BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PROBLEMATIKA MÍSTNÍCH POPLATKŮ V HOSPODAŘENÍ KRAJSKÝCH MĚST ČR

VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Studijní obor: Regionální rozvoj

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PROBLEMATIKA MÍSTNÍCH POPLATKŮ V HOSPODAŘENÍ KRAJSKÝCH MĚST ČR

Autor: Jan Kohout, DiS. Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mgr. Jaromír Tichý, MBA 2012

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce, Ing. Mgr. Jaromíru Tichému, MBA, za kvalifikované připomínky při zpracování této bakalářské práce.

2

P r o h l a š u j i,

že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

V Praze, dne:

Podpis studenta

3

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 5 Teoreticko-metodologická část .................................................................................... 8 1

Reforma veřejné správy a rozpočtová politika České republiky po roce 1989.... 8

2

Hospodaření obcí ............................................................................................... 13

3

Aktuální stav místních poplatků v hospodaření obcí ......................................... 17

Analytická část ........................................................................................................... 28 4

Rozbor problematiky místních poplatků ............................................................ 29 4.1

Poplatek ze psů........................................................................................... 29

4.2

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ............................................... 31

4.3

Poplatek za užívání veřejného prostranství ................................................ 33

4.4

Poplatek ze vstupného ................................................................................ 36

4.5

Poplatek z ubytovací kapacity.................................................................... 38

4.6

Poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem ................. 41

4.7

Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní

zařízení ................................................................................................................... 42

5

4.8

Poplatek za manipulaci s komunálním odpadem ....................................... 44

4.9

Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku ............................................ 47

Komparace místních poplatků na úrovni krajských měst České republiky ....... 49 5.1

Rozbor výběru místních poplatků za psy ................................................... 54

5.2

Rozbor výběru místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt ........ 55

5.3

Rozbor výběru místních poplatků za užívání veřejného prostranství ........ 57

5.4

Rozbor poplatku ze vstupného ................................................................... 58

5.5

Rozbor poplatku poplatek z ubytovací kapacity ........................................ 60

5.6

Rozbor poplatku za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem ..... 61

5.7

Rozbor poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické

herní zařízení .......................................................................................................... 62 5.8

Rozbor poplatku za manipulaci s komunálním odpadem .......................... 63

5.9

Rozbor poplatku za zhodnocení stavebního pozemku ............................... 65

Závěr .......................................................................................................................... 66 Seznam tabulek a grafů .......................................................................................... 70 Seznam použité literatury ....................................................................................... 72 Záznam o bakalářské práci ..................................................................................... 78 4

Úvod V hospodářsky vyspělých zemích činí asi 10 % z celkového objemu příjmů veřejných rozpočtů obecní či komunální daně. V České republice je uváděn podíl takto vymezených příjmů v rozmezí od dvou do pěti procent.1 V tomto objemu je započítán souhrn všech správních, místních, sankčních, celních, soudních a ostatních poplatků, jejichž výnos plyne do veřejných rozpočtů. Pro obecní rozpočty mají specifický význam příjmy, které obce mohou pro své občany samy stanovit, vybírat a přímo zařazovat do příjmové stránky svých rozpočtů, protože jsou výrazem a současně měřítkem úrovně demokratizace systému a práv občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí. Při přijetí Evropské charty místní samosprávy,2 která obsahuje pravidla, na nichž má býti postavena místní samospráva, si Česká republika v roce 1999 vymínila k některým jejím ustanovením výhrady, z nichž nejvýznamnější se týká financování místní samosprávy. Výhrada souvisí zejména s odlišnou právní úpravou v oblasti finančního práva a s odlišnou koncepcí daňové soustavy a systému přerozdělování vybraných finančních prostředků. Náš právní řád neobsahuje institut místních daní, který je uveden v čl. 9 odst. 3 Charty, protože je založen na systému přerozdělení vybraných daní s tím, že daňové sazby a přerozdělovací koeficienty stanoví zákon s celostátní platností. Dlouhodobým problémem příslušného zákona3 o rozpočtovém určení daní je neodůvodněný rozdíl mezi nejmenšími obcemi a největšími městy ve výnosu sdílených daní na jednoho obyvatele.4 Podle Vopálky (1997)5 Evropské charta místní samosprávy obsahuje základní výchozí teze demokratických principů fungování společnosti. První je založena na právu občanů místního společenství podílet se na řízení veřejných záležitostí s tím, že právě na místní úrovni může být toto právo nejsnáze vykonáváno a místní orgány, vybavené reálnou působností a odpovědností, mohou zajistit správu efektivní a blízkou občanům. Nezbytnou podmínkou je však jejich právo na přiměřené vlastní 1

Ditrichová, J.: Studijní materiály k předmětu veřejné finance, 2007. Universita Hradec Králové. Sdělení Ministerstva zahraničí č. 181/1999 Sb. 3 http://www.finance.cz/zpravy/finance/295489-velka-mesta-nechteji-snizeni-rozpoctoveho-urcenidani/. 4 http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-gazdik.php?itemid=8910. 5 Vopálka, V.: O územní samosprávě, C.H.Beck, 1997, Praha, jako součást sbírky příspěvků :Veřejná správa a právo, Pocta D. Hendrychovi k 70. narozeninám, uspořádal Mikule a kolektiv. str. 78. 2

5

finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat. Uvedená přiměřenost je limitována odpovědností místních samospráv stanovenou ústavou a zákonem s tím, že část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit. Cílem bakalářské práce je vymezení aktuálních problémů souvisejících s oblastí místních poplatků a ověření hypotézy, zda výběr místních poplatků na jednoho obyvatele v největších městech České republiky je nižší než celostátní průměr, vzhledem k tomu, že systém přerozdělování vybraných finančních prostředků ve formě daní zvýhodňuje větší obce oproti menším a tudíž je tolik nemotivuje k výběru místních poplatků. Obdobné srovnání publikují Kameníčková a Pirohanič (2009),6 kteří porovnávají příjmy obcí v České republice za období 2004 až 2007 podle osmi velikostních skupin s tím, že své třídění končí na úrovni obcí čítajících dvacet tisíc a více obyvatel. Jejich závěry potvrzují, že daňové příjmy na jednoho obyvatele se zvyšují s rostoucí velikostní kategorií obcí a to v lineární řadě od 73% u nejmenších obcí do 127 % u kategorie 20 tisíc a více občanů ve vztahu k průměru České republiky, ale nepodporují mojí hypotézu, protože i v případě místních poplatků na jednoho obyvatele, zjišťují obdobný lineární trend od 22 % do 131 %. V teoretické části bakalářská práce vychází z reformy veřejné správy a související rozpočtové politiky České republiky po roce 1989. V tomto kontextu bude charakterizován rozpočtový proces obcí a problematika místních poplatků, které sice představují minoritní část celkových příjmů, ale jde o příjmy, které si každá obec samostatně stanovuje a to vybírá převážně od svých občanů. V praktické části bakalářské práce je proveden rozbor devíti místních poplatků, které jsou obce v České republice oprávněny vybírat s odkazem na související organizační a právní problémy, které byly řešeny krajskými soudy, Ústavním soudem nebo Nejvyšším správním soudem. Podrobnější rozbor ekonomického významu místních poplatků je zaměřen na skupinu krajských měst, která je porovnávaná s objemem

6

Kameníčková, V. a Pirohanič, O.: Porovnání příjmů obcí podle velikostních skupin. 2009 OF 1/2009, zdroj: http://denik.triada.cz/clanek.asp?id=6370456.

6

místních poplatků celé České republiky, a pak důkladněji v rámci uvedené skupiny krajských měst. Na základě rozboru místních poplatků a srovnání jejich významu v rozpočtech krajských měst bude v závěru bakalářské práce vysloven názor na aktuální problematiku místních poplatků a stanovisko k hypotéze o rozdílném přístupu k jejich výběru ve vazbě na vyšší podíl sdílených daní u krajských měst v České republice.

7

Teoreticko-metodologická část

1

Reforma veřejné správy a rozpočtová politika České republiky po roce 1989

V proměnách veřejné správy rozlišuje Gospič (2006)7 tři procesy: a) transformaci, jako komplexní systémovou změnu ve všech základních ekonomických, sociálních a politických souvislostech. Pod tímto pojmem uvádí změny v České republice po roce 1989 Hledíková, Janák a Dobeš (2005)8 a Havlan 2008,9 b) modernizaci, především ve smyslu zavádění manažerských praktik a rozvoji informačně-komunikačních technologií, c) reformy, jejichž obsahem jsou podstatné změny organizační, funkční a kompetenční s tím, že autor uvádí částečnou nejednotnost při používání tohoto pojmu.10 Nicméně je reforma, v souvislosti s vývojem a změnami veřejné správy, v České republice nejfrekventovanějším pojmem. Nedílnou součástí reforem veřejné správy je i sféra rozpočtové politiky státu. V České republice se tento proces váže na obnovení územní samosprávy pro roce1989. Peková (2004)11 shrnuje cíle reformy v devadesátých letech do uvedených bodů: a) obnovu územní samosprávy a její oddělení od státní správy a moci, b) rozdělení kompetencí ve veřejném sektoru s respektováním zájmů a preferencí občanů daného území,

7

Louda, T. Gospič, J., Vostrá L. (edes.): Modernizace veřejné správy. 2006. Viz příspěvek Gospič, J.: K otázkám transformace, reformy a modernizace veřejné správy, strana 9-10. 8 Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2005, strana 481. 9 Havlan, P.: Veřejné vlastnictví v právu a společnost. 2008 strana 99-100. 10 Louda, T. Gospič, J., Vostrá L. (edes.): Modernizace veřejné správy. 2006. Viz příspěvek Gospič, J.: K otázkám transformace, reformy a modernizace veřejné správy, strana 12, odkazuje na prof. Ch., Poliotta a prof. G., Bouckaertra, kteří ztotožňují pojem reforma a modernizace veřejné správy. 11 Peková, J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. 2004, strana 72.

8

c) zvýšení průhlednosti rozhodovacích procesů a jejich přiblížení k občanovi v případech, kdy se ho bezprostředně dotýkají jako občana určité obce nebo kraje, d) zkvalitnění a zefektivnění výkonu veřejné správy, e) zvýšení účinnosti odborné veřejné, ale i občanské kontroly, f) snížení rozsahu přerozdělovacích procesů prostřednictvím státního rozpočtu, zejména u změn daňového určení. V rámci uvedených reformních cílů se do rozpočtové soustavy státu nejdříve začlenily rozpočty obcí, a to již v roce 1990. Další transformační vývoj byl zpožděn v důsledku rozpadu Československa k 31. 12. 1992 na dva samostatné státy. Proces rozdělení vyvolal neprodleně potřebu úpravy federálního hospodářského a finančního systému na systémy dvou samostatných státních útvarů.12 Priorita řešení problémů s rozdělením státu odsunula další reformy veřejné správy až na konec let devadesátých, kdy byla zahájena obnova krajů, jako historického územně samosprávního institutu. Tato fáze reformy byla zpracována vládou České republiky13 a směřovala podle Pomahače a Vidlákové (2002)14 na: a) další decentralizaci a dekoncentraci státní správy, b) zvýšení horizontální a vertikální koordinace, c) snížení míry přerozdělovacích procesů s omezením centralistického určení daní, d) zvýšení efektivnosti služeb veřejného sektoru, e) zkvalitnění výkonu veřejné správy prostřednictvím manažerských metod, forem a nástrojů řízení, f) zvýšení systémovosti veřejné kontroly, g) propracování a sjednocení systému přípravy pracovníků ve veřejné správě. Reformní proces byl legislativně podpořen vládními návrhy zákonů, které byly schváleny v roce 2000. Konkrétně se jedná o zákon: o obcích15, o krajích16, o

12

Grúň, L.: Finanční právo a jeho instituty. 2009, strana 69. Usnesení vlády ČR č. 511 / 1999 Sb. 14 Pomahač, R., Vidláková, O.: Veřejná správa. 2002, strana 248 15 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. 16 Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. 13

9

hlavním městě Praze17, o okresních výborech,18 o změně některých zákonů, které s předchozími zákony souvisely,19 o volbách do zastupitelstev krajů,20 o majetku České republiky21, o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů,22 o rozpočtových pravidlech,23 o rozpočtovém určení výnosu některých daní,24 o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů25 a o podpoře regionálního rozvoje.26 Transformační proces veřejné správy se zákonitě promítal i do rozpočtové politiky státu, při čemž tato politika je založena na souboru specifických finančně právních norem, které jsou v souhrnu označovány jako rozpočtové právo.27 V rámci rozpočtové politiky rozlišuje Grúň (2008)28 rozpočtovou soustavu jako užší pojem, zahrnující státní rozpočet, rozpočty státních fondů, rozpočtů obcí a vyšších územních celků a rozpočtový systém jako soubor institucí, které realizaci rozpočtu zajišťují, včetně jejich metod, pracovních postupů a dalších nástrojů. Aktuální rozpočtová soustava České republiky je tvořena veřejnými rozpočty a mimorozpočtovými fondy.29 Vlastní soustava veřejných rozpočtů je rozdělena na rozpočet centrální

17

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praha, v platném znění. Zákon č. 147/2000, o okresních úřadech. 19 Zákon č.132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích. 20 Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, v platném znění. 21 Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění. 22 Zákon č.157/2000 Sb., o přechodu některých, věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. 23 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění. 24 Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), v platném znění. 25 Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění. 26 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů: §35 odst. 2. 27 Grúň, L.: Finanční právo a jeho instituty. 2009 na straně 83 až 84 uvádí pro rozpočtové právo v posloupnosti významu tyto prameny: 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, 2. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), 3. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, 4. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Pro oblast kompetenčních ustanovení pokračuje výčet: 5. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), 6. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), 7. Zákon č.6/1993 Sb., o České národní bance, 8. Zákon č.77/1997 Sb., o státním podniku. Pro část výdajovou jde o: 9. Zákon č.59/2000Sb., o veřejné podpoře, 10. Zákon č.72/2000 Sb., o investičních pobídkách, 11. Zákon č.47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, 12. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Pro část příjmů uvádí autor každoročně přijímaný zákon o státním rozpočtu (viz aktuální zákon č. 433/2010 Sb. o státním rozpočtu České republiky na rok 2011). Dále zákony o státních fondech, dluhopisových programech a o státních zárukách např.: 13. Zákon č.190/2004 Sb., o dluhopisech a 14. Zákon 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. 28 Grúň, L.: Finanční právo a jeho instituty. 2009, strana 71 a 74. 29 Hamerníková, B., Maaytová. A. et al. Veřejné finance. 2010, strana 179. 18

10

vlády a místní rozpočty.30 Do rozpočtu centrální vlády patří státní rozpočet, včetně Národního fondu a Fondu privatizace, šesti státních fondů, privatizačních fondů (Pozemkový fond a do 31. 12. 2005 Fond národního majetku) a zdravotní pojišťovny. Druhou složku představují místní rozpočty obcí, krajů a od poloviny roku 2006 i rozpočty osmi regionálních rad regionů.31 Soustava veřejných rozpočtů se řídí zákonem o rozpočtových pravidlech32 a zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.33 Vlastní rozpočtovou skladu je možno podle příslušné vyhlášky34 rozdělit podle hlediska: a) odpovědné kapitoly, b) druhového třídění, c) odvětvového třídění, d) záznamové jednotky (konsolidační třídění). Soustava rozpočtů různých úrovní je označována pojmem fiskální federalismus,35 který je obecně spojen:36 a)

s vhodnou alokací výdajů územních samospráv,

b) s analýzou daní a daňových příjmů, c)

s analýzou rozpočtů územních samospráv,

d) a se stabilitou příjmů a výdajů těchto rozpočtů. V České republice se od roku 1993 používá kombinovaná forma fiskálního federalismu s důrazem na decentralizaci veřejných rozpočtů.37 Vlastní rozpočet je

30

Hamerníková, B., Maaytová. A. et al. Veřejné finance. 2010, strana 178. http://moderniobec.ihned.cz/c1-32043190-statni-rozpocet-a-uzemni-rozpocty-na-rok-2009-rizika-arezervy uvádí: „Šest regionálních rad regionů soudržnosti zahájilo svou činnost 1. 7. 2006. Jejich úkolem je zabezpečit regionální operační programy, spolufinancované z fondů EU prostřednictvím kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Obdobnou funkci jako regionální rady plní v regionu soudržnosti Praha Magistrát hl. města Prahy. V jeho případě jde ale o financování jiných operačních programů (OP) spolufinancovaných z rozpočtu EU (OP Praha Konkurenceschopnost a OP Praha Adaptabilita).“ 32 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění. 33 Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění. 34 Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, v platném znění – příloha. 35 Peková, J.: Veřejné finance – úvod do problematiky. 2005, strana 360 až 362. 36 Hamerníková, B, Kubátová, K.: Veřejné finance – učebnice. 2004, strana 229 až 233. 37 Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů. 2007, strana 43. 31

11

základním

finančním

nástrojem

sloužícím

k řízení

hospodaření

územního

samosprávného celku.38 Jeho cílem je finanční stabilita samosprávních jednotek a zabezpečení prostředků, které jsou nezbytné pro zajištění jejich existence a plnění svěřených funkcí.

