Fergus Johnnie nar. 1896 nar. 1898
m. EDWARD Hunter nar. 1869
Laura Hunterová nar. 1872
William David Peter Diana Bobby Sadie nar. 1894 nar. 1895 nar. 1896 nar. 1898 nar. 1900 nar. 1906
BEATRICE Cazaletová nar. 1872
Aeneas Palfrey
Donald Mary Audrey Douglas nar. 1893 nar. 1895 nar. 1895 nar. 1901
Sonia m. Hunterová nar. 1874
Jack Hunter m. Beth Cargillová nar. 1876 nar. 1872
George Hunter m. Agatha Wheelerová 1846–1893 1837–1904
7/12/16 11:19 AM
Adelaide m. sir John nar. 1870 Carbury
Dennis Cazalet m. Isabella Atterburyová 1848–1898 1850–1890
Edgar Hunter m. (2) Eveline Danecourtová m. (1) 1851–1869 1815–1900 Ada Coombsová 1817–1842
HUNTEROVI Elms, Northcote
HarrodKor2 Stránka 6
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 7
SLUÎEBNICTVO V ELMSU STÁLÉ BYDLI·Tù V DOMù: Kuchafika: Joan Dunkleyová Hospodynû: Ada Coleová SluÏebná: Ethel Lusbyová Pomocnice v kuchyni: Emily Conaghanová P¤ESPOLNÍ: Zahradník: Munt âistiã bot: Henry Binns Uklízeãka: paní Chaplinová ·vadlena: Nula Wilkesová
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 9
KAPITOLA PRVNÍ
âERVENEC 1914
Nastal dal‰í krásn˘ letní den. Bylo jasno a horko. Na obzoru se jako tmavû fialové a indigové stíny r˘sovaly zalesnûné vrcholky a nad pra‰nou cestou se tetelil hork˘ vzduch. Po obou stranách cesty se za nízk˘mi Ïiv˘mi ploty táhly posekané louky, které se zaãínaly zbarvovat nov˘mi kvûty, a vysoko na nebi létaly vla‰tovky. Vrhaly se stfiemhlav k zemi a jejich ostr˘ kfiik a tiché ‰umûní vánku v nízk˘ch kefiích byly jediné zvuky, které se kromû pravidelného rytmu Arthurov˘ch kopyt rozléhaly Sadiin˘m svûtem. Od chvíle, kdy odjeli z kovárny, potkali pouze jedno auto a z protismûru je minul povoz naloÏen˘ senem, kter˘ vífiil oblaka zlatého prachu. Sadie milovala jízdu na koni, ale otec na tom nebyl tak dobfie, aby mohl konû vlastnit, a proto musela vyuÏívat kaÏdé pfiíleÏitosti. Arthur byl mlékafisk˘ kÛÀ Simpsonov˘ch a Sadie se nabídla, Ïe s ním zajede ke kováfii, aby mu pfiipevnil uvolnûnou podkovu. Arthur byl mohutn˘ kostnat˘ bûlou‰ s povisl˘m dolním pyskem a kupírovan˘m ocasem a pohyboval se pouze krokem, ale zvídavû se rozhlíÏel a kaÏdou chvíli na‰picoval u‰i, takÏe Sadie mûla pocit, Ïe i on si pfiestávku v kaÏdodenní pracovní rutinû uÏívá – dokud ho nezasáhl kámen, kter˘ vyletûl zpoza Ïivého plotu a trefil ho do kolena. Arthur klop˘tl a dotãenû si odfrkl. Sadie ho konej‰ivû poplácala po pleci a rozhlédla se. „No tak, vylezte ven, kluci!“ zavolala a pak dodala: „Já tû vidím, Victore Sowdene! OkamÏitû vylez.“ Z mezery v Ïivém plotû neochotnû vystoupilo pár umounûn˘ch rozcuchan˘ch klukÛ, obleãen˘ch v podûdûném obno‰eném obleãení a vytahan˘ch podkolenkách. V‰em bylo zhruba 9
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 10
jedenáct, pouze jejich vÛdce Victor Sowden byl star‰í. Bylo mu tfiináct let, ale na svÛj vûk byl vût‰í a vypadal vyspûle: vytáhl˘ rudolící chlapec, kter˘ jako jedin˘ mûl na sobû dlouhé kalhoty. Kdykoli se nûkde nûco semlelo, mohli jste se vsadit, Ïe Victor Sowden v tom má prsty. Bydlel s rodiãi a poãetn˘mi sourozenci v polorozpadlé chatrãi na Back Lane. Jeho otec s pfiestávkami pracoval jako námezdní dûlník na okolních farmách, byl ãast˘m náv‰tûvníkem hospody Red Lion a policie ho dobfie znala. Jeho matka byla beznadûjn˘ pfiípad, ztrhaná ‰pinavá Ïenská, ubitá neustál˘mi porody a manÏelov˘mi pûstmi. Victor nemûl rád nikoho, ale kupodivu miloval zvífiata. Sadie k nûmu cítila zdráhav˘ respekt od chvíle, kdy se pustil do rvaãky s vût‰ím klukem, kter˘ házel kamením po koãce. A moÏná právû kvÛli Arthurovi teì neutekl, ale vylezl na cestu a mûfiil si Sadie vzdorn˘ma tmav˘ma oãima. „Jak se opovaÏuje‰ házet kamením po mém koni?“ zamraãila se na nûj. „Myslela jsem, Ïe mበvíc rozumu.“ „Neházel jsem po koni,“ odsekl. „Ale po nich.“ Trhl hlavu k ostatním raubífiÛm, ktefií se mezitím odplíÏili o kus dál. Teì vykukovali z bezpeãné vzdálenosti a dávali pozor, aby jim nic neuniklo. Îádní kluci by si nikdy nenechali ujít pohled na nûkoho, kdo to „schytal“. „Proã?“ zeptala se Sadie zvûdavû. Pokrãil kostnat˘mi rameny. „Stfiíleli jsme po sobû granátama. Va‰eho konû jsem trefit nechtûl,“ dodal. Zdálky se do hovoru vloÏil dal‰í z klukÛ, Olly Parry z Parryho farmy. „Hrajeme si na vojáky, jedni jsou Nûmci a druzí Angliãani.“ Nejmen‰í z celé tlupy, VictorÛv bratr Horry, kter˘ pod nánosem bláta témûfi nebyl k poznání, dotãenû vypískl: „VÏdycky po nás chce, abychom byli Nûmãoufii.“ Sadie se obrátila zase k Victorovi. „Nemûl bys b˘t v práci?“ Chlapec opût jenom pokrãil rameny a Sadie z toho usoudila, Ïe ho i z posledního zamûstnání vyhodili. Nûkdo by mu mûl dát práci s koÀmi, ale vzhledem k jeho reputaci se na‰lo jen pár lidí, ktefií byli ochotní ho vÛbec zamûstnat. Sv˘m zpÛsobem jí ho bylo líto, proto celou záleÏitost dál nerozmazávala. Jenom dodala: „Tak po 10
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 11
sobû neházejte kamením. Je to nebezpeãné.“ A pobídla Arthura do kroku. Nûmci a Angliãani! Pfied deseti lety v kensingtonské ‰kole sedûla vedle nûmecké dívky. Jmenovala se Bertha a mûla ve zvyku ji obãas ‰Èouchnout pravítkem do Ïeber a za‰eptat: „Nበcísafi pfiijde sem, bude s tím va‰ím bojovat a vyhraje.“ Sadie jí samozfiejmû dloubanec oplatila a odbyla ji: „Ne, vyhraje nበkrál.“ V tomto duchu v˘mûna pokraãovala, dokud se na nû sleãna Madisonová nezamraãila a neokfiikla je, aby zmlkly. Ubûhlo tolik let, ale stále jsou to Nûmci proti AngliãanÛm. Arthur sám od sebe odboãil z cesty na stezku, která vedla do stáje Simpsonov˘ch. âeledín Gallon vy‰el ven, vzal konû za uzdu a zeptal se: „Jak to ‰lo?“ Asi jako kdyby se vrchní stájník vyptával na trofejní lov na li‰ku. „Velmi dobfie,“ opovûdûla Sadie poslu‰nû. „A v kovárnû stál klidnû, ani se nepohnul.“ Gallon py‰nû hladil Arthura po bíl˘ch plecích: „Jo, Arthur je pa‰ák. Tûm mladejm hfiebeãkÛm dá na frak.