UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Anna POJSLOVÁ
MANAGEMENT VODNÍCH ZDROJŮ V EGYPTĚ A JEHO ROZVOJOVÉ SOUVISLOSTI Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně, a že jsem uvedla veškeré použité zdroje. V Olomouci dne 7. 5. 2013
........................... Podpis
Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce panu RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D., za jeho odborné rady, ochotu a trpělivost.
Obsah Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... 9 Seznam tabulek a obrázků ................................................................................................... 11 1.
Úvod ........................................................................................................................... 12
2.
Cíle práce ................................................................................................................... 13
3.
Metodologie ............................................................................................................... 14
4.
Management egyptských vodních zdrojů v historii ................................................... 15 4.1.
Historie zavlažování – používané technologie ..................................................... 17
5. Egypt v současnosti, jeho zásoba vody, poptávka a jednotlivé příklady politických strategií v oblasti vodních zdrojů......................................................................................... 20 5.1.
5.1.1.
Nil jako hlavní zdroj vody ............................................................................. 21
5.1.2.
Dešťové srážky .............................................................................................. 23
5.1.3.
Voda ze záplav............................................................................................... 23
5.1.4.
Podzemní voda v poušti................................................................................. 23
5.1.5.
Odsolená mořská voda .................................................................................. 24
5.2.
6.
7.
Konvenční zdroje .................................................................................................. 21
Nekonvenční zdroje .............................................................................................. 24
5.2.1.
Podzemní voda v údolí a deltě Nilu............................................................... 24
5.2.2.
Opětovné využití vody ze zemědělského odtokového systému (drenáže) .... 25
5.2.3.
Opětovná spotřeba vyčištěné odpadní vody .................................................. 25
5.3.
Poptávka po vodě .................................................................................................. 26
5.4.
Kvalita vody v Egyptě .......................................................................................... 28
Egyptská politika v oblasti vodních zdrojů ................................................................ 32 6.1.
Stručný přehled politik péče o vodu v letech 1975–1999 ..................................... 32
6.2.
Národní plán vodních zdrojů (NWRP) ................................................................. 33
6.3.
Vodní rozvojové projekty ..................................................................................... 35
6.3.1.
Projekt Toshka ............................................................................................... 36
6.3.2.
Zemědělský rozvojový projekt severního Sinaje........................................... 39
Případová studie – Asuánská přehrada ...................................................................... 42 7.1.
Historie výstavby Asuánské přehrady .................................................................. 42
7.2.
Fakta o Asuánské přehradě ................................................................................... 44
7.3.
Negativní dopady Asuánské přehrady .................................................................. 46
Geopolitické vztahy Egypta se zeměmi v povodí Nilu .............................................. 51
8.
8.1.
Vývoj regionální spolupráce mezi zeměmi v povodí Nilu ................................... 51
8.2.
Vývoj bilaterální spolupráce ................................................................................. 55
8.2.1.
Historické smlouvy do roku 1929 ................................................................. 55
8.2.2.
Vztahy mezi Egyptem a Súdánem se zaměřením na smlouvu z roku 1959 .. 56
8.2.3.
Vztahy mezi Egyptem a Etiopií ..................................................................... 59
9.
Závěr .......................................................................................................................... 63
10.
Shrnutí ........................................................................................................................ 67
11.
Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 69
Seznam použitých zkratek ENSAP East Nile Subsidiary Action Plan Podružný akční plán východního Nilu
ICID - International Commission on Irrigation and Drainage Mezinárodní komise pro zavlažování a odvodňování
IRIN Integrated Regional Information Networks Integrované regionální informační sítě
MWRI Ministry of Water Resources and Irrigation Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování
NBI Nile Basin Initiative Iniciativa nilského povodí
NELSAP Nile Equatorial Lakes Subsidiary Action Plan Podružný akční plán nilských rovníkových jezer
NRBAP Nile River Basin Action Plan Akční plán povodí řeky Nilu
PJTC Permanent Joint Technical Commission Stálá společná technická komise
SAP Subsidiary Action Program Podružný akční plán
SIS State Information Service Státní informační servis
9
SVP Shared Vision Program Sdílený program vize
UNDP United Nations Development Program Agentura Spojených Států pro mezinárodní rozvoj
UNESCO United Nations Educational Scientific and Cultural Organization Vzdělávací vědecká a kulturní organizace Spojených národů
USAID US Agency for International Development Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj
WHO World Health Organization Světová zdravotnická organizace
WMO World Meteorological Organization Světová meteorologická organizace
WRPMP Water Resources Planning and Management Project Projekt vodního plánování a managementu
WUAs Water Users’Associations Asociace spotřebitelů vody
10
Seznam tabulek a obrázků Tabulka 1: Konvenční a nekonvenční zdroje vody v Egyptě (průměr za období 1997– 1998) .................................................................................................................................... 20 Tabulka 2: Nabídka a poptávka vody v Egyptě ................................................................. 28
Obrázek 1: Archimedův šroub ........................................................................................... 18 Obrázek 2: Shaa-doof ........................................................................................................ 18 Obrázek 3: Mapa povodí Nilu............................................................................................ 22 Obrázek 4: Konvenční vodní zdroje .................................................................................. 24 Obrázek 5: Nekonveční vodní zdroje ................................................................................ 26 Obrázek 6: Satelitní pohled na projekt Toshka .................................................................. 38 Obrázek 7: Detail projektu Toshka .................................................................................... 39 Obrázek 8: Zavlažovací kanál El-Salam na Sinajském poloostrově.................................. 41 Obrázek 9: Poloha Asuánské přehrady .............................................................................. 45 Obrázek 10: Asuánská přehrada – satelitní snímek ........................................................... 45 Obrázek 11: Poloha Velké etiopské přehrady obrody ....................................................... 61
11
1. Úvod Egypt mě vždy fascinoval svou dlouhou bohatou historií. Zajímala jsem se jak o starověkou civilizaci, tak o dějiny Egypta v pozdější době až po současnost. Je to výjimečná země. Jediná řeka dala této převážně pouštní zemi život a umožnila vznik vyspělé civilizace, jedné z nejstarších vůbec. Téma Egypta ve vztahu k jeho vodním zdrojům mě proto zaujalo. Egypt má za sebou dlouhou historii lidského osídlení. Jeho počátky se datují do období paleolitu. Zhruba od doby 4000 let př. n. l. se datuje vznik egyptské civilizace. Mnohé se změnilo v přístupu jeho obyvatel k Nilu. Od jeho uctívání jako božstva až k významnému narušení toku po výstavbě Asuánské přehrady. V moderní historii Egypta jsou také velmi důležité geopolitické vztahy mezi zeměmi povodí Nilu. Čím více se země na horním toku rozvíjejí, tím větší vzniká tlak na spotřebu vody. Tato skutečnost vede ke sporům mezi státy na dolním a horním toku. Rozhodla jsem se pojmout téma Egypta a Nilu v historickém vývoji. Tzn. zaměřit se jak na nejstarší období (v menší míře), tak na moderní Egypt se všemi jeho problémy spojenými s vodním hospodářstvím.
12
2. Cíle práce Cílem práce je souhrnně analyzovat problematiku vodních zdrojů v Egyptě a identifikovat v průběhu času se měnící faktory, které měly a mají vliv na vodní hospodářství, a tím i na rozvoj země. Těmito faktory jsou například klima, které se od starověku značně změnilo; dále lidská populace, která vzrostla ze zhruba 6,7 mil. obyvatel v roce 1882, kdy proběhlo první sčítání lidu, na dnešních 83 mil. obyvatel1. Technologie se zdokonalily, ale ne vždy jsou ohleduplné k okolnímu prostředí. Takto pojatý hlavní cíl je velmi široký, proto nemůže být zpracován v plném rozsahu a se všemi detaily. Práce se tak zaměří především na ty aspekty problému, které mají jistý „rozvojový“ dopad, tzn. na následující dílčí cíle. Zaměří se na problematické jevy současné egyptské společnosti, a to hlavně na novodobé zásahy do staletého vodního systému Nilu. Nil je řeka, kterou Egypt sdílí s dalšími 9 státy – a z tohoto faktu dnes vyvstává problém spoluvyužívání jeho vod. Dále na vnitřní problémy Egypta, které podmiňují růst, prosperitu a zdraví společnosti. Jsou to především zvyšující se populace, a s tím spojený možný nedostatek vody v budoucnu, nebezpečí znečištění Nilu a problémy, které byly zapříčiněny výstavbou Asuánské přehrady. Otázkou je, zda Egypt může a dokáže tyto problémy řešit. Kdysi tolik potřebné záplavy současnou industriální společnost ohrožují. Nebezpečí záplav bylo stavbou přehrady eliminováno, vyvstávají ale problémy jiné, a to neméně závažné. Těmto dílčím cílům bude přizpůsobena struktura práce. V úvodu bude popsána stručná politika hospodaření s vodou od starověku až do 19. století, kdy započalo budování Asuánské přehrady a narušil se tak po staletí přirozený režim toku Nilu. V dalších kapitolách se bude práce věnovat současné politice vodního hospodářství Egypta se zaměřením na vodní „mega projekty“. Velký důraz bude kladen na vztahy mezi zeměmi v povodí Nilu. Tato problematika bude popsána v historickém kontextu, zmíněny budou současné vztahy zemí se zaměřením zejména na Egypt, Súdán a Etiopii a na výhledy do budoucna.
