Canisterapie ve speciálně pedagogické péči a její účinky na jedince s kombinovaným postižením

Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

Canisterapie ve speciálně pedagogické péči a její účinky na jedince s kombinovaným postižením

Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Dagmar Přinosilová, Ph.D.

Bc. Zuzana Lutonská

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila pouze prameny uvedené v seznamu literatury a internetových zdrojů. .......................................................... podpis

Velmi děkuji PhDr. Dagmar Přinosilové, Ph.D. za odborné vedení práce, konzultace, připomínky a její podporu při realizaci diplomové práce.

Obsah: Úvod .............................................................................................................................. 6 1

Jedinec s kombinovaným postižení a jedinec s dětskou mozkovou obrnou 7

1.1

Vymezení pojmu kombinované postižení a dětská mozková obrna .................. 7

1.2

Druhy kombinovaného postižení a formy dětské mozkové obrny .................... 9

1.3

Osobnost jedince s kombinovaným postižením, dítě s DMO ........................... 14

1.4

Možnosti vzdělávání jedinců s kombinovaným postižením, školní docházka u dětí s DMO ..................................................................................................... 16

2

Canisterapie ve speciálně pedagogické péči ................................................. 18

2.1

Význam terapií ve speciálně pedagogické péči ................................................ 18

2.2

Animoterapie (aneb Zooterapie) ....................................................................... 22

2.3

Obecná charakteristika canisterapie, metody a formy canisterapie, pes jako terapeutický pracovník, cíle a oblasti působení canisterapie .................... 26

2.4

Historie canisterapie, historie vzniku vztahu člověka se psem ......................... 30

3

Canisterapie v praxi, canisterapeutický pes ................................................ 33

3.1

Polohování a aktivity se psem .......................................................................... 33

3.2

Výběr a výcvik psa pro canisterapii .................................................................. 36

3.3

Povaha psa vhodného pro canisterapii............................................................... 38

3.4

Zkušební řád pro canisterapii, hlavní zásady canisterapie................................. 40

4

Polohování v canisterapii a speciálně pedagogické péči .............................. 47

4.1

Cíle, metody výzkumu, výzkumné teze ............................................................ 47

4.2

Charakteristika zařízení, kde probíhalo výzkumné šetření ............................... 48

4.3

Výsledky výzkumného šetření .......................................................................... 49

4.4

Analýza výsledků výzkumného šetření ............................................................ 65

Závěr ............................................................................................................................ 67 Resumé ......................................................................................................................... 68

Summary ..................................................................................................................... 68 Literatura .................................................................................................................... 69 Internetové zdroje ...................................................................................................... 71 Přílohy

Úvod K výběru témata canisterapie mne přivedlo několik myšlenek. V prvé řadě je to neuvěřitelně krásný vztah psa a postiženého jedince, v druhé řadě jde o ohromné psí charisma, které charakterizuje každého takového tvora. V neposlední řadě je úžasné to, co dokáže takový pes s postiženým jedincem. Dokáže ho přivést k pohybu, vnímání celého okolí ale také vnímání sebe sama. Pes jej dokáže uklidnit a pokud má postižený jedinec silný spasmus, dokáže mu jej dobře uvolnit. Již odedávna je známo, že „pes je nejlepším přítelem člověka.“ Diplomová práce je zaměřena na canisterapii a její účinky především na jedince s kombinovaným postižením a s dětskou mozkovou obrnou. Také proto je první kapitola věnována těmto dvěma postižením. Další kapitoly jsou zaměřeny na canisterapii, její cíle a metody a na psa jako terapeuta, jeho výběr a výcvik. Výzkum byl zaměřen na polohování v canisterapii a jeho účinky na psychickou, fyzickou a sociální složku jedince, na prostředí při polohování a jeho pravidelnost . Cílem diplomové práce bylo zjišťování, jaké účinky má polohování v canisterapii na jedince s postižením a to především kombinovaným, jaké prostředí je vhodné pro polohování v canisterapii a také na to, jak je důležité pravidelné docházení klienta na polohování.

6

Kapitola 1

Jedinec s kombinovaným postižením a jedinec s dětskou mozkovou obrnou 1.1

Vymezení pojmu kombinované postižení a dětská mozková obrna

Vymezení pojmu kombinované postižení Můžeme také hovořit o termínu těžké postižení. Dle Vítkové (2006) se za těžké postižení považuje zvlášť těžká forma nějakého druhu postižení. Je to komplex omezení člověka jako celku. Emocionální schopnosti, kognitivní a tělesné, sociální i komunikační jsou podstatně změněny a omezeny. Přiřazení k tzv. hlavnímu symptomu ve smyslu klasického postižení, jako je postižení tělesné, mentální nebo smyslové není možné, protože tím by se na jedné straně ignoroval charakter komplexnosti postižení, na druhé straně celistvost individua. Pojem „vícenásobné postižení“ uvádí Š. Vašek (sec.cit. Vítková, 2006, s. 193). Tento pojem je charakterizovaný z hlediska poruchy informačního toku jako základního předpokladu edukace. Ludíková (2005, s. 9) uvádí definici Sovákovu, který pod pojmem kombinované vady rozumí „sdružení několika postižení u jednoho člověka“. Tyto se navzájem ovlivňují a během vývoje mění kvalitu. V odborné literatuře se používají ještě další termíny, jimi je v podstatě míněn stejný okruh osob. Jedná se o termíny jako je: těžké mentální postižení, kombinované vady, děti s extrémně psychomotoricky retardovaným vývojem, děti s těžkým narušením vnímání, aj. „Každý vybraný termín signalizuje určitý akcent, který zdůrazňuje těžiště postižení“ (Vítková, 2006, s. 193). Kategorie osob s kombinovaným postižením představuje podle Ludíkové (2005) nejsložitější skupinu, která je ale také nejméně prozkoumanou částí speciálně pedagogické oblasti. 7

Vymezení pojmu dětská mozková obrna I. Lesný (1972, s. 10) popisuje dětskou mozkovou obrnu jako „raně vzniklé postižení mozku projevující se převážně v poruchách hybnosti a vývoje hybnosti.“ P. Polani (sec. cit. Lesný, 1972, s. 9) definuje zase takto: „Dětská mozková obrna může být definována jako syndrom nepokračujícího poškození mozku způsobený činiteli působícími na nezralý nervový systém, projevující se za porodu nebo v raném postnatálním životě, ukazující převážně poruchu volné hybnosti a často přidružená postižení, intelektuální, záchvatová, citová, emoční a specificky výchovná.“ Lesný u této definice poukazuje na nedostatky, z nichž ten první je, že definice je příliš dlouhá a druhý, že dětská mozková obrna není v naší terminologii syndromem. (Lesný, 1972) Podle J. Krause (2005, s. 35) je definicí dětské mozkové obrny „neprogresivní neurologický syndrom vyvolaný lézí nezralého mozku.“ V letech 1950 – 1952 zavedl Lesný terminologický výraz „perinatální encefalopatie“. V roce 1959 přešel na termín „raná dětská mozková obra, který později zkrátil na „dětská mozková obrna“. (Lesný, 1972) Defektologický slovník (1984, s. 242) popisuje dětskou mozkovou obrnu jako „poruchu řízení hybnosti a vývoje řízení hybnosti a jiných centrálních funkcí z postižení mozku v nejranějším dětství.“ Stehlík (1977) zmiňuje, že dětská mozková obrna je onemocnění, které je společensky významné svojí četností. Příčiny vzniku dětské mozkové obrny mohou mít různý charakter, mohou se také kombinovat. Jedná se o prenatální, perinatální a postnatální faktory. (Opatřilová, 2004) Jankovský (2001) rozděluje příčiny vzniku DMO na tři základní skupiny: - „prenatální inzulty“ (např. infekce, čin metabolické poruchy u matky) - „perinatální inzulty“ (poškození nastává v průběhu samotného porodu) -„postnatální inzulty v kojeneckém období“ (např. poškození mozku, virová encefalitida) 8

Během prvního roku života dítěte se utváří klinický obraz DMO, tím pádem bývá z neurologického hlediska diagnóza jasná spíše ke konci prvního roku. U atetoidních forem může být diagnóza stanovena i později. (Opatřilová, 2004)

1.2

Druhy kombinovaného postižení a formy dětské mozkové obrny

Druhy kombinovaného postižení Při vymezování jednotlivých skupin osob s kombinovanými vadami nastávají problémy,

protože

v takto

heterogenní

komunitě,

jakou

tvoří

právě

osoby

s kombinovanými vadami, se velice obtížně dají určit společné faktory pro dělení jednotlivých kategorií. Přístupy k vymezení jednotlivých kategorií se z pohledu historie vyvíjely a v podstatě kopírovaly náhled a přístup ke skupině osob s kombinovaným postižením jako celku (Ludíková, 2005). Lányiová (sec.cit. Ludíková, 2005) uvádí dvě kategorie, kdy do první skupiny přiřazuje takové jedince, u kterých nastává vrstvení postižení. Toto pojetí tedy vychází z primárního postižení, na které se nabaluje

postižení sekundární, které vzniká

v návaznosti na problémy, se kterými se jedinec s postižením setkává v kontaktu se společností. Druhou kategorii vymezuje Lányiová jako skupinu jedinců s více primárními postiženími, ale připouští, že v těchto případech dochází ne k sumarizaci důsledků jednotlivých postižení, ale ke vzniku nové kvality. Řada speciálních pedagogů upřednostňovala členění podle druhu postižení, přičemž se často vycházelo ze základu mentálního postižení, ke kterému se přiřazovala další postižení.

Např.

Sovák

(sec.

cit.

kombinované (sdružené) defekty podle druhu na: -

slepohluchoněmí

-

slabomyslní hluchoněmí 9

Ludíková,

2005)

kategorizuje

-

slabomyslní slepí

-

slabomyslní tělesně postižení (a podobně) Podle Jesenského (sec. cit. Ludíková, 2005) se v rámci třídění všech postižení

používá pro členění kombinovaných postižení principu dominantního postižení: 1) slepohluchoněmota a lehčí smyslové postižení 2) mentální postižení s tělesným postižením 3) mentální postižení se sluchovým postižením 4) mentální postižení s chorobou 5) mentální postižení se zrakovým postižením 6) mentální postižení s obtížnou vychovatelností 7) smyslové a tělesné postižení 8) postižení řeči se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a chronickou chorobou Přes poměrně velikou detailnost členění ani tato kategorizace ale neumožňuje zařazení všech případů, které mohou nastat. S širší a obecnější kategorizací přichází ve svých publikacích Vašek (sec. cit. Ludíková, 2005), který seskupuje osoby s kombinovaným postižením do tří skupin, které jsou symptomatologicky příbuzné: a) mentálně postižení s dalším(i) postižením(i) b) slepohluchota c) poruchy chování v kombinaci s dalším(i) postižením(i) či narušením(i) Klasické a ve speciální pedagogice často používané dělení na skupiny osob s lehkým a těžkým mentálním postižením se u kombinovaných vad velmi obtížně uplatňuje. Už samotná skutečnost, že tato skupina je složena z široké škály různorodých variant kombinací postižení, různého stupně a hloubky, vytváří situaci, kdy je potřeba rozhodnout, že tento případ je lehký a onen těžký stupeň, je téměř naprosto nemožné či alespoň zavádějící a zcela subjektivní (Ludíková, 2005). Vančová (sec.cit. Ludíková, 2005) má při kategorizaci snahu vycházet z projevů osob s kombinovanými vadami a jejich dopadů do procesu rozvoje osobnosti a socializace. Tato kritéria pojímá z hlediska míry potřebnosti speciálních výchovných a 10

vzdělávacích opatření. Rozděluje tak dvě kategorie, a to jako první lehce, a druhou těžce vícenásobné postižení. Do první skupiny, tedy lehkých vícenásobných postižení, jsou zařazováni ti jedinci, kteří na základě výchovy a vzdělávání v běžných či speciálních školách jsou schopni relativně samostatně zvládat běžný život, integrovat se do společnosti, do daných životních podmínek i prostředí a dosáhnout průměrnou kvalitu života. Pod druhou skupinu těžce vícenásobně postižených jsou zařazováni ti jedinci, kteří na základě speciální výchovy a vzdělávání jsou schopni samostatně zvládat pouze základní nebo elementární praktické životní situace, neobejdou se bez výrazné pomoci. Komunikační proces je narušen a je nutné ho budovat na principech alternativní a augmentativní komunikace.

