BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 2 ROČNÍK XVI. únor 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 2 • ROČNÍK XVI.

únor 2010

Zima na buchlovském „ganále“

(Foto: Bořek Žižlavský)

Večerní klekání Když rudý kotouč v obzor západní se k spánku ukládá, zalijí rudé červánky celou okolní krajinu. A shon a ruch v celičké přírodě se mění v sametově jemnou tmavou tišinu. Ave Maria. Zeslábne denní svit a vše se náhle ztiší, umlkne ptáček na svém stanovišti a Buchlov s Barborkou se proti obzoru obrysy svými stávají na světlejším nebi ostrými, temnějšími. Ave Maria. Tu náhle ozve se velebné klekání, jasný to zvonů hlas, že k modlitbě, rozmluvě s Bohem, nadchází právě teď vhodný čas a lidská modlitba i s ptačím pípnutím se nesou k Bohu jako holubička bílá s prosbou, by v jeho žehnání byla pro příští den zase životní síla. Ave Maria. Jak jemné ptačí perutě se večer k zemi snáší a lidem, tvorům přírodě ke spánku klid přináší. Na tmavomodrých nebesích rozsvítí hvězdice tisíce a krajinou kol dokola zalije svitem měsíce. Ave Maria. Klekání v sněžné pokrývce se diamantům pokloní, včas jarní s květy jabloní celičký večer provoní. Večerní modlitba za zvuku zvonů klekání Pánu Bohu tak milá stoupá pomalu k nebesům tak jako holubička bílá. Ave Maria. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

1

Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 55/2010 ze dne 13. 1. 2010

Buchlovické náměstí 4. února 2010.

(Foto: -vlk-)

Žádost o dar městyse Buchlovice – pan Jan Štokman, předseda ZO ČSBS Buchlovice, ze dne 7. 1. 2010 Rada doporučila žádost zařadit do seznamu žadatelů o dar městyse na rok 2010. Rada byla zároveň informována, že dne 26. 1. 2010 bude zasedat Komise kulturní, školská a sportovní, rozšířená vždy o jednoho zástupce sdružení, spolků a aktivit – jejím cílem bude vytvoření kulturního kalendáře na rok 2010. Rada schválila termín pro dodání žádostí o dar městyse Buchlovice – 15. 2. 2010. Žádost o prodloužení smlouvy č. 7/2000 na pronájem nebytových prostor na tržnici Buchlovice, Jan Berg, Babice, ze dne 11. 1. 2010 Rada schválila prodloužení nájemní smlouvy na pronájem nebytových prostor na tržnici Buchlovice. Žádost o prodloužení nájemní smlouvy na tržnici Buchlovice na rok 2010 se stávajícím sortimentem, pan Josef Janča, keramika, Buchlovice, ze dne 29. 12. 2009 Rada schválila prodloužení nájemní smlouvy na pronájem nebytových prostor na tržnici Buchlovice. Žádost o prodloužení nájemní smlouvy na rok 2010, pan Radek Bursa, ze dne 11. 1. 2010 Rada schválila prodloužení nájemní smlouvu na pronájem nebytových prostor na tržnici Buchlovice. Žádost o poskytnutí prostoru pro zkoušky Divadelního souboru J. K. Tyla Buchlovice na dočasnou dobu Rada schválila dočasný pronájem stánku na tržnici (doposud nepronajatého) pro zkoušky divadelního souboru do doby, než bude realizován nový pronájem těchto prostor. Za divadelní soubor jsou odpovědni: pan Jiří Kutálek a pan Arnošt Strýček. Žádost o prodej nezbytné části pozemku městyse Buchlovice p.č. 428/1 u bytového domu č.p. 801 v ulici Tyršova na doplnění občanské vybavenosti (výstavba garáží), pan Květoslav Slavík, Buchlovice, ze dne 21. 12. 2009 Rada projednala žádost o prodej nezbytné části pozemku p. č. 428/1 u bytového domu čp. 801 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

2

v ulici Tyršově – pro stavbu 4 garáží. Rada konstatovala, že předložené podklady jsou pro rozhodování dostatečné. Doporučení prodeje pozemku Zastupitelstvu městyse Buchlovice brání zatím skutečnost, že v současné době probíhá prodej části přístupové cesty k bytovému domu čp. 801. Po ukončení vykupování částí pozemků od soukromých osob se rada k žádosti o prodej vrátí. Cenová nabídka na akci „Místní komunikace a parkovací plochy - městys Buchlovice“ od ROAD PROJEKT, Projektová stavební kancelář ing. Ivan Kutín, Brno Rada schválila cenovou nabídku na akci „Místní komunikace a parkovací plochy - městys Buchlovice“ od ROAD PROJEKT, Projektová stavební kancelář ing. Ivan Kutín, Brno v úhrnné výši 167 874 Kč, předpokládané IN SO 102 je 5 300 000 Kč a IN SO 103 je 2 800 000 Kč. Rada doporučila závěrečné jednání starosty ing. Jiřího Černého s projektovou stavební kanceláří a poté zařazení do připravovaného rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2010. Inspekční zpráva z inspekce realizované v Mateřské škole Buchlovice, Mgr. Alena Demlová, ČSI, Zlínský inspektorát – pracoviště Uherské Hradiště, ze dne 1. 12. 2009 Rada vzala na vědomí Inspekční zprávu z inspekce realizované v Mateřské škole Buchlovice, Mgr. Alena Demlová, ČSI, Zlínský inspektorát – pracoviště, Uherské Hradiště, ze dne 1. 12. 2009. S celkovým hodnocením Mateřské školy Buchlovice, týkajícího se vzdělávání, bezpečnosti i ochrany zdraví, psychického i sociálního rozvoje dětí vyslovila rada spokojenost. Žádost o povolení výjimky z počtu dětí ve třídě, který stanovuje vyhláška č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání v platném znění, Bc. Jitka Němečková, ředitelka Mateřské školy Buchlovice, ze dne 23. 10. 2009 Rada schválila, na žádost ředitelky mateřské školy, výjimky z počtu dětí ve třídách, které stanovuje vyhláška č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání v platném znění takto: I. třída – 28 dětí, II. třída – 26 dětí, III. třída – 24 dětí. Rada schválila uvedené počty dětí ve třídách s tím, že zvýšení počtu dětí nebude na újmu kvality vzdělávací činnosti školy a že jsou zajištěny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví dětí. Žádost o odprodej části pozemku městyse Buchlovice p. č. 1952/3 a 1952/5 v k.ú. Buchlovice, sousedící s pozemkem žadatelů p. č. 1932 s chatou ev. č. 57., manželé Iva a Antonín Šáchovi, Uherské Hradiště, ze dne 13. 1. 2010. Rada neshledala žádné důvody pro prodej části pozemku městyse Buchlovice p. č. 1952/3 a 1952/5 v k.ú. Buchlovice. Rada navrhla dlouhodobý bezplatný pronájem pozemků za údržbu nájemcem. Žádost o dar Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR, Poradenské centrum SNN v ČR, Uherské Hradiště, paní Marta Kovaříková, ze dne 1. 1. 2010 Rada doporučila žádost zařadit do seznamu žadatelů o dar městyse na rok 2010. a) Návrh smlouvy o zřízení věcného břemene – zřízení a uložení vodovodního řádu s příslušenstvím, jeho provozování a držby mezi Česká republika, Lesy ČR, s.p., Hradec Králové a městys Buchlovice, dle smlouvy ze dne 24. 9. 2009 b) Návrh smlouvy o zřízení věcného břemene – ke zřízení a uložení armaturní šachty, její provozování a držby mezi Česká republika, Lesy ČR, s.p., Hradec Králové a městys Buchlovice, dle smlouvy ze dne 24. 9. 2009 Rada doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválení návrhů smluv o věcných břemenech. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

3

Sběr odpadů v Buchlovicích v roce 2010 V buchlovickém katastru se nachází celkem 19 míst s umístěnými velkoobjemovými nádobami na odpady. Vedle kontejnerů na běžný komunální odpad jsou k dispozici kontejnery na papír, plasty, sklo barevné a sklo bílé. O odvoz těchto odpadů se starají společnosti Sběrné suroviny UH, s. r. o. a Odpady-Třídění-Recyklace a.s. (OTR). Do nádob na papír můžete ukládat noviny, časopisy, reklamní letáky, krabice, lepenku, kartony, kancelářský papír a sešity. Nepatří do nich mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír. Nádoby na plasty jsou určeny pro plastové nádoby a láhve, PET láhve od nápojů, výrobky z plastů, kelímky od jogurtů, krabičky od pokrmových tuků, sáčky, fólie a polystyren. Nevhazujte do nich plastové trubky a podlahové krytiny. PET lahve je nutné sešlápnout a zašroubovat, aby nezaplňovaly velký prostor. Kontejnery označené jako „sklo barevné“ a „sklo bílé“ jsou určeny pro příslušné druhy skla. Nepatří sem porcelán, keramika, kameny, drátěné sklo a zrcadla.

