Bakalářská diplomová práce. Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem. Jarmila Zapletalová

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO KATEDRA HISTORIE

Bakalářská diplomová práce

Osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s hradem Bouzovem

Jarmila Zapletalová

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc.

Olomouc 2008

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci 25. března 2008

....................................................... Jarmila Zapletalová

2

Poděkování Za pomoc při psaní této práce děkuji pracovníkům Zemského archivu v Opavě a všem dalším osobám, které ke vzniku práce přispěly.

3

OBSAH Úvod....................................................................................................................4 1.Řád německých rytířů......................................................................................7 2.Historie hradu Bouzova..................................................................................10 3.Norbert Klein..................................................................................................15 III.1. Životopis Norberta Kleina....................................................................16 III.2. Norbert Klein brněnským biskupem....................................................19 III.3. Norbert Klein velmistrem Řádu německých rytířů..............................20 4.Bouzov za velmistra Norberta Kleina............................................................24 IV.1. Návštěva Tomáše Garrigua Masaryka na Bouzově.............................26 IV.2. Dopady pozemkové a lesní reformy na velkostatku Bouzov...............32 5.Úmrtí Norberta Kleina a poslední rozloučení................................................34 6.Vztah současníků k Norbertu Kleinovi..........................................................37 Závěr..................................................................................................................39 Resumé..............................................................................................................41 Seznam pramenů a literatury.............................................................................42 Přílohy...............................................................................................................44 .........................................................................................................................51 .............................................................................................................51 .....................................................................................................................51

4

ÚVOD

Pro širokou veřejnost není Norbert Klein příliš známou osobností, přesto však zaujímá v rámci Řádu německých rytířů významné místo. Po celá desetiletí stáli v čele rytířského řádu muži šlechtického původu, a to příslušníci panovnického habsburského rodu, z nichž asi nejznámější je arcivévoda Evžen Habsburský. Díky tomuto těsnému sepjetí s habsburským domem se však stala osoba Evžena Habsburského ve funkci velmistra Řádu německých rytířů po první světové válce a po vzniku republik nežádoucí. Stávající velmistr proto roku 1923 pro usnadnění situace abdikoval a nejvyšší úřad v rámci řádu přešel do rukou prvního nešlechtice, dosavadního zástupce velmistra a současně i brněnského biskupa Norberta Kleina. Přesto, že je toto období zlomovým mezníkem v dějinách Řádu německých rytířů, neboť ten definitivně ztrácí svůj šlechtický a rytířský ráz a mění se v řád čistě duchovní, není této problematice v literatuře věnována dostatečná pozornost stejně tak jako samotné osobě Norberta Kleina. V posledních dvou či třech desetiletích bylo sice vydáno několik publikací či studií, které se tímto tématem zabývají, ovšem většinou okrajově v rámci celkového pohledu na dějiny řádu. Ucelený a systematický výklad historie řádu se nám snaží podat někdejší velmistr Marian Tumler ve své knize Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Publikaci vydalo nakladatelství N. G. Elwert Verlag v Marburgu v roce 1981. Autor nám přibližuje důvody vzniku tohoto rytířského řádu, zmiňuje ty události, které německé rytíře nějakým způsobem ovlivnily a ukončuje svůj výklad druhou polovinou 20. století. Abdikaci arcivévody Evžena Habsburského a nástupu Norberta Kleina do úřadu velmistra je zde věnována malá zmínka v rámci kapitoly Die Entwicklung 1918-1980. Zásadnější díla o historii německých rytířů pochází z pera Bernharda Demela. Drobnou zmínku o osobě Norberta Kleina můžeme nalézt v jeho studii s názvem Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens, kterou vydalo nakladatelství Quellenverlag V. Diwisch, Steinheim am Main, 1972. 5

Ale i zde je hlavní podstatou především stručná historie řádu, stejně tak jako v jeho příspěvku do odborného periodika Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau. Jedná se o ročník XXXII z roku 1991. V tomto článku se Bernhard Demel zaměřil již blíže na působení Německého řádu na území Moravy a Slezska a ponechává stranou jeho celkové působení. Přesný název studie zní Der Deutsche Orden in Mähren und Schlesien. Konkrétněji se Bernhard Demel k tématice Německého řádu v Československu v letech 1918 – 1938 a konečně i k samotné osobě velmistra Norberta Kleina vyjadřuje v příspěvku Der Deutsche Orden in der ČSR 1918 – 1938 ve sborníku Politický katolicismus v nástupnických státech RakouskoUherské monarchie v letech 1918 – 1938. Sborník vydala v roce 2001 Univerzita Palackého v Olomouci. Další drobné zmínky o Norbertu Kleinovi najdeme také v publikaci s názvem Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr řádu německých rytířů (1863 – 1954). Editorem knihy vydané nakladatelstvím Esmedia v Brně v roce 2005 je Robert Rác. Tato publikace byla vydána u příležitosti padesátého výročí úmrtí arcivévody Evžena Habsburského a v ucelené formě přibližuje čtenáři život tohoto slavného Habsburka, a to nejen dobu jeho působení v čele Německého řádu, ale také jeho osobní život, vojenskou kariéru či život po abdikaci na úřad velmistra. Autoři proto nemohli opomenout uvést alespoň drobné informace o Kleinovi jako muži, který po Evženovi Habsburském převzal funkci velmistra. Poněkud více údajů o Norbertu Kleinovi nabízí také kniha Gerarda Müllera s názvem Die Familiaren des Deutschen Ordens, která byla vydána v nakladatelství N. G. Elwert Verlag v Marburgu v roce 1980. Jedná se o určitý soubor pramenů a studií k dějinám Německého řádu, ale k samotné Kleinově osobě nenajdeme ucelený výklad, pouze jednotlivé zmínky na některých stranách. Stěžejní informace pro tuto práci byly proto díky nedostatku článků, publikací a jiných studií čerpány v Zemském archivu v Opavě z tamního fondu Velmistr řádu německých rytířů (1877 – 1933). Fond však byl v době psaní této studie na přeuspořádání, proto již uvedené označení zdrojů nemusí souhlasit se současným stavem fondu. Ten obsahuje osobní doklady Norberta Kleina, jeho 6

korespondenci jak osobní, tak i v otázkách řádu, výstřižky novinových zpráv o jeho biskupské či velmistrovské činnosti, lékařské osvědčení, korespondenci ohledně jeho úmrtí, kondolence apod. Cílem této práce je podat obraz osoby velmistra Německého řádu Norberta Kleina, který stojí poněkud ve stínu svého slavnějšího předchůdce. Pozornost bude věnována také souvislostem tohoto muže s řádovým hradem Bouzovem. Pro uvedení do celé problematiky tématu nejprve nastíníme stručné dějiny Německého řádu a hlavní mezníky v jeho dějinách. Další pozornost pak bude zaměřena na stručnou historii hradu Bouzova a poté již přikročíme ke hlavní náplni této práce, a tou je osobnost Norberta Kleina a jeho činnost v souvislosti s Bouzovem.

7

1. ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ

Po ovládnutí Palestiny muslimy vznikaly ve středověku postupně tendence osvobodit Svatou zemi a Svaté město z islámského područí a navrátit je do rukou křesťanů. Tak došlo ke známým vojenským tažením, které vešly do dějin pod názvem křížové výpravy. To přispělo i k založení několika duchovních rytířských řádů, které měly za úkol ochraňovat poutníky ve Svaté zemi a bránit nejen je, ale i svatá křesťanská místa mečem. Řád německých rytířů vznikl v roce 11901 během třetí křížové výpravy při obléhání přístavního města Akkonu křesťanskými vojsky. Jak už název napovídá, byl založen německými kupci z Lübecku a Brém, a to jako špitální bratrstvo, jemuž patřil polní lazaret, kam přijímali především ty účastníky křížových výprav, kteří se nakazili nějakou infekční chorobou.2 Již 6. února 1191 vzal toto špitální bratrstvo pod svou ochranu papež Klement III. a v duchovní rytířský řád pak bylo toto společenství přeměněno podle vzoru dvou známějších bratrstev – templářů a johanitů a po převzetí jejich řádových stanov. Tuto změnu schválil dne 19. února 1199 také papež Inocenc III. a Řád německých rytířů se chopil úkolu boje za věřící.3 Podle templářů přijal Řád německých rytířů, jehož původní název zní Deutsches Hospital St. Mariens von Jerusalem, také svůj oděv. Jedná se o dlouhý bílý plášť, na němž je však na rozdíl od červeného templářského kříže kříž černý. 4

Současná podoba kříže z oděvu Německého řádu. Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 4.

1

Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 6. Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 17. 3 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 3. 4 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 7-8. 2

8

Již jako rytířský řád se začali němečtí rytíři poměrně rychle šířit z Palestiny do Evropy, takže k roku 1300 uvádí Marian Tumler už 300 komend5 po celé Evropě. Do Čech se řád dostal celkem brzy po svém založení, a to již kolem roku 1203, kdy přišel přes Vídeň do Prahy a Opavy. 6 Majetek v Opavě, získaný od Přemysla Otakara I. a jeho bratra markraběte Vladislava Jindřicha, potvrdil řádu 15. dubna 1204 papež Inocenc IV. Původní centrum však bylo v Praze.7 Na počátku 13. století byli němečtí rytíři pozváni uherským králem Ondřejem II. do Sedmihradska, aby zde šířili křesťanství a chránili zemi před nájezdy Kumánů. Protože se však snažili o získání autonomie pro území jim svěřené, byli nedlouho poté nuceni zemi opět opustit a přijali pozvání polského knížete Konráda Mazovského, aby se usídlili v Polsku a pomohli v bojích proti pohanským Prusům.8 Prusové byli i přes silný odpor nakonec poraženi a na jejich území pak vznikl pruský řádový stát a došlo k zakládání většího počtu hradů, z nichž Marienburg se stal roku 1309 sídlem velmistra.9 Ve východním Pobaltí však působil ještě jiný rytířský řád, a to Řád mečových rytířů. Ti se ale po katastrofální porážce u Saule v roce 1236 rozhodli sloučit s Řádem německých rytířů a od roku 1237 tak tvořili jeho autonomní součást. Na území dnešního Lotyšska a Estonska tedy vznikl druhý řádový stát.10 Koncem 14. století došlo k vytvoření personální unie Polska a Litvy sňatkem královny Hedviky a litevského velkoknížete Jagiella, čímž začala také christianizace litevského území. Této situace využil Jagiellův bratranec Vitold, který si nárokoval Litvu a titul jejího velkoknížete. Postavil se do čela odporu proti řádu, který projevoval zájem o Žmuď,11 což bylo území mezi oběma řádovými státy. Postupně tak vypukly boje o území ve východním Pobaltí, jež vyvrcholily 15. července 1410 bitvou u Grunwaldu, která pro řád znamenala katastrofální porážku.12 5

