BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 3 ROČNÍK XVII. březen 2011

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 3 • ROČNÍK XVII.

březen 2011

Předjaří nad Pilou

(Foto: -bž-)

Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 4/2011ze dne 2. 2. 2011 Návrh na zahájení řízení o určení právního vztahu ve smyslu § 142 Správního řádu, zda na pozemcích p.č. 2900/1, 2900/8, 2900/7, 2900/6, 2900/5, 2900/4 a 2900/3, vše v k.ú. Buchlovice, existuje veřejně přístupná pozemní komunikace zařazená do kategorie účelová, navrhovatelé: Mgr. Marta Lipovská, Praha 3, Mgr. Petr Lipovský, Staré Město, Antonie Zelinková, Buchlovice a Radka Kropáčová, Buchlovice, ze dne 15. 1. 2011 Vzhledem k tomu, že byly naplněny podmínky, kdy veřejně přístupná pozemní komunikace výše popsaná by mohla být zařazená do kategorie účelová, doporučila rada její definování v souladu se zákonem (postupem dle Správního řádu). Žádost o změnu pozemků (parcely č. 1122, 3732/2, 3732/1, 1126/2 a 1126/1 vše v k.ú. Buchlovice) na pozemky s možností výstavby rodinných domků, František Krystýnek ml., Buchlovice, ze dne 20. 1. 2011 Rada schválila nedoporučující stanovisko. Dále rozhodla se záměrem zadání změny ÚP městyse seznámit dotčené výše jmenované vlastníky rodinných domů – pana Jana Štokmana, Buchlovice a manžele MUDr. Bořivoje a Vlastu Zamazalovy, Buchlovice a požádat je o jejich stanovisko k záměru. Návrh na pořízení změny ÚP městyse Buchlovice – louky na plochu pro občanskou vybavenost, zařízení cestovního ruchu a ostatní provozně a technicky související zařízení – parcely č. 3359/17 část., 3366/7 část., 3365/7, 3365/4 část., vše v k.ú. Buchlovice, Petr Špalek a Dita Špalková, Uherské Hradiště – Mařatice, ze dne 17. 1. 2011 Rada nedoporučila navržené pořízení změny ÚP městyse Buchlovice – louky na plochu pro občanskou vybavenost, zařízení cestovního ruchu a ostatní provozně a technicky související zařízení – parcely č. 3359/17 část., 3366/7 část., 3365/7, 3365/4 část., vše v k.ú. Buchlovice, podané Petrem Špalkem a Ditou Špalkovou, Uherské Hradiště – Mařatice. Modernizace prostor pobočky České spořitelny a.s. Buchlovice, Masarykova 273, Buchlovice – projekt firmy BOOS a.s. Rada schválila již dříve avizovanou modernizaci prostor pobočky ČS, a.s. Buchlovice včetně zabudování bankomatu do vstupní části objektu čp. 273 na ulici Masarykově. Městys Buchlovice bude podle tohoto projektu financovat výměnu starých vstupních dveří, dále strpí klimatizační jednotky v zadní částí budovy a umístění reklamy na vchodem do budovy, pravděpodobný termín dokončení je květen–červen 2011. Cenová nabídka geodetického zaměření lokality areálu Služeb městyse Buchlovice, přilehlé okolí základní školy dle osobní prohlídky dne 25. 1. 2011, rozsah zaměření cca 3,5 ha, Ing. Bronislav Lapčík, geodet, Tupesy, ze dne 31. 1. 2011 Rada schválila cenovou nabídku na geodetické zaměření lokality areálu Služeb městyse Buchlovice a přilehlého okolí základní školy dle osobní prohlídky dne 25. 1. 2011, rozsah zaměření cca 3,5 ha, Ing. Bronislav Lapčík, geodet, Tupesy, zahrnující polohopis, výškopis, povrchové znaky inženýrských sítí. Termín dodání je do 60 dní od podání objednávky.

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

1

Nabídka odkoupení pozemků v k.ú. Buchlovice: parcela č. 3378/14 o výměře 384 m2 a parcela č. 3378/20 o výměře 1 140 m2, Ing. Zdeněk Zálešák, lesní správce, Lesy České republiky, s.p., Lesní správa Buchlovice, ze dne 27. 1. 2011 Výše uvedené pozemky jsou izolovanými částmi komunikace vedoucí k hradu Buchlovu, větší část komunikace vlastní LČR, s.p. a převodem by došlo k ujednocení vlastnictví a tím ke zjednodušení údržby a oprav. V současné době je zpracován dotační projekt „Zakládání a obnova krajinotvorných prvků Chřibů“, který se mj. týká také alejí v okolí lesních cest, nezbytnou podmínkou pro poskytnutí dotace je vlastnictví pozemků. Rada doporučila prodej pozemků parcela č. 3378/14 o výměře 384 m2 a parcela č. 3378/20 o výměře 1 140 m2, vše v k.ú. Buchlovice LČR, s.p. za cenu dle znaleckých posudků. Žádost MO Svazu tělesně postižených, o.s., a ZO Svazu postižených civilizačními chorobami, o.s., Staré Město, Karel Čejka, Staré Město, o dar městyse Buchlovice pro rok 2011, ze dne 2. 2. 2011 Rada městyse Buchlovice doporučila žádost o peněžní dar MO Svazu tělesně postižených, o.s., a ZO Svazu postižených civilizačními chorobami, o.s., Staré Město, Karel Čejka, Staré Město, na akce roku 2011, k projednání v rámci rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2011. Žádost o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice: a) Mgr. Vít Čagánek, Buchlovice – zateplení podlah, ze dne 10. 1. 2011 Rada doporučila (po doplnění náležitostí – rozpočet oprav) poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice panu Mgr. Vítu Čagánkovi, Buchlovice ve výši 50 000 Kč na zateplení podlah v rodinném domě. b) Monika Prčíková Trávníková, Buchlovice – půjčka na vstupní dveře, podlahy, vnitřní dveře, ze dne 12. 1. 2011 Rada městyse Buchlovice doporučila poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice paní Monice Prčíkové Trávníkové, Buchlovice – půjčka na vstupní dveře, podlahy, vnitřní dveře ve výši 50 000 Kč. Žádost Spolku podporovatelů historie Buchlovic o dar městyse Buchlovice pro rok 2011, Bořek Žižlavský, ze dne 2. 2. 2011 Rada doporučila žádost Spolku podporovatelů historie Buchlovic o dar městyse Buchlovice pro rok 2011, Bořek Žižlavský, na akce roku 2011, k projednání v rámci rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2011.

