Příloha č.1
Bílé divadlo
S LE PC I
Michel de Ghelderode moralita podle Breughela staršího
1. Slepci od narození, poutníci putující k Římu. Jednooký král země příkopŧ, jinak zvané zemi slepcŧ – Lamprido. Slepec : Jaký úděl, mašírovat po cestě a nevidět, kde má konec ! Slepec : Sténejme ze všech sil, snad nás někdo uslyší, sténejme ! Všichni : Miserere – Miserere – Miserere... Ozvěna v dálce : Miserere..... Slepec: Zdálo se mi, ţe slyším hlas... Slepec: Já to slyšel, to je jenom ozvěna.... Slepec: Ne, ne, já to slyšel – buď je to ďábel, který se nám posmívá a neodpoví, anebo je to počestná ozvěna a ta nám odpoví, protoţe na ní pŧjdeme náboţně. Zazpíváme jí mši ! Zpívají : Kyyyyyyyyyyyyrie...... Ozvěna: Eleiiiiison................... Slepec : Tohle nemŧţe být ďábel ! Slepec: Nezoufejme, naše utrpení, náš hlad, naše ţízeň skončí ! Slepec: Nejsme uţ daleko od Říma ! Slepec: Uvidíme opravdového papeţe a ten udělá zázrak – vrátí nám oči ! Je slyšet vyzvánění Z V O N U Slepec : Je slyšet zvony – římské zvony..... Všichni: Uţ jdem – ať ţije Řím.......Miserere....Miserere....Miserere... Ozvěna se smíchem : Miserere........ Slepci: Ozvěna uţ nemá stejný hlas ! Slepci: Nevracíme se zpátky, místo abychom šli do Říma ? Slepci: Slitujte se nad nešťastnými poutníky, chudáky slepci ….. Ozvěna : Soucit se slepými hříšníky ? Jsem král země příkopŧ -musíte mi věřit, 1
vidím na jedno oko, jsem jednooký – jedno oko mi stačí, v zemi příkopŧ je hodně slepcŧ, ale já jsem jejich král, já jasnovidný jednooký. Slepci : Jdi pryč, jednooký králi, jsi podvodník a tvá země příkopŧ neexistuje, jdi pryč, nebo tě přetáhnem.....
2. Bílé divadlo – Slepci Slepci se mlátí mezi sebou : Kdo mě tluče......Vţdyť biješ mě ! Slepci : sténají – Slitujte se nad ubohými slepci, slitujte se nad hříšnými slepci Ozvěna : Říkám vám to naposled – jste v zemi příkopŧ a vaše cesta vede přes baţiny chybný krok a zmizíte....Vezmu vás za ruce a dovedu vás do bezpečí ! Slepci : Ač jsme slepí, máme svoji dŧstojnost abychom přijímali pomoc jednookého Vejdeme do Říma ještě dnes večer ! Ozvěna : Stokrát slepí, kdyţ nechtějí uvěřit jednookému, všechny cesty vedou k smrti, Taky jedna marnost, chtít dobro svého bliţního Slepci : Sbohem jednooký, sbohem králi příkopŧ, sbohem uţvástaná ozvěno – k východu přímo !!! Ozvěna : Jděte k západu, přímo do smrdutého bláta, do nicoty, vpřed !!! Slepci : Uvolněte cestu slavným poutníkŧm putujícím do Říma …. Pomoc – tady je voda Slitování Topím se – slitování Zachraňte nás..... Křik, chroptění, volání – pak hlasy ztichnou Ozvěna : Jejich pouť je skončena Odpočívejte v pokoji – ve starém blátě – z něhoţ je uhněten kaţdý smrtelník.... Někde v dálce zacinká zvonková hra........
Konec
2
Bílé divadlo
SAMETOVÍ SLEPCI 25. výročí sametové revoluce
Ostrava 13. 11. 2014
(Slepci jdou za sebou ve špalíru, vede je slepec tlačící nákupní vozík, z vozíku jde slyšet zvonění zvonů, slepci mají za opaskem zvonečky, které cinkají a slepci se orientují podle zvuku zvonů jako ovce v houfu… jak jsme si tu demokracii vyzvonili........) Slepec Petr:
Jaký úděl, mašírovat po cestě a nevidět, kde má konec...
Slepec Valter:
Sténejme /zpívejme/ ze všech sil, snad nás někdo uslyší...
Slepci všichni:
Miserére - Miserére - Miserére...