38

Peková, J.: Finance územní samosprávy – územní aspekty veřejných financí. 1995, strana 59.

12

2

Hospodaření obcí

Obce jsou podle zákona o obcích39 povinny pečovat v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Především v oblasti bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Z uvedeného výčtu sice vyplývá priorita sociálních funkcí, ale nutnou podmínkou jejich naplňování je odpovídající finanční zabezpečení. Základní principy obecního hospodaření vycházejí z Ústavy České republiky,40 podle které jsou územní samosprávné celky (obce a kraje) veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Rozpočet obce je decentralizovaný peněžní fond, který pomáhá obci lépe koordinovat své aktivity a výdaje.41 Vždy se schvaluje na určité časově omezené období, při čemž standardem je kalendářní rok. V rámci rozpočtové politiky obce probíhá sestavení návrhu rozpočtu, jeho následné projednání, schválení v projednané verzi a pak průběžná realizace, která podléhá kontrole. 42 Rozpočet obce má druhové hierarchicky uspořádané třídění, které klasifikuje veškeré transakce veřejných rozpočtů podle jejich povahy a účelu. Primárně rozděluje operace do tří základních skupin43: a) příjmy, b) výdaje, c) a financování specifických aktivit. Podrobnější členění druhové rozpočtové skladby je na třídy, seskupení položek a samotné položky. Podle druhového třídění rozlišujeme tyto třídy44: třída 1. daňové příjmy, třída 2. nedaňové příjmy, třída 3. kapitálové příjmy, třída 4. přijaté transfery, třída 5. běžné výdaje, třída 6. kapitálové výdaje a třída 8. financování.

39

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení): §35 odst. 2. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisu: v čl. 101 odst. 3. 41 Marková, H., Boháč, R.: Rozpočtové právo. 2007, strana 122 až 124. 42 Shneiderová, I.: Rozpočtová skladba v roce 2008. 2008, strana 141- až 143 43 Shneiderová, I.: Rozpočtová skladba v roce 2008. 2008, strana 14 až 32. 44 Peková, J.: Finance územní samosprávy – územní aspekty veřejných financí. 1995, strana 89-91. 40

13

Pro předmět seminární práce má význam podrobnější rozčlenění příjmů, především daňových,45 které v současné době představují přibližně polovinu příjmů obcí.

Tabulka 1: Příjmy obcí v ČR (bez Prahy) v členění podle velikostních skupin (průměrné hodnoty na obyvatele za období 2004-2007) v Kč

Zdroj: Kameníčková a Pirohanič (2009).

45

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?&cislotab=06-09-2005&voa=tabulka: viz tabulka č. 1. Vývoj příjmu krajů, obcí a dobrovolných svazků obcí České republiky v období 2003 až 2005.

14

Daně jsou příjmem veřejných rozpočtů, do kterých jsou rozděleny příslušnou právní normou,46 která stanovuje jaká část jednotlivých daní je příjmem konkrétního rozpočtu. Rozpočtové určení se mění podle územní organizace státu a změn v úkolech územních samosprávných celků. Současné rozpočtové určení daní je upraveno následujícím způsobem: první kategorií jsou svěřené daně,47 pro které se používá i termín výlučné nebo rozpočtově určené ve formě daně z nemovitosti. Druhou kategorií jsou sdílené daně, které jsou stanoveny podílem z celostátně vybraných daní ve formě daně z příjmu fyzických nebo právnických osob a daně z přidané hodnoty. Sdílená daň je ve většině zemí Evropské unie považována za transfer48 z centrálního rozpočtu, protože obce de facto nemají možnost ovlivnit sazbu ani pravidla přerozdělení této daně. Stanovení sdílených daní a jejich rozpočtové určení obcím je záležitostí státu49 s tím, že obce ovlivňují pouze konečnou výši daně

46

Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), v platném znění a příslušnou vyhláškou pro dané účetní období o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů. 47 Zákon ČNR č.212/1992 Sb., o soustavě daní v platném znění. 48 Louda, T. Gospič, J., Vostrá L. (edes.): Modernizace veřejné správy. 2006: v příspěvku Trhlínová, Z.: Význam místních daní v řízení lokálního rozvoje, strana 242. 49 Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), v platném znění: v § 4 v odstavci 1 specifikuje daňové příjmy rozpočtů obcí: a) výnos daně z nemovitostí; příjemcem je ta obec, na jejímž území se nemovitost nachází, b) podíl na 19,93% z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, c) podíl na 21,4% z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně podle zákona o daních z příjmů, d) podíl na 21,4% z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby, s výjimkou výnosů uvedených pod písmenem c), e) podíl na 21,4% z 60% z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d), f) podíl na 21,4% z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu h) a v §3 odst.1 písm. a), g) 30% z výnosu záloh5) na daň z příjmů fyzických osob, které mají na území obce bydliště ke dni jejich splatnosti, a výnosu daně (vyrovnání a dodatečně přiznaná nebo dodatečně vyměřená daň) z příjmů fyzických osob, které měly na území obce bydliště k poslednímu dni zdaňovacího období, k němuž se daňová povinnost vztahuje, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby6) a s výjimkou daně (záloh na daň) z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků 7) srážených a odváděných plátcem daně. Bydlištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo trvalého pobytu fyzické osoby, h) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušná obec, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby, i) podíl na 1,5% z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně z příjmů, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby. A v odstavci 2 upřesňuje procento, kterým se obce, s výjimkou hlavního města Prahy, Plzně, Ostravy a Brna, (dále jen „ostatní obce“) podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f), se vypočte jako součet: a) poměru celkové výměry katastrálních území obce

15

z nemovitostí. V roce 2012 je stanovení podílu obcí na sdílených daní vázáno50 na údaje o počtech obyvatel a výměře katastrálních území obcí použitých pro propočet odrážejí stav k 1. lednu 2011, kde vychází z bilance počtu obyvatel Českého statistického úřadu a dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Údaje o počtech dětí MŠ a žáků ZŠ poskytuje MŠMT jsou podle stavu k 30.9.2011. Při zjišťování predikce výnosů daňových příjmů veřejných rozpočtů a podíl rozpočtů obcí na těchto daních pro rok 2012 Ministerstvo financí tuto standardně zpracovávanou tabulku, vzhledem k očekávaným změnám vývoje ekonomiky v roce 2012, nezpracovalo s odkazem na predikci růstu 2,5 % ekonomiky, který byl předpokládán v době sestavení návrhu rozpočtu a velké pravděpodobnosti, že tento předpoklad nebude naplněn.51

k celkové výměře katastrálních území všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03, b) poměru počtu obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03, c) poměru násobku postupných přechodů, vypočteného pro obec pomocí koeficientů postupných přechodů, k součtu násobků postupných přechodů vypočtených za ostatní obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,94 a dále násobeného celkovým procentem, kterým se na části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f) podílejí ostatní obce; toto celkové procento se vypočte způsobem uvedeným v odstavci 4. 50 Vyhláška č.259/2011 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů, v platném znění. 51 http://denik.obce.cz/go/dokumenty/z_mf/rok_12/1_12/text1_12.htm referát čj.: 12/109 853/2011 – 121 – ref. Ing. J. Pavlíková: metodika financování obcí a hlavního města Prahy pro rok 2012

16

3

Aktuální stav místních poplatků v hospodaření obcí

Do samostatné působnosti obce regulovatelné obecně závaznými vyhláškami spadají záležitosti, které jsou převážně místního nebo regionálního dopadu a jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů. Ze zákona o obcích52 se jedná především o záležitosti při zajišťování veřejného pořádku, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, ochraně životního prostředí, včetně zeleně a provozu zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti nebo územnímu rozvoji obce. Vedle základních oblastí může zvláštní zákon označit další oblasti, které spadají do samostatné působnosti obce a v nichž může obec realizovat svou normotvornou pravomoc.53 Do této kategorie spadá i problematika místních poplatků, protože právě pro tuto oblast má obec v souladu s ustanovením Listiny základních práv a svobod54 výslovné zákonné zmocnění.55 Ekonomická samostatnost obcí je zaručena Ústavou,56 podle které jsou uzemni samosprávné celky veřejnoprávními korporacemi, jež mohou mít vlastni majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu, přičemž je uvedená samostatnost současně omezena Listinou základních prav a svobod,57 která vymezuje ukládání daní a poplatků jen na základě zákona. Hmotněprávním pramenem pro stanovení a výběr poplatků, je zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu uváděný zkratkou „zákon o místních poplatcích“) s tím, že pouze na jeho základě a v jeho mezích mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky, kterými zavedou na svém území místní poplatky, stanoví jejich výši a upraví další podrobnosti jejich vybíraní. Procesně právní úpravu částečně obsahuje

52

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění: § 10. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění: 10 odst. d. 54 Usnesení č. 2/1993 předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR: čl. 11 odst. 5. 55 Nález ze dne 22. května 2007, sp. zn. Pl. ÚS 30/06. 56 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisu:článek101 odst. 3. 57 Usnesení č. 2/1993 předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR: článek 11 odst. 5. 53

17

zákon o místních poplatcích a u chybějících postupů při řízení o poplatcích se subsidiárně použije daňový řád.58 Místní poplatky59 mají v České republice daňový charakter, i když nejsou zahrnuty v zákoně o soustavě daní.60 Podle daňového řádu61 se poplatek považuje za daň a jako takový je předmětem správy daní, na něž se vztahuje postup dle daňového řádu s tím, že jednotlivá ustanovení daňového řádu se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. Společně s daňovým řádem byl schválen také změnový zákon č. 281/2009 Sb., který mj. podstatně zasáhl do „zákona o místních poplatcích“, tím že zrušil text,62 který správu místních poplatků přímo navazoval na, daňovým řádem, zrušený zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dále zrušil63 soulad doměřování s daňovým řádem a poslední změnou64 je zrušení možnosti, na žádost poplatníka zcela nebo částečně prominout poplatek nebo jeho příslušenství, z důvodu odstranění tvrdosti Toto zrušení je v důvodové zprávě změnového zákona komentováno následujícím způsobem: „…Navrhuje se ustanovení zrušit pro nadbytečnost; ustanovení § 11 odst. 3 dává obecnímu úřadu dostatečný prostor správního uvážení při event. zvýšení poplatku, a není tudíž důvod k následnému promíjení poplatku nebo jeho příslušenství a otevření prostoru pro možné korupční jednání.“ V této souvislosti doporučuje Svaz obcí a měst České republiky65 všem obcím, aby si zkontrolovaly všechny obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích, zda neodporují daňovému řádu tím, že ještě obsahují možnost prominutí poplatku nebo jeho příslušenství, s tím, že Svaz doporučuje nahradit zrušené prominutí ustanovením o osvobození od poplatku. V případě místních poplatků je k detailně zpracovanému daňovému řádu66 speciální právní úpravou, terminologicky ne vždy kompatibilní, „zákon o místních poplatcích“, což v praxi vede administrativním problémům a právním pochybení. Z uvedeného

důvodu

a

s cílem

předcházet

nesprávnému

postupu

vydává

58

Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění. Peková, J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. 2004, strana 234. 60 Zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, v platném znění. 61 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění: § 2 odst. 3 písmeno a) a § 4. 62 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platné znění: viz zrušený §13. 63 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platné znění: viz zrušený §12. 64 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platné znění: viz zrušený §16. 65 http://www.smocr.cz/. 66 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění. 59

18

Ministerstvo financí České republiky67 „Metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů.“ Zásadním rozdílem mezi daní a místními poplatky je posloupnost jejich vyměření a placení. U daní je primární jejich vyměření68 a následně pak odpovídající úhrada. Oproti tomu u poplatků je prioritou jejich úhrada, která je specifikovaná v obecně platné vyhlášce, vydané v rámci limitů vymezených „zákonem o místních poplatcích“. Teprve v případě, že poplatky nejsou zaplaceny v termínu nebo ve výši stanovené místní vyhláškou, uplatní se daňový řád69 pro jejich vyměření a vydání rozhodnutí s určením lhůty pro úhradu.70 Jediným typem rozhodnutím, kterým lze vyměřit místní poplatek, je platební výměr vypravený podle daňového řádu71 a nikoliv jednodušší způsob, ve formě hromadného příkazu,72 což jako alternativu uvádí zákon o místních poplatcích. Podle „zákona o místních poplatcích“73 může obec zavést obecně závaznou vyhláškou,74 vydávanou v samostatné působnosti,75 kterýkoliv z celkem devíti jmenovitě uvedených místních poplatků. Vyhláška upraví podrobnosti76 jejich vybírání, stanoví konkrétní sazbu, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy77 a případné osvobození od poplatků.

67

Metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů, č.j. 26/17 986/2011 – 262. Zdroj:Zprávy MF České republiky pro finanční orgány obcí a krajů, ročník: 2011, č. 1. ISSN 1803 - 6082 (on line: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zpravy_MF_cislo_01_rocnik_2011_pdf.pdf). 68 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění: § 1 odst. 3 a pak následně § 135 až §148. 69 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zpravy_MF_cislo_01_rocnik_2011_pdf.pdf 70 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění: § 139, §140, §147 a § 148. 71 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění: § 101 až § 103. 72 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů §11 73 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 74 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §14 odst. 2. 75 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů §14 odst. 1. 76 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů §14 odst. 2. 77 Nález ÚS ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. Pl. ÚS16/02 k problematice úlev uvádí: „Obec je oprávněna zakotvit v obecně závazné vyhlášce vydané na základě ustanovení § 10b zákona o místních poplatcích, osvobození či úlevu od poplatků za předpokladu, že tím nedochází k obcházení zákona a diskriminaci poplatníků. Při posuzování této skutečnosti je třeba zkoumat smysl a účel daného osvobození (úlevy). Obecně závazná vyhláška nemůže stanovovat takové "osvobození" od poplatku, které následně umožňuje obci pro jednu kategorii poplatníků zavést takovou smluvní úhradu, jež je v zásadě v nižší výši, než činí poplatková povinnost.“

19

Podle „zákona o místních poplatcích“ vykonává řízení o poplatcích obecní úřad,78 přičemž tato působnost obecního úřadu je výkonem přenesené působnosti. Uvedených devět místních poplatků,79 je přesněji charakterizováno v analytické části bakalářské práce. Jejich plátce uvede: a)

80

má vůči obci ohlašovací povinnost, ve které

81

jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, obecný identifikátor, byl-li přidělen, místo pobytu nebo sídlo, místo podnikání, popřípadě další adresy pro doručování; právnická osoba uvede též osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat v poplatkových věcech,

b)

čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto služeb v zahraničí, užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností, v případě, že předmět poplatku souvisí s podnikatelskou činností poplatníka nebo plátce,

c)

další údaje a skutečnosti rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti, včetně skutečností zakládajících nárok na úlevu nebo případné osvobození od poplatkové povinnosti s tím, že zánik poplatkové povinnosti již do povinností poplatníka nepatří, protože, dle stanoviska Ústavního soudu,82jde již nad rámec zákona.

