BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVII. prosinec 2011

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XVII.

prosinec 2011

Vánoční nálada u kaple sv. Barbory

(foto: -bž-)

VÁNOCE 2011 Přejeme Vám… Členové redakce Buchlovského zpravodaje přejí všem svým čtenářům a jejich blízkým co nejkrásnější, bohaté a klidné vánoční svátky a příjemné prožití posledního dne v roce – Silvestra.

Advent Když měsíc vánoční, prosinec milý, zakryje celý kraj v kryt třpytivý a bílý, tu advent přichází. Advent, ta doba radostná, kdy příchod Jezulátka zvěstují okna kostela roráty ozářená a duše lidská k bližním svým je zcela otevřena. Velké vločky sněhové vítané dětmi všemi, jak pírka z křídel andělských se měkce kladou k zemi. Když dětská ruka všetečná v střechýl třpytivý břinkne, tu rampouch vpůli zlomený, jak zvon vánoční cinkne. Ještě než slunce zapadne, ve škole, než domů jdeme, vždycky si malou chviličku, pěkně koledujeme. V prosinci jsou dni kratičké, třída je brzy tmavá, jen z kamen v koutě železných, zář na podlahu padá. Harmonium se rozezní,

dychtivě na to čekáme, vždyť všechny známé koledy, si radostně přezpíváme. Vánoční kapr ve vaně se leskne šupinami. Maminka peče cukroví a Pán Bůh je tu s námi. Tatínek jako každý rok zpívá své písně vánoční, ty co kdys dávno zpívával, co chlapec na mši půlnoční. Sloka jedné v paměti mé setrvává v síle své: „Ke člověku Bůh se snížil ve své lásce otcovské“. Snížil se a poslal na svět Spasitele našeho, co zrození jeho bylo tak, jak u nás každého. Advent přichází a přijde brzy, velmi brzy již, každým dnem, každičkou chvílí jsme slávě dne Štědrého blíž. Kdy hvězda jasná na nebi velikým svitem zazářila a Božská láska synem svým Spasitelem nás obdařila. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20111

Betlém Kdysi dávno v tiché noci v Betlémě v prostém chlévě na slámě a na seně narodil se vykupitel lidstva Kristus Pán, ve svém srdci nosíval ho vždycky český venkovan. Já bych rád k Betlému, k Ježíšku malému. A český venkovan ve své duši zbožné, čisté byl Bohu vděčen za své spasení. Vytvořil proto z hlíny, dřeva, sádry líbeznou scénku Krista zrození. Mám doma křepeličku a pěknou žežuličku, ty mu přinesu. Panna Maria synáčka svého v jesle uložila a oslík s volečkem ho teple zahřívali. Pastýři vzali doma vše, co měli a rychle k svatému děťátku pospíchali. Bude žežulička vyrážet Ježíška, u hlavičky bude sedávat, pět peněz mu bude zpívávat. Kometa, měsíc v úplňku i hvězdy jasně září, andělé slaví svým zpěvem Krista zrození, v dálce kdesi trojice svatých Tří králů si dary chystá: myrhu, kadidlo a drahé koření. Pět peněz, pět peněz, zdráv buď Ježíšku dnes. Zdenka Maršálková



Milí bratrové, vstávejte Milí bratrové, vstávejte, krásné zpěvy poslúchejte, zpěvy andělské, pravé nebeské, ščasné jest město Betlémské.

Dones mu sem ten pelčíček nebo ten teplý kožúšek, zahřej děťátko, malé robátko, by nezmrzlo zezulátko.

Panna syna porodila, panenství neporušila, v městě Betlémě v chlévě na seně, velkú radost u toho máme.

Jurko vezmi pecen chleba, bude ho tam také třeba, dříví, Tomášku, smetany flašku, nes nebeskému panáčku.

Mezi hovádkama leží, vítr fúká ode dveří, dítě maličký křadnú nožičky, nemá žádné poduščičky.

Děvčátka též dary nesú, ubohé, zimú se třesú, Anka peřinku, Dorotka plínku, Evička dobrú polívku.

Nemá chatrnej plenčičky, zimú se třese maličký, ani kolébky, ani odívky, nech ovce, Janku, na lúce.

Marijánka povijáček, Apolenka mléka žbánek, Bětka krupičku, to na kašičku, chce darovat Ježíšku.

Vánoce jsou nejkrásnějším ročním období. Nemusíme zdůrazňovat tradici moravských vánoc, které mají svou vůni danou zimou a sněhem. Ani nejde o tradici vypěstovanou stromečkem, zdobením a dárky. Je to čas, kdy každý člověk nějakým způsobem obnaží duši a uvědomí si, že je to i čas lásky, kdy oslavujeme zrození nového čistého života. Proto je tato doba tak krásná a pro každého z nás potřebná. A podle mého mínění bude tak stále. Člověk potřebuje onu čistotu v sobě najít: saháme tedy do historie, do odkazu nám zanechaného, abychom zjistili, že je v něm tolik čisté a přirozené krásy, a je to to největší, co si můžeme dát – nepřeberné množství vánočních zpěvů a koled. Koleda má pro nás magickou přitažlivost. Je spojena s představou vánočního času, který bratři Mrštíkové nazvali „svátky všech malých i velkých dětí „, „týdnem radostného míru a pokoje všech lidí dobré vůle“. Ti starší se vracejí do dětství a vybavují si malé koledníky zpívající či spíše pokřikující slova koledních písní, vyvolávají si iluzi dětských vánočních tužeb, snů, přání, pokojného života a štěstí. A toto je ta naše koleda! Hore, bratři, postávíte, spravujte se neleňa, nad Buchlovem veliká žář – do to za divné zanéňa ? vězdičky na nebi poskaujú – v povětří anděli proletujú, narodilo se diťátko – ohlašujú. Svatý z nebe pacholíček – v chudobnú se sklonil chýš, spíchéme tam nemaškaja, ať sme jemu co nýblíš, s láskú ho upřímnú přivítýme, pokorně slavja ho uctívíme, srdce čisté, vůlu dobrú – darem dýme. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20114

Jezulátko, na svý púti, naměř kroky k naší straně, na rozcesťú čekat budú – opentlené koně vrané, voňavým ti vysteleme senem zdobnú kolíbečku, v bilučkú tě oblečme vyšívanú košulečku. Maměnku tvú nastrojíme f pěkný kroj náš s úvodničkú, svatý pěstún snáť nezhrdne – dubeňáčkem s baraničkú. K poctěňú vám zbesem kvít z našich hor a z rolí plody, ná itý baňce malovaný, nepodáme enom vody. Proto, klekňa, zanotíme, jak umíme nýpěkníší, zavítý k nám, prosíme tě, Jezulátko nýmilíší. O štíty chalup se nápor vloček opírá a v cestě stopy koledníků kryje. Stopy, v nichž hluboká lidská víra rukou řezbáře ostré dláto svírá, jímž s pokorou nerudnému starci času další nesmazatelnou vrásku ryje. Kdo naslouchat zná a nechybí mu cit, v melodii větru tóny flétny poznává. I vznešený hlas varhan slyší znít,

kterým táhne se jak zlatá nit praskot ohně, jenž přes dvířka kamen s prasátky si na stěně jizby pohrává. Medu, jablíček a oříšků – až bříško tíží a dárků nad nimiž srdce plesá, princ z pohádky a ohnivák za zlatou mříží, lásky a štěstí tolik, až se očka klíží. Ano, lásky a štěstí, neboť pouze jimi se v mysli může člověk dostat na nebesa.

Vánoce pod Buchlovem Padá, padá sníh něha taje v závějích a ticho padá na stezky po nichž chodíval jsem k Buchlovu. Hrad rozšafně si sedí své poddané dnes nepočítá. Spí dávní rytíři už dávno odložili meč. A hodokvasy.

Krajinou píseň zní. Ta píseň je citlivá a tklivá. Padá, padá sníh něha taje v závějích a v srdci.

I černá paní se pousmála: Dnes Děťátko se narodí! Padá, padá sníh stříbrné ticho s vločkami se snoubí. Vzpomínky voní jehličím. Pastýř už na roh nezatroubí putnu s vdolky odložil na prahu starodávné paměti.