Komendami se nazývají domy tohoto řádu. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 2. 7 http://www.nemeckyrad.cz/historie.asp?id=13 8 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 13-14. 9 Tamtéž. Str. 48. 10 Tamtéž. Str. 16. 11 Žmuď je historické území na severozápadě dnešní Litvy. Původně byla tato oblast osídlena baltskými kmeny Žemajtů (odtud název), v polovině 13. stol. zde vzniklo samostatné knížectví. 12 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 49-52. 6

9

Tuto krizi však řád překonal a pruské území ztratil až ve 20. letech 16. století, kdy tehdejší velmistr Albrecht braniborský přestoupil k luterství a nechal si polským králem udělit toto území v léno.13 Po sekularizaci bývalého řádového státu, se sídlo velmistra přesunulo do Mergentheimu v BádenskuWürttenbersku.14 K dalšímu přesunu velmistrova sídla došlo až v roce 1809, kdy Napoleon dne 24. dubna rozkázal řád ve všech státech Rýnského spolku rozpustit. Řád německých rytířů tak zůstává zachován jen na území habsburské monarchie a své nové sídlo nachází ve Vídni.15 Další velké změny řád zaznamenal ve 20. století. Nejprve došlo krátce po vzniku Československé republiky, v roce 1923, k abdikaci posledního velmistra-rytíře arcivévody Evžena Habsburského a řád se začal soustředit čistě na duchovní službu. V souvislosti s opuštěním rytířského elementu došlo v roce 1923 ke změně názvu tohoto společenství, které místo označení Řád německých rytířů přijalo název Německý řád.16 Ve 30. letech byl v souvislosti s nástupem nacistů zabaven řádový majetek a nakonec došlo i k rozpuštění řádu. Ten však po válce obnovil svou činnost a usiluje o navrácení konfiskovaného majetku. Dnešní Německý řád se snaží svou činností naplňovat smysl svého hesla "Léčit a pomáhat".17

13

Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 56-57. Tamtéž. Str. 65. 15 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 74-75. 16 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 44. 17 http://www.nemeckyrad.cz/historie.asp?id=20 14

10

2. HISTORIE HRADU BOUZOVA

Hrad Bouzov na jednom z dnešních pohledů. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11.

V této kapitole se seznámíme se stručnou historií hradu Bouzova. Je nezbytné tyto informace uvést z toho důvodu, že se Bouzov stal v 17. století jedním z řádových hradů a úzce souvisí s celou problematikou této práce. První písemná zpráva o hradu v Bouzově je z roku 1317, kdy se jeho majitel Búz z Búzova podepsal s některými dalšími šlechtici na listinu namířenou proti českému králi Janu Lucemburskému.18 Roku 1384 koupil bouzovské panství od rodu Vildenberků, jimž hrad náležel od roku 1349, moravský markrabě Jošt, který jej však o několik let později kvůli sporům se svým bratrem Prokopem daroval Heraltovi z Kunštátu.19 Poté hrad vlastnil Boček z Kunštátu a Poděbrad, za něhož se hrad Bouzov dostal do historického popředí. Boček pak Bouzov daroval svému synovi Jiřímu, pozdějšímu českému králi, který se na hradě pravděpodobně narodil.20 Bouzov se tak stal královským majetkem, ovšem ne na dlouho. Roku 1463 daroval Jiří z Poděbrad bouzovské panství rodu z Postupic, ten však jej již roku 1481 prodal opět Kunštátským.21

18

Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 1. Tamtéž. Str. 2. Kunštátští byli v Čechách a na Moravě velmi bohatým rodem. Vystavěli hrad Kunštát, od něhož odvozovali své jméno a Boček z Kunštátu pak získal v Čechách i hrad Poděbrady, od té doby se jmenovali také podle tohoto sídla. 20 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 11. 21 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2. 19

11

Majitelé bouzovského panství se střídali poměrně často, a tak hrad dostal roku 1494 opět nového pána; koupil jej Hanuš Haugvic z Biskupic, který na hradě provedl některé stavební úpravy, především jej však znovu opevnil.22 V roce 1546 získal Bouzov opět nového majitele v osobě Prokopa Podštatského z Prusinovic, po jehož smrti se hrad dostal do rukou jeho syna Jindřicha. Ten však postupně odprodal dvory i obce patřící k panství a to se pomalu rozpadlo a zhroutilo. Zbytek z kdysi rozsáhlého statku i s hradem Bouzovem nakonec prodal roku 1586 Hynku Petrovi Nekšerovi z Chotějovic a ten jej zakrátko postoupil Janu Pergarovi z Perku. Tato změna majitele znamenala obnovu zpustlého hradu.23 Ten navíc údajně roku 1558 vyhořel a ještě roku 1617 byla jeho část zříceninou. Doklady však k tomu nemáme.24 Po smrti Mikuláše Pergara z Perku získal v roce 1617 velkostatek Bouzov za 34 000 moravských zlatých svobodný pán Fridrich z Oppersdorfu, který dal vystavět jihovýchodní část hradu, jenž po něm nese název Oppersdorfské křídlo. Po vypuknutí třicetileté války musel Fridrich z Oppersdorfu odolávat vpádům Švédů, kteří však přesto zcela zničili opevnění z přední strany hradu. Válkou poničené panství pak koupila v roce 1651 Eusebie Sabina Podstatská z Prusinovic za celkem nevelkou sumu 24 000 zlatých.25 Eusebie Podstatská, rozená hraběnka Kounická, vládla na Bouzově velmi rázně, o čemž svědčí i rozsudky smrti podepsané její rukou, neboť Bouzov míval hrdelní právo. Provedla také různá úsporná opatření, propustila úřednictvo a zrušila nadace ke kostelu.26 V roce 1682 hradní paní zemřela a jelikož byla bezdětná, získal tento velkostatek její třetí manžel hrabě Julius Leopold z Hodic a Wolframitz. Ten svou manželku přežil pouze o čtyři roky a po jeho smrti tak bouzovské panství připadlo jeho dětem, které přivedl do manželství, z nichž nejstarší syn František Josef Filip z Hodic a Wolframitz své sourozence vyplatil a stal se jediným majitelem hradu. K Bouzovu pak přikoupil ještě statek Červenou Lhotu a spojil tak obě panství.27 22

Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 2. Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 9-10. 24 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 11. 25 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 5-6. 26 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 11-12. 27 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 12. 23

12

Dlouho se ale z tohoto spojeného panství neradoval. Kvůli vyplacení sourozenců a koupi Červené Lhoty se hrabě z Hodic a Wolframitz dostal do finančních potíží, což se projevilo na hospodářství, které kvůli nedostatku peněz upadalo28 a hrabě byl nakonec nucen 21. září 1696 panství Bouzov a Červenou Lhotu prodat za 100 000 rýnských Řádu německých rytířů zastoupenému velmistrem Františkem Ludvíkem Falckým.29 Po tomto aktu se majitelem hradu Bouzova stal vždy velmistr Řádu německých rytířů. Od intronizace Maxmiliána II. Františka v roce 1780 to byli v nepřerušené řadě rakouští arcivévodové.30 Avšak přesto, že měl hrad nyní stálého majitele, nedošlo kromě úpravy jižní části hradu, dnešního Alžbětina křídla,31 k vážnějším stavebním pracím. To se změnilo s nástupem Evžena Habsburského do úřadu velmistra 19. listopadu 1894.32 Evžen se rozhodl obnovit starý hrad a úkolem pověřil mnichovského architekta Georga von Hauberrissera, který navrhl a provedl přestavbu v románsko-gotickorenesančním stylu. Z kláštera S. Maria della Salute u Canale Grande v Benátkách, který vlastnil vnitřní zařízení ze 13. století náležející tehdy Německému řádu, arcivévoda Evžen toto zařízení odkoupil a nechal dovézt do Bouzova.33 Celá přestavba hradu trvala od roku 1895 až do roku 1910; velmistr Evžen Habsburský na ni věnoval 20 000 000 zlatých.34 Rekonstrukce hradu začala novou výstavbou zříceného severního traktu, poté bylo strženo jihovýchodní Oppersdorfské křídlo a na jeho půdorysu postaveno nové, které mělo sloužit jako sídlo velmistra. V letech 1897 až 1899 byla postavena hlavní věž.35 Vlastní hrad se tedy skládá ze tří křídel – Oppersdorfského, Alžbětina a Východního, celek je obklopen 12 metrů hlubokým příkopem a na hradním nádvoří na sebe poutá pozornost 40 metrů hluboká studna vyhloubená ve skále.

36

Přestavbou hrad získal monumentální

28

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 13. Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 16. 30 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12. Intronizace znamená uvedení církevního hodnostáře do úřadu. 31 K restauraci této části hradu dal podnět Maxmilián d´Este, který na Bouzově rád pobýval. Důvodem byly letní pobyty arcivévodkyně Alžběty (matky pozdějšího velmistra Evžena) na hradě, díky čemuž bylo nutné vybudovat letní byty. 32 Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 91. 33 Tamtéž. Str. 92. 34 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 12. 35 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 33. 36 Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 13. 29

13

vzhled a stal se dominantou celého okolí. Architektonické prvky jednotlivých stavebních slohů jsou použity velmi promyšleně a dodávají hradu Bouzovu neobyčejně malebný vzhled. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl hrad obsazen československým vojskem, protože jeho vnitřní vybavení patřilo velmistrovi Evženu Habsburskému a habsburský majetek byl v novém státě konfiskován. Roku 1923 došlo k navrácení hradu Bouzova zpět řádu, k čemuž přispěla jak abdikace arcivévody Evžena, tak i rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že řád je mezinárodní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.37 Bouzov tedy přešel opět do držení Německého řádu, ovšem v roce 1938 došlo k další změně. Koncem tohoto roku totiž nacisté zkonfiskovali veškerý řádový majetek jak ve Slezsku, tak na Moravě včetně hradu Bouzova, který byl svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky (Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler). Jednalo se o instituci, která prakticky loupila a uschovávala různé kulturní památky, umělecké předměty a jiné cennosti v okupované Evropě. Podle některých svědectví měl hrad dokonce sloužit jako úschovna cenných věcí po Židech.38 O dva roky později, na počátku roku 1940, byl hrad i s celým areálem předán do rukou nacistické organizaci SS, ovšem je nutné upozornit, že Bouzov nebyl osobně darován Adolfem Hitlerem Heinrichu Himmlerovi. Je tak někdy mylně uváděno vzhledem k Himmlerově funkci říšského vedoucího SS. Prokázaná je však pouze jedna jeho návštěva na Bouzově v roce 1940.39 Vzhledem k tomu, že během druhé světové války byl na Bouzovsku činný partyzánský oddíl Jermak-Fursenko, zničily esesácké oddíly usazené na Bouzově za údajnou spolupráci s partyzány nedalekou ves Javoříčko. V sobotu 5. května 1945 propuklo v Javoříčku dílo zkázy - každý muž ve věku od 15 do 71 let byl zabit a všechny domy kromě místní školy a kaple byly vypáleny. Dnes tento hrůzný čin připomíná ve vsi památník se jmény zavražděných mužů.40 37

