Buď vůle tvá Irák a Sýrie Zprávy ze světa: Indonésie Víra je silnější než rozum

4 / 2015 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

„Buď vůle tvá“ Irák a Sýrie Zprávy ze světa: Indonésie Víra je silnější než rozum

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­ den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­ leč­nos­ti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa, nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty bra­tr­ské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na Ži­dov­ské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v In­dii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun – Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 4 / 2015

Jedna z iráckých žen v utečeneckém táboře, která uprchla před běsněním Islámského státu.

richard Wurmbrand napsal

„Buď vůle tvá“ „Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ (Lukáš 22,42) Drazí bratři a sestry, V modlitbě Páně nás Ježíš učí uzavírat naše prosby slovy: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Ježíš nás rovněž vybízí: „Proste a bude vám dáno.“ Naší reakcí na tato slova by ovšem neměl být sáhodlouhý seznam požadavků, ale spíše to, po čem touží každá milující osoba: „Chtěj mě a dostaneš mě.“ S takovými postoji jsme již připraveni Boží vůli naplňovat, jelikož není přece žádným tajemstvím, co Boží vůlí je: „Neboť toto je Boží vůle: vaše posvěcení“ (1. Tesalonickým 4,3). Následně apoštol uvádí konkrétní zpřesnění: „Abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní nádobou svatě s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám již dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení“ (verše 3–7). Posvěcení však také obsahuje poslušnost dalších Božích přikázání. Když Bohu říkáme „buď vůle tvá“, pak to především znamená, že budeme jeho vůli naplňovat ve svém pozemském i duchovním životě, a to ve všech záležitostech, které se nás týkají. Měli bychom žít, jako kdybychom byli stále v přítomnosti nějaké milované osoby, kterou toužíme naplňovat radostí a potěšením. Milovat Boha znamená naplňovat jeho vůli spontánně, a nezáleží na tom, zda zrovna pracujeme v kuchyni, nebo líbáme svoje staré rodiče, trháme květiny pro nemocného člověka, vyprávíme někomu o Ježíši, anebo jen vykonáváme nějakou nezáživnou práci v továrně. Ruská křesťanka jménem Ljuba Skvorcovová napsala z vězení následující slova: „Když byl Pán Ježíš na zemi, řekl svým učedníkům: »Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal« (Jan 4,34). Nějak musím na ta slova – mým pokrmem je činit jeho vůli – stále myslet. Snad kvůli tomu, že bychom zde potřebovali pro tělo více potravy, než dostáváme a uvědomujeme si, že když nedostaneme nic ráno, budeme o hladu až do oběda. Pokrm zkrátka potřebujeme každý den a přijímáme jej rádi. A podobně Pán cítil potřebu naplňovat vůli svého Otce.“ Měli bychom konat Boží vůli, i kdyby to znamenalo sedět pro víru ve vězení, anebo procházet nějakým hlubokým zármutkem. Říkat „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“ znamená prosit o milost žít v tomto životě život andělů. Jan Zlatoústý, který tomu dobře rozuměl, nám 

zanechal následující slova: „Ach, náš Králi, dej nám žít životem nebeských bytostí, abychom si přáli to, co je tvou vůlí.“ Bůh je láska. A láska je také jeho vůlí. Augustin napsal: „Miluj a pak konej, co si přeješ.“ Přáním toho, který miluje je potěšovat svého Milovaného. Takový člověk naplňuje Boží vůli na zemi. Dva mniši měli každý před oknem své cely jabloň. Když nastala sklizeň, nenašel první mnich na svém stromě ani jediné jablko. Zklamán šel se podívat na jabloň svého druha a zjistil, že se její větve téměř lámou pod tíhou krásných plodů. Dopálený mnich se ptal svého bratra: „Cožpak nesloužíme témuž Bohu? Nezasadili jsme oba své stromy v tutéž dobu? Proč taková nespravedlnost? Proč tobě jabloň přinesla plody a mně nikoli?“ „Snad to bude tím,“ odpověděl mu jeho druh, „že ses za svůj strom nemodlil.“ „Já že se nemodlil! Každý den jsem Bohu v modlitbě říkal, co bylo potřeba. Modlil jsem se za déšť, nebo aby zase svítilo slunce, jindy naopak, aby nebylo slunečního žáru tolik. Modlil jsem se za teplejší anebo chladnější počasí. A po těch všech modlitbách nemám ani jediné jablko. A jak ses modlil ty?“ Druhý mnich odpověděl: „Já jsem nebyl tak horlivý jako ty. Modlil jsem se jen, když jsem strom zasadil. Tehdy jsem Bohu řekl: »Zde jsem zasadil strom, není na mně, abych tě poučoval, co je potřeba udělat. O zahradnictví toho víš neskonale více než já. Stvořil jsi stromy v ráji, a až do dneška pečuješ o miliony takových stromů. Dávej mému stromu déšť nebo slunce, jak sám uznáš za vhodné. Prosím jen o to, aby mi v příslušnou dobu jabloň vydala své plody« – a to se, jak vidíš, i stalo.“ Takový je význam slov „buď vůle tvá“, nebo lépe řečeno, takový je první krok správným směrem, neboť i ten druhý mnich stále ještě cosi žádal – chtěl mít ovoce v pravou chvíli. My však můžeme postoupit ještě o krok dále. Italská světice Kateřina z Janova prohlašuje, že když vyslovujeme Modlitbu Páně, jejím základem by mělo být „buď vůle tvá“ – a to naprosto ve všem – v duši i tělu, v dětech, příbuzných i přátelích, stran našeho majetku, i ve všem dalším, co nás může potkat, dobrého i zlého. Je­‑li naší hlavní modlitbou „buď vůle tvá“, pak již to nejsou jen pouhá slova, ale opravdový stav uctívání. Ten, kdo se modlí „buď vůle tvá“, opouští stádium bytosti, která Bohu jen slouží, a stává se Bohu přítelem, dítětem i nevěstou. Je to skok od pouhé meditace o náboženském subjektu k nabytí pokoje, který přesahuje všeliký lidský rozum (Filipským 4,6–7). Děkujeme vám všem za vaše modlitby a přímluvy. Až věčnost zjeví jejich pravý účinek a význam. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil s manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází ze staršího vydání amerického zpravodaje Hlasu mučedníků. Redakčně upraveno a zkráceno.]



