BANKOVNÍ PRÁVO
Bankovní právo
Obsah Obsah ........................................................................................................................................ 2 Úloha bank v ekonomice .............................................................................................................. 3 Pojem a definice banky ................................................................................................................ 3 Právní a ekonomické postavení bank............................................................................................. 4 Bankovní systémy........................................................................................................................ 4 Druhy bank................................................................................................................................. 4 Bankovní licence ......................................................................................................................... 4 Bankovní činnosti ........................................................................................................................ 7 Pravidla organizace bank.............................................................................................................. 8 Majetkové propojení bank s dalšími osobami.................................................................................. 8 Pravidla obezřetného podnikání a bezpečného provozu bank........................................................... 8 Kapitálová přiměřenost ................................................................................................................ 9 Úvěrová angažovanost............................................................................................................... 11 Pravidla likvidity ........................................................................................................................ 11 Povinné minimální rezervy.......................................................................................................... 11 Vnitřní kontrolní a řídící systémy banky........................................................................................ 11 Bankovní tajemství .................................................................................................................... 14 Pojištění vkladů ......................................................................................................................... 16 Bankovní dohled........................................................................................................................ 16 Bankovní regulace ..................................................................................................................... 17 Bankovní obchody ..................................................................................................................... 17 Bankovní úvěry ......................................................................................................................... 18 Úvěrové registry........................................................................................................................ 19 Bankovní vklady ........................................................................................................................ 19 Depozitní certifikáty a směnky .................................................................................................... 19 Prevence legalizace výnosů z trestné činnosti v bankovní praxi ...................................................... 21 Zajištění bankovních obchodů..................................................................................................... 22 Mimobilanční bankovní obchody.................................................................................................. 22 Ochrana spotřebitele v bankovních službách ................................................................................ 22 Hypotéční úvěr.......................................................................................................................... 25 Investiční bankovnictví............................................................................................................... 25 Správa majetku (asset management) .......................................................................................... 27 Obchodování s cennými papíry ................................................................................................... 27 Primární emise .......................................................................................................................... 27 Platební styk ............................................................................................................................. 27 Platební systémy v ČR ............................................................................................................... 30 Zahraniční platební styk ............................................................................................................. 30 Směnky a šeky v bankovní praxi ................................................................................................. 32 Dokumentární platby v bankovní praxi......................................................................................... 34 Platební a úvěrové karty ............................................................................................................ 34 Finanční arbitr........................................................................................................................... 36
2
Úloha bank v ekonomice
Úloha bank v ekonomice -
vznik při vynálezu peněz a změně naturální směny za peněžní hlavní úloha je nepřímé financování – funguje jako finanční zprostředkovatel Funkční vymezení: banka je druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivé ekonomické subjekty Ekonomický pohled - národohospodářský: - finanční zprostředkování - emise bezhotovostních peněz - zprostředkování platebního a zúčtovacího styku - zprostředkování finančního investování na peněžním a kapitálovém trhu
Pojem a definice banky Podle Směrnice o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu: Banka je podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet nebo instituce elektronických peněz. Peněžní ústav - nadřazený pojem bance + spořitelně + … - tyto předpisy zrušeny 1992, ale ne všechny - dnešní jazyk stále tento pojem používá + je ve spoustě norem (§557 OZ) - dnes je každá spořitelna bankou - OSŘ - §260 – širší definice peněžní ho ústavu - 254/2004 o platebním styku – provozovatel poštovních služeb (§7) ⇒ definice termínu peněžní ústav ad hoc ⇒ banky, družstevní záložny, pobočky zahraničních bank ⇒ ústav poskytující peněžní služby Banka Ekonomický význam – určitý typ podnikatele, který obchoduje s penězi v čase: 1) půjčuje 2) vypůjčuje si ⇒ věřitel dostane výnos 3) směňuje 4) obstarává platební styk ⇒ za účelem zisku nebo druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činnost je zprostředkování pohybu peněz mezi jednotlivými ekonomickými subjekty (banka na vlastní účet přijímá vklady a poskytuje úvěry). Podle zákona o bankách: §1 (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky, a dále některé vztahy související s působením zahraničních bank na území České republiky. Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost,1a) které a) přijímají vklady od veřejnosti, a b) poskytují úvěry, a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (dále jen "licence") (§ 4). Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak. Přijímání vkladů od společnosti je obsahem tzv. bankovního monopolu. §2 (1) Bez licence nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
www.LucieMarakova.com
3/37
Bankovní právo
Právní a ekonomické postavení bank Bankovní systémy Bankovní systém je souhrn bank působících na určitém teritoriu, zpravidla v určité zemi, jejich vzájemní vazby a vazby na okolí. Jednostupňový systém – neexistence centrální banky Počáteční rozvoj (emise bankovek mohly provádět všechny banky) nebo centrálně plánovaná ekonomika nebo svobodné (volní bankovnictví) Dvoustupňový systém – oddělení makroekonomické funkce CB a mikroekonomických fce komerčních bank. Univerzální bankovní systém – oprávnění bank k provádění veškerých obchodů Oddělený systém (specializovaný) – oddělení komerčního a investičního bankovnictví – banky komerční nesmějí mít majetkové účasti – USA Nejčastější je tedy dvoustupňové univerzální bankovnictví, které má ale nevýhodu konfliktu zájmů plynoucích v rámci produktů komerčního a investičního bankovnictví – zneužívání (využívání ☺ ) informací o klientech.
Druhy bank Český bankovní systém lze označit jako dvoustupňový systém univerzálního bankovnictví se specializovaným druhem bank – stavebními spořitelnami, hypotečními bankami a některými dalšími specializovanými bankami. Členění komerčních bank: - univerzální banky X specializované banky - komerční bankovnictví X investiční bankovnictví - wholesale X retail - spořitelny (sběr vkladů hlavně malé klientely) - spořitelní a úvěrová družstva - stavební spořitelny – speciální ustanovení o rizikovosti aktiv, které mohou nabývat + nižší příspěvky do Fondu pojištění vkladů – licence na emisi hypotečních zástavních listů - hypoteční banky - česká exportní banka – cílem není maximální zisk, ale maximální objem podpořeného vývozu - českomoravská záruční a rozvojová banka
Bankovní licence klienty.
Důvodem je chránit tento sektor před nekvalitními subjekty – problémy mají široký dopad na Bankovní licence je výchozí a zároveň nejúčinnější nástroj bankovní regulace. Banka nesmí dělat nic jiného než na co má licenci (povolení) (4) Banka nesmí vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které má povoleny v licenci. To neplatí pro činnosti vykonávané pro jiného, pokud souvisejí se zajištěním jejího provozu a provozu jiných bank, finančních institucí a podniků pomocných bankovních služeb, nad nimiž banka vykonává kontrolu. Podmínky pro udělení licence: ČÁST DRUHÁ LICENCE §4 (1) Žádost o licenci se předkládá České národní bance. S žádostí o licenci se předkládá návrh stanov. Minimální výše základního kapitálu banky činí 500 000 000 Kč a minimálně v této výši musí být tvořen peněžitými vklady. Náležitosti žádosti o licenci stanoví Česká národní banka vyhláškou. (2) O udělení licence rozhoduje Česká národní banka.
4
Bankovní licence
(3) Před vydáním rozhodnutí o žádosti o licenci požádá Česká národní banka o stanovisko orgán dohledu členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen "členský stát"), vykonávající dohled nad bankami, obchodníky s cennými papíry nebo pojišťovnami, jestliže je osoba, které má být licence udělena, ovládaná a) zahraniční bankou se sídlem v členském státě, b) osobou, která má povolení příslušného orgánu dohledu členského státu k poskytování investičních služeb, c) pojišťovnou, která má povolení příslušného orgánu dohledu členského státu, d) osobou, která ovládá osobu uvedenou v písmenech a), b) nebo c). (4) Česká národní banka požádá, aby stanovisko podle odstavce 3 obsahovalo zejména informace vhodné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 5 písm. c) a d). (5) Pro udělení licence musí být splněny tyto podmínky: a) průhledný a nezávadný původ základního kapitálu a dalších finančních zdrojů banky, jejich dostatečnost a vyhovující skladba, b) splacení základního kapitálu v plné výši, c) způsobilost osob s kvalifikovanou účastí (§ 17a odst. 4) na bance k výkonu práv akcionáře při podnikání banky, d) odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost osob, které jsou na základě pracovní nebo jiné smlouvy navrhovány v bance na výkonné řídící funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, (dále jen "vedoucí zaměstnanci banky"), e) technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky, funkční řídicí a kontrolní systém banky, f) obchodní plán vycházející z navrhované strategie činnosti banky podložený reálnými ekonomickými kalkulacemi, g) průhlednost skupiny osob s úzkým propojením s bankou, h) úzké propojení v rámci skupiny podle písmene g) nebrání výkonu bankovního dohledu, i) ve státě, na jehož území má skupina podle písmene g) úzké propojení, nejsou právní ani faktické zábrany k výkonu bankovního dohledu, j) sídlo budoucí banky musí být na území České republiky. (6) Úzkým propojením se pro účely tohoto zákona rozumí a) vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu, jejichž součet představuje alespoň 20 %, b) vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech, jejichž součet představuje alespoň 20 %, c) vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém jedna z osob druhou osobu nebo ostatní osoby ovládá, nebo d) vztah dvou nebo více osob, které ovládá tatáž osoba. (7) Česká národní banka je oprávněna vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů týkající se fyzických osob, které jsou zakladateli banky nebo jsou navrhovány na vedoucí zaměstnance banky. Osoba v minulosti pravomocně odsouzená za úmyslný trestný čin nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky. §5 (1) Zahraniční banka, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky, předkládá žádost o licenci České národní bance. (2) Zahraniční banka předloží současně se žádostí o licenci vyjádření orgánu bankovního dohledu ze země sídla zahraniční banky k záměru založit pobočku v České republice a jeho prohlášení, že nad pobočkou bude vykonávat bankovní dohled. (3) O udělení licence podle odstavce 1 rozhoduje Česká národní banka. (4) Pro udělení licence podle odstavce 1 musejí být splněny tyto podmínky:
www.LucieMarakova.com
5/37
Bankovní právo
a) dostatečný objem a průhlednost původu finančních zdrojů poskytnutých zahraniční bankou její pobočce s ohledem na rozsah a rizikovost podnikání pobočky, b) důvěryhodnost zahraniční banky a její dostatečná finanční síla s ohledem na rozsah podnikání pobočky, c) odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost osob navrhovaných do vedení pobočky, d) technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností pobočky, funkční řídicí a kontrolní systém pobočky, e) obchodní plán vycházející z navrhované strategie činnosti pobočky podložený reálnými ekonomickými kalkulacemi, f) průhlednost skupiny s úzkým propojením, ke které patří zahraniční banka, g) úzké propojení v rámci skupiny podle písmene f) nebrání výkonu bankovního dohledu, h) ve státě, na jehož území má skupina podle písmene f) úzké propojení, nejsou právní ani faktické zábrany k výkonu bankovního dohledu, i) zahraniční banka hodlající působit prostřednictvím své pobočky na území České republiky musí mít zapsané sídlo a skutečné sídlo ve stejném státě. (5) Náležitosti žádosti podle odstavce 1, jakož i minimální výši poskytnutých finančních zdrojů, stanoví Česká národní banka vyhláškou. (6) Důvodem pro zamítnutí žádosti o licenci nemůže být skutečnost, že právní forma zahraniční banky neodpovídá právní formě akciové společnosti. (7) Postup podle odstavců 1 až 5 se nepoužije na případy uvedené v § 5a. § 5a (1) Banky se sídlem v členských státech mohou vykonávat na území České republiky prostřednictvím svých poboček činnosti podle tohoto zákona bez licence, pokud oprávnění k jejich výkonu jim bylo uděleno v zemi jejich sídla a pokud zahraniční banka dodržela postup stanovený právem Evropských společenství podle § 5c až 5m. Na tyto pobočky se vztahuje registrační povinnost daňových subjektů podle zvláštního právního předpisu.3) Banky se sídlem v členských státech jsou dále za stejných podmínek oprávněny k provozování těchto činností i bez založení pobočky, pokud jejich provozování nemá charakter trvalé hospodářské činnosti. (2) Ustanovení odstavce 1 neplatí v případech, kdy jde o banky, které nepožívají výhody jednotné licence podle práva Evropských společenství, nebo o banky se sídlem ve státě, který nepožívá výhody jednotné licence podle práva Evropských společenství. (3) Česká národní banka může v souladu s mezinárodní smlouvou vyhláškou rozšířit okruh států, jejichž banky požívají při podnikání na území České republiky stejné výhody jako banky se sídlem ve členských státech. (4) Pobočky zahraničních bank, které podle odstavce 1 mohou na území České republiky vykonávat činnosti podle tohoto zákona bez licence udělené pro ně příslušné zahraniční bance, nepodléhají tomuto zákonu s výjimkou ustanovení § 11 odst. 3 a 5, povinnosti poskytnout údaje podle § 38 odst. 2 až 6, ustanovení týkajících se likvidity banky, provádění měnové politiky, opravného zúčtování bank (§ 20c) a ustanovení § 41m odst. 1 a 2. (5) Pokud se pobočka zahraniční banky podle odstavce 1 rozhodne účastnit platebního systému provozovaného Českou národní bankou (§ 20b), vztahují se na ni právní předpisy upravující provoz tohoto systému. Pokud se pobočka zahraniční banky rozhodne využít možnosti podle § 38a odst. 1, vztahuje se na ni ustanovení § 38a. (6) Ustanovení tohoto zákona související s pojištěním pohledávek z vkladů se na tyto pobočky vztahují, jen pokud využijí možnosti stanovené v § 41m. Postup podle § 26 lze vůči pobočkám zahraničních bank podle odstavce 1 uplatnit pouze za podmínky, že pobočka nezjedná na výzvu České národní banky nápravu sama a na žádost České národní banky nezjednal nápravu po jeho předchozím informování ani orgán bankovního dohledu země sídla příslušné zahraniční banky, a za podmínky, že protiprávní stav trvá. To neplatí v případě porušení ustanovení § 11 odst. 3 a 5, ustanovení o opravném zúčtování bank, v případě porušení právních předpisů
6
Bankovní činnosti
upravujících provoz platebního systému provozovaného Českou národní bankou (§ 20b), pokud je pobočka účastníkem tohoto systému, v případě porušení ustanovení § 38a a povinnosti poskytnout údaje podle § 38 odst. 2 až 6, nebo nesnese-li věc odkladu a je-li to nutné v zájmu vkladatelů. Postup podle § 26 aplikovaný z důvodů, že věc nesnese odkladu a je-li to nutné v zájmu vkladatelů, musí Česká národní banka bez zbytečného odkladu nebo ve lhůtě stanovené Komisí Evropských společenství přehodnotit, pokud Komise Evropských společenství tak rozhodne v souladu s § 5k odst. 4. (7) Česká národní banka může v pobočkách zahraničních bank, které podle odstavce 1 mohou na území České republiky vykonávat činnosti podle tohoto zákona bez licence udělené pro ně příslušné zahraniční bance, nebo v osobách tvořících konsolidační celek, jehož členem je zahraniční banka podle odstavce 1, provést kontrolu na místě, je-li o to požádána orgánem dohledu země sídla zahraniční banky. Orgán dohledu země sídla banky podle odstavce 1 může po předchozím oznámení České národní bance provést na území České republiky kontrolu na místě v pobočce zahraniční banky podle odstavce 1 nebo ve finanční instituci splňující podmínky podle § 5e odst. 1. § 5b Licence nesmí být udělena, jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou. + jednotná licence a zánik licence
Bankovní činnosti Podle zákona o bankách: Hlavní činnosti §1 (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky, a dále některé vztahy související s působením zahraničních bank na území České republiky. Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost,1a) které a) přijímají vklady od veřejnosti, a b) poskytují úvěry, a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (dále jen "licence") (§ 4). Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak. Přijímání vkladů od společnosti je obsahem tzv. bankovního monopolu. §2 (1) Bez licence nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ale úvěry může poskytovat kdokoliv. Vedlejší činnosti: (3) Banka může, kromě činností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), vykonávat tyto další činnosti, má-li je povoleny v jí udělené licenci, a) investování do cenných papírů na vlastní účet, b) finanční pronájem (finanční leasing), c) platební styk a zúčtování, Bankovní obchody jsou bilanční (úroková marže) a mimobilanční (poplatky – vlastně obstarávání platebního styku – jsou to peníze vydělané snadněji). d) vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků, e) poskytování záruk, f) otvírání akreditivů, g) obstarávání inkasa,
www.LucieMarakova.com
7/37
Bankovní právo
h) poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,1b) s tím, že se v licenci uvede, které hlavní a doplňkové investiční služby je banka oprávněna poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům podle zvláštního právního předpisu,1b) i) finanční makléřství, pokud nejde o finanční vztah týkající se CP, tak je to finanční makléřství j) výkon funkce depozitáře, fondy musí mít svého depozitáře a ten taky může uschovávat; je to tedy prodloužená ruka státního dozoru nad kapitálovým trhem nad fondy k) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků), l) poskytování bankovních informací, m) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem, n) pronájem bezpečnostních schránek, o) činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n) a v odstavci 1. Banka nesmí dělat nic jiného než na co má licenci (povolení) (4) Banka nesmí vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které má povoleny v licenci. To neplatí pro činnosti vykonávané pro jiného, pokud souvisejí se zajištěním jejího provozu a provozu jiných bank, finančních institucí a podniků pomocných bankovních služeb, nad nimiž banka vykonává kontrolu.