Vinšuju Vám vlídné dny a vlídná srdce a úsměvnost, víru, sebeúctu a také radost z práce... ...a hlavně – hodně, ale hodně pevné zdraví !

Nu, a je čas se rozejít, ale předtím ještě si přát:

V úctě Miloslav Hrdý


Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 17 za dne 10. 11. 2011 Žádost o snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu za dceru Michalu Vaňkovou – dlouhodobě ve městě Malaga ve Španělsku, Vítězslava Vaňková, Buchlovice, ze dne 31. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila snížení poplatku za odvoz komunálního odpadu pro sl. Michalu Vaňkovou, Buchlovice, dlouhodobě pobývající za účelem studia ve městě Malaga ve Španělsku od 20. 8. 2011. Roční poplatek bude snížen poměrnou částkou k datu 20. 8. 2011. Žádost o prodloužení smlouvy o nájmu bytu (do 31.10.2013), Věra Vrzalová, Buchlovice, ze dne 21. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila prodloužení nájmu bytu ve vlastnictví městyse Buchlovice pí Věře Vrzalové, Buchlovice na dobu od 1. 11. 2011 do 31. 10. 2013. Žádost o prodloužení čerpání půjčky z Fondu rozvoje bydlení č. 49/2011 do konce října 2012, Hana Kučíková, Buchlovice, ze dne 20. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila prodloužení čerpání půjčky z Fondu rozvoje bydlení č. 49/2011 do konce října 2012 pí Haně Kučíkové, Buchlovice. Návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice – žadatel ing. Josef Kouřil, Ratíškovice, změna z plochy zeleň izolační na plochu pro rekreaci individuální, pro výstavby rekreační chaty na parcele č. 2409 – trvalý travní porost, v k.ú. Buchlovice, ze dne 19. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice změnu územního plánu městyse Buchlovice pro žadatele ing. Josefa Kouřila, Ratíškovice, změna z plochy zeleň izolační na plochu pro rekreaci individuální, pro výstavbu rekreační chaty na p.č. 2409 – trvalý travní porost, v kú. Buchlovice. Žádost o finanční příspěvek na vydávání nekomerčního národopisného a vlastivědného časopisu Malovaný kraj v roce 2012, PhDr. Eva Kovaříková, Mgr. Vojtěch Urbančík, Malovaný kraj, o.s., Dům školství, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, ze dne 13. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice souhlasila s udělením finančního příspěvku na vydávání nekomerčního národopisného vlastivědného časopisu Malovaný kraj, PhDr. Eva Kovaříková, Mgr. Vojtěch Urbančík, Malovaný kraj, o.s., Dům školství, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, v roce 2012. O výši finanční částky bude rozhodnuto v radě městyse při projednávání darů v rámci rozpočtu městyse na rok 2012. Oznámení o provedení renovace podlahy kuchyně bytu v domě čp. 237, náměstí Svobody, Buchlovice, Eva Natale Zimová, Buchlovice, ze dne 16. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice vzala s potěšením na vědomí oznámení o provedení renovace podlahy kuchyně bytu v čp. 273, nám. Svobody, Buchlovice, zaslané pí Evou Natale Zimovou, Buchlovice. Žádost o finanční podporu pro Hospic na Svatém Kopečku na rok 2012, Jana Vážanová, ředitelka, Sadové nám. 24, 779 00 Olomouc, ze dne 21. 10. 2011


Rada městyse Buchlovice vzala na vědomí žádost o finanční podporu pro Hospic na Svatém Kopečku, Jana Vážanová, ředitelka, Sadové nám. 24, 779 00 Olomouc, na rok 2012 a zařadila ji mezi žádosti o dar, které budou projednávány v radě městyse v rámci rozpočtu městyse na rok 2012. Žádost o povolení otevření veřejných WC a parkoviště na akci Buchlovský jarmark dne 4. 12. 2011, Jaroslav Mičkal, Buchlovice, ze dne 7. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila žádost o povolení otevření veřejných WC a parkoviště na akci Buchlovský jarmark dne 4. 12. 2011, Jaroslav Mičkal, Buchlovice. Žádost o prodloužení čerpání půjčky z Fondu rozvoje bydlení č. 43/2011 do listopadu 2012, Radim Malinka, Buchlovice, ze dne 8. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila prodloužení čerpání půjčky z Fondu rozvoje bydlení č. 43/2011 do listopadu 2012 p. Radimu Malinovi, Buchlovice. Návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice – žadatel Zálesák – 326. středisko, Lidická 1857/4, 602 00 Brno – Černá Pole, IČ 00531642 (vz. ing. Rostislav Zabloudil), změna z plochy zeleň izolační na plochu občanská vybavenost – zpevněnou plochu a plochu pro přípojky inž. sítí, p. č. 1872/1 – ostatní plocha v k.ú. Buchlovice, ze dne 4. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice změnu územního plánu městyse Buchlovice pro žadatele Zálesák – 326. středisko, Lidická 1857/4, 602 00 Brno – Černá Pole, IČ 00531642 (vz. ing. Rostislav Zabloudil), změna z plochy zeleň izolační na plochu občanská vybavenost – zpevněnou plochu a plochu pro přípojky inž. sítí, p. č. 1872/1 – ostatní plocha v k.ú. Buchlovice. Žádost o pronájem sklepa pod Československým kulturním centrem, čp. 16, Buchlovice, v majetku městyse Buchlovice pro vinařské účely. Žadatel František Hrňa, Buchlovice ze dne 7. 10. 2011 Rada městyse Buchlovice schválila s pronájmem sklepa pod Československým kulturním centrem, čp. 16, Buchlovice pro pana Františka Hrňu, Buchlovice od 15. 11. 2011 na dobu neurčitou s 3měsíční výpovědní lhůtou. Petice občanů s trvalým bydlištěm v Buchlovicích (Újezda a Trnávky) a chatařů ze stejné oblasti – žádost o vybudování stezky pro pěší a cyklisty (návrh) spojující Buchlovice a místní části Újezda a Trnávky, vyřizuje Edita Ličmanová, Buchlovice, ze dne 9. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice se seznámila s obsahem petice občanů s trvalým bydlištěm v Buchlovicích (Újezda a Trnávky) a chatařů ze stejné oblasti – žádost o vybudování stezky pro pěší a cyklisty (návrh) spojující Buchlovice a místní části Újezda a Trnávky a rozhodla se nechat posoudit přiložený návrh trasy projektantem, odborníkem v oboru dopravní projektování, popřípadě zvážit jiné možnosti vybudování cyklostezky do uvedené okrajové části městyse. Petice občanů s trvalým bydlištěm v Buchlovicích (Újezda a Trnávky) a chatařů ze stejné oblasti – Nedostatečné dopravní značení na silnici I/50 v k.ú. Buchlovice (návrh na řešení), vyřizuje Edita Ličmanová, Buchlovice, adresovaná Ředitelství silnic a dálnic ČR, Fügnerovo nábř. 5476, 760 00 Zlín, zasláno na vědomí městysi Buchlovice, ze dne 9. 11. 2011 Rada městyse Buchlovice se seznámila s obsahem petice občanů s trvalým bydlištěm v Buchlovicích (Újezda a Trnávky) a chatařů ze stejné oblasti – Nedostatečné dopravní značení na silnici I/50 v k.ú. Buchlovice (návrh na řešení), vyřizuje Edita Ličmanová, Buchlovice, adresovaná Ředitelství silnic a dálnic ČR, Fügnerovo nábř. 5476, 760 00 Zlín, a vzala ji na vědomí. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20117

Koncem měsíce října se setkali představitelé družebních obcí – městyse Buchlovice a slovenské obce Soblahova, aby projednali společný projekt s cílem získat počítačové vybavení pro svá kulturní zařízení, v našem případě pro konferenční sál v Československém kulturním centru čp. 16 – někdejší škole na Lhotce. (foto -bž-)

Kulturní kalendář – prosinec 2011 4. 12.

Veliký mikulášský jarmark

náměstí Buchlovice

11. 12.

Vánoční dílny

25. 12.

Koledování po kostelech

26. 12.