Proná sledovaná círke v dnes

Irák a Sýrie Den, kdy jsem utekl z Mosulu Večer 20. srpna 2014 zazvonil Abu Fadimu telefon. Volala mu matka a zoufalým hlasem ho prosila, aby pro ni okamžitě přijel a odvezl ji z Mosulu. Dřív než stačil matce odpovědět, ozval se v telefonu nějaký bojovník Islámského státu a žádal Fadiho, aby mu potvrdil, že její syn. „Ano, jsem její syn,“ odpověděl Fadi, „a co se vlastně děje?“ „Dnes sem přijedete a svou matku Abu Fadi a sestru si odvezete,“ prohlásil onen člověk. „Pokud nepřijedete dnes, skončí na ulici. Buď se stanou muslimkami, anebo je vyhodíme z domu. Můžete ale přijet a odvézt je pryč.“ Po tomto hovoru bojovník IS zabavil všechny nalezené peníze i další cennosti, dům uzamkl a označil jej arabským písmenem „N“, zkratkou slova nassarah – křesťan. Jelikož Abu věděl, že do Mosulu se coby křesťan nedostane, poprosil jednoho muslimského přítele, aby pro jeho matku a sestru (obě vozíčkářky) do nedalekého Mosulu dojel. Město krátce předtím padlo do rukou IS. Pak se Abu s matkou, sestrou a manželkou vydal na cestu do města Bashiqa na severu země. Avšak záhy je zastavila hlídka po zuby ozbrojených příslušníků IS. „Řekli jsem jim, že jsme křesťané a odjíždíme pryč,“ vzpomíná Abu.

Očekávání smrti Ale hlídka IS, která Abua zastavila, se s jejich vysvětlením nespokojila. „Nemůžeme vás pustit dál,“ prohlásil jeden z povstalců. „Musíme zavolat našim nadřízeným.“

Militanti z IS sprejují na domy křesťanů arabské písmeno „N“, zkratku slova „Nassarah“ – křesťan.



Zhruba po třiceti minutách na místo dorazili v zánovní luxusní Toyotě Land Cruiser dva perfektně oblečení mladí muži, vyzbrojení automatickými zbraněmi. Abu jim sdělil, že cestují do kurdské oblasti na severu, kde se pak budou moci jako křesťanská rodina usadit. Silniční hlídka IS poblíž Mosulu. Dvojice mužů však pro ně měla jiný plán. „Musíte se stát muslimy,“ prohlásili rezolutně. Abu si ještě dobře vzpomíná, jak jim opakovaně vyhrožovali: „Jestli se neobrátíte k islámu, všechny vás zabijeme!“ Ve snaze zachránit sebe i své nejbližší se Abu odvolával na verše z Koránu s prohlášením, že rád zaplatí za všechny daň, ovšem muslimy že se stát nemohou. Jeden z mužů nakonec Abua popadl vztekle za ruku, postrčil ho ke zbytku jeho rodiny a zasyčel: „Takže vás nyní všechny zastřelíme. Máte poslední šanci zachránit si život, když se stanete muslimy.“ Celý rozhovor trval již skoro hodinu. Zatímco první muž stále stupňoval výhrůžky, druhý přistoupil k Abuovi, vytáhl dýku a pronikavě se mu zahleděl do očí. V ten okamžik začal Abu intenzivně pociťovat Boží přítomnost. „Náhle jsem si byl stoprocentně jist, že mám sílu přijmout i smrtelnou ránu jeho dýkou,“ prohlašuje Abu. „A třebaže jsem byl již velmi vysílený, naplnila mě síla a útěcha Ducha svatého, takže jsem nadále trval na tom, že se muslimem stát nechci. Bůh mi daroval moudrost a nikoli neúctu k nim, ani nějaká špatná slova o islámu nebo jejich proroku. Byl jsem ale naplněn vnitřním odhodláním, takže jsem jim pevným hlasem říkal, co jsem považoval za správné.“ Zhruba po půl druhé hodině oba povstalci pochopili, že Abu je neochvějně rozhodnut k islámu nepřestoupit. V tu dobu na místo dorazil další Land Cruiser. Vystoupil z něho ozbrojený mladý muž, kterého Abu popsal jako jakéhosi ideologického tajemníka. Zcela nečekaně přikázal, aby byl Abu propuštěn a bylo mu dovoleno i s rodinou pokračovat v cestě. „Než odjedete z naší země, chci vám předat poselství, které vyřiďte kněžím i pastorům vaší církve: budeme pronásledovat křesťany po celém světě. Dostaneme se až do Vatikánu a obrátíme k islámu i papeže.“ Muž pak pokynul Abuovi, aby jel. A radikálové je propustili.

Další kontrola Roztřesený Abu se vrátil do svého vozu. Nemohl uvěřit, že z toho nakonec vyvázl živý. Nastartoval automobil a vydal se na cestu. 