“ Sadie souhlasila, chvíli se je‰tû bavili o její odmûnû za cestu a potom se vydala pû‰ky po Highwood Road domÛ. Diana sedûla v ranním salonu na pohovce a listovala ãasopisem. Teta Sonia Palfreyová z Kensingtonu jim posílala uÏ pfieãtená ãísla. Illustrated London News a Ladies’ Home Journal chodily pravidelnû, nûkdy pfii‰el i Vogue nebo Tatler, které tetû Sonie obãas vûnovala její bohatá americká sousedka. PafiíÏská móda pro leto‰ní sezonu si oãividnû libovala v ãerné. Sadie pfiem˘‰lela, jak to bude vypadat v praxi. Jí ãerná nevadila, protoÏe byla plavovlasá, ale nebudou si lidé myslet, Ïe drÏí smutek? Tady v Northcotu to v‰ak stejnû bylo jedno: jejich vesnice leÏela sice od Lond˘na sotva tfiicet kilometrÛ, ale na módu si zdej‰í moc nepotrpûli. Lidé, ktefií tady bydleli nebo se sem pfiistûhovali, jako by doãista zapomnûli, Ïe hlavní mûsto existuje. Îe vÛbec existuje nûjak˘ okolní svût. Nicménû alespoÀ dnes veãer velk˘ svût zavítá k nim. Bratranec Jack s manÏelkou Beth se je chystali nav‰tívit, protoÏe Jack 11
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 12
mûl v obecním sále pfiedná‰ku s promítáním pohybliv˘ch obrázkÛ na téma své nedávné cesty po ·v˘carsku. Jack byl pouze o rok dva mlad‰í neÏ otec a byl synem jeho o hodnû mlad‰ího nevlastního bratra George. Str˘c George zemfiel pfied pár lety. Diana si pamatovala, jak byla na náv‰tûvû v jeho velkém ponurém domû v Hampsteadu. Str˘c byl vysok˘ mohutn˘ muÏ, pfies nej‰ir‰í ãást trupu mu visel zlat˘ fietûz od hodinek a Sadie mu smûla pokaÏdé zapálit doutník: milovala vÛni ãerstvû zapáleného tabáku. Jednou na Vánoce jim vûnoval lahev tmavorudé tekutiny, která chutnala po skofiici. Tenkrát jako by okusila samotnou esenci vánoãních svátkÛ. Diana si str˘ce George, s jeho hust˘m plnovousem a knírem, oblíbila a vskrytu pro ni pfiedstavoval Otce Vánoc. Na jeho manÏelku Agathu se nepamatovala, protoÏe teta zemfiela je‰tû pfied Dianin˘m narozením. A ani na bratrance Jacka nemûla Ïádné dávnûj‰í vzpomínky, protoÏe tenkrát uÏ cestoval po svûtû. U dûtí v‰ak vÏdy zprávy o nûm vyvolávaly pozdviÏení, protoÏe jim pfiipadal jako jasn˘ meteorit, kter˘ obãas zazáfiil na obloze jejich v‰edních dní. Byl to voják a slouÏil v exotick˘ch krajích, a kdyÏ po str˘ci Georgeovi podûdil majetek, z armády ode‰el a vûnoval se své velké vá‰ni: cestování. Na‰tûstí se oÏenil s Ïenou, která jeho zálibu sdílela. Ze sv˘ch cest po âínû, Mongolsku, Mexiku nebo Afghánistánu pfiiváÏeli fascinující suven˘ry. Panenku z Japonska mûla Sadie dosud. ·v˘carsko (Sadie si vybavila vysoké hory a hodiny s kukaãkou) nebylo tak exotické jako jejich obvyklé v˘pravy, ale i tak to bylo prostfiedí na hony vzdálené Northcotu. A promítání pohybliv˘ch obrázkÛ v‰ichni milovali, proto obecní sál praskal ve ‰vech. Ze v‰eho nejvíc Sadie tû‰ilo, Ïe Jack i Beth u nich zÛstanou pfies noc. A po pfiedná‰ce se pofiádala veãefie, na kterou dostali pozvánku v‰ichni dÛleÏití lidé z okolí Otázkou v‰ak zÛstávalo, jestli se dostaví i Wroughtonovi. Wroughtonovi z Dene Parku byli nejváÏenûj‰í rodina ‰iroko daleko, od sedmnáctého století vlastnili baronsk˘ titul a v roce 1910 je Lloyd George dokonce pov˘‰il do hrabûcího stavu. Jejich vesnické panství Dene Park bylo klasicistní sídlo v palladiánském stylu, obklopené rozsáhl˘m pfiírodním parkem, jehoÏ vstupní 12
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 13
brána leÏela pouze pÛl kilometru od Elmsu. Samotn˘ dÛm stál kilometr od brány a tento pozoruhodn˘ údaj hrdû hlásal i prÛvodce po zdej‰ích pamûtihodnostech. Podle v‰ech mûfiítek v‰ak Wroughtonovi byli sousedi jako kdokoli jin˘ ve vesnici. Navíc otec se s hrabûtem znal: Edward Hunter byl sluÏebnû star‰ím bankéfiem v Hutcheon’s Bank, v níÏ mûl hrabû úãet odjakÏiva. Wroughtonovi v Dene Parku netrávili mnoho ãasu, tudíÏ jedin˘ kontakt obstarávali otec a hrabû a nebylo to zase aÏ tak ãasto. Jednou ãi dvakrát si vymûnili zdvofiilostní vzkaz, k svátkÛm zvûfiinu nebo ovoce ze skleníku, a také obãas pozvánku si zastfiílet. Av‰ak neexistoval Ïádn˘ dÛvod, proã by se to nemohlo zmûnit. Dokonce ani matce, která ponûkud námûsíãnû (tak se to aspoÀ jevilo Dianû) proplouvala Ïivotem, neunikly moÏnosti, které jim Jackova náv‰tûva nabízela. Wroughtonovi tedy obdrÏeli pozvánku jak na pfiedná‰ku, tak i na následující veãefii. Ov‰em stále platilo: Pfiijdou? V Dianinû pfiípadû – vzhledem k tomu, Ïe hrabû a hrabûnka ji zase tolik nezajímali – platilo spí‰, jestli pfiijde on. Jejich syn Charles, vikomt Dene, má-li b˘t uveden pln˘m titulem. Nejstar‰í syn, dûdic panství. Donedávna pfiedstavoval pouze nejasnou teãku kdesi na obzoru, ale potom mûla Diana ‰tûstí a potkala ho osobnû v Lond˘nû, dokonce hned dvakrát. Byla tehdy na náv‰tûvû u Palfreyov˘ch v Kensingtonu. Díkybohu Ïe má takové pfiíbuzné! VÏdycky ji ochotnû zvali, takÏe mûla moÏnost nav‰tûvovat ty správné obchody, divadla, plesy a pokaÏdé, kdyÏ jí Northcote pfiipadal pfiíli‰ tûsn˘, mûla v˘mluvu, aby nasedla na vlak do Lond˘na a nadechla se tam ãerstvého velkomûstského vzduchu. Poprvé Charlese Wroughtona potkala v prosinci v Belgravii na veãírku, kter˘ pofiádal nûjak˘ znám˘ Palfreyov˘ch. Bylo tam tak hluãno, Ïe málem nebylo sly‰et vlastního slova. KdyÏ je pfiedstavili, pfiece jen se jí podafiilo se mu nenápadnû zmínit o tom, Ïe jsou sousedi, ale netu‰ila, jestli ji pfies v‰echen ten hluk vÛbec sly‰el. Doãkala se od nûj pouze zdvofiilého pok˘vnutí a omluvného pohledu a potom ho hostitelka odvlekla o kus dál. Její sestfienice Mary Palfreyová, která jí byla vûkovû nejblíÏe, jí vyprávûla, Ïe Charles Wroughton má povûst komisního nudného patrona, takÏe Diana nepfiedpokládala, Ïe by jejich seznámení 13
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 14