Na Štěpána na Buchlově otevřená brána

restaurace U páva Zlechov, Spytihněv, Buchlovice hrad Buchlov

14.00 17.00 19.00

FS Buchlovice Ing. Pavel Dvořan Tel. 572 595 123, www.fsbuchlovice.cz Děcka z Buchlovic, Mgr. Lenka Rašticová, tel. 737 285 333, www.deckazbuchlovic.ic.cz Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. A.Mikulíková, [email protected] FS Buchlovice Ing. Pavel Dvořan Tel. 572 595 123, www.fsbuchlovice.cz HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel. 774 151 811 www.buchlov.eu


Příprava na zimu Každý rok je to stejné… rychle sklidit ovoce, ostříhat růže, vypustit vodu, porýt zahrádku… znáte to, že? A zima je tady. Také technika a mechanizace si zaslouží své. Přesto, že je stále jiné práce, musíme být připraveni i s obecní technikou na zimu. Tím chci naznačit, že přes všechnu snahu dobré přípravy se může stát nějaký technický i zdravotní malér v průběhu zimních měsíců. A nejen v Buchlovicích. Proto také vznikne mimořádně výpadek, což znamená okamžité shánění náhradního dílu… a zrovna v době, kdy na opačném konci obce je třeba pokračovat v přerušeném úklidu sněhu z chodníku. I to se stalo. Především bych ale chtěl důrazně připomenout velmi ztíženou situaci při údržbě komunikací a chodníků nevhodným parkováním vozidel. Tím pak hromadíme problémy ostatním, kteří na úklid netrpělivě čekají. Tady však musím poděkovat těm rozumnějším, kteří toto již pochopili. Každý rok se situace zlepšuje. Až na výjimky většinou občané chápou, že sníh z komunikací musíme jen odhrnout na bok a nelze jej odvážet. To je jen v případě mimořádné situace. I pro nás je velmi nemilé nechá-

vat sníh na okraji, kde není žádné odkládací místo – jako např. v ul. Řadová. Moje velké uznání tamním spoluobčanům, protože to musí trpělivě snášet. Obdobné je to i ve vjezdech do domů a zahrádek. Radlice se natáčí tak, aby nadělala co nejméně potíží s následným dočištěním, což si musí každý zajistit sám. Jednou to má jeden, podruhé zase jiný soused. Jinak to nejde. Těžko se ale chápe jednání některých, kdy po projetí ulice velkou radlicí s posypem ihned vyhodí sníh od domu do čisté vozovky. A místo u své zahrádky nebo jinde má. Projetí celé ulice znovu kvůli několika lopatám sněhu…? Ale když tuším, že přes poledne tento nepořádek změkne a k večeru zledovatí, tak to raději se zbytečným nákladem opět vyčistíme. Je to past pro řidiče na poškození spodku vozu. Pracovníci Služeb zajistí maximum, ale nejsou stroje, tak je necháváme alespoň od 20 hod. do 04 hod. odpočinout. V případě kalamity musíme pracovat, co síly stačí. Ing. Josef Motyčka vedoucí SMB Buchlovice, p.o.



Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé H. Rytířová: Nedělní menu D. Šonský: Moderní zahrady M. Stoppardová: Těhotenství Z. Müller: Islám a islamismus R. J. Tesař: Za ostnatými dráty Kol.: Sto českých vědců v exilu Krásná literatura pro dospělé K. Hosseini: Tisíce planoucích sluncí (autor knihy Lovec draků) J. Bauer: Hvězda Valdštejnova srdce J. Vaněček: Veselosti z krumlovského Česka M. Jenningsová: Případy detektiva Murdocha 4 M. Connely: Zrušený rozsudek P. James: Mrtvá jako ty Q. Jardine: Krvavý festival Q. Jardine: Rakev pro dva Q. Jardine: Oděna v purpur Q. Jardine: Otrávené třešně Q. Jardine: Krutá spravedlnost S. Brown: Závist J. Fieldingová: Nebezpečná zóna B. Pattillová: Jak mi pan Darcy zlomil srdce S. Drake: Pirátská nevěsta H. M. Körnerová: Dům U Tří borovic B. Jehlíková: Léto na Korsice L. Lanczová: Létem políbená R. Madejová: Souhvězdí Něhy

T. Keleová – Vasilková: Duhový most H. Lasicová: Pravdivý příběh lži S. Monyová: Srdceboly Nejen pro maturanty Rukopisy královédvorský a zelenohorský V. Dyk: Krysař K. Čapek: Anglické listy F. Kafka: Zámek V. Havel: Hry 2 Naučná literatura pro děti a mládež Kol.: Velká kniha o velkých dinosaurech Kol.: Nejpodivuhodnější objevitelské výpravy V. Krejčí: Odporné dětství a příšerní rodiče (z cyklu děsivé dějiny) Krásná literatura pro děti a mládež J. Murphyová: Čarodějnice školou povinné 6 T. Brezina: Dračí meč – Ledová hrozba P. Wiese: Detektivové v sedlech Kol.: Futurama Kol.: Medvídek Pú – Pokladnice příběhů ze Stokorcového lesa Kol.: Hurvínkova cesta do Tramtárie F. Hrubín: Od jara do jara A. Votruba: Namažeme školu špekem (Současná folklorní poezie dětí) Mgr. Dagmar Možná knihovnice

PODĚKOVÁNÍ Ředitelství Základní školy Buchlovice a vedoucí školní jídelny děkují hotelu Buchlovice za přípravu vynikajících obědů pro žáky školy v době probíhající rekonstrukce školní kuchyně. Velké poděkování patří panu Antonínu Strýčkovi za mimořádnou ochotu a snahu pomoci naší škole v této nelehké situaci a personálu hotelové kuchyně, který skvěle zvládl přípravu obědů pro naše děti. Mgr. František Klvaňa, ředitel ZŠ Buchlovice


Drakiáda Vystihnout správné počasí na Drakiádu není jen tak. Po loňském ne příliš větrně vydařeném pouštění draků se na nás letos usmálo štěstí. Termín, který padl na čtvrtek 13. října, byl opravdu šťastný. Vítr od rána pěkně pofukoval a tak vše nasvědčovalo tomu, že se letošní Drakiáda pořádaná pro děti z MŠ Buchlovice přece jen vydaří. A opravdu kolem 16. hodiny už se začínali scházet rodiče i s dětmi. A že jsme se letos opravdu sešli v hojném počtu! Po malé přípravě mohl drak pod bedlivým dozorem rodičů vzlétnout do povětří. O tom, že to není jednoduchá záležitost se mohli přesvědčit nejen děti, kterým pomáhali rodiče i sourozenci, ale i sami dospělí. Odměnou pro všechny přítomné byl pohled na oblohu plnou barevných draků. Pravou podzimní náladu dokreslovala právě se barvící okolní příroda. Tuto Drakiádu si užili snad všichni. Svědčily o tom rozzářené dětské oči, když se jejich drak vznesl vzhůru i rodiče, kteří si zavzpomínali na své dětství, kdy pouštěli draky. A nakonec i paní učitelky spokojené nejen s účastí, ale i s počasím, které této akci přálo. Pro všechny děti měly paní učitelky připraveny diplomy a sladkou odměnu. Všem rodičům děkujeme za hojnou účast a za příjemně strávené odpoledne s dětmi. Pracovníci MŠ Buchlovice


Let světlušek rozzářil Buchlovice Jako každý rok i letos uspořádala Mateřská škola Buchlovice 3. listopadu Let světlušek a Broučkovo dopoledne. Celý týden ve škole byl tématicky zasvěcen ,,Broučkům“. Vyráběním a malováním, četbou z knížky J. Karafiáta: Broučci, učením písniček a básniček nebo hraním maňáskového divadla. Vrcholem týdne byl čtvrtek, který odstartovalo Broučkovo dopoledne. Děti se ráno proměnily v broučky, světlušky, mravenečky, pavoučky díky maminkám, které pečlivě připravily svým dětem krásné kostýmy. Za Ferdu mravence nebo Janinku se převlekly také paní učitelky, které připravily program, kde si děti mohly zahrát pohybové hry, zatancovat a zazpívat si písničky o berušce a včelích medvídcích, popřípadě ti šikovnější vyrobit či namalovat broučka. Všechny třídy se pak sešly ve společné místnosti, kde se uskutečnila přehlídka všech kostýmů a nácvik krátkého pásma pro rodiče. Velký dík patří také kuchařkám, které dbaly o spokojená bříška všech broučků a berušek lákavým jídelníčkem (jogurt pro Broučka, nek-

tar od Janinky, plátek Ferdy mravence, pomazánka brouka Pytlíka, Beruščin džus…). Odpolední Let světlušek začal podzimními dílničkami. Zde si maminky, tatínkové i babičky společně se svými dětmi mohli vytvořit některý z připravených výrobků. Příjemnou atmosféru při chvílích společného tvoření doplňovalo lákavé pohoštění pro malé i velké. Po krátkém setmění se začaly rozsvěcovat první lampióny a tak se mohl velký světluškový průvod vydat za doprovodu malých světýlek na cestu. Na náměstí před restaurací ,,U páva“ děti předvedly svým rodičům krátké pásmo básniček a písniček. Písně Beruško, půjč mi jednu tečku, Včelí medvídci a Mravenčí ukolébavka, zpívané a pohybově doprovázené dětmi byly dojemné. Světýlka v dětských očí nebyla jen odrazem lampiónů, ale také radostí z celého dne. Odměnou pro paní učitelky byla hojná účast a spokojené tváře vás všech. Děkujeme. Mateřská škola Buchlovice