Jenže po chvíli se to všechno opakovalo znovu, když je zastavila další hlídka IS. Abu vojákům řekl, že je na předchozím stanovišti osobně propustil jejich velitel. Hlídka si však tuto informaci chtěla telefonicky ověřit. Radikálové sice po telefonátu prohlásili, že jim Abu skutečně nelhal, ale je prý ještě nutné je prohledat, zda u sebe nemají peníze nebo jiné cennosti, které hlídkám zatajili. Při prohlídce vojáci našli u Abuovy manželky nějakou hotovost. Rozzuření radikálové přikázali ihned celé rodině vystoupit z auta. Jeden z vojáků pak Abuovi řekl, že přestoupí­‑li k islámu, všechno, o co jeho rodina přišla, jim bude vráceno a ihned se jim dostane zvláštní ochrany. „Ti muži působili vskutku děsivě,“ Hlas mučedníků rozdal mezi utečenci v Iráku a Sýrii 16 440 balíčků obsahujících vzpomíná Abu. „Vyhrožovali nám a my potraviny, léky a další nezbytnosti. jsme jim raději sami dali všechno, co nám ještě zůstalo.“ Více jak hodinu vzdoroval Abu nátlaku radikálů a trval na tom, že zůstane křesťanem. Odvolával se přitom na možnost zaplacení daně za sebe a svoji rodinu. Znenadání se do hovoru zapojil jakýsi velitel stanoviště a obrátil se na Abua, zda je ochoten zaplatit daň, pokud by se vrátil pro peníze domů. Pak se ho zeptal, kde bydlí a vojáka, který předtím Abuovi vyhrožoval, poslal ověřit údaje o jeho bydlišti. Jakmile voják odešel, velitel Abua vyzval, aby i s rodinou pokračoval v cestě. „Řekl mi: »Rychle nasedněte do auta a jeďte«,“ vzpomíná Abu. „To jsme také okamžitě udělali. To byla poslední hlídka IS.“ Nakonec se celé rodině podařilo dostat až k silničnímu stanovišti kurdské hlídky, kde byli jako křesťané vřele přivítáni. Dodneška je Abu přesvěd­čen, že si Bůh použil onoho velitele stanoviště, aby zachránil jejich životy. Rodina se následně uchýlila do jedné farnosti v horách, kde žili asi měsíc. Pak přesídlili do jiné země na Blízkém východě. Tam se setkali s pastorem, který spolupracuje s Hlasem Islamisté z IS ničí v Mosulu kříže na kostele sv. Jiří, který mučedníků a slouží mezi pochází z 10. století. 

iráckými utečenci. Díky němu dostali nakonec k dispozici plně zařízený byt. Bůh je nejen ochránil, ale dal jim také vhodné místo k bydlení. „Věříme, že nás Duch svatý až do dnešního dne ochraňoval,“ prohlašuje Abu. „Tentýž Duch svatý, který sytil Židy na cestě z Egypta, sytil a ochraňoval také nás.“

Postup Islámského státu mě přivedl blíž ke Kristu Vánoční období minulého roku prožil irácký pastor Joseph především službou pronásledovaným křesťanům, kteří byli zasaženi sílícími aktivitami tzv. Islámského státu. V této neklidné době navštívil Josephovu kancelář v Bagdádu jakýsi muž a naléhavě žádal zda by mohl alespoň krátce promluvit s pastorem. Osmatřicetiletý Joseph ustal ve své práci, aby vyslechl něco, co již slyšel mnohokrát předtím – a přesto vždy naslouchal se zájmem – další muslim se kvůli běsnění IS obrátil ke Kristu. „Byl jsem slepý a nyní vidím,“ začal návštěvník. „Jak to?“ ptal se Joseph. „Byl jsem muslim a nyní jsem prohlédl,“ pokračoval muž. „Od chvíle, kdy přišli ti z IS do Mosulu, jsem začal číst Korán. Chtěl jsem lidem vysvětlit, že tohle pravý islám není. A tak jsem několik hodin denně četl Korán, abych mohl naše náboženství hájit. Zjistil jsem však, že tohle pravý islám je.“ Podobné příběhy jsou zde nyní velmi časté a Joseph věrně slouží v Iráku navzdory vrůstající hrozbě ze strany jednotek IS. Tento pastor si uvědomuje, že chaos, který působí extremistické skupiny, vytváří pro církev v Iráku zcela výjimečnou situaci. Například je svědkem toho, jak velký počet mladých muslimů opouští islám, poté co zjistili, že příslušníci IS vraždí křesťany, a že pro toto své násilné jednání nacházejí inspiraci v učení Koránu. Mnoho z těchto mladých lidí zjišťuje, že se bez Boha v životě obejít nedokážou. „A tak začínají hledat,“ vysvětluje Joseph. Když se jim pak dostane do rukou Bible a začnou si v ní číst, setkávají se s Boží láskou, s Bohem, který nechová nenávist k lidem, ani ke křesťanům, ani k Jezídům, a který si nepřeje někoho zabít. Mnoho lidí se nyní obrátilo ke křesťanství, protože hledají Boha.“

Objevení Boží lásky Pastor Joseph často naslouchá příběhům muslimů, kteří se nedávno obrátili ke Kristu. Také proto i přes vzrůstající hrozby zůstává v Iráku.