Foto: -vlkBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

2

Letošní zima byla dlouhá a ukázala nám, že umí být krutá, i příjemná. Na své si přišli nejenom děti, ale taky lyžaři, i prostí milovníci zimního období. (Foto: -bž-)


3

Zápis budoucích prvňáčků Rok se s rokem sešel, školáci si užívali zaslouženého dne pololetních prázdnin, ale adepti na budoucí prvňáčky nemohli dočkat rána… Přišel den zápisu do první třídy. Pozvánka, kterou předškoláci dostali, věstila pohádkovou výpravu Honzy do království poznání. Co si pod tím představit? Získat během půlhodinky komplexní informaci o malém, učiteli neznámém človíčkovi, není jednoduché, a proto dá učitelům poměrně dost času takový zápisový program připravit. Musí obsahovat všechny sledované oblasti školní zralosti od jemné a hrubé motoriky, jazykové přípravy a logopedie, matematických pojmů, rozumové výchovy, sociální zralosti a podobně. Aby byl pro děti zápis zajímavý, snažíme se každý rok o určité tématické zaměření. Letos to byla cesta na téma „Jak šel Honza do světa.“ Pro předškoláky bylo připraveno několik stanovišť, na kterých plnili různé druhy úkolů. Za každé stanoviště, kterým děti prošly, si nalepily papírovou buchtu na uzlík, který si samy vystříhaly. Na konci pohádkové cesty je čekala opravdová královská koruna. Navíc dostaly na cestu pamětní list, omalovánky a opravdickou „honzovskou buchtu“ v plátěném uzlíčku. K zápisu se dostavilo 23 dětí, zapsáno bylo 15 budoucích prvňáčků. O odklad školní docházky požádali rodiče pěti dětí, někteří se ještě rozhodli navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Na všechny budoucí prvňáčky se velmi těšíme a přejeme jim, aby se jim u nás ve škole líbilo a dařilo. Vedení školy děkuje všem, kteří se na přípravě letošního zápisu do první třídy jakkoliv podíleli. Mgr. Alena Mikulíková


4

Školní ples

Tradičně výborná organizace a zábava na jedničku. To jsou slova, která krátce a výstižně hodnotí další ročník školního plesu, který se konal 5. února. Žákovská vystoupení, obohacená o nová taneční čísla moderních a břišních tanců, vyvrcholila krásným předtančením osmáků a deváťáků. Všechna vystoupení sklidila obrovský potlesk, u toho posledního jsme zamáčkli slzu dojetí nad tím, v co že se ti naši puberťáci dokázali proměnit? Sdružení rodičů zabezpečilo opět bohatou tombolu, bezvadně zásobené bufety a opět… veselé noční vystoupení skupiny Baby z Buchlovic. Nová kapela Lordi i tradiční Rubáši se velmi dobře zhostili svého úkolu a v závěru noci se nikomu z roztančeného sálu nechtělo. Takže, těšíme se příští rok! Výbor sdružení rodičů děkuje touto cestou všem svým příznivcům, všem sponzorům, kteří přispěli do bohaté tomboly a pomohli tak naší základní škole, protože výtěžek z tomboly bude opět věnován dětem. Děkujeme také všem členům sdružení a jejich rodinným příslušníkům, kteří se podíleli na organizaci plesu. Alena Mikulíková


5

Školní ples obrazem


6

Foto: Lumír Svoboda


7

Buchlovský slavíček 2011 Pěvecká soutěž malých slavíčků letos proběhla 30. 1. 2011. Přehlídka se uskutečnila v novém zrcadlovém sále zrekonstruované staré školy v Buchlovicích. Zpívající děti doprovodila cimbálová muzika Rubáš pod vedením Víti Preclíka. Zúčastnilo se 15 dětí, které byly rozděleny do tří kategorií. V porotě zasedli: Radim Snopek (učitel ZUŠ, CM Dolina), Jana Kučerová (učitelka ZUŠ a dlouholetá vedoucí Hradišťánku), Stanislav Haloda (učitel ZUŠ), František Ilík (CM Burčáci) a místní Michaela Kyliánová (vedoucí Folklorního studia Buchlovice). Porota rozdala 1. místa v 1. kategorii – (mateřská školka) – Aničce Kropáčové a Janíčkovi Večeřovi ve 2. kategorii – (1.–2. třída) – Pavlíně Šedové ve 3. kategorii – (3.–5. třída) – Elišce Hruškové Zvláštní ocenění poroty získali: Václav Raštica, Katka Jurnyklová a Martin Šilhavík. Cenu cimbálové muziky jednohlasně získala Pavlína Šedová. Podle slov předsedy poroty měli její členové nejvíce práce za poslední léta. Kvalita malých zpěváčků roste, objevily se i nové tváře a porota jen velmi těžce vybírala. Děkujeme Keramice Kampanela za medaile a hrníčky pro vítěze, městysi Buchlovice za ceny pro vítěze a všechny zúčastněné děti, cimbálové muzice Rubáš za doprovod a Jarkovi Crlovi za moderování celého pořadu. A všem přejeme radostné zpívání, vždyť „s písničkou je přece krásně …“ Buchlovjánek a Děcka z Buchlovic BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

8

Foto: Jarmila Vráblová


9

Černá hodinka se Zdenkou Maršálkovou Čekanko u cesty trhám tě pro štěstí. Kousíček nebe sestoupil v tebe. Literární práce paní inženýrky Zdenky Maršálkové ze stránek Buchlovského zpravodaje určitě dobře znáte. Je jednou z mála pravidelných dopisovatelek od roku 1995, tj. doby, kdy bylo obnoveno vydávání měsíčníku Buchlovský zpravodaj. Paní Maršálková se zabývá nejenom básnickou tvorbou, ve které opěvuje své rodné Buchlovice a okolí, roční období, květiny, stromy a další. Věnuje se i próze. Její texty jsou plné vzpomínek z jejího dětství i pamětí, které kdysi slýchávala od starých lidí. Dozvídáme se v nich příběhy, které se tradovaly po několik generací a které v dnešních nepříznivých poměrech, kdy si lidé už skoro nevypráví a nebesedují, velmi rychle zanikají. Proto vznikl nápad z vybraných textů a veršů, uveřejněných v minulosti ve zpravodajích,


sestavit paní Maršálkové nevelkou publikaci, jež by byla kamínkem mozaiky buchlovických literárních počinů. A to se podařilo. Novou knížečku, nazvanou Černá hodinka – okénka do buchlovské minulosti, otevírá krátký životopis autorky a po něm již následují verše řazené podle ročních období – od časného, ještě chladného jara do zimy. Následují vzpomínky, z nichž namátkou jmenujme články Historky z Pily, Vzpomínka na paní učitelku, Naše paní Barborka, Nepokojný duch v Trnávkách, Prajzi v Buchlovicích nebo Čertovská nadílka na svatého Mikuláše. Milá knížečka o 80 stranách nezvyklého formátu je doplněna fotografiemi buchlovických autorů a historickými snímky. Barevné obálky zdobí reprodukce olejomaleb ze třicátých let 20. století malíře Ladislava Maršálka. Publikaci si můžete zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích. Připravil -bž-

10

Z vernisáže nových výstav V úterý 4. února 2011 se v Galerii na půdě Buchlovice uskutečnila zdařilá vernisáž výstavy „Smradlavé vody a jiné (dobré) studánky“ a zároveň výstava „Západné Karpaty – spoločná hranica, Chráněné územia Trenčianského kraja“ ve spolupráci s Hornonitrianským múzeum v Prievidzi a Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Na vernisáži vystoupila Cimbálová muzika Jaroslava Čecha se zpěvákem Jožkou Pilátem Expozice otevřela Cimbálová muzika Jaroslava Čecha z Uh. Hradiště, po které přivítal Miloslav Hrdý vzácné hosty, ke kterým náleželi: PhDr. Iveta Géczyová, ředitelka Hornonitrianského múzea v Prievidzi; Ing. Katarína Keratová, geoložka a jedna z hlavních autorek výstavy z Hornonitrianského múzea v Prievidzi; Ing. Pavol Sány, ekonom téhož muzea; PhDr. Antonín Sobek, ředitel MJM ve Zlíně; RNDr. Dušan Trávníček, spoluorganizátor výstavy z MJM ve Zlíně; Hana Čubanová, program a propagace MJM ve Zlíně; Ing. Jaroslav Hrabec z odboru životního prostřeBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

dí Úřadu Zlínského kraje; Ing. Eva Ďuďáková, starostka Soblahova; Štefan Balaj, zástupce starostky ze Soblahova; Ing. Jiří Černý, starosta městyse Buchlovice; Cimbálová muzika Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště s primášem Ing. Janem Rajmicem a sólisty a především všechny přítomné návštěvníky. Za všechny pozdravené promluvila laskavým slovem soblahovská starostka Ing. Eva Ďuďáková a popřála oběma výstavám hodně návštěvníků a ocenila práci těch, kdož je připravovali, také prameny dobré spolupráce mezi Soblahovem a Buchlovicemi. 11

Smradlavé vody a jiné (dobré) studánky „Když Panna Maria prchala se svým Děťátkem před Herodesem, neměla, kde by si ohřála vodu, aby Ježíška vykoupala. I vykoupala jej, kdekoli nalezla pramen. Ale než do něj Děťátko ponořila, vždy pramen dříve požehnala, aby se stal teplým.