k nûãemu vedlo. Ale v kvûtnu se zúãastnila charitativního bálu v Grosvenor House, a kdyÏ pfies sál zachytila CharlesÛv pohled, bylo vidût, Ïe ji poznal, jenom netu‰í, kam ji zafiadit. Na jeho váhání tedy odpovûdûla úsmûvem, jímÏ mu naznaãila: Ano, uÏ jsme si byli pfiedstaveni, je bezpeãné se dát do fieãi. A on skuteãnû za ní pfii‰el. Vymûnili si vysvûtlení a znovu se ujistili, Ïe vûdí, o koho jde. A Charles Wroughton ji poÏádal o tanec! To byl triumfální okamÏik. KdyÏ ji vedl na parket, vidûla, jak ji ostatní provázejí pohledem: ten pov˘‰en˘ rezervovan˘ vikomt Dene si jde zatanãit s Dianou Hunterovou, dcerou pouhého bankéfie. Dobfie vûdûla, Ïe ten veãer jí to v˘jimeãnû slu‰í. Tou dobou se uÏ pohybovala ve spoleãnosti druh˘m rokem a patfiila mezi krásky; pfiesto trnula nervozitou. Musela najít zpÛsob, jak na nûj udûlat dojem. PoÏádat ji o tanec byl v jeho pfiípadû první v˘znamn˘ krok, ale oãividnû si nepotrpûl na pfiíli‰né fieãi, bylo tedy celkem obtíÏné ho okouzlit, kdyÏ mûla tak málo moÏností vystavit na odiv i svou v˘mluvnost. Pfiesto cítila, Ïe ho zaujala. Neusmíval se, ale nûco ve zpÛsobu, jak˘m se na ni díval… Tanãil s ní dvakrát, ale mûl s sebou spoleãnost, a musel se k nim tedy posléze pfiipojit. A od té doby se s ním nevidûla. Dva tance pfiede dvûma mûsíci byly pfiíli‰ málo na to, aby si ji uchoval v pamûti. Nepochybnû od té doby tanãil s celou fiadou dívek. Diana si barvitû pfiedstavovala, jak její obrázek v jeho pamûti bledne a rozpl˘vá se jako ranní mlha na blatech. Bylo nezbytnû nutné, aby ho zase co nejdfiíve vidûla, jinak ztratí ve‰keré ‰ance na úspûch. „Proã ti na tom tak záleÏí?“ nechápala Sadie, kdyÏ Diana nahlas pfiem˘‰lela, jestli si ji vikomt stále pamatuje. „Tomu bys nerozumûla,“ odbyla ji Diana. Dívky, které se Dianû krásou nemohly rovnat, jí vÏdycky závidûly. Trousily poznámky typu „Ty mበale ‰tûstí“ a „Tobû se to fiíká“ – a pfiedstavovaly si, Ïe její Ïivot je mnohem jednodu‰‰í. Ale v Dianinû pfiípadû platilo, Ïe s vût‰í krásou pfiichází i vût‰í odpovûdnost. Prostû se musela dobfie provdat. Oãekávalo se to od ní. Sadie mohla vyãkávat a provdat se za nûkoho, kdo se jí bude líbit. Staãilo jenom, aby to byl váÏen˘ a slu‰n˘ ãlovûk. Ale pro Dianu bylo ãekání luxus, kter˘ si nemohla dovolit. Krása je jako rÛÏe, 14
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 15
má svou sezonu. KaÏd˘m rokem kvûty uvadají, kaÏd˘m dnem narÛstá nebezpeãí. Nûkdy se Diana v noci budila hrÛzou. A kdykoli se bedlivû prohlíÏela v zrcadle, byla za tím nikoli marnivost, n˘brÏ úzkost. Od chvíle, kdy byla uvedena do spoleãnosti, jí chlapci nadbíhali. Ale nikomu z nich nedávala nadûje, i kdyby se jí snad nûkdo líbil. Mûla za povinnost se provdat dobfie a Charles Wroughton pfiedstavoval tu nejlep‰í partii. KéÏ by dnes veãer pfii‰el… Diana vûdûla, Ïe zrovna pfiijel do Dene Parku, protoÏe jejich uklízeãka paní Chaplinová byla teta kováfie Jacka Chaplina, kter˘ lordu Deneovi opravoval auto. Lord Dene rád fiídil, takÏe dovezl vÛz do kovárny osobnû, a zatímco se na autû pracovalo, s Chaplinem si povídal a pfii hovoru se zmínil, Ïe bude na Dene Parku celé léto. Wroughtonovi na pozvánku neodpovûdûli, ale to nic neznamenalo. Stejnû bylo moÏné, Ïe pfiijdou. KéÏ by lord Dene pozvánku pfiijal… Zvlá‰tû na veãefii… Snad by se jí podafiilo ho odlákat do tichého kouta místnosti, kde by si mohli neru‰enû pohovofiit. KéÏ by pfii‰el… Cestou domÛ ‰la Sadie kolem fary a kostela V‰ech svat˘ch. Faráfiova manÏelka paní Fitzgeraldová zrovna stfiíhala rÛÏe, a kdyÏ Sadie procházela kolem branky, k˘vla na ni, aby pfiistoupila blíÏ. Sadie ji s tlukoucím srdcem poslechla. Paní Fitzgeraldovou nemohla neÏ obdivovat za její neúnavnou dobroãinnost – v‰ichni (i paní Fitzgeraldová) byli toho názoru, Ïe mÛÏe ostatním slouÏit jako záfin˘ pfiíklad – ale kdykoli na nûkoho zamûfiila svou pozornost, ãekaly dotyãného potíÏe. „Jak se vede tvé drahé matce?“ otázala se. „Asi má plno práce s pfiípravou dne‰ního veãera, viì?“ Sadie ze sebe vyrazila nezávazné „Hmm“. „Prosím vyfiiì jí,“ pokraãovala paní Fitzgeraldová, „Ïe kdyby potfiebovala pomoc, po‰lu jí svou Aggie.“ „¤eknu jí to,“ slíbila Sadie, ale dobfie vûdûla, Ïe Aggie je povûstná svou prchlivostí a náladovostí, takÏe vût‰inou zpÛsobila víc ‰kody neÏ uÏitku. Navíc sluÏebné její matky by velmi nelibû nesly byÈ jen náznak toho, Ïe snad svou práci nezvládají. „Dûkuji, ale jsem si jistá, Ïe matka nic nepotfiebuje.“ 15
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 16
Sadie navíc mûla podezfiení, Ïe paní Fitzgeraldová nabízí pomoc nikoli z nezi‰tné velkorysosti, ale spí‰ ze zvûdavosti. Mûla ve zvyku pofiád do nûãeho strkat nos. Nesnesla, kdyÏ se v Northcotu nûco ‰ustlo bez jejího vûdomí, a postavení faráfiovy manÏelky jí zaruãovalo, Ïe k tomu nedocházelo pfiíli‰ ãasto. Sadie jako prostfiední dítû mûla vypûstovan˘ odhad na lidi a vnímala v‰echno, i kdyÏ si ostatní mysleli, Ïe nedává pozor. Vûdûla, Ïe paní Fitzgeraldová by byla rad‰i, kdyby se pfiedná‰ka o ·v˘carsku konala ve farním sále, a ne v obecním domû. Mûla by celou záleÏitost na povel a mohla by potom veãefii pofiádat pfiímo na fafie. Z jejího pohledu by to bylo mnohem vhodnûj‰í fie‰ení, protoÏe faráfi s manÏelkou mûli pádn˘ dÛvod, aby se povaÏovali za pfiedstavitele celé vesnice. A podle jejího mínûní paní Hunterová pouze zneuÏívala naprosto podruÏného faktu, Ïe pfiedná‰ející je synovec pana Huntera. Bylo by zajímavé sly‰et to na vlastní u‰i od paní Fitzgeraldové, ale Sadie nemusela b˘t zrovna jasnovidec, aby vûdûla, Ïe nutit nûkoho, aby ‰el s pravdou ven, je pro ãlovûka na niωím spoleãenském Ïebfiíãku zcela vylouãeno. Dotãená p˘cha tûch nahofie by se mohla obrátit proti ní. Místo toho se tedy ve snaze svést faráfiovu manÏelku ze stopy zeptala: „Je‰tû stále doktora Fitzgeralda bolí v krku?“ „UÏ je mu mnohem lépe, dûkuji za optání. Doktor Harding fiíkal, Ïe to není Ïádná infekce. Na vinû je pouze námaha. Poradil tudíÏ faráfii, aby pár dní pouze ‰eptal, a sliboval mu, Ïe v nedûli uÏ bude v pofiádku.“ Paní Fitzgeraldová se v‰ak nevzdávala a dál provrtávala Sadie pohledem. „Asi pospíchበdomÛ, abys matce byla k ruce, viì? Urãitû má radost, Ïe jí doma pomÛÏe‰. Ale drahá, jaké mበvlastnû plány do budoucna? Jen tak bezcílnû bloumat po okolí…“ Paní Fitzgeraldová se v˘znamnû odmlãela. „Jsou letní prázdniny,“ vyhrkla Sadie. „Já vím, dítû. Nemyslela jsem tím nic zlého. Kolik ti vlastnû je? ·estnáct? No, ‰kola ti sice skonãila, ale nemûla bys usnout na vavfiínech. Zahálka dívkám nesvûdãí. Uji‰Èuji tû, Ïe muÏi dávají pfiednost ãinorod˘m a uÏiteãn˘m manÏelkám. Po‰le tû otec na rodinnou ‰kolu?“ „Nevím,“ odpovûdûla Sadie vyh˘bavû a snaÏila se hovor ukonãit. Doma se pfied ãasem mluvilo o rodinné ‰kole ve Vídni, kterou 16
