<
Leden ´03 číslo 1 ročník IX. Anselm z Canterbury, teolog a biskup z 12. století, jednou napsal: „Ty, malý člověče, uleť trochu ze své zaměstnanosti a skryj se na malou chvíli před svými myšlenkami! Odhoď své starosti, které tě tíží, a zanechej své roztržitosti! Dopřej si čas pro Boha, a vrátí se ti pokoj.“
Z OBSAHU Jak v r. 2003 ? . . . . . . . . . . . . . . . 2 Kam kráčíš, Česká republiko? . 3 Srdíčko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Dva adventní zážitky . . . . . . . . . 6 Novoroční předsevzetí . . . . . . . . 7 Zlaté prasátko . . . . . . . . . . . . . . . 7
1
Jak v r. 2003 ? S přicházejícím novým rokem jsem několikrát slyšel slova: Budeme zase o rok starší. Byl to stesk? Je snad stárnutí důvodem k nářku? Může to, co je dáno vyšší mocí, působit obavy? A působí-li přece, pak je v tom něco našeho osobního, nenaplňujeme dobře čas, nevyužíváme jej podle vůle Boží. Na tyto otázky správně odpovídá svatý František Saleský: Křesťan nestárne, křesťan pouze stárne pro nebe. Zamysleme se nad těmito moudrými slovy. Stárnout může to, co je časné, proměnlivé, a tedy hmotné. Člověk však vlastní i duchovní, nehmotnou část svého JÁ, která nepodléhá fyziologickým změnám, ale změnám rázu morálního. Může být mravně lepší nebo horší, duchovně roste nebo upadá. Jediná potíž pro lidskou nehmotnou duši vzniká tím, že se projevuje skrze nástroj, kterým je tělo, a to ve všech fázích jeho životních proměn, tedy i skrze tělo stárnoucí, unavené, chorobné. O tomto procesu se s pochopením vyslovuje svatý Pavel: Tělo sice chátrá, ale duch se zmlazuje. A to je to zrání. Co je k němu třeba? Dobře vyrostlý plod, zavlažovaný, obrácený ke slunci, k světlu a teplu. Duchovní zrání má stejné složení. Sluncem je Bůh, jeho pomoc a ochrana je vydatnou vláhou, plodem je život naplněný dobrými skutky. K tomu je třeba připomenout. Slunce svítí na všecky rostliny, ať mají plody nebo ne. Bůh je pro všecky lidi, osvěcuje každého člověka, to je více pasívní. Aktivně se na jeho působení zúčastňuje člověk, který se k němu neustále obrací, otáčí se za ním jako slunečnice za sluncem, aby přijal co nejvíce paprsků. Takový člověk má největší naději na dobré uzrání a odevzdání dobrého plodu. Kdo se odvrací od slunce Boha, ten žije ve stínu, bez přímého světla, bez účinného tepla, a proto s nejmenší nadějí, že zrání bude kdy ukončeno. Zrání bez slunce není zrání, plod nebude mít potřebnou jakost, bude vyřazen, anebo přímo vyhozen. Život bez Boha není v pravém smyslu životem, chybí v něm jádro, které je podkladem pro nastávající nový život s Bohem bez přerušení a beze změn. A tak se na prahu nového roku můžeme navzájem těšit staří ať nemalomyslní, že jsou staří, mladí ať nemalomyslní, že starými budou, ale všichni se radujme z toho, že nad námi plane jas našeho Boha, který přes všecky národohospodářské, politické, ekonomické změny je stále týž, bez proměn času a vlastností, stále stejně spravedlivý, mocný, milosrdný a dobrotivý, pod jehož paprsky můžeme zušlechťovat svou duši, dokončovat zrání, a i kdyby nás smetla vichřice kamkoliv, kdyby nás zavalily vody anebo udolalo krupobití, před Bohem nebudeme ztraceni. To ryzí, co dozrálo, zaskví se před Bohem a bude žít. Jeden starý či nový rok na této zemi bude pro nás určitě poslední, tomu nezabráníme. Ale kéž bychom nikdy nezabránili, aby se na nás nemohla projevit moc a dobrota Boží. Nakonec si všichni přejme, aby hluk tohoto dne, s nímž tak mnozí začali, provázený ťukáním sklenek na zdraví, což je tak nepatrnou zárukou, přehluší síla naší upřímné modlitby, třebas i tiché, ale tolik potřebné za urovnání sporů v celém světě, za vnitřní pokoj každého z nás, za to, aby vládu lidského násilí, zvůle a zloby vystřídala pokojná a trvalá vláda Knížete pokoje, našeho Spasitele Ježíše Krista. vvm