Ozvěna - Havel Honza v dálce:
Miserére....
Slepec Kuba:
Zdálo se mi, ţe slyším hlas …
Slepec Luděk:
Já to slyšel, je to jenom ozvěna...
Slepec Rosťa:
Ne, ne… Já to slyšel - buď je to ďábel, který se nám posmívá, anebo je to počestná ozvěna a ta nám odpoví.
Slepec Petr:
Zazpíváme jí mši!
Slepci všichni: 3x
Kyyyyyyyyyyyrie..... Eleiiiiiiiiison.....
Ozvěna Havel Honza:
Eleiiiiiiiiison.....
Slepec Kuba:
Tohle nemŧţe být ďábel!
Slepec Luděk:
Nezoufejme, naše utrpení, náš hlad, naše ţízeň skončí!
Slepec Valter:
Nejsme uţ daleko od Říma!
Slepec Petr:
Uvidíme opravdového papeţe a ten udělá zázrak – vrátí nám oči!
Je slyšet vyzvánění Z V O N U (zvoní zvonce slepců…) Slepci všichni:
Je slyšet zvony – římské zvony.....
Slepci všichni:
Jdeme do Říma – ať ţije Řím!.......Miserere....Miserere....Miserere...
Ozvěna Havel Honza:
Miserére....
se smíchem
Slepec Valter:
Ozvěna uţ nemá stejný hlas!
Slepec Rosťa:
Nevracíme se zpátky, místo abychom šli do Říma?
Slepci všichni:
Slitujte se nad nešťastnými poutníky! Slitujte se nad chudáky slepci! 3
Ozvěna Havel Honza:
Soucit se slepými hříšníky? Musíte mi věřit - vidím na jedno oko - jsem jednooký - jedno oko mi stačí. Je hodně slepých v zemi příkopŧ, ale já jsem jejich král /vŧdce / - já jasnovidný jednooký...
Slepec Valter:
Jsi podvodník, země příkopŧ neexistuje!
Slepec Petr:
Jdi pryč, jednooký králi /vŧdče/!
Slepci všichni:
Jdi pryč jednooký králi! Jdi pryč!!! Nebo tě přetáhnu! (Slepci se mlátí mezi sebou )
Slepci:
Kdo mě tluče?!......Vţdyť biješ mě!
Slepec Luděk:
Slitujte se nad ubohými slepci!
Slepec Kuba:
Slitujte se nad hříšnými slepci!
Slepec Rosťa:
Ač jsme slepí, máme svoji dŧstojnost!
Slepec Luděk:
Nebudeme přijímat pomoc jednookého - do cíle /do Říma / dojdeme ještě dnes večer...
Ozvěna Havel Honza:
(Slepci sténají)
Stokrát slepí, kdyţ nechtějí uvěřit jednookému - taky jedna marnost - chtít dobro svého bliţního
Slepec Petr:
Sbohem jednooký!
Slepec Valter:
Sbohem uţvástaná ozvěno!
Slepci všichni:
Uvolněte cestu slepým poutníkŧm putujícím do Říma!!!
Ozvěna Havel Honza:
Jděte k západu do nicoty vpřed!
Bezdomovec Polda:
Pěkně jste to zkurvili!
(Je slyšet vyzvánění Z V O N U …zvoní zvonce slepců, slepci chřestí klíčema…) Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Říkám vám, ţe jste v zemi příkopŧ a vaše cesta vede přes baţiny! Jeden chybný krok a zmizíte.... Vezmu vás za ruce a dovedu vás do bezpečí! (Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka předává slepcům nákupní vozík s koblihami a rozdává koblihy slepcům…a náhodným kolemdoujcím…) Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka: Slepec Petr: Slepci všichni:
Jděte k západu vpřed!
Uvolněte cestu slavným poutníkŧm putujícím k západu... K západu přímo! 4
Ozvěna Havel Honza:
Jejich pouť je skončena - odpočívejte v pokoji - ve starém blátě z něhoţ je uhněten kaţdý smrtelník...
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Hrozí vám nebezpečí - ale nebojte se! - jsem tu já!!!
(Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka vede slepce dál s nákupními vozíky… Slepci se posléze ztrácejí v davu…) Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Globální oteplování neexistuje!
Slepec Petr z davu:
Ať ţije anarchie !
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Tygr se vegetariánem nikdy nestane ...
Bezdomovec Polda:
Měli jsme underground a máme prd!