Jako nevyhnutelné se u této skupiny jeví používání

speciálních pomůcek. Všechny aktivity se uskutečňují formou individuálního přístupu, kdy se celý tým pracovníků snaží, aby klient dosáhl maximální míry socializace, i když s vědomím, že tito jedinci vyžadují speciální péči a podporu celý svůj život (Ludíková, 2005). Etiologie kombinovaných vad je vzhledem k heterogenitě této skupiny pochopitelně velice rozmanitá. Příčiny nelze ve všech případech jednoznačně určit, ale je možné konstatovat,

že lze je hledat ve všech údobích života, přičemž obvykle

nejtěžší případy mají příčiny v prenatálním stádiu vývoje (Ludíková, 2005). Formy dětské mozkové obrny Vítková (2004) rozděluje dětskou mozkovou obrnu na : Kvadruparézu/plégii – kdy je u jedince postiženo celé tělo, hlava, trup i všechny končetiny -

u těchto jedinců bývá velmi postižena jemná i hrubá motorika

-

přítomny bývají vždy ortopedické vady

Diparézu/plégii – zpravidla bývají postiženy dolní končetiny -

chůze se rozvíjí později, ale často je možná

-

je možné i vzpřímení jedinců do vyšších pozic

Hemiparézu/plégii – postižena bývá jedna polovina těla, většinou dochází k většímu postižení horních končetin 11

-

jemná motorika často není možná

-

může se vyskytnout narušená rovnováha, či ortopedické vady Dle Krause (2005) se formy dětské mozkové obrny dělí takto:

Hemiparetická forma DMO -

jedná se o jednostrannou poruchu hybnosti, nejčastěji spastickou

• kongenitální hemiparéza -

tvoří 70 až 90% případů formy hemiparetické

-

častěji bývají postiženi chlapci, převážně se objevuje postižení pravé strany

• získaná hemiparéza -

příčiny jsou velmi pestré

-

získané hemiparézy vyžadují specifický postup, a to jak diagnostický, tak i lékařský (Kraus, 2004)

Bilaterální spastické formy DMO -

u těchto forem dětské mozkové obrny dochází k postižením obou polovin těla

-

nejčastěji se vyskytuje forma diparetická (výraznější bývá postižení dolních končetin)

• diparetická forma DMO -

objevuje se u 4/5 s DMO

-

u 5 – 10% dětí s nízkou porodní hmotností (pod 1500 g)

-

Kraus (2004) zmiňuje, že u více než poloviny dětí je pozitivní anamnéza

-

na dolních končetinách bývá svalový tonus charakteristicky zvýšený

-

u některých novorozenců se již může vyskytnout hypotonie, také problémy s výživou

-

u většiny ale probíhá latentní období (6 – 12 měsíců)

-

když následuje rozvoj hypotonie, toto vzbuzuje již podezření

-

ve stadiu dystonie se objevují nepotlačitelné mimovolní pohyby a zvýšení svalového tonu při změnách poloh

-

na dolních končetinách je maximální postižení (Kraus, 2004)

• ataktická diparéza -

bývá také nazývána spasticko – ataktická diparéza 12

-

5 – 7% případů dětské mozkové obrny

-

nejprve bývá výrazná hypotonie, pak přechází ve spasticitu s hyperflexií

• triparetická forma -

téměř celá polovina dětí s touto diagnózou má pozitivní perinatální etiologii

-

výrazné motorické postižení (u 80%)

-

u poloviny dětí epilepsie a u 2/3 přítomna mentální retardace

• kvadruparéza -

toto je nejtěžší forma dětské mozkové obrny

-

jde o oboustrannou spasticitu s převahou na horních končetinách

-

podle Krause (2004) se téměř vždy projevuje těžkou mentální retardací a také mikrocefalií

-

5% případů dětské mozkové obrny

-

pro hraniční případy se používá termín spasticko – dyskinetická forma

-

méně často se může vyskytovat větší postižení dolních končetin, nebo také stejné postižení všech čtyř končetin (Kraus, 2004)

Dyskinetická forma dětské mozkové obrny (extrapyramidová dystonicko – dyskinetická nebo atetózní) -

jedná se o charakteristickou etiologii i klinický nález

-

u jedince dominují abnormální pohyby

-

rozlišují se dvě formy a to hyperkinetická a dystonická forma

• hyperkinetická forma -

dominance masivních mimovolních pohybů, které jsou nápadně neúčelné

• dyskinetická forma -

dochází k tonické kontrakci celé končetiny, nebo také celého trupu

-

atetóza většinou postihuje akra končetin, naopak chorea proximální svaly

-

„V dystonické podskupině hybnou poruchu charakterizují náhlé abnormální změny svalového tonu. Jsou to zejména zvýšení svalového tonu v extenzorech trupu při emočních podnětech nebo změny postury svalstva šíje vyvolané zamýšleným pohybem.“ (Kraus, 2004, s. 81) 13

-

méně často se může objevit smíšená dystonicko – hyperkinetická forma, ale tvoří jen 7-8%

-

tato forma dětské mozkové obrny se většinou vyvíjí z hypotonického syndromu

-

dystonické otevření úst vzbuzuje jako první podezření

-

později se mohou připojovat mimovolní pohyby končetin

-

tonus trupu může bránit rozvoji stoje i chůze

-

mentální schopnosti bývají v normě (Kraus, 2004)

Cerebelární forma DMO (ataktická forma, představuje neprogresivní cerebelární ataxii) -

7 – 15% případů dětské mozkové obrny

-

nástup klinických příznaků je podle Krause (2004, s. 85) „plíživý“

-

jedná se o příznaky variabilní

-

když se změní poloha, dochází k extenzi a abdukci paží

-

u některých dětí se mohou kombinovat mikrocefalie, mentální retardace, nebo křeče (Kraus, 2004)

1.3

Osobnost jedince s kombinovaným postižením, dítě s dětskou mozkovou obrnou

Osobnost jedince s kombinovaným postižením Vývoj poznávacích procesů a celková socializace souvisí s rozvojem motoriky. V kojeneckém období může být opožděn vývoj řeči na základě poruchy motoriky mluvidel, respirace, fonace. Porozumění řeči bývá narušeno poruchou centrální nervové soustavy. Řeč se nemusí vyvinout vůbec, nebo její vývoj bývá narušen, či opožděn. Když se řeč vytvoří, bývají přítomny agramatismy, slovník bývá velmi chudý. U jedinců

s kombinovaným postižením se mohou vyskytovat poruchy artikulace,

akustická dysgnózie. (Opatřilová, 2005)

14

U jedinců s kombinovaným postižením bývá opožděna emancipace, jednotlivá omezení mohou vést k pasivitě jedince. Omezení aktivního poznávání ovlivňuje vývoj kognice. Jedinec není schopen adekvátně vnímat, napodobovat a učit se řeč. Bývá omezena senzomotorická inteligence. (Opatřilová, 2005)

Dítě s dětskou mozkovou obrnou V chování dítěte s organickým poškozením CNS se mohou objevovat některé nápadnosti v hrubé a jemné motorice. Jedná se například o hyperaktivitu, neobratnost, či instabilitu, rigiditu. Typické projevy v grafomotorice, poruchy řeči. (Jankovský, 2001) U těchto dětí bývá narušena také percepce, toto se může projevovat například narušením vizuomotorické koordinace. Často se také u těchto dětí setkáváme se strabismem, který má také vliv na zrakovou percepci. Jankovský (2001) také zmiňuje obvyklost poruch sluchové analýzy a syntézy a sluchové diferenciace. Poruchy pozornosti bývají také přítomny u dětí s organickým poškozením centrálního nervového systému. Tyto poruchy se projevují například narušenou schopností rozdělovat pozornost, odklánět, či koncentrovat. (Jankovský, 2001) Typická bývá emoční labilita. Dítě bývá impulsivní, podrážděné, nedokáže své emoce příliš kontrolovat. Tyto děti mohou také být depresivní a úzkostné. Může se objevovat snížený intelekt, usuzování bývá narušeno, vázne i abstrakce a analyticko syntetická činnost. Myšlení těchto dětí bývá rigidní a ulpívavé, mohou se objevovat poruchy paměti. Časté bývají specifické poruchy učení, narušena pravolevá orientace a gramatická skladba vět. (Jankovský, 2001) Dle Jankovského jsou nepřehlédnutelné sociální obtíže. V sociální vývoji se může objevit regrese. U osobnostních projevů se může vyskytovat narušení sebepojetí a sebereflexe. zvýšen bývá neuroticismus. (Jankovský, 2001)

15

1.4

Možnosti vzdělávání jedinců s kombinovaným postižením, školní docházka u dětí s DMO

Možnosti vzdělávání jedinců s kombinovaným postižením Česká republika nabízí pro edukaci žáků s těžkým postižením a souběžným postižením více vadami Rehabilitační vzdělávací program základní školy speciální, který byl experimentálně ověřován v letech 1998 – 1999 a 1999 – 2000, postupně se zaváděl jako alternativní program základní školy speciální. Vzdělávání žáků vyžaduje rehabilitační péči, která je velmi intenzivní, využívání alternativních a augmentativních systémů komunikace, rehabilitační tělesnou výchovu, vyučování musí být individualizované, vhodné prostorové a materiální podmínky, vhodné prostředí. (Vítková, 2006) Švarcová (sec.cit. Vítková, in Pipeková, 2006, s. 335) charakterizuje okruh žáků, pro které je tento rehabilitační program přínosný, jako „žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením , s těžkým zdravotním postižením nebo souběžným postižením více vadami, u kterých je však vždy zastoupeno mentální postižení“ Těžiště práce je zastoupeno v komplexním speciálně pedagogickém působení na duševní a tělesný vývoj žáků s respektováním jejich individuálních potřeb. U většiny žáků s osvojením trivia nepočítá. Psané slovo není prostředkem vzdělávání, v mnoha případech to není ani mluvená řeč. V popřední stojí rozvoj komunikačních dovedností, které mají žákům umožnit kontakty s okolím (Vítková, 2006). Další snahou je pohybový rozvoj, aby mohli být žáci pokud možno autonomní ve svém prostředí, zejména co se týče sebeobsluhy, aby byli odkázání na pomoc druhé osoby jen v případě, pokud je to nutné. Velikým úkolem vzdělávání v Rehabilitačním programu základní školy speciální je kultivace osobnosti žáka, působení na jejich chování tak, aby soužití s nimi nekladlo mimořádné nároky na jejich okolí. Úspěšně se ve třídách využívá různých terapeutických metod. (Vítková, 2006)

16

Docházka do tříd s rehabilitačním vzdělávacím programem je deset let a je členěná na dva pětileté stupně. Ve třídách mohou výchovně-vzdělávací činnosti zajišťovat současně tři pedagogičtí pracovníci, jeden z nich je asistent pedagoga. Školní docházka u dětí s DMO U lehčích postižení, nebývají zpravidla žádné problémy s docházkou do běžné základní školy. Důležité je upravení třídy tak, aby do ní žák mohl chodit. Jedná se o snížení počtu žáků ve třídě, bezbariérový přístup, či asistenta pedagoga. (Jankovský, 2001) „Při integraci žáků

se zdravotním postižením (případně se specifickými

vzdělávacími potřebami) v kmenové základní škole lze využít také možnosti zřízení speciální třídy.“ (Jankovský, 2001, s. 72) Jedná se o jakýsi mezistupeň mezi základní a speciální školou. Pokud žák nezvládá program základní školy, další nabídkou vzdělávání může být základní škola praktická, či základní škola speciální.

První kapitola diplomové práce je věnována především základnímu vymezení dětské mozkové obrny a kombinovaného postižení. Další část této kapitoly je především o vymezení forem dětské mozkové obrny a druhů kombinovaného postižení. V další části první kapitoly se hovoří o dítěti s dětskou mozkovou obrnou, ale také o osobnosti jedince s kombinovaným postižením. Možnosti vzdělávání jedinců s kombinovaným postižením a školní docházka dětí s dětskou mozkovou obrnou jsou součástí poslední podkapitoly.

17

Kapitola 2

Canisterapie ve speciálně pedagogické péči 2.1

Význam terapií ve speciálně pedagogické péči

Základní vymezení pojmu terapie Obecně se mohou terapeutické přístupy vymezit jako způsoby odborného a cíleného jednání člověka s člověkem, které se zaměřují na odstranění či zmírnění potíží. Nebo se také mohou zaměřovat k odstranění příčin potíží, vedou k prospěšné změně. Müller (2005) formuluje základní „pravidla“, která platí pro všechny terapie: -

terapie probíhají v určitém čase a také v určitém prostředí

-

mívají určitou organizační formu

-

důležitá je vždy i organizace terapeuta

-

terapie bývají závislé na věku klienta a jeho symptomech, na příčinách potíží

-

cíl terapií bývá léčebný, ale i preventivní a rehabilitační

Vymezení speciálně pedagogické terapie „Speciálněpedagogické terapie buď navazují na léčbu (doplňují léčbu) nemocí v oblasti medicíny, nebo slouží jako svébytný druh pomoci při potížích vyplývajících z významných kulturních či sociálněadaptačních odlišností – přitom jsou zaměřeny na ty důsledky těchto problémů, jež se projevují ve snížených schopnostech (neschopnosti) normální životní seberealizace – ve vzdělání, v práci, v bydlení, v zájmových aktivitách apod.“ (Müller, 2005, s. 20) Müller (2005) zmiňuje také důležitost dodržovat v pedagogickém procesu jisté principy: -

důležitá je kvalifikovaná, týmová diagnostika

-

důležité je utváření prostoru pro vyjádření klienta, sdělení jeho pocitů

-

činnost musí být přizpůsobena věku a zkušenostem klienta

Speciálně-pedagogickou terapii můžeme rozdělit na tyto oblasti: 1. terapie hrou 2. činnostní a pracovní terapie 3. psychomotorické terapie 18

4. expresivní terapie (arteterapie) 5. terapie s účastí zvířete (zooterapie, animoterapie) (Müller, 2005) Müller doplňuje, že se z těchto speciálně pedagogických terapií dále modifikují další terapeutické přístupy a to jsou například: 1. rodinná terapie 2. terapeutická komunita 3. skupinová sezení aj. Obecná charakteristika jednotlivých speciálně pedagogických terapií TERAPIE HROU „Terapii hrou lze definovat jako odbornou, záměrnou a cílevědomou aplikaci prostředků hry použitou za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce či osobnostní strukturu společensky i individuálně přijatelným směrem.“ (Müller, 2005, s. 25) V širším pojetí to bývá terapeutické využití hry, ale v užším pojetí je terapie hrou aplikovaná v práci herního specialisty. (Müller, 2005) ČINNOSTNÍ A PRACOVNÍ TERAPIE Činnostní a pracovní terapie jsou dva překrývající se terapeutické přístupy. Můžou se definovat jako odborná manipulace s materiálním okolím, s cílem pomoci lidem při změně jejich chování a myšlení. Terapeutických cílů v těchto dvou terapiích se dosahuje hlavně díky rukodělným pracím, u malých dětí se využívá především dětská hra. (Müller, 2005) PSYCHOMOTORICKÁ TERAPIE Jsou to činnosti, které sahají do ostatních terapeutických aktivit. „Psychomotorická terapie je tedy terapeutický přístup (či spíše skupina přístupů), jehož prioritou je ovlivňování duševních procesů člověka za pomoci tělesné stimulace (čímž se liší od fyzioterapie), a proto ji lze definovat jako odbornou, záměrnou a cílevědomou aplikaci pohybu (zasazeného do širšího kontextu 19

psychomotoriky) použitého za účelem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce či osobnostní strukturu společensky i individuálně přijatelným směrem. (Müller, 2005, s. 27) Mezi metody psychomotorické terapie můžeme zařadit pantomimu, relaxaci, improvizaci, tanec, nebo třeba pohybové hry. EXPRESIVNÍ TERAPIE Jsou velmi rozšířenými terapiemi ve speciálních školách

a také školských

zařízeních. Lze ji aplikovat jako záměrnou a cílevědomou aplikaci uměleckých prostředků, která slouží jako pomoc lidem změnit jejich chování, či myšlení. (Müller, 2005) Rozlišují se především tyto druhy expresivní terapie: -

dramaterapie

-

teatroterapie

-

psychodrama

-

muzikoterapie

-

biblioterapie

-

arteterapie

Dramaterapie Valenta (in Müller, 2005, s. 101) definuje dramaterapii jako: „léčebně výchovnou disciplínu, v níž převažují ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosažení stavu symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení personálně sociálního růstu a integrace osobnosti.“ V dramaterapii se pracuje s fantazií jedince. Využívá se dramatických a divadelních postupů, u kterých se získává vnitřní harmonie a probouzí emoce. (http://terapie.az4u.info/cs/alternativni-terapie/terapie-pomoci-smyslu/dramaterapie/) Valenta (2001) se zmiňuje o tom, že přímí předchůdci dramaterapie jsou formy psychoterapie, které užívají divadelních postupů a technik. 20