2
Kam kráčíš, Česká republiko? Nedávno jsme si připomněli již 13. výročí pádu komunistické diktatury v Československu, mezník v novodobých dějinách našeho národa jistě velmi významný. Přemýšleli jsme však alespoň na chvíli nad tím, co se během těch 13 let v našem státě změnilo, co se zlepšilo a co naopak zhoršilo? Zdali jsme udělali všechno tak, jak jsme měli, anebo jsme přece jen tu a tam šlápli vedle? A kam vlastně nyní směřujeme? Změnilo se jistě mnohé - již se nemusíme obávat nahlas a veřejně vyznávat svou víru, nemusíme se obávat vyhazovu ze školy či zaměstnání kvůli svému politickému nebo náboženskému přesvědčení, můžeme volně cestovat atd. Došlo bezesporu i k velkým změnám v oblastech, které byly komunistickou diktaturou opomíjeny, jako je např. oblast ekologie nebo základních lidských práv. Uvědomili jsme si však vůbec cenu a význam těchto změn? Nebo je vidíme již jen jako samozřejmost a raději se díváme pouze na to, co je špatné? Pravda, toho špatného je tolik, že máme někdy pocit, jako by toho bylo víc než toho dobrého. Dokázali jsme vyměnit demokracii za anarchii, svobodu za egoizmus a na první místo postavit zájmy ekonomické (příp. ekonomicko-politické). Otázkou zůstává, proč jsme tak učinili ? Když přemýšlím o odpovědi, vzpomínám si na jednu promluvu P. Zdeňka Veitha, faráře ve Křetíně. Hovořil tehdy také o současné společenské krizi, v níž jsme se ocitli, a řekl, že její příčinou je patrně fakt, že jsme zapomněli na to, že každé, jakékoliv transformaci musí předcházet transformace duchovní, transformace srdce. Jedná se vlastně o celkovou změnu hodnot, které naše společnost v 90. letech přijala za své - na prvním místě hodnotu konzumu, která upřednostňuje zájem MÍT před úkolem BÝT. Jak často a jak rádi se chlubíme tím, že jsme zemí či národem Husa, Komenského, Havlíčka či Masaryka. Ale kolik z jejich duchovních hodnot jsme přijali za své? Nejsou to již jen mrtvá jména kdysi velkých osobností? Co pro nás znamenají právě je, zde a na tomto místě? Dokážeme jejich velké duchovní základny využít, nebo jsme je již navždy uzamkli v učebnicích a odborné historické literatuře? Jak často žádáme především poznání pravdy, a to i ve chvílích, kdy se nám to nehodí, jako činil Hus nebo Masaryk? Jak často a zdali vůbec dokážeme říct ještě otevřeně - takto to nejde , tato cesta není správná - jako to dokázal Havlíček? Dokážeme to, anebo se bojíme ztráty vydobytých (či jinou cestou nežli vlastní prací získaných) pozic v naší polistopadové společnosti? Někteří z nás jistě ano, někteří možná ano, ale někteří z nás (a není jich málo) raději mlčí. Bojí se pravdy nebo zesměšnění, nepochopení, urážky...? Kam kráčíš, Česká republiko? Kam kráčíš cestou sjednocující se Evropy? Máš jí co nabídnout? Asi nebudeš lokomotivou její ekonomiky, věřím však, že máš v sobě velký, bohužel však nevyužívaný potenciál, který jí můžeš nabídnout. Musí ho však v sobě nalézt a otevřít každý z tvých obyvatel. Jinak se i ty jednou staneš jen mrtvým pojmem učebnic, odborných knih a časopisů. „Věřím však i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu... vláda věcí tvých se k tobě zase vrátí, ó lide český...“ Stanislav Švejcar, bývalý student BiGy
3
4
5
