březen 2010 časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010 časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod...........................................................................................3 Kforum.......................................................................................................4 Otázky a odpovědi............................................................................4 Moje vize stránek na internetu do budoucnosti...........................5 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá,  informuje...................................................................................................6 Perličky Květinky Marty..................................................................6 Ze světa........................................................................................6 Zvrhlost našich západních sousedů nezná mezí............6 Z domova....................................................................................6 Sport – lední hokej..............................................................6 Kopilot..................................................................................6 Osobní trenér.......................................................................6 Pajax na magistrátě uspěl...................................................6 Politika a byznys..................................................................7 Kapři.....................................................................................7 Miloušmaš..........................................................................................8 Z domova....................................................................................8 Čak vysvobozen!.................................................................8 Skladištní smršť...................................................................8 Sněhovánky..........................................................................8

Švadlenka.............................................................................8 Tancování v Jihlavě.............................................................8 Sob u soudu.........................................................................8 Pažouti v novém hnízdečku..............................................8 Ze světa........................................................................................9 D­Klub místo K­Klubu?......................................................9 Fíbí hvězdou........................................................................9 Saudská Arábie...................................................................9 Zdarec z Venkůvru!.........................................................................10 Normální den pro nás neexistuje.........................................................12 Rozhovor s Kusoněm......................................................................12 Jak Sob s Princeznou obsadily Berlín...................................................16 Přírodozpyt..............................................................................................18 Biologie.............................................................................................18 Varle............................................................................................18 Ekologie............................................................................................19 Recyklace skla...........................................................................19 Postup recyklace................................................................20 Zvířátko na konec............................................................................20 Bledule a sněženky...........................................................20 Kalendárium...........................................................................................22

Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla na sklonku roku 2009 u Berlínské zdi, víme jen, že na fotografii je Rena a Sob, další  podrobnosti ohledně původu fotografie jsou nám neznámé.

Salát, časopis občanského sdružení K­Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním  Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K­Klubem.  V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí  – nejen – K­Klubu a podobně). Máte­li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím  vědět na emailovou adresu  [email protected]  – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně  cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách  časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout.  Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita  písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2010, autoři

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 2/23

Slovo na úvod Milí čtenáři! Opět se hlásíme s novým číslem, které, jak doufáme, vás zabaví na další dva měsíce, než vyjde číslo nové,  nebo  minimálně  do  doby, než se  přihodí nějaká další  K­akce. Ráčím vás pozdravovati z hlavního  města,  kteréžto jest stále pod nadvládou Zimy. Stále nás nechce pustiti ze spárů, obluda  jedna příšerná! Ani popsat nemohu, jak se již těším na jaro! Jak praví pranostika  – „V březnu hřmí na teplo a na časy“. Tak už aby hřmělo! Jistě jste již zvědavi, co nového objevíte na následujících stránkách.  Tak   předně,   s hrdostí   oznamuji,   že   Milouš   nalezl   zalíbení   v cestování   a  jelikož je to chlapec ku sportu nadaný, vyslali jsme jej do místa M, totiž do  Vancouveru! Milouš fotil, sledoval a sepsal pro vás reportáž přímo z místa  dění! Také pro vás vyzpovídal Kusoně, který se právě  již přes půl roku přímo ve Vancouveru nachází, a tak  se jedná o rozhovor vysoce aktuelní!  Průlomovou zprávou jest obnovení existence Skladiště.  Poté, co Kryštof oznámil jeho ukončení, strhla se lavina názorů, proseb  a kritiky. Jak to všechno dopadlo, mnozí již víte, ale přesto si můžete  přečíst   zprávu   od   Tlegyho   a   Ashe,   kteří   na   sebe   berou   odpovědnost  správy nejen nově vytvořeného skladiště, ale též diskusního fóra.  V mé   pravidelné   rubrice   se   můžete   dočíst,   co   se   přihodilo   Čakovi,   proč   je   Vocásek   zoufalý  (Miloušmaš) nebo proč nemají mladé ženy jezdit do Německa a jak vypadá Čakova Lenka (Perličky Květinky  Marty). „Jak Sob s Princeznou obsadily Berlín“ se jmenuje nákupně ­ historická reportáž z Berlína, již pro vás  přichystaly Sob a Rena. Tyto dvě k­klubácké intelektuálky spolu strávily víkend v Germánii a ať už se jejich  aktivity  mohou zdáti jakkoli podivné, jisté  je,  že u toho alespoň dobře  vypadaly. Sláva hezkým českým  děvám! Z přírodopisného kroužku tentokrát přichází jednak článek od slečny Rendy Urvese, jehož název  mluví za vše Varle, aneb vše co jste chtěli vědět o varleti a báli jste se zeptat, a dále pojednání o skle od slečny Berty  Vytkané, doplněné o dojemné věnování Mistru Frkařovi. Tentokráte má Salát mnohem méně stránek také především proto, že si náš Kryštof vybíral řádnou  dovolenou a nepřispěl tedy k vaší vzdělanosti novým překladem ze sociální psychologie. Přeji vám příjemné čtení a závěrem bych ráda pronesla modlitbu za jaro: Zimo zmiz! Teta Kateřina

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 3/23

Kforum Ahoj kamarádi, ve svém příspěvku se  vám pokusím vysvětlit  vše  co  se  týká nové zřízené  stránky  kforum.cz.  Kforum  Je  diskusní fórum a komunikační centrum, kde se dá přehlednou formou dopředu plánovat akce a činnosti a  následně rychle zjistit odezva na tyto plány. Zpětně lze kdykoliv zjistit názory diskutujících bez složitého  dohledávání názorů v mailech či návštěvní knize na stránkách kklub.cz. Na  Kforu  se   dají   zřizovat   nová   témata,   která  se   nemusí   týkat   jen   akcí,   ale   i   různých   zájmových  činností. Můžu zde získat odpovědi na různé otázky, co mě zajímají. Témata co mě zajímají, mohu sledovat a  novinky na těchto tématech si mohu nechat zasílat na svůj mail. Praktická stránka Kfora se nejvíce projeví v situaci, kdy několik lidí má různé názory a já se snažím  na ně odpovídat tak, aby o odpovědích všichni zúčastnění věděli. Kforum chce být otevřená platforma, která  je přístupná vašim názorům a připomínkám. Nic vám nechceme nařizovat „seshora“, naopak jsme vděční za  příspěvky „z lidu“.  Kforum obsahuje několik skupin samostatných fór. 1.

Otevřená fóra. Volně přístupná fóra, nejen pro registrované.

2.

Uzavřená   fóra.   Uzavřené   fórum   například   pro   vedení   K­Klubu,   skupiny   instruktorů   atp.   Do  uzavřených fór se dostanete po své registraci a přihlášení na Kforum.

3.

Vše co nelze zařadit jinam. Zatím bez příspěvku. V současné podobě má Kforum tato otevřená fóra:

 1. Všeobecné informace. Obsahují nejen knihu přání a stížností, ale hlavně otevřená témata:  a) Jak se zaregistrovat.  b) Jak zapnout sledování fór a témat na email.  c) Jak formátovat příspěvky.  2. Aktuálně Skladiště. Obsahující témata, které se zabírají inovovanou formou Skladiště fotek.  3. Akce. Obsahující témata zabývající se plánovanými akcemi, které mají již pevné termíny, či jsou ve  stádiu příprav. (Toto téma se zřejmě v průběhu času po přihlášení dostatku diskutujících přesune do  uzavřeného fóra.)  4. Zájmy a záliby. Témata zabývající se zájmy a hobby.

Otázky a odpovědi Kdo   se  o   to  vše  stará?  Zatím   je   administrátorem  Ash,  ale  předpokladem   je   zapojení   dalších   lidiček   do  administrace, aby byl zajištěn chod fóra v případě Ashovi nepřítomnosti. Co získám registrací? Získáte přístup do uzavřených témat, máte možnost zakládat další témata k diskuzi. Prosím o nějaký příklad v praxi. 1.

Max   se   rozhodne   připravit   Šimimu   dárek   k   narozeninám.   Poprosí   Ashe   o   zřízení   uzavřeného  diskuzního  fóra (tématu) s názvem Šimiho narozeniny. (Toto téma je pak Ashem otevřeno všem  vyjma Šimiho.) Max do tématu napíše: chci připravit pro Šimiho překvapení k narozeninám. Mám  představu, že bych mu přes Čaka zajistil let tryskáčem. Přidá se ke mně někdo, kdo se bude podílet  na nákladech? Odpoví například Maruš: „To se mi nezdá, Šimi by mnohem raději nový foťák k focení pod vodou.“  Marjánka v diskuzi navrhne, že Šimi by určitě chtěl výlet do Afriky. Zareaguje například PajaX: 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 4/23

„Zrovna tu máme jeden výbornej foťák, který budeme za pakatel odprodávat.“ A tak dále. Bude  diskuze pokračovat, až dojde k největší shodě, co Šimimu zakoupit. Celá diskuze pak může proběhnout ve velkém časovém předstihu. 2.

Tlegy má nápad zahrát si turnaj v paintballu. Z internetu ví, že touto aktivitou se zabývá hodně  organizaci, stojí to různě, hraje se to v různém terénu, ale netuší a neví o někom, kdo to zažil a na co  si dát pozor, čeho se vyvarovat a co je například dobré. Založí na to na fóru akce příslušné téma a  čeká na informace od svých kamarádů a je následně mile  překvapen, co se  dozví. Ze získaných  údajů se pak pokusí tento turnaj uspořádat na místě a v čase, který v diskusi vyplynul jako nejlepší.  (Toto již není příklad, ale ukázka aktuálního tématu, které je teprve někde na počátku diskuze.)

Moje vize stránek na internetu do budoucnosti Mít třístupňovou hierarchii událostí týkajících se K­Klubu. 1.

Kforum  sloužící   k   plánům   do   budoucna,   přípravě   akcí,   víkendovek   a   prázdninovek.   Probírání  každodenního života členů K­Klubu. Místem výměny zkušeností a poznatků.

2.

Kklubácké stránky sloužící k informovanosti o akcích nových i proběhlých, prezentace K­Klubu vůči  okolnímu světu.

3.

Kalbum shromažďující fotky z akcí uplynulých, fotografický archív.

