BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 10 ROČNÍK XVI. říjen 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 10 • ROČNÍK XVI.

říjen 2010

Říjen v Chrastích

(Foto: -bž-)

Říjen Říjen je jako člověk v síle vrcholu, je měsícem samotného vrcholu podzimu, v němž člověk, příroda i tvorstvo všechno se připravuje na blízkou zimu. I ptáci stěhovaví za teplem v dálky odletěli a stromy listnaté se v nach a purpur oděly, sluneční svit se někdy jenom kmitne a první mrazík jinovatkou dýchne. V lese, kde také duby, buky barvu mění ozývá se v tu dobu jelení troubení. Mohutný paroháč se svědomitě stará by jeho laně koloušky přivedly na svět z jara. Louky, které kdys kravky spásávaly a které ocúny tak jako v tomto čase zdobívaly jsou plny jemně fialových kvítek, hlavních představitelů podzimních květných dítek. Holá, zoraná a sklizená jsou hnědá pole, ovoce očesané, uložené v lískách ve stodole a první mrazík, který ruce zebe, věští, že Martin na koni bělostném už brzy přijede. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

1

V druhé polovině září vrcholily práce na bývalé staré škole u kostela – Československém kulturním centru. S knihovnicí Mgr. Dagmar Možnou vidíte její pomocnici Hanku Tesařovou. Na dolním snímku jsou starosta ing. Jiří Černý, stavbyvedoucí firmy Stamos Stanislav Duháň a projektant ing. Jaroslav Mikulík (foto: -bž-)


2


3

Od 15. září nastoupili pracovníci bílovické firmy SVS Corect, kteří začali s opravou poškozených míst kolem odvodů dešťové vody u tržnice, na náměstí atd. (foto: -bž-)

Nabídka oblastní charity Chcete trávit svůj volný čas i v pokročilém věku ve společnosti svých vrstevníků? A nechcete nebo nemůžete být celý den sami doma? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli ano, tak právě pro Vás jsou ušité na míru služby Denního centra pro seniory. Místo, kde můžete trávit čas rozmanitými aktivitami dle Vašeho zájmu a nálady se nachází nejen v Uherském Hradišti, v části zvané Rybárny, ale také v areálu Domova pokojného stáří v Boršicích. V obou střediscích Oblastní charity Uherské Hradiště nemáte čas myslet na přibývající roky. V rodinném prostředí Vám pracovnice s laskavostí a úctou pomůžou zachovat si své koníčky, navázat nová přátelství, a to vše i přes případná omezení, které může způsobit nemoc. Nabídka denních služeb je zároveň vhodná i pro pečující rodinu, která chodí do práce, nebo si od péče o své blízké potřebuje odpočinout. Pokud chcete stárnout příjemněji – přijďte za námi do Boršic, kde jsou nyní volná místa. Pro bližší informace volejte vedoucí pracovnici Alenu Mazurovou. Kontaktní telefon 572 151 454 nebo 725 520 983. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

4

Ocenění buchlovických hasičů


5

Farní tábor „STRÁŽCI SVĚTLA“ – Zubří

Vyrobili jsme si vlastní erby a ty pak připevnili na stany jako jmenovky (foto nahoře). Při návštěvě pana faráře proběhla degustace čajů z přírodních surovin. Každý oddíl měl za úkol suroviny nasbírat v lese nebo na louce a na ohni v kotlíku čaj uvařit (foto dole).


6

Městys Buchlovice vlastní nezanedbatelný lesní podíl ve Chřibech, který náleží spolu s dalšími podíly obcí a měst pod Lesní družstvo Osvětimany. Vedení lesního družstva pravidelně informuje zainteresované o hospodaření a záměrech nejenom na schůzích, valných hromadách, ale i přímo v terénu. Jedno z takových setkání se uskutečnilo 13. srpna. Zástupci měst a obcí se seznámili se stavem lesa a novým zalesňováním v osvětimanských lokalitách Červené blato a Zikmundova skála. (foto Bořek Žižlavský)


7

Ze setkání spolužáků ročníků 1929 a 1930 Nezapomeň! Před 66 lety jsme opustili školní lavice a rozlétli se do světa. Bylo to ještě v době válečné, proto nás rodiče přihlásili jako učně. Jedenkrát týdně jsme chodili do pokračovací školy. Dnes již máme téměř všichni osm křížků, ale přesto na školní léta rádi vzpomínáme. Proto dejme dohromady své síly a sejděme se, abychom zavzpomínali společně na léta dětství, mládí a na všechno krásné, co jsme prožili. Zapiš si tedy do kalendáře, že v sobotu 14. srpna 2010 se sejdeme jako obvykle na náměstí v Buchlovicích. Je nás už málo, kteří máme to štěstí, že se vůbec můžeme setkat v místech, kde jsme několik let těšili i zlobili své učitele, kteří se snažili předat nám své znalosti a vedli nás k lásce k vlasti a čestnému a slušnému chování. Budiž jim to za dík. Ale toto vše a více si povíme až se setkáme. (text z pozvánky)

Už je tu 14. srpen a my místní toužebně očekáváme na náměstí, kolik se nás asi sejde. A již přilétají první vlaštovky a nastává radostné vítání. Potěšilo, že se nás sešlo ještě 27 – 17 spolužaček a 10 spolužáků. Kromě nich přijeli též rodinní příslušníci, kteří je doprovázeli, a to dva manželé, šest manželek a dvě dcery. Měli jsme velkou radost z tak velkého počtu, ale litovali jsme sedm omluvených spolužáků, kteří se pro nemoc nemohli dostavit, ale mrzelo nás, že někteří pozvaní se vůbec neozvali. Kolem 15. hodiny se část přítomných rozloučila, aby stihla autobus nebo vlak. Slíbili jsm, že fotografii z posledního setkání rozešleme. Zatím se to nepovedlo, ale jeden z přítomných spolužáků ji již neuvidí. Osm dní po setkání přišlo do Buchlovic oznámení, že náhle zemřel Jaroslav Macháč. Bylo to pro nás, kteří jsme zprávu přečetli, smutné překvapení, že ten, který jezdil pravidelně na naše srazy a byl vždy zdráv, opustil naše řady. Budeme na něho vzpomínat. Organizátorky setkání BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

8

Soutěž MASÉR ROKU 2010 Ve dnech 1. 5.–31. 8. 2010 se konal druhý ročník soutěže pořádaného portálem maseri.cz. „MASÉR ROKU 2010“. Prestižní ocenění se uděluje každý rok v rámci celé České republiky za vysokou kvalitu poskytovaných služeb (mj. i za podporu o povědomosti o masážích) jedinému masérovi, masérské škole a masážnímu salonu. V této soutěži hlasují sami zákazníci a vyjadřují tím svou spokojenost se službami svého maséra, masérského salonu nebo masérské školy. K milému překvapení se naše Centrum regenerace umístilo na stříbrné příčce v kategorii masérských salonů! Cena = certifikát dle kategorie, pohár, mediální rozhovor na stránkách a u mediálních partnerů – byla předána na prestižním veletrhu Beauty & Spa v Praze v pražské O2 Aréně, jenž se konal ve dnech 3.–5. září 2010. Za podporu všem srdečně děkujeme Marcela Šťastná www.laznebuchlovice.cz


9


10

Na vernisáži výstavy Chřiby I Motto: …soubor asi stovky snímků přibližující Chřiby neznámé – lokality, které jsou zajímavé svou přírodní krásou anebo zapomenutým příběhem, ale protože leží mimo značené turistické cesty, jsou známy jen malému okruhu návštěvníků Chřibů… Na vernisáži nové výstavy v Muzeu Podhradí Buchlovice, v pátek 27. srpna 2010, se poměrně široké návštěvnické veřejnosti představilo na sto snímků šestnásti autorů – fotografů – Vojta Rosůlek, Bořek Žižlavský, MUDr. Josef Macenauer, MUDr. Jiří Rohel, ing. Zdeněk Zálešák, Mgr. Vlastimil Kořínek, Albert Orlita, Jarmila Vráblová, Milan Zámečník, ing. Antonín Polák, Jiří Blaha, Ivo Hubík, Karel Grabovský, Radim Lichý, ing. Jaroslav Hrabec a Stanislav Buchtík. Výstava fotografií CHŘIBY I. ukazuje především lásku jednotlivých fotografů ke Chřibům, ke svému domovu, jak se ve svém krátkém vyznání vyjádřil i zástupce buchlovické radnice a fotograf v jedné osobě místostarosta pan Bořek Žižlavský. Dalším fotografem, který se pokusil vyslovit, proč fotografuje naše milé hory – MUDr. Jiří Rohel – ve svém mladém věku jimi trochu opovrhoval, protože jsou tak malé, ale nyní, když je asi 30 roků fotografuje, se mu zdají krásné, stále proměnlivé i výškově úměrné. Pan doktor Josef Macenauer neodpověděl na položenou otázku – proč fotografuje právě Chřiby, ale „potrestal“ organizátory výstavy krátkou ostrou řečí, ve které se vyjádřil, že není spokojen s výběrem z jeho tvorby na výstavě prezentovaným (měl však možnost sám výběr ovlivnit). Okamžitě se mu omluvil (i do budoucna) Miloslav Hrdý s tím, že všichni autoři měli stejné podmínky a žádný z nich neprojevil ani náznak nevole. Toto extempore však nemohlo ovlivnit příjemně plynoucí tok zahájení výstavy, v němž se střídaly muzikantské pasáže, v nichž vystoupil kamarád Pavel Petržela, který své zpívání doprovázal na cimbálek – břuchák (vlastní výroby). Poetický tonus setkání udržoval svým mimořádně zajímavým hlasem i podáním veršů ing. Zdeňka Kunerta buchlovický občan a herec Slováckého divadla v Uherském Hradišti pan Vladimír Doskočil. Náhoda tomu chtěla a na vernisáž zavítal i známý muzikant a vedoucí kyjovského mužského sboru Jura Petrů se svými kolegy z moravanského sboru Paniháj. V jejich podání mohli přítomní slyšet nevšední zpracování balady o utonulém mládenci Jankovi s využitím řady melodických variant, chlapské zpívání se pak ozývalo prostorem muzea i po ukončení oficialit spojených se zahájením výstavy. Protože druhým ekvivalentem slova Chřiby jsou hřiby, byly tentokrát gurmánské kreace, jimiž jsou také vernisáže v Muzeu Podhradí Buchlovice pověstné, v jejich tónu: Domácí houbová polévka, Smažené řízečky z hlívy, Hlívové nugety v sýrovém těstíčku, Žampiónová omáčka, Hlívovy guláš, Kapusta s hovězím masem a praváky, Houbové rizoto, Řecký salát, Zeleninový salát ze směsi hub a Houby s octem. Už při vernisáži se při separátních rozhovorech účastníků ukázalo, že předložená výstava je dobrým „odrazovým můstkem“ pro další pokračování cyklu Chřiby, neboť témat, která byla naznačena, je opravdu bezpočet. Můžeme tedy čekat, že nejen přítomní, ale i další fotografové našeho regionu nepřestanou mít své Chřiby rádi a v oblibě a třeba do roku se můžeme těšit na výstavu s pořadovým číslem dvě. Miloslav Hrdý foto Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

