavbou s novými funkcemi. Cílem bylo vytvořit nové dostředivé centrum oblasti, podněcující společenský život. Nachází se zde knihovna pro děti, knihovna pro mládež, knihovna pro dospělé a kulturní koncertní sál v nejvyšším patře. Dánové sami nazývají spojení těchto funkcí jako „hybridní kulturní prostor“. Návrh knihovny se skládá ze čtyř zlatých boxů poskládaných na sebe, přičemž každý z nich zastává jednu z těchto funkcí. Budova je záměrně navržena tak, aby připomínala stoh knih naskládaných na sebe. Uvnitř každého podlaží se pak odehrává vlastní svět s komponovanou scénografií. Prostory mezi jednotlivými boxy jsou využívány flexibilním způsobem. Při procházení domem zažívají návštěvníci souhru mezi jednotlivými boxy a volným prostorem mezi nimi. Důraz je kladen na kontrast uzavřenosti a otevřenosti. Objemné, jednolité, zdánlivě levitující boxy jsou v kontrastu s prosklenými, volně otevřenými prostory mezi nimi. Mezi starou a nově přistavěnou částí se otevírá prosvětlené atrium na výšku všech pater. Nachází se zde systém otevřených schodišť a chodníků spojující jednotlivé části budovy mezi sebou. Je to místo pohybu a setkávání, živé jádro domu. Dům má vchody po obou stranách, tudíž se stává celý parter průchozím. Důležitým prvkem je zlatavý hliníkový tahokov, který sjednocuje fasádu boxů v interiéru i exteriéru. V závislosti na světle se fasáda mění během celého dne. Při slunečním svitu doslova září. Ve tmě se budova stává transparentní. Objeví se další okna, která jsou umístěna za fasádou. Jsou patrná, až když se setmí a světlo vychází zevnitř budovy. I během krátké návštěvy stavby bylo jasně znatelné, že budova dokonale plní svou funkci nejen knihovny, ale zároveň komunitního centra. /MM/ www.dezeen.com www.archiweb.cz modelprogrammer.kulturstyrelsen.dk www.bibliotek.kk.dk

M Ě STO 7 9

Ú VO D 8 1

Malchow, Německo 6700 obyvatel

MENŠÍ MĚSTO

Městský přístav

Steidle und Partner, Büro Löber, RN-Architekten, 2008

Městský přístav, Steidle und Partner, Büro Löber, RN-Architekten, 2008 Malchow je malé město ležící v rekreační oblasti Meklenburské jezerní plošiny (Mecklenburgische Seenplatte), pyšní se tituly „vzdušné lázně“ (Luftkurort) a „ostrovní město“ (Inselstadt). Je to velmi příjemné a malebné historické městečko, jehož centrum je vystavěno na malém ostrově mezi jezery Fleesensee a Plauer See. Ostrov je od 19. století spojen s pevninou na jedné straně dlouhou hrází a s druhým břehem pak otočným mostem, který umožňuje proplouvání lodí mezi oběma jezery. Město se postupně z ostrova rozrostlo po obou protilehlých březích.

Počátky projektu městského přístaviště spadají do roku 1999, kdy malchowský starosta Joachim Stein (starostou je dosud) založil odborný výbor pro jeho výstavbu. Výbor prověřuje realizovatelnost záměru a vhodné lokality pro jeho umístění. Nakonec doporučuje výstavbu veřejného kotviště v blízkosti otočného mostu, naproti ostrovu. V květnu roku 2000 je vyhlášena ideová urbanistická soutěž na konkrétní podobu přístaviště, kterou vyhrává berlínský ateliér Steidle und Partner. Následuje výstava výsledků soutěže a široká veřejná diskuze. V roce 2003 je i přes odpor veřejnosti, která se snaží projekt zastavit, zastupitelstvem města definitivně rozhodnuto o výstavbě přístaviště v intencích vítězného návrhu. Město vyhlašuje výběrové řízení na investory, kteří se budou na projektu podílet. Umístění v blízkosti otočného mostu, který je průsečíkem městské silniční spojnice a vodní cesty, bylo veřejností zpočátku vnímáno spíše jako prostorová komplikace a velká dopravní překážka než jako příležitost pro rozvoj cestovního ruchu a oživení centra města. Jde ke cti místním politikům, že odolali veškeré počáteční kritice, prosadili urbanistickou soutěž a její výsledky se jim nakonec podařilo převést s drobnými změnami do reality. Městský přístav v Malchowě byl otevřen v létě roku 2008. c e STA N A Z Á PA D 8 2

M E N Š Í M Ě STO 8 3

Místo zvolené k realizaci přístaviště sloužilo jako zastávka turistických lodí, na břehu bylo velké parkoviště s neupravenou zelení. Přístaviště vzniklo jednoduše, došlo pouze k vykopání zeminy na místě parkoviště do zhruba čtyřmetrové hloubky a zajištění břehů štětovými stěnami. Tím se vytvořila umělá zátoka, která nabízí pětatřicet dokovacích míst pro menší jachty, sportovní čluny, plachetnice a hausbóty. Směrem do jezera je zátoka ohraničena širokým molem, které opět umožňuje kotvit výletním lodím – nyní navíc v kultivovaném a sympatickém prostředí. Směrem k městu navazuje přístaviště poměrně citlivě na stávající zástavbu. V rámci projektu došlo k rekonstrukci dvou historických hrázděných domů, které k přístavišti přiléhají dvorní stranou. Výškový terénní rozdíl mezi úrovní těchto stávajících domů a přístavištěm činí zhruba jedno podlaží. To je využito jakousi podnoží, která je na nábřeží přístaviště naplněna obchody a restauracemi a dále je v ní umístěno podzemní parkoviště. Na této podnoži, na hraně přístaviště, bylo potom vystavěno šest drobných dvou- až třípodlažních kubických věžovitých objektů, které slouží jako pronajímatelné apartmány a kanceláře. Svou výraznou siluetou a pestrými pastelovými fasádami tvoří kulisu přístaviště a pohledově se uplatňují i z druhé strany jezera. Celkový dojem je tak velmi optimistický, veselý až hravý. Jako by malé dítě poskládalo barevné kostičky na břehu jezera. Jediné, co trochu kazí celkově příjemný dojem, jsou některé detaily staveb – například vzduchotechnické instalace vedené po fasádě apartmánových krychlí či určitá nesmělost a nekoncepčnost v  náznacích nautických motivů. Vhodnou kombinací malého rekreačního přístavu s dalšími funkcemi – pronajímatelnými apartmány, obchodním parterem, podzemním parkovištěm a úpravami navazujících veřejných prostranství – vznikl skutečně městotvorný projekt. Jeho umístění v bezprostřední blízkosti centra a zapojení do organismu města má stimulující efekt na další rozvoj turismu v již tak oblíbené destinaci i na rozvoj služeb ve městě samotném. Že v Malchowě na architekturu a prostředí města dbají, bylo zřejmé i na jiných místech. V historickém centru je několik vkusně a moderně zrekonstruovaných historických domů, včetně radnice. Ta byla zrekonstruována v roce 2008 (podle projektu berlínského studia Autzen und Reimers Architekten), byla doplněna vnějším skleněným výtahem a mostem propojujícím radnici se sousední budovou. Malchow je velmi inspirujícím a následováníhodným příkladem, jak může vzniknout kvalitní architektura s pozitivním přínosem (ekonomickým, městotvorným) a celkově kultivačním dopadem (prostorovým, společenským) i na malém městě. Podařilo se to zejména díky kombinaci architektonické soutěže, politické vize a vůle, vyvážení veřejných a soukromých zájmů i investic a koordinaci všech zúčastněných stran, aniž by došlo k větším architektonickým kompromisům a rozmělnění projektu. /PJ/

c e STA N A Z Á PA D 8 4

M E N Š Í M Ě STO 8 5

Rastede, Německo 21 000 obyvatel

Architektonická kancelář gruppeomp architekten QBOX 123, gruppeomp architekten, 2003

QBOX 123 byl navržen jako hlavní pracoviště architektonického ateliéru gruppeomp a rovněž se stal i jednou z jejich prvních společných realizací. Návrh je z roku 2002 a samotná stavba byla dokončena v roce následujícím. Nachází se v severoněmeckém městě Rastede, které je vzdáleno necelých 50 km od Brém. Pozemek, na kterém je stavba umístěna, leží na okraji města a těsně přiléhá k hlavnímu silničnímu tahu směrem na Oldenburg. Velmi malá parcela je semknuta mezi čerpací stanici, konvenční bytovou výstavbu, restauraci a zámecký park, který je na druhé straně dopravní tepny. Hmotové řešení je prosté, minimalistické, s důrazem na detail a vtip, který je do staveb skupiny OMP vždy nějak zakomponován. Jak už název napovídá, jedná se o „krabici“ s plnou fasádou bez oken, která směrem do silnice působí odtažitým a uzavřeným dojmem. Důvodem orientace bylo odstínění stavby od automobilové dopravy, rovněž to ale stavbě mělo propůjčit nádech tajemství a vzbuzovat zvědavost. Kompozičně se jedná o kvádr s plochou střechou, který je v přední části do ulice převýšen asi o polovinu svojí výšky. Fasáda je tmavošedá omítková, doplněná o lesk prosklených ploch a akcent dřeva na okenních rámech. Po příjezdu vstupujete do tajemného, uzavřeného šedivého objektu a nemáte tušení, co se v něm, navzdory jeho malým rozměrům, odehrává. Velmi odlišný, otevřený dojem získáte po vkročení do kupodivu prosvětleného interiéru, který není nijak členěn a vlastně se jedná o jednu místnost dynamizovanou pouze rozdílnou výškou stropu. Tento prvek výškového dělení dává prostoru i velmi jasnou hierarchii. Poté, co projdete dveřmi, se dostanete přímo do zasedací místnosti, která díky převýšenému stropu působí velmi elegantně a reprezentativně. Prostor je variabilní, prosvětlený a nabízí širokou škálu využití. Kraluje mu celostěnná knihovna a velký zasedací stůl připravený na diskuzi nad projekty. Objekt byl navržen jako hlavní ateliér studia, postupem času však prošel několika nezbytnými úpravami. Přibylo pracovníků, které malý prostor přes veškerou svou variabilitu prostě nemohl pojmout. Původně jednotný prostor byl proto dodatečně přepažen prosklenou posuvnou stěnou, díky níž je možné jej rozdělit na dvě rovnocenné části: v jedné můžete jednat s klientem a v druhé nerušeně pracovat. Vnitřní prostor je opticky zvětšen díky terase skryté za domem i velkému oknu přes roh, které nabízí zajímavé průhledy. Výrazným interiérovým prvkem jsou 3,5 metrů vysoké dveře z masivního dřeva, které ovšem vedou „pouze“ do místnosti, „kam i král chodí sám“. c e STA N A Z Á PA D 8 6

M E N Š Í M Ě STO 8 7

Rozhovor s architekty Svenem Martensem a Oliverem Ohlenbuschem z atelieru Gruppe OMP (Rastede, Brémy) z června 2012

se dozvěděli výsledky. Takže se na ten projekt těšíme, navrhovat kostel se moc často nepoštěstí.