Samozřejmě přivítám veškeré vaše další nápady a názory jak na kforum.cz, tak na album fotek, tak i  na stránky kklub.cz. Tlegy ([email protected])

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 5/23

Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Ze světa Zvrhlost našich západních sousedů nezná mezí Tajná   německá   policie   Stasi  vypátrala   poslední   zálibu  mladých   německých   děvčat.  Ano,   je   jím   pojídání   vlastních  kamarádek.   Na   fotce   vidíme  slečnu   Renate   Gräflich,   která   si  prostřednictvím   Facebooku  pozvala   do   Berlína   na  „přátelskou   návštěvu“   svoji  kamarádku Martinu S. Tuto pak  následně   brutálně   zavraždila,  rozčtvrtila   a   následně  zakonzervovala   a   dokonce  využila   předvánočního   trhu   a  konzervy   pod   podvodným  názvem   Sobí   maso   nabízela   na  nedělních   jarmarcích.   Důrazně  žádáme   všechny   české   dívky   a  slečny,   které   také   obdržely  pozvání   do   Německa,   aby   na  tyto výzvy nereagovaly!

Z domova Sport – lední hokej Již   několik   měsíců   před  začátkem olympiády pátrala celá  naše   redakce   po   tajemství  hokejové techniky našeho hrdiny  Jaromíra   Jágra.   Až   Miloušovi  v převlečení   za   dorosteneckého  hokejistu   se   podařilo   zjistiti,   že  za vším je tajemný Japonec Han  Ousek z dalekého Tokia, který se  snaží na základě techniky práce  Salát

se samurajským mečem zdokonaliti Jardovu práci s  hokejkou.   Na   fotce   vidíme   ukázkové   provedení  techniky kličky do bekhendu, tentokrát ovšem ještě  bez hole. 

Kopilot Máme   sólokapra!   Přesně   řečeno   fotku   Čakovy  přítelkyně! Pořídil ji Milouš při přeletu žamberského  letiště   do   Vancouveru.   A  o tom,   že   je   to   opravdu  kus,   se   nyní   můžete  přesvědčit i vy…

Osobní trenér Nový   způsob   přivýdělku  po   svém   krátkém  působení v ZOO Praha si  našel   pan   Hamoun.   Při  svých   rozhovorem  s panem   Honzíkem   zjistil,  že   jeho   zkušenosti  s manželstvím a výchovou  dětí jsou již natolik velké,  hluboké   a   obsáhlé,   že   je  může prodávat začínajícím  manželům.   A   nejlépe   za  tvrdou   celosvětovou  měnu, tedy za dolary. Na  fotce   jej   vidíme   s   mladou  maminkou paní K. P., kterak jí radí jak docíliti, aby její  choť pravidelně vynášel odpadkové koše.

Pajax na magistrátě uspěl Po dvou a půl  letech  stížností, urgencí, podplácení,  předávání všimného atd. se konečně náš drahý PajaX  dočkal.   Magistrát   hlavního   města   Prahy   uznal,   že  pravidla   pro   zásobovací   vozy   platí   i   pro   mladíky  většího   vzrůstu   a   přidělil   PajaXovi   samostatné  parkoviště před jeho oblíbenou restaurací U Bivoje a  Horymíra   na   Praze   6.   Konečně   si   tedy   může   Pajax  vzít   svou   oblíbenou   porci   divočáka   ven   na   čerstvý  vzduch, kde v klidu může holdovati dobrému jídlu  nerušen   hlou­ pými   řečmi  návštěvníků   krč­ my,   že   obsadil  skoro   celou   hos­ podu   a   kde   si  jako   oni   mají  sednout   a   najíst  se. časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 6/23

Politika a byznys Jako prvnímu periodiku se nám podařilo zjistiti, že  naftový baron a majitel dvou třetin Jihlavy pan Miloš  (neplést  prosím  s   naším  Milouškem)  projevil   zájem  postavit další dva bloky jaderné elektrárny Temelín.  Vzal   tedy   do   příruční  taštičky dva milióny Kč a  jal se přijet za Václavem na  hrad,   aby   celou   záležitost  popohnal.   Bystré   oko  našeho   fotografa   jej  zachytilo   ve   chvíli,   kdy  čekal   v předpokoji,   až  hradní   prostor   opustí  delegace   odborů   se  žádostí   Teta   Kateřina   na  hrad.

Kapři Velikost   kapří   populace  před   Vánoci   se   rozhodla  prověřit   slečna   Kazi.  Obětavě   se   zúčastnila  výlovu   všech   jihočeských  rybníků, aby dokladovala,  jak   krize   zasáhla   kapra  šupináče.   Průměrným  změřením 364987 ks kaprů  dosáhla   přesné   velikosti  kapra   na   vánočním   trhu,  kterou   dokladovala  gestem   pro   našeho  reportéra Milouše. Protože  takto učinila vzápětí poté, co Milouš vylezl z ledové  Vltavy   po   srazu   Pražských   otužilců,   ráčím   se  domnívati, že ukazovala úplně něco jiného.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 7/23

Švadlenka

Miloušmaš

Stejně jako Lída Baarová ve filmu Švadlenka, nemůže  ani   Libuška   odolat   vábení   textilního   designu.  Z uměleckého   přetlaku   a   potřeby   činnosti   podlehla  tato matka na mateřské puzení šití. Od té doby šije a  šije.   Domácnost   zanedbaná,   děti   brečí   hlady   a  Vocásek si zoufá. 

Z domova Čak vysvobozen! Jak se ukázalo, Lenčina mise na Filipíny byla úspěšná.  Statečné   dívce   se   povedlo   propašovat   do   Čech  požadovanou hadí příšeru, a tím vysvobodila Čaka  z hrůzné  kletby. Ještě  v minulém čísle  jsme  netušili,  co za Lenčinou návštěvou Filipín ve skutečnosti vězí.  Nenadále se  k nám donesla zpráva, že se Čak před  lety upsal ďáblu! Za to, aby mohl na letišti zdarma  létat,   byl   nucen   starat   se   o   klubko   hadů   svého  „kamaráda“. Vysvobodit ho mohla jen statečná žena,  která   překoná   nepředstavitelné   nesnáze,   aby   Čaka  vykoupila   plnohodnotným   darem.   Čak   je   tedy  zachráněn   a   volný,   neb   obří   krajta   je   dar   nad  očekávání. Šťastný milenec tak konečně směl opustit  ďáblovo doupě a přestěhoval se ke své vyvolené do  pražské Hostivaři.

Skladištní smršť Poté,   co   Kryštof   oznámil,   že   ukončuje   existenci  Skladiště,   strhla   se   na   stránkách   K­Klubu   smršť  kritiky, obviňování a omluv, popel se sypal na hlavy,  kdekdo se probudil a tázal se, co se to vlastně děje.  K­Klubáci neznalí počítačového světa se brzy ztráceli  v termínech   jako   je   server,   doména,   subdoména,  webhosting, virtuální server apod. Kryštof zvažoval  další   kroky,   neboť   poprvé   za   Skladištní   život  zaznamenal nějaké reakce a mezitím se do věci vložili  Tlegy   s Ashem.   Takže   nám   vzniklo   jakési   nové  Kalbum, které má Skladiště nahradit. Doufejme, že se  vášně   uklidnily,   kolty   uklidily   a   že   si   k­klubácká  veřejnost na nové Kalbum a Kfórum zvykne, aby za  pár let nemusela zase skučet, že se jim něco bere.

Tancování v Jihlavě V únoru   se   již   popáté   konalo   country   tancování  v Jihlavě. Mezi početnými účastníky se nacházeli také  někteří k­klubáci – Fík, Jiřinka, Ségra, „koler“ Honzík,  Čáryfuk   a   další.   Útočištěm   tancechtivých   se   stala  tělocvična.   Je   smutné   vidět,   jak   jsou   country   tance  odsouzené   k tak   nedůstojným   místům.   Do   Lucerny  s nimi!   Na   Strahov!   Kdo   zařídí,   aby   se   zítra  countrytančilo všude?

Sob u soudu Zuřivou   reakci   jsme   v redakci   obdrželi   od   Soba,  kterážto se hodlá soudit s grafikem, jenž zkomolil její  jméno na novém kosmetickém výrobku, který slečna  Sob   propaguje.   Tuto   zprávu   jsme   uveřejnili  v minulém čísle Salátu. Slečna Sob Salátu řekla: „Do  Texasu už neskypuju s videem. Ti bídáci jsou horší  než   paparazzi.   By   mě   zajímalo,   kolik   za   tu   fotku  dostali... Já doufám dostanu víc, protože ten packal  dysajnerskej,   co   to   zkomolil   se   nemá   k   nabídce  sňatku, takže soud bude!“ Nezbývá nám, než popřát  Sobovi hodně štěstí. 

Pažouti v novém hnízdečku

Sněhovánky Letošní zimu se nám konaly hned dvoje Sněhovánky.  Regulérní   pořádané   tradičně   Marušákem   se   konaly  uprostřed ledna a nejspíš pro pozdní informovanost o  akci se jí nezúčastnilo příliš mnoho lidí. Druhý termín  vyhlásil Honzík, který trávil s rodinou koncem února  týden v Říčkách. Na návštěvu za nimi a zalyžovat si  přijeli   Brebta,  Šáša,   Pajax,   Štěpánka,   Kazi,  Muhul   a  Marta aj. Sněhovánky probíhaly jako vždy, sníh byl,  lyžování bylo, kadibudky stály. 

Salát

Plody   Libuščiny   nové   lásky   jsouc   tašky.  Mladá maminka razí heslo ­ Když už na nákup, tak  s obrázkem!   Obchod   se   čile   rozjíždí,   odběratelé   se  o tašky   perou   a   my   držíme   Libuščině   nové   kariéře  palce. Její tašky si můžete prohlédnout nebo objednat  zde.

Jakmile   bankovní   úředníci   seznali,   že   Pažout   je  dostatečně   způsobilý,   zachovalý,   fyzicky   zdatný,  vzdělaný, slušně  vychovaný, práce  schopný, citlivý,  odpovědný,   vtipný,   že   má   rád   pivo   a   umí   udělat  stojku,   poskytli   tomuto   mladému   muži   finanční  půjčku   k pořízení   nového   bydlení.   Kromě   splácení  půjčky a úroků si však dali ještě jednu podmínku –  pokud   chce   bydlet,   musí   jim   každoročně   po   dobu  splácení   posílat   pohlednici   k Vánocům.   Vzhledem  k tomu, že dvojice je již šťastně nastěhována na Velké  Ohradě   v Praze,  kombinujeme,   že   první  pohlednice  již byla odeslána.