Poplatník nebo plátce, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, uvede kromě standardně požadovaných údajů navíc 78

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §14 odst. 3 ve spojení s §15. 79 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §1. 80 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §20 odst. 1. 81 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů §14a odst. 1. 82 Nález ze dne 22. května 2007, sp. zn. Pl. ÚS 30/06 uvádí: „Podrobit ohlašovací povinnosti osoby poplatku podléhající, avšak podle zákona či obecně závazné vyhlášky od poplatku osvobozené, je ústavně souladným oprávněním obce. I poplatník, který je osvobozen od placení místního poplatku, tomuto místnímu poplatku podléhá, podléhá tedy i ohlašovací povinnosti. Podrobit ohlašovací povinnosti navíc i osoby poplatku nepodléhající, resp. držitele psů jako takové, při vědomí, že to pro tyto osoby představuje jen minimální břemeno, ještě také v daném případě ústavně obstojí. Předmětná ohlašovací povinnost se totiž vztahuje pouze na držitele psů mladších tří měsíců, kteří poplatku nepodléhají. Navázání zániku poplatkové povinnosti na splnění ohlašovací povinnosti jde nad rámec zákona, resp. ocitá se v rozporu se zákonem (s § 14 odst. 2 ve spojení s §2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích) a příslušnými ustanoveními ústavního pořádku (čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4, čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky.“

20

adresu svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování.83 Dojde-li ke změně údajů či skutečností uvedených v ohlášení, je poplatník nebo plátce povinen tuto změnu oznámit do 15 dnů ode dne, kdy nastala.84 Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obecní úřad poplatek platebním výměrem.85 Penále, úroky a pokuty, upravené daňovým řádem, s výjimkou pořádkových pokut, se neuplatňují.86 Včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může obecní úřad zvýšit až na trojnásobek s tím, že toto zvýšení je příslušenstvím poplatku.87 Specifickým problémem, ke kterému se vztahuje nález Ústavního soudu,88 byl dodatečný platební výměr. V rámci nálezu je uveden názor veřejného ochránce práv, kterému byl v souladu se zákonem o Ústavním soudu89návrh na zahájení řízení zaslán: „Veřejný ochránce práv konstatoval, že si neumí představit existenci jiného důvodu nesouladu mezi výší vyměřeného poplatku a poplatku, který měl být správně vyměřen, než pochybení správce poplatku, případně existenci skutečností odůvodňujících obnovu řízení. V takových případech by, s ohledem na principy vyměřování místních poplatků, mělo být využito mimořádných opravných řízení, nikoli dodatečného vyměření poplatku.“ Nicméně v závěru nálezu Ústavní soud apeloval na zákonodárce, aby procesní úpravu vyměřování místních poplatků upravil tak, aby bylo obcím umožněno využívat efektivnějších a méně nákladných způsobů řešení této bezpochyby rozsáhlé a administrativně pracné agendy. Ve smyslu tohoto uvedené doporučení akceptovala novela90 „zákona o místních poplatcích“ doplněním možnosti formy hromadného předpisného seznamu, ale jen u kategorie poplatníka. Druhým problémem je obsahové a právní vymezení platebního výměru v souladu s aktualizovaným zněním daňového řádu od 1.1.2011. V této problematice odkazuje

83

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §14a odst. 2. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §14a odst. 3. 85 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §11 odst. 1 a odst. 2. 86 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 11 odst. 3. 87 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §11 odst. 3. Za příslušenství místního poplatku se považuje jeho zvýšení, náklady řízení a pořádková pokuta. 88 Nález Ústavního soudu ze dne 10. srpna 2010, sp. zn. PI ÚS 6/09. Zdroj www nalus.usoud.cz 89 Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění uvádí v: § 64 odst. 2 písm. f), že návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy je oprávněn podat veřejný ochránce práv. 90 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 11 odst. 1. 84

21

metodické doporučení Ministerstva vnitra ČR91 pro platební výměr na místní poplatek na jednotlivá ustanovení daňového řádu.92 Konkrétně jde o vazbu: a) v náležitostech rozhodnutí na aplikaci ustanovení § 101 až §103 daňového řádu, b) u lhůty plnění úhrady poplatku ve výši 15 dní ode dne právní moci platebního výměru na § 139 odst. 1 a odst. 3 daňového řádu, c) u lhůty podání odvolání ve výši 30 dní ode dne doručení, včetně této možnosti i před doručením, na §109 odst. 1., ve vztahu k § 147 a § 109 odst. 4 daňového řádu, d) na povinnost uvedením konkrétního správce daně, ke kterému se odvolání podává, dle § 109 odst. 3 daňového řádu, e) na skutečnost, že platební výměr na místní poplatek neobsahuje odůvodnění, což vyplývá z ustanovení o úřední moci v § 147 odst. 3 daňového řádu, f) na účinnost platebního výměru pro příjemce oznámením podle § 101 odst. 6 daňového řádu a vykonatelnost, vždy po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výroku, kterou je uplynutí 15 dní od nabytí právní moci dle §103 daňového řádu. Vývoj přístupu obcí ke stanovení místních poplatků v období 2001 až 2005 v rámci Jihomoravského kraje dokumentují Binek, Gavlasová a Kadlečka (2006).93 Jednak na úrovni podílu obcí, které vybírají konkrétní poplatek a současně v rovině porovnání podílu konkrétního poplatku v rámci celkového příjmu z místních poplatků a jejich podílu na daňových příjmech.

91

Zprávy MF České republiky pro finanční orgány obcí a krajů. Ročník: 2011, č. 1. ISSN 1803 - 6082 (on line: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zpravy_MF_cislo_01_rocnik_2011_pdf.pdf) 92 Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění. 93 http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6325369&ht=poplatky+m%EDstn%ED.

22

Tabulka 3: Podíl obcí Jihomoravského kraje vybírajících jednotlivé místní poplatky v letech 2001-2005 Podíl obcí vybírajících poplatek (v %)

Typ poplatku 2001 Poplatek ze psů Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Poplatek za užívání veřejného prostranství Poplatek ze vstupného Poplatek z ubytovací kapacity Poplatek za povolení k vjezdu do vybraných míst Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj Poplatek za likvidaci komunálního odpadu Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku Typ poplatku Poplatek ze psů Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

2002

2003

2004

2005

98,3

98,5

98,9

98,3

98,4

6,2

7,6

6,8

7,7

7,7

74,6

73,2

74,6

74,9

73,6

28

28,2

27,7

24,5

23,1

16,7

16,4

17,8

18,3

19,7

4

3,7

4,6

5

5,1

37,9

36,7

37,3

38,1

36,4

22,4

84,1

90,9

94,7

96,6

0

0

0,2

0,5

0,6

Struktura příjmů z místních poplatků (v %) 2001 2002 2003 2004 2005 6,9 3,1 3,2 4 3,8 1,6

0,9

0,9

0,9

0,9

29,3

12,7

11,7

10,8

10,4

Poplatek ze vstupného

6,6

2,8

2,4

2,4

2,1

Poplatek z ubytovací kapacity

1,6

0,7

0,6

0,7

0,9

2

1,1

14,7

15,3

64,5

65,5

0

0

100

100

5,4

5,1

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Poplatek za povolení k vjezdu do 4,3 2,6 3,1 vybraných míst Poplatek za provozovaný výherní hrací 30,5 14,7 14,6 přístroj Poplatek za likvidaci komunálního 19,2 62,5 63,5 odpadu Poplatek za zhodnocení stavebního 0 0 0 pozemku Celkem místní poplatky 100 100 100 Podíl místních poplatků na daňových 2,9 5,7 5,6 příjmech Zdroj: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6325369&ht=poplatky+m%EDstn%ED.

Vzhledem k alternativní možnosti řešit problematiku odpadů na úrovni obce, buď podle zákona o odpadech,94 nebo podle „zákona o místních poplatcích“95 s tím, že v obou případech jde o poplatek, který je příjmem obce, dochází při vyhodnocení podílu poplatků na příjmové části rozpočtu obce k významným disproporcím, které 94 95

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 10b.

23

navíc umocňuje dominantní příjem z poplatků vázaných na odpady. Přestože oba způsoby jsou položkově rozlišené v účetní osnově, je vhodné pro komplexnější posouzení postavení poplatků v hospodaření obcí tyto sečíst. Tento přístup využila Trávníčková (2009),96 v přehledu příjmů z místních poplatků za období 1995 až 2007. Tabulka 4: Přehled příjmů z místních poplatků obcí v letech 1995 až 2007 (mil. Kč)

Zdroj: Převzato z práce Trávníčkové (2009).

V případě vývoje absolutních hodnot celostátně vybraných místních poplatků probíhá od roku 1995 jednoznačně nárůst jejich objemu, o čemž svědčí hodnota regresního indexu 0,92 pro rovnici stupajícího lineárního trendu (viz graf 1). V průběhu vykazovaných 13 roků je zvýšení objemu vybraných poplatků více jak čtyřnásobné. Vývoj procentického podílu objemu příjmů z místních poplatků vztaženého k celkovým daňovým příjmům obcí (viz graf 2) již tak jednoznačnou platnost nemá. Zvýšení tohoto ukazatele za období od roku 1995 do roku 2007 je sice dvojnásobné, ale hodnota regresního indexu je pouze 0,77.

96

Trávníčková, R.: Místní poplatky v rozpočtech obcí ČR. 2009, strana 51. Zdroj: http://theses.cz/id/mdtd7v/downloadPraceContent_adipIdno_11618.

24

Graf 1: Vývoj celkového objemu příjmů z místních poplatků v České republice za období 1995 až 2007 (mil. Kč)

Zpracováno autorem práce z hodnot uvedených Trávníčkovou (2009). V grafech je uvedena rovnice, která odpovídá vloženému lineárního trendu vývoje hodnoty v čase. Doplněný regresní index R2 vyjadřuje výstižnost uvedené funkce, s tím čím více se blíží jedné, tím se závislost považuje za silnější. Při dosažení hodnoty 1,000 uvedená funkce jednoznačně vystihuje závislost výše poplatku na časovém vývoji.

Graf 2: Vývoj procentuálního podílu místních poplatků z celkových daňových příjmů obcí v České republice za období 1995 až 2007

Zdroj: Zpracováno autorem z hodnot uvedených Trávníčkovou (2009).

Pro rok 2008 uvádí Vrána (2009)97 rozdělení celostátního inkasa místních poplatků, opět se zápočtem poplatků vybraných dle „zákona o místních poplatcích“ a poplatků vybraných dle zákona o odpadech.98 Z příslušné tabulky je patrný dominantní podíl poplatků za likvidaci komunálního odpadu (61 %) a minimalizaci

97

Vrána, P.: Místní poplatky v praxi obcí a měst. Brno, 2009. Příspěvek v rámci odborné pracovní konference. 98 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, v platném znění: § 17a.

25

významu poplatků za povolení k vjezdu do vybraných míst a poplatků za zhodnocení stavebního pozemku. Tabulka 5: Přehled podílu inkasa místních poplatků v roce 2008

Poplatek ze psů

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Poplatek ze vstupného

Poplatek z ubytovací kapacity

Poplatek za povolení k vjezdu do vybraných míst

Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj

Poplatek za likvidaci komunálního odpadu

Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku

Druh poplatku a jeho podíl

4%

5%

10%

1%

2%

0%

17%

61%

0%

Zdroj: Vrána, P. Místní poplatky v praxi obcí a měst. Brno, 2009.

I když v rámci celkového příjmu obcí nemají, dle Provazníkové (2009),99 místní poplatky zásadní ekonomický význam, v predikaci Hamerníkové, Maaytové a kol. na rok 2009100 jde již, v případě jejich součtu se správními poplatky, o 5% podíl. V souvislosti s rozšiřováním výběru poplatků dochází současně ke zvyšování jejich významu v rovině společensko-politické, protože jde o platby, které vyměřuje samospráva ve své působnosti občanům, kteří tuto samosprávu volí. Je otázkou, zda bude i nadále poplatek chápán jen jako neekvivalentní platba, pro kterou je charakteristické,

že

za

něj

není

poskytována

žádná

přímá

protihodnota

(Provazníková, 2009).101 Pokud vyjdeme z toho, že nejvýznamnější funkce poplatku je v rovině fiskální, je podle Pekové (2004)102 zapotřebí, aby jeho předmět, vyměřovací základ a sazba byly jednoznačně stanoveny tak, aby si mohl, jak poplatník, tak i příjemce poplatku vypočítat výši poplatku a porovnat jí s veřejným užitkem. Z tohoto důvodu je vhodné vyhodnocovat efektivitu jednotlivých poplatků,

99

Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů teorie a praxe. 2009, strana 126. Hamerníková, B., Maaytová. A. et al.: Veřejné finance. 2010, strana 173 až 174. 101 Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů teorie a praxe. 2009, strana 125. 102 Peková J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. 2004, 375 stran. 100

26

především ve smyslu zdůvodnění jejich soběstačnosti, na řešení výdajů vzniklých v souvislosti s jejich předmětem.103 Myšlenka využití metody vzájemného srovnávání, zvyšování výkonu, kvality a učení se jeden od druhého byla v České republice zřejmě poprvé realizována v rámci pilotního projektu104 „CENA A VÝKON“ v letech 2000 až 2002. Uvedený projekt byl inspirován praxí místních správ ve Velké Británii, kde řízená výměna zkušeností na základě vyhodnocení měřitelných ukazatelů probíhá již několik let. Při srovnání šesti statutárních měst je viditelný markantní rozdíl v efektivitě poplatkové politiky komunálních odpadů. Druhým praktickým výstupem z uvedeného projektu je procesní mapa výběru poplatku, která je zařazena v příloze bakalářské práce. Tabulka 6: Procento zjištěné úspěšnosti výběru poplatku a soběstačnost systému v projektu „Cena a výkon“ Statutární město

% úspěšnosti výběru

% soběstačnosti systému

Doplatek města na jednoho obyvatele v Kč

Ústí nad Labem

66,06

54,99

115,8

Plzeň

poplatek se nevybíral

Slevy na poplatku celkem v Kč

143,03

Jihlava

99,31

91,47

27,59

Pardubice

93,75

78,08

75,44

Ostrava

93,46

79,61

77,57

Havířov

99,77

89,87

28,74

995 736,00

Zdroj: Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR, o.p.s.

V tomto směru se také jako přínosný jeví projekt Masarykovy university,105 který probíhá v rozpětí let 2009 až 2011 se zaměřením na vlastní daňové příjmy obcí s primárním cílem navrhnout modely, které by obecním rozpočtům zajistily dostatečné vlastní finanční zdroje pro skutečnou ekonomickou autonomii obcí, nezbytnou pro jejich samosprávné působení. Současně je nutno připomenout, že fiskální efekt místních poplatků vždy více méně doprovází i jejich regulační funkce, kterou je obecně možno chápat jako možnost nastavovat prahovou výši místního poplatku s cílem aktivity poplatkem dotčené omezit. 103

http://www.benchmarking.vcvscr.cz/index.php?p_menu=pripojeni&hl_sloupec=pripojeni &detail=porovnavani: rozpis příjmů obcí v ČR za rok 2005. 104 http://www.benchmarking.vcvscr.cz/dokumenty/K002.pdf?PHPSESSID =bc5dc98c4e28929cdfbebfd0620271b2. 105 http://www.muni.cz/research/projects/4222 JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D.: GP407/09/P285.

27

Analytická část V úvodu analytické části je proveden rozbor aktuálních místních poplatků vybíraných obcemi v rámci „zákona o místních poplatcích“106 s tím, že se zaměřuje jak na jejich ekonomické atributy, jako je sazba poplatku, možnost paušalizace platby, úlevy poplatkové povinnosti a případné osvobození od platby tak i na problematiku řešenou v judikatuře v souvislosti s vydáváním vyhlášek obcí na vybírání těchto poplatků. Následně je provedena komparace údajů vztahujících se k problematice místních poplatků v hospodaření krajských měst České republiky a jejich srovnání s průměrem hodnot celé České republiky. Podrobné srovnání je provedeno u všech devíti místních poplatků v souboru dvanácti krajských měst, včetně definování těsnosti vazby výše vybraných poplatků a počtu obyvatel v souboru krajských měst. Informace pro srovnání za období kalendářního roku 2010 jsou převzaty z Centrálního systému účetních informací státu vedeného Ministerstvem financí České republiky, které vytváří datovou základnu účetních záznamů a finančních údajů předkládaných povinnými účetními jednotkami pro potřeby státu.

106

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

28

Rozbor problematiky místních poplatků

4

Obce mohou vybírat tyto konkrétní místní poplatky:107 a) poplatek ze psů, b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, c) poplatek za užívání veřejného prostranství, d) poplatek ze vstupného, e) poplatek z ubytovací kapacity, f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, g) poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu,108 h) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, i) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

4.1

Poplatek ze psů

Uvedený poplatek109 platí držitel psa, kterým je fyzická nebo právnická osoba, s trvalým pobytem nebo sídlem na území obce.110 Poplatková povinnost vzniká držiteli psa v den, kdy pes dovršil stáří tří měsíců, nebo v den, kdy se stal držitelem psa staršího tří měsíců111 s tím, že lhůtu pro ohlášení a případně odhlášení stanoví obec ve vyhlášce. Tato ohlašovací povinnost se vztahuje i na osoby, které jsou od poplatku vyhláškou osvobozeny.112 V případě držení psa po dobu kratší než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí držitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově

107

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §1. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v platném znění. 109 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §2. 110 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 2 odst. 1. 111 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 2 odst. 2. 112 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů:§ 2 odst. 2. 108

29

příslušné obci.113Poplatková povinnost zaniká dnem, kdy přestala být fyzická nebo právnická osoba držitelem psa (např. úhynem psa, jeho ztrátou, darováním nebo prodejem), přičemž se poplatek platí i za započatý kalendářní měsíc, ve kterém taková skutečnost nastala. Výše poplatku114 je formou pevné sazby, se stanovením maxima ve výši 1 500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. V tomto kontextu má poplatek výraznou regulační funkci, která je zaměřena na omezení počtu psů v obci. Pro vyjmenované kategorie držitelů psa,115 zákon uvádí personální úlevu, která se vztahuje na poživatele invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatele sirotčího důchodu, s tím, že horním limitem sazby je 200 Kč za kalendářní rok, pokud obec nepřistoupí k osvobození od poplatku. Problémem poplatku ze psů je především neustálé zvyšování jejich počtu. Státní veterinární správa v roce 2000 odhaduje, vzhledem k tomu, že evidence psů v ČR není vedena, že jejich počet přesahuje jeden milión.116 Druhým odhadem117 je, že z uvedeného stavu je pouze u poloviny psů placen místní poplatek. Nález Ústavního soudu118 potvrzuje nemožnost sankciování nesplnění ohlašovací povinnosti, která je východiskem pro stanovení poplatku, protože by byla uložena mimo meze zákona o místních poplatcích. Nejvyšší správní soud119 upřesňuje smysl poplatku ze psů tak, že: „ primárně není a ani nemá být v posílení obecního rozpočtu, protože pak by se již pojmově nejednalo o poplatek, nýbrž spíše o majetkovou daň. Poplatek ze psů tak nemá mít jiný význam než snižovat či vyrovnávat negativní důsledky spojené s chovem psů.“ 113

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 2 odst. 3 a odst. 4. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §2 odst. 3. 115 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §2 odst. 3. 116 http://www.rtw.cz/www.rtw.cz/ruzne/zajimav/805/archiv/html/Analyza_pripadu_poraneni_cloveka _psem.html. 117 Pes s náhubkem a čisté chodníky-Povinná evidence psů by mohla zvýšit příjmy obcí z místních poplatků: Veřejná správa 6/2008. 118 Nález ÚS ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01 : „Poplatková povinnost je podle zákona o místních poplatcích vázána, za existence zákonné výjimky týkající se psů užívaných k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných a držitelů průkazu ZTP/P, na psy chované konkrétním vlastníkem, nikoliv chované v konkrétní domácnosti. Protože zákon o místních poplatcích nestanoví žádné sankce či možnost zvýšení ročního poplatku z titulu nesplnění oznamovací povinnosti, dostávají se ustanovení týkající se nesplnění ohlašovací povinnosti a uložení sankce do rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť se jimi ukládá povinnost mimo jeho meze.“ 119 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 01. 2008, sp. zn. 2 Afs 107/2007 – 168. Zdroj: www/nalus.cz. 114

30

Specifickým problémem obecně závazných vyhlášek obcí o poplatku za držení psů je ustanovení o zavedení evidenčních známek pro psy120, kterou vydává správce poplatku poplatníkovi při úhradě poplatku. V rozporu s „zákonem o místních poplatcích“ je pak uloženi povinnosti držiteli psa známkou označit nebo nahlásit její ztrátu. V této souvislosti mohou obce využívat zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týraní, ve zněni pozdějších předpisů, kde uvedenou povinnost, označit psa známkou, mohou stanovit jako pravidlo pro pohyb psů na veřejném prostranství.