(popíjí lahvové pivo)
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Nové strany jsou největším nebezpečím demokracie.
Slepec Valter z davu:
Politická diktatura je nepříjemná - ale ještě horší je diktatura peněz !
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Neznám rozdíl mezi čistými a špinavými penězi!
Slepec Luděk z davu:
Kdo má dnes peníze, má svobodu!!
Bezdomovec Polda z davu:
Má ţivot smysl, kdyţ dojdou prachy!
Slepec Kuba z davu:
Lepší nemít peníze, ale mít spravedlnost!
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Neviditelná ruka trhu vše vyřeší!
Ozvěna Havel Honza:
Kam se ta naše revoluční energie poděla? – do plných nákupních vozíkŧ a igelitek?
Jednooký vzdorokrál Klaus Jirka:
Krize neexistuje - všechno se zlevňuje!
Ozvěna Havel Honza:
Jeden druhému je cizí - smrt ukončí lidský ţivot - a jaký to má smysl– všichni jsme samotáři...
Bezdomovec Polda:
Pěkně jste to zkurvili.....
Bezdomovec Polda: (hraje na kytaru a zpívá)
Kunda sem - kunda tam, muzikanti hrejte, Kunda sem - kunda tam, nic se nestarejte ........
Slepci z davu se připojují:
Kunda sem - kunda tam, muzikanti hrejte, Kunda sem - kunda tam, nic se nestarejte ........ 5
HLEDÁNÍ SPRAVEDLIVÝCH Před divadlem nebo jiným objektem se scházejí turisté s kolečkovými kufry… Chvíli se navzájem pozorují… PETR: Strašně mě bolí nohy… syrovost jako bych měl v sobě – kde se berou ty obrazy, myšlenky, kde se berou ty sny. LUDĚK: Chci mluvit jen sám se sebou… Nedokáţu si uţ vzpomenout, jaký jsem byl v dobách, kdy bŧh byl ve mně přítomen. Kdy jsem věřil a kdy jsem přestal věřit… Odcházel bŧh ode mne pomalu… nebo mě opustil náhle jakosvětlo? Já jsem ho neopustil… on opustil mne. JIRKA: Jestliţe bŧh není, znamená to, ţe my jsme bohy??? Přichází kněz (bůh, církev) Polda a zatím jen naslouchá. Zvoní zvonky… ROSŤA: … ani na minulost, ani na budoucnost jsme nepamatovali… VALTER: … ne uţ jako lidé, jako zvířata jsme ţili… JIRKA: … říkali jsme si, ţe všechna moc pochází z nás… EVA: … a ţe jsme pány svého těla a svého národa… KUBA: … a ţe si vytvoříme pravdu docela novou. --------Zvoní zvonky… POLDA: Přišel jsem Vám říct, ţe máte odejít z tohoto města. HONZA (LOT): Kam vlastně pŧjdeme… a koho potkáme tam, kde se cesta zahýbá? POLDA: Město bude zničeno. PETR: Zničit tak krásné město kvŧli několika holomkŧm! POLDA: Jsou špatní! DAV: Ale ne všichni! Mluví všichni, ale ne přes sebe. POLDA: Odejděte z tohoto města – křik hříšníkŧ tohoto města je veliký a jejich hříchy jsou těţké. Město bude smeteno a s ním všichni lidé. ROSŤA: Coţpak bude zničeno všechno? Coţ s hříšnými zahynou také spravedliví?! KUBA: Vţdyť nejsou všichni ničemní. HONZA (LOT): Moţná je v tomto městě padesát spravedlivých?! Budou smeteni také? LUDĚK:
Tak by přece byl spravedlivý jako ničemný… to by nebyla spravedlnost! POLDA: Najde-li se v tomto městě padesát spravedlivých, bude ušetřeno. HONZA (LOT): A co kdyţ bude do těch padesáti deset chybět? Bude kvŧli těm deseti celé město zničeno? POLDA: Nebude zničeno, bude-li jich čtyřicet. PETR: A co kdyţ se jich najde jen deset? POLDA: Nebude zničeno, ani kvŧli těm deseti… ale nejdřív je musíte najít. HONZA (LOT): Dobře – chceš mít spravedlivé, tak my ti je přivedeme – vím, ţe máme více spravedlivých, protoţe Bŧh musí být také spravedlivý. HONZA (Lot) otvírá deštník a celý průvod turistů (zájezd) se vydává na cestu. Do toho se ozve…
6