Teatroterapie K terapeutickým cílům teatroterapie dochází díky veřejné realizaci divadelního tvaru. Jedná se o jakousi „divadelní společnost“, která dosahuje úspěchu, seberealizace, nebo tvořivosti u znevýhodněných jedinců. (Valenta, in Müller, 2005) Teatroterapie vznikla v 80. letech století dvacátého. V tomto divadle hráli pouze herci s postižením (sluchově, tělesně, mentálně postižení). (http://www.dramaterapie.atlasweb.cz/teorie.htm) Psychodrama Jde o dramatickou improvizaci, která je řízená a podílí se na ní tito činitelé: klient psychoterapeutického zaměření (člověk, který představuje sám sebe) a terapeut, který má roli jeho režiséra, a dále jsou to pomocní herci publikum. Dochází k vytvoření modelu konkrétní životní reality (klient pochopí své zážitky, vnitřní konflikty, či afektivní stavy). (Valenta, in Müller, 2005) Mezi techniky psychodramatu se zařazují například: -

hraní vlastní role

-

monolog

-

„alter ego“

-

výměna rolí

-

zrcadlo Zakladatelem psychodramatu je psychiatr J. L. Moreno. (Valenta, in Müller,

2005) Muzikoterapie „Muzikoterapie je expresivní terapie vymezitelná svébytným využíváním melodie, harmonie, rytmu, zvukové barvy, dynamiky, tempa, druhu taktu – čili základních prvků hudebního umění.“ (Valenta, in Müller, 2005, s. 30) Muzikoterapie se skládá ze dvou složek a to receptivní (samotné vnímání hudby), a aktivní (hudební aktivita). (Valenta, in Müller, 2005)

21

Biblioterapie Biblioterapie je doplňková terapie, která využívá literární text a jeho základní funkce. Jsou to funkce informační, výchovná, estetická, katarzní, konfrontační, identifikační relaxační a prestižní. Slovník cizích slov ABZ. cz definuje biblioterapii jako „psychoterapeutické využití vhodné literatury a práce s knihou za účelem prevence, rehabilitace, nápravy nebo léčby.“ (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/biblioterapie) Do obsahu biblioterapie se zařazuje vlastní čtení a předčítání textu, či dokončování a tvorba nového literárního textu. (Valenta, in Müller, 2005) Arteterapie Arteterapie využívá výtvarného projevu k poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. (http://www.arteterapie.cz) Pojem arteterapie vznikl z latinského slova „ars“ – což znamená umění a z řeckého slova „thérapieá“ – což znamená léčba. (http://www.comhealth.cz/cz/Arteterapie)

TERAPIE S ÚČASTÍ ZVÍŘETE (ZOOTERAPIE, ANIMOTERAPIE)

2.2

Animoterapie (aneb Zooterapie) „V českém jazyce neexistuje zvláštní pojmenování metody využití zvířete jako

léčebného prostředku pro člověka. Anglosaská literatura používá označení „léčení prostřednictvím domácích miláčků“ (popřípadě léčení domácími miláčky).“ (Nerandžič, 2006, s. 15). Nerandžič dále popisuje, že „miláčkem“ může být kůň, slon, nebo pes či kočka, ale i ryby, hlodavci, ptáci a žáby, nebo i hmyz. Zmiňuje dokonce rostliny.

22

Zooterapie znamená léčbu pomocí zvířat. Její součástí je péče o zvířata, dotýkání se

jich,

hlazení,

komunikace

s nimi.

(http://terapie.az4u.info/cs/alternativni-

terapie/zooterapie/ ) Terapie s účastí zvířete, aneb zooterapie, animoterapie, zaujímá ve speciálně pedagogické terapii velmi důležité a nezaměnitelné místo. Je výjimečná tím, že místo člověka je terapeutickým prostředkem jiný živý tvor. Nejznámějšími zvířaty v animoterapii jsou pes a kůň, ale terapii samotnou může provádět jakékoliv jiné zvíře. Pokud je terapeutickým prostředkem pes, mluvíme o canisterapii, pokud je terapeutickým prostředkem kůň, v tom případě mluvíme o hipoterapii (nebo také hiporehabilitaci). (Müller, 2005) Do speciálně pedagogické terapie zvané animoterapie, nebo také zooterapie zařazujeme canisterapii ( blíže se o ní zmiňujeme v dalších podkapitolách a kapitolách), hipoterapii (někdy také hiporehabilitaci). Tyto dvě terapie jsou v animoterapii nejznámějšími. Dále pak do této oblasti zařazujeme například felinoterapii (což je léčba za pomocí koček). Nerandžič (2006) píše i o dalších zvířatech „terapeutech“ a těmi jsou například fretka, koza, či lama. „Těžištěm zooterapií je stále zdravotnictví – převážně se uplatňují v péči o tělesně a mentálně postižené jedince.“ (Brodská, 2007, s. 44) HIPOTERAPIE Působení hiporehabilitace zahrnuje oblast medicíny, psychologie, pedagogiky i sportu. Díky tomu, že je komplexní se rozděluje na tři základní složky: -

hipoterapie

-

pedagogicko – psychologické ježdění (nebo také léčebně – psychologické ježdění)

-

sportovní ježdění handicapovaných (Hollý, Hornáček, 2005) „Hiporehabilitace je metoda, která využívá pohyb koňského hřbetu a jeho

přenos na člověka. Je to pokus o soulad pohybu koně a člověka. Základním léčebným prostředkem při hipoterapii je pohyb hřbetu koně při rytmickém kroku, přičemž záleží 23

na jeho délce, frekvenci a čistém provedení. Hipoterapii lze označit také jako cvičení na balanční ploše.“ (Nerandžič, 2006, s. 92, 93) Podle Hollého a Hornáčka (2005) hipoterapie působí vyrovnávajícím způsobem. Když mají některé kvality nedostatečnou či nadměrnou intenzitu, upravuje je hipoterapie do normy. Nejvýraznější ovšem je ovlivňování psychických funkcí. Sebevědomí je ovlivněno už samotným sedem. Nechodící klient prožívá pocit „první chůze.“ Na emotivní změny má hipoterapie také silný vliv. Reguluje oslabenou, ale i nadměrnou emotivitu klienta. Nedůvěra a strach se díky hipoterapii odstraňují, navozuje se komunikace (sociální stránka). Klienti se o zvíře starají, nastupují tak pocity zodpovědnosti, užitečnosti a motivace překonávat překážky. Díky jízdě na koni se může předcházet civilizačním chorobám, které jsou psychického či fyzického rázu. Při jízdě dochází ke stimulaci pohybového systému, ale také k pozitivnímu vlivu na duševní stránku. (Nerandžič, 2006) Nerandžič (2006) zmiňuje, že ke koni se většinou přiřazuje léčba pohybového aparátu. Jeho „technika“ práce spočívá v přirozenosti a jednoduchosti. „Hipoterapie je cílený, intenzivní a dlouholetý léčebný proces. Zahajuje se v době, kdy je porucha držení těla nebo motoriky ještě léčebně ovlivnitelná. (Nerandžič, 2006, s.114) FELINOTERAPIE Felinoterapie je zakotvena na podobných principech jako má canisterapie, ale nemá u nás takovou tradici jako má canisterapie. U felinoterapie je základem vrozený dar empatie a intuice koček. Tyto schopnosti pomáhají zapomenout na bolest, navozovat duševní pohodu a snižovat pocit osamění.

(http://casopis.planetazvirat.cz/070218-felinoterapie-aneb-kdyz-kocka-leci-

1.html)

24

U kočky může být velikou výhodou, že nepotřebuje mnoho prostoru, není náročná na venčení, ani na výcvik. Na plemeni kočky vhodné k felinoterapii se zatím odborníci pořádně neshodli. Někteří z hygienických důvodů upřednostňují krátkosrstá plemena, jiní, především kvůli hlazení, zase preferují plemena dlouhosrstá. (http://casopis.planetazvirat.cz/070218felinoterapie-aneb-kdyz-kocka-leci-2.html) Kočka může pomáhat při rozvoji estetického a hudebního cítění v rámci herních terapií. Mentálně postižené děti díky jejich citové otevřenosti přijímají kočky perfektně, kočka jim dává pocit bezpečí, zlepšuje jejich komunikaci a pomáhá při rozvoji slovní zásoby. U tělesně postižených jedinců zase kočka pomáhá při uvolnění svalstva. (Nerandžič, 2006) „Uvolňováním psychických bariér handicapovaného vlivem felinoterapie se postupně zlepšují i jeho motorické schopnosti. Nejdůležitější je tedy psychoterapeutický a sociálně rehabilitační účinek léčby.“ (Nerandžič, 2006, s. 78) OSTATNÍ ZVÍŘATA Fretky Fretky mohou dobře působit na lidi, kteří jsou osamělí. Je pro ně najednou zpestřením života. U těžce tělesně postižených mohou fretky mírnit bolest. U fretek je dominantní složkou sociální rehabilitace. (Nerandžič, 2006) Kozy U koz je sociálně terapeutický efekt způsobován (zprostředkován) prací s nimi. Nerandžič (2006) popisuje proces učení samostatnosti, nezávislosti.

25

2.3

Obecná

charakteristika

canisterapie,

metody

a

formy

canisterapie, pes jako terapeutický pracovník, cíle a oblasti působení canisterapie Canisterapie – tento název se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá kladného působení psa na jedince a jeho zdraví. Dle Galajdové (1999) lze jinak definovat canisterapii jako například Animal Assisted Activities, či Animal Assisted Therapy probíhající s jedním živočišným druhem. Uvádí, že canisterapie klade důraz především na problémy psychologické, sociálně-integrační a citové, druhotné je působení na fyzické zdraví člověka. „Podstatou canisterapie je využití psa v interaktivním léčebném procesu lidí. Cílem je aktivizace nemocného nebo zdravotně postiženého, zlepšení jeho fyzického a psychického stavu a snížení množství užívaných léků. V rámci léčby člověka dochází k aktivaci a mobilizaci zbytkových fyzických, psychických a imunitních schopností zdravotně postiženého. Člověk startuje pomocí přírody své uzdravování, zlepšuje vlastní tělesný a duševní stav a kontakt s lidmi. Dosud však není jednoznačně zodpovězena otázka, zda je canisterapie podpůrnou léčbou, anebo je to nový terapeutický postup.“ (Nerandžič, 2006, s. 52) Canisterapie nachází uplatnění při práci s: - mentálně postiženými klienty - tělesně postiženými klienty - klienty s autismem, či autistickými rysy - klienty se smyslovým postižením - u psychiatrických pacientů - u starých lidí Pes a mentálně postižený jedinec Galajdová (1999) shrnuje význam terapeutického psa do několika důležitých bodů: -

pes může u dítěte budit zájem, může udržovat jeho pozornost

26

-

je to živý tvor, takže se pohybuje, má své potřeby, takže děti se o něj mohou starat (to znamená, že u nich může vznikat pud starostlivosti, pečovatelské potřeby)

-

dítě může cítit, že je milováno, protože pes jeho lásku oplácí

-

klienti se mohou učit zodpovědnosti, správnému chování ke zvířatům

-

může rozvíjet vyjadřovací schopnosti a zlepšovat komunikační dovednosti

-

důležité jsou podněty psa k pohybu – pohybová motivace

-

jednou z velmi důležitých bodů terapie se psem je relaxace, navození klidu

-

pes je důležitým prostředkem k interakci

Pes a tělesně postižený jedinec Pes v případě práce s klientem, který má tělesné postižení, hraje roli: -

důvěrníka a také společníka

-

je skvělou motivací k rehabilitaci klienta

-

důležitým bodem je menší závislost klienta na okolí

-

tělesně postižený člověk se se psem necítí osamělý

-

jeho

starost

o

živého

tvora

jej

odvádí

od

jeho

vlastních

potíží.

(http://louka.iprofil.cz/canis/index.php?id=8) Pes a klient s autismem -

u klienta s autismem plní pes hlavně roli prostředníka mezi lidmi a okolním světem

-

dokáží mu poskytovat něhu a lásku v době, kdy chce on

-

může také snižovat agresi u autistických klientů

Pes a klient se smyslovým postižením -

u klientů s postižením sluchu jde především o pocit bezpečí, zvyšování soběstačnosti a nezávislosti,

-

u klientů s poškozením zraku jde o větší nezávislost na okolí, pocit soběstačnosti a důvěry jak v psa, tak v sebe (http://louka.iprofil.cz/canis/index.php?id=8)

Pes a psychiatrický pacient -

pes může zlepšovat komunikaci pacientů 27

-

snižují jeho pasivitu, agresivitu

-

pes může být součástí resocializace Canisterapie je zejména pomocná, podpůrná terapeutická metoda. (Galajdová,

1999)

Metody Canisterapie dle Galajdové (1999) Galajdová (1999) ve své knize popisuje dva druhy metod. Jedná se o metodu AAA (Animal Assisted Activities) a metodu AAT (Animal Assisted Therapy). Metoda AAA (Animal Assisted Acitivities) představuje metodu, která se zaměřuje především na zvýšení kvality života klienta. Její terapeutický prospěch je motivační, odpočinkový a také výchovný. Tato metoda bývá prováděna v různém prostředí a bývá vedena odborníkem, který je speciálně vyškolený. (Galajdová, 1999) Výsledky AAA nejsou měřitelné, může pouze pozorovat štěstí, radost, libost, spokojenost. Galajdová zmiňuje, že metodu AAA lze rozdělit na aktivní, pasivní, stálou a návštěvní. U pasivní AAA přinášejí zvířata pozitivní efekt pouhou svojí přítomností, jejich role není aktivní, protože klient se o ně nestará. Interaktivní AAA může být rezidentní, což znamená, že zvíře je v zařízení neustále, či návštěvní, které bývají na jednom místě, ve stejnou dobu (která je omezená na hodiny). Metoda AAT (tedy Animal Assisted Therapy) se může na rozdíl od metody AAA objektivně změřit. Při AAT posilujeme žádoucí chování klienta a potlačuje se nežádoucí chování. (Galajdová, 1999) Metody Canisterapie dle Vrbové (in Müller, 2005) AAA (Animal Assisted Activities) je dle Vrbové metoda, která nemá charakteristické cíle a její výsledky nejsou měřitelné. Výsledkem je totiž spokojenost klienta, jeho aktivita a citové projevy. Metodu AAT naproti tomu můžeme pozorovat a měřit objektivně. U AAT se jedná o intervenci, která je cílená, přičemž zvíře je důležitou součástí terapeutického procesu. Tuto terapii vede a provádí zdravotnický personál.