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 8/23

Ze světa D-Klub místo K-Klubu? Poté, co Káťa úspěšně infiltrovala většinu mateřských  skupinek   v   College   Station   a   utvrdila   se   v   tom,   že  špatně snáší čistě ženské kolektivy, rozhodla se pro  prozkoumání   odlišné   zájmové   skupiny   a   začala  chodit tančit square dance. To ještě netušila, jak moc  jejím   příchodem   čtverylka   omládne.   Taneční   spolek  College   Station   je   totiž   tvořen   z   95%   důchodci.  Vzhledem   k tomu,  že  většina   těchto   důchodců  jsou  vysloužilí   profesoři   z   místní   univerzity,   rozhodně  s nimi   není   nuda.   A   kdyby   náhodou   byla,   jistě   se  najde   nějaká   veselá   historka   z   divokého   východu  (rozuměj   Prahy   80.   let),   kde   někteří   pobývali   na  stážích. Doufejme  jen,  že  až se  praktická Káťa zase  vrátí do Čech, opustí své důchodce a vrátí se k nám  do K­Klubu. 

Fíbí hvězdou V Benátkách se konal velkolepý divadelní karneval,  na nějž byla přizvána jako shooting star naše Fíbí. Její  herecká kariéra strmě stoupá, naposledy jsme ji mohli  vidět   na   prázdninovce   AchiloFka   v divadelní   hře  „Amorův šíp“ v roli milionářské dcerky. Na karneval  si Fíbí překvapivě neoblékla atraktivní kostým z této  hry, ale navlékla se do hrozivé masky pitbula, který  byl její rozhodující vedlejší rolí v muzikálu o učitelce  Stáně.   Muzikál   „A   jak   k tomu   přijde   Stáňa?“   slavil  úspěchy   po   celém   světě   poté,   co   byl   grandiózně  premiérován na prázdninovce Mise. Fíbí gratulujeme  a přejeme jí, ať její hvězda stále stoupá vzhůru.

Saudská Arábie Chovatelé   velbloudů   netrpělivě   očekávají   konec  března,   kdy   k   nim   má   namířeno   česko­indická  výprava matematických modelářů vedená Zobem. Co  může   z   této   návštěvy   vzejít,   by   prý   zajímalo   obě  strany.   Ještě   že   nepojede   Káťa,   aby   ji   Zobák  nevyměnil   za   nějakého   velblouda.   Horké   klima  probouzí   v mužích   netušené   vášně.   Ale   jak   známe  Zobáka,   tak   v jeho   případě   nejspíš   pouze   vášně  matematické.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 9/23

tobě, chlapečku. Takže je fakt super, že se mnou chce  trénovat   i   taková   hvězda!   Kdyš   potom   vyhrála   tu  Zdarec z Venkůvru! medaili, že jo, tak sem brečel radostí s ní. Kdybych jí  Tak  jsem jakojc v tomdle nádherným mjestě, jelikož  to vo tej práci nohou neřek, tak sme mohli těch plíšku  mě   pověřili   jako   nejschopnějšího   redaktóra   a  mít taky jen pět, že jo. nejschopnějšího borce přes sporty. Tady ten sport je  Dost sem se těšil na tu Sáblíkovou, že si jako  teda fakt síla, to vám povim. Chodí tady všade taková  spolu tréningově zamakáme. Dovez sem si brusle a  spousta   koček,   že   se   to   nedá   vydržet,   ale   zasejc   je  blbý, že sou v tý zimě furt zabalený do kombinéz a  vona mi hned ujela. Asi má ty brusle nějak namazaný  kabátů a člověk pořádně nic nevidí. Ještě, že zahájení  nebo   co,   kdo   maže,   ten   jede,   he?   No,   takže   sem   ji  bylo   v hale   a   když   jsme   dělali   ty   kanadský   vlny,  viděl jen v první zatáčce a pak už sem ji nepotkal ani  v cíli. Prostě bruslí fakt rychle. Takže tam ty medaile  některé si hezky vodložily, no paráda.  byly fakt zasloužený. Viděl sem všechny její závody,  No, tak co bysem vám vo téj volympiádě řek.  bylo   to   teda   pěkně   emociononálně   vypjatý,   nervy  Je tu docela pěkně, skoro jaro, slunce svítí. Sněhule  k prasknutí.  A   ta  radost,  kdyš   se  ukázalo,  že   na  ní  sem   hnedkonc   kopnul   pod   postel   a   nosim   tenisky.  nikdo nemá, to bych vám přál vidět. Možná ste mje  Ubytovali mje v takovym nóbl bejváku, ve vedlejším  viděli v telce, seděl sem totiž hned za trenérem. Sme  pokoji   je   ňákej   Šibík   z ňákýho   pochybnýho   plátku,  kámoši. Večer sme pak ve vesničce dali panáka. Reflex, nebo jak si to říkaj. Dneska ráno sem cestou na  Kdo mi teda vůbec nebyl sympatickej, tak to  snídani   vrazil   přímo   do   ňákýho   papaláše,   jeho  vochranka   mje   málem   zabila.   Bohužel   sem   si   ho  byl   ten   Bauer.   Furt   se   tak   naparoval   a   vlastně   to  nestich ani vyfotit. To až bude teta na hradě, to se ke  nakonec pjekně skazil. Takže tu se ukázalo, kdo umí  běhat, že? Že mistr Bauer to teda fakt neni. No mezi  mě budou chovat jináč. námi,   kdybych   tomu   Norovi   nevyhrožoval,   že   mu  Jinak je to tu pěkně hlídaný, na každým rohu  přelámu hnáty, když Bauera nepředežene, mohlo to  zelenej policajt, furt musim chodit těma rentgenama a  bejt   všecko   jináč.   No   jestli   ste   viděli   ty   Northugovi  prokazovat   se   průkaskou.   Jedna   policistka   u   toho  dojezdy, musíte uznat, že sem ho fakt vystrašil, páč  skenéru,   co   vás   vodvobleče   na   mě   koukala  pelášil rychlejc než střelený zajíc, he. s votevřenou pusou, jakou to prejc mám muskulaturu  a nechtěla mi věřit, že fakt nejsem olympionik, že to  snad není možnecjc, co to jako v tom československu  děláme,   nechat   takový   borce   novinařit.   No   já   teda  taky nevím…

Americký fanynky mě zbožňovaly.

Jezdí fakt rychle. Ale   zpět   k těm   dispiclínám,   no   sou   fakt  brnkačka. Teda, vono to asi je těžký pro normálního  smrtelníka, ale já sem docela dobrej na sport, takže se  vsadim,   že   bych   nejednomu   volympionikoj   vytřel  zrak, he! Já si to totiš taky skusil. To byste mjeli vidět!  Nejlíp   mi   šel   ten   slalom.   Říkal   sem   Šárce,   že   by   si  mjela zlepšit práci nohou a  řekla něco jako ­ až po  Salát

Už   na   mně   nezbyl   lístek   na   hokéj,   tak   sem  musel   kupovat   na  černym  trhu.  Mno,  lístek   na  náš  zápas stál přes 200 jejich doláčů. Hra to teda byla fakt  super. Bez toho Jágříka nevim nevim. Jen to ho ten  Rusoň nemjel tak zřídit. Akorát teda nevim, jak to, že  sme na tom drezu mjeli javorovej list. To je tady ňáký  populární nebo co, visí to tu všude. No voni z toho  dělaj taky limonády, tak jestli to není vo tom. No a  dost sem se jako těšil na to finále, ale vůbec sem se  tam   nedostal.   Muj   vliv   jako   vůbec   nestačil.   Prostě  sprosťárna.   Tentokrát   sem   nedostal   lístek   ani   na 

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 10/23

černym trhu. No, mejli ste to vidět, kdyš teda vyhrála  Kanada, to se celý mjesto mohlo zbláznit. Radši sem  šel na pivo a naštěstí nebylo ještě z toho javóru. No a  příště   to   může   bejt   ještě   úplně   jináč,   páč   se   vo   mé  služby   ucházej   Rusáci,   prejc   raděj   s Miloušem   na  střídačce, než s Bobečkinem v útoku.  Celej výlet to teda byl moc pěknej, nejhezčí  spomínku   mám   na   krasobruslařky   v bazéně,   prej  mám mnohem hezčejší vofinu než Verner a po ledě to  prej válím dokola lepjejc než Pluščenko. No a co jsem  si   dovez   na   památku,   no   holky   z curlingu   mi   furt  cpali   ty   jejich   kameny,   ale   já   mjel   strach,   aby   mě  s nimi pustili do letadla, aby mě jakojc nezabásli, že  vezu nějaký bomby no tak jsem si na památku dovez  zlomenou lyži norský slalomářky. Byla fakt smutná a  potřebovala, aby jí někdo politoval. A dokonce mi jí  po   tý   krásný   noci,   co   jsme   spolu   v iglů   prožili   i  podepsala! Ať žije Amundsen, ať žije Norsko! 

Vod pána vpravo sem koupil červený rukavice   pro Tetu. Jo   pokud   se   ptáte,   co   sem   máti   koupil,   tak  takový červený rukavice s javorem, co se na ně tady  stojí   fronty   a   pro   Květinku   jsem   za   podpis   vod  Sáblikový   získal   vod   jedný   korejský   krasobruslařky  plyšovýho   medvěda,   mjela   jich   hromady,   tak   jí   ani  nechyběl.   No   a   jak   sem   se   s ní   domlouval,   to   vám  napíšu třeba někdy příštějc.  Závěrem   chtěl   bysem   na   konec   poděkovat  organizátorům, že se jim to jako fakt povedlo, že sem  byl spokojenej.  Těpic, váš Milouš

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 11/23

Normální den pro nás neexistuje Rozhovor s Kusoněm

údivu pracují  i opravdoví  Kanaďané  (nejen  Indové,  Filipínci a Číňani), na čerstvém vzduchu, před obřími  obrazovkami vysílajícími přímé přenosy z olympiády  a pódiem s několika koncerty denně, každovečerním  velkolepým   ohňostrojem   a   zaplacenou   dopravou   i  stravenkami.   Prostě   paráda.   Teď   už   nás   čeká   jen  měsíc   práce   a   pak   už   jen   dobrovolničení   na  biofarmách po Britské Kolumbii a cestování, juchů!