Pravidla organizace bank Pravidla pro banky – bankovní regulace; dozor nad jejich dodržováním se nazývá bankovní dohled. Z větší části tato pravidla tvoří ČNB. Bankovní regulace vedle kritérií autorizace spočívá v oblastech: - správy a řízení bank - kapitálové přiměřenosti - úvěrové angažovanosti - pravidlech likvidity - další pravidla obezřetného podnikání - povinné sdělování informací
Majetkové propojení bank s dalšími osobami Banka nesmí vykonávat kontrolu nad jinou PO, která není bankou, finanční institucí nebo podnikem bankovních služeb. S výjimkou výše uvedených osob nesmí kvalifikovaná účast banky v jiné PO překročit buď 15% kapitálu v jedné PO nebo 60% kapitálu banky ve všech PO. Kvalifikovaná účast znamená přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10% za ZK PO nebo hlasovacích právech. Banka nesmí být společníkem vos nebo ks. Banka vydává pouze zaknihované akcie. Předchozí souhlas ČNB je třeba i k tomu, aby osoby získaly kvalifikovaný podíl na bance nebo ho zvyšovaly (20%. 33%. 50%). ČNB jinak může pozastavit výkon akcionářských práv dotřenému akcionáři.
Pravidla obezřetného podnikání a bezpečného provozu bank 8
provádět obchody způsobem nepoškozujícím zájmy vkladatelů (ZoB) obchody s CP na vlastní účet pouze za nejvýhodnějších podmínek oddělení úvěrových a investičních obchodů tzv. čínskými zdmi omezení a podmínky pro nabývání některých druhů aktiv (CP vydané samotnou bankou, osobou s kvalifikovanou účastí v bance apod.) posuzování pohledávek z finanční činnosti banky a tvorba opravných položek (standardní, klasifikované pohledávky (sledované pohledávky a ohrožené pohledávky (nestandardní – do 180 dnů po splatnosti, pochybné ztrátové))). Limity pro měnové pozice
Kapitálová přiměřenost
Kapitálová přiměřenost Kvantitativní vymezení minimálního kapitálu banky v poměru k jejím aktivům, které má za cíle omezit dopad rizik z bankovních obchodů na její závazky vůči vkladatelům. Jsou tedy nuceny si pro určité obchody dělat „polštář“ z vlastních aktiv pro případ ztráty. Upravuje: 1) kapitálové požadavky – hodnota v Kč vyjadřující potřebu odpovídajícího kapitálu ke krytí rizik postupovaných bankou A - k úvěrovému riziku bankovního portfolia B - k úvěrovému riziku obchodního portfolia - k riziku úvěrové angažovanosti - k obecnému úrokovému riziku, akciovému riziku - k měnovému riziku - ke komoditnímu riziku 2) kapitálová přiměřenost 3) limity úvěrové angažovanosti bankovního portfolia a limity pro měnové pozice 4) limit kapitálové přiměřenosti 5) riziko opčních kontraktů 6) tržní riziko
-
Kapitál banky Tier1: splacené základní jmění zapsané v OR splacené emisní ážio zákonné rezervní fondy ostatní RF nerozdělený zisk Tier2: rezervy na krytí všeobecných ztrát do výše 1,25% RVA podřízený dluh A maximálně do výše 50% Tier1
www.LucieMarakova.com
9/37
Bankovní právo
Neuhrazená ztráta Ztráta běžného období Nehmotný majetek Vlastní akcie Kapitálové investice do jiných bank
Tier3: - podřízený dluh B – krátkodobý – minimálně 2 roky Podmínky (limity a omezení):
jinak
Tier2 + Tier3 ≤ Tier1 atd.
Kapitálový požadavek A: (rozvahová A – opravné položky) * riziková váha + (podrozvahová A * faktor konverze – vytvořené rezervy) * riziková váha = rizikově vážená aktiva * 0,08 = kapitálový požadavek A Úvěrová angažovanost bankovního portfolia Hrubá – balík všech úvěrů, záruk, nakoupených CP jednoho klienta Čistá – očistíme o kvalitně zajištěné položky (str. 101) Úvěrová angažovanost obchodního portfolia – buď přičtu k výše uvedenému a souhlasí, nebo
Tržní riziko obchodního portfolia: Specifické – ztráty, které vyplývají ze změn bonity daného dlužníka Obecné – akciové, úrokové = tržní - hranice není úplně ostrá Specifické riziko: Absolutní hodnoty jednotlivých úrokových pozic obchodního portfolia* koeficient = kapitálový požadavek ke specifickému úrokovému riziku Specifické riziko akciové ... obdobné Σ hodnoty akcií * koeficient = kapitálový požadavek Obecné úrokové riziko … opět obdobné Veškeré úrokové pozice roztřídíme podle kupónů a jejich splatností, spočítáme riziko spojené s těmito pozicemi, navzájem kompenzujeme opačné pozice, až dojdeme k nezkompenzovatelným stanovíme požadavek na kapitál. Měnové riziko: str. 102 Kapitálová přiměřenost: 0,08 * (kapitál banky + využitý Tier3) kapitálový požadavek A + kap. pož. B
≥8%
Kapitálová přiměřenost nevyužitého Tier3: 0,08 * nevyužitý Tier3 kap. pož. A + kap. pož. B ⇒ kapitál/suma kapitálových požadavků .. pokud klesne pod 2,67%, pak už je to důvod na odejmutí bankovní licence.
10
Úvěrová angažovanost
Úvěrová angažovanost Relativní rozsah aktiv banky ve vztahu k určitému klientovi poměřovaný ke kapitálu banky. Cílem je zajištění dostatečné diverzifikace bankovních obchodů mezi různé klienty. Obecný limit je 25%.
Pravidla likvidity Likvidita není výnosná, proto je třeba ji držet trochu násilím ☺. Je tady stanovená samoregulace, banka musí mít systém poskytující dostatečnou podporu řízení likvidity.
Povinné minimální rezervy Úložky bank na jejich účtech vedených u ČNB a používaných jinak též pro účely platebního styku. Omezuje zdroje bank a zajišťuje sterilizaci části peněžní masy. Určují se jako procento závazků vůči jejím klientům vyjma závazků vůči jiným bankám. Dnes na úrovni 2%, stejné jako minimim stanovené ECB. Jsou úročeny dvoutýdenní reposazbou.
Vnitřní kontrolní a řídící systémy banky ČNB vydala také nové opatření upravující problematiku vnitřního řídícího a kontrolního systému banky. Jde o opatření České národní banky č. 12 ze dne 11. prosince 2002 k vnitřnímu řídicímu a kontrolnímu systému banky (účinnost od 1. července 2003), které vymezuje základní složky, vztahy a procesy vnitřního řídícího a kontrolního systému a v návaznosti na to stanovuje: • pravomoci a odpovědnost představenstva, dozorčí rady a vrcholového vedení banky, • minimální standardy, které musí splňovat systém řízení rizik, • podstatu kontrolní činnosti, • princip oddělení neslučitelných funkcí, • požadavky kladené na informační systém a komunikaci v bance, • povinnost banky sledovat a vyhodnocovat efektivnost vnitřního řídícího a kontrolního systému. §1 Účel opatření 1) Účelem tohoto opatření je vymezení základních požadavků na účinný a efektivní vnitřní řídicí a kontrolní systém banky. 2) Požadavky stanovené tímto opatřením naplňuje banka s ohledem na svou velikost a způsob řízení, typ, povahu a složitost činností, které vykonává. 3) Tímto opatřením se přiměřeně řídí i pobočky zahraničních bank. §2 Definice pojmů Pro účely tohoto opatření se rozumí: 1) řízením rizik identifikace, měření nebo vyhodnocování, sledování a případné přijímání opatření vedoucích k omezení podstupovaných rizik, 2) celkovou strategií představenstvem schválený soubor dokumentů, který obsahuje hlavní cíle a strategická rozhodnutí v jednotlivých oblastech činnosti banky, 3) informačním systémem získávání, zpracování, přenos, sdílení a uchovávání informací,a to i v elektronické formě, 4) pracovníkem fyzická osoba, která vykonává v bance činnosti na základě pracovní nebo jiné smlouvy, 5) vrcholovým vedením pracovníci přímo podřízení představenstvu s výjimkou vedoucího útvaru interního auditu. §3 Obecné požadavky 1) Banka vytvoří a udržuje účinný a efektivní vnitřní řídicí a kontrolní systém, který je zejména tvořen těmito prvky a vazbami mezi nimi: a) kontrolní a řídící orgány a kontrolní prostředí (§ 4), b) řízení rizik (§ 5),
www.LucieMarakova.com
11/37
Bankovní právo
c) kontrolní činnosti a oddělení neslučitelných funkcí (§ 6), d) informační systém a komunikace (§ 7), e) sledování a vyhodnocování účinnosti a efektivnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému a náprava nedostatků (§ 8). 2) Vnitřní řídicí a kontrolní systém musí zajistit tyto cíle: a) provádění činnosti banky v souladu s celkovou strategií banky při optimálním vynaložení nákladů, b) aktuálnost, spolehlivost a ucelenost informací používaných bankou pro rozhodovací procesy a poskytovaných bankou třetím stranám, c) soulad činností banky s příslušnými zákony a předpisy. 3) Vnitřní řídicí a kontrolní systém musí zahrnovat všechny činnosti a organizační složky banky. 4) Požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém stanovené tímto opatřením upraví banka ve své předpisové základně. 5) Veškeré rozhodovací procesy a kontrolní činnosti musí být zpětně rekonstruovatelné (vysledovatelné), musí existovat tzv. auditní stopa. K naplnění tohoto požadavku banka vytvoří odpovídající systém archivace dokumentů a dat. §4 Kontrolní a řídící orgány a kontrolní prostředí 1) Dozorčí rada dohlíží na účinnost a efektivnost vnitřního řídicího a kontrolního systému banky jako celku a nejméně jednou ročně je vyhodnocuje. 2) Dozorčí rada se podílí na směrování, plánování a vyhodnocování činnosti interního auditu. Dozorčí rada k naplnění uvedených požadavků zváží zřízení výboru pro audit, jehož členové jsou nezávislí na veškerých výkonných činnostech banky, a vymezí jeho postavení a předmět činnosti. 3) Dozorčí rada stanoví zásady odměňování členů představenstva a vedoucího interního auditu, pokud toto není v pravomoci valné hromady. 4) Představenstvo zodpovídá za stanovení, schvalování a periodické vyhodnocování celkové strategie banky. 5) Představenstvo zodpovídá za vytvoření, udržování a vyhodnocování účinného a efektivního vnitřního řídicího a kontrolního systému banky. 6) Představenstvo zodpovídá za schválení funkční organizační struktury, která mimo jiné jasně vymezuje odpovědnosti a pravomoci a umožňuje efektivní komunikaci na všech úrovních banky. Představenstvo zodpovídá za pravidelné vyhodnocování funkčnosti organizační struktury. 7) Představenstvo zodpovídá za stanovení zásad personální a mzdové politiky. Součástí těchto zásad je též požadavek, aby veškeré činnosti prováděli kvalifikovaní pracovníci s odpovídajícími schopnostmi a zkušenostmi, a požadavek na soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace pracovníků. 8) Představenstvo zodpovídá za soustavné prosazování vysoké úrovně etiky a mravní integrity pracovníků banky. K tomuto účelu stanoví pravidla, která jednoznačně formulují etické principy a předpokládané modely správného etického chování a jednání pracovníků banky. Dále představenstvo zajistí, aby všichni pracovníci banky rozuměli své úloze ve vnitřním řídicím a kontrolním systému a aktivně se do tohoto systému zapojili. 9) Představenstvo zřídí útvar interního auditu a vymezí jeho statut a předmět činnosti, včetně personálního a technického vybavení. 10) Představenstvo s vrcholovým vedením pravidelně jedná o záležitostech, které se týkají účinnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému, a včas vyhodnocuje pravidelné zprávy i mimořádná zjištění, která jsou předkládána vrcholovým vedením, interními a externími auditory a orgány bankovního dohledu. Na základě těchto vyhodnocení přijímá představenstvo přiměřená opatření, která jsou realizována bez zbytečného odkladu. 11) Vrcholové vedení zodpovídá za realizaci celkové strategie banky schválené představenstvem, za udržování funkční a efektivní organizační struktury, včetně jednoznačného vymezení odpovědností a pravomocí, a za vytvoření a udržování účinného a efektivního informačního systému.
