BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XVI. duben 2010

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 4 • ROČNÍK XVI.

duben 2010

Jaro v zahradách Horního Podvinohradí

(Foto: Bořek Žižlavský)

Jaro Až roztaje sníh, sněženky vystrčí hlavinky, ptáček zazpívá ze dřínky. Bude jaro, bude máj, zelenat se bude háj…

Ptáčci budou vesele zpívat a škodlivý hmyz sbírat, včeličky květy zase opylují a stromy nás na podzim plody obdarují.

Včeličky vyletí na prolet, těšit je bude nový květ. Do úlů pyl nosit budou, aby nám zajistily úrodu novou.

Tak se to opakuje už po všechna pokolení a náš život bez tohoto dění jiný není. Není – jiný neexistuje, protože nás Pán Bůh miluje. Ludmila Dudešková

Kvetoucí stromy Ohlédnout se i dvakrát musím za explozí jabloní, za girlandami k zemi visícími, výbuchy a výkřiky k očí potěšení, tu tam zase na břížku svůj svatební věnec rozvila malá hruštička –

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

družička přemilá. I z hloubi lesíka strom jako velká konvalinka, trnečka planá zacinká. Rosa ještě při zemi se drží, však ve větvích – smích. Miloslav Hrdý

1

Informace městyse Buchlovice

Během měsíce března byla vykácena řada starých višní v ulici Komenského u základní školy. Nemocné a proschlé stromy nahradí nová výsadba. (Foto: Ing. Josef Motyčka)

Letošní odklízení zimního posypu na obecních komunikacích provádělo v měsíci březnu také vozidlo uherskohradišťské firmy Hrates. Obrázek je z Horního Podvinohradí. (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

2

Odvrácená strana jarního úklidu

Vystěhovaný materiál, který patří do sběrného dvora, aneb názorná „vizitka“ některých chatařů na Smraďavce.

Jedna z vyhozených pneumatik ve višňovém sadě. Není co dodat… BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

(Foto: -bž-) 3

Zástupci Mikroregionu Buchlov a Místní akční skupiny (MAS), která sdružuje jeden svazek obcí, šest podnikatelských subjektů a jednu nestátní neziskovou organizaci, se pravidelně scházejí na svých zasedáních na Úřadě městyse Buchlovice. Naše fotografie je z jejich nedávného jednání (Foto: -bž-)

Zájezd do Javoříčka Spolek podporovatelů historie Buchlovic a ZO ČSBS v Buchlovicích pořádají v sobotu 15. května 2010 zájezd do Javoříčka a na hrad Bouzov. Cílem zájezdu je místo, na němž se 5. května před 65 lety odehrála krvavá tragédie. Tehdy dne 5. května 1945 před 9. hodinou ráno obklíčili příslušníci jednotek SS z bouzovského hradu osadu Javoříčko, kterou následně vypálili. Na místě bylo zastřeleno 38 mužů, přičemž nejmladšímu z nich bylo 15 let.


Program: v 7.10 hod. odjezd z náměstí v Buchlovicích – po příjezdu do Javoříčka bude následovat položení kytice u památníku tragédie – v další části dopoledne budou mít účastníci zájezdu možnost navštívit patrně nejkrásnější krasové jeskyně v České republice – kolem poledne odjezd autobusem do Bouzova (zájemci mohou cestu z Javoříčka do Bouzova absolvovat pěšky – asi 5 km po modré turistické značce), kde bude možnost poobědvat – odpoledne prohlídka hradu Bouzova – odjez z Bouzova kolem 17. hod. – návrat do Buchlovic kolem 19. hod. Cena zájezdu je 200 Kč (v ceně je zahrnuta pouze doprava, vstupné do jeskyní a hradu a další výdaje si hradí účastníci sami). Přihlášky se zaplacením přijímají do 8. května 2010 Vlastimil Kořínek (e-mail: hbvlk@centrum. cz, tel. 605 756 760) a Jan Štokman (e-mail: [email protected], tel. 720 208 013). Vlastimil Kořínek 4

Ptáci očima dětí Letošní rok na základní škole pracuje přírodovědný kroužek školní družiny, jehož náplní je zábavnou formou získávat počáteční všeobecné znalosti o přírodě. V únoru dostaly děti za úkol pozorovat, poznávat a vyfotit ptáky v přírodě, na krmítku a v okolí svého bydliště. Práce se zhostily velmi zodpovědně, zapojily i své rodiče a výsledky jejich práce můžete vidět na nástěnce u vchodu do základní školy. Kromě běžných druhů ptáků se jim podařilo „ulovit“ i unikátní snímky kalouse ušatého, labutí velkých, sojky obecné, hýla obecného. Do konce školního roku nás čeká ještě spousta zajímavých akcí, na které se děti mohou těšit. Jarmila Ryšková, vychovatelka ŠD

P O Z V Á N K A Městys Buchlovice, ZO Českého svazu bojovníků za svobodu a Spolek podporovatelů historie Buchlovic uspořádají v pátek 30. dubna 2010 krátký pietní akt u pomníku padlých na počest 65. výročí osvobození Buchlovic. Program: zahájení v 15 hodin – krátké projevy – položení věnce a kytic – hymna BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

5

Dětský karneval 7. března 2010

Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

6

Nová forma skautingu v Buchlovicích Jak fungoval skauting v Buchlovicích dodnes? Každý pátek od 17.00 do 19.00 hodin se v „junácké klubovně“ konala schůzka, na které byli přítomní příslušní vedoucí jednotlivých oddílů. Ti si pro příchozí členy připravili několik her zaměřených na skautskou tematiku, či jiné aktivity (vázání uzlů, komunikace prostřednictvím Morseovy abecedy, poznávání přírody, rukodělné práce apod.). Jednotlivým členům byla vedena docházka (10 bodů získali za to, že se schůzky zúčastnili, 5 za to, že se nezúčastnili, ale byli někým omluveni, nula bodů za to, že nepřišli, ani se neomluvili). Body získávaly děti i za jednotlivé hry a aktivity, buď podle umístění, pořadí ve hře nebo jiných zásluh. Na konci každého roku, před prázdninami, se jednotlivcům všechny body sečetly a při závěrečném setkání na junáckých chatkách byli vyhlášeni vítězové mezi děvčaty a chlapci zvlášť. Vítězové si vždy domů odnášeli věcné ceny a diplomy. Schůzky probíhaly během posledních let na staré škole u kostela a později v jedné z tříd ZŠ Buchlovice. Zde je výhodou, že máme k dispozici i hřiště. Během junáckých schůzek jsme chodili například i do zámeckého parku, o víkendech jsme pořádali přespání na chatkách, během roku jsme se účastnili akcí jako například: Rikitanův memoriál (a jiné skautské závody), pálení Moreny, sběr papíru, výpomoc při Týdnu pro rodinu či Pálení čarodějnic, Květinový den, letní skautský tábor a různé výlety. V poslední době se ale v Buchlovicích začala rozrůstat nabídka jiných zájmových kroužků, děti začaly odrůstat skautským ideálům, jejich zájmy se začaly měnit, a my se nyní potýkáme s nedostatkem členů. Aktuální statistika k roku 2010 zní následovně: registrovaní členové oddílu oldskautů = 12, registrovaní členové oddílu skautů = 17 (z toho 5 dospělých členů), registrovaní členové oddílu skautek = 13 (z toho 6 dospělých členů). Ne všichni z těch, které za naše středisko registrujeme, pravidelně do junáku docházejí.

Jak bude fungovat skauting v Buchlovicích v budoucnu? Chtěli bychom rozšířit své řady, ale nechceme nikoho nutit, aby se stal řádným členem střediska. Uvažujeme proto nad tím, že junácké schůzky mírně změní svou podobu. Nebudeme se zřejmě scházet každý týden, ale pouze jednou měsíčně. Nebudeme se zřejmě scházet pouze s „junáky“, ale i s ostatními zájemci z Buchlovic a okolí. Jednou za měsíc uspořádáme větší akci, na kterou budou dostatečně dopředu lákat plakáty a letáky. Na tuto větší akci se bude moci dostavit kdokoliv. Usnadníme tak rodičům přemýšlení nad tím, kam o víkendu se svými dětmi vyrazit, jaký program pro ně vymyslet. Pokud se půjde přespat na chatky, rodiče pouze svým ratolestem sbalí potřebné věci, přivedou je na místo odchodu a další den se jim děti vrátí domů plné zážitků. Pokud připravíme výlet mimo Buchlovice, bude postup podobný – rodiče odevzdají finanční příspěvek na výlet, přivedou své dítě na místo odjezdu a hotovo.


7

Rodiče si mohou být jisti, že o jejich děti bude zodpovědně postaráno. Každé takové akce se budou účastnit skautští vedoucí, kteří vykonali příslušné zkoušky (vůdcovské a čekatelské), plnoletí vedoucí s dlouholetou praxí z junáckých táborů a jiných podobných akcí, a navíc jsou všichni místní, tudíž by je děti měly znát a měly by v ně mít důvěru (stejně tak jako rodiče dětí). Během školního roku by mělo proběhnout 10 plánovaných akcí (mimo měsíce letních prázdnin). Pokud se nám tato forma skautingu v Buchlovicích osvědčí, bude takovýmto způsobem probíhat i nadále. Děti (a ani vedoucí či rodiče) se nebudou cítit zavázáni pravidelnou docházkou na týdenní junácké schůzky. Jakmile je zaujme některá z našich nabídek, stačí prostě přijít a zúčastnit se!

Závěr Tento způsob realizace skautingu v naší obci je zatím v jednání střediskové rady. Je to ale jediná možnost, jak ven z „krize“ nedostatku nedospělých členů, která na nás v poslední době dolehla. Doufejme, že se nový nápad ujme a že bude účast dětí na našich akcích dostatečná! V rámci přechodu na tuto novou formu realizace skautských „schůzek“ bychom rádi pozvali všechny zájemce na první akci s názvem „Netradiční tělocvik“, která se bude konat v sobotu 24. 4. 2010 v tělocvičně Základní školy Buchlovice. Další informace jsou k dispozici na našich nových webových stránkách www.junakbuchlovice.wz.cz, kde může probíhat i případná diskuze na téma „Nová forma skautingu v Buchlovicích“. Mgr. Vendula Mikulíková

Připomínáme, že stále ještě přijímáme přihlášky na příměstský tábor! Uzávěrka přihlášek je na konci května. Do té doby můžete vyplněné přihlášky odevzdávat pí Mikulíkové, zástupkyni ředitele ZŠ, nebo přímo skautským vedoucím Veronice Coplákové a Vendule Mikulíkové. Tábor se bude konat při minimálním počtu 20 dětí. Přihlásit se mohou předškolní děti (budoucí prvňáčci) a žáci 1.–3. tříd základních škol. Tábor se bude konat v prostorách ZŠ Buchlovice a na junáckých chatkách ve dnech 12.–16. 7. 2010. Program na celý den je zajištěn. V ceně tábora (1 000,– Kč) je i strava ve školní jídelně. Děkujeme za Váš zájem Junák Buchlovice ve spolupráci ze Základní školou Buchlovice


8


9

Kulturní kalendář duben–květen 2010 1. 4. až (Ne)zapomenutelný svět 30. 6. krásných hraček Výstava hraček zapůjčených přední sběratelkou pí Sládkovou 1. až Velikonoce na zámku 4. 4. Interiéry zámku vyzdobeny jarním a velikonočním aranžmá 4. až Velikonoce 5. 4. 4. 4. Velikonoční zábava

5. 4.

5. 4.

11. 4.

16. 4.