Onen muž, který loni v prosinci navštívil Josephovu kancelář, prošel podobnou zkušeností. Šokován tím, že se islamisté včetně přívrženců IS inspirují Koránem, stal se nejprve ateistou. Po několika

dnech šel náhodou kolem skupiny lidí, kteří seděli u stolu před vchodem do nějaké knihovny. Na stole ležely Bible a další křesťanská literatura. „Chcete Bibli?“ zeptali se muži. „Mohu si jednu vzít?“ Muž si vzal Nový zákon a když se vrátil domů, začal jej okamžitě číst. Po chvíli ho zaujal příběh o ženě Jeden z nových syrských křesťanů žijící nyní v Libanonu. přistižené při cizoložství v 8. kapitole Janova evangelia a zejména otázka, co se má s onou ženou učinit. Muž se ptal sám sebe: „Měla by být ukamenována?“ Potom si přečetl Ježíšovu odpověď: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď po ní kamenem.“ „Toto je Bůh!“ vykřikl muž. „To je skutečný Bůh, kterého bychom měli uctívat!“ Při hledání nějaké církve se dostal až k pastoru Josephovi. Avšak příběh tohoto muže není nijak ojedinělý. „IS nám paradoxně pomáhá, aby lidé hledali skutečnou pravdu,“ řekl Joseph jednomu z našich pracovníků. „Máme řadu příběhů o lidech, kteří v této těžké době přišli k víře v Krista.“

Naděje přemáhá zoufalství Avšak na každý příběh muslima obráceného ke Kristu zná Joseph několik příběhů o pronásledování křesťanů povstalci z IS. Příběhy o stínání, ukřižování a značení křesťanských domů jsou publikovány různými lidsko­ ‑právními organizacemi. Křesťané musejí prchat z Iráku, jsou násilně nuceni přijímat islám, anebo musí platit vysokou daň, jinak jsou zabiti. Ale Josephovy příběhy jsou konkrétní a osobní. Joseph pravidelně slyší o členech církve, kteří se při útěku setkali s terorem Islámského státu, zejména na hraničních stanovištích kolem jeho území. Povstalci prchajícím křesťanům zabavují pasy, občanské průkazy a veškeré cennosti. Joseph se doslechl například o případu jedné těhotné ženy, které voják IS nařídil, aby mu odevzdala snubní prsten, který měla na ruce. Žena byla těhotná a nedokázala prsten stáhnout dostatečně rychle. Voják jí proto usekl celý prst. Takové věci se dějí, když IS vybírá od iráckých křesťanů daň. „Není divu, že místní křesťané mají strach,“ prohlašuje Joseph. „Většina z nich nechce zůstat v Iráku. Mnozí emigrovali do Jordánska, Libanonu nebo Turecka. Chtějí prostě odtud pryč.“ Když členové jeho sboru uvažují, jak získat potřebná víza, jak emigrovat a všechno opustit, vždy na ně naléhá, aby si nejprve sedli, ztišili se a modlili. 

Vysvětlivky k mapě:

Oblasti, kde jsou utečenci usídleni (velikost kruhu naznačuje jejich počet) Oblasti, které jsou pod kontrolou IS, nebo kde má podporu místních obyvatel Naznačení směru útěku křesťanů a dalších obyvatel před Islámským státem

Turecko

Sýrie Palmýra

Libanon Izrael

Jordánsko

16 440

rozdaných balíčků s nejdůležitějšími potřebami



Pomoc utečencům v Iráku a Sýrii Ninivské a Mosulské pláně

Ropné pole al­‑Omar

Bagdád

Írán červen – ISIS převzal kontrolu nad Mosulem; vyhlášení chalífátu v Sýrii a Iráku červenec – ISIS (přejmenovaný na IS) přebírá kontrolu nad největším syrským ropným polem al­‑Omar

Irák

únor – IS unáší 220 křesťanů z vesnic na severovýchodě Sýrie

Saúdská Arábie

Křesťané, kteří zůstávají věrni své víře navzdory pronásledování Islámským státem, potřebují naše modlitby

18 889 podpořených rodin

70 231 rozdaných Biblí

květen – IS přebírá kontrolu nad starověkým městem Palmýra a vypuzuje odtud křesťany

33 000 USD finanční spoluúčast české pobočky

Tyto údaje vyjadřují přímou pomoc Hlasu mučedníků od vzniku Islámského státu od června 2014 do 1. října 2015. Naše pomoc je přizpůsobována potřebám různých oblastí i konkrétních jednotlivců.



„Církev jim nemůže říci »zůstaň« nebo »odejdi«. Církev má říkat, »modli se, a Bůh tě povede«.“ Navzdory takovým okolnostem naplňuje Josepha naděje do budoucnosti zejména kvůli tomu, že tolik muslimů opouští v jeho zemi islám a oddává se víře v Krista. „Z duchovního hlediska se domnívám, že se situace zlepší,“ prohlašuje. „Všichni se zde intenzivně modlíme, aby Bůh přivedl naši zemi do lepšího stavu, než v jakém se nacházela dříve. A věříme také, že takové modlitby mají klíčový význam.“ Když Joseph zmiňuje modlitby zdejších křesťanů, současně prosí křesťany ve světě, aby i oni na jeho zemi v modlitbách pamatovali. „Modlete se za církev v Iráku i zdejší obyvatele,“ říká Joseph. „Potřebujeme se modlit za naši vládu, aby ji byla dána moudrost spravovat naši zem, a aby se k moci dostali skutečně zodpovědní lidé.“