Možná jedinou nevýhodou ateliéru je odtrženost parcely od centra města a dostupnost prioritně autem. Jinak je však tento objekt – ateliér je velmi zdařilý. Nejzábavnější je strategie, kterou mladí architekti zvolili, a to že investovali do výstavby objektu, který se stal následně jejich vlajkovou lodí, vývěsním štítem. Šedivá uzavřená fasáda u hlavní silnice působila v severoněmeckém maloměstě jako dokonalý billboard. Někteří budoucí klienti se sem zatoulali prostě ze zvědavosti, jací že to mladí architekti v této „krabici“ sídlí. V době, kdy mnoho architektonických ateliérů v Německu, kumulovaných převážně ve velkých městech, nemělo v důsledku vleklé krize práci, začali mladí architekti z OMP prakticky hned po ukončení školy realizovat vlastní projekty. Podařilo se jim to především díky velkému a nekompromisnímu gestu v podobě jejich neotřelé „krabice“, kterou navíc postavili v oblasti, kde neměli přímou konkurenci své úrovně. Díky této počáteční architektonické konfrontaci s místním prostředím se ihned objevili na zdejší sociální mapě, což jim paradoxně pomohlo rychle se začlenit do lokální komunity a nastartovat vlastní ateliér. I to může být způsob, jak posouvat obecnou úroveň architektury i vnímání a myšlení lidí v oblastech mimo velká centra. /DK/

Vidíte nějaký rozdíl nebo výhodu v tom, mít ateliér a pracovat na malém městě oproti ateliéru ve velkém městě? SM: To je pro nás velmi zajímavá věc – máme totiž ateliéry dva. Jeden tady v Rastede, což je v podstatě vesnice, a druhý v Brémách, což je opravdu větší město. Celkem nás je dvanáct architektů. Váš ateliér působí v Rastede, proč jste Vlastně je v tom určitý rozpor, docela se rozhodli založit ateliér na malém legrační. Totiž v Brémách se na nás městě, mimo velká centra? dívají jako na kluky z venkova, tudíž jsme SM: S Oliverem Ohlenbuschem se známe důvěryhodní, a když pracujeme tady, tak od dětství a oba z Rastede pocházíme. říkají – to musí být šikovní architekti, mají Když jsme vystudovali architekturu, první ateliér i v Brémách. Takže nám to vlastně zakázky se objevily tady – od známých, kamarádů. Hlavně malé věci, rekonstrukce, pomáhá najít určitou strategii i v přístupu ke klientům. rodinné domy. Chtěli jsme mít vlastní praxi, tak jsme se rozhodli založit náš Je vaše práce ovlivněna tím, že působíte ateliér zde. jako regionální architekti na venkově? Existuje ještě regionální architektura? Takže většina vašich realizací je tady SM: Myslím, že ano.  My se v projektech v okolí Rastede? vždycky snažíme zohlednit nějaké SM: Zpočátku ano, pak jsme postupně začali vyhrávat soutěže a realizovat i jinde. místní specifické vlivy nebo kontext místa. Samozřejmě musí všechno Například projekt kostela do Hannoveru vyhovovat klientovi, místu a smyslu vzešel z velké mezinárodní soutěže. Je to budovy. Například jsme kousek odtud teď úplně čerstvé, před šesti týdny jsme c e STA N A Z Á PA D 8 8

M E N Š Í M Ě STO 8 9

navrhovali malou administrativní budovu, kde si hrajeme s šikmými střechami jako venkovským motivem. Nebo rodinný dům, kde se snažíme zachovat princip původních zemědělských statků: hlavní stavba, ke které jsou přistavěny další objekty a dohromady tvoří prostor dvora. Je to takový malý urbanismus na stavební parcele. Nebo například tento náš ateliér – ten se také vztahuje k místu, ačkoli jiným způsobem. Tady jsme chtěli ukázat lidem, že existuje i jiný přístup – proto ta nezvyklá uzavřená hmota. Chtěli jsme, aby v lidech vzbudila zvědavost. Jste ve své tvorbě ovlivněni také globální architekturou? Snažíte se ji nějak transformovat do lokální, regionální podoby? SM: Všichni tři jsme studovali v zahraničí, v Londýně, v Holandsku. Jezdili jsme na studijní cesty do Švýcarska. Tak si myslím, že jsme ty vlivy s sebou přivezli do našeho regionu. A snažíme se ty věci vzájemně propojovat. Ne tím, že bychom někde chtěli postavit úplně moderní budovu, spíše tím, že se snažíme pracovat s tradičními tématy jinak. To je asi to, co jsme se v cizině opravdu naučili. Naši strategii bych nazval „hra s obyčejným“ – je to něco, co z 80 % znáte, ale najednou je tam cosi jinak. Cosi, co vás znepokojuje. Například dům pro evangelického faráře: zvenku vypadá jako tradiční přízemní selské stavení s vysokou sedlovou střechou, typické pro zdejší region – stavba přimknutá k zemi a vysoká střecha chrání před větry od moře; uvnitř má ale tento dům zcela netypicky dvoupodlažní prostor s galerií a horním bazilikálním osvětlením. Lidé v severním Německu jsou dost konzervativní, nemají rádi experimenty, obzvlášť ne se svým domem. Je to pro ně největší životní investice a rozhodně s ní nechtějí experimentovat. Nelze přenášet zahraniční vlivy přímo, protože situace je prostě jiná. Když třeba děláte projekt v Londýně, nemusíte nikomu vysvětlovat, že chcete navrhnout působivý prostor. Když ale pracujete pro normální zdejší rodinu, tak oni prostě chtějí mít dům

a ne působivý prostor. Nebo materiály a technologie – nemůžete přejímat švýcarské vlivy a detaily, když tam jsou rozpočty na stavbu normálního rodinného domu řádově čtyřikrát, pětkrát vyšší. Samozřejmě, že za víc peněz se dá udělat zajímavější dům. Jak byste charakterizoval vývoj ve vašem regionu, tedy v severním Německu, z hlediska kvality architektury i počtu kvalitních realizací v posledních letech? SM: V severním Německu je obzvlášť v posledních letech obrovské množství práce pro architekty. Myslím, že se to stále zlepšuje. Když jsme v roce 2000 zakládali ateliér, hodně známých nám říkalo, že jsme se zbláznili. Situace byla opravdu špatná, nestavělo se. Od té doby, tedy během posledních deseti let, se ale situace úplně obrátila. I tady v okolí Rastede je několik nových zajímavých projektů, které by si ještě před pár lety nikdo neuměl představit. Takže ekonomická krize se tady neprojevila? Jak vidíte situaci do budoucna? OO: Ekonomická situace je dnes v severním Německu vynikající. Staví se mnoho velkých projektů, což znamená také šanci pro dobrou architekturu. Myslím, že teď je pro vás ta nejlepší chvíle vidět změny, které se tu dějí, a nové věci, které v architektuře vznikají. Určitě znáte Hafen City v Hamburku, podobná revitalizace bývalého přístavu ale probíhá i v Brémách – spousta nových projektů, hlavně bydlení, vznikají celé čtvrti. Před několika lety byste nenašli jediný podobný projekt. SM: Hodně lidí teď investuje peníze do nemovitostí, protože to v době bankovní krize považují za bezpečně uložené prostředky. Také velké investiční skupiny hledají příležitosti, kam investovat, a rozvíjejí nové projekty. Sami pracujeme na velkém bytovém komplexu v Hannoveru. Zatím to vypadá, že podobných projektů bude stále přibývat. c e STA N A Z Á PA D 9 0

M E N Š Í M Ě STO 9 1

Schoten, Belgie 33 000 obyvatel

POLITIE SCHOTEN Policejní stanice ve Shotenu Dirk Somers, Huiswerk architecten, 2006 – 2008 Novostavba policejní stanice od Huiswerk architecten je situována na okraji vlámského městečka Schoten, jež leží severovýchodně nedaleko Antwerp v Belgii. Reformou z roku 1998, která sloučila městskou policii a četnictvo, se dřívější policejní stanice umístěná přímo ve středu městečka na náměstí Markt stala zastaralou a kapacitně nedostatečnou pro nově vzniklý početnější policejní útvar. Pro architektonickou soutěž na novou budovu byly vybrány pozemky plynařské společnosti na kraji centra městečka, kde stál dříve plynojem. Rozlehlý pozemek je situován při hlavní ulici. Huiswerk architekten jako jediní ze soutěžících navrhli budovu odsazenou od hlavní silnice až na nejzazší možný konec velké parcely. Vytvořili velký dvůr – náměstí vesnického charakteru, jehož dvě strany budova tvaru L spoluvytváří. Toto náměstí je důležitým veřejným prostorem ve vztahu mezi městem a institucí policejní stanice, která je chápána jako služba pro veřejný prostor, namísto autoritativního pojetí instituce. Dokladem úspěšnosti je i to, že se nyní uvažuje o dostavbě třetí strany náměstí (dnešní parkoviště) a také o umístění sochy do plochy náměstí. V projektu bylo uvažováno i o stánku s oblíbenými smaženými hranolky. Protože se však nenašel provozovatel, nedošlo k realizaci. Budova je svým urbánním charakterem vnímána jako fragment města na předměstí. Stěžejním motivem domu je vytvořit atmosféru neformálnosti, dům otevřený veřejnosti, uvnitř průhledný. Při vstupu do budovy je návštěvník uvítán prostorem, kterému dominují dvě atria, přes roh navzájem vizuálně propojena. Jedno je přístupné veřejnosti a obsahuje otevřený recepční pult, druhé je používáno jako jídelna zaměstnanců. Atmosféra otevřenosti je podpořena vnitřním ochozem (v patře) a dále četnými průhledy do prostorů kanceláří. Byť je dům uvnitř otevřený a průhledný, přesto tvoří předěl mezi trestanými lidmi (jsou přiváženi zadem) a občany řešícími běžnou agendu. Atmosféru neformálnosti rozvíjí i výběr materiálu. Jsou použity „obyčejné“ materiály, viditelné jsou zejména betonové tvárnice a dřevo. Výraznou úsporou při realizaci byly technické instalace. Na popud investora bylo upuštěno od řízené vzduchotechniky s klimatizací, příjemné ovzduší uvnitř budovy je regulováno pomocí přirozeného větrání. Prostory uvnitř budovy jsou vzduchově propojeny větracími průduchy nad vnitřními okny mezi místnostmi. Byť tato skutečnost není z akustického hlediska ideální (uživatelé si stěžují především na průchodnost zvuku mezi místnostmi), vytváří tento systém příjemné klima uvnitř budovy. Pracoviště jsou koncipována jako otevřené prostory s proměnlivou mírou soukromí, kterou si mohou zaměstnanci sami volit. Nejde tedy o open space, ale o domácí výplň c e STA N A Z Á PA D 9 2