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 43-44. Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Str. 13. 39 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 55. 40 Celé problematice Javoříčka a jeho vypálení se podrobně věnuje Josef Bartoš ve své studii s názvem Javoříčko (pravda a legendy); viz. seznam literatury. 38

14

Několik dnů po této události se však k Bouzovu přiblížili první rudoarmějci, kteří postupně osvobozovali okolní vesnice. V Bouzově je lidé vítali s nadšením, neboť to znamenalo konec období, kdy nacističtí správci hradu představovali stálé nebezpečí pro občany.41 Po skončení války požádalo vedení řádu o navrácení majetku na Bouzově a zrušení nacistické vyhlášky, podle které se majetek řádu zabavuje. Vedení tak jednalo na základě dekretu č. 5/1945, který ve svém §1 prohlásil za neplatné jakékoliv majetkové převody uzavřené po 29. září 1938 pod tlakem okupace. Dále řád podal restituční žádosti podle zákona č. 128/1946, podle jehož §2 byly prohlášeny za neplatné majetkové převody provedené po 29. září 1939 právním předpisem neplatným nebo jakýmkoli způsobem.42 I přes tyto podané žádosti byl majetek bývalého bouzovského velkostatku zprvu převeden do národní správy a v srpnu 1946 došlo k jeho konfiskaci. Po vydání konfiskačních výnosů na majetek Německého řádu přešel hrad do správy Národního majetkového fondu a v roce 1947 se dostal pod pravomoc Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku v Praze. V roce 1959 pak přešel do správy Vlastivědného ústavu v Olomouci. Ve druhé polovině 20. století se také stupňuje turistický ruch a hrad Bouzov se díky své jedinečné architektonické hodnotě stává oblíbeným cílem návštěvníků a bývá využíván i k natáčení televizních pohádek a filmů naší i zahraniční koprodukce.43 Přes stále trvající majetkoprávní spory s Německým řádem zůstává hrad Bouzov státním vlastnictvím, přičemž je od 1. ledna 1994 ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.44

41

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 61. http://www.nemeckyrad.cz/bouzov.asp 43 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 63 a 72. 44 http://www.hrad-bouzov.cz/ 42

15

3. NORBERT KLEIN

Velmistr Norbert Klein. Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 11.

Po seznámení se stručnými dějinami Řádu německých rytířů a historií hradu Bouzova se dostáváme k hlavní náplni této práce, a tou je biskup a velmistr Norbert Klein. Jeho místo v rámci řádu je významné tím, že byl prvním velmistrem již čistě duchovního společenství, které abdikací arcivévody Evžena Habsburského z postu velmistra ztratilo svůj dosavadní rytířský ráz. Starý název Řád německých rytířů se zrušil a pro toto společenství byl přijat změněný název Německý řád, který klade důraz na pastorační, humanitární, vzdělávací a sociální činnost.

16

III.1. Životopis Norberta Kleina

Norbert Klein se narodil 25. října 1866 v Brunzejfu (dnes Rýžovišti)45 v okrese Bruntál Josefovi a Magdaleně Kleinovým. Podle křestního listu dostal chlapec z tkalcovské rodiny při křtu jméno Johann.46 Po dosažení potřebného věku začal Johann navštěvovat školu v místě svého bydliště, ovšem ve věku 11 let tuto školu opustil a stal se žákem arcibiskupského chlapeckého semináře v Kroměříži. Vysvědčení z prvního pololetí první třídy tohoto semináře je vystaveno k datu 15. února 1878. V Kroměříži se chlapec kromě němčiny, češtiny, latiny a později řečtiny učil i přírodním vědám, náboženství a dějepisu či geografii. Prvních šest tříd této školy je vedeno jako chlapecký seminář, další dvě, tedy sedmá a osmá třída, jsou označeny jako gymnaziální. Z toho vyplývá, že v roce 1885 složil Johann Klein v Kroměříži maturitu. Maturitní vysvědčení je vystaveno ke dni 20. července toho roku a ukazuje, že Johann Klein odmaturoval z následujících předmětů: náboženství, latina, řečtina, němčina, geografie a dějepis, matematika, fyzika, přírodopis, filozofie a čeština.47 Po maturitě roku 1885 nastoupil Johann ke studiu na teologické fakultě v Olomouci, kde setrval do roku 1887. Svá další studia pak absolvoval na teologické fakultě univerzity v Innsbrucku a zakončil je v roce 1890, kdy byl vysvěcen na kněze.48 V té době už byl třetím rokem v Řádu německých rytířů, kam vstoupil 16. října 1887 a řádové sliby složil 18. října 1892.49 Kněžská kariéra nyní už Norberta 50 Kleina začala tedy rokem 1890. Od tohoto roku byl 12 let (do roku 1902) kooperátorem a poté kaplanem proboštské fary v Opavě. Dne 28. dubna 1902 se stal správcem v Andělské hoře a spirituálem tamních řádových sester. O rok později se vrátil jako probošt

45

Tato obec se nazývala do roku 1947 česky Brunzejf, od tohoto roku pak již nese označení Rýžoviště. V literatuře či pramenech se ještě můžeme setkat s německým názvem Braunseifen. Vzhledem k německému jménu tohoto muže a německému názvu jeho rodiště může proto snadno dojít k omylu, že Norbert Klein pocházel z Německa či Rakouska. 46 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 1. Inv.č. 14. 47 Tamtéž. 48 Tamtéž. 49 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 99. 50 Jméno Norbert je řádovým jménem Johanna Kleina.

17

zpět do Opavy.51 V roce 1909 se stal děkanem52 a roku 1913 byl jmenován arcibiskupským radou a konsistorním asesorem.53 Dne 24. února 1917 schválil císař Karel na návrh teologické fakulty v Innsbrucku udělení čestného doktorátu pro Norberta Kleina.54 Další kněžské působení však již souvisí se jmenováním do úřadu brněnského biskupa roku 1916 (resp. 1917, kdy proběhla intronizace) a později velmistra Řádu německých rytířů roku 1923, o čemž pojednávají následující kapitoly. Nelze opomenout také zdravotní stav Norberta Kleina. Dne 9. září 1932 vydal v Karlově Studánce lékař Hans Schwarz obsáhlou zprávu o stavu svého pacienta.55 Dozvídáme se tak, že Norbert Klein trpěl úplavicí cukrovou neboli diabetes mellitus. Jedná se o onemocnění způsobené nedostatkem hormonu slinivky břišní inzulínu a charakteristické zvýšenou hladinou glukózy v krvi a tkáních. Bez vytrvalé odborné léčby může tato nemoc vést k celkovému metabolickému rozvratu až smrti. U Norberta Kleina se však nemoc postupně zhoršovala a vedla k různým komplikacím i přes vytrvalé léčení. MUDr. Schwarz ve zprávě uvádí, že Jeho excelence byla pod odborným lékařským dohledem již v době svého působení na biskupském stolci v Brně a že se podrobovala léčbám právě v lázních Karlova Studánka, kam se každoročně odebírala od roku 1926 během měsíců června až září. V zimě 1930 pak měl velmistr Klein absolvovat několikatýdenní léčbu v nemocnici Německého řádu v Opavě. Dále zpráva obsahuje informace o tom, že tato choroba vedla u Norberta Kleina k vodnatelnosti a tvorbě edémů; v roce 1929 se u něj během jeho zdravotního pobytu v lázních Karlovy Vary vyskytl otok plic, který jej přímo ohrozil na životě a jen s obrovskou snahou lékařů se podařilo Dr. Kleina zachránit. O rok později, v roce 1930, vedly velmistra problémy se zadržováním vody v těle opět do lázní Karlova Studánka a od toho roku byly dle MUDr. Schwarze u Norberta Kleina přítomny téměř stálé otoky. Lékař označil velmistrův stav v roce 1932 za velmi vážný a nedoporučoval větší úsilí, neboť byl pro pacienta nezbytně nutný tělesný a 51

Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 99. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sv. 10. Str. 82. 53 Zemský archiv Opava. Velmistr řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 5. Inv.č. 14. 54 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 99. 55 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 1. Inv.č. 14. 52

18

duševní klid. Jakákoli aktivita nebo rozčilení totiž mohly vyvolat životu nebezpečné komplikace. Norbert Klein se tedy léta potýkal s vážnou nemocí, přesto ale dokázal vykonávat biskupský a velmistrovský úřad svědomitě. Jeho zhoršující se zdravotní stav sice vyvolával již delší dobu zájem veřejnosti, ovšem nikdo nepředpokládal, že nemoc způsobí tak brzkou smrt. Norbert Klein zemřel v bruntálském sídle velmistra ve čtvrtek 9. března 1933 v nedožitých 67 letech a jeho pohřeb se konal v pondělí 13. března 1933.56

