Březen 03 číslo 3 ročník IX

Březen ´03 číslo 3 ročník IX.

Z výroků sv. Bernarda Někteří hledají vědění, aby mnoho znali, a to je zvědavost. Jiní, aby byli známí, a to je marnivost; jiní, aby prodávali své vědění, a to je vypočítavost bez ušlechtilosti; jiní, aby se vzdělali, což je moudrost; jiní konečně, aby vzdělávali své bližní - a to je láska. *** Tři největší přednosti člověka jsou: svobodná vůle, vědění a ctnost; ale volnost bez vědění je marná a vědění bez ctnosti nedává užitku; vědění bez lásky rodí jen pýchu, láska pak bez vědění vždy bloudí. *** Jak tě cenil Bůh, posud´z toho, čím pro tebe se stal! *** Padl anděl v nebi před Tváří Boží, padl Adam v ráji v místě rozkoše, padl Jidáš na zemi ve škole Spasitele. To pravím, aby si nikdo nelichotil: „Místo toto svaté jest,“ protože ne místo lidi, nýbrž lidé místo posvěcují. Z OBSAHU 8. března 2003 - Slavnost sv. Jana z Boha . . . . . . . Ten člověk je úplná nula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Srdíčko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Četli jste už? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkušenost kněze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Co mě v poslední době zaujalo . . . . . . . . . . . . . . . Viděli jste film s názvem Ecce homo kardinál? . . . Mariánská pouť v Letovicích . . . . . . . . . . . . . . . . .

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

2 3 4 6 6 7 8 8

8. března 2003 - Slavnost sv. Jana z Boha, zakladatele řádu Milosrdných bratří. Jan z Avily (+1569), horlivý kazatel a misionář v den svatých Fabiána a Šebestiána r. 1537 káže v Granadě. Jan Ciudad (Jan z Boha), zasažen těmito slovy činí pokání a začíná novou epochu svého života. Jaká to byla slova? Evangelium sv. Lukáše (6, 17-19): „Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeí Tyrského a Sidonského; ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.“ Jan z Avily: Kdyby Ježíš nesestoupil z hory dol do roviny, to znamená z výšin svého majestátu k nám, co by z nás bylo? Zstali bychom sami ve své slabosti. Kdyby Pán neodloil šat své vznešenosti, zůstali by lidé plni bd a hanebností. Kdyby Kristus nesestoupil z lásky k nám do našich trampot, zstali bychom jejich vzni. Ale tím, e sestoupil z hory, odvaují se přistoupit k němu kulhaví, slepí i ostatní nemocní, a všichni jsou uzdraveni. Pistupte tedy ke své spáse a dávejte pozor, jak to uiníte. Nestaí tlait se v zástupu, musíte přistoupit a dotknout se. A zde se dje ta chyba. My se k nmu tlaíme, ale nedotýkáme se. A další chyba těch, kteří se ho přicházejí dotknout, aby byli uzdraveni. je v tom, že svému doteku nedopřejí dost času. Kdybyste věděli, co to znamená dospět ke Kristu, nevzdalovali byste se, ale hledali cestu k němu, i když by byla trnitá a nepohodlná. Vězte tedy, že to, co se v očích světa jeví jako ubohé, trapné, pokorné, ponížené, právě to má větší cenu než to, co ti, kteří nejsou učedníky Kristovými, pokládají za nejcennější. Chcete, abych vás přesvědčil lépe? Před čím nejvíce prchají synové světa? Před chudobou, bolestí, pronásledováním. Co hledají? Bohatství, pocty, zábavy. Bolest učedníka Kristova se mění v blaženost, radost světáka se stává nářkem, bolestí, neštěstím a zlem. To jsou slova toho, který nás neklame. Bůh přidává tak chutné koření do bolesti, chudoby a protivenství těch, kteří pro něho trpí, e to převyšuje všechny pomíjející radosti synů světa. Bude to sám Pán, který nám vlastníma rukama osuší slzy. Díky této jistotě pohrdl Mojžíš palácem faraona i poctou být synem jeho dcery a dal přednost pronásledování. Z téhož přesvědčení se mnozí světci chovali podobně. Chcete znát další důvod schopný proměnit pláč v radost a obtíže ve věci lahodné? Je to cesta našeho Lodivoda. Myslete na příklad, který nám zanechal Ježíš Kristus. Na tom však Pán nemá dost. Nejenže proměňuje strasti svých učedníků v lahodnou radost, ale velmi často mění jejich potupy v pocty a pronásledování v triumf, chudobu v bohatství. Hleďte na Josefa, který byl od svých bratří prodán do otroctví a stal se vězněm. Byl povýšen na správce celého Egypta a dostalo se mu poct od těch, kteří ho pronásledovali a prodali... Jaký to rozdíl od těch, kteří Bohu neslouží. Jejich smích se stává pláčem, bohatství chudobou, moc otroctvím. A to proto, e se ženou za radostmi, bohatstvím a rozkošemi tak plnými jedu, e dříve než je donesou k ústům, je jejich srdce otráveno a oni umírají. Vlastní bohatství zakládají na zmocování se majetku druhých, vlastní radost na útisku bližního, vlastní rozkoš v neřestných zálibách. 2 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