Červené pondělí - výstava kraslic, zvykosloví kolem Velikonoc, výuka dětských návštěvníků Velikonoční pondělí

Srdce na dlani Koncert ve prospěch Oblastní charity Uh. Hradiště 7. ročník pochodu ClayEva, v místech seskoku paradesantní skupiny

17. 4.

Turnaj v petanque

18. 4.

Přijď, světlo mé

30. 4.

Připomenutí 65. výročí osvobození Buchlovic


Státní zámek Buchlovice

9.00 – 16.00 hod.

Státní hrad Buchlov Restaurace U Páva,

Muzeum Podhradí Buchlovice 10.00 – 16.00 hod. Státní zámek Buchlovice 10.00 – 15.00 hod. Kostel sv. Martina 17.00 hod. Trnovec u Hostišové u Bystřice pod Hostýnem Hřiště petanque Kostel sv. Martina 17.00 hod. Náměstí Svobody, u pomníku padlých

Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz informace: vstupní brána zámku tel. 572 434 240 Vstupné – malý okruh Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz informace: vstupní brána zámku tel. 572 434 240 HB Collegium L. Kunst, tel. 774 151 811 http://buchlov.eu [email protected] KDU-ČSL, ing. Mir. Netopil, tel. 572 595 724, DH Buchlovjané, Pavel Martinák, tel. 736 261 874 ČZS, J. Žufánek, tel. 775 155 390 Muzeum Podhradí Buchlovice a Folklórní agentura Buchlov, ing. Miloslav Hrdý, František Hrňa, tel. 737 649 604, 725 754 704 Správa SZ Buchlovice www.zamek-buchlovice.cz informace: vstupní brána zámku tel. 572 434 240 Mikroregion Ostrožsko (www.ostrozsko.cz), Benediktinské arciopatství Praha, Farnost Buchlovice, Farnost Hluk a ing. Josef Vaculík ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, Jan Štokman, tel. 720 208 013 Spolek podporovatelů historie Buchlovic, B. Žižlavský, tel. 737 957 617 PK Stříbrné kule, Alena Horáková, www.stribrnekule.ic.cz Schola, Havel Kapounek, tel. 776 217 235 Městys Buchlovice - tel. 572 595 120, Spolek podporovatelů historie Buchlovic – B. Žižlavský, tel. 737 957 617, ZO ČSBS – Jan Štokman - tel. 720 208 013

10

30. 4.

Pálení čarodějnic

1. 5.

Stavění máje – Kalíšci

7. 5.

8. 5.

8. 5.

Hospůdka U Špalka Muzeum Zahájení Týdne pro rodinu - Výstava Rok Podhradí v naší škole – prezentace Buchlovice ZŠ Buchlovice Sportovní den v rámci Hřiště Týdne pro rodinu petanque a hřiště TJ Buchlovice Dětská kuličkiáda Náměstí Svobody


SR při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková, [email protected] Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 ZŠ Buchlovice, tel. 572 595 292, [email protected] PK Stříbrné kule, Alena Horáková, www.stribrnekule.ic.cz, TJ Buchlovice, M. Kořínek, tel. 777 900 575, Junák, V. Copláková, [email protected] Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková [email protected]

11

Vernisáž obrazů a dětských prací

Muzeum Podhradí Buchlovice zažilo 26. února další dvojvernisáž výstav. V té první se prezentoval svými oleji staroměstský malíř Bohumil Panáček. Návštěvníci mohli zhlédnout více obrazů převážně s tématy Buchlova, Buchlovic, Velehradu, ale i Starého Města, Uh. Hradiště a přírody. Protože šlo o výstavu prodejní, našli se i zájemci, kteří si některé obrazy koupili. Druhou otevřenou výstavou byla prezentace výtvarných prací žáčků Mateřské školy v Buchlovicích s názvem Moje obec. Byly k vidění práce dětí vytvořené se svými učitelkami, společně s rodiči či v keramickém kroužku pod DDM Šikula z Uh. Hradiště. V soutěži o zpracování sněhuláka zvítězila Barbora Petrášová, po které následovali Lukáš Kučík, Anna Rašticová a Matyáš Karásek. Foto Bořek Žižlavský a Oldřich Stránský


12


13

Folklorní studio Buchlovice podpořilo DIAKONII ČCE – středisko CESTA

Folklorní studio Buchlovice u příležitosti tradičního Dne vína uspořádalo charitativní dražbu vín, jejíž výtěžek věnovalo dennímu stacionáři a poradně rané péče Diakonie ČCE – střediska CESTA v Uherském Hradišti na zakoupení rehabilitačních pomůcek pro děti se zdravotním postižením. Dražba vzácných vzorků a šampionů, která proběhla 27. 2. 2010 v prostorách zámeckého sklepa v Buchlovicích, přinesla dětem finanční výtěžek ve výši 10 300 korun. Finanční dar předal pan Pavel Dvořan přímo ve středisku Diakonie ČCE – CESTA v Uherském Hradišti dne 11. března 2010. Poděkování patří všem, kteří přispěli svou pomocí na dobrou věc. DIAKONIE ČCE – středisko CESTA

Místo konání „Dne vína“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

(Foto: -vlk-) 14

DEN VÍNA 2010 KONFERENCE VÍNO A DEFICIT Josef Holcman (* 1952) Josef Holcman je soudcem Okresního soudu ve Zlíně. Píše fejetony, povídky, ale i pojednání o lidových tradicích na Slovácku. Hodně jej ovlivnil otec, který sepsal dějiny rodné obce i další zajímavosti z historie Kyjovska, ale kvůli komunistům je nesměl publikovat. Patnáct let byl vedoucím zlínské Malé scény a divadlo sám hrál. Jeho kniha Sváry se stala předlohou inscenace Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme, kterou hrálo Městské divadlo Zlín. Holcmanovi od roku 1993 vyšlo deset knih. Jeho poslední knížka se jmenuje Cena facky a nakladatelství Kniha Zlín ji vydalo loni na podzim. Je z doby násilné kolektivizace vesnice v padesátých letech minulého století a popisuje osudy rolníků ze Skoronic na Kyjovsku, odkud autor pochází. Milí milovníci vína! Recesisticky vzato, je deficit výborný námět. Lékaři radí, že člověk by měl vypít tři litry tekutin denně, aby netrpěl deficitem tekutin. Už ale neříkají, jaký podíl v nich by mělo mít víno, jakožto šťávička z hroznů. Já jsem si za 45 let života s vínem ověřil, že když deficit vína v doporučovaném množství tekutin doplním aspoň na padesát procent uváděné normy, tak o nemoci nemůže být řeč.Víno je zdravé na srdce, cévy a deprese, zejména v předjaří - lékaři říkají, že lidé potřebují světlo a slunce. Ve sklepech je sice dumavé přítmí, ale my umíme pít víno i potmě. Ale krom srandy: Myslím si, že stále máme deficit v pokoře k přírodě, vůči naší generační paměti, dluh vůči předkům, vůči našim maminkám, které nám chystávaly kroje a v noci se tiše modlívaly, abychom se u krojovaných slavností neopili. Skládám hold ženám, které i dnes vyšívají kroje, kulmují rukávce, ale také stříhají vinohrad, líčí sklepy a uklízejí v nich, abychom my mohli nerušeně a poeticky koštovat. Já jsem se tento deficit snažil splatit tím, že jsem se svým švagrem Antonínem v roce 2000 vytáhl ze stodoly pres na víno z roku 1810 a postavil ho u našeho sklepa ve Skoronicích, aby ho každý mohl vidět. Je mu dvě stě let, ale pořád je pevný a funkční. Kdo z nás to může o sobě tvrdit? Josef Holcman BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

15

Den vína obrazem


16

Foto: Jiří Raštica BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

17

Košt slivovice U Špalka 6. 3. 2010


18

Maškarní ples TJ Buchlovice

V sobotu 20 března 2010 uspořádali členové fotbalového oddílu TJ Buchlovice tradiční maškarní ples. Letošní rej masek se poprvé uskutečnil v příjemných prostorách Hotelu Buchlovice. K tanci hrála oblíbená rocková kapela V.S.P. Pro 136 platících účastníků bylo v tombole připraveno na 120 atraktivních cen. Příjemnou atmosféru plesu zpestřilo tradiční vystoupení taneční skupiny, která předvedla simulované fotbalové utkání dívčích mužstev Buchlovic a Švédska. V hlavních rolích fotbalistek vystoupily poprvé namísto známých urostlých tanečnic čtyři křehké dívčiny. Zápas pískal oblíbený rozhodčí „Kolina“. Svým vystoupením ples ozdobily rovněž „Baby z Buchlovic“, které našim fotbalistům věnovaly zbrusu nový autobus Robur. Kdo letos nepřišel, připravil se o velký kulturní zážitek. Text a foto: -vlk-


19


20


21

Můj milý Deníček Radka Habáně Před krátkým časem se mi dostala do rukou nevelká brožura buchlovického rodáka Radka Habáně (*1972), nazvaná Můj milý Deníček, aneb Historie Radia Proglas. Jako milovníka a sběratele knih mě upoutala už na první pohled svou originální podobou, připomínající „prachobyčejný“ školní sešit, jaký jsme používali na školní záznamy v dobách minulého režimu, který vyráběly Brněnské papírny, n. p., Brno, a dal se zakoupit za 1,30 Kčs.


Radek Habáň prožil své dětství v Podvinohradí a jak jsem se v knížečce dozvěděl, absolvoval po Středním odborném učilišti v Uh. Hradišti Vysoké učení technické v Brně. Ale jak to už v životě bývá, lidské cesty jsou všelijaké, a tak se najednou z ničeho nic začal jeho hlas ozývat z brněnského křesťanského Radia Proglas, kde působí jako – moderně řečeno – moderátor. První zápisek v deníčku je datován 26. ledna 1977 a vztahuje se k autorově mládí. Další se víceméně váží již k jeho působení v Radiu Proglas. – Dal jsem se tedy do čtení a putoval prostřednictvím minipříběhů, psaných jasným a lehkým jazykem, spisovatelovými zážitky, třeba o panu Vránovi, uklízečce, vánočním dárku, úchylákovi nebo konzervě. No, je jich tam celkem třicet a na další volné stránky si můžete dopsat třeba i něco svého. Abych nezapomněl, v publikaci nechybí ani nutné linky a růžový savý papír – savák, jak tomu u správného školního sešitu vždycky muselo být, a stránky doplňují dětské kresby a skoro opravdové kaňky, za něž nás učitelé kárali. Jestli jsem dobře slyšel, „milý Deníček“ Radka Habáně bude možno zakoupit i v Buchlovicích, ve farním kostele a v turistickém informačním centru. Bořek Žižlavský 22

Na velikonočním jarmarku

V neděli 21. března 2010 se uskutečnil na prostranství mezi kostelem a farou velikonoční jarmark, který uspořádalo Misijní klubko. (Foto: Jarmila Vráblová)