11

Vernisáž výstavy Chřiby I obrazem


12

pátek 27. srpna 2010


Foto: Oldřich Stránský

13

Prvňáčci zahájili školní docházku

Letošní školní rok pro naše prvňáčky začal v zámecké sala terreně hned 1. září. Pětadvacet nových žáčků přivítal místostarosta městyse Bořek Žižlavský, ředitel základní školy Mgr. František Klvaňa a jeho zástupkyně Mgr. Alena Mikulíková. K prvňákům promluvila jejich třídní paní učitelka Mgr. Anna Petrášová a nakonec se s nimi rozloučila ředitelka mateřské školy Bc. Jitka Němečková. Děti obdržely od zástupců městyse potřebné dárky a se svou paní učitelkou odešly do školní třídy. (foto MŽ)


14


15

Buchlovjáci na slavnostech vína


16

Uh. Hradiště 11. září 2010

Foto: Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

17

Kulturní kalendář – říjen 2010 1. 10. U nás před lety 2 – Lidé našich vesnic Galerie na půdě Galerie na půdě Buchlovice až – společná výstava z H Hričova, Buchlovice a městys Buchlovice, 13. 10. Soblahova, Chotovin a Buchlovic tel. 572 595 120 1. 10. Elegance na druhou 1. vázanky – až záblesky elegance 2. Ale takové Alfa 22. 11. Romeo – to je palba, co? Nóbl auta v podání keramika Josefa Lapčíka 3. 10.

Zpívání o víně

9. 10.

Slavnostní setkání u příležitosti zahájení provozu Československého kulturního centra Buchlovice

Muzeum Podhradí Buchlovice

Muzeu Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Folklorní studio Buchlovice, ing. P. Dvořan, tel. 721 337 833 www.fsbuchlovice.cz

Československé kulturní centrum Buchlovice, čp. 16

Československé kulturní centrum Buchlovice, městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Ing. Miloslav Hrdý, tel. 737 649 604

15. 10. Soblahovská výšivka a paličkovaná až 5. 1. krajka z Buchlovic a doprovodná 2011 výstava Plody země

Galerie na půdě Galerie na půdě Buchlovice Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120

28. 10. Připomínka vzniku samostatné Československé republiky (1918)

Náměstí Svobody, u pomníku padlých

Městys Buchlovice, tel. 572 595 120, SPHB – B. Žižlavský, tel. 737 957 617 ZO ČSBS – J. Štokman, tel. 720 208 013

Vyšel kalendář Chřiby 2011 Zájemci o fotografie nestora Klubu českých turistů na Uherskohradišťsku, pana Vojtěcha Rosůlka, si opět mohou zakoupit jeho kalendář Chřiby 2011. Stránky kalendáře nabízejí desítky černobílých fotografií míst ve Chřibech od 40. let do současnosti. Prostřednictvím nich se vydáte například na Cimburk, Smraďavku, na Buchlov, Barborku, Kazatelnu, Kozel, Klimentek, do Trpasličího města, do Střílek atd. Oblíbený, již jedenáctý ročník kalendáře, je v prodeji v Turistickém informačním centru v Buchlovicích za cenu 50 Kč. (-bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

18

100. výročí narození Antonína Bartoše, velitele paravýsadku CLAY V sobotu 11. září 2010 se v Lanžhotě uskutečnila oslava 100. výročí narození zdejšího rodáka majora Antonína Bartoše MC, legendárního velitele paravýsadku CLAY, jejímž členem byl i buchlovický rodák pplk. Jiří Štokman. Pietní akt byl zahájen na místním hřbitově, kde zástupci města, ČSBS, čs. obce legionářské a hosté položili květiny na hroby legionářů, padlých ve SNP i účastníků II. odboje. Slavnostní shromáždění u rodného domu Antonína Bartoše zahájil starosta města Lanžhot František Hrnčíř. Člen OV ČSBS Uherské Hradiště Jan Štokman, který byl hlavním iniciátorem oslavy, v krátkém vystoupení nezapomněl na 93letého plk. Vladimíra Maděru z Velehradu, příslušníka týlové sekce zvláštní skupiny D při II. odboru exilové vlády v Londýně, který byl přítelem mjr. Antonína Bartoše a celé paraskupiny CLAY a před 10 lety měl hlavní projev při odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Dále se zaměřil na málo známé události z poválečného života velitele CLAY. Na závěr promluvil syn Antonína Bartoše ing. Antonín Bartoš žijící ve Washingtonu. Ve svém projevu zdůraznil, že jeho otec ze všech sil bojoval za svobodu a demokracii Československé republiky a těžce nesl, že jeho vlast byla v roce 1993 rozbita bez referenda, což jeho otec považoval za vlastizradu. Oslavy se zúčastnil i Čestmír Šikola ml., syn dalšího člena výsadku. Kytice květů k pamětní desce Antonína Bartoše položili zástupci Holešova, Bystřice pod Hostýnem a delegace z Buchlovic v čele s místostarostarostou Bořkem Žižlavským. Mgr. Zdeněk Smiřický (kráceno)


19


20

Spokojený občan – naše budoucnost aneb proč volit KDU-ČSL Od sametové revoluce ve spolupráci s ODS a v posledních letech i s představiteli nezávislých se nám podařilo zvelebit naše městečko. Budovalo se a vybudovalo se mnoho potřebného a důležitého. V nastávajícím období bychom chtěli pokračovat a dokončit např. slíbenou rekonstrukci ulic a zaměřit se také na sociální oblast, školní a zájmovou činnost dětí a mládeže. Jsme přesvědčeni o tom, že investice do smysluplného prožití dětství je jednou z nejdůležitějších. Nezapomínáme však ani na složitou sociální problematiku seniorů a jinak sociálně znevýhodněných spoluobčanů. Naši kandidáti za KDU-ČSL mají dlouholeté zkušenosti v těchto oblastech. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Dvořan Petr Mgr. Bc. Strýčková Martina Mgr. Rašticová Lenka Martinák Pavel Kapounek Havel Mgr. Večeřová Pavla Žufánek Petr Krchňavá Zuzana Ing. Stejskalová Hana Hrabina František Bilík Josef Králík Rostislav Vráblová Jarmila Vojtěšek Josef Kovařík Norbert

V uplynulém volebním období se nám podařilo znovuobnovit kulturní, sportovní a školskou komisi a rádi bychom, aby i další komise (stavební a sociální) byly funkční a potřebné radě městyse. Dalším splněným bodem minulého volebního programu je zřízení pobočky základní umělecké školy (obor hudební a taneční). V dalších čtyřech letech chceme vybudovat skate park u ZŠ a jiné sportoviště, rozjet první etapu revitalizace hřbitova, podpořit vznik Centra pro děti a rodinu Zvonek, nabídnout sociální poradenství ve spolupráci s Charitou UH, zprovoznit cyklotrasy (např. k průmyslové zóně). Nezapomínáme ani na konkrétní bolesti našich spoluobčanů jako např. vytvoření pravidel pro pohyb psů na veřejných prostranstvích nebo vyřešení přístupu občanů k pozemkům v části Loučky přes stávající staveniště bytových domů. kandidáti KDU-ČSL