28

Na některých internetových serverech nacházíme ještě metodu AAE (Animal Assisted Education). Tato metoda se používá především v zahraničí, je to výuka za přispění zvířat. AACR (Animal Assisted Cisis Response) – metoda, která využívá zvířat v krizové intervenci. (http://www.canisterapie.org/index.php?articleid=51) Formy canisterapie Canisterapii můžeme dělit buď na individuální (u této formy bývají přítomni spíše imobilní klienti) a na skupinovou formu, (u této bývají přítomni spíše klienti mobilní). (Vrbová, in Müller, 2005) Pes jako terapeutický pracovník Galajdová (1999) popisuje psa se sociálním posláním – takto pojmenovávají v USA psy, kteří pomáhají člověku při jeho zapojení do společnosti. Zahrnují se zde tyto dvě skupiny psů: 1) psi s terapeutickým posláním jsou určeni především na mazlení a hlazení, používají se ke zlepšení psychického stavu zdravotně postižených klientů 2) psi – průvodci musí projít individuálním speciálním výcvikem, aby mohli pomáhat potřebám člověka se speciálními potřebami Výchova těchto psů musí mít přesná pravidla, na závěr dochází k závěrečné zkoušce, ze které se stane pes – průvodce, nebo pes – terapeut. (Galajdová, 1999) Cíle canisterapie, oblasti působení canisterapie Mezi důležité cíle canisterapie patří jednak rozvoj citových schopností, rozvoj rozumových schopností a nesmíme také opomenout rozvoj schopností pohybových. Do rozvoje citových schopností můžeme zařadit například mazlení se s pejskem, jeho hlazení, povídání o pocitech psa, mohou se u klientů rozvíjet ochranitelské pudy. Do rozvoje rozumových schopností může patřit například pozorování chování pejska, pozorování stavby jeho těla (stojí na čtyřech nohách, má čumák, …), mohou se také u klienta zlepšovat dovednosti v komunikaci (volá na psa). 29

U rozvoje dovedností pohybových je důležitá motivace k pohybu (v tomto případě je velikou motivací pes), klienti mohou uskutečňovat různé společenské hry se psem. (http://www.canisterapie.info/portal/alias__Rainbow/lang__cs/tabID__3353/DesktopDe fault.aspx) Důležité oblasti působení canisterapie Na internetových stránkách canisterapeutického sdružení Jižní Moravy se popisují tyto oblasti působení canisterapie: 1. Socioterapie Využívá se u klientů s dětskou mozkovou obrnou, u klientů s poruchami chování, Downova syndromu, poruchy řeči, apod. 2. Psychoterapie (při potížích způsobených duševním stavem) U klientů týraných a zneužívaných, u demence, Alzheimerovy choroby, roztroušené sklerózy či u lehké mozkové dysfunkce. 3. Fyzioterapie Využívá se u klientů s dětskou mozkovou obrnou, u úrazů, amputací, demencí, roztroušených skleróz, aj. 4. Speciální pedagogika (http://www.canisterapie.mendelu.cz/index.php?menu=1)

2.4

Historie canisterapie, historie vzniku vztahu člověka se psem Ve starověkém Egyptě byli psi velmi oblíbená zvířata. S člověkem bývá často

znázorňován na obrázcích. V Egyptě byl ale pes uctíván. Jejich bůh Anubis (někdy také Anup) byl zobrazován s lidským tělem a psí (někdy ale také šakalí) hlavou a byl uctíván jako strážce podsvětí. Doprovázel člověka na jeho „poslední cestě“. Na jeho počest Egypťané vybudovali město Cynapolis, které bylo zasvěcené uctívání psů. (Galajdová, 1999) 30

Lovečtí psi doprovázeli v Římě bohyni lovu Dianu, boha války Marta, boha obchodu Merkura. Psi měli důležité role jako průvodci svých bohů. (Nerandžič, 2006) Pokud se vrátíme ke knize Galajdové (1999), ta zmiňuje, že pes byl velmi oblíben také v Indii, kdy pes doprovázel boha Khandobu. Pomocníci v Khandobových chrámech prý museli štěkat jako psi a dostávali k jídlu kosti na památku jejich psího předka. Také je důležité zmínit, že jedna z nejznámějších hvězd Sírius je pojmenována po posvátném psovi, který patřil lovci Orionovi. Je velmi důležité neopomenout fakt, že v období středověku bývalo postavení psa velice ovlivněno náboženstvím. V raném středověku byl pes jasnou součástí života lidí, ale vliv katolické církve, jejíž vliv postupoval a zesiloval, změnil na psa náhled. Pes a jiná zvířata byli prohlášeni za tvory bez duše, pes také patřil do kultu čarodějnictví, kacířství, aj. (Galajdová, 1999) U psů se také kladl důraz na jejich léčitelské schopnosti, pokládali se k nemocným místům pacientů. U babylónských lékařů bylo v podstatě běžné nechat olízat ránu jazykem psa, v té době již byla známa léčivá síla jejich slin. V armádě Napoleona Bonaparte zase psi vyhledávali na poli poraněné vojáky. Ve Francii se zase začali

používat

psi

na

rehabilitaci

zraněných

ve

válce.

(http://hipoterapie.crespo.cz/canis.asp?idmenu=3) Krumlovská (2004) popisuje, jak si lidé nechávali olizovat psy neohebné prsty. Galajdová (1999) se zmiňuje o prvním zdokumentovaném použití zvířat jako doplňkové terapie, které proběhlo v Gheelu v Belgii u zdravotně postižených občanů. Bylo to v 9. století. V devadesátých letech 18. století byla v Anglii založena klinika York Retreat pro duševně nemocné. Součástí jejího programu byla péče o zvířata, cílem bylo naučit pacienty zodpovědnosti. Několik desítek let po vzniku York Retreatu vznikl v Německu Bethel, jeho samozřejmou součástí byla zvířata a to zejména psi, koně a kočky. (Galajdová, 1999)

31

V 70. letech dvacátého století psychiatr Boris M. Levinson náhodně zjistil, že jeden jeho pacient při náhodné přítomnosti psa promluvil. Jeho výzkum později dokázal, že terapeutické působení psa na člověka může urychlovat léčebný proces. Vrbová (in Müller, 2005) zmiňuje, že na jeho výzkum navázali pan a paní Carsonovi. Ti popsali důležité specifické znaky psů, pro které jsou tak oblíbeni. Mezi tyto znaky se řadí především dotykový kontakt, nebo důvěra k lidem. Později začínají vznikat společnosti, pořádají se konference a píše se odborná literatura na téma canisterapie. „V roce 1990 vznikla mezinárodní asociace IAHAIO (International Association of Human-Animal Ineraction Organizations), sdružující národní organizace, které pracují v oblasti výzkumu i praktické aplikace terapeutických programů se zvířaty.“ (Vrbová, in Müller, 2005, s.289) Česká republika má zatím krátkou historii co se týče využití zvířat při léčbě. Jeho rozvoj můžeme zaznamenávat až po roce 1990, kdy vznikla mezinárodní asociace IAHAIO. Co se týče terminologie zooterapie v České republice, ale i v celém světě, je velmi nejednotná. Brodská (2007, s. 43) popisuje, že „obecně je možné říci, že jde o obor, který využívá všechny

formy terapeutického působení zvířat, tzv. „zvířaty

podporovaná terapie.“

Druhá kapitola je věnována především canisterapii jako speciálně pedagogické terapii. V první podkapitole se objevuje význam canisterapie ve speciálně pedagogické péči. Obecně charakterizuje terapie ve speciální pedagogice. Ve druhé podkapitole se píše o rozdělení animoterapie (zooterapie) obecně. Jsou tam popsány terapie za pomoci zvířete. Třetí podkapitola je věnována metodám, obecné charakteristice a cílům a oblastem působení canisterapie. Poslední podkapitola je věnována především historii canisterapie, historii vzniku vztahu člověka se psem.

32

Kapitola 3

Canisterapie v praxi, canisterapeutický pes 3.1

Polohování a aktivity se psem

POLOHOVÁNÍ V CANISTERAPII Polohování je asi nejznámější technikou v canisterapii. Metoda polohování existuje ve fyzioterapii od 50. let 20. století. Američan Lawrenc Jones spojil dva poznatky do jedné hypotézy: ●

Polohováním těla do vhodné pozice dochází k redukci patologické aktivity a tím se zlepší funkce kloubního systému

●

Indikátorem a monitorem léčby je bolestivý bod („Tender Point“), který přísluší k hypertonickému svalu. Může se nacházet v blízkosti dysfunkčního svalu, či na opačné části těla „Laicky řečeno, vychází z principu, že pokud se pacient nemůže sám pohybovat,

musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili

a

protáhli

svaly

a

umožnili

další

rozvoj

pohybu.“

(cit.http://www.canisterapie.cz/ct-polohovani-se-psy-canisterapie.htm) Působení tepla je patrně nejdůležitějším důvodem, proč dochází u klientů k uvolňovaní spasmu. Pes má totiž o jeden stupeň Celsia vyšší teplotu než-li člověk, může proto u lidí se špatně se prokrvující částí těla (část těla neustále studená) být velmi přínosným. (http://www.canisterapie.cz/ct-polohovani-se-psy-canisterapie.htm) Klient při polohování ale nereaguje pouze na teplo vycházející ze psa, ale vnímá také rytmus jeho dechu a tepu. Rytmus dechu tedy bývá činitelem navozujícím uvolnění. (http://canisterapie-zlin.cz/polohovani.php)

U polohování v canisterapii je důležité, aby se při této technice spolupracovalo s fyzioterapeutem. Jako doplněk polohování se používají polštáře, přikrývky, apod. (Fejkusová, Mičulková, 2003)

33

Fejkusová a Mičulková (2003) rozdělují polohování na: -

celkové

-

polohování dolních končetin

-

zlepšení prokrvení končetin

Celkové polohování Je důležité, aby se klient naučil uvědomovat lépe ohraničení svého těla, přikládá se k němu pes, popřípadě psi, nebo pes a polštáře, či pokrývky. Polohování dolních končetin Při tomto polohování je důležité správné postavení končetin. Je důležité upravit polohu, např. podložením končetiny se dociluje správného postavení. Zlepšení prokrvení končetin Prokrvení končetin se dociluje pohybem po srsti psa. Tento pohyb může být aktivní (klient sám hladí pejska), nebo pasivní (ruku vede terapeut). AKTIVNÍ ČÁST CANISTERAPIE Vrbová (in Müller, 2005, s. 293) definuje činnosti v aktivní části canisterapie: „Jsou zaměřeny na rozvoj motoriky se snahou procvičit co nejvíce svalových skupin, na rozvoj orientace, komunikace a jiných dovedností.“ Činnosti v aktivní části rozděluje Vrbová (in Müller, 2005) na: Činnosti pro rozvoj hrubé motoriky Sem můžeme zařadit například podlézání a přelézání psa, chůze a běh se psem, aportování míčků, aj. Činnosti pro rozvoj jemné motoriky Tady se zařazuje kartáčování psa, děti mohou nasazovat psovi obojek, vodítko, nebo náhubek, nacvičovat se mohou různé druhy úchopů, hlazení. Činnosti pro rozvoj orientace Společné cvičení se psy venku i v tělocvičně, poznávání částí těla, „granulování“ (pokládání granulí na části těla, pes je pak musí hledat), pravolevá orientace. 34

Činnosti pro rozvoj komunikace verbální i nonverbální Povely psovi (ale přes povel psovoda – pes vždy uposlechne pouze příkaz psovoda), pojmenovávání, volání jména. Hry se začleněním psa Na internetových stránkách cantes.info jsou popsány některé druhy her se začleněním psa. Jde o popis a charakteristiku jednotlivých her. Aport Děti odhazují míčky libovolně po místnosti a pes pro ně chodí a přináší je zpět. Dítě by mělo střídavě házet oběma rukama. Překonávání překážek Vybuduje se opičí dráha s překážkami, dítě vede psa na vodítku přes překážky. U dítěte musí být doprovod, psovod se musí starat o práci psa. Napodobování Děti stojí v prostoru třídy, psovod dává psovi tiše povely typu „sedni, lehni“ a dítě musí provádět polohy podle psa. Otevírání Při odměňování psa se otevírají skleničky s pamlsky. Používají se různé kelímky a skleničky se šroubováním, či odklopováním. Přetahování Při přetahování se jako pomůcka používá pevný hadr, lano, nebo uzel. Dítě se podle ukázky (psovod názorně ukáže, jak se psem přetahovat) přetahuje se psem a psovod to koriguje tak, aby docházelo k oboustrannému vítězství. (http://www.cantes.info) Motivační techniky Mičulková, Fejkusová (2003) uvádějí tyto motivační techniky: Motivace k pohybu Vést psa na vodítku klienta motivuje, má pocit, že pes poslouchá a on jej může ovládat. 35

Závod se psem motivuje ke zvládnutí plazení (pes se plazí, klient se to po něm snaží opakovat). Pokud chceme motivovat k překonávání překážek, jako bariéru můžeme postavit pejska. Motivace ke zvedání hlavy Na obrázku je položen pes a těsně vedle jeho hlavy má hlavu položený klient. Pes zvedá hlavu, tím motivuje ke zvedání hlavy, k otáčení směrem k pejskovi. Motivace k pohybu horních končetin Pasivní nebo aktivní procvičování hybnosti. -

klient má míček, který může házet psovi

-

klient zvedá hračku nebo pamlsek do výšky (zvedání horních končetin) Pasivní pohyb – vedeme ruku klienta po srsti pejska.