12
Vnitřní kontrolní a řídící systémy banky
12) Vrcholové vedení zajistí, aby byly uplatňovány takové postupy řízení, které vedou k zamezení nežádoucích činností, kterými zejména jsou upřednostňování krátkodobých výsledků a cílů, které nejsou v souladu s naplňováním celkové strategie banky, systém odměňování, který je nepřiměřeně závislý na krátkodobém výkonu, nebo jiné postupy, které umožňují zneužití zdrojů nebo zakrývání nedostatků. §5 Řízení rizik 1) Vnitřní řídicí a kontrolní systém banky musí být nastaven tak, aby umožňoval řízení rizik podstupovaných bankou. 2) Proces identifikace rizik musí být zajištěn u všech činností a na všech organizačních úrovních banky a musí umožňovat odhalování nových, dosud neidentifikovaných rizik. 3) Postupy pro řízení rizik musí být zpracovány tak, aby zajišťovaly soustavnost procesu řízení rizik. 4) Proces řízení rizik musí zohlednit vnitřní a vnější faktory, měřitelné a neměřitelné aspekty rizik a reálné možnosti jejich řízení. Součástí procesu řízení rizik je porovnání nákladů a výnosů vyplývajících z řízení rizik s náklady a výnosy, které vyplývají z neřízení těchto rizik. §6 Kontrolní činnosti a oddělení neslučitelných funkcí 1) Kontrolní činnosti musí být nedílnou součástí každodenní činnosti banky. Kontrolní činnosti musí zejména zahrnovat: a) kontrolu po linii řízení, b) přiměřené kontrolní mechanismy pro jednotlivé procesy v bance1), c) fyzickou kontrolu2). 2) Banka vytvoří postupy pro kontrolní činnost na všech organizačních a řídících úrovních. Prověřování dodržování stanovených postupů a jejich dostatečnost musí být prováděna pravidelně. 3) Oddělení neslučitelných funkcí znamená, že útvarům, pracovníkům a jednotlivým výborům banky musí být přidělovány odpovědnosti a pravomoci tak, aby bylo v nejvyšší možné míře zamezeno vzniku možného konfliktu zájmů. Oblasti, kde existuje možnost vzniku konfliktu zájmů, musí být včas identifikovány. Postupy banky jsou stanoveny tak, aby omezily možnosti konfliktu zájmů. Oblasti konfliktu zájmů jsou předmětem průběžného nezávislého sledování. §7 Informační systém a komunikace 1) Banka zajistí, aby dozorčí rada, výbor pro audit, pokud je zřízen, představenstvo a příslušní pracovníci měli pro své rozhodování k dispozici informace, které jsou relevantní, aktuální, spolehlivé a ucelené. 2) Informační systém banky je vytvořen tak, aby bylo zajištěno, že všichni pracovníci jsou seznámeni se všemi důležitými postupy, které mají vliv na jejich odpovědnosti a pravomoci. Zároveň banka vytvoří předpoklady, aby všichni pracovníci těmto postupům rozuměli a řídili se jimi. 3) Informační systémy používané bankou musí pokrýt všechny její činnosti. Tyto systémy, včetně těch, které uchovávají a využívají data v elektronické formě, musí být bezpečné 1) Např. kontrola dodržování limitů, kontrola schvalování a autorizace transakcí nad stanovené limity, kontrola průběhu transakcí a činností, ověřování detailů transakcí a výstupu modelů řízení rizik používaných bankou, pravidelná rekonciliace (kontrola souladu údajů). 2) Fyzická kontrola se zaměřuje na omezení přístupu k hmotnému majetku, cenným papírům a jiným finančním aktivům a na pravidelné inventury majetku. a dostatečným způsobem zajištěné proti selhání. Banka zároveň vytvoří plány pro případ mimořádných situací a havarijních stavů. Tyto plány jsou pravidelně testovány tak, aby byla zajištěna jejich funkčnost. Všechny příslušné osoby musí být s plány seznámeny a musí být schopny je okamžitě aplikovat. 4) Používané informační systémy jsou pravidelně nezávisle prověřovány.
www.LucieMarakova.com
13/37
Bankovní právo
§8 Sledování a vyhodnocování účinnosti a efektivnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému a náprava nedostatků 1) Sledování a vyhodnocování účinnosti a efektivnosti vnitřního řídicího a kontrolního systému musí být prováděno průběžně na všech řídících úrovních a útvarem interního auditu. Tento proces musí být součástí každodenní činnosti banky. 2) Nedostatky vnitřního řídicího a kontrolního systému odhalené po řídící linii, útvarem interního auditu, na základě jiné kontroly či jiným způsobem, musí být včas oznámeny příslušné úrovni vedení banky a urychleně řešeny. Závažné nedostatky vnitřního řídicího a kontrolního systému musí být oznámeny představenstvu, dozorčí radě a výboru pro audit, pokud je zřízen. 3) Útvar interního auditu musí vykonávat svou činnost nezávisle na veškerých výkonných činnostech banky. Jmenování a odvolání vedoucího útvaru interního auditu je možné pouze po předchozím souhlasu dozorčí rady banky. Interní audit musí mít zajištěn přístup ke všem dokumentům banky. Interní audit musí pravidelně informovat o svých zjištěních dozorčí radu a výbor pro audit, pokud je zřízen. 4) Systém odhalování nedostatků vnitřního řídicího a kontrolního systému musí být nastaven tak, aby umožňoval jejich včasnou nápravu. Účinnost přijatých nápravných opatření musí být následně ověřována.
Bankovní tajemství Na všechny bankoví obchody a peněžní služby bank. Trvá u zaměstnanců i po skončení pracovního poměru. Za porušení BT se nepovažuje sdělení informací osobám, které pro banku zajišťují určité činnosti spojené s její existencí – auditoři, advokáti, daňoví, finanční poradci. Klient může banku bankovního tajemství zprostit a navíc je zde řada zákonných výjimek: - bankovní dohled - a na písemné vyžádání: § 38 (1) Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. (2) Zprávu o všech záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, je banka povinna podat osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. Za porušení bankovního tajemství se nepovažuje výměna informací mezi Českou národní bankou a orgány bankovního dohledu a obdobných institucí jiných států, jestliže předmětem výměny jsou informace o subjektech, které působí nebo hodlají působit na území příslušného státu. Porušením povinnosti dodržet bankovní tajemství rovněž není sdělení údajů o klientovi a jeho obchodech při podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. (3) Zprávu o záležitostech, týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, podá banka bez souhlasu klienta jen na písemné vyžádání a) soudu pro účely občanského soudního řízení;8) b) orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;9) c) správcům daně za podmínek podle zvláštního zákona o správě daní a poplatků, d) finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle zvláštního právního předpisu9c) ve sporu navrhovatele proti instituci, e) Ministerstva financí za podmínek, které stanoví zvláštní právní předpis o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, a pro účely
14
Bankovní tajemství
výkonu státní kontroly dodržování podmínek pro poskytování státní podpory podle zvláštního právního předpisu6e), f) orgánů sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které klient dluží, orgánů sociálního zabezpečení nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností nebo pověřených obecních úřadů ve věci řízení o přeplatku na dávkách sociálního zabezpečení nebo orgánů státní sociální podpory ve věci řízení o přeplatku na dávkách státní sociální podpory, který je klient povinen vrátit; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného, příspěvku a přeplatku, g) zdravotních pojišťoven ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, které klient dluží; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného, h) soudního exekutora pověřeného provedením exekuce podle zvláštního zákona,9b) i) úřadu práce ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu; to platí i pro vymáhání těchto prostředků, j) Národního bezpečnostního úřadu, zpravodajské služby nebo Ministerstva vnitra při provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona10c), k) orgánu příslušnému rozhodovat o porušení povinnosti veřejných funkcionářů podle zvláštního právního předpisu9c), l) Národního bezpečnostního úřadu, zpravodajské služby nebo Ministerstva vnitra při provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona10c). Písemné vyžádání musí obsahovat údaje, podle nichž může banka příslušnou záležitost identifikovat. (4) Banka je povinna sdělit i bez souhlasu klienta na písemné vyžádání orgánů sociálního zabezpečení nebo okresních úřadů ve věci řízení o vrácení dávky poukázané na účet po úmrtí příjemce dávky včetně jejího vymáhání identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu, a osobách oprávněných nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu a údaje o záležitostech týkajících se tohoto účtu. Banka je rovněž povinna po úmrtí klienta sdělit tyto údaje na písemné vyžádání úřadu práce. (5) Za podání zprávy podle odstavce 3 písm. a), h) a k) náleží bance úhrada věcných nákladů. (6) Banka je povinna i bez souhlasu klienta sdělit osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí nebo daňové exekuce bankovní spojení svého klienta, tedy číslo účtu a identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu. Stejná povinnost banky platí i ve vztahu k osobě, která prokáže, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu a že se bez tohoto údaje nemůže domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku. Za podání informace náleží bance úhrada věcných nákladů. (7) Jestliže se klient dostane do prodlení s peněžitým plněním bance na dobu delší než 60 dnů nebo poruší své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem, omezuje se povinnost banky zachovávat bankovní tajemství tak, že banka může informovat jiné banky nebo třetí osoby nebo veřejnost o porušení smlouvy klientem, přičemž smí uvést jen název klienta a označení porušené povinnosti. (8) Uplatnění tohoto práva banky může klient předejít tím, že do 30 dnů od porušení svých povinností vůči bance s bankou uzavře dohodu o nápravě. Banka není povinna na dohodu přistoupit. Pokud v této lhůtě dohodu neuzavře nebo uzavřenou dohodu následně nedodrží, může banka bez dalšího využít svého práva podle odstavce 7. Klient může možnosti tohoto odstavce využít ze zákona jenom jednou v kalendářním roce. (9) Ustanovení odstavců 1 až 8 se vztahují i na pobočky zahraničních bank. (10) Zprávu o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, podá banka v souvislosti se svým podnikáním na území jiného státu i bez souhlasu klienta, pokud je to nutné ke splnění povinnosti uložené právním řádem státu, na jehož území podniká. Ustanovení zvláštního zákona10b) tím nejsou dotčena. Centrální registr úvěrů
www.LucieMarakova.com
15/37
Bankovní právo
Pojištění vkladů Podstatou pojištění vkladů je záruka určité osoby (státního orgánu, sdružení či fondu), že bankovním vkladatelům bude poskytnuta určitá náhrada v případě neschopnosti banky vyplácet u ní umístěné vklady. Označováno jako pojištění pohledávek z vkladů. - jsou nyní pojištěny všechny pohledávky FO i PO tuzemců i cizozemců - v české i cizí měně - splňující identifikaci vkladatele - evidované jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzené vkladovým certifikátem. Pojištění se nevztahuje na pohledávky z vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů Pojištění je spravováno fondem pojištění vkladů – v případě, že obdrží písemné oznámení ČNB, pak vyplácí. Náhrady jsou limitovány výší 90% z vkladu jedné oprávněné osoby, nejvýše však do částky 25 000 EUR. Náhrada se vyplácí vždy jen v české měně. Na náhradu taky nemají nárok osoby se zvláštním vztahem k bance a vlastníci vkladů vzniklých legalizací výnosů z trestné činnosti.