M E N Š Í M Ě STO 9 3

prostoru v rámci větší haly. Zaměstnanci mají systém skříněk s osobními věcmi, od ryze soukromých uzamykatelných až po otevřené, a díky tomu mohou podle potřeby využívat různá pracovní místa v budově. Nejvýraznějším elementem vnějšku budovy je trčící konzola střechy, velkorysá svým vyložením. Z venku stejně jako zevnitř je charakter domu určen kombinací hrubé betonové tvárnice a teplých dřevěných elementů. Budova je zároveň asketická i dekorativní, transparentní i masivní, industriální i rustikální. Způsob stavění, byť autoři čerpají z městského způsobu stavění Otto Wagnera, je v řadě zmíněných prvků ryze maloměstský, vesnický. /JŽ/

c e STA N A Z Á PA D 9 4

M E N Š Í M Ě STO 9 5

Knokke, Belgie

33 000 obyvatel

Náměstí Rubensplein Paul Robbrecht, Hilde Daem, 2001 – 2003

Vyhlášené belgické přímořské letovisko Knokke je zaplavené turisty, a ti povětšinou přijíždějí do města auty. Proto snad žádnému náměstí v Knokke nechybí pod terénem vybudované podzemní parkování a přilehlé vjezdy a výjezdy z nich. Náměstí Rubensplein skrývá pod terénem podzemní parkování také. Když bylo postaveno nové podzemní parkování na přímořské promenádě Knokke, naskytla se příležitost znovu navrhnout na vzniklé trojúhelníkové parcele nový veřejný prostor. Náměstí je po obvodu vymezeno obslužnou komunikací. Výraz a celková atmosféra prostoru v nás může vyvolávat asociace s obrazy Georgese Seurata. Barevnost dlažeb je snad referencí k technice zvané pointilismus a námořní barvy betonových desek odkazují k blízkému moři. Dlouhé lineární lavice se středovým zasklením poskytují efektivní ochranu před větrem a zároveň jako jediné člení náměstí. Tyto dlouhé lineární elementy jsou vhodným místem ke klidnému posezení a odpočinku. Náměstí se stalo prostředím pro svobodné aktivity návštěvníků a obyvatel. Problém s výškovým rozdílem 1,2 m na náměstí je vhodně vyřešen a eliminován formou hravých kamenných vln. Autoři této realizace často zasazují do svých projektů díla současných umělců; zde jde o dvě sochy Franze Westa, dvě pětimetrové hlavy vyrobené z odolné syntetické pryskyřice. Volba architektů padla na sérii soch, které West nazývá Lemur. West sám je označuje za satirickou formu v tradici místních karnevalů. Tyto dvě hlavy hledí k sobě, udržují neurčitý dialog v prostoru trojúhelníkového náměstí. Vzhled soch se výrazně mění s naším úhlem pohledu. Z některého místa se jeví jako bílé mraky, jindy jako příšery nebo jako figury zírající nepřítomně na moře. Určující síla náměstí tkví v jednoduchosti zpracování. Dvě sochy hlav jsou umístěné na válcových podstavcích, které jsou ve skutečnosti výstupy z podzemního parkování. Dlouhé klasické oboustranné lavice a jednotná dlažb budí spíše pocit interiéru než venkovního veřejného prostoru. Občas v slunečním oslnění a ve vůni slaného vzduchu můžeme mít pocit, že kráčíme po dně „mořského bazénu“. /JJ/

c e STA N A Z Á PA D 9 6

M E N Š Í M Ě STO 9 7

Ú VO D 9 9

Le Rheu, Francie 7 300 obyvatel

Maison des jeunes -dům mládeže Clément Gillet, 2008

Město Le Rheu nedaleko Rennes se v posledních deseti letech, kdy tady vznikla rozsáhlá bytová výstavba především rodinných domů, bouřlivě rozvíjí. Ale není to klasický satelit, současně tu jsou nové stavby škol, sportovišť, kulturních zařízení apod. V bezprostřední návaznosti na historické centrum s radnicí a kostelem, na místě bývalé zemědělské usedlosti, bylo v roce 2008 vybudováno nové centrum pro mládež. Objekt stojí na vyvýšeném místě, uzavírá prostor centra města k silnici, naopak k historickému středu se svažuje a přechází do veřejného prostoru, které slouží pro kulturní akce.

Kompozice domu je jednoduchá, přízemní horizontální hmota je umocněna přesahující deskou střechy, která na severní straně u vstupu vytváří velký krytý předprostor. Zastřešení se proměňuje, místy je plné, místy transparentní a vytváří hru světla na zemi a barevných betonových stěnách. Vznášející se střecha přechází do škály zeleně lazurovaných betonových stěn vstupu, foyer a sálu. Polyfunkční sál je centrem objektu. Střešní deska nad sálem je prořezána šedovými světlíky, jež přivádějí severní přirozené světlo. Je to jednoduchá stavba, jejíž výraz je založen na barevnosti, horizontální kompozici a symbióze s vnějším veřejným prostorem, a právě v té jednoduchosti a uměřenosti je její síla. Vnitřní uspořádání je podřízeno smyslu stavby, je to dům pro mladé a vše je tedy flexibilní. Je to klub, kde se tančí, hraje, kreslí a maluje, kam se dá jít na koncert, divadlo, kurzy apod. /JH/

c e STA N A Z Á PA D 1 0 0

M E N Š Í M Ě STO 1 0 1

Douarnenez , Francie, 15 800 obyvatel

Bydlení pro seniory Atelier ARCAU, 2011

Na svahu nad městem, v sousedství panelového sídliště z šedesátých let, je postavena první etapa komplexu sociálního bydlení a objektu veřejných služeb. Budova služeb a úřadu v těsné návaznosti na komunikaci a parkoviště tvoří jasný pevný blok, uzavírá areál. Obytný komplex se skládá z volně rozmístěných vzájemně propojených a natočených třípodlažních kostek rozesetých po svahu s vyhlídkou na město. Je to hravé prostředí, vytvářející intimní a polo intimní prostory diferencované polohou k obslužné cestě. Hlavní obytné budovy jsou propojeny soustavou lávek, teras a poloveřejných zákoutí, struktura je doplněna drobnými stavbami, kde jsou prostory pro kola a sklady pro zahradu a údržbu cest. Na jednoduchém principu je vytvořeno prostředí, které má měřítko a charakter malého městečka, kde se lidé nutně musí potkávat, když jdou domů, kde o sobě vědí a mohou mít pocit domova. /JH/

c e STA N A Z Á PA D 1 0 2

M E N Š Í M Ě STO 1 0 3

Dinard, Francie 10 700 obyvatel

Loft / ateliér spojený s bydlením atelier 48.2, 2010

Projekt se týká přestavby staré kovárny z počátku dvacátého století, která poslední desítky let sloužila jako sklad, na architektonický ateliér propojený s bytem. V malé boční slepé uličce v městečku Dinard leží stavba, z hlavní ulice téměř neviditelná. Táhlá kamenná zeď, prolamovaná otvory oken a dovnitř vstupujících atrií, ukrývá svět uvnitř, hru prolínajících se prostorů, proměnlivých výšek a vnitřních atrií, kde rostou stromy. Původně přízemní protáhlá kamenná stavba kovárny lichoběžníkového půdorysného tvaru je nově částečně zastřešena sedlovou nástavbou, prostory obou úrovní se prolínají a propojují. Konceptem přestavby je proniknout do stavby takovými zásahy, které vnesou do interiéru světlo a propojí ho opticky i pocitově s vnějším prostředím. Interiér obaluje „prázdno“, které tvoří atria plná světla a zeleně. Půdorys domu je volný, všude lze dělat všechno, členění atrii umožňuje vytvořit funkční zóny v rámci jednoho celku a v patře vymezují atria intimní prostory ložnic. Volný, minimálně členěný prostor umožňuje provádět úpravy a změny v užívání. Přízemí je maximálně uvolněné, je myšleno jako velký ateliér a prostor pro společenský život. Patro je více determinováno třemi ložnicemi, kuchyní a společným prostorem pro rodinu. Všechny technické prostory a příslušenství jsou soustředěny podél východní slepé zdi. Kvalita domu je jednak v jeho vnitřním prostoru, který je založen na prolínání a optickém propojení jeho částí, na vnikání světla a zeleně, jednak na konstrukčním principu stavby. Do stávajícího přízemního kamenného kvádru byla vložena nezávislá ocelová konstrukce nesoucí patro a střechu. Kontrast mezi masivností původní kamenné zdi a subtilností nových konstrukcí (ocelový skelet a prosklené stěny atrií) vytváří celek plný napětí. Všechny zásahy jsou bytostně současné, ať už je to princip dispozice, konstrukce nebo požité materiály, a přitom je zachována kontinuita, měřítko a charakter místa. /JH/