Harmonogram svozu skla a PET láhví v roce 2010 MĚSÍC leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec

PET LÁHVE Sběrné suroviny 14. 15. 12. 9. 14. 11. 16. 13. 10. 8. 12. 7.

SKLO BÍLÉ Sběrné suroviny 11. 8. 22. 1. 10. 1. 15. 2. 9. 7. 18. 1.

SKLO BAREVNÉ Sběrné suroviny 6. 18. 3. 27. 12. 24. 2. 26. 8. 25. 3. 27.

Pytlový sběr plastů OTR 27. 24. 24. 21. 19. 16. 14. 11. 8. 6. 3. 1. + 29.

Při pytlovém sběru plastů má každé čp. či rodina v bytovém domě (s trvalým pobytem v Buchlovicích) nárok na 12 žlutých pytlů, které si může zdarma odebrat v Turistickém informačním centru v Muzeu Podhradí Buchlovice. Společnost OTR odváží kontejnery s plasty (pružně upravováno) a papírem 1 x za týden, kontejnery s komunálním odpadem a domovní popelnice 1 x za 14 dní.

Sběr nebezpečných odpadů Sběr nebezpečných odpadů probíhá vždy od 16.00 do 17.30 hod. u hasičské zbrojnice. Bývá pravidelně vícekrát předem vyhlášen a uveřejněn na www stránkách Buchlovic – hlášení rozhlasu. Nebezpečné odpady můžete předat přítomnému pracovníkovi pouze ve stanovený čas. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

4

Můžete odevzdat: Čisticí prostředky: pro toalety a tekuté odpady, pro sanitární keramiku, naleštění nábytku, prací a bělicí prostředky, chemikálie pro provoz a údržbu bazénů. Automobilové prostředky: motorové oleje, autobaterie, čističe karburátorů, brzdové a převodové kapaliny, nemrznoucí směsi. Zahradnické potřeby: herbicidy, insekticidy, fungicidy, mořidla. Domácí pesticidy: prostředky pro deratizaci, protokolové tablety a spreje, repelenty a spreje proti obtížnému hmyzu. Domácí dílny: tmely a lepidla, barvy a laky, ředidla a rozpouštědla, fotochemikálie, odstraňovače barev a laků. Elektrická a elektronická zařízení: chladničky a mrazáky, zářivky a výbojky, obrazovky a monitory. Ostatní: přenosné baterie, rtuťové teploměry.

Některé odpady můžete odevzdat zdarma Mikroregion Buchlov provozuje sběrný dvůr na Křížných cestách (bývalá skládka), který slouží sběru velkooběmového odpadu z obcí svazku. Jako občané jedné z těchto obcí můžete individuálně přivézt níže uvedené druhy odpadu, ale přitom je třeba se prokázat občanským průkazem. Sběr je prováděn zdarma (max. 200 kg na osobu a rok) v době od pondělí do pátku 6.00–16.00 hod. (celoročně) a v sobotu 8.00–12.00 hod. (1. dubna–31. října). Náklady na likvidaci odpadů hradí Mikroregion Buchlov a obce mikroregionu.

Sbírané odpady: • • • • •

papír a lepenka – kartony, časopisy, knihy, obaly, … sklo – bílé, barevné, čisté, bez chemikálií textil, hadry, neznečištěné ropnými produkty dřevo – stavební, rámy oken, dřevěné obaly plasty – folie, plastový nábytek, obalový materiál, PET, čisté obaly od kosmetiky a domácích čistících prostředků • kovy • biologicky rozložitelný odpad ze zahrad atd. – tráva, větve, plevel, listí • objemový odpad – nábytek, pneumatiky, matrace, koberce, podlahové krytiny, neznečištěné textilie

Nesbírá se: Ledničky, elektrospotřebiče, nebezpečné odpady, barvy, oleje, baterie, akumulátory, léčiva, chemikálie, zářivky, pesticidy a obaly od nich, znečištěné textilie chemikáliemi a oleji, komunální odpad. Převzetí stavební sutě, výkopové zeminy je na místě zpoplatněno. -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

5

Chodníky a komunikace v zimě

Pohledem na některá poslední čísla Zpravodaje se mnohým čtenářům může zdát, že buchlovické služby (SMB, p.o.) mají v zimě na starosti jen úklid sněhu a nic víc. Je pravda, že každoročně (až na výjimky – přelom října a listopadu) je toto od Vánoc do konce února zásadní a důležitá činnost pro městys. Přesto drobné operativní úkoly plníme celoročně, tedy i po chvilkách během úklidu sněhu. Hodně Buchlovjanů jistě ví, že na zimní úklid komunikací máme dva zásadní velké stroje – traktor s řiditelnou šípovou radlicí a „silničářský sypač“ – terénní PRAGA s pevnou radlicí a zadním posypem. Tato dvě vozidla se střídají obden v pohotovosti mimo pracovní dobu. V případě kalamitního sněžení pracují nad rámec pohotovosti oba současně. Hlavní silnici přes Buchlovice od Zlechova k nadjezdu na Brno a z náměstí na Břestek udržuje celoročně Správa a údržba silnic UH – Jarošov. Úklid chodníků zajišťujeme pomocí parkové sekačky STIGA, na níž můžeme zavěsit některé mobilní nástavby – sněhová radlička, sněhová fréza a rotační kartáč. Nevýhodou pro obsluhu je nevytápěná a netěsná kabinka z PVC. Je sice vhodná proti sněžení a severáku, ale na druhé BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

straně v ní není vyřešeno vytápění a tím problematické zamrzání okénka pro řidiče. V případě velmi nepříznivého počasí se proto na tomto stroji střídají dva pracovníci v kratších intervalech. Podle situace tahá STIGA jako přívěs malý jednoosý posypový vozík. Tuto práci velmi znepříjemňují zbytečné překážky na chodnících – parkující auta, cizí stavební kontejnery na odpad, apod. S tímto posypovým zařízením nelze kdykoliv sjet a zase vyjet přes silniční obrubník a couvání je téměř nemožné. V závažných případech musíme najít volnou chvilku a na takové místo se vrátit s ručním nářadím. Občas se ještě objeví házení sněhu z okraje chodníku zpět na vozovku. K tomu se vrátím někdy příště. Všechnu uvedenou činnost zajišťují pouze čtyři pracovníci Služeb. S ohledem na rozsah a délku udržovaných komunikací, rychlost a výsledek rád vyslovuji uznání za obětavý přístup celé pracovní skupiny. Nemohu opomnět a s povděkem kvituji rovněž aktivní pomoc mnohých spoluobčanů, kteří mohou a zajistí pomoc s úklidem na chodníku před svým domem. Ing. Josef Motyčka vedoucí SMB, p. o. 6

POZVÁNKA TJ Buchlovice zve všechny své příznivce na tradiční

MAŠKARNÍ PLES který se uskuteční v sobotu 20. března 2010 v sále HOTELU BUCHLOVICE Začátek: 19.30 hod. Hraje: V. S. P. Band BOHATÁ TOMBOLA!


7

VÁNOČNÍ SOUTĚŽ – výsledky

Vážení čtenáři našeho zpravodaje. V měsíci prosinci loňského roku jsme vyhlásili Vánoční soutěž o nejkrásnější vánoční výzdobu domu či jeho okolí v městečku Buchlovice. Nastalo vánoční období a vydali jsme se s fotoaparátem do ulic, abychom zaznamenali Vaše vánoční zdobení. Můžeme se přiznat, že z několika desítek snímků bylo těžké vybrat to nejlepší, protože pěkné bylo vlastně všechno. Chceme podotknout, že hlavní úlohu při výběru zdaleka nehrála velikost zdobení a osvětlení domů, ale celková nápaditost. A tak jsme nakonec vybrali tyto naše spoluobčany s vánočním zdobením: 1. místo – Miroslava Jechouxová a ing. Svatopluk Úředníček, ul. K Mazánku 2. místo – Renata a Jaroslav Crlovi, ul. Hradišťská 3. místo – Helena a ing. Pavel Lipnerovi, ul. Tyršova Výherci zároveň získávají zasloužené ceny, kterými jsou: 1. místo – 1 000 Kč, 2. místo – kniha nebo knihy dle výběru v TIC Buchlovice v hodnotě 500 Kč, 3. místo – zdarma celý ročník Buchlovského zpravodaje 2010. Na závěr nám nezbývá než poděkovat všem občanům městečka za jejich vánoční ozdobení domů a předzahrádek, kterými zkrášlují slavnostní vánoční atmosféru nejen sobě, ale i dalším lidem. Redakce BZ