Hodové zpravodajství z MŠ

Opět se přiblížil svátek sv. Martina a s ním vypukly přípravy na hody mateřské škole, které trvaly celý týden. V jeho průběhu děti vyráběly hodové právo, pekly cukroví, seznamovaly se s krojem a jeho částmi. Zajímavé byly rodinné fotografie, které nám rodiče zapůjčili a díky nimž mohly děti lépe pochopit historii vzniku tohoto zvyku. Děti celý týden krůček po krůčku mohly samy zapojovat do všech činností, které souvisí s hodováním. Pečení cukroví, návštěva Muzea podhradí, zdobení modrotiskových tištěnek, zdobení tureckých šátků krajkovými vzory, výroba krepových růžiček na dětské právo, výzdoba dveří, nácvik hodových písní a tanců hra na hudebníky. Samotné povolení hodů slavnostně začalo před desátou hodinou dopolední ve čtvrtek dne 10. listopadu. Pan místostarosta Bořek Žižlavský již tradičně přišel naše hody povolit. Děti i paní učitelky byly svátečně ustrojeny do krojů, ve kterých zazpívaly pěkné písničky, které se nesly celou budovou. Ten buchlovský zámek, Tluču, tluču, otevřete, Ideme k vám, Ztratila sem fěrtúšek, Tetka, kam dete aj. Všichni jsme ochutnali ukázku hodového cukroví našich maminek a babiček, které nám do jednotlivých tříd donesly. Hodovou atmosféru zakončil sváteční oběd, kačena se zelím a knedlíkem, na kterém si pochutnal i pan místostarosta. Doufám, že se nám podařilo zasít v dětských srdcích malé semínko lásky k lidových tradicím. Kolektiv pracovníků Mateřské školy Buchlovice


Z činnosti buchlovických skautů

Členové buchlovského skautu o podzimních prázdninách nelenili a vydali se na dva dny na junácké chatky. Odpoledne si udělali přírodo-naučnou procházku buchlovskými lesy až na Pilu. Zbytek dne strávili hraním her a pozorováním krajiny z monokuláru a binokuláru. K večeři si pak opekli špekáčky a den završili zpíváním a učením se nových písniček při kytaře. Tereza Tymrová


Podzimní tábor a uspávání medvídka Bucáčka v BAMBINU Od 26. října nastaly školákům podzimní prázdniny. Dětské studio Bambino nabídlo dětem a jejich rodičům dva dny podzimních radovánek v rámci příměstského tábora. Zájem ze strany veřejnosti sice nebyl takový, jako v letní prázdniny, nicméně přihlášené děti určitě nelitovaly a všech nabídnutých zážitků si náležitě užily. Věkové rozpětí dětí bylo od 2 do 10 let. Protože první den pršelo, hráli jsme v sídle dětského studia různé hry a soutěže. Nejvíc děti zaujala obyčejná káča a po dobrém obědě jsme vyráběli pestrobarevné draky a jednoduchá krmítka s různými zrníčky pro ptáčky na zavěšení na strom. Druhý den se děti velmi těšily na slíbený výšlap spojený s pouštěním draků. Vydali jsme se

směrem k Rechtorce pěšinkou podél višňového sadu k chatkám. Cesta byla docela blátivá, takže několik pádů se nám nevyhnulo. Přesto byla nálada výborná, cestou jsme si zazpívali a každý si pustil svého vyrobeného draka. Ze svého vlastního výtvoru měly děti radost dvojnásobnou. Také jsme u lesa zavěsili krmítka pro ptáčky a v lese děti našly opravdický krmelec pro zvířátka. Na zpáteční cestě jsme trošku zabloudili, ale nakonec jsme správně vyšli u pálenice. Přestože jsme přišli zablácení a špinaví a maminky měly určitě co prát, výlet se vydařil, děti měly hodně zážitků a krásný barevný podzim dobrou atmosféru jen dokresloval. Na sobotu 19. října připravilo dětské studio Bambino akci s názvem Uspávání medvídka


Bucáčka s lampionovým průvodem. Plyšový medvídek, se kterým si děti v herně velmi rády hrají, dostal jméno podle „buchlovských capartů“ a podle klubu rodičů a dětí BUCáček. Ten probíhá ve studiu každý pátek dopoledne a je otevřen všem dětem a jejich rodičům. V sobotní podvečer vyšli rodiče se svými ratolestmi od Muzea Podhradí, aby splnili několik úkolů, a tak medvídkovi zajistili příjemný zimní spánek. U stanovišť se světýlky střídavě děti sbíraly borovicové šišky, hledaly pro medvídka sklenice s lesním medem a u kašny na náměstí ulovily několik rybiček. Pak už jsme medvídka uložili do jeho teploučkého smrkového brlohu a společně mu zazpívali ukolébavku Spi, Bucáč-

ku, spi. Věříme, že medvídek zimu ve zdraví přežije a na jaro se těšíme, že ho spolu s dětmi budeme některý víkend probouzet. Závěrem Vás všechny chceme pozvat na ořechové pokušení dne 17. prosince od 15.00 hodin v prostorách dětského studia, ul. K Buchlovu 569. Budete zde moci ochutnat několik vzorků pečených i nepečených dobrot nebo cukroví z různých ořechů a oříšků a velmi přivítáme ty, kteří přinesou svůj vzorek nějaké dobroty k ochutnávce ostatním. Recepty prosím vezměte s sebou. Srdečně zveme všechny! Krásné prožití vánočních svátků v rodinném kruhu a v novém roce 2012 se na Vás těší celý tým dětského studia BAMBINO.


Zpívání na Klimentku 28. 10. 2011

Foto: Jiří Blaha BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201118

Vzpomínka na buchlovické válečné veterány

V podvečer památného dne 11. listopadu – „Dne veteránů“ – se uskutečnila vzpomínka na naše zemřelé spoluobčany, kteří bojovali za svobodu ve dvou světových válkách, v legiích a v zahraničním odboji. K účastníkům vzpomínkové akce u pomníku padlých zasvěceně promluvil pan Kamil Maděra. Při obchůzce hrobů válečných veteránů na buchlovickém hřbitově vzpomněli osudy jednotlivých hrdinů opět pan Kamil Maděra, který se ve výkladu střídal s panem Janem Štokmanem. Účastníci akce během podvečera položili k pomníku padlých na náměstí a na hroby kytičky květů a rozsvítili svíčky. Vzpomínkový podvečer zorganizoval Spolek podporovatelů historie Buchlovic společně s Českým svazem bojovníků za svobodu. (foto -bž-)