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 17
nav‰tûvovala i Diana, ale dosud nebylo nic rozhodnuto a poslední dobou jako by tohle téma usnulo. „Nûco ale dûlat musí‰, má drahá. Jednu sestru uÏ doma má‰,“ nedala se paní Fitzgeraldová odb˘t. „Ne Ïe by Diana mûla potíÏ najít manÏela, protoÏe je skuteãnû moc krásná. Ale ty…, no,“ odfrkla si a prohlédla si Sadie od hlavy k patû s v˘razem, jemuÏ její bratr William fiíkal „ten pohled“, „se bude‰ muset víc snaÏit. Ale to tvá matka nepochybnû ví. Urãitû jí dûlá starosti, Ïe se potloukበpo venku jako nûjak˘ tulák. Mûla by sis krátit ãas ãinnostmi vhodn˘mi pro mladé dámy – napfiíklad hrou na klavír nebo aranÏováním kvûtin.“ Sadie se podafiilo nenápadnû vycouvat, jak nejdál to ve v‰í zdvofiilosti ‰lo, a teì celá zoufalá vyhrkla: „PromiÀte, paní Fitzgeraldová, uÏ musím jít. Matka na mû ãeká.“ „No dobrá. Pozdravuj ji a nezapomeÀ jí vyfiídit, Ïe jí v pfiípadû potfieby po‰lu Aggie.“ „Nezapomenu,“ slibovala Sadie. Potû‰ilo ji, Ïe se jí podafiilo dát dvojznaãnou odpovûì a ze spárÛ faráfiovy manÏelky koneãnû uniknout. Pospíchala, a teprve kdyÏ zaboãila za roh a zmizela z dohledu, zpomalila krok, obrátila oãi k nebi a hlasitû si oddechla. Usoudila v‰ak, Ïe odteì si podobn˘ch fieãí uÏije víc neÏ dost. Rodinná ‰kola pro mladé dámy by mohla b˘t zábava (nebo taky ne), ale v kaÏdém pfiípadû pouze oddálí nevyhnutelné. Co jiného by koneckoncÛ dívka v jejím spoleãenském postavení mohla oãekávat neÏ sÀatek? Dívky nemohly jít do práce a vûnovat se nûjaké profesi jako chlapci. A kdyÏ se nevdá, ãeká ji neradostn˘ osud. ZÛstane doma, bude pomáhat matce a starat se o rodiãe ve stáfií. No, pfiinejmen‰ím do záfií se nic dít nebude. TakÏe má konec ãervence a cel˘ srpen… Velká ‰koda, Ïe star‰í bratfii nejsou doma. Mohli si spolu uÏít plno legrace. Poslední dobou se doma moc neohfiáli: David rovnou z univerzity a Bobby pfiímo ze ‰koly zamífiili kaÏd˘ na léto ke sv˘m kamarádÛm. TakÏe doma mûla Sadie pouze Dianu, která v‰ak uÏ byla na hraní pfiíli‰ velká, a sedmiletého Petera, kter˘ byl zase moc mal˘. Williamovi bylo ãtrnáct a poslední dobou propadl motorÛm, zvlá‰tû letounÛm, a s chlapci, ktefií sdíleli jeho vá‰eÀ, byli ochotní se trmácet kamkoli, jenom aby mohli tyhle létající stroje zahlédnout. 17
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 18
Sadie se mohla sice tû‰it na pravideln˘ kaÏdoroãní v˘let do Bournemouthu, kam jezdili vÏdycky v srpnu, ale netu‰ila, jestli letos pojede i Diana, takÏe jí budou dûlat spoleãnost pouze William a Peter – navíc v ní narÛstal nepfiíjemn˘ pocit, Ïe na tyhle prázdniny u mofie, oblázkové tÛÀky, hrady z písku a vyjíÏìky na oslících je uÏ pfiece jen moc velká. KdyÏ tak kráãela vysokou travou a dlaní hladila vr‰ky stébel, napadlo ji, Ïe ‰estnáct let je vÛbec nejhor‰í vûk. Je moc stará na to, aby si hrála, a moc mladá, aby byla dospûlá… Na rohu Highwood Road potkala Nailera, kter˘ zrovna pfiibíhal z opaãného smûru. Oba se zastavili a ostraÏitû si pfiemûfiili jeden na druhého. Nailer byl bíl˘ kfiíÏenec hrubosrstého teriéra, mûl ‰piãaté u‰i, ‰tûtinaté oboãí a huÀat˘ bíl˘ knír, kter˘ naznaãoval, Ïe mezi pfiedky mÛÏe poãítat i svého skotského pfiíbuzného. Nikdy ani na okamÏik neposedûl a pohrdání, které oãividnû choval ke sv˘m páníãkÛm, dokázal vÏdy vyváÏit geniální schopností vloudit se do pfiíznû, proto pokaÏdé nakonec dosáhl odpu‰tûní za v‰echny charakterové vady, jichÏ mûl nepoãítanû. Hroznû rád hrabal, pral se, kradl jídlo, honil koãky a zakusoval krysy. Za sv˘mi koníãky se vydával do ‰irokého okolí a mûl povûst velkého poÏitkáfie a milovníka, která mu pfiiná‰ela obdiv, anebo odpor, záleÏelo na úhlu pohledu. V okruhu fieknûme deseti kilometrÛ existovalo pouze pár farem a samot, kde by se omluvnû vyhlíÏející fence nenarodila ‰tûÀata s charakteristick˘m knírem, symbolem její hanby. Nyní si Nailer zpod sv˘ch stfiíbrn˘ch huÀat˘ch oboãí mûfiil Sadie ostraÏit˘m pohledem a stále si drÏel odstup. Av‰ak na znamení ochoty pfiátelsky zamával ocasem, aby otestoval pÛdu, jestli ho opravdu ãeká vstfiícné uvítání. Pes, kter˘ má ãisté svûdomí, by se k ní nejspí‰ pfiátelsky pfiihnal rovnou, zvlá‰tû k Sadie, ale Nailer vûdûl, Ïe z nûjak˘ch záhadn˘ch dÛvodÛ témûfi za v‰echno, co udûlá, si od dvounoÏcÛ vyslouÏí kritiku a nevoli. Sadie se usmála. „Hodn˘ pejsek. Kdepak jsi byl tentokrát?“ Nailerovi se ulevilo, pfiibûhl k ní, a kdyÏ ucítil zbytky Arthurova pachu, s nad‰ením ji celou oãichal. „Jedinû my dva tady máme rádi koÀsk˘ pach,“ poznamenala Sadie. „Zato Diana nade mnou bude ohrnovat nos a honit mû, abych se okamÏitû pfievlékla.“ Povzdechla si. „Doufám, Ïe nikdy 18
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 19
nezhloupnu jako ona, aÏ budu v jejím vûku. No tak, pospû‰. Jdeme domÛ. Umírám hlady.“ Nailer vycenil zuby, coÏ se u nûj dalo povaÏovat za úsmûv, a srovnal s ní krok. V zahradû u venkovského sídla Oliphantov˘ch rostl velk˘ dekorativní ãerven˘ buk. V jeho kropenatém stínu leÏel na trávû David Hunter a zády o kmen stromu se opíral jeho pfiítel Oliphant, koufiil cigaretu a pozoroval, jak prouÏek koufie stoupá vzhÛru a rozpl˘vá se mezi listím. Stfiídali se v hlasitém pfiedãítání Ovidia a podobnû jako v‰ichni univerzitní studenti v‰ech dob hovofiili o Ïivotû, o lásce a o Ïenách. Jejich zku‰enost ve v‰ech tfiech oblastech mûla víceménû akademick˘ charakter, praxe pokulhávala, a proto pfied chvílí téma vyãerpali a rozhostilo se mezi nimi ticho. Nakonec ho jako první prolomil David: „Nepfiipadá ti, Ïe nበÏivot je jalov˘? âetba knih, teoretizování, celé to univerzitní prostfiedí… Vezmi si tfieba na‰e profesory. Sedí zavfiení v tûch sv˘ch kukaních jako v klá‰tefie. Nikdo z nich netu‰í, co se ve skuteãnosti dûje venku. Mûli bychom Ïivot Ïít, a ne o nûm donekoneãna tlachat.