Útěk před násilím a duchovní prozření Koncem letošního února se samozvaný Islámský stát (IS) rozšířil do historicky křestanské části severovýchodní Sýrie a vypudil křesťany z desítek vesnic. Syrský křesťan „Raman“ a s ním celá vesnice věděli, že útok musí přijít. V první fázi války byla oblast pod kurdskou kontrolou. Postupně se jednotky IS přibližovaly a nakonec si zřídily tábor jen tři kilometry od vesnice. Obě válčící strany považovaly vesnici za strategické místo, protože ležela na vrcholku hory. O několik měsíců dříve bojovníci IS ve vesnici každý týden nakupovali zeleninu. Džihádisté vesničany varovali, aby raději odešli a vyhnuli se boji. Muži však z vesnice odvezli ženy s dětmi a připravili se na obranu své osady, čítající 130 domů. Pak se jednoho pátečního rána objevili vojáci IS u místního starobylého kostela, který zde stál již několik století, a přikázali křesťanům: „Sýrie je islámská země, odstraňte ze svého kostela kříž.“ Následující den se vojáci opět vrátili, tentokrát ve dvou nákladních automobilech plných munice. Islamisté začali vyhrožovat místnímu knězi: „Jestli neuposlechnete, všechny vás podřežeme.“ „Poslechli jsme,“ vzpomíná Raman. „Odstranili jsme všechny kříže ze hřbitova a z kostela i všechny křesťanské obrázky z našich domů. Nechtěli jsme dát džihádistům žádný podnět k útoku.“ Stejně však k němu došlo. Syrský uprchlický tábor při východní hranici v Libanonu u města Arsal. O dva dny později ve čty10

ři hodiny ráno vstoupili do vesnice útočníci s krvežíznivým pokřikem „Allahu Akbar!“ (Bůh je veliký). Ačkoli se Raman a ostatní muži postavili na odpor, byli přemoženi, zejména kvůli nenadálosti útoku. Raman viděl všude po vesnici vybuchovat granáty a také zahlédl, jak útočníci zapalují kostel. Muži z vesnice se dali na útěk dolů do údolí. Raman ještě nesl zraněného přítele. Později se dozvěděli, že jejich osada byla oné noci zcela zničena.

Raman po útěku ze Sýrie se usídlil se svoji rodinou v Libanonu.

Miliony prchajících Syřanů Poté, co rodina přišla o dům i o veškerý další majetek, odešel Raman s manželkou Simtou a třemi dcerami do Libanonu, kde se připojili k dvěma milionům utečenců, kteří až do krajnosti napínají možnosti této čtyřmilionové země. Ohromný nárůst počtu lidí potřebujících potravu, bydlení, zaměstnání a lékařskou péči ovlivňuje každou stránku života v Libanonu. Cena potravin i výše nájmu vzrostly doslova astronomicky. V říjnu uzavřel Libanon pro další utečence ze Sýrie hranici, neboť se nedokáže postarat ani o ty, kteří již v Libanonu jsou. Avšak tito nově příchozí poskytují libanonským křestanům takřka nevyčerpatelnou příležitost ke službě a svědectví. To se týká především syrských muslimů, kteří rovněž uprchli před násilím. Církve syrským uprchlíkům pomáhají především obstaráváním potravy, ale také například zřizují pro jejich děti improvizované školní vyučování. Křesťanští pracovníci pravidelně cestují do oblastí, kde distribuují materiální pomoc, současně se snaží utečence také povzbuzovat. Všechny naše sesterské misie nyní působí v Libanonu, a podle jejich pracovníků panuje mezi muslimskými utečenci velká otevřenost vůči evangeliu. Jeden z našich pracovníků uvádí, že současné těžkosti Děti syrských utečenců čekají na zahájení školního působí rovněž nebývalou vy­učování v libanonském městě Bar Elias. 11

jednotu mezi křesťany. „Libanonské církve, které dříve nikdy neuvažovaly o jakékoli činnosti mezi Syřany, je nyní hostí ve svých kostelích, a některé sbory díky syrským utečencům zdvojnásobily počty svých členů.“ „Ron“ a „Nadia“, dva evangelisté žijící v Libanonu, kteří s naší misií po léta spolupracují, se původně zaměřovali na misijní práci v Sýrii. Dnes mají „Sýrii“ v podobě bezpočtu utečenců přímo „za humny“. Tento manželský pár navštěvuje pravidelně rodiny utečenců a rozdává jim Tato syrská uprchlice obdržela od našeho materiální pomoc. Při jedné takové návpracovníka svoji první Bibli. štěvě se Ron a Nadia setkali s Ramanem a Simtou, kteří byli v té době v Libanonu již osm týdnů. Od syrských manželů se dověděli, že jejich dvanáctiletá dcerka Marina utrpěla těžkou popáleninu. Nešťastnou náhodou si v jejich stísněném obydlí převrhla hrnec vařící vody na nohy. Jelikož oba manželé neměli zaměstnání, nemohli si dovolit zaplatit Marině lékařské ošetření. Ron a Nadia okamžitě dívku odvezli na ošetření a náklady zaplatili ze svého. „Podařilo se nám najít lékaře, který měl pochopení,“ vyprávěl Ron. „Jakmile se dozvěděl, že dívka je dcerou syrských utečenců, a že si zranění přivodila, když pomáhala v kuchyni své matce, řekl si o naprosto minimální poplatek za ošetření. V ordinaci se dokonce otevřela i malá diskuze o víře v Krista,“ vzpomíná Ron.

Dílo lásky Kristovy Během následujícího týdne misionářský pár opět navštívil rodinu dívky. Oba manželé byli prokázanou pomocí pohnuti. V následujících týdnech si Raman a Simta postupně stále více uvědomovali, že nestačí mít jen křesťanské kořeny, ale že potřebují nalézt živý a opravdový vztah s Kristem. Dnes k nim Ron a Nadia chodí na návštěvu každý týden, společně hovoří o víře a studují Písmo. Třebaže Ramanova rodina přišla o veškerý majetek, nyní si uvědomují, že získali něco mnohem cennějšího – poznali Ježíše Krista jako Spasitele.