4.2

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt121 je přisuzován výhradně fiskální charakter. Platí jej fyzické osoby, za přechodný a úplatný pobyt na území obce za účelem léčení nebo rekreace, pokud neprokáží jiný důvod pobytu. 122 Sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je pevná, s vymezením horní hranice ve výši 15,Kč za osobu, za každý i započatý den pobytu, mimo dne zahájení pobytu. Pouze u tohoto poplatku se uplatní mimo výše uvedeného poplatníka ještě plátce poplatku, který poplatek ve stanovené výši vybere a obci odvede. V pozici plátce je ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Obec může jednostranně stanovit poplatek paušální částkou ve variantě týdenní, měsíční nebo roční s tím, že tento paušál musí být jednoznačně v příslušné vyhlášce uveden. Režim a případné podmínky odvodu vybraných poplatků stanoví příslušná obecní vyhláška. Personální osvobození od poplatku je v „zákoně o místních poplatcích“ odkázáno na vyjmenované kategorie, které poplatku nepodléhají, jedná se o: a) osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu,123 a jejich průvodce, b) osoby mladší 18 let, osoby starší 70 let a osoby, na které náleží přídavky na děti,124 vojáky v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu. 120

Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně (místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). 2010. 121 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 3. 122 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 3 odst. 1. 123 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů: § 86.

31

Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybere a obci odvede ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla; tato osoba je plátcem poplatku.125Ubytovatel (plátce) je povinen ohlásit správci poplatku vznik poplatkové povinnosti, ve lhůtě stanovené místní vyhláškou, od zahájení činnosti spočívající v poskytování přechodného ubytování osob za úplatu. Stejným způsobem oznámí ubytovatel správci poplatku ukončení činnosti, spočívající v poskytování přechodného ubytování za úplatu. Ubytovatel je povinen vést v písemné podobě evidenční knihu,126 do které zapisuje dobu ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu fyzické osoby, které ubytování poskytl. Tyto zápisy musí být vedeny přehledně a srozumitelně a musí být uspořádány postupně z časového hlediska.127 „Zákon o místních poplatcích“ sice nevylučuje, aby ubytovatel vedl tyto údaje též v elektronické podobě, jak se dnes mnohdy děje, ale taková evidence by byla ve smyslu zákona nedostatečná; bylo by s ní tedy možno spojovat stejné důsledky, jako kdyby ubytovatel evidenci vůbec nevedl. Ze zápisů musí být doložitelné údaje u osob, které uvedenému poplatku nepodléhají.128 Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Ohledně zpracování osobních údajů v evidenční knize zákon č. 229/2003 Sb. odkazuje pod čarou, bez dalších

podrobností,

na

zákon

o

ochraně

osobních

údajů,

což

podle

Kadečky (2004)129 může v praxi vyvolávat interpretační potíže.

Specifickým problémem uvedeného poplatku je použití definice: „…pobývá přechodně a za úplatu v lázeňském místě nebo v místě soustředěného turistického

124

Zákon č. 88/1968 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění. pozdějších předpisů: § 18. 125 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 3 odst. 3. 126 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 127 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 3 odst. 4. 128 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 3 odst. 2 písm. a): „ Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají a) osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu1a) a jejich průvodci „ a písm. b) osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) 4) anebo vojáci v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu. 129 Kadečka, S.: Devátá novela zákona o místních poplatcích. 2004.

32

ruchu za účelem léčeni nebo rekreace, pokud neprokáže jiný důvod svého pobytu.“ Ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj130 v roce 2004 vyplývá: „…Zákon o místních poplatcích ve svých ustanoveních (§ 3 odst. 1 a § 7 odst. 1) konstruuje pojem „místa soustředěného turistického ruchu“, aniž ho však blíže vymezuje. Zákon též nestanovuje způsob, jak se má obec definovat za místo soustředěného turistického ruchu. Vzhledem k tomu, že jak zákon o místních poplatcích, tak ani jiný obecně závazný právní předpis neupravuje podmínky, za nichž se obec může prohlásit za místo soustředěného turistického ruchu, lze dovodit, že není nezbytně nutné, aby byla k tomuto účelu např. přijímána zvláštní obecně závazná vyhláška o prohlášení dané obce za místo soustředěného turistického ruchu, nebo aby tato skutečnost byla konstatována usnesením zastupitelstva obce. Již jenom tím, že obec zavede místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt či místní poplatek z ubytovací kapacity, dojde v podstatě k jejímu „nepřímému prohlášení“ za místo soustředěného turistického ruchu.“ Což v roce 2010 upřesňuje Ministerstva financí131 stanoviskem k vymezení lázeňského místa: „…S účinností od 1. ledna 2010, kdy nabyla účinnosti novela zákona o místních poplatcích, která je obsahem zákona č. 348/2009 Sb., bude možné poplatek z ubytovací kapacity vybírat v obcích a městech bez ohledu na skutečnost, zda obec splňuje podmínku lázeňského místa nebo místa soustředěného turistického ruchu.“

4.3

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Poplatek za užívání veřejného prostranství132 se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství a platí jej fyzické i právnické osoby, které uvedený prostor užívají133 pro výkopové práce, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.134 Z charakteru poplatku je nutno dovodit především funkci regulační, ve smyslu omezení využívání

130

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/stanoviska/2004/9x.txt9/2004 Stanovisko odboru pro místní správu Ministerstva vnitra č. 9/2004 „Označení stanoviska: Místo soustředěného turistického ruchu. 131 http://denik.obce.cz/go/dokumenty/z_mf/rok_10/1_10/text1_10.htm. 132 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění: § 34. 133 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 4 odst. 2. 134 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 4 odst. 1

33

vyjmenovaných míst v obci. Sazba poplatku135 za užívání veřejného prostranství je pevná s vymezenou horní hranicí 10 Kč za každý m2 a den užívaného veřejného prostranství, a to se zápočtem i každého započatého m2 nebo dne. Za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí může obec zvýšit sazbu až na její desetinásobek. V tomto případě je však nutné, aby obecně závazná vyhláška přesně specifikovala jednotlivé akce a konkrétní výši sazby. Poplatek se platí od prvého dne, kdy začalo užívání veřejného prostranství, až do dne, kdy toto užívání fakticky skončilo, s tím že je poplatník povinen ohlásit správci poplatku, ve lhůtě stanovené vyhláškou, předpokládanou dobu, místo, způsob a výměru užívání veřejného prostranství. Obec také může jednostranně stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. Podle „Edice dobré správní praxe“136 by maximální hranice paušální sazby poplatku neměla překročit výši poplatku, jež by byla poplatníkovi stanovena při použití sazby za každý i započatý m2 nebo za každý i započatý den. Z tohoto důvodu je za chybný přístup obce považováno stanovení pouze denního paušálu nebo stanovení paušálu za m2, s tím, že by obec měla mít při přijímání obecně závazné vyhlášky odůvodněno, proč stanoví paušální sazbu poplatku v dané konkrétní výši. Správce poplatku pak při stanovení poplatku paušální částkou musí mít zdůvodněno, proč k použití paušálu přistoupil. Z akcí, jejichž výtěžek je určen na charitativní (pojem vymezuje Opatrný, 2007137) a veřejně prospěšné účely (pojem vymezují Frištenská a Šrámková, 2009),138 se uvedený poplatek neplatí s tím, že ve výjimce již, na rozdíl od předchozí právní normy, nejsou akce pořádané bez vstupného.

135

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 4 odst. 4 Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně (místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). 2010. 137 Opatrný, M.: Diakonická teologie. 2007, na straně 6 k pojmu „carita“ uvádí: „V praxi biblické křesťanské obce znamená sbírky pro chudé, sycení chudých a konkrétní materiální pomoc chudým.“ 138 http://www.avpo.cz/sdata/vecny_zamer_pro_web_58.pdf : Frištenská, H., Šrámková M.: Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti, včetně závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace. 43 stran, strana 9 Sekretariát Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, 2009. V textu uvádí: „V právním řádu není vymezen pojem právnické osoby se statusem veřejné prospěšnosti, resp. právnické osoby poskytující veřejně prospěšné služby a konající veřejně prospěšné činnosti. Tento nedostatek je nesystémově a bez opory v právním řádu nahrazován výkladem, podle něhož jsou těmito právnickými osobami tzv. „nestátní neziskové organizace. Forma je upřednostněna před obsahem. Za „nestátní neziskové organizace“ jsou považovány (výkladem) obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy, církve a náboženské společnosti, evidované právnické osoby církví a náboženských společností, občanská sdružení.“ 136

34

Primárním problémem uvedeného poplatku je vymezení veřejných prostranství, které je možno provést dvojím způsobem. Jednak jejich grafickým vyznačením na mapě nebo jejich jmenovitým uvedením v příslušné vyhlášce,139 po případě je možno ve vyhlášce využít oba přístupy. O zvýšené občanské citlivosti na danou problematiku svědčí stanovisko Ústavního soudu140 ve smyslu: „…je nutné provést přesnou specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením názvu místa nebo jinak blíže charakterizovat jejich umístění v obci, aby byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní jistota občanů.“ V souvislosti s vymezením a označením veřejného prostoru řešila judikatura i specifický přístup obce,141 která po označení soukromého pozemku za veřejné prostranství obecně závaznou vyhláškou, následně požadovala, aby jí jejich vlastník platil poplatky za zvláštní užívání svého pozemku. Kadečka (2004)142 uvádí, že z důvodu jednotnosti právní úpravy, zrušila novela zákona v roce 2004 definici pojmu “veřejné prostranství” a nově, avšak pouze v poznámce pod čarou, která není závazná pro interpretaci zákonného ustanovení, 139

Nález ÚS ze dne 25. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/95:„Jak vyplývá ze zákona o místních poplatcích je účelem veřejného prostranství jeho obecné užívání, které je bezplatné a zvláštní užívání, které je úplatné. Zpoplatnění se nemusí týkat všech veřejných prostranství. Proto je nutné provést přesnou specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením názvu místa nebo jinak blíže charakterizovat jejich umístění v obci, aby byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní jistota občanů.“ 140 Nález ÚS ze dne 14. června 2005, sp. zn. Pl. ÚS 1/05: „Specifikace míst užívaných jako veřejné prostranství (ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu týkající se interpretace ustanovení § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích) je zejména nutná z důvodu právní jistoty vlastníků pozemků považovaných za veřejné prostranství, neboť přestože je z hlediska zákonné definice veřejného prostranství dle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), nepodstatné vlastnictví takového pozemku, je nepochybné, že právě vlastníci takového pozemku mají možnost bránit se (soukromoprávní cestou) zvláštnímu užívání jejich pozemku.“ 141 Nález ÚS ze dne 22. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02:„Podle § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích, obec určí, obecně závaznou vyhláškou, místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství. Jedná se o rozhodování, které je v samostatné působnosti obce ve smyslu § 35 zákona o obcích. Při tomto rozhodování je obec vázána nejen definicí veřejného prostranství, obsaženou v § 34 téhož zákona, ale i celým systémem územního plánování a stavebního řízení podle zvláštních předpisů. Právo vlastníka bránit se obecnému užívání jeho majetku soukromoprávní cestou (žalobou u obecného soudu) není nijak omezeno. Zpoplatnění zvláštního užívání veřejného prostranství se nemusí týkat všech veřejných prostranství, ale pouze těch, která jsou, pro účely poplatkové povinnosti za zvláštní užívání, vymezena obecně závaznou vyhláškou obce, vydanou podle § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích. Práva a povinnosti vlastníka takového prostoru nejsou jeho prohlášením za veřejné prostranství přímo nijak dotčena. Označení soukromé nemovitosti za veřejné prostranství obecně závaznou vyhláškou obce nemůže být proto dáváno na roveň vyvlastnění, nebo nuceného omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Právní závěr, podle něhož by byl vlastník pozemku povinen platit poplatky za zvláštní užívání svého pozemku, který byl jako veřejné prostranství označen obecně závaznou vyhláškou obce, by mohl být, podle okolností, v rozporu s ústavní ochranou vlastnictví. Ochrana práv vlastníků bude předmětem případného řízení před správními soudy, které vezmou v úvahu všechny relevantní okolnosti individuálního případu a podle toho rozliší výkon vlastnického práva od jeho eventuálního zneužití.“ 142 Kadečka, S.: Devátá novela zákona o místních poplatcích. 2004.

35

odkazuje na definici tohoto pojmu obsaženou v ustanovení zákona o obcích.143 Podle stanoviska Nejvyššího správního soudu144 je pro posouzení charakteru tohoto pozemku podstatné, zda je bez omezení volně přístupný komukoli. Přitom nelze obci zakázat, v případě splnění výše uvedené podmínky, označit za veřejné prostranství i tam, kde vlastnické právo k němu svědčí fyzické či právnické osobě.145 Judikovaným problémem je využití „zákona o místních poplatcích“ pro stanovení poplatku za užívání veřejného prostranství v případě, kdy na něm zastavuje pojízdná prodejna k časově omezenému prodeji. Krajský soud v Brně146 zaujal toto stanovisko: „…Prodejní zastávky vozidel na pozemních komunikacích není možné posuzovat jako umístění prodejního zařízení na veřejném prostranství ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích, pokud tato vozidla (byť zastavují za účelem prodeje v určitém předem ohlášeném čase a lokalitě) nezastavují na konkrétním, správním orgánem vymezeném, místě. Jestliže se prodej uskutečňuje na předem prostorově vymezené části veřejného prostranství, jedná se o zábor, který poplatku podléhá.“

4.4

Poplatek ze vstupného

Poplatek ze vstupného147 podle „zákona o místních poplatcích“ platí148 fyzické a právnické osoby,149 které pořádají kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce. V případě, že je v ceně vstupného obsažena daň z přidané hodnoty, je tato pro výpočet poplatku od vstupného odečtena. Vzhledem k tomu, že pevnou sazbu může obec stanovit v rozpětí až do 20 % z úhrnu vybraného vstupného bez DPH, je možno připustit i omezenou funkci regulační. Obec může, po dohodě s poplatníkem, stanovit poplatek i paušální částkou, kterou však nemůže stanovovat ad hoc.150 Osvobození od poplatku má účelovou podstatu, protože je vázáno na akce, jejichž

143

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění: § 34. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. října 2005, č. j. 5 As 49/2004-77 145 Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2006, č. j. 57 Ca 37/2004-105 146 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2009, sp. zn.29 Ca 92/99. 147 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 6. 148 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 6 odst. 1. 149 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 6 odst. 2. 150 Usnesení ÚS ze dne 20.března 2006, sp .zn. Pl. ÚS 20/06, citace z textu: „… paušální částka nemůže být stanovována ad hoc, ale musí být konkrétně vymezena v obecně závazné vyhlášce…“ 144

36

celý výtěžek je určen na charitativní151 a veřejně prospěšné účely,152 při čemž není jednoznačný odkaz na vymezení uvedených pojmů. Vstupným se rozumí peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit.153 Toto upřesnění zavedené novelou v roce 2004, bylo podle Kadečky (2004)154 vynuceno obcházením předchozího pojmu “vstupné” jeho nahrazováním, např. povinnou konzumací či místenkou, což způsobovalo obcházení poplatkové povinnosti a vyvolávalo tak spory mezi správcem poplatku a jeho plátcem. Řešeným problémem byl požadavek obcí na poplatek ze vstupného z prohlídek kulturních památek, které se nacházejí v jejich u územní působnosti. Zde Ústavní soud judikoval,155 že zákon o místních poplatcích se vztahuje pouze na jednorázové akce s tím, že na vstupné z prohlídek kulturních památek nelze zákon o místních poplatcích uplatňovat. „Edice dobré správní praxe“156 uvádí případy, kdy obec má zájem na vybírání poplatku ze vstupného jen na některých vyjmenovaných akcí, což je řešitelné tím, že určité druhy akcí v obecně závazné vyhlášce neuvede, a tím poplatky vybírat nemůže. Druhým problémem je osvobození od placeni poplatku pro všechny společenské organizace působící na území obce jako vyjádření podpory obce společenskému a

151

Opatrný, M.: Diakonická teologie. 2007, na straně 6 k pojmu „carita“ uvádí: „V praxi biblické křesťanské obce znamená sbírky pro chudé, sycení chudých a konkrétní materiální pomoc chudým.“ 152 http://www.avpo.cz/sdata/vecny_zamer_pro_web_58.pdf: Frištenská, H., Šrámková M.:Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti, včetně závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace. 43 stran, strana 9 Sekretariát Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, 2009. V textu uvádí: „V právním řádu není vymezen pojem právnické osoby se statusem veřejné prospěšnosti, resp. právnické osoby poskytující veřejně prospěšné služby a konající veřejně prospěšné činnosti. Tento nedostatek je nesystémově a bez opory v právním řádu nahrazován výkladem, podle něhož jsou těmito právnickými osobami tzv. „nestátní neziskové organizace. Forma je upřednostněna před obsahem. Za „nestátní neziskové organizace“ jsou považovány (výkladem) obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy, církve a náboženské společnosti, evidované právnické osoby církví a náboženských společností, občanská sdružení.“ 153 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 6 odst. 1. 154 Kadečka, S.: Devátá novela zákona o místních poplatcích. 2004. http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01278&cd=76&typ=r: Nález ÚS ze dne 14. června 1994, sp. zn. Pl. ÚS 20/93:„Zákon o místních poplatcích předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod. Vstupné z prohlídek kulturních památek nelze zpoplatňovat a návštěvu hradu či zámku nelze pokládat za kulturní akci ve smyslu zákona o místních poplatcích. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky jednoznačně určeny pro veřejně prospěšné účely se zaměřením na financování oprav a údržby objektů chráněných památkovými úřady a v takovém případě se místní poplatek neplatí.“ 156 Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně (místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). 2010.

