BBB Básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody. 8. ročník

BBB 2013 Básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody 8. ročník

4. 6. 2013

0

Básním, básníš, básníme 2013, 8. ročník

Základní škola K. H. Máchy Doksy

BBB básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody

literární soutěž zaměřená na tvořivé psaní žáků 6. - 7. a 8. - 9. tříd škol Libereckého kraje vyhlašovaná ZŠ K. H. Máchy a Městskou knihovnou v Doksech od roku 2006

1


Milí mladí přátelé, od roku 2006 již osmkrát naše ZŠ K. H. Máchy ve spolupráci s Městskou knihovnou v Doksech oslovila žáky a studenty Libereckého kraje v literární soutěži nazvané BBB - Básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody.

Již osmkrát jsme se snažili podnítit tvořivé psaní, vás dětí, a rozvíjet váš vztah k mateřskému jazyku a kultivovat ho. Již osmkrát jsme se nechali inspirovat odkazem básníka tohoto kraje, Karlem Hynkem Máchou. Tento malý sborníček je výsledkem vašeho letošního tvořivého psaní. Mgr. Marie Korcová PhDr. Renata Mauserová

Děkujeme touto cestou učitelům i žákům ze škol: Základní škola Česká Lípa, Pátova ul. Základní škola Dubá Základní škola K. H. Máchy Doksy 2


6. a 7. ročník

3


kategorie poezie

4


Pro tatínka Na noční obloze plují si mraky já už, můj tatíčku, půjdu spát taky. Po temné noci přijde zas raníčko tváře ti paprskem pohladí sluníčko. Venku svítí hvězdičky já mám přání maličký. Ať tě chrání v temné noci od zlých snů či jiné moci ať ti ve snech ovečky zvoní svými zvonečky. Stanislava Gallová Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

1. místo

5


Příroda Potůček čirý ladně plyne všechno vzkvétá, nic nehyne. Na březích říčky bylinky jsou lidové názvy nesou. A tam vedle v rybníce ryb je tam převelice. Tenhle zázrak stromy střeží hle, zajíc, tamhle běží. Srny, laně jsou tam také nikdo neví přesně jaké. K tomu ptáci písně pějí a tu věnce víly vijí. Tomu všemu dominují převeliké hory sahající po nebesa až tou krásou srdce plesá. Šárka Knížková Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

2. místo

6


Vzdálení Dívka v zeleném údolí chlapec na vrcholu hory oddáleni nekonečnými ledy upírají na sebe toužebné pohledy. Údolí je teplé, plné trávy a květů to nejpokojnější ze všech světů. Teplé větry přinášejí déšť ve kterém můžou fialky a lilie kvést. Stromy se krčí, šeptají si příběhy zelené háje a poklidné břehy. Slunko lehce hladí ještě měkčí zem každodenní realita je jako krásný sen. Jabka jsou sladká, vzduch voňavý. „Prosím, přijď sem,“ dívka praví. Hory jsou vysoké, plné oblaků v nekonečné mlze je tisíc zázraků. Šedá je skála, tvrdá, pevná, věčná bývá ostrá a drsná, ale i něžná. Všelijaké tvary, nehybně čnící do výšky modrému nebi otvírají kalíšky. Sníh s větrem se tu střídá, slunko oslepuje na jaře mezi kameny potok si prozpěvuje. Než padnout do propasti, je lepší mnoho ztratit. Chlapec praví: „Nemůžu dolů cestu najít.“

7


Dívajíce se na sebe, posílají tak zprávy v nekonečné lásce pomotané hlavy. Sny plné dotyků objetí a vášně přes den vzdálenosti strašné. Vzdušné polibky střídají se s vyznáními dívka stojí na špičkách, chlapec sklání se k zemi. Nechť zdvihne se údolí, nechť ztratí se hory nechť svět zalije miliony moří cokoliv, jen ať už je spojí. Jenže hory jsou tvrdé a pevné, údolí hluboké. Jak najít společnou cestu pro krotké a divoké? Zlato a čokoláda, krev a jed noční únava a věčný dech. Nízká a vysoký, křehká a tvrdý zranitelný oheň, ledovec hrdý. Stárnoucí, proměnlivá a nezměněný věky laskavá a nevinná, dravý a temný. Oddáleni zemí, roky a mílemi. Tak blízcí a přece tak vzdálení. Aneta Nedomlelová Základní škola K. H. Máchy Doksy

3. místo

8


Dubá Na jaře, když jedu městy

V létě je tu strašný hic

je to jak závoj nevěsty.

horký vzduch vtéká ti do plic.

Když jdu potom po lese

Horko, teplo tu je

cítím se jak na plese.

loďka na rybníku pluje.

Vrchol hor je jak trůn krále je nádherný a překrásný stále.

Na podzim zajdu na houby ať nebolí mě klouby.