1
Svobodová (2005)
13
3. Metodologie V bakalářské práci byla uplatněna rešeršně – kompilační metoda, přičemž byly použity tyto prvky: sběr vhodných dat, jejich následná analýza a kompilace získaných informací. Informace byly použity jak z knižních, tak z internetových zdrojů. V případě internetových zdrojů bylo čerpáno hlavně z e-časopisů nebo z aktuálních příspěvků v odborných časopisech. Většina dostupných materiálů, které se touto tématikou zabývají, je psána v anglickém jazyce. Mezi autory, jejichž práce byly nejvíce citovány, patří např.: Nicholas Hopkins a Sohair Mahanna, Tvedt Terje, Simon Mason a Peter Kagwanja, z anglosaských autorů a Abdel–Gawad, El–Arabawy nebo Abou Rayan a B. Djebedjian z autorů arabských. Použity byly také zdroje z oficiálních webových stránek egyptských institucí a ministerstev jako například Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování nebo Egyptský státní informační servis. Z českých zdrojů bylo čerpáno například z webových stránek Českého egyptologického ústavu nebo z časopisu Věda a technika. Práce je doplněna obrázky a tabulkami, které jsou pro větší názornost uvedeny přímo v textu. Jsou buď přímo převzaty z původního zdroje nebo byly zpracovány podle dostupných dat. V textu je na ně kurzívou odkazováno. Citační aparát je používán ve formě poznámek pod čarou. Přímé citace jsou v textu v uvozovkách.
14
4. Management egyptských vodních zdrojů v historii Tato kapitola má za cíl podat stručný přehled dějin Egypta a historii technologií zavlažování od prvopočátků až po začátek 20. století. Velké řeky byly odpradávna nositelkami života. V povodí Eufratu a Tigridu (Mezopotámie) vznikla ve starověku velká sumerská říše, dále pak známe významné civilizace kolem řek Indu, Gangy, Žluté řeky, a v neposlední řadě je to starověký Egypt na dolním toku Nilu. Název „Nil“ je odvozen od řeckého slova „Neilos“ – údolí řeky2. Vody Nilu s sebou po staletí při záplavách přinášely černé sedimenty, proto ji staří Egypťané nazývali Ar nebo Aur – černá. Tyto sedimenty zúrodňovaly půdu kolem Nilu a umožnily tak vznik prosperující civilizace.3 Již Hérodotos oceňoval význam této životodárné řeky v pouštním prostředí Egypta. Nazval Egypt „darem Nilu“.4 Původní obyvatelé Egypta žili jako kočovníci na Sahaře, tehdy však toto území místo pouště pokrývala savana. Poté, co začala savana vysychat, na konci 4. tisíciletí př. n. l., začali postupně přesidlovat do úrodného údolí řeky.5 K tomuto pozvolnému stěhování docházelo hlavně ve 2. tisíciletí př. n. l. Z pastevců se stávali usedlí zemědělci, kteří si postupně osvojovali různé techniky obdělávání půdy. Staří Egypťané byli jedni z prvních, kteří začali používat pluh, různá důmyslná technická zařízení, a především systematicky využívali zavlažování. Princip zavlažování nesmírně zintenzivnil egyptské hospodářství a umožnil tak růst bohatství země.6 V Egyptě vznikla dvě království – Dolní Egypt na severu při deltě Nilu a na jihu v nilském údolí Horní Egypt. Po jejich spojení došlo k rozvoji velké egyptské říše. Stalo se tak na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l., kdy si Horní Egypt podmanil Egypt Dolní. V čele sjednoceného státu stáli faraonové, jejichž vláda se tradičně rozděluje na 30 dynastií. V tomto období došlo k největšímu rozkvětu říše, dodnes se zachovala řada reprezentativních
