BŘEZEN
– DUBEN 2013
TENTO ZPRAVODAJ JE FINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Co se děje v projektu Rozvoj technického vzdělávání na Děčínsku
Minule jsme vás informovali o tom, že v rámci projektu probíhají dva druhy workshopů a seznámili jsme vás s prvním z nich. Druhý typ workshopů, konaných v rámci tohoto projektu, se týká výchovných poradců základních škol i středních škol s technickým vzděláváním a zabývá se jednak vztahem mezi vzdělávacím systémem a potřebami zaměstnavatelů v našem regionu, jednak problematikou předčasných odchodů žáků ze středních škol. Díky projektu je snadnější spolupráce škol a firem a zlepšuje se i informovanost o aktuálních potřebách trhu práce. Výchovní poradci již na základních školách sledují, jak vlivem vzrůstající nezaměstnanosti rostou rozdíly v materiálních možnostech rodin. Děti vnímají své rodiče jako vzory i v jejich nezaměstnanosti, jejímž vlivem nevidí pracovní návyky svých rodičů. Potomci pak mohou mít problémy s překonáváním překážek a udržením dostatečné pracovní morálky. V případné kombinaci s rodičovskou nedůsledností či přílišnou snahou ochránit potomka před problémy ve škole nebo na praxi třeba i pomocí lží mohou fatálně ovlivnit jejich budoucí ochotu pracovat, učit se a vynakládat přiměřené úsilí na to, aby zvolený obor žáci řádně dokončili a mohli se jím živit.
Tři otázky redakce… Tentokrát pro paní Janu Helclovou, která se vyučila obráběčkou kovu a pracovala řadu let ve strojírenství, naposledy ve firmě Karned Tools 1) Co všechno by měl v ideálním případě umět a ovládat pracovník ve vašem podniku? Já již nějaký čas v oboru nepracuji, ale určitě stále platí, že by se měl výborně orientovat v technických výkresech. U nás se pracovalo a pracuje na NC a CNC strojích, výroba je hodně automatizovaná, takže pracovník by si měl dokázat nastavit a seřídit nástroj podle programu, který mu dodá po síti programátor. Musí si umět správně nastavit nástroje do zásobníku. Měl by umět perfektně měřit, a to i optickými přístroji. 2) Co Vám škola „nedala“, co Vám pak v praxi chybělo? Myslím si, že škola mi dala dobré základy pro další praxi. Je samozřejmé, že se ve škole nedá naučit úplně všechno, třeba broušení vrtáku jsem raději přenechávala mistrovi, že budu někdy pracovat se stříkací pistolí mě tehdy také nenapadlo, ale pokud člověk chce, má možnost se naučit opravdu hodně. Jde o to využít možnost si všechny druhy strojírenských prací vyzkoušet a orientovat se. Nutno také dodat, že je k tomu zapotřebí i trochu šikovnosti a zručnosti. Mě osobně odborný výcvik moc bavil.
3 /8
3) Čím jste chtěla být? Jaké povolání bylo Vaším snem? Já si moc přála být kadeřnicí, ale tehdy byl o tento obor hodně velký zájem a brali jich jen pár. Ke strojírenskému oboru mě směroval můj otec. Jak už jsem zmínila, práce mě hodně bavila a jsem ráda, že jsem se vyučila tomuto pro ženu ne zcela obvyklému oboru. Přineslo to i řadu dalších pozitiv, myslím, že se velmi dobře orientuji v oblasti, která je spíše doménou mužů. Tím myslím přístroje, stroje, součástky, nástroje a určité „technické“ myšlení. 4) Mohla byste trochu popsat svou profesi? Jaké výhody či nevýhody toto povolání přináší? Moje poslední zaměstnání ve strojírenském oboru obnášelo dokončovací práce při výrobě fréz. Částečně jsem se účastnila montáže, ale nejvíce jsem se věnovala čištění, vyvažování a stříkání fréz. Někdy je možná práce žen ve strojírenství nedoceněna, mnohdy bývá i jejich finanční ohodnocení za stejnou práci nižší než u mužů, ale je to rozhodně práce zajímavá. Pokud je člověk aktivní, podává i nějaké zlepšovací návrhy, zaměstnavatel to dokáže ocenit. Občas jsem slýchala názory, že práce ve „strojařině“ je „špinavá“, ale to už dávno není pravda. Bývá někdy i fyzicky náročná, ale měla jsem vždy štěstí na kolegy, kteří mi ochotně pomohli. Zkrátka to bylo fajn a neměnila bych.