Vychází šestý díl oblíbených knih o Chřibech V první polovině měsíce prosince se po šesti letech objeví na pultech knihkupectví již šestý díl dnes už prakticky zcela vyprodané řady publikací Chřiby záhadné a mytické, tentokrát s názvem Chřiby – po hradských cestách. Autoři této knihy – dr. Jiří Jilík a Bořek Žižlavský – v ní provedou čtenáře po prastarých chřibských cestách, tzv. hradských a kráčejí ve šlépějích někdejšího významného cyrilometodějského badatele, archeologa, spisovatele a sběratele národopisného materiálu P. dr. Františka Přikryla (1857– 1939). Text nové knihy obsahuje kapitoly, s nimž se mohli čtenáři již setkat na stránkách Slováckého deníku v seriálu v rozmezí let 2009–2010. Po hradských, resp. po stopách misijních cest moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (podle představ Františka Přikryla) vás autoři publikace provedou některými chřibskými sídly i polozapomenutými přírodními a historickými lokalitami v našich lesích. Východiskem tras je Velehrad, v němž viděl Přikryl onu „nevýslovnou“ velkomoravskou Rostislavovu pevnost a hlavní působiště slovanských věrozvěstů. Nová publikace je bohatě doplněna fotografiemi Bořka Žižlavského a historickými dokumenty, vztahujícími se k jednotlivým navštíveným místům i k osobě P. Přikryla. Slavnostní křest knihy Chřiby – po hradských cestách proběhne do poloviny měsíce prosince a případní zájemci se o něm blíže dozvědí z regionálního tisku a rozhlasu. Pro buchlovické spoluobčany bude kniha k dostání v turistickém informačním centru v Muzeu Podhradí Buchlovice. (KK)

Nové www stránky Fonoklubu UH Občanské sdružení Fonoklub Uherské Hradiště si dovoluje představit nové stránky na internetu. Na adrese www.fonoklub.cz naleznete kromě informací o sdružení, také nabídku služeb a kompletní nabídku audio pořadů. V přehledném e-shopu si můžete vybrat CD z oblastí historie, pohádek, rehabilitačních cvičení a archivních záznamů cimbálových muzik. Bohatá je rovněž nabídka výchovných pořadů pro školy. Pokud hledáte vánoční dárek na poslední chvíli můžeme vám doporučit novinky z naší nabídky. Především pro děti jsou určeny CD „Pohádky našich babiček“, „Zakletá princezna a jiné pohádky“, pro starší doporučujeme „Hrad Buchlov pověstech“, „Soudilo je lovecké právo“, „Zkazky hradu Buchlova“ a pro všechny nové vydání cyklu „Rehabilitační cvičení“. Fonoklub UH BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201120

Filmování v našem muzeu

Od jarních měsíců letošního roku probíhá filmování dokumentárního a hraného filmu pro mikroregion Buchlov. Film zavede budoucí diváky do čtrnácti vesnic mikroregionu včetně Buchlovic, přiblíží je obrazem, pověstmi, národopisem atd. Scénář k filmu napsal známý publicista a spisovatel Jiří Jilík z Buchlovic a Uherského Hradiště, režie a kamery se ujal Ivan Stříteský z Prostějova. Naše fotografie přibližují filmování v Muzeu Podhradí Buchlovice, jež proběhlo v sobotu 19. listopadu. (foto Jan Rybář)


Z výroční schůze ZO ČSBS Buchlovice

V neděli 6. listopadu se uskutečnila v přísálí hotelu Buchlovice výroční schůze základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Předseda buchlovické pobočky Jan Štokman, zároveň i činovník okresního ČSBS, v úvodu shrnul činnost sdružení v tomto roce a upozornil na akce, které se ještě uskuteční do Vánoc. Všechny přítomné seznámil s plánem akcí, jež se budou konat v roce 2012 a na kterých se bude z části podílet i Spolek podporovatelů historie Buchlovic. Mezi hlavními cíli ČSBS Buchlovice je uspořádání důstojné vzpomínky osvobození obce v roce 1945, připomenutí 28. října – dne vzniku Československé republiky v roce 1918 a uspořádání již tradiční vzpomínkové akce 11. listopadu – Den válečných veteránů. (foto -bž-)


Misijní klubko pomáhá misiím

14 700 Kč je částka, kterou zaslaly děti z Misijního klubka na účet Papežských misijních děl. Peníze získaly prodejem vlastnoručně vyrobených 40 dušičkových věnců 23. října na misijním jarmarku před kostelem, kterými si kupující mohli vyzdobit hroby svých blízkých o Památce zesnulých. Nemalou částku také děti získaly i z druhé akce, která proběhla od 27. do 29. října ve farní klubovně. Byl to prodejní bazar zimního oblečení, které občané Buchlovic věnovali zdarma a kupující si zde mohli za velmi levný peníz nakoupit pěkné zimní oděvy. Papežská misijní díla je jedna z největších světových organizací, které se systematicky zabývají pomocí misiím. Konkrétní pomoc směřuje do zemí, kde je hlad, bída, negramotnost, AIDS apod. Poděkování patří nejen buchlovickým dětem, ale i jejich vedoucím, kteří je k této charitní činnosti vedou. Jarmila Vráblová


Zlaté prasátko V rámci přípravy na advent a na Vánoce jsme měli „vážné rozhovory“ s naším vnoučkem Jakubem Šemnickým, který chodí do 2. třídy. Protože jsem jej naočkoval svou posedlostí na psaní deníků, mohl jsem vzápětí v jeho deníku nalézt zápis, který Vám předkládám:

Pro jasnější čtení zde uvádím přepis: Zlaté prasátko Minulý rok 2010 jsem viděl zlaté prasátko. Viděl jsem na kopci ze Slunečné na druhý kopec, který se nazývá Baba a jsou tam sady. A na té babě se něco třpytilo a blýskalo. Bylo to hezké a nikdo ten den neviděl zlaté prasátko a já ano. Byl asi z 2 milionového karátového zlata a chodilo ve sněhu, bylo prostě nádherné, mělo černé oči. Babička říkala, že nikdy zlaté prasátko neviděla, protože chodila ujídat škroupečky do rybí polévky. Víš, který den jsem viděl zlaté prasátko? Odpověď: ............................................................................................. Zkuste si, prosím, odpovědět a zároveň se připravujte na adventní čas a na Vánoce 2011! S úctou

Miloslav Hrdý


Malá tragikomická episodka Božena Kovaříková Tuto příhodu mě vyprávěla tetička Dudešková, byla tehdy nejstarší v celém Břestku, dožila se skoro sta let a zemřela ve starém Domově důchodců v Buchlovicích. Vyprávění je z dob dávno minulých, tehdy měl každý starý domek jizbu a síň. V jizbě byla veliká kachlová kamna a ta potřebovala občas vymazat. Tetičku již delší dobu trápila tato starost. Řekla si: „Dnes jsem sama doma, tak se do té práce dám.“ Kamna měla velká plechová dvířka. Přikládaly se tudy ze síně, větší kusy dřeva. Tetička se dobře vystrojila, aby se nezačernila – byly to chlapské „gatě“ i kabát, na hlavu si uvázala starý „turáň“ (turecký šátek ke kroji). Do kamen si dala kastrol s blátem na vymazávání, hrnce s vodou a maličkou petrolejovou lampičku, aby trochu viděla. A teď se snažila do kamen vlézt, moc se jí to nedařilo, ale nakonec to dobře dopadlo – strčila tam nejprve jednu ruku s ramenem, pak druhé rameno a už tam byla po boky. Libovala si, jak se jí práce daří. Ale, ouha!, dlouho to netrvalo. Najednou se začala potit, špatně se jí dýchalo.Tělem zamezila přístupu vzduchu. Potila se velice, s obličeje si pot stírala rukou a jen si saze roztírala. Když viděla, že už musí ven nebo se zadusí, musí se nadýchat vzduchu – chtěla to provést, ale nešlo to, ať se pokoušela jak chtěla, ven se dostat nemohla. V tom si uvědomila, že je sama doma! Hrůza ji obešla. Na to, že je celá zmalovaná, černá od sazí ani nepomyslela. „Já se musím dostat ven!“ Byla tehdy ještě mladá a silná žena, vzepřela se, jak to šlo, k její síle se přidala hrůza a strach, co kdyby? Zatlačila ještě jednou pořádně. A tak vyletěla tetička z kamen i s rámem, byl železný a na každém rohu paprča (takové ty vidličky k upevnění rámu). A tak se všemožně snažila vysoukat se z rámu, ale ono to nešlo. Tak vyběhla ven na násep a volala na sousedku: „Veroniko, pro Boha tě prosím, přijď hned k nám, potřebuji tě, abys mě pomohla!“ Maruša stála na náspí, nebylo schopná ničeho. Veronika otevřela branku a jak ji uviděla, dala se hurónského smíchu, padla na zem, počurala se, nebyla