i
hospodářských
staveb,
hrobek
faraónů
a
důmyslných
vodohospodářských zařízení.7 Např. v období 12. dynastie za vlády Chacheperre Senusreta II. byl vybudován tzv. fajjúmský zavodňovací systém. Jednalo se o systém, který pomocí hráze a kanálů spojil Fajjúmskou oázu s vodní cestou (dnešní Bahr Júsuf). Kanály odčerpávaly vodu z řeky, která by jinak tekla do jezera Moeris. Toto jezero postupně 2
Němec (2010) Němec (2010) 4 Burian (1973) 5 Český egyptologický ústav (2005) 6 Burian (1973) 7 Burian (1973) 3
15
vysychalo – získaná půda tak mohla být využita k zemědělství. Tento důmyslný systém byl velkým úspěchem starověkých projektantů panovníka Senusreta II.8 Starověký Egypt se díky Nilu a důmyslnosti jeho obyvatel stal nejbohatším a nejrozvinutějším státem tehdejšího světa, svého vrcholu dosáhl ve druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l.9 V tzv. Pozdní době (1087–330 př. n. l.) dochází k úpadku. Egypt oslabovaly zahraniční tlaky, politická situace nebyla stabilní, narůstaly vnitřní rozpory. V roce 525 př. n. l. se země dostává pod nadvládu Peršanů.10 V této době (mezi lety 510 a 497 př. Kr.) byla Dareiem dokončena stavba kanálu, který propojoval pelúsijské rameno Nilu s Hořkými jezery a Rudým mořem. Sloužil ke komunikačnímu propojení Egypta s Perskou říší.11 Od doby nadvlády Peršanů se Egypt stává na dlouho jen provincií různých říší. Po Peršanech přišli Řekové v čele s Alexandrem Makedonským. Po jeho smrti nastupuje Ptolemaiovská dynastie, díky které se Egypt znovu stává významnější kulturní i hospodářskou mocností.12 Po bitvě u Actia (31 př. n. l.), ve které byl poražen Markus Antonius s Kleopatrou a po následném dobytí Egypta římskou armádou pod vedením císaře Oktaviana, se Egypt definitivně dostává pod nadvládu Říma. Římané Egypt využívali jako zdroj obilí, nerostů a pro jeho výhodnou polohu také jako strategické místo pro obchod s Východem. Cenné zboží z Orientu se dopravovalo na lodích přes Indický oceán a vykládalo se na západním břehu Rudého moře, odkud pak po Nilu putovalo až do Alexandrie a poté do Říma. Nil v této době mimo jiné sloužil jako výhodná cesta k převozu zboží přes poušť.13 Od 2. poloviny 7. stol. začíná arabizace a islamizace Egypta. V následujících 1300 letech se v Egyptě vystřídala vláda Arabů, Mamlúků a Osmanů. V 18. stol. se Egypt stává objektem pozornosti evropských mocností. Záminka osvobodit Egypťany z područí jejich vládců přivádí do Egypta armádu francouzského císaře Napoleona. Napoleonovo válečné tažení bylo neúspěšné, do Egypta však zároveň přivedlo badatelské expedice, které uskutečnily pro Evropu nesmírně cenné vědecké objevy kulturních památek. Francouzské tažení přivedlo k moci Muhammada Alího. Právě jemu se pak podařilo vybudovat silný centralizovaný stát. Roku 1869 byl otevřen Suezský průplav, tím se ještě zvýšil strategický význam země. Od roku 1882 byl pak Egypt okupován Brity. Formálně zůstal součástí