37

kulturnímu životu v obci. Zde autoři výše uvedené „Edice dobré správní praxe“ doporučují jejich vymezení jako: „organizace se sídlem v obci“ a doporučují bedlivě zvážit, zda se nejedná o diskriminační ustanovení.157 Z judikátu Ústavního soudu vyplývá: „…k porušení zásady rovnosti musí být splněna podmínka, že se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.“

4.5

Poplatek z ubytovací kapacity

Poplatek z ubytovací kapacity158 se vybírá podle „zákona o místních poplatcích“ z využité lůžkové kapacity v zařízeních určených přechodnému ubytování za úplatu,159 s výjimkou160 ubytovací kapacity v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, ubytovací kapacity ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, a ubytovací kapacity v

157

Nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/023. Z textu nálezu: „… Ústavní zásada rovnosti v právech náleží k těm základním lidským právům, jež konstituují hodnotový řád moderních demokratických společností. Princip rovnosti je právně filozofickým postulátem, který je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace. Rovnost není kategorií neměnnou, neboť prochází vývojem, který její obsah obzvláště v oblasti práv politických a sociálních výrazně poznamenává. …Zásadě rovnosti v právech je proto třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. Tento závěr vyplývá i z úpravy článků 1 až 4 zařazených pod obecná ustanovení Listiny. Článek 1 Listiny, jehož porušení je výslovně namítáno, nelze vykládat izolovaně od dalších obecných článků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jediný celek. Z úpravy těchto obecných ustanovení je zřejmé, že základní chráněné hodnoty vyjmenované v článku 3 Listiny nekoncipoval ústavodárce jako absolutní. Totéž odráží i ustanovení článku 4 Listiny, který přímo předpokládá existenci zákonem stanovených povinností a omezení, ale i článek 2 odst. 3 Listiny, v němž se předvídá možnost uložit určité povinnosti či omezení. Rovněž mezinárodní instrumenty o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání s jinými. Aby k porušení došlo, musí být splněna podmínka, že se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Mezinárodní instrumenty a judikáty přitom často rozlišují formální rovnost (tj. rovné zacházení s formálně rovnými subjekty ve formálně stejných případech) a rovnost substantivní (tj. formálně nerovné zacházení s fakticky nerovnými subjekty, jež má kompenzovat právě tuto faktickou nerovnost a napomoci tak nastolení skutečné rovnosti mezi nimi). Posledně uvedený případ bývá označován za tzv. pozitivní diskriminaci, pokud se jím zavádí zvýhodněné zacházení se subjekty, které jsou fakticky výrazně znevýhodněny ve srovnání s jinými (preferential treatment).“ 158 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 7. 159 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 7 odst. 1. 160 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 7 odst. 1 písm. a), c) d).

38

zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům.161Poplatek je stanoven pevnou sazbou162 s vymezením horního rozpětí do výše 6 Kč za každé využité lůžko a den s tím, že je v rámci uvedené sazby průběžně zaznamenán posun od roku 1990 z původních 2 Kč na 4 Kč až k současnému stavu. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou. V tomto případě jde o obligatorní náležitosti dohody uzavírané mezi poplatníkem, respektive ubytovatelem, a obci. Uvedený paušál je možno stanovit za jedno lůžko s tím, že se vynásobí kapacitou ubytovacího zařízení, nebo lze paušál vázat na celé ubytovací zařízení. V takovém případě může byt sazba určena pro všechna ubytovací zařízení stejně, nebo je možné sazbu odstupňovat, například dle jejich kapacity. Při stanoveni sazby může obec zohlednit taktéž lokalitu, ve které se ubytovací zařízení nachází, případně kategorizovat sazby ve vazbě na úroveň poskytovaného ubytování a služeb. V případě „denní“ sazby je možno rozlišit i určitá sezónní období kalendářního roku. V tomto smyslu se původní fiskální funkce poplatku výrazně rozšiřuje o rozměr regulativní. Poplatek163 hradí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla,164 což je zjednodušením správy tohoto poplatku oproti stavu do 31. 12. 2003, podle které byla poplatníkem osoba, která zařízení vlastnila nebo měla k zařízení právo hospodaření, čímž byli vyloučeni nájemci těchto zařízení. Ubytovatel je povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt s výjimkou údaje o účelu pobytu. Ohlašovací povinnost, splatnost poplatku a případné úlevy stanoví příslušná obecní vyhláška.

161

http://www.bruntal.net/2005012303-socialni-pojmy- jako služby přechodného sociálního ubytování uvádí: „poskytnutí dočasného bydlení spojeného s poradenstvím a aktivizací s cílem umožnit uživatelům zajistit si bydlení vlastními silami. Jedná se zejména o: a)Azylové domy - zařízení poskytující přechodného ubytování lidem bez přístřeší za současné motivace k aktivitě a pomoc s navržením a realizací způsobů, jak si zajistit vlastní bydlení, b) Domovy pro matky s dětmi - zařízení určené matkám s dětmi v krizových, zejména rozvodových nebo porozvodových situacích, c) Domy na půli cesty - zařízení určené mladým dospělým, kteří opouštějí ústavní zařízení a jiná pobytová zařízení, jsou osamělí bez vazeb k okolí a nejsou schopni svoji nepříznivou situaci řešit sami, a za d) Noclehárny - zařízení určené lidem bez přístřeší, kteří mají zájem o přespání, u kterých se nevyžaduje aktivní zájem o zajištění si vlastního bydlení. Podstatou služby je poskytnutí přespání, hygienické úkony, případně stravy.“ 162 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 7 odst. 4. 163 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 7. 164 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 7 odst. 3.

39

Poplatku, od novelizace v roce 2004, již nepodléhá přechodné ubytování za úplatu v bytech nebo rodinných domech, což je odůvodňováno tím, že v těchto případech byla kontrola poplatkové povinnosti v praxi nereálná (Kadečka 2004).165 Pod pojmem „zařízení určená k přechodnému ubytování za úplatu“ je třeba rozumět ubytovací zařízení166 určená k tomuto účelu v souladu se stavebně právními předpisy (např. kolaudačním rozhodnutím či kolaudačním souhlasem). Příslušná právní norma výslovně uvádí, že stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci. Ubytovací zařízení k přechodnému ubytování se zařazují podle druhu do kategorií: a) hotel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně deseti pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených, b) motel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně deseti pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených, c) penzion, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně pěti pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími d) službami srovnatelnými s hotelem, e) další ubytovací zařízení, kterými jsou zejména ubytovny, koleje, svobodárny, internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalovů vybavené pro poskytování přechodného ubytování. V rámci novely „zákona o místních poplatcích“ podléhá, s účinností od 1. ledna 2010, místnímu poplatku z ubytovací kapacity také ubytovací kapacita v ubytovnách, které slouží k přechodnému ubytovaní pracovníků fyzických a právnických osob, které toto zařízení vlastní, nebo k němu mají právo hospodařeni, protože uvedená novela „zákona o místních poplatcích“ zneplatnila ustanovení § 7 odst. 2 písm. b). V tomto případě má obec možnost, mimo uvedenou fiskální a regulační funkci, zvážit i funkci stimulační pro podporu podnikatelských aktivit a zachovat předchozí stav tím, že obec příslušné plátce od platby osvobodí v rámci obecně závazné vyhlášky. Zde bude ovšem nutno pečlivě zvážit a zdůvodnit porušení principu rovnosti plátců uvedeného poplatku.

165

Kadečka, S.: Devátá novela zákona o místních poplatcích. 2004. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na využívání území, v platném znění: § 2 pís. c. 166

40

4.6

Poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem

Poplatek167 se váže na vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem168 do vybraných míst a částí měst (dále jen "vybraná místa"), do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou,169 má mít především regulační charakter. Platí jej fyzická nebo právnická osoba za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst,170s personální výjimkou pro fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, 171 manžele těchto osob a jejich děti. A dále pak pro osoby, které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti nebo osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci. Sazba poplatku172 je pevná s horní hranicí ve výši 20 Kč za den s tím, že může byt diferencována podle jednotlivých vybraných míst. Z hlediska právní jistoty poplatníků je zapotřebí, aby obecně závazná vyhláška jednoznačně vymezila místa, na která se bude konkrétní sazba poplatku vztahovat. Přípustné je i vybíraní poplatku jen po určitou část kalendářního roku, opět v obecně závazné vyhlášce přesně definovanou. Naopak nepřípustné je stanovení různé výše poplatku jen s odkazem na kategorie právnické a fyzické osoby. V případě, že se obec dohodne s poplatníkem, může probíhat úhrada poplatku paušální částkou. Zde však opět platí, že výše poplatku musí být v obecně závazné vyhlášce jednoznačně stanovena, protože paušalizace se týká pouze režimu platby. Jaký časový usek pro stanovení paušální částky obec zvolí, je plně na jejím rozhodnutí. Veřejný ochránce práv požaduje, aby zpoplatněná zóna měla nejen jednoznačné územní vymezení, ale uvnitř jejích hranic by se měl především nacházet obsah historicky, lázeňsky či obdobně cenný, který zpoplatnění vjezdu do ní rozumně a s

167

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: §10. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 10 odst. 1: odkazuje v pojmu motorové vozidlo na § 2 bod 12 vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu). 169 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 10 odst. 2. 170 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 10 odst. 1 zákona o místních poplatcích. 171 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 10 odst. 1 odkazuje na § 116 občanského zákoníku. 172 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů § 10 odst. 3. 168

41

dostatečnou naléhavostí ospravedlňuje. Pokud je „vybrané místo“ fakticky prázdnou množinou obsahující jen pozemní komunikaci, nejedná se o zpoplatnění v souladu se zákonem, což je případ komunikace spojující dvě obce. Opodstatnění taktéž nemá zavedení místního poplatku, pokud je ve zdůvodnění pouze ochrana samotných komunikací, ochrana osob bydlících v okolí komunikací před hlukem, prachem a vibracemi nebo podpora turistiky v krajině. „Vybraná místa“ podléhající poplatku, do kterých je jinak vjezd zakázán, se v praxi vymezují umístěním dopravní značky „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulkou „Vjezd povolen po zaplacení místního poplatku.“ Precedentním173 byl neúspěšný pokus obce o vyhlášení mostu přes vodní tok za „vybrané místo“, a tím se tak vrátit k „mostnímu mýtu“. Obdobně je podle „Edice dobré správní praxe“

174

posuzováno zpoplatněni příjezdové cesty do obce, zejména

pak pokud by se jednalo o jedinou příjezdovou cestu do obce, kde by samozřejmě bylo následně vyloučeno, aby podléhala místnímu poplatku za povolení vjezdu.

4.7

Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení

S novelou „poplatkového zákona“175 v roce 2007176 byla do struktury místních poplatků, s akcentací především regulační funkce, zařazena možnost zpoplatnění provozování výherních hracích přístrojů nebo jiných technických herních zařízení povolených Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu, kterým je podle informativní poznámky pod čarou, zákon o loteriích a jiných podobných hrách.177 Problémem je, že ani loterní zákon pojem „jiné technické herní zařízení“ výslovně 173

Nález ÚS ze dne 11. července 2001, sp. zn. ÚS 23/2000:„Průjezd motorového vozidla po mostě, který je součástí pozemní komunikace, a jako takový slouží sjízdnosti pozemní komunikace, která je určena k obvyklému způsobu užívání, je obecným užíváním této komunikace. Proto také most přes řeku, navazující v obou směrech na pozemní komunikaci, nelze pokládat za "vybrané místo" ve smyslu zákona o místních poplatcích. Takovým místem je totiž třeba rozumět ucelenější, zpravidla osídlenou lokalitu, kterou s vnějším světem (okolím) komunikace jako dopravní cesta spojuje. Protože zákon výslovně stanoví, že pozemní komunikace (s výjimkou dálnic a rychlostních silnic) smí užívat (za stanovených podmínek) každý bezplatně, je poplatek za průjezd motorovým vozidlem po mostě, stanovený obecně závaznou vyhláškou obce, v rozporu se zákonem, a to bez ohledu na to, jakými náklady a z jakých prostředků byl most postaven nebo rekonstruován.“ 174 Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně (místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). 2010. 175 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 10a. 176 Viz zákon č.305/ 1997 Sb. 177 Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů

42

neuvádí a ani nedefinuje. Podle názoru Ministerstva financí178 je k vymezení uvedeného pojmu možno dospět s použitím standardních interpretačních metod s tím, že: „…jde o technické zařízení odlišné od výherního hracího přístroje podle ustanovení § 17 loterního zákona, které je funkčně nedělitelné a slouží k realizaci loterie nebo jiné podobné hry ve smyslu § 1 odst. 1 loterního zákona, a to celého procesu od samého počátku do jeho konce. Přičemž nezáleží přitom na tom, zda je zařízení, jímž je loterie a jiná podobná hra provozována, postaveno na principu mechanickém, elektromechanickém, elektronickém či obdobném.“ Z výše uvedeného vyplývá, že předmětem poplatku se stává každý Ministerstvem financí povolený koncový terminál, který je pomocí dalších dílčích komponent systému napojen na centrální jednotku a je tudíž ve spojení s touto jednotkou schopen realizovat hru od samého počátku do jeho konce. V tomto pojetí je koncovým místem objekt, ve kterém se hráč sázkové hry osobně účastní. Pro veřejnost je jednoznačnější druhý pojem „provozovaný výherní hrací přístroj“, vzhledem k tomu, že již od roku 1926 se tento typ přístrojů s názvem „forbes“ v Česku vyráběl a používal s tím, že u starších osob je dodnes synonymem pro hrací automat.179 Uvedený poplatek platí provozovatel, s tím že sazba poplatku je stanovena pevnou sazbou za každý provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí v rozpětí od 1000 Kč do 5000 Kč za tři měsíce. Takto formulovaná sazba vede k administrativním problémům v režimu mimo uvedené tři měsíce. Zde je zapotřebí provést výpočet poměrné části ze tří měsíců. Spornou částí poplatku bylo použití formulace „provozovaný“, která nabízela výklad, že se poplatek bude hradit pouze za dobu, kdy je výherní hrací přístroj v užívání hráčů sázkových her. Upřesnění ve smyslu, že předmětem poplatku je hrací přístroj, bez ohledu na to, zda je provozu, judikuje Ústavní soud.180 Paušalizaci platby ani úlevy „zákon o místních poplatcích“ neumožňuje.

