bulletin pro školy strana 3
Také máte problém domluvit se s rodiči vašich žáků? strana 4
Otevřít školu znamená otevřít sebe sama strana 5
Státní maturity? Plochý nástroj srovnávání teoretických znalostí
XI/2011
Dobrá škola 21. století „Je to neuvěřitelné, ale představte si, že náš Ondřej se každý den těší do školy,“ sdělila mi kdysi jedna maminka, když jsem se stala třídní učitelkou jejich syna. Tu větu si pamatuji dodnes, protože mi velmi záleželo na tom, aby mí žáci měli ve škole pocit bezpečí, aby škola byla pro ně otevřeným a podnětným prostředím, kde budou prahnout po dalším poznávání a kde budou mít příležitost připravit se na svůj budoucí život. Chtěla jsem zkrátka, aby škola, ve které učím, byla dobrou školou. Po deseti letech existence Variant, kdy byla realizována celá řada projektů zaměřených na podporu jednotlivých pedagogů i celých škol, jsme si položili otázku, jakou školu bychom si představovali jako ideální. Několikátým rokem nabízíme školám, splní-li stanovená kritéria, možnost získat ocenění Světová škola. Rádi bychom, aby dávaly stejné příležitosti ve vzdělávání všem dětem – podporujeme proto myšlenku Férové školy. Za prestižní značku považujeme označení Ekoškola. Ceníme si škol, které se mohou pochlubit tím, že jsou zdravými školami. Ve výčtu zavedených certifikátů by se dalo pokračovat. Není ale tolik důležité,
jakou konkrétní značkou se ta která škola může honosit, ale to, jaká ve skutečnosti je a co konkrétního dělá. Jednoduše si přejeme, aby škola byla DOBRÁ. V souvislosti s tématy a otázkami, kterými se program Varianty celou uplynulou dekádu zabýval, je pro nás dobrá škola taková škola, která je otevřená všem dětem, nebojí se jinakosti, myslí globálně, jedná lokálně, zajímá se o dění ve svém okolí, jedná v souladu s principy udržitelného života, vychovává nezávislé a přemýšlivé čtenáře. Kromě toho, že splňuje výše zmíněné atributy, je například i významným centrem dění v místní komunitě. Jak ale poznáme, že je nějaká škola dobrá? Asi těžko nám tuto skutečnost odhalí celoplošné testování nebo výsledky státních maturitních zkoušek. Dozvíme se tak sice něco o znalostech žáků, nepoznáme ale, jakým dovednostem využitelným v praktickém životě se ve škole naučili. A už vůbec nevíme nic o tom, k jakým hodnotám je budoucí generace vychovávána. Důkazem snah o vytvoření dobré školy jsou pro nás konkrétní aktivity škol, ať už se týkají realizovaných projektů, spolupráce s rodiči, sebevzdělávání či působení v komunitě. Budeme rádi, když pro vás budou následující stránky inspirací. Petra Skalická
ředitelka vzdělávacího programu Varianty
Jak by podle vás měla vypadat dobrá škola v 21. století? Dobrá škola zajišťuje, aby v ní žádné dítě neztratilo svou touhu poznávat, naopak tato jeho potřeba je tu posilována, aby se rozvíjelo v souladu se svými předpoklady, získalo vědomosti a kompetence potřebné pro další vzdělávání a úspěšný život, naučilo se poznávat samo sebe a vytvořilo si o sobě objektivní pozitivně laděný obraz. Aby v ní dostávalo příležitost ke komunikaci s ostatními, ke spolupráci, k bádání a řešení problémů, naučilo se pomáhat druhým a respektovat je, být angažovaným občanem. Takové chování mu modelují jeho pedagogové s vysokou vnitřní motivací a osobní odpovědností, otevření svému okolí a světu. Bohumil Zmrzlík
ředitel ZŠ Mendelova, Karviná
2
www.varianty.cz
