BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVI. prosinec 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XVI.

prosinec 2010

Vzpomínka na Vánoce 2009

(Foto: Vlastimil Kořínek)

Koleda Tryskla ze srdce vroucího jak křišťálová voda čistá. Kdys dávno v době vánoční ke slávě zrodu Jezu Krista. „Pásli ovce valaši při betlémském salaši.“ Každičkým rokem Panna Maria písní Ježíška k spánku kolíbá. Ukolébavka její v době „svatvečera“ se ústy koledníků kdys všude rozezněla. „Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal.“ Na Štědrý večer v sněhu fujavici stával za dveřmi chlapec v beranici. Potom za jeho koled zazpívání došlo k ořechům, jablek rozdávání. „Běžte, běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete.“ Nyní se zase koledy zpívají, vánočním časem mile zaznívají a v srdcích lidských hřeje láska čistá, vzpomínkou na zrození Jezu Krista. „On tam leží v jesličkách, zavinutý v plenčičkách.“ Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

1

Informace městyse Buchlovice Ustavující Zastupitelstvo městyse Buchlovice ze dne 8. 11. 2010 Zastupitelstvo v souladu s ustanovením § 84 odst. 2, písm. l), m), a n) a § 91, odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 1. stanovilo počet členů Rady městyse Buchlovice na 5 2. určilo funkce, pro které budou členové Zastupitelstva městyse Buchlovice uvolněni: starosta a místostarosta 3. zvolilo starostu pana ing. Jiřího Černého a místostarostu pana Bořka Žižlavského a další členy Rady městyse Buchlovice: MUDr. Františka Němečka, ing. Ladislava Karáska a Petra Cilečka a výbory: a) finanční – MVDr. Aloise Jaroše ml. – předseda, Petra Dvořana a Mgr. Annu Petrášovou b) kontrolní – ing. Zdeňka Zálešáka – předseda, Bedřicha Marka a Mgr. Alenu Mikulíkovou Zastupitelstvo schválilo dle § 84, odst. 2, písm. g) a h) delegaci zástupců městyse Buchlovice ing. Jiřího Černého – starosty a Bořka Žižlavského místostarosty na valné hromady, členské schůze do obchodních společností a pověřuje je zastupováním obce v orgánech těchto společností: Slováckých vodáren a kanalizací, a.s., Uherské Hradiště, O.T.R., s.r.o., Buchlovice a Lesního družstva Osvětimany Zastupitelstvo schválilo dle § 84, odst. 2, písm. g) a h) delegaci zástupce městyse Buchlovice Ing. Jiřího Černého – starosty, zastupitele, který dle zákona č. 183/2006 Sb., spolupracuje s pořizovatelem změn a územních plánů - MěÚ Uherské Hradiště, odbor architektury, plánování a rozvoje Zastupitelstvo vydalo v souladu s ustanovením § 96 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Jednací řád Zastupitelstva městyse Buchlovice Zastupitelstvo schválilo odměny za výkon funkcí neuvolněným členům zastupitelstva (§ 72 zákona o obcích) Zastupitelstvo schválilo dle § 85, písm. j) dokumenty ke smlouvě o úvěru městyse Buchlovice a Státního fondu rozvoje bydlení se sídlem v Olomouci: a) Dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru registrační číslo 78/396-02 ze dne 21. 8. 2002 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 6. 2003 a dodatku č. 2 ze dne 14. 3. 2007 o podávání přehledu o způsobu využití úvěru b) Smlouvu o úvěru mezi SFRB se sídlem v Olomouci a městysem Buchlovice na dlouhodobý úvěr ve výši 3 000 000 Kč na opravy a modernizace bytů, dle nařízení vlády č. 396/2001 Sb., ze dne 15. 10. 2001, ve znění pozdějších předpisů c) zajištění návratnosti úvěru Zástavní smlouvou k pohledávce mezi věřitelem – SFRB v Olomouci a zástavním dlužníkem – městysem Buchlovice – na zástavní právo k pohledávce – Slovácké vodárny a kanalizace, a.s., Uherské Hradiště ve výši nájemného za kanalizaci a ve výši roční platby za m3 – odpadní vody na ČOV v Buchlovicích – 285 000 Kč/rok d) zmocnění starosty městyse Buchlovice k podpisu smluvních dokumentů se SFRB v Olomouci


2

Zastupitelstvo městyse Buchlovice vzalo na vědomí e) Obecné úvěrové podmínky SFRB pro úvěry obcím ke krytí části nákladů spojených s opravami a modernizacemi bytů dle nařízení vlády č. 396/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů f ) Splátkového kalendáře Buchlovice II. který je součástí usnesení Zastupitelstvo městyse Buchlovice schválilo g) půjčku panu Radimu Malinkovi, Buchlovice, na rekonstrukci střechy, topení rodinného domu ve výši 100 000 Kč.

Nabídka výhodné půjčky Vážení spoluobčané, již před časem jste byli informováni, že městys Buchlovice znovu získal možnosti poskytování nízkoúročených úvěrů vlastníkům bytového fondu. Prakticky to znamená, že především ti občané, kteří doposud tuto formu půjčky nečerpali, mají v následujícím období reálnou možnost ji získat. Ti z vás, kteří máte o formu půjčky na opravu či modernizaci bytů, bytových domů nebo rodinných domů zájem a existuje předpoklad, že budete schopni 50% nákladů akce sami financovat, zajímejte se o pravidla pro poskytnutí půjčky na Úřadě městyse Buchlovice, na sekretariátu starosty u paní Marie Výstupové, tel.: 572595120 nebo 122.


3

V měsících říjnu a listopadu vybudovali zaměstnanci Služeb městyse Buchlovice nový vodovodní řád v ulici Větřák. Obyvatelé této části městečka se budou moci napojovat od příštího roku. (Foto: ing. Josef Motyčka)


4

Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé I. Klíma: Moje šílené století II Krásná literatura pro dospělé H. Coyle: Děti Boží D. Silva: Přeběhlík J. Patterson: Osmé doznání S. Sheldon: Mistrovská hra K. Hosseini: Lovec draků J. Kellerman: Génius P. Klein: Nezvěstný sázkař V. Vondruška: Zloději ostatků J. Cimický: Perlový amulet R. Kopp: Nebe rockerů D. Vyleta: Pavel a já M. Viewegh: Biomanželka P. Klass: Doktorka Lucy E. Nobleová: Co by mé dcery měly vědět J. Garwood: Mary Rose J. Garwood: Oheň a led D. Gist: Vzpurná nevěsta M. Cabotová: Úspěšná smolařka se (asi) vdává L. Lanczová: Manželky, milenky, zoufalky H. Andronikova: Nebe nemá dno J. Tejkalová: Já a štrúdl T. Kubátová: Smlouva proti lásce V. Řeháčková: Tajemné pozadí Žanetina života Naučná literatura pro děti a mládež P. Ardagh: Havěť Krásná literatura pro děti a mládež J. Friedrich: Čtyři a půl kamaráda – Zachraňte buřt!

A. Neubauerová: V moci alchymie (Krimi příběh o Isaacu Newtonovi) Z nových slovenských knih Naučná literatura pro dospělé A. Vojček, D. Machala: Slovensko (zaujímavosti, unikáty, rarity) Krásná literatura pro dospělé J. Heriban: Intimita vlkov K. Hosseini: Majster šarkanov H. Ephronová: Nikdy neklam K. Mišovičová: Len láska pozná odpoveď I. Kučerová: Nevidím, nepočujem, milujem J. Pronská: Hriech prvej noci E. Biela Brndiarová: Tajomstvá žien B. Asherová: Všetky manželove milenky R. Pilcher: Skúsme to znovu Naučná literatura pro děti a mládež J. Bull: Prázdninová kniha nápadov Krásná literatura pro děti a mládež Z. Šulajová: Džínsový denník Z. Šulajová: Džínsový denník 2 T. Deary: Shwindlova zločinecká akadémia Kol.: Moje najmilšie rozprávky Kol.: Prvé čítanie (Veĺké písmená) Kol.: Zvieratá okolo nás J. Pavlovič: Deduško Večerníček J. Pavlovič: Druhá knižka deduška Večerníčka Mgr. Dagmar Možná, knihovnice

Poděkování Občanské demokratické strany Vážení spoluobčané, voliči Občanské demokratické strany. Děkujeme vám za velkou podporu ve volbách do Zastupitelstva městyse Buchlovice, která nám umožnila, spolu s ostatními koaličními partnery, navázat na dobrou činnost v minulých volebních obdobích.


5

Soblahovská výšivka a krajka z Buchlovic

Pod tímto názvem otevřela Galerie na půdě Muzea Podhradí Buchlovice 15. října 2010 další z výstav probíhajících ve spolupráci s Buchlovicemi a družebním Soblahovem na Slovensku. Expozice, která potrvá do 5. ledna 2011, nabízí více než dvě stovky výšivek, háčkovaných deček, ubrusů a paličkovaných krajek. Vernisáž obohatilo vystoupení ženského folklórního souboru Dolinečka ze Soblahova, který přijel i s tamní paní starostkou ing. Evou Ďuďákovou. Návštěvníci zároveň mohli zhlédnout malou doprovodnou výstavu nazvanou Plody země. Foto Oldřich Stránský a Jarmila Vráblová


6


7

Misijní neděle 24. října 2010 Kdo zavítal v neděli 24. října do buchlovského kostela na mši, prožil určitě něco výjimečného. Byla totiž misijní neděle, která se koná každou předposlední neděli v roce a organizuje ji celosvětová organizace Papežské misijní dílo (dále PMD) šíření víry. Před 84 lety ji vyhlásil papež Pius XI. Tento celosvětový den motliteb je spojený s finanční sbírkou, z níž se pravidelně podporují projekty na pomoc nejpotřebnějším z celého světa. Letos je to aktuálně třeba Pákistán, kde je již 20 milionů lidí z důvodu záplav bez domova. Pomoc ale také potřebují třeba v Bangladéši, Malawi, Ugandě, Jamajce a dalších zemích. Do tohoto projektu se od roku 2007 zapojuje i Misijní klubko dětí z Buchlovic se svými vedoucími Věrkou Kapounkovou a Hankou Stejskalovou. Heslem společenství přímých spolupracovníků misií je „Děti pomáhají dětem“. I letos se děti velmi aktivně zapojily do pomoci svým


kamarádům ve vzdálených zemích. Především vyrobily a nazdobily 46 dušičkových věnečků, které prodávaly před farou na misijním jarmarku. Všechny věnce se prodaly a výtěžek 8.000 Kč poputuje na účet PMD. Aktivně se děti též zúčastnily mše. Ustrojily se do převleků dětí z pěti kontinentů světa, takže obětní dary k oltáři přinášeli černoušci, indiáni, Asiatky, mořské panny z Austrálie a za Evropu jsme viděli i buchlovský kroj. Symbolem každého světadílu byl barevný šátek s logem PMD uvázaný na krku. Asiaté měli žlutý, Američané červený, Afričánci zelený, Evropanky bílý a děti představující Austrálii modrý. Navíc byly čteny přímluvy, kde bylo vysvětleno, co ve kterém světadílu nejvíc lidé potřebují. Vše doplňoval oltář, před nímž stál velký obraz namalovaný také dětmi. Pod nápisem „Jděte do celého světa a hlásejte Evangelium“ byly nakresleny děti různých kontinentů držící se za ruce.