Fotografie kropenky z roku 1986 od paní Boženy Kovaříkové, kterou nám k probíhající výstavě KROPENKY zapůjčila a posléze i Muzeu Podhradí Buchlovice věnovala paní Ludmila Vlášková. schopna ničeho. Maruša na ni svrchu křičí: „Tak na cos sem došla? Chlámat se mně?“ Veronika k ní přišla, pomáhala jí, točila s ní jak to jen šlo, ale nešlo to, neuspěly. A tak se Veronika postavila před Marušu a blahosklonně jí říká: „Ty, Marušo, umyj si hubu a budeš moset zajít do Tupes ke kovářovi, aby ti ten rám rozpójil.“ Ale přece jen zkoušely to dál, nevzdaly se a nakonec se jim to podařilo! A Maruša byla šťastně vysvobozená! O panu radovi Hrabalovi vyprávěla malérečka paní Božena Kovaříková: „Pane rada, prosím vás, řekněte mně, dyž sme o púťách kradli růžence a cukrlata, ze stánků, máme hřích?“ „To nemáte žádný hřích,“ se smíchem odpověděl pan farář Hrabal, „to je dětské a úplně normální.“ Zapsal: Miloslav Hrdý


Buchlovjané na starých fotografiích

Dnešní fotografie přibližují práci buchlovických zaměstnanců Lesního závodu Buchlovice v období šedesátých let minulého století. Dolní fotografie byla pořízena při prořezávce stromů na Holém kopci. (Foto z rodiny Kučíkovy na Suchém řádku)


Buchlovické ovoce na výstavě Uplynuly dva roky a uherskohradišťská reduta se opět stala přehlídkou krásně vybarvených plodů ovoce a nádherných květů. Český zahrádkářský svaz Uherské Hradiště ve spolupráci s Klubem kultury uspořádali ve dnech 24.–26. září již pátý ročník oblastní zahrádkářské výstavy. Vystavovalo se ovoce, zelenina, květiny, vinná réva a masožravé rostliny. Samostatnou expozici měli včelaři s ochutnávkou a prodejem medu a medoviny. Jablka byla zastoupena 350 vzorky. Jednalo se o běžně pěstované odrůdy, ale i o pětadvacet nejnovějších odrůd od Jiřího Galušky. Obdivovatelé starých krajových odrůd měli možnost ochutnat jablka z Uherskohradišťska, Uherskoostrožska, z Buchlovicka a také ze zámecké zahrady v Holešově. Byly zde zastoupeny i tři odrůdy z výsadby staré sto dvacet let. Největší jablko, odrůda Peasgoodovo ze sadu na Salaši, vážilo 48 dkg. Hrušky byly zastoupeny čtyřiceti vzorky, slivoně deseti vzorky a vinná réva patnácti vzorky ze Šlechtitelské stanice v Polešovicích. Ing. Zbyněk Mikel připravil expozici s ukázkou chorob na listech a plodech a poskytoval rady, jak stromy proti chorobám ošetřovat. Zahrádkáře potěšilo, že mohli přivítat i návštěvníky okolních měst a obcí. Pondělní odpoledne patřilo dětem mateřských škol. Včelaři jim dali ochutnat med a po skončení výstavy dostaly jablka. Součástí výstavy byla i prezentace buchlovického ovoce, kterou za buchlovické zahrádkáře připravil Václav Rajskup. Kolekce byla připravena ze starých krajových odrůd, pozůstalých z panské výsadby z období 19. století. Návštěvníci obdivovali velmi vzácnou odrůdu Krátkostopku královskou, Hedvábné, Smiřické vzácné i jablka ze skupiny koženek. Z hrušní byla vybrána Avranšská a Děkanka. Vhodným doplněním byly fotografie starých odrůd z oblasti kolem hradu Buchlova, které pořídil Bořek Žižlavský. Fotografie buchlovické expozice ovoce doprovázela text o uherskohradišťské výstavě v časopisu Zahrádkář. Hana Možíšková ÚS ČZS Uherské Hradiště


K degustaci pálenek A zatímco o víně se zmiňují autoři mnohých odborných i výpravných publikací, problematika slivovice a pálenek obecně je v literatuře nepoměrně méně zastoupena a tak, jestliže každý vinařský odborník ví, jakou má mít nápoj kytici vůní, barvu či charakteristickou chuť, u slivovice lze ze zvolené hodnotící škály objektivně posoudit možná jen čirost. Protože si nemyslíme, že musí všichni souhlasit s naším názorem, a protože možná Vám právě ta Vaše chutná nejlépe a více než ta, která bude pro letošní rok vyhodnocena jako nejlepší, máme pro Vás návrh: Zkuste v klidu s přáteli ohodnotit si několik vzorků a stanovit vlastní „subjektivní“ žebříček a svůj názor si také obhájit. Degustace nebude tedy anonymní a Vy, jako porotci, jste u každého vzorku seznámeni nejen s dárcem, ale také s kompletní charakteristikou vzorku. Vaše hodnocení si veďte, jak je libo, ale můžeme Vám dát jakési vodítko – následující kritéria již dříve empiricky zjištěná: 1. Čirost: výborná, opál, zakaleno 2. Vůně: harmonická, neharmonická, bez vůně, nevýrazná, až odporná 3. Chuť: výborná, velmi dobrá, dobrá, nevýrazná, neodpovídající V celkovém hodnocení vzorku mohou být jednotlivá hodnotící kritéria zastoupena např. čirost 10 %, vůně 30 % a chuť 60 %. Vážení přátelé, zdálo by se, že k degustaci je možno přistoupit lehce, s nadhledem … Není to pravda! Naopak, je třeba nestrannosti, objektivity, serióznosti, soustředění, také vytrvalosti i síly (ono, pít dobré věci, to je hračka, ale když se musí člověk zapřít, to je hrdinství) … a to jsou věci vážné. A hodnocení – ať je po Vašem! Na zdraví všem Vám!

Hořínkova chalupa pod Barborkou (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201128

Folklórní agentura Buchlov, Rechtorka čp. 544, 687 08 BUCHLOVICE předkládá soutěž pro čtenáře Buchlovského zpravodaje

Slivovica Čtyřverší Jde o soutěž, která je limitována jen tím, že k vytvoření čtyřverší použijete minimálně 4 slova z předložených dvanácti. Z nich je možno si libovolně si vybírat, alespoň 4 je však nutno užít k vytvoření čtyřverší na oslavu slivovice: • sluníčko • sádek • trnky • pálení • zlato • Slovácko • Buchlovice

• radost • zdraví • slzy • řetázek • chlapské zpívání Vaše příspěvky očekáváme do 30. ledna 2012! Nejlepší z předložených literárních miniatur budou „po zásluze“ odměněny, pravděpodobně nepůjde o nic jiného než o vzorek krásné pálenky z produkce místní pálenice ČZS Buchlovice, skvosty budou otiskovány v Buchlovském zpravodaji. Ing. Miloslav Hrdý, 737 649 604

„To bylo pálené? To bylo nic, keď neryjem rypákem po zemi, nečujem pálené!” „Zatímco vy pijete to čisté jako nápoj, my v tom vidíme produkt vědeckého bádání” – Miloslav Hrdý, Zlín „Ožrat sa, to ano, ale na vědeckej bázi!” – Alois Zatloukal, Derfle „Alkohol ničí národy, ale jednotlivci neublíží” – Květoslav Slavík, Buchlovice „Slivovica utužuje rodinu aj kolektiv” – Jarek Slovák, Velká nad Veličkou „A pravda vítězí aj v goraukách” – Igor Grmela, Velká nad Veličkou „Dyž je to od Pána Boha, tož, daj nám Pámbu zdraví!” BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201129

V Chrastích

(foto -vlk-)