Vzdělávací systém pro 21. století by měl maximálně rozvíjet každé dítě, bez ohledu na jeho rodinné zázemí, individuální zvláštnosti, fyzické či mentální znevýhodnění. K dosažení tohoto cíle je nezbytné, aby školám byly k dispozici rozmanité podpůrné služby. Kromě pomocníků v podobě asistentů, psychologů, sociálních pracovníků a speciálních pedagogů potřebují také metodickou pomoc v podobě koučů, mentorů a různorodých evaluačních, diagnostických a metodických materiálů, které jim umožní efektivně reagovat na jeho aktuální vzdělávací potřeby. To vše se neobejde bez navýšení investic do povinného vzdělávání. Jana Straková
Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání UK
Dobrá škola funguje jako otevřená instituce, která stále hledá inspiraci a pracuje na svém zlepšení. Má jasnou programovou vizi, na které se aktivně podílí všichni zaměstnanci školy i širší komunita. Neorientuje se pouze na aktuální výsledky – zajímá ji dlouhodobý efekt založený mj. na podpoře handicapovaných a talentovaných žáků. Respektuje a zohledňuje lokální a regionální zvláštnosti, připravuje a motivuje žáky i ostatní občany pro celoživotní vzdělávání a přispívá k jejich konkurenceschopnosti na trhu práce. Měla by sloužit jako inovativní kulturněvzdělávací centrum využíváné nejen žáky a učiteli, ale i širokou veřejností. Břetislav Svozil
ředitel ZŠ a MŠ Deblín
Také máte problém domluvit se s rodiči vašich žáků? „Kdyby děti neměly rodiče, tak by byla radost učit je.“ Podle zkušeností z kurzů obecně prospěšné společnosti EDUin pro učitele a ředitele základních škol, tuhle větu ve vlastní sborovně se smíchem přiznají skoro všichni. Když se jich ptáte na to, co rodičům vytýkají, je to dlouhý seznam začínající obranářstvím vlastního dítěte, nekritičností a nesoudností, nulovou informovaností o tom, co se ve škole děje, neochotou spolupracovat, zbytečnou agresivitou a prosazováním vlastních zájmů bez ohledu na ostatní.
EDuin se tedy o potřebný první krok pokusil tím, že se snažil pojmenovat, co by měla nabízet škola, která chce být vstřícná k rodičům. Zároveň se snaží upozorňovat také rodiče, co nemají dělat, pokud nechtějí pedagogy odradit (viz rámeček). Aby to neznělo tak akademicky. Říkáme rodičům, že především nemají učitele před dítětem pomlouvat a zesměšňovat a nemají chodit do školy bojovat. Ve chvíli, kdy vcházejí s odhodláním si to s učitelem vyřídit, je na průšvih zaděláno. Mají se přijít informovat. Proto s nimi mj. cvičíme rozhovory, které jsou jasné, srozumitelné a neagresivní. Desatero vstřícné komunikace
Pokud se ale zeptáte na druhé straně barikády (EDUin si nechal na jaře tohoto roku udělat u společnosti Perfect Crowd výzkum mezi rodiči od mateřských po střední školy), setkáte se s prakticky zrcadlovým odrazem těchto výtek. Rodiče tvrdí, že by o spolupráci a vstřícnější komunikaci stáli, ale škola podle nich nevytváří pro spolupráci podmínky, málo je informuje a příliš často jsou odbýváni tím, že učitelé nejlíp vědí, jak to či ono má být. Kde je problém? Když se s oběma skupinami – pro začátek raději s každou zvlášť – bavíte o příčinách, vlastně se rodiče i učitelé shodnou. Na rodičovské straně jsou hlavní překážkou zkušenosti z vlastní školní docházky, kdy byli učitelé velmi autoritativní a nepřipouštěli diskusi. Většina rodičů proto přichází i dnes do školy s tísnivým pocitem a odhodláním bojovat, protože mají pocit, že bez agrese nic nepořídí. Na straně učitelů je potíž hlavně v obavě, že rodiče budou mít mnoho nesoudných požadavků, proto je lepší před nimi dveře rovnou spíš zavřít a žádnou velkou diskusi nepřipouštět. A ne nepodstatná je snížená schopnost déle sloužících učitelů komunikovat s dospělými jako s rovnoprávnými lidmi. To, abychom si rozuměli, přiznávají i sami učitelé.