Bankovní dohled Obsahem dohledu je kontrola nad dodržováním pravidel bankovní regulace. Jsou dvojího charakteru – jednak oprávnění regulátora požadovat a ověřovat informace nutné ke kontrole stanovených pravidel a také povinnost bank takové info poskytovat; vedle toho sankce a opatření, kterými si regulátor může dodržování vynucovat. zjistí-li ČNB při výkonu bankovního dohledu nedostatky v činnosti banky, může takové bance ukládat opatření k nápravě i peněžité pokuty. Nedostatkem v činnosti se rozumí porušování či obcházení zákona o bankách, zvláštních zákonů a právních předpisů a opatření vydávaných ČNB; porušení podmínek stanovených v bankovní licenci či neplnění podmínek, za nichž byla udělena; provádění obchodů bankou způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů nebo ohrožuje bezpečnost a stabilitu banky; řízení banky osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost nebo nejsou bezúhonné; stav, kdy banka nevytváří dostatečný souhrn rezerv a opravných položek na pokrytí svých rizik vyplývajících z objemu klasifikovaných úvěrů a jiných aktiv; pokles kapitálu banky pod minimální výši základního kapitálu požadovanou zákonem (tj. 500 milionů Kč) atd. opatření k nápravě ukládaná Českou národní bankou spočívají jednak ve vyžadování nápravy zjednané přímo dotčenou bankou, jednak ve zjednání nápravy samotnou Českou národní bankou. Náprava, jejíž zjednání dotčenou bankou může ČNB vyžadovat, má podobu zejména: a) omezení nebo ukončení některé bankovní činnosti b) výměny osob ve vedení banky c) vytvoření rezerv nebo opravných položek v odpovídající výši d) snížení základního kapitálu e) výměny členů dozorčí rady f) použití zisku po zdanění přednostně k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení základního kapitálu banky pokud dotčená banka sama nezjedná nápravu na žádost ČNB, může ČNB přistoupit ke zjednání nápravy sama změnou bankovní licence s vyloučením nebo omezením některých tzv. vedlejších bankovních činností (§ 1 odst. 3 BankZ), nařízením mimořádného auditu provedeného na náklady banky, zavedením nucené správy, nedobrovolným snížením základního kapitálu banky nebo zákazem či omezením provádění operací bankou s osobami, které jsou s ní úzce propojeny zjistí-li ČNB, že bance poklesl ukazatel kapitálové přiměřenosti pod dvě třetiny předepsané výše, má povinnost uložit bance jedno nebo více z těchto opatření k nápravě: 1. zvýšit základní kapitál tak, aby bylo dosaženo předepsaného ukazatele kapitálové přiměřenosti 2. pořizovat pouze aktiva s rizikovou vahou nižší než 100 % 3. nezískávat majetkové podíly a hlasovací práva v jiných právnických osobách
16
Bankovní regulace
4. neposkytovat žádný úvěr osobě se zvláštním vztahem k bance 5. neposkytovat úroky z vkladů se sazbami převyšujícími současné běžné úrokové sazby z vkladů srovnatelných částek a se srovnatelnou splatností nucenou správu banky může ČNB zavést za situace, kdy nedostatky v činnosti banky ohrožují stabilitu bankovního systému a akcionáři banky neučinili potřebné kroky k odstranění těchto nedostatků. Nucená správa banky znamená pozastavení výkonu funkce všech orgánů banky a jejich nahrazení osobou dosazenou Českou národní bankou – tato osoba se nazývá správce a okamžikem doručení rozhodnutí o zavedení nucené správy bance přebírá postavení statutárního orgánu banky. Rozhodnutí o věcech v působnosti valné hromady banky činí správce s předchozím souhlasem ČNB. Správci přísluší rozsáhlé spektrum pravomocí v provozu banky, včetně podání návrhu na vyrovnání nebo (se souhlasem ČNB) na prohlášení konkurzu, uzavírání poboček aj. správce je jmenován bankovní radou ČNB, je zaměstnancem ČNB nucená správa se zapisuje na návrh ČNB do obchodního rejstříku a končí automaticky uplynutím 24 měsíců od jejího zavedení, neskončí-li dříve z důvodu prohlášení konkurzu nad bankou, jmenováním likvidátora banky nebo ukončením nucené správy Českou národní bankou nucenou správu nelze uložit pobočce zahraniční banky pokuta za nedostatky v činnosti banky může činit až 50 milionů Kč a ČNB ji může uložit do jednoho roku od zjištění nedostatku, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nedostatek vznikl jestliže přetrvávají závažné nedostatky v činnosti banky anebo v případě úpadku banky, může ČNB po vyžádání stanoviska ministerstva financí bance odejmout bankovní licenci, a to i tehdy, nepředcházelo-li tomuto opatření zavedení nucené správy to má za následek, že dotčená právnická osoba nesmí nadále přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků. Bankovní licence může být dále odňata, jestliže banka více než 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti nebo neposkytuje úvěry nebo jestliže nezahájila činnosti do 12 měsíců od dne udělení bankovní licence a dále jestliže taková licence byla získána na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti. ČNB je povinna odejmout bance bankovní licenci, jestliže zjistí, že ukazatel kapitálové přiměřenosti banky je nižší než jedna třetina předepsané výše (tedy poklesne pod 2,67%) všechna nápravná a sankční opatření ukládá ČNB ve správním řízení, na něž se uplatňují obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li zákon o bankách jinak – správní řízení může být zahájeno až doručením rozhodnutí. Proti rozhodnutí ČNB lze podat řádný opravný prostředek v podobě rozkladu, o kterém rozhoduje bankovní rada ČNB; účastníkem tohoto řízení je jen dotčená banka (nikoli tedy např. její akcionáři nebo vkladatelé) součástí bankovního dohledu je také dohled nad dodržováním zákona o bankách nebankovními subjekty, a to ve vztahu k zákazu platnému pro osoby, kterým nebyla udělena bankovní licence, používat ve své obchodní firmě slovo „banka“ nebo „spořitelna“
Bankovní regulace Jako základní nástroje bankovní regulace je možné považovat veškerá pravidla, která jsou stanovena specificky pro banky - podmínky založení banky - minimální kapitálové vybavení - pravidla likvidity - omezení angažovanosti vůči jednomu subjektu - požadavky na řídící a kontrolní systém banky - pravidla pro oceňování, tvorbu opravných položek a rezerv - pravidla vedoucí k zamezení praní špinavých peněz
Bankovní obchody • •
Produkty podle odrazu v bilanci: aktivní o úvěry – poskytování půjček pasivní o vedení účtů
www.LucieMarakova.com
17/37
Bankovní právo
o vydávání platebních karet (kreditní nebo debetní) Bankovní operace Podstatnou činností je obchod s penězi - bankovní obchody pasivní a aktivní. Pasivními bankovními obchody jsou takové operace, kdy si banky obstarávají cizí finanční prostředky. To se děje zejména těmito způsoby: 1) netermínované a termínované vklady - běžné účty, kontokoretní účty, účty úspor, termínované vklady 2) cenné papíry - banky mohou emitovat vkladové listy - dluhopisy bank 3) úvěry od jiných bank Aktivními bankovními obchody banka získané peněžní prostředky poskytuje subjektům formou úvěru. Při poskytování úvěru posuzuje banka bonitu, tj. hospodářskou způsobilost dlužníka. Význam mají zejména ziskovost, rentabilita i podnikatelský záměr. Banka požaduje i kvalitní zajištění úvěru. produkty podle účelu použití - finanční úvěrové - depozitní (vkladové) - platební produkty - produkty investičního bankovnictví
Bankovní úvěry vztahy mezi věřitelem a dlužníkem jsou vztahy charakterizované smluvní volností stran, upravené dispozičními normami soukromého práva, ale vztahy upravující organizované poskytování úvěrů na finančním trhu vycházejí převážně z právních norem kogentních, typických pro právo veřejné, zejména právo finanční objektem úvěrových vztahů jsou peněžitá plnění – tento fakt může zařadit uvedené vztahy do oblasti práva finančního, práva obchodního či občanského platná právní úprava úvěrových vztahů je obsažena v ObchZ (smlouva o úvěru), v ObčZ (smlouva o půjčce), ale i v zákoně o bankách, zákoně o ČNB a dalších zákonech a také v opatřeních vydávaných Českou národní bankou •
•
•
• − − •
•
18
Dělení úvěrů podle délky období, na které je úvěr poskytnut: − krátkodobé − střednědobé − dlouhodobé podle subjektu, který úvěr poskytuje: − bankovní − obchodní − konsorciální − vládní apod. podle osob, které úvěr čerpají: − podnikatelské − občanské − veřejné (státní či komunální) z hlediska kategorie hodnot, jež jsou vstupem a výstupem z úvěrového vztahu: finanční (na obou stranách stojí peněžní prostředky) obchodní (na jedné straně stojí jiné nežli peněžní hodnoty, zejm. zboží) podle účelu, který plní získané prostředky u příjemce: − provozní − na zásoby − na pohledávky − investiční − vývozní − dovozní − spotřební apod. podle způsobu zajištění návratnosti: − úvěry bianco (bez zajištění)
Úvěrové registry
− směnečné úvěry − úvěry lombardní − ručitelské − hypoteční úvěry • podle povahy transakce: − akreditivní − směnečné − akceptační − záruční • podle techniky poskytování a splácení úvěru: − úvěry na úvěrovém účtu − kontokorentní − eskontní úvěr – odkup (eskont) směnky − revolvingové z pohledu finančního práva jsou významné ty vztahy, které jednak stanovují podmínky pro regulaci množství peněz v oběhu, tedy vlastně měnové aspekty úvěrů, a ty vztahy, kdy na straně úvěrujícího subjektu stojí stát z celé škály úvěrů nás na tomto místě budou zajímat finanční vztahy, kdy dochází k poskytování státních peněžních prostředků ve formě určitého úvěrového zvýhodnění do vybraných oblastí – jde o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu zpravidla na bázi návratnosti
Úvěrové registry Instituce (systémy) zabývající se shromažďováním a poskytováním informací o klientech mezi bankami, spočívá v ochraně bank před špatnými klienty. Registry by měly vyloučit riziko, že: klient se současně zadluží u více bank více menšími úvěry bude ke splácení úvěrů používat nových úvěrů klient se špatnou minulostí bude čerpat úvěr u jiné banky Klient má právo se seznámit s informacemi, které jsou o něm v příslušné databázi vedeny. V současné době existují 2 bankovní úvěrové registry: A) Centrální registr úvěrů Provozuje ze zákona ČNB, předmětem jsou současné i potenciální pohledávky bank za PO i FO podnikateli B) Bankovní registr klientských informací Komerční instituce založená 5ti bankami – CBC; v databázi jsou informace o bonitě, důvěrohodnoti a platební morálce klientů – nikoliv o zůstatcích na jejich BÚ. A historie za 4 roky.
Bankovní vklady Klientské bankovní účty: Běžné účty Kontokorentní účty Vkladové terminované účty Vkladové úsporné účty Depotní účty – banka vede pro své klienty CP, které u ní mají ve správě či úschově Vklady na vkladních knížkách Vklady v rámci stavebního spoření
Depozitní certifikáty a směnky A) Přijímání vkladů: - hledisko pojištění – vklady – zákonné pojištění - možnost předčasného výběru a) vklady na běžných účtech b) vklady na vkladních knížkách
www.LucieMarakova.com
19/37
Bankovní právo
c) vklady na vkladových účtech d) vklady v rámci stavebního spoření B) Emise dluhopisů: - primární vklady – dluhopisy se splatností do 5 let, podléhají PMR - hledisko pojištění – cenné papíry – nejsou pojištěné a) vkladové listy a certifikáty - emitované bankami obvykle ve formě maloobchodních instrumentů, menší nominální výše, nejsou sekundárně obchodovatelné - kupónový výnos, diskontní báze - depozitní certifikáty - forma velkoobchodních instrumentů - vysoké nominální částky - dobrá sekundární obchodovatelnost b) bankovní dluhopisy - velké jednorázové emise - dobře sekundárně obchodovatelné - když banka potřebuje ihned zdroje - není možnost předčasného výběru jako u vkladů c) pokladní poukázky - měly zaknihovanou podobu, jiným způsobem se obchodovaly - pro velké investory, jiné banky, dnes už se nevyužívají Směnky - musí mít listinnou podobu - směnka je dluhový cenný papír splňující zákonem kogentně předepsané podstatné náležitosti, v němž je jedna nebo více určitých osob stanoveným způsobem zavázána zaplatit oprávněnému majiteli směnky směnečnou částku 3 výjimky: 1) chybí-li údaj vystavení – u jména výstavce 2) chybí-li údaj splatnosti – je splatná na viděnou 3) chybí-li údaj místa splatnosti – místo uvedené u jména směnečníka Bianko směnka – když není uvedeno všechno hned na začátku Směneční dlužníci: Hlavní (přímí) dlužníci Vedlejší (nepřímí) dlužníci Akceptant cizí směnky Výstavce cizí směnky Rukojmí akceptanta Rukojmí výstavce cizí směnky Výstavce vlastní směnky Indosanti Rukojmí výstavce Rukojmí indosantů Odlišnosti v ručení K zachování postihových nároků není K zachování je třeba předložit k placení třeba činit speciální úkony – promlčení 3 roky v prezentační lhůtě, směnku protestovat – promlčení 1 rok, respektive 6 měsíců
20
Akcept směnky - osoba se objevuje jako směnečník (ten, co se ještě nepodepsal na směnku), pak musí akceptovat (akceptuji, přijímám + adresa + podpis) - musí být vždycky na směnce - kdo akceptuje směnku ji akceptuje se vším všudy (s tím, co je na směnce napsáno) Lhůty k předložení směnky k akceptaci
Směnečné rukojemství - když je na směnce jenom podpis bez označení čí rukojmí to je, pak je v postavení rukojmího za výstavce ze zákona - opět bezpodmínečné, ale může se zaručit pouze za určitou částku - rukojmí (avalista) a ten, kdo ho má jako rukojmí (avalát), ručí vedle sebe, nikoliv za sebou Převod směnečných práv (str. 325) – 2 způsoby: 1) převod indosamentem: indosant → indosatář - obvykle na rubu (rubopis: Ze mne na řad Františka Nováka a podpis toho již bývalého majitele) - indosovat lze pouze celou částku! Účinky: * převodní – přechod veškerých ze směnky * garanční – garance za přijetí a zaplacení směnky * legitimační – určení oprávněného majitele směnky * abstrakční – můžeme se abstraktnosti zbavit rektasměnkou 2) postoupení – cese (Rektasměnka – „nikoliv na řad“) Srovnání převodu indosamentem a postoupením: 1) Převodem směnky postoupením nenabývá nový majitel směnky (postupník) všechna práva ze směnky, nýbrž pouze práva toho, kdo na něj směnku postoupil postoupení nemá převodní účinek 2) Dlužník ze směnky může vůči postupníkovi vznášet veškeré námitky, které mohl vznášet na základě svých vzájemných vztahů vůči postupiteli. Při indosování nemůže úspěšně směnečný dlužník vznášet námitky 3) Indosant ručí ze směnky všem pozdějším oprávněným majitelům, na které byla směnka indosamentem převedena. Postupitel ručí pouze postupníkovi. 4) Práva postupníka, na kterého byla směnka převedena, nevyplývají přímo ze směnky, postoupení musí být postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno z hlediska věřitele je výhodnější indosament a z hlediska dlužníka je výhodnější postoupení ( rektasměnka) ! Rozdíl mezi rektasměnkou a rektaindosamentem! Str. 327
Prevence legalizace výnosů z trestné činnosti v bankovní praxi 1989 založena FATF – nejvýznamnější MO Legalizací výnosů z TČ rozumíme jednání sledující zakrytí nezákonného původu peněz s cílem vzbudit zdání, že jde o příjem nabytý zákonně. Proces lze rozdělit do 3 částí: umístění rozvrstvení sjednocení Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů Základní povinnosti podle tohoto zákona:
Bankovní právo
a) b) c) d)
identifikace klientů bank při provádění bankovních obchodů neprovedení příslušného obchodu a jeho oznámení zachování mlčenlivosti o podniknutých opatřeních vytváření účinných kontrolních systémů umožňující odhalování • mechanismus ukládání identifikačních údajů • postup banky od zjištění podezřelého obchodu • apod. uplatňování zásady „poznej svého klienta“
Zajištění bankovních obchodů Ručení Bankovní záruka Depotní směnka Osobní zajištění převzetí dluhu smluvní pokuta srážky ze mzdy ochranná prohlášení dlužníka zástavní právo zadržovací právo postoupení pohledávek zajišťovací převod práva