Podpora jemné motoriky – nabízíme sklenici se šroubováním (v ní jsou pamlsky), dále nabízíme možnost kartáčování a česání psa (klient by měl střídat obě ruce) Motivace k pohybu dolních končetin Pasivní či aktivní procvičování hybnosti

3.2

Výběr a výcvik psa pro canisterapii Každý pes má do vínku něco dáno po předcích. U psa je důležité, aby měl

mnoho podnětů, které mu pomohou se rozvinout. Jak říká Nerandžič (2006, s. 35): „Pes je obrazem svého pána.“ Měl by mít ve své rodině jasně vymezeno postavení. Nerandžič (2006) zmiňuje, že Pomocné tlapky rozlišují tři kategorie psů: 1. kategorie pes asistenční, jehož si řídí sám majitel, dává mu pokyny a příkazy, tento pes z části nahrazuje osobního asistenta

36

2. kategorie pes jako šikovný společník, tento pes provádí asistenci přes druhou osobu (může to být matka či otec pacienta). Tito psi se cvičí ke správnému polohování pacienta, nebo k úkonům, jako je přinést plenku či láhev s pitím. 3. kategorie slepecký pes, je placen státem jako „pomůcka“ 4. servisní pes, je to používaný pojem ve světě, zahrnuje všechny předchozí kategorie Při výběru psa pro canisterapii je důležité znát rodiče štěněte hlavně kvůli povahové stránce. Výchovou a důsledným výcvikem se upevňují důležité jevy, naopak nežádoucí jevy se potlačují. (http://www.zdenek-reuat.info/vyberpsa/) Pes, který později bude vykonávat canisterpii byl měl žít a být vychováván doma, kdyby žil ve venkovním prostředí, měl by pak potíže při práci v místnosti. Při polohování je velmi důležité, aby pes byl klidný, neklid je nežádoucí. Je tedy při výběru štěněte nutné sledovat chování, agresivita a bázlivost by psa vylučovala. Malá agresivita se ale dá velice dobře utlumit. (http://www.zdenek-reuat.info/vyberpsa/) „Nejdůležitější vývojové změny včetně spouštění základních vrozených pohybových vzorců se odehrávají do jednoho roku věku psa. U většiny pracovních plemen musejí být právě tyto pohybové vzorce včas podchyceny a dále rozvíjeny.“ (Galajdová, 1999, s. 143) V době, kdy je štěně ještě „novorozeně“, tato doba začíná již samotným narozením štěněte, je důležité vystavovat jej mnoha podnětům, zvykat na různé druhy situací, aby z něj poté vyrostl pes se sebevědomím a citovou stabilitou. Chytřejší pes se bude lépe učit. V období asi od tří do dvanácti týdnů je podle Galajdové (1999) tzv. primární socializační fáze vývoje štěněte. Je to období, ve kterém si vytváří vazbu na prostředí a také na různé tvory ve svém okolí. V období věku asi 8 týdnů (toto období je obdobím socializace), bývají štěňata již u svých nových majitelů. Výjimkou jsou však štěňata psů – pomocníků. Tato štěňata se drží v izolaci do 12 až 14ti týdnů. Galajdová (1999, s.145) dodává, že: „neexistuje 37

snad předpis, který by zdravý vývoj štěňat – budoucích pomocníků – více poškozoval.“ Zmiňuje ještě, že štěňata mohou mít separační úzkost, mohou být bázlivá i agresivní. Všichni psi jsou na svůj specifický život připravováni od brzkého mládí, jeho správné chování je odměňováno a upevňováno. (Galajdová, 1999)

3.3

Povaha psa vhodného pro canisterapii Při výběru psa pro canisterapii nezáleží vůbec na jeho plemeni, ale hlavně na

povahových rysech a důsledné a správné výchově. Obecně se dá říci, že mezi nejobvyklejší plemeno pro canisterapii patří Golden retrívři a Labradorští retrívři. Ovšem mohou to být i jakákoliv jiná plemena. Někdo může zastávat názor, že tmavá plemena nejsou vhodná, ale ani na barvě psa v canisterapii nezáleží. Jako výborní canisterapeutičtí psi se osvědčují krátkosrsté kolie, flat coated retrívr, nebo také německá doga. Záleží však na výchově, péči a starosti o psa. A také na tom, jak zvládne těžké zkoušky, které se skládají z mnoha úkolů. Vlastnosti vybraných plemen psů Labradorský retrívr Hovorově zkráceně bývá nazýván Labrador a pochází z Nového Foundlandu ve Velké Británii. Původně býval nazýván St. Johns Dog (pes svatého Jana). Býval nápomocen lidem hlavně při rybolovu, ale i jako přinašeč (retrívr) při lovu kachen. V dnešní době patří mezi nejoblíbenější společníky, mívá důležitou funkci vodícího psa pro nevidomé občany, nebo asistuje lidem na vozíku. (Von der Leyen, 2004). „Jsou velmi dobromyslní, učenliví a obratní.“ (Von der Leyen, 2004, s. 106)

38

Golden retrívr (Zlatý retrívr) Zlatý retrívr patří mezi nejoblíbenější plemena mezi retrívry (nebo se také mohou nazývat přinašeči). Je to velmi inteligentní, lovecký pes, který se neskrývá láskou k vodě. Snadno se vychovává a je velmi poslušný a přítulný. Je trpělivý k dětským rozmarům a přátelský k ostatním zvířatům. ( Von der Leyen, 2004) „Je to nejen dobrý společník, ale také ideální záchranářský pes a vodící pes nevidomých.“ (Von der Leyen, 2004, s. 84) Krátkosrstá kolie Země jejího původu je Severní Anglie a Skotsko a původní využití byla honácký a ovčácký pes. Je aktivnější než dlouhosrstá, potřebuje více pohybu. Jedná se vynikajícího domácího společníka. (Larkin, Stockman, 2005) Německá doga Německá doga bývala od 14. století ve střední Evropě používána na lovení divokých prasat, ale byla spíše známá jako dánská doga nebo také veliký Dán. Je to atraktivní pes, který potřebuje pohyb a patří mezi dobré hlídače. Nepatří mezi dlouhověká plemena. „Je to vlídný pes, přátelský k dětem, zejména když je zná od mládí.“ (Von der Leyen, 2004, s. 64) Flat coated retrívr Země původu tohoto plemena je Velká Británie. Vyznačuje se bystrostí, je to živý pes s inteligentním výrazem a sílou. Je to pes, který má všeobecné nadání, mezi jehož vrozené vlastnosti patří lov. Vyznačuje se optimismem a přátelskostí. (http://www.flat-retriever.eu/standart.htm).

39

Je otevřený, snáší se s lidmi i zvířaty a také miluje děti. Je velmi citlivý a potřebuje jemné zacházení. (http://cool-animal.blog.cz/0704/flat-coated-retrivr-retrivr-shladkou-srsti)

3.4

Zkušební řád pro canisterapii, hlavní zásady canisterapie Galajdová (1999) uvádí zkušební řád testování psů pro canisterapii od

Canisterapeutické společnosti: Setkání s rozhodčím Psovod se psem přijde k rozhodčímu a chvíli si spolu vykládají. Poté se rozhodčí psovoda dovolí a psa si pohladí, zkontroluje nohy, dotkne se hlavy a uší. Sleduje jeho reakce. Pokud pes vycení zuby, ožene se, zavrčí, je diskvalifikován. Pes pod kontrolou Psovod a pes jdou, vodítko je prověšené. Když se psovod zastaví, pes by měl sednout (nemusí), musí ale zůstat blízko u svého majitele. Tahání a natažené vodítko jsou nepřípustné. Kontrola vzrušení psa Psovod musí ukázat, že dovede uvést svého rozdováděného psa do klidu, že pes i při hře zůstává pod kontrolou. Při úkolu si spolu budou pes s psovodem asi deset vteřin hrát, na příkaz rozhodčího ale musí s hrou skončit. Psovod může dát pokyn k ukončení hry pouze třikrát. Setkání psů ve skupině Pokud je pes ve skupině ostatních psů agresivní, nebo projevuje dominanci, je diskvalifikován. Psovod může a nemusí mít psa na vodítku.

40

Hlouček lidí Je pět lidí ve skupině. Tito lidé mají v ruce deštník, hůl, opírají se o berle a jeden má na hlavě klobouk. Tito lidé si hladí psa, který s psovodem dvakrát obchází tuto skupinku lidí. Nepřípustná agresivita. Roztáhnutí deštníku, osoba v bílém plášti, přetahování svetru přes hlavu, padající berle. Člověk v bílém plášti přijde metr před psa, znehybní, bude pozorovat zemi po deset sekund. Pes nesmí štěkat, nesmí zaútočit. Rozhodčí zavelí a skupinka přistoupí ke psovi, hladí jej a oslovují. Jeden se snaží ke psovi dostat v kleku. Psův projev nelibosti znamená neúspěch. Agresivita je nepřípustná a pes se vylučuje. Reakce psa na invalidní vozík Rozhodčí se k psovi sedícímu blízko psovoda přiblíží zezadu na invalidním vozíku. U psa se zastaví a hladí jej, malého psa vezme na klín. Seskakování a projevy nevole malého psa jsou chybou, stejně tak když velký pes chce odejít, je nutno ještě pracovat na tomto úkolu. Vrčení, agrese jsou diskvalifikujícím faktorem. Reakce psa na nabídnutí pamlsku Rozhodčí přistoupí ke psovi a nabídne mu pamlsek. Pes si pamlsek může, ale i nemusí, vzít. Je důležité, aby pes zachoval klid, neprojevil agresi. Reakce psa na běžce Rozhodčí sedí na vozíku a vedle něj stojí psovod se psem. Těsně kolem psa proběhne člověk. Později jej zase míjí člověk s plechovkami a u psa upadne. Pes nesmí být agresivní. Pes musí u zkoušek uspět ve všech bodech. Pokud selže úlekem, je možno zkoušku opakovat ještě dvakrát po domluvě. Pokud dojde k útoku psa, je diskvalifikován navždy. Zkoušky je nutno po dvou letech opakovat. (Galajdová, 1999)

41

Pomocné tlapky o.p.s. definují tyto jednotlivé disciplíny, kterými musí pes projít: Povaha Majitelé psů (psovodi) si mezi sebou podávají ruce, hlasitě spolu hovoří. Psi mohou být buď na vodítku, nebo jsou volně puštěni. Rozhodčí si jednotlivé psi hladí. Hodnoceno: chování psa Kontakt psovoda se psem Pes je volně puštěn, psovod psa přivolá, dává mu příkazy sednout, lehnout a podobně, položí psa na bok. Hodnoceno: zda je pes ochoten nechat sebou manipulovat Chůze psa na vodítku a reakce psa na cizí osobu Pes jde na vodítku vedle psovoda, později přichází asistent a bere si psa od psovoda. Hodnoceno: ochota psa jít s cizí osobou Reakce psa na hlazení Pes se v sedu nebo v lehu nechává česat různými hřebeny, potom se nechává hladit na různých částech těla. Tak je neopatrně hlazen některými osobami (stimulace neobratnosti postižených klientů). Hodnoceno: reakce psa a jeho trpělivost Omezující hlazení Pes musí dokázat, že mu nevadí (že dokáže tolerovat) omezení pohybu. Úkol spočívá v tom, že asistent pevně psa obejme, přidá se i rozhodčí. Pes nesmí zneklidnět, musí tuto situaci snést. Vítání cizího člověka s majitelem, fyzický kontakt s cizím člověkem, manipulaci cizím člověkem. Hodnoceno: trpělivost psa Celková prohlídka psa V tomto úkolu se provádí prohlídka jak u veterináře. To znamená celkovou prohlídku – uší, očí, čenichu, tlamy, kloubů, srsti, i toho, v jaké je pes celkové kondici. Hodnoceno: jak bude pes reagovat

42

Reakce na hluk a rušivé podněty Pes jde na vodítku vedle psovoda, přibližují se k hloučku hlučně gestikulujících lidí. Psovod se psem budou procházet středem hloučku, někomu upadne berle, jinému plechovky. Hodnoceno: jak pes reaguje na hluk či nečekané podněty Reakce na invalidní vozík a kulhající osobu s berlemi Pes jde na vodítku vedle psovoda, kolem prochází člověk s berlemi, potom člověk na invalidním vozíku. Zastaví se u psa a pohladí jej. Hodnoceno: jak je pes ochoten k mazlení, jeho reakce Podávání jídla a pamlsku Psovod podá svému psovi misku s krmivem, potom když pes jí, sáhne mu rukou do misky, potom to samé udělá asistent. V závěru úkolu nabídne pejskovi pamlsek (nemusí jej přijmout). Hodnoceno: Zda je pes schopen nechat si odebírat jídlo, opatrné převzetí pamlsku Vzrušivost psa Psovod si hraje se psem – házením aportu, běháním, rozhodčí dá pokyn a psovod musí psa zastavit. Psovod může povel zopakovat pouze třikrát. Hodnoceno: jak rychle se dokáže pes uklidnit Přátelskost a společenskost Toto se sleduje v průběhu celého svodu. Hodnoceno: jak je pes vstřícný a jakou má náladu Týmová práce Tato část se také sleduje v průběhu svodu. Pozoruje se, zda tým je dobře sehraný, jak se psovod chová ke psovi, či zda jej chválí nebo trestá. Hodnoceno: práce v týmu Jakýkoliv projev agresivity psa je diskvalifikující. Za bázlivost a neochotu vykonávat povely se snižuje známkování. (http://www.canisterapie.cz/ke-stazeni/zkusebni-rad-4-2007.doc) 43

Podmínky k účasti na zkouškách Je důležité aby pes i majitel, který chce vykonávat zkoušky, které testují psovy povahové vlastnosti, splnili podmínky pro účast na těchto zkouškách. -

podle zákona 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týraní ve znění pozdějších předpisů – nesmí se zkoušek účastnit pes s kupírovanýma ušima

-

pes musí v den, kdy se konají zkoušky, dosáhnout věku minimálně: 12 měsíců „malý“ (asi do 35 centimetrů), 15 měsíců „střední“ (asi do 60 centimetrů), 18 měsíců „velký“ (jeho výška v kohoutku je nad 60 centimetrů)

-

je nutné, aby se pes v den zkoušek podrobil vstupní prohlídce u veterinárního lékaře

-

psovod se musí prokázat očkovacím průkazem svého psa, kde je zaznamenána pravidelná veterinární péče – očkování proti vzteklině, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze, apod., pravidelné odčervování, nejméně dvakrát ročně

-

pes musí mít dobrý zdravotní stav, nesmí mít žádnou část těla bolestivou – pokud ano, psa to vylučuje ze zkoušek

-

feny, které hárají, se zkoušek nesmí účastnit, nesmí se účastnit ani kojící feny, či feny ve druhé polovině březosti

-

při zkouškách se nesmí používat ostnaté obojky, elektrické a stahovací obojky, může být použit pouze látkový obojek, nebo postroj (http://canisterapie-zlin.cz/podminky-pro-zkousky.php)

Hlavní zásady canisterapie Canisterapeutické desatero Pomocné tlapky o.p.s. definovaly základních deset zásad, které by měli canisterapeuté přísně dodržovat. 1. Před vstupem do místnosti by měl být pes čistý a upravený (za nepříznivých podmínek nosit sebou ručník na usušení tlapek) = hygiena psa. 2. Pes musí mít každý rok komplexní přeočkování a dvakrát ročně má být odčerven – dobře pracovat může pouze zdravý pes. 3. Canisterapeut musí být vždy čistě oblečen, přezut, upraven. 4. Pes musí mít v zařízení v každém případě k dispozici misku s vodou. 44

5. Doporučuje se uzavření písemné smlouvy se zařízením (kdy, v jakou dobu bude canisterapeut do zařízení docházet). 6. Canisterapeut se při první návštěvě zařízení prokazuje canisterapeutickým certifikátem, očkovacím průkazem psa. 7. Canisterapeut pracuje se psem pouze tehdy, když jsou oba (canisterapeut i pes) ve správné psychické i fyzické kondici. 8. Canisterapeut nikdy nesmí zůstat s klientem o samotě. U canisterapie musí být přítomen odpovědný personál. 9. Canisterapeut nesmí od psa odcházet, nesmí ho nechat v místnosti s klientem a personálem. 10. Je-li

pes

unavený,

či

neklidný,

canisterapeut

terapii

ukončuje.