8

Prostřednictvím Zpravodaje členové Misijního klubka chtějí poděkovat všem rodičům, babičkám, dědečkům a ostatním Buchlovjanům, kteří jim velkou měrou ochotně pomáhají vyrábět výrobky na prodej. Jsou to již zmíněné dušičkové věnečky, vánoční ozdoby a dekorace a před Velikonocemi i velikonoční zboží. Na některém výrobku pracují i patery ruce a nikdy se nestalo, že by prosbu či úkol někdo odmítl. Je to vlastně taková síť, kterou se podařilo vytvořit a svázat

s ní nejenom „kostelníky“. Všichni se podílejí na dobré věci a společně tak pomáhají lidem, kteří žijí v daleko horších podmínkách, než my. Na konci slavnostní mše poděkoval všem zúčastněným i pan farář a popřál nám hezký zbytek dne. A my jsme ho měli. Citát Jana Wericha: „Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné a nebezpečné dobrodružství.“ Text a foto Jarmila Vráblová

Vážení spoluobčané, děkujeme Vám za Vaši přízeň v říjnových komunálních volbách, všem kteří jste dali hlas naší kandidátce a našim kandidátům. Výsledky voleb, které byly zveřejněny mimo jiné rovněž v listopadovém zpravodaji, dokazují, že Vaše podpora naší kandidátky, i přes jistou nepřízeň veřejnosti vůči naší straně, je u nás v Buchlovicích a v moravských krajích vysoká a stabilní – znovu díky. K hodnocení výsledku komunálních voleb bychom se ještě rádi v budoucnu vrátili, ale nyní Vám chceme hlavně popřát – klidné a spokojené prožití vánočních svátků a v nastávajícím novém roce 2011 hojnost zdraví, štěstí, rodinné pohody a Božího požehnání. Buchlovice 17. 11. 2010


František Hrabina, předseda MO KDU-ČSL Buchlovice

9

Let světlušek v mateřské škole

V podvečer 25. října zažila naše mateřská škola Let světlušek, na který se přišli podívat i rodiče žáčků. Děti se svými paními učitelkami předvedly svůj program v převlečení na broučky a světlušky. Škoda, že tentokrát nepřálo počasí a venku pršelo. I tak se ale program vydařil. Foto mateřská škola


10

Podzimní den v 1. třídě

Dýně, šípky a jablíčka, to bylo téma, které zaplnilo celé podzimní odpoledne v 1. třídě naší základní školy. Maminky, tatínkové i babičky se sešli, aby si spolu se svými ratolestmi užili pěkné netradiční odpoledne. Některé děti, vyzbrojeny noži, vykrajovátky, tavnými pistolemi i různými přírodninami se se svými rodiči pustily do vytváření podzimních strašidýlek, které si pak většinou odnášely domů, aby jim po dobu podzimních prázdnin dělaly radost. Jiná skupina prvňáčků pod vedením zručných maminek v kuchyňce vařila pravý šípkový čaj a smažila jablíčka v těstíčku. Ta hned teplá mizela z talířů zázračnou rychlostí. Celému odpoledni vládla příjemná nálada. Spokojení rodiče si spolu vyměňovali zkušenosti, děti si užívaly toho, že mají své nejmilejší „jen pro sebe“, ale také netradičního času stráveného ve škole. Prvňáčci i paní učitelka se už těší na další společné setkání. Základní škola Buchlovice


11

Krásný den završilo zpívání na Klimentku Ve čtvrtek 28. října uskutečnil Spolek podporovatelů historie Buchlovic společně s členy expedice Chřiby podzimní výlet do Chřibů. Už od samého rána přálo účastníkům akce překrásné počasí, příznačné pro značnou část letošního podzimu. Pouť začala u parkoviště U křížku nad Vršavou. Litinový křížek, podle nějž nese toto místo pojmenování, jsme však tentokrát na stromě nenašli. Je ukraden. Jak vidět, ubohost některých našich současníků nezná mezí. Od parkoviště jsme si vybrali dolní z nabízených značených tras, kterou jsme se chtěli přiblížit k Paní studánce. Nikdo z nás ale netušil, že se budeme brzy topit v bahně totálně rozježděné cesty. Na blízkém Cimburku jsme si prohlédli další záchranné práce, které tamní sdružení provedlo v letošním roce, nafotili snímky a poseděli na hřejivém slunci. Kolem močálu a studánky U mísy vedla cesta k balvanům Kozlu a Kazatelně. V posledním čase již skála natolik zarostla, že z ní zanikl někdejší vyhledávaný pohled do okolí. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme shledali Kazatelnu bez okolního překážejícího porostu. Opět odtud uvidíte Cimburk, Koryčanskou přehradu, Vršavu a střílecké hory. Následující pokračování pouti už netrvalo dlouho. Hora sv. Klimenta – Klimentek – byla na dosah. Na jejím vrcholu kolem kaple a základů augustiniánského kostelíka postávalo již několik desítek návštěvníků – účastníků zdejšího letošního zpívání. Mezi účastníky jsme potkávali kyjovské a moravanské (resp. kameňácké) přátele, muzikanty a zpěváky, za které jmenujme Juru Petrů. Mezi dalšími nesmíme zapomenout na některé členy mužského sboru buchlovického Folklorního studia, členy Klubu českých turistů, přátele nejenom z blízkého okolí, ale i z Uherského Hradiště. Překrásná akce, spojená s anonymním koštováním vod ze chřibských studánek (mezi nimi BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

zvítězila jakoby „na potvoru“ voda ze studánky na Kameňáku), pak pokračovala dále. Před oficiálním závěrem zazněla z úst téměř všech přítomných písnička Sbohem galánečko..., kterou na kytaru doprovodil Jura Petrů. Bořek Žižlavský foto Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský

12

čtvrtek 28. října 2010


13

Centrum regenerace paní Marcely Šťastné za úřadem městyse oznamuje rozšíření činnosti o kosmetické služby. Těšit se můžete na: kosmetické ošetření pleti a dekoltu (čištění, peeling, napářka, masáž, maska, závěrečné ošetření); depilace horního rtu a brady, po dohodě i ostatních částí těla; formování a barvení obočí; barvení řas; denní i večerní líčení; svatební líčení; fotolíčení; prodej kosmetiky. CENTRUM REGENERACE Kostelní 676, 687 08 Buchlovice www.laznebuchlovice.cz [email protected] tel.: +420 608 467 577 skype: centrum.regenerace icq: 323 - 783 - 952 Facebook: http://www.facebook.com/laznebuchlovice Masérský salon roku 2010 – 2. místo v celostátní soutěži Otevírací doba: recepce: pondělí až pátek: 8–16 hodin procedury: pondělí až sobota: 8–20 hodin, neděle 8–15 hodin

Kulturní kalendář – prosinec 2010 4. 12.

Veselý mikulášský jarmark

23. 12. Vánoční koncert 25. 12. Koledování po kostelech 26. 12. Na Štěpána otevřená brána 26. 12. Koledování v Domově pro seniory Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

Náměstí Svobody

Folklorní studio Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, tel. 721 337 833, www.fsbuchlovice.cz, Děcka z Buchlovic, Mgr. L. Rašticová, tel. 737 285 333, [email protected], www.deckazbuchlovic.ic.cz Státní zámek Folklorní studio Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, Buchlovice tel. 721 337 833, www.fsbuchlovice.cz Folklorní studio Buchlovice, ing. Pavel Dvořan, tel. 721 337 833, www.fsbuchlovice.cz Státní hrad HB Collegium, Lukáš Kunst, tel. 774 151 811 Buchlov http://buchlov.eu [email protected] Domov Schola, Havel Kapounek, pro seniory tel. 776 217 235 Buchlovice 14

Halloweenské doznívání Tradiční diskotékové rejdění, které se odehrávalo na konci října v sále restaurace U Páva, nebylo sice co do počtu masek moc velké, mělo však samozřejmě i své vítěze. Kategorii školáků vyhrála Barbora Březinová ze 3. třídy. Na druhém místě byly sestry Aneta a Barbora Petrášovy a na třetím místě Vendula Kocůrková a Lucie Nádeníčková. Cenu od sdružení rodičů dostal i Jiří Kocůrek. Sdružení rodičů děkuje všem zúčastněným a zve všechny na Vánoční dílny, které se budou konat 12. 12. 2010 odpoledne v sále restaurace U Páva. Základní škola Buchlovice

Poděkování voličům Sdružení nezávislých kandidátů Buchlovice tímto děkuje prostřednictvím Buchlovského zpravodaje všem svým voličům za podporu v nedávných komunálních volbách, ve kterých se umístilo na druhém místě se čtyřmi mandáty v zastupitelstvu. Ve své práci se budeme řídit body našeho volebního programu v rámci vzniklé koaliční spolupráce a doufáme, že Vaši přízeň nezklameme.