Pro paní učitelku a pana učitele: 1. Mluvte s rodičem jako s rovnoprávným partnerem, respektujte jeho důstojnost. 2. Vnímejte rodiče jako „experta“, který nejlépe zná své dítě. 3. Komunikujte s rodiči přímo, ne prostřednictvím dítěte. 4. Berte dítě jako plnoprávnou součást učitelsko-rodičovské debaty o něm. 5. Nevnímejte každý dotaz či kritiku jako osobní útok. Pro tatínka a maminku: 6. Nedívejte se na učitele jako na protivníka, ale berte ho jako spolupracovníka při výchově dítěte. 7. Nejednejte s ním jako s pedagogickým sluhou a respektujte jeho odbornost. 8. Přicházejte do školy raději se zdvořilým dotazem, ne s odhodláním bojovat. 9. Ověřujte si informace od svého dítěte, bývají často zkreslené. 10. Nepomlouvejte nikdy učitele svých děti a rozhodně ne, když to mohou slyšet.
Kde je řešení?
Domluvte si pravidla
Vlastně obě strany – když si zanadávají na protivníka – přiznávají, že by o lepší komunikaci a spolupráci stály. Jenže kdo má začít? Logické by bylo říct, že škola, protože pro ni je přece jen snazší domluvit se a udělat první krok. V praxi se ale ukazuje, že mnoho škol neví, jak začít, a učitelé mají i tak práce až až a na komunikaci s rodiči jim nezbývá energie.
Základní rada pro obě strany je jednoduchá. Domluvte si pravidla komunikace a nastavte cesty, kudy budou informace putovat tak, aby docházelo k co nejmenšímu zkreslení. A hlavně je nastavte včas. Dřív, než nastane nějaký problém. Pak už je většinou pozdě. Co to znamená v praxi? Především si nepředávejte informace přes dítě – vyměňovat si názory jen prostřednictvím žákovské knížky nebo třídního notýsku vede k nedorozu-
www.varianty.cz
3
Také máte problém domluvit se s rodiči vašich žáků? /pokračování ze str. 3/
mění téměř jistě. Mít mail či telefon na učitele a ředitele je už skoro samozřejmost, ale třeba pravidlo, že konfliktní situace se řeší za přítomnosti všech, kterých se týká, a diskuse by měla být pokud možno řízena někým nestranným, už tak obvyklé není. Základní požadavky značky Rodiče vítáni: 1. Rodiče se dostanou bez problémů do školy, včetně pozdních odpoledních hodin. 2. Rodičům jsou dostupné kontakty na všechny učitele a vedení školy. 3. Rodiče mají k dispozici informace o tom, co a kdy se ve škole děje. 4. Rodičům zaručujeme, že při třídních schůzkách neprobíráme prospěch a chování jejich dítěte před ostatními rodiči. 5. S rodiči komunikujeme partnerským způsobem. 6. Pořádáme školní akce pro rodiče v termínech a hodinách, které jim umožní se jich opravdu zúčastnit.
Hodně pomohou i dobře udělané webové stránky, kde jsou běžně dostupné všechny aktuální informace o škole, případně je tu možnost pokládat škole otázky nebo volně diskutovat s ostatními rodiči, co se jim na škole líbí, a co ne. Vypadá to jako riziko, ale v praxi to upouští tlak z rodičovského kotle. Rodiče vítáni jako inspirace Opatření, jak vtáhnout rodiče do života školy, a tím snížit jejich kritičnost a agresivitu, je samozřejmě víc. Inspirovat se můžete například na stránkách rodicevitani.cz. Podívejte se, kolik z 23 kritérií vstřícné školy zrovna ta vaše splňuje. Pokud méně než pět, nejspíš problém v komunikaci mezi rodinou a školou nebude ve vašem případě zrovna na straně rodičů. Tomáš Feřtek
odborný konzultant EDUin, o. p. s., spolupracovník projektu rodicevitani.cz
Všechna kritéria značky Rodiče vítáni a mapu přihlášených škol najdete na www.rodicevitani.cz.