Když se potom rozhlédnu

Najdu tam i borůvky

hlavu k oblakům hned zvednu.

na skalách dělám malůvky.

Potom sejdu níž hned městečku jsem blíž.

Cesty jsou už dávno zarostlé

Je malé a překrásné

nahoře i dole.

to je cíl mé básně.

Večer koukám na hvězdy a jdu do postele.

Všude květy na balkónech a na zemi leží mech.

V zimě se venku koulujeme

Zajdu potom dál do vody

někdy taky sáňkujeme.

do té krásné přírody.

Když je tady zima tak jsou sporty prima.

Potom je tu kostel náš ty se modlit u něj máš.

To už je asi konec

Ke kostelu někdy jdu

protože zazvonil zvonec.

má barvu medu.

Já se s vámi loučím krásně to je konec téhle básně. Karel Mareš Základní škola Dubá 9


Sbohem, lásko! Láska je lež láska je meč který v srdci mám když jsem s tebou sám. A když večer usínám na tebe jen vzpomínám. Už vím, že máš tu strašnou nemoc přemáhá mě velká bezmoc. Se slzou v oku tě sleduji celým svým srdcem tě miluji. Nela Cardová Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

10


Štěňata a koťata Darka má tři štěňátka a Micka malá koťátka. Štěňátka jsou hravá koťata zas dravá. Micka loví myšky pro koťata Darka má mléko pro štěňata. Když už povyrostla, v košíku se mačkala vylezla ven a svět prozkoumávala. Dali jsme jim jména Mazel, Démon a Véna. Koťata bláznila po zahradě a poškrábala mě na bradě. Micka ležela v koši neměla náladu honit myši. Jack, Samantam a Blešák to je náš fešák honili myši za ní. Koťata a štěňata si hrají a skvěle se mají Když jim byly dva měsíce dali jsme je babičce. Dominika Stránská Základní škola K. H. Máchy Doksy

11


Jaro Na louce je ticho vítr fouká jen je tu jaro hezký den. Jak je hezky slunce svítí jabloň voní krásné kvítí. Točí se k modrému nebi v dáli i ke slunci, co pálí. Je poledne a v nebi duhy barvou míchané dlouhé pruhy. Před okny nám poletují motýli slunce do očí svítí každou chvíli. Kytky rostou krásně voní pampelišky, sedmikrásky už jsou vzrostlé, jarní. Adéla Holečková ZŠ K. H. Máchy Doksy

12


Jaro Letošní jaro je opravdu krásné hlavně ať nám slunce nezhasne už kvetou sedmikrásky, sasanky a malé děti nám skládají zpívánky. Létají jiřičky a také vlaštovky ony mají hnízda a my zase aktovky. Ony jsou svobodné, jen tak si létají jsou tak chytré, na cestu se neptají. Všechna zvířátka pobíhají venku a my jsme pustili tu naši fenku. Venku je šťastná, může si hrát ale s ostatními psy nesmí se prát. Jak už jsem vám řekla letošní jaro je prostě nádherné všechny ty květiny, zvířátka a hlavně rozkvetlá zahrádka. Markéta Baňkovská ZŠ K. H. Máchy Doksy

13


8. a 9. ročník

14


kategorie poezie

15


O smrti mladého člověka „Proč musíme jít tak brzy spát?“ zeptala se očka víly. Na to víla v první chvíli nevěděla, co jim říct. Až když nabrala dost síly nadechla se z plných plic a s nepatrným tikem v oku zalhala jim „ To nic - to nic.“ Nebojte se očka moje z rána na svět kouknete uvidíte tátu, mámu vše, co přát si budete. Poté zavřely se oči mladé obelhané vílou smrti že uvidí to samé… Staly se jí obětí. Již nepohlédnou na svět znovu nemohou - když nežijí ale ve vzpomínkách každého z nás na věky věků přežijí. Bára Starkbaumová Základní škola K. H. Máchy Doksy

1. místo

16


Ty Jak plameny ohně jsou tvé vlasy když se usměješ, v duši mi zašimrá tajemné a husté jsou tvé řasy a bijící srdce bolest nevnímá.

Černá temnota ke mně připlouvá ústa tvá nevinně a pomalu chladnou duše se stále jen tiše vymlouvá a ve váze kytky od tebe vadnou.

To, co bylo dřív čistě modré je teď zahaleno černou tmou mé city k tobě byly čistě čiré ale ty tvé byly jen hra se mnou.

Pomalu, ale přece jistě se odvracíš to, co jsme zažili, bezcitně zapíráš že mě neznáš do světa vyhlásíš a studené srdce své pevně zavíráš.

Ticho a samota mi bolestně v srdci leží, beznaděj, smutek, lítost, vztek a žal prázdné místo po tobě zaplním jen stěží protože ty jsi mi mou svobodu vzal.