15

Svatomartinský den v mateřské škole

Svátek svatého Martina byl jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou husu a rohlíčky. Svatomartinský den měl v Čechách i na Moravě bohatou tradici. Dnes, stejně jako tenkrát, je tento den spojen se spoustou pranostik, které se více či méně dotýkají zimy. Pro buchlovskou veřejnost a chasu má tento svátek však jeden významný smysl, a tím jsou Martinské hody. V tyto dny se chasa a všechno obyvatelstvo Buchlovic oblékalo a obléká do svátečních krojů, připravují se práva. V kuchyních voní vanilka z koláčků a jiných hodových dobrot a skoro každý už má na jazyku tu pravou chuť posvícenské husy se zelím. A mohli bychom dál pokračovat a připomínat si jednotlivé zvyky a obyčeje tohoto veselí... Tak tedy pojďme. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

I u nás v mateřské škole jsme si chtěli toto veselí prožít s dětmi ve všech třídách. Už před svátkem svatého Martina paní učitelky přemýšlely, jaké si s dětmi vytvoří právo. Každá třída zvolila takové, které bude dětem nejvíce přístupné. Ve třídě Kuřátek a Berušek si děti společně s učitelkami vytvořily hodové právo z vypletených větviček krušpánku a dozdobily je růžičkami. Sluníčka své právo pojala trochu jinak. Vytvořila si tvar trojúhelníku z polystyrenu a vyzdobila je všemožnými papírovými ozdůbkami, krušpánkem, mačkanými kuličkami a nesmělo samozřejmě chybět ani pentlení a jablíčko. Stejně jako právo, daly si děti záležet na vyzdobení svých tříd pentlemi, růžičkami, krušpánkem, třasáky. V první den jsme si společně s dětmi navodili atmosféru hodů pomocí knih, pohledů a přinesených fotografií dětí i jejich rodinných příslušníků v krojích, ale jsme i prohlíželi oprav16

dové dětské kroje a učili se jejich součásti. Neopomenuli jsme také dětem přiblížit lidové písně, spjatých s Buchlovicemi. V dalších dnech si děti vytvářely „tištěnku“ ke krojům, tiskly „turáně“, vytvářely růže z krepáků a zdobily voničky. I u nás se rozvonělo cukroví. Všechny třídy si společně vykrájely a upekly linecké pečivo, které pak čekalo na ten slavný den. Ve čtvrtek jsme se oblékli do svátečního kroje a těšili se na chvilky, které přišly. Od časného rána nám ve třídách přibýval jeden krojový člen chasy za druhým, chlapci krásně ustrojeni v třaslavicích a „košulách“ se stužkami, děvčátka v sukýnkách, s dlouhými „cúpky“ s červenými mašlemi. Nedočkavě jsme pokukovali po hodinách, až bude půl deváté. Pan místostarosta Bořek Žižlavský byl dochvilný, a tak mohla celá


naše chasa požádat o povolení hodů. Se zpěvem, tanečky a neodmyslitelnými právy jsme se všichni společně sešli v jídelně, kde za celou školku požádala paní ředitelka Jitka Němečková o povolení hodů. Pan místostarosta je slavnostně povolil a my jsme si konečně mohli zatančit, zazpívat a všichni se vyfotit v krojích. Ochutnali jsme přinesené dobroty od maminek a babiček a ty, které jsme také upekli, ale ne moc, neboť nás v poledne čekala kačenka se zelím a knedlíky. Všichni jsme si pochutnali, však někteří měli kachnu poprvé v životě. Byl to prožitkový den, jak má být. Mockrát děkujeme všem rodičům, kteří nám ochotně pomohli a přispěli tím ke krásnému společnému zážitku u nás v mateřské škole. Zaměstnanci mateřské školy

17


18

Den válečných veteránů 2010

Členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic a Českého svazu bojovníků za svobodu si opět připomněli Den válečných veteránů, který připadá na 11. listopadu. K pomníku padlých v podvečerních hodinách položili kytičku a další pak následovaly k několika hrobům bývalých vojáků na hřbitově. (Foto: -bž-)

Pohádka Bylo nebylo, dávno tomu... za sedmi horami švestek, sedmi řekami slivovice a povidlovou mlhou, hustou tak, že by se dala krájet, byl rybníček Kořalníček. Na jeho březích Kořaličkové království. Tam na Stromové tvrzi žil statný princ zvaný Trnka. Jen o kousek dál na Keřovém hrádečku zase spanilá princezna Oskeruška. Oba po sobě pokukovali ze svých větví a snili své sny o nekonečné lásce, která by jim dala splynout v lahodný mok. Jednoho dne přiletěl zlý drak jménem Vichr. Kroužil kolem, ohýbal stromy a lámal větve. Oba Trnka i Oskeruška se ocitli na zemi a jejich cesty se tak nečekaně spojily. Neodolali jeho síle a své touze. Opustili rodné větve a tajně se sešli za trnkovým keřem. Sotva vítr ustal, přišli lidé a všechno ovoce posbírali. Konečně se mohli k sobě přitisknout! Jejich vášeň vykvasila do úžasných vůní a touha sládla. Nic nevadilo, že jejich sudové lože s nimi sdílí spousta dalších plodů. Zrály a zrály a jejich city došly naplnění při svatebním obřadu v pálenici. Jejich duše spolu navždy splynuly při úžasné destilaci. Přátelé, pozvedněme pohárky při požití potomka jejich lásky! Neboť v každé skleničce můžeme najít trochu zlosti větru, žal opuštěných, ale i porozumění přátel i vášeň milenců. Pijme tak, aby se naše těla i srdce naplnila jen příjemnými pocity! Na zdraví! Ivana Hasáková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

19

Domov pro seniory oslavil 100 let

Domov pro seniory Buchlovice uspořádal 11. listopadu oslavu 100. výročí svého založení. Slavnostní program za přítomnosti mnoha hostů a obyvatelů zařízení se odehrál v odpoledních hodinách v zasedacím sále. Všechny účastníky přivítali vedoucí představitelé domova, Mgr. Antonín Gajdoš a Bc. Ludmila Hájková, kteří jsou zároveň i vedoucími zdejšího proslulého rockového souboru BUDU. Tento ostatně provázel svými písničkami celým programem, v němž přítomné pozdravili, tak jako v roce 1910, manželé Berchtoldovi a se zážitky ze své práce se humorně podělila s někdejší řádovou sestrou jedna z dnešních pečovatelek domova. Následovala báseň v podání uživatelky domova paní Šáchové a pozdrav téměř 103leté paní Táborové. Domov pro seniory při této příležitosti vydal malou brožuru o své historii a keramickou plaketu. Text a foto Bořek Žižlavský


20

čtvrtek 11. listopadu 2010


21

Buchlovské hody ve znamení krásného počasí Letošní buchlovské hody v Buchlovicích byly oproti dřívějším trošku jiné. Mladším stárkem se stal poloviční Buchlovják, konečně zase bylo krásné a teplé počasí a nejmladším krojovaným byl malý Honzík – čtyřměsíční bratříček stárek. Šestatřicet krojovaných párů v čele s Romanem Šaratou, Ondřejem Tomeškem a sestrami Terezou a Lucií Tymrovými ovládlo letošní hody. Při tanečcích na náměstí si letos stárci vybrali tance z Bílovic a už tradiční „buchlovské“ v choreografii Pavlíny Večeřové a Petry Kropáčové. Hrála dechová hudba Buchlovjané a cimbálovka Rubáš. Jediným smutným pozastavením bylo nedávné úmrtí Marie Hrabalové, která jednačtyřicet let zdobila práva. Stárky Tereza a Lucie Tymrovy pochází z muzikantské rodiny. Po pradědečkovi Františku Ficovi, jenž v Buchlovicích založil dechovku i cimbálovku a před dvaceti lety zemřel, zdědily lásku k folklóru i muzikantské nadání. „Folklórem žijeme od dětství, tak bylo samozřejmé, že jednou za stárky půjdeme. Maminčino přání bylo, že musíme jít společně, což jsme dodržely,“ říkají holky Tymrovy, kterým s krojem pomáhala paní Zdenka Blažková. Největší překvapení obě stárky zažily, když je u domu přivítala maminka s manželem a malým bráškou v kroji. „Můj milý mi před čtyřmi lety nechal k narozeninám ušít kroj. Vždycky, když se ptal, kdy si ho obleču, říkala jsem, že až půjdou holky za stárky, protože mi to přišlo strašně daleko. Najednou byl ten okamžik tady a já nemohla couvnout. Proto jsme se oba i s naším miminkem oblekli do kroje a hodovou chasu tak překvapili,“ popisuje maminka stárek.

Poprvé v historii stárkoval přespolák Mladší stárek Ondřej Tomešek si ještě před nedávnem ani nepomyslel, že by stárkoval v Buchlovicích. „Všechno se to semlelo docela rychle. Lucce vybouchl kluk, se kterým měla původně jít, a náhradu nemohla najít. Střídáme se při cestách do souboru Dolina, kde oba tan-

cujeme, a cestou probíráme problémy. Z legrace jsem nešťastné Lucce nabídl, že bych s ní šel. Ona to nakonec vzala jako záchranu, a tak jsem se stal buchlovským stárkem,“ vypráví Ondra, Staroměšťák, který dva roky bydlí v Boršicích. „Chtěl jsem udělat radost babičce a taťkovi, který je Buchlovják,“ doplňuje. „Když Ondra přišel, že by chtěl jít v Buchlovicích za stárka, měl jsem radost. Uvědomil jsem si, že je to přesně třicet let od doby, kdy jsem nosil starší právo já,“ říká stárkův otec Jaroslav Tomešek. „Já jsem synovi nebránila a musím říci, že hody v Buchlovicích jsou jiné než u nás ve Starém Městě – jsou takové opravdové, dědinské a moc se nám líbily,“ dodává Ondřejova maminka Jarmila. Chasa polovičního Buchlovjáka Ondru přijala skvěle a plně jej podpořila. (podle Dobrého dne s kurýrem, kráceno)


22

Jiří Jilík zve na další cestu Slováckem Po souborech národopisných reportáží a fejetonů Rebelové proti všednosti (2003) a Jdu Slováckem krásným (2008) přichází publicista Jiří Jilík s navazujícím, třetím výborem svých textů inspirovaných lidovou kulturou a folklorem Slovácka. Sepětí s předešlou knihou vyjadřuje v názvu – Jdu Slováckem krásným II. A kam se s autorem vydáme tentokrát? Pouť Slováckem začíná v Hroznové Lhotě v ateliéru výtvarníka Františka Pavlici, který novou knížku doprovází souborem malebných litografií. A odtud již vede cesta za „milovanými Horňáky“, na Horňácké slavnosti i na košt „zelá“ do Velké nad Veličkou, dále na kuželovský „větrák“ za Františkem Okénkou a MUDr. Janem Pavlíkem; zpět na Dolňácko do Strážnice, do dílny řezbáře Františka Gajdy i do zámeckého parku v době folklorního festivalu, do Kunovic, kde autor prožil dětství a poprvé se seznamoval s hodnotami lidového kroje, do Míkovicích o hodech, do Topolné a do Opavy na „výhonkářskou svatbu“, na zabijačku do Nedakonic, do Starého Hrozenkova v době Kopaničářských slavností, Vánoce strávíme v kraji pod Buchlo-