A tak ty, člověče světa, odmítáš-li sloužit Bohu, je tvoje pohnutka nesrovnatelně ubožejší než jakákoliv jiná bída. Svou blaženost vkládáš do nápoje Sisarova (Sdc 4, 15-21) a zdá se ti být lahodným. Tato zdánlivá lahoda tě však uspává a tiskne k zemi. To, co hledáš s takovým zápalem a trýzní, je jako Ezauova miska čočovice, kdy výměnou za ukojení svých smyslů se vzdáváš dědictví nebe, a co horšího, sotvaže jsi uzavřel tento pochybný obchod, odcházíš s úsměvem, jako bys o nic nepřišel...“

Milí bratři a milé sestry v Kristu, kéž jsou i pro nás všechna tato slova zároveň varovná i povzbudivá, ať nás silou Ducha Svatého a na přímluvu sv. Jana z Boha v našem duchovním životě posunou alespoň o jeden krůček vpřed. Kázání je při zachování podstatných částí zkráceno, latinské citáty vynechány. vvm

Ten člověk je úplná nula

M

ožná i my jsme někdy použili tohoto slovního spojení, abychom vyjádřili postavení některého z našich bližních. Letos ve středu 5. března bude ovšem den, kdy by toto tvrzení mělo platit o každém z nás a navíc bychom se s ním měli ztotožnit. Každý z nás by se měl stát velkou nulou. Popeleční středa má být dnem, kdy se staneme jen takovým zbytkem. Popel je také jen zbytek. Je to, co zůstane, když dohoří oheň života. Není náhodou, že popel si sypou na tělo jogíni, zástupci náboženství Indie, k němuž je klíčem jediné slovo - pomíjejícnost. Sypání popela na hlavu bylo projevem smutku rozšířeným v oblasti Středomoří. Popel, upomínající svou lehkostí a jemností na prach země, vzbuzuje v člověku poznání jeho původu ze země a vyzývá ho k pokoře a pokání. Teolog Tertulián ve starověku doporučuje „sacco et cineri incubare“ tj. ležet v pytli a v popelu, jako obyčej kajícnosti. Popel ovšem není jen symbolem pomíjejícnosti, ale je i očistnou látkou. Takový Izraelita, který se ve starozákonní době náhodou dotkl mrtvoly, tak se musel očistit popelem z červené krávy, smíšeným z čerstvou čistou vodou. Ve středověku vyznávali kajícníci veřejně své hříchy v rouchu posypaném popelem a tak se očišťovali. věcení popela, kterého budeme svědky po kázání při liturgii Popeleční středy, sahá hluboko do prvního tisíciletí a povyšuje popel na svátostinu. Vychází z praxe veřejného pokání raného středověku. Tehdy bývali hříšníci, kteří konali veřejné pokání, na počátku postní doby symbolicky vyhnáni z chrámu obřadem, který připomínal vyhnání Adama a Evy z ráje. Na znamení pokání a touhy po obrácení byli označováni požehnaným popelem, získaným spálením větviček posvěcených o předcházející Květné neděli. Od 10. století se popelec uděloval všem věřícím. Tento obyčej měl zprvu poněkud odvážnější formu. Papež Urban II. v 11. stol. doporučuje, aby se klerikům a všem mužům sypal popel přímo na hlavu a jen ženám aby se dělal pouze kříž na čele, jak to známe dnes, se slovy: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“ Popel nám má připomenout, že stojíme před Bohem s prázdnýma rukama. Všichni ti pánové v dlouhých černých kabátech, co vystupují ve světle kamer ze svých naleštěných limuzín, jsou na tom stejně, jako popletení dědečkové a babičky v domovech důchodců. Sami ze sebe nemají nic, jen to, co přijali od Boha. Nakonec nás všechny v ohoblovaných prknech přinesou na hřbitov. všem za tajemstvím „velkých nul“ stojí Boží pozvání do života. Popel má být pro nás symbolem toho, že uniknout "nulovosti" můžeme jen tak, že budeme na straně Ohně, na straně plamenů Ducha svatého, který nás připravuje jako nové stvoření pro věčnou radost. Nejdřív se ovšem musíme stát „velkou nulou“ a pochopit, že máme prázdné ruce. Jen tak budeme moci být o velikonocích spolu s Kristem vzkříšeni z hrobů vlastní „nulovosti“ k novému, radostnému životu.