Otevřít školu znamená především otevřít sebe sama Naše škola zahrnuje 26 spádových obcí v sociálně rozmanitém a ekonomicky nestabilním pohraničním regionu, navštěvuje ji 240 žáků. Od roku 2008, kdy byl nástupem nového vedení školy odstartován cílený transformační proces, řešíme většinu potřeb formou grantů a projektů. Právě tyto zdroje jsou pro nás jediným možným způsobem, jak se vypořádat s procesním podhodnocením ekonomických a personálních potřeb. Granty financují časově omezenou epizodu školního života a je proto na vedení školy zajistit návaznost a udržitelnost systému bez podpůrných prostředků. Ukončení jednoho grantu znamená mít „v kapse“ připravené další návazné projekty a nepřerušit dotační řetěz. Coby významné finanční zdroje se nám v minulosti osvědčily: 1) Rozvojové programy MŠMT – nevýhodou jsou časové limity a nejistota pro příští období, výhodou je naopak relativně jednoduchá administrace a dostupnost. 2) Granty EU (OP VK, ROP, MMR) – nevýhodou je složitá administrativa, velká pracovní náročnost a vysoké nároky na odbornost a manažerské dovednosti, výhodou je výše finanční částky a možnost financovat i investiční potřeby (v posledních dvou letech jsme získali téměř 7 mil. Kč). 3) Mezinárodní projekty typu Comenius – ten přinesl škole jednoznačně pocit evropské sounáležitosti i ujištění, že jsou naše záměry realizovatelné. Pokud se podaří vedení školy vytvořit tým učitelů ochotných předkládat a spravovat grantové záměry, je napůl vyhráno. Nezanedbatelnou motivací je možnost navýšení osobního příjmu učitele formou dohod o práci na projektech. Když se povede skloubit projektovou činnost s hlavní náplní školy a oživit výuku, poskytnout učitelům prostor k další seberealizaci a modernizovat prostředí, je mnohem jednodušší přesvědčit celou školní komunitu o pravdivosti myšlenek inkluzivního vzdělávání. Vedení školy musí samozřejmě zároveň otevřít školu rodičům, pozvat je do výuky a přizvat je ke spolupráci, vydat se cestou hledání oblastí, kde jsou děti z různých komunit úspěšné, a dopřát jim radost z úspěchu, zařadit do výuky ucelený systém projektových tematických dnů a pracovat v heterogenních skupinách, spolupracovat s odborníky a místní správou a také pravidelně informovat veřejnost o dění ve škole prostřednictvím dostupných médií. Škola poskytující inkluzivní vzdělávání je především školou otevřenou. Není to vždy jednoduché, ale je právě na vedení jednotlivých škol, aby i přes nesnáze a překážky dokázalo „hledět za kopec“ a věřit ve zdravý lidský rozum, v porozumění i komunikaci a ve vzájemnou toleranci, svobodu a úctu k člověku. Vladimír Foist
ředitel ZŠ Poběžovice
4
www.varianty.cz
Státní maturity jsou jen plochý nástroj srovnávání úspěšnosti v teoretických znalostech České školství prošlo v posledních dvaceti letech dynamickými změnami. Kromě novinek spojených s reformou se musí vyrovnávat mj. i s nestabilními kroky svého ministerstva. Jak by měla vypadat dobrá škola a co pro její rozvoj může udělat právě MŠMT, jsme se zeptali Kláry Laurenčíkové. Většina rodičů hledá pro své děti co nejlepší školu. Čím se mohou podle Vás při výběru řídit? Z pozice rodiče bych se nejdříve podívala na web školy. Hledala bych informace o tom, jak vypadá školní vzdělávací program, jaké škola nabízí volnočasové aktivity, jestli zajišťuje služby školního psychologa či speciálního pedagoga, aktivně podněcuje komunikaci a spolupráci s rodiči. Zda usiluje o individuální přístup k potřebám všech žáků a je přátelská a otevřená. Ocenila bych i zprávu o tom, jak probíhá hodnocení