8

Buchlovice se představily na veletrhu v Brně

Stejně jako každoročně se v lednu zúčastnil mikroregion Buchlov v rámci regionu Slovácko Mezinárodního veletrhu cestovního ruchu v Brně. Společný stánek našich mikroregionů měl letos výhodnou pozici. Nacházel se totiž u samého hlavního vchodu do výstavní haly, a tak neušel pozornosti žádného z tisíců návštěvníků. Za náš městys se veletrhu zúčastnili starosta ing. Jiří Černý a místostarosta Bořek Žižlavský. (Foto -bž-)


9

Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé S. Volný: Kvadratura času aneb Jak jsem doklopýtal do srpna 68 Krásná literatura pro dospělé V. Nabokov: Král, dáma, kluk J. C. Oatesová: Hrobařova dcera I. Rankin: Poslední rébus R. Lorenzen: Všechno, jen ne hrdina E. Peters: Strážkyně podsvětí C. McCulloughová: Bez důkazů P. Taylor: Doktore, fofrem, jde o život! V. Vondruška: Pečeť smrti A. Březinová: Zapuzená královna M. Osoblaha: Zbrojíř Velkého Karla K. Michal: Bubáci pro všední den M. Tomešová: Matky, upracovaní andělé H. Princová: Vůně malin M. Pilátová: Má nejmilejší kniha M. Platzová: Recyklovaný muž K. Janouchová: Dcera na přání

Poutníci BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

T. Nogol: Na sever za ženichem a nevěstou A. Munroová: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel S. Laurens: Ušlechtilá vášeň S. Laurens: K zbláznění A. Quick: Až na popel T. Kubátová: Nášup J. Kainar: Nejhorší láska, která nezlomí (výbor veršů) Naučná literatura pro děti a mládež Kol.: Jak bylo skoro všechno vynalezeno Krásná literatura pro děti a mládež T. Brezina: Smrtící souboj Z. Francková: Síla lásky V. Řeháčková: Putování pod koňskou plachtou M. Drijverová: Zlobilky L. Lomová: Zlaté české pohádky (komiks podle K. J. Erbena) Kol.: James (lokomotiva Tomáš) knihovnice

(Foto: -vlk-) 10

Ohlédnutí za „Rodinnými koledami“ 23. 12. 2009

Foto: Jarmila Vráblová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

11

Tříkrálová sbírka v Buchlovicích

I v letošním roce v městečku vyrazily 9. ledna skupinky koledníků, kteří chodili dům od domu, aby lidem popřáli vše dobré v nastávajícím roce a vykoledovali peníze pro charitu. Spíše než sbírka bych použila slovo koledování. Dříve se koledovalo mnohem častěji – na sv. Blažeje, na sv. Řehoře, na Velikonoce, na sv. Štěpána, na Štědrý den... Nejčastěji koledovali chudí lidé a děti pro svou rodinu nebo pro učitele. Dodnes se chodí koledovat a získat tak nějakou výslužku (hodaři koledují, aby měli na hody, kluci koledují o Velikonocích...). Avšak jediné tříkrálové koledování má sociální charakter, koleduje se pro chudé a potřebné. Díky otevřenosti vašich srdcí a vaší ruky, díky ochotě vedoucích skupinek a dětí jsme letos odevzdali 63 878 Kč. Letos v Buchlovicích chodilo 12 skupinek. Skoro každá skupinka chodí 4 hodiny v zimě, mrazu a letos navíc po ledě. A věřte, že vykoledovaná hodnota byla vykoupena stovkami pádů. Vždyť vzájemná pomoc je otázkou dobré vůle každého jednotlivého člověka a nikdy nevíme, kdy ji budeme potřebovat my. L. Rašticová foto L. Svoboda, J. Vráblová, B. Žižlavský


12


13

Valná hromada SDH Buchlovice V neděli 10. ledna 2010 proběhla v prostorách restaurace Záložna výroční valná hromada sboru dobrovolných hasičů. Předmětem jednání této členské schůze bylo zejména hodnocení činnosti sboru v uplynulém roce 2009 a vytyčení úkolů na letošní rok 2010. Jednání sboru se vedle několika desítek členů zúčastnil také místostarosta městyse Buchlovice pan Bořek Žižlavský. Svou návštěvou poctil jednání valné hromady člen výkonného výboru Okresního sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska pan Antonín Martinek. Schůzi řídila jednatelka sboru paní Marie Kuncová, zprávu o činnosti sboru a plán práce přednesl starosta SDH Buchlovice pan Antonín Zelinka. Na začátku schůze přítomní uctili minutou ticha památku zemřelého člena sboru pana Karla Strýčka.

SDH Buchlovice v roce 2009 Valná hromada se v roce 2009 uskutečnila v neděli 11. ledna v restauraci Záložna. Ke dni valné hromady 2010 měl sbor 88 členů, z toho 73 mužů a 15 žen. Nejstarším členem sboru je pan František Mitáš (86 let), nejstarší členkou paní Marie Hrabalová (85 let). Nejdéle sloužícím členem je pan Oldřich Lukeštík

(56 let), nejdéle sloužící členkou paní Marie Rašticová (53 let). Všichni členové sboru mají dohromady 4318 let. Přehled zásahů v roce 2009: 7. 2. – kotelna rodinného domu v Buchlovicích 11. 2. – spadlý strom u motorestu Samota 8. 4. – požár lesa na Smraďavce 9. 4. – autobus na E-50 (za bistrem Tramp) 16. 4. – auto na E-50 (u odbočky na Buchlov)

Zleva: velitel sboru Antonín Hrabal, jednatelka Marie Kuncová, starosta sboru Antonín Zelinka, místostarosta městyse Buchlovice Bořek Žižlavský a zástupce OS HČMS Antonín Martinek. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

14

20. 4. – požár lesa na Chabaních 2. 5. – spadlý strom u hospody Pod Skalou 2. 5. – dopravní nehoda na Křížných cestách 16. 5. – požár rodinného domu v Boršicích 18. 5. – požár stohu nedaleko Boršic 21. 5. – požár trávy ve Starých horách 8. 6. – požár trávy ve Starých horách 9. 6. – požár na Stupavě (svářecí technika) 14. 7. – spadlý strom ve Břestku 23. 7. – spadlý strom na Buchlově 1. 8. – požár nakladače v Tupesích 10. 12. – technická pomoc v Boršicích 18. 12 – požár skladových prostor ve St. Městě Technika sboru byla dále využita k čištění a kropení vozovek, k dopravě vody a k dalším výpomocným činnostem. V průběhu roku sbor s technikou zajišťoval kulturní akce v Buchlovicích i na hradě Buchlově (koncerty ve Štítě, Buchlovská svíca, kovářské dny atd.). Technika byla během roku několikrát předvedena dětem z mateřské školy, na dětských dnech, a také dětem na školách v přírodě na Smraďavce. Členové zásahového družstva se pravidelně věnovali údržbě techniky, čištění a ošetřování výzbroje a výstroje. V hasičské zbrojnici byly provedeny některé opravy. Během roku byly prováděny kondiční jízdy s vozidlem CAS 24. Členové zásahového družstva se zúčastnili součinnostního cvičení u útvaru HZS v UH. Hradišti, dále školení řidičů, školení lezců, školení nositelů dýchací techniky, proškoleni byli také v činnostech při chemických haváriích a při pracích na vodě. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

Dne 27. června se zástupci sboru zúčastnili oslav 130. výročí založení hasičského sboru v Hluku, 18. července oslav 135. výročí založení hasičského sboru v Koryčanech a 20. listopadu výročí SDH ve Véskách. Dne 28. 11. se zástupci sboru zúčastnili oslav 85. výročí založení SDH v družebním Soblahově na Slovensku. (viz BZ 1/2010, str. 8 a 9) V sobotu a v neděli 7. a 8. listopadu sbor ve spolupráci s městysem Buchlovice pořádal tradiční Martinské hody s právem. Staršími stárky byli Pavel Martinák a Adéla Maděrová, mladšími Roman Čech a Andrea Lukeštíková. Hodové dozvuky se uskutečnily v sobotu 14. listopadu. Členové Sboru dobrovolných hasičů Buchlovice přejí všem spoluobčanům úspěšný a šťastný rok 2010. Připravili: -vlk- a Ant. Zelinka, foto: -vlk15

Činnost SDH Buchlovice v roce 2009

Požár rodinného domu v Boršicích

Výcvik u útvaru HZS v Uh. Hradišti BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

16

Požár automobilu u odbočky na Buchlov

Odstraňování spadlého stromu

Dopravní nehoda na Křížných cestách

Ukázka pro školu v přírodě

Zásah při vážné dopravní nehodě na Křížných cestách Připravil: -vlk-, foto: -hBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