S

O

bratr Pavel, jáhen

3 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz



Četli jste už? Při osmdesátých narozeninách kněze Ladislava Simajchla mu kladl otázky jeho bývalý ministrant Petr Vrbacký, a tak vznikla knížka Vzpomínky s podtitulem - na život kněze ve dvacátém století.

Když se opravoval kostel v Králově Poli, zřizovalo se jakési minimuzeum po kartuziánech. ... „Přitom jsem s úžasem objevoval, že minulost toho společenství mnichů nebyla jen tak ledajaká! Bylo jich přesně dvanáct jako apoštolů, a žádní povaleči. Každý odborník. Každý z nich bydlel ve svém domečku se zahrádkou, kde měl takové soukromí a klid na svou práci, že i jídlo jim dodávali zvláštním otvorem „za roh“, aby se nerozptylovali. Ty otvory ve zdi jsme tam jednou s velikým překvapením objevili.“... Vydáno vlastním nákladem. Fryšava 2002. Autorem knížky Jako by mluvil s růží je Adalbert Ludwig Balling. Knížka má podtitul příběhy z cest a k pousmání. Balling zde říká, e „Bůh nám dává na cestu životem pouze dobré vzpomínky, abychom mohli mít květiny i v zimě. Povídka V rukou léčitele vypráví o tom, jak cestoval se starým léčitelem, který jej několika hmaty zbavil bolesti. Když léčiteli sdělil své povolání, dostal od starého pána odpověď: „Hned jsem si myslel, že máme oba něco společného s uzdravováním! Jen dále uzdravujte duše; a uchovejte si svůj smysl pro humor! S tím možná dokážete uzdravit i tam, kde už modlitba nepomůže!“

Odepsal jsem mu: „Díky za uzdravující povzbuzení! Ale nezapoměňte prosím: Také modlitba pomáhá uzdravovat!“ A autor tvrdí, že každý příběh má tři stránky - tu mou, tu tvou a tu, která je skutečná. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelstvi v Kostelním Vydří v r. 2001. -a-

Zkušenost kněze Jednou ke mně přišla mladá paní se dvěma dětmi. Chlapeček byl asi čtyřletý a děvčátko dvouleté. Paní mě požádala, abych jí vystavil jakési potvrzení. Když jsem jí papír předával, nechtěl jsem ji propustit, jak se to obyčejně dělá na úřadech: Tady máš, co jsi chtěl, a teď můžeš jít. Neznal jsem ji a chtěl jsem s ní navázat rozhovor. Jak začít? Obyčejně jsem s ženami, které ke mně přišly s dětmi, navazoval hovor asi takto: „Máte s těmi dětmi hromadu práce.“ - „To víte, že děti vyžadují mnoho práce.“ Takovou odpověď jsem už slyšel víckrát. Začal jsem tedy rozhovor zase slovy: „Máte s těmi malými dětmi jistě hromadu práce.“ Paní se na mě podívala jaksi tázavě a po chvíli mi řekla: „Hromadu práce? Ne, to není práce. Prací se vydělávají peníze a já s dětmi žádné peníze nevydělávám.“ - Její odpovědí jsem byl velice překvapen. „Když to, co pro své děti děláte, nepovažujete za práci, kdo se pak o ně stará?“, tázal jsem se dále. „Kdo by se o ně staral? Nedala bych svoje děti za nic na světě na starost někomu jinému. Starám se o ně sama,“ odpověděla mi. „Já sice děti nemám, ale vím, že zvláště ty malé potřebují matku ve dne v noci. Jak to děláte, že vám to nepřipadá obtížné nebo těžké, když musíte být dětem stále k dispozici?“, vyptával jsem se jí. „Já dělám všechno s radostí a jsem v rodin ta nejšťastnější, když vidím, jak se všichni cítí spokojení a šťastní,“ řekla mi. Namítl jsem jí: „Dělat vždycky všechno s radostí, to není tak snadné. Někdy se té práce navalí najednou tolik, že si myslíme, že to nemůžeme zvládnout. Jindy se zase cítíme unavení a chybí nám právě ta radost a chuť k práci.“ Paní neodpovídala. Po chvíli mlčení jsem se jí otázal: „Odkud berete tu sílu, že vám nic nepřipadá těžké a že dovedete vždycky všechno dělat s radostí?“ Takovou otázku ta paní zřejmě neočekávala. Zamyslela se a po chvíli mi řekla: „Já jsem věřící žena a důvěřuji Kristovu zaslíbení: Kde dva nebo tři jsou shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18, 20). A to je pravda. Každý den to zakouším, e Kristus je v naší rodin uprostřed nás. Tak jsme všichni spokojení a šťastní a rádi přineseme jeden pro druhého každou 6 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