O perníku, jak ho neznáme Jako všechno okolo nás, má i perník, často považovaný pouze za konzumní záležitost, svou historii ve výrobě, materiálu i zdobnosti. Vezmeme-li v úvahu první písemnou zmínku o medovém pečivu z našeho území z roku 448 n. l., kterou podává řecký filozof Theodus při cestě s poselstvem římského krále k vůdci Hunů Atilovi, je to časové rozpětí, které stojí za zamyšlení. Podobnou zkušenost získali také cizí cestovatelé a spisovatelé, arabský Ibn Rozteh a perský Gurdézy, v době vlády knížete Svatopluka. Podle bible živil apoštol Marek svůj lid na poušti chlebem z kukuřičné mouky zadělávané medem. Markův chléb – „Marci pane“ – pékávali o mnoho století později v Erfurtu na den svatého Marka. Není divu, že se svatý Marek stal i patronem perníkářů: dodnes jsou zachovány cechovní znaky i s jeho vyobrazením. U nás se název marcipán používá dnes pro medové pečivo, perník, zdobený mandlovou hmotou, která sama nese toto pojmenování. Rok 1335 je pro nás důležitý tím, že se dovídáme o prodeji pernikářského zboží v Turnově. Původní medové calty pro každodenní konzumaci byly chuťově obohaceny kořením do chuti dnešních perníků. Z roku 1348 máme písemnou zmínku o pražské pernikářské ulici Caletné – dnešní Celetné. Za husitských válek bylo pečení perníku zakázáno. Byl tak vzácný, že se o něj hrálo v kostky. Pro tento „hazard“ byli stíháni i nevinní perníkáři. Perníkové těsto je zajímavý tvarovací materiál, na který nemá vliv čas ani v syrovém, ani v upečeném stavu. Naopak v obojím případě ho čas vylepšuje. Proto perníkáři ukládali těsto pro rozložení všech chuťových nuancí do zvláštních sudů nebo hliněných nádob až na dobu jednoho roku. Pak těsto i sekyrou odsekávali a opět hnětli, aby vláčná hmota dokonale vyplnila jemnou řezbu forem, které pro snadnější vyklopení vysypávali jemnou hrachovou moučkou. Aby byl perník levnější, začal se v průběhu času nahrazovat sirobem z cukrové řepy, který měl podobné tvarovací a navlhčovací vlastnosti. Ze sirobu býval perník nejtmavější, napůl s medem červený a celý medový světlý – nejdražší. Mouku perníkář pečlivě vybíral, také pro udržení určitého stupně vlhkosti. Na těsto do kadlubových forem musela být žitná mouka, později, když se začaly používat obrysové formy, stačila i pšeničná. Koření, přidávané do perníku, se vozilo z ciziny, ale používalo se i domácí. Jeho počet v perníku měl mít magické číslo devět. Z domácích koření to byl květ černého bezu, mateřídouška, majorán, rozmarýn, balšán a angelika, také trochu zeměžluče nebo pelyňku. Podle pepře, který nechyběl v žádném zádělu, bývali perníkáři, kromě caletníků – nazýváni také „artopiperisti “. Koření se tlouklo ve velkých moždířích trdlem z mosazi nebo tvrdého dřeva. Koření se přidávalo v poměrech, které byly rodovým tajemstvím celých pokolení výrobců. Přidával se takto koriandr, skořice, anýz, kardamon, nové koření a badyán. Proto byl perník považován i za jeden z léků pro dobré trávení. Nejstarší formy na perník byly vyřezávané v negativním obrazu do dřeva, nejčastěji hruškového. V povinnosti perníkářského tovaryše byla i schopnost vyřezat kadlubovou formu. Tyto formy se objevují už v 16. století, ale nejvíc je jich zachováno až z 18. a 19. století. Perník v té době býval však tvarován i z volné ruky, figurální a zvířecí motivy se nazývaly „drůbežky “. Postupně perníkáři opouštěli výrobu do dřevěných forem a zaváděli vykrajování formami obrysovými. Polévali je bílou a později i čokoládovou polevou, pokládali mandlemi a sušeným ovocem, spolu s ornamentální plastickou linkou, kreslenou ustřiženým rohem kornoutu. Snaha o rychlejší výrobu a větší odbyt přinesla používání barevných polev, zabarvených „jedlými “ barvivy ostrých tónů a nakonec se perníkáři spokojili jen s nalepováním barvotiskových obrázků. Za naprostý úpadek ve výrobě perníků lze považovat začleňování zdraví nebezpečných detailů, jako jsou skleněné korálky a zrcátka nebo falešné efektní papírové a textilní prvky. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201131

Dnes je obsah a forma perníkářského uměleckého řemesla většinou zapomenuta a setkáváme se s množstvím kýčových protichůdností. Jen podomácká výroba v některých národopisně zachovalých regionech se udržela ve výzdobě charakter stylové ornamentiky. Na tuto tvorbu názorové čistoty a generační návaznosti výtvarného projevu můžeme vědomě navázat a vrátit tomuto lidovému umění jeho obsahovost a krásu.

Recepty Marcipánky M. D. Rettigové asi vyrábět nebudeme, ale můžeme nahlédnout do její „alchymistické “ kuchyně: Utři tři lotu másla, dej do něj čtvrt libry tlučeného cukru, čtvrt lotu tlučeného hřebíčku, z půl citronu pokrájenou kůru, lot sladkých a čtyři hořké mandle i se slupkou nastrouhej, vraz do toho čtvrt libry pěkné mouky, vyndej to na moukou vysypaný vál, rozválej to na dvě stébla tlustě, nakrájej z toho čtyřrohé tabulky, klaď je na bílým voskem pomazaný plech, pomaž je vejcem, poklaď rozpolcenými mandlemi a zvolna peč. Jak vidíte, schází nám tu med a přece podle koření a mandlí je pečivo nazýváno marcipánky. A nyní recepty našich lidových tvůrkyň pro vaši inspiraci: Perník rodiny Hasoňových ze Sloupu v Moravském Krasu 5 vajec, 550 g mletého cukru, 1 lžička skořice, půl lžičky tlučeného hřebíčku, špetka nového koření, 10 g jedlé sody – třeme čtvrt hodin. Pak se přidá kůra nastrouhaná z jednoho citrónu, 8 lžic vlažného medu a 700–800 g hladké mouky. Vypracujeme těsto, necháme v polyetylénovém sáčku odpočinout, vykrájíme tvary, potřeme vejcem a po upečení zdobíme. Poleva na zdobení: 200 g mletého cukru utřeme s jedním bílkem do pěny a podle potřeby přidáme 1–2 kávové lžičky octa. Polevu používáme na potírání i na zdobení. Perník Františky Poláčkové z Archlebova Zaděláme na těsto ze dvou kil hladké mouky, 1 kg medu, 6 celých vajec a 200 g amonia

s přidáním perníkového koření, které utlučeme z hřebíčku, trochy pepře, badyánu a skořice. Těsto zaděláme nejlépe večer a ráno můžeme vykrajovat a péct. Přidáme ještě trochu mouky, je-li zapotřebí, aby těsto bylo vláčné na vyválení. Na zdobení vyšlehat jeden bílek a 200–250 g mletého cukru „až drží špicu“. Když se dá víc cukru, poleva se z perníku loupe. Marcipán z mandlí Markéty Nahodilové z Velkého Meziříčí 100 g mandlí umlet na masovém strojku, 100 g mletého cukru a jeden bílek. Třít v hlubokém talíři kulatou špicí nože do tvárné hmoty. Jemný perník Markéty Nahodilové Svaříme hrneček medu a půl hrnečku vody a dáme vystydnout. Do studeného zašleháme dvě vejce a jeden žloutek, přidáme 250 g cukru, 100 g neoloupaných strouhaných mandlí, postrouhanou kůru z jednoho citrónu a jednoho pomeranče, skořici, fenykl, hřebíček, hvězdicové koření – badyán, vše potlučené, trochu soli, dvě lžičky jedlé sody a hladké mouky tolik, aby vzniklo husté těsto. Těsto musí ležet přikryté 24 hodin, pak se vyválí na tenkou vrstvu a vykrajují se tvary. Perník Marie Mrnuštíkové z Vizovic 200 g cukru se tře s polovinou kávové lžičky jedlé sody a kořením (anýz, hřebíček, nové koření, badyán, skořice, citrónová kůra – a to vše pomleté). Přidají se čtyři lžíce (70 g) vlahého medu, rozehřátého a prochladlého. Vypracuje se s 350 g hladké mouky speciál. Těsto se nechá do rána odpočinout v polyetylénovém sáčku.