žáků. Důležité je i to, jak škola podporuje profesionalitu svého pedagogického sboru. Jestli má strategii DVPP, zajišťuje jim odbornou podporu formou supervize nebo má vypracované vnitřní standardy práce pedagoga. Jak může ministerstvo školství podpořit školy v naplňování jejich cílů? Ministerstvo především musí zformulovat vizi, jaké má české školství vlastně být. Je třeba srozumitelně říct, jaké kvality má škola nést, co má svým žáků a jejich rodičům nabízet. Školám je pak třeba dát praktickou metodickou i finanční podporu pro realizaci potřebných změn. Prospěšné by bylo vytvoření standardu učitelské profese. Ten by pojmenoval klíčové principy a kompetence, ke kterým má být pedagog připravován již při studiu na vysoké škole a které má mít na zřeteli i při své pedagogické praxi. Spolu se standardem by měl jít ruku v ruce kontinuální profesní rozvoj a s ním spojený kariérní řád. Učitel, který je tvořivý, pracuje na sobě a vzdělává se, by měl být za své úsilí odměněn. Co jsou nejčastější překážky, které školám brání stát se „dobrými“? Myslím, že problémem je absence celospolečenské diskuse o tom, kam má české školství směřovat. Ekonomické zájmy společnosti jsou ve veřejném prostoru často nadřazovány nad hodnoty duchovní a mravní. Hlavním smyslem vzdělávání je podle mne posilování soudržnosti a solidarity společnosti. Ve škole bychom se měli naučit jak rozumět sami sobě i ostatním, jak formulovat své potřeby a myš-
lenky, přemýšlet v souvislostech, spolupracovat s druhými a strategicky plánovat řešení nejrůznějších problémů, se kterými se potkáváme. Klára Laurenčíková Do roku 2008 působila jako vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí na odboru rodinné politiky MPSV. Poté přijala místo ředitelky odboru rovných příležitostí ve školství na MŠMT, kde od roku 2009 působila na pozici náměstkyně ministra a vrchní ředitelky sekce speciálního vzdělávání. V současné době je na mateřské dovolené, ale problematice vzdělávání se nadále aktivně věnuje – v roce 2011 založila Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání.
Napadá Vás nějaký zahraniční příklad inspirativní pro naše školství? Ano, např. Finsko. Učitelské povolání tam znamená vysokou společenskou prestiž. Je však také spojeno s vědomím veliké odpovědnosti. Učitelé jsou podporováni v kontinuálním rozvoji. Funguje zde mentoring mladších učitelů těmi zkušenějšími. Přirozená je individuální podpora a respekt ke každému žákovi, ke kultuře a prostředí, ze kterého přichází. Snahou všech aktérů je vytvářet prostředí přijetí a bezpečí, vychovávat a vzdělávat děti k toleranci a aktivnímu zájmu o dění kolem sebe. Školství je jednou z klíčových priorit finské vlády a úměrně tomu je také štědře financováno. Letos poprvé proběhly na středních školách státní maturity. Jak vnímáte jejich výsledky? Postrádala jsem skutečně odborný komentář k tomu, jak s výsledky pracovat, jak jim rozumět. Stal se z nich jen plochý nástroj srovnávání úspěšnosti v testech teoretických znalostí. Naprosto nic nám neřeknou třeba o sociálních kompetencích žáků, o jejich schopnostech přemýšlet v souvislostech, komunikovat, kooperovat a strategicky plánovat. Za ještě riskantnější považuji plán testování v 5. a 9. třídách ZŠ. Školy, vzdělávající děti s nejrůznějšími handicapy, mohou doplatit na svou ochotu se takovýmto dětem věnovat, jelikož jejich výsledky budou zákonitě horší. Většina rodičů logicky upřednostní školy s lepším umístěním a tím se začnou ještě více rozevírat nůžky mezi školami pro děti excelentní a děti znevýhodněné.