Takžejc   sem   jako   přijél   do   téj   Kanady   takyc   proto,  abysem   vyzpovídal   Kusouně   a   jeho   slečnu.   Koho  No   juchů,...   ste   ve   Venkůveru   zrovinka   kdyš   sou  zajímá,   co   dělá   Kusouň   a   tá   jeho   žínka   v tom  Volympijský hrátky. To bylo schválně? Venkůveru, proč makaj na tej volympiádě, esli viďáli  Kdepak, to byla náhoda, o olympijských hrách jsme  medvěda a co s toho maj, tak honem honem čtěte. se   dozvěděli   až   po   výběru   lokality   a   moc   nás   to  Na draka bylo, že mně sice Kusouň přijmul  překvapilo.   Trochu   jsme   se   báli,   jak   to   tu   během  v tej jejich rezidencí, ale ta jeho šťabajzna tam nebyla,  olympiády   bude   vypadat,   ale   nakonec   v pohodě   –  toš   sem   musel   poslouchat   jeho   nadšený   šplechty   a  díky olympiádě jsme měli výbornou práci a ještě si i  nemoch potěšit voko pohledem. Ale co bysem pro vás  užili   kultury   během   kulturní   olympiády.   Navíc  neuďál,   žéé?   Tak   doufám,   že   tu   mojí   výpravu   jako  Vancouver   je   během   olympiády   neobvykle   pěkně  voceníte   a   dostanu   taky   ňáký   pěkný   fotky   vod  vyšňořen na odiv celému světu. vděčnejch čtenářek. No a proč ste se rozhodli vodjet a proč zrovinka do  Milouš týhle Kanady dyš né kvůli volympiádě? Ve Venkůveru ste uš asi půl roku, uš ste si zvykli na  Důvodem   k odjezdu   bylo   hlavně   Jitčino   úspěšné  novej život? zvládnutí   antropologických   studií   na   VŠ   a   touha  poznat nové končiny. Kanada vyhrála konkurz proto,  Na Vancouver a jeho okolí jsme si již zvykli hodně,  že   ještě   není   beznadějně   přehlcena   českými   turisty  známe   kdejaké   jeho   zákoutí   a   dokonce,   když   nám  jako Anglie, Rumunsko či Nový Zéland, navíc se zde  nedávno   promokla   mapa   a   museli   jsme   ji   vyhodit,  mluví   anglicky   a   chtěli   jsme   se   oba   zdokonalit  další už jsme si ani nekoupili. Na druhou stranu náš  v tomto světovém jazyku. pracovní režim je tak nepravidelný a nepředvídatelný  ze dne na den, že jediné na co jsme si zvykli, je být  Jakej je ten mumraj kolem OH? Jak se na něj tvářej  připraven   pružně   zareagovat   na   jakoukoliv   změnu.  Kanaďánci? (Příklad, v šest hodin ráno zvoní telefon: „Můžete být  Někteří   Kanaďané   si   raději   vzali   dovolenou,   odjeli  za hodinu v práci? Ok, no problem...“) pryč z města a své byty výhodně pronajali turistům.  To jakože je problém, né? Kdo  by taky  stával tak  Jiní   využili   možnosti   podpořit   své   sportovce   a  brzo.   Jak   byste   jednou   větou   popsali   svúj  nadšeně   oslavovali   rekordní   příděl   zlatých   medailí  momentální živót? pro   Kanadu.   Samozřejmě   bylo   v centru   extrémně  hodně lidí, narvaný Skytrain a spousta uzavírek na  Sledování   přímých   přenosů   ze   zimní olympiády   za  ulicích.   V nočním   Skytrainu   lidé   zpívali   kanadskou  letního   počasí   a   braní   štědrého   platu.   To   je   ta  hymnu   a   oslavovali   typickým   „Go   Canada   Go!“.  optimističtější   a   převažující   část,   ta   méně   pěkná   by  U nás v Burnaby ale o olympiádě už nebylo ani vidu  zněla:   „Přehrabování   se   v odpadcích   a   uklízení   po  ani slechu. zvracejících teenagerech za hukotu technopárty.“ Jak moc vám OH zasahujou do života? Tak tomu nerozumim, ... dál. Pracuješ Kusouni furt  Díky   práci   dosti   intenzivně.   Ale   zajímaly   mě   i  f tom skladu a ta tvá škeble v tý voříškárně? výsledky našich sportovců, dost nadšeně jsem to celé  Kdepak, toto již neplatí. Kapitalističtí zaměstnavatelé  sledoval.   A   konečně   využil   i   neomezený   internet  HBC a Golden Boy Foods jaksi neocenili náš úžasný  v mobilu za sedm dolarů na měsíc! pracovní   přínos   pro   tyto   firmy   a   v zimním   období  poklesu   výroby   a   prodeje   s ostatními   brigádníky  A   byli   ste   takyjc   fandit   naším   sportovcům   a  propustili i nás. Díky tomu jsme zjistili, že v Kanadě  dorostenkám? Kolik stojí lístek na jeden den?  se   dá   pracovat   i   za   výrazně   lepších   podmínek   a  Lístky  na olympiádu jsme  nesehnali, stejně bychom  zároveň mnohem lepší peníze. Po velkém úsilí se nám  díky   práci   neměli   čas   se   jít   podívat.   Vše   podstatné  podařilo   získat   oběma   práci   při   úklidu   areálu   pro  jsme ale viděli přímo v práci na velkých obrazovkách  olympijské   návštěvníky,   kde   k našemu   velkému  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 12/23

a   samozřejmě   jsme   našim   moc   fandili.   Lístky   byly  důvodem   kanadské   konkurenceschopnosti   na  dosti drahé, kolem 100 až 150 dolarů.  světovém   trhu.   Na   druhou   stranu   se   člověk   za  poctivou   dřinu   dočká   mnohem   většího   ocenění   a  Jak vypadá váš jeden jakože normální den? pochvaly, a to i od běžných lidí kolem. Normální  den  pro   nás  neexistuje.  Ale  během   práce  Jak   Kanadu   vnímáte   jakojc   Zemi?   Co   vás   na   ní  při   olympiádě:   ráno   v 10:00   vstát,   hodit   špinavé  baví? prádlo do pračky, mezitím se vrhnout do kuchyně a  rychlostí   olympijského   šampiona   připravit  Kanadu jako takovou v podstatě neznáme. Kanada je  snídaňooběd   a   svačinu   do   práce.   Jedním   okem  tak obrovská, že to lze přirovnat k otázce Čechovi, jak  mrknout   na   email,   jéje,   to   toho   zase   přišlo,   no   nic  vnímá   Evropu.   My   navíc   celou   dobu   žijeme   jen   ve  odpovíme   později,   druhým   okem   novinky  Vancouveru, který je sám o sobě  velmi specifický a  z olympiády, jak skončil hokej a kolik máme nových  odlišný od zbytku Kanady. Typická je tedy na Kanadě  medailí.   Pak   se   najíst   a   podle   seznamu   naházet   do  právě ta různorodost, lze tu najít úplně všechno. Ty  batůžku   všechny   nezbytné   pracovní   pomůcky   a  neuvěřitelné   vzdálenosti   mezi   městy   a   obrovské,  oblečení   a   hurá   na   cestu,   sakra,   zase   jdeme   pozdě.  zcela neobydlené plochy země – naprostá většina lidí  Hodinu a půl cesty do práce, zapsat si příchod a hned  bydlí jen při hranici s USA. I přes tu různorodost se  na plac, vysbírat  co  se  dá, až už na ploše  není  ani  během   olympiády   ukázalo,   jak   Kanaďané   dokáží  sebemenší   papírek.   Nadšení   lidé   a   komentář  držet   pohromadě   jako   národ.   Mě   osobně   nejvíce  z obrazovek   nás   nutí   neustále   viset   očima   na  fascinovalo  zjištění, že  největšími vlastenci, nadšeně  přenosech   z her,   Kanaďané   pořád   něco   vyhrávají.  mávajícími kanadskými vlaječkami, jsou přistěhovalci  Během večera se pak prudce ochlazuje, místo trička  z Číny, Indie, Filipín, Mexika a dalších koutů světa.  s krátkým rukávem vytahuju zimní  čepici. To už se  Lidé se sem houfně stěhují za lepším životem, takové  na   pódiu   vystřídá   několik   hudebních   skupin   a   za  kanadské   Eldorado,   a   jsou   ohromně   vděční   za  ohlušujícího   rachotu   ohňostroje   jdeme   po   mizícím  všechno to málo, co v nové zemi mají k dispozici. davu bojovat s hromadou odpadků a posléze je třídit.  Co vám nejvíc chybí? Návrat domů za totální únavy a ospalosti v půl druhé  Jitce chybí čeština, tedy možnost snadné komunikace  ráno a zítra zase nanovo. s lidmi jako v češtině. Jinak nám tu nic moc nechybí,  Chm. Jezdíte do práce na běškách? zvykli jsme si na trochu jiný způsob života a přijali ho  Ani   omylem.   Ve   Vancouveru   byl   sníh   přesně   jeden  za   vlastní.   Pak   určitě   hustá   vlaková   síť   a   levná  den, někdy na začátku prosince. V polovině ledna se  meziměstská doprava z ČR. Tady bez auta ani ránu. oteplilo   tak,   že   bylo   jak   v létě   a   organizátoři  Jak vypadá váš byt? Je todlecto domov? olympiády propadali zoufalství, kde narychlo sehnat  sníh. Ten museli nakonec svážet vrtulníky z okolních,  Byt je útulný a je to naše teplé hnízdečko, kam se moc  výše položených kopců! V době, kdy v Čechách lidé  rádi vracíme z pracovních směn či dlouhých výletů.  řešili   sněhovou   kalamitu   či   třeskuté   mrazy,   už   ve  Velká, plně vybavená kuchyň, moc pěkná koupelna  s WC,   malý   pokojík   tzv.   „chill­out“   a   ložnice.  Vancouveru rozkvétaly stromy a kvítí! Vzhledem   k tomu   málu   času,   který   doma   trávíme,  Kolik máte volnýho času? Pracujete i o vejkendech  nám to naprosto vyhovuje. Jediná nepříjemná věc –  nebo na smjeny? Jaká je tamní pracovní morálka? nejde sem skoro žádné světlo a útočí na nás plísně. Za poslední týdny jsme měli volného času opravdu  A máte s sebou ňáakou českou knížku? Saturnina!? minimum. Kanaďané jsou neuvěřitelní. Když jsem se  hlásil o práci, ptala se mě zaměstnavatelka, zda mám  Járu Cimrmana ­ Afriku a Blaník. zájem o volno někdy během víkendů či jsem ochotný  No to ste se moc nevyznamenali, takžejc ste vo nás,  pracovat   nonstop.   Je   pravda,   že   jsem   si   nakonec  hlavně vo mně samozřejmje, aspoň vyprávěli, né? o volno   ani   neřekl,   protože   odmítat   práci   v Kanadě  během   finanční   krize   je   doslova   sebevražda.   Znám  Tak to bohužel opravdu ne. lidi, kteří  pracují pět dní  v týdnu dvanáctihodinové  Tak   nevim,   esli   mám   vúbec   pokračovat...Takový  směny výjimkou nejsou ani směny šestnáctihodinové.  slavný   vosobnosti   a   vy   se   jima   nechlubíte,   to   je  Pracovní  morálka je  hodně závislá na typu práce  a  národní hrdost? Skandál! No, coš, tak jaký sou ty  lidech.   Indové   se   rozhodně   nepředřou,   ve   skladu  kluci kanadský? Jak říká máti – je Vancouver multi­ často   Indky   zalezly   do   koutu   a   měly   diskusní  kulti? kroužek.   Naopak   rodilí   Kanaďané   pracují   poctivě.  Všeobecně   jsou   v Kanadě   mnohem   větší   pracovní  Vancouver je rozhodně multi­kulti. Jsou tu skutečně  nároky,  než   jsem   poznal   v ČR,  to  je   určitě   hlavním  přistěhovalci z celého světa. Abychom se v tom aspoň  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 13/23