Tomáš Jordán z Klauzenburku Od té doby jsou na světě teplé prameny, a ty jsou léčivé, neboť jsou to prameny, v nichž Matka Boží koupala Ježíška“, tolik bulharská lidová legenda. A i valašská koleda, zaznamenaná v Novém Hrozenkově, zpívá:

„Porodí ho v ty vánoční doby, kdy zamrznú po všem světě vody. Enom jedna nezamrzla, co Maria vodu brala, Syna umývala.“ Stop legendární cesty Matky Boží, jakými jsou ty požehnané i léčivé prameny, je i v našem kraji hojnost. Věnoval-li již koncem šestnáctého století vynikající lékař a vědec oné doby Tomáš Jordán z Klauzenburku hojivým pramenům moravským spis, je vidět, jak byly některé z našich dnešních pramenů a lázní již známy a ceněny. Autor knihy byl ve svém oboru zajisté na výši doby a bezpečně ovládal také všechny příbuzné disciplíny balneologie, především medicínu a chemii, ale také fyziku a hydrologii a geologii. Jeho spis je svým latinským originálem i jadrným českým přetlumočením, jež pořídil slavkovský radní písař Ondřej Zborský, významný kulturně dějepisný dokument, a sám autor se zařadil v čelo dlouhé řady balneologických badatelů a spisovatelů moravských. A já si nyní dovolím hrubou abstrakci, když prohlásím, že nejen ty teplé prameny a různě vonící sírou, vitriolem, solí, sanytrem, pryskyřicí či vápnem, ale všechny čisté vody a voděnky, které potkáváme na loukách a v lesích v době, kdy nás trápí žízeň, jsou blahodárně léčivé. A v tomto bylo setkání s prameny a studánkami a že má i osvětový charakter, na to můžete vzít jed! Hledáme-li s přáteli ze Soblahova nebo Horného Hričova společné jmenovatele, mohli jsme je tentokrát nalézat i v existenci pramenů na katastrech našich obcí, o možné péči pro jejich ochranu a mnohdy i o jejich záchranu.

Západné Karpaty – spoločná hranica, Chráněné územia Trenčianského kraja Vystoupení Ing. Kataríny Keratové a RNDr. Dušana Trávníčka nebyla jen představením tříletého projektu přeshraniční spolupráce mezi oběma muzei, ale především pozvánkou k návštěvě za některými přírodními pozoruhodnostmi a zvláštnostmi trenčanského kraje. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

12

Česneková hlava 2010 Ve spolupráci s Folklórní agenturou Buchlov byli vyhlášeni nositelé titulů Česneková hlava za rok 2010: 1. Dechová hudba Buchlovjané, vedoucí Pavel Martinák, za podporu festivalu česneku a zpříjemnění pobytu širokých mas obecenstva ve fázi koncertní – pódiové i při hře v trávě, 2. Šachový oddíl Boršice, Stanislav Volčík st., manažer – mládež, za kvalitní sportovní výkony i dobrou reprezentaci regionu, 3. PaeDr. Mojmír Šemnický, Zlín, ředitel SOŠ a SOU Holešov, za vytrvalou pomoc při organizaci sportovních soutěží (vč. Mistrovství České republiky v plivání česneku do dálky na trávě) v rámci Festivalů česneku 2002–2010. Nositelé čestného titulu byli dekorováni symbolickým česnečkem vyřezaným Vladislavem Borutou z Vracova z lípového dřeva a kromě nezbytných diplomů se jim dostalo ještě originálních nádob na denní česnekovou polévku. Poté se představily Tupeské parádnice v nefolklórním programu s originálních krojích srovnatelných s oděvy a následovalo čtení herce Slováckého divadla v Uh. Hradišti, Vladimíra Doskočila z Knihy o vodách hojitedlných neb teplicech Moravských Thomáše Jordána z Klauznburku, doktora a lékaře zemského v Markrabství moravském, slavným čtyřem stavuom Markrabství moravského, připsaná 1580: „Pod vysokým zámkem Buchlovem leží městečko Buchlovice, od kterého sotva čtvrt míle v údolí hlubokém jest studénka, kterouž sedláci českým nebo moravským jazykem od smradu Smrdiavkou, jakoby řekl smradlavá studénka, jmenují. Ta se z skaly tvrdé, studená a velmi čistá přejetí a jest obrácena k západu slunce, v místě zastíněném a hustém. Kteráž, ačkoli se zdá, že nemnoho vody v sobě zdržuje, poněvadž není velmi hluboká: avšak dosti mnoho vody z sebe vypouští, anobrž všudy vůkol se vyprýšťuje a bláto nebo bahno dělá, ale ne mastné neb spolu se držící jako hlína, než téměř jako písek, kteréž však chuť i vuoni má k vodě podobnou. Nesnadný jest přístup k té studánce pro bláto a větvoví stromové suché a na cestu vmetané, snad proto, aby tam přicházející lidé, jako po mostu jíti mohli a v blátě neutonuli. V tom údolí pod tau studenkau teče potůček, kterýž některým rybníkoum vody dodává. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

Kříže dřevěnné neveliké okolo Studénky do země vstrčené jsem viděl, když jsem se na příčinu toho ptal, dána mi odpověď, že z okolních míst lid Sedlský tam schází, a ti kteří Zimnice mají, tu vodu plnau kátrau pijí, a odtud neodcházejí leč se nasytí, a potom ji také domu s sebú odnášejí, Potom pak jsauce uzdraveni že tím znamením dobrodiní od Vody sobě učiněné, vysvědčují. Též jsem spatřil že zde i onde kauskové Chleba suchého, již rozdrobeného leželi, týmž (jakž praví) umyslem tu zanechaní, jakoby je Bohům Studnic za zdraví navrácené obětovali. Rozprávěl mi jeden z stavu Rytířského, že by Pan Ždanský, před časy Markhrabství tohoto Podkomoří , jsa Pánem toho místa, pokud živ byl, při Obědě tuto Vodu s Vínem míšeti obyčej míval. A tak ta Voda, když jí bezevšeho rozdílu Nemocní, tam se sbíhajíce pili, slovútná býti počala. Tu oblízce žádného stavení není, aniž k obecnému užívání ta Voda se chová (ačkoli vím že jí někteří domu voziti dali, a zhřevše ji v ní se myli) poněvadž z Studénky sotva tolik vody nabráno býti může, cožby k mytí postačilo. Ale poněvadž Prameny má ustavičné, dobřeby bylo aby asi okolo desíti krokův vzdálí, pod studénkau. Kašna udělána byla, do kteréž by Voda sama od seba tekúc, anebo po trubách uvedena jsúc vcházeti mohla, Aby tu jsúc shromážděná, mimo to cožby se jí z studénky nabrati mohlo, myjícím se dostatku dodávala. 13

