BANÁT 2012 Úterý 7. 8. 2012 „Dvakrát do téže řeky nevstoupíš“ rozhodně neplatilo o mém cestování po Evropě, neboť již podruhé v průběhu posledních tří let jsem zamířil do Rumunska. Určité změny tu ovšem jsou, protože tentokrát nikoliv s cestovní kanceláří, ale pěkně po vlastní ose. A rovněž tak ne okružní jízdou po nejznámějších památkách země, ale do české oblasti v Banátu. Zkrátka a dobře jsme se dnes ráno společně s kamarádem Martinem nalodili do kombíka Škoda Octavia a vyrazili vstříc stále více a více navštěvované oblasti českých vesnic v rumunském Banátu. Ubytování jsme měli domluvené již delší čas ve vesnici Svatá Helena u rodiny Salabových. Naším výchozím bodem byla Nárameč, víska poblíž Třebíče, takže nás čekalo něco málo přes 800 km. Profičeli jsme zbytkem Česka, malým kouskem Slovenska, abychom poté strávili pětihodinovou stereotypní jízdu maďarskou pustou. Rovina, kukuřice, kukuřice, slunečnice, slunečnice, pro změnu kukuřice… Rozptýlením tak bylo jen odhadování významu maďarských nápisů kolem cesty, neboť tento ugrofinský jazyk je všem ostatním opravdu na hony vzdálen… Přes určité obavy byla silnice až do rumunské Moravity kvalitní. Pak následovalo poměrně dramatických 50 km do Oravity, kde vozovka místy plnila spíše funkci pasti na nepozorné řidiče. Zbývající úsek do Nové Moldovy a následně do Svaté Heleny už tak dobrodružný zase nebyl, a tak jsme se mohli kochat výhledy do krajiny, přerušovanými jen nově vztyčenými sloupy větrných elektráren. Ubytování jsme našli poměrně snadno, a jak jsme se záhy přesvědčili, Franta a Jarmila Salabovi jsou velmi milí a
pohostinní lidé. Lehce jsme nabyli přesvědčení, že ubytování u nich bude skutečně přínosem k úspěchu naší pouti. Přijeli jsme až k večeru, takže jsme po ubytování absolvovali
a
večeři již
jen
procházku po obci, kdy jsme
vystoupili
k místnímu
až
hřbitovu,
odkud jsou fascinující výhledy na obec i na Dunaj. Poté jsme ještě v místní hospůdce ochutnali pivo Ciuc (pro sběratele statistických údajů – cena činila 3 RON, přičemž místní měna aktuálně odpovídá 5,50 Kč).
Středa 8. 8. 2012 Dnešní den jsme zasvětili turistice, naplánovali jsme si trasu ze Svaté Heleny do největší vesnice zdejší české komunity – Gerníku. Naše ubytování u Salabů (viz foto vlevo) jsme opustili záhy po ránu, dokud se rtuť teploměru ještě nedotýkala astronomických hodnot. Klub českých turistů zde již vyznačil některé trasy, takže jsme s orientací neměli problémy. Poměrně rychle jsme tak po červené a následně modré značce dorazili k tzv. Kulhavé skále. Smysl názvu mi byl nejprve poněkud nejasný, nicméně poté, co jsme skálu objevili, bylo všechno jasné. Příroda ve vápencovém útvaru vymlela poměrně mohutnou skalní bránu, takže skála skutečně připomíná rozkročené nohy nějakého vyfantazírovaného obra. Následně jsme navštívili ještě blízkou jeskyni Vranovac a poté vyrazili dále ke Gerníku. Využili jsme cestu vyznačenou nikoliv klasickým turistickým značením, ale jen
barevnými body, což je, jak jsme brzy pochopili, jakási „druhá třída“, takže jsme se necelé dva kilometry prodírali více než hodinu… Zato jsme pořídili opravdu pěkné snímky místní krajiny. K poledni jsme se tak konečně napojili opět na původní turistickou trasu a podstatně rychlejším tempem jsme pokračovali směrem ke Gerníku. Po pár kilometrech jsme se ocitli na vyhlídce bezprostředně nad obcí. S potěšením jsme se zde utábořili a při „obědě“ pozorovali poklidný život české obce uprostřed Rumunska… Moc se nám nazpět nechtělo, nicméně kilometrová porce zpáteční cesty nám nedovolila příliš dlouhé lelkování, takže jsme se vydali zpět. Nutno podotknout, že profil cesty je takový, že pouť nazpět je pohodlnější, i tak jsme dostali ve třicetistupňovém vedru celkem zabrat. I s odbočkou k prameništi s pitnou vodou jsme si tak mohli připsat téměř 30 kilometrů. Po cestě nás zaujaly různé detaily – navzdory suchému počasí hojně rostoucí hřiby, nekonečné záplavy výtečných obrovských ostružin (a
švestek☺),
množství
atraktivních
motýlů
(perleťovců, bělopásků, modrásků, okáčů a řady jiných), koní zapřažených v povoze, koní na pastvě, koní jen tak lelkujících uprostřed banátské krajiny… Trochu nás rozladily jen větrníky již zmíněných nově vybudovaných větrných elektráren. U večeře jsme se pak dozvěděli zneklidňující informace o záměru stavět další elektrárny u Gerníku a Rovenska. O to smutnější je fakt, že někteří místní obyvatelé, zejména žijící nyní v Čechách, situaci napomáhají ochotným prodejem svých pozemků. Snaha různých občanských sdružení výstavbě zabránit tak vyznívá poněkud hluše.