trochu   zorientovali,   začali   jsme   pracovně   označovat  Kanaďany   všechny,   kdo   se   v Kanadě   narodili,   bez  ohledu na původ. On tedy úplně každý Kanaďan má  původ   na   jiném   kontinentu   a   řada   lidí   udržuje   se  svými   příbuznými   stále   úzké   kontakty.   Ostatní  obyvatelé budiž nazýváni přistěhovalci. Přechodných  turistů   je   tu   –   mimo   olympiádu   samozřejmě   –  minimum, jsme tu opravdu až za exoty.  Typický   Kanaďan   je   usměvavý,   pozitivně  naladěný,   sportovně   založený   a   otužilý.  Je   patřičně  hrdý na to, že je Kanaďan. Je přátelský a rád se dá  s vámi do řeči, ať už se potkáte na zastávce autobusu  nebo třeba jdete z nákupu. Když vytáhnete z batůžku  mapu, už u vás stojí a radí vám, jak se kam dostat.  Mladý Kanaďan má stále na uších sluchátka a v ruce  nový iPhone. Pod 20 dolarů na hodinu odmítá hnout  prstem. Přistěhovalec obvykle vůbec neumí anglicky,  a   to   ani   po   deseti   letech   žití   ve   Vancouveru.   Je  ochoten pracovat jakkoli tvrdě a jakkoli dlouho i za  minimální   mzdu   8   dolarů   na   hodinu.   Přistěhovalci  žijí a pracují pospolu v uzavřených komunitách a dá  se říci, že žijí v úplně jiném světě a jiným způsobem  než   Kanaďané.   Dítě   přistěhovalce,   chodící   do  kanadské školy, se ovšem po všech stránkách řadí již  do kategorie Kanaďan. Turista s ročním pracovním vízem je ztracený  případ.   Je   ochotný   pracovat   jakkoli   tvrdě   a   jakkoli  dlouho i za minimální mzdu 8 dolarů na hodinu, ale  ani   to   mu   není   umožněno   s ohledem   na   jeho  omezenou dobu pobytu v zemi.

Kanaďané   už   ani   po   horách   nechodí,   ale   běhají.  Běhají   do   strmých   hor   stejně   hbitě   jako   v jiných  městech joggují lidé podél pobřeží. Kanaďané jsou ale  především lyžaři a milují lyžování mimo sjezdovky,  k čemuž   tu   mají   ideální   podmínky.   Přistěhovalci  naopak okolní hory vesměs ignorují. Co   si   vo   vás   myslí?   Vědí,   kde   jsou   Čechy?  Způsobujete nějakou osvětu, kdyš uš né vo nás? Každý  zná  alespoň  Československo  a  někteří   mladí  vědí i to, že už jsme rozdělení na Česko a Slovensko,  což   mě   vždycky   překvapí   a   potěší.   Jen   pár  přistěhovalců   z exotičtějších   zemí   vyžaduje  vysvětlení, že  je  to uprostřed Evropy, což je  takový  drobný světadíl mezi Atlantickým oceánem a Čínou.  Ale abych jen nehaněl, hodně  Kanaďanů cestuje  po  Evropě a byli osobně v Praze. V čem jste se museli (teďkonc jako myslim drsně)  přizpůsobit místnímu životu? Museli jsme si zvyknout, že tu téměř pořád prší, a i  když   neprší,   je   všude   hodně   vlhko.   Na   pracovní  směny   od   nevidím   do   nevidím   –   anglicky   „from   I  don't   see   to   I   don't   see“)   –   včetně   nočních,  tzv. graveyard (hřbitovních) směn. Hlavně jsme si tu  museli   vypracovat   nekonečnou   trpělivost   a  vytrvalost.  Co vás nejvícejc překvapilo? Asi   množství   přistěhovalců   asijského   původu   –  připadáme si tu spíš jako v Číně či Indii. Máte   tu   ňáký   kamarádi,   s kerými   se   dá   jít   do  hospody nebo na výlet?

A   sou   hrdí   na   tu   jejich   vokorunovanou   opici  Máme   tu   několik   kamarádů   –   Čechů,   které   jsme  v Ingléndu?  poznali   až   na   místě   a   podnikli   s nimi   řadu   výletů,  Také   mě   to   zajímalo   a   ptal   jsem   se   na   to   řady  hospod   i   jiných   akcí.   Naopak   s místními   jsme   se  Kanaďanů.   Většinou   na   královnu   s prominutím  zatím příliš nesblížili, i když společných výletů jsme  kašlou   a   nejraději   by   byli,   kdyby   se   Kanada   plně  díky   členství   v turistickém   univerzitním   klubu   už  osamostatnila. I tak se ale najde ještě dost lidí, kteří  podnikli několik. považují příjezd královské rodiny za svátek a bez ní si  Jak se perete s cizí kultůrou a jazykem? Zděláváte  Kanadu neumí představit. se eště nějak? No   a   co   na   druhou   stranu.   Jakej   maj   vztah  S angličtinou tu pořád ještě celkem bojujeme. V práci  k Baráčkovi Vobamovi?  jsme   si   angličtinu   moc   nezlepšili,   protože   dobře  Myslím,   že   celkem   pozitivní,   rovnocenný,   neslyšel  mluvících Kanaďanů tam bylo pomálu, s výjimkou té  jsem nikoho  na USA nadávat  ani je  velebit. USA je  poslední práce při olympiádě. Já už jsem se celkem  zdroj levných nákupů, neb obecně je v USA mnohem  dobře   rozmluvil,   ještě   trochu   zlobí   poslech,   ti  levněji než v Kanadě. Jediný, kdo má USA v zubech,  Kanaďané   melou   jak   o   život.   Jitka   naopak   rozumí  jsou přistěhovalci z Mexika a Jižní Ameriky. celkem   dobře   a   větší   problémy   má   s mluvením.  Sou ty Kanaďani horalé? Hodně   nám   pomáhá   skvělé   rádio   CBC,   jinak   než  prakticky se tu nevzděláváme. Rozhodně  ano. Mysleli jsme  si s Jitkou, že jsme  též  celkem   zdatní   turisté,   ale   tady   nás   předbíhají   do  Kde ste byli a co jste všechno viděli? kopců   i   maminky   s miminem   na   krku.   Vlastně  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 14/23

Tak   to   je   otázka   na   mnohostránkovou   odpověď.  Podrobnou   reportáž   píšeme   na   našem   blogu  javorovy.blog.cz.   Ve   zkratce:   byli   jsme   pozorovat  táhnoucí lososy na Vancover Islandu, ve Victorii, na  sněžnicích   v Garibaldi   parku,   stavěli   sněhovou  jeskyni v Coquihalla a důkladně prošli horský hřeben  a deštný les hned u Vancouveru. V samotném městě  jsme pak navštívili vynikající Mořské muzeum, vodní  zoo Aquarium, Antropologické muzeum původních  indiánských kultur a rozsáhlý Stanley Park.

Vancouver   oproti   Praze   nemá   žádné   pořádné  historické centrum ani památky. Po turistické stránce  mě osobně město zklamalo, to zajímavé lze projít za  dva   dny.   Jeho   hlavním   lákadlem   je   tedy   blízká  dostupnost   úžasných   přírodních   scenérií   a  sportovních   túr,   ať   už   na   přilehlých   ostrovech   či  v horách. Ještě vám chutnaj palačínky s javorovym sirupem?

