Brusel jako sídlo evropských institucí Hana HŘÍVOVÁ
Evropská unie Evropská unie je ekonomická a politická unie, kterou v současné době tvoří 28 evropských států. Oficiální vznik EU se datuje do roku 1993 po podepsání Maastrichské smlouvy, tzv. Smlouvy o Evropské unii. Ta byla podepsána 7.2.1992 v Maastrichtu (Nizozemské království, hl. město provincie Limburk), v platnost vstoupila 1. 11. 1993. Zavedla obecně známý systém tří pilířů (1. pilíř – primární a sekundární právo EU, 2. pilíř – společná zahraniční a bezpečnostní politika, 3. pilíř – justiční a policejní spolupráce). Historie EU Pokud mluvíme o historii Evropské unii, bereme v potaz i předchozí sdružení a společenství od 2. pol. 20. století na území Evropy. Po druhé světové válce bylo nutností vypořádat se s následky války, a v co nejkratším časovém úseku obnovit základní fungování států. Prvotním cílem se stalo zabezpečení míru v Evropě. Zde vznikla myšlenka, že mír a bezpečnost zajistí jednotná Evropa. Vliv Sovětského svazu a jeho rozpínající se moc jen podpořil názor o jednotné Evropě. Pro představu, Jean Monnet (9.11.1888–17.3.1979), francouzský politik a ekonom, již v době války prosazuje názor o evropské federaci. Po válce přichází s myšlenkou o uhelném trhu, o kterém rozhoduje nadnárodní instituce, ne samotné státy (rovnocennost vítězných mocností a poraženého Německa). V roce 1946 mluví Winston Churchill (30.11.1874 – 24.1.1965), na curyšské univerzitě o sjednocené Evropě. Robert Schuman (29.6.1886 – 4.9.1963) 9. května předkládá návrh sjednocené Evropy (všeobecně znám jako Schumanova deklarace). Monnetova myšlenka nadnárodní instituce vzniká na základě pařížské smlouvy ze dne 18. 4. 1951 (v platnost vstoupila 23. 7. 1952) podepsané šesti státy (Francií, Spolkovou republikou Německo, Itálií, Belgií, Nizozemím a Lucemburskem) jako Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Platnost smlouvy byla 50 let, přičemž nebyla prodloužena a od 1. 1. 2002 formálně neexistuje. Agenda původního společenství byla převedena na Evropské společenství. Významnou institucí, která vznikla v roce 1960, bylo Evropské sdružení volného obchodu (ESVO). Hlavní myšlenkou byl volný trh. Spojené království se nechtělo stát součástí ESUO, z tohoto důvodu s dalšími státy (Dánsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko) založilo ESVO uzavřením Stockholmské smlouvy (4.1.1960). 1
Vzhledem k vývoji v 50. letech se státy dále zaměřily na ekonomii. Byly podepsány tzv. Římské smlouvy, které založily dvě významné společenství: Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Evropské hospodářské společenství (v rámci Římských smluv, 25. 3. 1957, zakládající státy Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko) mělo podporovat ekonomickou integraci mezi členskými státy. Po podepsání Maastrichtské smlouvy se integrovalo do Evropského společenství, následně pak do Evropského společenství (první pilíř EU). Euratom (v rámci Římských smluv, 25. 3. 1957, zakládající státy Francie, Spolková republika Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko) vznikl s cílem spolupráce ve výzkumu a vývoji v jaderném průmyslu, společného jaderného trhu a společného postupu vůči třetím zemím. Důležitou institucí vzniklou 1. 1. 1958 byla Evropská investiční banka s ústředím v Lucembursku a Hospodářský a sociální výbor s ústředím v Bruselu. Pojem Smlouvy o evropských společenstvích zaštiťuje smlouvu z roku 1967. Ta slučuje orgány EHS, Euratom a ESUO. Mimo jiné byla v roce 1968 vytvořena celní unie. V roce 1975 vznikl Účetní dvůr (Smlouva o finančním hospodaření Společenství, sídlo v Lucembursku). Významným mezníkem v historii Evropské unii bylo podepsání Jednotného evropského aktu 17. 