Zima Sníh se snáší potichounku, polehounku, zemi přikrývá. Pod jeho pokrývkou země síly nabývá. Nabývá nové síly, aby mohla obdarovat rolníkovu píli. Jeho píli, jeho snažení, k zajištění života svému pokolení. Díky, Ti Bože, za ten bílý dar, jenž svou proměnou přinese novému životu zdar. Ludmila Dudešková


vem a navštívíme i do řadu dalších míst na Slovácku, kde žijí zajímaví lidé, nositelé lidových tradic. Kniha je k dostání v infocentru v Buchlovicích. O autorovi: Jiří Jilík (1945), někdejší dlouholetý šéfredaktor Slováckých novin, je autorem či spoluautorem dvou desítek knižních titulů, scénářů tří celovečerních filmů a řady filmů dokumentárních. Za literární tvorbu získal několik ocenění. V letech 2003 a 2006 hlavní cenu Prix non pereant v soutěži Média na pomoc památkám, v letech 2007 a 2008 regionální cenu Miroslava Ivanova za díla literatury faktu a v loňském roce čestné uznání v mezinárodní soutěži o Cenu E. E. Kische. Další informace o autorovi a jeho tvorbě na http://jirijilik.webnode.com 23


24

Vánoce – především rodinné svátky Už na začátku prosince můžete v domovech zažít předzvěsti vánočních svátků. Podle tradice lze první svíčku na adventním věnci rozsvítit čtyři neděle před Štědrým dnem. A každou následující neděli zapálit další. Základem adventního věnce jsou větvičky ušlechtilé jedle, ořechy, mandle, jablka na špejlích, větvičky cesmíny s plody, ozdobné stužky a svíčky. Prožijte krásné období adventu, období plné pokory a očekávání. Co vytváří čas radosti a veselosti v období Vánoc? K poezii vánoční pohody může přispět vánoční věnec, který se jistě stane i milým překvapením pro vaše děti. Tímto vánočním věncem si můžete ozdobit dveře vašeho domova. Další předzvěstí v období slunovratu o Vánocích jsou krásně naaranžované květiny. Když venku vane ledový vítr a sněží, u vás doma rozkvete živá krása v podobě „vánoční hvězdy”, „vánočních kaktusů”. Pohádkovou vánoční pyramidu si také můžete udělat z břečtanu a červených růží. Jaké by to byly Vánoce, kdyby chybělo zlaté nebo přírodní jmelí, které dotváří kouzlo Vánoc a symbolizuje svátky hojnosti? Vůně jehličí nemůže chybět. Bez vánočního stromečku si již nedokážeme představit poezii nejmilejších a nejkrásnějších svátků v roce. I ozdoby na stromek, množství tvarů a barev se už dávno meze nekladou a ke stromečku patří. Kouzlo Vánoc a vánoční atmosféru navodí rozsvícené vánoční svícny, klasické svíčky i voňavé a čajové v barevných kalíšcích, při nichž můžeme snít o svých předsevzetích do příštího roku. Nezbytností je také svátečně prostřený voňavý stůl. Vánoce měly pro naše předky magický význam a všechno, co se v té době stalo, bylo tajemné a významné. I dnes můžeme hovořit o magii Vánoc, kterou dotvářejí vánoční zvyky a zvyklosti. Za hlasem vánočním se můžeme vydat po kostelech našeho regionu – téměř všude najdeme krásné původní jesličky, pojďme se poklonit. V současném světě Vánoce představují typické rodinné svátky, které by měly přispívat ke stmelení rodin. Vánoce jsou dobou smiřování a odpouštění. Staví do popředí lásku k bližnímu. A to se projevuje i ve vánočním obdarovávání – chtějme učinit radost druhým! Pokoj Vám! Miloslav Hrdý

Vánoce na Slovácku Vzpomínky na dětství naplňují každého z nás a jsou tím intenzivnější a tím jasnější, čím více se od dětství vzdalujeme. Čím jsme starší, tím častěji se ohlížíme, jako bychom chtěli zahlédnout a zachytit cosi z uplynulého času, který se nám zdá být zmizelým rájem. Vánoce v těchto vzpomínkách nikdy nechybí, vždyť patří k tomu nejpěknějšímu, co jsme prožili. S Vánocemi se pojí představa krásy, dobroty, soucitu, pohody, štěstí, lásky… Vzpomínáte? Buchlov s Barborkou pokryla sněhová pokrývBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

ka. Obloha je ještě ztemnělá, když se od chalup odloupla světélka. Lidé z Nedakonic, Buchlovic, Polešovic, Tupes i Zlechova s lampičkami v rukou prošlapávají cestičku ke kostelu. Roráty začínají brzo ráno, ještě za tmy. Lidé v kostelních lavicích sedí s kancionálky v rukou a zpívají. Kluci nezlobí. Temná zář a vůně voskovic, panáčkovo nové mešní roucho, ticho a zpěv. Je toho tolik, že ani nevíš, kdo stojí před tebou, za tebou a kdo to nyní přišel. Je advent. Rodí se Vánoce v tajemné, ale živé předtuše Spasitele. 25

Ticho o Vánocích je jiné, nemá tvář osamění. Naopak, je to ticho pospolitosti a souznění. Štědrý večer. Nastává stmívání. Z potemnělé oblohy padá sníh. Chumelí tak silně, že během půlhodiny jsou chodníky pokryty bělostnou pokrývkou. A nejen chodníky. I silnička, která se vine vesnicí, zmizí pod popraškem sněhu. V tuto chvíli již auta nejezdí, jen jeden jediný opozdilec s rozsvícenými světly tiše projede, zanechávaje za sebou bílou stopu. Dědina je tichá, ale nikoliv prázdná. Všichni jsou v tuto chvíli doma. Sedíme kolem stolu. Jindy na modlitbu není čas, ale dnes, dnes to jaksi patří k věci. Tatínek, čerstvě oholen, ve svátečním a s vázankou, jež ho vždy tak strašně škrtí, si bere slovo. A během chvilky, co hovoří, přisedají ke štědrovečernímu stolu i ti, kteří už dávno nejsou s námi – stařenka se stařečkem, kmotřenka Anna, strýc Josef s tetou Veronikou... Je tu i pár našich kamarádů, kteří se odstěhovali do jiných vesnic a jiných měst, a také naše lásky, které o ulici dál či v domě támhle přes pole, v sousední vsi, v nestřeženou chvíli a plaše, aby nebyly prozrazeny, dají o sobě vědět zábleskem plaché vzpomínky. Dnes o Štědrém večeru jsme opět všichni spolu a jsme si blízcí. Rozsvěcujeme svíce, vdechujeme vůni páleného františka a jehličí vánočního stromečku. Od úst stoupají obláčky sraženého dechu a rozplývají se v lodi barokního kostela sv. Martina. Je cítit dotek chladu. Lidé ho zahánějí tichým podupáváním, ale jenom do té chvíle, než se od sakristie ozve zvuk šoupané obuvi a vzápětí vyjdou před oltář velcí i malí zpěváčci. Poďte, chlapci k nám, koledy vám dám, po jablíčku, po oříšku, oblečte se do kožíšků, budeme zpívati koledovati... Koleda jakoby rozhrnula oponu a dala člověku vejít z mrazivého času do světa, na který stále svítí letní slunce. Ba ne, není to slunce, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

co protepluje chladný prostor. Jsou to srdce zpěváků a muzikantů, srdíčka malá i velká, stará i mladá... Všechna začnou tepat v jednom rytmu, v jednom pocitu. Každá sněhová závěj i ledová kra začnou tát pod dotykem srdcí naplněných láskou. Dříve koledníci zpívali, aby byli obdarováni. Dnes koledníci zpěvem obdarovávají. Není štědřejšího daru, než je koleda. Otevřme jí svá srdce. Ježíšek byl chudý, bohumilý, Svatá Anna, jeho bába, Panenka Maria, jeho máma. Vařila by kaši, nemá z čeho, Poslala by pro ni, nemá koho. Musí Josef pro ni jíti, Nesmí se za dítě styděti. Ježíšek mezi hovádkama leží, Vítr fouká ode dveří, Dítě maličký, Křehnou nožičky, Nemá žádný poduštičky. Vy panenky, na plínčičky, dejte grošíček, Vy mládenci na peřinky dejte troníček, A vy, baby, pozor dejte, A to dítko kolébejte, nepřestávejte... Blíží se půlnoc. Z kostelní věže se ozve hlas křídlovky či lesních rohů: Tichá noc, svatá noc... Kolik jich ještě prožijeme? My na Slovácku jsme písní bohatí. Až jednou – a nebude to tak dlouho trvat – ulehneme naposledy a na věci kolem nás, ani na ty na dosah ruky, již nedosáhneme a zrakem nedohlédneme, jediné, co bude v tu chvíli s námi, bude píseň. Třeba právě ta, jíž jsme o Vánocích naslouchali na vánočním zpívání. Proto i píseň si zaslouží, abychom ji pozvali k prostřenému stolu a k vánočnímu stromečku. Jiří Jilík (z knihy Jdu Slováckem krásným II) 26