III.2. Norbert Klein brněnským biskupem

Jak již bylo zmíněno, Norbert Klein byl roku 1916 jmenován brněnským biskupem. Stalo se tak 19. října 1916, kdy císař František Josef I. jmenoval dosavadního brněnského biskupa Dr. Pavla Huyna pražským arcibiskupem. Na tímto aktem uvolněný brněnský biskupský stolec měl císařským rozhodnutím přijít opavský probošt, kněz Řádu německých rytířů, Dr. Norbert Klein.57 Intronizace do úřadu proběhla v Brně v kostele sv. Jakuba následujícího roku dne 11. února. Ve své intronizační řeči biskup Norbert Klein vyjádřil, že si je vědom toho, jak obtížný úkol na sebe bere a obrací se na diecezány s prosbou o poslušnost. „Se srdcem radostí rozechvěným předstupuji dnes poprvé před Vás jako nový pastýř Váš. Ještě živě tanou mi na mysli vznešené, hluboké a významné obřady svěcení na biskupa; stále ještě slyším slova světícího biskupa, jimiž poučoval o povinnostech biskupského úřadu, jež mi uvědomila, jak zodpovědný úřad jsem na sebe vzal s hodností biskupskou. Je-li již úřad kněžský obtížným andělům, co teprve má říci biskup, přejímaje povinnosti tak obtížné. (…) Drazí diecesáné! Poslouchejte ochotně a rádi nařízení svého biskupa, svých duchovních představených, kteří Bohem jsou povoláni hlásati evangelium, a brzo se přesvědčíte, že Boží moudrost a síla obsažena jest v evangeliu, jeho předpisech a přikázáních…“58 56

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 5. Inv.č. 14. Tamtéž. Karton 1. Inv.č. 14. 58 Tamtéž. 57

19

Norbert Klein si brzy získal přízeň věřících ve své diecézi. Svědčí o tom například deputace Katolického rolnického spolku u biskupa v Brně. Spolek ve svých novinách Selské hlasy ze dne 21. února 1917 poznamenal, že jeho zástupci byli v biskupské rezidenci přívětivě přijati a biskup jim srdečně děkoval za upřímná slova pozdravu. Přitom vyjádřil i přesvědčení, že spolek s ním bude spolupracovat na křesťanských zásadách. Za pozornost stojí jistě i slova Norberta Kleina: „Já sice nejsem z Vaší národnosti, ale buďte bez obav. Neznám rozdílu mezi diecesány. Přicházím s láskou ke všem a prosím za upřímnost a důvěru. Má residence bude všem stejně otevřena a milerád vyhovím každému, co bude v mé moci…“ Hned vzápětí novinová zpráva uvádí, že biskup mluví velmi plynně česky. 59 Norbert Klein si tak získal důvěru lidí, neboť tolik nelpěl na svých německých kořenech a byl si vědom citlivého problému národnostních rozdílů. O tom, jak výtečně ovládal český jazyk, se můžeme ostatně sami přesvědčit z některých jeho dopisů uložených v Zemském archivu v Opavě. Biskupský úřad zastával Norbert Klein až do roku 1926. Hned počátkem tohoto roku, dne 4. ledna, rezignoval Dr. Klein na hodnost brněnského biskupa, ovšem současně byl jmenován titulárním biskupem syenským. Důvodem jeho rezignace byl právě jeho zdravotní stav, značně otřesený cukrovkou, který mu znemožňoval dál svědomitě zastávat dva úřady, brněnského biskupa a velmistra Německého řádu. Na brněnský stolec však nový biskup zatím jmenován nebyl, a tak Norbert Klein vykonával úřad apoštolského administrátora své dosavadní diecéze do té doby, než proběhlo nové jmenování biskupa v Brně.60 Při odchodu z brněnské diecéze se Norbert Klein setkal s kladnými ohlasy na dobu svého působení. Mnohé dopisy diecezánů obsahují poděkování za přízeň a podporu jim vyjadřovanou a současně přejí mnoho sil v dalším úřadu.61 Norbert Klein byl prý výborným kazatelem a pro svou dobromyslnou povahu si také hned získal přízeň svých diecezánů.62

59

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 1. Inv.č.14. Tamtéž. Karton 2. Inv.č. 14. 61 Tamtéž. 62 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 17. 60

20

III.3. Norbert Klein velmistrem Řádu německých rytířů

Jak již víme z předchozích kapitol, Norbert Klein vstoupil do Řádu německých rytířů 16. října 1887, tedy několik dnů před svými jednadvacátými narozeninami, řádové sliby pak složil 18. října 1892. Řadu let vykonával kněžskou funkci v Opavě, v roce 1917 přebral brněnskou diecézi a stal tamním biskupem. Zajímavá je také jeho činnost v Řádu německých rytířů. Dne 21. května 1921 nařídil velmistr Evžen Habsburský jednání kapituly a jako hlavní cíl této schůzky určil volbu zástupce velmistra, který měl provádět vizitace konventů bratří a sester. Na post tohoto generálního vizitátora byl valnou většinou zvolen právě biskup Dr. Norbert Klein a v této funkci jej arcivévoda Evžen potvrdil 25. května 1921.63 Již v té době se stávající velmistr Evžen potýkal s problémy, které vyvstávaly díky jeho původu – habsburský rod byl po zániku monarchie v nevelké oblibě a námitky řádu, že němečtí rytíři jsou duchovním společenstvím spjatým s habsburským domem pouze díky svým velmistrům, nebyly příliš přijímány. Velmistr Evžen Habsburský proto pro usnadnění situace 19. dubna 1923 abdikoval a novým velmistrem Řádu německých rytířů, který téhož roku mění svůj název na Německý řád, byl zvolen brněnský biskup Dr. Norbert Klein.64 K volbě tohoto nového velmistra, prvního klerikálního velmistra řádu, došlo 30. dubna 1923.65 Slavnostní intronizace do úřadu proběhla na řádovém zámku v Bruntále ve čtvrtek 27. září 1923. V 9 hodin ráno se z bruntálského zámku vydal ke kostelu slavnostní průvod v tomto složení: vpředu byl nesen kříž, za ním se řadilo úřednictvo, řádové sestry, katoličtí duchovní a kněží, 4 rytíři Německého řádu a nakonec Norbert Klein v doprovodu převorů z Opavy, Tyrol a Jugoslávie. Po slavnostních obřadech se pak průvod odebral z kostela zpět do zámku, kde celá slavnost pokračovala.66 63

Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 10-11. 64 Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1739-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92. 65 Demel, B.: Der Deutsche Orden in der ČSR 1918-1939. In: Politický katolicismus v nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918-1938. Str. 133. 66 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

21

Ve své intronizační řeči nový velmistr prohlásil, že všechny své síly věnuje službě řádu a že se bude snažit o to, aby řád plnil dávné cíle, především duchovní službu lidu. Již v předvečer své intronizace však Dr. Klein krátce promluvil k lidem z balkonu bruntálského zámku. Pozdravil obyvatele města Bruntálu a vyjádřil svou naději na pokračování duchovní a charitativní činnosti řádu ve stopách předchůdců.67 Během působení v čele Německého řádu se musel Norbert Klein vypořádat s několika záležitostmi či problémy, které měly pro řád větší či menší význam. Především se potýkal se svým zhoršujícím se zdravotním stavem. Jak víme z předešlého výkladu, trpěl cukrovkou a vodnatelností. Nyní, když vykonával již dva zodpovědné úřady současně a musel každému z nich věnovat dostatečnou pozornost, docházelo u něj postupně ke zhoršování nemoci a to ho nakonec donutilo podat do Říma rezignaci na úřad brněnského biskupa. Roku 1926 tedy ukončil svou činnost v čele brněnské diecéze a již jako velmistr Německých rytířů odešel do Bruntálu, kam byla 15. července 1926 přemístěna velmistrovská kancelář.68 Událostí bezprostředně ovlivňující řád pak byla problematika řádových právních statut. Po rozpadu habsburské monarchie, vzniku nástupnických států a odstoupení posledního rytíře z čela řádu bylo nezbytně nutné nově ustanovit statuta změnivšího se společenství s poukazem na to, že řád definitivně opouští dosavadní rytířský element a hlavními cíli jsou nyní duchovní a humanitární činnost. Generální kapitula Řádu německých rytířů rozhodla v souvislosti s odstoupením velmistra Evžena Habsburského a nástupem biskupa Norberta Kleina na jeho místo v roce 1923, že se změní stanovy řádu. Rytířská složka zmizela i z názvu řádu, který je od té doby označován již jako Německý řád.69 Právní hledisko, že lenní vztah Německého řádu k habsburské monarchii neměl charakter skutečného lenního poměru, uznaly koncem roku 1927 i nástupnické státy. Také prohlásily, že řád nebude díky své charitativní činnosti nadále zakoušet útoky ze strany státu, ale naopak má být podporován.70 67

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14. Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1793-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92. 69 Tamtéž. 70 Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Str. 86. 68

22

Potřebné změny týkající se přeměny řádu pak schválil dne 27. listopadu 1929 i papež Pius XI.71 Jako hlavnímu představenému Německého řádu bylo Kleinovou povinností také například blahopřát jménem celého společenství papeži Piu XI. k jeho 70. narozeninám v roce 1927.72 O rok později, 1928, podnikl Norbert Klein cestu do švýcarské Basileje, kde se setkal se svým slavným předchůdcem Evženem Habsburským. Spolu s ním pak několikrát navštívil tamní nově vystavěnou nemocnici svaté Kláry, jejíž stavbu a vývoj přímo podporoval arcivévoda Evžen. Oba hosté si pak nechali popsat dům a provoz v něm do nejmenších podrobností.73 To svědčí o upřímném zájmu velmistra Kleina o charitativní činnost a zdravotní péči pro nemocné, která je na základě řádového hesla „Léčit a pomáhat“ jednou z povinností Německého řádu. Další problémem, kterým se musel Norbert Klein chtě nechtě zabývat byla pozemková reforma74 prováděná mladým československým státem ve 20. letech 20. století. Jejím úkolem bylo omezení soukromého pozemkového vlastnictví a rozdělení zabrané půdy mezi drobné rolníky, kteří právě kvůli nedostatku půdy odcházeli do průmyslových center a docházelo tak k vylidňování venkova. Zákon určoval, že má být zabrán soukromý pozemkový majetek o výměře nad 150 hektarů zemědělské nebo 250 hektarů veškeré půdy.75 Jelikož Německý řád patřil díky svému rozsáhlému majetku k velkým pozemkovým vlastníkům, je zřejmé, že se jej pozemková reforma rovněž dotkla. K roku 1919, kdy se začalo s pozemkovou reformou, se uvádí, že řád byl vlastníkem bezmála 27 000 ha půdy, z čehož větší část byla ve Slezsku, zbytek na Moravě.76 Během velmistrovského úřadu Norberta Kleina byla pozemková reforma již v plném proudu a dle původních záměrů měl řád na 71

Demel, B.: Der Deutsche Orden in Mähren und Schlesien. In: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau. XXXII/1991. Str. 65. 72 Zemský archiv Opava. Němečtí rytíři v Opavě (1739-1950). Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv.č. 92. 73 Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863-1954). Str. 62. 74 Zákon o pozemkové reformě (záborový zákon) byl dle návrhu agrárníků přijat 16. dubna 1919. Přejímat a přidělovat půdu měl jménem státu Státní pozemkový úřad, který vzniká téhož roku. Když ve 30. letech pozemková reforma končí, zaniká roku 1935 také pozemkový úřad. 75 Voženílek, J.: Pozemková reforma v Československé republice. Str. 25. 76 Voženílek, J.: O rozdělení velkostatků k účelu vnitřní kolonisace v Československé republice. Str. 17 – 18.