21

Dejte šanci odpovědné politice Občanské demokratické strany Dokončíme rozpracované a připravené Projednáme a realizujeme naplánované Naplánujeme a připravíme nové Vážení spoluobčané, přijďte vyjádřit podporu volebnímu programu Občanské demokratické strany v komunálních volbách konaných 15.–16. října. Kandidáti do obecního zastupitelstva za tuto stranu Vám při podpoře našich zástupců v krajské a státní správě jeho naplnění v případě vítězství zaručí a danou důvěru nezklamou. Předseda Místního sdružení Občanské demokratické strany Ing. Zdeněk Beníček

Proč volit ODS? Před posledními parlamentními volbami jsem navštívil městys Buchlovice a viděl jsem, že toto turistické centrum Chřibů po všech stránkách prosperuje. Nesmírně si cením skutečnosti, že od sametové revoluce se zde stále uskutečňují volební programy ODS. Představitelé místní samosprávy dokázali, že i rychlého a všestranného rozvoje lze dosáhnout bez zadlužené budoucnosti, a dokonce s trvale aktivním hospodářským výsledkem. Myslím, že v tom mohou být Buchlovice vzorem pro mnohá naše města a obce. S nejlepším svědomím proto doporučuji buchlovickým občanům komunální volební program 2010 i všechny kandidáty zdejší Občanské demokratické strany. RNDr. Petr Nečas předseda vlády České republiky a předseda ODS BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

22

Sdružení nezávislých kandidátů Buchlovice Vážení spoluobčané, do nadcházejícího volebního období 2010–2014 se naše sdružení rozhodlo opět kandidovat do Zastupitelstva městyse Buchlovice. Ve volebním období 2006–2010 se velký díl našeho programu podařilo společnými silami splnit. Městys realizoval např. rekonstrukci staré školy u kostela na Československé kulturní centrum, na které spolu s vybudováním Galerie na půdě získal dotace z Evropské unie (EU). Finanční podporu rovněž získá na zateplení mateřské školy, základní školy a již získal na rekonstrukce drobných kulturních památek. Mezi velké akce, jež městys hradil ze svého rozpočtu, byla půdní vestavba základní školy, vybudování vodovodu do místních částí Újezda a Trnávky či zřízení kanalizace na Zahradách. Jsou připraveny projektové dokumentace, na které se budeme snažit získat další spolufinancování z vnějších zdrojů. Velkou devizou současného hospodaření městečka je skutečnost, že zanecháváme spolu s ostatními subjekty „obecní pokladnu“ s nezanedbatelnou finanční rezervou, která jinde není samozřejmostí a bude dobrým startem do nového volebního období. Nikdo z našich kandidátů se o místo v zastupitelstvu neuchází s očekáváním osobního prospěchu ani prospěchu vlastního podnikání! S konkrétními body našeho volebního programu se můžete seznámit na samostatných letácích, které najdete v poštovních schránkách.

Chceme prosazovat výhradně zájmy městečka. Nabízíme poctivou práci, nabízíme nezávislou volební alternativu. Za případnou podporu děkujeme.

Bořek Žižlavský, Ing. Ladislav Karásek, Mgr. Alena Mikulíková, Mgr. Vlastimil Kořínek, Oldřich Hudec, Barbora Sonntagová, Karel Řihák, Miroslava Jechouxová, Kamil Maděra, Ing. Josef Motyčka, Ing. Jaroslav Nevřivý, Martin Kořínek, Mgr. Dagmar Možná, Stanislav Buchtík, František Zapletal BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

23

Toulavá kamera v Buchlovicích

Odpoledne 15. září zavítal do katastru našeho městečka opět štáb oblíbené televizní Toulavé kamery. V jednom z následujících pokračováních tak uvidíte pořad o sirných pramenech, včetně pramenů na Smraďavce s pozvánkou do Muzea Podhradí Buchlovice a zámecké zahrady. (foto -bž-)

Muzeum Podhradí Buchlovice získalo darem secesní harmonium od rodiny Beníčkovy, které pochází z pozůstalosti bánovského varhaníka Aloise Beníčka. Na fotografii vidíte prof. v. v. Jana Slováčka ze Starého Města, který rozehrál harmonium při příležitosti návštěvy muzea. (-red-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

24

Český svaz bojovníků za svobodu v Buchlovicích Dne 16. září 2010 inicioval předseda ZO ČSBS St. Město a člen OV ČSBS Uh. Hradiště prof. Jan Slováček podle plánu kulturních akcí uspořádání zájezdu pro členy a příznivce ČSBS ze St. Města, Uh. Hradiště a Uh. Brodu. Za pěkného podzimního počasí navštívilo 28 účastníků Památník Velké Moravy ve St. Městě, barokní hřbitov ve Střílkách a bučovický zámek. Po obědě v restauraci Samota zamířil zájezd do Muzea Podhradí Buchlovice, kde je místostarosta Bořek Žižlavský provedl i s podrobným výkladem o historii budovy a vzniku muzea, o trvalé expozici, proběhlých i plánovaných výstavách a vernisážích. Na závěr se všichni podepsali do knihy návštěv a nakonec se celý zájezd vyfotografoval u pomníku padlých. Podle vyjádření většiny přítomných byla návštěva Muzea Podhradí nejsilnějším zážitkem z celého zájezdu a vyslovili upřímné poděkování. Jan Štokman


25

Senioři komunikovali Správní rada Nadačního fondu manželů Lívie a Václava Klausových 16. února 2010 posoudila předložených 128 žádostí o pořádání kurzů obsluhy počítačů a z nich vybrala 34, mezi nimi také pro Buchlovice. Byli jsme rádi, že se naše městečko objevilo mezi vybranými a rádi jsme kurz základů obsluhy moderní komunikační techniky připravovali a uskutečnili. Účast v kurzu „Senioři komunikují“ byla bezplatná. Účastníkem kurzu byli senioři důchodového věku. Realizátorem kurzu – firma LYRIX centrum, s.r.o., Studénka a ta zajistila ve dnech 13. až 16. září 2010 vše potřebné – to jest především počítače a zdatnou lektorku. Kurz trval čtyři dny, dvakrát po třech hodinách a dvakrát čtyři hodiny, tedy od pondělí do čtvrtku vždy v době od 8.00 do 11.00 (12.00) hodin v zasedací místnosti Úřadu městyse Buchlovice. Podle data přihlášení absolvovala počítačový kurz vybraná desítka našich občanů a vlastně jich bylo celkem dvanáct, protože laskavá lektorka přibrala i dva původní náhradníky. Kurz společně prožívali a na chvíli se do školních lavic vrátili Josefka Ťuhýčková, Květoslava Tabarková, Marie Zámečníková, Antonín Zálešák, Jaroslava Kučíková, Jiří Dostálek, Emma Maděrová, Justina a Jan Žufánkovi, Anna Kulovaná, Ludmila Kováříková a Emílie Rašticová. Musím říci, že se mně velmi líbilo zaujetí seniorů, perfektní docházka a jejich přístup ke kurzu a věřím, že to bylo pro ně všechny zpestření těch „normálních“ dnů a také vzpruha k dalšímu sebevzdělávání. Miloslav Hrdý, foto -bž-


26

Mužský sbor vystoupil v Tupesích

V sobotu 25. září 2010 vystoupil mužský sbor Folklórního studia Buchlovice na prvním Mezinárodním folklórním festivalu a jarmarku lidových řemesel v Tupesích. Vedle buchlovických zpěváků se na festivalu představil i slovenský soubor z obce Nedašovce a samozřejmě i domácí dětský soubor Čutora. Připravil Vlastimil Kořínek


27

Z buchlovického odboje Blažej Kašný Blažej Kašný se narodil 20. 9. 1916 v Koryčanech, v ulici U rybníka čp. 93, jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině Blažeje a Augustýny roz. Škárové. Jeho otec byl drábem v koryčanském dvoře. Později vlastnili malý „grunt“ na náměstí čp. 105. Dnes na tomto místě stojí budova pošty. V Koryčanech prožil dětství a vychodil obecnou školu i měšťanku. Byl pohybově nadaný a od mládí zaníceným Sokolem. Tak jako většina hochů z okolí chřibských lesů se věnoval trampování a turistice. Po ukončení měšťanské školy v roce 1931 nastoupil do učení u obchodníka Karla Weigla v Buchlovicích. Vyučil se v roce 1934 a pak tam dále pracoval jako obchodní příručí a souběžně navštěvoval dvouletou kupeckou školu v Uh. Hradišti, kterou ukončil v červnu 1936. Poté byl majitelem pověřen vedením obchodu. V Buchlovicích také bydlel a záhy se zapojil do buchlovického Sokola i trampského oddílu „Kluci náhody“ kde byl dokonce v roce 1936 zvolen za člena výboru. Dne 1. dubna 1938 byl Blažej Kašný povolán na základní vojenskou službu do Uh. Hradiště a po týdenním výcviku převelen k hraničářskému praporu 6 v sestavě hraničářského pluku 19 se sídlem v Žamberku v Orlických horách, pod velením plukovníka pěchoty Františka Podhrázského. Z hraničářského pluku 19 se rekrutovaly osádky dělostřeleckých tvrzí Bouda, Adam, Hanička, přilehlých pěchotních srubů a lehkých opevnění tzv. řopíků, k případné obraně Zemské brány mezi Jeseníky a Orlickými horami. Hraničářský prapor 6, do kterého byl Blažej Kašný včleněn, byl určen jako osádka pevnostního komplexu Adam nad obcí Mladkov. V červenci 1938 absolvoval Kašný kurz na obsluhu velkých kulometů proti letadlům a byl povýšen na svobodníka. V zářijové mobilizaci 1938 byl hraničářský pluk 19 z mírového stavu 3.115 mužů posílen na 5.700 mužů a dalších 1.392 nováčků mělo nastoupit k 1. říjnu 1938. K tomu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