Proč jsem neopustila Sýrii „Miriam“ si snažila rukama chránit hlavu před další ranou. Pak obdržela úder do břicha. Rány, které jí zasazoval vlastní bratr, neustávaly. Třebaže byl o něco mladší, byl ve svých patnácti letech větší a silnější než ona. A třebaže se toto násilí opakovalo skoro každý týden, rodiče nijak nezasáhli. Naopak Miriam slyšela, jak matka často ještě svého syna provokuje: „Jen jí nandej, té stupidní holce! Nic jiného si ta hloupá křesťanka nezaslouží!“ Miriam se pokusila utéci, ale bratr ji popadl za vlasy a při úderu pěstí do obličeje zasáhl levé oko. Miriam se udělaly mžitky před očima, ztra12

tila vědomí a skácela se na zem. Později jí lékaři sdělili, že má oko nevratně poškozené.

Bible v ruksaku Miriam byla černou ovcí rodiny již od třinácti let. Všechno začalo ve chvíli, kdy objevila v ruksaku své starší sestry Bibli a tajně si v ní začala číst. Také se dozvěděla, že je sestra tajnou křesťankou. Slova Písma měla na Miriam napros- Poničené syrské město Aleppo to převratný účinek. Nalezla v Bibli řadu odpovědí, o kterých v souvislosti s muslimskou vírou svých příbuzných přemýšlela. „Zjistila jsem, že je Ježíšovo poselství naprosto jasné a jednoznačné,“ prohlašuje Miriam. Takřka záhy se rozhodla pro následování Ježíše. Miriam záhy začala přátelům a spolužákům vyprávět o Ježíši, a když ji někdo požádal o zapůjčení Bible, Miriam mu ji ochotně půjčila. „Chtěla jsem, aby poznali Boha a přijali Ježíše jako já,“ dodává Miriam. Pak se ale všechno prozradilo, když jeden z učitelů objevil u Miriam Bibli a zavolal si do školy otce. „Vaše dcera tady nesmí nikomu půjčovat Bibli,“ upozornili ho. Otec dal Miriam týden, aby s novou vírou skoncovala. Když to nepomohlo, zmlátil ji a spálil jí všechny věci. Podruhé ji zbil, když přišla domů pozdě, neboť se po škole modlila s kamarádkou, dcerou křesťanského pastora. Otec začal Miriam pravidelně bít, zatímco matka jí vyhrožovala: „Půjdeš do vězení a tam tě znásilní a budeš pak vypadat jako prostitutka.“ „Matka vůči mně používala různé zastrašovací techniky a psychický nátlak, otec mě hlavně tloukl.“ Miriam si však nikdy nikomu nestěžovala, a ani se nesnažila před rodiči nějak obhajovat. „Považovala jsem to za duchovní zkoušku a věděla jsem, že jako křesťanka musím pro víru v Boha snášet i utrpení. Myslela jsem stále na to, že Kristus za mě zemřel.“ Uprchlíkům v táborech na Blízkém východě Ačkoli v důsledku bití měla na tváři rozdáváme balíky s nejpotřebnějšími šrámy, zlomený prst a krvavé oko, nešla věcmi. 13

Miriam nikdy k lékaři. Navzdory tomu, jak s ní doma zacházel, Miriam svého otce milovala a nedovedla si představit, že by ho měla kvůli ní vyšetřovat a vyslýchat policie. Miriam následně strávila rok mimo domov, když odešla bydlet k čerstvě ovdovělé tetě, která zůstala úplně sama. Později, když se teta opět vdala, vrátila se zase domů. Miriam byla v té době velmi zaneprázdněná, pracovala v továrně a restauraci. Nakonec si zařídila společně se strýcem obchod Pracovnice Hlasu mučedníků s dámským oblečením. „To bylo dobré v tom, že jsem mohla pravidelně chodit do kostela. Nechás Miriam (napravo) vala jsem po uzavření obchodu svítit světla, aby si rodina myslela, že jsem stále tam a pak jsem šla na shromáždění a po něm jsem se zase vrátila do obchodu.“ Pak ale přišla válka, která všechno změnila.

Zápas o víru Když v roce 2011 začala válka a různé islamistické skupiny bojovaly se syrskou armádou o moc v zemi, Miriam se strýcem obchod zavřeli. Miriam musela být zase doma, kde prožívala kvůli víře nepřetržité konflikty. Na jedné straně se snažila vydávat svědectví příbuzným, na druhé straně doma pokračovaly nadávky a bití. V této době pro Miriam hodně znamenalo společenství, jehož členové se spolu s ní přimlouvali za její rodinu i celou situaci. O příběhu Miriam se také dozvěděl jeden z našich pracovníků, kterému se podařilo pro ni sehnat zaměstnání. Po vystupňovaném násilí ze srpna 2014, kdy jí bratr trvale poškodil oko, se Miriam rozhodla, že už nebude doma ustupovat. „Chtěla jsem být podobná Kristu a ne nějakým špalkem, o který budou jen zakopávat,“ říká Miriam. Veškerá snaha však vycházela naprázdno. Proto se začala spolu s dalšími křesťany modlit a postit, aby se naskytla ta správná příležitost. Ta nastala jednoho únorového večera tohoto roku. „Bratr mě znovu napadl a udeřil. Odstrčila jsem ho, ale začal mě škrtit,“ vzpomíná Miriam. Rodiče to klidně sledovali a matka ještě syna povzbuzoval: „Jen jí dej!“ Miriam se bratrovi vysmekla a řekla mu, že jestli nepřestane, zavolá okamžitě policii. Pak se otočila k rodičům a řekla: „Už tady nehodlám nadále sedět a poslouchat vaše řeči urážející moji víru. Je mi jednatřicet a nedovolím vám, abyste mě jen tak bili.“ O této konfrontaci Miriam řekla: „Jsem přesvědčená, že to bylo správné, nebyl to výbuch hněvu ani projev nenávisti. Bůh mě osvobodil od hořkosti vůči nim. Mám je přes všechno způsobené příkoří velice ráda.“