23

svých velkostatcích přijít zhruba o 26 500 ha půdy. Norbert Klein se tedy potýkal s postupnými ztrátami některých pozemků, a to převážně na svém sídelním velkostatku Bruntále, dále na velkostatku Bouzov či Dlouhá Loučka. Pravdou ovšem je, že do roku 1933 nebyly ani zdaleka původní cíle reformy splněny. Německý řád totiž k tomuto roku dosud hospodařil na obrovské ploše o celkové výměře 22 937, 21 ha.77 Je tedy zřejmé, že první Československá republika nebyla dostatečně schopna ujmout se tohoto hlavního a zásadního úkolu, který si v roce 1919 předsevzala. K dalším záslužným činům Norberta Kleina patří například rozšíření a vybavení řádové nemocnice v Opavě, kde se sám léčil, nebo vystavění lázeňského hotelu v řádových lázních Karlova Studánka. Těmito akty se tak Dr. Klein snažil plnit cíle svého duchovního řádu, jehož úkolem je kromě duchovní kazatelské činnosti také práce charitativní a humanitární pomoc.78 Zdravotní stav velmistra se ovšem v roce 1932 zhoršil natolik, že když mu MUDr. Hans Schwarz již uvedenou zdravotní zprávou zakázal úřední činnost a jakékoliv rozčilení, uchýlil se Norbert Klein k důležitému kroku: dne 30. září 1932 požádal generální kapitulu v Opavě o dovolenou na neurčitý čas a o ustanovení generálního vikáře do té doby, než mu jeho zdraví opět umožní plně převzít vedení úřadu velmistra Německého řádu. Generální kapitula proto volbou dosadila do úřadu generálního vikáře dosavadního prvního generálního radu Paula Heidera z Opavy79. Velmistrovo zdraví se však nelepšilo, naopak se velmi zhoršilo a zdravotní komplikace nakonec způsobily 9. března 1933 jeho smrt. Význam Paula Heidera spočívá především v tom, že po smrti Norberta Kleina převzal jeho velmistrovský úřad a stal se v pořadí druhým klerikálním velmistrem Německého řádu.80

77

Červinka, E.: Jak byla provedena pozemková reforma na velkostatcích římsko-katolické církve. Str. 22-23. 78 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 17. 79 Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Str. 110. 80 Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Str. 12.

24

4. BOUZOV ZA VELMISTRA NORBERTA KLEINA

Hrad Bouzov se stal majetkem řádu 21. září 1696 a od té doby byli stálými majiteli hradu jednotliví velmistři. Během této velmistrovské éry se Bouzov postupně dostal do širšího povědomí a historického popředí a postupně se stal stále oblíbenějším místem rakouských arcivévodů. V letech 1835 – 1863 stál v čele Řádu německých rytířů Maxmilián III., arcivévoda rakouský, který na hradě Bouzově údajně velmi rád pobýval.81 Nebylo to však proto, že by se o hrad a panství nějak více zajímal, naopak šlo mu pouze o výnosy z tohoto velkostatku.82 Největší změnu hrad Bouzov zaznamenal během velmistrovského úřadu rakouského arcivévody Evžena (1894 – 1923). Byl to vysoce vzdělaný člověk, jímž se dostalo Bouzovu štědrého mecenáše. Jelikož v roce 1896 mělo proběhnout dvousté výročí držení hradu Řádem německých rytířů, urychlilo toto jubileum jeho rozhodnutí učinit z hradu Bouzova reprezentativní velkolepou stavbu připomínající svou slávu v dávných dobách, kdy byl majetkem šlechtickým, ba dokonce po určitou dobu královským.83 Když pak v roce 1910 celá přestavba definitivně skončila, ukázal se hrad Bouzov v podobě, jak jej známe nyní. Po první světové válce a poměrně brzy po vzniku Československé republiky, 4. listopadu 1918, byl bouzovský hrad obsazen československým vojskem. Tento akt byl vyvolán tím, že vnitřní zařízení hradu patřilo velmistrovi Evženovi Habsburskému a po rozpadu monarchie byl majetek Habsburků v novém státě konfiskován. Československé vojsko hrad opouští až v roce 1923, k čemuž přispělo dobrovolné odstoupení arcivévody Evžena z funkce velmistra Řádu německých rytířů a rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že řád je mezinárodní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.84 Volbou z 30. dubna 1923 byl ustanoven nový velmistr, biskup Norbert Klein. Ten jako hlava řádu převzal řádový majetek a tím pádem i nově

81

Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 14. Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 30. 83 Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Str. 14-15. 84 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 43-44. 82

25

opravený hrad Bouzov, který byl již od roku 191285 po nákladné přestavbě otevřen pro širokou veřejnost. Také nový velmistr se stal obdivovatelem hradu a ač byl vážně nemocen, dostavil se v roce 1929 na Bouzov, aby zde osobně uvítal prezidenta Masaryka, který na hrad zavítal během své cesty po moravských městech.

IV.1. Návštěva Tomáše Garrigua Masaryka na Bouzově

Tomáš Garrigue Masaryk podnikl v červnu a červenci během pobytu ve své letní rezidenci v židlochovickém zámku návštěvy moravských měst. Prvním městem jeho návštěvy bylo Jevíčko, kde prezident na uvítání okresního zastupitele Viktora Hickla z Městečka Trnávky, který jej pozdravil jménem německých občanů okresu, odpověděl následující: „Prosím vás, abyste svým německým spoluobčanům vyřídil mé srdečné pozdravy. Také co nejsrdečněji děkuji za pozdravy a přání, které jste mi předal. Budu usilovat o mír a spolupráci mezi českým a německým obyvatelstvem.“86 S německým obyvatelstvem se T. G. Masaryk setkal také v Litomyšli a Svitavách. Zástupci německé části obyvatelstva ve svých projevech připomínali existenci jazykového ostrova a upozornili na svou loajalitu a snahu spolupracovat s českým lidem. Prezident reagoval v obou případech podobně: mluvil německy o své radosti z dobrých vztahů mezi oběma národnostmi a připomněl soužití různých národností po celém světě. Poté vyjádřil naději na bezkonfliktní soužití Čechů a Němců v Československu. Dalšími místy, která T. G. Masaryk navštívil, byly Chornice, Městečko Trnávka, Litovel, Náměšť na Hané, Prostějov a již zmíněný Bouzov.87 Hrad Bouzov však zaznamenal významnou návštěvu již o pár týdnů dříve. Ve středu 15. května 1929 jej navštívil zemský viceprezident země Moravskoslezské Remeš v doprovodu pana prezidiálního šéfa Dr. Pavelka z Brna, vládního rady Bohuslava a jiných pánů. Dopis velmistrovské lesní 85

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 33. Prezidenti republiky a Moravská Třebová. In: Moravskotřebovský zpravodaj. 5/2006. Str. 8. 87 Tamtéž. V dopise pro N. Kleina (Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů 1877-1933. Karton 2. Inv.č. 14), ve kterém je mu oznamováno, že prezident Masaryk navštíví některá Moravská města, je uvedeno i město Boskovice, které ovšem Moravskotřebovský zpravodaj neuvádí. Naopak uvádí při prezidentově cestě zpět do Prahy ještě Vysoké Mýto. 86

26

správy Bouzov pro velmistra Norberta Kleina ze dne 16. května 1929 měl za úkol zprostředkovat co nejuctivější poděkování pana viceprezidenta.88 Je tedy zřejmé, že Norbert Klein nebyl této vysoce vážené návštěvy účasten. Bylo to z toho důvodu, že velmistr Německého řádu v této době pobýval v lázních Karlovy Vary, jak se dovídáme z dopisu zemského viceprezidenta Remeše z 20. května 1929.89 Tímto dopisem viceprezident Remeš oznamoval Dr. Kleinovi zamýšlenou návštěvu T. G. Masaryka v některých moravských městech: „…cesta při tomto zájezdu vedla by poblíž Bouzova a zajisté by pana presidenta zajímalo shlédnouti tamní hrad v jeho novém, nádherném rouše. Dovoluji proto Vaší Milosti prositi, abyste pana presidenta laskavě pozval ku prohlídce hradu, která by se uskutečnila pravděpodobně dne 16. června. Chtěl jsem tuto svoji prosbu přednésti Vaší Milosti osobně v Bruntále, leč zvěděv, že ráčíte dleti v Karlových Varech, činím tak touto cestou. Dovoluji si též připomenouti, že jelikož je známo, že léčba karlovarská se nemá přerušiti, byla by okolnost ta dostatečnou omluvou, že by Vaše Milost nemohla pana presidenta osobně uvítati…“ Zpráva o cestě prezidenta tedy zastihla Norberta Kleina v průběhu léčení v Karlových Varech. Ten však ihned odpověděl zpět do Brna, že 16. června již bude moci T. G. Masaryka na hradě přivítat, což zemský viceprezident s radostí přijal a na velmistrovu žádost mu odeslal stručný program návštěvy Bouzova. Z dopisu ze dne 1. června 192990 se dozvídáme, že dle připraveného programu měl pan prezident přijet na Bouzov 16. června 1929 ve 14 hodin a 30 minut. Následovat mělo uvítání okresním hejtmanem, obecním starostou, majitelem hradu (příp. jeho zástupcem)91 a poté byla naplánována prohlídka hradu, která měla trvat asi do 15 hodin a 30 minut. Současně s plánovaným rozvrhem návštěvy T. G. Masaryka žádal zemský viceprezident Remeš o zaslání nástinu uvítacího proslovu Norberta Kleina. Ten mu jej poslal z Karlových Varů 6. června 1929.92 88

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877 – 1933). Karton 2. Inv.č. 14. Tamtéž. 90 Tamtéž. 91 Z této poznámky zemského viceprezidenta jasně vidíme, že zdravotní stav velmistra Německého řádu byl veřejností sledován. Jelikož nikdo nevěděl, co Norbertu Kleinovi jeho stav dovolí, bylo pamatováno i na další alternativu, a tou je uvítání prezidenta vedoucím úředníkem lesní správy jménem N. Kleina, pokud by se velmistr přece jen nemohl z vážných důvodů osobně dostavit. 92 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14. 89