Mimobilanční bankovní obchody Ochrana spotřebitele v bankovních službách Významnou funkci dohledu nad finančním trhem a podporováním zájmů spotřebitelů a její ochrany plní i Ministerstvo financí ČR, respektive jeho jednotlivé oborově vymezené útvary. Konkrétně, určitou vazbu související s ochranu spotřebitele má i Finančně analytický útvar Ministerstva financí ČR. Tento útvar má ve své náplni práce zejména boj proti praní špinavých peněz, tedy prostředků pocházejících z trestné činnosti a podílí se na realizaci mezinárodních sankcí, přijímaných Radou bezpečnosti OSN nebo orgány Evropské unie v rámci její společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Mezi další orgány, které vykonávají podpůrnou funkci při dohledu nad finančním trhem ať už s přímým, či s nepřímým vlivem na podporu ochrany spotřebitele patří zejména Finanční úřady, externí auditorské společnosti a Česká obchodní inspekce. Česká obchodní inspekce může hrát významnou roli zejména v souvislosti s poskytováním spotřebitelských úvěrů, kdy zkoumá, zda-li byla dodržena zákonná ustanovení týkající se této problematiky. Občanské spotřebitelské organizace Občanské spotřebitelské organizace mohou pomoci při ochraně spotřebitele zejména tím, že: zlepšují spotřebitelské vědomí společnosti formou vzdělávání, školení a poskytování informací široké veřejnosti; pomocí komparativního testování, zveřejňování jeho výsledků a populární formou jejich výkladu vnášejí řád do informačního zmatku vytvářeného reklamou finančními institucemi tak, aby se spotřebitel mohl, pokud možno, správně rozhodovat; bojují proti nepoctivým obchodní praktikám prostřednictvím veřejného pranýřování a upozorňování státních orgánů na nekvalitní finanční služby, ale i na nepoctivé finanční instituce. Všechna sdružení na ochranu spotřebitele v ČR jsou oprávněna činit podněty orgánům veřejné správy v souvislosti se zjištěnými nedostatky. Tyto jsou pak povinny informovat, bez zbytečného prodlení, nejpozději však do 2 měsíců o jejich vyřízení; mohou hájit zájmy spotřebitelů před soudy, zejména tím, že podají žalobu k soudu ve věci ochrany práv spotřebitelů. Nicméně, většina organizací si toto z finančních důvodů nemůže ještě dovolit. Možnosti ochrany spotřebitele na bankovním trhu Spotřebiteli poskytuje ochranu při využívání finančních služeb především komplexní legislativní rámec
22
Ochrana spotřebitele v bankovních službách
vytvářený zákony, které v různé míře podporují ochranu spotřebitele, vyhlášky a nařízení regulátora finančního trhu, dozorové orgány, zájmová sdružení, vnitřní kontrolní mechanismy finančních institucí a v neposlední řadě i rozhodčí orgán pro mimosoudní urovnání sporů. Níže jsou podrobněji rozvedeny jednotlivé prvky zapojené do komplexní ochrany spotřebitele, který vstupuje na bankovní trh. Mezi zákony související s ochranou spotřebitele na bankovním trhu náleží především následující: zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem; zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb., v platném znění; zákon o bankách č. 21/1992 Sb., v platném znění; zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., v platném znění; zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., v platném znění; a další zákony, např. Občanský a Obchodní zákoník, zákon o platebním styku, zákon o finančním arbitrovi, zákon upravující hypoteční úvěry (zákon o dluhopisech), zákon o stavebním spoření, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o České obchodní inspekci, a další. Zvlášť důležité pro ochranu spotřebitele jsou také předpisy ČNB týkající se oblasti řízení rizik a kapitálové přiměřenosti. Vedle těchto dokumentů slouží k lepšímu stanovení potřebné minimální výše kapitálu bank (vzhledem k úvěrovému, operačnímu a tržnímu riziku) nová mezinárodní pravidla vypracovaná Basilejským výborem pro bankovní dohled (tzv. Basel II) a vnitřní předpisy bank. Ze zájmových sdružení a asociací má asi největší vliv na ochranu spotřebitele při poskytování bankovních služeb, i když nepřímý, Česká bankovní asociace a Česká asociace pojišťoven. Tyto asociace se podílí na ochraně spotřebitele tím, že se snaží o vytváření obecně platných standardů v bankovním a pojistném sektoru ekonomiky. Dalším prvkem v mozaice ochrany spotřebitele jsou profesní a oborové kodexy. Za nejdůležitější v souvislosti s bankovními službami lze považovat Kodex etiky v pojišťovnictví, Kodex chování mezi bankami a klienty a Ujednání o dobrovolném kodexu chování pro poskytování informací o úvěrech na bydlení před uzavřením smlouvy. Posláním Kodexu etiky v pojišťovnictví České asociace pojišťoven je napomáhat prosazování korektních vztahů na českém pojistném trhu a přispět k jeho zdravému vývoji. Dodržování ustanovení Kodexu napomáhá chránit dobré jméno pojišťovnictví jako celku a zajišťovat, aby klienti byli řádným způsobem a v potřebném rozsahu informováni o službách pojišťoven a důvěřovali jim, aby ve vzájemných vztazích pojišťoven existovalo zdravé soutěžní prostředí a konkurence probíhala v souladu s dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Kodex chování mezi bankami a klienty velmi výrazně rozšiřuje úpravu vzájemných vztahů mezi bankou a jejími retailovými klienty s důrazem na přesné vymezení práv klientů. V preambuli kodexu se praví, že banky sdružené v České bankovní asociaci považují péči o klienta a jeho spokojenost za jeden z důležitých pilířů své obchodní strategie. Jednou z posledních instancí ochrany spotřebitelů jsou ze zákona povinně vytvářené fondy. V prvé řadě jde především o Fond pojištění vkladů, Garanční fond obchodníků s cennými papíry a Zajišťovací fond družstevních záložen. Posledním, nikoli však nedůležitým prvkem při ochraně spotřebitelů je institut finančního arbitra České republiky, který byl zřízen s účinností od 1. ledna 2003. Jedná se o zvláštní orgán pro tzv. mimosoudní vyrovnávání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli elektronických platebních prostředků a na rozhodování sporů mezi institucemi, které vydávají elektronické platební prostředky, jestliže výše předmětné částky nepřesahuje částku 50 000 EUR. Reklamace bankovních služeb Interní řešení reklamace – řešení v rámci dané finanční instituce Pokud se spotřebitel rozhodne reklamovat kvalitu služeb banky, či poukázat na nějaký jiný problém, se kterým jako klient dané finanční instituce setkal, zpravidla nejdříve by se měl obrátit na útvar banky (nejpravděpodobněji pobočku banky), kde vada nejpravděpodobněji vznikla a pokusit se tak řešit reklamaci interně v rámci dané finanční instituce. Pokud klient při reklamaci neuspěje, může se dále obrátit na interního ombudsmana (pokud v dané instituci tento útvar existuje) a na vrcholné orgány banky. Předmětem reklamace mohou být vady vzniklé při výkonu obchodní činnosti banky, na které klient banku upozorní a zároveň doloží oprávněnost svého nároku na jejich odstranění. Je-li existence vady v reklamačním řízení prokázána a reklamace je oprávněná, má klient právo na bezplatné a řádné odstranění vady. Banka je v takovém případě povinna způsobenou vadu neprodleně odstranit. 23/37
Bankovní právo
Útvar banky vyřizující reklamaci přešetří v rámci své působnosti její obsah a předložený důkaz a podle potřeby si vyžádá k věci stanovisko dalších dotčených útvarů banky tak, aby rozhodnutí o reklamaci bylo učiněno nejpozději do 30 pracovních dnů od převzetí reklamace. Ve složitých a komplikovaných případech může být tato lhůta bankou výjimečně prodloužena o dalších nejvýše 30 pracovních dnů. O této skutečnosti musí být klient útvarem vyřizujícím jeho reklamaci včas písemně vyrozuměn. Výsledek šetření reklamace oznámí banka klientovi vždy písemně. Odstraněním reklamované vady není dotčen nárok klienta na náhradu případné vzniklé škody, ledaže tuto škodu nemohla banka ani při vynaložení odborné péče odvrátit. V případě, že nebude klient spokojen s prvotním řešením stížnosti nebo reklamace, může se obrátit na Ombudsmana příslušné banky (např. v České spořitelně tento institut existuje už od roku 2000). Vedle možnosti obrátit se na ombudsmana dané finanční instituce, pokud tuto instituci má finanční instituce zřízenu, mohou se spotřebitelé obrátit přímo na top management a nebo na představenstvo, dozorčí radu či interní audit dané instituce. Kterýkoli z těchto výše jmenovaných orgánů případnou stížnost nebo reklamaci klienta – spotřebitele – zadá k důkladnému prošetření. Spotřebitel by se měl na tyto orgány obrátit zejména v případě, kdy má podezření, že pracovníci pobočky se dopustili podvodu a má obavy, že se jeho reklamací nemusí pracovníci pobočky seriózně zabývat. Externí řešení reklamace - externí orgány a instituce Pokud není spotřebitel spokojen s kvalitou řešení jeho reklamace interně v rámci dané banky, nebo má jiný vážný důvod, může se pokusit hledat řešení svého případu, své reklamace, s pomocí externích orgánů a institucí, tj. působících mimo danou banku. Spotřebitel se může v prvé řadě obrátit na občanské spotřebitelské organizace a na finančního arbitra. Kromě občanských spotřebitelských organizací a finančního arbitra se může spotřebitel se svou reklamací dále obrátit na orgány dohledu (především Českou národní banku) a v závažných případech na orgány činné v trestním řízení a na soud. Budoucí vývoj ochrany spotřebitele při poskytování bankovních služeb Budoucí vývoj ochrany spotřebitele při poskytování bankovních služeb je převážně spojen s implementací nových a dá se téměř konstatovat, že i převratných směrnic, které by měly komplexně nastavit vylepšená pravidla pro fungování finančních institucí a nepřímo tak zajistit spotřebitelům větší ochranu při využívání finančních služeb. Vedle aplikace nových směrnic na finanční sektor, pomůže zkvalitnění ochrany spotřebitele i postupující zkvalitňování práce regulátora finančního trhu v podobě České národní banky a zvyšování úrovně finanční gramotnosti u spotřebitelů. Basel II – Nový koncept kapitálové přiměřenosti bank Jedním z nových legislativních opatření, který může napomoci posílení ochrany spotřebitele je nový koncept kapitálové přiměřenosti bank Basel II. Jedná se o pravidla, jimiž se banky budou řídit při posuzování rizika. Basel II bankám umožní efektivně alokovat kapitál v závislosti na míře rizika u každého klienta. Pravidla tak odstraní plošný přístup, který byl používán doposud. Dobrá banka bude schopna novou metodikou pohodlně měřit riziko pro danou transakci v kombinaci se zajištěním. Díky tomu lepší klienti budou dostávat objektivně lepší podmínky, a to z hlediska jak zajištění, tak i ceny úvěrových peněz. Hlavním cílem nové úpravy předpisů o kapitálovém požadavku pro banky je přimět banky k držení takových kapitálových rezerv, které budou odpovídat jejich individuálnímu rizikovému profilu. Jakákoli banka bude muset podle nových předpisů držet o to více vlastních prostředků, čím větší rizika bude podstupovat svou účastí v určitých úvěrových obchodech. MiFID – Směrnice o trzích s finančními nástroji Směrnice o trzích s finančními nástroji (v originále MiFID - Markets in Financial Instruments Directive) má za úkol zvýšit konkurenci investičních společností, rozšířit nabídku přeshraničních služeb a přinést větší informovanost o dění na trhu. Na druhé straně investoři (spotřebitelé) budou muset více informovat o svých záměrech finanční instituce, než tomu bylo doposud. Směrnice by také měla oslabit monopolní roli burz a usnadnit vznik alternativních trhů. Oproti původní úpravě přichází s novým pojetím finančních nástrojů a investičních služeb, nově upravuje kategorizaci zákazníků a rozsáhle řeší pravidla nejlepšího provedení pokynů zákazníků. MiFID také rozšiřuje pojetí opatření ke zvýšení transparentnosti trhu. SEPA – Jednotný standard bankovní platby v Evropské unii Jednotný standard bankovní platby v Evropské unii (v originále SEPA - Single Euro Payment Area) a jeho standardy představují samoregulační provozní rámec evropských bank. SEPA bude představovat integrovaný trh služeb platebního styku, který se bude vyznačovat účinnou konkurencí a 24
Hypotéční úvěr
na kterém v rámci eurozóny nebude rozdílu mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami. Až se SEPA stane skutečností budou moci spotřebitelé, podniky a orgány státní správy z jednoho platebního účtu umístěného kdekoli v eurozóně provádět bezhotovostní platby v celé eurozóně pomocí jednotného souboru platebních nástrojů stejně jednoduše, efektivně a bezpečně, jako je tomu v případě vnitrostátních plateb. SEPA by měla po plném zavedení v roce 2010 spotřebitelům i firmám snížit náklady na přeshraniční platby o 70 až 90 procent. Solvency II – Nová směrnice pro pojišťovny Solvency II je zásadní změnou oproti dosavadnímu způsobu regulace a dozoru v pojišťovnictví. Mimo jiné také proto, že od posuzování souladu vnitřního kontrolního systému s požadavky obecně platných legislativních norem se výkon dozoru přesune k posuzování funkčnosti vnitřního kontrolního systému a schopnosti pojišťovny identifikovat, měřit a řídit svá rizika, a to primárně podle vlastních (interních) postupů. Ostatní podpůrná opatření ochrany spotřebitele při poskytování bankovních služeb Nadále bude pokračovat zkvalitnění dohledu nad finančním trhem a současně se bude zvyšovat informovanost veřejnosti o poskytování finančních služeb (zejména se bude prohlubovat vzdělanost v oblasti rodinných financí u široké veřejnosti – jak si nejlépe půjčit finanční prostředky, jak vhodně investovat, jak se optimálně pojistit, jak se zabezpečit na stáří, atd.). Závěrečné shrnutí Na základě zkoumání a sumarizace výsledků lze konstatovat, že ochrana spotřebitele při využívání bankovních služeb je v porovnání s jinými oblastmi ekonomiky na vysoké úrovni. Pravděpodobně největším rizikovým faktorem je samotný spotřebitel, který ne vždy je dostatečně seznámen s problematikou služeb, které jsou mu poskytovány u finančních institucí. Nicméně, nelze veškerou odpovědnost svalovat pouze na spotřebitele, ale určitý díl odpovědnosti si nesou i finanční instituce samotné, které ne vždy poskytují informace v takové formě, aby byly dostatečně srozumitelné pro širokou laickou veřejnost. Ve světle nově připravované legislativy, která by měla podpořit ochranu spotřebitele na finančních trzích a současně s prohlubováním finanční gramotnosti spotřebitelů, by spotřebitelům v žádném případě neměly hrozit větší rizika, než je tomu dnes. Právě naopak, tyto dva faktory společně s posilováním a zkvalitňováním práce regulátora finančního trhu by měly podstatně zlepšit současnou situaci. Zároveň je nezbytné uvést, že největší riziko pro spotřebitele nevzniká u renomovaných finančních institucí, ale u společností, které nabízejí krátkodobé a střednědobé tzv. „výhodné“ spotřebitelské úvěry. Tyto poskytovatelé tzv. výhodných spotřebitelských úvěrů jsou nejen na štíru s poskytováním informací spotřebitelům, ale také jsou velmi často kriticky hodnoceny občanskými spotřebitelskými organizacemi. Základní pravidlo pro spotřebitele zní: vždy si důkladně přečíst smlouvu a nechat si vysvětlit vše, co je ve smlouvě nesrozumitelné. Navíc u spotřebitelských úvěrů má spotřebitel trvat na poskytnutí všech nezbytných informací, včetně RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr), jakou formou bude provedeno zajištění úvěru a jaké sankce mu hrozí v případě, že nemůže úvěr splácet
Hypotéční úvěr Jako základní rys je zajištění zástavním právem k nemovitosti. Z povahy vyplývá dlouhodobost úvěrů a jejich nízká rizikovost. Základ hypotečního bankovnictví je položen v zákoně o dluhopisech – z důvodu, že vychází z emise hypotečních zástavních listů. Úvěr se považuje za hypoteční vznikem zástavního práva. Výše hypotečního úvěru je ovlivněna dvěma faktory – disponibilní zdroje klienta a cena zástavy. Pokud je úvěr kryt z emise hypotečních zástavních listů, pak nemůže výše úvěru přesáhnout 70% hodnoty zastavované nemovitosti.