Být v Sýrii Tělem Kristovým Domácí útoky však pokračovaly. Miriam byla doma zbita pouhý den před naším rozhovorem. Avšak víra jí nyní dává sílu na tyto okolnosti 14

nedbat. Také své křesťanské aktivity již před rodinou neskrývá. Když se na jaře účastnila konference sponzorované naší misií, oznámila doma, kam hodlá jít. Cílem konference bylo povzbudit skupinu věřících, kteří sice mohli snadno jako mnozí jiní opustit rodnou zemi a vyhnout se těžkostem války, místo toho však přijali povolání být ve své zemi světlem Kristovým. Miriam se k těmto křesťa- Tyto syrské ženy se spolu pravidelně modlí za své město i celou zemi. nům přidala. „Své rodiče miluji. Nesouhlasím s tím, co dělají, ale již se více nesnažím, abych zjistila důvody jejich jednání. Pokouším se s nimi sdílet svoji víru a věřím slovu Písma, že kdo uvěří, bude spasen – on i jeho dům. A toho se nyní ve víře držím,“ prohlašuje Miriam. „Včera jsem se za ně opět v slzách modlila. A vím, že kdybych je nemilovala, znamenalo by to, že moje víra je jen velmi povrchní.“ – Hlas mučedníků, USA, říjen 2015 Z p r áv y z e s v ě ta Indonésie Prezident po útoku na kostel v provincii Aceh vybízí ke smíru Indonéský prezident Joko Widodo vybízí po násilném útoku na budovu kostela k uklidnění situace. K incidentu došlo v převážně muslim‑ ské provincii Aceh, při kterém byla zabita jed‑ na osoba. Příslušníci bezpečnostních složek mohli již jen přihlížet, jak kostel neodvratně pohlcují plameny. Stovky místních mladíků zapálily v úterý 13. října kostel v okrese Singkil spadající do provincie Aceh. „Když se útočníci pokoušeli zapálit další kostel, došlo k násilné konfronta‑ ci se zástupem, který se jim postavil na odpor, při střetu byla jedna osoba zastřelena,“ uvádí se ve zprávě místní policie. „Násilí ve jménu čehokoli, zejména pak ná‑ boženství, je vždy ke škodě pluralismu,“ komen‑

toval incident indonéský prezident Joko na svých oficiálních webových stránkách. Prezident dále úřady vyzval k bezodklad‑ nému přijetí opatření, která budou garantovat bezpečnost všem občanům a zajistí nastolení pořádku a náboženský smír.

Bezpečnostní složky vyšetřují okolnosti vypálení kostela v indonéské provincii Aceh.

15

Policejní náčelník oblasti uvedl, že útok následoval po stížnosti tamních muslimských obyvatel, že v oblasti stojí řada kostelů, které nejsou náležitě registrovány jako objekty urče‑ né k bohoslužbám. Podle něho místní úřady sice slíbily, že tako‑ vé kostely budou z moci úřední uzavřeny, avšak místní obyvatelé byli nespokojeni s neustálým odkládáním realizace tohoto slibu. Místní úřady vydaly příkaz k demolici mini‑ málně třinácti kostelů v oblasti a výstavbu nových budov podmínily vydáním zvláštní‑ ho povolení. Úřady se rovněž rozhodly přinu‑ tit křesťanskou komunitu dodržovat dohodu z roku 1979, ve které je uvedeno, že v oblas‑ ti Aceh Singkil bude stát pouze jeden kostel a čtyři modlitebny. Nicméně celou záležitost vzala nakonec do rukou zmíněná skupina mus‑ limských mladíků. Provincie Aceh je jedinou oblastí v Indo‑ nésii, kde je uplatňováno také islámské právo; důvodem jsou snahy centrální vlády zastavit v této provincii hnutí za nezávislost. Mírová úmluva mezi Jakartou a Hnutím svo‑ bodný Aceh z roku 2005 ukončila dlouhotrva‑ jící separatistický odboj, který si vyžádal více jak patnáct tisíc životů, především z řad civil‑ ního obyvatelstva. Mezitím předchozí prezident Susilo Bam‑ bang Yudhoyono v rozhovoru pro místní tisk prohlásil, že Indonésie není muslimskou zemí, a proto je potřeba se bránit veškerým snahám o změny v tomto směru. Yudhoyono rovněž zmínil, že první indonéský prezident Sukarno vždy výslovně zdůrazňoval sekulární charakter Indonésie, a nutnost jej trvale zachovat. „Musíme tento princip naší země chránit.

16

Mám obavy, že existují změny, tlaky a myšlen‑ ky, které chtějí naši zemi vtisknout náboženský ráz. Sekulární charakter naší země je však cílem naší politiky a důležitým odkazem, který jsme přijali jako dědictví od Sukarna a dalších zakla‑ datelů republiky,“ prohlásil Yudhoyono. „Nejde jen o úctu k dílu našeho velkého zakladatele. Jeho myšlenky jsou stále živé a poskytují nám odpověď na otázky, kte‑ rým neustále čelíme i v dnešní době,“ dodal Yudhoyono. Organizace pro lidská a náboženská prá‑ va však zdůrazňují, že na incident v Acehu nelze pohlížet jako na ojedinělý případ, ale jako na důsledek diskriminační politiky vůči církvím, která je zde praktikována již od roku 1979. Navíc vládní novela z roku 2006 celou záležitost ještě zkomplikovala, když zpochyb‑ nila v této provincii legalitu objektů sloužících k bohoslužbám postavených před rokem 2006. Podle ochránců práv může násilí v Acehu dále pokračovat, neboť křesťané zde žijí prakticky bez jakékoli právní ochrany a zástupci místních společenství sami prohlašují, že mají strach z dalších útoků. Benedict Roger z východoasijského ústředí Křesťanské mezinárodní solidarity prohlásil: „Tento tragický útok je poslední ze série inci‑ dentů, ke kterým došlo za poslední rok v nej‑ různějších částech Indonésie. Útoky na církev představují vážné ohrožení indonéské tradice náboženského pluralismu a tolerance. Je nanej‑ výš důležité, aby indonéské úřady postavily všechny pachatele těchto násilných činů před spravedlivý soud.“ – Asia Times News & Features a Christian Solidarity Worldwide, 14. října 2015