23

Pochod CLAY-EVA V pátek 16. dubna 2010 se uskuteční 7. ročník pochodu Clay-Eva, který pořádá skautský oddíl Clay-Eva Holešov, občanské sdružení Horizont Hostišová a obec Hostišová. Pochod se pořádá jako vzpomínková akce na paradesantí skupinu CLAY, která byla v údolí Trnovce asi 500 m od obce Hostišová, dne 13. 4. 1944, krátce po půl noci vysazena, k plnění úkolů pro čs. exilovou vládu v Londýně. Paraskupině ve složení čet. asp. Antonín Bartoš z Lanžhota, čet. asp. Jiří Štokman z Buchlovic a čet. asp. Čestmír Šikola z Malé Skály se podařil po seskoku přesun do Bystřice pod Hostýnem, kde byli přijati na první záchytné adrese u zámečníka Oldřicha Procházky a za pomocí Jana Filipa a rodin Zicháčkových a Kučerových vybudovali vojenskou a zpravodajskou síť od Ostravy k Břeclavi. Trasa pochodu kopíruje přesun skupiny CLAY z místa seskoku, kde je vybudován pomníček, na první záchytné místo do Bystřice pod Hostýnem. Letošní ročník se ponese v duchu 90. nedožitého výročí narození pplk. Jiřího Štokmana z Buchlovic a v tomto smyslu bude probíhat i pietní akt u zmíněného pomníku. Akce je naplánována asi takto: Mezi 18.30–19.00 hod. sraz u Obecního úřadu v Hostišové. Přesun k pomníku v údolí Trnovce asi 500 m pěšky. V 19.30 hod. zahájení, krátké proslovy, salvy, hymna a podle pokynů pořadatelů přesun autobusem do obce Racková, kde budou jednotlivé skupiny 3 až 6členné asi ve 20.30 až 21.00 hod. vypouštěny na trať. Trasa pochodu je dlouhá cca 27 km a předpokládaný příchod do žst. Bystřce pod Host. je mezi 04–05 hod. v sobotu 17. 4. 2010. Na nádraží bude pořadateli provedena kontrola stavu (zda se někdo neztratil) a podáno malé občerstvení a také upomínkový list na 7. ročník pochodu. Pozvaní hosté, kteří ze zdravotních důvodů nebudou schopni pochod absolvovat, se zúčastní besedy v kulturním domě v Hostišové na téma paraskupiny CLAY se zaměřením na Jiřího Štokmana. Předpokládá se účast všech tří synů členů desantu CLAY. Účast na akci organizuje ZO ČSBS Buchlovice a Spolek podporovatelů historie Buchlovic. Podle počtu závazně přihlášených účastníků se pokusíme zajistit do Hostišové odvoz osobními auty. Je také solidní autobusové spojení. Z Bystřice po pochodu je odjezd vlakem přes Hulín do St. Města a autobusem do Buchlovic. Bližší informace na www.clay-eva.cz a na telefonu Jan Štokman 720 208 013, Vlastimil Kořínek 605 756 760. Uzávěrka přihlášek na uvedená čísla telefonu nebo na e-mail [email protected] nebo [email protected] do pátku 9. dubna 2010. V sobotu dne 17. 4. 2010 v 10.00 hod. bude položena členy ZO ČSBS a SPHB kytice k pamětní desce pplk. Jiřímu Štokmanovi na jeho rodném domě. Akt bude pouze pietní bez slavnostního ceremoniálu, který se uskuteční den předem u památníku CLAY v Hostišové. Mgr. Vlastimil Kořínek

Krajina Hostýnských vrchů BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

(Foto: -vlk-) 24

Z Buchlovického odboje Jiří Štokman by se dožil 90 let Jiří Štokman se narodil 17. dubna 1920 v Buchlovicích v obchodnické rodině, jako nejmladší ze šesti dětí Jana a Alžběty Štokmanových. V Buchlovicích prožil dětství a vychodil obecnou školu a měšťanku. Byl všestranně nadaný. Dobře cvičil v Sokole, provozoval další sporty a byl členem trampského oddílu Kluci náhody. Maturoval už v době nacistické okupace 16. června 1939 jako premiant třídy. Po maturitě se zapsal ke studiu na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Události spojené se 17. listopadem v témže roce a zavření vysokých škol mu univerzitní studium znemožnily. Jirka se vrátil domů do Buchlovic. Poté byl svým bratrem Janem zapojen do odbojové práce v ilegální polovojenské organizaci Obrana národa. Tuto významnou organizaci protiněmecké rezistence, v jejímž čele stál jako velitel oblasti pplk. Vladimír Štěrba, řídili v okrese Uh. Hradiště pplk. Čeněk Slezák, por. Jaroslav Továrek a por. Vladislav Perutka. V Buchlovicích byla během roku 1939 zorganizována por. Ignácem Syrovátkou a profesorem Ferdinandem Kaňovským pěší rota o třech četách. Velitelem 1. čety se stal Jirků starší bratr, obchodník Jan Štokman. Uherskohradišťská organizace početně rychle rostla. Množily se různé protiněmecké akce, kterých se Jiří Štokman zúčastňoval. Když ale na přelomu listopadu a prosince 1939 podstatnou měrou pomohl svému bývalému profesoru z gymnázia Karlu Nigrýnovi, zatčenému gestapem k útěku z nemocnice, kde se profesor léčil po fingované operaci slepého střeva a dokonce ho ukryl u svých rodičů, bylo rozhodnuto, že oba musí do emigrace. 21. prosince 1939 překročil Jiří Štokman ilegálně hranice a po třech měsících strávených v budapešťské věznici Citadela se mu podařil druhý útěk ze slovenské hranice a následovala již známá tzv. balkánská cesta z francouzského konzulátu v Budapešti přes Jugoslávii, Řecko, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

Maturitní fotografie z roku 1939 Turecko a Sýrii do Libanonského Bejrútu a pak do Francie. 4. 6. 1940 byl presentován v čs. voj. táboře v Agde. Po skončení francouzského tažení přijel lodí Rog el Farag do Anglie. Po absolvování školy pro důstojníky v záloze v Moreton Paddox byl povýšen do hodnosti četař aspirant. Poté se přihlásil k nasazení v týlu nepřítele a byl přemístěn přímo k II. skupině odboru zvláštní skupiny „D“ MNO při exilové vládě v Londýně. Během roku 1942 a 1943 absolvoval všechny potřebné kurzy řízené ve spolupráci s britským Výborem pro zvláštní operace (SOE) a britskou zpravodajskou službou (SIS), včetně paradesantního výcviku na letišti Ringway u Manchestru a byl v noci z 12. na 13.dubna 1944 spolu s Antonínem Bartošem a Čestmírem Šikolou v operaci CLAY vysazen v údolí Trnovce u Hostišové. 25

Společná fotografie buchlovických zahraničních vojáků v Cholmondeley v Anglii v roce 1940 (zleva: Jiří Štokman, Rostislav Kaňovský, Ignác Syrovátka, Oldřich Kaňovský a Karel Mareček). Skupina Clay byla přijata na první záchytné adrese u zámečníka Oldřicha Procházky v Bystřici pod Hostýnem a za pomoci četnického strážmistra Jana Filipa, Vojtěcha Zicháčka a Karla Kučery vytvořila zpravodajskou organizaci od Ostravy po Břeclav. Vyslala 800 depeší a přijala 350 pokynů. CLAY spolupracovala také s velkou odbojovou organizací Rada tří (R-3) a jí podřízenými skupinami. Podílela se na boji proti provokatérům a konfidentům gestapa. V té době byla považována zpravodajským odborem MNO v Londýně za nejúspěšnější desant vysazený do protektorátu a počítalo se s ní jako s řídící a velitelskou skupinou v oblasti jihovýchodní Moravy. Jiří Štokman se po skončení války hlásil v Břeclavi u zvláštní skupiny VO 3. Odtud byl přeBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

velen do Brna a 31. 8. 1945 už v hodnosti nadporučíka určen instruktorem šifrování na Vojenské akademii v Hranicích, kde zůstal do začátku října 1946. Jeho hodnocení v té době byla velmi dobrá. Osvědčil se jako voják i charakterní člověk. V hodnosti kapitána byl 4. října 1946 jmenován instruktorem bojové zdatnosti ke skupině důstojníků pěchoty z povolání. V tom roce se také přestěhoval se svou matkou k bratrovi Ottovi do Buchlovic, čp. 360 a tam nepravidelně, ale velmi často z Hranic na Moravě ke své matce dojížděl. Po únoru 1948 byl najednou Jiří Štokman, tak jako mnoho dalších důstojníků ze Západu, pro armádu nepřijatelný. V den svých 28. narozenin 17. dubna 1948, byl odeslán na nucenou dovolenou, což se rovnalo vyhazovu. Najednou byl i pro režim nebezpečný. 26

Jirka na nic nečekal a do týdne se připravil k druhému odchodu do exilu. 23. dubna 1948 překročil hranice do Rakouska a dostal se přes Švýcarsko do Francie. V Paříži se setkal s bývalým velitelem CLAY mjr. Antonínem Bartošem a byl zapojen ve zpravodajské službě generála Moravce s působností v západním Německu. Mezi tím mu byla výnosem MNO č.j. 9455 ze dne 2. 8. 1948 odňata vojenská hodnost a krátce na to i všechna vyznamenání a československé občanství. 18. 5. 1948 bylo proti němu krajskou vojenskou prokuraturou v Brně zahájeno trestní stíhání v nepřítomnosti. Podle informací z archivu I. správy MV bylo organizování československých zpravodajských skupin pod patronací amerických zpravodajských služeb zahájeno na území americké okupační zóny Německa již v létě roku 1948. Štáb Moravcovy zpravodajské skupiny sídlil v německém Bensheimu. Skupina

byla podřízena americkým zpravodajským službám CIC (Ústřední zpravodajská služba USA), a FBI (Federální úřad pro vyšetřování USA) a Jiří Štokman zde byl zařazen ve funkci instruktora v obranném oddělení. Po ukončení zpravodajské činnosti se přesunul do Anglie, kde se v roce 1952 v Londýně oženil s Češkou Milenou Hlavatou, rodačkou z Železného Brodu. V roce 1953 se jim narodil syn Michal. Po té byl kontaktován zástupci velitelství americké armády pro své znalosti zpravodajské a odbojové práce a počátkem roku 1954 odjeli do New Yorku v USA. V roce 1955 se přestěhovali do Monterey poblíž San Franciska v Kalifornii, kde Jiří Štokman působil v Ústavu obrany státu ve vojenské jazykové akademii Pentagonu, Army language Schol, California, Presidio of Monterey (Armádní jazykový ústav Kalifornie v pevnostním komlexu Montertey), později nazývaná „Defenese Lau-

Škola pro důstojníky v záloze Moreton Paddox, Velká Británie 1941 (Jiří Štokman uprostřed). BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

27

Komandos kurs v Lyne Regis Velká Britanie v roce 1941 (Jiří Štokman dolní řada třetí z leva) age Institute“ (Jazykový ústav ministerstva obrany USA), (DLI), jako jazykový instruktor. Za období 25 let byl několikrát nominován na nejlepšího instruktora a dvakrát oceněn „Nejlepší jazykový instruktor akademie Pentagonu v Monterey“. Ve středisku cizích jazyků v Monterey se školili zaměstnaci CIC, FBI, NSA (Národní bezpečnostní agentura USA), vládních agentur a institucí. Tehdy zde bylo zaměstnáno více jak tisíc instruktorů. V době války ve Vietnamu se z důvodů úspor upravovaly početní stavy a také proto vznikly zvýšené požadavky na výuku vietnamštiny. Mnoho instruktorů bylo propuštěno nebo zaměstnáno na částečný úvazek. Jiří Štokman byl v ústavu zaměstnán jen na část úvazku a vykonával také funkci instruktora u ústavu obrany námořních operací. Učil i v různých postgraduálních školách např. námořních, v cestovním ruchu a aby udržel určitou životní úroveň a syna na studiích, přivydělával si také jako barman, číšník, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

prodavač, převážně ve vojenských zařízeních (jako byla u nás např. důstojnická jídelna, ARMA apod.) Po ukončení vietnamské války 1. května 1975 se situace v jazykovém ústavu začala zlepšovat a Jiřímu Štokmanovi byl postupně zvyšován pracovní úvazek až na téměř 100 %. V létě v roce 1980 koupil nový dům v Karmelu (město na poloostrově Monterey). Monterey je město a nazývá se tak také polostrov i spravní středisko-kraj v Kalifornii, necelých 90 km od San Franciska) a zdálo se, že životní úroveň a z toho plynoucí pohoda se konečně dostavila. Ale při periodické lékařské kontrole v prosinci 1980 mu byla diagnostikována rakovina jater a přestože byly k léčení použity nemodernější lékařské metody pomocí optických vláken a zdálo se, že by vyléčení bylo možné, zasáhla další rána (žloutenka) a již nebylo naděje. V té době se projevila solidarita mnoha pracovníků z jazykového ústavu a všemožně, především však finančně pomá28