Investiční bankovnictví CP – aktivum, se kterým je spojen určitý výnos (výplata úroků, dividend, popřípadě jiné forma zpravidla pravidelných výplat vztažených k nominální hodnotě), popřípadě kapitálový výnos – dráž prodám, než jsem koupil
25/37
Bankovní právo
Investiční obchody – obchody s cennými papíry: 1) Běžný nákup 2) Nákup na úvěr – když nakupuji a nemám žádné peněžní prostředky 3) Prázdný prodej – short selling – fáze a) Nemáme nic b) Půjčíme si CP c) CP prodáme a prostředky uložíme jako depozitum d) V t1 musíme splnit podmínky z půjčky CP (koupíme na trhu, mělo by se nám vrátit depozitum a úrok) 3) … provádíme, když očekáváme pokles tržní ceny, ale je zde problém – 2 vlastníci a 1 CP když přijde na rozdělování dividend (popřípadě jiných výnosů) dělají si na ně oba nárok, zatímco 1) a 2) … když očekáváme vzestup tržní ceny Primární emisní obchody – emise CP na trhu – z hlediska bank velmi zajímavé Emise s garancí – banky garantují, že pokud nerozprodají celou emisi, vemou si neprodané do vlastního portfolia Emise bez garance – rozdíl s výše uvedenou hlavně v ceně, tato metoda je levnější Fáze: 1) Poradenství (před úmyslem papír vydat) – jaká měna, zdali je vhodná doba atd. 2) Příprava prospektu a registrace emise 3) Vytvoření emisního konsorcia – dávají se dohromady banky, které se postarají o umístění na trhu 4) Umístění CP na trhu, různé varianty- veřejné upsání – za danou cenu - volný prodej – za aktuální cenu - aukční prodej – tender 5) Podpora emitovaných CP – „péče“ o emitované CP – aby byly likvidní, aby kurz příliš nekolísal, aby nebyly níž než ostatní obdobné na trhu. Cílem je chránit investory, aby nezanevřeli do budoucna na tohoto emitenta Depotní obchody Úschova - otevřená – ten, kdo uschovává má povinnost vrátit ten samý druh CP (nikoliv fyzicky stejný) - uzavřená – banka má povinnost vrátit fyzicky stejné, nepoškozené CP zpět (schránky)
institucí
Trendy - dematerializace (nevydávají se v listinné podobě) - imobilizace - nejsou ve fyzickém držení vlastníků, ale jsou imobilizovány u různých - není nutně spojeno s dematerializací
Majetková správa (trust banking) - banky spravují aktiva pro své klienty (starají se mu o portfolio, likviditu atd.) Fúze a akvizice – banky v roli zprostředkovatele Finanční deriváty A) produkt, který banka zprostředkovává jako investiční instrument pro své klienty B) banka obchoduje na vlastní účet C) zajištění pozic z klasických obchodů Derivát je (podle IAS) finanční instrument a) jehož hodnota se mění v reakci na změny určité úrokové sazby, ceně CP, ceně komodity, měnového kurzu, indexu cen nebo sazeb, nebo podobné proměnné (underlaying) b) který nevyžaduje žádnou počáteční čistou investici nebo malou počáteční čistou investici relaci k jiným typům kontraktů, jenž mají stejnou reakci na změny podmínek na trhu c) jsou vypořádány k určitému budoucímu datu podstatou je termínový obchod Kontrakty jsou (dělení podstat kontraktu) na komodity, akcie, cizí měny a úrokové instrumenty
26
Správa majetku (asset management)
Správa majetku (asset management) investiční služby obhospodařování cenných papírů
Obchodování s cennými papíry Zprostředkování nákupu a prodeje CP Depotní obchody
Primární emise Podstatou emisních obchodů je zprostředkování prvotní emise CP pro klienta. A to buď emisí dluhopisů nebo akcií. Fáze: 1) příprava emise výběr emisního zprostředkovatele 2) umístění emitovaných CP cílem je prodej CP jednotlivým investorům - veřejná nabídka – prospekt nebo užší prospekt CP (volný prodej nebo veřejné upsání, tender, burza) - soukromá nabídka 3) post-emisní operace – banka se snaží o udržení stability ceny emitovaného papíru – dělá intervenční nákupy a prodeje
Platební styk převažující objem plateb v každé rozvinuté ekonomice se uskutečňuje prostřednictvím bezhotovostního platebního styku mezi účty u bank ČNB nevydává právní předpisy o platebním styku obecně, ale má oprávnění upravovat pouze způsob provádění platebního styku mezi bankami. Právní vztah mezi plátcem, resp. příjemcem bezhotovostní platby a jeho bankou má soukromoprávní charakter, je v základních rysech upraven obchodním zákoníkem a podrobněji pak smluvně mezi bankou a jejími klienty. Teprve v posledních letech dochází k rozvoji speciálních finančněprávních předpisů zabývajících se bezhotovostním platebním stykem (viz dále). ČNB vydala v roce 1994 dokument „Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech“ – nejde o obecně závazný právní předpis; tvoří určitý oborový standard v českém bankovnictví a jeho text je aktualizován po dohodě se všemi bankami a pobočkami zahraničních bank působícími v ČR; jsou vyhlašovány ve Věstníku ČNB jako úřední sdělení ČNB v současné době se jejich význam umenšil, neboť řada jejich ustanovení byla nahrazena vyhláškou ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy při opravném zúčtování předmětem úpravy ve vyhlášce jsou mj. též náležitosti příkazu k zúčtování, jako základní instrukce předávané klientem bance a mající za cíl iniciování platební transakce bezhotovostního platebního styku příkaz k zúčtování má podobu příkazu k úhradě nebo příkazu k inkasu úhradou se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své bance za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce inkasem se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce bance příjemce za účelem převedení peněžních prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce příkazce je osoba, která dává bance příkaz k provedení úhrady nebo inkasa a která je oprávněna nakládat v případě úhrady s peněžními prostředky na účtu plátce a v případě inkasa s peněžními prostředky na účtu příjemce plátce je osoba, z jejíhož účtu banka odepisuje peněžní prostředky nebo která skládá hotovost; příjemce je osoba, v jejíž prospěch banka peněžní prostředky převádí a která je konečným příjemcem peněžních prostředků příkaz k zúčtování má určité povinné náležitosti:
27/37
Bankovní právo
označení, zda jde o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu bankovní spojení plátce bankovní spojení příjemce částku v české měně podpis, elektronický podpis nebo jiný kód zajišťující identifikaci příkazce musí dále obsahovat konstantní symbol, jestliže: tak stanoví zvláštní právní předpis, nebo se jedná o platbu, která je příjmem nebo výdajem státního rozpočtu nepovinné náležitosti: datum splatnosti variabilní symbol specifický symbol textová zpráva datum vystavení příkazu bankovní spojení plátce a příjemce v tuzemském platebním styku je tvořeno číslem účtu klienta a identifikačním kódem banky vedoucí účet a má podobu PPPPPP-ČČČČČČČČČČ/KKKK částka platby - ať již nese označení měny „Kč“ či „CZK“ či nikoliv - se vždy rozumí v české měně podpis příkazce musí být v souladu s podmínkami dohodnutými s bankou vedoucí účet, zejména s podpisovými vzory předanými bance klientem. Je-li klientem PO, vyžaduje se obvykle ještě písemné označení názvu příkazce (např. otiskem razítka). V případech distančního bankovnictví (telefon, telefax, mobil, internet) je nutné nahradit podpis osobním kódem či jiným způsobem ověření osvědčujícím autenticitu a řádnou autorizaci dat předávaných k zúčtování. konstantní symbol označuje charakter (druh) platby. V minulosti bylo jeho používání povinné pro všechny účastníky platebního styku, ale dnes se používá povinně jen: 1) jde-li o tuzemské korunové platby mezi tuzemci a cizozemci ve smyslu devizového zákona, kdy pro účely sestavování platební bilance ČR je zapotřebí sledovat účely peněžních úhrad 2) u plateb, které jsou příjmem nebo výdajem státního rozpočtu je maximálně čtyřmístný, může obsahovat pouze numerické hodnoty a skládá se z jednomístné až trojmístné základní části a jednomístné proměnné části datum splatnosti je den, kdy mají být peněžní prostředky odepsány z účtu plátce – nemůže nastat dříve, než nastane datum účinnosti příkazu k převodu variabilní symbol slouží k přenosu zpráv mezi plátcem a příjemcem platby – je tedy většinou věcí dohody mezi plátcem a příjemcem, jaké údaje budou ve variabilním symbolu obsaženy; obvykle napomáhá k rozlišení důvodu platby; může obsahovat jen numerické údaje a je maximálně desetimístný specifický symbol – v minulosti byl používán pro více účelů, dnes hraje v podstatě stejnou úlohu jako variabilní symbol, tedy umožňuje podle dohody plátce a příjemce lepší rozlišení důvodu či původce platby; může obsahovat pouze numerické údaje a je maximálně desetimístný vyhláška 62/2004 stanoví také povinnost banky informovat o provedení úhrady či inkasa svého klienta následně výpisem z účtu vedle toho je podle zákona o platebním styku banka jakožto převádějící instituce povinna svého klienta informovat písemnou formou, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, o uskutečněných převodech, nevzdá-li se klient nároku na tuto informaci zákon 124/2002 o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) zákon o platebním styku poprvé komplexně v normě na úrovni zákona upravuje závažné otázky provádění převodů peněžních prostředků na území ČR, vydávání a užívání elektronických platebních prostředků a vzniku a provozování platebních systémů. Zákon přináší dokonalejší ochranu účastníků platebního styku; definuje pojem převod a příkaz k převodu a stanoví pravidla k určení dne účinnosti příkazu k převodu včetně podmínek jeho účinnosti; také zakotvuje informační povinnost, kterou má banka či jiná převádějící instituce vůči svým klientům i veřejnosti obecně ve vztahu k provádění platebního styku, potvrzuje právo klienta na úrok z prodlení při nedodržení závazných lhůt pro provedení převodu aj.
28
Platební styk
významná je pasáž upravující lhůty pro provádění převodů (§ 8). Při převodech v české měně mezi různými převádějícími institucemi musí být částka převodu připsána převádějící institucí příkazce ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší. Převádějící instituce příjemce je pak povinna připsat částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistit, aby částka převodu byla příjemci k dispozici, nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato převádějící instituce obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší maximální délka tuzemského korunového bezhotovostního platebního styku mezi různými převádějícími institucemi je tedy 2 pracovní dny. Pro provedení převodu v rámci jedné a téže převádějící instituce je předepsána lhůta ještě kratší, a to tentýž den, kdy nastala účinnost příkazu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu bankovním pracovním dnem. z působnosti zákona jsou výslovně vyloučeny mj. platby daní a poplatků, platby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění zákon upravuje též nově otázky vydávání a užívání elektronických platebních prostředků – v této oblasti jsou stanoveny významné povolovací, dozorovací, sankční a regulační pravomoci ČNB; umožňuje též vznik alternativních a třeba i konkurenčních platebních systémů vedle dosavadního jediného mezibankovního platebního systému provozovaného ČNB na základě zákonného monopolu zákon 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku – jedná se o doplňkovou normu nevelkého rozsahu, která nicméně přinesla několik významných novelizací v oblasti soukromého práva – nová úprava smlouvy o běžném účtu (rozšiřuje se ochrana majitele účtu mj. i tím, že se zvyšuje počet kogentních ustanovení v zákonné úpravě této smlouvy) a smlouvy o vkladovém účtu v obchodním zákoníku a okamžiku splnění peněžitého dluhu v občanském zákoníku (v případě, že dlužník plnil prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu, nastával okamžikem, kdy byla částka poukázána, tedy např. odepsána z účtu dlužníka u banky, nebylo-li dohodnuto jinak nově je soluční okamžik formulován shodně s úpravou podle obchodního zákoníku a nastává tedy až připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti) zákon 229/2002 o finančním arbitrovi – zavedl nový, alternativní systém pro řešení sporů z platebního styku, který si klade za cíl být pružnější, rychlejší, méně nákladnou a pro uživatele platebního styku dostupnější metodou řešení sporů nikoliv velké hodnoty. Příslušnost arbitra je dána pro rozhodování sporů: a) mezi osobami, jež provádějí převody peněžních prostředků, a jejich klienty při provádění: převodů peněžních prostředků podle zákona o platebním styku opravného zúčtování podle zákona o bankách inkasní formy placení na území ČR pokud výše částky, jež je předmětem sporu, vyjádřená v eurech, nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50 000 b) mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky, a držiteli těchto prostředků při jejich vydávání a užívání, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána příslušnost soudu návrh na zahájení řízení před arbitrem je nepřípustný, jestliže: a) spor nenáleží do působnosti arbitra b) ve věci samé již rozhodl soud nebo řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno c) spor je nebo již byl předmětem řízení před arbitrem d) spor je nebo již byl předmětem rozhodčího řízení řízení před arbitrem je dvojinstanční; proti rozhodnutí arbitra ve věci samé (nález) může kterákoli strana ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení nálezu podat odůvodněné námitky. O námitkách rozhoduje opět finanční arbitr, přičemž toto jeho rozhodnutí je již konečné. Pravomocný nález je vykonatelný podle OSŘ, jakmile uplyne lhůta k plnění, byla-li stanovena v nálezu, jinak jakmile nabyl právní moci. pro řízení se subsidiárně používá správní řád; řízení není zpoplatněno a platí zásada, že každý z účastníků řízení nese své náklady řízení sám. Administrativní zajištění výkonu činnosti
29/37
Bankovní právo
finančního arbitra poskytuje ČNB, která též nese náklady na plat a další požitky finančního arbitra a jeho zástupce.