27

Mezitím, dne 25. května 1929,93 pozval tedy na žádost zemského viceprezidenta Remeše velmistr Německého řádu Norbert Klein prezidenta Československé republiky k návštěvě řádového hradu Bouzova. Zvací dopis zní: „Slovutný pane presidente! Došla mne radostná zpráva, že slovutný pane presidente ráčíte v červnu zemi Moravskoslezskou navštíviti. Bylo by mi obzvláštní poctou a potěšením, kdybych mohl Vás, slovutný pane presidente, přivítati i na hradě Bouzově, jedním z nejkrásnějších hradů země Moravské, a prosím uctivě, byste slovutný pane presidente toto mé uctivé pozvání laskavě přijmouti ráčil. V Karlových Varech dne 25. května 1929 Norbert Klein velmistr Německého řádu a tit. biskup.“ Nedlouho poté obdržel Norbert Klein do Karlových Varů dopis z Kanceláře prezidenta republiky, která jménem T. G. Masaryka děkovala za pozvání na hrad Bouzov a nabídku k prohlídce vzácné historické památky a sídla Německého řádu s radostí přijala.94 Přípravy na uvítání T. G. Masaryka na Bouzově byly tedy v plném proudu, zemský viceprezident však musel odmítnout návrh Dr. Kleina, aby bouzovská obec přivítala pana prezidenta zvlášť v obci samé. Před hradem pak by jej vítal osobně velmistr Klein s duchovenstvem Německého řádu, což měli být 2 kněží, tj. místní farář a Kleinův sekretář. Viceprezident Remeš velmistrovi sdělil, že rozvrh cesty prezidenta byl již schválen a nová zastávka v obci by znamenala prodloužení programu, což by způsobilo značné potíže. Proto se mělo bouzovské obecní zastupitelstvo zúčastnit uvítání T. G. Masaryka před hradem. Ovšem proti tomu, aby prezidenta vedle Norberta Kleina uvítali ještě další dva členové Německého řádu, neměl zemský viceprezident Remeš žádné námitky.95 Postupně byl sestaven seznam slavnostních hostů96 prezidentské návštěvy na Bouzově. Jednalo se o následující osoby: 93

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14. Tamtéž. 95 Tamtéž. 96 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14. 94

28

1. prezident T. G. Masaryk 2. ministerský předseda Udržal s dcerou 3. ministr vnitra Dr. Černý 4. Dr. Alice Masaryková 5. vyslanec Strümpl 6. viceprezident Remeš 7. sekretář Dr. Schenk 8. slečna Blažková 9. šéfredaktor Novák 10. inspektor Lehrer 11. jeden fotograf 12. prezidiální šéf Dr. Pavelek 13. rada Bohuslav 14. starosta Bouzova 15. velmistr Norbert Klein 16. velmistrův sekretář 17. místní farář 18. příp. jednotliví poslanci Z osobních poznámek Norberta Kleina97 můžeme vypozorovat, že se na příjezd hlavy státu a jeho prohlídku moravského řádového hradu pečlivě připravoval. Zapsal si, jakým způsobem bude návštěva T. G. Masaryka probíhat a poznamenal si, že při prohlídce hradu musí být po boku pana prezidenta. Dále si během přípravy uvítacího proslovu zapsal, že při přivítání musí pronést pouze jednu větu německy. Tomu připisoval velký význam, neboť si slovo „jednu“ dvakrát podtrhnul. Přesto, ač byl německé národnosti a představeným Německého řádu, připravil si celý svůj uvítací proslov česky. Měl být přednesen při slavnostním vítání prezidenta přímo před majestátním hradem. V neděli 16. června 1929 v odpoledních hodinách dorazila do Bouzova vzácná prezidentská návštěva. Velmistr Německého řádu Dr. Norbert Klein

97

Tamtéž.

29

navrátivší se z léčebného pobytu v lázních Karlovy Vary byl i přes svůj zhoršený zdravotní stav na Bouzově osobně účasten. Jménem Německého řádu vítal tedy T. G. Masaryka, předtím, než došlo k samotné prohlídce hradu, sám velmistr Norbert Klein. Jeho uvítací proslov98 vyjadřuje nejen potěšení z tak vzácné návštěvy, ale také zdůrazňuje zásady řádu, který před nedávnou dobou prošel zásadním předělem: „Slovutný pane presidente! Jest mi velikou ctí, že zde, na hradě Bouzově mi dána příležitost, Vás pane presidente uvítati. Činím to s úctivým pozdravem jako velmistr Německého řádu ve jménu všech členů und ich begrüsse Herrn Präsidenten ehrerbietigst auf der Burg Busau als Hochmeister des Deutsch-Ordens. Stojíme před starobylým hradem, který se objevuje v novém nádherném rouše. I Německý řád se ukazuje, co se týká jeho činnosti, v novém rouše. Čas – historie – všude pracuje, pracoval i na hradech. Německý řád sestoupil z těch vysokých hradů do údolí, ne mečem síly v rukách, nýbrž s ratolestí olivovou, aby rozšiřoval mezi lidem tu pravou lásku k bližnímu, aby chudobnému též pomohl k svému právu, obzvláště aby nemocných a opuštěných se ujal, kteří té lásky nejvíce potřebují. K tomu účelu Německý řád užívá svých prostředků. Německý řád se přispůsobil moderním požadavkům a poměrům – to jest to nové roucho tohoto hradu, a zůstává věrným svým stanovám, to jsou ty základy, na kterých hrad postaven jest. Doufám důvěrně, že i nadále bude Německému řádu dopřáno, staré své zásady křesťanské lásky uplatňovat, ať se to jmenuje charita, nebo moderně humanita, a to obzvláště, když náš pan president sleduje heslo: “Omni bono operi adsum“, ano když se jedná o dobrou věc, ať humanity, vědy, kultury, pan president, hlava naší republiky, jest též mezi prvními, kteří hájí a podporují tuto dobrou věc /bonum opus/. Dejž Bůh, aby Německý řád podle toho hesla i do daleké budoucnosti po stránce kulturní a charitativní pracovati mohl! Opakuji co nejuctivěji svůj pozdrav s pevným ujištěním, že pobyt pana presidenta, ač jen krátký, na tomto hradě, bude vzácnou památkou ano 98

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

30

historickou událostí v dějepisu Německého řádu a nyní prosím pana presidenta, aby tu historickou památku si prohlédl a ten nejlepší dojem též odnesl.“ Dobré dojmy si pan prezident zajisté odnesl. Ve své zprávě do Vídně ze 17. června 1929, která byla určena pro archiv k rukám Dr. Vinzenze Schindlera, velmistr Klein oznamoval, že návštěva Bouzova proběhla velmi dobře, přítomno bylo 35 lidí a pobyt prezidenta na Bouzově trval hodinu a půl.99 Jak jsme se ze seznamu slavnostních hostů dozvěděli, přítomen byl i jeden fotograf, díky němuž máme k dispozici několik snímků z této významné události na Bouzově. Fotograf Jano Šrámek pak soubor pořízených snímků zaslal i Norbertu Kleinovi.100 Asi nejznámějším záběrem z prezidentské návštěvy na hradě je následující fotografie prezidenta Masaryka a velmistra Kleina, kteří jdou v čele průvodu hostů.

Další méně známé, či dosud vůbec nepublikované fotografie jsou k práci připojeny v oddíle „přílohy“. 99

Demel, B.: Der Deutsche Orden in der ČSR 1918-1939. In: Politický katolicismus v nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918-1938. Str. 126. 100 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

31

Tato slavnostní událost vyzdvihla hrad Bouzov poněkud více do popředí. Turistický ruch na Bouzově postupně sílil, což mělo souvislost i s rozvojem automobilismu,101 a tento moravský hrad se stal stále oblíbenějším cílem návštěvníků všech věkových kategorií.

IV.2. Dopady pozemkové a lesní reformy na velkostatku Bouzov

Přesto, že Německý řád prošel ve 20. letech 20. století obrovskou přeměnou a snažil se potlačovat svůj nedávný rytířský a šlechtický charakter a naopak stále více zdůrazňovat svou duchovní složku, stal se jednou z mnoha obětí pozemkové reformy mladého Československa. Předchozí výklad nám již stručně přiblížil podstatu pozemkové reformy a my se v této kapitole zaměříme v rámci pozemkové reformy konkrétně na řádový velkostatek Bouzov, neboť ten se z běžného provádění uvedené reorganizace pozemků poněkud vymyká. K bouzovskému velkostatku náleželo celkem 2820 ha půdy, a to převážně lesní102 - lesy náležející k tomuto velkostatku měly celkovou rozlohu více jak 2300 ha.

103

I když pozemková reforma probíhala již od roku 1919,

tohoto panství se přímo dotkla až roku 1925, kdy byla rozparcelována zemědělská půda o rozloze asi 37 ha a rozdělena mezi 57 drobných místních rolníků a zemědělských dělníků. Z ostatní zemědělské půdy vznikl zbytkový statek, který čítal asi 30 ha, a ten později odkoupila za 172 440 Kč obec Bouzov a pronajímala z něj pozemky místní chudině,104 přičemž ti platili za měřici ročně 160 Kč.105 Došlo zde i k propuštění půdy ze záboru, a to o rozloze necelých 30 ha. Zbylé pozemky, především rozsáhlé lesy, zůstaly v záboru až do 30. let, kdy byly zestátněny za tzv. lesní reformy.106

101

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 72. Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Str. 13. 103 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 29. 104 Tamtéž. Str. 44. 105 Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Str. 27. Jedna měřice je asi 0, 192 ha, tedy asi 19, 182 arů. 106 Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 44. 102

32

Z následující tabulky Eugena Červinky však vyplývá, že celková rozloha rozparcelovaných pozemků bouzovského velkostatku se postupně zvětšovala a v roce 1933 již činila celkem 284, 5 ha, z toho připadlo drobným rolníkům 254 ha a statkům střední velikosti 30, 5 ha.