Bojový výcvik ve středisku Wallton Hall ve Warwcksihive ve Skotsku 1941 (Jiří Štokman první zleva). hali manželce i synovi Michalovi k pokrytí nákladů spojených s léčbou. Také jeho velitel z operace CLAY Antonín Bartoš několikrát přiletěl z New Yorku (6 hodin letu), poskytnou morální i jinou podporu (v USA není zdravotní pojištění a veškerá zdravotní a lékařská péče se draze platí). Jiří Štokman zemřel v pátek odpoledne v nemocnici v Karmelu 17. července 1981 ve věku 61 let. Vzpomínkové služby se konaly ve středu 22. 7. 1981 v 16 hod. v kapli Presidio Monterey a kremace v malé kapli u moře, kde kaplan Pavel Monturai sloužil zádušní mši. Jeho popel byl pak rozprostřen na úpatí pohoří Sierra Nevada. Jiří Štokman se do vlasti již nikdy nevrátil. I když v roce 1969 bylo proti němu usnesením č.j. Vv 54/69 ze dne 30. července trestní stíhání shledáno jako nepřípustné a byla mu prezidentem republiky arm. gen. Ludvíkem Svobodou udělena amnestie, bývalému režimu nevěřil a nedůvěru si nedal vymluvit ani svými nejbližšími. A tak s nedůvěrou ke státnímu zřízení v tehdejším Československu z tohoto světa i odešel. Jiří Štokman byl dekorován vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB (7. 3. 1944), 19. 5. 1944 Československým válečným křížem 1939, 20. 8. 1945 druhým Československým válečným křížem 1939 a téhož dne ČeskosloBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

venskou medailí za chrabrost a Československou vojenskou medailí za zásluhy I. stupně. Po odebrání vyznamenání v roce 1948 mu byla tyto vrácena 18. 6. 1990 a k témuž dni byl rozkazem MNO ČSFR číslo 0265 vyznamenán in memoriam další Medailí za zásluhy o ČSLA I. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam. Dne 19. 3. 1990 mu bylo uděleno čestné občanství města Bystřice pod Hostýnem in memoriam a 30. dubna 2009 byla důstojným způsobem odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Buchlovicích. Na desce stojí nápis z pera Ferdinanda Peroutky: „Národu, který si neváží svých hrdinů, se může stát, že nebude žádné mít až je bude skutečně potřebovat“. Jan Štokman

Poslední Vánoce s rodinou – prosinec 1980. 29

K událostem před 65 lety V letošním roce, 30. dubna, vzpomínáme polokulaté, už 65. výročí osvobození Buchlovic od německých nacistů. Skoro pravidelně v tomto čase jsme se v našem zpravodaji věnovali tomuto významnému výročí v dějinách našeho městečka. Jednou jsme použili textů z farní kroniky, obecní kroniky a taky textů ze vzpomínek např. P. Arnošta Hrabala či jiných pamětníků, kteří si tehdejší události zapsali. Dnes nabízíme texty uherskohradišťského autora Otokara Pauleho, který se tématem nacistické okupace a osvobozením Uherskohradišťska věnoval intenzívně, a před léty napsal na toto téma hned několik publikací. Jsem přesvědčen, že události spojené s II. světovou válkou nejsou „dávnými napoleonskými válkami“, jak se je někteří současníci snaží interpretovat. Stále ještě žijí pamětníci té doby, kteří mohou přímo doložit důsledky do té doby neslýchané zvrácenosti systému spolu s davy jejich přisluhovačů, a to nejen v Německu, ale bohužel i u nás doma, v protektorátu Čechy a Morava, odshora až dolů. Nejenom kvůli hrdinům, kteří se jakýmkoliv způsobem postavili proti přesile zvůle, je třeba si tyto události pořád připomínat. (-bž-)

Osvobození Buchlovic V přípravách na obranu Buchlovic soustředili fašisté svoji pozornost na obvod zámeckého parku. Rovněž v tehdejší Tyršově ulici byly vykopány zákopy, kterých používaly skupiny Hitlerjugent ke svému bojovému výcviku. Během 28. dubna se usadili na Újezdách němečtí dělostřelci s hlavněmi obrácenými k Buchlovicím a Uherskému Hradišti. večerní liják je však donutil opustit palebná postavení, děla se bořila a rozmoklá půda by znemožnila jejich manévr. Dělostřelci odjeli ke Starým Hutím a Stupavě. Pršelo celou noc. Brzy ráno 29. 4. byl vidět postup vojsk od Tučap dolů k Povinné a do Smraďavky. Přestože na tomto směru byla fašistická obrana poměrně slabá – došlo k přestřelce. Zanedlouho však již postupovali vojáci v neznámých uniformách ze Smraďavky k buchlovickému hřbitovu. Další část jednotek postupovala na Trnávky, Újezda a do Chrastí a dále jednak na Chabaně a jednak pod hrad Buchlov. Byly to jednotky 2. rumunské pěší divize. Před 8. hodinou byli fašisté vyhnáni z Lúček, kde se ukrývali v poli rybízu. Větší boj se rozpoutal před zámeckým parkem a přenesl se i do něho. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

Ale i zde rumunští vojáci vítězili. Mezi fašisty nastal zmatek, odhazovali zbraně a utíkali směrem k Břestecké skále a k Tupesům. V poledne zavlál na věži kostela v obci bílý prapor. Odpoledne se sešli občané v Lúčkách, aby poděkovali alespoň pohledem a pohlazením rumunským vojákům, kteří jim i tak rozuměli. Květy šeříku a kvetoucích kaštanů byly jim odměnou. Vtom začaly od Větřáku létat kulky. Vojáci vskočili do fašistických zákopů a odpověděli palbou. Vytlačit fašisty se však podařilo až příštího dne ráno, když rumunské jednotky dostaly posily. Fašisté utekli rovněž směrem k Tupesům. Ve vile vedle Záložny se usídlilo rumunské velitelství, ve škole se rozvinulo polní obvaziště pod velením lékaře majora Mironescu. Odpoledne 1. května se konala za účasti mnoha občanů oslava, kterou zpestřily i skupiny ve slováckých krojích. Představitelé obce poděkovali za osvobození. Později projížděla obcí i sovětská vojska. Ve vile se po rumunském štábu dočasně rozmístilo i sovětské velitelství. Narychlo byly zhotoveny sovětské prapory, na které si sami vojáci Rudé armády kreslili hvězdu, srp a kladivo. 30

Marin Fluture – vojín 1. pěšího pluku rumunské armády Tudor Iova – svobodník 31. pěšího pluku rumunské armády Dumitru Mihai – vojín 31. pěšího pluku rumunské armády Dumitru Pastravan – vojín 31. pěšího pluku rumunské armády Stefan Paun – vojín 9. horského pěšího praporu rumunské armády Dumitru Prejban (Prajban?) – vojín 16. horského pěšího praporu rumunské armády Ion Randescu – desátník 1. pěšího pluku rumunské armády Constantin Tigles (Tiglea?) – desátník 1. pěšího pluku rumunské armády + 2 neznámí (Otokar Paule, Osvobození Uherskohradišťska, IV. část, Uh. Hradiště 1987)

V přímých bojích u Buchlovic padlo 9 rumunských vojáků, další 3 zemřeli přes veškerou lékařskou péči na následky zranění na polním obvazišti ve škole. Všichni byli dočasně pochováni v obci. Podle hlášení stanice SNB z roku 1945 byl další rumunský voják pochován společně s německými vojáky do jednoho hrobu. (Otokar Paule, Osvobození Uherskohradišťska, II. část, Uh. Hradiště 1983) Seznam rumunských vojáků padlých při osvobozování Buchlovic (všichni zemřeli 29. 5. 1945) Vasile Cristian (Cristescu?) – svobodník 16. horského pěšího praporu rumunské armády N. V. Dumitrache (Dumitrahe?) – vojín armádní jednotky 1. rumunské armády Ion Dumitru – vojín 9. horského pěšího praporu rumunské armády BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

31

Mé vzpomínky na 2. světovou válku Druhá světová válka mě zastihla během školní docházky. V září 1938 jsem začala chodit do 1. třídy. Na náznaky na ni si ale pamatuji ještě jako předškolák. Roku 1937 byla polární záře. Helštýnská ulička, kde jsme bydleli, byla ozářená zvláštním bělavým světlem. Zdá se mi, že bylo slabě namodralé a bylo vidět jako ve dne. Mluvilo se o válce a o Hitlerovi, to vím, a já jsem se v roce 1938 chystala do školy, když se Hitler chystal zabrat sudety. V roce 1938 byla dvakrát mobilizace. Pamatuji si na první i druhou, jak Buchlovjané rukovali, loučili se s rodinami a odvážel je autobus pana Kaňovského na nádraží. Rukoval také tatínek. Všichni se ale po zabrání pohraničí vrátili. Bylo všude cítit napětí, mluvilo se o politice a doufalo se, že Francie, Anglie a Rusko nám pomohou. Nestalo se tak a sudety nám Němci zabrali. Z té doby mám dvě vzpomínky, jak se přes Buchlovice vracel z pohraničí hradišťský pluk. Bylo plné náměstí přihlížejících lidí. První šli pěšáci, za nimi těžké kulomety, každý tažený koníkem. Že to jsou těžké kulomety jsem hned poznala. Najednou jeden koník začal řehtat a obracet se k přihlížejícím lidem. Z davu vyběhl sedlák pan Šik a začal koníka hladit a objímat. Byl to jeho kůň, koně tehdy rukovali jako lidé. Člověk a kůň se poznali. V poledne se pluk zastavil v Buchlovicích, vojáci obědvali. My, děti jsme už do školy nedošly, obhlížely jsme vojáky. Na náměstí stál trén tažený koňmi. Voják od jednoho vozu mě dal esšálek s krupicovou kaší. Byla moc dobrá. Ten vůz byl tažený šimlem a fuksem (ryzákem). Voják měl na nohách ovinovačky a za nimi zastrčenou lžíci. Když se vracející vojáci blížili k Buchlovicím, bylo je slyšet zpívat. My, školáci jsme se za několik dní vraceli z vycházky a snažili se zpívat jako oni. Doma jsem se ptala, jestli nás bylo slyšet zpívat jako vojáky a maminka mně ujistila, že ano, aby mi udělala radost. Tatínek a ostatní Buchlovjané se z vojny vrátili brzy, stejně tak i buchlovští koně. Pak jednou jsem potkala Šikového koníka jak táhne na pole fůru hnoje. Pak přišel 15. březen 1939. Mezi lidmi bylo určité napjetí, které jsem já, šestileté dítě, vycítila také. 15. březen byl ošklivý den. Bylo sychravo a padal mokrý sníh. Šla jsem do školy a viděla německé vojáky, jak jedou na motorkách a v autech směrem od Brna k Uherskému Hradišti. Byla jsem zvyklá na československé vojáky, kteří měli khaki uniformy, zelenavé dožluta a na nohou ovinovačky. Němci měli uniformy šedozelené a nohavice sepnuté spinkami. V Buchlovicích měl tehdy hrabě Berchtold lesmistr, Němce Molla a správcem na velkostatku byl také Němec Krause. Lesmistr Moll byl hodný člověk, ale jeho žena byla nacistka. Krausovi v panském dvoře měli služku ze sudet, také obdivovatelku Hitlera. Tyto ženy stály na krajnici silnice a zdravily přijíždějící Němce zdviženou pravicí. Vidím to jasně před sebou. Ve škole jsme měli slabikář – Poupata – s obrázky od malířky Kvěchové. V jeho zadní části byly vlastenecké články o Masarykovi a Československé republice. Musely se začernit tuší. Naše milá paní učitelka Kadlecová, když je černila, plakala a slzy jí kapaly do slabikářů. Někteří buchlovští mladí chlapci utíkali do zahraničí, kde vstupovali do tvořící se československé armády, která se stala součástí spojeneckých armád. Byli to Oldřich Kaňovský, Rostislav Kaňovský, Jiří Štokman, Vladislav Petráš, Ignác Syrovátka, Rudolf Čagánek, František Vaculík, který padl. Jestliže jsem někoho opomněla, promiňte mně to. Po vzniku protektorátu vznikla i v Buchlovicích pobočka protinacistické bojové organizace Obrana národa. Tato organizace, skládající se většinou z odvážných členů Sokola, byla brzy prozrazena a nastalo velké zatýkání. Zatčeni byli Antonín Strýček, další dva Strýčkové – synové Školníka, Karel Kozák, Albert Orlita a další. Jan Krevník se skrýval v okolí Buchlovic kus války, kterou přežil. Jeho syna Bohumila poslali nacisté do koncentračního tábora. Na dobu začátku okupace mám dvě vzpomínky. První je z roku 1939. Tatínek koupil v dražbě BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