Vánoční koledování Vánoce jsou nejkrásnějším ročním obdobím. Nemusím zdůrazňovat tradici moravských vánoc, které mají svou vůni danou zimou a sněhem, ani nejde o tradici vypěstovanou stromečkem, zdobením a dárky.. Je to čas, kdy každý člověk nějakým způsobem obnaží duši a uvědomí si, že je to i čas lásky, kdy oslavujeme zrození nového čistého života. Proto je tato doba tak krásná a pro každého z nás potřebná. A podle mého mínění bude tak stále. Člověk potřebuje onu čistotu v sobě najít: sahá tedy do historie, do odkazu nám zanechaného, aby zjistil, že je v něm tolik čisté a přirozené krásy, a je to největší, co si můžeme dát – nepřeberné množství vánočních zpěvů a koled. Přál bych Vám, aby vánoční koledování vonělo krásou, láskou, přirozeností, čistotou a upřímností. Ale i od Vás se chce, abyste se chvíli soustředili a zamyslili nad sebou samým – a musí se, pro nás, spjaté s cykly moravského roku, který v libých křivkách opisuje události roku církevního, musí se v nás najít přesvědčení – prožijme opravdově tuto chvíli! Šla do Betléma rovná cesta, zářila hvězda, všechno bylo prosté. A za nábožných písní sny otců našich věčně putovaly po starém mostě. Byl, nebyl Betlém ? Však na tom mostě rozmarýna roste a poutníčkové věrní tiše obrátí se když místo Spasitele čeládku chlévní najdou. A vracejí se domů s vírou, že za rok hvězda jistě stane nad Betlémem a ta již neoklame. Koledy jsou mezi písničkami snad ty nejpěknější. Střídá se v nich pokora a poctivost s rozverností, ale jejich tón je vždycky radostný a srdečný. Je to možná i proto, že z nich vyznívá kromě prosté náboženské víry a naděje také upřímná oslava zrození, života a důvěra v dobro. A také láska. Koledníci a darovníci přinášejí z lásky do Betléma, co každý sehnali a sami si odepřeli. Vypočítávání darů zabere mnoho slok a jsou to dary vpravdě královské: děti nesou oříšky, jablka a marcipán, pastýři zase sýr, med, smetanu nebo jen pár zemáků či uzenou nohu z berana. Ani zvířátka v Betlémě nechybějí a protože nemají co dát, aspoň zazpívají – každé svým hlasem – a zatancují. A i ta zvířátka v koledách BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

jsou vůbec jako lidé: pracují, baví se, dovedou si i pořádně přihnout, ale jakmile přijde čas „Ježíškova narození“, spořádaně a ve vší počestnosti defilují před jesličkami... Sem, sem, ptáčkové, lesní žáčkové, sem všecí lítají Stvořitele vítají. Strnad ohlašuje: Narodil se Kristus Pán. Krkavec v letu volá, že tu: Král, král, král. Sýkora hlas povyšuje, žeť jest on Pán ohlašuje: Ty si pán! Ty si pán ! Kuřátka se ozývají, jeho spáti pobízejí: Spi, spi, spi, spi, spi, spi! Zezulka s ním hrát chce, aby spalo nechce, pročež naň houká, do oček mu kouká: Kuku, kuku, kuku ! Hrdlička volá matičku, aby dala na kašičku: Cukru, cukru, cukru ! Vrabec volá na včeličky, že bude papat maličký: Med, med, med, med ! Kohout volá na salaši : Kristu Pánu! Takhle ptáčkové, lesní žáčkové panáčka malého a křepeličkou jeho velebí, velebí, velebí... Koleda má pro nás magickou přitažlivost. Je spojena s představou vánočního času, který bratři Mrštíkové nazvali „svátky všech malých i velkých dětí“, „týdnem radostného míru 27

a pokoje všech lidí dobré vůle“. Ti starší se vracejí do dětství a vybavují si malé koledníky zpívající či spíše pokřikující slova koledních písní, vyvolávají si iluzi dětských vánočních tužeb, snů, přání, pokojného života a štěstí. Toccata a fuga c mol Úžas vzbuzující jev když obrovské plíce opouští teňounký pramínek tříčárkovaného cé u klenutého stropu

vysoko nahoře. Za zasněženými okny, za přivřenými víčky rozkmitají se prsty po klaviatuře nohy rozhoupou pedály, jak zvony ve věžích. Slyšíte? Cítíte? Na mohutné vlně píšťal Bachovy výmarské vánoce.

Když vyjde hvězdička, rozsvítí se v jizbě. Oči se jiskří radostí a vnitřním, nejasným blahem. Večeře štědrovečerní má tak rodinné kouzlo, že se po něm i nejotrlejšímu z nás zasteskne, jsme-li například v cizině. Jsou to svátky dětí, svátky chudých, všeho, co náleží k rodině, také svátky poezie. Nebe širé plné hvězd, na němž neviditelný hospodář zasel zlatého zrní. Svatá chvíle klidu večerního vládne krajinou a v této tajemné, lidskými city zachvívající se době se slaví narození Vykupitelovo.

Soukromý Betlém Když heřmánek zavoní někde se dítě narodí... Neviňátku se kolemstojící hluboko pokloní, úctu vzdávají mamince jeho. Teď už se usmívá pyšně a mile na zdravé děťátko... Pryč, někde za ní už je ta chvíle těžká. Ave, maminko, klid tě nečeká, kolem stojí lidé, hledí na zázrak:


Porodila´s člověka! Nu, a je čas se rozejít. Mohli bychom spolu ještě dlouho zpívat a vyprávět, ale Vaši blízcí už čekají. Purpura začíná vonět na kamnech, krásně voní. Přiblížila se chvíle darování. A tak běžte honem. A darujte – je to největší štěstí, dávat. A přece jen: Vinšuju Vám vlídné dny a vlídná srdce a úsměvnost, víru, sebeúctu a také radost z práce... ...a hlavně – hodně zdraví !

Miloslav Hrdý

28

Naše madona „V bavlněných myšlenkách budeme hýčkat malinkaté miminko, ať se jemu, ale i jeho mamince, dobře daří! Pán Bůh požehnej!“ Byl to večer, ve kterém zase zpívali koledníci. Slyšel jsem je z obou stran vesnice i města,

malé děti, muzikanty, pastýře i cikány s jejich útočnými zpěvy, jedna vedla cesta. Všude kolem plno bylo sněhu, zvonků a střílení, zářících stromečků, štědrovečerní poezie. Blaho a rodinná radost se jak jemný závoj prostřely nad obzorem naší domácí madony.

U jesliček ... ... maminka se dvěma dětmi a třetím na cestě, to budou Vánoce uprostřed léta!

Babička s bolavými klouby, ztěžka přikleká k jesličkám, přinesla svůj malý dárek, upekla Děťátku trnkové buchty.

Děti po jednom počítají darovníky, kteří přinášejí chléb a mléko, podušku i plínku, aspoň ty základní věci, víc už sami nemají. Radostně švitoří děti a trochu se postrkují, aby lépe na Ježíška viděly. A do toho náš malý Kuba jen na chviličku vzorný své babičce šušká: Ježíšek je hodný, ten všem pomáhá!

Přistupme tiše k jeslím s písněmi nábožnými na rtech, ať nás prostupují. Tlačme se více než děti, také chceme být započteni u Ježíška. Bude však jistě záležet jenom na nás, otevřeme-li Dítku dveře, jenom na naší vůli, zda jej chceme následovat. Přistupme a naše myšlenky ať jsou modré a jako ze skla průzračně a čisté, zpívejme se sborem andělským


29

a neohlížejme se, zda se někdo vzadu našemu muzicírování nesměje. Písně a písničky, a modlitbičky drobné snášejí se k svatostánku a obloukem se vrací, putují kostelním prostorem jako ptáci, a je z toho pak

zvláštní druh zvonění, jako když se pytel s rolničkami roztrhne a sype se na naši hlavu. Snášejme to zvonivé sněžení s pýchou a rádi, s pocitem, že snad alespoň část toho hvězdného prachu na nás ulpí. Miloslav Hrdý

Modlitba v Kristova narození Králi nebe a věčnosti, tvé zaslíbení nám svítí nad propastí tmy a tichá sláva Matky Panny nás objímá. Ó spáso našeho života, děťátko milostí zářící, syne Boží s mocí nejvyšší, světlem své lásky nás zažehni a k Bohu Otci nás jednou vezmi ó Pane Ježíši. Ilustrace Jan Schovanec BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

Běla Schovancová (Brno, 2006) 30

Betlémy Tradice betlémů patří už od 12. století ke křesťanskému pojetí Vánoc. Přestože dnes je hlavním symbolem Vánoc v katolické části světa především nazdobený stromeček, mnohem starší než tato tradice bylo stavění betlémů. Za tento zvyk vděčíme svatému Františku z Assisi. František se narodil v Assisi v roce 1182 v rodině kupce. V mládí žil svobodomyslným světským životem a svůj postoj změnil až po té, co onemocněl těžkou chorobou. Tehdy se rozhodla na cestu radikálního následování Krista a pro život podle Evangelia. V roce 1207 se zříká všech světských statků. Ve snaze přiblížit lidem tajemství Kristova lidství slaví v roce 1223 jeho narození v Grecciu v jeskyni s živými jesličkami. Od té doby se tato tradice rozšířila v celém křesťanském světě, a tak i dnes nám jesličky pod vánočním stromkem připomínají smysl vánočních svátků. František z Assisi postavil nejprve otevřenou chatku s jeslemi, pak si vypůjčil vola a oslíka a dokonce sehnal dobrovolníky, kteří ztělesnili Pannu Marii a Josefa. Vše kromě děťátka bylo živé, nikdo totiž Františkovi dítě nepůjčil. Dnes sice nikdo živou scénu nestaví (ale vlastně staví), přesto lidé se chodí dívat na jesličky do kostelů a na mnoha místech se mění i v živou hru především dětí, které betlém hrají. Tento obraz vypovídá především o tom, že nastal historický zlom v dějinách lidstva, že přišel nový začátek. Jde o okamžik příchodu nového krále, který má obnovit harmonický stav, vybudovaný na laskavých a poctivých vztazích mezi lidmi. Má být královstvím pravdy, lásky a spravedlnosti. I dnes při příchodu k jesličkám dáváme najevo snahu patřit do tohoto harmonického království a přijmout pravidla mezilidských vztahů, jež nejsou založena na podvádění, lži a chytračení. Jesličky jsou jádrem osvobozeného světa a přitahují k sobě všechno a všechny. Miloslav Hrdý