17


I když se slaná slza po tváři kutálí můj úsměv a naděje stále zůstává vždyť když se někdo někdy popálí bolest nakonec přece jen ustává.

Ale tvé srdce nezůstane navždy zavřené a moje oči jednoho dne vyschnou naše touhy budou zase svobodné a bolesti navždy v temnotě usnou. Jana Šarközyová Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

2. místo

18


Na pohled neviditelná láska Milujeme lidi milujeme zemi ale i věrný zvířecí přítel nás životem provází. Láska nás drží nad vodou hřeje u srdce v těžkých chvílích. Na dlouhých mílích lidskost v nás ukrývá. Láska koně je vlídná kůň tě neodsoudí kůň tě potěší. Tvá ochota, tvůj cit který do dlaní se přenáší jeho duši nadnáší. Tvář přitisklá a ruce objímající svaly napnuté, jemnou srstí pokryté. Za tvou péči svezením se ti odvděčí. I radost bolest překazí když zbloudilý klacík do mého oka narazí však pocit volnosti neztrácím. Jeho nohy tvé nahradí když náročnou cestou tě provádí. Nesnaž však se ho obelstít jinak váš vztah překažen může být. Na pohled práce mnohdy špinavá ale v koňácích dobra zůstává. Simona Machytková Základní škola K. H. Máchy Doksy

19


Srdce na zámek Na srdci toho tolik mám svůj celý příběh v něm ukrývám až přijde ten s pravým klíčkem zcela se mu odevzdám. Jeden už mé srdce získal pak ale nastal onen smutný čas kdy jsme si ruku naposledy podali a řekli jsme si:,‚Děkuji“. Každá bolest se časem zhojí a náhle přijel princ na bílém koni byla to láska na první pohled letící jiskra byla na dohled. Lucie Smělá Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

20


Trápení s láskou Tvé jméno chci psát tvé jméno chci znát. Za tu bolest to stojí i když těžko se hojí. Je pěkné tě potkávat den co den a vědět, že ty jsi můj sen. Nebolí mě to, ne, už nechci se trápit chci si jen užívat a ten rok po tvém boku strávit. Vše je mi jedno, už je to za mnou hledím do budoucnosti, která není s tebou. Za chvíli se mi otevřou nové dveře a já jen slyším, jak ten čas přede. Radka Merková Základní škola Česká Lípa, Pátova ul.

21


kategorie próza

22


Jaro v knihách Knihovna je jedno z mých milovaných míst. Navštěvuji ji snad od doby, co umím číst a nepřestává mě udivovat její kouzlo. Miluji pocit, když přijdu, odložím si věci a posadím se. Kolem mě knihy. Tisíce a tisíce příběhů na jednom místě. Některé z nich jsou moc dobře známé, kdežto některé jsou zcela cizí. Mám je všechny na očích. Jenom sedím a pozoruji je. Cítím jejich vůni a do těla se mi vlévá celé tamější prostředí. Nikdo a nic vás neruší. Knihy bych mohla nazvat mým druhým domovem. Ne fyzickým, ale duševním. Jsou mojí útěchou, když mě potká něco špatného, ale i ve chvílích pohody. V tu dobu, když čtu, můj život přejde do ústraní a já prožívám život hrdinů. Knihy jsou zkrátka kouzelné, a pak že kouzla nejsou… Kouzelnými je dělají především spisovatelé. Bez nich by nebyly. Oni je stvořili a dali jim život. Spisovatelé jsou čarovní, vtáhnou vás někdy i nedobrovolně do života svých hrdinů a nepustí vás. Pravidelně očima zhlédnu stěnu s policí plnou knih. Tu, kde jsou ty nejlepší příběhy. Dělávám to pokaždé, to kdyby mi na očích utkvěla nějaká kniha. Někdy tam vydržím i přes hodiny. Není to výdrž, ale vždycky už musím zpátky domů. Touto dobou konečně zavítalo do Doks jaro. Pokud někdy bude den, kdy nás opustí, já zajdu do knihovny. Knížky mi totiž vždycky do duše jaro přinesou. Adéla Vircová Základní škola K. H. Máchy Doksy

1. místo

23


Básním, básníš, básníme 8. ročník tvořivého psaní žáků Libereckého kraje Sestavily: Mgr. Marie Korcová, PhDr. Renata Mauserová Ilustrace: čerpány ze školního archívu prací bývalých žáků školy Pavlíny Řehákové a pod vedením Mgr. Dany Vovsové - Jindry Fazekaše Grafické zpracování: Mgr. Marie Korcová Vydala: Základní škola K. H. Máchy Doksy ve spolupráci s Městskou knihovnou v Doksech www.zsdoksy.cz; www.knihovna.doksy.com

Vydání první. 2013

e

Všem autorům děkujeme, přejeme mnoho dalších tvůrčích nápadů.

24

BBB Básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody. 8. ročník

Recommend Documents