Platební systémy v ČR zabezpečení platebního styku vnitrobankovní a mezibankovní platební systémy (zúčtování platby může probíhat prostřednictvím korespondentských účtuů přímo nebo prostřednictvím zúčtovací banky) Platební systém ČR je clearingový a je realizován výhradně prostřednictvím platebního systému CERTIS, jehož provozovatelem je ČNB. Zúčtovací centrum zřizuje každé bance nostro účet v Kč. Banky tomuto účtu vedou tzv. zrcadlové účty
Zahraniční platební styk Charakteristika platebního styku se zahraničím mezinárodním platebním stykem rozumíme provádění plateb mezi rezidenty a nerezidenty určitého státu, přičemž vlastní transfer peněžních prostředků může, avšak nemusí, překračovat hranice států platební bilance vyjadřuje souhrn všech plateb s cizinou uskutečněných v určitém časovém období. Klasickým členěním platební bilance je členění na běžný účet a kapitálový (resp. finanční) účet: běžný účet je částí platební bilance, která zahrnuje tzv. běžné platby, tj. zejména platby související s dovozy a vývozy zboží, mezinárodní dopravou a dalšími službami, dále peněžní převody související s turistickým ruchem a tzv. jednostranné převody neobchodního charakteru (např. penze, výživné, dary) kapitálový účet obsahuje tzv. kapitálové transfery, tj. zejména přímé a nepřímé investice, mezinárodní úvěry – tento segment platební bilance byl přejmenován a nadále se nazývá finanční účet největší objem představují kapitálové platby, ale největší počet plateb probíhá v souvislosti s obchodními operacemi, dovozem a vývozem zboží a služeb mezinárodní platby lze dělit na platby předem, platby při dodávce a platby po uskutečnění dodávky. Stoprocentní platba předem (akontace) se vyskytuje poměrně zřídka. Platba předem je velice výhodná pro příjemce (dodavatele), neboť mu umožňuje financovat výrobu či dodávku bez použití vlastních zdrojů nebo úvěru. Dodavatel je také zajištěn proti nebezpečí, že jeho dodávka bude neoprávněně odmítnuta a že bude nucen hledat jiného odběratele či zboží vzít zpět. Plátce nese v nejvyšším rozsahu riziko, že dodavatel neuskuteční dodávku vůbec, nebo ji neprovede řádně a včas a nevrátí přijatou platbu; i zde se však vyvinuly některé formy ochrany plátce snižující jeho riziko – např. bankovní záruka za vrácení platby, kauce, příslib, odškodnění, úschovný účet. Platba při dodávce je nejčastějším případem. Platba po dodávce je vlastně poskytnutím dodavatelského obchodního úvěru a je charakteristická pro vysoce konkurenční prostředí „trhu kupujícího“, pro dodavatele je nevýhodná. při dodávkách velkých investičních celků (výstavba celých závodů) je obvyklé kombinovat časové podmínky placení a celkovou kupní cenu rozdělit na části splatné v různou dobu – častá bývá kombinace 10 % platby předem, 5 % platby při každé z šesti dílčích dodávek a 60 % ceny dodávky na úvěr mezinárodní platební styk se dělí z hlediska toho, jak je regulován mezinárodními dohodami, na platební styk smluvní a platební styk volný při smluvním platebním styku platby mezi subjekty ze dvou či více smluvních států probíhají způsobem stanoveným smlouvou. Platební dohody mohou být buď smlouvami mezivládními nebo jsou uzavírány mezi centrálními či jinými bankami obou zemí. Mezibankovní dohody bývají často využívány v případech, kdy politické důvody brání uzavřít dohodu mezivládní. druhy platebních dohod: podle clearingové dohody jsou vyrovnávány platby mezi subjekty ze dvou států vzájemným zúčtováním mezi účastnickými státy, při kterém obvykle žádné peněžní prostředky nepřekračují státní hranice. Platební styk při clearingu probíhá tak, že plátce z jednoho státu zaplatí určitou částku ve své domácí měně clearingové bance svého státu, ta tuto platbu zaúčtuje a informuje
30
Zahraniční platební styk
výhodou clearingového platebního styku je, že s výjimkou vyrovnávání clearingové špičky k němu není zapotřebí cizích měn a klade proto jen minimální nároky na platební bilanci státu – bývá proto obvykle využíván pro platební styk se státy s nesměnitelnou měnou a se státy trpícími nedostatkem devizových rezerv a volně směnitelných měn při clearingovém zúčtování je pro denominaci peněžních závazků a vedení clearingových účtů u clearingových bank používáno zúčtovací peněžní jednotky, neboli jednotky tzv. clearingové měny, kterou může být buď měnová jednotka jednoho ze států účastnících se clearingové dohody, nebo měnová jednotka uměle vytvořená, odvozená z měnové jednotky některého třetího, na clearingu nezúčastněného státu či měnového společenství barterové dohody – tj. jakýsi clearing v malém, neboť fungují na principu obdobném clearingu, ale vztahují se na mnohem menší počet druhů plateb. Zatímco clearing se obvykle vztahuje téměř na všechny druhy plateb mezi dvěma státy, barterová dohoda se vztahuje pouze na platby za nákup zboží určitého druhu či druhů, vymezených v kontingentní listině, na níž se barterová dohoda odvolává. Barterové dohody nemívají podobu dohod mezivládních, ale obvykle pouze dohod mezi bankami či jinými nestátními subjekty. platební dohody negativní, neclearingové – nezavádějí žádný zvláštní způsob smluvního platebního styku, ale naopak potvrzují úmysl obou stran využívat volného platebního styku a obsahují závazek takovému volnému platebnímu styku neklást překážky o volný platební styk jde, nejsou-li uzavřeny mezinárodní dohody stanovící závazná pravidla pro způsob provádění platebního styku. Při volném platebním styku se používá forem a měn, na kterých se obě strany platby dohodnou a které považují za nejvhodnější. V mezinárodním platebním styku se obvykle používá jen několika málo nejvýznamnějších volně směnitelných měn, jako je americký dolar, euro, japonský jen, britská libra, švýcarský frank. Základní formy mezinárodního platebního styku 1. Placení v hotovosti platby v hotovosti se v mezinárodním platebním styku souvisejícím s obchodními operacemi prakticky nevyskytují. Výjimku tvoří výplaty provizí za sjednání obchodů a platby menších částek na veletrzích a aukcích. Častější je používání platby v hotovosti u neobchodních platů, kde plátcem i příjemcem je FO. účastníci platby v hotovosti se snaží touto formou platebního styku překonat riziko nesolventnosti plátce a časovou prodlevu nevyhnutelnou při jakékoli formě bezhotovostního platebního styku banky získávají většinu hotovostních peněz v cizích měnách ze své směnárenské činnosti a měnová skladba jejich valutových zásob tedy odpovídá skladbě účastníků aktivního cestovního ruchu v dané zemi bankovní kurz hotovostních peněžních prostředků (valut) je pro bankovní klienty vždy méně výhodný nežli kurz devizový pro stejnou měnu plátce i příjemce nesou riziko dopravy hotovosti, a případných kurzových výkyvů 2. Hladké platy hladké platy čili prosté úhrady či bankovní převody patří k nejrozšířenějším formám platebního styku jak pro obchodní, tak i pro neobchodní a kapitálové platby. Tyto platby se provádějí volně, na základě příkazu k úhradě plátce, bez jakékoli podmínky či protiplnění požadovaného bankou k provedení platby po jejím příjemci. Z tohoto důvodu jsou využívány zejména při platbách, které jsou v časovém nesouladu s dodávkou zboží či služeb, jmenovitě tedy při platbách předem a platbách po dodávce. hladké platy provádějí banky v rámci korespondentského styku se zahraničními bankami. Částku platby banka odepíše z bankovního účtu, který má u ní otevřen plátce, nebo od plátce inkasuje hotovost či zatíží plátcův úvěrový účet. Banka poté požádá svého korespondenta, tj. zahraniční banku, u které má banka plátce otevřen svůj účet (nostro = náš účet), nebo která má otevřen účet u banky plátce (loro = jejich účet), aby převáděnou částku vyplatila, připsala na účet či 31/37
Bankovní právo
jinak uhradila příjemci platby. Vypořádání s touto korespondenční bankou probíhá buď debetováním nostro účtu banky plátce nebo kreditováním loro účtu korespondentské banky u banky plátce. Čím je tato tzv. bankovní nebo platební cesta delší a složitější, tím více narůstají náklady bankovního převodu o poplatky každé ze zúčastněných bank. komunikace mezi bankami byla tradičně písemná, dálnopisná a telegrafická; dnes se používá telekomunikační systém SWIFT – mezinárodní počítačově řízená komunikační síť určená pro výměnu zpráv mezi bankami na celém světě systém SWIFT provádí elektronický bezdokladový přenos informací mezi bankami a jeho hlavními výhodami jsou rychlost a bezpečnost. Všechny zprávy jsou zašifrovány, a proto žádná třetí osoba mimo odesílající a přijímající banku nemůže zprávy rozluštit. 3. Peněžní poukázky mezinárodní poštovní peněžní poukázka je obdobou poštovní poukázky používané k vnitrostátnímu platebnímu styku, avšak její použití pro platby do zahraničí je v každé zemi ovlivněno místními devizovými předpisy obdobně jako pošty umožňují mezinárodní platební styk pomocí peněžních poukázek i některé banky či jiné instituce vydáváním vlastních mezinárodních peněžních poukázek a jejich prodejem v síti korespondentských bank a míst v ČR je poměrně rozšířena mezinárodní peněžní poukázka IMO (International Money Order) anglické banky Barclays prodávaná např. v síti České spořitelny právní charakter těchto poukázek má blízko k bankovnímu šeku či směnce peněžní poukázky jsou v mezinárodním platebním styku používány zejména k neobchodním platbám, příp. k některým obchodním platbám menších částek (např. zásilkový obchod) z příkazu fyzických osob – drobných spotřebitelů 4. dokumentární platby 5. směnky 6. šeky 7. Platební karty
Směnky a šeky v bankovní praxi Směnky směnka je dlužnický cenný papír, který slouží jako prostředek obchodního a méně často i finančního úvěru a zároveň platební prostředek Ženevské konvence (1930) sjednotily standardy směnečného práva pro velkou část světa. Československo je nikdy neratifikovalo, nicméně zásady konvencí byly recipovány do směnečného a šekového zákona. oblast zemí Ženevských konvencí, které buď ke konvencím přistoupily nebo je alespoň fakticky dodržují, zahrnuje všechny země kontinentální Evropy, země Středního východu a Asie, země Jižní Ameriky a některé africké země. Vedle oblasti Ženevských konvencí existuje druhá veliká oblast sjednoceného směnečného práva odvozující svou úpravu směnečného práva od anglického směnečného zákona – do této oblasti anglosaského směnečného práva patří Velká Británie a všechny její kolonie a závislá území včetně Spojených států, Kanady, Austrálie, Jihoafrické republiky, Indie, Pákistánu atd. v právním systému Ženevských konvencí se rozlišují dva druhy směnek. Směnka vlastní je bezpodmínečný příslib výstavce (směnečníka, hlavního směnečného dlužníka) zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli. Směnka cizí neboli trata je bezpodmínečný příkaz výstavce (trasanta) hlavnímu směnečnému dlužníkovi zaplatit určitou peněžitou částku směnečnému věřiteli. cizí směnka má 8 povinných náležitostí: 3) slovo směnka obsažené v textu listiny 4) bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku 5) jméno osoby povinné platit (směnečníka) 6) stanovení splatnosti 7) stanovení místa, kde má být placeno 8) jméno osoby, které má být placeno (remitenta) 9) datum a místo vystavení směnky 10) podpis výstavce
32
Směnky a šeky v bankovní praxi
vlastní směnka má 7 povinných náležitostí – jako samostatná položka chybí jméno osoby povinné platit, neboť u směnky vlastní je takovouto osobou vždy výstavce; místo (2) obsahuje bezpodmínečný příslib výstavce zaplatit nedostatek některých náležitostí směnky (5) lze překlenout na základě určitých právních domněnek stanovených zákonem, jinak ovšem absence byť jen jediné náležitosti či její součásti činí předmětnou listinu neplatnou jako směnku. Tato listina však může být použita např. jako dlužní úpis v příp. soudním sporu. vedle podstatných náležitostí může text směnky obsahovat i různá ustanovení jiná, nazývaná směnečné doložky – např. doložka domicilační, úroková, doložka efektivního placení, doložka úzkosti, rektadoložka podle způsobu stanovení splatnosti lze rozlišovat směnky splatné při předložení neboli na viděnou – takovou by byla i směnka, ve které by zcela chybělo určení splatnosti, směnky splatné určitou dobu po viděné, směnky splatné určitou dobu po vystavení a směnky splatné určitého dne konkretizovaného v textu směnky pokud nebyla vyloučena převoditelnost směnky rektadoložkou, jsou směnky převoditelné rubopisem neboli indosamentem – může být buď plný, vyplněný či neúplný, nevyplněný nebo se může jednat o indosament zmocňovací Šeky šek je cenný papír obsahující platební příkaz, který dává majitel bankovního účtu svému peněžnímu ústavu, aby k tíži jeho účtu zaplatil určitou částku ve prospěch osoby uvedené na šeku. Obdobně jako směnka je šek převoditelným cenným papírem, na rozdíl od směnky je však pouze prostředkem platebním a nikoli úvěrovým. Šek je tedy poukázkou, kterou výstavce šeku disponuje svou pohledávkou za peněžním ústavem. dvě hlavní světové oblasti šekového práva – oblast Ženevských konvencí a oblast anglosaská šek musí obsahovat 6 povinných náležitostí: 1) slovo šek pojaté do textu listiny 2) bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku 3) jméno toho, kdo má platit (šekovníka) – tím může být jen peněžní ústav (banka) 4) údaj místa, kde má být placeno 5) datum a místo vystavení šeku 6) podpis výstavce (šekovatele) šek zpravidla obsahuje i některé nepodstatné náležitosti, jako je např. údaj o osobě, které má být šek vyplacen – na rozdíl od směnek totiž šeky mohou znít nejen na jméno nebo na řad určité osoby, ale i na majitele šek není úvěrovým instrumentem a nemůže mít odloženou splatnost. Šek lze vystavit pouze na viděnou – takový šek pak musí být předložen a je splatný: − do 8 dnů po vystavení, je-li splatný ve stejném státě, ve kterém byl vydán − do 20 dnů po vystavení, je-li splatný ve státě stejného kontinentu, ve kterém byl vydán − do 70 dnů po vystavení, je-li splatný ve státě jiného kontinentu, než ve kterém byl vydán není-li šek předložen v uvedené lhůtě, může, ale nemusí jej šekovník proplatit podle způsobu proplacení se rozeznávají šeky hotovostní a šeky k zúčtování. Je-li na lícové straně šeku připojena doložka „jen k zúčtování“ nebo doložka obdobného významu, může šekovník platit pouze bezhotovostním převodem majiteli šeku; není-li na šeku uvedena, může být šek vyplacen v hotovosti. šekové křižování – dva druhy: 1) všeobecné křižování znamená, že šek může být proplacen jen peněžnímu ústavu či klientu šekovníka, a vyznačuje se dvěma rovnoběžnými čárami bez označení nebo s označením „peněžní ústav“, „banka“, „&Co.“, „et Cie“ apod. 2) zvláštní křižování se provádí dvěma rovnoběžnými čárami, mezi kterými je uvedeno jméno peněžního ústavu a znamená, že šek může být proplacen pouze uvedenému peněžnímu ústavu nebo, je-li označený peněžní ústav sám šekovníkem, jeho klientovi podle osoby výstavce šeku se rozlišují šeky bankovní (výstavcem je peněžní ústav) a šeky soukromé (výstavcem je jiná FO nebo PO). Bankovní šeky jsou považovány za velmi kvalitní a jsou obvykle třetími bankami eskontovány, tj. promptně proplaceny předložiteli a následně zaslány šekovníkovi k honorování. Kvalita soukromého šeku se odvíjí od bonity výstavce a bez předchozího ověření u šekovníka se šek zpravidla nedá ihned proplatit u jiného peněžního ústavu, než je šekovník. Třetí banky přijímají takové šeky k inkasu, a to buď formou „Cash Letter System“, kdy je šek sice 33/37
Bankovní právo
ihned proplacen a následně zaslán k honorování šekovníkovi, avšak proplacení probíhá jen zálohově a s výhradou storna po určitou sjednanou dobu, anebo formou „After Final Payment“, což znamená, že šek je převzat bez promptního proplacení bankou za účelem obstarání inkasa jménem předložitele, kterému je úhrada vyplacena až po obdržení dobropisu od šekovníka bankou. zvláštními druhy šeků byly eurošeky – vyvinuly se v 80. letech pro potřeby cestovního ruchu. Jednalo se v podstatě o regulérní soukromé šeky, zajištěné identifikační záruční kartou vydanou výstavci šekovníkem – její úlohou bylo osvědčovat oprávnění výstavce šeku při inkasování či jiném použití eurošeků. Eurošeková společnost určila maximální výši zaručené částky, na kterou mohl být eurošek vydán (v ČR to bylo 6 500 Kč). další zvláštní kategorií šeků jsou cestovní šeky, na které se však již nevztahují předpisy šekového práva, ale ustanovení obchodního zákoníku. Jsou vydávány pro potřeby cestovního ruchu velkými bankami či bankovními asociacemi nebo specializovanými turistickými agenturami. Cestovní šek je v podstatě příslib výstavce, že podle podmínek šeku zaplatí určitou částku. Náležitosti: 1) označení, že jde o cestovní šek 2) slib nebo příkaz vyplatit určitou částku oprávněné osobě 3) jméno výstavce, jeho podpis nebo dostatečnou náhradu podpisu při nákupu cestovního šeku jej nový majitel na určitém místě před úředníkem prodávající banky či jiné instituce podepíše. Při inkasu či jiném použití jej majitel podepisuje na jiném určeném místě podruhé. Na základě shody obou podpisů je pak šek proplacen proplácející institucí. Cestovní šeky výrazně snižují riziko zneužití při ztrátě či odcizení a lze jimi často překonat devizověprávní či měnověprávní problémy zákazu dovozu a vývozu hotovosti v měnách některých států.