8
Shaw (2003, s. 179) Burian (1973) 10 Burian (1973) 11 Lloyd (2003, s. 398) 12 Burian (1973) 13 Shaw (2003, s. 441) 9
16
turecké říše, ale ve skutečnosti patřil k britskému impériu. Na počátku 1. světové války byl oficiálně prohlášen britským protektorátem. Dne 28. 2. 1922 se stal Egypt formálně nezávislým královstvím. Vliv Velké Británie byl patrný ještě do začátku 50. let. Definitivně však končí 18. 6. 1953, kdy byl Egypt prohlášen republikou.14
4.1. Historie zavlažování – používané technologie Po celá tisíciletí závisel osud Egypta na rozsahu nilských záplav, které byly oslavovány jako požehnání shůry kvůli úrodným naplaveninám, které s sebou přinášely. Každý rok v červnu (s blížícím se letním slunovratem) začala hladina Nilu stoupat denně o 4 až 8 centimetrů. V červenci a v srpnu se řeka začala vylévat a v září záplavy kulminovaly.15 V deltě Nilu proto panovaly ideální podmínky pro pěstování pšenice. Ta dozrávala v zimních měsících, proto mohla být sklizena ještě před příchodem jara. Byla tak uchráněna před horkem a vysokými teplotami, které by úrodu zahubily. Vytvářely se zemědělské přebytky, které pravděpodobně vedly k rozvoji egyptské civilizace.16 První způsob zavlažování používaný v údolí Nilu byl následující: pole na naplaveninách byla rozdělena bahnitými břehy, a tím se vytvořily nádrže o velikosti až 20 000 hektarů. Tyto nádrže byly během pravidelných záplav pod vodou po dobu šesti týdnů. Poté, co vodní hladina klesla, voda opadla a zanechala po sobě úrodné naplaveniny. Do nasáklé půdy byly nasazeny plodiny. Nevýhodou však bylo, že sklizeň mohla být pouze jednou ročně, rolníci tak byli závislí na každoročně se měnící intenzitě záplav.17 K zasolování půdy zde nedocházelo, protože každoroční nilská záplava sůl z půdy vyplavila.18 Tok Nilu byl regulován již ve starověkém Egyptě. Například faraón Mina nechal zpevnit jeho západní břeh a vystavěl velké množství přehrad, které zadržovaly záplavovou vodu, takže mohla být použita k zavlažování tehdy, kdy bylo potřeba. Faraón Sesostris zase nechal zpevnit východní břeh, aby byl tok Nilu pod kontrolou a nedocházelo k zaplavení údolí.19 V Encyklopedii starověkého Egypta se uvádí, že se již ve starém Egyptě používal tzv. nilometr. Byla to „stavba připomínající studnu opatřená zevnitř
14
Svobodová (2005) Felgr (2011) 16 Bardová (2003, s. 85) 17 Encyclopedia Britannica (2011) 18 Bardová (2003, s. 85) 19 Said M. H. Ali, Eissa (2000) 15
17
měřítkem a točitými schůdky“20. Pomocí dlouhodobého pozorování byli Egypťané schopni předpovědět výšku hladiny přicházející povodně. Nejvýznamnější nilometr se nacházel v Chnumově chrámu na Elefantině - povodeň se zde projevila z celého egyptského území nejdříve. 21 Tato stavba se užívala k měření hladiny od starověku a podle Said M. H. Aliho (2000) ji používali ještě Arabové po ovládnutí Egypta.22 Egypťané využívali i různé nástroje k čerpání vody z Nilu. Voda se čerpala tradičně přímo z Nilu nebo ze zavlažovacích kanálů. K tomu sloužila různá zařízení jako např. Archimedův šroub (viz Obrázek 1) tzv. sha-doof – vyvážená páka s dlouhou tyčí (viz Obrázek 2) nebo perské vodní kolo.23