Buchlovský betlém BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

(Foto: -bž-) 31

Z buchlovického odboje Antonín Nožička Antonín Nožička se narodil 22. 1. 1917 v Kostelanech nad Moravou čp. 157 v rodině Františka Nožičky a Filemíny, roz. Kováčikové. V útlém dětství jej rodiče z existenčních důvodů dali na vychování do Buchlovic, do rodiny holičského mistra Jaroslava Drahoráda, ul. Hradišťská čp. 232. V Buchlovicích prožil dětství, vychodil obecnou školu a tři třídy měšťanky. Cvičíval v Sokole a zúčastňoval se s kamarády trampování a výletů po chřibských lesích. V roce 1932 byl přijat do učení k vyhlášenému cukrářskému specialistovi Cypriánu Šikovi v Buchlovicích, čp. 110. Tam se také v roce 1935 vyučil cukrářem a krátce zde i jako tovaryš pracoval. 1. října 1936 nastoupil k výkonu základní vojenské služby do Uh. Hradiště a protože u odvodu vyslovil přání, aby byl zařazen k letectvu, bylo mu kupodivu vyhověno a druhý den byl přeložen k 3. leteckému pluku M. R. Štefánika na letiště Vajnory u Bratislavy, kde absolvoval základní vojenský výcvik a poddůstojnickou školu. 1. ledna 1937 nastoupil již v hodnosti desátníka do leteckého učiliště ve Spišské Nové Vsi a u 2. školní letky v II. letecké škole prošel pilotním výcvikem a dalšími speciálními leteckými kurzy. Poté byl převelen zpět na letiště Vajnory (které bylo dokumentačně nazýváno Dvornik) k 15. pozorovací letce 3. leteckého pluku generála Milana Rastislava Štefánika, k získání praktických zkušeností pozorovacích, zvědných a pilotních a byl povýšen na četaře. Praxi získával na dvoumístných pozorovacích dvouplošnících Letov Š-328 a na standardních stíhacích dvojplošnících Avia-100, Avia B-33 a Avia B-534. Při všeobecné mobilizaci 23. září 1938 byly všechny stroje včetně posádek uvedeny do bojové pohotovosti a připraveny k obraně BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

vzdušného prostoru. Po „mnichovské zradě“ 29. září 1938 a následnému odstoupení pohraničí hitlerovskému Německu byly československé ozbrojené síly redukovány a to se týkalo také letectva. Antonín Nožička byl převelen k 5. pozorovací letce 2. leteckého pluku v Olomouci a byl určen jako pilot k dvojplošníkům Letov Š-328. Zde zůstal až do obsazení zbytku republiky 15. 3. 1939. S okupací republiky se nechtěl smířit, a tak hledal cestu za hranice. 9. 7. 1939 se mu podařilo přejít tajně poblíž Velkého Polomu na slovenské straně Beskyd hranice do Polska, kde se hlásil na československém konzulátu v Krakově ke vznikající zahraniční armádě. Polské orgány se však k čs. exulantům nestavily moc přátelsky, a tak Nožička spolu s dalšími čs. letci směřoval do Francie, kam odplul 28. 7. 1939 z polského přístavu Gdyně 32

na palubě lodi Castelholm do přístavu Calais. Po té byli převážně piloti přepraveni do Paříže, kde museli vstoupit do cizinecké legie. Podle velmi přísných francouzských předpisů mohl být k letectvu přijat jen důstojníci do věku 35 let s počtem nejméně 500 nalétaných letových hodin. Tato kritéria Antonín Nožička nesplňoval, a tak měl v legii sloužit jako pěšák. Vysvobození paradoxně přišlo s německým vpádem do Polska 1. září 1939, kdy fakticky začala 2. světová válka. Podmínky pro přijetí k letectvu se náhle změnily a čs. piloti, zařazení na letiště Chartres, byli přecvičováni na francouzské letouny MS-406, MB-152 případně D-520, které také Antonín Nožička absolvoval. Přesto do operací na francouzském území nebyl jako pilot nasazen, údajně pro nízký počet nalétaných hodin. Po kapitulaci Francie 22. června 1940 se z přístavu Bordeaux přeplavil lodí Forbin do Gibraltaru. Tam byla loď zařazena do válečného konvoje a 7. července připlula do přístavu Liverpool. Odtud byl Antonín Nožička 20. července 1940 určen do výcviku k náhradní letecké jednotce v Cosfordu pod poddůstojníckým číslem 787605. Potom se skupina čs. letců přesunula na základnu RAF v Honingtonu, kde byla 2. srpna 1940 oficiálně založena československá bombardovací peruť RAF 311 a zahájila výcvik na anglických bombardérech Vickers Wellington MK IA a IC pod velením kanadského důstojníka W/Cdr. J. F. Griffithse, DFC. Do čela perutě byl jmenován W/Cdr. (podplukovník) Karel Mareš Toman DFC (Distinguished Flying Cross - záslužný letecký kříž). 29. 4. 1942 byla třistajedenáctka převelena ke Costal Command tj. pobřežnímu velitelství a na nový úkol se začala přeškolovat na letišti Aldergrove u Belfastu v Severním Irsku. Antonín Nožička byl 28. 10. 1942 povýšen do hodnosti rotmistra a dekorovaný čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem F a VB, čs. válečným křížem 1939 se v rámci Costal command s 311. čs. leteckou perutí začal jako pilot zapojovat do bitvy o Atlantik BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

a operoval v rámci třistajedenáctky v hlídkových a protiponorkových patrolách z letiště Talbenny v jižním Walesu. Patroly létající ještě na starých Wellingtonech směřovaly do prostoru Biskajského zálivu. V roce 1942 se Antonín Nožička seznámil s českou dívkou Jarmilou Svobodovou, rodačkou z Třebíče, která sloužila u WAAF (Women s Auxilitary Air Force – ženský sbor pomocných služeb letectva) a 15. února 1943 v době dovolené se s ní v Sloughtu poblíž Londýna oženil. Potom pokračoval v leteckých operacích. V průběhu roku 1943 byla peruť 311 vyzbrojena americkými letouny Consolidated B24 Liberator GRV a GRVI, do kterých byly nově montovány palubní radary. Na těchto strojích naši piloti prováděli operace až do konce války. V důsledku přezbrojení se peruť přesunula na základnu Beaulieu u Southamptonu, kde setrvala až do 2. 2. 1944. Pak proběhlo stěhování 311. perutě na jih Anglie na základnu Predannack, kde jejím cílem bylo čištění prostoru La Manche a Biskajského zálivu od nepřátelských plavidel v souvislosti s předpokládaným vyloděním spojeneckých vojsk v Normandii. Po invazi během srpna 1944 nastal další přesun na základnu Tain v severním Skotsku a peruť začala operovat nad Severním mořem proti německým ponorkám. Operační činnost byla ukončena 4. června 1945. 311. peruť RAF se přesunula na letiště Manston u pobřežního města Margate a již jako transportní v rámci Transport Command 311 zajišťovala přepravu mezi Velkou Británii a osvobozeným Československem. To již byl Antonín Nožička v hodnosti praporčík letectva pod číslem F-191 propuštěn ze svazku RAF ze zdravotních důvodů a rozkazem č. 9486/45 ze dne 16. května 1945 přemístěn k náhradnímu tělesu s tím, že bylo zahájeno superarbitrační řízení DRNT 140/45, podle kterého měl být propuštěn do poměru mimo činnou službu po návratu do vlasti. V té době bydlel se svou manželkou ve Waiside - Birdham Rd. v Chichesteru. 33

Do Československa se vrátili letecky přes Transport Command koncem července a bydleli v Třebíči v ul. Poděbradově, čp. 52. Antonín Nožička byl zařazen k náhradnímu 3. pluku do Olomouce. Československá bombardovací peruť RAF 311 byla oficiálně rozpuštěna k 15. únoru 1946. Antonín Nožička byl na základě superarbitračního řízení DRNT 140/45 z Chichesteru od 26. března 1946 dočasně služby neschopen a k 31. srpnu 1946 zproštěn činné služby. Dále byl od 1. září 1946 odeslán na 24 měsíců na dovolenou s čekaným, před jejímž uplynutí měl být znovu podroben superarbitraci. Před dalším řízením v červenci 1948

utekl i s manželkou podruhé do zahraničí. Vlakem přijeli do Francie a potom lodí do Velké Británie, kde se znovu usadili v Chichesteru. Tam údajně oba pracovali v pekárně. Další osudy Antonína Nožičky zatím nejsou známy. Pátráme dál i v archivech Royal Air Force u Birminghamu. Tento ne zcela úplný medailonek je zveřejněn také proto, aby mohla být ukončena série článků o čtrnácti zahraničních vojácích z Buchlovic, kteří svou statečností, mnohdy s nasazením života, přispěli k osvobození Československa. Jan Štokman

Poznání na cestě Denně se setkáváme s moudrými a praktickými příslušníky našeho národa. Jejich předkové vždy věděli, čeho se mají „přidržet“ před Bílou horou i po Bílé hoře, před všemi převraty a po nich. Jim vděčíme za přežití v těžkých podmínkách v centru Evropy. Tito lidé vždy s nedůvěrou hleděli a hledí na všechny projevy lidské aktivity, které nesměřují výhradně k tomuto existenčnímu cíli. Vynakládají někdy značné úsilí na vypátrání „co z toho ten člověk má?“ Kolik času tráví muzikant, tanečník, zpěvák na zkouškách, cvičením doma a kolik času ztrácí na vystoupeních? Kolik mu to vychází na hodinu? Co práce a času tráví výtvarník nad svými návrhy a kolik mu to hodí? Co je to asi za horentní odměna za jedinou fotku uveřejněnou v novinách, když jí fotograf věnuje nejen půl dne hledáním záběru, ale další hodiny ve fotokomoře? Kolik je za článek nebo zprávu v novinách? A přiznejme si zde nyní, že náš člověk – zachránce jistot – bývá finančním výtěžkem těchto lidských aktivit hluboce zklamán a někdy dokonce pobouřen. Ne snad proto, že je odvážným bojovníkem za spravedlivé ocenění práce jiných, ale rozhořčen se cítí proto, že nechápe! Co si to dovolují ti lidé? Mají snad jiný motor, který je pohání k další a další činnosti, než pro „své jisté“ na dlani? Chtěl bych se zde zastat všech krásných aktivit, tancování, zpívání i muzicírování, uměleckého snažení všeho druhu, které směřují dál, kousíček za obzor. A ten motor? Motor v nás? Tím je nezvratnost našeho lidského věku, nezvratnost času, kterou si uvědomujeme, jejíž význam vystihuje snad následující rozvinuté motto: Bez vědomí nezvratnosti času, jenž máme k dispozici, by nikdy pro nás neměl den či hodina ten význam, která má...., bez vědomí, že dny a roky jsou omezeny, by nic nevyprovokovalo naši snahu, abychom smysluplně žili..., v našem životě by pak chyběl neklid, včetně „tvůrčího neklidu“, neboť by ještě nebylo pozdě! Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