Že Siru v sobě má, toho při vůni a chuti její znamení jistá jsau, s kterauž že trochu Sanytru spojeno jest, stíravost zřejmá, kteráž od těch jenž ji pijí se spatřuje, to ukazuje. A však o moci její obměkčující nic jsem zvěděti nemohl, poněvadž ji všickni studenou pijí, k teplé chuti nemajíce. Z strany položení, prejštění, Vody ven z Skaly vyskakování, a čistoty, ve všemby k Slatinské podobná byla: a v obojí téměř jt jednostejné množství Siry, než že v Slatinské jest Vápno, jehož se tuto žádného znamení spatřiti nemohlo: A onano také více pár Sirnatých v sobě má. V jiných věcech rovné sobě býti mohau, protož podlé sebe položeny jsau. Poslán byl pro tu Vodu s Láhvicí velikau jakýs Sedlák, kterémuž rozkázáno bylo, proto aby Voda od nádoby chuti cizí nenabyla, aby tu Láhvici slanau vodau dobře vymyl:on pak, na celé Cestě, totiž za tři míle, té vody slané v nádobě zanechal: Potom zase se navrátiv, přinesl mi Vodu, ačkoliv vuoni Sirnatau mající, však tak slanau, že se mnohem slanější, nežli která Mořská voda, býti zdala. Kteraž když předystyllována byla, takovau ostrost, kausavost, chut totiž ostrau a kausavou měla, že jsem nemalé domnění měl, žeby v ní hojnost Vitriole a částek jeho Melanteriae, Sory a Chalcitidis, bylo. Po některém Měsíci když jsem se sám k tomu místu dostal, ten omyl se vyjevil. Když jsem tu Vodu tehdáž znovu vařiti dal, nic se z ní kalu nebo kvasnic vytáhnauti nemohlo (což se subtylnosti té Vody s právem přičítá) Nebo Voda všecka párau vyšedši vymizela, žádného kalu po sobě nezanechavši. Po dystyllování pak málo trochu čehos zustalo, barvy smědé, kteráž když žvejkáno bylo, jakaus ostrost na Zubích a trochu slanosti na Jazyku způsobilo. To jsem přičítal více Sanytru než Soli, Nebo ne hned, jakž Suol obyčej má, na Jazyku se rozpustilo, než jakausi nerovnost, škřupíc v zubích učinilo. Protož o mocech Buchlovské Vody praviti maje, Čtenáře odsílám k tomu místu, kdež o mocech a vlastnostech Siry vypsáno a často opětováno jest, aby řečeno nebylo, žebych všudy všecko praviti, a daremnými slovy Papír naplniti chtěl. Kterým tehdy nedostatkům prospěšnému jsau Vody Sirnaté,těm také Voda Buchlovská užitečná bude. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

O Sanytru pak jednosvorně se snášejí Doktoři, že vysušuje, zažívá, a jestliže do těla přijat bude, suší a ztenčuje nebo zřediuje husté a lepké vlhkosti, mnohem mocnějí, nežli Sůl, A však moc a pálivost solnú má. Uměním pak přistrojený Sanytr, kteréhož se nyní užívá, a k strojení Prachu Ručnického se beře, daleko jest rozdílný od starého, přirozeného a pravého Sanytru (což jsem tuto mezi jinými věcmi připomenúti chtěl) takže se to může jistiti, že ten přirozený Sanytr zahynul, a tento strojený na to místo povstal: A však žádné věci nemáme kterážby tomu starému Sanytru bližší a podobnější byla, jako tento. Protož když se má jaké Lékařství zevnitřní přikládati, pro nedostatek onoho, tohoto se na to místo užívá: Nebo na místě onoho přirozeného, žádnému do života bezpečně dáván býti nemůže. Pokládá se pak Sanytr za částku Soli, kterýž velmi stírá, zřeďuje husté vlhkosti, lepké pak přetrhuje: Protož břicho obměkčuje, strakaté a rozdílných barev vlhkosti mocně vyčištiuje, a ty věci, kteréž se v hlubokosti těla shustly neb ssedly, totiž kusy krve, a jinau krev ssedlau rozpauští, z hluboka vytahuje, rozhání a rozptyluje. Jestližeby pak více náleželo, pitý byl, také skrze vejvratek obyčej má počištiovati, a tak Zialudek zkormucovati kterýž však vyžena zbytečné nečistoty, potom k vykonávání své práce, silnější učiněn bývá. Čehož tuto pro skrovnost Sanytru, v vodau hojnau smíšeného, nepotřeba se obávati. V hojení Vředův nebo ran, pro moc stírající, kteráž od Sanytru pochází, tato Voda jiné převejší. A protož kdož by tuto Vodu chtěl píti, v ní se mýti a v kropení ji užívati, ten ať moc a přirození Siry, již prvé vypsané, rozváží: k čemuž když toto o Sanytru přidá, snadně, jakúby naději o této Vodě míti měl, sám od sebe sauditi moci bude.“ Tato pasáž byla zvláště pozorně sledována všemi přítomnými, jichž se sešlo více než 150 a pan herec Vladimír Doskočil přednesl úryvek s velkým respektem a pochopením tak, že mnozí si pak jeho text vyžádali k domácímu studiu. 14

Po další hudební sérii nás všechny potěšilo vyznání Ing. Jaroslava Hrabce o studánkách Bílých Karpat i o těch chřibských, o knížce o tom vzniklé, ale také jeho připomenutí (téměř na den přesně) 425. výročí narození Thomáše Jordána z Klauznburku, o jeho renesančních schopnostech, o životě na Moravě a pro Moravu. Šaratická voda má velikú moc, kdo sa jí napije, nespí celú noc! Raději zpívejme: Buchlovická voda má velikú moc, kdo sa jí napije, nespí celú noc! A pak už bylo možno vejít do obou výstav a s poučením či výzvou k návštěvě některých z představovaných prostorů v Trenčanském kraji koštovat některou z 30 moravských a 15 slovenských smradlavých vod či tichých vod a odpovídající počet pálenek z obou stran karpatské hranice. Ve druhé části večera bylo nejživěji právě ve výstavních prostorách vedle Galerie na půdě, kde probíhal košt mikroregionálních studánkových vod, košt slivovic a jiných pálenek, mezi našimi se rozhodně neztratily ty, které dovezli přátelé ze Soblahova (jabkovica, hruškovica, slivovica), z Hornonitrianského muzea z Prievidze (kopaničářská slivovica). Také jsme ale podávali střiky z minerálních vod a ze šťávy černého bezu, malinové, jahodové nebo nějaké jiné lesní směsi a voda ze Smraďavky byla míchána podle některých historických doporučení s vínem, konkrétně odrůdou Ryzlinkem rýnským. Tímto vědeckým úkolem byl pověřen pan František Hrňa, člen Folklórní agentury Buchlov, který první fázi pokusů završil protokolem o zkouškách, z nichž vyplynuly zásadní poznatky: Výsledky vědecké – z tohoto úhlu pohledu se jeví jako optimální pro přípravu vinného střiku 9,5% sirnaté vody smraďavkové spolu s Ryzlinkem rýnským, kabinet, ročník 2010. Výsledky vinařské – jednoznačně se nedoporučuje pro přípravu vinného střiku použít vína BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