www.varianty.cz
5
Co zmůže jedinec? Cíle: • Žáci vyjádří svůj postoj k roli jedince a jeho zodpovědnosti za současný stav dnešního světa. • Žáci formulují a zdůvodní svůj názor vztahující se ke spoluzodpovědnosti za dodržování lidských práv. • Žáci diskutují o názorech druhých a respektují je. • Žáci zaujímají postoj k vybranému problému. Co potřebujeme: flipchart (tabuli), fixy (křídy), papíry A4, psací potřeby, kopii textu písně Dětem pro každého žáka, počítač nebo CD přehrávač (záznam písně Dětem je ke stažení např. na http://www.youtube.com/ watch?v=xRSz0sh4_X0). Předpokládaný čas: 45 min 1. krok (čas 25 min) Napište na tabuli otázku Proč bychom měli aktivně prosazovat lidská práva ve světě? a vyzvěte žáky, aby se nad ní zamysleli. Svoje názory by měli ve vymezeném čase zapisovat na tabuli prostřednictvím křídového mluvení (chalk talk) a dodržovat přitom následující pravidla: • Nesmíme mluvit, názory se pouze zapisují. • Každý vždy pod svůj názor napíše své jméno. • Lze reagovat na názory ostatních a připisovat pod ně svůj názor. • Můžeme s názory ostatních silně nesouhlasit, ale vzájemné urážky ani shazování nejsou dovoleny. Společně se podívejte na zapsané odpovědi. Soustřeďte se zejména na místa, kde se rozvinula nějaká diskuse. Můžete se studentů dále doptávat, zjišťovat, co je k jejich názoru přivedlo, nechat si jejich odpověď upřesnit apod. 2. krok (čas 20 min) Po diskusi nechte každému žákovi prostor samostatně se zamyslet nad tím, jak on sám může přispívat k podpoře lidských práv. Na tabuli (flipchart) napište osm možností, jak může jedinec přispět k ochraně lidských práv u nás nebo ve světě. Každý žák by je měl seřadit podle priorit (nejvíce pravděpodobná možnost zcela nahoru, nejméně dolů) do tzv. diamantu. Diamant tvoří celkem devět částí, žáci si tedy jednu možnost vymyslí sami a umístí ji dle svého uvážení do diamantu.
Zadané možnosti: podpis petice, účast na demonstraci, materiální podpora disidentů, sledování událostí ve světě, návštěva lidsko-právního festivalu, výuka o lidských právech, hlasování ve volbách / referendu, informování přátel / rodiny, …………. Diamant ……… ……… ……… ……… ……… ……… ……… ……… ……… Na závěr pusťte žákům písničku Dětem od českého rappera Bonuse a rozdejte jim přepsaný text písničky upozorňující na problém neonacismu u nás. V písničce navrhuje Bonus možné akce, jak s neonacismem bojovat. Po poslechnutí ukázky s žáky diskutujte o tom, nakolik oni sami mohou ovlivnit dodržování lidských práv u nás i ve světě.