Dokumentární platby v bankovní praxi Zejména mezinárodní platební styk, obvykle platby za zboží. Platba je vázána na uričtou operaci s dokumenty osvědčujícími právní nárok na dodávané zboží. Dispoziční dokumenty – CP představující vlastnický titul – náložný list, konosament Legitimační dokumenty – doložení určitého plnění (zboží bylo kupříkladu odesláno) – podací lístek. Dále skladovací a pojišťovací dokumenty. Dokumentární inkaso Dodavatel předává dokumenty své bance a pověřuje ji, aby je vydala odběrateli proti inkasu. Banky vystupují jako mandatář nebo komisionář. Výhodou je, že neváže odběrateli žádné prostředky. Upraveno obchodním zákoníkem. Dokumentární akreditiv Použití roste i ve vnitrozemském platebním styku. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky, že poskytne třetí osobě nebo na její řad určité plnění, jestliže budou do určité doby splněny akreditivní podmínky. Nevýhodou jsou vyšší náklady a nutnost buď obdržet fixované prostředky na účtě nebo platit úroky z úvěru. Existují: - odvolatelný a neodvolatelný akreditiv - krytý a nekrytý - převoditelný a nepřevoditelný - revolvingový atd.
Platební a úvěrové karty Vznik se datuje do roku 1914 USA – Western Union Telegraph Company – byla věrnostní; univerzální až 1950 Diners Club International. Platební karta musá obsahovat náležitosti podle Všeobecných obchodních podmínek ČNB (Věstník ČNB) - označení vydavatele - jméno držitele, event. nějaká forma jeho identifikace - číslo karty - platnost - záznam dat
34
Platební a úvěrové karty
Magnetický proužek vs. Čipová karta; hybridní karty typické schéma platební transakce provedené pomocí platební karty zahrnuje následující kroky: 1) zákazník předkládá kartu příjemci platby, který ověřuje její ochranné prvky 2) příjemce platby vystavuje prodejní doklad pomocí imprinteru či platebního terminálu a předává zprávu o platební operaci své zúčtovací bance 3) zúčtovací banka eviduje platební operaci a odesílá ji k dalšímu zpracování do národního či mezinárodního zúčtovacího karetního centra 4) zúčtovací centrum kredituje nostro účet zúčtovací banky u něj a zároveň notifikuje vydavatele karty o částce a dalších detailech platební operace 5) zúčtovací banka převádí částku platební operace na účet příjemce platby po odečtení své odměny 6) nostro účet vydavatele karty u zúčtovacího centra je zatížen částkou platební operace spolu s transakčními náklady 7) účet držitele karty u vydavatele karty je zatížen částkou platební operace platební karty lze členit: a) podle způsobu zúčtování − karty debetní – držitel karty disponuje s kladným zůstatkem na svém účtu u vydavatele karty; k zúčtování platební operace k tíži účtu držitele karty dochází v nejbližší účetní den poté, co vydavatel karty obdrží zprávu o platební transakci − karty úvěrové – držitel karty čerpá spotřebitelský úvěr od vydavatele karty, je třeba zaplatit určitou minimální částku měsíčně a úhrada zbývající části je odložena podle volby držitele karty − karty s odloženou splatností – držitel karty musí uhradit částku vyčerpanou jejich použitím v pevně stanovené lhůtě od zaslání soupisu karetních transakcí bez možnosti přenosu nezaplaceného zůstatku do dalšího období b) podle teritoriální (prostorové) použitelnosti − karty platné pouze v obchodní síti vydavatele (např. CCS) − karty s národním použitím − karty s mezinárodním použitím c) podle osoby držitele a uživatele karty − karty osobní − karty služební čili firemní d) podle funkce či způsobu použití platební karty − šekové záruční karty – vlastně ani nejsou platebními kartami, neboť s nimi nelze samostatně platit a slouží pouze jako doklad zaručující platnost a použitelnost předloženého šeku − bankomatové karty – použitelné jen k výběru hotovosti ze sítě bankomatů − elektronické karty – jsou určené k výběrům hotovosti z bankomatů a k bezhotovostnímu placení v obchodních místech vybavených elektronickými platebními terminály − univerzální karty – jsou určené vedle výběrů hotovosti v bankomatech i k bezhotovostnímu placení v obchodních místech vybavených jak elektronickými platebními terminály, tak i mechanickými imprintery e) podle úrovně služeb – karty základní, specializované, prestižní a výběrové f) podle druhu záznamu na kartě − karty s reliéfním písmem (embossované karty) – umožňují otisk reliéfního nápisu na kartě na prodejní doklad pomocí mechanického snímače − s magnetickým záznamem – umožňují výběry hotovosti v bankomatech i placení pomocí elektronického platebního terminálu a ochranu oprávněného užití karty pomocí osobního identifikačního kódu – PIN − čipové karty – umožňující buď jenom čtení údajů zaznamenaných na paměťovém mikročipu zabudovaném do plastového tělesa karty, či vyžadující potvrzení oprávnění číst údaje v paměti mikročipu vložením tajného kódu, nebo dokonce vybavené vedle rozsáhlejší paměti i aktivní inteligencí umožňující např. ověření totožnosti klienta − hybridní karty – vybavené jak mikročipem pro použití v on-line čtečkách, tak i magnetickým proužkem umožňujícím též širší použití − laserové karty – vybavené vysokokapacitním laserovým záznamem obsahujícím velké množství dat, který po zapsání již není možné smazat
35/37
Bankovní právo
−
superchytré karty – vybavené na standardní ploše platební karty vedle mikroprocesoru též úplnou alfabetickou klávesnicí a displejí
Finanční arbitr Dnem 1. ledna 2003 nabyl účinnosti zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). V souladu s tímto zákonem byl s účinností od 1. ledna 2003 zřízen institut finančního arbitra České republiky. Jedná se o zvláštní orgán pro tzv. mimosoudní vyrovnávání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli elektronických platebních prostředků. Tím byla naplněna příslušná ustanovení zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (dále jen "zákon o platebním styku"). Finanční arbitr byl ustanoven v rámci harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie, neboť směrnice Evropských společenství č. 97/5/ES, o přeshraničních platbách, požaduje zajištění rychlého a efektivního vyřizování sporů klientů s převádějícími institucemi mimosoudní cestou. Důležitým prvkem činnosti finančního arbitra je jeho otevřenost vůči veřejnosti. S tím souvisí i preventivní činnost tohoto institutu, který jednak může přímo upozorňovat příslušné instituce na vady v jejich činnosti, jednak může při přetrvávání nedostatků upozornit orgán dohledu. Finanční arbitr může při své činnosti uložit instituci pokutu až do výše 1 milionu Kč, a to i opakovaně. Finančního arbitra a jeho zástupce volí poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na dobu pěti let z osob navržených předsedovi Poslanecké sněmovny Českou národní bankou, institucemi, jejich profesními sdruženími a sdruženími na ochranu spotřebitelů. Arbitrem a jeho zástupcem mohou být zvoleny jen osoby plně způsobilé k právním úkonům a které mají dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti. Arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho jednání, které by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. K výkonu některých odborných činností může finanční arbitr pověřit zaměstnance ČNB nebo jiné fyzické osoby, aby provedli potřebná šetření ve sporu. Za tímto účelem jsou instituce povinny např. dostavit se k arbitrovi a předložit mu požadované dokumenty, umožnit mu nahlédnout do svých spisů apod. Finanční arbitr a jeho zástupce jsou fyzickými osobami s postavením veřejného činitele. Za výkon funkce odpovídá arbitr Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Funkce je neslučitelná např. s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, bankovní rady ČNB apod. Poslanecká sněmovna arbitra odvolá, pokud přestal být způsobilý vykonávat svou funkci nebo pokud při výkonu své funkce porušil povinnosti vyplývající pro výkon jeho funkce. Kompetence finančního arbira Finanční arbitr je kompetentní k rozhodování sporů a) mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků (tzv. převádějící instituce, např. banky) a jejich klienty při provádění • převodů peněžních prostředků, • opravného zúčtování, • inkasní formy placení (např. SIPO - sdružené inkaso plateb obyvatelstva), jestliže výše částky, která je předmětem sporu vyjádřená v eurech nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50tis., b) mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky (viz. zákon č. 124/2002 Sb.), a držiteli elektronických platebních prostředků při vydávání a užívání elektronických plateb-ních prostředků. Finanční arbitr je kompetentní řešit výše uvedené spory, pokud nastaly po okamžiku účinnosti zákona o finančním arbitrovi a dále ve smyslu účinnosti zákona o platebním styku. Prakticky to znamená, že u sporů při provádění převodů v rámci České republiky a sporů mezi vydavatelem a držitelem elektronického platebního prostředku je to od 1. ledna 2003, u sporů vyplývajících z přeshraničních převodů nastává kompetence finančního arbitra okamžikem vstupu České republiky do Evropské unie, tj. 1.5.2004. Řešení sporů mezi převádějící institucí a klientem v oblasti inkasní formy placení a opravného zúčtování může finanční arbitr řešit, pokud nastaly po 1. lednu 2005.
36
Finanční arbitr
Co řeší finanční arbitr :: Jaké spory může finanční arbitr rozhodovat? Finanční arbitr může rozhodovat spory vzniklé mezi institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků podle zákona o platebním styku, části II. a III. Jedná se o spory vznikající při realizaci tuzemského a tzv. přes hraničního platebního styku a zúčtování operací s platebními kartami na vrub účtů jejich držitelů. V zásadě jde o dodržování zákonem stanovených lhůt pro zúčtování jednotlivých transakcí platebního styku. V rozsahu stanoveném zákonem rozhoduje uvedené spory i zástupce finančního arbitra, který rovněž arbitra v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomoci a odpovědnosti. Spory z přeshraničního platebního styku finanční arbitr řeší ode dne vstupu České republiky do Evropské unie, tj. od 1. května 2004. Jsou spory mezi klienty a jejich bankami omezeny nějakou finanční částkou? Ano, finanční arbitr může řešit spory, při kterých částka převodu není vyšší než 50 tisíc eur, což činí v ekvivalentu cca 1,5 milionu Kč. V ostatních případech je k rozhodování příslušný soud. Kdo může žádat finančního arbitra o pomoc? Pomoc může žádat každý klient instituce, pokud spor náleží do kompetence finančního arbitra. Naopak nemůže být navrhovatelem pro zahájení řízení před finančním arbitrem převádějící instituce nebo vydavatel elektronického platebního prostředku. Jaké spory nebude finanční arbitr rozhodovat? Finanční arbitr nebude rozhodovat spory, které nespadají pod účinnost zákona o platebním styku. Jako příklad lze uvést spory vyplývající z platebního styku mezi klientem bank na území České republiky a bankami ze zahraničí (např. z USA, Austrálie, Japonska apod.). Dále například lze uvést spory vyplývající z dodržování smluvních podmínek uzavřených mezi bankou a klientem při zřízení a vedení účtů platebního styku apod. Jak má klient postupovat, aby bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem? Řízení bude zahájeno na návrh navrhovatele. Návrh může být podán písemně formou dopisu a musí obsahovat všechny náležitosti, jež vyžaduje zákon. Dále může být podán na formuláři, jenž byl vypracován finančním arbitrem a je uveden také v elektronické podobě na internetových stránkách arbitra. Návrh může být podán i faxem. Co bude dále následovat? Arbitr, zástupce arbitra nebo pověřený pracovník prostuduje předložený návrh, zda odpovídá všem náležitostem, které požaduje zákon. Bude-li nějaká náležitost chybět, vyzve arbitr navrhovatele k doplnění návrhu před zahájením řízení. Pokud bude vše v pořádku, bude zahájeno řízení před finančním arbitrem s tím, že navrhovatel bude vyrozuměn o této skutečnosti písemnou formou, a převádějící instituce bude písemně požádána, aby se k případu vyjádřila v zákonem stanovené lhůtě. Lhůta činí 15 dní a může být, pokud o to instituce požádá, prodloužena o dalších 15 dní.
37/37