c e STA N A Z Á PA D 1 0 4

M E N Š Í M Ě STO 1 0 5

Rønde, Dánsko 2500 obyvatel

Hospic Djursland, Jylland Arkitektfirmaet + C. F. Møller, 2007

Hospic Djursland je léčebné zařízení s kapacitou patnácti lůžek, které leží na okraji města Rønde s nádherným panoramatickým výhledem na mořský záliv a město Aarhus. Nejdůležitějším hlediskem při návrhu hospice byla snaha o kvalitní prostor pro důstojné zakončení života. Proto byl kladen důraz na práci s terénem, orientaci výhledů a celkové souznění objektu s okolní poklidnou krajinou. Vznikla tak jednoduchá přízemní hmota se zakřiveným půdorysným tvarem, která se severní pevnou fasádou vymezuje vůči okolní zástavbě a jižní fasádou, kde jsou umístěny veškeré pokoje, se otevírá do zálivu. Půdorys je řešen jako pětidílný trakt se dvěma navzájem propojenými chodbami, mezi nimiž jsou čtyři atria, zázemí a společenské prostory. Vnitřní dlouhé chodby tak nejsou pouze nutným komunikačním koridorem, ale stávají se příjemným místem setkávání. Důraz byl kladen na dostatečné dimenze jednotlivých prostor i na jejich různorodost. Nechybí recepce, malý sál, smyslová zahrada a nezbytné zázemí hospice. Hospic se netváří jako instituce, naopak z něj sálá domácí atmosféra. K tomu přispívá i měděné oplechování a jemný rastr dřevěných latí na fasádě, které stárnou spolu se svými obyvateli. Dům poskytuje velmi příjemnou fyzickou i duchovní rovnováhu nejen pro pacienty, ale také pro příbuzné či zaměstnance. Samotné pokoje jsou příjemně zařízeny. Mají vlastní terasy a dostatek denního světla. To proniká střešními světlíky ze severu i do hloubky dispozice přímo nad nemocniční lůžko a do koupelny. Zahrady, které se nachází kolem budovy, kladou velký důraz na aspekty zraku, čichu, doteku a zvuku, stejně jako celkovou dostupnost pro pacienty, a to i pro ty, kteří jsou připoutání pouze k lůžku. Díky oblým tvarům, výklenkům či různým povrchům a materiálům si zde každý může najít své zákoutí. /BJ/ www.architecturenewsplus.com www.e-architect.co.uk www.cumbu.com

c e STA N A Z Á PA D 1 0 6

M E N Š Í M Ě STO 1 0 7

c e STA N A Z Á PA D 1 0 8

M E N Š Í M Ě STO 1 0 9

Hillerød, severní části ostrova Sjælland, Dánsko 32 000 obyvatel

Konferenční centrum Novo Nordisk SeARCH, 2011

Jedná se o rekonstrukci a rozšíření dánského statku „farholm“ na nové podnikové a konferenční centrum pro globální zdravotní péči společnosti Novo Nordisk. Bílá zděná budova farmy s doškovou střechou z počátku devatenáctého století se nachází na okraji města Hillerød na vyvýšenině u břehu jezera. Má bohatou historii a v roce 1964 byla vyhlášena národní památkou. V devadesátých letech koupila areál společnost Novo Nordisk, největší světový producent inzulinu, která areál přeměnila ve výrobní zařízení a kanceláře. Historická část stavby, kde se nachází hlavní vchod, hrála klíčovou roli v historii firmy. Vůbec poprvé zde byl extrahován inzulin ze slinivky krav. Možná právě díky tomu se stal vztah firmy k této stavbě tak důležitým. SeARCH byli jedni ze čtyř vyzvaných účastníků, jejichž úkolem bylo transformovat stávající areál na vzdělávací komplex. Cílem návrhu bylo vytvořit nový typ konferenčního centra, více dynamický a interaktivní jak pro zaměstnance, tak pro hosty. Architekti na projektu úzce spolupracovali s dánskými památkáři (KUAS). Stávající západní křídlo bylo „vykucháno“ a vybaveno pokoji pro hosty a fitness centrem. V centrální části objektu se nachází lobby, jídelna a prostory sloužící administrativním účelům. Z historické části je návštěvník veden dolů schodištěm, kde se otevírá prosklený výhled na krajinu s jezerem a divokým ptactvem. Zde se nachází několik konferenčních místností a salónků. Zasedací místnosti mají půdorys kravského ucha. Každá se trochu liší tvarem, velikostí a materiálem. Celá nová část severního křídla se nachází v násypu pod historickou budovou a má zelenou střechu, takže zůstává zachován pohled na hlavní část statku. Podle požadavků nebylo na exteriéru historické budovy nic změněno. „Naším cílem bylo zachovat atmosféru domu a zároveň ukázat, že budova měla dříve jinou funkci,“ tvrdí architektka projektu Kathrin Hanf. Nově postavené pravé křídlo je symetrické s levým a obnovuje původní historické obdélníkové nádvoří statku. Materiálově i tvarově se pravděpodobně inspiruje bývalou stodolou, která tu údajně stávala. Tvar střechy navazuje na historickou morfologii a postupně se láme ve tvary nové. Vzniklá nová část respektuje geometrii a organizaci starého objektu. Materiálové zpracování zdůrazňuje přátelské napětí mezi starým a novým. Vysoká kvalita zařízení a ekologická opatření vytváří udržitelnou budovu s optimálním vnitřním klimatem a minimální spotřebou energie. /MM/ www.architecturenewsplus.com www.archdaily.com www.search.nl

c e STA N A Z Á PA D 1 1 0

M E N Š Í M Ě STO 1 1 1

Skagen, Dánsko 8300 obyvatel

Přírodní centrum Skagen Odde Skagen Odde Naturcenter, Jørn Utzon, Jan Utzon, 1989 – 2000

„Přírodní centrum ve Skagenu tvoří malá skupina objektů ukrytých za ochrannou zdí, kde se můžete v klidu zapomenout při studování přírodních zákonitostí na prezentovaných modelech, obrázcích a textech. Zde, na samém konci země můžete přijít do blízkého kontaktu a lépe porozumět okolnímu prostředí. Jednotlivé budovy jsou rozmístěny uvnitř čtyř stěn, čímž vytváří nádvoří a neobvyklá místa: úchvatný prostor mezi stěnami a budovami, kde jste dobře chráněni a současně můžete nasávat silné dojmy nekonečných proměn zdejší flóry a fauny. Samostatně stojící vysoké stěny s mohutnými opěrami dodávají celému souboru na klidu a jednoduchosti, která do zdejšího prostředí majestátné přírody, mohutného příboje a rozevřené oblohy přináší pocit harmonie.“ Jørn Utzon Skagen je nejsevernější město v Dánsku. Utzonovo přírodní centrum Skagen Odde je pak společně s vojenským radarem a muzeem Grenen nejsevernější stavbou Jutského poloostrova i celé kontinentální části Dánského království. Severněji naleznete už jen hrob básníka Holgera Drachmanna ukrytý pod obrovským balvanem, a pak se do moře už jen táhne dlouhý písčitý výběžek Grenen, kde do sebe naráží vlny ze Severního a Baltského moře. Muzeum skládající poklonu zdejším plážím, moři, větru a především charakteristickému světlu, které si již na konci devatenáctého století oblíbili dánští umělci, v roce 1989 navrhl Jørn Utzon a o jedenáct let dokončil jeho syn Jan. Přírodní centrum na severovýchodním okraji Skagenu je věnováno přírodním živlům, které byly neodmyslitelně spjaté s celoživotní Utzonovou tvorbou. Hlavní představou bylo, že by mělo centrum vyrůstat z přírody a reflektovat ticho, klid a rozjímaní, které jsou v dnešním světě těžko k nalezení. Přírodní centrum přezdívané „Pouštní pevnost“ obklopuje čtyřmetrová cihelná zeď ochraňující areál o velikosti 4000 m² před častými bouřemi. Šedé betonové objekty uvnitř areálu jsou zakončeny stanovou střechou s černou krytinou a periskopickými světlíky. Mezi jednotlivými domy vznikají malá nádvoří, venkovní bazény a ochozy. V obvodové zdi se nachází otvor, kudy lze z kavárny pozorovat okolní bažinatou krajinu. Duny lze rovněž sledovat i z vyhlídkové věže na východním nároží. /PŠ/ www.skagen-natur.dk

c e STA N A Z Á PA D 1 1 2

M E N Š Í M Ě STO 1 1 3

JYLLINGE severní části ostrova Sjælland, východní břeh Fjordu Roskilde, Dánsko 10 150 obyvatel