178

Metodické doporučení k místnímu poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí. 179 http://www.trhzabavy.cz/zobraze51a.html?vyd=0701&par=vyherni-automaty. 180 Usnesení ÚS ze dne 7. září 1999, sp. zn. I ÚS 249/99: „Z § 10a odst. 1 a 3 zákona o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj podléhá každý povolený hrací přístroj a zároveň že sazba poplatku za každý výherní hrací přístroj na tři měsíce činí od 1 000 Kč do 5 000 Kč. Samo gramatické znění uvedeného ustanovení tedy ukazuje, že sazba poplatku nezávisí na faktickém provozu výherního hracího přístroje, tzn., že zde není prostor např. pro zohledňování otevírací doby příslušné provozovny, poruchovosti přístrojů a podobně, nýbrž že se jedná o poplatek paušální, který se hradí za určité časové období.“

43

4.8

Poplatek za manipulaci s komunálním odpadem

V praxi má obec tři možnosti při stanovení plateb za řešení problematiky komunálního odpadu: a) jako úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, podle zákona o odpadech,181 na základě písemné smlouvy, která musí obsahovat výši úhrady, b) jako poplatek za komunální odpad, podle zákona o odpadech, který je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží a v případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. Poplatek se skládá ze základní složky, která je výše uvedeným příjmem obce a rizikové složky, která je příjmem Státního fondu životního prostředí. Výše obou složek jednoznačně stanovuje příslušná příloha182 zákona o odpadech, c) jako místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle „zákona o místních poplatcích“,183 S tím, že z uvedených systémů může obec současně využít pouze jeden.

Poplatek v režimu „zákona o místních poplatcích“, který má jednoznačně fiskální funkci platí184 fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt a dále pak fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba.185 Obec je povinna v obecně závazné vyhlášce upravit podrobnosti vybírání poplatků, zejména konkrétní sazbu, 181

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, v platném zn.: § 17 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, v platném zn.: příloha č. 6. Sazba základního poplatku za ukládání odpadů v Kč/t pro uvedený kalendářní rok 2009 a následující Kategorie odpadu 2002 až 2004 2005 až 2006 2007 až 2008 léta Nebezpečný 1100 1200 1400 1700 Komunální a ostatní 200 300 400 500 Sazba rizikového poplatku za ukládání nebezpečných odpadů v Kč/t pro uvedený kalendářní rok Nebezpečný 2000 2500 3300 4500

182

183

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 10b. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: § 10b odst. 1. 185 Poznámka: má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. 184

44

splatnost, úlevy, případné osvobození od poplatků, dále stanovit rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu. Sazbu poplatku tvoří jednak základní částka až 250 Kč za fyzickou osobu a kalendářní rok a potom ještě částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až do výše 250 Kč za fyzickou osobu a kalendářní rok. Z toho vyplývá, že maximální roční úhrada za svoz komunálního odpadů činí 500 Kč na poplatníka. Za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem a za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem. Uvedené osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí. Dojde-li ke změně místa trvalého pobytu nebo změně vlastnictví stavby, která slouží k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, pak se uhradí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce. Bez ohledu na skutečnost, že zákon o místních poplatcích u poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů neupravuje osvobození pro žádný okruh povinných osob, je obec oprávněna toto osvobození stanovit sama podle vlastních podmínek a uvážení. Na takto stanovené osvobození nebo úlevu bude mít poplatník právní nárok a nemusí o něj v průběhu poplatkového období žádat. Obec tedy může sama zvážit, zda bude požadovat zaplacení místního poplatku i za nezletilé osoby či nikoliv. Může tyto osoby od poplatku zcela osvobodit nebo jim poskytnout úlevu. Obdobným způsobem je obec oprávněna postupovat i v případě osob, které se dlouhodobě zdržují mimo území České republiky. Tabulka 8: Bilance příjmů a nákladů obcí při řešení problematiky odpadů v roce 2009 Údaje jsou v Kč/obyvatel/rok (r. 2009) Příjmy obcí

Velikost obce

do 500

Obec

od

živnostn druhotné

od

obyvatel

íci

chatařů

392,1

37,2

suroviny

26,6

61,2

od EKO- celkem

Náklady

Obec

doplácí v

celkem

doplácí

%

KOM

84,3

601,4

847,9

246,5

29%

45

501-1000

410

30,7

22,3

49

80,1

588,5

799,5

211

26%

5001-10000

434,4

65,6

8

18,1

87,5

613,7

930

316,3

34%

10001-20000

455

83,2

15,4

7,1

89,1

649,7

946,8

297,1

31%

20001-50000

450,9

68,4

11,8

6,3

76,1

13,4

858,2

844,8

98%

50001 -100000

437,1

3,5

12,8

5

67,9

526,4

858,1

331,7

39%

100 001 – 1mil.

466,6

-

12,9

-

61

540,5

805,7

265,2

33%

nad 1 milion

569,3

1,2

4

-

112,6

687,1

960,5

273,4

28%

Celkem

453,9

33

10,6

26,9

82,9

607,3

871,5

264,2

30%

Zdroj: http://ekolist.cz/cz

V důsledku použití pojmu „poplatek“ i v případě postupu podle zákona o odpadech, je při vyhodnocování podílu místních poplatků za likvidaci komunálních odpadů v příjmové části rozpočtu obce vhodné zahrnout oba poplatky do jedné posuzované kategorie tak, aby se vyloučilo neobjektivní posouzení příjmů obcí za likvidaci odpadů (Trávníčková, 2009). V souvislosti s úhradou poplatků za odpady je běžným problémem výskyt tzv. „bezodpadových občanů“ tvrdících nebo dokazujících, že žádný odpad neprodukují a pokud ano, tak jen biologický, který řeší v rámci svého interního hospodaření. Problém poplatkové povinnosti v těchto případech zdůvodnil Nejvyšší správní soud.186 Druhou skupinu typických problémů představují tendence zastupitelstva buď zvýhodnit osoby trvale žijící v obci nebo naopak přenést větší finanční zatížení v rámci stanovených poplatků na osoby, které v obci nejsou trvale přihlášeny k pobytu. Zde je opět zapotřebí objektivního posouzení, zda se nejedná o diskriminační ustanovení specifikované v judikátu Ústavního soudu.187

186

Rozsudek NSS ze dne 31. ledna 2007, čj. 5 Afs 175/2006 – 116: „Jediná kritéria pro vznik poplatkové povinnosti u tohoto místního poplatku jsou uvedena v § 10b odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích; úprava zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, se pro tyto potřeby nepoužije. Tvrdí-li tedy fyzická osoba, která je přihlášena v obci se zavedeným místním poplatkem k trvalému pobytu, že není poplatníkem tohoto poplatku, neboť žádný komunální odpad [ve smyslu jeho definice vyplývající z § 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech] nevytváří, jde per se o argumentaci lichou.“ 187 Nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/023. Z textu nálezu: „…k porušení zásady rovnosti musí být splněna podmínka, že se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.“

46

Vzhledem k jednoznačné fiskální prioritě poplatků souvisejících s řešením odpadů je tento poplatek předmětem zvýšeného zájmu. I v rámci ověření metody vzájemného srovnávání, v rámci pilotního projektu „Cena a výkon“, který proběhl v letech 2000 až 2002, byla v rámci srovnání šesti statutárních měst srovnávána efektivita poplatkové politiky u komunálních odpadů. Publikované údaje (viz tabulka 9) dokládají výrazný rozdíl v doplatku, který je důsledkem přístupu jednotlivých měst.

Tabulka 9: Procento úspěšnosti výběru poplatku a soběstačnost systému Statutární město Ústí nad Labem Plzeň

% úspěšnosti výběru

% soběstačnosti systému

66,06

54,99

poplatek se nevybíral

Doplatek na Slevy na jednoho obyvatele poplatku Kč 115,8 143,03

Jihlava

99,31

91,47

27,59

Pardubice

93,75

78,08

75,44

Ostrava

93,46

79,61

77,57

Havířov 99,77 89,87 Zdroj: Vzdělávací centrum pro veřejnou správu CR, o.p.s.

28,74

4.9

995 736,00

Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku

Předmětem poplatku188 je zvýšená hodnota stavebního pozemku a důvodem pro jeho zavedení bylo získání části nákladů, které obci vzniknou v souvislosti s investicemi na vybudování infrastruktury, v tomto případě na vybudování vodovodu a kanalizaci v obci. Uvedený poplatek má jednoznačně fiskální funkci, která je odvozena ze zhodnocení stavebního pozemku jeho možností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace. Poplatek hradí vlastník stavebního pozemku189a má-li k tomuto stavebnímu pozemku vlastnické právo více subjektů, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně.190 Sazbu poplatku191 vázanou na 1m2 zhodnoceného stavebního pozemku, stanoví obec v obecně závazné vyhlášce s tím, že nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí

188

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 190 Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů:§ 10c odst. 1. 191 Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. 189

47

vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Cena stavebního pozemku v obci se stanoví podle zvláštního právního předpisu192 v kalendářním roce, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí193 pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Následně je obec jako vlastník vodovodu nebo kanalizace povinna umožnit plátcům poplatku bezplatné napojení. Poplatková povinnost není závislá na tom, zda vlastník zhodnoceného pozemku má či nemá zájem připojit se k vybudovanému vodovodu nebo kanalizaci. V praxi, zejména u menších obcí, dochází k částečnému „zálohování“ investice na vybudování uvedených staveb ve formě „dobrovolných příspěvků“ občanů, jejichž pozemky budou investicí zhodnoceny. Příspěvek je občany poskytnut, s tím, že uvedený příspěvek bude později odečten od příslušného místního poplatku. Vlastníky pozemků totiž nelze poplatkem zatížit před vybudováním vodovodu nebo kanalizace. „Edice dobré správní praxe“ uvádí, že není důvod, případné osvobození poplatníků, kteří obci přispěli na budoucí stavbu uvedených sítí, zpochybňovat za předpokladu, že dobrovolný příspěvek přesahuje výši místního poplatku.194 Judikatura Ústavního soudu195 uvádí nepochopení uvedeného ustanovení, v případě obce, která poplatek vázala na kolaudační rozhodnutí stavby na parcelách poplatníků.

192

Vyhláška č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 193 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 194 Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně (místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). 2010. 195 Nález Ústavního soudu ze dne 20.března 2007, sp .zn. Pl. ÚS 20/06: „…Je-li pak v ustanovení čl. 31 odst. 1 vyhlášky zakotvena povinnost poplatníka správci poplatku doložit do tří měsíců od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí stavby kopii tohoto kolaudačního rozhodnutí a geometrické zaměření stavby, tato povinnost odporuje logice věci, jelikož jednou z podmínek zavedení tohoto místního poplatku je, že sama obec je stavebníkem vodovodu a kanalizace, na které jí bylo vydáno stavební povolení, a obec tuto stavbu financuje. Ze znění ustanovení § 10c zákona o místních poplatcích vyplývá, že kolaudační rozhodnutí zmíněné v § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích se vztahuje ke stavbě, jejímž stavebníkem byla obec, nikoliv poplatník.”

48

Komparace místních poplatků na úrovni

5

krajských měst České republiky Kategorii krajských měst definuje Hajduch (2010)196 jako města, které jsou podle zákona sídlem kraje. V ČR je v současné době 12 krajských měst: Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc, Liberec, Ústí nad Labem, Hradec Králové, České Budějovice, Pardubice, Zlín, Karlovy Vary, Jihlava. Středočeský kraj nemá krajské město, vzhledem k tomu, že sídlí v Praze a sama Praha taktéž není krajským městem, protože nese označení hlavního města. Všechna krajská města jsou současně zařazena v kategorii měst statutárních, která mají tento status podle zákona. Na rozdíl od ostatních města nejsou řízena městským úřadem ale magistrátem, v jehož čele nestojí starosta ale primátor. Statutární města mají i více pravomocí než běžná města a jsou většinou rozdělena na městské obvody či části. V pořadí třiceti největších měst České republiky, zpracovaném podle počtu jejich obyvatel, krajská města obsazují prvních jedenáct pozic. Třináctý Zlín je přeskočen statutárním městem Havířov a devatenácté Karlovy vary a dvacátá Jihlava ještě dalšími šesti statutárními městy. Přesto jsou krajská města v souhrnu počtu obyvatel reprezentativním uskupením v rámci České republiky, protože zastupují 27,07% všech občanů České republiky a v rámci třiceti největších měst České republiky zahrnují 76,35 % občanů uvedeného souboru. Tabulka 10: Pořadí měst V České republice podle počtu obyvatel se zvýrazněním sídel krajů a označením statutárních měst P.č.

Město

Počet obyvatel

P.č.

Město

Počet obyvatel

P.č.

Město

Počet obyvatel

1

Praha*

1249026

11

Havířov*

82896

21

Teplice*

51208

2

Brno*

371399

12

Zlín*

75714

22

Chomutov*

49795

3

Ostrava*

306006

13

Kladno*

69938

23

Přerov*

46254

4

Plzeň*

169935

14

Most*

67518

24

Jablonec nad Nisou

45328

5

Liberec*

101625

15

Karviná*

61948

25

Prostějov

45324

196

Hajduch, O.: Sídla ČR. Geografický web, 2010. Zdroj: http://www.hajduch.net/cesko/sidla.

49

6

Olomouc*

100362

16

FrýdekMístek*

58582

26

Mladá Boleslav*

44750

7

Ústí nad Labem*

95477

17

Opava*

58440

27

Třebíč

38156

8

České Budějovice*

94865

18

Děčín*

52260

28

Česká Lípa

38104

9

Hradec Králové*

94493

19

Karlovy Vary*

51320

29

Třinec

37405

10

Pardubice*

90077

20

Jihlava*

51222

30

Tábor

35484

Zdroj: http://www.hajduch.net/cesko/sidla s datem 2010.

V bakalářské práci je provedena komparace hodnot všech místních poplatků zjištěných za kalendářní rok 2010 v hospodaření jednotlivých krajských měst České republiky, včetně jejich srovnání s průměrem sledovaných hodnot místních poplatků celé České republiky. Informace pro srovnání jsou převzaty z Centrálního systému účetních informací státu vedeného Ministerstvem financí České republiky, které vytváří datovou základnu účetních záznamů a finančních údajů předkládaných povinnými účetními jednotkami pro potřeby státu. Vzhledem k výjimečnému postavení hlavního města Prahy, kterou nelze zařadit mezi běžná krajská města je v bakalářské práci srovnáváno pouze dvanáct ostatních krajských měst, která počtem svých obyvatel představují 15,18 % všech obyvatel České republiky. Uvedený soubor krajských měst podílel pouze 11 % na celkové hodnotě vybraných místních poplatků v celé České republice (viz graf 3) v roce 2010. Toto zjištění koresponduje s nižším zatížením občanů v souboru krajských měst oproti souboru celé České republiky, a to jak v rovině plánovaných, tak i reálně vybraných místních poplatků v roce 2010 (viz graf 4).

50

Graf 3: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v souhrnu krajských měst a souhrnu celé České republiky v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Graf 4: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v kontextu počtu jejich obyvatel.

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Získaná zdrojová databáze umožnila i detailní srovnávání v rámci souboru zařazených dvanácti krajských měst. Při vytvoření posloupnosti podle počtu obyvatel

51

krajských měst je zřetelná korelace mezi velikostí krajského města a objemem vybraných místních poplatků (viz graf 5) i když hodnota regresního koeficientu R2 = 0,4623 mezi reálně vybranými místními poplatky v posloupnosti zvyšujícího se počtu obyvatel jednotlivých krajských měst nedává oprávnění k jednoznačnému závěru o standardní platnosti tohoto vztahu. Graf 5: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v kontextu počtu jejich obyvatel

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Trendové závislosti je možno zjistit v uvedené posloupnosti krajských měst podle počtu obyvatel i u objektivnějšího ukazatele, kterým je přepočetný objem plánovaných a reálně vybraných místních poplatků (viz graf 6). I zde je zřetelný trend klesající hodnoty uvedeného ukazatele se zvyšujícím se počtem obyvatel krajských měst. Velmi nízká hodnota regresního koeficientu R2 = 0,0428 mezi reálně vybranými místními poplatky na jednoho obyvatele krajského města v posloupnosti zvyšujícího se počtu obyvatel jednotlivých krajských měst je zapříčiněna vysokou mírou zatížení u dvou největších krajských měst, kterými jsou Ostrava a Brno a současně i nejmenších Karlových Varů.

52

Graf 6: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v přepočtu na jednoho obyvatele

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

V rovině významu místních poplatků jako zdroje příjmu obcí jsou hodnoty jejich podílů na příjmech obcí v roce 2010 u celého souboru dvanácti krajských měst, ve výši 2,51 % výrazně pod hodnotou průměru celé České republiky, který vykazuje hodnotu 3,51%. Pro definování statisticky významného závěru jsou však uvedené dva údaje nedostatečné (viz graf 7). Graf 7: Srovnání podílu vybraných místních poplatků (v %) v krajských městech, souhrnu krajských měst a celé České republiky v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

53

V analytické části bakalářské práce jsou dále zařazeny přehledy o přístupu k výběru jednotlivých místních poplatků v rámci souboru krajských měst. Grafické vyhodnocení celkového objemu vybíraných místních poplatků v roce 2010 je doplněno jejich převodem do reálnějšího ukazatele vybraného poplatku na jednoho občana příslušného krajského města, u kterého je stanoven korelační koeficient197 závislosti ve vazbě na počet obyvatel příslušného krajského města.