17

Zavírání koledníčku Zavírání koledníčku je zvyk nový, inspirovaný průběhem Vánoc v kostelech, jakousi ozvěnou závěru vánoční doby mimo ně. Tímto pořadem, v němž má místo zpěv koled a koledních písní, vzpomínkové vyprávění, vánoční poezie, ale také rozvaha kněze nad uplynulým obdobím Vánoce definitivně končí – koledníčky jsou uzavřeny. S naším pojetím se zavíráním koledníčku souvisí i gastronomické záležitosti – příkladem mohou být zabijačkové drobnosti a také třeba „zabijačková máčka“, stejně tak i těšení se na další výrazné období – fašank s citací zvyku z Polešovic – týkajícího se příspěvku na společné popíjení vína v hospodách. A propos – už jste o letošních Vánocích ochutnali „štolverk“? Tak – to byly předpoklady pro setkání přátel Muzea Podhradí Buchlovice na ukončení výstavy betlémů „Na slámě spí…“. A jak to dopadlo? Muzeum v tom nedělním prochladlém podvečeru opět praskalo ve švech krojovanými i jejich rodiči a prarodiči. Také jsme měli možnost přivítat dva z autorů betlémů – pana Frantu Zuzku (slámový betlém) a Magdalenu Zavrtálkovou (betlém z vlněného rouna). Program byl vymyšlen tak, že průvodci byli herec Vladimír Doskočil, který jako vždy recitoval s citem a vkusem básně převážně z pera Miloslava Hrdého a místní soubory Děcka z Buchlovic I. a II. doprovázené cimbálovou muzikou Slunovrat a zde jej pro ty, kteří neměli tu možnost být s námi, přinášíme: U vstupu do muzea jako pohled do blízké budoucnosti: Ozvěna moc dobrého zvyku z Polešovic O fašanku byla v hospodě zavěšena veliká láhev (také ovšem jako v našem případě bečička), ze které se každý příchozí napil a pak


ovšem musel 1 máz vína zaplatit jako vstupné! Jde o nadsázku, ale v podstatě – tak to bylo i v Muzeu Podhradí Buchlovice! Program dále pokračoval následovně: Instrumentálka – Cimbálová muzika Slunovrat, Přivítání – M. Hrdý, O uplynulé vánoční době – vystoupení P. Rudolfa Chmelaře, Čas se zastavil – Vladimír Doskočil, Nesem vám noviny, poslouchejte – Děcka z Buchlovic I. + II., Ať jsem – Vladimír Doskočil, Bratři a sestřičky, pojďme na jesličky – sbor Děcka z Buchlovic II., Maria Panna krmí děťátko – sbor Děcka z Buchlovic I., Náš Ježíšek už spí! –Vladimír Doskočil, Koleda, koleda, Štěpáne – sbor Děcka z Buchlovic I., Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám – sbor Děcka z Buchlovic I. + II., Soukromý Betlém a O svatém Štěpáně – Vladimír Doskočil, O víně vč. Vinařské modlitby – František Hrňa, Štěpánské zpívání – Vladimír Doskočil, Já malý přicházím koledovat – sbor Děckaz Buchlovic I., Dej Bůh štěstí tomu domu – sbor Děcka z Buchlovic I. + II., Drátařská koleda – CM Slunovrat, Šla do Betléma rovná

18

cesta – Vladimír Doskočil, Den přeslavný jest k nám přišel – celý sál, Přípitek Pavla Petržely – Vladimír Doskočil a poděkování všem a ukončení výstavy betlémů – Miloslav Hrdý. Gastronomické drobnosti – byla naznačena pravá slovácká zabijačka s polévkou obarovou, jitrničkami, tlačenkou, obcházkou i jitrnicovým prejtem, kromě toho zabijačkovou máčkou. Víte, nebo si vzpomínáte na to, jak se taková máčka dělala a co obsahovala? Prosíme o vaše recepty. A když už jsme v tom, všechny děti v nedělním večeru měly možnost okusit sladkost od paní Ludmily Kováříkové – doma připravovaný nugát. Ale byla to jen náhrada za jednu starodávnou sladkost, kterou vychutnávali naši dědečkové a babičky. A tak další naše otázka zní – umíte uvařit „štolverky“? Pořad Zavírání koledníčku ukončil vánoční období a je třeba poděkovat všem zúčastněným – Souborům Děcka z Buchlovic I. a II. s cimbálovou muzikou Slunovrat za hezké zpívání, muzicírování a snahu o rozšíření koledního repertoáru o další neznámé písně. Hodně světBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

la a odvahy do dalších dní nového roku vnesl do pořadu pan P. Rudolf Chmelař, který s využitím staré legendy o pastýři ovčích stád vytvářel obraz možného prožitku Vánoc pro každého z přítomných. Hold vínu, ale také vinařům našeho regionu, jejich práci a koloběhu životů celých vinařských rodů, svým příkladem vzdal pan František Hrňa, připomenutí starého hospodského zvyku z nedalekých Polešovic se ukázalo být vhodné a tento byl návštěvníky s nadšením přijat. Ukázalo se také, že návštěvnost výstav, vernisáží, v poslední době vzrostla a to je tím nejpotěšitelnějším jevem, takže poslední a největší poděkování patří návštěvníkům, kteří vytvořili usměvavou, zpěvnou a dobře naladěnou atmosféru. Pořad Zavírání koledníčku se zdá být nejen funkční, ale i logickou tečkou za vánočním časem, po maratónu vánočním i příjemným zpestřením začátku nastávajícího roku. Miloslav Hrdý Foto Oldřich Stránský 19

„Krásné harampádí“ se líbilo

V pátek 15. ledna se uskutečnila první letošní vernisáž v našem Muzeu Podhradí Buchlovice. Byla jí výstava nazvaná Krásné harampádí II. aneb Co jsme dostávali o Vánocích pod stromeček v letech 1940–1990. Vernisáži předcházel koncert nám již známé Štrajchkapely z Kněžpole, po němž následovalo vyhlášení výsledků Česnekové hlavy za rok 2009 z loňského Festivalu česneku. Za krásné „bábkové“ divadlo se dostalo ocenění Mgr. Juraji Hamárovi, CSc., Pavlu a Tomáši Petrželovým za zdařilé postavy strážců pořádku a majitelům firmy VOMA Uh. Brod Miroslavu Mahdalíkovi a Petru Koníčkovi za stálou podporu festivalu. Výstava potrvá do 22. února a nabízí spoustu letitých dřevěných i plastových hraček, loutkové divadlo, dětské knížky, autíčka, různé stavebnice, sáňky a brusle a další. -bž-


20

pátek 15. ledna 2010

Foto: Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

21

Lyžování

Na Nový rok nebylo v Buchlovicích po sněhu ani památky, ale pro milovníky zimních sportů už fungovaly Ski areály ve Břestku, na Stupavě a v Osvětimanech. Určitě jich využili i naši spoluobčané. (Foto Jarmila Vráblová)


22

Junák chystá na prázdniny dva tábory

První z nich proběhne od 12. do 16. července, bude to příměstský tábor pro děti z mateřské školky (předškoláky) a pro děti z první a druhé třídy. Tento tábor pořádáme ve spolupráci se Základní školou Buchlovice, kde bude probíhat i program pro děti a kde se děti budou stravovat. Pro děti bude nachystána spousta her a výlet. Děti zde mohou být od 8.00 do 16.00 hodin (je možná individuální domluva). Druhý tábor proběhne od 31. července do 14. srpna. Tento tábor bude v obci Držková a je pro všechny školní děti. Pro děti je připravena celotáborová hra, výlety a celý program bude zajišťován zkušenými vedoucími. Informace o obou táborech můžete získat na telefonních číslech 777 992 666 (Veronika Copláková) a 723 525 398 (Vendula Mikulíková). E-mailová adresa [email protected] a na adrese www.junakbuchlovice.wz.cz. Přihlášky je možné si vyzvednout i u zástupkyně ředitele ZŠ paní Mikulíkové.