Obrázek 1: Archimedův šroub
Zdroj: automatizace.cz, 2004 Obrázek 2: Shaa-doof
V době, provincií
Říma,
kdy
byl
Egypt
se obdělávala nejen
Zdroj: Arab Science, 2009
půda v Nilské deltě, ale také v oblasti oáz, které byly tehdy rozsáhlé. V mnoha oázách se nacházela
sídliště
20
Verner, Bareš, Vachala (2007, s. 338) Verner, Bareš, Vachala (2007, s. 338–339) 22 Said M. H. Ali, Eissa, (2000) 23 Encyclopedia Britannica (2011) 21
18
o rozloze až 10 hektarů.24 V oázách Západní pouště sloužily k uchovávání vody tzv. manaváry. Jedná se o podzemní mírně se svažující chodby ke svádění podzemní vody, které zadržovaly vodu v nejníže položeném místě, a tvořily tak studny. Tok byl veden pod úrovní země – podpovrchový odpar byl tedy minimální. Díky tomuto jedinečnému systému nedocházelo ke ztrátám vody.25 Vědci se shodují, že proces intenzivní zemědělské činnosti v oblastech tehdejších oáz vedl časem k úbytku vodních zdrojů (postupné vyčerpání zdrojů podzemní vody), odlesnění a následnému vysychání těchto míst. Tento proces se v dnešní době znovu opakuje.26 Zavlažovací zařízení, která byla obsluhována lidmi nebo zvířaty, byla později nahrazena moderními mechanickými zařízeními. Ještě před koncem 19. století bylo postaveno množství hrází a vodních děl. Začátkem 20. století došlo k úpravě systému kanálů a pak i k výstavbě první přehrady. Egypt přestal být závislý na nilských záplavách.27
24
Český egyptologický ústav (2005) Český egyptologický ústav (2005) 26 Český egyptologický ústav (2005) 27 Encyclopedia Britannica (2011) 25
19
5. Egypt v současnosti, jeho zásoba vody, poptávka a jednotlivé příklady politických strategií v oblasti vodních zdrojů Voda vyskytující se v převážně pouštní oblasti je velmi vzácnou komoditou. Od jejího dostatku či nedostatku se odvíjejí možnosti hospodářského rozvoje země. Podle správy International Commission on Irrigation and Drainage (ICID) vydané v roce 2005 a podle publikace The River Nile in the Post-Colonial Age: Conflict and Cooperation in the Nile Basin Countries (Terje Tvedt) lze egyptské vodní zdroje dělit do dvou skupin: na zdroje konvenční a nekonvenční. Do konvenčních zdrojů jsou zahrnuty tradiční vodní zdroje. Do nekonvenčních se řadí ty zdroje, které nemohou být považovány za nezávislé, tedy nemohou být počítány jako část vodních zdrojů Egypta. Jedná se především o opakovaně využité konvenční zdroje vody.28 Objem a podrobnější popis jednotlivých zdrojů je zachycen v Tabulce 1. Tabulka 1: Konvenční a nekonvenční zdroje vody v Egyptě (průměr za období 1997–1998)
Konvenční
Množství využitelné
zdroje
vody za rok (v mld.
vody za rok (v mld.
m 3)
m3)
Nil dešťové srážky Voda ze záplav podzemní voda v poušti
55,5
Nekonvenční zdroje
podzemní voda v nilském údolí a deltě
6,1
opětovné využití vody ze 1,0
zemědělských
odtokových 3,5
kanálů 1,0
opětovná spotřeba vyčištěné odpadní vody
0,8
Zdroj: ICID, 2005, upraveno
28
Množství využitelné
ICID (2005), Tvedt (2010, s. 221–222)
20
1,4
5.1. Konvenční zdroje 5.1.1. Nil jako hlavní zdroj vody Nil je nejdelší řekou na světě s délkou kolem 6 670 km, povodí má rozlohu 3,1 mil. 2 29
km .