již ale nedošlo. Po Mnichovské zradě, okupaci pohraničí a odstoupení pevností Němcům byly jednotky pluku staženy a rozmístěny do Chocně, Vamberka a Vysokého Mýta. K 1. listopadu 1938 byl hraničářský pluk 19 rozpuštěn. Blažej Kašný se vrátil do Buchlovic a znovu vedl obchod Karla Weigla. Po okupaci zbytku okleštěné republiky se tak jako mnoho dalších sokolů zapojil do polovojenské ilegální organizace Obrany národa v Buchlovicích a pod velením por. Ignáce Syrovátky vyvíjel aktivní činnost jako velitel družstva v druhé četě buchlovické roty. V listopadu 1939 následkem ne příliš dobré konspirace, ale i zaviněním konfidentů gestapa, byla protiněmecká činnost Obrany národa postupně odhalována a nastalo zatýkání. Mladí odbojáři hledali záchranu v útěku do zahraničí. Blažej Kašný uprchl 14. 12. 1939 přes Slovensko do Maďarska. Bez větších problémů se mu podařilo najít francouzský konzulát v ulici Fee utca v Budapešti a krátce před vánočními 28

svátky byl přepraven na jugoslávskou hranici. Po jejím přechodu se dostal do pohraničního venkovského městečka Subotnica a odtud přes Záhřeb do Bělehradu, kde mu byly vystaveny doklady a jízdenka do libanonského hlavního města Bejrútu. Tam se přepravil vlakem přes Řecko, Turecko a Sýrii. V Bejrútu, který byl tehdy pod francouzskou správou, se 3. února 1940 podrobil prvnímu odvodu jako čs. dobrovolník a 5. února byl zařazen k náhradnímu tělesu francouzské armády. Již 15. února 1940 nastoupil spolu s dalšími čs. dobrovolníky na loď Marechall Joffrey a podél afrického pobřeží, kolem egyptské Alexandrie a libyjského Tobrúku, zamířila loď na Středozemní moře. Do francouzského přístavu Marseille vplula 19. února 1940 a 22. února byl Blažej Kašný prezentován v táboře čs. zahraniční


armády v přístavním městečku Agde a po krátkém výcviku byl 7. března 1940 jako poddůstojník s protileteckou specializací zařazen k protiletadlové dělostřelecké rotě k ochraně letecké základny Chartres, jihozápadně od Paříže, kde se k útočným operacím připravovaly stíhačky MS-406 C.1. Koncem dubna absolvoval zdokonalovací protiletecký dělostřelecký kurz a k 1. květnu 1940 byl povýšen do hodnosti desátníka. 10. května 1940 vpadlo nacistické Německo do Holandska, Belgie a Francie. Špatně vyzbrojené a na válku nepřipravené Holandsko a Belgie byly poraženy již po necelých třech týdnech 28. května 1940. Francie bojovala většinou v ústupových bojích o tři týdny déle. Po pádu Maginotovy linie (pevnostní opevnění) a obsazení Paříže uzavřela Francie s Německem 18. června příměří a 22. června 1940 kapitulovala. Blažej Kašný ustoupil spolu s dalšími čs. vojáky do přístavu Bordeaux a lodí Forbin se přeplavil přes Gibraltar do západoanglického Liverpoolu. Odtud byli čs. vojáci přepraveni do čs. vojenského střediska ve stanovém táboře v parku panství Cholmondeley. Po reorganizaci čs. armády byl Kašný zařazen pod poddůstojnickým číslem 78 76 19 jako příslušník československého letectva do funkce pomocný zbrojíř a mechanik k československé letecké peruti RAF 312 na letiště Duxford. Po absolvování kurzu zbrojíř II. třídy byl převelen na letiště Harrowbeer u Plymouthu, k vyzbrojování letounů Havker Hurikane. Dne 24. 6. 1943 se 312. peruť přesunula do Skabrae na ostrově Mainland na Oknejích (Skotsko) k přezbrojení na Spitfiry a v září 1943 na letiště Isbeley, kde spolu s dalšími čs. perutěmi operovala 312. fighter sguadron v rámci příprav na vylodění v Normandii. To již byl Kašný jako zbrojíř I. třídy (fitter armourer) povýšen kmenovým rozkazem L5 č.2 SAVN č. 16 do hodnosti rotmistr. Poslední anabází 312 čs. perutě RAF na britských ostrovech byla letecká základna Manson u Birminghamu. Do Československa se Kašný vrátil v hodnosti štábního rotmistra v srpnu 1945 přes Belgii a Německo a 26. srpna 1945 se zúčastnil slavnostní přehlídky čs. perutí RAF na Staroměst29

ském náměstí před presidentem dr. Edvardem Benešem. Poté působil v hodnosti podpraporčíka jako voják z povolání ve funkci zbrojíř instruktor na letišti Planá u Českých Budějovic, u 5. stíhacího pluku v sestavě 2. letecké divize, tvořeného převážně příslušníky 312 čs. perutě RAF. 28. 9. 1946 se v Kyjově oženil s Anežkou Stupňánkovou a hned na to se přestěhovali do Českých Budějovic, kde bydleli na vojenském sídlišti. V únoru 1947 byl Blažej Kašný povýšen na ppor. letectva, vyznamenán čs. válečným křížem 1939 a v průběhu téhož roku vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, československou vojenskou medailí Za chrabrost a československou medailí Za zásluhy I. stupně. V červenci 1949 byl 5. letecký stíhací pluk přesunut na letiště Plzeň-Bory, ale to již byl Blažej Kašný z armády vyhozen pro „nespolehlivost“. Vrátil se do Koryčan, ale jen proto, aby se připravil i s manželkou na svůj druhý útěk na západ. To se mu v srpnu 1949 podařilo. Vlakem se přes Rakousko a Švýcarsko přepravili do Francie

a pak lodí do Velké Británie. Krátce po útěku mu výnosem MNO byla odňata vojenská hodnost, všechna vyznamenání a čs. občanství. Od roku 1950 žil v Sheffieldu a v roce 1955 se přestěhoval do Birminghamu. Několikrát odmítl nabídky Britského královského letectva nastoupit k letectvu. Věnoval se podnikání v obchodě se smíšeným zbožím a v obchodním centru Bull Ringu vlastnil obchod. Zemřel 16. 7. 1976 po krátké nemoci ve věku 60 let. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti majora a byla mu udělena medaile za zásluhy o ČSLA 1. stupně. Přestože nebyl Blažej Kašný zdejším rodákem, prožil u nás důležitou část svého života. Z Buchlovic poprvé utekl do zahraničí a také v odvodních a prezentačních listech z Bejrútu a Marseille, získaných z Vojenského historického ústavu Praha, uvádí v roce 1940 jako bydliště Buchlovice, Morava. Proto si ho dovoluji řadit mezi statečné zahraniční vojáky z Buchlovic a věnovat mu vzpomínku. Jan Štokman

Je zase podzim, čas orby polí a rytí zahrádek. Dnešní fotografii z roku 1984 nám poslala paní Marie Svobodová a vidíte na ní pana Gottfrieda orajícího s koněm. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

30

Dva Hrabalové mezi zuby: „Vaše kandidátství je beznadějné a neslušné.“ Tato věta Arnošta Hrabala urazila, a tak napsal pohoršený dopis tehdejšímu ministrovi Janu Šrámkovi, že se Lidová strana vyslovila proti a „označili mě za neslušného kandidáta. Pro mě je to urážející, ba přímo osobní sprostá urážka...“ Nepomohly ani interpelace umělců, poslance Valenty, staroměstského katechety Alfreda Kolaříka. Nakonec vyplulo na světlo boží, že při volbě hradišťského faráře se domluvili národní socialisté, lidovci a sociální demokraté, kteří podpořili Josefa Hrabala, dosavadního katechetu. Arnošt Hrabal se brzy na to dostal za faráře do rodných Buchlovic, kde ho jako veřejnou osobu lidé přijali a někteří i nepřijali, jak to tak už chtě nechtě bývá. A potom že se něco změnilo... Miroslav Raštica

Arnošt Hrabal Ten Arnošt, později buchlovský, byl od mládí dobrým člověkem. Pro své zásluhy byl v roce 1930 jmenován zakládajícím členem Spolku pro podporu chudých studentů v Šumperku, ač sám měl do kapsy hluboko. Při přesunech knězů se chtěl vrátit na rodné Slovácko a hlásil se na uvolněné místo na faru v Uherském Hradišti. Jeho žádost podpořil například František Šmíd – farář v Českém Bohdíkově, Josef Hrabal – katecheta v Uh. Hradišti, Leopold Reček – katecheta v Opavě, Ladislav Staněk – kaplan v Hulíně či Jindřich Plašínský – farář ve Štěpánově. Starosta Uh. Hradiště Metoděj Garlík se nechal k Hrabalově osobě slyšet: „Slyšíme o vás samou chválu ze všech stran.“ Také u ostatních radních byla vyjádření příznivá. J. Slunéčko pronesl: „Už na vás čekáme“. Š. Slavotínek dokonce prohlásil: „Budu vás volit!“ Avšak náměstek starosty, zapřísáhlý lidovec M. Skácel procedil BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