Kostel Svatého Kříže KHR Arkitekter, 2008

Říká se mu i „průsvitný kostel“. Kostel byl postaven v zátoce města Jyllinge jako světelný svazek ve volné krajině. Topografie fjordu má v sobě velkou emocionální sílu. Pro architekta Jana Søndergaarda se stala základní myšlenkou interakce mezi kostelem, krajinou a fjordem. Tělo kostela je koncipováno jako součást krajiny, tvarem připomíná dva bloky pevně spjatých kamenů navzájem tvořících kompozici, ze které je patrný církevní podtext. „Církev jako monolit, který se zvedá v krajině, jako balvan stoupá z půdy,“ tvrdí sám autor. Fasáda vypadá z dálky jako betonová. Když jsme přicházeli postupně blíže, zdála se být mramorová. Až teprve v těsné blízkosti a při kontaktu s materiálem zjistíme, že se jedná o nazelenalý laminát. Materiál pokrývá celou hmotu kostela, kontinuálně přechází ze stěn na střechu. Tato jednolitost vyzdvihuje formu stavby. Jedna ze stěn kostela se otevírá k pobřeží. Druhá část kostela, ulička, je protažena až na venkovní platformu, kde vytváří malý amfiteátr pro případné akce. Církevní událost tak ve finále může být propojena s fjordem i nebem. Z dálky se stěží dá poznat, že se jedná o kostel. Pouze shora je viditelný tvar kříže přes celou stavbu. Jedná se o světlík, jehož charakter se spolu se slunečním svitem mění během celého dne. Údajně během mlhavých večerů se na obloze objevuje světelný kříž procházející střechou. Vstup denního světla do kostela definuje funkci prostoru. Kříž nám určuje prostor pohybu po kostele. Strop zůstává laminátový a nechává světlo jemně pronikat přímo z nebe. Interiér kostela je velmi flexibilní. Židle se dají uspořádat podle potřeby konaných akcí. Prostor nad oltářem zůstává prázdný, avšak během bohoslužby jsou na zeď promítána digitální videa. Na stavbě mi přijde jako velmi cenná práce s materiálem, vytváření nových technologií a experiment samotný. Méně pochopitelné se však zdálo samotné tvarosloví. /MM/ www.fiberline.dk arkitektforeningen.dk www.kristeligt-dagblad.dk www.archdaily.com www.archello.com

c e STA N A Z Á PA D 1 1 4

M E N Š Í M Ě STO 1 1 5

c e STA N A Z Á PA D 1 1 6

M E N Š Í M Ě STO 1 1 7

DANGAST, Německo 500 obyvatel

VESNICE

Rodinný dům gruppeomp architekten, 2012

Dangast je malá obec čítající pouhých 500 obyvatel, leží na pobřeží severního moře, přibližně šedesát kilometrů severovýchodně od Brém. Dangast je známé a vyhledávané místo dovolené a lázeňských pobytů u moře, rovněž je místem setkání umělců. Parcela domu je situována až idylicky, přímo u moře, nad jehož hladinu je vyzdvižená přibližně čtyřmetrovou terénní terasou. Sousední domy jsou stará typická stavení, v tom nejbližším je provozována restaurace. Pozemkem vede starobylá alej, na kterou nový dům přirozeně navazuje svým vstupem. Dům se tváří navenek velice skromně, spíše ustupuje do pozadí, a nechává tak vyniknout okolní výjimečné přírodní scenérii. Půdorysnou stopou je obdélník o rozměrech zhruba 5 x 12 metrů, střecha je sedlová a fasáda je obložena zdejším tradičním materiálem – červenou cihlou různých odstínů. Jediný výrazně vystupující prvek je prosklení obývacího pokoje, vysoké přes obě podlaží, které je asi o půl metru předsazeno před samotnou fasádu. Výhled směřuje na moře. Co se týče vnitřní dispozice, v přízemí se nachází velký obývací prostor se začleněnou kuchyní, dále pokoj pro hosty, koupelna a komora. Přímé schodiště, vedoucí ze vstupní haly, nás přivádí na galerii ve druhém patře, ze které se vstupuje do jednotlivých ložnic – tří dětských a rodičovské. Zajímavým prvkem je okno z nejmenší dětské ložnice, které nevede přímo ven, ale do dvoupodlažního obývacího prostoru. Až skrze jeho velké prosklení je možno pozorovat měnící se hladinu moře venku. Tato ložnice je sice nejmenší, ale také nejzajímavější. Poměrně velká galerie před pokoji umožňuje i jiné než jen průchozí využití, jako například dětské hry, posezení či rozložení dalšího nábytku. Dům působí celkově velmi příjemným, až uklidňujícím dojmem. Jako by tu bylo jen přesně to, co má být, ne zbytečně moc místa, ale také ne moc málo pro komfortní rodinné bydlení. Malý, ale zajímavý dům v německé vesnici, dobře přizpůsobený svému účelu a přiměřený místu. Viděli jsme dům v rozestavěném stádiu, kdy lze nejlépe pozorovat použité stavební materiály a technologie. Měli jsme také možnost pohovořit současně se stavebníkem i architektem a dozvědět se více o způsobu jejich spolupráce. /LM/

c e STA N A Z Á PA D 1 1 8

VESNICE 119

Oudeschild, ostrov Texel, Holandsko

1270 obyvatel

Kaap skil museum Mecanoo architects, 2012

Ostrov Texel je severozápadní výspou Holandska. Dostanete se sem trajektem z přístavu Den Helder. V sedmnáctém století, během holandského „zlatého věku“, byl ostrov Texel největším kotvištěm obchodních lodí dovážejících zámořské zboží z Indie, Japonska a Ameriky. Lodě plující z Amsterdamu nebo navracející se do Holandska kotvily na východní závětrné straně ostrova a čekaly zde na příznivý vítr. Dodnes jsou v okolí ostrova rozesety na mořském dně desítky vraků těchto starých lodí. Silné mořské proudy vyplavují na břehy ostrova neustále mnoho zajímavých předmětů – současných, ale i těch z dávné historie. Texel je dokonce proslavený jako místo zaslíbené pro „beachcombery“ – tedy „pročesávače pláží“, kteří vyplavené předměty sbírají. V roce 2012 byla otevřena nová budova námořního a „beachcomberského“ muzea Kaap Skil. Jeho expozice je poctou slavné námořní historii ostrova a celého Holandska. Muzeum představuje mnoho sbírkových předmětů, pocházejících právě z vraků potopených lodí. Byly buď vyplaveny mořem na břeh a sesbírány „pročesávači“, nebo je vyzvedli potápěči a muzeu věnovali. Budova muzea stojí ve vesničce Oudeschild, na hlavní ulici vedoucí do rybářského přístavu. Ulice je tvořena zástavbou malých venkovských domků orientovaných štítem do ulice, některé z nich mají v parteru obchody. Muzeum je logicky trochu větší budovou, snaží se však členěním hmoty do svého prostředí zapadnout. Dvoupodlažní stavba je zakončena čtyřmi navazujícími špičatými střechami, které evokují dojem štítů – silueta střechy muzea tak navazuje na rytmus střech vesnických domů. Výrazná a zapamatovatelná silueta stavby se dokonce stala grafickým logem muzea samotného. Fasáda muzea je tvořena vertikálními dřevěnými lamelami, které byly vyrobeny z dubového dřeva štětovnic vyřazených při rekonstrukci kanálu Noord-Holland. Stará holandská tradice recyklace, stejně jako pověstná šetřivost zde tak opět přichází ke slovu; v minulosti se například dřevo z vysloužilých lodí používalo ke stavbě stodol. Podobně jako samotné sbírkové předměty muzea, i dřevo fasády takto získalo druhý život. Předprostor muzea je vyskládán z hnědé cihelné dlažby, tři vstupy jsou zvýrazněny vytaženými markýzami, které při zatažení tvoří součást souvislé lamelové fasády. V přízemí je malá kavárna a prodejna suvenýrů. Do interiéru se propisují materiály zvenku – podlaha je z cihelné dlažby a strop z fasádních lamel. Prostorem se dá volně projít skrz kavárnu ven do zadního travnatého dvora. Dvorní fasáda je identická s tou uliční. S vnějšími materiály jako by všední svět vstupoval i dovnitř budovy. Přízemí je jakousi neutrální půdou, utilitárním prostorem, který nechystá žádné překvapení c e STA N A Z Á PA D 1 2 0

VESNICE 121

a k muzeu jakoby nepatří. O to více se však všednosti vymaňují výstavní prostory muzea. Expozice začíná sestoupením do suterénu, který je zcela temný. Člověk si musí chvilku zvykat, než se ve tmě začne orientovat. Expozice představuje slavnou historii ostrova v jeho největším rozkvětu. Světelnými akcenty jsou zdůrazněny jednotlivé části expozice – rozměrný model ostrova s mnoha plachetnicemi kotvícími u pobřeží. Dále jsou zde malé místnosti, kde jsou představeny zapomenuté příběhy holandských mořeplavců. Expozice pokračuje ve druhém podlaží, kam se musí projít zpátky přes kavárnu. Vystoupáním do patra se člověk ocitá v bílém prostoru, přesvětleném okny v lomené střeše. Zde jsou ve vitrínách vystaveny jednotlivé autentické exponáty, které vydalo moře. Artefakty jsou vyzdvižené na světlo z hlubin moře a dávné historie, která jako by se zde nacházela jen o dvě podlaží níže. Prostor expozice si tak úspěšně a působivě pohrává s protiklady světla a tmy, minulosti a současnosti, představy a reality. Muzeum Kaap Skil je dobrým příkladem, jak lze využít slavných historických momentů a specifičnosti jinak nepříliš zajímavého místa k muzejní prezentaci, která je navíc posílena a spjata s kvalitní architekturou. Muzeum samotné jistě přiláká do malé rybářské vesnice mnoho návštěvníků. Instituce malého muzea zde splývá s jeho architekturou, která se svou záměrnou výrazností stává poutačem, logem. Tak může byť i jediný izolovaný projekt být dostatečným impulzem k oživení místa a rozvoji turismu. /PJ/ www.kaapskil.nl