32

Ing. Zdenka Maršálková u svého tradičně velkého vánočního stromu. selskou usedlost. Stavěli jsme v jejím humně domek. Bydleli jsme zatím u pana Bílky – koláře na náměstí, za pomníkem padlých. Němci měli tehdy několik dnů v Buchlovicích cvičení. Dívali jsme se z okna a viděli, jak k tatínkovi do ordinace jdou dva jejich vojáci. Bylo to v době buchlovského zatýkání a měli jsme veliký strach, že jdou taky po tatínkovi. Za chvíli oba odcházeli a jeden z nich měl čerstvě zavázanou ruku. Prý u jejich útvaru mají nějakého felčara, co si s vojákovým zraněním neuměl poradit. Voják chodil na převazy a za několik dní měl ruku skoro zhojenou. Tatínek říkal mamince, že se mu zdá, že ti dva Němci nebyli Hitlerem moc nadšeni. Další vzpomínka je z doby, když jsem byla s rodiči na Smraďavce na konvalinkách. Potkali jsme tam manžele Koželuhovy z Boršic, co měli obchod s textilem. Ti nám se smutkem v tváři sdělovali, že Polsko před nacisty kapitulovalo, že se udrželo jen týden. Proti německým tankům bojovala polská kavalerie. Odebírali jsme Lidové noviny. Já už jsem uměla číst a hledala jsem v nich Dětský koutek. Uviděla jsem v nich fotografii, jak někde na hranicích si sovětský voják podává ruku s vojákem německým. Zarazilo mě to a nemohla jsem pochopit, když se donedávna říkalo, že Francouzi, Angličané a Rusové nám přijdou na pomoc. Pak se rozvinul protektorát. Potraviny, tabákové výrobky, textilie a obuv byly na listky. V obchodech skoro nic nebylo. V Buchlovicích ale téměř hlad nebyl. Skoro každý měl drůbež, králíky, prase, krávu nebo třeba jen kozu, kousek pole, zahradu se zeleninou a ovocem. Z poražené Francie přijel do Starého Města vlak ovcí, které si museli lidé rozebrat. Za ovčí vlnu, poslanou do Valašského Meziříčí, dostal majitel buď vlnu na pletení nebo vlněnou látku. Odešel lesmistr Moll a na jeho místo nastoupil Němec Vickel, naštěstí taky dobrý člověk, na kterého zaměstnanci v dobrém vzpomínali. Na Smraďavce zůstal lesní Blumenschein, taky slušný člověk. Z jeho tří dětí syn veterinář padl u Stalingradu. Jedna z jeho dvou dcer byla u gestapa (rodiče z toho prý byli nešťastní), druhá byla velice hodná a v žádném případě nacistkou nebyla. (Pokračování příště.) Zdenka Maršálková, foto -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

33

Povídání nejenom o jarní vycházce Konečně je tu zase jaro – tak začíná určitě hovor mnoha lidí na prahu tohoto krásného ročního období. I když se letos zima dlouho vzpouzela závanu teplého vzduchu a kdesi nad vrstvou mlhy a těžkých sněhových mraků sílícím paprskům slunce, nemohlo to s ní nijak jinak dopadnout. A je tu opět jaro a zase člověku přibyl už u mnohých raději nepočítaný zářez let. „Vůbec mně ty roky nevadí,“ sdělil mi nedávno při dobře napěněné „desítce“ můj starší kamarád, který si už více než rok vychutnává důchodu. „Hlavně aby bylo zdraví,“ přidal se k němu další ze známých, rovněž čerstvý penzista, oba z opačné strany našich hor, a pokračoval: „Jsem rád, že teď už mám klid, že nemusím denně v pět vstávat a pořád se třepat, kdy mě vyhodí z hroutící se fabriky. Vždyť já už nemusím ani poslouchat spolupracovníky, jak denně rozebírají tu hnusnou politiku a všelijaké skandály, co se v poslední době množí jak vši. Ráno vstanu a když se ukáže počasí, jdu po svém, třeba s foťákem do lesa.“ Nejenom v tomto jsem


si se starším kamarádem zajedno. Pouze s tím rozdílem, že on se už může „utrhnout“ kdykoliv a já jen tehdy, když práce a další okolnosti dovolí. Určitě i vícero z vás to s prvními jarními dny táhne někam ven. Asi každý má své místečko, které v něm uchovává příjemné pocity a kam se – připodobnil bych to k tažným ptákům – každé jaro vrací. Člověk na něm zná dobře už „své“ stromy, „svá“ skaliska a podle těch stromů, pokud se náhodou nestaly během uplynulého roku obětí motorových pil, si třeba bezděky uvědomí, jak rychle čas letí, jak je všechno pomíjivé a v důsledku pak, co je v životě nejdůležitější. K vítání jara si asi málokdo vybírá vycházky po silnicích nebo do rušných chatových osad. Spíše po místech klidných. A co si třeba vyjít po naší „chrasťovce“? Holý kopec, Buchlov a Barborka z ní doslova vyrůstají před očima a když už rozkvétají první stromy v popředí, není pro našince snad hezčího rozhledu. Vůbec se nedivím, že si někteří lidé v přírodě

34

pobrukují, popiskují, notují. Znám hned několik takových. Nejsou to ale žádní podivíni. Naopak. Svým projevem dávají najevo, že jsou na světě rádi a že jsou momentálně šťastní – a už vůbec ne z peněz, chamtivosti či kariéry. Pravda, moc se už tyto projevy nenosí, ale právě proto jsou vzácnější. Při pohledu na naše trojvrší se ani nenadějete a najednou se ocitáte v Chrastích pod Barborkou, v místě, které díky bohu není ještě mnoho dotčeno projevy „nové“ civilizace. Ty domky, co tam stojí, už viděli naši předkové před dlouhými desítkami let, i více než před stoletím. Dokládají to staré fotografie a pohlednice. K lípě pana Mikulčáka je to malý kousek. Můžete si sednout a pokochat se opět pohledem na krajinu. Pokud nemá jmenovaný pamětník právě něco nutného na práci, určitě jej zahlédnete buď na zahradě nebo právě pod lípou, ke které má doslova mateřský vztah. Vždyť na paměť osvobození od potupné poroby ji sem v pětačtyřicátém coby mladík nasadil, aby připomínala radost z tehdy znovu nabyté svobody. Stejně tak se podílel i na odvozu a opravě zdejší sochy sv. Barbory, jejíž původní torzo s podstavcem umíralo ve spleti křovin a nekosené trávy na opuštěném družstevním lánu ve Slepičinách. Na počátku jara ještě louky tolik nevoní jako v květnu a v červnu. Začínají se ale probouzet alespoň první květinky, které oživují zelenající se traviny. Nejinak je tomu i pod samotným hradem, třeba blízko prastarého úvozu, zarosteného divokými švestkami, které obepínají ovocné stromy vysazené tu zčásti ještě před válkou. A když je příznivá viditelnost, bývají prý za Bílými Karpaty v dáli zřetelné i skalnaté štíty Malé Fatry a z hradní rozhledny Alpy i vídeňské kolo v Prátru. Alespoň tak to tvrdili staří lidé, kteří tuto informaci přejímali od svých rodičů a prarodičů a když narazili na „nevěřícího Tomáše“, říkali, že je to psáno ve starých knihách. Jarní procházka může pokračovat třeba loukou k lesu na Dobřížce, který, přestože už sousedí se zástavbou obce, je ještě klidným místem k odpočinku. Vzpomínám, že těsně pod jeho vrcholem stával dřevěný krmelec – na rozhraBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

ní nižšího a vysokého lesa. Od starých buků a dubů se opět naskýtal působivý pohled k Buchlovu a Barborce. Jako mladí a nadšení fotografové jsme tu jednou leželi v trávě, abychom u blízkého krmelce spatřili lesní zvěř a mohli ji zvěčnit na film a poté ve fotokomoře na fotografický papír. Hodiny letěly, my jsme víc a víc promrzali a nic nepřicházelo. Proto jsme se nakonec zvedli a šli zklamaní domů. Až na Dobřížku kdysi sahala panská obora, které velel fořt žijící na bývalé hájovně pod Barborkou. Podle mapy z poslední třetiny osmnáctého století je patrné, že byla obora oplocena dřevěným ohrazením. – Pokud by vaše procházka pokračovala dále, mohlo by se tak dít svažitou lesní cestou dolů k už neživoucímu torzu bývalého mohutného buku poblíž studánky Syrovátky. Trasu po této cestě však zvažujte jen v případě suchého počasí, protože v opačném případě bývá cesta neprůchodná, zablácená a rozježděná, stejně jako tomu je i dole u potoka, v němž se v současnosti dokončuje jedna z kamenných hrází. Jestliže vám vycházka stačí a táhne vás to už domů, uděláte nejlépe, když se vydáte cestou kolem potoka, přes most a kolem pálenice do Buchlovic. Ti, kteří si chtějí vychutnat ještě něco přírody, mohou pokračovat dále před mostem chodníčkem vpravo, nad starým obecním lomem k junáckým chatkám a pod „padesátkou“ kolem zánovního, vzmáhajícího se obecního lesa v Pastvisku, pak k Rechtorovské jamě a k višňovému sadu. Je pravda, že tato část trasy je už rozdílná od předchozí, ale hluk a smog projíždějících aut ze sousední frekventované silnice může přebít krásný pohled nejen na Buchlovice, ale i na Buchlov s Barborkou a při dobré viditelnosti do slováckých rovin a na Karpaty s vrcholy Javořiny a Lopeníku. Vždy ke konci dubna se sad obléká do svého květnatého hávu. To teprve bývá zážitek! Nejednou jsem viděl řidiče, jak na okraji silnice zastavili své vozy, vysedli z nich i se spolucestujícími, pozorovali i fotografovali tuto působivou krajinu. S našimi dominantami na horizontu je to pak neopakovatelný zážitek, co říkáte? Text a foto Bořek Žižlavský 35

Rozhovor s Michaelou Šojdrovou Michaela Šojdrová je známá zejména svým působením ve školství, ale také návrhem na udržení mateřské dovolené nebo návrhem na zrušení poplatků za novorozence, který znamenal celkově citlivější přístup k pacientům při stanovení poplatků. Řeč je o paní poslankyni Michaele Šojdrové, kterou jsme požádali o rozhovor. Co považujete za největší úspěch vašeho působení v politice? Tyto čtyři roky volebního období byly mimořádně náročné nestabilitou vlády a začátkem finanční krize, která nyní vrcholí. Proto za úspěch považuji například to, že se rozjíždí financování programů z evropských fondů, které nám vytvoří přece jen určitý finanční zdroj na rozvojové projekty, například na dostavbu silnic a železnic, cyklostezek, na vzdělávání učitelů a vybavení škol, na zateplování budov apod. Největší radost mám ze zavedení etické výchovy jako samostatného předmětu pro žáky základních škol. Od schválení reformy v roce 2004 jsem přesvědčovala ministry školství o potřebě většího důrazu na výchovu žáků. Teprve od ledna 2010 se do osnov škol tento potřebný předmět dostává. Nyní chystáme využití evropských fondů na rozšíření tohoto předmětu do škol, na proškolení učitelů, kteří budou schopni tento náročný předmět učit. V našem kraji jsem hrdá na to, jaký pokrok udělala Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dnes má přes osm tisíc studentů a získává si dobrou pověst mezi vysokými školami u nás i v zahraničí. Za svůj osobní úspěch považuji to, že se mi po mnoha letech v politice nerozpadla moje vlastní rodina.