Josef Hrabal 31

Sousedé Na Suchý řádek jsme se přistěhovali v květnu 1940. Tatínek tam koupil selskou usedlost a v humně, na místě mlatevny, postavil obytný domek. Já jsem tehdy chodila do druhé třídy, mladší bratr ještě do školy nechodil. Tehdy na ulici bydleli skoro samí zemědělci, většinou „kravaři“, co jezdili se dvěma kravami, ale také i sedláci s koňmi. Ulice se jmenovala po velkém nedostatku podzemních pramenů. Naši sousedé ze strany od Buchlova byli Rýznarovi. Typičtí staří Buchlovjáci, mluvící starodávným buchlovským nářečím a žijící starodávným buchlovským životem. Měli tehdy již dospělé syny, kteří pracovali. Stařenka, malá, drobná, vždy s úsměvem na tváři, „po sedlcky“ v hodně dlouhých šorcích, jak se tehdy nosívaly. Na nás děti vždy něčím pamatovala. V humně měli sušárnu, kde se vařily trnky a sušilo ovoce. Stařenka tam taky pekla chleba a výborné pecové koláče. Když pekla chleba, ze zbylého těsta nadělala malé bochníčky. Některé posypala solí a kmínem, ostatní fenyklem a anýzem. Po upečení je vodorovně překrojila a slané, kmínové namazala čerstvě stlučeným máslem, fenyklové a anýzové trnkama. Bochníkům říkala „osúchy“ a byly pro děti. Když byly osúchy nebo první třešně, jablka režňata nebo skoré hrušky, volala stařenka přes ploty na maminku: „Ná, pani dochtorová, pote, toť máte, dýte dětom.“ My už jsme číhali, ono to bylo tak dobré. Doma jsme nesměli klít a mluvit sprostě. Ale venku mezi kluky mi někdy ujelo zaklení a ostřejší slovo, abych se jim vyrovnala. Když se to stalo v našem humně a stařenka Rýznarová byla za ploty, hned volala: „Zdenečko, ešče jednú, tož idu do sušírni vydělat z peci žhavý uhel a dám ti ho na jazyk. Pamatuj si, když nekdo kleje a sprostě mluví, Panna Maria plače krvavýma očima.“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

Pro stařečka Rýznarového byla typická faječka a klobúk. Byl klidné povahy a když jsme se na Suchý řádek nastěhovali, dělal mu můj mladší bratr společníka. Kamárádil se stařečkem, chodil s ním na pole a na dvoře v dílničce s ním všelicos spravoval. Jednou přinesl domů stařečkovo kladívko a maminka mu dělala kázání: „Kladívko je stařečkovo, nesmíš nic cizího brát! Musíš jít za ním, kladívko mu vrátit a říct mu, že už nikdy nic jeho nevezmeš.“ Bratr si udělal zahrádku a zasadil si do ní sazenice okurek, které vytrhal mamince ze záhonu. Řekla mu, že to nesmí dělat, ale on to na druhý den udělal zase. Stařeček to viděl přes ploty a zmizel. Donesl z pole mamince plnou slaměnku krásných okurkových sazenic a volal: „Prosím vás, nechte ho, toť máte, nasaďte si, enom už ho nechte, dyť je to děcko. Stařečkův mladší syn možná zachránil bratříčkovi život. Bratr lezl k Rýznarům před plot a kabátkem se zachytil přes sošku. Visel hlavou dolů a řval, až modral. Nablízku byl Bedřich a ten jej osvobodil. Pamatuji se také, jak se jednou rozlítil stařeček k nepříčetnosti. Vařily se jednou u Rýznarů v sušírně v humně trnky a chlapci, jak to tehdy bylo zvykem, dělali různé vylomeniny. Stařeček měl na dvoře nachystaný vůz s hnojem, že ho ráno zaveze na pole. Chlapci mu na něm vyměnili podvozky s koly. Zadní s většími koly dopředu, přední s menšími koly dozadu. S vozem ráno nemohl pohnout. Rozlítil se a s krumpáčem vletěl do sušárny rozmlátit kotel, že to všechno je kvůli němu. Dalo to dost práce, než se podařilo stařečka uklidnit. Ještě mám na něj dvě vzpomínky. Bylo to na konci války a stařeček byl na poli za jejich humnem. Letěla americká letadla a nad Buchlovicemi kroužila výzvědná dvoumo32

torová letadla. Letěla přímo nad stařečkem. Ten si čapl do brázdy, seděl tam jak hříbek, klobouk na hlavě a dýmal z faječky. Když letadla odletěla, nestřílela, nebombardovala, nic nedělala, šel stařeček brázdou domů. Já s maminkou jsme stály ve dveřích a když přišel na jejich humno, volal na nás: „Ná, to je včilej svět, to nebylo ani za první války na Piávě.“ Tatínek a stařeček Rýznar byli velicí pěstitelé ovocných stromů. Naučili mě roubovat ovocné stromy na několik způsobů a pečovat o ně. V červnu volával tatínek na stařečka přes ploty: „Tož súsede, nakujem a pujdem do humna?“ A dostal od stařečka odpověď: „Ná tož pane dochtor, snáď bysme aji už mohli, enom esli nám to ten Medart nechá.“ Sousedé od strany k náměstí byli Mitášovi. Ti měli tehdy již tři dospělé syny – Josefa, Karla a Františka. Když jsem byla ve škole, můj malý bratr jezdil s nejmladším Františkem na pole. Jednou, když jeli přes náměstí, vypadl maličký bratr ze žebřiňáku mezi šprušlemi pod vůz a zadní kolo ho přejelo. Vůbec nic se mu nestalo. Mitášovi měli větší hospodářství a pár koní. Koně měli krásné, těžké belgické studenokrevníky, světle hnědé s plavými hřívami a ocasy. Za zmínku stojí vzpomínka na jejich kozu Lízinu, která měla své kozí dětství spojeno s naším dětstvím lidským. Už to nebylo kozle, ale ještě to nebyla koza. Pučely jí rožky, bylo vidět, že to bude koza rohatá. Ještě nebyla uvázané v chlévě, chodila svobodně po dvoře a v humně u nich a u nás po zahradě. Zeleninová zahrádka u nás byla ohrazena, maminčina kvítka jí nechutnala a trocha trávy, co sežrala, nestála ani za řeč. Zúčastňovala se s námi za humny pasení husí a aby nešla do polí, tak jsme si vždycky ohlídali. Společně s námi běhala při našich „pasáckých“ hrách (zaklepávka, na města, na černé a bílé, na slepú babu, na třetího...). Chodila BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

s námi po Buchlovicích. Tehdy ve válku auta skoro nejezdila a ve tři hodiny nás chodila čekat ke škole, kde si čekání krátila ožíráním trávníku okolo pumpy. Do obchodů s námi nesměla, ale na poštu mohla. Měla to dovoleno od tehdejšího poštmistra pana Bartoška, ovšem jen tehdy, když tam neudělá žádnou nečistotu. Ale když jednou kamenné vyšlapané poštovní schody „ozdobila“ černými bobky, vstup na poštu už měla zakázán. Jakmile uviděla někde otevřené dveře do místnosti nebo i dvířka do skříně, vlezla tam a nebo strčila jen hlavu. Jednou jsem byla s tatínkem na zahradě. Domovní dveře byly otevřené a u nich se objevila Líza. Ihned vlezla dovnitř. Chtěla jsem jít domů a vyhnat ji, ale tatínek mě zadržel: „Počkej, uvidíme co bude dál, bude legrace.“ A legrace byla. Za malou chvilku vyletěla Lízinka jako blesk a zmizela za rohem, za ní letěl smeták a za ním vyšla rozzlobená maminka s lopatkou plnou kozích bobků. My jsme se s tatínkem smáli, ale maminka to myslela zcela vážně. Tatínek jí řekl ve smíchu: „Ty nemáš vůbec žádné móresy, taková vzácná návštěva a ty ji vyženeš metlou.“ To už se pak smála taky. Když Lízinka dospěla do kozí dospělosti, uvázali ji v chlévě. Byl konec potulkám, měla kozlátka, dojila mléko a žila kozím životem. Nyní Mitášovu usedlost užívá jako chalupu prasynovec jejich syna Josefa ze strany jeho manželky Růženky rozené Hrabalové. Na Rýznarovém si jejich vnučka Maruška s manželem postavili v humně na místě mlatevny rodinný domek. Po smrti manžela bydlí Maruška Martausová v domku sama, je moje přímá sousedka. V mém nelehkém životním údělu mi nyní nezištně pomáhá. Za to jí můj tisícerý dík a Boží požehnání. Zdenka Maršálková 33

Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů (pokračování) dekovat se – utíkat, mizet, schovat se, odcházet deň – den déšník – deštník dívča – děvče, které sloužilo u sedláka, pomáhalo na poli, u dobytka za měsíční plat díža – dřevěná nádoba na zadělávání (míchání) chleba dlábit – mačkat, osahávat, objímat dlážka – prkenná podlaha dlúho – dlouho dohúkaný – vystrašený dochtor – doktor dolípat – dorážet, neustále něco žádat dolňák – muž, který upřednostňuje dolní partie ženy domovenka – natištěný název obce na proužku látky, který se našil na horní přední část halenky sokolského dresu (při sokolských sletech) domovina – za protektorátu zakázaně pěstovaný tabák „doma“ – někde mezi kukuřicí, řepou apod. Tabák byl drahý a bylo ho málo. donďa – ve spojení donďa dom = když přišel domů (přechodníková vazba) dopadnút – špatně dopadl – skončil; někoho dopadnout – chytit dopalovat – zlobit dopřetku – dopředu dopuščéní – boží dopuštění – hříšnost dorážet – nedorážej na ňu! – nech ji na pokoji! dovalit – něco donést, přitáhnout dovalit se – vtrhnout, překvapivě se objevit (i v bouřce) dozatku – dozadu doždúrat – přinutit k nějakému řešení dožrat se – rozzlobit se, rozčílit se, lidově nasrat se BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

dračky – drhnutí peří; ve spojení zboží jde na dračku – je ihned doprodáno drant – dítě, které rychle opotřebuje oblečení, dře rodiče o peníze drapnút – popadnout, chytit, polapit dratfja – dratev (hrubá nit) drbačka – pomalá práce s komplikacemi drgan – mentálně postižený člověk drkotina – huspenina neboli sulc (zulc) drmolit – rychle mluvit, nesrozumitelně drnda – děvčátko drúbež – drůbež druhák – víno ze slupek, podřadné, nekvalitní drvárka – kůlna na dříví drzák – drzý člověk dryjáčník – kdo vyráběl dryjáky – zázračné „léky“, mastičkář, tlučhuba, křikloun, šarlatán držgrešla – lakomec dřevák – nešika; dřevěná bota dřífko – kousíček dřeva dúle – na náměstí (tak říkají lidé z výše položených míst než náměstí) durch – karetní výraz v mariáši durchmarš – úplně, zcela (promoklý, zpocený) durchundurch – skrz naskrz durychovat – poroučet, dirigovat někým, naléhat dušky – dubové nebo akátové dřevo; části sudů dvaciáš – dvacetiminutový šlofík po obědě; dvacetníkový mariáš dvírca – dveře, většinou malé dyby – kdyby dycky – vždy dyňa – hlava dýšč – déšť dýščúfka – dešťovka džeksny – brusle přišroubované na boty ď – dík, děkuji 34

ďábel – zlý člověk; dnes i vynikající milenec, manžel ďas – zlý duch, ďábel (vem tě ďas), kýho ďasa – kdo ho sem nese ďásně – dásně (sliznice kolem zubů) ďobance – píchnutí hmyzem; ranky, pozůstatky po neštovicích, osýpkách ďobat – brát si po kousíčkách jídla, velmi málo jíst egzekutór – vymahač, exekutor echt – opravdový, skutečný, něco víc než normální (echt svině) elektrika – elektřina, také rozvod elektřiny enom – jen, jenom, pouze eroplán – letadlo esenbák – příslušník bývalé SNB, policista esi – jestli esli – jestli, zda ešče – ještě extrabuřty – zvláštní výhody extrovňa – zvláštní (samostatný) pokoj, místnost jen pro zvané (VIP) fabrika – továrna (u nás např. cukrovar) fáč – obvaz, obinadlo fachčit – dělat, usilovně pracovat faja – fajfka; v množ. č. fajky = tenké nohy fajer – oheň fajnovka – přecitlivělý člověk, vybíravý fajront – volno, doba po ukončení pracovní doby, směny fanka – zednická lžíce na nabírání malty farizej – pokrytec, licoměrník. Pův. z latiny – farizeus – člen staré náboženské strany židovské. fašírka – sekaná fazule – fazole fčíl – teď nyní fena – povětrná žena, ničemná osoba fěrtúšek – zástěra fertyk – hotovo fest – silně festovní – pořádný, pevný, dokonalý; také „udělaná“ žena BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

fičí – suché spodní větve smrků na „podpalku“ do kamen místo pozdějších třísek a současných úplně moderních podpalovacích prostředků. S fičím v ruce bylo možno se setkat v rukou stařenky ještě v r. 2008 v lesích nad Újezdy. fidlátka – sbalit si fidlátka – vše, co ti patří, a odstěhuj se fifák – hanlivě nos fiflena – parádnice, fintivá žena; také osoba v jídle vybíravá, „rýpe“ se v něm fígle – triky fijón – parádník, sekáč fíkaný – mazaný fiknút – říznout filcka – druh vši – muňka; povětrná žena filčáky – vysoké filcové boty – zimní filip – rozum, důvtip – má dobrého filipa firhaňky – záclony fištrón – důvtip, chytrá hlava fízl – udavač, donašeč, detektiv flancky – zeleninová přísada flaša – sklenice flinta – puška flobertka – ručnice na malé náboje, obecně vzduchovka flok – ve spojení nemám ani floka jde o jakýsi peníz, minci z 15. stol. a znamená, že jsem bez peněz. Je to i název pro obuvnický kolíček, který ještě u Strýčků na Helštýně používali v minulém století. Flok je i označení pro člověka (většinou malého) málomluvného, který bývá „zaražený“. fňukat – naříkat, stěžovat si fňukna – osoba, která není s ničím spokojená, stále si stěžuje fofr – rychlost, spěch forhont – náskok forota – do foroty – do zásoby. Tak se říkalo i místu s budovami u spodní brány zámku. fořtarnt – lesní úřad fotočka – fotografie fofr – hanlivě otec 35

fraj – volno – máme, např. ve škole frajtr – svobodník – vojenská hodnost fras – do frasa, kýho frasa – zaklení, když se něco nepovede frflat – nevhodně odpovídat, ke všemu mít poznámky. V jídle pomalu jíst nebo také nejíst, nechutná to frfňat se – v jídle – pomalu jíst, vybírat si jen co je dobré, rýpat se v jídle. Také reptat – frfňat. frgále – koláče frgula – nos friško – rychle frizúra – účes frknút – uletět (pták z klece), také někam si narychlo zajet

frňák – velký nos nebo osoba, která nade vším ohrnuje nos, nic jí nevoní frocek – drzoun, dítě pubertálního věku frťan – sklenička alkoholu fšivák – hřeben na vyčesávání vší z vlasů, také člověk podlý, mstivý fták – pták, také vykutálený člověk fuč – je to fuč – pryč fučet – foukat, také o člověku nafoukaném (nafučeném), pyšném fuk – škvíra a ve spojení – je mi to fuk – je mi to jedno fukar – přístroj na oddělování zrna od plev

Milan Janovský

Ochrana rostlin na zahrádce v říjnu Po sklizni ovoce obnovujeme na kmenech slivoní lepové pásy (případně znovu obnovujeme lep natřený přímo na kmeny), čímž zabraňujeme bezkřídlé samičce píďalky podzimní vylézt po kmeni a naklást v koruně stromu vajíčka. Z kmenů jádrovin pak likvidujeme (pálíme) lepenkové pásy a tím ničíme zde ukrytá různá vývojová stadia škodlivého hmyzu. Po sklizni ovoce navíc vždy vyčistíme plochy pod ovocnými stromy od veškerého spadlého, červivého a nahnilého ovoce. U peckovin ze stromů odstraníme tzv. „moniliové mumie“ čili seschlé moniliozní plody, jež pevně lpí k přilehlé větvičce, neboť jsou zdrojem infekce pro moniliový úžeh květů a větviček a pro moniliovou hnilobu ovoce v následujícím roce. Nebezpečnou strupovitost jádrovin lze v příštím roce omezit postřikem 5% rozto-

kem močoviny asi týden před opadem listů (nikdy dříve!). Konec října je optimální doba pro ničení vlnatky krvavé na stromech. Lze použít buď přípravek PIRIMOR 50 WG. Při silném výskytu vlnatky lze použít i MOSPILAN 20 °C (0,9 g na 7 l vody). Vždy do postřiku přidáváme smáčedlo. Koncem října vysazujeme na záhony česnek. Je třeba jej vždy před výsadbou namořit proti vlnovníku česnekovému a proti houbovým chorobám. Vlnovník je spolehlivě likvidován přípravkem SULKA (5% suspenzí). Proti houbovým chorobám použijeme ROVRAL AQUA FLO (0,6–0,8% emulzi tj.15–20 ml na 2,5 l vody). Nejprve přes noc ponoříme stroužky česneku do roztoku SULKY a poté je ráno vybereme a moříme nejméně 20 minut v čerstvě připravené emulzi ROVRALU. MUDr. Josef Horák, ZO ČZS Vyškov

V roce 2010 končí přípravek SULKA (není výrobce)! Merpan® 80WG není povolen pro česnek, ale používá se na moření zeminy při pěstování zelenin, jádrovin, okrasných rostlin a cibulovin (mečíky, tulipány – 100 g/10 litrů vody/15–20 minut moříme), působí proti houbovým chorobám. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