23

Sestry dominikánky v domově důchodců v Buchlovicích V minulých Buchlovských zpravodajích jsme se vydali po stopách historie nynějšího Domova pro seniory Buchlovice. Dnes volně navážeme povídáním, které přiblíží novější historii domova. Od příchodu řeholnic z České kongregace sester dominikánek do tehdy nově budovaného Domova důchodců v Buchlovicích uplynulo už více než padesát let. Protože se jednalo o půlkulaté výročí, vypravil jsem se do Střelic u Brna, kde v klášteře žijí poslední dvě řádové sestry – sestra Marietta Andersová a sestra Beata Sukupová, které v buchlovickém domově pracovaly celých dvacet osm let – od vzniku v roce 1957 až do roku 1985, kdy poslední řádové sestry přesídlily z Buchlovic do Kadaně. Tyto dvě jmenované sestry jsem požádal, zda by zavzpomínaly na léta strávená v Buchlovicích a obě ochotně souhlasily a povídaly. Sestra Beata mi ještě navíc přinesla k nahlédnutí i kongregační kroniku, ze které jsem si vypsal mnohé důležité údaje. A tak vznikl text, jenž nyní předkládám. V srpnu 1957 musely ukončit sestry dominikánky svou činnost v Liptále u Vsetína a většina z nich se souhlasem ředitelství odboru sociálního zabezpečení v Gottwaldově byla určena do nově rozestavěného Domova důchodců v Buchlovicích. První sestry sem přišly 23. srpna 1957. Uklidily z nejhoršího čtyři místnosti, natáhly na zem koberec, který byl už dříve použitý a kus vyřazeného linolea. Z jedné místnosti si zřídily společný pokoj, který současně sloužil jako kuchyně, jídelna, spižírna i modlitebna. Do dalších tří místností umístily sestry postele. Dne 26. srpna přijela první představená, sestra Lubomíra Dobřecká. Tak byl v domově důchodců zřízen konvent třinácti sester. V době příchodu sester bylo na stavbě domova ještě mnoho práce. Dům nebyl ještě téměř omítnutý, uvnitř nebylo žádné zařízení, chodby ani schodiště nebyly dokončeny. Chyběly dveře, zábradlí, okenní rámy a mnohé řemeslnické práce teprve čekaly na provedení. Do pracovního poměru BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

byly sestry přijaty od 1. října jako uklízečky na poloviční úvazek. Jejich nástupní plat činil 297 Kčs měsíčně. Na plný úvazek byly sestry zaměstnány od 1. ledna 1958. I když se jejich plat postupně zvyšoval, o nijak závratné částky to nebylo ani v pozdějších letech. Náplň práce sester v prvních týdnech pobytu v domově byla asi taková. Pomáhaly při úpravě novostavby, čistily dveře, okna a okenní rámy, radiátory, betonové podlahy před pokládkou gumy, uklízely schodiště, chodby. Mimo to se věnovaly také práci na zahradě za domovem. Když úpravy trochu pokročily, naplnily peřím duchny a polštáře, ušily záclony na okna, značkovaly osobní a ložní prádlo. První mše svatá byla v kapli domova sloužena 8. prosince 1957 P. Františkem Dohnalem, bývalým děkanem z Nedakonic. Duchovním správcem ústavu se stal buchlovický farář P. Arnošt Hrabal. Od 1. prosince 1957 byl sice v buchlovické farnosti ustanoven penzistou, ale v duchovní správě působil dále, protože zatím nebyl ustanoven administrátor. Každý večer v 17 hodin míval P. Hrabal v domově důchodců mši svatou, kromě toho byl také zpovědníkem pro řádové sestry. I když v únoru 1958 přišel na buchlovickou faru jako administrátor P. Ladislav Smrček, duchovní

Domov důchodců počátkem 60. let 20. století 24

Řádové sestry z domova důchodců v 70. letech 20. století správu domova si ponechal i nadále pan rada Hrabal, který po nějaké době přesunul podvečerní bohoslužby ze 17 hodin na 6 hodin ráno. V kapli bylo denně třicet i více osob u svatého přijímání. Někdy P. Hrabalovi vypomohl se mší svatou výše jmenovaný P. Dohnal. První obyvatelé domova měli nastoupit 1. prosince 1957, ale protože budova nebyla ještě dokončena, nastoupili až 2. ledna 1958. Do nového domova tehdy nastoupilo 35 občanů, z toho 25 žen a 10 mužů. Vedoucí domova se stala paní Marie Macenauerová, která byla všem zaměstnancům nápomocna radou i pomocí. Mimo to dohlížela na hospodaření a na práci a udržovala styk s nadřízenými orgány. Počet obyvatel domova se rychle zvyšoval. Koncem března 1958 jich bylo už sto. Staralo se o ně třináct sester. Schopnější lidé ústavu rádi pomáhali sestrám i údržbáři s různými drobnými pracemi. Zvláště muži za pomoci údržbáře v jarních měsících prováděli terénní úpravy kolem budovy, odstraňovali zbytky stavební suti, někdo si vzal na starost králíky, jiný zase vyřizování v obci. Ženy zase chodily do kuchyně pomáhat se škrabáním brambor a čištěním zeleniny. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

V srpnu 1958 se začala přistavovat za domovem ještě jedna menší budova, a to na místě bývalých vepřínů, kůlny a bytu pro údržbáře. V přístavbě, která byla dokončena a předána v říjnu 1960, se nacházelo šest obytných místností, společenský sál a prádelna. Kůlna a vepřín byly postaveny v těsné blízkosti nově, stejně jako skleník a zahradě. Protože se zvýšil počet ubytovaných obyvatel, bylo přijato pět nových zaměstnankyň – civilních sester. Pro zpestření jednotvárného života obyvatel domova byly pořádány různé zájezdy po různých památkách, ať už po hradech a zámcích či po poutních místech Moravy a Čech. Jako doprovod jezdily na zájezdy spolu s ubytovanými i některé sestry. Od 1. dubna 1962 přestal ústav samostatně hospodařit. Pro všechny ústavy sociální péče v okrese Uherské Hradiště byla zřízena společná správa se sídlem na Velehradě. Do domova důchodců často přicházely také děti z mateřské i základní školy se svými vystoupeními. Každoročně tam na hody přicházela hodová chasa pro obveselení a potěšení obyvatel. (dokončení příště) -red25

Z Buchlovického odboje 25. ledna 2010 uplynulo 10 let od doby, kdy v Southportu ve Velké Británii zemřel příslušník Britského královského letectva – RAF a hrdina II. světové války, pplk. Oldřich Kaňovský, rodák z Buchlovic. Oldřich Kaňovský se narodil 5. 11. 1915 v Buchlovicích jako třetí z pěti dětí v rodině Matouše a Marie Kaňovských. Rodiče provozovali zemědělské hospodářství a i děti se často musely zapojit do práce. Oldřa (jak ho přátelé oslovovali) v Buchlovicích prožil dětství a vychodil obecnou školu i měšťanku. Od mládí byl velmi společenský, všude oblíben, hlavně mezi děvčaty, a vždy středem pozornosti. Hrával na housle, cvičil v Sokole, rád trampoval a zúčastňoval se, nebo spíš organizoval výlety po chřibských lesích. Po ukončení obecné školy a měšťanky v Buchlovicích nastou-

Oldřich Kaňovský na základní vojenské službě 1936 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

pil v roce 1931 na vinařskou školu do Valtic a po jejím ukončení pracoval na jihu Moravy ve vinařských školkách. V roce 1936 nastoupil základní vojenskou službu a po jejím ukončení v roce 1938 pracoval v hospodářství doma. Založil první moderní vinohrad v Buchlovicích, a to na pozemku zvaném Čertoryje před Smraďavkou. V letních měsících 1939 se zapojil do odbojové organizace Obrany národa v Buchlovicích, v jejímž čele stál jeho bratranec Ignác Syrovátka. Po prozrazení činnosti a k vůli událostem spojených se smrtí medika Jana Opletala v Praze, uprchl týden po se svém bratrovi Rosťovi 22. 12. 1939 spolu s Nandou Syrovátkou a Rostislavem Bébarem přes Strání (kde se k nim přidal Jaroslav Čagánek ze Zlechova) na Slovensko. U Vesce nad Váhom však byli zatčeni Hlinkovou gardou a předáni do věznice v Novém Městě nad Váhom. Odtud je transportovali zpět na hranice ke Strání. Podařilo se jim uprchnout a pokračovali přes Velký Lég do Budapešti a se štěstím se jim podařilo najít francouzský konzulát. Odtud byli přepraveni na jugoslávskou hranici. Po přechodu hranice přes Lendavu a Čakovec dorazili do Záhřebu. Zde vážně onemocněl Ignác Syrovátka a byl předán do péče tamějším Sokolům. Oldřich Kaňovský s ostatními pokračoval do Bělehradu a odtud do libanonského Bejrútu. Po odvodu do čs. zahraniční armády se přeplavil lodí Chamolion do francouzského přístavu Marseille a byl presentován v čs. vojenském táboře v Agde. Zúčastnil se bojů na Marně a Loiře a po kapitulaci Francie 22. 6. 1940 se z přístavu Séte přeplavil lodí Rod el Farag přes Gibraltar do západoanglického přístavu Liverpool. Odtud byl přesunut do stanového tábora čs. dobrovolníků v panství Cholmondeley a po reorganizaci čs. armády zařazen k nočním stíhačům 96. peruti RAF jako navigátor a radiotelegrafista. S letouny Hurricane a později Deflant byla 96. peruť pověřena obranou Midlands a Mersynside. 26