Asi tě to překvapí, ale ty jsme v Kanadě ještě neměli  ani jednou. Palačinky si občas děláme s marmeládou,  Máte pocit, že jste se nějak změnili? Naučili jste se  tu zde mají naprosto vynikající, nejlepší je malinová.  něcó? Javorový   sirup   je   tu   spíš   prodáván   jako   turistický  Naučili   jsme   se   poradit   si   i   v náročných   situacích,  suvenýr a je hodně drahý. postarat se o sebe, zabojovat, když je potřeba. Naučili  Přišel moment, kdy jste byli fakt hrdý, že jste Češí? jsme   si   vážit   i   krátkých   chvil   volného   času   a   mít  radost i z maličkostí. Určitě jsme se oba hodně zlepšili  Tak   to   mě   teď   nic   nenapadá.   Samozřejmě   když  i   v té   angličtině,   třebaže   to   teď   zatím   tolik  vyhrála   Sáblíková,   tak   jsme   se   ostatním   hned   šli  pochlubit. nevnímáme. No jó, to sem byl taky pyšnej. Vona je fakt dobrá, i  kdyš   na   mně   je   móc   vychrtlá.   Co   máte   eště  Ještě ne, a doufáme, že se nám to nestane, pokud to  v Kanadě před sebou a kdy se jako vrátíte domů? zrovna   nebude   z kilometrové   vzdálenosti   či   za  Ještě   nás   čeká   měsíc   práce   ve   Vancouveru,   pak  plotem. vyrážíme na tour po biofarmách od půlky dubna do  Co vůbec místní faúna a flóra, klima a počasí? konce   června   a   poslední   dva   měsíce   bychom   rádi  Jak jsem říkal, déšť a vlhko dominují, vše je obrostlé  strávili cestováním. Zpátky poletíme na začátku září. mechem, všude bují život, a to i v zimě. Místní parky  A na co se těšíte? jsou   rájem   veverek,   které   jsou   ochočené,   běhají   za  lidmi a žebrají o jídlo. Běžný les v okolí bychom u nás  Moc se těšíme na celý zbylý půlrok, určitě nás čeká  nazvali   pralesem,   fantastické   jsou   stromy,   obrovské  hodně nového objevování a dobrodružství. staré a vysokánské cedry a jedle Douglasky. Medvědi  Kam   vám   můžeme   poslat   pohled?   Esli   teda   eště  jsou tu prý úplně všude, stejně jako vlci a pumy, ale  někdó ví, jak se to dělá. sami   od   sebe   prý   člověka   nenapadají   –   ťuky   ťuk.  Jinak   typickou   kanadskou   plodinou   a   pochutinou  Do poloviny dubna na adresu: jsou brusinky. Ty jsou tak typické, že by snad mohly i  6993 Balmoral Street vystřídat javorový list na kanadské vlajce. Burnaby V5E1J4 Vo kolik hodin jsme teď posunutý vod Čech? British Columbia Přesně o 9 hodin. Canada Seš   dobrej,   že   to   tak   rýchle   spočítáš...   No,   co   tu  máme dál... Jaký je Venkůuver voproti Praze? A vuž jste potkali medvěda, he?

Hlavní otázkou je, co je to Vancouver, tímto názvem  se totiž označuje občas jen samotné centrum a občas i  široké   okolí.   Tak   tedy,   samotný   „downtown“   (tedy  centrum) je plný vysokánských mrakodrapů, některé  z nich jsou opravdu moc pěkné. Budovy mají běžně  30  až  40  pater. Naopak   okolní   čtvrti  včetně  našeho  Burnaby   –   oficiálně   to   už   není   ani   součást  Vancouveru,   ale   jezdí   sem   vancouverský   Skytrain,  obdoba   pražského   metra,   ovšem   nadzemní   –   jsou  téměř   bez   výškových   budov,   samé   rodinné   domky  kam jen oko dohlédne. Fantastické panorama dodává  Vancouveru   blízký   a   vysokánský   horský   hřeben.  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 15/23

Jak Sob s Princeznou obsadily Berlín V Hamburku  pršelo   (jako   obvykle).   V Berlíně   taky, což  zjistila   o  3  hodiny  později.   Co  přivedlo   Soba  na  myšlenku vydat se do Berlína? Jak se ocitla v Hamburku?  Je tomu již několik pátků a bezesných nocí, které tráví tento severský tvor ve Spolkové republice  Německo. Řekla si, že všichni v jejím věku někam jezdí a že ona pojede taky. Vyplnila přihlášku. Řekla, že  chce do Německa a oni řekli „máme místo do Hamburku“ a ona řekla „tak jo“. Sbalila zimní kolekci bot a  šatů, pár univerzálních kousků z letní kolekce, knížku o józe a jela. Toho času se v Berlíně zabydloval nový  byt ve starém domě uprostřed turecké čtvrti. Nábytek do čtvrtého patra bez výtahu tahala princezna Křena a  Johanes. Johanes se narodil v Berlíně, studoval v Berlíně, pracuje v Berlíně, žije v Berlíně a bydlí s Princeznu. Po   hodně   dlouhé   době   se   ty   dvě   setkaly   jednoho   pátečního   večera   na   Berlínském   autobusovém  nádraží.   Nakoupily   základní   potraviny:   mléko,   máslo,   chléb,   pivo,   pivo,   pivo…   Nezapomínejte,   že   jsou  intelektuálky z Čech. A jako správné intelektuálky si nechaly uvařit večeři. Od chlapa! Johannes se tohoto  bojového úkolu zhostil důstojně a obě musely s plným žaludkem konstatovat, že obstál. Na dobrou noc si  pustili kultovní film všech erasmáků s příznačným názvem „Erasmus“, zavzpomínali na staré časy a šly  spát.  Berlín   je   opravdu   veliké   město   a   nabízí   široké   turistické   vyžití.   Po   důkladné   rozvaze   na   sobotu  zavrhly jakýkoli intelektuální  program. A tak nad návštěvami pamětihodností a muzeí zvítězily nákupy.  Chtěly udělat něco pro své zdraví, vydaly se proto centrem města na hlavní nákupní třídu pěšky. To, že  přitom míjely Říšský sněm, Braniborskou bránu a další stavby, byl jenom doplňkový efekt. Třeba by se i  nechaly zlákat, ale když viděly tu dlouhou frontu lidí čekajících před Říšským sněmem na prohlídku, tak je  veškerá chuť přešla. Před galerií Lafayette, ale žádná fronta nebyla. V tomto chrámu všech nákupních domů  strávily tedy náležité množství času. Toužebně obdivujíce výtvory lidské práce si přísahaly, že až budou  vydělávat tu spoustu eur, že se tu opět sejdou a pořídí si do výbavy pár designových kousků.  Jejich cesta hlavní nákupní třídou nevyhnutelně vedla k Checkpoint Charlie. Byl týden po výročních  oslavách pádu Berlínské zdi. Nemohly si vybrat lepší čas. Turisté ubyli, ale atmosféra zůstala. Nechaly se  strhnout a unášet. Dojaly se při pohledu na České centrum, které bylo zřízeno v místech bývalého přechodu  mezi západem a východem. Kdyby měly voděodolné řasenky, tak by i brečely... A   tak   šly   do   muzea   (alespoň   do   jednoho).   Viděli   lidskou   vynalézavost,   osudy,   umělecká   díla   a  cedulku s nápisem Zářič smí obsluhovat jen osoba tím pověřená. To je opět dojalo. Tentokrát brečely... smíchem.  Byl na stroji, kterým se někdo pokoušel překonat Berlínskou zeď. Sestrojil ho Čech, jim to bylo více než jasné.  Měl motor z Jawy 250 a již zmiňovanou cedulku. Zkrátka černý humor a zlaté české ručičky se nezapřou. A pak byl večer. S Johanesem se vydali na oslavu narozenin jeho kamaráda. Málem přišli pozdě,  protože ženy se snažily být co nejvíc okouzlující a tak bylo potřeba zafixovat účes, namalovat rty, obléci se  podle   poslední   módy   a   na  vysokých   podpatcích   sejít   po   úzkých   schodech   ze   čtvrtého   patra...  na   party  musely ty dvě zcela objektivně konstatovat, že se všech přítomných příslušnic ženského pohlaví vypadají  nejlépe. Na některých příslušnicích nebylo ani poznat, že k tomuto pohlaví vůbec náleží. Nicméně pojedly,  popily a seznaly, že nic lepšího už se odehrávat nebude, a tak zanechaly Johanese napospas německé zábavě  a noční hromadné dopravě. Nasedly do auta a vydaly se nočním Berlínem vstříc lepší zábavě. Když míjely  budovu Říšského směnu, tak si všimly, že před ní už není ta dlouhatánská fronta, což vyhodnotily jako  ideální příležitost k prohlídce. Usoudily také, že by bylo moc hezké, kdyby vylezly až na vrcholek kopule a  umístily tam českou vlajku. Škoda, že v deset večer se už v Berlíně nedá žádná česká vlajka sehnat. Zůstaly  proto věrné původnímu plánu a zamířily k Ožralému Heinrichovi. Tento podnik, který se nachází pár metrů  od jejího bytu, považuje Princezna za nutnou zastávku k poznání mentality a kulturního života místních  domorodců. Bylo tam zavřeno. Nechápali sice proč, ale museli se s touto tvrdou realitou smířit. Zamířili tedy  do podniku naproti, který svým názvem Na ostrém růžku sliboval také hluboký kulturní zážitek. A taky že jo.  Z interiéru až oči přecházely, naštěstí v intimním osvětlení noci a pofidérních lustrů nebyla vidět všechna  kýčovitá výzdoba. Místní nachmelení plebáni se cizinek směle ujali anglickou konverzací, i když obě umí  velmi dobře německy. Snad proto, aby ukázali, jak jsou  Na růžku  světoví. Občerstvili se pivem, pokochali  se echt berlínštinou a zamířili domů. Tam zalezli do postele a zbytek noci strávili s Nudou v Brně, u které se 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 16/23

rozhodně nenudily. I když tento, dnes již kultovní snímek, viděli nejméně po sté, přesto si ho obě k­klubačky  opravdu vychutnaly. Princezna  si postěžovala, že  s Johanesem  to taková sranda není. Ona ta brněnština  v anglickém překladu přece jenom tolik nevyzní. V neděli se vydali okouknout zbytek Berlínské zdi, která byla dána napospas umělcům, aby ji svými  výtvory   polidštili.   Princezna   se   zamilovala   do   obrazu   s trabantem   až   tak   dalece,   že   si   s tímto   výjevem  koupila mikinu a prohlásila, že ji už nesudá. Johanes doufal, že to byla jenom nadsázka, ale už věděl, že  u Princezny si nemůže být nikdy jist. Chtěly také ulovit nějaký klenot na bleším trhu, ale ten se jaksi nekonal.  Vzaly tedy za vděk kafíčkem a dortíčkem, což je po nákupech druhý způsob, jak žena může dosáhnout  orgasmu.   Byla   neděle   večer   a   nezbylo   než   konstatovat,   že   víkend   došel   svého   vyvrcholení   a   byl   velice  plodný. Nejen, že se zrodila myšlenka obrodit Nudu v Brně tam kde vznikla, tedy v Rozdrojovicích, natočit  si vlastní k­klubáckou  Nudu v Brně, ale i plán, že Princezna přijede přičichnout ke studentskému životu  v Hamburku a možná o tom taky jednou napíše.