34

Zimní fotografie ze Chřibů pořídil Karel Grabovský


35

Vzpomínka na sv. Mikuláše Svatý Mikuláš přichází k dětem vždy večer 5. prosince a je to vlastně v době adventní jakýsi posel Vánoc. Já mám také na jeden svatoklimentský večer jasnou vzpomínku. Byl to zřejmě mikulášský svátek v roce 1937 a byl posledním, co jsem ještě nechodila do školy a co jsme bydleli na Helštýně. Už jsem trochu ve své víře ochabovala. Mezi staršími dětmi se mluvilo, že Mikuláš a čerti mají škrabošky, čerti nemají ocasy ani kopyta a rohy mají z kolků. Anděl prý má hvězdu na čele přivázanou kolem hlavy zlatou nití a křídla má prý z papíru. Už kolem čtvrté hodiny, když se začalo šeřit, jsem ze zahrádky pozorovala oblohu směrem k Hraničkám, jestli se tam už spouští z nebe Mikuláš a anděl po zlatých nitích. Čert prý leze z velké jámy ve Dvořanově cihelně, kde se těžila hlína na cihly. Mikuláše jsem neuhlídala, ale přece jsem se jej dočkala. Maminka už před několika dny domluvila s paní Šikovou, manželkou Josefa Šika, obchodníka, kteří bydleli u pošty za pomníkem padlých, mikulášskou návštěvu. Šikovi měli už tři dospělé děti. Nejstarší syn dělal Mikuláše, dcera a mladší syn dělali čerty. Anděla dělala dcera známé paní Šikové z Boršic, aby byla cizí a nikdo ji nepoznal a všechny děti aby ji považovaly za anděla. Když se setmělo, dočkala jsem se. Zazvonil zvonek a mikulášská čtveřice byla u nás. Mikuláš, dva čerti a anděl. Odříkala jsem Otčenáš a bedlivě si je prohlížela. Mikuláš byl přesně takový, jaký má být. Veliký, měl ornát samé zlato a bílou komži, mitru zdobenou křížem a hvězdami, zlatou berlu s červenou mašlí a bílé rukavičky. Měl jemné bílé vlasy až po límec, jemný bílý knír pod nosem a zvonil zvonkem. Čerti neměli kožichy, ale byli celí obrostlí krátkými, vlnitými světlehnědými chlupy. Takové měli i vlasy na hlavě, ze kterých trčely malé lesklé rožky. Na rukou měli černou kůži, stejně i v obličeji, a co chvíli brumlali a vyplazovali jazyk. Měli ocásky s chlupatou štětinkou, lesklá kopyta a kolem krku červené šátky. Jeden měl řetěz, druhý metlu. Anděl měl krásnou růžovobílou řízu, také bílé rukavičky, zlatou hvězdu na čele, která nebyla přivázaná a světle vlnité dlouhé vlasy až po pás. Po škraboškách nebylo ani vidu ani slechu. Anděl nesl košík s dárky. Tehdy ještě nebyla válka a bylo všeho dostatek. V košíku byly metly s čokoládou, tylové punčochy s bonbóny, pomeranče, banány, celý kokos, tehdy veliká zvláštnost, i klasika – panenská jablka, ořechy a krajačky. Všemu ale vévodili velcí perníkoví Mikuláši, čerti a husaři na koni, překrásně a neopakovatelně zdobení od buchlovského cukráře Cypriána Šika. Tatínek držel v náručí malého bratříčka, který měl tak dva roky a třepal se na čerty. Vyšli jsme proto je doprovodit na schody a uviděli jsme obrázek malíře Lady, jak mikulášská čtveřice kráčí starým Helštýnem ke mlýnu a okolo svítících lamp víří sněhové vločky. Nic nevadilo, že anděl má kabát a vlněnou čepici. Na druhý den ráno jsme ještě za oknem našli figurku malého Mikuláška ze dřeva a papíru se sádrovou hlavičkou a malou. Později jsem, když byla moje neteř malá, sošku Mikuláše upravila a udělala k němu k sádrové hlavičce čerta tělíčko ze dřeva, zašité v „kůži“ černého plyše. Když byla neteř dospělá, měla dva chlapce a druhá neteř chlapce a děvčátko. Tehdy jsem udělala mikulášské dvojice ještě dvě. Po delší době, když už jsem pracovala, dozvěděla jsem se od paní Šikové, jak tvořila opravdového Mikuláše. Moje maminka s malou vnučkou (mou neteří) chodila často k paní Šikové na besedu. Já jsem tam také někdy zašla. Jednou v předmikulášské době mi to vypravovala. Pro Mikuláše ji na faře, kde měla známé, půjčili starší rochetu a ornát, mitru udělala z tvrdého papíru a ozdobila zlatým křížem a hvězdami. Berlu udělala z tyče a drátu, omotala zlatým papírem a červenou pentlí. Vlasy a plnovous byly z bílé vaty. Vatu na obočí a knír nalepila na kůži nátěstkem (mouka + voda). Její nejstarší syn byl k nepoznání. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

36

Sehnala dva staré dubeňáky již trochu rozežrané moly pro dceru a mladšího syna. Kožichy vzadu rozstřihla na dlouhý šos a udělala z nich jakýsi overal, do kterého zamotala celé tělo. Ostřihala z kožichů trochu chlupů, nalepila na staré rádiovky, do kterých udělala dírky, kterými prostrčila lesklé rožky z tvrdého papíru. Na jednu nohu vždy udělala z lesklého papíru kopyto. Ocásky byly ze stočeného řemínku a štětinky z chlupů z kožichů. Obličeje jim natřela vepřovým sádlem a načernila sazemi. (Šlo to prý dobře umýt, dělají to prý kominíci.) Na rukou měli rukavičky z jemné černé kůže. Andělovi udělala řízu ze své starší noční růžové košile. Na zádech udělala dva otvory, kterými prostrčila křídla udělaná z papíru a polepená husími brky. Šikovi v obchodě prodávali i střižní zboží. Paní Šiková obětovala i několik metrů bílého tylu na vylepšení andělské řízy, ze které vyčnívala křídla z peří. Paní Šiková mi po vyprávění řekla, že ji to stálo hodně času, námahy i peněz, ale že nelituje, že ji to bavilo a těšilo ji, že alespoň několika dětem její mikulášská čtveřice utvrdila ještě nějakou dobu jejich víru v tyto bytosti. Zdenka Maršálková

Zimní krása Rampouchy – střechýle visí ze střech dolů jako stalaktity v Moravském krasu. Nejsou zbarveny, jsou průhledné, jsou nádherné, krásou, tvarem, ozářené sluncem, jiskří se v nich krása vytvořená tvůrcem.

Tvůrcem přírodních změn, takovou krásu nevytvoří žádný vládní sněm. Jak se však oteplí, vše zmizí. Z našich myslí však ta krása nevymizí. Ludmila Dudešková

Loňská zima byla na sněhovou nadílku bohatá.

(Foto: Pavel Ondrůšek)


37

Vzpomínka na Krescencii Ondrůškovou Vážení redaktoři zpravodaje, potkal jsem Lidušku Macákovou (roz. Ondrůškovou), která se mně svěřila, že by Vám do zpravodaje ráda dala krátkou vzpomínku na svoji babičku, celý život žijící v Buchlovicích. Pokusil jsem se také sejmout letitou fotografii babičky. Ta studna za ní je památečná, protože za tím plotem byla tak zvaná „letní“, to bylo území vyhrazené k růstu volejbalového výkvětu a snad i později trochu fotbalových nadějí. Studna s okovem byla tajuplná a její voda, zásluhou benevolence rodiny Ondrůškových, byla vždy dostupná (dírou v plotě) žíznícím a horkem vysíleným sportovcům. Nejvíc se hřiště využívalo v době prázdnin, tj. v období žní. Večer bylo „letní“ pak shromaždištěm sportu dychtící mládeže, která v hojném počtu doufala, že na ně pan učitel František Fic (tehdejší jednička pověstná svými rychlíky) kývne, ukáže a pozve je na hřiště. Tam jsem začínal i já svoji pak dlouholetou sportovní kariéru. Proto je pro mě na obrázku zachycená studna zdrojem vzpomínek na dobu, kdy buchlovská volejbalová eskadra zválcovala na tomto hliněném dvorci i v okolních městech každého, kdo se odvážil nebo musel ji vyzvat k boji. Nakonec byla známá v širokém okolí, dokonce na celé Moravě (Fic, Čermák, Straka, Šlégr, Kašpárek, Raštica, Petráš, Lipner, Galuška aj.). Jura Čermák Tato nenápadná stařenka na fotografii, Krescencie Ondrůšková (roz. Tomešková), se narodila v Buchlovicích na Suchém řádku v domě čp. 236 dne 19. 12. 1878. Zemřela pak v Domově důchodců v Buchlovicích dne 27. 10. 1963. Žila v Tyršově ulici v domku čp. 285, který byl v roce 1972 zbourán a na jeho místě byl postaven nový dům, ve kterém dnes žije rodina jejího vnuka Petra Ondrůška (zemřel 4. 4. 2010). Dnešní ještě převážně žijící „děvčice“ si na ni mohou pamatovat a možná si připomenou, jak jim tehdy uvazovala na hlavu „turáně“ (šátky) k buchlovickému kroji při mnohých slavnostních událostech. K zálibám stařenky patřilo i šití. Například ušila mně i mojí kamarádce Ivě Kučíkové (dceři tehdejšího šoféra autobusu Aloise Kučíka) kompletní buchlovský kroj. Památná studna s okovem u bývalého domu čp. 285 sloužila pro domácí potřeby, voda se tehdy nedávala ke kontrole, zda je požadované kvality. Přesto byla vítaným zdrojem občerstvení sportovců, jak již bylo řečeno, kteří do sousedství chodili hrát převážně volejbal. Fotografie byla pořízena aparátem Pionýr někdy v letech 1951–1952. Tak vzpomíná její vnučka Lidka Macáková, roz. Ondrůšková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

38

(Foto: Karel Grabovský) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

39

Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů (pokračování) huntovat – ničit huňa – deka hupcuk – zvedák, kladkostroj hupsnút – seskočit, ale i vyskočit húra – půda hus – husa húse – housátko (húsátko) húser – houser, ale také výhřez plotýnky v páteři (velice bolestivé) husle – housle hvízdat – velice silně pískat chábí – křoví, roští, zbytky ořezaných větví stromů určené k likvidaci chábovica – kapustová polévka chalupář – člověk (ne z Buchlovic), který si zde koupil (zdědil) domek a část roku tu pobývá – chalupaří chamraď – sebranka; původně bodláčí, plevel, hloží, chrastí, něco chatrného chcaldorýna – často čurající žena (z rýny také často vytéká voda) chcánky – moč, ale také nelahodné pivo, víno chcípáček – často nemocný, slaboučký člověk nebo i domácí zvíře chcíplina – zdechlina chichot – chechtot, smích chlámat se – hlasitě se smát chlebárňa – ústa (hanlivě) chlebenka – žebračenka – poukaz v době krize (1933-1935) na určité množství chleba v hodnotě asi 10 Kč na týden. Přiděloval ji obecní úřad. chlemstat – psí pití vody; také jíst polévku s bryndáním, popíjení alkoholu chlív – chlév chlópat – o sněhu – padá hustě s velkými vločkami chlópnút – upadnout nebo dát někomu facku, pohlavek chlpat – nenasytně pít (o zvířatech i lidech) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