v kvalitě pozdní sběr, výběr, výběr z bobulí, výběr z cibéb atd. Výsledky zdravotní – s rostoucím obsahem minerální vody výrazně stoupá zdravotní účinek přímo úměrně se zápachem a nepříjemnou chutí, s klesajícím obsahem sirnaté vody – limitně k nule vinný střik bezvadně chutná i při větší spotřebě. Ve druhé fázi odjel výše uvedený experimentátor do Rakouska, aby se těmto problémům věnoval přímo v místě výskytu těch nejpravějších ryzlinků (vodu smraďavkovou si vezl v dostatečném množství sebou). Blížíc se k závěru, nesmím zapomenout těch výjimečných lidí, kteří nám poskytli fotografie studánek pro výstavu, jako jsou pánové Jiří Blaha, Bořek Žižlavský, Ing. Jaroslav Hrabec, dále pak obecně děkuji členům Spolku podporovatelů historie Buchlovic, pracovníkům a pracovnicím obcí Soblahov a Horný Hričov. Velký obdiv v nedávném prachšpatném počasí patří těm, kteří pomohli odebrat a do muzea dopravit studánkové vody z katastrů obcí Kudlovice, Kostelany, Velehrad, Salaš, Břestek, Osvětimany i Buchlovice. Velké poděkování soblahovským patří i za to, že jsme mohli pít přírodní minerální vody z Trenčianských Mitic, kde se minerální voda začala plnit do spotřebitelských balení už březnu 2000 a při plnění se využívají moderní technologie od vyfukování PET lahví až po naplnění a balení. Byl to příjemný podvečer a večer, v němž jsme si navzájem slibovali, systémem každý s každým, že budeme ve výstavních činnostech pokračovat, aby městečko bylo opravdu místem kulturním – pro život (i z této stránky) příjemným. Ve vší počestnosti jsme se rozešli kolem osmé hodiny večerní, naplněni zpěvem, muzikou Čechovců, zážitky z výstav i z přítomných setkání s kamarády a přáteli. A tož, tak! Teď jsem to všechno popsal dokonale a ti, kteří nemohli nebo nechtěli být na vernisáži, jako by tam byli! Napříště nashledanou v muzeu! Miloslav Hrdý 15

Vernisáž „Smradlavé vody“ obrazem


16

Foto: Vlastimil Kořínek


17

K pronajímání zahrádkářského domu? Buchlovičtí občané dobře znají jak a k čemu slouží zahrádkářský dům. Za třicet let provozu posloužil mnohokrát k oslavám narozenin, svátků, svatebních hostin a dalších akcí. Celá léta se organizace snažila, aby se vybavení objektu zlepšovalo a co nejlépe sloužilo ke spokojenosti občanů, kteří si zahrádkářský dům pronajali. Jen v posledních šesti letech do nákladů na přestavbu, vybavení vnitřního zařízení a ostatních potřebných náležitostí organizace investovala statisíce – celková částka je milión čtyři sta tisíc korun.

Každý, kdo investuje, počítá s návratností vložených finančních prostředků. Bavit se o návratnosti peněz vložených do zahrádkářského domu z hlediska účetnictví je směšné. Při ceně osmdesáti korun za hodinu pronájmu se vložené peníze nevrátí ani za sto let. Prostě je to služba občanům a organizace za to zase předpokládá, že pronajímatelé si této služby budou vážit a objekt zahrádkářského domu budou v co největší míře šetřit. Bohužel v poslední době se při pronájmu objektu udály okolnosti, které nutí výbor organizace k přehodnocení dosavadního stavu, tedy to, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

že pronájem nezíská každý, kdo o něho požádá. Přiměly nás k tomu dvě akce mladých (oslava Silvestra a oslava narozenin), kdy účastníci oslavy nakládali s pronajatým objektem jako s prostorem, ve kterém je dovoleno vše. Připomíná to situaci, kdy nepřizpůsobilí občané dostanou přidělený byt a ten dovedou za rok takzvaně vybydlet, až není k použití. Jestli žije někdo v domnění, že je zahrádkářský dům veřejným majetkem a naší povinností je tento majetek půjčovat, je na omylu. Při zmiňovaných akcích došlo také k hrubému porušení nočního klidu, když ještě po páté hodině ranní byla okna sálu otevřena a reproduktory provozovány velmi hlasitě. Účastníci oslavy nedbali na to, že pětadvacet metrů od sálu je domek, kde mimo ostatní bydlící je také mladá matka s malým dítětem. A zahrádkáři, když objekt k oslavě pronajali, se stali bezděčně spolupachateli porušujícími noční klid. Mladým účastníkům se jeví průběh oslavy normální – pro dokreslení jeden zaznamenání hodný výrok. Jeden z oslavenců, na naše poukázání, v jakém stavu jsou parkety v sále a že jsou částečně poničeny, řekl: „Jak to chcete dokázat, máte to zdokumentované a také co se nám vlastně nelíbí…“ Co k tomu říci. Doposud nikdy se nemuselo poukazovat na stav po skončení oslavy. Pokud bychom měli uvažovat v této rovině, v těchto souvislostech, že před každým pronájmem budeme pořizovat fotodokumentaci a pak se handrkovat a případně soudně se domáhat náhrady za poškození, ne to opravdu potřebné není. Pak by bylo lepší uvažovat o tom zahrádkářský dům nepronajímat. Po zvážení všech těchto skutečností se výbor organizace rozhodl pronajímat objekt jen osobám starším a dobu oslav vymezit tak, že oslava v pracovní dny skončí ve 23.00 hod. a v sobotu v 01.00 hod. Za výbor Českého zahrádkářského svazu Václav Rajskup, jednatel 18

Vyšla publikace P. Ignáce Černíka

Koncem loňského roku spatřila v Hluku světlo světa nevelká publikace autora P. Ignáce Černíka, nazvaná Věřím v Boha. Jde vlastně o druhé doplněné vydání, které poprvé vyšlo v roce 1958 v jihoamerickém Buenos Aires pro tamní české a slovenské krajany, mezi nimiž Černík působil. Kněz Ignác Černík není u nás jistě neznámou osobou a myslím, že ještě žije v povědomí mnoha Buchlovjanů. Koneckonců Buchlovský zpravodaj už před několika lety přinesl na něj vzpomínku. Narodil se v Buchlovicích roku 1905 a po studiích a vysvěcení na kněze zakotvil v roce 1933 jako farář v Hluku, kde se stala farní hospodyní jeho sestra Františka. Jeden z jeho žáků náboženství jej charakterizuje, že „měl rád přírodu a včeličky, které měl na farní zahradě. Nás děti učil v přírodě poznávat bylinky, zvuky ptáků a velmi rád navštěvoval les. V hospodářské budově vyčlenil jednu místnost, kde se hrálo loutkové divadlo každou neděli po sv. požehnání a pak také světelné obrazy. Působil BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