c e STA N A Z Á PA D 1 2 2

VESNICE 123

Petegem aan de Schelde, Belgie 1700 obyvatel

Architektonická kancelář, vlastní bydlení architekt Frank Delmulle, 2006

Sídlo architektonické kanceláře Delmulle Delmulle architecten a zároveň dům jejího hlavního architekta a zakladatele Franka Delmulle se nachází v historickém průmyslovém areálu na okraji vesnice Petegem aan de Schelde. Petegem aan de Schelde je drobná osada, která společně s několika dalšími obcemi tvoří jihozápadní předměstí Oudenaarde – asi třicetitisícového města nacházejícího se třicet kilometrů od Gentu a přibližně stejně daleko od belgicko-francouzské hranice. Výběr místa i dřívější název kanceláře Ideell architecten nebyl náhodný. Původní funkcí areálu, jehož komín byl v nízké krajině Východních Flander vždy dobře viditelný a společně s kostelní věží dodnes představuje „vertikální dominantu“ Petegemu – byla továrna na výrobu cikorky Ideell postavená ve třicátých letech minulého století. Tovární komplex s fasádou z typického režného zdiva tvoří nejen provozní haly, ale i víceúrovňový objekt věže, kde se cikorka sušila a přes několik nad sebou umístěných sít přesypávala a cedila. Architekt funkčně i výrazově využil stávající tovární haly a věž na cikorku a rozčlenil objekt na dvě části. Zatímco provozní haly mu svou dispozicí posloužily jako ideální kancelářské a ateliérové prostory, do věže naopak rafinovanou formou umístil své bydlení. V tomto převýšeném prostoru našla domov Frankova rodina. On sám o tomto projektu mluví jako o vertikálním loftu. Aby architekt docílit zvětšení obytné plochy, vložil do stávající věže jedno patro navíc. Proto patra s ložnicemi rodičů a dětí mají tak nízké stropy, že je možné se jich dotknout rukou. Podle architekta to jsou místa v domě, kde se pouze spí a odpočívá, a není tedy nutné prostor převyšovat. Další prostory jsou podstatně vyšší – ať už se jedná o kuchyni a jídelnu v přízemí nebo o obývací pokoj v nejvyšším poschodí. Vertikalita objektu se nejvíce projevuje ve schodišťové hale, která vizuálně propojuje všechna patra a napomáhají tomu i pochozí konstrukce z pororoštu. Světlo ze střešního světlíku tak dopadá až do přízemí a cedí se přes kovové mřížky podobně jako sušená cikorka přes původní průmyslová síta. Věž je oproti původnímu stavu proražena množstvím nových okenních otvorů, které umožňují krásný výhled do volné krajiny řeky Šeldy a k francouzské hranici. Původní provozní haly, kde v současnosti sídlí architektonická kancelář, jsou na rozdíl od věže téměř v původním stavu. Interiéru dominují především masivní betonové sloupy s náběhy a původním stropem. Tento skelet s výraznou texturou bednění přirozeně člení celý prostor do logických, za sebou jdoucích celků. Na architektovu kancelář, která je přes technické místnosti a sklady spojená s objektem věže, navazuje archiv, prostory pro tisk a úpravu tištěných dokumentů, pracovní místa a nakonec dvě c e STA N A Z Á PA D 1 2 4

VESNICE 125

zasedací místnosti. Další dělení prostoru zajišťuje pouze nábytek a jasně odlišené vložené bloky šatny, kuchyňky a sociálního zařízení. Celý areál je uspořádán do tvaru písmena L. Dlouhou, až „nekonečnou“ linii tvoří právě do přímky řazené prostory věže a provozních hal. Věž jako by majestátně uzavírala celý areál, který plynule přechází v nekonečný pás krajiny končící na horizontu mírnou pahorkatinou. /JJ/

c e STA N A Z Á PA D 1 2 6

VESNICE 127

Mont Saint Michel, Francie, 60 obyvatel

Nové návštěvnické centrum architect Bruno Mader, Agence HYL, 2012

V okolí Mont-Saint-Michel probíhá velkorysá stavební činnost, zaměřená na dva okruhy. Jednak je to projekt, který reguluje pohyby moře tak, aby historická památka zůstala spojena s pevninou jenom úzkou šíjí a okolí bylo zaplaveno mořem. Je vybudována přečerpávací přehrada, která má regulovat hladinu vody. A dále je to velkorysá úprava prostorů pro příjezd a přístup návštěvníků, která je před dokončením. Mimo původní městečko byly vybudovány rozsáhlé parkovací plochy a v návaznosti na ně vzniká nové návštěvnické centrum jako vstupní brána na cestě k hoře. V době naší návštěvy bylo v provozu prozatímní centrum 2012, hlavní jednoduchý informační objekt, dřevěné pavilony veřejných toalet a především nové přístupové cesty, osvětlení apod. Podél hlavní přístupové cesty pak jsou už nové objekty stálého centra, částečně ještě dostavované. Tyto objekty jsou příkladem současné architektury, která se jasně inspiruje odkazem místní stavební tradice. Zachovávají klasický archetyp přízemní kamenné stavby kryté sedlovou střechou. Urbanistická kompozice vychází z typologie venkovských usedlostí v okolí. Ale výraz těchto staveb, řešení detailů kamenného zdiva, prolomení okenními a dveřními otvory, jejich kompozice a proporce, to vše má současný a svobodný výraz. Vše je exaktní, zdivo, střecha s plechovou krytinou bez přesahů. Minimum použitých výrazových prostředků. Nové návštěvnické centrum je příkladem nového použití klasických stavebních materiálů a klasické formy domu s novým nábojem, kdy fasády opouštějí tradiční rovnoměrné členění, které je nahrazeno novým dynamickým a nerovnoměrným principem, novými proporcemi oken. /JH/ www.projetmontsaintmichel.fr

c e STA N A Z Á PA D 1 2 8

VESNICE 129

Ú VO D 1 3 1

Geierswaldersee Německo

SOLITÉR V KRAJINĚ

„Plovoucí domy“ Kerstin & Thomas Wilde (Steeltec37), 2013

Vybudování plovoucích domů na Geierswaldském jezeře je součástí intervencí, které v rámci IBA Lausitz 2010 napomáhají proměnit rozsáhlé území bývalých povrchových dolů v atraktivní krajinu. Také Geierswaldské jezero vzniklo zatopením těžební jámy. Dnes má plochu 620 hektarů a na jeho březích vzniká rekreační oblast s několika centry odlišného charakteru. Jedno z nich nese jméno vesnice Skado, která kdysi musela ustoupit těžbě. Bude se zde nacházet dvacet plovoucích domů a devět domů téže konstrukce na břehu. Část projektu je již realizována. Autory těchto pozoruhodných objektů jsou sourozenci Kerstin a Thomas Wildeovi, kteří je zároveň ve své firmě Steeltec37 vyrábějí a jsou též investory celého areálu. Přestože všech sedm doposud postavených objektů působí identicky, jejich koncepce je založena na modulárním principu, který dovoluje individuální modifikace i proměnu v čase. Jsou to převážně v továrně vyráběné a suchou montáží sestavené dvoupodlažní objekty se střešní terasou. Konstrukčním materiálem je ocel a hliník, pro vnitřní povrchy je použito dřevo, sádrokarton, v kuchyňském a sanitárním modulu dlaždice a PVC. Vytápění je zajišťováno tepelnými čerpadly (s využitím okolní vody), lze ale i instalovat solární panely. Varianta plovoucích domů je postavena na pontonech o rozměru vždy 9 x 9,5 metrů. Domy na vodě jsou nabízeny k prodeji, zatímco ty na břehu, obsahující vždy dva apartmány, jsou pronajímány ke krátkodobé rekreaci. /PK/ www.steeltec37.com/portfolio/ar-che_aqua

c e STA N A Z Á PA D 1 3 2

S O L I T É R v krajině 1 3 3

Westkapelle, De Bucksweg 2, Holandsko

Plážový klub Zuiderduin Spanjers Architect, 2009

Plážový klub Zuiderduin se nachází v blízkosti městečka Westkapelle v jihozápadní holandské provincii Zeeland, na poloostrově Walcheren. Převážně zemědělská krajina poloostrova je na západním pobřeží chráněna před mořskou hladinou vysokými písčitými dunami. A právě stavba plážového klubu je z vnitrozemí „paradoxně chráněna“ obrovskou písečnou dunou. Návštěvník musí tuto obrovskou bariéru ze „zeleného vnitrozemí“ a hotelového komplexu, který je provozně svázán s klubem, překonat a náhle se nalézá v jiném světě. Ve světě mořské pláže, písku a dalekých výhledů. Nejenže stavba leží mimo jakékoliv centrum či souvislou zástavbu, ale v případě vydatného přílivu se ocitá také mimo pevninu. Jednoduchý osamoceně stojící dřevěný objekt na dřevěných kůlech vytváří atmosféru a dojem dlouhověkosti a stálosti. Zjednodušeně řečeno, jedná se o dvě velké dřevěné terasy, které se vznáší nad písečnou pláží a umožňují nádherné výhledy na moře. Hlavní ideou bylo vytvořit stavbu s co největší venkovní terasou, kde si návštěvníci budou moci užívat svého pobytu na pláži za slunečných dní. Většina návštěvníků však zůstane u gurmánských zážitků s dokonalým výhledem na pobřeží, poněvadž Severní moře plavce nenaláká ani během teplých letních měsíců. Architekti se se zadáním investora, s místními podmínkami krajiny a počasí vyrovnali mistrně. Od stavebního úřadu měli specifikovanou regulaci zastavěné plochy nového objektu, který měl v půdorysné stopě kopírovat předchozí plážový domek. Malé rozměry pozemku omezovaly maximální plochu venkovní terasy. Vše se vyřešilo vrstvením teras přes sebe, což mělo za následek hned tři venkovní plochy. Spodní – plážová plocha krytá terasou na sloupech – slouží jako improvizované dětské hřiště a kryté posezení před deštěm a sluncem. Druhá plocha – hlavní terasa – se nachází ve výšce tří metrů nad pláží. Je zde umístěn bar s nezbytným zázemím. Poslední plocha – horní terasa – ve výšce šesti metrů nad pláží slouží jako velká relaxační plošina k opalování a s velmi krásným výhledem do všech směrů na moře a písečné duny. Návštěvník doslova „pluje po moři s pevninou za zády“. Koncept vznášejících se teras dává stavbě velmi jasný a snadno rozpoznatelný výraz. Tento architektonický koncept je doveden do všech úrovní stavby. Terasy ze všech stran pokrývá stejné obkladové dřevo, které je vlivem povětrnosti pokryto patinou v šedostříbrné barvě. Užitím pouze jednoho materiálu se stavba jeví jako jeden kompaktní plát ohnutý do tvaru U. c e STA N A Z Á PA D 1 3 4