Řeka pramení jižně od rovníku, protéká severovýchodní Afrikou a vlévá se do
Středozemního moře. Povodí Nilu zasahuje do těchto zemí: Tanzanie, Burundi, Rwanda, Eritrea, Demokratická republika Kongo, Keňa, Uganda, Etiopie, Jižní Súdán, Súdán a Egypt. Na vodách Nilu je závislých kolem 160 milionů lidí různých kultur a náboženství.30 Nil vzniká soutokem dvou mohutných řek: Modrého a Bílého Nilu. Modrý Nil pramení v Etiopské vysočině – jezero Tana31. V průběhu toku Etiopií přibývá množství naplavenin z četných malých přítoků. Na sever k Súdánu se na něj napojují jeho hlavní dva přítoky: Rahad a Dinder. Jak tok Nilu pokračuje na sever, ubývají srážky. Na většině území Egypta se vyskytují v úhrnech pod 25 mm za rok.32 Pramenem Bílého Nilu je Viktoriino jezero. Odtud jeho tok pokračuje do jezera Kyoga v Ugandě a dále do Albertova jezera. Zde se Bílý Nil (Kyoga Nile) spojuje s řekou Semliki, která teče z Edwardova jezera a Georgova jezera. Teče dál na sever přes Jubu v Jižním Súdánu, odkud se označuje jako Bahr el Jebel, který se rozlévá do okolí a vytváří tak jedny z největších mokřin na světě. Srážky kolem Viktoriina jezera dosahují stejně jako v hornaté oblasti Etiopie úhrnu 1800 mm ročně. V Jižním Súdánu jsou stále poměrně vydatné – okolo 1000 mm ročně. Bahr el Jebel se stéká s Bahr el Ghazel v jezeru No. Odtud teče, opět pod názvem Bílý Nil, 964 km do Chartúmu. Z Chartúmu, kde se Modrý a Bílý Nil slévá, teče dál 3087 km přes poušť až do Středozemního moře. 24 km severně od Káhiry se dělí na 2 větve – Rosetta a Damietta. Jediný přítok, severně od Chartúmu, který zásobí Nil větším množstvím vody, je řeka Atbara.33 Nil vytváří v Egyptě jedinečný vodní systém, který představuje hlavní zdroj vody pro všechny ekonomické aktivity v oblasti. Vzhledem k tomu, že je voda v Egyptě stále intenzivněji využívána, stává se z ní zdroj velmi zranitelný a omezený, který je třeba chránit. 34
29
Whittington, Guariso (1983, s. 2) Encyclopedia Britannica (2013) 31 Tato oblast je důležitým zdrojem vody pro hlavní tok Nilu – 86 % vody přitéká po jarních deštích v Etiopii. Tak dochází ke každoročnímu vzestupu hladiny Nilu. V Egyptě je tento vzestup pozorován v červenci, srpnu, září a říjnu (Tvedt, 2010) Jde však pouze o oblast pod Asuánskou přehradou. 32 Whittington, Guariso (1983, s. 2–3) 33 Whittington, Guariso (1983, s. 3–5) 34 Abdel-Gawad (2004, s. 335–336) 30
21
Obrázek 3: Mapa povodí Nilu
Zdroj: Keys, 2013
Egypt je závislý především na zásobách vody z Násirova jezera, které bylo vybudováno v 60. letech. V roce 1959 byla podepsána smlouva se Súdánem, ve které bylo dohodnuto množství vody, které může Egypt ročně využít. Je to 55,5 miliard m3. Nil je
22
tedy hlavním zdrojem vody – představuje 98 % využitelných zásob. Navzdory tomu se povodí Nilu řadí mezi ty s největším nedostatkem vody.35 5.1.2. Dešťové srážky Podnebí v Egyptě se vyznačuje horkým a suchým létem a teplou a deštivou zimou.36 Tyto zimní srážky však nejsou příliš hojné, kromě úzkého pásu kolem pobřeží Středozemního moře. Směrem k jihu i k východu jich ubývá.37 Egypt lze rozdělit na 4 oblasti podle ročních průměrných srážek: a) Oblast Středozemního moře – srážky dopadají do severní části delty a dosahují 100 mm/rok (ojediněle až 380 mm/rok) b) Oblast sucha – v přímořské oblasti, srážky dosahují 25-100 mm/rok c) Oblast polopouště – srážky jsou vzácné, dosahují 25 mm/rok d) Oblast pouště – zahrnuje oblast od kraje al-Minjá v Horním Egyptě. Nevyskytují se zde žádné srážky.38 Průměrné množství vody z dešťových srážek, které je využíváno, se odhaduje na 1 miliardu m3 za rok (viz Tabulka 1).