Když už jsem zmínil večeři, něco o domácí stravě u našich ubytovatelů☺. Paní Jarmila Salabová je bez diskuze vynikající kuchařka. Měli jsme tak možnost ochutnat domácí sýr a klobásky, velmi nás zaujala hrachová omáčka – má smetanový základ a v něm plave vařený hrách. I můj kamarád Martin, mající k luštěninám určité výhrady, si jen pomlaskával. Může se jíst jen tak samotná, výtečná je i k pečeným bramborám či již zmiňovaným klobáskám. O kvalitách domácího hovězího vývaru se zeleninou ani nemluvím, rovněž tak dnešní hašé bylo vynikající (jak dávno jsem neměl hašé☺). Den jsme zakončili posezením v hospůdce (dehydratace na dnešním pochodu byla veliká☺), kde jsme rovněž zakoupili Čechům dobře známé turistické známky.
Čtvrtek 9. 8. 2012 Třetí den našeho pobytu v Rumunsku jsme vyhradili spíše fyzicky méně vyčerpávajícím aktivitám, včerejší den byl přece jen poněkud náročnější. Po snídani jsme se tak vydali na vycházku po obci, kdy jsme víceméně kopírovali večerní procházku po našem příjezdu, jen za denního světla. Navštívili jsme místní hřbitov, abychom se seznámili s rody, které psaly historii Svaté Heleny. Nejvíce zde žilo Peků a Štěpničků. Poté jsme již nastartovali naše motorové přibližovadlo. Naším dnešním záměrem bylo absolvovat vyjížďku podél Dunaje, který zde na téměř stokilometrovém úseku tvoří rumunsko-srbskou hranici. Projeli jsme tak trasu z Coronini až po Orsovu. Jak jsme se dozvěděli, tato cesta zde ještě poměrně nedávno vůbec nebyla, vznikla až v poměrně nedávné době. Mezi uvedenými městy se dříve jezdilo výhradně lodí. Zatímco úsek od Coronini přibližně po Svinitu je již dobudován, následující úsek přibližně po městečko Dubova připomíná dosud spíše opičí stezku a některá místa jsou dosud sjízdná jen s nejvyšší
opatrností. Přesto jsme zdárně dorazili až do vytčeného cíle. Odmyslíme-li místy méně kvalitní silnice, nabízí jízda podél řeky fascinující výhledy, ať již na samotný Dunaj, vápencové hřbety v okolí či stavební památky. Bezpochyby unikum je plastika z dob římského osídlení, vytesaná ve skalách. Samotné město Orsova je v zásadě novou výstavbou, staré městečko pohltila přehradní nádrž Železná vrata. Město na nás působilo dost ospale, možná to ale bylo způsobeno téměř třicetičtyřstupňovým vedrem, které nás zde provázelo. Po zpáteční cestě jsme se zastavili ještě v městečku Sichevita (banátskými přezdívané
Sikovice). Dodnes se zde konají každý druhý týden trhy, včetně dobytčích, a rovněž lidé ze Svaté Heleny sem jezdí prodávat. V plném proudu je zde oprava blízkého kláštera, z kterého vyrůstá opravdu dominantní stavba. Jinak městečko samotné toho mnoho nenabízí, k pokoukání je zde spíše kolorit každodenního tradičního života místních obyvatel.
Pátek 10. 8. 2012 Dny vyhrazené poznávání Banátu velmi rychle utekly, takže jsme dnes měli před sebou poslední celý den místního pobytu. Rozhodli jsme se jej věnovat poznávání samotné obce Svatá Helena a jejího bezprostředního okolí. Prohlédli jsme si všechny uličky, popovídali jsme s místními obyvateli, abychom posléze vyrazili „za humna“. Prošli jsme okolí rokle při východním okraji obce. Toto místo nabízí nespočet krásných výhledů nejen na obec, ale i na přírodní scenérie rokle samotné. Nebylo divu, že jsme zde strávili celé dopoledne. Po poledni jsme pak vyrazili na opačnou
stranu obce, podél hřbitova směrem k vyhlídce na Dunaj. Ta je položená vysoko ve skalách nad řekou a nabízí opravdu krásná “panoramata☺“. Odtud jsme značenou cestou prošli skrze políčka zpět do Svaté Heleny. Necelý týden strávený v této vísce byl opravdu báječný, takže se nám odtud příliš ani nechtělo. Vše, ať to vezmeme od vynikajícího ubytování u Salabů, přes nádhery místní přírody, dominující Dunaj s řadou turistických lákadel kolem svého toku, až po příjemné večery strávené u půllitru dobře vychlazeného Ciuce s místními obyvateli, vše splnilo veškerá očekávání a přidalo ještě cosi navíc. Cosi, co by klasik nazval „genius loci“… Tedy – nashledanou ve Svaté Heleně☺.