S O L I T É R v krajině 1 3 5

Schodiště, které poskytuje přístup oběma terasám, je rovněž navrženo jako součást tohoto tvaru. „Ohnutím“ terasy vznikl zcela přirozeným způsobem vnitřní prostor na výše zmíněné hlavní terase, který je využíván jako restaurace a bar. V prostoru mezi dvěma terasami lze nalézt také kuchyni, kout s občerstvením a technické zázemí. Jedná se o velmi sugestivní a v konkrétní krajině „zakořeněnou“ stavbu. Podivuhodné je, že každý, kdo zběžně prolistuje portfolio staveb ateliéru Spanjers, nemůže uvěřit, že se v nevýrazné masové produkci ateliéru pro různé hotelové řetězce mohla zrodit tak okouzlující a jednoduchá stavba. Obzvláště je to patrné ve srovnání s blízkým hotelovým komplexem, ke kterému plážový klub provozně patří. Stavba plážového klubu vybočuje z tvorby Spanjers svojí nadprůměrnou kvalitou. Možná zde tvůrce donutila k vytvoření tohoto architektonického díla kombinace silné restrikce od stavebního úřadu a místní přírodní a krajinný kontext. /JJ/ www.zuiderduinbeachclub.nl

c e STA N A Z Á PA D 1 3 6

S O L I T É R v krajině 1 3 7

Halsteren, Bergen op Zoom, Holandsko

Mojžíšův most Ro&Ad Architecten, Ro Koster, Ad Kil, Martin van Overveld, 2011

Historické přetahování o strategické území dnešního Holandska vyústilo v jednu pozoruhodnou vojenskou strategii těžící z dokonale plochého terénního reliéfu. Při potřebě uprchnout před nepřítelem si tehdejší obránci přizvali na pomoc vodní živel, který v případě potřeby dokázal zaplavit širé okolí a útočníka dokonale ochromit. Díky tomu dodnes obdivujeme promyšlený systém vodních kanálů protkávající celou zemi. Z této pohnuté historie těží i nezvyklý projekt mostu zakopaného do vodního příkopu. Autory tohoto díla, které je více uměleckým konceptem než plnohodnotnou inženýrskou stavbou, jsou Ro Koster a Ad Kil z holandské kanceláře Ro&Ad. Zakopaný most znovu spojuje pevnost Fort de Roovere, která je součástí západobrabantské vodní obranné linie datované až do roku 1628. Tyto valy během války se Španěly a později s Francouzi sloužily k zaplavení okolní krajiny. V devatenáctém století význam tohoto obranného areálu zanikl a teprve před časem byl znovu obnoven spíše jako pomník, ale také součást celostátní turistické trasy a sítě cyklostezek. V usnadnění přístupu do obranného objektu Fort de Roovere se ukrývá paradox, který si architekti zdůvodnili takto: „Pochopitelně, že bylo nanejvýš nepřístojné položit přes val most, zejména pak odtud, kudy dříve přicházeli nepřátelé, a proto jsme učinili most neviditelným. Teprve při bližším pohledu se cesta k pevnosti otevře úzkým příkopem. Stejně jako kdysi Mojžíš rozdělil Rudé moře, můžete také vy projít vodou.“ Cesta prochází vodním příkopem s přesností archeologického řezu. Celý objekt zůstal nadále ukrytý zrakům a jediné, co je vidět, jsou pouze hlavy návštěvníků procházejících zapuštěným mostem. Během naší severozápadní lektorské cesty se na chvíli obě výpravy rozdělily, aby se každá na vlastní pěst pokusila dokonale ukrytou (zakopanou) stavbu najít. Shodou chtěné náhody se každá z výprav téměř ve stejnou chvíli objevila na protějších koncích mostu, aby se uprostřed mostu opět symbolicky spojily a mohly pokračovat do Belgie. /PŠ/

c e STA N A Z Á PA D 1 3 8

S O L I T É R v krajině 1 3 9

Reusel, Burgemeester Willekenslaan, Holandsko

Vyhlídková věž Reusel ateliereenarchitecten / Paul van der Zanden Maud van Banning en Bram Hurkens, 2008-2009

Každé léto zaplaví holandské karavany celou Evropu. Co taky v zemi, kterou projedete na pár sešlápnutí pedálů kola, a jediné panorama, které se Holanďanovi vybaví, je rovné jako pravítko. Po dlouhých dnech s výhledem na ubíjející lineární panorama oceníte i pár metrů vysoké písečné duny, na které s radostí vyběhnete. Člověku je vlastní šplhat stále výš, něco si dokazovat a mít přehled. Proto se zdá logické, když v provincii Severní Brabantsko poblíž belgických hranic vyrostla věž poukazující na přednosti zdejší krajiny, které postrádá zbytek Holandska, a to jsou mírné kopce v lidmi nedotčené přírodě. V přeurbanizované dokonalé ploché zemi působí chráněná přírodní oblast „Peelská pláň“ jako dokonalá oáza. V blízkosti ležící obec Reusel se rozhodla novou dominantou zdůraznit místo, kde lidé většinou začínají své pěší, cyklistické a koňské výlety do okolní přírody. Pětadvacet metrů vysoká věž turistům zároveň slouží jako orientační bod. Hmotu tvoří šest zdánlivě ledabyle na sebe vyskládaných kostek. Ve skutečnosti je dřevěné opláštění kostek připevněno na ocelové nosníky probíhající skrz celou stavbu. Podobně jako kompozice je hravé také využití věže. Zatímco z horních pater si lze vychutnávat výhled do okolí, tak spodní kostky a platformy slouží lezeckému centru. V návrhu je použito dřevo z okolních lesů, a to jak na obklad horních kostek, tak jsou na něj vyskládány hráně z kulatin ve spodní části věže. Dvouramenné schodiště proniká dřevěnými kostkami pokaždé v jiném místě. Dvě ze šesti kostek jsou přístupné. Ze třetí kostky vede cesta k provazové klouzačce a provazové dráze v korunách stromů. Z horního boxu si lidé mohou vychutnat panoramatický výhled do okolní krajiny a nachází se zde také základna pro slaňování. V okolních hospodářských lesích lze spatřit velké hromady srovnaných polen. Obvodový plášť věže je vytvořen ze stejných kulatin, které však byly navíc rozpůleny a zbaveny kůry. Takto se jedná o přidaný prvek, ale zároveň produkt z okolí. Díky pronikání schodiště v různých částech dřevěných kostek a také různorodé orientaci obkladu se z výstupu po schodišti stává neobyčejný zážitek. Po naší návštěvě centra se ozvali autoři vyhlídkové věže, že si vyhledali náš článek a rádi by fotografie použili k další prezentaci svého ateliéru. Potěšilo nás, že jsme se mohli setkat s kvalitní architekturou uprostřed hustého lesa a naše zážitky (společně s fotografiemi) mohou posloužit k přilákání dalších turistů. /PŠ/ www.outdoorparkreusel.nl

c e STA N A Z Á PA D 1 4 0

S O L I T É R v krajině 1 4 1

Kortrijk, Ambassadeur Baertlaan 5, Belgie

Krematorium Uitzicht Souto de Moura, projekt: 2005-08, realizace: 2009-11

Místo vždy nejlépe poznáte, když vás provází někdo z místních. Ve vlámském městě Kortrijk (75 000 obyvatel) na severozápadě Belgie se nás ujal český rodák Jiří Klokočka, který se již tři dekády podílí na urbanistickém plánování tohoto města. Díky němu jsme měli možnost nahlédnout do procesu pořádání architektonických soutěží a fungování správy veřejných zakázek. Těžko zastupitele podezřívat, že k volbě slavného architekta přistoupili v důsledku očekávání takzvaného „Bilbao efektu“. Jaký smysl lze spatřovat ve zvýšení architektonické turistiky na místech posledního odpočinku? Je nasnadě tedy jediná myšlenka, že vypisovateli soutěže šlo především o vytvoření co nejdůstojnějšího místa pro těžké chvíle loučení s milovanou osobou. O otevřenosti místní radnice, která měla tolik odvahy a nerozdávala karty jen na místním písečku, svědčí, že vypsala v roce 2005 širokou mezinárodní soutěž, kam přizvala věhlasné architektonické osobnosti. První část hřbitova s urnovým hájem navrhl milánský architekt Bernardo Secchi, a tak se předpokládalo, že bude vědět, jak nejlépe navázat v druhé etapě, kdy mělo vzniknout nové krematorium s rozlučkovými místnostmi. V soutěži však vyhrál portugalský architekt Souto de Moura, pro něhož to měla být první stavba podobného druhu (jejíž funkci ani nemohl důvěrně znát, poněvadž v celém Portugalsku jsou pouze dvě krematoria). Moura zároveň neměl příliš zkušeností se stavěním v zahraničí mimo Iberijský poloostrov a o Pritzkerově ceně si zatím mohl nechat jen zdát (získal ji až při dokončování krematoria). Zároveň se nekonalo okouzlení novým světským náboženstvím, jaké zažívalo meziválečné Československo: Janákovo rondokubistické krematorium (vycházející z Behrensova návrhu krematoria Eduarda Müllera v Hagenu) ještě připomínalo velkou zdobenou chalupu, avšak Wiesnerův návrh krematoria do Brna si již nezadal s novodobými katedrálami. O řadu desetiletí později zažíváme další vlnu desakralizace ve volné krajině na belgickém předměstí. Vítězný architekt Souto Moura si při definování základní myšlenky přizval na pomoc slova britského spisovatele T. S. Eliota, který napsal: „Nesmíme ustat v bádání. Výsledně konec našeho zkoumání bude zase tam, kde jsme začali. Přitom místo budeme znát tak, jako prvně.“ Souto de Mourovi se podařilo vytvořit místo k poklidnému rozjímání a důstojného rozloučení bez potřeby náboženského spojení. Základní úkolem bylo v tomto případě jasně definovat organizační uspořádání jak ve vztahu k okolí, tak uvnitř. Po desítky metrů dlouhé přístupové rampě se návštěvník zanoří hluboko do země. Následně se před zraky otevře čtvercové náměstí se stromem uprostřed. Jediný výhledem je nebe. c e STA N A Z Á PA D 1 4 2