Oldřich Kaňovský na fotografii z pozdějších let Oldřich se v roce 1943 seznámil s anglickou dívkou Edith Mary Ragetovou, dcerou manchesterského řidiče autobusů, a téhož roku se s ní oženil. Poté byl převelen již v hodnosti rotmistra do Coltishallu k 68. noční stíhací peruti jako navigátor na stíhačky Beaufigher a v únoru 1944 byla peruť přesunuta do Fairword Common a přezbrojena na moderní dvoumotorové stíhací letouny Mosquito. S těmito letouny létal spolu s jedním z nejlepších pilotů RAF, Jaroslavem Šiklem, (stejně jako jeho bratr pod krycím příjmením Kenedy) na mise proti německým bombám V1 a později proti He 111, které byly nosiči těchto střel a Němci je začali používat od 17. června 1944. Šikl s Oldřichem Kaňovským měli několik potvrzených sestřelů a spoluúčastí. Oldřich Kaňovský se vrátil do vlasti v srpnu 1945 i se svou ženou Edith a krátce působil v letecké akademii v Hradci Králové jako BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

instruktor již v hodnosti nadporučíka. Protože nebyl spokojen s poměry v armádě, demobilizoval a od ledna 1946 pracoval na zemědělském odboru Okresního národního výboru v Uh. Hradišti. Tam také bydlel i se svou ženou u sestry Zdeňky. Většina čs. zahraničních vojáků nebyla spokojena s vývojem poválečné politické situace v republice, zejména po drtivém vítězství KSČ ve volbách v roce 1946. Navíc byli britskou zpravodajskou službou varováni před důsledky Jaltské konference a tam rozdělenými sférami vlivů, které měly z pohledu demokracie nepříznivý vývoj a také vliv na jejich osudy. Postupně výzvy Secret intelligence service (SIS) uposlechli mnozí zahraniční vojáci a mezi nimi i Oldřich Kaňovský. Pod záminkou léčení neplodnosti odejel v roce 1947 legálně se svou ženou do Velké Británie. Začal pracovat jako skladník v konfekční továrně v Manchesteru. Tam jeho žena Edith vykonávala funkci mistrové. Několikrát odolal nabídkám na návrat do služeb RAF. Byl jedním z prvních zahraničních vojáků, který po částečném uvolnění poměrů navštívil na Vánoce v roce 1964 čs. republiku. Pak již pravidelně nejméně jednou za rok jezdil k sestře do Uh. Hradiště a k rodičům do Buchlovic. Nejprve s manželkou Edith a po její smrti s druhou ženou Phylis. Stále ctil svůj rodný kraj. Oldřich Kaňovský byl držitelem Československé pamětní medaile se štítkem F-VB, Československého válečného kříže 1939 a Československé medaile Za chrabrost. V roce 1990 byl na Pražském hradě přijat prezidentem republiky Václavem Havlem, povýšen do hodnosti podplukovníka v. v. a byla mu udělena Československá medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Oldřich Kaňovský zemřel 25. 1. 2000 v Southportu ve Velké Británii, kde je i pochován. Na rodinné hrobce na hřbitově v Buchlovicích jsou uvedeny jeho iniciály a pomyslně zde odpočívá se svými sourozenci a dalšími příbuznými. Jistě je to správně, protože patří mezi statečné občany Buchlovic, kteří si zaslouží více než jen vzpomínku. Jan Štokman 27

Jako kluci jsme měli zimu moc rádi Je druhá polovina ledna. Venku je mrazík a za okny se sype sníh. Za poslední dny ho napadala slušná vrstva, na kterou si dnes už kolikrát těžce zvykáme. Přestože sníh a led patří a odedávna patřily k běžným projevům naší zimy, zdá se, že mnoha současníkům spíše vadí. Musí ho odklízet od domů, smetat z aut a bůhvíčeho jiného a musí dávat na cestách větší pozor. Zkrátka, není to jako v létě. Hlavně jim ale zima svým způsobem brání v „nutném“ všeobecném spěchu, bez něhož by dnešní svět nemohl snad ani fungovat. Zjišťuji, že s přibývajícími léty se stávám pomalu pamětníkem. Při pohledu na neustále padající sníh se mi vybavuje zima před čtyřiceti lety. Ta zima, ve které se, i přes bohatou sněhovou nadílku a trápení s ní, ještě při vzájemných setkáních na ulici většinou na sebe lidé smáli. A právě před oněmi čtyřmi desítkami let jsme jako kluci měli zimu moc rádi, asi jako děti dnes. Jakmile to bylo alespoň trochu možné, utíkali jsme ven a vůbec nevadilo, že byl kolikrát veliký mráz, nebo tálo. První cesta ze školy nevedla nikam jinam než na pověstnou mez ke kostelu, jež se stávala pro desítky školáků zimní sjezdovkou. V oblibě byly tehdy prcáky, v nejhorším postačila i školní aktovka. Stačilo nasednout, odrazit se a už to fičelo dolů. Ti, kdo se tu zdržovali delší dobu, přiváželi s sebou i pevné sáňky. Oproti nám měli tu výhodu, že dojížděli dál, skoro až na cestu pod Kostelníčkovu mez. Ale nejezdilo se jenom tady. Dobrou zimní „závodní dráhou“ byla celá Kostelní ulice – od rozcestí nad farou po rozcestí nad lesním závodem. Až jsme byli promrzlí a kolikrát i promáčení, vraceli jsme se domů. Zda nás doma čekalo pokaždé vlídné přivítání, to už nemohu potvrdit. Čas dovede přece jen vymazat některé z letitých okamžiků. Dobrými sáňkařskými trasami byly i svahy Starých hor. A když napadalo více sněhu, to se to pak jezdilo od vihohradního plotu, ze sádků dolů. Sem tam mezi trnkami, špendlíkem a hruškou a dílem i po „oranisku“. Po postaveBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

ní sněhového skokanského můstku odněkud přišli kamarádi s lyžemi. Byla to většinou jen tak obyčejná nelakovaná prkna s jednoduchým vázáním, jež se nezměnilo od dob monarchie „starého Procházky“. Ke spokojenosti klukům bohatě stačily a vůbec jim nevadilo, že je nahoru nevyvážel žádný vlek. Pěkně si ten kopec vychutnali, aby se poté odrazili na můstku a letěli alespoň chvíli vzduchem vstříc staré třešni, která tam stála v cestě. Pokaždé jsme všichni měli štěstí, nic se nestalo. Ze Starých hor to nebylo už daleko do Hložku, který ale jako rajon patřil jiným klukům, proto jsme mířili jinam, a to podél zmíněného plotu zánovního vinohradu k nepatrnému potůčku, který většinu roku protékal zmolou pod Dobiášovým. Po jejím překročení jsme byli v Mazánku. Za posledním stavením zaříznutým hluboko v mezi pro nás končila civilizace a začínala doslova divočina. Nad zmolou a chodníčkem se nacházela políčka a proužky sadů s většinou starými ovocnými stromy. A právě mezi nimi jsme s kluky z Horního Podvinohradí vyjížděli dráhy ve sněhu, po kterých potom sjížděly sáně a lyže. Vrcholu tohoto území, na samém okraji družstevního lánu, dominovala stará hruška. U ní jsme se vždy udýchaní výstupem nahoru shromažďovali a sjížděli dolů. Toto místo trasy jsme si nevybrali náhodou. Někde v jejím středu se totiž nacházelo hned několik výraznějších nerovností – „muld“, na nichž, při dostatečně rychlé jízdě, sáně vyletěly a až po chvíli vždy dopadly na zem. Ještě si vzpomínám na ten pocit odlehčeného žaludku, po kterém člověku nebývalo zrovna nadvakrát. I přesto jsme jezdili přes hrby dál a dál až do omrzení nebo do setmění. To už se nám nechtělo vracet se při vinohradním plotě, ale vydali jsme se hluboce zapadanou polní cestou k posledním dvěma domům Podvinohradí. Když bylo nejhůře, lidé si ji prohrnuli lopatami. Jinak to ani nešlo. Polní cestou v místech dnešní asfaltky Dolního Podvinohradí to jelo už dobře a pořád jsme 28

si připadali trošku jako v pustině. Na mezi nestál ani jeden dům a na opačné straně v několika starých hliněných staveních svítila malá okna do daleka. „Co nám řeknou asi doma?,“ trochu jsme se celí mokří, po dlouhém odpoledni na sněhu, strachovali... Nezapomenutelnými sáňkařskými a lyžařskými dráhami byla také další místa v obci, ale i mimo ni. V paměti mně utkvěl tzv. Spar pod Buchlovem. Jednalo se o neširokou lučinu v prudkém svahu, která začínala nahoře při staré cestě na rozhraní lesa a dole plynule přecházela v louku, již některá léta střídalo pole. Tato trať bývala více pro starší chlapce. Dolů jsme se nepouštěli nijak jinak než „šusem“ a bylo kolikrát malým uměním vyhnout se stromům po stranách i v cestě. Zanedlouho potom Spar bohužel zanikl a s ním taky nějaká desítka ovocných stromů a zvlášť třešní – raných, pozdních a vyhledávaných bělic. Na tomto místě byl vysázen les. Za sáňkováním a lyžováním se chodilo taky na Smraďavku. Cesta vedla starou lipůvkovou BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