oběť.“ Její odpověď se mě velice dotkla. Pochválil jsem její velikou důvěru v Kristovo zaslíbení, dal jsem jí na rozloučenou požehnání s přáním hojnosti Boží ochrany a pomoci pro budoucnost. Pak jsme se rozešli. Rozhovorem s touto ženou jsem zůstal hluboce dojat a v hloubi srdce jsem si umínil řídit se v životě jejím příkladem. Mons. A. Krchňák

Co mě v poslední době zaujalo Vánoce u jen ve vzpomínkách Jsou to však vzpomínky živé a bohaté a zvláště to platí o Letovicích. Vzpomínky mají obsah duchovní a kulturní, co k Vánocům neodděliteln patří. Slavnostní bohoslužby se konaly v obou letovických chrámech, při kterých všem, kdo měli otevřené srdce, promluvilo duchovní slovo P. převora V.V. Málka a děkana P. P. Kopeckého. Skvělý kulturní doplněk slavnostních bohoslužeb zajistil Smíšený pěvecký sbor B. Martinů a komorní orchestr pod taktovkou sbormistra M. Krejsy. Letovičtí zpěváci a hudebníci vystoupili o Vánocích čtyřikrát se známou Půlnoční mší J.J. Ryby. Na vánočním koncertu 29. 12. obohatil vystoupení letovického sboru a orchestru sólový zpěv MUDr. Ruly Machačové a Mgr. Radka Procházky. K bohatému programu koncertu, který slovem provázela Mgr. M. Nečasová, přispěl svým vystoupením dětský pěvecký sbor ZUŠ Sluníčko a komorní sbor B. Martinů. Popáté letovický sbor zazpíval části Půlnoční mše při ekumenickém setkání v modlitebně Jednoty bratrské v Letovicích o svátku Tří králů. Zde vedl ekumenickou bohoslužbu p. děkan P. Pavel Kopecký. Ve své promluvě uvedl mnoho podnětných myšlenek pro postupné sjednocování křesťanů různých církví. Snad nejvíce mě zaujaly pádné argumenty z hlediska historie i z hlediska náboženského o skutečné existenci a působení našeho Pána Ježíše Krista. I když nám mnohým věřícím jsou tyto skutečnosti jasné, můžeme věcné argumenty kdykoliv použít při obhajobě základů naší křesťanské víry. Zaujaly mě také zbožné prosebné a děkovné modlitby některých účastníků ekumenické bohoslužby. V sobotu 25.1. v závěru Týdne modliteb za jednotu křesťanů se recipročn uskutečnila ekumenická bohoslužba v našem farním chrámu sv. Prokopa. Ve vztahu katolíků ke křesťanům z jiných církví je patrný velký pokrok. Vždyť my starší si dobře pamatujeme, že před několika desítkami let nebylo možné uspořádat taková setkání, dokonce přijmout tu skutečnost, že by zástupci nekatolických církví četli čtení a evangelium z Písma sv. u ambonu v katolickém kostele, že by se společně modlili Otče náš i s dovětkem používaným u evangelíků - „neboť tvá je moc i sláva na věky“, či společné zpěvy i prosby. To všechno se při této bohoslužbě uskutečnilo zároveň s vystoupením pěveckého sboru Církve bratrské, který svým kvalitním duchovním zpěvem vhodně bohoslužbu obohatil. K tomuto obohacení významně přispělo duchovní slovo našeho jáhna, bratra Pavla. Malými krůčky postupně naplňujeme Ježíšova slova: „Aby všichni jedno byli.“ - djch-

Křtem byli 2. února znovuzrozeni z vody a Ducha svatého Kristýna Kolísková Adéla Lucie Kolísková Roman Jakub Menza