chlupáč – pes, také zarostený člověk, vlasatec chmaták – zloděj chmatat – makat, dotýkat se (harašení) chochmes – rozum, vtip (nemá žádný chochmes) chomút – chomout; vlézt do chomoutu – do manželství chovat – bude chovat, bude mít dítě chraplavý – chrčivý, zastřený chraploň – nadměrně chrápající chrást – řepné listí chrchel – maloobsahová motorka chrchlat – odkašlávat s hlenem chrúst – je jako chrúst – malý, hubený chudobinec – dům, kde bydleli staří lidé bez vlastního domu a přivydělávali si prací u sedláků, někdy pracovali jen za trochu jídla nebo žebrali. chudý – štíhlý, hubený chujovina – nesmysl chumaj – nespolehlivý, málo nadaný člověk chytrolín – nadaný, chytrý člověk chytrý rožek – název bývalé budovy OV KSČ v Uh. Hradišti Idáš – zrádce (Jidáš) ídlo – jídlo idu – jdu ich – uvidíš ich – je imrvére – pořád, neustále ináč – jinak ingúst – inkoust inštrument – nástroj, přístroj inžinýr – inženýr Iřa – Jiřina, Jiří istota – jistota iskra – jiskra iščerka – ještěrka Itálija – Itálie itrnica – jitrnice izba – jizba, světnice 40

jagživ – do smrti ne, pokud budu žít jaksi – nějak (jaksi se ně nezdá) jak psů – mnoho, hodně jalúvka – jalovice (kráva před otelením) jama – jáma janek – zajíc; popleta, ztřeštěnec jápat (se) – plést, plantat něco v hovoru; chlubit se něčím járek – rýha; malá příklopka k odvodňování jarmak – jarmark jebat – někoho seřvat; souložit; pův. hýbat se, tahat se jégrovky – teplé spodní kalhoty pro muže jéjdanečky – panečku, to není možné jeleň – jsem z toho jeleň – zkoprnělý, nemohu pochopit jelito – opuchlina na těle; také nemehlo jesle – v kopané prohození míče mezi nohama protihráče jézéďák – člen jednotného zemědělského družstva (JZD) Joža – Josef just – a přece, schválně kacafírek – kabátek bez rukávů kača – lokálka (např. z Moravského Písku do Bzence); také široký pytel káča – dětská hračka kačka – koruna (Kč) kadlátky – trnky kafrat – skákat do řeči, kibicovat kajfáš – zrádce; pův. Ježíšův soudce kakabus – bručoun, zamračený člověk. Pův. hrnec na vaření. kakáč – velký hrnec; nočník; dámský klobouk kalenica – trám na střeše, ale také hřbet pokryté střechy kalup – spěch kamaše – látková ochrana proti chladu a blátu na botách u šněrovadla kamínek – brousek, také psací potřeba v dřívější škole – psalo se jím na tabulku kamizolka – vyšívaná košile, vesta kanady – speciální brusle přišroubované na boty


kanálija – potvora, prohnanec, podvodník, zlý člověk kantýž – nízké lešení ve vinném sklepě, na kterém jsou uloženy sudy kapca – kapsa kaprál – desátník (vojenská hodnost) karbid – sloučenina uhlíku s jinými prvky karbidka – lampa na karbid karét – prchat, když někdo někomu provedl něco zlého karfiól – květák kasírovat – účtovat katecheta – učitel náboženství kazatelňa – místo v kostele, odkud kněz káže (čte s výkladem) kel – kapusta; ve rčení je to v kelu = je to v pr... keláň – velký zub kelčáky – velké zuby kerchov – hřbitov kérovat – kárat kerýsi – některý kisňa – dřevěná krabice klanica – delší klín u vozu zastrčený do násady; přenes. klátící se člověk klapačka – pusa (má dobrou klapačku – umí rychle mluvit) klásí – obilné klasy s kouskem slámy pod klásky klebetit – vykládat o všem možném, pomlouvat klepetáč – rak klepnút – mě klepne – trefí mě šlak (mrtvice) klumprt – něco nekvalitního, nepořádek kmocháček – kmotr kňárat – kňučet (o zvířeti i dítěti); také žadonit kňučet – naříkat po zbití, zranění, bolestí, steskem apod. kňúr – tří až čtyřleté divoké prase knutel – totéž co knytl. Špičatý silnější dřevěný kolík asi 40 cm dlouhý, se kterým se vázaly snopy obilí obřísly ze slámy – dělaly se ručně nebo na stroji (obříslovač) kobylinec – koňský trus (koblížek) Milan Janovský 41

Podhůřím Českého lesa VI Kde žil spisovatel Jindřich Šimon Baar V minulém pokračování našeho putování jsme dospěli na pokraj obce Chodova, která byla od svého založení, podobně jako Újezd, svobodnou vsí, obydlenou Chody. Obec je prvně písemně zmiňována v roce 1365. Dnes si zde můžeme prohlédnout barokní kapli sv. Jana Křtitele se zvonicí, dva památkově chráněné roubené domky, v drobném parku pomník Jana Husa z roku 1922 a v kopci na pokraji Chodova starý kamenný kříž. Přírodní zajímavostí je bezesporu obnažený Český křemenný val, kolem něhož vede cesta do Pece pod Čerchovem. My se však z Chodova vydáme opačným směrem po úzké, převážně cyklisty využívané asfaltové silnici do sousedního Klenčí pod Čerchovem. Po necelých dvou kilometrech mineme po pravé straně zdí ohrazený hřbitov v trati Na soutkách, na němž je pohřbena řada osobností, pocházejících z tohoto kraje, či zde narozených, mezi nimi Jindřich Šimon Baar a Jindřich Jindřich. Dnešní městečko, obklopené smíšenými lesy, nalezneme přímo na úpatí masivu Českého lesa. Založení Klenčí lze umístit do 13. století. Místní kostel svatého Martina, dnes nesoucí barokní podobu z let 1737–1745, vznikl již v době gotické. K původu kostela a jeho stáří se váže historka, kdy řemeslníci a sedláci, pracující v roce 1737 na demolici tehdy už silně zchátralého původního kostelíka, nalezli na jednom z trámů z krovů vyrytý letopočet 1258. V kostelní kryptě jsou pochováni příslušníci rodu Lamingenů a hrabat Stadionů. Klenčí pod Čerchovem, snad pro svou zdravou polohu, se stalo rodištěm významných osobností, v první řadě již zmíněného spisovatele Jindřicha Šimona Baara, hudebníka a sběratele lidových chodských písní Jindřicha Jindřicha a spisovatele a básníka Jana Vrby. Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869. Vystudoval domažlické gymnázium a poté BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

kněžský seminář v Praze. Po svém kněžském pobytu na celkem šesti farách v šesti místech se na stáří vrací do rodného Klenčí, kde se může konečně v klidu věnovat naplno své spisovatelské zálibě. Mezi jeho slavná literární díla, pojednávající převážně o rodném kraji a jeho rázovitých obyvatelích, patří trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy. Dále romány Pro kravičku, Poslední soud či Jan Cimbura. Baar zemřel v Klenčí 24. října 1925 a ve své poslední vůli odkázal své jmění, autorská práva a svůj klenečský dům obci za účelem zřízení muzea a veřejné knihovny. Baarovo muzeum, otevřené roku 1926, si může návštěvník Klenčí prohlédnout i dnes. A kromě toho i obří spisovatelovu sochu – památník, stojící v lokalitě Výhledy asi dva kilometry od Klenčí.

Pomník J. Š. Baara na Výhledech 42

Klenčí pod Čerchovem Jindřich Jindřich, narozen 5. března 1876 v Klenčí pod Čerchovem, byl hudebně vzdělán ve svém domově od svého otce, hudebně nadaného klenečského kantora. Jindřich jakožto klavírista koncertoval se Ševčíkovým kvartetem a hudebně doprovázel i Emu Destinovou. Věnoval se hudebně sběratelské činnosti a chodské lidové písně publikoval v devítidílném zpěvníku. Vydal taktéž šestadvacetidílný etnografický sborník Chodsko. Mimo činnost sběratelskou se věnoval také komponování vokálních skladeb s klavírním doprovodem. Jindřich Jindřich byl v roce 1954 jmenován zasloužilým umělcem a roku 1957 národním umělcem. Zemřel 23. října 1967. Dnes má své muzeum v Domažlicích. Poslední z trojice rodáků, Jan Vrba, se narodil 10. července 1889. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni a již tehdy pravidelně publikoval ve Vídeňském deníku, v Právu lidu a v Pramenu. Po krátkém působení na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou odešel do Jemnice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/2010

vyučovat na Lesnické škole. Lákala jej však činnost literární, odchází tedy ze školství a navrací se do Domažlic. Jeho poezie je ovlivněna Otakarem Březinou a přírodními náměty. Uveďme alespoň sbírky Radostné zaslíbení, Les, Borovice či Kniha z přírody. V próze se pokusil zachytit povahu Chodů a jejich domovské krajiny. Zemřel v Domažlicích 28. května 1961. Z Klenčí pod Čerchovem se vydáme na další cestu. Po silnici přijdeme do necelých tří kilometrů vzdálené obce Postřekov. Obec byla poprvé zmíněna roku 1225 a již tehdy byla sídlem svobodných Chodů. A právě v době tzv. chodských rebelií v 17. století se stal Postřekov místem jednoho z nejtužších odporů proti vrchnosti. V okolí Postřekova je velmi neúrodná půda, která neuživila jeho obyvatelstvo. Už v 19. století zde vznikla sklárna, vyrábějící zrcadla a zrcadlové sklo a papírna. Text a foto Martin Žižlavský 43

Dne 4. listopadu 2010 oslavili svou diamantovou svatbu (60 let společného života) manželé Olga a Mgr. Antonín Kašpárkovi. Do dalších let hodně zdraví a štěstí jim přišli popřát za městys Buchlovice starosta ing. Jiří Černý, místostarosta Bořek Žižlavský a tajemník ing. Miloslav Hrdý.


44

Jubilanti v prosinci 2010 75 let

Josef Škrabálek (Domov pro seniory Buchlovice) Ludmila Tesařová Antonín Rýznar Ludmila Trávníčková

80 let

Božena Štulířová (Domov pro seniory Buchlovice) Jiřina Novotná Marie Doležalová (Domov pro seniory Buchlovice) Miroslav Gerža Jaroslav Petráš Miroslav Daňhel Vladimír Šácha (Domov pro seniory Buchlovice)

85 let

Vánoční stromeček u Maršálků

Božena Máčalová (Domov pro seniory Buchlovice)

(Foto: -bž-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVI. prosinec 2010

Recommend Documents