WORKSHOPY aneb stále na cestách…. ZŠ VOJANOVA a ZŠ MÁCHOVKA
5/8
Firmy spolupracující na projektu:
Budujeme firmu, nebudujeme vlastní soukromí
Zdravíme Vás. Po třetí vyrážíme s kolegou Jirkou Vrtákem za objevnými cestami po strojírenských firmách na Děčínsku. Po velkých nadnárodních firmách s rozlehlými halami a obrovským strojovým parkem jsme s kolegou Vrtákem zatoužili navštívit přeci jen něco menšího a nejlépe rodinného. Do hledáčku se nám dostala firma, která neobývá žádné mohutné prostory, ale výsledky její práce a snažení jsou skutečně obrovské. Řeč bude firmě Kovo Děčín. Historie Firma byla založena v roce 1999 jako firma rodinná, která v roce 2000 měla 8 zaměstnanců a zaměřila se hlavně na kovoobrábění a nástrojařskou výrobu. Kvalita a spolehlivost společnost rychle katapultovaly mezi přední strojírenské firmy nejenom u nás, ale i na evropském trhu. Fatální byl pro firmu rok 2002, kdy rozsáhlé záplavy poničily strojový park a dobře nastartovaný podnikatelský závod byl zastaven. Naštěstí se podařilo v krátké době obnovit výrobu a díky obětavému přístupu zaměstnanců se povedlo těžké časy překonat. Dnes firma zaměstnává již 48 lidí.
Současnost Vždy se v této rubrice pokoušíme přinést atmosféru firmy až k Vám. Ano, koho fascinují velké montážní haly, jeřáby, těžká strojírenská zařízení, byl by možná zklamán, ale kdo hledá klid, pohodu, špičkovou, efektivní a dobře ohodnocenou práci je zde správně, ale hned musíme doplnit slova našeho milého a samozřejmě fundovaného průvodce, jednatele a majitele firmy Ing. Ladislava Bureše, i tady se mnohdy hektická atmosféra dá krájet, hlavně když něco nejde. Snad ani nevěříme. Obdivujeme čerstvou rekonstrukci hlavní budovy, kde pár kroků od administrativy už můžete být na dílně a řešit případný problém.
Budova zvenčí vypadá skromně, ale uvnitř nás udivila velikost dílenských prostorů, kde se nacházejí špičková strojní zařízení, která skutečně snad už jen neumí mluvit, ale jak říká kolega Vrták: „Taky budou.“ Dnes už je možné vše, takže si odpověď nechávám pro sebe a necháme se unášet výkladem o výhodách a nevýhodách pětiosých obráběcích center, jejichž dokonalost vám vyrazí dech. Firma jich vlastní několik. Na obsluhu jsou kladeny nemalé nároky na znalosti, přesnost, efektivitu, produktivitu, ale jejich finanční ohodnocení nám
7/8
bere dech podruhé. S kolegou Vrtákem jsme na sebe uznale pokývali, že tohle jsou fakt „prachy“. „Budujeme firmu, do ní tečou všechny prostředky, vlastní soukromí nebudujeme a své špičkové zaměstnance si hýčkáme a dokážeme je ohodnotit.“ Slova Ing. Bureše nám přesně dokreslila představu, kterou jsme měli pod pojmem rodinná firma. Nabízely se hned otázky po zaměstnanecké strategii. Firma v současnosti nabízí další pozice zejména vyučeným v oboru obráběč kovů a nástrojař. Kovo Děčín klade na své zaměstnance nemalé nároky, ale i pro absolventy strojírenských oborů jsou zde dveře otevřené. Musí ovšem naplnit vysoká znalostní kritéria firmy. Podle slov Ing. Bureše trvá minimálně dalších osm let, než firma absolventa doškolí k naprosté spokojenosti. V současnosti se firma zabývá výrobou forem pro vstřikování plastů, kokil a montážních přípravků. Najdeme zde ale i strojní součásti větrných a vodních elektráren, kompresorů nebo kloubních náhrad, ale já jsem nesmírně oceňoval, jaký vládne na dílně klid. Stále po očku sleduji, jakým stresovým situacím je obsluha strojů vystavována, ale viděl jsem úsměvy, milé pozdravy, a to mne naplňovalo dojmem, že je tady se zaměstnanci vskutku dobře zacházeno. Prošli jsme vše, nasáli atmosféru, popřáli firmě vše dobré, poděkovali skvělému a milému průvodci a už jsme pomalu začali přemýšlet, kam vyrazíme příště...