2. 1986 v Lucembursku a 28. 2. 1986 v Haagu. Cíle byly jasně stanovené: odstranění překážek obchodu do doby vzniku Evropského společenství, přerozdělení hlasů v Radě, změna celního sazebníku. Maastrichtská smlouva byla od padesátých let výrazným zásahem do Evropské unie. Prakticky znamenala sloučení dosavadních institucí, zjednodušení procesu integrace a .propojení cílů institucí. Podepsáním 7. 2. 1992 (v platnost vstoupila od 1.11.1993) vytvořila systém tří pilířů, čímž zavedla Evropskou unii. Poslední smlouvou z roku 2007 byla Lisabonská smlouva. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která měla novelizovat předchozí smlouvy. Původní Smlouva o Ústavě pro Evropu neprošla referendy v členských zemích, proto Evropská unie přistoupila k vytvoření méně razantní smlouvy. Nicméně některé části zůstaly nezměněny. Několik členských států odmítlo v referendu Lisabonskou smlouvu a její části byly pozměněny (např. Spojené království požádalo o možnost pokračování v oblasti policejní a justiční spolupráce na základě dohody, umožňující některým státům nezúčastnit se). Smlouva byla podepsána 13. 11. 2007 v Lisabonu, postupně byla ratifikována všemi členskými státy a 1. 12. 2009 vstoupila v platnost. 2
Členské státy EU Původními zakládajícími členy EU byla v roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Spolková republika Německo a Nizozemsko. K dalšímu rozšíření došlo v roce 1973 Dánsko, Irsko a Spojené království. Následovalo Řecko, Portugalsko a Španělsko. „Severní“ rozšíření v roce 1995 začlenilo Finsko, Rakousko a Švédsko. Dále Česká republika, Estonská republika, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polská republika, Slovensko a Slovinsko. Roku 2007 bylo přibylo Rumunsko a Bulharsko do členských zemí. Posledním rozšířením prošla Evropská unie 1. 7. 2013, a to členským státem Chorvatsko. Mezi kandidátské země patří Makedonie, Turecko, Island, Černá Hora, Srbsko a Albánie.
Orgány Evropské unie Mimo sedm hlavních orgánů Evropské unie vymezených v čl. 13 Smlouvy o Evropské unii existují i další instituce, a to především poradní a finanční. Evropský parlament Řadí se mezi legislativní orgány EU. Poslanci jsou voleni každých pět let přímou volbou v členských zemích. Parlament má 766 členů (rozšířeno po vstupu Chorvatska do EU). Hlavním sídlem Evropského parlamentu je Štrasburk, zasedá ale i v Bruselu a Lucemburku. Rada Evropské unie Vrcholný orgán EU reprezentující zájmy členských států. Hlavní činností je přijímání legislativy. Dřívější název Rada ministrů vycházely z praxe: Členské státy zde zastupuje ministr, který v členské zemi má agendu EU. V současné době bývá Rada EU chybně zaměňována s Evropskou radou a Radou Evropy (mezivládní organizace). Předsednictví v Radě EU se mění každých šest měsíců, samotná agenda Rady je spravována Výborem stálých zástupců v Bruselu. Složení výboru tvoří zástupci členských zemí EU (zpravidla velvyslanci nebo zástupci velvyslanců). Evropská rada Vrcholný orgán EU, jejími členy jsou hlavy států či předsedové členských zemí. Každého zasedání Evropské rady se účastní předseda Evropské komise. Evropská rada má svého stálého předsedu, který je volen většinou členů Evropské rady na 2,5leté funkční období, zvolen může být dvakrát. Zasedání Evropské rady probíhá čtyřikrát ročně a hlavním cílem je podávat nové podněty pro vývoj EU a přijímat politická rozhodnutí.