Tabulka výsledků pozemkové reformy na velkostatku Bouzov k roku 1933107 Zabraná

Zabraná

Zem. půda

Veškerá

Dosud

Dosud

Novým

Zbytkařům

Dosud

půda

půda

propuštěná

půda

vlastní

vlastní

vlastníkům

a středním

vlastní

zemědělská

veškerá

a

propuštěná

zem. půdy

veškeré

drobným

vyloučená

a

zabrané

půdy

48, 86

2506, 96

vyloučená

330, 86

2823, 96

7

32, 50

celkem

zabrané

254

30, 50

2539, 46

Tento stav je k roku 1933, ovšem musel být zaznamenán ještě předtím, než došlo na velkostatku Bouzov k další podstatné změně – již zmíněné lesní reformě. Tehdy byla naprostá většina

pozemků bouzovského panství

zestátněna a o pět let později, tedy roku 1938, předána Severomoravskému lesnímu družstvu, takže původnímu majiteli – Německému řádu zůstal z celé velikosti tohoto velkostatku prakticky pouze hrad a jeho areál o celkové rozloze asi 29 ha.108 Statek Bouzov se stal vlastně jediným z veškerého řádového majetku, který byl vyvlastněn, i když za určitou peněžní kompenzaci. Severomoravské lesní družstvo totiž převzalo téměř 2000 ha lesní půdy bývalého bouzovského velkostatku v březnu 1938 za 6 750 000 Kč.109 O zamýšlené lesní reformě informuje již výstřižek z novin datovaný k 21. srpnu 1930.110 Ten obsahuje zprávu, že zestátnění některých lesních revírů Německého řádu se bohužel stává pravdou a uvádí, že Německý řád nyní vlastní asi 9000 ha lesů, z čehož měly být revíry Bouzov a Štětín zabrány téměř celé a revíry Horní Dlouhá Loučka a Bruntál částečně. Svůj nesouhlas s tímto státním záměrem pak vyslovuje i tím, že vyzdvihuje činnost Německého řádu, zakládání nemocnic v Opavě či Rýžovišti, založení škol a jiných institucí. 107

Podle studie E. Červinky Jak byla provedena pozemková reforma na velkostatcích římskokatolické církve. Str. 22-23. Údaje jsou uváděny v hektarech. 108 Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Str. 13. 109 Trapl, M. a kol.: Bouzov. Minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 44 a 47. 110 Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

33

Upozorňuje na to, že aktivita Německého řádu a vše, co pro katolické obyvatelstvo učinil, by nemělo být zapomenuto. Nabádá k podpoře velmistra Kleina a jeho kněží a řádových sester. Velmistr Norbert Klein si byl vědom hrozícího nebezpečí ztráty převážné části řádového majetku. Přesto pro něj neexistoval důvod polevovat v péči o řádový majetek, i když jej na počátku 30. let jeho nemoc již velmi vysilovala. Svůj zájem o jemu svěřené jmění ostatně projevil i na Bouzově. Jako velmistr Německého řádu poskytl v roce 1931 více jak 10 000 Kč bouzovské farnosti na opravu tamního kostela sv. Gotharda. Tato oprava si vyžádala celkem přes 30 000 Kč, ovšem z této částky uhradil 20 000 Kč kostelní výbor.111 Veškeré snahy Norberta Kleina o pečlivé, starostlivé a zodpovědné vedení Německého řádu a péči o jeho majetek přerušila velmistrova předčasná smrt ve čtvrtek 9. března 1933.

111

Trapl, M. a kol.: Bouzov, minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Str. 47.

34

5. ÚMRTÍ NORBERTA KLEINA A POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ

Norbert Klein, posílený svatými svátostmi, zemřel po dlouhé a těžké nemoci 9. března 1933 v 9 hodin a 45 minut. Ještě téhož dne oznámil Generální vikariát Německého řádu v Opavě tuto smutnou událost široké veřejnosti. Současně sdělil datum a čas konání pohřbu a dal na vědomí, že ve všech řádových i patronátních kostelech budou následujícího dne slouženy za zemřelého mše svaté.112 Hned v následujících dnech putovaly ke Generálnímu vikariátu soustrastné dopisy113 ze všech koutů Československa, ve kterých pisatelé vyjadřovali hlubokou účast na zármutku, jenž Německý řád postihl tak brzkým odchodem jeho biskupské Milosti, velmistra Kleina. Upřímnou soustrast projevovaly kromě jednotlivců, např. viceprezidenta vrchního soudu v Brně či vyšehradského kanovníka Vošahlíka, také Řád maltézských rytířů, Zemské muzeum v Opavě, Městský stavební úřad v Opavě, Metropolitní kapitula v Olomouci nebo Jednota pro zřízení samostatné katolické duchovní správy v Oticích u Opavy. Jako příklad soustrastného projevu nad úmrtím Dr. Kleina můžeme uvést dopis zmíněné Jednoty pro zřízení samostatné katolické duchovní správy v Oticích u Opavy: „Veledůstojnému gener. vikariátu Německých rytířů v Opavě. Smutná zpráva o předčasném úmrtí nejdůstojnějšího pana velmistra Jeho biskupské Milosti Dr. Norberta Kleina nás občanů otických velmi bolestně se dotkla, ježto jeho Exelence jako bývalý náš učitel náboženství a náš dlouholetý pan probošt a farář byl nám osobností velmi blízkou a pro své šlechetné vlastnosti velmi váženou. Želíme upřímně jeho brzkého odchodu také proto, že byl prvním protektorem Jednoty pro zřízení samostatné katolické duchovní správy v Oticích a protože nedočkal se splnění naší dlouholeté tužby po vystavění chrámu Páně v Oticích. 112 113

Zemský archiv v Opavě. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 5. Inv.č. 14. Tamtéž.

35

Ve vší úctě podepsaní dovolují si vysloviti veledůstojnému generálnímu vikariátu Německých rytířů k úmrtí své hlavy nejupřímnější soustrast a zůstávají v hluboké úctě oddaní.“ Podepsáni jsou starosta a jednatel Jednoty. Pohřeb zesnulého velmistra Norberta Kleina se konal v pondělí 13. března 1933 v Bruntále. Podrobnější informace o průběhu obřadů nám podává příloha Bruntálských novin Freudenthaler Ländchen.114 Tělo zemřelého Dr. Kleina bylo vystaveno v malém sále bruntálského řádového zámku. Prostá, černá a šesti anděly zdobená rakev spočívající na katafalku byla obklopena množstvím květin a přístupové schůdky k ní byly ověšeny černým suknem. Rakev byla nejprve otevřená, později přikryta skleněným víkem a mrtvé tělo velmistra bylo oděno v biskupském rouchu a bílém velmistrovském plášti. U hlavy rakve stála biskupská berle a infule a u nohou ležely na černém sametovém polštáři rozprostřeny prsten, velmistrovský kříž, další velmistrovský kříž, který nosil Norbert Klein na krku, Řád Františka Josefa a velmistrovský klobouk. Kolem rakve byly rozžaty ve stříbrných a zlatých svícnech voskové svíce. V pondělí 13. března v 9 hodin dopoledne se v bruntálském zámku sešli kněží a po výkropu, který provedl brněnský biskup Dr. Josef Kupka, byla rakev převezena do městského farního kostela zaplněného až do posledního místa smutečními hosty. Jeho excelence světící biskup Dr. Josef Schinzel z Olomouce, dlouholetý přítel zemřelého velmistra, s hlubokým zármutkem vyjádřil, mimo jiné také jménem olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana, smutek, který naplňuje katolickou církev po odchodu tohoto vysoce váženého církevního hodnostáře. Poté vylíčil životní cestu Norberta Kleina a připomněl přeměnu řádu na duchovní instituci, ke které Dr. Klein velkou mírou přispěl. Po obřadech ve farním kostele se smuteční průvod vydal na cestu ke hřbitovu. Freudenthaler Ländchen uvádí, že cestu lemoval mnohatisícový dav, který se přišel naposledy rozloučit s oblíbeným velmistrem. Rakev se zesnulým byla ke hřbitovu převážena na voze taženém koňmi, za nímž byly na polštáři neseny biskupské a velmistrovské insignie. Po dlouhém průvodu duchovních následovali pohřební vůz také příbuzní Norberta Kleina, především jmenujme jeho sestru Annu Schälzky a synovce Ottu Schälzky se ženou. Jeho druhý 114

Zemský archiv v Opavě. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 6. Inv.č. 14.

36

synovec Robert Schälzky, který taktéž vstoupil do Německého řádu, šel v průvodu duchovenstva. Nad hrobem na bruntálském hřbitově poděkoval generální vizitátor Německého řádu Paul Heider zemřelému za vykonaná dobrodiní a současně vyslovil díky všem smutečním hostům za poctu prokázanou zesnulému. Norbert Klein nalezl místo posledního odpočinku na hřbitově v Bruntále, kde jeho hrob střeží majestátní socha řádového rytíře115, která připomíná dávnou slávu bývalého rytířského společenství, jenž dnes šíří křesťanství ne mečem, ale slovem.

115

Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Str. 10.

37

6. VZTAH SOUČASNÍKŮ K NORBERTU KLEINOVI

Pochopit vztah současníků k Norbertu Kleinovi nám umožňuje převážně dochovaná korespondence a novinové články zmiňující se o velmistrovi. Po jmenování do úřadu brněnského biskupa přinášely novinové články o Norbertu Kleinovi zprávy, že se jedná o muže, který se ve své dosavadní farnosti v Opavě těšil oblibě a všeobecné úctě.116 Po slavnostní intronizaci si Norbert Klein získal i srdce brněnských diecezánů díky své vlídnosti a dobrosrdečnosti. Stal se oblíbeným kazatelem, respektovaným a váženým duchovním hodnostářem známým svou vstřícností. Zpráva o abdikaci na post biskupa v Brně proto znamenala pro většinu diecezánů spíše smutnou událost. Dopis Felixe Čelouda, auditora a faráře ve Velkých Bílovicích, popisuje pocity farníků následovně: „…Bohužel naše radost byla zkalena zprávou, že Vaše Milost ráčila resignovati na biskupství brněnské, což se nás velmi bolestně dotklo. V naší farnosti budeme vždy s radostí na Vaši Milost vzpomínati…“117 Na činnost Norberta Kleina v brněnské diecézi se můžeme setkat jen s kladnými ohlasy. K oblibě biskupa Kleina mezi veřejností přispělo zajisté také to, že se živě zajímal o dění ve své diecézi a všemožně podporoval a spolupracoval s křesťanskými spolky a jinými institucemi. Přízni Dr. Kleina se netěšil pouze výše zmíněný Katolický rolnický spolek, ale například také brněnský Spolek „Křesťanských matek“, jemuž Norbert Klein věnoval po celá léta velkou pozornost a který tedy při jeho odchodu z Brna považoval za svou povinnost alespoň dopisem118 vyjádřit svůj vděk a poděkování za prokazovanou podporu a povzbuzující slova. Několik měsíců po své rezignaci na biskupský stolec obdržel Norbert Klein od kanovníků své bývalé diecéze dopis119, který mu v prvé řadě gratuloval k životnímu jubileu – 60. narozeninám. Obsáhlé psaní však zahrnuje nejen blahopřání, ale také popis současné situace v brněnské diecézi. Kanovníci upřímně sdělují, jak znatelný je rozdíl mezi duchovní správou Dr. Kleina a současnou duchovní správou. Stěžují si na nedostatek zájmu ze strany 116