v Orle, kde se nacvičovala divadla. Na jedno vzpomínám: Pod pláštěm Panny Marie. Rád nacvičoval také písně jako: Dolina, kamenný chodníček, Vánoční ticho padá, Znám křišťálovou studánku. Horké chvilky až v roce 1950, kdy přečetl zakázaný ‚pastýřský list‘... Bylo to večer po deváté hodině, přijelo nákladní auto plné estébáků, kteří jej přišli zatknout. Předseda obce a předseda družstva byli toho účastni. Po zazvonění na farní úřad už tam pan farář nebyl... Při té akci v noci se dostal přes žebřík k sousedům Nemravovým, byl ukryt v jejich stodole za senem, kde mu tetička přinášela jídlo. Po nějakém čase se na kole dostal do Uherského Brodu k dominikánům a zase po nějakém čase odjel do Buchlovic, odkud odcházel přes hranice...“ Nakonec se Černík dostal lodí do Argentiny, kde vlastnil jeho bratr továrnu. Působil zde jako kněz a zemřel v roce 1982. A nyní k publikaci samotné. Její převážnou část tvoří zamyšlení P. Černíka, který v úvodu oslovuje emigranty-čtenáře v Argentině: „Přítomný spisek vám chce přinést trochu útěchy a světla do vaší tmy, chce ve vás probudit a oživit lásku k víře, kterou jste si jako vzácný poklad přinesli s sebou ze staré vlasti, ale který jste snad mnozí ztratili, anebo kterým jste snad pohrdli. Přijměte ho s takovou láskou, s jakou je pro vás napsaný.“ Publikace je doplněna Černíkovými životopisnými daty, krátkou vzpomínkou na něj a několika fotografiemi. Můžete si ji zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích za cenu 70 Kč. Myslím, že by neměla chybět v žádné regionální knihovničce. -bž19

Kulturní kalendář – březen 2011 4. 3. až 13. 4. 6. 3.

Antonín Polák – Fauna Chřibů Radek Motal – Ptáci a příroda Osvětiman, fotografie, herbáře Dětský karneval

12. 3.

Den vína

19. 3.

Turnaj v petanque

26. 3.

Maškarní ples

9. 4.

Turnaj v petanque

17.00

19.30

Muzeum Podhradí Buchlovice Tělocvična ZŠ

Hřiště petanque Hotel Buchlovice Hřiště petanque

Muzeum Podhradí a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Buchlovjánek, Simona Dvouletá, tel. 739 228 701, FS Buchlovice, Ing. P. Dvořan, tel. 572 595 123, www.fsbuchlovice.cz PK Stříbrné kule, A. Horáková, www.stribrnekule.ic.cz TJ Buchlovice, Martin Kořínek, tel. 777 900 575 PK Stříbrné kule, A. Horáková www.stribrnekule.ic.cz

Havrani Havrani odlétli s křídly rozpjatými, ti velcí, černí, krákoraví ptáci, co každým rokem na počátku zimy se stále, vytrvale v naše kraje vrací.

Paprsky sluneční zlátnou a teplem sílí ve vzduchu něco zvláštního je cítit v tuto chvíli, sněhulák dětmi stavěný pláče a slzy roní a větřík s jarní předtuchou se v celém kraji honí.

Havrani odlétli a co tu po nich zbylo? Snad na zimu minulou vzpomínka jenom trošičku a naděje, že koncem února přinese svatá Dorotka zpěvného skřivánka v proutěném košíčku.

havrani odlétli, odlétli na sever, ti velcí černí krákoraví ptáci a s jejich odletem se jarní předtucha tak jako vloni i předloni vrací. Zdenka Maršálková

Na Hraničkách BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

(Foto: -vlk-) 20

Pan Daňhel Pan Daňhel – Tutl mu říkali – bydlel v naší ulici K Buchlovu mezi Kocůrkovým a Šaratovým. Jeho domek je už zbořený. Zůstal tam jen sklep, na kterém domek stál. Pan Daňhel byl ševcem a jeho obvyklým rčením při spravování bot bylo: „Co flok, to koruna.“ Jeho žena byla Ruska. Pamatuji si z vyprávění starých Buchlovjáků, že jej jeho žena přenesla v pytli přes hranice po první světové válce. Z jakých důvodů, to už nám asi nikdo neřekne. Měli jednu dceru Aničku. Život neměli lehký. Žili v bídě a osamoceně. S nikým se nestýkali a jeho výdělky byly malé. Když rodiče zemřeli, Anička se odstěhovala do Čech, kde se provdala. Už je tomu pěkná řádka let, co se u nás zastavila parta chlapců. Jeden z nich se představil, že je Aničky syn a že se přišel podívat na rodný kraj a jejich domek. Od té doby nemám o rodině Daňhelové žádných zpráv. Jen čas od času si na ně s paní Marií Benešovskou (roz. Špičákovou) vzpomeneme. Ludmila Dudešková foto archiv SPHB

Daňhelův dům v šedesátých letech 20. století (Foto: František Tomešek)

V těchto místech stával Daňhelův domek v ulici K Buchlovu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

(Foto: MŽ 2006) 21

V zákrutách Dlouhé řeky Po těch zákrutách je veta a z aktérů příhody, zavánějící kusem zasmrádlých jater, jsem naživu už jenom já. „Strýc“ Ryšánek Jan, syn prvního boršického nadučitele, boršický rodák, jezdíval už jako muž velkého světa k nám, do svého rodného domu na návštěvu. Moje matka u paní Florentiny, jeho matky, sloužívala a naši od nich jejich dům koupili. Strýce Jana to do míst jeho mládí jaksi nepřestávalo táhnout a občas k nám přijížděl. Při takové příležitosti byl vždy jeden večer vyhrazen pro partii tarokové hry, k níž přicházel i pan starosta Andrýsek a náš strejc Fabin. Po strýcovi Janovi zůstalo pár krabiček od viržinek, jejichž vůni mám dosud jakoby ve chřípí; dokonce víc než smrad ze starých jater, který se stal osudným rakům v potoce od Smraďavky k Boršicím. Tož strýc Jan si objednal zlechovského pana Fryštáka a ten přijel k boršické škole se svou hranatou tatrou či pragovkou. Hlavní lovec byl Jožka Kropáč, tehdy seminarista. U řezníka za buchlovickou poštou (řeznictví p. Šivary, pozn. red.) jsme se zastavili pro už zmíněná a notně nevoňavá játra; za korunu jich bylo jak do klobouku. Před Smraďavkou se vystou-

Pohled z vrcholu Hříšťku do údolí Dlouhé řeky BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

pilo. Lov nebyl nijak zdlouhavý. Já jsem tehdy byl ještě „lebáň“ a tak jsem se jenom díval. Strýc a pozdější P. Josef ulomili v chábí haluz, uvázali na kolek tlustý špagát a na volný konec místo udice „kolco“ ze silnějšího drátu. Na tom drátě byla napíchnuta ta smradlavá játra. Tato pro raky neodolatelná pochoutka se vnodila do tůňky ke kořenům nějaké té olše v břehu a než jste napočítali do desíti, do patnácti, možná až patnáct raků se zakouslo do ponořené pochoutky. Pod návnadu se podstrčil cezan na šiše přivázaný na jiném kolku a oba kolky se zvedly a vytočily na břeh. Brzo byla raků plná kožená aktovka. Jaký byl osud těch našich nebožátek? Byli vsypáni do kastrolu s vroucí vodou... dodnes slyším jejich bezmocné tlučení klepetama do stěny hrnce… a je mi z toho nanic! Potom se z raků vytáhlo jakési černé střívko a ze hřbetu a z klepet se vyloupl ždíbek růžového masíčka. Bylo to barbarství, byť raků bylo habaděj… chroustům se zas utrhovaly hlavičky a za plnou škatulku od sirek se ve škole vyplácela odměna. Já jsem rekordy nelámal, protože chrousti mně smrděli víc jak ta játra. Váca Kornelou (přetištěno z Boršického zpravodaje č. 2/2001)