silničkou kolem studánky a k nově vybudované přehradě. Když byl pevný led, přecházelo se po něm na druhou stranu. A když to nebylo možné, muselo se na okolo, za „zádržákem“ vlevo a brodem přes potok, protože v té době tam ještě nestál most. A to už jsme byli pod kopcem Povinnou, která nebyla ještě zanedbaná a zarostená jako dnes. Úzké pásy luk od sebe oddělovaly meze většinou se švestkami a nad břízovým hájem bylo už z dáli vidět vrcholové pole. S příhodným zimním počasím tu pod lesem bývalo plno. Odvážlivci jezdili i přes cestu a pokračovali až na led přehrady. Já jsem se raději držel stranou a brzdil vždy včas. Ze Smraďavky to bylo domů už dál a do kopce Lipůvky jsme litovali, že nemáme na sáňkách motor. Jistě mají i dnešní děti svá sáňkařská a lyžařská místa, která mají rády stejně jako to bylo u nás. Přeji, aby i jim zůstaly krásné vzpomínky na dětství. Text a foto: Bořek Žižlavský 29

Škůdci hřibů a jiných hub Houbaři, když jdou na houby a štěstí jim přeje, nemají rádi, že nalezené krásně vypadající hřiby mají pohledem nezjistitelnou vadu. Jsou červivé nebo jinak poškozené. Dlouho mi vrtalo hlavou, kdo jsou oni červíci v hřibových nožkách (třeních), ale i v kloboucích (plodnicích). Silně červivou nožku jednoho buchlovického hřiba dubového jsem rozkrájel a pozoroval, co se bude dít. Malí bílí červíci se sytili tření a po několika dnech dorostli do délky 1 cm. Pak se zakuklili a za nějakou dobu z kukel vylétli drobní motýlci – moli. Tak se jmenuje jedna čeleď nočních motýlů. V České republice bylo dodnes zjištěno celkem 66 druhů této čeledi a více než jedna třetina (23 druhů) z nich se živí ve stádiu housenky mimo jiné i různými houbami. Mol obilní (Nemapogon granella L.), tak se jmenuje drobný vylíhlý motýlek, který má zásluhu na červivosti hřibů. České jméno může někoho překvapit, ale jeho larvy se živí všelijakými látkami. Zde jsou: mouka, zrniny, pečivo, dřevokazné houby (choroši), luskoviny, sušené ovoce, ořechy, tabák, různá semena, korek, ptačí trus a sušené houby. To je náš případ. Motýlek je o něco větší než mol šatní, se kterým přicházíme v bytě často do styku. Mol obilní á rozpětí křídel 8-14 mm. Ani doma, natož v přírodě si ho pomalu ani nevšimneme. Snad jenom tehdy, když večer u televize poletuje po místnosti. Jedlé i jedovaté houby (včetně hřibů) bývají „znetvořeny“ i jinými živočišnými druhy, Je jich hodně a mnozí z nich jsou škůdci i na našich zahrádkách a sadech. Např. plži a slimáci vyžírají houby dříve, než k nim houbaři dorazí. Zřejmě se činí v noci, houbaři přicházejí až ráno nebo ještě později – jako já. Některé houby se jim brání slizkým povrchem klobouku (klouzci). Na ně jsou slimáci krátcí. Hřiby jim nevadí. Často, když přijdou sucha, vidíme seschlé sliznaté cestičky plžů a slimáků na houbách i v jejich okolí. Svědčí o aktivitě dostat se k chutnému soustu potravy. Nejsou však sami, kterými hřiby i jiné houby chutnají. Také veverky, zajíci a myši svými řezáky na kloboucích hub zanechávají své typické stopy. I někteří jiní savci mají zájem o houby, zejména o ty, které rostou pod zemí. Jsou to divoká prasata, srnčí a jelení zvěř. Když je vyhrabou ze země, sežerou je a projdou jejich zažívacím traktem, následně pak mohou tak být rozsévači výtrusů těchto hub. Výtrusy vzklíčí a houby se takto pak množí. Mnozí houbaři znají podle „vůně“ houbu hadovku smrdutou. Páchne po výkalech nebo zdechlinách a je výbornou pochoutkou pro některé druhy hmyzu. Klobouček plodnice přiláká mouchy a některé brouky, kteří je požírají a na svých nožkách pak výtrusy hub přenášejí na jiná místa. Tam potom vyrostou nové hadovky – mucholapky. Asi třikrát v životě jsem na houbách narazil na poměrně velkého brouka (až 2 cm) leskle zelenavě zbarveného, jak vyžírá nožky hřibů a zanechává po sobě rozkousané zbytky třeně. Domnívám se, že hledal něco jiného, než je třeň. Zřejmě šlo o některý druh chrobáka, který si chtěl do vyhloubené dutiny vložit do přineseného trusu savců svá vajíčka. Snad se podaří jeho identitu v letošním roce zjistit. Někteří buchlovičtí houbaři jsou už o něm informováni a ochotni pomoci ho nalézt a zjistit, o jaký druh jde. Jedním ze škůdců jedlých a nejedlých hub bývá i člověk „houbový“. Houby, které nezná, a ani nesbírá, nenechá na pokoji. Nějakým způsobem je zničí – vytrhne je a pohodí, kope do nich, rozšlápne je. Neuvědomuje si, že jinému by byly vhodné ke sběru a konzumaci. Mohly by být ozdobou poměrně jednotvárného povrchu a užitečným produktem pro jiné živočichy. Kousek za Pilou za Holým kopcem jsem se jednou kochal pohledem na skupinky muchomůrek červených, které vyrůstaly z jehličí pod smrky a říkaly si o člověčí pohled. Byly nebývale krásné, vyzývavé jako královny krásy, které si volí především muži. Byly pohádkové. Milan Janovský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

30

K degustaci pálenek A zatímco o víně se zmiňují autoři mnohých odborných i výpravných publikací, problematika slivovice a pálenek obecně je v literatuře nepoměrně méně zastoupena a tak, jestliže každý vinařský odborník ví, jakou má mít nápoj kytici vůní, barvu či charakteristickou chuť, u slivovice lze ze zvolené hodnotící škály objektivně posoudit možná jen čirost. Protože si nemyslíme, že musí všichni souhlasit s naším názorem, a protože možná Vám právě ta Vaše chutná nejlépe a více než ta, která bude pro letošní rok vyhodnocena jako nejlepší, máme pro Vás návrh: Zkuste v klidu s přáteli ohodnotit si několik vzorků a stanovit vlastní „subjektivní“ žebříček a svůj názor si také obhájit. Degustace nebude tedy anonymní a Vy, jako porotci, jste u každého vzorku seznámeni nejen s dárcem, ale také s kompletní charakteristikou vzorku. Vaše hodnocení si veďte, jak je libo, ale můžeme Vám dát jakési vodítko – následující kritéria již dříve empiricky zjištěná: 1. Čirost: výborná, opál, zakaleno 2. Vůně: harmonická, neharmonická, bez vůně, nevýrazná, až odporná 3. Chuť: výborná, velmi dobrá, dobrá, nevýrazná, neodpovídající V celkovém hodnocení vzorku mohou být jednotlivá hodnotící kritéria zastoupena např. čirost 10%, vůně 30% a chuť 60%. Vážení přátelé, zdálo by se, že k degustaci je možno přistoupit lehce, s nadhledem ... Není to pravda! Naopak, je třeba nestrannosti, objektivity, serióznosti, soustředění, také vytrvalosti i síly (ono, pít dobré věci, to je hračka, ale když se musí člověk zapřít, to je hrdinství) ... a to jsou věci vážné. A hodnocení – ať je po Vašem! Na zdraví všem Vám!