(http://canisterapie-zlin.cz/canisterapeuticke-desatero.php)

Jiné zásady má zase na svých internetových stránkách Canisterapie o. s. Na louce. Ti definují své desatero takto: 1. Canisterapii nelze použít při fobiích a alergiích na psa 2. Vždy musíme vědět, čeho chceme dosáhnout 3. Terapie má mít vzestupnou tendenci 4. Přizpůsobit fyzickému – mentálnímu – sociálnímu věku 5. Temperament psa musí vyhovovat klientovi 6. Pes nesmí štěkat bez povelu 7. U terapie je vždy „ošetřující“ personál 8. Manipulujeme s klientem, pokud nedochází k ublížení na zdraví 9. Vhodné prostředí (známé, osvětlené, vyvětrané) 10. Vždy na klienta mluvíme a dotykem ujišťujeme o činnosti (nepřibližovat se zezadu, ani pes) (http://louka.iprofil.cz/canis/index.php?id=5) Vrbová (in Müller, 2005) uvádí další zásady canisterapie, a to tyto: 1. Nikoho do ničeho nikdy nenutit 2. Volit stabilní místnost pro canisterapii 3. Je vhodné mít v místnosti koberec, ale i kluzkou podlahu 4. Při relaxaci je dobré používat stejnou hudbu, u které se klienti rychleji uvolní 45

5. Vytěsnit rušivé vlivy z okolí 6. Je dobré pořizovat videozáznamy pro zhodnocení terapie 7. Fotodokumentaci a videozáznam by měla pořizovat třetí osoba, ne terapeut ani psovod 8. Terapeut dává psovi pokyn pouze přes psovoda 9. U mladších klientů je vyžadován souhlas rodičů a pediatra 10. Po ukončení terapie je vhodné její účinky využít při další práci. 11. Na správné polohování dbát u imobilních klientů 12. Canisterapie by se měla vždy zúčastňovat stejná skupina klientů 13. Měly by se dodržovat hygienické návyky a zásady

Třetí kapitola diplomové práce se věnuje canisterapii v praxi, výcviku a povaze canisterapeutického psa a důležitým zkouškám, kterými musí projít. V první podkapitole se věnujeme polohování v canisterapii, což je stále oblíbenější součást canisterapii a také aktivitám se psem. Druhá podkapitola obsahuje výběr a výcvik psa, který je velmi důležitý. Ve třetí podkapitole se píše převážně o povaze a čtvrtá podkapitola obsahuje zkušební řád pro canisterapii a hlavní zásady canisterapie..

46

Kapitola 4

Polohování v canisterapii a speciálně pedagogické péči 4.1

Cíle, metody výzkumu, výzkumné teze Výzkumné šetření bylo zaměřeno především na účinky canisterapie na

postiženého jedince a především na polohování a jeho účinky v canisterapii na jedince s postižením. Oblasti, kterých se výzkumné šetření týkalo, jsou především motorická, sociální a psychická. Cílem výzkumného šetření bylo především zjišťování, jaké účinky na jedince s kombinovaným postižením má metoda polohování v canisterapeutickém procesu. Výzkumné šetření, které bylo kvalitativního rázu probíhalo v rozmezí asi sedmi měsíců (od září 2007). Pozorování probíhalo v asi týdenních, či dvoutýdenních intervalech, rozhovory probíhaly v rozmezí asi dvou měsíců (únor, březen, 2008). Ke zjišťování účinků polohování v canisterapii jsme použili strukturovaný rozhovor. Tento rozhovor má 21 otázek, které jsou zaměřeny na účinky polohování. První část otázek je zaměřena na zjišťování informací o přímém účastníkovi polohování, jeho funkci při polohování. Další část otázek je zaměřena především na prostředí, které by mělo být při procesu polohování v canisterapii. V dalším okruhu otázek zjišťujeme především to, jaký vliv má polohování na psychickou stránku klienta, další oblast otázek je zase zaměřena na fyzickou stránku. Předposlední část otázek se věnuje stránce sociální, poslední část otázek je zaměřena na dlouhodobější polohování v canisterapii. Rozhovory jsme prováděli s devíti účastníky polohování v canisterapii. Při výzkumném šetření byly požity především tyto metody a výzkumné techniky: -

strukturovaný rozhovor (s přímými účastníky polohování v canisterapii)

-

pozorování (u jedinců s kombinovaným postižením nebo s dětskou mozkovou obrnou při polohování, pozorování jejich reakcí na psa, na polohy)

-

analýza odborné literatury 47

Protože měl výzkum kvalitativní charakter, byly sestaveny výzkumné teze. Tyto výzkumné teze byly ověřovány strukturovaným rozhovorem a zjišťovala se jejich platnost, či neplatnost. Výzkumné teze: Výzkumná teze č. 1: Klidné a útulné prostředí je důležitý aspekt při polohování v canisterapii. Klidným a útulným prostředím je myšleno, že v tomto prostředí budou eliminovány okolní rušivé zvuky, místnost pěkně vybavena, barvy na stěnách budou působit uklidňujícím dojmem. Přítomna by měla být relaxační hudba, materiální vybavení pěkné na pohled, příjemné na dotyk.

Výzkumná teze č. 2: Čím déle klient dochází na polohování v canisterapii, tím lepších výsledků dosahuje. Výzkumná teze č. 3: Polohování v canisterapii působí stejně významně na psychickou, fyzickou a sociální stránku klienta.

4.2

Charakteristika zařízení, kde probíhalo výzkumné šetření Výzkumné šetření probíhalo ve Zlíně převážně v Canisterapeutickém centru Zlín

a částečně ve stacionáři na Nivách. Do těchto zařízení chodí spolupracovat přímí účastníci polohování v canisterapii, se kterými jsme dělali rozhovory.

Charakteristika Canisterapeutického centra Zlín Sdružení „Canisterapeutické centrum Zlín“ vzniklo a bylo slavnostně otevřeno 9. 12. 2005. Canisterapeutické centrum se zaměřuje především na děti, které trpí dětskou mozkovou obrnou, mentálním nebo tělesným postižením. 48

Týmy pravidelně dojíždějí do Rehabilitačního stacionáře ve Zlíně na Nivách. (http://canisterapie-zlin.cz/) Činnosti centra: -

centrum poskytuje služby celé široké veřejnosti

-

týmy navštěvují i Rehabilitační stacionář ve Zlíně, nebo také Dům naděje v Otrokovicích

-

výcvik canisterapeutických psů a týmů

-

centrum šíří osvětu o canisterapii

-

přednášky o canisterapii na kongresech a konferencích (http://canisterapie-zlin.cz/canisterapeuticke-centrum-zlin.php)

4.3

Výsledky výzkumného šetření Odpovědi, které byly podávány přímými účastníky při polohování v canisterapii,

byly zaznamenány do tabulek. Tabulky jsou rozděleny podle toho, co bylo v rozhovorech zjišťováno.

49

V tabulce číslo jedna jsou zobrazeny odpovědi od první až po osmou otázku. Jedná se spíše o otázky informativní ve smyslu o jakou osobu v canisterapeutickém procesu jde, jak dlouho je již přímým účastníkem při polohování v canisterapii, kolik dětí a dospělých bývá přítomno u polohování a u jakého postižení se jim jeví polohování v canisterapii nejúspěšnější. Otázka č. 1 Jak dlouhou dobu již Jste přímým účastníkem při polohování v canisterapii? 5 dotazovaných je přímým účastníkem při polohování déle než jeden rok, 4 dotazovaní jsou přímými účastníky od pár měsíců do jednoho roku. Otázka č. 2 Jakou roli máte při průběhu canisterapie? V této otázce jsme zjišťovali, kdo má jakou roli při průběhu polohování v canisterapii. 6 dotazovaných má roli canisterapeuta, canisinstruktora, z toho 2 jsou učícím se týmem, 2 dotazovaní bývají doprovodem klienta, z nichž 1 k tomu ještě učící se tým. Otázka č. 3 Jak často docházíte na canisterapii? a) docházím jednou týdně b) docházím jednou za čtrnáct dní c) docházím pouze jednou za měsíc d) docházím méně, než jednou měsíčně V této otázce bylo zjišťováno, jak často tým dochází na polohování. 7 dotazovaných dochází polohovat jednou týdne, 1 dochází jednou za čtrnáct dní a 1 jednou až dvakrát týdně. Otázka č. 4 Kolik klientů ( v našem případě to jsou děti) bývá při polohování? a) více než tři b) tři c) dva d) jeden 51

4 dotazovaní v rozhovoru uvedli, že při polohování bývají dva klienti. Jeden dotazovaný uvedl, že to bývá 1 až tři, další dva uvedli jednoho. Poslední dotazovaný uvedl, že toto záleží na tom, kolik týmů bývá přítomno u polohování. Když jde o jeden tým, polohují se dvě děti, když je více týmů, bývají děti i tři. Otázka č. 5 V jakém věku jsou tyto děti? a) mají více než šest let b) jejich věk je od jednoho roku do pěti let c) jsou mladší jednoho roku Převážná většina odpověděla, že věk dětí je od jednoho do pěti let. U jednoho dotazovaného jde o děti od dvou do třinácti let, další dotazovaný uvedl již od několika měsíců až do deseti let, jiný dotazovaný zase šest let a více. Otázka č. 6 Jaké postižení se u nich nejvíce vyskytuje? a) kombinované postižení b) mentální postižení c) tělesné postižení d) zrakové postižení Snahou bylo získat představu, s jakým postižením u jedinců se při polohování dotazovaní nejčastěji setkávají. 8 dotazovaných odpovědělo, že se u polohovaných dětí nejvíce vyskytuje kombinované postižení, z nichž 3 ještě přidali dětskou mozkovou obrnu. Jeden dotazovaný potom odpověděl tělesné postižení. Otázka č. 7 U jakého druhu považujete canisterapii za nejvíce účinnou? a) je účinná u všech postižení stejně, je zaměřená na všechny druhy postižení b) je nejvíce účinná u kombinovaného postižení c) je nejvíce účinná jen u mentálního postižení d) je nejvíce účinná jen u tělesného postižení e) není účinná na žádné postižení

52

U tří dotazovaných byla odpověď A (jeden ale zdůraznil, že je to individuální), tudíž že je zaměřená na všechny druhy postižení. Další tři dotazovaní zase považují polohování za nejvíce účinně u kombinovaného postižení. Záleží to na individualitě klienta, to je názor dvou dotazovaných a jeden nevěděl. Otázka č. 8 Kolik dospělých s Vámi je přítomných u canisterapie? a) je jich více než čtyři b) jsou většinou tři c) dva d) pouze jeden Čtyři dotazovaní na tuto otázku odpověděli, že je jich více, než čtyři, u dalších dvou dotazovaných to bývají dva. Jeden z dotazovaných uvedl 2-3, další zase zmínil, čím více týmů, tím více dospělých. Jeden dotazovaný uvedl, že u dítěte je vždy vychovatel.

53

Tabulka č. 2

Respondent

Otázka č. 9

Otázka č.10

1.

A

kamarádská, čistota psa

2.

A

přátelská, dobře temperovaná

3.

A

přátelská klidná,důl. kvalita pomůcek,polštáře, matrace, v létě klimatiz..,chápavé prostř.

4.

A

pozitivní, uvolněná

5.

A, B

klid, hudba, kterou klient snáší

6.

A

relaxační

7.

A

tiché,klidné,temperované,vzdálené od ruchu,dost. velké,s hudbou,př. aromaterapie

8.

A

klid,nejlépe pomalá hudba,mluvit potichu,otevřený prostor

9.