(Foto: František Horenský, 1917) 22

Pamětníci vzpomínají na jednu z nejkrutějších a na sníh nejbohatší zimu 1969–1970. Právě z této zimy vám přinášíme fotografie z ulic Hradišťská a Suchý řádek. (Foto: archiv SPHB)


23

Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů (pokračování) nefachčenko – lenoch nehaňba – nestyda nechí to – nechej to nelický – nelidský nemlich – zejména nepárat se – nebrat ohledy, potrestat nepredikovat – nemudrovat, nedělat chytrého nesrat se – nebát se nešpory – pobožnost v době mezi polednem a večerem nevalit – nekecat (neval do baně) nevěsta – snacha nevymáchaný – prostořeký no bať – ať, tak, samozřejmě nobóže – nic se nestalo močka – zdrob. k nok – malá šiška noční váza – nočník noša – nůše nožíce – nůžky numero – výlupek, číslo nýmant – bezvýznamný člověk, nula ňuchat – čichat, něco hledat, slídit ňúrat – něco dobrého hledat obalamutit – obelhat obcovat – mít pohlavní styk obec – městský, obecní úřad (jít na obec) obhánčivý – přičinlivý oblafnút – podvést, vyzrát nad někým obližgula – vypočítavý člověk; mlsal obracat – obracet obilí, seno, aby lépe schlo obrok – oves pro koně – dávka, kterou směl podkoní na příkaz hospodáře za jeden den zkrmit. Také roční (ob rok) příjem – obročí – vyjednaný důchod většinou v naturáliích obrtlík – různé věci, které se otáčejí kolem své osy, otočné, otáčivé – závora dveřní, okenní, hračka vlk aj. I rožeň na opékání masa obříslo – slaměné vazadlo na vázání obilí do snopu – dělávalo se (uplétalo) ručně obříslovač – stroj na výrobu slaměných obřísel ošancovat se – pojistit se proti neúspěchu obšťastnit – uvést ženu do jiného stavu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

obtáhnút – mít (muž) sexuální styk s dívkou, ženou obzgúňat – totéž co zgúňat – hledat, zavazet, plést se pod nohama ocáť-pocáť – odsud-potud ocmrndat se – být někde nevhod Očenáš – Otčenáš očumovat – v nevhodné době pozorovat, ale jen i prohlížet odbírat – hnisat, také odebírat žencovi obilí při sečení odesrat si – odpykat si odkráglovat – zabít člověka, zavraždit odpálkovat – odmítnout odprásknút – odstřelit odryglovat – odemknout odúmrť – dědictví připadlé státu odumřením jiných dědiců; pův. statek po majitelově smrti připadlý vrchnosti; právo na statek, který majitelovou smrtí osiřel ofěra – peněžní dar při katolické mši – oběť, obětování ofrňovat – dělat drahoty, ohrnovat nos ogabat – obehrát (o peníze, kuličky apod.) ohrabeční koš – koš na ohrabky (co se ohrabe kolem) ochechula – nehezká, nepříjemná žena ochlasta – opilec ochcat – podvést ve svůj prospěch nebo trumfovat někoho při hře ochmelka – často podroužený člověk z alkoholu okabátit – ošidit okenice – dvířka k zatemnění oken zevnitř i zvenku okružky – zbytky po okrájení brambor, ovoce apod. okrúžlat – okrájet, oškrabat jablka, brambory aj. olačka – prezervativ olšové ruky – nešikovné ruce omasta – btambory se šrotem pro prasata omigat – krátce ostřihat; také zkrátit větve stromů 24

onegdá – onehdy opackovat – zakopnout opíca – opice opléčko – spodní košile pod ženský kroj opodeldok – mazání na klouby oprchat – ztrácet peří (u slepic) opucovat – očistit (si) např. boty orace – okolky, výmluvy; pův. řeč, promluva, kázání orážat – údery tyčí shodit ovoce ze stromu orláb – dovolená, prázdniny osmička – 1/8 litru – 1,25 decilitru (jedno a čtvrt deci). Pozvání – poď na deci (decku) – znělo kdysi – poď na osmičku. Tuto míru měly i skleničky k tomuto účelu vyrobené. Dnešní poď na sedmičku znamená na sklenici vína o obsahu 0,7 l Ostravák – člověk, který žije na Ostravsku. Nerozlišuje se, zda bydlí v Třinci, Ostravě, Hlučíně, Havířově, Orlové, Karviné či na jiných místech v okolí Ostrvy. Kdysi tato přezdívka měla hanlivý nádech ostřižky – zbytky odstřižených látek u švadlen osúch – malý bochníček chleba, poslední v řadě při pečení osýpky – kožní nemoc (vyrážky) oškvarek – škvarek ošmirglovat – osmirkovat ošulit – podvést otelit se – kráva přivede na svět tele otkorek – zbytky po ořezaném kmeni na trám otrapa – darebák; pův. útrapa, trýzeň otrčit koty – zemřít (koty – nohy) otýntok – o tomto (jsme již hovořili) otýpka – svazek roští, obilí oťápaný – hloupý ovarovica – zabijačková polévka (prdelanka) ožrala – opilec ožrat se – opít se na mol pablb – ve významu více než blbec pac – dej pac – podání ruky nebo psí tlapky. Z něm. Patsche – pacinka pác – ve spojení mít něco na pácu v plánu, na mysli. Také mořidlo, nálev (dáváme maso do pácu, i do pajcu) pácala – člověk,který říká páté přes deváté, bez myšlenkových souvislostí packovat – zakopávat při chůzi BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

pačesy – vlasy pačesyska – vlasyska paf – být paf – být velmi překvapený, zaražený. Ve spojení – je do ní celý paf – zamilovaný. Z něm. paff – neskloné příd. jméno pagáž(a) – sebranka, nezvedený člověk pacht – pronájem pachtit se – snažit se dosáhnout něčeho za každou cenu; také dělat práci s velkou námahou pachtovat se – spolčovat se – spíše v záporném slova smyslu pachtýř – člověk pracující na poli, které má pronajaté pajdulák – panák pajšl – jídlo ze zvířecích vnitřností, zejména plic; plíčky, vulg. plíce pajtáš – šizunk, taškář, ba i zloděj. Pův. z tureckého pajdaš – druh, společník na cestě pakovat se – balit – chystat se na cestu, na odchod pakuj se! – táhni! palach – rákosí palazór – také parazól – deštník palica – ve spojení má tvrdou palicu (hlavu) – tvrdohlavý; i berla palikovat – nic nedělat palírňa – pálenice (dříve byly pálenice pojízdné) pámbíček – Pán Bůh pámbíčkář – „pobožný“, ale ve skutečnosti trochu jiný pámbu – Pán Bůh (ve spojení pozdrav pámbu) panáček – farář panák – kuželovité uspořádání snopů obilí; také štamprlka, kalíšek kořalky (jdeme na panáka) pančocha – punčocha panděro – veliké břicho panenka – zvedák panchart – nemanželské dítě, parchant paňmáma – paní matka, venkovská žena, hospodyně panské – pole bohatého pána, kam mu chodili poddaní pracovat Milan Janovský 25

Podhůřím Českého lesa VIII Zámek Kozel V dnešním pokračování se vzdálíme od hor Českého lesa až do okolí Plzně a navštívíme zde dvě pamětihodnosti, které bychom v našem putování neměli vynechat. Tou první je zámek Kozel. Nejlépe se k němu dostaneme např. vlakem z Plzně na trati směrem na Strakonice, podél řeky Úslavy. Projedeme Starým Plzencem, nad nímž se na vysokém kopci tyčí zřícenina hradu Radyně a ze strany druhé, na protáhlém nízkém hřbetu, raně středověké hradiště s rotundou svatého Petra. Vystoupíme ve stanici Šťáhlavy a po modré značce přijdeme na okraj obce Šťáhlavice a k mostu přes Úslavu, za nímž se již rozprostírá zámecký park s rybníky, jejichž hladina je pokryta houfy žebrajících divokých kačen. Zámek, vybudovaný na mírném vršku nad rybníkem, založil Jan Vojtěch Černín z Chudenic v roce 1784 a stavbu vedl pražský architekt Václav Haberditz. Jan Vojtěch působil na dvoře Josefa II. jako nejvyšší lovčí Království českého a byl ovlivněn, stejně jako císař, myšlenkami osvícenství.