Dětem (Bonus A Lineup) Když přijdu do klubu, mám triko Lahar, na stage si beru Good night white pride. Je smutný, že musíš dětem připomínat, na co by neměly zapomínat. Když přijdu do klubu, mám triko Lahar, na stage si beru Good night white pride. Víš, pár stovek nácků neni žádnej národ, je smutný, že musíš dávat dětem návod. Takže čekni všechny friendy, který na facebooku máš, vyber ty, co sou v těch xenofobních skupinách. Často sou to lidi, u kterejch to nečekáš, klikni a všechny smaž. Prober svý známý ve skutečnym životě, udělej to samý – smaž je, na nic nečekej. Otevři oči, prohlídni si svojí rodinu, prej fotr po třech pivech žene čmoudy do plynu. A ty mi opravdu chceš tvrdit, že to nejsou rasisti, táta je jen přichcanej, že to tak přece nemyslí? Já vim – a tohle platí většinou i na známý, dyť oni nejsou takový, jenom jim vaděj cikáni, rákosníci, negři, židi, Ukrajinci, Rusáci, anarchisti, levičáci, buzny, lesby, skejťáci homelesáci, technaři, metalisti, důchodci a taky všechny svině, který přišly o práci. Autorka metodického listu: Lenka Sobotová, vzdělávací program Varianty
6
www.varianty.cz
Inkluzivní škola je obrazem modelu normální funkční společnosti Problémy s udržitelností školy řeší mnoho ředitelů škol i vedení radnic. Jednou z nejčastějších příčin jsou problémy s rostoucím počtem dětí se sociokulturním znevýhodněním, často romských. Dlouholeté zkušenosti společnosti GAC ukazují, že dojde-li k prolomení magické bariéry 30 % romských dětí ve spádové oblasti školy, nastává postupný odliv žáků z majority. Téměř jediným smysluplným řešením je pak velmi náročný přechod školy na školu inkluzivního typu. Právě tuto cestu jsme si zvolili v Jáchymově – městě s méně než 3400 obyvateli a početnou romskou komunitou. Inkluzivní směřování naší školy se v roce 2010 stalo oficiální součástí strategického plánu města. Do transformace školy se rozhodně není možné pustit bez připraveného, kvalitně odměňovaného a empatického pedagogického kolektivu. Proto musela nejdříve proběhnout postupná obměna (a omlazení) pedagogického sboru včetně vedení školy. Kromě toho začaly být využívány nejrůznější formy dalšího vzdělávání a byl také zařazen cyklus team-buildingových aktivit na podporu pevnějších neformálních vazeb a ztotožnění se se základními cíli strategických dokumentů školy. Přechod k inkluzi nebyl zároveň možný bez aktivního využívání všech prvků fundraisingu. Při zajišťování financování potřeb naší školy významně pomohlo podání vlastních projektů v rámci evropských dotací (konkrétně globálních grantů OP VK), které škole přinesly téměř 8 mil. korun. Díky nim a dalším navazujícím projektům vznikly ve škole nejen podmínky pro vytvoření systému odborných podpůrných služeb (psychologických, speciálně pedagogických a logopedických), ale také funkční systém minimální garantované péče (součástí školy je i předškolní zařízení a přípravná třída) a Centrum prevence a funkčního systému péče o žáky ohrožené předčasným odchodem ze vzdělávání.
Pro úspěšnou inkluzi škol je nutné: 1. Vybudování stabilizovaného pracovního kolektivu. 2. Nalezení optimálního konsensu se zřizovatelem v oblasti rozvoje školy. 3. Hledání a nalézání zdrojů – stanovení priorit dlouhodobého plánu rozvoje. 4. Postupná rekonstrukce infrastruktury školy. 5. Tvorba a úpravy vlastního školního vzdělávacího programu. 6. Vytvoření partnerských vazeb, vstup do projektů v rámci strukturálních fondů. 7. Vytváření proinkluzivních nástrojů a opatření s využitím dotačních systémů. 8. Škola = základna rozvoje celoživotního učení v celé lokalitě.