Rozbor výběru místních poplatků za psy

5.1

Z grafu č. 8 je patrné že, poplatek ze psů jej stanovují všechna krajská města a jeho celkový objem je logicky úměrný k velikosti města. Drobné disproporce vysvětluje různá míra zatížení občanů v konkrétních krajských městech (viz graf 9). Z grafu je patrné, proč se Karlovy Vary dostávají v objemu vybraných poplatků za psy před Jihlavu a Hradec Králové se díky největšímu přepočtenému poplatku na občana posouvá z osmé pozice dle velikosti na čtvrtou pozici v objemu poplatku reálně vybranému v roce 2010. Graf 8: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za psy (v tis. Kč) v roce 2010 12000

10000 8000 6000 4000 2000 0

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

197

http://absolventi.gymcheb.cz/2010/tofiala/geo/korelacni-koeficient.html: „Nejjednodušší vztah mezi dvěma metrickými proměnnými je vztah lineární, jehož hodnotu zjišťujeme korelačním koeficientem. Výsledek se pohybuje v rozmezí od – 1 do +1 s tím, že hodnoty koeficientu do 0,1 považujeme za malou závislost do hodnoty do 0,3 za střední a nad 0,5 za silnou závislost.“ Pro výpočet korelačního koeficientu jsem použil příslušnou funkci programu Mikrosoft EXCEL 2010.

54

Hodnota korelačního koeficientu 0,90 dokládá vysoký lineární vztah mezi objemem vybraných poplatků a počtem obyvatel krajského města. A naopak hodnota korelačního koeficientu – 0,16 predikuje zanedbatelný vztah ve smyslu snižování hodnoty přepočtené výše poplatku na jednoho obyvatele se zvyšujícím se počtem obyvatel krajského města. Graf 9: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za psy na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

5.2

Rozbor výběru místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt

V případě poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (viz graf 10) je jeho výběr zúžen na pět krajských měst: Brno, Olomouc, České Budějovice, Liberec a Karlovy Vary. Dominantní postavení Karlovarského kraje má vazbu na nesrovnatelnou výši hodnoty přepočteného ukazatele tohoto poplatku na jednoho obyvatele Karlových Var (viz graf 11). V současné době je projednáván návrh Statutu lázeňského místa Karlovy Vary, který má být vydán jako nařízení vlády ČR. Statut legislativně vychází ze zákona o přírodních léčivých zdrojích a má nahradit má dosud platný statut z roku 1956, který už neodpovídá potřebám a nedostatečně chrání lázeňské území města. Statut vymezí dobu, kdy nebude možné v lázeňském centru provádět

55

stavební práce (ranní večerní doba, neděle a svátky) Zakáže velkoplošné reklamy a omezí pořádání ohňostrojů jen na Silvestra a na Nový rok.198 Graf 10: Přehled o vybraném poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

Při posouzení korelačních koeficientů jak u objemu vybraného poplatku s hodnotou -0,22, tak i v přepočtu ukazatele na jednoho obyvatele, -0,26, jde o slabou a negativní závislost, která svědčí pro obecný závěr, že menší město vybírá větší objem poplatku. Graf 11: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

198

S odkazem na Karlovarské anti Radniční listy http://www.radnicnilisty.cz/karlovy-vary-maji-mitnovy-lazensky-statut/.

56

5.3

Rozbor výběru místních poplatků za užívání veřejného prostranství

Poplatek za užívání veřejného prostranství v roce 2010 vybírají všechna krajská města zařazená do vyhodnocovaného souboru. V posloupnosti založené na celkovém objemu vybraných prostředků (viz graf 12) je vysoká korelace s hodnotou 0,93, s počtem obyvatel krajských měst. Výjimku z tohoto pravidla představují Karlovy Vary, které se z posledního dvanáctého pořadí přesunuly na pořadí čtvrté. Opačný trend zjišťujeme u Liberce, který místo čtvrtého pořadí je až na osmém a českých Budějovic, které ze sedmého pořadí dle počtu obyvatel obsazují poslední dvanácté pořadí v objemu vybraného poplatku za užívání veřejného prostranství. Graf 12: Přehled o reálně vybraném poplatku za užívání veřejného prostranství (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Upřesňující ukazatel vybrané výše poplatku za užívání veřejného prostranství na jednoho obyvatele (viz graf 13) vykazuje nižší hodnotu korelačního koeficientu na úrovni 0,60 což je důsledkem změny v pořadí krajských měst. Otázkou je poslední pořadí českých Budějovic, které počtem obyvatel patří do první třetiny sledované skupiny dvanácti krajských měst. Zjištěná příčina je pravděpodobně ve vymezení

57

veřejného prostranství, které České Budějovice omezily pouze na Piaristické náměstí.199 Graf 13: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za užívání veřejného prostranství na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

5.4

Rozbor poplatku ze vstupného

Stav ve výběru poplatku ze vstupného částečně koresponduje s výběrem poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (viz graf 14). I v tomto případě je vybírán pouze pěti z dvanácti krajských měst. S tím rozdílem, že ve skupině zůstávají Brno, Olomouc a České Budějovice a dvojici měst, Karlovy Vary a Liberec, nahrazují Pardubice a Ostrava. Zajímavý je posun Pardubic, ktetré se z deváté pozice, podle počtu obyvatel, dostávají v obejmu vybraných prostředků ze vstupného na druhé místo. Posun částečně zdůvod\ňuje nejvyšší míra tohoto poplatku v přepočtu na jednoho obyvatele (viz graf 15).

199

http://www.c-budejovice.cz/cz/magistrat/odbory/fo/stranky/mistni-poplatky.aspx: zdroj odkazuje na vyhlášku č. 2/2010, ve které se za veřejné prostranství pro účely této vyhlášky považuje pozemek parcelní číslo 196, katastrální území České Budějovice 1, tj. Piaristické náměstí. Sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den 20 Kč.

58

Graf 14: Přehled o reálně vybraném poplatku ze vstupného (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

Vzhledem k omezenému počtu zapojených krajských měst má výsledek korelace uvedeného poplatku a počtu obyvatel ve výši 0,66 malou vypovídací hodnotu, což potvrzuje i zanedbatelná hodnota korelačního koeficientu 0,27 pro přepočtený ukazatel vybrané výše poplatku ze vstupného na jednoho obyvatele. Graf 15: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku ze vstupného na jednoho obyvatele (v Kč) za rok 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

59

5.5

Rozbor poplatku poplatek z ubytovací kapacity

Poplatek z ubytovací kapacity vybírá pouze sedm krajských měst ze sledovaného souboru (viz graf 16). Graf 16: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku z ubytovací kapacity (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Vzhledem k první pozici Karlových Varů v přehledu o reálně vybraném poplatku z ubytovací kapacity v roce 2010, které představují nejmenší krajské město podle počtu obyvatel, je korelační koeficient mezi počtem obyvatel a objemem poplatku velmi nízký, zjištěná hodnota je 0,17. Graf 17: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele (v Kč) za rok 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

60

V případě stanovení korelačního koeficientu ve vazbě výše poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele a celkového počtu obyvatel je zjištěná nízká hodnota navíc i záporná, -0,22, protože u tohoto ukazatele je dominantní postavení Karlových Varů ještě výraznější, neboť převyšuje ostatní krajská města až patnáctkrát (viz graf 17).

5.6

Rozbor poplatku za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem

Vzhledem k tomu, že uvedený poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem využívají pouze tři krajská města, Brno, Pardubice a Karlovy Vary, je vyhodnocení zjednodušeno na model posloupnosti počtu obyvatel vyhodnocovaných dvanácti měst a celkové výše vybraného poplatku za rok 2010 (viz graf 18). Graf 18: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

61

5.7

Rozbor poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení

Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení stanovují a vybírají všechna krajská města zařazená do sledovaného souboru s výjimkou Karlových Varů. Přitom počet hracích automatů na území města odhadoval magistrát Karlových Varů podle Karlovarských radničních listů200 již v roce 2007 na pět set s tím, že v posledních třech letech jejich počet narůstá. Uvedené periodikum k problematice hracích automatů uvádí v roce 2012 jak rozdílný je k této problematické záležitosti přístup karlovarských politiků, kteří na jednání zastupitelstva201 většinově odmítli návrh vyhlášky o úplném zákazu hazardu. Předkladatel návrhu vyhlášky k výsledku hlasování uvádí, že část politických lídrů je zkorumpovaná místním českým bossem hazardu. Graf 19: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (v tis. Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

200 201

http://www.radnicnilisty.cz/hracich-automatu-pribyva/. http://www.radnicnilisty.cz/o-hazardu-PL/.

62

Jednoznačný vztah mezi počtem obyvatel krajského města a celkového objemu vybraného poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení dokumentuje vysoká hodnota korelačního koeficientu mezi těmito ukazateli, která v roce 2010 dosahuje výše 0,97. Podstatně nižší hodnotu korelace vykazuje vztah počtu občanů krajských měst a vybraném poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení v přepočtu na jednoho obyvatele, kde je v roce 2010 zjištěna hodnota korelačního koeficientu jen 0,45. Důvodem je přeskočení největšího Brna s hodnotou 133 Kč, třetí Plzní (170 Kč), čtvrtým Libercem (148 Kč) a sedmými Českými Budějovicemi (137 Kč), jak vyplývá z grafu 20. Graf 20: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (v Kč) na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

5.8

Rozbor poplatku za manipulaci s komunálním odpadem

V případě poplatku za manipulaci s komunálním odpadem byl do zpracování zahrnut jak poplatek za komunální odpad, podle zákona o odpadech202 tak i místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a

202

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, v platném znění.

63

odstraňování komunálních odpadů podle „zákona o místních poplatcích“.203 Dvě krajská města ze sledovaného souboru (viz graf 21), které nevybírají poplatky za komunální odpad, jsou Karlovy Vary a Plzeň. Ve zbylé části souboru je zjištěna vysoká korelace mezi počtem obyvatel krajských měst a objemem vybraných poplatků. Vzhledem k drobným výjimkám v pořadí podle uvedených ukazatelů je však korelační koeficient pouze na úrovni 0,90.

Graf 21: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za manipulaci s komunálním odpadem (v tis. Kč) v roce 2010 v konfrontaci s počtem obyvatel

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010.

Při vyhodnocení uakaztele, který je zaměřen na reálně vybraný poplatek za manipulaci s komunálním odpadem na jednoho obyvatele (viz graf 22) je v pořadí vázané jen na objem vybraného poplatku značný posun v pořadí. Absolutně nejvyšší hodnota je zjištěna u Jihlavy (604 Kč) a Zlína (558 Kč). Největší Brno (484 Kč) je přeskočeno v tomto ukazateli Ostravou (485 Kč) a naopak nejnižší hodnota je vykazována u Ústí nad Labem (326 Kč). Tento posun v pořadí krajských měst snížil hodnotu korelačního koeficientu závislosti počtu obyvatel krajských měst a vybraného poplatku za manipulaci s komunálním odpadem na jednoho obyvatele až na 0,11, což se blíží hodnotě, která signalizuje absenci konkrétního vlivu sledovaných hodnot.

203

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

64

Graf 22: Přehled o reálně vybraném poplatku za manipulaci s komunálním odpadem (v Kč) na jednoho obyvatele v roce 2010

Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010

5.9

Rozbor poplatku za zhodnocení stavebního pozemku

Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku v příjmech sledovaných dvanácti krajských měst nebyl v roce 2010 ani plánován a ani vykázán.

65

Závěr Předpokladem pro řádnou funkci územní samosprávy je přiměřená míra ekonomické autonomie, která je primárně dána právem obcí vlastnit majetek, se kterým hospodaří a sekundárně pak možností stanovení místních daní a poplatků, které jsou příjmem obecního rozpočtu a jako takové jsou určeny na úhradu veřejných potřeb s tím, že mají funkci nejenom fiskální, ale také ve většině případů dávají zastupitelské demokracii možnost regulovat veřejné aktivity občanů. Problematika místních poplatků je svým způsobem obrazem postupného vývoje obecních samospráv v České republice a uvedených třináct novelizací zákona o poplatcích dokládá postupnou reflexi zákonodárců na požadavky samospráv v rámci daňové autonomie. K řešení právních problémů při stanovení a správě místních poplatků v rozsahu, který vymezuje aktuálně platný zákon, jsou současné právní nástroje dostačující s tím, že výjimečné excesy u jednotlivých poplatků v rámci vydaných obecně závazných vyhlášek řeší judikatura.204 Ta sice na úrovni Ústavního soudu občas indikuje svévolnou či jednostrannou aplikaci ustanovení zákona o místních poplatcích, ale současná právní a veřejnosprávní praxe uvedené judikáty okamžitě prezentuje a publikuje, čímž se velmi rychle zamezí jejich opakování. Především v rámci efektivity by se měl občan více zajímat jak zastupitelé s místními poplatky hospodaří, protože zjištěné rozdíly v objemech celorepublikově vybraných poplatků vůči souboru dvanácti krajských měst a následní rozdíly mezi krajskými v rámci uvedeného souboru nasvědčují tomu, že místní poplatky nejsou ještě optimálně nastaveny. V bakalářské práci byl potvrzen obecný vztah mezi nárůstem objemu vybíraných místních poplatků s nárůstem velikosti krajského města. Toto zjištění však zásadně neplatí v případě, že se uvedené objemy vybraných místních poplatků převedou do jejich podílu na jednoho obyvatele. Závažným zjištěním je vysoký rozdíl mezi celorepublikovým průměrem (3,51%) a průměrem souboru 204

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=57240&pos=1&cnt=1&typ=result: Usnesení Ústavního soudu ze dne 11. Prosince 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06: Ústavní soud v případě obecně platných vyhlášek postupně posuzuje: 1. zda měla obec pravomoc vydat napadenou obecně závaznou vyhlášku; 2. zda se při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezenou věcnou působnost, tedy zda nejednala ultra vires; 3. zda při vydávání vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost a 4. zda obec nejednala zjevně nerozumně.

66

dvanácti krajských měst (2,51%) při vyhodnocení podílu místních poplatků na příjmech samosprávy. Pro zásadnější statisticky významný závěr jsou sice zjištěné dvě hodnoty nedostatečné, ale dosahování pouze 72 % účinnosti celého souboru dvanácti krajských měst ve srovnání s hodnotou průměru celé České republiky svědčí ve prospěch v úvodu seminární práce vyslovené hypotézy o podceňování místních poplatků u kategorie velkých obcí, které mají výrazně výhodnější pozici při rozpočtovém určení celostátních daní. Pro zjištění příčiny výše uvedené nízké efektivity výběru místních poplatků v souboru krajských měst bylo v bakalářské práci ještě provedeno srovnání individuálního přístupu krajských měst ke všem vybíraným druhům místních poplatků v roce 2010, včetně stanovení korelačních koeficientů mezi počtem obyvatel v jednotlivých krajských městech a celkovým objemem vybraných místních poplatků, a pak následně ještě ve vztahu k podílu vybraného objemu místních poplatků na jednoho občana krajského města. Vzhledem k tomu, že místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku nevybíralo v roce 2010 žádné krajské město, je posuzováno pouze osm zbývajících, které jsou rozděleny do skupin podle počtu zainteresovaných krajských měst na jejich vybírání. Do první skupiny místních poplatků jsou zařazeny poplatky, které vybírají všechna krajská města. Jedná se o poplatek za držení psů, u kterého byla zjištěna jednoznačná vazba vybraného celkového objemu na velikost krajského města (r = 0,90). Tento vztah je při vyhodnocení vybraného objemu poplatku na jednoho občana (r = - 0,16) zásadně eliminován a dokonce obrácen. Příčinou je fortifikací výše přepočteného poplatku na jednoho občana u dvou menších krajských měst, kterými jsou Hradec Králové a Karlovy Vary. Dále jsou v první skupině poplatky za užívání veřejného prostranství, které v celkovém objemu vykazují taktéž vysokou korelaci (r = 0,93) s počtem obyvatel. Úprava ukazatele tohoto poplatku ve vazbě na počet obyvatel krajských měst snižuje korelaci do středního pásma (r = 0,60), a to především velmi nízkou hodnotou zjištěnou u Českých Budějovic. Druhou skupinu místních poplatků představují ty, jenž vybírá více jak pět z devíti krajských měst. Konkrétně poplatek z ubytovací kapacity vybírá sedm krajských měst, u kterých je pro vztah objemu vybraného poplatku za rok 2010 a počtu 67

obyvatel zjištěn velmi nízký korelační koeficient (r = 0,17). Důvodem je první pozice Karlových Varů, které představují nejmenší krajské město podle počtu obyvatel. Pro případ stanovení korelačního koeficientu ve vazbě objemu poplatku přepočteného na jednoho obyvatele je dominantní postavení Karlových Varů ještě výraznější, neboť hodnota ukazatele převyšuje ostatní krajská města až patnáctkrát, což vede, nejen k nízké, ale dokonce i záporné hodnotě korelace (r = -0,22). Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení stanovují a vybírají všechna krajská města s výjimkou Karlových Varů. Jednoznačný vztah mezi počtem obyvatel krajského města a celkovým objemem vybraného poplatku v roce 2010 dokumentuje vysoká hodnota korelačního koeficientu mezi těmito ukazateli (r = 0,97) s tím, že podstatně nižší hodnota korelace je zjištěna při přepočtu ukazatele na jednoho obyvatele (r = 0,45). Posledním v této skupině je poplatek za manipulaci s komunálním odpadem, který vybírá v různém režimu poplatků deset krajských měst, mimo Karlovy Vary a Plzeň. Ve zbylé části souboru je zjištěna vysoká korelace mezi počtem obyvatel krajských měst a objemem vybraných poplatků (r = 0,90), která se však při vyhodnocení tohoto ukazatele v přepočtu na jednoho obyvatele v důsledku rozhození souboru blíží hodnotě (r = 0,17), která signalizuje absenci vlivu velkosti krajského města na uvedený místní poplatek.