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 1. Inv.č.14. Tamtéž. Karton 2. Inv.č 14. 118 Tamtéž. 119 Tamtéž. 117

38

nového biskupa, nedostatek času, který své diecézi věnuje a na nepřítomnost pevné ruky, která by věřící vedla po správných cestách a svědomitě vykonávala úřad. Norbert Klein byl velmi váženým mužem a kamkoli vstoupil, těšil se úctě a oblibě. Jeho smrt proto katolický svět hluboce zasáhla. Vrchní rada politické správy Karel Rotter z Brna velikost Kleinovy osobnosti vyjádřil těmito slovy: „Ztrátu, která postihla řád úmrtím Jeho Excellence nejdůstojnějšího pana biskupa Dra Kleina, dovedu oceniti velmi dobře, poněvadž vím, co zvěčnělý znamenal. Přísný k sobě v posuzování svých vlastních povinností, vyžadoval přesnost i u jiných a v osobním styku vzácně příjemný, zosobňoval plnou silou vznešenou autoritu vysokého církevního hodnostáře. Může-li Vám býti ve Vašem zármutku útěchou projev osoby, která s Vámi cítí, račte projev můj zařaditi mezi nejupřímnější. Nebožtíku zachovám vždy upřímnou čestnou památku.“120 O obrovské popularitě, které se těšil velmistr Německého řádu Norbert Klein, není pochyb. Hluboký zármutek lidí nad smutnou zprávou o zbožné smrti jeho Excelence byl jistě upřímný, o čemž ostatně svědčí několikatisícová účast na jeho pohřbu.

120

Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 5. Inv.č. 14.

39

ZÁVĚR

Studiem osobních dokladů, soukromých i úředních dopisů a dalších cenných

materiálů

v Zemském

archivu

v Opavě

jsme

se

seznámili

s výjimečnou osobností biskupa a velmistra Norberta Kleina. Literatura k tématice Německého řádu podává o prvním klerikálním velmistrovi pouze faktografické a většinou heslovité údaje, ovšem podrobnější a hlubší výklad o Norbertu Kleinovi již nenabízí. Tato práce tedy přispívá k bližšímu obeznámení s mužem, jehož církevní kariéra dosáhla významného postu biskupa a velmistra a s jehož osobností je spjat zlomový mezník v dějinách celého Německého řádu; s mužem, který se stal symbolem nově přetvořeného duchovního společenství. Ač bylo v této studii vyjmenováno několik záslužných činů Dr. Kleina, zdaleka nejsou všechny. O zřizování různých institucí Norbertem Kleinem a jakékoli jeho podpoře jednotlivců či skupin nebo spolků mohou pojednávat archivní materiály z jiných fondů a jiných archivů, především z Centrálního archivu Německého řádu ve Vídni. Otázkou však zůstává, zda tyto materiály existují a pokud ano, zda jsou záznamy natolik obsažné, aby umožnily další studium o činnosti Norberta Kleina. Tato práce splnila především úkol vymanit Norberta Kleina alespoň částečně ze stínu jeho předchůdce habsburského arcivévody Evžena, který se velkou měrou podílel na rozkvětu Řádu německých rytířů a jehož velkou výhodou bylo to, že ke zřizování nemocnic či škol mohl případně poskytnout finanční prostředky z vlastních zdrojů. Norbert Klein nepocházel ze šlechtického prostředí a disponoval pouze majetkem Německého řádu. Vždy se o něj snažil pečovat podle nejlepšího svědomí a snažil se z něj poskytovat prostředky tak, aby byly vždy pokryty ty potřeby a cíle řádu, které by vedly k rozšíření charitativní, vzdělávací, sociální či pečovatelské služby. Těmto hodnotám zasvětil Dr. Klein, biskup a velmistr Německého řádu, celý svůj život. Zdůrazňoval odloučení svého duchovního společenství od rytířství, boje a šíření křesťanství mečem a vyzdvihoval jeho nynější podobu jako čistě duchovního bratrstva zcela oddaného službě potřebným.

40

Při studiu zmíněných pramenů a literatury jsme nenalezli negativní kritiku Norberta Kleina. Víme, že jeho úřad mu komplikoval špatný zdravotní stav, nicméně s odmítavým postojem k některému z jeho kroků jsme se nesetkali. Nabýváme tedy dojem, že velmistr Klein byl osobností vskutku výjimečnou a příkladnou, ovšem musíme pamatovat na to, že výzkum není v tomto směru ukončen. Další aktový materiál uložený v archivech ve Vídni, kroniky spolků a institucí, které jsou s osobou Norberta Kleina spjaty, případně další korespondence může vynést na světlo zcela nové otázky. Pokud tyto prameny existují a budou objeveny, mohou o některých chybných rozhodnutích velmistra informovat a narušit zatím úctyhodný a veskrze kladný obraz Norberta Kleina.

41

RESUMÉ

Norbert Klein war der Bischof von Brünn und später der Hochmeister des Deutschen Ordens mit dem Sitz in Freudenthal. Dieses Amt übte er in den Jahren 1923 – 1933 aus und während seiner Wirkung an der Spitze des Deutschen Ordens trug er bedeutend zu der neuen Gestaltung des Bruderschafts bei. Der Orden verlieβ in der Zeit der Tätigkeit von Norbert Klein sein bisheriges ritterliches Element und wurde ausschlieβlich zu der geistlichen Gemeinschaft, die sich auf die karitative, bildende und sociale Tätigkeit konzentriert. Diese Studie macht mit dem Leben dieses ersten klerikalen Hochmeisters des Deutschen Ordens bekannt und zeigt auch seine Wirkung im Zusammenhang mit der Ordensburg Busau vor. Im Jahre 1929 besuchte nämlich die Burg Busau der Präsident Tomáš Gariggue Masaryk und Norbert Klein begrüβte ihn persönlich trotz er schwer krank war. Weil sich die Büchern mit der Persönlichkeit von Norbert Klein nicht beschäftigen, wurden zu dieser Studie vor allem die Archivquellen des Landesarchivs in Troppau benutzt.

42

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY 1. Prameny a) nepublikované Soukromý archiv Jiřího Ženožičky v Bouzově. Fotografie z návštěvy T. G. Masaryka na Bouzově. Soukromý archiv Jiřího Ženožičky v Bouzově. Zákravský, Š.: Kronika městečka Bausowa. Zemský archiv v Opavě. Velmistr Řádu německých rytířů (1877 – 1933). Zemský archiv v Opavě. Němečtí rytíři v Opavě. Mitteilungen des Deutschen Ordens. Karton 28. Inv. č. 92. Zemský archiv v Opavě. Řád německých rytířů (Ústřední správa velmistrovských statků na Moravě a ve Slezsku). Obecní záležitosti o příděl dříví palivového a stavebního materiálu pro obce na Vs. Bouzov; návštěvy hradu Bouzova význačnými osobnostmi. Karton 561. Inv. č. 2312. Sign. XXVII/3. b) publikované Prezidenti republiky a Moravská Třebová. In: Moravskotřebovský zpravodaj. Měsíčník města Moravská Třebová. Roč. IV. 5/2006. Str. 8. Voženílek, J.: O rozdělení velkostatků v Československé republice. Praha 1919.

k účelu

vnitřní

kolonisace

Voženílek, J.: Pozemková reforma v Československé republice. Praha 1924. 2. Literatura Bartoš, J.: Javoříčko (pravda a legendy). Olomouc 1995. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sv. 10. Ostrava 1998. Červinka, E.: Jak byla provedena pozemková reforma na velkostatcích římskokatolické církve. Praha 1933. Demel, B.: Der Deutsche Orden in der ČSR 1918 – 1939. In: Politický katolicismus v nástupnických státech Rakousko-Uherské monarchie v letech 1918 – 1938. Str. 123 – 164. Demel, B.: Der Deutsche Orden in Mähren und Schlesien. In: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau. XXXII/1991. Str. 29-68.

43

Demel, B.: Der Deutsche Orden in Vergangenheit und Gegenwart und die Bedeutung seines Archivs für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Steinheim am Main 1972. Dolanský, E.: Hrad Bouzov. Litovel 1936. Müller, G.: Die Familiaren des Deutschen Ordens. Marburg 1980. Rác, R.: Arcivévoda Evžen Habsburský. Velmistr Řádu německých rytířů (1863 – 1954). Brno 2005. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Bouzov 1993. Trapl, M. a kol.: Bouzov. Minulost a současnost hradu, obce a JZD „Mír“. Praha 1990. Tumler, M.: Der Deutsche Orden. Von seinem Ursprung bis zur Gegenwart. Marburg 1981. 3. Internetové zdroje (stav k 25.3. 2008) http://www.nemeckyrad.cz/historie.asp http://www.hrad-bouzov.cz/

44

PŘÍLOHY Fotografie z návštěvy Tomáše Garrigua Masaryka na hradě Bouzově 16. června 1929

T.G. Masaryka vítají na Bouzově slavnostní fanfáry. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

Zemský archiv Opava. Velmistr řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

45

Prezidenta přišly uvítat desítky lidí. Soukromý archiv Jiřího Ženožičky v Bouzově.

T.G. Masaryk a N. Klein. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

46

T.G. Masaryk a N. Klein. Soukromý archiv Jiřího Ženožičky v Bouzově.

T.G. Masaryk a N. Klein. Soukromý archiv Jiřího Ženožičky v Bouzově.

47

T. G. Masaryk a N. Klein. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

Prohlídka hradu. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

48

T.G. Masaryk na Bouzově. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

T.G. Masaryk na Bouzově. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 2. Inv.č. 14.

49

Fotografie z pohřbu Norberta Kleina

Průvod duchovenstva při pohřbu N. Kleina. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 6. Inv.č. 14.

Pohřební vůz. Zemský archiv Opava. Velmistr Řádu německých rytířů (1877-1933). Karton 6. Inv.č. 14.

50

51