“ Oliphant se zamyslel. „Ale není pfiece jen potfieba se na Ïivot pfiipravit? B˘t nûco jako uãedníkem my‰lení?“ „Dobfie fieãeno,“ podotkl David. Oliphant se snaÏil potlaãit potû‰en˘ úsmûv. Obvykle komplimenty nesklízel. „KoneckoncÛ,“ pokraãoval, povzbuzen˘ úspûchem, „neznalost znamená, Ïe ãlovûk vlastnû ani neví, co v‰echno neví. Dokud se to tedy nedozvíme, nemÛÏeme vûdût, co máme znát.“ „Ale to by znamenalo dal‰í planá slova. UÏ mû otravuje Ïít pofiád jenom na papífie. Chci nûco dûlat.“ „Co?“ zeptal se Oliphant vûcnû. „Nevím!“ vykfiikl David frustrovanû. Posadil se. „Chci dostat pfiíleÏitost vykonat nûco slavného a u‰lechtilého. Pfiece nûkde na svûtû musí existovat ãest. V téhle zemi se rozmohla dekadence. Je potfieba setfiást okovy pohodlnosti.“ „Dobfie fieãeno,“ oplatil mu pochvalu Oliphant. 19
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 20
„Civilizace nás drtí! Je v‰ude kolem nás – ne‰lechetné plahoãení se za pfiízemnostmi.“ „Ale nemûl by si ãlovûk na Ïivobytí nûjak vydûlávat?“ zaváhal Oliphant. „Asi ano,“ pfiitakal David netrpûlivû. „Ale musí se kolem toho toãit celá existence? Mûli bychom se vrátit k jednodu‰‰ímu, ãist‰ímu stavu bytí. Nûco jako u‰lechtil˘ divoch…“ „Poãkej,“ zaprotestoval Oliphant. David nabral dech do plic a zase ho pomalu vypustil. „Nechal jsem se pfiíli‰ unést?“ „Ne, to je v pofiádku. Nutí‰ mû pfiem˘‰let. Víc neÏ star˘ dobr˘ Ovidius.“ „Tolik o Ïivotû,“ odtu‰il David zlehka. Mûl tu kladnou vlastnost, Ïe jeho záchvaty brát se váÏnû nemívaly dlouhého trvání. „A teì o lásce.“ „Asi se nikdy nezamiluju,“ utrousil Oliphant. „Îeny jsou pfiíli‰ velká záhada. Jsou jako nebezpeãná hlubina.“ KdyÏ pohlédl k domu, v‰iml si, Ïe jeho matka a Sofie se právû vrátily z odpoledních náv‰tûv. „S v˘jimkou rodiny, samozfiejmû, ale ta se nepoãítá. A i pfiíbuzní se mÛÏou chovat nevyzpytatelnû.“ David vzhlédl a také si jich v‰iml. Pfii pohledu na Sofiinu ‰tíhlou postavu, odûnou do bílého letního mu‰elínu, se v nûm v‰echno rozechvûlo. Dívka se mihla za francouzsk˘m oknem a krátce ji ozáfiilo letní slunce. U OliphantÛ byl na náv‰tûvû uÏ mnohokrát, ale teprve nyní jako by se Sofie oddûlila od zbytku rodiny a vystoupila z pozadí na svûtlo. „Obãas mû napadne, jestli jsou od nás opravdu tak odli‰né,“ poznamenal David, ale v jeho slovech zaznûla spí‰ nadûje neÏ nezvratné pfiesvûdãení. „Kdybys dívku oprostil od v‰eho ostatního a promluvil si s ní – skuteãnû s ní mluvil…“ „Ale to právû nejde, v tom je ta potíÏ,“ namítl Oliphant. „Ty v lásku nevûfií‰?“ „Podle mého názoru to není otázka víry,“ zasmu‰il se Oliphant. „Jednodu‰e se to jednoho dne pfiihodí – asi jako kdyÏ spadne‰ do propasti.“ David nesouhlasnû zavrtûl hlavou. „Jsi moc velk˘ romantik,“ pokraãoval Oliphant. „To není kfiíÏová v˘prava, ale spí‰ tanec. âajové d˘chánky. Smí‰ená dvouhra.“ 20
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 21
David si pfiitáhl kolena k bradû a objal je rukama. „Je mi to jedno,“ fiekl vzdornû. „Pevnû vûfiím, Ïe se v Ïivotû nacházím na prahu nûãeho neskuteãnû velkého. Nevím, co to bude, ale jsem na to pfiipraven˘.“ „Je‰tû musí‰ vydrÏet rok v Oxfordu, na to nezapomeÀ,“ upozornil ho Oliphant. „Nedoporuãoval bych ti, aby ses zamiloval pfiedtím, neÏ si vybuduje‰ kariéru. Klidnû si penûzi pohrdej, ale Ïeny jsou nároãné a finanãnû nákladné.“ „TakÏe nebezpeãná hlubina, která stojí moc penûz. Tvoje pfiedstava Ïeny je velmi nelákavá.“ „Kdybys znal mou sestfienku Hetty…,“ nadhodil Oliphant. „·koda Ïe s námi nejede‰ do Skotska. Jsem si jist˘, Ïe má na mû políãeno. Mohl bys slouÏit jako nárazník.“ „Dûkuju pûknû. To je od tebe laskavé, ale nemám nejmen‰í chuÈ se vrhat do cesty tvé rozdychtûné sestfienici.“ „No, nefiíkal jsi pfied chvílí nûco o dobrodruÏství? A budou tam i jiné Ïeny.“ Tfieba Sofie, blesklo Davidovi hlavou. „MÛÏe‰ si s námi zastfiílet,“ naléhal Oliphant. „Moc rád, ale musím se zeptat rodiãÛ. Tv˘m by to nevadilo?“ „Samozfiejmû Ïe ne,“ pfiesvûdãoval ho Oliphant. „âím víc, tím veseleji, fiíká vÏdycky máma. Mám dojem, Ïe z tety Cratty má podobn˘ pocit jako já ze sestfienice Hetty – kaÏd˘ nárazník pfiijde vhod.“ „Vykresluje‰ neodolateln˘ obrázek,“ utrousil David. „Hoì mi cigáro.“
21
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 22
KAPITOLA DRUHÁ
V˘raz „salon pro sluÏebnictvo“ ponûkud nadnesenû oznaãoval jídelnu a ob˘vací pokoj v jednom, kter˘ pfiiléhal ke kuchyni. Ale byla to pomûrnû prostorná a pohodlnû zafiízená místnost, jíÏ vévodil dlouh˘ stÛl pokryt˘ Ïinylkov˘m ubrusem. U krbu stálo nûkolik kfiesel. RÛzné drobnosti a ozdÛbky dodávaly celému prostoru domáckou atmosféru. Nûkteré vûci si donesly samy sluÏebné, jiné, jako napfiíklad hodiny na krbové fiímse, japonskou zástûnu proti ohni a zarámované tisky na stûnách, darovala rodina. ·lo o vyfiazené vûci, pro které uÏ se nena‰lo dal‰í pouÏití. SluÏebnictvo v Elmsu mûlo pfiestávku na svaãinu o pÛl jedenácté, ale v duchu místní tradice tomuto jídlu v‰ichni fiíkali „obûd“, pfiiãemÏ polední stolování neslo oznaãení „hlavní jídlo“. Jedinû zahradník Munt místo „obûd“ fiíkal „hostina“. Zaãínal jako pomocn˘ zahradník u univerzitního profesora v penzi a hned první t˘den po nástupu, kdyÏ na parném slunci plel záhony, se u nûj objevil jeho zamûstnavatel, impozantní muÏ s extravagantní bradkou, a sv˘m hlubok˘m duniv˘m hlasem, kter˘ by podle malého Munta slu‰el i samotnému Bohu v‰emohoucímu, prohlásil: „Dobré nebe, chlapãe, copak neví‰, Ïe ostatní uÏ zasedli k hostinû? Utíkej za nimi. Neb hoden jest dûlník mzdy své.“ Tak se zrodil celoÏivotní zboÏÀující obdiv, aã profesorovi bylo pfies osmdesát a mal˘ Munt mûl moÏnost ho uctívat jen dva roky. KdyÏ profesor zemfiel, Munt si musel hledat místo jinde. Pfiesto mûl stále ve zvyku pfii kaÏdé vhodné pfiíleÏitosti utrousit: „Jestli nûkdy existoval opravdick˘ gentleman, byl to profesor Scrimgeour. Ten by si s touhle bláznivinou hravû poradil.“ Opakoval to, kdykoli se mu nelíbil moderní úpadek slu‰n˘ch mravÛ – a Ïe 22