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 17/23

Přírodozpyt Biologie Varle Drahé kolegyně, drazí kolegové, po poměrně  dlouhé  pauze  se opět  hlásím o své  místo v Salátu. Rozhodla jsem se  pro Vás sepsat  učené  pojednání o tolik obávané a diskutované torzi varlete. A jak je mým dobrým zvykem, nezůstane jenom toho. Torzí varlete se nazývá stav, kdy se varle v šourku otočí kolem své cévní  stopky (viz. Obrázek 1) . To prakticky znamená, že krev nemůže ani k varleti ani  z varlete,   dále   to   znamená,   že   varle,   kterému   je   takto   odepřen   kyslík,   dříve   či  později odumře. Standardní doba, po kterou lze varle ještě zachránit je šest hodin.  Do   šesti hodin   od   prvního   příznaku,   kterým   je   náhle   vzniklá   prudká   bolest  v šourku vystřelující do třísla, má cenu operativně varle derotovat. To se provádí  tak, že se otevře šourek a varle se ručně otočí, pak se čeká, zda se varleti vrátí jeho  zdravá barva (zrůžoví), což je známkou toho, že se obnovil krevní oběh a manévr  lze považovat za úspěšný. Takto zachráněné varle se v šourku fixuje přišitím jako  prevence další torze (otočení). Může také nastat horší varianta. Pokud varle do 15  minut po otočení zůstane  modrofialové nebo ještě víc ztmavne, znamená to, že  Obrázek 1: Torze varlete. definitivně   odumřelo   a   je   potřeba   ho   amputovat.   Pro   správnou   diagnosu   je   potřeba   včasné   rozpoznání  příznaků. Jak už jsem řekla, tím hlavním je náhlá prudká bolest, ke které se může přidat i celková nevolnost  a zvracení. Vzhledem k tomu, že se ve varleti městná nejen krev, ale i lymfa, je oteklé a na pohmat bolestivé.  Nic nezkazíte, když jako první pomoc budete varle chladit. Jako zajímavost dodávám, že pokud se varle  takto nepříjemně otočí, tak je to většinou směrem dovnitř (viz. Obrázek 2). To znamená u pravého varlete  doleva,   u   levého   doprava.   Abych   trochu   uklidnila   dospělé   čtenáře,   tak   tento   problém   se   nejčastěji   týká  chlapců do jednoho roku života anebo dospívajících mezi 13 až 17 lety. K torzi dochází často ve spánku při  erotických snech a ve spánku po předchozí sportovní aktivitě.  Příušnice dostaly jméno podle příušní žlázy, kterou napadají. Již na základní škole se učí co si o tom,  že   příušnice   jsou   nebezpečné   pro   muže   kvůli   plodnosti.   Co   má   tedy   zánět   příušní   žlázy   společného  s plodností? Zduření, bolestivost, otok a zarudnutí, tedy typické znaky zánětu, v oblasti příušní žlázy jsou  nejčastějšími projevy příušnic, ale ne jedinými. Kromě toho tato nemoc napadá také varle, mozek a jeho  obaly. U 20­30% nakažených mužů se objeví za pět, až sedm dní po zánětlivém  zduření příušních žláz doprovodný zánět varlat. A takový neléčený zánět varlat, ať  už je jakéhokoli původu, může vést k neplodnosti. Je nutné dodat, že sterilita po  prodělaných příušnicích je v současné době vzácná.  Kromě torze a příušnic mohou varle postihnout i jiné katastrofy. Takové  zhoubné nádory varlete sice tvoří jen asi 1% zhoubných nádorů u mužů, ale jsou to  nejčastější zhoubné nádory u mužů ve věku 15­35 let. Zajímavostí je, že bělochy  postihují pětkrát častěji než černochy. Naštěstí jsou dobře léčitelné odnětím varlete,  případně i příslušných lymfatických uzlin a radioterapeuticky. Za největší rizikové  faktory se považují nesestouplá varlata a genetické dispozice. Samovyšetření varlat  u mužů by mělo být stejnou samozřejmostí jako samovyšetření prsu u žen!  Obrázek 2: Směr torze. Hydrokéla je  označení pro nahromadění tekutiny v obalech varlete. Dělíme ji podle mechanismu  vzniku na vrozenou a získanou. U vrozené hydrokély jde o přetrvávající komunikaci mezi dutinou břišní  a dutinou   varlete.   Varlata   se   během   embryonálního   vývoje   zakládají   někde   v oblasti   ledvin   a   postupně  sestupují a nakonec i vystupují z dutiny břišní. Přitom kromě kůže, která tvoří šourek, vytlačí také břišní  stěnu,   která   pak   tvoří   obaly   varlete   a   cévně   nervovou   stopku.   A   právě   mezi   těmito   obaly   se   může   při  chybném vývoji držet tekutina. Oproti tomu získaná hydrokéla se vyvine jako reakce na dráždění těchto  obalů. Představte si to jako obdobu puchýře, který se udělá při dráždění kůže. Takovéto dráždění může  Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 18/23

u obalů varlete vyvolat zánět, nádor nebo zranění. Velké hydrokély mohou díky velikosti a váze nejen ke  kosmetickým problémům vést ale také k bolesti a překážce při chůzi. Hydrokéla může obsahovat až litr  tekutiny! Jeden z diagnostických prostředků je přiložení kapesní baterky na spodní stranu šourku a jeho  prosvícení ve tmě. Pokud je prosvícení možné za vzniku růžového efektu jde to nahromadění tekutiny, tedy  hydrokélu. Pokud ne, jedná solidní zvětšení varlete, což může být způsobeno například nádorem. Baterkám zdar! Renda Urvese

Ekologie Recyklace skla Dalším materiálem s jehož možnostmi recyklace bych vás ráda seznámila je sklo. Sklo je užitkový materiál  vyráběný   ze   sklářského   písku,   živce,   vápence,   dolomitu   a   sody.   Podle   archeologických   nálezů   byla  technologie   jeho   výroby   známa   již   12   tisíc   let   před   naším   letopočtem   o   běžném   využití   se   hovoří   od  starověkého Egypta, asi 3 tisíce let před naším letopočtem. V současnosti má sklo nesmírně široké využití od obalového materiálu až po izolace nebo umělecké  předměty. V běžném komunálním odpadu končí ale nejčastěji sklo buď tabulové nebo sklo které posloužilo  jako   obalový   materiál.   Celkový   objem   skla   v   komunálním   odpadu   je   odhadován   asi   na   7%.   Ačkoliv   se  v nedávné   době   jako   hlavní   obalový   materiál,   hlavně   pro   nápoje,   rozmohly   plasty,   sklo   má   několik  nepopiratelných výhod. Je pravděpodobné, že budoucnost ukáže jednu z hlavních výhod a sice inertnost  skla – ze skla se prokazatelně nic neuvolňuje1, je možné jej dezinfikovat varem a neprostupuje jím UV záření.  Nevýhodou skla je hlavně obtížná manipulace (rozbitnost, vyšší hmotnost).  Pro recyklaci je sklo ideálním materiálem. Jako materiál je recyklovatelné prakticky do nekonečna,  aniž by se zhoršovala kvalita výsledného výrobku. Využitím vytříděné suroviny k výrobě suroviny nové se  ušetří až 74% energie (skleněné střepy tají při nižší teplotě než surový písek), navíc se šetří surový sklářský  písek, uspoří se za energie na jeho těžbu a dopravu. Recyklací se snižují také emise do vzduchu (až o 20%) a  do vody (až o 50%). Pro výrobu nového materiálu je možné využít až 90 % recyklátu2,3. Protože   nejvíce   životní   prostředí   ochrání   úspora   zdrojů,   ještě   vhodnější   než   třídit   a   recyklovat  skleněné obaly je znovu je využít. Proto by měly být podporovány vratné lahve, ideálně, jsou­li přepravovány  jen na malou vzdálenost (což se obvykle uvažuje vzdálenost do 100 km). Životnost skleněné vratné lahve se  počítá v průměru na 30 oběhů a i když se započtou náklady na její přepravu a vymytí, stále jsou nižší a  zatěžují životní prostředí až 6,5 krát méně, než výroba jakékoliv lahve pro jednorázové použití. Protože existuje nespočet druhů4 a barev skla, měla bych upozornit, že článek se věnuje pouze sklu  obalovému a tabulovému. I pro toto nejběžnější sklo platí, že se jeho chemické složení mírně liší a tak i pro  recyklaci je různě vhodné. Nejširší druhotné využití má čiré obalové sklo – tedy sklo od nápojů, kompotů a  podobně. Střep z čirého skla lze použít pro výrobu nového čirého skla nebo jej přidat při výrobě nového  barevného skla. Tabulové sklo  obsahuje  látky  které omezují  jeho  další  zpracování  jen společně  se  sklem  barevným, proto se tabulové sklo třídí do kontejnerů na sklo barevné (zelených)! Barevné obalové sklo se  vyrábí ve dvou základních barvách (hnědá a zelená) a v několika odstínech. Hnědé se běžně docílí přidáním  sulfidu železa a zelené přidáním sloučenin chromu. Chrom je velice výrazná barvicí složka, a proto se zelené  střepy   nesmějí   ve   velkém  množství   používat   ani   při   výrobě   skla   hnědého   (kazí   hnědou   barvu   zeleným  odstínem). 1 2

3 4

Stále více se diskutuje o uvolňování chemických látek z PET lahví například do balené vody, pokud na lahev působí sluneční záření.  Vyskytují se také články o tom, jak využívání plastových Petriho misek ovlivňuje výsledky experimentů.   To znamená, že ze skleněných lahví a konzervových sklenic i po nesčetném opakovaném vstupu do výroby jako druhotné suroviny  lze vyrábět znovu láhve a sklenice se stejnými užitkovými vlastnostmi, včetně zdravotní nezávadnosti. Použitou PET lahev je možné  využít jen jako surovinu pro výrobu jiného, kvalitativně horšího plastu. PET vyrobený z PET existuje, vyžaduje ale nesmírně  kvalitní recyklát a zatím je tato technologie realizovatelná jen v téměř laboratorních podmínkách.  Některé zdroje hovoří i o tom, že sklářský kmen lze udělat u zeleného skla z plných 100% střepů a u bílého skla z 80% střepů.  Přidáním různých chemických prvků a sloučenin a použitím technologií je možné vyrobit skla ohnivzdorná, nerozbitná, autoskla,  optická vlákna, skla pro brýle, zrcadla, dokonale inertní skla, barevná skla pro dekorativní předměty. 