Zámek byl vystavěn v jednoduchém klasicistním slohu podle francouzských vzorů a sloužil coby lovecký zámeček. V letech 1787 až 1789 byl interiér zámku vymalován malířem Antonínem Tuvorem. Výmalba je inspirována soudobými grafickými listy a antickými motivy. V polovině 90. let 18. století se areál zámku rozšiřuje o čtyři samostatné budovy – ubytovnu pro sloužící, stáje, zámeckou kapli a jízdárnu. V první čtvrtině 19. století byl exteriér zámku doplněn sochařskou výzdobou od Ignáce Platzera mladšího. Jan Vojtěch Černín zemřel bez potomků v roce 1816 a Kozel podle závěti zdědil Kristián Vincenc Valdštejn – Vartenberk, Černínův prasynovec. V držení tohoto rodu byl zámek až do roku 1945. Nejvýznamnější člen této odnože Valdštejnů byl Arnošt Valdštejn, který založil v Plzni strojírenské závody, později známé jako Škodovy závody. Interiér zámku je rozdělen na čtyři křídla. Společenské prostory a soukromé komnaty rodiny jsou umístěny v jižním křídle, v západním pohostinské pokoje, ve východním kuchyně

Ústřední budova zámku Kozel BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

26

Hrad Buben – nádvoří hradu a její příslušenství a v severním, vstupním křídle, kanceláře a byty služebnictva. Zámek Kozel se dodnes zachoval téměř ve své původní podobě, a to včetně interiérů a zařízení. Nejcennějšími místnostmi jsou společenský salón a knihovna, umístěná ve dvou pokojích. Nejvýznačnější část knihovního fondu pochází z knihovny hrabat Stadionů. Také zde můžeme nalézt první vydání encyklopedistů či Voltaira. Okolo zámku se nachází rozsáhlý park, přecházející v oboru, dnes Přírodní park Kornatický potok. Úprava parku pochází ze 70. let 19. století, kdy zde býval zahradníkem František Xaver Franc. Mimo zahradničení hrával na několik hudebních nástrojů a vyznal se také v geometrii. Amatérsky se zajímal o místní archeologické památky.

Zřícenina hradu Bubna K druhému našemu zastavení připutujeme taktéž z Plzně a taktéž vlakem, tentokrát proti proudu řeky Mže směrem na Stříbro a Mariánské Lázně. Z vlaku vystoupíme na zastávce Plešnice a vydáme se po červené značce okrajem vsi, podejdeme železniční trať a hlubokým BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 3/2011

úvozem sejdeme po kilometru do chladného údolí Mže, kde se nad řekou na nevysokém skalisku tyčí zřícenina hradu Bubna. Hrad byl založen v první polovině 14. století některým příslušníkem rodu téhož jména a erbu. První písemná zmínka je datována k roku 1349. V sedmdesátých letech téhož století hrad koupili páni z Jeřeně a obýván byl do poloviny 16. století a od té doby chátral a roku 1567 je označován jako pustý. Ve třicátých letech 20. století hrad Buben opravoval a zajišťoval Klub českých turistů. Hrad uvolněné blokové dispozice byl přístupný první branou, umístěnou v hranolové věži. Z předhradí vedl přístupový koridor přes široký parkán k druhé bráně, za níž se již nalézalo vnitřní nádvoří s palácem ve tvaru písmene L. Dnes se z tohoto paláce dochovaly sklepy a část zdí. Nad druhou hradní bránou ční skála, na níž dle dochovaných zbytků stávala patrně obytná hranolová věž. Dnes je celá hradní ostrožna, s výjimkou hradního nádvoří a vrcholového skaliska zarostlá náletovými dřevinami a keři, takže část zdí, hlavně součásti vstupní brány a předhradí, zůstává návštěvníku terénu neznalému skryta. Text a foto Martin Žižlavský 27

Poletuje snížek

Třeba se to nezdá

Poletuje snížek, poletuje, bílá krása nás obklopuje i když studí, lepší náladu v nás vzbudí.

Může mně rozechvívat zelenožluté jaro, může ve mně znít píseň bohatýrů, mohu být silný, že mám v tebe jen víru. Mohu být smutný, že tu nikde nejsi, mohu být slabý, že tě necítím, můžeš mi věřit, že jsi pro mně, milá, vším.

Padej, padej, zemi přikrývej, vláhu jí dávej, příští úrodu zachovávej. Příroda v klidu odpočívá, neruší ji ani hlas rolniček, ukolébavkou jsou jí zpěvy vánočních písniček. Ptáčků tiché hlásky u krmítek jako brumendo zaznívá, když koledníků zpěv tichým večerem se ozývá. Ludmila Dudešková

Hromnice Přání pomalu okna otevírá a otec myšlenky na jaro nahlíží zpod víček z pece dolů na záhony v zahrádce, nasáklé prokřehlé trávníčky neslibují nic.


Nekřič Nekřič a ztiš myšlenky zkus jednou zapískat potichounku zapískej uvnitř hlavy a ze stáda přivoláš svého krásného koně. Hnědák přikluše a dá ti hlavu na prsa. Prožiješ svým přičiněním nádherný telepatický most, což se každému nepodaří. Miloslav Hrdý

28

Koncert dětského sboru Přijal jsi pozvání do společnosti vlaštovek a motýlů, vážek nad rybníčkem, slavíků ve větvích letitých stromů... Dítě si začalo po ránu broukat nový nápěv, o desáté se k němu přidala maminka, odpoledne táta a večer babička a děda kánonem se rozezpíval svět celý! I krajkový strom zpívá omýván sluncem, míza z údolí stoupá k nebi, jeho píseň oči otevírá: Tvým pohledem (paprskem), milá, tvým dechem (mlhami), lásko, a teplem tvých rukou. Dokud vítr potáhne krajinou,

mohou děti zpívat. Na cestách, milý příteli, rozsévej ze zásob zrnka radosti, ať se ve tvém domě také probudí strom - píseň, píseň – strom! Miloslav Hrdý

Skrýš Veveruška hbitě na lípě si skáče, hledá skrýš, kde ukryla si ořecháče. Neskáče tam, denně, přijde zase do své skrýše, když jí hladem kručí v břiše. Když jí kručí v bříšku, dá si po oříšku a pak odskáče si spokojeně do svého zimního pelíšku. Ludmila Dudešková

Jubilanti v březnu 2011 75 let

Otakar Nejezchleba (Domov pro seniory Buchlovice)

80 let

Fána Janoušková (Domov pro seniory Buchlovice) Marie Nábělková (Domov pro seniory Buchlovice)

85 let

Anna Vaculíková (Domov pro seniory Buchlovice) Miloslava Otépková (Domov pro seniory Buchlovice)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 9,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 3 ROČNÍK XVII. březen 2011

Recommend Documents