Dva adventní zážitky Adventní zpěvy v Praze - první zážitek Kdo neviděl předvánočně vyzdobenou Prahu, o mnoho přišel. Nejvíce snad na každého působí předvánoční výzdoba a celé prostředí Staroměstského náměstí. Stovky zastřešených krámků nabízejí a poskytují nepřeberné množství různého zboží, převážně vánočního. Stovky či tisíce návštěvníků Prahy proudí kolem krámků, prohlížejí, vybírají, kupují. A při tom jsou slyšet rozhovory v mnoha jazycích světa. Toto hemžení je vkusně orámováno Týnským chrámem s typickými věžemi, Staroměstskou radnicí, sochou Husovou a historickými budovami. Doslova pohádkovým prostředím se Staroměstské náměstí stane, když se setmí a rozzáří se statisíce malých žárovek především na 30 metrů vysokém vánočním stromu z Velkých Karlovic, který svou mohutností a krásou vévodí celému náměstí, ale i osvětlení krámků, věže Staroměstské radnice, věží Týnského chrámu a staroměstských budov. Do tohoto kouzelného prostředí již po čtvrté zavítali členové Smíšeného pěveckého sboru B. Martinů z Letovic. Přijeli sem na pozvání 7. prosince t.r. a zazpívali na krásně osvětleném pódiu s nápisem „České Vánoce“ část půlnoční mše J.J. Ryby a sborové skladby Ó Králi náš a Jesus dulcis. Letovičtí zpěváci účinkovali jako poslední po vystoupení pěveckého sboru z Francie. Podle početně shromážděného davu pod pódiem a potlesku lze soudit, že sbor se svými sólisty dobře zazpíval a úspěšně reprezentoval naše město Letovice v Praze. Onemocnělého sbormistra Mil. Krejsu úspěšně zastoupila Mgr. L. Koryčánková, sbormistr chrámového pěveckého sboru ze Svitávky. Letovický sbor byl oceněn diplomem, který L. Koryčánková převzala. Po pravdě řečeno, všichni členové sboru odjížděli z Prahy spokojeni jak z úspěšného vystoupení, tak ze skutečnosti, že mohli aktivně přispět k průběhu významné hudební události, jakou jsou každoroční pražské Adventní zpěvy. Foto: Letovický pěvecký sbor při vystoupení na Staroměstském náměstí v Praze. Foto autor článku.
Druhý zážitek: Zcela zaplněný chrám sv. Prokopa v Letovicích. Bylo nedělní odpoledne dne 8. prosince 2002. Důvodem této nebývalé návštěvy byla kulturní událost s prostým názvem Adventní koncert. Koncert může být vynikající nebo průměrný. Tento koncert patřil mezi vynikající, za což patří dík všem účinkujícím hudebníkům, sólistům i pěveckému sboru Cantamus. Zazněly varhany, el. klavír, housle, příčná flétna, sólový i sborový zpěv. Všichni účinkující výborně interpretovali skladby významných našich i světových skladatelů. Hudební produkci duchovně ozdobilo vpravdě adventní průvodní slovo P. převora V.V. Málka a pana děkana, P. Pavla Kopeckého. Každému z přítomných dalo mnoho jednak duchovní slovo, jednak krásná hudba. Potlesk přítomných potvrdil, že se jednalo o mimořádný zážitek, a to právě v adventě. Jistě šlo o malé naplnění myšlenky ze žalmu 89: "O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení." - djch -
6
Novoroční předsevzetí Začni každý den s duchovním programem. Ráno se přežehnej a vzbuď dobrý úmysl: „Cokoliv dnes budu dobrého myslit, mluvit, konat, všechno obětuji, Bože, k Tvé větší cti a slávě a k dobru mé duše a také těch, kteří jsou svěřeni do mé starostlivosti a mé péče.“ Zvěčnělý českobudějovický biskup Dr. Josef Hlouch ve své „Minutěnce“ doporučuje ještě toto: 1. Nes si do dne krásnou, posvátnou myšlenku, jíž se chceš věnovat a jí vše posvětit. 2. Čeho zlého se chceš zvlášť varovat? 3. Co zvlášť krásného chceš vykonat? 4. Čím chceš Boha oslavit? Zachovej rozvahu - získáš si úctu. Zachovej pokoru - budou tě následovat. Zachovej dobrotu - získáš si lásku! Kéž vás provází po celý tento nový rok láska, radost a pokoj vyvěrající z našeho Pána Ježíše Krista, abychom jako On rádi všem pomáhali a tak vytvářeli stále lepší, sociálně spravedlivější a pokojnější svět. Přeje vám všem váš duchovní správce P. Pavel