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 19/23

Postup recyklace Skleněné střepy svezené ze sběrných kontejnerů jsou nejprve čištěny a drceny. Ve sto kilogramech střepů  může zůstat pouze deset gramů keramického materiálu, šest gramů kovového a magnetického odpadu, půl  gramu   nemagnetického   odpadu   a   vůbec   žádný   netavitelný   materiál.   Tyto   příměsi   se   odstraňují   před  vlastním drcením na třídicí lince, nejprve ručně, potom automaticky pomocí sběrných magnetů na kov nebo  fukaru na lehké materiály. Sklo se potom drtí na střepy velikosti od 3 mm do 2 cm. Modernější linky se již  plně obejdou bez ručního třídění. Nadrcené střepy se míchají s ostatními přísadami a tím vznikne takzvaný kmen, který se v peci taví  přibližně při 1460 °C. Tavenina poté postupuje k výrobním strojům, kde se tvarují vlastní láhve a další obaly.  Hotové   výrobky   se   nakonec   dochlazují   v   chladicí   peci,   projdou   výstupní   kontrolou   a   jsou   připraveny  k novému   použití.   Výstupní   kontrola   musí   odhalit   jakýkoliv   kousek   neroztaveného   materiálu   a   takové  výrobky jsou z dalšího procesu vyřazeny a putují zpět do drtičky střepů na začátek procesu. Při výstupní  kontrole jsou také simulovány otřesy a nárazy k nimž dochází na plnicích linkách a speciálními kamerami je  kontrolována čistota lahví.  Po výstupní kontrole může dojít k plnění lahví a jejich následné cestě ke spotřebiteli. A bude­li to  uvědomělý spotřebitel, může být lahev použita ještě několikrát a nakonec být recyklována dokonce třeba na  skleněný  umělecký  předmět. Předpokládám,  že  po  tomto sdělení  bude  Mistru  Frkačovi chutnat  pivo ze  skleněné lahve ještě víc.  Berta

Zvířátko na konec Bledule a sněženky Na závěr přírodovědné rubriky jsem se tentokrát rozhodla zařadit místo zvířátka kytky. Ale aby nebylo  drahé čtenářstvo ochuzeno, budou místo jedné, jak je zvykem, hned dvě. Začněme bledulí. Nepochybuji o tom že se většině z vás bledule a sněženka plete stejně jako spoustě  lidí včela a vosa. Nechápu proč, mě se tedy plete ledacos, ale mezi těmihle dvěma, stejně jako mezi včelou a  vosou jsem měla vždycky jasno a nic mi nepřišlo jednodušší. No  ale to jen na okraj.  Tak   tedy   bledule   jarní.   Na   rozdíl   od   sněženky   je   na  našem území původní. Je to vytrvalá 10 až 30 cm vysoká bylina.  Roste na podmáčené  půdě  nejčastěji v listnatých lesích. Listy  i  stvol  nesoucí   obvykle  jeden   květ,  vyrůstají   z  podzemní  cibule,  která je stejně jako zbytek rostliny jedovatá. Bledule má asi 2 cm  velký   baculatý   zvonkovitý   květ   který   je   tvořen   z   volných  okvětních lístků. Lístky jsou všechny stejně velké, bílé na špičce  se   žlutou   skvrnou.   Rostlina   se   množí   semeny   a   dceřinými  cibulkami.  Ač   je   bledule   na   první   pohled   běžná   rostlina   kterou  vidíme   na   jaře   v   každé   zahrádce,   ve   volné   přírodě   je   velmi  vzácná.   Trpí   úbytkem   vhodných   stanovišť   a   to   tak   moc,   že   je  vyhlášena jako ohrožený druh. Bledule   má   ještě   letní   sestru,   bleduli   letní,   ta   je   vyšší  (dorůstá až 50 cm), kvete v květnu a  červnu, namísto jednoho  jako   bledule   letní,   má   jedna   rostlina   až   7   květů,   které   velmi  příjemně   voní.   Ve   volné   přírodě   se   dnes   již   prakticky  nevyskytuje,   lze   ji   najít   jen   na   pár   místech   na   jižní   Moravě.  Bledule letní je kriticky ohrožený druh. Obrázek 3: Bledule jarní. Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 20/23

Sněženka podsněžník pochází z jižní a jihovýchodní Evropy a u nás roste v podstatě její zplanělá  verze. Sněženku najdeme na zahrádkách a v parcích a protože se jedná o velmi variabilní rostlinu, je možné  najít i její četné varianty lišící se obvykle tvarem a stavbou květu. Ale zpět k původní sněžence, ta vyhledává  polostinná  vlhká  stanoviště   s  jílovitou nebo   hlinitou půdou  a humusem.  Kvete   časně  zjara,  z podzemní  cibulky vyrůstají dva úzké listy a jeden stvol nesoucí květ. Květ tvoří obvykle tři bílé vnější delší okvětní  lístky a kratší vnitřní lístky, které jsou po okrajích zelené. Sněženka se snadno rozmnožuje, jejího namnožení  se snadno dosáhne rozdělením trsu cibulek, který se po odkvětu  vyjme   ze   země.   Možné   je   také   množení   ze   semen,   rostliny   ale  kvetou až čtvrtý rok po výsevu. Popisovaný postup je ale možné  uplatnit jen na sněženky ze zahrádky, protože sněženky rostoucí  ve volné přírodě jsou „zvláště chráněné“. Rostlina je chráněna ve  všech   svých   podzemních   i   nadzemních   částech   a   ve   všech  vývojových stádiích. To že sněženku ve volné přírodě uvidíte jen  stěží   má   hned   dva   důvody   –   úbytek   vhodných   biotopů,   což   je  u chráněných druhů velmi častá příčina vymírání a u sněžensky se  k   němu   přidává   ještě   přímý   zásah   člověka   –   trhání   květů   a  vyrýpávání cibulek. Stejně   jako   bledule   je   i   sněženka   jedovatá.   Obě   rostliny  obsahují   toxické   alkaloidy,   takže   jejich   požití   by   způsobilo  nevolnost, zvracení a průjem. Tento druh alkaloidů je ale používán  ve farmacii k léčbě obrny a zánětů nervů.

Obrázek 4: Sněženka podsněžník. Pokud je  vám sněženka opravdu sympatická, můžete se  stát sběratelem jejích kultivarů které pocházejí většinou a Anglie kde bylo jejich šlechtění velmi populární  před druhou světovou válkou. Pokud nemáte sběratelské nadšení, stačí se prý pozorně podívat na rozkvetlý  trs sněženek a nějaká ta odchylka se prý najde v každém.  Přeji krásné hledání a slunné jaro Berta Vytkaná

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 21/23

Kalendárium Název akce: Stručný popis: Termín: [kalendář]

Turnaj v Době kamenné a bowlingu Turnaj v deskové hře Doba kamenná a turnaj v bowlingu. Zúčastnit se můžete libovolně  jednoho nebo i obou turnajů. 19. až 21. března 2010

Místo:

Horní Dobrouč a Letohrad (Vlakem či autobusem možné příjezd do Letohradu, do Horní  Dobrouče pouze autobusem a pokud se domluvíme můžeme vás odvézt autem z  Letohradu přímo na místo.) 

Cena:

100 ­ 130 Kč dle počtu přihlášených za bowling, do 100 Kč za případné topení (podrobnosti  v poznámkách), děti jako neplnohodnotní hráči bowlingu neplatí. 

Spaní:

Přespání ve vlastním spacáku na vlastní karimatce na sále. 

Jídlo:

Podrobný popis v poznámkách.

Budete  potřebovat: Kontakt:

Pokud vlastníš, tak deskovou hru Doba kamenná. Jiří Pavela (Tlegy) email: tlegy@seznam mobil: 606 736 499 Informace na kforum.cz, oddíl akce­­­neustále aktualizované podrobnosti a informace. Podrobnosti budeme dolaďovat podle počtu přihlášených. Je možnost zajištění jídla­­­ oběda a večeře. Předběžná domluva zatím zní na sobotní oběd a večeři. Pro přijíždějící je  možnost přespání z pátku na sobotu a dále ze soboty na neděli a to dle počtu přihlášených:  • •

do cca 7 osob na sálku, který je trvale vytápěn,  přes cca 7 osob na velkém sále, který by se musel v případě zimy vytápět (tzn.  příspěvek na topení). 

Turnaj by podle počtu přihlášených probíhal takto:  •

Poznámky: •

VELKÁ VARIANTA: na velkém sále nebo menším sálku.  1. V pátek večer od 20,00 hod. do 23,00 hod.  2. V sobotu od 9 do 14,30 včetně přestávky na oběd.  3. Od 15,00 do 17,00 hod. máme zamluvený bowling v Letohradě. (Dvě dráhy)  4. Po bowlingu a přesunu do Dobrouče pokračování turnaje do nočních  hodin.  MALÁ VARIANTA: na sálku  1. Pátek večer se hraní ruší. Přespání nadále možné. Večer v pátek volná  zábava.  2. V sobotu od 9 do 14,30 včetně přestávky na oběd.  3. Od 15,00 do 17,00 hod. máme zamluvený bowling v Letohradě. (Dvě  dráhy).  4. Po bowlingu a přesunu do Dobrouče pokračování turnaje do večerních  hodin. 

V restauraci jsou neustále k jídlu utopenci, hranolky, párek, topinky, točené pivo Bernard 10  a 12, limonády, sladkosti, brambůrky atp. Další jídla a požadavky dle dohody s vedoucím  restaurace možné. Dejte prosím včas vědět na kforum.cz nebo případně mailem. Prosím  včas a s předstihem předat vaše přání. Moc děkuji. Termín pro přihlášky je stanoven do 13.  března 13,30 hod. Mapa místa konání v Horní Dobrouči. Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 22/23

Název akce: Stručný popis: Termín: [kalendář]

Kurz pro ty, kteří o změně životního stylu už nechtějí jen mluvit. Víme, že to můžete  dokázat sami, ale s námi vás to bude bavit. První část 5. až 12. června 2010 (kurz), druhá část 10. až 12. září 2010 (víkend), třetí část 10.  až 12. prosince 2010 (víkend). 

Místo:

Kurz ­ Veselí nad Lužnicí, víkendy ­ někde v ČR. 

Cena:

8999 Kč

Jídlo:

Stravování je v ceně.

Budete  potřebovat: Kontakt: Poznámky: Různé:

Salát

iCan

Nebojte, to se od nás včas dozvíte:­) email: [email protected] Akci pořádaná pod Prázdninovou školou Lipnice (www.psl.cz). Více informací o kurzu  najdeš na http://www.psl.cz/ican. Věk: 25­45.  Akci pořádá Prázdninová škola Lipnice.

časopis občanského sdružení K-Klub

březen 2010, 23/23