36

Letošní nebývalé houbařské hody Kdo letos v houbařské sezóně vešel do našich lesů, nepřišel domů s prázdnou. Od jara do podzimu si každý našel svého praváka, lépe řečeno praváky, ve velkém množství. Rostli v listnatých i jehličnatých lesích v desítkách, občas i ve stovkách. Vedle nich vyrostla i velká množství jedlých i nejedlých hub. Byl zaznamenán i rozsáhlý výskyt jiných hřibovitých hub než „praváků“. Výrazem pravák většinou označujeme jen hřiby dubové a smrkové. Ostatní jsou pro nás „nepraváci“, avšak patří mezi hřibovité. Např. hřib koloděj (modrák) byl velmi hojný v dubových lesích v množství, které málokdo z nás pamatuje. Hřib kovář byl často nacházen i v remízkách kolem silničního mostu za kostelem směrem na Smraďavku. Pod Barborkou bylo nalezeno velké množství hřibů žlučníků (hořčák). Není jedovatý, ale podaný i v malém množství do smaženice s jinými houbami zkazí svou hořkostí celý jinak chutný pokrm. Hřib hnědý (suchohřib) rozšířil pestrou nabídku hřibovitých až v září ve smrkových lesích. Hojnost kozáků a křemenáčů nemusíme ani připomínat. Jsou méně oblíbené, po rozkrojení zhnědnou nebo zčernají, po usušení jsou až černé. Bylo i dostatek klouzků, lišek (kuřátek), holubinek (až moc), ryzců. Velmi hojný byl ryzec hnědý a syrovinka, ale korunu všemu nasadil ryzec peprný v obrovském množství ve velkých hejnech a velikostech (klobouky až 20 cm v průměru). Roste zejména ve smíšených lesích a je po určité úpravě jedlý, snesitelně nahořklý. Musí se opéct na plotně, roštu nebo jako špekáček nad ohněm, patřičně osolen, opepřen, někdy i potřen máslem. Nelze zapomenout na stovky (tisíce?) bedel vysokých ve všech lesích. Notoricky je známa úprava jako řízek. Lze si na ní pochutnat i o Vánocích a později. Stačí ji dát osolenou do trojobalu, položit jednotlivé kusy odděleně od sebe na plech a strčit do mražáku. Jakmile jsou zmraženy, naskládají se na sebe do mikrotenového sáčku (už se nenalepí na sebe) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

a znovu se dají do mražáku. V příhodnou dobu se v zimě jen osmaží. Letos byly nalezeny i bedly tzv. rodinné – průměr klobouku až 26 cm. Z jediné houby se nají celá rodina. Vzpomeňme ještě na jednu ze čtyř jedlých muchomůrek, kterou všichni známe. Je to muchomůrka růžovka zvaná masák. Smažená má zvláštní příjemné aroma. Letos byla tak hojná v každém lese a jako raritu jsme si mohli prohlédnout čtyři exempláře, které vyrostly pod okny hotelu Buchlovice na náměstí. Nevydržely tam dlouho, staly se pochoutkou některého milovníka hub. Všechny uvedené druhy jsou pro houbaře všeobecně známé a většinou je sbíráme. O méně známých připojme několik zajímavostí.

Hlinák šafránový Dne 16. září byl zaznamenán výskyt vzácné, zřídka se vyskytující houby v dubovém lese. Roste na odumírajících dubových pařezech, je k nim přirostlá stopkou i kloboukem. Ten má polokruhovitý tvar, uprostřed mírně pro37

hnutý a měřil v průměru 16 cm. Má shora červenohnědé zbarvení, vespod je téměř bílý, stopka červenooranžová nebo šafránově oranžová. Dužina houby je masitá, šťavnatá, hodně nasycená vodou (v lese bylo velmi vlhko). Jmenuje se hlinák šafránový, latinsky Hapalopilus croceus (viz snímek). Je nejedlý, ale na pohled krásný. Svým vzhledem je zajímavá i houba s názvem kyj Herkulův. V mládí roste v malých trsech u kmenů dubů. Kyjovitý tvar mladých okrově zbarvených jedinců jí dal i český název. Je jedlá, ale chuti mdlé. Poslední tři uvedené houby z buchlovských lesů této sezóny zaujmou především svou barevností. Sýrovec žlutooranžový je parazitující houba na listnatých stromech, někdy i ovocných. Je tedy jejich škůdcem, kterého lesníci a ovocnáři neradi vidí na kmenech svých stromů. Mladé exempláře jsou jedlé, mají houbovou, trošku nakyslou chuť. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

Límcovka měděnková, jak napovídá název, má měděnkově zelené, někdy modrozelené zbarvení kloboučku i stopky, které se s růstem mění na žlutavé až hnědé. Roste na hnijících větvích v lese i na zahrádkách v srpnu až listopadu. Málokdo ji sbírá, málokdo ji ochutná, ale prý je jedlá. Není vysoká (3–7 cm), ale i taková barevná maličkost člověka mile potěší. Ouško kornoutovité je také barevně velmi proměnlivě zbarvené – okrově žluté, narůžovělé. Nemá typický tvar většiny hub. Kornoutovité, ve tvaru rozčísněného ucha plodnice se směrem dolů zužují, vyrůstají ze země beze stopky. V dubovém lese bylo ouško nalezeno v malém trse (pět plodnic) – 6–7 cm vysokém. Lahodí oku nejen barevností, ale i křehkostí drobných plodnic. Je jedlé, chutné, ale protože se řídce vyskytuje, takřka nikdo ho nesbírá. Milan Janovský foto -bž38

Putování za Alfonsem Muchou Letos uplynulo 150 let od narození Alfonse Muchy, a tak doufám, že si někteří z vás rádi tohoto našeho slavného malíře připomenou. O prázdninách jsme se vydali na tři výstavy věnované jeho životu a tvorbě. První byla v Holešově, další v Ivančicích a konečně jsme zhlédli i Slovanskou epopej na zámku v Moravském Krumlově. Nejdřív ale pár vět o životě Alfonse Muchy. Narodil se roku 1860 v Ivančicích, studoval na gymnáziu v Brně a pak pracoval jako písař u okresního soudu v Ivančicích. Ve volných chvílích se stále raději vracel ke svému velkému koníčku - kreslení. Pracoval pro hraběte KhunaBelassiho a ten byl z jeho výmaleb pokojů svého zámku tak nadšen, že mu zaplatil studia na akademii v Mnichově a v Paříži. Tam byl Mucha

propagátorem secese a nového výtvarného stylu Art Noveau. Tak jako on ve své době nikdo nemaloval, a protože tvořil jinak, měl úspěch. Přišel rok 1894 a s ním i jeho životní objednávka na plakát pro herečku Sarah Bernhardtovou a její divadlení hru Gismonda. Tento plakát pojal netradičně a originálně, a tak díky tomu nabrala jeho kariéra nebývalé obrátky. S Bernhardtovou spolupracoval několik let, navrhoval dokonce i dekorace, kostýmy a šperky k hrám, v nichž hrála. Cestoval do USA, Polska a Ruska. V USA nakonec získal sponzora pro Slovanskou epopej, kterou nosil v hlavě už 10 let. Toto dílo začal malovat na zámku Zbirohu v roce 1910 a skončil v roce 1928. Práce na jednom plátně mu trvala v průměru necelý rok. Poté prováděl ještě výmalbu salónu v Obecním domě a okno

Zámek v Moravském Krumlově BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

39

provází hercův hlas s jeho nezaměnitelným humorem. Ve druhé expozici o Muchovi nechybí pohlednice, knihy, originály plakátů, známky a bankovky, ale hlavně jsou zde vystaveny jeho fotografie, které pořídil na svých cestách v Rusku a výtvarné studie postav v životní velikosti. Ty pak později využil při malbě jednotlivých pláten Slovanské epopeje. Ještě se vrátím k těm známkám. Filatelisté určitě ví, že Alfons Mucha graficky navrhl naši první známku z roku 1918 – proslavené Hradčany, které vyšly v několika barvách a odstínech. Na práci dostal čas pouhých 24 hodin. Později vyhotovil ještě předlohy emise Sokol v letu a Osvobozená republika. A nakonec to nejlepší – návštěva zámku v Moravském Krumlově a Slovanská epopej. Je to cyklus dvaceti monumentálních obrazů (největší 6x8 m), které zachycují výjevy ze života Slovanů, např. Slované v pravlasti, Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské (prosím češtináře, ať mě neopravují, to je přesný název obrazu), Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, Jan Ámos Komenský, učitel národů, Po bitvě na Vítkově v chrámu sv. Víta na Hradčanech v Praze. V roce 1939 byl Mucha zatčen a vyslýchán gestapem, načež 14. 7. 1939 umírá. A nyní několik mých poznatků k výše zmiňovaným výstavám. Ve třech sálech zámecké galerie nově zrekonstruovaného zámku v Holešově jsme mohli vidět převážně plakáty, v posledním sále mohli zájemci zhlédnout dvacetiminutový film o životě Alfonse Muchy. Na návštěvníky tady dýchl svět secese, pařížských salónů, šantánů a divadla. Jeho díla byla nadčasová a líbivá, na obrazech se objevuje motiv ženy s dlouhými prstýnkovými vlasy stokrát jinak. Žena s ovocem, květinami, na kole, s cigaretou, podle toho, co měl plakát propagovat. Daly se zde koupit i krásné kalendáře, hrníčky a dokonce sedmičky vína s Muchovými obrázky. V muzeu v Ivančicích mají výstavy dokonce dvě. První je věnovaná herci Vladimíru Menšíkovi. Najdeme zde fotografie z osobního i hereckého života, různé osobní věci a dokonce oblek, ve kterém se ženil. Celou dobu návštěvníka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