Celá potíţ je v tom, o Bohu nic nevíte. Dobro není Bŧh… PETR: Kdo nám ukáţe cestu…? JIRKA: Jaký směrem se dát…? LUDĚK: Kam nás povedeš…? HONZA (LOT): Máme svobodnou vŧli, musíme jít vlastní cestou. Zájezd jde ulicí za zpěvu Opilého korábu. Do toho něco klábosí průvodce megafonem. POLDA:
1. ZASTAVENÍ Průvodce ohlásí odpočinek. Všichni vytahují z kufrů prostěradla, deky, polštářky. Láhve s vodou, rozloží si tábor… a jdou mezi diváky hledat spravedlivé. Otázky: Průvodce dá signál k dalšímu pochodu. HONZA (LOT): Neohlíţej se za sebou! Neohlíţej se nikdy ani za svým bliţním! Neohlíţej se za tím, co se událo! Neohlíţej se ani zatím, co teprve nastane! Všichni rychle nacpou deky do kufrů a vydávají se na další cestu. Tři – Luděk, Petr a Eva vstoupí do papírových rolí, chvílí setrvají, pak vystoupí. Role zapálí a přidají se k ostatním. Poslední z nich: PETR: Proč riskovat proměnu v solný sloup jen pro bezděčné ohlédnutí, kdyţ my ZDE a NYNÍ jsme někde jinde… jsme dávno jiní. Další pochod městem, zpívání, megafon.
2. ZASTAVENÍ Průvodce opět dává signál k zastavení. HONZA (LOT): Zájezd vybalí pánev, tortily, rozdělá se oheň. Na ohřáté tortily se cosi maže a utržené kusy se opět a opět rozdávají divákům. Přitom hledáme spravedlivé. Kdo uzná, že našel spravedlivého, vyzve jej, ať jde se zájezdem. Konec zastavení. HONZA (LOT): Neohlíţej se za sebou! Neohlíţej se nikdy ani za svým bliţním! Neohlíţej se za tím, co se událo! Neohlíţej se ani zatím, co teprve nastane! Dva solné sloupy –Jirka a Valter - zapálení sloupů. Poslední z nich: JIRKA: Proč riskovat proměnu v solný sloup jen pro bezděčné ohlédnutí, kdyţ my ZDE a NYNÍ jsme někde jinde… jsme dávno jiní. Zájezd opět za zpěvu a průvodcovských řečí putuje městem.
3. ZASTAVENÍ Zájezd postaví z kufrů něco, na co může průvodce vylézt.
7
HONZA (LOT): JIRKA: HONZA (LOT):
Bŧh musí být spravedlivý. Potíţ je v tom, ţe o Bohu nic nevíme. Dobro není Bŧh. Jestliţe není Bŧh, znamená to, ţe my jsme bohy? Jak jsme mohli provádět takové věci v tomto strašném světě. Potřebuji Boha, který by mi odpustil… Potřebuji Boha milosrdného.
Sleze z kufrů a znovu velí k pochodu. HONZA (LOT): Neohlíţej se za sebou! Neohlíţej se nikdy ani za svým bliţním! Neohlíţej se za tím, co se událo! Neohlíţej se ani zatím, co teprve nastane! SOLNÝ SLOUP… zapálení sloupu. Poslední: Proč riskovat proměnu v solný sloup jen pro bezděčné ohlédnutí, kdyţ my ZDE a NYNÍ jsme někde jinde… jsme dávno jiní.
ZÁVĚR Zájezd opět putuje ulicemi do míst, odkud vyšel (v Hradci k hospodě u divadla). Průvodce míří mezi stánky k hajzlíkům. POLDA: Přistup k záchodŧm blíţe. Z kolika pramenŧ poznání jsi pil. Kolik větrŧ jsi vypouštěl? HONZA (LOT): Větry se přece vypouštějí tady na hajzlu. Jenomţe já se chci jenom okamţitě vyčurat! POLDA: Čurej… do kostela chodíš? Kolikrát jsi byl dneska srát? Čurej… Ten kdo chce být spravedlivým, musí vţdy vykonat něco víc, neţ tělesnou potřebu. ZÁJEZD (unisono): Bojuj proti moči, která se v tobě hromadí, Bojuj proti moči, která tě ohroţuje, Bojuj proti moči, která tě zabíjí. POLDA: Tak kolik jste mi přivedli spravedlivých? Zájezd se pomalu rozptýlí v hospodě. POLDA: LOTE – jen ty jsi vyvolený - jen ty jsi spravedlivý. HONZA (LOT): Proč jsem vyvolený, proč jsem spravedlivý. POLDA: Volil jsi vţdy správnou cestu… HONZA (LOT): NEVÍM, proč jsem vyvolený. Proč mám být zachráněn sám? Proč ostatní lidé, kteří neměli příleţitost stát se spravedlivými, zahynou jen proto, ţe jsou normální? A bude spasena příroda? Nebo jen člověk? Nebo jen někteří lidé? To tedy ne – sám do ráje nepŧjdu!