Co naopak považujete za neúspěch a co chcete změnit? Ve školství považuji za neúspěch neustálé odkládání „státních“ maturit, které se tím prodražují. Přitom jsou nezbytné pro udržení kvality našeho středoškolského studia. Nemám ani radost z toho, když slyším, že jsou města a obce v našem kraji, které nemají dostatek míst ve školkách a musí dětí odmítat. Je dobře, že se rodí více dětí, ale chyba je, že obce nemají dostatek prostředků na rozšíření kapacit, možná někde chybí i zájem. Tady by měl stát pomoci, a proto navrhujeme využití evropských fondů i na rozšíření kapacit škol mateřských a základních.

Vaše iniciativa směřuje ale i do zdravotnictví. Je i v této oblasti nějaký krok, který ze svého pohledu považujete za úspěšný? Za úspěšný krok považuji také to, že jsme zabránili přijetí tzv. „Julínkovy reformy“ ve zdravotnictví, která by omezila rozsah a kvalitu zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění. Zabránili jsme privatizaci fakultních nemoc-

Každá strana nabízí nějaký recept na ekonomickou krizi, co nabízí KDU-ČSL? My říkáme, že tím nejlepším protikrizovým opatřením je podpora rodin. Samotná rodina nám pomáhá zvládnout všechny krize, tedy i tu ekonomickou. Samozřejmě, musí to být rodina, kde si lidé věří a pomáhají. KDU-ČSL chce, aby všechna opatření byla zaměřena


nic a zdravotních pojišťoven. Za neúspěch považuji další zadlužování nemocnic v našem kraji a také sloučení několika pojišťoven. Proto například navrhujeme, aby existovala síť veřejných zdravotnických zařízení, tedy v podstatě našich okresních nemocnic, která by každému z nás garantovala rychlé a kvalitní ošetření či dlouhodobou péči. Chceme zrušit placení za položku na receptu a zavést stejný doplatek za stejný lék v každé lékárně. Chceme tím zabránit nekalé konkurenci velkých řetězců, které si vytváří monopol, aby pak mohly diktovat a zvyšovat ceny.

36

na podporu rodin s dětmi. Proto chceme nyní udržet výši finančního příspěvku na mateřské dovolené, proto chceme odstranit diskriminaci rodin s dětmi formou vysokých daňových slev a jistotou výše důchodu pro rodiče se dvěma

a více dětmi. Společnost, která si váží rodiny, má budoucnost. Při volbách do Poslanecké sněmovny v květnu můžete se i vy rozhodnout pro podporu rodin. Hlas pro KDU-ČSL je hlasem pro rodinu.

Dubnová kvítka Když větřík na jaře po zimě dlouhé teple zavěje, vyrazí z trávy kvítko dubnové a krásou svoji duši zahřeje.

Petrklíč na mezi, co rozhozen je kámen upadl Petru svatému z nebe od brány na zem a barvou zlatavou kvítečků svých drobných ozdobil trávu zelenou, co vroubí luční chodník.

Z meze voňavá fialenka v šatu svém fialovém svou krásou schvátí člověka v džbánku malovaném.

A v lese bukovém pod mladou zelení s lístečky jemnými, světle zelenými přivítá plicník barevný nás pestrými kvítečky svými.

Kdysi, když první včelička na jaře zabzučela a oráč Boha o úrodu prosil, naději na splnění prosby v mysli nosil, tak fialka mu při tom silně zavoněla.

Zdenka Maršálková

Cílem jarního výletu do Chřibů může být například i blízký hrad Cimburk u Koryčan. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

(Foto: -bž-) 37

VELIKONOCE 2010 Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně sluncem (slunovrat) a měsícem (úplněk), jsou svátkem pohyblivým a konají se vždy po jarní rovnodennosti (po 21. březnu), v neděli po jarním úplňku, tedy v době od 22. března do 25 dubna. Doba mezi 40denním postem a Božím hodem velikonočním označuje liturgie jako velikonoční třídenní, které začíná večerní mší na Zelený čtvrtek a končí na Bílou sobotu. Název Zelený čtvrtek je odvozen od mešního roucha kněze, které se toho dne užívalo. Při mši zní kostelní zvony naposledy, umlknou až do Bílé soboty, říká se, že zvony odlétají do Říma. Hlas zvonů nahradí klepače, vrkače a řehtačky: My poledne zvoníme, tím památku činíme, že Kristus Pán pro nás umřel a pro nás na kříži trpěl. On smrt těžkou podstoupil, by nás hříšné vykoupil, všecky naše nepravosti ráčil on na se vzíti.

Protož, milý křesťane, modli se Anděl Páně, aby nás Bůh vždy zachoval na přímluvu Marie. Už sme sa dost naklepali, eště sme nic nedostali.

Velikonoční pondělí je známo svou „šlahačkou”. Právo šlahání začíná pro mládence o půlnoci z neděle na pondělí. Svobodní chlapci vycházejí brzy ráno, obcházejí ve skupinkách všechny domy, kde bydlí dívky, o něž mají zájem. V pozdější době vycházejí po šlahačce děti, často v doprovodu otců, navštěvují především rodiny a sousedy. V lidových představách je šlehání zelenými pruty spojeno s přenášením síly probouzející se přírody na člověka: na jeho krásu, zdraví a dlouhý život. Dodnes chlapci děvčatům při šlahačce říkají: „Abys neoprašivěla”. Vstávej ráno, Marijáno, dávej vejce každé ráno. Jedno bílé, dvě červené, naposledy malované. Vyšlahané děvčice váží barevné stuhy chlapcům na žíly z vrbového proutí. Jen ti vyvolení dostanou kraslici a k tomu říkání. Třeba: Komu to vajíčko daruju, toho upřímně miluju. S večerem každé děvče vyhlíží z okna, až vyjde první hvězdička, aby mohlo radostně zvolat: „Naša platí!“ V úterý ráno mají právo šlahat děvčata a ženy. Málokterá svobodná dívka tuto možnost využije. Žily se většinou chopí jen ženy vdané. Ve středu byla šlahačka všeobecná, jak kdo chce. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

38

Velikonoční doba (Pamětní kniha obce Buchlovice – založena 1928) Na smrtnou neděli chodí až dosud malá chudobná děvčata s májem, s borovým vrškem ověnčeným a vaječnými skořápkami ověšeným, s košíčkem v ruce na dárky (ponejvíce vejce), zpívají: Máj, máj ve vsi, nové léto, kde jsi, u studýnky, u rubínky, nohy ruce umyla, čím vás utírala? Červenými vejci, žlutými koláči,

jaký to byl mazanec, bez koření, bez vajec. Svatý Petr vstává a zem odmykává, ven, blešky, ven a vajíčka do košíčka sem!

Když na Zelený čtvrtek umlknou zvony, nastanou dřevěné klepačky a chlapci školáci chodí klepat poledne, ranní i večerní klekání. Na Veliký pátek o 3 hodině odpolední honívali Jidáše – obyčejně největší chlapec oblékl dlouhý ženský kožich naruby a nějakou škaredou dlouhou, naruby obrácenou čepici (beranici) na hlavě a opásaný a ověšený starými povřísly, palici v ruce, ukryl se někde v koutě u kostela. Po skončení bohoslužeb v kostele dostaly děti znamení, aby klepali 3 hodiny na památku umučení Páně. Jidáš vyběhl z úkrytu, utíkal napřed a všichni chlapci s klepačkami a hrkačkami za ním, kudy on běžel. To bývala radost dětí, že honily Jidáše. Na Bílou sobotu ráno světí se dřevo (ostrouhaná lipová polínka) a voda. V tyto dny před Velikonocemi hledají chlapci vrbové proutí, kdejaký vrbový keř ořežou a z 8 prutů pletou žily na velikonoční šlahačku čili mrskačku, hospodyně a děvčata chystají vejce, která narůzno barví. V neděli velikonoční dávají se světit vejce a kousek bábovky, které se týž den při obědě pojídají. V pondělí ráno si chlapci přivstanou a chodí po šlahačce, chudobní dům od domu a zámožnější jen ke známým kam bývají zváni, přičemž zpívají Marijáno, vstávej ráno, dávej vajec každé ráno, jedno bílé, dvě červené, to je moje potěšené,

jestli nedáš dvou vajíček, vyšlahá ti tvůj tatíček, pověsí tě do komína, budeš černá jak slanina,

načež dostanou buď vejce obarvené nebo něco jiného, příbuzní však vždy vejce. Kdo chce darovat něco vzácnějšího, nechá vajíčka orýsovat nebo jinak okrášlit (kraslice). Děvče, které mělo hocha, vyšilo a nebo nechalo vyšít bílý šátek, okrášlit více vajec a na šlahačku dalo tomu chlapci, který jí za to 1. května do rána postavil máj.