S O L I T É R v krajině 1 4 3

Naproti vstupu v protilehlém roku zurčí téměř neviditelná fontána. Naopak zcela nepřehlédnutelnou je obří plastika od lisabonského umělce Pedra Cabrita Reise, jehož cihelná stěna o rozměrech 8 x 4 metry s každým poryvem počasí spěje k zániku a upomíná tak na pomíjivost zdánlivě stálého. Celá stavba je umně schována pod terénem a navenek ji prozrazuje jen skulpturálně ztvárněný komín. Místnosti pro shromáždění pozůstalých se obrací do vnitřního atria, světlíků nebo úzkých horizontálních oken, která nabízí daleké výhledy do volné krajiny při zachování dostatečného soukromí k potřebě sebereflexe ve světě pod zeleným příkrovem. /JŽ/

c e STA N A Z Á PA D 1 4 4

S O L I T É R v krajině 1 4 5

KASTRUP, předměstí Kodaně, Dánsko

Mořské koupaliště Søbad Lido WHITE ARCHITECTS, 2003 – 2005

Veřejné koupaliště v Baltském moři se nachází v blízkosti kodaňské pláže Amager a je součástí nově budovaného nábřeží, které se stává velkou atrakcí pro místní obyvatele. Celý areál je rozdělen na dvě části. Část na břehu se zaměřila na řešení písčité pláže a lapidární kruhové budovy, kde jsou umístěny toalety a převlékárny. Mnohem zajímavější je však druhá část, která je usazena na 150 kůlech v moři a spíše působí jako socha. Její dramatičnost navíc posiluje noční nasvícení. Stavba má tvar neuzavřeného prstence, jehož vnější stěna, která chrání vnitřní pobytovou lagunu před větrem, se postupně zvedá spolu s tím, jak se po obvodu mění vnitřní funkce z obyčejného sezení až ke skokanskému můstku. Ten je pomyslným vyvrcholením celé skulptury. Prstenec je s břehem spojen stometrovou lávkou. Každý, kdo na lávku vstoupí, přemýšlí a představuje si, co se asi všechno uvnitř tohoto prstence ukrývá. Naopak když jde člověk v opačném směru, užívá si výhled a danou cestu si vychutnává. Většina konstrukcí je z neošetřeného dřeva azobé, které je odolné vůči mořské soli. Dřevo přirozeně stárne, získává patinu a postupně splývá s šedou mořskou hladinou. Svislé zdi jsou z dřevěných latí, které jsou od sebe různě vzdálené. Dohromady tak vzniká celoročně přístupný areál o rozloze 870 m2 pro širokou veřejnost, který nabízí různé způsoby využití. Koupaliště se stává dominantou daného místa. Prstenec je umístěn přímo nad hladinou vody, ale přitom si zde člověk může najít, co mu je příjemné. Odpočívat, plavat, skákat či se kochat výhledem. /BJ/ www.mimoa.eu www.white.se www.archdaily.com

c e STA N A Z Á PA D 1 4 6

S O L I T É R v krajině 1 4 7

ZDROJE: architektonické ateliéry:

www.luxus.to www.dgi-bauwerk.de www.wingardhs.se www.buero-loeber.de www.ppp-architekten.de www.nalbach-architekten.de www.jeannouvel.com www.arslab.de www.create-your-cubes.info www.gruppeomp.de www.west8.nl www.mecanoo.nl www.renevanzuuk.nl www.ro-ad.org www.ateliereen.nl

www.search.nl www.robbrechtendaem.com www.ideeell.be www.nero.be www.govaert-vanhoutte.be www.baumschlager-eberle.com becker-bau.lu www.cba.lu www.brunomader.fr www.atelier-bleu.pro www.atelier48-2.fr www.cgarchitectes.fr www.atelierarcau.fr www.henninglarsen.com www.ltarkitekter.dk www.dortemandrup.dk

www.cebra.info www.shl.dk www.3xn.com www.stevenholl.com www.nordarchitects.dk www.coop-himmelblau.at www.cfmoller.com www.jdsa.eu www.khr.dk www.transform.dk www.cobe.dk www.big.dk www.aart.dk www.white.se

ostatní:

www.aknds.de www.archdaily.com www.archello.com www.architectour.lu www.architecturebretagne.fr www.architecturenewsplus.com www.architektenkammer-mv.de www.arkitektforeningen.dk www.architizer.com www.architonic.com www.archiweb.cz www.budakortrijk.be www.cumbu.com www.danishnet.com www.dezeen.com www.e-architect.co.uk

www.ecolea.de www.fiberline.dk

www.helsingorhospital.dk

www.iba-see2010.de/de/medien/ publikationen.html www.kaapskil.nl www.kristeligt-dagblad.dk www.landesbaupreis-mv.de www.mimoa.eu www.modelprogrammer.kulturstyrelsen.dk openbuildings.com www.outdoorparkreusel.nl www.plusmood.com www.projetmontsaintmichel.fr www.skagen-natur.dk

www.steeltec37.com/portfolio/ar-che_ aqua www.white.se www.zuiderduinbeachclub.nl

c e STA N A Z Á PA D 1 4 8

S O L I T É R v krajině 1 4 9

SEZNAM ÚČASTNÍKŮ CEST

20/6—7/7 2012 NĚMECKO, HOLANDSKO, BELGIE, FRANCIE, LUCEMBURSKO

SUMMARY About the Journey to the West

This publication is a summary of information and impressions gained during study tours of teachers and students of the Faculty of Art and Architecture within the Ex- centric, Architecture Outside the Centres project. The first trip was to the north of Germany, the Netherlands, Belgium, the north of France, and Luxembourg. The second trip was to Denmark.

Zdeňka Němcová Zedníčková Jiří Janďourek Petr Janoš Jan Hendrych Petr Šmídek Jiří Žid

We purposefully chose the destinations to regions where the present architecture is not, unlike large centres, widely presented in the media. This left us some room to discover quality implementations in those areas. We saw selected implementations and visited local architectonic studios or professional associations. The meetings and discussions with the local people made possible for us to learn about architecture outside the centres in depth. The first part of this publication presents all visited countries and buildings, the second part segments four categories of the size of settlement. This makes up an interesting mosaic in which buildings from various countries lie next to each other, as they were constructed in places of a similar size. This enables comparison of buildings, which could help us to answer the question, if architecture made outside the centres has some specific trends and common characteristics.

2/11 — 9/11 2012 studentská cesta do DÁNSKA Petr Šmídek Jiří Janďourek Martin Málek Barbora Jandová

c e STA N A Z Á PA D 1 5 0

151

OBSAH Úvod Úvodní text - o fakultě - Z. Fránek Úvodní text - o grantu - Architektura mimo centra – J. Suchomel Úvodní text - o cestách – Z. Němcová Zedníčková Úvodní text - o cestě na západ – Petr Janoš

4 5 8,9 12, 13

MENŠÍ MĚSTO

Malchow, Německo - Městský přístav 82 Rastede, Německo Architektonická kancelář gruppeomp architekten – QBOX 123 86 Rozhovor s architekty Svenem Martensem a Oliverem Ohlenbuschem z atelieru Gruppe OMP (Rastede, Brémy) z června 2012 89-91 Schoten, Belgie – Policejní stanice ve Schotenu 92 Knokke, Belgie - Náměstí Rubensplein 96 Le Rheu, Francie - Maison des jeunes - dům mládeže 100 Douarnenez, Francie - Bydlení pro seniory 102 Dinard, Francie - Loft / ateliér spojený s bydlením 104 Rønde, Dánsko - Hospic Djursland 106 Hillerød, Dánsko - Konferenční centrum NOVO NORDISK 110 Skagen, Dánsko - Přírodní centrum Skagen Odde 112 Jyllinge, Dánsko - Kostel Svatého Kříže 114

část – navštívené země

Německo

Obnova zraněné krajiny… Německo - mapa + obrázky staveb

Holandsko

Holandská krajina Holandsko - mapa + obrázky staveb

Belgie

Kortrijk – o urbanistickém plánování Belgie + Lucemburk - mapa + obrázky staveb

Francie

Normandie a Bretaň Francie - mapa + obrázky staveb

Dánsko

Hamletovské dilema současné dánské architektury mapa + obrázky staveb

14, 15

20, 21

24, 25

VESNICE

Dangast, Německo - Rodinný dům Oudeschild, ostrov Texel, Holandsko - Kaap skil museum Petegem aan de Schelde, Belgie - Architektonická kancelář, vlastní bydlení La Baie, Mont Saint Michel, Francie - Nové návštěvnické centrum

32, 33

36, 37

SOLITÉR V KRAJINĚ

část – místa

MĚSTO

Schwerin, Německo - ECOLEA – mezinárodní škola Oldenburg, Německo – Rodinný dům HHGO Den Helder, Holandsko - Umělecko - vzdělávací centrum Kortrijk, Belgie - Nákupní centrum St.-Janspoort Kortrijk, Belgie - Tacktoren - rekonstrukce průmyslového objektu na umělecké centrum Lucemburk – Pfaffenthal, Lucembursko - Schodiště Kolding, Dánsko - Kulturní centrum Nicolai Kolding, Dánsko - Muzeum umění Trapholt Randers, Dánsko - kostel Enghoej Helsingør, Dánsko – Psychiatrická klinika Bispebjerg, Dánsko - Knihovna Rentemestervej

46 50 54 58 60 64 66 70 74 76 78

118 120 124 128

Geierswaldersee, Německo - Plovoucí domy Westkapelle, Holandsko - Plážový klub Zuiderduin Halsteren, Holandsko - Mojžíšův most Reusel, Holandsko - Vyhlídková věž Reusel Kortrijk, Belgie - Krematorium Uitzicht Kastrup, Dánsko - Mořské koupaliště SØBAD LIDO

132 134 138 140 142 144

fota a seznam účastníků cest Summary obsah

151 152

Závěr

153

CESTA NA ZÁPAD

Německo, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Francie (Bretagne, Normandie), Dánsko Editor:

Petr Janoš Šenk Texty: Zdeněk Fránek, Jiří Suchomel, Zdeňka Němcová Zedníčková, Petr Janoš / PJ/, Jan Hendrych /JH/, Jiří Janďourek /JJ/, Petr Šmídek /PŠ/, Jiří Žid /JŽ/, Petr Kratochvíl /PK/, Jiří Klokočka /JK/, Martin Málek /MM/, Barbora Jandová /BJ/, Daniela Kupková /DK/, Lucia Macková /LM/ Fotografie: Petr Janoš, Petr Šmídek, Jan Hendrych, Zdeňka Němcová Zedníčková, Jiří Žid, Martin Málek, Barbora Jandová JAZYKOVÁ Redakce: Barbora Antonová Typo: Tereza Fantová Tisk: Tiskárna Geoprint, Liberec RECENZENT: Filip

Vydala Technická univerzita v Liberci Fakulta umění a architektury Studentská 2 461 17 Liberec ISBN Schváleno Rektorátem TU v Liberci dne .......... Vyšlo v prosinci 2013 Číslo publikace ................. Náklad 500 kusů Vydání první. 154 stran www.aa.tul.cz www.ex-centric.eu

Publikace je vydána v rámci projektu Architektura mimo centra, reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0021, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.