Viděli jste film s názvem Ecce homo kardinál? Česká televize jej uvedla ve vánočním období dokonce třikrát. Jeho obsah je zaměřen na osobnost p. kardinála Miloslava Vlka, arcibiskupa pražského, který se loni dožil 70 let. Film ukázal mládí, dobu studia, jeho cestu ke kněžství, pak pronásledování za totality, kdy pracoval jako umývač výkladních skříní, a jeho současný život. Stěžejní myšlenka, ke které se p. kardinál mnohokrát v životě vracel, byla vzata z 1. listu sv. apoštola Petra: „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží (1 Petr 4, 6-7). Uvedená slova Písma si p. kardinál zvlášť uvědomil, když byl vysvěcen na kněze, jmenován biskupem a arcibiskupem, a ve Vatikánu, v aule Pavla VI. ped sv. Otcem Janem Pavlem II., který ho jmenoval kardinálem. P. kardinál Vlk, lověk prostý a skromný, často ponížený, byl povýšen do vysoké církevní funkce. Jeho život je velkým příkladem pro nás mnohé. O tom všem tento zajímavý film vyprávěl. - djch -

Mariánská pouť v Letovicích Ve čtvrtek 13. února jsme v našem městě a v naší farnosti prožívali mariánskou pouť. Farní kostel zaplnili také poutníci z okolí a z Vysočiny. Na tuto pouť jsem pozval mého přítele, papežského preláta Mons. Dr. Karla Simandla, generálního sekretáře české biskupské konference, který kázal na téma „Život Panny Marie“. Ve své promluvě vyzvedl některé důležité momenty z jejího života: 3. STABAT MATER – „Stála Matka Bolestná“. Ježíš je ukřižován, všichni ve své zbabělosti utekli. Pod křížem zůstává z apoštolů pouze sv. Jan, několik věrných žen a Panna Maria. Musí vidět to hrozné divadlo, jak jejího Syna křižují a pak se mu posmívají. Teologové říkají, že když Boží Syn byl obklopen zástupy a oslavován, jeho Matka jakoby stála v pozadí. Když trpěl a umíral, stála věrně pod křížem. Máme velkou výhodu, že se můžeme v životě obracet ke vzorům, kteří trpěli před námi, pro nás a za nás. Je to náš Boží Spasitel Ježíš Kristus a jeho Matka – Bolestná Panna Maria. Pobožnost křížové cesty a pátý desátek bolestného růžence nám toto všechno připomíná.

Na závěr své promluvy Mons. Simandl citoval slova, která se v Bibli velmi často vyskytují – „Nebojte se“ („Neboj se Maria“, „Neboj se Zachariáši“). Tato slova říká Ježíš také nám všem: „Nebojte se!“ Rovněž Svatý Otec na začátku svého pontifikátu řekl: “Nebojte se otevřít brány svého srdce Vykupiteli.“ Na závěr chci poděkovat mému příteli Mons. Dr. Karlu Simandlovi za všechny jeho myšlenky a také za to, e jsme spolu s vámi mohli prožít v naší farnosti krásný a požehnaný večer. P. Pavel Kopecký

ČLÁNEK V NEZKRÁCENÉ PODOBĚ NAJDETE NA INTERNETU!

INFORMACE Kdo by se chtěl ve dnech 29. 4. až 5. 5. 2003 zúčastnit pouti do La Saletty a Lourd, může se přihlásit na faře (pojede i P. Pavel Kopecký) nebo u pana Němce, Jevíčská 2, tel. 516 474 628. Cena pouti činí 5890,- Kč, doporučená výměna 50 . Popeleční středou 5. 3. začíná postní doba. Pobožnost křížové cesty pro děti ve farním kostele začíná každou středu v 17,30. Křížové cesty v klášterním kostele budou vždy v úterý a v pátek od 17 hodin, v neděli od 18 hodin. Letovické farní stránky včetně aktuálního čísla farního časopisu Hledání na Internetu najdete na adrese http://farnost.katolik.cz/letovice nebo pomocí odkazů z www.katolik.cz. Elektronická adresa na farní úřad je [email protected]. Další číslo Hledání vyjde 30. 3. 2003, redakční rada bude v pátek 14. 3. 2003 v 19 hodin na fa e. HLEDÁNÍ - list letovické farnosti - březen 2003 Vydává: Římskokatolický farní úřad Letovice. Zodpovídá redakční rada. Kontaktní adresa: Anna Hrubá, Komenského 29, 679 61 Letovice, tel. 516 474 217 ZDARMA


Březen 03 číslo 3 ročník IX

Recommend Documents