39

Velikonoce po staročesku K jarnímu probuzení celé přírody ze zimního spánku dřív patřilo mnoho starých zvyků. Některé z nich, jako vynášení Moreny, pocházely ještě z doby pohanské, ale třeba stavění máje na vesnicích a velikonoční pomlázka, nebo oblévačka, se uchovaly dodnes. Již na Květnou neděli se v kostele světily kočičky. Kromě těchto zvyků se podobně jako o Vánocích připravovala zvláštní obřadní jídla. Nejdůležitější z nich byly vejce jako symbol nového života, dále obětní beránek a tradiční pečivo jako jidáše a mazance. Mimoto znamenal velikonoční týden dřív pro hospodyni úklid celého stavení. Líčily se obytné místnosti i celý dům čerstvým vápnem nebo nátěrem, aby voněl čistotou a vymetly a uklidily se všechny kouty, na které se v zimě nedostalo. Co se jídla týká, na samu Květnou neděli, „modré pondělí“, „šedivé úterý“ a „černou středu“ nebyly žádné tradice a určené pokrmy. Až na Zelený čtvrtek se vyžadovalo něco zvláštního zeleného. Proto bývala v ten den k obědu buď jarní polévka z bylinek, nebo špenát z prvních mladých kopřiv. Polévka i špenát se doplnily vejci, které byly sytější a výživnější.Také se ten den dělaly jidáše z medem. Připravovaly se z dobrého kynutého těsta v podobě menších plochých vdolků, které se potřely vejcem a buď propíchly vidličkou nebo narýhovaly nožem. Jidáše byly tradiční pečivo, které mělo připomínat provaz, na němž se zrádný Jidáš oběsil. Proto se někde pekly jako pramének těsta stočený do kotouče nebo jako dva spletené provazce. Na Velký pátek byl nejpřísnější půst v celém roce, kdy každý zpytoval své svědomí a kál se ze svých hříchů. Podle lidových tradic se nesměl rozdělávat oheň, ani orat zem. A tak dospělí vůbec nejedli, nanejvýš se spokojili s polévkou a chlebem nebo uvařili brambory. Na Bílou sobotu se již pilně vařilo a peklo. Celé stavení vonělo mazanci s hrozinkami, citrónovou kúrou a muškátovým oříškem. Toho se přistrouhalo jen maličko, aby dodal tradičnímu bochánku zvláštní chuť a vůni. Mazanec se nařízl vždy křížem, aby připomínal ukřižování Páně. V sobotu se také zabíjelo a připravovalo mladé kůzle nebo jehně. Byl to symbol čistoty a nevinnosti. Na Boží hod ráno se na stole objevila dobrá zrnková káva se smetanou a k ní dozlata upečený velikonoční bochánek. Na oběd zavoněla dobrá hovězí polévka a hlavně smažené jehněčí nebo kůzlečí, které se upeklo najednou v troubě. K masu se chystal většinou bramborový salát s vejci a pažitkou. Nechyběl ani moučník, ať už to byly koláče nebo sváteční dort. V neděli odpoledne se barvily pro malé koledníky vejce, aby je měla děvčata připravená pro chlapce na „červené pondělí“. Žluté se barvily ve slupkách od cibule, zelené v odvaru mladého žita a červené starodávnými třískami. V pondělí bývalo na stole opět kůzle, nebo i pečená holoubata s nádivkou a k tomu v troubě opečené brambory. Beránka z masa si ovšem nemohli dopřát všichni, a tak si ti chudobnější upekli prostě beránka z kynutého těsta v hliněné formě. K večeři byla po oba svátky již jen káva a zbylé mazance nebo koláče. A tak končily svátky jara, které přinášely lidem za dávných časů nejen plno práce s úklidem a vařením, ale také hlavně dětem hodně radosti.

Jarní polévka z bylinek po staročesku Na zpěněnou cibulku vhodíme nasekaný mladý zelený špenát, lístky kopřiv, lístky fialek,mladé výhonky pampelišek, zelený pórek a česnekovou nať. Všechno podusíme a přidáme buď trochu mouky nebo krupice a ovesných vloček. Zalijeme vodou, osolíme a povaříme. Polévku nakonec vylepšíme smetanou a rozšlehaným vejcem. Zpracovala JV BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

40

Rozkvetlé stromy dokreslují atmosféru Velikonoc.

(Foto: -vlk-)

V ránu velikonočním Nad jezery slz a moři smutku, nad poli krve prolité, z těžkého spánku svého zraněná Země zvolna se probírá, v dnešním velikonočním hávu, v samotách vesmírných uprostřed miliard hvězd... A v dálce věčnosti vyšlehl z brány ráje velký jas – Ve slávě Nebe vzkříšený Kristus přichází, Syn Boží, náš Soudce a Spasitel náš… Ve třpytivém hávu velikonočním přichází, nad naší Zemí se sklání, uprostřed vesmírné hlubiny poseté miliardami hvězd… S láskou neskonalou se sklání nad námi, nad každým z nás… I nade mnou sklání se a pod Jeho pohledem láskou a milostí zářícím BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

se duše má probouzí jak růže z lůna bolesti rozkvetlá v prvních slunečních paprscích... V průzračném ránu velikonočním se duše má probouzí u Tebe můj Pane Ježíši, ve věčné blaženosti již, v závoji lásky soucitné Marie Matičky naší nebeské se duše má probouzí, dnes v ránu velikonočním, krásou se skvějícím a Slávou nekonečnou Boha Trojjediného, Otce, Syna a Ducha Svatého, nad tajemnou hlubinou vesmírnou posetou miliardami hvězd a světelných mlhovin… Pro Buchlovský zpravodaj Běla Schovancová (8. 3. 2010, Alfortville, France) 41

Miliony baboček bodlákových v Buchlovicích V živočišném světě často zaznamenáváme, jak některé druhy pravidelně cestují na velké vzdálenosti, až tisíce kilometrů po celém kontinentu i mezi kontinenty. Většina z nich táhne ve směru jih – sever (severovýchod) a opačně. Každý rok zjara občané Buchlovic vítají (často až z Afriky) některé ptáky, jako jsou vlaštovky, jiřičky, čápi, rehci a mnozí jiní. Vracejí se k nám za dobrou potravou, ale také proto, aby vevedli svá mláďata. Na podzim se vlaštovky a jiřičky houfují se svými mladými na drátech a připravují se k odletu do tepla a za potravou zpět do míst, odkud na jaře přilétly. Tahy savců (buvolů, antilop, pakoňů aj.) v Africe známe hlavně z televize, filmů, internetu. Mezi tažné motýly patří babočka bodláková.

Babočka bodláková Tato nevelká barevná babočka se v Buchlovicích pravidelně dlouhodobě vyskytuje v hojném počtu na polích a zahrádkách (nelétá v lese). Žije kromě Jižní Ameriky a Antarktidy na celém světě. Z historie víme, že její krásu obdivovali Italové už ve 13. století – dochovaný záznam výskytu je 5. května 1272. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

V roce 2009 bylo možno v Buchlovicích vidět statisíce těchto baboček jak velkou rychlostí letí z jihu (Středomoří, severní Afrika) na severovýchod. Obrovský tah jsme zaznamenali 25. května. Na Helštýně pozorované babočky přilétaly ze Lhotky přes višňový sad, kolem vysoké oskeruše dolů přes ovocné zahrádky k potoku a přes plot k našemu a sousednímu domu. Po přeletu domů a uličky mizely přes další budovy a stromy na Podvinohradí. Při letu kopírovaly terén asi ve výšce jeden metr zcela neomylně. V době pozorování (sčítání) od 14.00 do 14.20 hodin bylo napočítáno 112 baboček – jenom těch, které přelétaly přes plot a naši zahrádku. V ten den bylo totéž pozorováno od 15.30 do 16.00 hodin v helštýnském mlýně u Gbelců. Za celou dobu pozorování jen jeden exemplář neletěl ve směru jih – sever, ale opačně, asi zabloudil. Druhý den ráno první motýl přelétal již kolem osmé hodiny. Poslední létali až do podvečera, do západu slunce. Během dne se jenom několik jedinců na okamžik zastavilo a sálo z květů rozkvetlých hvozdíků. Ostatní rychle létající však vmžiku „přinutili“ k dalšímu letu. Většina baboček byla krásně zbarvená, neolétaná, některé měly setřený pel na křídlech, ba některým chyběly i okrajové části křídel. Nejdéle na sever dolétly ty první, poškozené zůstaly na místech, odkud už dále nemohly, ale nejdříve nakladly vajíčka, aby naplnily cíl své cesty. Inu, měly za sebou „v křídlech“ už 1500-1700 km! Dne 25. května došlo k ochlazení, slunce pod mraky, objevil se pouze jeden motýl. Tah motýlů v následujících dnech početně slábl, během několika týdnů byl u konce. Nově usídlené babočky se na zahrádce živily nektarem květin (cynie, hřebíčky), na potoku květy bodláků. Ještě 4. června jedna babočka dokonce přistála na rameni mé ženy a sála pot. Takto to dělají i jiní denní motýli, například okáči, otakárci i jiné babočky, modrásci. Na tričku na fotografii „hoduje“ otakárek ovocný. 42

Housenky baboček bodlákových se živí kopřivami, pcháči, bodláky, podbělem, žebříčkem a jinými rostlinami. Po zakuklení se líhnou další generace. Vydatná potrava je tedy hnací silou pro živočichy, aby se přesouvali na místa, kde je jí dostatek a zabezpečí jim přežití. Ostatně podobné kočování za potravou můžeme zhlédnout u pastevců, kteří svá stáda dobytka ženou z místa na místo. Putují za lepším. Děvče s motýlem

V dubnu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

Milan Janovský foto A. Gottwald a internet

(Foto: -vlk-) 43

Tajemství písma IV. Barvy b) Nebudu zdržovat sáhodlouhým úvodem, ale přímo navážu na předchozí kapitolu, ve které jsme načali důležitost a význam barev. Ty využíváme v kresbách, ale i v životě samotném. Nezdržujme se a pokračujme. Tyrkysová barva Přiznám se, že mě význam této barvy mile potěšil. Sama jsem nečekala tolik barvitý význam. Hledat v této barvě význam jako mateřství bych nečekala. Mimo ho je význam této barvy spojován s masovou komunikací, významem moře a nevědomím. Osoby preferující tuto barvu mohou být individuálně zodpovědné, sebevědomé, přátelské a pospolité. Na druhou stranu jsou tito lidé plní fantazie, intuice, tvořivosti a mohou se projevovat spontalně. Jak tyrkysová barva může ovlivňovat naší osobnost? Dodává nezávislost a notnou dávku seberealizace. Osoba se projevuje svou kreativitou, uměleckými sklony a v některých případech i vynalézavostí. Mezi příznivce této barvy řadíme hravé děti, umělce a vynálezce. Jak je všeobecně známo, lidé tohoto ražení, unikají od vlastního světa, byť jsou empatičtí a obdařeni intuicí. Toto vše jen zakrývá touho po uniknutí od prožité bolesti. Dotyčný je neochotný se nad smyslem svého konání zamyslet a byť nitro vysílá signály, není vyslyšeno. Díky této barvě se u jedince objevuje velké popření, jednak vlastních problémů, ale i slabin. Na naše tělo barva působí kladně, snižuje např. trému, napomáhá k uvolnění, relaxu a regeneraci. Barva má kladný význam proti senné rýmě, astmatu nebo otokům. Oranžová barva Význam oranžové barvy je příjemný – je zdrojem radosti, úrody, podzimu nebo obecně radosti ze života, mládí, optimismu, aktivity nebo síly. Je barvou komunikace, z toho důvodu, je také někdy označována za barvu sociální. Významově sem řadíme i jemnou erotiku, láskyplnou touhu nebo city. Symbolizuje vztah k otci. Jak oranžová barva může ovlivňovat naší osobnost? Domnívám se, že velmi příjemně, neboť se může mnohdy jednat o výraznou osobnost, nápadnou, provokující, ambiciózní s touhou vyniknout. V negativní poloze může osoba být především dominantní, přeceňující své cíle, mající pocity nepochopení a nepřejícího osudu. S osobou, která má oranžovou barvu v oblibě může docházet ke zhoršené komunikaci a zábranám. Na naše tělo oranžová barva působí jako antidepresivium, snižuje duševní vyčerpání a zahání nechutenství. Je barvou, která podporuje krevní a lymfatický oběh, zmírňuje křeče a revmatické bolesti, zlepšuje činnost ledvin. Fialová barva Barva, která je nyní dost moderní. Symbolizuje království, bohatství, duchovno nebo mystičko. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