Tvary se potírají rozmíchaným vejcem a zdobí bílou cukrovou polevou. A nakonec recept na perník z kuchařky mé maminky z přelomu století: Perník na Vánoční stromek Utři 100 g másla, 180 g cukru, dva žloutky, na špičku nože jedlé sody, půl kávového hrneč-

Letecký pohled na Buchlovice

ku sirobu nebo 3 lžíce medu, tlučený hřebíček, skořici, hvězdicové koření, citrónovou kůru a trochu mléka, je-li třeba. Poleva: tři bílky utřít doběla, přidat lžíci octa a 130 g cukru, třít vše 10 minut, až je poleva hustá. Ještě vlhkou polevu posypeme na nudličky nakrájenými opraženými mandlemi nebo zdobíme půlkami mandlí. Olga Vlasáková

(foto Albert Orlita)


Podhůřím Českého lesa XIV Z Krasíkova do Bezdružic Po minulé návštěvě Konstantinových Lázní nasedneme do lokálky směr Pňovany a vystoupíme ihned na nejbližší zastávce Kokašice. Po silnici mezi malebnými poli, korunovanými dominantou kopce s kostelíkem, zvonicí a zříceninou hradu Krasíkova, zvaného také Švamberk, přijdeme po kilometru do vsi Kokašice. Ve vsi si můžeme prohlédnout několik památkově chráněných statků, vystavěných z hrázděného zdiva. Na okraji vsi stojí u silnice také kamenný smírčí kříž, který byl vztyčen na paměť zamordovaného plzeňského občana. Necelý kilometr nad Kokašicemi přijdeme ke Krasíkovskému dvoru. Ve středověku v těchto místech stávala stejnojmenná ves, připomínaná prvně v roce 1227. Dnes nás ve dvoře přivítá občerstvení s posezením a za plotem zvědavé domácí zvířectvo – koně, kozy a ovce. U brány dvora stojí boží muka z roku 1653.

Zřícenina hradu Krasíkova

Jen několik stovek metrů odtud na kopci se nacházejí pozůstatky kdysi mohutného hradu Krasíkova, rodového sídla pánů ze Švamberka, erbu stříbrné labutě v červeném poli. Vznik hradu lze datovat do druhé poloviny 13. století a za jeho zakladatele považovat Ratmíra ze Skviřína. Rod Skviřínů získal ve 14. století nový erb a módně se pojmenoval podle labutě ve znaku na pány ze Švamberka. V roce 1421 hrad obsadili husité a ve čtyřicátých letech téhož století vyhořel a byl pozdně goticky opravován. Další úpravy se odehrály počátkem 16. století a i v následujících desetiletích. Švamberkové hrad drželi až do třicetileté války. Tehdy byl dobyt Švédy, vypálen a pobořen. Ještě před válkou vznikla v jedné z bašt apsida hradního kostelíka svatého Jiří, sloužícího jakožto pohřebiště pánů ze Švamberka. Kostel s přilehlou zvonicí byl udržován i po třicetileté válce a dochoval se v poměrně dobrém stavu dodnes. Bohužel jen interiér včetně švamberské hrobky je poničen. Hradní dispozice je dvojdílná, vstupní cesta je hlídána baštami, obchází vrchol kopce a ústí na rozsáhlém nádvoří, obklopeném hospodářskými budovami, zmíněným kostelem a zvonicí. Odtud po mostě, přepažujícím šíjový příkop, se vstupovalo do hradního jádra. Brána byla střežena hranolovou věží, z níž se nedochovalo téměř nic. Hradní jádro půdorysu protáhlého trojúhelníku zaplňoval z větší části hradní palác. Vrchol trojúhelníku byl ukončen válcovým bergfritem. Vzdušnou čarou kilometr od Krasíkova na temeni Ovčího vrchu nalezneme novorománskou rotundu, postavenou na místě starší barokní kapličky. V blízkosti rotundy byl v roce 1936 vztyčen památník selského povstání z roku 1680. Vzbouření sedláci tehdy vyplenili bezdružický zámek a na Ovčím vrchu se opevnili, aby odolali útokům přivolaného vojska. Zemřelo zde na padesát vzbouřenců.


Bezdružice – pohled na zámek a náměstí Od Krasíkovského dvoru se vydáme po modré značce do vsi Čeliv a odtud po silnici do blízkých Dolních Polžic. Zde v sousedství dnešní návsi s rybníčkem ve středověku stála patrně dřevěná tvrz. Mlčí o ní jakékoliv písemné prameny, jen sběry archeologického materiálu tvrziště datují do 12. až 13. století. Opustíme Dolní Polžice a silnice nás přivede o dva kilometry dále do města Bezdružic. První písemná zmínka o Bezdružicích pochází z roku 1227. V roce 1459 byla ves Bezdružice povýšena na městečko a o sto let později na město. Po třicetileté války, kdy celé okolí včetně města trpělo nájezdy švédských armád, se Bezdružice staly centrem panství. Počátkem 18. století zde vznikla textilní manufaktura. Dnes můžeme v Bezdružicích obdivovat původně gotický, barokně a empírově upravovaný kostel Panny Marie, barokní sýpku či židovské památky, ale pozornost hlavně zaslouží zámek, tyčící se na dominantním návrší nad náměstím. Počátky zdejšího zámku spadají do přelomu 13. a 14. století. Za vznikem tehdejšího hradu stál patrně Bušek z Bezdružic, předek známého rodu Harantů z Bezdružic. V roce 1390 kupuje

hrad Purkart z Kolovrat, jehož rodina zde sídlí až do poloviny 16. století. Dále se majiteli stali pánové z Dolního Šenfeldu, Švamberkové a Lövinsteinové. Ze středověkého hradu se zachovala dodnes jen část paláců, věž a předhradí nenávratně zanikly při budování novověkého vodojemu. Nejzazší, západní stranu hradního jádra, zaujal palác, jehož prostory prvního patra byly přístupny z pavlače, nesené dodnes zachovanými krakorci. Šíji kopce kryla hranolová věž. Jádro bylo obehnáno parkánovou hradbou, využitou při pozdějších přestavbách. Renesanční úpravy postihly gotický palác, kde byla na nádvorní straně přistavěna pětiboká schodištní věž, nesoucí znaky saské renesance. Renesanční zámek byl vypálen Švédy a obnoven až počátkem osmnáctého století. Dnešní podobu zámek získal v letech 1772 – 76. Tehdy byla z nesourodého komplexu budov alespoň ze strany od města vytvořena sourodá stavba. V šedesátých létech 20. století byly interiéry zámku upraveny na rekreační středisko. Dnes se zde nacházejí výstavní prostory, hotel a restaurace. Text a foto Martin Žižlavský


Dne 4. listopadu proběhlo v zámecké sala terreně další letošní vítání občánků. Tentokrát jsme přivítali (horní foto zleva): Evu Kempovou, Jonáše Černého, Dominika Podešvu a (dolní foto zleva): Ondřeje Kropáče a Sofii Skládalovou. (foto Oldřich Stránský)


Jubilanti v prosinci 2011 75 let

Marie Vandová Viktor Bečák

80 let

Josef Koryčánek Ing. Zdenka Maršálková Vlasta Zamazalová

85 let

Marie Benešovská Marie Vrbová (Domov pro seniory Buchlovice)

90 let

Božena Kulajová

Moje vzpomínka na Jaroslava Frantu Dne 26. listopadu 2011 by se pan Jaroslav Franta dožil 63 let. Odešel brzy. Nemohu se vyrovnat s tím, že o něm musím mluvit a psát v minulém čase. Oba jsme byli rodilí Buchlovjané, stejný ročník, znali jsme se od dětství, mnoho let jsme pracovali u jedné firmy, byli jsme v Libyi a přesto, že jsme si nikdy nepřísahali přátelství na život a na smrt, vždy jsme spolu dobře vycházeli, navzájem se respektovali a vzájemně dle možnosti pomáhali. Jak normalní, úplně přirozené bylo přijít k Frantům, zavolat „Jarošu“ a Jara se objevil na dvoře, vyšel z dílny nebo z mlatývky (jak on říkal). Probrali jsme, co bylo potřeba a rozcházeli jsme se s vědomím, že naše domluva platí. Chybíš, a nejen mně. Pokud existuje ještě něco po životě, tak mne tam drž místo, ať nemáme k sobě dál než přes celé Buchlovice. Arnošt Strýček Foto: archiv Alberta Orlity

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 450 výtisků. Cena 12,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVII. prosinec 2011

Recommend Documents