8
Příloha č.2 GEISSLERS HOFCOMOEDIANTEN: MAGDALÉNA LASCIVNÍ A KAJÍCNÁ KROMĚŘÍŽ
0. PROLOG Boží laskavost: Prologová píseň (skladba č. 1, Monteverdi) Z výšek andělských chrámŧ se snáším k cíli zde je šíp, kterým střílím, kam káţe mi bŧh Ne, Amor, já jsem boţí laskavostí Hříchy smýt z duše mám bídné a vést ji k ctnosti Geisslers hofcomoedianten uvádějí… 1. PŘEDSTAVENÍ MAGDALÉNY A MILENCŦ Boží laskavost: Recitativ, uvede děj Vítej, Magdaléno, po probdělé noci novým radovánkám přicházíš oddávat se? Podívej, tobě v patách Samson a David, udatní bojovníci lásky přišli téţ. Zda-li tě písní pohnou k citu? Samson: Píseň o Magdalénině kráse (hudba David) Na ten nach rŧţe sotva se zmŧţe, jímţ Magdaléně ústa planou. A proto stranou kliďte se, květy! Kde její rety 9
- rubínŧ temná záře vládne, váš pŧvab vadne. Blatouchy vodní, učte se od ní, jak vybarvit se do zlatova. Poklad se schoval do jejích vlasŧ. Hledali spásu, mnozí, kdo v moře loken vpluli, však utonuli. Bělostné kvítí málo se třpytí, kdyţ spatříš úběl její hrudi. Sníh, který studí, roztaje v mţiku. Ach, zahradníku, narcisŧ trsy jí mezi prsy vysaď, vţdyť je to vrchol štěstí, jí v ňadrech kvésti. Píseň prostitutek o milencích Magdaléna: Kdo chce vŧni rŧţí dýchat jenom poupě touţí mít. Kaţdá rŧţe ale píchá, s kvítkem trrrrny musíš vzít. Róza: Kolem ptáček křídly šustí, tlustý, lačný zobáček. Neţ ho do své klícky pustíš, ať vysolí zlaťáček. Kdyţ ti do výstřihu zírá šmírák s prázdnou šrajtoflí, ať si klidně touhou zmírá, dej mu ránu pantoflí. Kdyţ ti strrrrkaj drzí chlapi tlapy rovnou pod sukni, jen je nechej ať se trápí,
10
navnaď je a ucukni. Ţena moudrá drţí city skryty v hloubi duše své, kdyţ je milý brzy sytý, jinou do postele zve. Do srdce se vejde chlapŧ napŧl tuctu ba i víc, po štěstí si proto šlapu, kdyţ mám jen tři za měsíc. 2. VAROVÁNÍ Boží laskavost: Magdaléno, před tebou bledá a naříkající nesmělá a plačící tvá sestra Marta se klaní. A ze všech sil se snaţí, abys ji přijala a vyslechla. Jakou odpoveď dáš jí? Marta: Martina píseň: (Hudba: David) Nešťastná, hříšná, pyšná ţeno! kdy hodláš k nebi vykročit? Tvŧj čas se krátí, Magdaléno, a zítra mŧţe pozdě být! Jen zjara listí zelená se, na podzim stářím seschne zas. Kdo déle trvá na své kráse, spálí ho zimy krutý mráz. Hleď, rŧţe jménem Magdaléna nad jasmíny a lilie je pro svŧj pŧvab vynášena, však tento pŧvab křehký je. Aţ smrtí zachvěje se země, ţe smrtelník by zŧstal stát? To nestane se, poslouchej mě, boha se zavčas začni bát. 11
Myslíš, ţe mramorovou stěnou neprojde vševidoucí zrak? Ne, neschová se, Magdaléno, pod zlatou klícku hnusný pták. Ohnivé blesky, hněvu moře v oblacích uţ se hromadí. Sestřičko moje, přijde hoře, a smete tvoje zahrady. Co zbyde ti pak, pyšná ţeno? daleko příliš bude ráj a peklo věčné, Magdaléno, probuď se, dítě, kaj se, kaj! Magdaléna: Aţ budu stará, budu moţná tak zboţná, vytrvale strádat ţalem, tváře si drásat a vlasy rvát si, dovolávat se boţí spásy, ráno i večer mé vzdechy steré budou se modlit miserere. Pánové. Mé srdce je jako prasklá loutna rozladěné. Běţte a kdo se s lepším darem vrátí, tomu bude patřit moje láska. Marta: Ty uboţačko ztroskotaná, v děravé lodi hledáš skrýš! Neslyšíš, ţe ti zvoní hrana, Nevidíš, ţe se potápíš… 3. VIDĚNÍ V ZRCADLE Boží laskavost: uvede děj Sklíčená a bledá jsi, Magdaléno. Sestřina slova jako ostrý hrot uvízla v tvých prsou? Rozptýlení hledáš nebo útěchu? Zrcadlo posílám ti, vzácný dar. 12
Nejsi snad zvědavá, co v něm spatříš? Pohleď!