44

Někdy se můžeme setkat s označením – barva Dionýsova – což je vysvětlováno jako symbol smrti a opětovného povstání lidského života. Napomáhá k osobnostnímu růstu, což je možné vysvětlit jako pohyb energie od něčeho k něčemu. V souvislostí s touto barvou hovoříme o lidech, kteří jsou schopni vytvářet vzrušení a přitahovat pozornost. Jak fialová barva ovlivňuje naší osobnost? Typické je asi náročnost a melancholie osoby, která je zahalena záhadností a okouzlením. Osoba touží po osobním růstu, ale na druhé straně jí může hrozit odtržení od světa lidí, paranoia. Není se proto čemu divit, že tato barva je oblíbená u dětí a mentálně postižených. V negativním pohledu je barvou svazující sebekontrolu v oblasti sexuálních pocitů a tužeb. Naše tělo fialová barva ale působí klidně, např. při nervových potížích, zmírňuje migrény a křeče. Na druhou stranu však zhoršuje depresivní stavy. Růžová barva Typická barva pro tělo, nevinnosti, ženství nebo chceme-li barvu srdce. Je označována za barvu něžnosti, jemnosti nebo oddanosti. Růžová barva je protipólem násilí. Není proto divu, že je růžová barva oblíbená u dětí. Často hovoříme o tom, že v projevech osoba může potlačovat potřebu vnitřního dítěte. Jak růžová barva ovlivňuje naši osobnost? Především podtrhuje ženské rysy, jemnost, zdrženlivost nebo něhu. Projevuje se u nich hluboká ničím nepodmíněná láska a náchylnost k emočnímu stresu. Osoba preferující tuto barvu bývá zasněná, mívá zkreslený vztah ke skutečnosti, má tzv. „růžové brýle“. V některých situacích může nastat nepřijetí své fyzičnosti. Na druhé straně se jedná o osobu samostatnou, emancipovanou, stojící na vlastních nohou, ale odmítající něhu. Růžová barva u našeho těla podporuje chuť na sladké a zmírňuje hněv, agresi, strach a nebo úzkost. Ve spojení se žlutou barvou podporuje intuitivní myšlení. Má kladný vliv na hormonální systém, pohlavní orgány a oči. Hnědá barva – barva země, minulosti Význam této barvy se nabízí – barva plodné půdy, sklizeného pole, v podstatě něčeho, co už není. Hnědá barva podporuje odříkání, smutek a pokání. Mimojiné vzbuzuje pocit zaklíněním mezi touhou a zákazem jít nebo pocitem povinnosti. Ač se to na první pohled nemusí zdát, mívá osoba, mající tuto barvu v oblibě, konfliktní vztah s matkou. Ve většině případů má osoba potřebu zakořeněnosti, domova, bezpečnosti či tradice. Pokud se cítíme nepohodlně, máme potřebu se uvolnit z této situace, toužíme po klidu, prostoru a přírodě. Hnědá barva symbolizuje konec důležitého životního cyklu a zároveň nabízí příležitost k novým začátkům. Negativem však je blokace energie. Jak hnědá barva působí na naší osobnost? Osoby mívají většinou nenápadné vystupování, mnohdy způsobené svou introverzí (pozn. autora - uzavřenost sama do sebe). I přes svou uzavřenost, ctí klasické hodnoty, vystupují neokázale a jsou většinou usedlé. Sázka na jistotu, spořivost, potřeba stability je samozřejmostí. V některých případech se nám osoba svým chováním může jevit jako pasivní, těžkopádná nebo až příliš konzervativní. Ve spojení s černou barvou je nejvíce tato barva odmítána dětmi. Na druhou stranu je volena jako oblíbená u rebelů, bořičů zažitých hodnot, revolucionářů nebo jen nespokojených lidí. Hnědá barva způsobuje blokaci v tvořivosti. Na naše tělo nejvíce a mohu říci i příjemně, působí světlé odstíny hnědé barvy, které vzbuzují pocit bezpečí a útulnost. Hnědý nábytek bychom však marně hledali u mladých lidí, neboť ten způsobuje stísněnost nebo pocit tíže. A jako poslední barvu, kterou si představíme, je barva šedá. Šedá barva – jako představitel rovnováhy protikladů Protiklad je vysvětlován jako cosi na pomezí mezi černou a bílou, nebo ani tady ani tam, známé BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

45

nebo neznámé, prožité a neprožité. Nikoho tudíž nepřekvapí, že šedivá barva je označována jako barva neutrální – nevzbuzuje, ale ani neuklidňuje. Velmi často se v praxi setkáváme s názvoslovím, šedá eminence nebo šedá ekonomika, šedá zóna apod. Osoby preferující tuto barvu mají nedostatek emocí. Je označována jako barva hříšníků (často používaným termínem: „sypou si popel na hlavu), je barvou osob závislých na heroinu (neboť emoce jsou odplaveny). Opakem je to, že je barvou workholiků (což je vysvětlováno tak, že jí spojují s bídou a nesnázemi, a proto je nutné takového nasazení pro získání cíle a nutnost setrvání v daném tempu). Jak šedá barva působí na naší osobnost? Jak jsem již uvedla – „šedá eminence“. Osoby toužící po samotě, mající a nesoucí si pocit utlačování a omezování, strachu ze života, být „šedivou myškou“. Osoby mají obavu ze životního selhání, mají nedostatek pokory a neúcty vůči konvenčním hodnotám (jako je nuda a staroba). Ovšem u starých lidí je tato barva znakem vyrovnanosti, zvláště pak emoční. Na naše tělo šedivá barva při nadměrném používání může vyvolávat sklíčenost a vést k chmurným myšlenkám. Způsobuje sníženou chuť k jídlu a může vést až k nechutenství. Závěrem pro zajímavost uvádím významy některých barevných kombinací: černá a červená – způsobuje hněv, depresi, vztek zelená a červená – způsobuje konflikt, objevuje se u týraných a sexuálně zneužívaných dětí černá a zelená – působí depresivně černá, šedá a hnědá – projevem deprese a traumatu pokud v kresbě převláda jednobarevnost, zejména tmavé odstíny, syté barvy, zvláště na velkých plochách, se snahou pomalovat, co největší prostor nebo šrafování prázdného prostoru – tyto projevy jsou u ambiciózních dětí, ale na druhé straně způsobuje úzkost při nedostatku barevnosti – signalizuje slabý energetický náboj V další kapitole se opět vrátíme ke grafologii a k dalším zajímavostem. Mgr. Martina Strýčková grafolog

Mnoho veršů jsem zapomněl Mnoho veršů jsem zapomněl, pro často malicherné myšlenky, možná i Manon Lescaut se ve mně mohla najít... Možná, že kdybych měl po ruce, aspoň, ne více, litr té převzácné slivovice, papír bych obtížil nikoli slovy a větami, ale činy a skutky, slov příval prudký by mě možná, dost možná BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

zahltil... Dobře, že v té době nebylo nic, co by teklo, po čem by se mi peklo otevřelo, těším se, i když nemám ze slov a myšlenek duhu kolem hlavy a ještě rád se napiji vody z rodné Moravy. Miloslav Hrdý 46

Šumavou křížem krážem – XXIV Navštivte Chudenice! Deset kilometrů vzdušnou čarou od Klatov leží městečko Chudenice. Vzniklo patrně ve 13. století coby rodová kolébka šlechtického rodu Černínů z Chudenic, jmenovitě Drslava Černína. V místě můžeme obdivovat gotický kostel sv. Jana Křtitele, v jehož interiéru se nacházejí středověké nástěnné malby, z nichž alespoň některé maloval umělec, dnes známý pod přezdívkou Mistr chudenického oltáře. Černínové založili kousek od kostela pozdně gotickou tvrz (snad na místě starší stavby), která je poprvé zmíněna až roku 1564. Za Humprechta staršího Černína dochází k pozdně renesanční přestavbě objektu. K ohradní zdi byla přistavěna oblá bašta a došlo k rozšíření, spíše k celkové opravě paláce. Vznikly pokoje, zvané později andělské. V nich se měl majiteli Humprechtovi

tři dny před jeho smrtí zjevit anděl. Pokoje byly zachovávány v původní podobě jakožto rodová památka i při pozdějších úpravách celého objektu. S tvrzí sousedil panský dvůr a rozsáhlá štěpnice. Koncem 17. století došlo k nutným opravám léta neudržované tvrze. Byly například sneseny chátrající renesanční štíty. V sedmdesátých letech 18. století byla tvrz prostým nenáročným způsobem upravena na zámeček. Tehdy již objekt sloužil za sídlo panskému úřadu. Černínové z Chudenic zámek vlastnili až do roku 1945 a stali se tak jedněmi z mála šlechtických rodů v českých zemích, kteří své rodové sídlo ze svých rukou nikdy nepustili. K zámku se váže také rodová pověst Černínů. Kdysi dávno jistý Drslavic, praotec rodu, maji-

Renesanční zámek v Chudenicích BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

47

Chudenický zámek Lázeň v arboretu Americká zahrada tel tvrze, rozzlobil českého krále a ten na jeho panství poslal trestnou výpravu. Před úplným dobytím tvrze a vyvražděním jejích obyvatel schovala chůva malé dítě – dědice panství, do komína v černé kuchyni. Vojáci na něj nepřišli. Když královské vojsko odtáhlo, vesničané nalezli v komíně plačící dítě a řekli: „Aj chuděnec! A jak je černý! Kéž Bůh tě zachová, abys mohl být jednou naším pánem!“ Samotné městečko Chudenice bylo pro množství starých a pěkných patrových zděných domů v roce 1996 vyhlášeno památkovou zónou. Z Chudenic vyjdeme cestou k lesu, za hřbitovem projdeme kolem lesní kaple sv. Anny a vcházíme tak do poměrně rozsáhlého, lidskou rukou kdysi obhospodařovaného volně – krajinářského celku – součásti areálu nového chudenického zámku Lázeň, o němž si ještě povíme. Centrální kopec Bolfánek nese na svém vrcholu 45 metrů vysokou věž, dnes sloužící jako rozhledna. Původně zde však stál barokní kostel svatého Wolfganga. Řezenský biskup Wolfgang měl velké zásluhy o rozšíření křesťanství v Čechách. Pokřtil totiž představitele tehdejších předních šlechtických rodů. Kostelík byl zrušen v době Josefa II. a až na věž zboBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/2010

řen. Ve věži si návštěvník může prohlédnout výstavku, věnující se včelařství a pak vystoupat až na vyhlídkovou plošinu a kochat se výhledem. V sousedství rozhledny stojí malá podsklepená kaplička. Právě na tomto místě měl vymítat ďábla biskup Wolfgang. Ďábla vehnal do pukliny ve skále a sám jej určitý čas hlídal. Ve skále zanechal dokonce otisk biskupské berle. Nedaleko od rozhledny se nachází oplocené, veřejnosti přístupné arboretum Americká zahrada, založené roku 1841. Je to doslova kousek ráje na zemi. Asi kilometr daleko v úbočí pod Americkou zahradou můžeme navštívit tiché lesní jezírko, které údajně inspirovalo Antonína Dvořáka k napsání opery Rusalka. Na opačné straně kopce Bolfánku stojí klasicistní zámeček, původně malý lázeňský dům Černínů. Nedaleko se totiž nachází léčivý pramen vody. Zámek byl vystavěn v letech 1849 až 59. Sloužíval coby letní sídlo Černínů. A závěrem dnešního povídání doporučuji Chudenice někdy navštívit. Jde skutečně o jedno z nejkrásnějších a nejklidnějších míst Klatovska. Text a foto Martin Žižlavský 48

Jubilanti v DUBNU 2010 75 let

Emilie Hujíková (Domov pro seniory Buchlovice) Františka Knotová (Domov pro seniory Buchlovice)

80 let

Zdeňka Málková Miloslava Janečková (Domov pro seniory Buchlovice)

85 let 90 let

Jiřina Vycudilíková (Domov pro seniory Buchlovice) Marie Valihrachová (Domov pro seniory Buchlovice)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 16,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XVI. duben 2010

Recommend Documents