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 23
se mu nelíbil ãasto. Ostatní sluÏebnictvo sl˘chalo o profesoru Scrimgeourovi na svÛj vkus aÏ moc a nezfiídka Muntovi nûkdo poradil, aby uÏ „o tom starém paprikovi zmlkl“, ãímÏ Muntovi hladce dokázal, Ïe má s tím úpadkem mravÛ pravdu. Tûsnû pfied pÛl jedenáctou prostfiela Emily, pomocnice v kuchyni, ubrus a právû nepfiítomnû uhlazovala pfiehyby, kdyÏ dovnitfi ve‰la sluÏebná Ethel a vrhla na ni mrzut˘ pohled. Emily byla hubená drobná Irka a v‰eobecnû se soudilo, Ïe rozumu moc nepobrala – ov‰em práce pomocnice v kuchyni byla taková dfiina, Ïe by v ní tûÏko vydrÏel nûkdo jin˘ neÏ dûvãe mdlého rozumu. Emily vûdûla, co se o ní fiíká, a sv˘m zpÛsobem jí to vadilo, ale i nevadilo. Podle jejího názoru nebylo od ostatních hezké, Ïe se k ní tak chovají, ale Ïivot ji nauãil, Ïe se lep‰ího zacházení nedoãká. A není pravda, Ïe je hloupá. Sice neumí ãíst ani psát, ale roztrÏitost a nesoustfiedûnost pramenily spí‰e z jejího zvyku utíkat pfied tvrdou realitou Ïivota do vnitfiního svûta pfiekypujícího bohatou fantazií, v nûmÏ dovádûly pohádkové postavy z pfiíbûhÛ, které se vyprávûly na irském venkovû jejího dûtství. Emily tedy vût‰inu dne pob˘vala ve své vlastní zemi, v níÏ Ïili zlí mágové a víly, mluvící zvífiata, lstiví elfové a zlomyslné ãarodûjnice, existovaly tam ukryté zlaté poklady, byl to svût kouzeln˘ch promûn a nûkdy – a to bylo ze v‰eho nejlep‰í – ‰Èastn˘ch koncÛ. Ethel v‰ak vidûla jenom „tu nánu“, jak se sklání nad stolem a jako pokaÏen˘ hrací strojek opakuje stále tent˘Ï pohyb. „Ty je‰tû nemበprostfieno?“ obofiila se na ni. „Dneska na to tvoje lelkování nemám ãas. Veãer je velká slavnost. Nehodlám za tebe makat jako vÏdycky, kdyÏ ti zase zaãne stra‰it ve vûÏi.“ Emily se k ní obrátila. „Nezaãalo mi stra‰it ve vûÏi,“ bránila se se sv˘m zvoniv˘m irsk˘m pfiízvukem. „Myslela jsem na dne‰ek. Promítání s kouzelnou lampou! Ach Ethel! To bude krása! Nikdy jsem to nevidûla. UÏ se nemÛÏu doãkat.“ „Na tom promítání ve skuteãnosti nic kouzelného není,“ odbyla ji Ethel. „Ty povaÏuje‰ za zázrak i elektfiinu. Nebo automobil.“ „Nejsem tak hloupá,“ namítla Emily dotãenû. „Ale je to nûco nového. To je pfiece tak napínavé! Celá se tfiesu vzru‰ením.“ „Tak se pfiestaÀ tfiást a prostfii stÛl. No tak, pohni se. Ostatní jsou tady co nevidût.“ Ethel postrãila Emily smûrem k zásuvce 23
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 24
s pfiíbory, a aby se vûci tro‰ku rozbûhly, popadla talífie, které stály narovnané na skfiíÀce, a zaãala je pokládat na stÛl. Byla hotová dfiív, neÏ se Emily pfiesunula zhruba do poloviny vzdálenosti, která ji dûlila od zásuvky. „Mohla bych si dnes pfii pfiedná‰ce sednout vedle tebe, Ethel? Prosím. Nechci sedût vedle kuchafiky. Bude pofiád klábosit a já neusly‰ím, co ten ãlovûk fiíká. Prosím, Ethel.“ Ethel se na chvíli zastavila s talífiem v ruce a vrhla na ni krátk˘ spokojen˘ pohled jako koãka nad miskou smetany. „Seì si, kde chce‰. Já tam nebudu.“ Emily se zhrozila. „Ale paní nám dala na pfiedná‰ku volno. To bylo od ní hroznû hezké. Musí‰ tam jít,“ koktala „Já si ve svém volnu mÛÏu dûlat, co chci,“ odbyla ji Ethel a trochu marniv˘m gestem si uhladila vlasy pod ãepcem. „Do veãefie budu zpátky, ale mám lep‰í vûci na práci neÏ koukat na obrázky z nûjakého vidlákova v kopcích.“ „Kam se chystá‰?“ vyzvídala Emily dychtivû. „MበschÛzku? Je to Billy Snow?“ „To tû nemusí zajímat,“ odbyla ji Ethel. „Ach Ethel,“ zavzdychala Emily s oãima navrch hlavy. UÏ byla zase duchem nepfiítomná. Jaké by to bylo, b˘t hezká jako Ethel a jít na schÛzku s chlapcem? Billy Snow, pfiíruãí v obchodû u Williamsona, se jí v hlavû okamÏitû promûnil v prince a místo bicyklu vidûla bílého konû. To musí b˘t nádhera! Ale je to i nebezpeãné… „Musí‰ b˘t opatrná. Jestli tû naãapají, schytበto.“ KdyÏ Ethel potfiebovala, umûla b˘t mr‰tná jako koãka. Popadla Emily za zápûstí a stiskla ji siln˘mi prsty. „Nesmûjí mû naãapat,“ zasyãela. „OpovaÏ se o tom nûkomu ceknout.“ „Nikomu nic nepovím, váÏnû,“ slibovala Emily ustra‰enû. „To ti radím,“ varovala ji Ethel. Zmáãkla Emilyino hubené zápûstí je‰tû pevnûji, aÏ dívce zapraskaly kosti. Emily v‰ak nevykfiikla. Cel˘ Ïivot ji nûkdo trápil, takÏe si na to uÏ dávno zvykla. „Nikomu nic nepovím, slibuju,“ opakovala. „Pfiísahej na Ïivot své matky,“ naléhala Ethel. Emily se zatváfiila polekanû. „To ne!“ vyjekla. „To pfiiná‰í smÛlu.“ Ethel jí drtila ruku, aÏ Emily vyhrkly slzy. „Prosím, nenuÈ mû k tomu. Pfiísahám, Ïe nic nepovím.“ 24
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 25
„Na hrob tvé matky,“ opakovala Emily v˘hrÛÏnû a naznaãila, Ïe jí zápûstí zkroutí. „¤ekni to.“ Emily poznala, kdy prohrála. „Pfiísahám na Ïivot své matky, Ïe nic nefieknu.“ Ethel ji pustila a Emily si zdû‰enû tfiela zápûstí. „Dobfie,“ fiekla Ethel spokojenû. „KdyÏ to teì nûkomu poví‰, tak tvoje matka umfie, nezapomeÀ na to.“ Kuchafika vstoupila do místnosti právû vãas, aby sly‰ela, jak Emily ustra‰enû vykfiikla. Jedin˘m pohledem zhodnotila situaci. „PfiestaÀ to dûvãe trápit a pfiines mlíko,“ nafiídila Ethel. „A ty, Emily, pospû‰ a dej vafiit vodu na ãaj. Co to s vámi je? To mám v‰echno dûlat sama? Nûkdo by si pomyslel, Ïe za v‰echnu tu dfiinu se doãkám ohledÛ, ale to ne. Lenost a sobectví, nic víc…“ Ale její obecenstvo uÏ bylo pryã. KdyÏ dorazil Munt, na chvíli se zastavil ve dvefiích a pobavenû obhlédl shromáÏdûné sluÏebnictvo usazené kolem stolu: kuchafika (jmenovala se Joan Dunkleyová, ale nikdo jí tak nikdy nefiekl), sluÏebné Ada a Ethel, obleãené v dopoledních svûtlemodr˘ch stejnokrojích s jednoduch˘m ãepcem, a pomocnice v kuchyni Emily, která byla tak hubená, Ïe podle Munta musela mít ãervy, a pofiád cosi drmolila, zvlá‰tû pfii jídle. Dnes byl pátek, takÏe se navíc dostavila i uklízeãka paní Chaplinová (chodila v pondûlí, ve stfiedu a v pátek dopoledne), sedûla bokem a ukusovala chleba s máslem – Ïv˘kala pomalu, ale s úpornou vytrvalostí a Munt si pfiedstavoval, Ïe asi tak nûjak poÏírají plÏi jeho ostroÏky. A nakonec tady byl pomocník v botárnû Henry, dvanáctilet˘ chlapec, kter˘ opustil ‰kolu po sedmi letech vzdûlávání, z nichÏ pfiinejmen‰ím pût bylo podle Munta ztráta ãasu. Byl to natvrdle vyhlíÏející kluk, popelavé vlasy mu rostly do v‰ech svûtov˘ch stran a pusu mûl permanentnû otevfienou. „AÈ ti do ní nevletí moucha,“ varoval ho vÏdycky Munt. Kuchafika se právû zaobírala obrovskou ãajovou konvicí. Otoãila se k nûmu. „Tak tady jste. UÏ jsem si myslela, Ïe nepfiijdete.“ „Kde se ten kluk dneska válel?“ zavrãel Munt. „Cel˘ den nevystrãil nos, kÛÏe líná.“ „âistil stfiíbro,“ ohradila se Ada nabrou‰enû. Ze v‰ech nesná‰ela Munta nejvíc. „A pak ho paní poslala do vesnice nûco vyfiídit.“ 25