3
Evropská komise Evropská komise představuje nezávislý kontrolní orgán, který nepřihlíží k zájmům jednotlivých zemí, ale k EU jako celku. Dohlíží na dodržování legislativy, vypracovává návrh rozpočtu a kontroluje jeho plnění. Každá členská země má svého komisaře. Soudní dvůr Evropské komise Vznikl v roce 1952 (tehdy součást Evropského společenství uhlí a oceli) jako nejvyšší soud Evropské unie. Sídlí v Lucemburku, v čele je předseda a každý členský stát má zde jednoho soudce. Skládá se ze Soudního dvora, Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu EU. Evropská centrální banka Jde o centrální banku EU sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem. Tvoří systém centrálních bank (Evropská centrální banka a centrální banky členských států), je měnovou bankou Eurozóny a řadí se mezi orgány EU. Evropský účetní dvůr Kontrolní orgán EU, jehož hlavní prioritou jsou finanční prostředky EU. Podílí se také na zlepšení financí v rámci EU. Vznikl v roce 1977 a hlavní sídlo má v Lucemburku. Poradní instituce Mezi oficiální poradní instituce EU patří Hospodářský a sociální výbor (EHSV) a Výbor regionů. EHSV vznikl již v roce 1957, v současnosti jsou členové jmenováni Radou Evropské unie na základě doporučení vlád členského státu na dobu pěti let. Počet členů v EHSV nesmí překročit 350 členů. Výbor regionů se skládá ze zástupců regionálních a místních samosprávných celků, sídlí v Bruselu.
Přehled institucí sídlící v Bruselu 1. Evropská komise Evropská komise představuje nezávislý kontrolní orgán, který nepřihlíží k zájmům jednotlivých zemí, ale k EU jako celku. Dohlíží na dodržování legislativy, vypracovává návrh rozpočtu a kontroluje jeho plnění. Každá členská země má svého komisaře. Ústřední budovou je budova Berlaymont, některé části jsou odděleny v Lucemburku. Berlaymont se nachází na adrsee Rue de la Loi/Wetstraat v „evropské čtvrti“ města. Původně byl na místě budovy založen ženský klášter (1624) řádu sv.Augustina. V 19. století fungoval jako dívčí penzionát. Současná budova byla postavena v letech 1963–1969. V roce 1991 se rozhodlo o její rekonstrukci, nutné především z důvodu vysokého obsahu azbestu v budově. Po 12 letech oprav se v roce 2004 vrátila Evropská komise do Berlaymontu. Budovu navrhl
4
architekt Lucien De Vestel ve spolupráci s Jeanem Gilsonem, Jeanem Polakem a Andrém Polakem. Třináctiposchoďová budova se čtyřpodlažním suterénem má půdorys písmene X. Shrnutí: Funkce budovy: sídlo Evropské komise Celková plocha: 241 515 m2 Výška: 55 m Počet poschodí: 14 Počet výtahů: 47 Počet eskalátorů: 12 Počet parkovacích míst: 1156 (foto viz přílohy)
2. Evropský parlament a Parlamentarium Řadí se mezi legislativní orgány EU. Poslanci jsou voleni každých pět let přímou volbou v členských zemích. Parlament má 766 členů (rozšířeno po vstupu Chorvatska do EU). Hlavním sídlem Evropského parlamentu je Štrasburk, zasedá ale i v Bruselu a Lucemburku. V Bruselu sídlí Evropský parlament na adrese Rue Wiertz/Wiertzstraat 60. K Evropskému parlamentu v Bruselu náleží také budova tzv. Parlamentaria – návštěvnického centra Evropského parlamentu. Parlamentarium Návštěvnické centrum vytvořené v evropské čtvrti v Bruselu sídlí v budově Willy Brandt na adrese Rue Wiertz 60/Wiertzstraat 60. Samotná budova je pojmenována po německém politikovi a bývalém kancléři Willy Brandtovi (18. 12. 1913 8. 10. 1992). Myšlenka vytvoření centra vznikla v roce 2005, slavnostní otevření proběhlo v říjnu v roce 2011. Na plánování a koncepci stálých expozic se podílel německý Atelier Brückner. Expozice se skládá ze šesti stálých instalací a místností pro dočasné výstavy. Každá exopzice je přeložena do 23 jazyků. Pro děti nabízí Parlamentarium především interaktivní hru, kde si mohou vyzkoušet jaké je to být poslancem Evropského parlamentu. Na jejím vytvoření se podílelo více než 400 umělců z 27 zemí EU. Parlamentarium má mezi svou stálou expozicí i sekci „Daily Life“ popisující běžný život v Evropském parlamentu. Na vytvoření této sekce spolupracovalo 54 osob z 27 členských zemí. Návštěvnické centrum zaměstnává 20 stálých pracovníků a případné externisty. Kapacita Parlamentaria je 630 osob, vstup je zdarma a otevřeno je každý den. Shrnutí: Funkce budovy: návštěvnické centrum Evropského parlamentu 5