Zlaté prasátko Jeden večer v adventě jsme seděli s přáteli a povídali si, jak v které rodině probíhá Štědrý večer. Různě: Jedna maminka si stěžovala, jak vše zvládnout, jiná si pochvalovala, jak vše nezvládnout. Záleží na úhlu pohledu. Padla otázka, zda se na Štědrý den postíme. Já raději mlčela, ale můj muž prohlásil - naše maminka láká děti na zlaté prasátko... Všichni se usmáli a každý si to vysvětlil po svém. Tak letos dám se zlatým prasátkem pokoj! Štědrý den - dětské těšení - dárků balení, stromečku strojení, vánoční chystání a já o prasátku ani muk. Děti jsou již školou povinné, tak vědí, co je na Štědrý den povinné a nepovinné. Vrátili jsme se z Letovic, venku už je tma, vše nachystáno. Polovina rodiny - tedy mužská trojka ještě obstarává zvířátka venku a druhá polovina - ženská dvojka a Milis chystá vánoční stůl. Najednou jsem zůstala v kuchyni sama, a tak si vychutnávám ten klídek a zdobím lesní větve do vázy. Najednou něco zablikalo na chodbě. A zase. A mně to nedalo - „Janičko,“ volám do pokojíčku, „honem pojď sem! Viděla jsem zlaté prasátko! Podívej!“ „Blik blik,“ otočila jsem se moc rychle. Milis nestačil uskočit s baterkou za dveře, a tak se rozesmál a my s ním. „Jani, já myslela, že vidím zlaté prasátko, a to zatím bráška z baterkou.“ „Ale já vidím zlaté prasátko,“ říká Janička. „Já taky,“ přidává se Milánek. „Hele,“ ukazuje Janička na větev z borovice. Houpalo se na ní roztomilé zlatopapírové prasátko... Sice jsem letos úklid nezvládla, jak jsem chtěla, ani náš půst nebyl „zlatoprasátkový“, ale vánoční pohoda a „Jezulátko“ mezi námi bylo to nejhezčí, co nám Vánoce mohly dát. Johana
7
Vyúčtování HLEDÁNÍ za rok 2002 Dobrovolné příspěvky čtenářů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 574,60 Kč Příspěvek farního úřadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 000,- Kč Příspěvek Msgre. A. Krchňáka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 715,- Kč Celkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 289,60 Kč Vydání : za tisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 000,- Kč (z toho 2 měsíce zaplaceno pouze 1 000Kč pro nedostatek příspěvků) Zůstatek k 31.12. 2002 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 289, 60 Kč
INFORMACE V neděli 5. 1. při bohoslužbě slova v 17 hodin ve farním kostele posvětíme tříkrálovou vodu, kadidlo a křídu - zazpívá chrámový sbor z Tvarožné u Brna. Neděle 5. 1. je adoračním dnem ve farnosti Rozhraní. Po mši svaté v 9.30 hodin bude vystavena Nejsvětější svátost. V pondělí 6. 1. na slavnost Zjevení Páně - svatých Tří králů bude ve farním kostele ranní mše svatá v 6.45 hodin, v klášterním kostele jako obvykle večer v 18 hodin. V pondělí 6. 1. v 19 hodin se koná v modlitebně Církve bratrské na Okružní ulici ekumenické shromáždění. V sobotu 11. 1. se v Městském kulturním středisku koná tradiční LIDOVECKÝ PLES. Všichni jste srdečně zváni. Na svátek Panny Marie, matky křesťanské jednoty, v sobotu 18. 1. v 9 hodin přijme z rukou Otce biskupa Vojtěcha Cikrleho jáhenské svěcení bratr Ing. Mgr. Pavel Konzbul, Dr. Na závěr týdne modliteb za sjednocení křesťanů (od 18. 1.) v sobotu 25. 1. v 16 hodin se ve farním kostele koná ekumenická bohoslužba. Na 20. hodinu v sobotu 1. 2. 2003 vás profesoři a studenti Biskupského gymnázia Ledovice zvou do Městského kulturního domu na svůj PLES BIGY.
7. 12. 2002 si lásku a věrnost před Bohem slíbili Mychajlo Hordynskij a Marta rozená Luptovcová
7. 12 2002 byl pokřtěn Alexander Hordynskij. Další číslo Hledání vyjde na Hromnice 2. 2. 2003, redakční rada bude v pátek 24. 1. 2003 v 19 hodin na fa ře. HLEDÁNÍ - list letovické farnosti - leden 2003 Vydává: Římskokatolický farní úřad Letovice. Zodpovídá redakční rada. Kontaktní adresa: Anna Hrubá, Komenského 29, 679 61 Letovice, tel. 516 474 217
8