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 26
„Vyfiídit? Spí‰ se flákat,“ utrousil Munt. „Mûl mi dnes pomáhat. Trhat hrách.“ „Otrhejte si ho sám,“ odbyla ho Ada. „To není moje práce,“ odsekl Munt. „Je to úkol pro kluka. Nebo pro Ïenskou,“ dodal a vrhl v˘znamn˘ pohled na kuchafiku. „Kdo chce hrách, aÈ si ho natrhá a vyloupe sám.“ Kuchafika se najeÏila. „Na mû nekoukejte. Kde bych asi tak na‰la ãas, kdyÏ mám tolik práce? Nevím, kam dfiív skoãit. A vÛbec, tohle já nedûlám. Ale ráda bych vám pfiipomnûla, Ïe Henry má pfiedev‰ím za úkol ãistit boty a v zahradû jenom vypomáhá.“ Munt se zamraãil. „Nemûl bych nic proti, ale pomocník má pomáhat. A tenhle kluk není k niãemu, ani na práci, ani na okrasu.“ Henry se mezitím krãil na Ïidli a ãekal, aÏ se boufie pfieÏene. Munt se v‰ak na nûj otoãil a nyní d‰til svou sÏíravou kritiku rovnou na nûj. „Jeho Milost, velkomoÏn˘ pan Henry,“ protahoval s kousavou ironií. „Moc se tu stejnû neohfieje. Podle toho, jak si vede, pfiijde za chvíli nûjak˘ dal‰í milostpán, a pak dal‰í a dal‰í. Spratci! V‰echno je to jedna pakáÏ. Dneska mládeÏ neví, co je to pofiádná práce. KdyÏ jsem nastoupil u profesora Scrimgeoura, tak Ïádn˘ tyhle…“ „Ale jdûte s tím va‰ím profesorem Scrimblecamblem nûkam,“ pfieru‰ila ho kuchafika. „UÏ jsme o nûm v‰ichni sly‰eli víc neÏ dost a máme ho po krk. Budete s náma jíst, nebo ne?“ „Co máme? Chleba s máslem?“ Munt s podezírav˘m pohledem zamÏoural na stÛl. „CoÏe? Dnes není koláã?“ „Jsou su‰enky. Nemûla jsem ãas péct koláãe, kdyÏ je veãer slavnost.“ „Ale upéct su‰enky jste ãas mûla,“ mraãil se Munt. „Jsou rychlej‰í.“ „Domácí su‰enky nemám rád. Kupované chutnají líp,“ dloubl si Munt spí‰ jen ze zvyku neÏ z pfiesvûdãení. „Tfieba máslové.“ Kuchafika se zhluboka nadechla a zase vydechla. „Vy s tím snad nikdy nepfiestanete. Jednou,“ obrátila se k ostatním kolem stolu, „jen jednou jsme koupili su‰enky, kdyÏ se rozbil sporák a vypnuli nám plyn.“ „Pr˘ nemûla ãas na peãení,“ mumlal Munt dál. „Jste pohodlná, tak je to. Slabá a pohodlná jako v‰echny Ïenské. Jen poãkej26
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 27
te, aÏ to tady pfievezmou ti va‰i milovaní socialisti. Pûknû vás postaví do latû, budete jen kmitat.“ Rád kuchafiku zlobil, protoÏe ve volbách, které se konaly roku 1910, mu neprozfietelnû prozradila, Ïe kdyby mohla volit, zvolila by labouristy. Od té doby to bylo jeho oblíbené téma hovoru. „Pûknû vás proÏenou.“ Kuchafika zrudla. „Nechte si ty bláboly.“ „Îe zrovna vy jste je chtûla volit,“ pokraãoval pohrdlivû. „Ti vám ukáÏou, zaã je toho loket. Po‰lou vás makat do dolÛ jako za star˘ch ãasÛ.“ „Proã by nás posílali do dolÛ?“ odbyla ho kuchafika. „A proã bychom dávali volební právo Ïensk˘m?“ oplatil jí a v oãích se mu zlovûstnû zablesklo. „To bychom si dali, kdyby i ukdákané Ïenské mohly volit.“ „Nemohly by vybrat hÛfi neÏ muωtí,“ utrhla se na nûj kuchafika. „Revoluce. To by nás ãekalo,“ vedl Munt dál svou. „VzpomeÀte si na frantíky. Potoky krve.“ „Tyhle hnusy si nechte od cesty. Tak chcete jíst, nebo ne? Mnû je to úplnû jedno.“ „Tak mi dejte na talífi chleba a máslo,“ svolil milostivû Munt. „A mÛÏete pfiidat i nûjakou tu su‰enku, kdyÏ teda uÏ nic jiného nemáte. A dám si ãaj.“ Vytáhl z kapsy smaltovan˘ hrníãek. „Copak vy nebudete jíst s náma?“ zeptala se paní Chaplinová. Mûla muÏskou spoleãnost ráda, dokonce i Muntovu. Byl to sice star˘ otravn˘ mrzout, ale mluvil aspoÀ o nûãem jiném neÏ ostatní. Jejich témata znala nazpamûÈ. Ale Munt nebyl v druÏné náladû. „Najím se v kÛlnû. Tlachání v‰ech tûch Ïensk˘ch tady bych nevydrÏel.“ Vzal hrnek s ãajem, v druhé ruce opatrnû vyvaÏoval talífi s chlebem, máslem a su‰enkami, a zamífiil ke dvefiím. „Talífi doneste zpátky,“ volala za ním kuchafika. Munt si zaãal pozpûvovat „Já jsem pán, milostpán“ a spokojenû se vytratil. Podle jeho názoru Ïenské potfiebovaly obãas zpucovat, aby vûdûly, kde je jejich místo. A pro malé kluky to platilo dvojnásob. Vy‰el do zahrady a ocitl se tváfií v tváfi Nailerovi, kter˘ doprovodil Sadie k hlavním dvefiím a pak zaboãil ke vchodu do kuchynû, aby se podíval, jestli by si tam nemohl pfiilep‰it. Oba se chvíli mûfiili obezfietn˘m pohledem. 27
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 28
Munt pfii‰el na panství v dobû, kdy byl dÛm ãerstvû postaven˘ a kolem se táhly pouze holé pozemky. Za devatenáct rokÛ ze zemû v potu tváfie vydupal zahradu a okrasn˘ park a hfibet vût‰inou musel oh˘bat sám, protoÏe zástupy klukÛ, ktefií se tady stfiídali jeden za druh˘m, mu moc nepomohly. Zahrada patfiila spí‰ jemu neÏ Hunterov˘m, mûl k ní majetnick˘ vztah a chránil ji jako oko v hlavû. Nesná‰el vût‰inu Ïivoucích tvorÛ, protoÏe Ïil v pfiesvûdãení, Ïe se proti nûmu spikli a jejich jedin˘m cílem bylo zniãit jeho drahocenné rostliny, ale ze v‰eho nejvíc nenávidûl malé kluky, koãky a psy, ktefií pfiedstavovali ty nejúpornûj‰í ‰kÛdce. Av‰ak Nailera obãas vzal na milost, protoÏe tenhle podvraÈák dokázal v‰echny ostatní ‰kÛdce ze zahrady vyhnat. Munt s ním dokonce cítil jistou spfiíznûnost, neboÈ vycítil, Ïe pes sdílí jeho vûcn˘ mizantropní pohled na svût. Obãas psa jen tak pro pofiádek nakopl a nûkdy ho ignoroval, ale jindy ho pozval do své kÛlny, a dokonce mu dal i nûco na zub. Nyní ho Nailer sledoval kulat˘ma tmav˘ma oãkama, které se pod posnûÏen˘m huÀat˘m oboãím leskly jako dvû ãerné trnky, a bedlivû pozoroval jeho ruce a nohy, aby odhadl, jakého pfiijetí se mu dostane dnes. Pfiitom zaãichal do vzduchu, aby si ujasnil, co to má Munt na talífii. Munt dostal ìábelsk˘ nápad. Usmál se. „Chtûl bys su‰enky? Pûkné domácí su‰enky?