Omrzlá jabloň BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

(Foto: -vlk-) 31

Tajemství písma IIIc. Doplňující materiál – kresba mandaly Doufám, že jsem Vás, předchozím doplňujícím materiálem – kresbou úplné postavy muže a ženy, od rozboru písma neodradila. Jako třetí z kreseb vyžaduji k rozboru písma kresbu tzv. mandaly. Co si pod tímto pojmem představit? Slovní označení mandaly pochází ze sanskrtu a znamená svatý kruh – střed. Sanskrt je jeden z nejstarších známých jazyků (indo-arijština) a v současnosti je považován za mrtvý jazyk. Mandala je vysvětlována jako jakýkoliv uzavřený kruhový útvar, který má svůj střed. Mě osobně kruh vždy fascinoval. Ať si jej prohlížíme, jak se říká zprava zleva, netušíme, kde je jeho začátek a kde je jeho konec. Je téměř dokonalý, něco uzavírá a zároveň přináší pocit bezpečí. Je pouze na nás koho do kruhu pustíme, komu tzv. otevřeme dveře. Někteří z nás si mohou mandalu spojovat se známým a tajemným Tibetem nebo Indií. Ve spojení s tibetskou historií je mandala využívána především k meditaci. Ztvárňována je v písku a jsou to originální a skvostné „malby“. Mnohé z nás může překvapit, že kromě zmiňovaných oblastí mandalu nalezeme i mezi indiány, v africké a australské kultuře. V pozdějších dobách se objevuje i v Evropě, kde je ztvárněna ve formě vitráží v oknech gotických kostelů. Prostřednictvím vitráží lidé vyjadřují přiblížení se k Bohu. Není proto čemu se divit, že své místo má i v psychologii. Jedním z nejznámějších psychologů, který se významem mandal zaobíral je C. G. Jung. I jeho lze označit, za vzorek. O sám maloval mandaly každé ráno. Až později odhalil jejich význam. Zjistil, že ovlivňuje jeho „Já“ a tím celistvost jeho osobnosti. Můžeme tedy říci, že tím, že se odhodláme namalovat mandalu, propojíme své vědomí a nevědomí. Mandala je nástrojem seberealizace a sebeovládání. Psychologovi i grafologovi napomáhá ke zmapování vnitřního prožívání, přesněji řečeno toho, co stojí v našem tzv. středu. Ve většině případů odhaluje to, co by člověk o sobě sám neprozradil. Stává se, že by „to“ nebylo vyjádřeno ani v jeho rukopise. Mandala je dobrým zdrojem k tomu, aby si člověk uvědomil, kde je jeho střed – chcete-li kde je jeho místo. Vzhledem k tomu, že při kresbě mandaly jsou využívány barvy, bývá její malování řazeno k arteterapii. Mandala je vytvářena spontánně, například bezprostředně po konfliktních situacích, při dezorientaci. Její další uplatnění je např. i při vyhodnocování stavu dětí v případech rozvodových řízeních. Na vytvoření mandaly nejsou daná přesná pravidla, smí se vytvořit z jakéhokoliv materiálu. Každý jí tvoří sám za sebe, není zde žádný záměr. Někdo může říci, že je to jakési čmárání po papíře. Ale nenechte se mýlit. Instrukce pro třetí kresbu zní: „Jakýmkoliv způsobem vybarvěte-vyplňte kruh“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

32

Závěrem chci zmínit, alespoň některé významy symbolů, které se v mandalách objevují – číslice, geometrické tvary, části těla a jiné. Z číslic uvádím jedničku – symbolizuje začátek, ale tím pádem i skryté možnosti. Dvojka nejen jako číslice významově znamená zdvojení motivu, z vlastností -nerozhodnost. Trojka je symbolem vitality ale i jakési ho trojúhelníku, který má vrchol a je udán směr. Čtyřka je např. symbolem vyváženosti, vymezení hranic a vyjadřuje touhu. Z geometrický tvarů – ač se to může zdát divné v mandale, byť je kruhem se můžeme setkat s kruhem v ní, což znamená symbol věčnosti, ochrany, větším potenciálem. Význam čtverce je pevnost, stabilita, závislost na rodičích a zastupuje racionální myšlení. Trojúhelník byl již zmíněn s číslem tři a znamená sílu či ukazatel směru. Kříž je symbolem propojení protikladů, spojením mezi zemí a nebem a další. Z částí těla – oko např. symbolizuje schopnost přijímat informace mimořádnými způsoby. Ruce – symbolizují schopnost ovlivňovat okolí nebo aktivně se účastnit vztahů a další. Srdce – zde se význam nabízí sám – symbol lásky. Planoucí srdce – duchovní láska a další. Z dalších symbolů – kapka, ač se to může zdát divné, je spojována s plodností, aktem očišťování. Blesk – je připisován jako symbol Bohů, intuici nebo počátek něčeho nového. Další symboly se kterými se můžeme v mandalách setkat je duha, pavučina, spirála a další. Na závěr pro představivost předkládám, alespoň nějakou tu ukázku mandaly.

V další kapitole si představíme význam barev v kresbách obecně. Mgr. Martina Strýčková grafolog BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

33

Kojenec v lednu Holomráz nehladí stráně pod Buchlovem spíš umíráček rozklinká... ...ale malému Valentýnkovi který sladce spinká až skáče peřinka, k jídlu i pití prsem svým zavoní maminka.

Hromnice Přání pomalu okna otevírá a otec myšlenky na jaro nahlíží zpod víček z pece dolů na záhony v zahrádce, nasáklé prokřehlé trávníčky neslibují nic.

To čisté To čisté domovem zavání (sklenička křišťálová s řetízkem kolem dokola) budí vzpomínky na šňůru setkání pod rozkvetlými švestkami, na růže zavřené na zámky v poupatech, na slunce v blatouchu a pak také v kopretině, vzadu stojící slunečnice, která se dívá přes všechny hlavy rozkývané obletována včelami bzučícími o medu i o žihadlech, doušek chladivě pálivý a voňavý jak mech BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/2010

nasycený pryskyřicí ... Vůně kapky rozetřené na dlani prostoupí nosem do hlavy jako píseň veselá, dětská říkanka lechtající děvčata na lýtkách a hladící po vlasech i vystouplých lopatkách, dědovi kosti rozehřívá, před pálenicí do ochraptění, až do písní kohoutů zpívá, zpívá ... Teď už vím, proč hospodáři ruce k ústům a k nosu pozvedali, záda rovnajíc pod stromy, pokaždé s tajemným úsměvem na tváři.

Bez starosti Že padají z nebe přívaly vod a všelijaká povětří ničí úrody? Když se to netýká vinohrádku za humny, co je to za starosti? Že se sráží vlaky a kadibudky se naklánějí nad hnojem? Nic nehrozí vinným sklepům, ani těmto chlapům, kteří přišli vína koštovat a trochu si pozpívat. Ať v světě řádí vojny a všelijaké metelice, zpíváme a koštujeme spokojeni převelice vždyť vína postarší i mladá nám ne svá záda, ale tváře ukáží. A až se polaskáme s víny a svými hlasy zpevníme klenbu sklepů s písní Spánembohem idem od vás spokojeni a bez starostí... Miloslav Hrdý 34

První letošní zlatou svatbu oslavili dne 9. ledna manželé Marie a Bohumil Svobodovi z ulice Arnošta Hrabala. K přání všeho nejlepšího do dalších společných let života se přidává i redakce Buchlovského zpravodaje. (Foto: ing. Miroslav Smatana)


35

Společenská kronika Buchlovic – II. pololetí 2009 Narození srpen – Aneta Hubáčková, Denisa Černá, Jakub Šik, Eduard Bursa září – Edita Kučíková, Zora Zámečníková listopad – Štěpán Kutálek, Kateřina Tománková prosinec – Eliška Zámečníková, Jan Přikryl

Úmrtí srpen – Filomena Stockmannová září – Miluška Mitášová, Božena Galusová, Žofie Námyslová říjen – Alena Jakoubková V Domově pro seniory Buchlovice zemřelo 9 spoluobčanů. Přistěhováno: 31 občanů Odstěhováno: 14 občanů V místě bydliště se přestěhovalo 26 občanů. K 1. 1. 2010 žilo v Buchlovicích 2 495 obyvatel.

Sňatky Na Státním zámku Buchlovice 74 svatebních obřadů. V kostele sv. Martina 4 církevní svatební obřady. Připravila Anna Lukeštíková, matrikářka

Jubilanti v únoru 2010 80 let 90 let


Ludmila Galušková Ludmila Hasmandová (Domov pro seniory Buchlovice)

36

Dne 3. ledna oslavila v Domově pro seniory v Buchlovicích své 100. narozeniny paní Anna Dejmková. Ke krásnému jubileu jí za městys Buchlovice přišli popřát všechno nejlepší místostarosta Bořek Žižlavský, tajemník ing. Miloslav Hrdý a matrikářka Anna Lukeštíková.

Kulturní kalendář – únor 2010 6. 2. 2010 farní karneval 13. 2. 2010 Fašaňk

15.00 fara 9.00 průvod masek 20.00 pochovávání basy 20. 2. 2010 rodičovský ples 20.00 prostory ZŠ 27. 2. 2010 Den vína 17.00 konference 19.30 degustace 28. 2. 2010 Buchlovský slavíček 16.00 Hotel Buchlovice

křesťanská mládež Hasiči + M studio SR při ZŠ FS Buchlovice Buchlovjánek + Děcka z Buchlovic

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 12,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 2 ROČNÍK XVI. únor 2010

Recommend Documents