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

B i bl i ck é zam y š len í

Víra je silnější než rozum „Tělo je slabé“ (Matouš 26,41) Bylo to v dobách Lenina a Stalina. Bolševici usmrtili osmdesát tisíc pravoslavných kněží. Otec Michail patřil sice k těm nemnohým, kteří nebyli zatčeni, ztratil však víru. Stalo se to znenadání, během liturgie „Veleben buď Bůh“. Náhle jakoby uslyšel šeptající hlas: „Žádný Bůh není.“ Podíval se tázavě na ikony svatých visící na stěnách. Co jejich přátelství s Bohem znamenalo? Může tak mocný Přítel dovolit, aby ti, kteří v něho věří, byli předhazováni divokým šelmám, upalováni na hranici nebo jiným způsobem umučeni? Michail se pokoušel tyto myšlenky zapudit. Opakoval si v duchu slova Žalmu: „Říká blázen v srdci svém: Není Boha.“ Ale nepomáhalo to. Od této chvíle sice pokračoval ve své kněžské službě, ale již nebyl věřící. Smutek a zoufalství kolem něho byly příliš veliké. Přemáhal se, aby na vesničany, kteří přicházeli do kostela, nevolal: „Jděte domů, ubozí lidé. Žádný Bůh není. Cožpak by Bůh mohl dopustit tento krvavý zmatek?“ Jednoho velikonočního večera si pro něho přišli opilí komunisté. Byl mezi nimi i jeho dřívější kantor, kterého otec Michail vyhnal kvůli nemorálnímu chování. Nyní z něho byl bolševik. Vůdce skupiny knězi řekl: „Rozhodli jsme se tě zabít. Co na to říkáš?“ Život již pro otce Michaila neměl žádnou cenu. Odpověděl: „Jak myslíte.“ Dostal ale ještě od bolševiků šanci: „Když se zřekneš Krista a podupeš kříž, necháme tě být.“ Myšlenky knězi vířily hlavou: „Nevěřím už přece. Co pro mě znamená kříž? Alespoň si zachráním život.“ Avšak ke svému vlastnímu údivu otevřel ústa a řekl: „Věřím v jediného Boha.“ Byl Velký pátek. V upomínku na trnovou korunu mu na hlavu nasadili kožešinovou beranici otočenou naruby, na ramena mu navlékli pytel jako královské roucho a bývalý kantor si před něho poklekl a zvolal: „Buď pozdraven, židovský králi,“ a potom ho surově ztloukli. Michail se v duchu modlil k tomu, ve kterého již nevěřil: „Pokud existuješ, zachraň mě.“ Pak znovu nahlas vyznal: „Věřím v jediného Boha.“ Na opilé bolševiky jeho chování učinilo tak silný dojem, že ho propustili. Michail se vrátil domů. Na místě, kde se vždy modlíval, se vrhl na zem, a se slzami v očích řekl: „Věřím.“ Když vás zachvátí pochybnosti, nehledejte rozumové řešení. Vezměte na sebe jejich břemeno kvůli Ježíši. Tam kde rozum selhává, víra zvítězí. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward the Heights

Elektronické knihy Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve Ignác z Antiochie ( Theoforos )

(zemřel v roce 111) Ignác byl zřejmě přímým učedníkem apoštolů Petra a Jana a později biskupem v Antiochii syrské. Když se Ignác dozvěděl, že císař Traján obětuje v Antiochii veliké oběti bohům, veřejně panovníka v chrámě pokáral. Rozhněvaný císař ho nechal spoutat a odvléci do Říma, aby tam byl předhozen divokým šelmám. Představa, že bude v Římě rozsápán lvy, musela Ignáce provázet celou cestu. A přesto to pro něho nebyla představa děsivá, ale vroucně toužebná. Církvi v Římě Ignác napsal: „Ach jak bych chtěl již být s těmi šelmami, které jsou připraveny mě zadávit! Nechť ďábel a zlí lidé mě trápí všemi způsoby bolesti a mučení,

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,

ohněm, křižováním, divokými šelmami, rozsekáním těla; všeho toho se bojím jen velmi málo, jen budu­‑li spojen s Kristem.“ Když byl Ignác veden z římského senátu na popravu, jak hovořil s věřícími, často opakoval jméno Ježíš. Když chtěli znát důvod, odpověděl jim: „Můj drahý Ježíš, můj Spasitel, je tak hluboce zapsán v mém srdci, že jsem si jist, že kdyby mé srdce bylo vyříznuto a roztrháno na kusy, na každém z těchto kusů by bylo napsáno jméno Ježíš.“ Uprostřed amfiteátru Ignác zvolal: „Jsem Božím zrnem. Musím být semlet zuby těchto šelem, abych se mohl stát chlebem Kristovým. On je pro mě chlebem života.“ Pak byli do arény vpuštěni dva hladoví lvi, kteří Ignáce roztrhali. Podobně jako Ignác, jsou mnozí křesťané dnes pronásledováni a ač čelí „divokým šelmám“, zůstávají věrni Kristu.

kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni, prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300