A

rozhodně klidnou, žádné okolní ruchy

Tabulka číslo 2 zaznamenává především ty odpovědi, které se přímo týkají výzkumné teze č 1. Znění této teze je: Klidné a útulné prostředí je důležitý aspekt při polohování v canisterapii. Klidným a útulným prostředím je myšleno, že v tomto prostředí budou eliminovány okolní rušivé zvuky, místnost pěkně vybavena, barvy na stěnách budou působit uklidňujícím dojmem. Přítomna by měla být relaxační hudba, materiální vybavení pěkné na pohled, příjemné na dotyk. Otázka č. 9 Má podle Vás nějaký význam prostředí, kde se polohování provádí? a) má veliký význam, je to důležitá součást při polohování b) ano má význam, ale ne nějak důležitý c) nemá vůbec žádný význam, na prostředí vůbec nezáleží 54

Na tuto otázku odpovědělo všech devět dotazovaných naprosto jistě za A. Jeden k této odpovědi ještě přidal i odpověď B. Otázka č. 10 Jakou atmosféru by mělo prostředí vytvářet? U této otázky byla ponechána možnost otevřené odpovědi, aby se dotazovaní mohli o atmosféře prostředí vyjádřit co nejkonkrétněji. To, že by mělo být prostředí klidné, bez ruchů, uvolněné a relaxační, odpovědělo 7 dotazovaných. Dále pak by podle 3 dotazovaných měla být atmosféra kamarádská, přátelská, chápavé prostředí. U tří dotazovaných by se také měla při polohování objevovat příjemná hudba, jeden ještě doplňuje aromaterapii. Otevřený prostor, dobře temperovaná místnost, to jsou odpovědi 4 dotazovaných.

55

Tabulka č. 3

Respondent

Otázka č. 11

Otázka č. 12

1.

A

A

2.

B

A

3.

dříve než fyzické

A

4.

B

A

5.

B

A

6.

B

A

7.

dochází určitě, záleží na klientovi

A

8.

A

A

9.

postupně

A

Tabulka číslo 3 obsahuje záznam odpovědí, které se týkají psychické stránky dítěte při polohování v canisterapii. Otázka č. 11 Dochází při samotném polohování k nějakým pozitivním změnám v psychice dítěte? a) rozhodně, je to patrné hned na začátku polohování b) dochází k nim určitě v průběhu polohování c) ke změnám dochází jen zřídka d) vůbec k žádným změnám nedochází e) spíše zhoršuje psychiku klienta U dvou dotazovaných byla odpověď A, u čtyř bylo odpovězeno B. Jeden

56

dotazovaný odpověděl, že ke změnám dochází postupně, další odpověděl, že dochází určitě, ale záleží na klientovi. Jeden dotazovaný odpověděl, že pozoruje změny v psychice dříve, než fyzické. I přesto, že odpovědi jsou poměrně rozmanité, lze usoudit, že pozitivní změny v psychice u dítěte určitě nastávají. Je jen individuální, u koho dříve, u koho později. Otázka č. 12 Jakých změn psychické stránky dítěte si při polohování všímáte? a) dítě je klidnější, radostnější, uvolněnější, má větší motivaci k pohybu, je vyrovnanější, b) je spíše nervózní, nevyrovnané, stresované c) jeho psychická stránka je velmi špatná, polohování je pro něj nemožné Tady v této otázce došlo k tomu, že se všichni dotazovaní na 100% shodli v odpovědi, která byla A.

57

Tabulka č. 4

Respondent

Otázka č. 13

Otázka č.14

1.

A, delší dobu

C

2.

A, ne hned při první canis.

C

3.

A, pozoruji prohřátí ss a uvolnění

C

4.

A

C

5.

A

C

6.

A

C, ne v negativním slova

7.

A

dochází k uvolnění,konzultace s fyzioterap. – fyzicky dokáže víc

8.

A

dochází k uvolnění, poloha v klidu

9.

A

různé, u některých ano, u některých relaxace

smyslu

Tabulka číslo 4 je věnována odpovědím, které se týkaly fyzické stránky a působení polohování na tuto stránku. Kdy, k jakým dochází změnám, zda je dítě více, či méně aktivní, Otázka č. 13 Sledujete u dítěte při polohování pozitivní fyzické změny? a) ano, při polohování jsou patrné pozitivní fyzické změny b) nezdá se mi, že by u polohování nastávaly c) rozhodně tyto žádné fyzické změny nenastávají V této otázce se při odpovědi opět všichni shodli na jedné, a tou je odpověď A. Docházelo k dodatkům u odpovědi a to u jednoho odpovídajícího, že to trvá déle, druhý zdůraznil, že ne hned při první canisterapii a třetí pozoroval prohřátí svalů a uvolnění. 58

Otázka č. 14 Dochází při polohování k navození větší fyzické aktivity? a) ano rozhodně, klient je při polohování více aktivní b) ne klient není při polohování více fyzicky aktivní c) u polohování se u klienta aktivita spíše snižuje 6 dotazovaných odpovědělo, že se aktivita spíše snižuje, v důsledků uvolnění. Dva dotazovaní vypověděli, že dochází především k uvolnění, jeden zase zdůraznil, že je to různé, u některých ano, u některých nastává relaxace.

59

Tabulka č. 5

Respondent

Otázka č. 15

Otázka č. 16

Otázka č. 17

1.

A

A

A

2.

B

A

A

3.

B

A

A

4.

A

podle post. pokud post. dovolí, snaží se navázat

B

5.

A

záleží na ment.stránce d., přímo asistence psa doma je lepší

A

6.

B

A

individ.podle druhu post.u mých klientů ano,obecně neplatí

7.

A

A

A

8.

A

A

A

9.

A

A

u někt. d. na začátku, jiné si musí zvyknout

V tabulce číslo 5 jsou zaznamenány odpovědi, které se týkaly dotazování ohledně sociální stránky dítěte, jeho reakcí na psa, či okolí. Otázka č. 15 Myslíte si, že canisterapie může vést k lepší socializaci dítěte? a) zcela určitě, je to patrné na první pohled b) ano může, ale ke změnám dochází spíše po vícerém opakování c) polohování rozhodně nevede k lepší socializaci Šest dotazovaných odpovědělo A, zbytek dotazovaných (tři) odpověděli B. Z toho vyplývá, že k lepší socializaci dochází, i když u někoho dříve, u někoho později.

60

Otázka č. 16 Je vidět, zda má klient větší zájem o své okolí? a) rozhodně, sleduje okolí, má zájem o navazování kontaktů jak s pejskem, tak s lidmi kolem b) okolí příliš nesleduje, nemá velký zájem o navazování kontaktů s ostatními c) rozhodně nemá zájem o své okolí U sedmi lidí byla odpověď stejná a to odpověď A, jeden odpověděl, že záleží na postižení dítěte, další odpověděl, že záleží na mentální stránce dítěte, přímo asistence psa doma je lepší. Otázka č. 17 Cítíte pozitivní změnu u dětí už při samotném příchodu psa? a) ano, už při samotném příchodu psa pozoruji pozitivní změny u dítěte b) je to spíše později, až si dítě zvykne na prostředí c) při samotném příchodu psa rozhodně k žádným změnám nedochází d) cítím spíše změny negativní 6 dotazovaných odpovědělo A, že pozorují pozitivní změny už při samotném příchodu psa. Jeden dotazovaný se zmínil, že u jeho klientů A, ale obecně to neplatí. Jeden klient odpověděl B a jeden zmínil, že u některých dětí na začátku, jiné si musí zvyknout.

61

Tabulka č. 6

Respondent

Otázka č. 18

Otázka č.19

1.

A

A

2.

A

A

3.

A

A

4.

A

A

5.

A

většinou ano

6.

A

A

7.

A

A

8.

A

A

9.

A

A

Tabulka číslo 6 zaznamenává odpovědi, které se zaměřovaly na délku polohování v canisterapii. Odpovědi se přímo týkají výzkumné teze č. 2, která zní: Čím déle klient dochází na polohování v canisterapii, tím lepších výsledků dosahuje. Otázka č. 18 Je pro dítě lepší, když dochází na polohování v canisterapii delší dobu? a) rozhodně ano, čím déle na polohování dochází, tím dochází k větším pokrokům b) spíše ano, ale nedochází k větším pokrokům c) spíše ne, delší docházení na polohování dítěti moc neprospívá d) delší doba docházení na polohování rozhodně dítěti neprospívá

62

V této otázce se opět všichni dotazující „shodli“ na stejné odpovědi, kterou byla odpověď A. Otázka č. 19 Jsou změny po dlouhodobějším docházení na polohování zřetelnější? a) ano jsou, dítě je zvyklé na režim polohování, je více aktivnější, uvolněnější b) příliš zřetelné změny nejsou c) rozhodně změny zřetelnější nejsou V tomto případě 8 dotazovaných odpovědělo A, jeden dotazovaný odpověděl, že většinou ano. Jeden ještě zmínil, že je důležité slůvko při dlouhodobějším docházení, po pauzách si děti i psi musí zase zvykat.

63

Tabulka č. 7

Respondent

Otázka č. 20

Otázka č. 21

1.

nerovnoměrně

C

2.

nerovnoměrně

individuální

3.

nerovnoměrně

A

4.

A

A

5.

B

B

6.

individuální,víc než u předch.otázek,někt.klient reaguje na dvě, na třetí méně

individuální

7.

A

A

8.

A

B

9.

A

7. tabulka je zaměřena především na výzkumnou tezi č. 3, která zní: Polohování v canisterapii působí stejně významně na psychickou, fyzickou a sociální stránku klienta. Otázka č. 20 Když se vrátíme k psychice, fyzické aktivitě a sociální stránce dítěte. Převažuje působení polohování na některou složku nad ostatními? a) rozhodně ne, polohování působí na všechny složky stejně důležitě b) určitě působí na všechny tyto složky, ale na jednu působí opravdu více c) rozhodně jedna složka převažuje nad ostatními 64

d) polohování nepůsobí ani na jednu z těchto složek 4 dotazovaní odpověděli A, jeden dotazovaný odpověděl B. 3 opověděli, že je to nerovnoměrné, a jeden, že je to individuální, některý klient reaguje na dvě, na třetí méně. Otázka č. 21 Pokud působí na jednu složku víc, která to je? a) Je to psychická b) Spíše fyzická c) Spíše sociální d) nevím Tři dotazovaní odpověděli A, u dvou dotazovaných zazněla odpověď B. Další dva dotazovaní zdůraznili, že je to individuální a jeden odpověděl C.

4.4

Analýza výsledků výzkumného šetření

Výzkumná teze č.1 Klidné a útulné prostředí je důležitý aspekt při polohování v canisterapii. Klidným a útulným prostředím je myšleno, aby v tomto prostředí byly eliminovány okolní rušivé zvuky, místnost pěkně vybavena, barvy na stěnách budou působit uklidňujícím dojmem. Přítomna by měla být relaxační hudba, materiální vybavení pěkné na pohled, příjemné na dotyk. Výzkumné šetření ukázalo, že všichni dotazovaní účastníci polohování zmiňují význam prostředí při polohování, každý také zmínil alespoň jednu položku v předchozím vymezení klidného a útulného prostředí. Tím pádem můžeme konstatovat, že výzkumná teze č. 1 byla v případě dotazované skupiny přímých účastníku canisterapie potvrzena. Výzkumná teze č. 2 Čím déle klient dochází na polohování v canisterapii, tím lepších výsledků dosahuje. 65

V tomto případě se Výzkumná teze č. 2 může také potvrdit, protože všichni respondenti odpověděli, že je pro dítě lepší, když dochází na polohování v canisterapii delší dobu. Většina z nich se také shodla na tom, že při delším docházení na polohování jsou změny u dětí zřetelnější. Výzkumná teze č. 3 Polohování v canisterapii působí stejně významně na psychickou, fyzickou a sociální stránku klienta. V tomto případě u odpovědí respondentů docházelo k různorodosti. Docházelo k některým shodám v odpovědích a to ve čtyřech, kdy respondenti odpovídali, že rozhodně polohování působní stejně významně na všechny složky. U ostatních byla odpovědí nerovnoměrnost či individuálnost. V případě takovýchto odpovědí byla stanovena ještě jedna otázka, která zjišťovala, na kterou složku tedy působní víc. Každý respondent má na starost jiné klienty, pozoruje u nich změny. U každého klienta jsou ale změny individuální, každý klient reaguje jinak. Tudíž u každého klienta může být v popředí jiná složka. U jednoho klienta působí polohování v canisterapii více na psychickou složku a u druhého zase na fyzickou složku. U dalšího zase polohování v canisterapii nejvíce působí na složku sociální. Výzkumná teze 3 tedy potvrzena nebyla. Při polohování v canisterapii dochází k působení na všechny tyto tři složky dítěte, ale u každého klienta je individuální, na kterou jeho složku polohování působí víc. Záleží na typu postižení a individualitě klienta.

66

Závěr Canisterapie ve speciální pedagogice je velmi účinným terapeutickým prostředkem. To, že se děti s postižením setkávají s „živým“ tvorem, se kterým si hrají, na kterém jsou polohovány, je pro ně velmi působivé. Dochází k větší motivaci k pohybu, psychické i fyzické uvolněnosti, navazování kontaktů s okolím. Při výzkumném šetření jsem se zaměřila přímo na polohování v canisterapii a prokázalo se, že prostředí je velice důležité při polohování v canisterapii, a že pravidelné docházení na polohování v canisterapii je u klienta účinnější a jsou u něj zřetelnější změny. Naopak se neprokázalo, že polohování v canisterapii působí stejně významně na psychickou, fyzickou a sociální stránku dítěte. Každý jedinec s určitým druhem a stupněm postižení je velikou individualitou. U někoho je více postižena hybnost, u jiného je zase více narušena sociální či psychická stránka. Každý reaguje na něco jiného. Tak je to u polohování v canisterapii. U jednoho klienta je polohování více účinné na psychickou stránku, u druhého na fyzickou stránku a u třetího zase na sociální stránku. Nedochází k tomu, že by všechny tři zmíněné složky byly vyrovnané. Každý člověk je individualitou a polohování v canisterapii působí na tu jeho složku, na kterou nejvíce působit potřebuje.

67

Resumé Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola je věnována jedinci s kombinovaným postižením a jedinci s dětskou mozkovou obrnou, druhům kombinovaného postižení, osobnosti a možnostem vzdělávání. Ve druhé kapitole jsou obecně popsány terapie ve speciální pedagogice, animoterapie a canisterapie, její metody, formy, cíle. Jsou zde také popsány důležité oblasti působení canisterapie. Třetí kapitola je především zaměřena na vhodný výběr a výcvik psa, jsou zde popisována oblíbená plemena vhodná pro canisterapii a jejich základní vlastnosti. Dále jsou v této kapitole popisovány aktivity se psem a polohování. Poslední podkapitola se věnuje canisterapeutickým zkouškám. Čtvrtá kapitola popisuje výzkumné šetření, které se týkalo především polohování v canisterapii a jeho účinkům na postiženého klienta.