40

a další. Malíř své dílo věnoval českému lidu a Praze. Od roku 1963 jsou obrazy vystaveny v Mor. Krumlově. Zde jsou instalovány ve dvou velkých sálech, kde působí i jako kulisy k různým kulturním akcím (něco jako u nás sala terrena v zámku). Vidět toto ucelené dílo naší historie, navíc s odborným výkladem, je opravdu zážitek. V jednom loňském časopise jsem četla, že obrazy Alfonse Muchy jsou pro dnešního člověka nemoderní a nemají mu už co říct. Já si myslím pravý opak, zvlášť po návštěvě Mor. Krumlova. K zámku proudily davy lidí a průvodkyně nestačily natěšené návštěvníky provádět. Braly dokonce dvě výpravy najednou, aby ten nápor zvládly. Tak jsem měla dojem, že Muchovo dílo opět táhne a je v kurzu. Je pravda, že tahanice o Epopej s Prahou k tomu velmi přispěla a lepší reklamu si v Krumlově nemoh-

li přát. Bylo zajímavé sledovat, jak návštěvníci vyjadřovali účast a podporu pracovnicím „za okýnkem“ i průvodkyním tím, že Krumlovu drží palce, aby nakonec obrazy zůstaly u nich. V tamnějším infocentru jsme dostali zdarma dvoje místní noviny. V obou nás upoutaly titulky na první straně. V Moravskokrumlovských novinách ze dne 23. 7. 2010 se v článku „Epopej s Krumlovem srostla“ pan místostarosta města smutně loučí s Muchovým dílem před stěhováním do Prahy. A v čtrnáctideníku Zrcadlo ze dne 30. 7. 2010 pod názvem „Epopej zatím zůstává“ se dočteme, jak krumlovští občané podepisovali petici a dokonce vyšli do ulic za Epopej manifestovat! Zatím se mohou radovat, že se jim to povedlo a doufat, že to tak zůstane napořád. Jarmila Vráblová

Večer Už je zase večer tíseň na mě padá zůstat takto sám je zrada.

Bojuješ sám se sebou co udělat, přemýšlíš ať myslíš, jak myslíš, nic nevymyslíš.

Zrazen ode všech zrazen sám sebou a přitom ruce zebou.

Modli se, modli se nic jiného ti nezbývá takto tě bůh vyzývá.

Jako společnice nemoc přijde jistě bude se držet jako klíště.

Vyzývá, chce ti pomoci ze tvé bezmoci. Ludmila Dudešková

Klíště se pevně drží pustit se tě nechce tobě bez nemoci by bylo lehce. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

41

Podhůřím Českého lesa IV. Horšovský Týn Jednou z nejvýznamnějších památek Českého lesa je určitě zámecký areál v Horšovském Týně. Dnešnímu městu předcházela již v 10. století slovanská osada u brodu přes řeku Radbuzu. Ve dvanáctém století byl na kopci nad řekou založen biskupský dvorec. Původní biskupská tvrz s románsko-gotickým kostelem Všech svatých stála v nedalekém Horšově, odkud bylo občasné sídlo pražských biskupů přeneseno na místo dvorce. Tato událost se stala v polovině 13. století. Původní biskupský dvorec, ohrazený valem, již obsahoval jednolodní kapli, jejíž těleso bylo později začleněno do masy hradu, avšak její funkci převzala nová kaple, zasvěcená Nejsvětější Trojici, dodnes si zachovávající svou raně gotickou podobu. Po přenesení biskupského sídla vznikl nejdříve západní, klenutými suterény podsklepený palác, v jehož jižním nároží byla založena zmíněná nová kaple, umístěná v masivní hranolové věži a zabírající prostor dvou podlaží. Jde o jeden z nejdokonalejších projevů české rané gotiky, zvláštní navíc


skutečností, že se interiér kaple téměř vůbec neprojevuje na venkovním průčelí věže, která si takto mohla zachovat obranný charakter. Kaple měla vstup ze samostatné předsíně, přístupné pavlačí z nádvoří. Na předsíň navazoval dvouprostorový palác. Pod předsíní v přízemí byl umístěn průjezd – vstup do areálu hradu, ohraničeného kamennou hradbou. Po dokončení se hrad stal kastelem středoevropského typu se třemi nárožními věžemi. Co se týče dalších středověkých stavebních prací, zachovalo se jen několik fragmentů z pozdně gotického období. Po husitských válkách se hrad ocitl z důvodu dlouhodobého neobsazení pražského biskupského úřadu v rukou zástavních majitelů a roku 1539 byl s celým panstvím prodán Janovi mladšímu Popelovi z Lobkovic. Popel z Lobkovic po požáru hradu v roce 1547 přikročil k nákladné a dlouhé přestavbě starého a v 16. století už nevyhovujícího hradu do podoby renesančního sídla jednoho z nejvyšších úředníků království. Byl o patro zvýšen

42

starý biskupský palác a interiér nových prostor vyzdoben malbami, datovanými letopočtem 1558. Posléze započal s budováním severního a východního křídla. Původní vstup byl přenesen do přízemí východního paláce, jehož průčelí, obracející se k náměstí města, bylo opatřeno bohatě členěnými štíty a ještě bohatší sgrafitovou výzdobou. Nejmladší je jižní křídlo, dokončené až v druhém desetiletí 17. století za dalších lobkovických majitelů. Ve stejné době vznikl i areál purkrabství a stavby v zámeckém parku – míčovna a pavilon. Poslední horšovskotýnský majitel z rodu Lobkovických, Vilém, se účastnil aktivně protihabsburského povstání, tudíž mu byl jeho majetek zkonfiskován. Horšovský Týn obdrželi noví majitelé, hrabata Trautmannsdorfové. Z barokních staveb můžeme uvést arkádu na nádvoří a úpravy areálu parku. V osmdesátých letech 19. století pracoval na restauračních pracích v zámku architekt Josef Schulz. K zámku patří i rozsáhlý park, rozprostírající se po obou březích Krakovského potoka, přítoku Radbuzy. V areálu parku se můžeme nalézt BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

například nejstarší loretánskou kapli na území Čech, postavenou v roce 1584 Kryštofem z Lobkovic. Taktéž od rybníků v údolí je krásný pohled na zámek, strmící nad parkem. Samotné město se vyvíjelo zároveň s růstem gotického hradu. Množství domů na svažitém náměstí nese znaky gotického slohu. Fasády jsou pak většinou barokní, rokokové či klasicistní. Uprostřed náměstí stojí původně gotický kostel sv. Petra a Pavla, přestavovaný renesančně a barokně, a před vchodem do zámku klasicistní zvonice. V rohu náměstí se zachoval jeden ze skromných pozůstatků městského opevnění, branka spojující vnitřní opevnění s vnějším. Dnes je její prostor v patře součástí sousedního obytného domu. Na protějším břehu Radbuzy, dnes vprostřed Velkého Předměstí, stojí gotický arciděkanský kostel sv. Apolináře, založený arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. V boční kapli se zachovaly zbytky fresek ze 14. století. Kostel byl dále přestavován v polovině 18. století. Text a foto Martin Žižlavský 43

Dne 31. 7. 2010 se uskutečnilo další letošní vítání občánků v sala terreně zámku Buchlovice. Tentokrát jsme přivítali (zleva) Elen Rybárikovou, Adama Vysloužila, Richarda Maděru, Jana Strýčka a Ivu Mikulíkovou.

V měsíci září oslavili svou zlatou svatbu manželé Emilie a Antonín Rýznarovi. Ke krásnému jubileu přišli manželům popřát všechno nejlepší zástupci městečka, tajemník ing. Miloslav Hrdý a místostarosta Bořek Žižlavský. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/2010

44

Jubilanti v říjnu 2010 75 let

Božena Pejšková (Domov pro seniory Buchlovice) Štefan Vanko

80 let

Olga Kašpárková Bohumil Svoboda Bohumila Zelinková

85 let

Eliška Hrabalová (Domov pro seniory Buchlovice)

Společenská kronika Buchlovic leden – srpen 2010 Narození leden – Štěpán Kadlec únor – Michal Tomešek, Jakub Petráň, Patrik Machů březen – Terezie Kobylková, Anežka Krausová, Daniel Hlaváč duben – Kryštof Hnátík, Přemysl Horňák květen – David Červenka červen – Kryštof Pavel Zemek, Elen Ribáriková, Adam Vysloužil, Richard Maděra, Jan Strýček, červenec – Iva Mikulíková, Jan Tymr srpen – Sebastian Maximus Kavka Úmrtí únor – Miloslav Kostelníček, Marie Mitášová, Školastika Bartošková březen – Jiřina Korcinová duben – Petr Ondrůšek, Aleš Haldina, Marie Kočendová květen – Františka Lukeštíková červenec – Josef Vlček srpen – MUDr. Jaroslava Simonová V Domově pro seniory Buchlovice zemřelo 19 občanů. Přistěhováno: 47 občanů Odstěhováno: 26 občanů V místě bydliště se přestěhovalo 26 občanů. K 31. 8. 2010 mělo v Buchlovicích trvalý pobyt 2 500 obyvatel. Na státním zámku Buchlovice se konalo 83 svatebních obřadů. V kostele sv. Martina bylo uzavřeno 7 církevních obřadů. Připravila Anna Lukeštíková, matrikářka

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 10 ROČNÍK XVI. říjen 2010

Recommend Documents