Vytvoření obdobného systému není v současnosti samozřejmě možné bez obrovských finančních ingerencí ze strukturálních fondů. Bez vzájemné součinnosti obou partnerů (zřizovatele a vedení školy) zároveň nelze realizovat dílčí rozvojové kroky, přičemž cíle musejí vždy korespondovat s představami jednotlivých skupin obyvatel města (viz www.socialni-zaclenovani.cz/chomutov). Rozhodně se tedy nejedná o jednoduchý, ani časově krátký proces, protože hlavním cílem je vytvoření skutečně spravedlivého vzdělávacího systému na principech multikulturalismu. Naše zkušenosti z Jáchymova ale ukazují, že model, který začleňuje drtivou část dětí do tzv. hlavního vzdělávacího proudu, je v současnosti možný, a to bez ohledu na velikost města či školy. Inkluzivní škola je obrazem modelu normální funkční společnosti. Jan Musil
ředitel ZŠ M. C. Sklodowské a MŠ Jáchymov
BULLETIN PRO ŠKOLY 11/2011 Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00, Praha 2 Foto: Archiv vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Telefon: (+420) 222 350 810 E-mail:
[email protected] www.varianty.cz
www.varianty.cz
7
Publikace a kurzy
Svět podle demokracie
Vzdělávací kurz pro pedagogy Plzeňského kraje
Regionální pobočka společnosti Člověk v tísni o. p. s. připravila pro pedagogy ZŠ a SŠ vzdělávací kurz Svět podle demokracie. Smyslem kurzu je podpořit učitele a školy při zahrnování tématu demokracie do výuky, a to především ve vztahu k různým palčivým tématům současného světa jako jsou nacionalismus, multikulturalismus a menšiny, média, náboženství, rozvojová pomoc, terorismus, evropská integrace, občanská společnost, feminismus ad. Vzdělávací kurz bude realizován od února do dubna 2012 kombinovanou formu e-learningového studia a prezenčních setkání. Můžete se těšit na zajímavé texty, videa, audio-nahrávky, rozhovory, slovník vybraných pojmů a především konkrétní doporučení pro výuku. Uzávěrka přihlášek je 16. 12. 2011. Informace o tomto i dalších kurzech naleznete na www.cvtplzen.cz v sekci Vzdělávací aktivity > Pro učitele. FREE2CHOOSE – MEZE SVOBODY
Varianty (kol.): Free2choose – Meze svobody. Člověk v tísni, o. p. s., Praha 2007.
Především pedagogům, kteří se věnují výuce multikulturní výchovy, nabízíme netradiční výukový materiál v podobě CD-ROMU s třemi krátkými filmovými klipy o reálných situacích, ve kterých dochází ke střetu základních lidských práv a svobod. Klipy mohou sloužit jako prostředek k vyvolání diskuse o tom, co by mělo být dovoleno, a co naopak postaveno mimo zákon. Jejich cílem je přimět studenty kriticky uvažovat o hranicích svobody a významu základních lidských práv a demokratického právního řádu a jeho ochraně v dnešní době. CD-ROM je doplněný o metodické listy a o základní informace o událostech, kterým se jednotlivé klipy věnují (městský strážník hlásící se k extremistickému hnutí, vystěhování Romů ze Vsetína, učitelka obhajující veřejně komunistický režim). BOHOUŠ A DÁŠA: ŠANCE PRO ROZVOJ
Varianty (kol.): Bohouš a Dáša: Šance pro rozvoj. Člověk v tísni, o. p. s., Praha 2010.
V roce 2010 vydal program Varianty publikaci Bohouš a Dáša: Šance pro rozvoj, která je určená pedagogům zabývajícím se problematikou globálního rozvojového vzdělávání. Autory publikace nejsou teoretikové humanitární a rozvojové pomoci – většina z nich strávila několik let svého života prací v rozvojových zemích, v místech, kde se přehnala válka, sucho nebo které srovnala se zemí vlna tsunami. Obsah publikace je v souladu s požadavky průřezového tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech na SŠ i ZŠ. Pomocí komiksových příběhů, textů a výukových aktivit přibližuje příručka podrobně téma zahraniční pomoci v minulosti a dnes. Jako inspirace do hodin slouží metodické listy, které jsou k dispozici v každé kapitole. Doprovodné texty zároveň pedagogům slouží jako přehledné shrnutí základních informací o zahraniční pomoci.
Informace o dalších publikacích, didaktických materiálech a nabídce kurzů naleznete na www.varianty.cz v sekci Naše nabídka.
Vznik tohoto materiálu byl finančně podpořen Evropskou unií. Za obsah materiálu nese zodpovědnost společnost Člověk v tísni, informace zde uvedené nejsou oficiálním stanoviskem EU.
www.varianty.cz
Materiál je finančně podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