Summary Diploma work is divided into four chapters. The first chapter is interested in patient with specific needs and infantile paralysis, variations of combined handicap, character of patient and possibilities of education. In the second chapter are circumscribed therapies in pedagogical practice in general, animotherapy and canistherapy, their methods, forms and the aims. Also here are shown canistherapy important areas. The third chapter is first of all specialized on suitable breed of dog and dogs training, here are represent the most suitable breeds for this kind of therapy and their basic characters. Below in this chapter are some words about activities with dog and the locations during the therapy. The last subchapter is devoted to canistherapy exams. The fourth chapter is about research how to canistherapy helps the patients – and the effect on them.

68

Literatura BRODSKÁ, T. Dotek, který léčí (in Psychologie dnes), 13. ročník, číslo 10. Praha: Portál, s.r.o. s. 42-45. ISSN 1212-9607 GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-789-3 HOLÝ, K. HORNÁČEK, K. Hipoterapie. Ostrava-Mariánské Hory: Montanet a.s., 2005. ISBN 80-7225-190-2 JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton, 2001. ISBN 80-7254-192-7 KOLEKTIV AUTORŮ. Defektologický slovník. Praha: SPN, 1984. ISBN 14-398-84 KRAUS, J. a kolektiv. Dětská mozková obrna. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-10188 KRUMLOVSKÁ,O. ALEXA, J. Léčení těla a duše. Praha: Brána, s.r.o., 2004. ISBN 80-7243-220-6 LESNÝ. I, a kolektiv. Dětská mozková obrna ze stanoviska neurologa. Praha: Avicenum, 1972. ISBN 08-025-72 LUDÍKOVÁ, L. Kombinované vady. Olomouc : Studio Nakladatelství Olomouc, 2005. ISBN 80-244-1154-7. MIČULKOVÁ,O. FEJKUSOVÁ, H. Canisterapie v praxi. (brožura pro potřeby terapeutů) MÜLLER,O. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: UP v Olomouci, 2005. ISBN 80-224-1075-3 NERANDŽIČ, Z. Animoterapie, aneb, Jak nás zvířata léčí. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01809-8 OPATŘILOVÁ, D. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami. Brno: MU, 2005. ISBN 80-210-3819-5 OPATŘILOVÁ, D. Pedagogická intervence v raném a předškolním věku u jedinců s dětskou mozkovou obrnou. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-210-3242-1 PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 807315-120-0 STEHLÍK, A. a kolektiv. Dítě s mozkovou obrnou v rodině. Praha: Avicenum, 1977. 08-033-77 69

VALENTA, M. „Dramaterapie. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-586-5 VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika-Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9 VÍTKOVÁ, M. „Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-134-0 VON DER LEYEN, K. Vlastnosti psů, 140 plemen a jejich charakteristiky. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80-242-1135-1

70

Internetové zdroje AAE (Animal Assisted Education) . [online]. Způsoby aplikace canisterapie [cit. 200802-21] Dostupný z WWW: < http://www.canisterapie.org/index.php?articleid=51>

AACR (Animal Assisted Crisis Response) . [online]. Způsoby aplikace canisterapie [cit. 2008-02-21] Dostupný z WWW: < http://www.canisterapie.org/index.php?articleid=51> Arteterapie – jedna z cest do nevědomí. [online]. Arteterapie, jedna z cest do nevědomí [cit. 2008-03-01]. Dostupný z WWW: < http://www.comhealth.cz/cz/Arteterapie> Biblioterapie. [online]. Pojem biblioterapie [cit. 2008-03-01]. Dostupný z WWW: < http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/biblioterapie> Canisterapeutické desatero, tak jak jej definovaly Pomocné tlapky (aneb, co by měl správný canisterapeut dodržovat[online]. Canisterapeutické desatero [cit. 2008-03-01] Dostupný z WWW: < http://canisterapie-zlin.cz/canisterapeuticke-desatero.php>

Co je dramaterapie. [online]. Dramaterapie [cit. 2008-03-01]. Dostupný z WWW: < http://www.dramaterapie.atlasweb.cz/teorie.htm> Desatero [online]. Canisterapie[cit. 2008-03-01] Dostupný z WWW: < http://louka.iprofil.cz/canis/index.php?id=5> Definice oboru. [online]. Arteterapie v České republice [cit. 2008-03-01]. Dostupný z WWW: < http://www.arteterapie.cz/> Hry se začleněním psa [online]. Hry se začleněním psa [cit. 2008-02-01] Dostupný z WWW: < http://www.cantes.info > 71

Charakteristika [online]. Flat coated retrívr (retrívr s hladkou srstí) [cit. 2008-02-25] Dostupný z WWW: < http://cool-animal.blog.cz/0704/flat-coated-retrivr-retrivr-shladkou-srsti> Jak vzniklo polohování [online]. Polohování se psy [cit. 2008-03-01] Dostupný

z

WWW:

<

http://www.canisterapie.cz/ct-polohovani-se-psy-

canisterapie.htm> Kdo jsou naši klienti? [online]. Polohování: naše specialita [cit. 2008-03-01] Dostupný z WWW: < http://canisterapie-zlin.cz/polohovani.php > Kdy felinoterapie léčí. [online]. Felinoterapie aneb když kočka léčí [cit. 2008-02-25]. Dostupný z WWW: < http://casopis.planetazvirat.cz/070218-felinoterapie-aneb-kdyzkocka-leci-1.html> Láska ke zvířeti, výběr podle plemene, zaměření na výkon v canisterapii [online]. Výběr štěněte [cit. 2008-02-25] Dostupný z WWW: < http://www.zdenek-reuat.info/vyberpsa > Oblasti působení canisterapie [online]. Canisterapeutické sdružení Jižní Morava [cit. 2008-03-01] Dostupný z WWW: < http://www.canisterapie.mendelu.cz/index.php?menu=1> Podmínky k účasti na zkouškách [online]. Podmínky účasti na zkouškách [cit. 2008-0301] Dostupný z WWW: < http://canisterapie-zlin.cz/podminky-pro-zkousky.php> Popis

jednotlivých

disciplín

[online].

Řád

ochrany

zvířat

při

zkouškách

canisterapeutických psů [cit. 2008-03-01] Dostupný z WWW: < http://www.canisterapie.cz/ke-stazeni/zkusebni-rad-4-2007.doc> Proč právě kočky. [online]. Felinoterapie aneb když kočka léčí [cit. 2008-02-25]. Dostupný z WWW: < http://casopis.planetazvirat.cz/070218-felinoterapie-aneb-kdyzkocka-leci-2.html> 72

Přednáška o canisterapii [online]. Co je to canisterapie [cit. 2008-02-21] Dostupný z WWW: < http://hipoterapie.crespo.cz/canis.asp?idmenu=3> Působení dle postižení. [online]. Canisterapie [cit. 2008-02-21]. Dostupný z WWW: < http://louka.iprofil.cz/canis/index.php?id=8> Působení tepla [online]. Polohování se psy [cit. 2008-03-01] Dostupný

z

WWW:

<

http://www.canisterapie.cz/ct-polohovani-se-psy-

canisterapie.htm> Rozvoj citových schopností, rozvoj rozumových schopností, rozvoj pohybových schopností [online].Cíle canisterapie [cit. 2008-02-21] Dostupný z WWW: < http://www.canisterapie.org/index.php?articleid=51> Standard [online]. Flat coated retriever [cit. 2008-02-25] Dostupný z WWW: < http://www.flat-retriever.eu/standart.htm > Terapie pomocí smyslů – dramaterapie [online]. Dramaterapie [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: Úvod k zooterapii . [online]. Zooterapie [cit. 2008-02-25]. Dostupný z WWW: < http://terapie.az4u.info/cs/alternativni-terapie/zooterapie/>

73

Přílohy Příloha č. 1 – Strukturovaný rozhovor Příloha č. 2 – Ukázka polohování v Canisterapeutickém centru Zlín

Příloha č. 1 1) Jak dlouhou dobu Jste přímým účastníkem při polohování v canisterapii? -

otevřená odpověď

2) Jakou roli máte při průběhu canisterapie? -

otevřená odpověď

3) Jak často docházíte na canisterapii? a) docházím jednou týdně b) docházím jednou za čtrnáct dní c) docházím pouze jednou na měsíc d) docházím méně, než jednou měsíčně 4) Kolik klientů ( v našem případě to jsou děti) bývá při polohování? a) více než tři b) tři c) dva d) jeden 5) V jakém věku jsou tyto děti? a) mají více než šest let b) jejich věk je od jednoho roku do pěti let c) jsou mladší jednoho roku 6) Jaké postižení se u nich nejvíce vyskytuje? a) kombinované postižení b) mentální postižení c) tělesné postižení d) zrakové postižení 7) U jakého druhu považujete canisterapii za nejvíce účinnou? a) je účinná u všech postižení stejně, je zaměřená na všechny druhy postižení b) je nejvíce účinná u kombinovaného postižení

c) je nejvíce účinná jen u mentálního postižení d) je nejvíce účinná jen u tělesného postižení e) není účinná na žádné postižení 8) Kolik dospělých s Vámi je přítomných u canisterapie? a) je jich více než čtyři b) jsou většinou tři c) dva d) pouze jeden 9) Má podle Vás nějaký význam prostředí, kde se polohování provádí? a) má veliký význam, je to důležitá součást při polohování b) ano má význam, ale ne nějak důležitý c) nemá vůbec žádný význam, na prostředí vůbec nezáleží 10) Jakou atmosféru by mělo prostředí vytvářet? - otevřená odpověď 11) Dochází při samotném polohování k nějakým pozitivním změnám v psychice dítěte? a) rozhodně, je to patrné hned na začátku polohování b) dochází k nim určitě v průběhu polohování c) ke změnám dochází jen zřídka d) vůbec k žádným změnám nedochází e) spíše zhoršuje psychiku klienta 12) Jakých změn psychické stránky dítěte si při polohování všímáte? a) dítě je klidnější, radostnější, uvolněnější, má větší motivaci k pohybu, je vyrovnanější, b) je spíše nervózní, nevyrovnané, stresované c) jeho psychická stránka je velmi špatná, polohování je pro něj nemožné 13) Sledujete u dítěte při polohování pozitivní fyzické změny? a) ano, při polohování jsou patrné pozitivní fyzické změny

b) nezdá se mi, že by u polohování nastávaly c) rozhodně tyto žádné fyzické změny nenastávají 14) Dochází při polohování k navození větší fyzické aktivity? a) ano rozhodně, klient je při polohování více aktivní b) ne klient není při polohování více fyzicky aktivní c) u polohování se u klienta aktivita spíše snižuje 15) Myslíte si, že canisterapie může vést k lepší socializaci dítěte? a) zcela určitě, je to patrné na první pohled b) ano může, ale ke změnám dochází spíše po vícerém opakování c) polohování rozhodně nevede k lepší socializaci 16) Je vidět, zda má klient větší zájem o své okolí? a) rozhodně, sleduje okolí, má zájem o navazování kontaktů jak se pejskem, tak s lidmi kolem b) okolí příliš nesleduje, nemá velký zájem o navazování kontaktů s ostatními c) rozhodně nemá zájem o své okolí 17) Cítíte pozitivní změnu u dětí už při samotném příchodu psa? a) ano, už při samotném příchodu psa pozoruji pozitivní změny u dítěte b) je to spíše později, až si dítě zvykne na prostředí c) při samotném příchodu psa rozhodně k žádným změnám nedochází d) cítím spíše změny negativní 18) Je pro dítě lepší, když dochází na polohování v canisterapii delší dobu? a) rozhodně ano, čím déle na polohování dochází, tím dochází k větším pokrokům b) spíše ano, ale nedochází k větším pokrokům c) spíše ne, delší docházení na polohování dítěti moc neprospívá d) delší doba docházení na polohování rozhodně dítěti neprospívá 19) Jsou změny po dlouhodobějším docházení na polohování zřetelnější? a) ano jsou, dítě je zvyklé na režim polohování, je více aktivnější, uvolněnější b) příliš zřetelné změny nejsou

c) rozhodně změny zřetelnější nejsou 20) Když se vrátíme k psychice, fyzické aktivitě a sociální stránce dítěte. . Převažuje působení polohování na některou složku nad ostatními? a) rozhodně ne, polohování působí na všechny složky stejně důležitě b) určitě působí na všechny tyto složky, ale na jednu působí opravdu více c) rozhodně jedna složka převažuje nad ostatními d) polohování nepůsobí ani na jednu z těchto složek 21) Pokud působí na jednu složku víc, která to je? a) Je to psychická b) Spíše fyzická c) Spíše sociální d) nevím

Příloha č. 2

Obrázek č. 1 Prohřívání dolních končetin a krku dítěte

Obrázek č. 2 Prohřívání dolních končetin a krku dítěte

Obrázek č. 3 Prohřívání boků a rukou dítěte

Obrázek č. 4 Prohřívání boků a rukou dítěte

Obrázek č. 5 Prohřívání bříška, zad, nohou, rukou, krku a tváře

Obrázek č. 6 Prohřívání bříška, zad, nohou, rukou, krku a tváře

Anotace LUTONSKÁ, Z. CANISTERAPIE VE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČI A JEJÍ ÚČINKY NA JEDINCE S KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM. Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, 2008. 75 s. Diplomová práce popisuje terapeutickou metodu canisterapii. Práce je zaměřena především na účinky canisterapie na jedince s kombinovaným postižením a dětskou mozkovou obrnou. Obecně popisuje kombinované postižení a dětskou mozkovou obrnu, canisterapii a její cíle, metody a formy. Dále se zaměřuje na historii, povahu psa i na zkušební řád v canisterapii. Klíčová slova: terapie, cíle canisterapie, povaha psa, animoterapie, historie canisterapie, canisterapeutický pes, zkušební řád v canisterapii, kombinované postižení

Annotation LUTONSKA, Z. CANISTHERAPY IN THE SPECIAL PEDAGOGICAL CARE AND ITS UTILIZATION IN INDIVIDUALS WITH MULTIPLE HANDICAP Diploma work, Brno: Masarykova univerzita, 2008. 75 p. This work describe therapeutic use of canistherapy. It´s focused on effects of this therapy on patient with specific needs and infantile paralysis. In general describe combined handicap and infantile paralysis, canistherapy and its aims, methods and forms. Also it’s interested in history, character of therapeutic dog as well as the trial rules in canistherapy. The key words: therapy, aims of canistherapy, character of therapeutic dog, animotherapy, history of canistherapy, canistherapeutical dog, trial rules in canistherapy, multiple disability