Třetí skupinu tvoří poplatky vybírané přesně pěti krajskými městy. Jedná se o poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, kde mají dominantní postavení Karlovy Vary, které vzhledem k tomu, že jsou nejmenším subjektem v souboru snižují a otáčejí hodnoty korelačních koeficientů na záporné hodnoty (r = - 0,26 a - 0,22), což znamená, že menší subjekty získávají větší objem nebo podíl. U poplatku ze vstupného je sice výsledek korelace u celkového objemu vybraného příspěvku příznivější (r = 0,66) , ale pětičkenná skupina má malou vypovídací hodnotu, což potvrzuje i zanedbatelná hodnota korelačního koeficientu (r = 0,27) pro přepočtený ukazatel na jednoho občana. Poslední skupinu vytváří místní poplatky vybírané u méně jak pěti krajských měst, kam je zařazen pouze poplatek za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem, který využívají pouze tři krajská města: Brno, Pardubice a Karlovy Vary. Z tohoto

68

důvodu je jeho vyhodnocení zjednodušeno na demonstrační graf počtu obyvatel dvanácti krajských měst a celkové výše vybraného poplatku za rok 2010.

Místní poplatky jsou ve své podstatě místní daní, protože splňují její hlavní principy jako je volitelnost a provázání s místními náklady obce, která může jejich prostřednictvím zpoplatnit své náklady na veřejné služby, především úklid a likvidaci odpadu. Dále obec může jejich prostřednictvím určité činnosti regulovat, zde jde především o hrací automaty a popřípadě i vjezd motorových vozidel do vybraných míst nebo zapojit občany do procesu rozvoje obce při zhodnocení stavebních pozemků. Přehled legislativně řešených problémů, zjištěná disproporce ve srovnání místních poplatků mezi souborem krajských měst vůči průměru České republiky a nejednoznačný přístup k výběru místních poplatků u dvanácti krajských měst vede k závěru, zda by nebylo efektivnější celou oblast místních poplatků zahrnout do nového zákona, který by komplexně a jednoznačněji řešil problematiku místních daní.

69

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Příjmy obcí v ČR (bez Prahy) v členění podle velikostních skupin (průměrné hodnoty na obyvatele za období 2004-2007) v Kč................................... 14 Tabulka 3: Podíl obcí Jihomoravského kraje vybírajících jednotlivé místní poplatky v letech 2001-2005 ..................................................................................................... 23 Tabulka 4: Přehled příjmů z místních poplatků obcí v letech 1995 až 2007 (mil. Kč) .................................................................................................................................... 24 Graf 1: Vývoj celkového objemu příjmů z místních poplatků v České republice za období 1995 až 2007 (mil. Kč) .................................................................................. 25 Graf 2: Vývoj procentuálního podílu místních poplatků z celkových daňových příjmů obcí v České republice za období 1995 až 2007 ........................................................ 25 Tabulka 5: Přehled podílu inkasa místních poplatků v roce 2008 ............................. 26 Tabulka 6: Procento zjištěné úspěšnosti výběru poplatku a soběstačnost systému v projektu „Cena a výkon“ ......................................................................................... 27 Tabulka 8: Bilance příjmů a nákladů obcí při řešení problematiky odpadů v roce 2009 ............................................................................................................................ 45 Tabulka 9: Procento úspěšnosti výběru poplatku a soběstačnost systému ................ 47 Tabulka 10: Pořadí měst V České republice podle počtu obyvatel se zvýrazněním sídel krajů a označením statutárních měst .................................................................. 49 Graf 3: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v souhrnu krajských měst a souhrnu celé České republiky v roce 2010..................................... 51 Graf 4: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v kontextu počtu jejich obyvatel. .................................................................................................................................... 51 Graf 5: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v kontextu počtu jejich obyvatel 52 Graf 6: Srovnání celkové hodnoty vybraných místních poplatků (v tis. Kč) v krajských městech České republiky v roce 2010 v přepočtu na jednoho obyvatele53 Graf 7: Srovnání podílu vybraných místních poplatků (v %) v krajských městech, souhrnu krajských měst a celé České republiky v roce 2010..................................... 53 Graf 8: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za psy (v tis. Kč) v roce 2010 ............................................................................................................................ 54 Graf 9: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za psy na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010 .......................................................................................................... 55 Graf 10: Přehled o vybraném poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (v tis. Kč) v roce 2010 .................................................................................................................... 56 70

Graf 11: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010 .................................................................. 56 Graf 12: Přehled o reálně vybraném poplatku za užívání veřejného prostranství (v tis. Kč) v roce 2010 .......................................................................................................... 57 Graf 13: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku za užívání veřejného prostranství na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010 .................................................................. 58 Graf 14: Přehled o reálně vybraném poplatku ze vstupného (v tis. Kč) v roce 2010 59 Graf 15: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku ze vstupného na jednoho obyvatele (v Kč) za rok 2010 ..................................................................................... 59 Graf 16: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku z ubytovací kapacity (v tis. Kč) v roce 2010 .......................................................................................................... 60 Graf 17: Přehled o přepočtu vybrané výše poplatku z ubytovací kapacity na jednoho obyvatele (v Kč) za rok 2010 ..................................................................................... 60 Zdroj: zpracováno autorem bakalářské práce z údajů Centrálního systému účetních informací státu za rok 2010 ........................................................................................ 60 Graf 18: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem (v tis. Kč) v roce 2010 ........................................... 61 Graf 19: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (v tis. Kč) v roce 2010 ................... 62 Graf 20: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (v Kč) na jednoho obyvatele (v Kč) v roce 2010 .................................................................................................................... 63 Graf 21: Přehled o stanovení a reálně vybraném poplatku za manipulaci s komunálním odpadem (v tis. Kč) v roce 2010 v konfrontaci s počtem obyvatel .... 64 Graf 22: Přehled o reálně vybraném poplatku za manipulaci s komunálním odpadem (v Kč) na jednoho obyvatele v roce 2010 .................................................................. 65

71

Seznam použité literatury Literatura Dittrichová, J.: Studijní materiály k předmětu veřejné finance. Universita Hradec Králové, 82 stran. Zdroj: http://search.seznam.cz/?q=+Studijn%C3%AD+materi%C3%A1ly+k+p%C5%99ed m%C4%9Btu+ve%C5%99ejn%C3%A9+finance&sId=icZXXqKrwRx7GsQDT7Gg &aq=&oq=&sourceid=top&thru=spell Frištenská, H., Šrámková M., :Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti, včetně závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace. Sekretariát Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, 2009, 43 stran. Grúň, L.: Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde a.s., 2009, 335 stran. ISBN 978-80-7201-745-4. Hajduch, O.: Sídla ČR. Geografický web, 2010. Zdroj : www.hajduch .net/ cesko/ sidla Hamerníková, B., Kubátová, K.: Veřejné finance – učebnice. 2. vydání. Eurolex, Praha 2004, ISBN 80-86432-88-2 Hamerníková, B., Maaytová. A. et al.: Veřejné finance. 2 vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 stran. ISBN 978-80-7357-497-0 Havlan, P.: Veřejné vlastnictví v právu a společnosti, 1. vydání. Praha: C. H. Beck,2008, 318 stran. ISBN 978-80-7179-6. Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN s.r.o.. 2005, 568 stran. ISBN 80-7106-709-1 Kadečka, S., : Devátá novela zákona o místních poplatcích. Právní zpravodaj č. 1/2004. Kameníčková, V. a Pirohanič, O.: Porovnání příjmů obcí podle velikostních skupin. 2009 OF 1/2009, zdroj :http://denik.triada.cz/clanek.asp?id=6370456 Kolektiv autorů : Edice dobré správní praxe: Doporučeni pro obce a města, Obecni daně(místní poplatky, daň z nemovitosti, poplatek za komunální odpad). Pořadí vydání: druhé. Vydavatel: Kancelář veřejného ochránce práv, 2010, 157 stran ISBN: 978-80-254-6259-1. Kolman, P.: Vybrané aspekty veřejnoprávních smluv. Praha: Ekonomia, a. s. Právní rádce: měsíčník Hospodářských novin, ročník XOX. číslo 02/ 2011. ISSN 12104817. 72

Louda, T. Gospič, J., Vostrá L. (edes.) : Modernizace veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 351 stran. ISBN 80-7380-001-2. Marková, H., Boháč, R.: Rozpočtové právo. 1. vydání. C. H. Beck, Praha 2007, ISBN 978-80-7179-551-3 Opatrný, M., : Diakonická teologie .Studijní materiály. 2007, Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. 2007. 47 stran. Peková, J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. Vydání 1. Praha: MANAGEMENT PRESS, 2004, 375 stran. ISBN 80-7261-086-4 Peková, J.: Finance územní samosprávy – územní aspekty veřejných financí. 1. vydání. Praha Victoria Publishing, 1995, 268 stran. ISBN 80-7187-024-2 Peková, J.: Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. ASPI, Praha 2005, 527 stran. ISBN 80-7357-049-1 Pomahač, R., Vidláková, O.: Veřejná správa. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, 290 stran. ISBN 80-7179-748-0. Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů. 1. vydání. GRADA Publishing, a.s., Praha 2007, 280 stran. ISBN 978-80-247-2097-5 Provazníková, R.: Financování měst, obcí a regionů teorie a praxe. 2.aktualizované a rozšířené vydání.: GRADA Publishing, a.s., Praha 2009 304 stran. ISBN 978-80247-2789-9. Schneiderová, I.: Rozpočtová skladba v roce 2008. 1. vydání. Revos-L, Rožďalovice 2008, ISBN 978-80-903160-7-20 Trávníčková, R.: Místní poplatky v rozpočtech obcí ČR. Diplomová práce, JU České Budějovice, 2009 , 89 stran. Zdroj http://theses.cz/id/mdtd7v/downloadPraceContent_adipIdno_11618 Vopálka, V.: O územní samosprávě, C.H.Beck, 1997, Praha, jako součást sbírky příspěvků :Veřejná správa a právo, Pocta D. Hendrychovi k 70. narozeninám, uspořádal Mikule a kolektiv. 378 stran. ISBN 80-7179-191-1 Vrána, P.: Místní poplatky v praxi obcí a měst. Brno, 2009. Příspěvek v rámci odborné pracovní konference. Metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních (on line : http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/ s odkazem na : Zpravy_MF_cislo_01_rocnik_2011_pdf.pdf) Zprávy Ministerstva financí České republiky pro finanční orgány obcí a krajů. Ročník: 2011, číslo: 1. ISSN 1803-6082 (on line) 73

Prameny (právní a jiné dokumenty) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisu Usnesení č. 2/1993 předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 88/1968 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praha, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 147/2000, o okresních úřadech Zákon č.132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. Zákon č.157/2000 Sb., o přechodu některých, věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, v platném znění Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v platném znění Zákon ČNR č.212/1992 Sb., o soustavě daní v platném znění. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní). 74

Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů v platném znění. Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád, v platném znění Vyhláška č.259/2011 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů, v platném znění. Vyhláška č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, v platném znění Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na využívání území, v platném znění Usnesení vlády ČR č.511 / 1999 Sb. Sdělení Ministerstva zahraničí č. 181/1999 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 25. října 1995, sp.zn.Pl. ÚS 14/95:http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01:http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 11.července 2001, sp. zn. ÚS 23/2000 :http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 21.ledna 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/023:http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2005, sp. zn. Pl. ÚS 1/05:http://nalus.usoud.cz Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. září 1999, sp. zn. I ÚS 249/99 http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 20.března 2006, sp. zn. Pl. ÚS 20/06: http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 22. května 2007, sp. zn. Pl. ÚS 30/06 : http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. Pl. ÚS 16/02: http://nalus.usoud.cz

75

Nález Ústavního soudu ze dne 11.prosince .2007, sp.zn.Pl. ÚS 45/06: http://nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 10.srpna 2010, sp. zn. PI ÚS 6/09. Zdroj www nalus.usoud.cz Nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 29/10 :http://nalus.usoud.cz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. října 2005, č. j. 5 As 49/2004-77 Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2006, č. j. 57 Ca 37/2004-105 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.ledna 2007, čj. 5 Afs 175/2006 – 16 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2008, č. j. 2 Afs 107/2007168: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2009, sp. zn.29 Ca 92/99. Internetové zdroje http://www.finance.cz/zpravy/finance/295489-velka-mesta-nechteji-snizenirozpoctoveho-urceni-dani/ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-gazdik.php?itemid=8910 http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?&cislotab=06-09-2005&voa=tabulka http://denik.obce.cz/go/dokumenty/z_mf/rok_12/1_12/text1_12.htm http://www.smocr.cz/ http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zpravy_MF_cislo_01_rocnik_2011_pdf.pdf http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6325369&ht=poplatky+m%EDstn%ED http://www.benchmarking.vcvscr.cz/index.php?p_menu=pripojeni&hl_sloupec=prip ojeni&detail=porovnavani. http://www.benchmarking.vcvscr.cz/dokumenty/K002.pdf?PHPSESSID=bc5dc98c4 e28929cdfbebfd0620271b2 http://www.muni.cz/research/projects/4222. http://www.rtw.cz/www.rtw.cz/ruzne/zajimav/805/archiv/html/Analyza_pripadu_por aneni_cloveka_psem.html http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/stanoviska/2004/9x.txt9/2004 http://denik.obce.cz/go/dokumenty/z_mf/rok_10/1_10/text1_10.htm http://www.avpo.cz/sdata/vecny_zamer_pro_web_58.pdf http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01278&cd=76&typ=r:

76

http://absolventi.gymcheb.cz/2010/tofiala/geo/korelacni-koeficient.html: http://www.c-budejovice.cz/cz/magistrat/odbory/fo/stranky/mistni-poplatky.aspx : http://www.radnicnilisty.cz/hracich-automatu-pribyva/ http://www.radnicnilisty.cz/o-hazardu-PL/ http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=57240&pos=1&cnt=1&typ=result

77

Záznam o bakalářské práci Jméno a příjmení bakaláře: Jan Kohout, Dis. Název práce: Problematika místních poplatků v hospodaření krajských měst ČR Název práce: Local Tax Issues in the Management of the Regional Cities in the Czech Republic Studijní program: Regionální rozvoj Obor: Regionální rozvoj Rok obhajoby: 2012 Počet stran/Počet příloh: 79/0 Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jaromír Tichý, MBA Anotace: Bakalářská práce vychází z reformy veřejné správy a souvisejících změn rozpočtové politiky České republiky po roce 1989. V tomto kontextu je popsán rozpočtový proces na úrovni obcí a měst. V praktické části bakalářské práci jsou podrobně řešeny aktuální problémy devíti místních poplatků, které jsou obce v České republice oprávněny vybírat, včetně souvisejících právních problémů. Na základě rozboru vybraných místních poplatků u souboru dvanácti krajských měst a jejich srovnání s průměrem vybraných poplatků v celé České republice v roce 2010 je ověřena hypotéza o nižším výběru místních poplatků u krajských měst, která mají v České republice vyšší podíl celostátně sdílených daní oproti menším městům a obcím. Seminární práce potvrzuje specifický přístup krajských měst k výběru místních poplatků a potvrzuje nižší podíl vybraných místních poplatků v příjmech krajských měst, který je o 28 % nižší oproti průměru celé České republiky. Uvedené zjištění, vzhledem k malému počtu údajů, nemá statistickou významnost. Rozsah legislativních problémů a neodůvodnitelné rozdíly v souboru dvanácti krajských měst vedou v závěru seminární práce k návrhu zahrnout místní poplatky do nového zákona, který by tuto oblast komplexně řešil.

78

Abstract: The Bachelor Thesis works on the public administration reform and related changes of the budgetary policy of the Czech Republic after the year 1989. In this context the budgetary process at the level of municipalities and cities is described. The practical part of the Thesis is solving in detail current problems of nine local taxes which the municipalities in the Czech Republic are rightful to collect including related legal issues.

The hypothesis about the lowest collection of local taxes at regional cities which have a higher proportion of nationally shared taxes in comparison with smaller cities and municipalities is verified on the basis of the analysis of collected local taxes at the set of twelve regional cities and their comparison with the average of the taxes collected in the whole Czech Republic in the year 2010. The Bachelor Thesis confirms the specific approach of the regional cities to local tax collection and confirms a lower proportion of collected local taxes in the revenues of the regional cities which is about 28% lower than average of the whole Czech Republic. The mentioned finding, due to small amount of data, has no statistical significance. The extent of legislative issues and unjustifiable differences at the set of twelve regional cities lead to a proposal to include local taxes in a new act which would resolve these issues comprehensively in conclusion of the Thesis. Klíčová slova: krajská města, obce, místní poplatky, příjmy obcí, příjmy krajů, rozpočet obcí, rozpočet krajů. Key Words: Regional cities, municipalities, local taxes, revenues of municipalities, revenues of regions, budget of regions. Místo uložení: Vysoká škola regionálního rozvoje, Žalanského 68/54 Praha 6 Signatura:

79