Plocha: cca 5400 m2 Náklady: cca 20,5 milionů EUR Návštěvnost: 270 000 osob (2011), 350 000 (2012) (foto viz přílohy)
3. Rada Evropské unie a Evropská rada Vrcholný orgán EU reprezentující zájmy členských států. Hlavní činností je přijímání legislativy. Dřívější název Rada ministrů vycházely z praxe: Členské státy zde zastupuje ministr, který v členské zemi má agendu EU. V současné době bývá Rada EU chybně zaměňována s Evropskou radou a Radou Evropy (mezivládní organizace). Předsednictví v Radě EU se mění každých šest měsíců, samotná agenda Rady je spravována Výborem stálých zástupců v Bruselu. Složení výboru tvoří zástupci členských zemí EU (zpravidla velvyslanci nebo zástupci velvyslanců). Rada EU sídlí v budově Justus Lipsius (vlámský filozof a humanista, 18. 10. 1547–23. 3. 1606), která se nachází v evropské čtvrti města, naproti budově Berlaymont a v blízkosti bruselské budovy Evropského parlamentu. Z důvodu rozšíření Evropské unie v roce 2004 navrhla belgická vláda, aby pro činnost Rady EU a Evropské rady byla zrenovována část komplexu Résidence palace. Původní budova postavená v letech 1922 až 1927 sloužila jako ubytovací zařízení. Následně byly jednotlivé budovy přeměněny na administrativní prostory. Nový komplex bude tvořit jak původní část Résidence palace, tak i současná budova Rady JUSTUS LIPSIUS a budovou LEX (navazující budova). Rozsah komplexu má být obrovský – tři konferenční místnosti, tlumočnické kabinety, pět zasedacích místností, pracovní prostory předsedy Evropské rady, předsednictví Rady, prostory delegací členských států a prostory pro zástupce tisku. Samotná budova bude mít zabudované fotovoltaické panely na výrobu elektické energie. První fáze stavby byla zahájena v roce 2008 a byla dokončena v červenci 2011. V současné době probíhají stavební práce k dokončení komplexu.
6
Přílohy Mapa evropské čtvrti v Bruselu
Zdroj: http://euroskop.cz/gallery/60/18065-mapa_instituci_eu.jpg
Letecký pohled na budovu Berlaymontu
Zdroj: http://static3.7sur7.be/static/photo/2009/4/1/6/media_xl_918426.jpg 7
Budova Berlaymont
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5b/Commflag.jpg
Zdroj: http://static.panoramio.com/photos/large/35789392.jpg 8
Vstup do budovy Parlamentaria
Zdroj: http://www.edupress.pl/galeria/galeria,15.html
Zdroj:
http://www.myviewfinder.net/blog/wp-content/uploads/2011/10/2.Parlamentarium-
entrance.jpg
9
Budova JUSTUS LIPSIUS
Zdroj: http://www.manpowers.dk/images/justus_lipsius.jpg
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/Justus_Lipsius,_Eastern_side.jpg 10
Komplex EUROPA BUILDINGS
Zdroj: http://www.european-council.europa.eu/the-institution/europa-building?lang=cs
Zdroj:
http://www.european-council.europa.eu/the-institution/europa-building?lang=cs
11
Zdroje: HLAVATÁ, Kateřina. Evropská unie v kostce. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 438 s. ISBN 978-80-7236-665-1. WEIDENFELD, Werner. Evropská unie od A do Z: Příručka evropské integrace. 1.vyd. Praha: Karolinum, 398 s. ISBN 80-718-4413-6. GOLA, Petr. Evropská unie v otázkách a odpovědích: Příručka evropské integrace. 1. vyd. Třebíč: Radek Veselý, 114 s. ISBN 80-863-7630-3. http://www.europarl.europa.eu/news/cs/newsroom/content/20130624BKG14314/html/ParlamentariumN%C3%A1v%C5%A1t%C4%9Bvn ick%C3%A9-centrum-Evropsk%C3%A9ho-parlamentu http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/index_cs.htm http://www.european-council.europa.eu/the-institution/europa-building?lang=cs http://en.wikipedia.org/wiki/European_Council Odkaz
ke
stáhnutí
mapy
návštěvnického
centra
Evropského
parlamentu:
http://www.europarl.europa.eu/visiting/ressource/static/files/floor_map_for_the_visually_imp aired.pdf
12