“ Nailer zavrtûl ocasem, ãímÏ dal najevo, Ïe se mu pfiinejmen‰ím líbí tón, jímÏ byla otázka poloÏená. „Jsou dobré tak akorát pro psy,“ zamumlal Munt a zamrkal na nûj. „Ne abys vevnitfi vyslepiãil, co se s nimi stalo. No tak, pojì se mnou,“ dospûl k rozhodnutí a vykroãil do zahrady. Nailer v duchu zvaÏoval, jestli má dát pfiednost bohat‰ím zdrojÛm, které nabízela kuchynû, ale existovala tam i moÏnost, Ïe dostane pánviãkou jako minule (ne‰Èastn˘ incident se ‰ÀÛrou párkÛ). Nakonec vsadil na jistotu a pelá‰il za Muntem. Northcote pfied zfiízením Ïelezniãní dráhy témûfi neexistoval, pfiestoÏe osadu téhoÏ jména zmiÀoval uÏ stfiedovûk˘ soupis pÛdy Domesday Book. O tfii sta let pozdûji zde stála vesnice a kostel V‰ech svat˘ch, ale v polovinû devatenáctého století tady bylo pouze nûkolik vesnick˘ch domkÛ a hrstka farem rozeset˘ch po 28
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 29
obou stranách staré cesty, která vedla z Harrow do Rustingtonu a pak do High Wycombu. Bydlela tu asi stovka obyvatel, stály zde dva obecní domy, tfii obchody a hned vedle místa b˘valé m˘tné brány stará kovárna. Ve farnosti se nacházela dvû velká panská sídla. Dene Park byl jedním z nich. Tím druh˘m byl Manor Grange, kter˘ kdysi patfiil mnichÛm z dávno zru‰eného opatství, ale pozdûji pfie‰el do svûtsk˘ch rukou a dûdil se z generace na generaci. Kromû tûchto dvou panství nebyl Northcote do roku 1887 nic víc neÏ jen anonymní vesnice leÏící tfiicet kilometrÛ od Lond˘na. Kolem ní se rozkládala hezká kopcovitá krajina posetá pastvinami a loukami, které pfii senoseãích dávaly bohatou úrodu trávy, z níÏ se su‰ilo seno slouÏící jako potrava pro vûãnû hladovou populaci koní v hlavním mûstû. Dûjiny tudy procházely pozvolna a nenápadnû, bez vût‰ích v˘kyvÛ a dramatick˘ch zvratÛ. Stejnû jako jinde v Anglii i zdej‰í osídlení tvofiilo souãást prastaré struktury zhusta mírumilovné krajiny, jejíÏ tvar, zvyky, rytmus a postoje by pfiipadaly povûdomé kaÏdému cestovateli v ãase. V roce 1887 v‰ak metropolitní Ïelezniãní dráha prodlouÏila koleje z Harrow-on-the-Hill a postavila v Northcotu nádraÏí. Vesnice se probrala ze svého tisíciletého spánku, otevfiela nejprve jedno oko a pak se v údivu posadila na lÛÏku – to kdyÏ se do krajiny pfiihnali spekulanti a stavitelé, ktefií vykoupili od místních pÛdu a pustili se do budování. Îeleznice pfiiná‰ela moÏnost dojíÏdût za prací do Lond˘na, a proto se do vesnice zaãali stûhovat lidé nejrÛznûj‰ího postavení. Pro manuálnû pracující vznikaly dlouhé ulice cihlov˘ch fiadov˘ch domkÛ, pro stfiední tfiídu zase dvojvilky a pro ty movitûj‰í velká sídla na samostatn˘ch pozemcích. ·pínu a dusiv˘ smog Lond˘na za svûÏí povûtfií a sladkou vodu, která tekla z kfiídov˘ch hor, vymûnily dvû ‰koly a nemocnice a mnozí je brzy následovali. A tamní lidé tuto invazi uvítali: vzniknou nová pracovní místa pro jejich dûti, nové pfiíleÏitosti pro ty nejbystfiej‰í a obchodní moÏnosti pro podnikatele. V dobû, kdy se sem Edward Hunter rozhodl s manÏelkou a dûtmi pfiestûhovat ze svého velkého a sazemi zaãernûného domu v Kensingtonu, pÛvodní vesnice se uÏ podstatnû roz‰ífiila. Nejprve rostlo osídlení smûrem k Ïelezniãní stanici a tu nakonec úplnû 29
HarrodKor2
7/12/16 11:19 AM
Stránka 30
pohltilo, takÏe nyní se budova nádraÏí nacházela obklopená zástavbou, a ne o samotû za vesnicí jako dfiíve. Pfiibylo obchodÛ i s doná‰kovou sluÏbou – mléko, maso, bûÏné potraviny a dal‰í krámky. Vyrostly tady hotely s velk˘mi sály, které se daly pronajmout na pofiádání nejrÛznûj‰ích zábavních akcí a plesÛ, lep‰í domy mûly dokonce elektfiinu a radní nechali v obci zavést plyn. Edward Hunter tedy nemûl problém pfiesvûdãit manÏelku Beatrici, Ïe pfiestûhováním nebudou muset v Ïádném pfiípadû obûtovat pohodlí a v˘hody Lond˘na. Vila Elms na Highwood Road byla vybudována v roce 1895; majitel si ji postavil sám pro sebe a ãasem vychytal poãáteãní nedostatky. V dobû, kdy spekulacemi natolik zbohatl, Ïe se s manÏelkou mohl odstûhovat do alÏbûtinského sídla nedaleko St. Albans, a prodal Elms Hunterov˘m, byl dÛm uÏ v optimálním stavu. V pfiízemí se nacházely ãtyfii velké pokoje – spoleãenská místnost, jídelna, ranní salon a kanceláfi b˘valého majitele, z které Edward udûlal svou pracovnu a kufiárnu. Pracovní ãást domu byla prostorná a pohodlná: kuchynû, síÀ pro sluÏebnictvo, komora, su‰árna, botárna, spíÏe, prádelna, místnost na pu‰ky (majitel byl náruÏiv˘ sportovec), zadní hala a ‰atna pro sluÏebnictvo. Nahofie bylo deset loÏnic, koupelna a toaleta. Kolem domu se rozkládal témûfi pÛlhektarov˘ pozemek a na nûm okrasná a bylinková zahrada, tenisové hfii‰tû a na vzdáleném konci zÛstávala zarostlá kfiovinatá plocha, ideální na hraní pro dospívající kluky. Stûhování probûhlo s obvyklou dávkou hrÛz, vyãerpávající dfiiny, rozbit˘ch pokladÛ, slz, úzkosti, rvaní vlasÛ, ztráty cenností a nervÛ. Edward pracoval cel˘ den v bance, proto byl veãer nejhor‰ího u‰etfien („NeobtûÏuj tatínka!“) a nejvût‰í krize nezaÏil. Mohl tudíÏ po prvním víkendu v Elmsu prohlásit: „No, nebylo to tak stra‰né, co fiíkáte?“ A nemyslel to ani trochu ironicky. Beatrici se podafiilo pfiesvûdãit kuchafiku, hlavní sluÏebnou Adu a chÛvu, aby se pfiestûhovaly s nimi, jinak by to nejspí‰ vÛbec nezvládla. Fionnula O’Fearghailová, které se pro zjednodu‰ení fiíkalo Nula O’Farrellová, byla pro Beatrici mnohem víc neÏ jen chÛva k dûtem. Nula u ní pracovala od chvíle, kdyÏ Beatrice, jejíÏ otec byl voják a nûjakou dobou slouÏil na Dublinském hradû, vstupovala v Dublinu do spoleãnosti. ZÛstala u ní také po 30