13
Magdaléna: Píseň – Zrcadlo skladba č. 2, Effrem Tváři radost vrátí ten přítel, který nezná lháti Pŧvab mŧj utěší srdce, které jak by v pouta jali kati Oči mé snad mě šálí? Co je to s tou rŧţí? a proč náhle mě pálí ten ţár? Jako smrt kdyţ na mě sahá! Jsem to já? Dost, milost! Milost! 4. ODMÍTNUTÍ MILENCŦ Boží laskavost (recitativ): Bičem tvých rŧţí šleháni, běţí Samson a David jak koně k svému slunci! Jak včely k plástŧm, jak stáda na pastviny, ovečky, ptáčci, letí za paprskem jenţ dává jim ţivot a světlo. Milenci nesou ti dary, Magdaléno. A chtějí slyšet, koho z nich konečně si vyvolíš.
14
Samson: Darovací píseň Všechno, co máme, zboţňované klademe k nohám v pozoru a budem čekat, co se stane, modlit se vroucně k Amoru, ať v těle umně vytesaném není i srdce z mramoru. Všechno, co máme, zboţňované, klademe k nohám v pozoru. Snad obměkčí tě hrací skřínka v níţ tančí labuť na klíček cvičená hnedle od malinka ne větší neţ tvŧj malíček. Já nebo on? Zmiz! Já nebo on? Hmyz! Já nebo on? Padej! Já nebo on? Hade! Nebo snad srdce tvé mi získá - pohleď, jak rozkošný to tvor! šťěňátko, které umí pískat: „amore mio per favor“ Buď přece k darŧm schovívavá, a láskou ty zas obdaruj Jestli je málo, co ti dávám, vezmi si celý ţivot mŧj. Sbor: Ten nebo ten? Ten nebo ten? Ten nebo ten? Magdaléna: Ven! Sbor: Ten nebo ten… Magdaléna: 15
Říkám ven! Boží laskavost: Jak rozhodneš se, Magdaléno? Kam povedou teď kroky tvé? Láká tě starý ţivot tvŧj. Nebo snad odvahu máš vydat se do neznáma? Magdaléna: Magdaléna kajícná (hudba: David) Jak vykotlaný kmen, Jak šelma ulovená, prý kdysi první z ţen teď padá na kolena. Proč bolest, co chce ven, jen uvnitř umí sténat? Zbavte mě prosím jména, nechci být Magdaléna. Stín, pouhý stín. Kam teď mám jít, kdyţ dávím se špínou, svou špínou? Kam duši uvadlou skrýt? Teď vítr rozvířil, co zbylo z toho mála písek, co uvěřil sám sobě, ţe je skála. Já na konci svých sil víc uţ bych neţádala, neţ abych plakat znala, jak dříve jsem se smála.
16
5. ODPLOUVÁNÍ Magdaléna odplouvá Boží laskavost + sbor: Píseň: Finále (skladba č. 3) Náruč ti otevírám, pojď dál, za mojí láskou. Ať tě dál nese víra a tvŧj pláč smyje hříchy, Magdaléno. Zbavená světské pýchy jak záříš, krásko! Šperk nejvzácnější – tvá duše jako křišťál čirá milostí svítí A ty, kdo nejsi z ledu, hříšnice příklad teď následuj, Halehalehaleluj.
17