5.1.3. Voda ze záplav Tzv. bleskové povodně, které se vyskytují během intenzivních bouří, způsobují velké škody na životním prostředí hlavně v oblastech jižního Sinaje a Rudého moře. Tento zdroj vody mizí bez užitku – v budoucnu by se mohl přímo využít ke spotřebě, nebo by tato voda mohla být použita k naplnění mělkých zvodní.39 5.1.4. Podzemní voda v poušti Podzemní voda, která se nachází v Západní poušti a v regionu východně od Owaynat, dosahuje objemu kolem 150 000 miliard m3. Tento zdroj je však prakticky nemožné využívat ve velkém. Voda se nachází v tzv. zvodních, což jsou hydraulicky jednotné a souvislé akumulace gravitačních podzemních vod v hornině. Velkým problémem je jejich hloubka – okolo 2 km. V údolích Sinaje jsou zvodně napájeny z dešťových srážek – zejména z přívalových dešťů. Jejich objem dosahuje pouze 0,09 35
Tvedt (2010, s. 219) Said M. H. Ali, Eissa (2000, s. 382) 37 ICID (2005) 38 Said M. H. Ali, Eissa (2000, s. 382) 39 ICID (2005) 36
23
miliard m3. Celkové množství vody ze zvodní Západní pouště využitelné za rok bylo v letech 1997-1998 odhadováno na 0,817 miliard m3.40 Jsou neobnovitelné a možnost využití je limitovaná vysokými náklady na čerpání.41 5.1.5. Odsolená mořská voda Proces odsolování mořské vody je velmi nákladný.42 Průměrná cena za odsolení jednoho m3 se pohybuje okolo 0,54–1,27 USD.43 V některých odlehlých oblastech se však voda odsoluje z důvodu vysoké ceny transportu vody z Nilu. Tato metoda se také používá kolem Rudého moře, zvláště v turistických destinacích, kde se platí za vodu vysoké poplatky a proces odsolování je zde proto finančně návratný. Množství vody k odsolování by se v budoucnosti mohlo zvýšit, neboť poptávka po vodě bude stoupat. Je však zapotřebí tuto technologii vylepšit a zlevnit.44 Obrázek 4: Konvenční vodní zdroje
Zdroj: ICID, 2005
5.2. Nekonvenční zdroje 5.2.1. Podzemní voda v údolí a deltě Nilu
40
ICID (2005) Tvedt (2010, s. 221–222) 42 ICID (2005) 43 Tvedt (2010, s. 222) 44 ICID (2005) 41
24
Nil, déšť a záplavy jsou zdroje využívané odpradávna. V současnosti je to také podzemní voda. Hlavním zdrojem podzemní vody v Egyptě jsou již zmíněné zvodně. V případě zvodní nilských však nejde o samostatný zdroj 45. Představují však pouze malé procento z celkových zásob vody. Celkový objem dostupné vody v nilských zvodních je odhadován na 500 miliard m3, ale jen minimum, 7,5 miliard m3 z těchto zásob, je zdroj obnovitelný.46 Zvodně mohou být jako zdroj vody využity k uspokojení poptávky v době jejího nedostatku a v období snížené poptávky mohou být doplněny.47 5.2.2. Opětovné využití vody ze zemědělského odtokového systému (drenáže) Odhad celkového objemu znovuvyužité vody v letech 1997–1998 činil 3,5 miliard m3. Opětovné využití je omezeno obsahem solí.48 Voda v odtokovém systému pochází z různých zdrojů: voda, která prosakuje z kanálů; povrchový odtok ze zavlažovaných polí a hloubkový průsak ze zavlažovaných polí (což je potřebné pro vyplavování soli). První dva zdroje mají poměrně vysokou kvalitu vody. V jižní části Egypta teče voda z odtokového systému přímo do Nilu. Voda z drenáží je však také čerpána pro opětovné využití do oáz a kanálů: kanály Ibrahimia a Bahr Youssef do Fajjúmské oázy, odkud je část vody odvedena do jezera Qarun. V oblasti delty Nilu je voda odčerpávána pomocí čerpacích stanic do moře nebo do jezer na severu. Množství vody čerpané do moře se však snižuje a v budoucnosti má dále klesat.49 5.2.3. Opětovná spotřeba vyčištěné odpadní vody Se zvyšujícím se počtem populace se zvyšuje i životní standard, průmysl se rozvíjí, spotřeba vody proto narůstá. To vytváří tlak na využití většího množství odpadní vody v tomto odvětví. V budoucnu by se mohla stát odpadní voda pro Egypt důležitým zdrojem. Opětovné použití by bylo možné také v oblastech, jakými jsou zdravotnictví nebo životní prostředí.50 Momentálně se tato voda využívá v zemědělství a k zavlažování.51 Zatím se tedy recykluje jen 1 miliarda m3 odpadní vody. Její objem se má však zvyšovat.52 Podle Abdel Quadera, někdejšího ministra životního prostředí, se musí řešit zvláště vypouštění 45
Jde o propojený systém s vodou z Nilu. Tvedt (2010, s. 221) 47 ICID (2005) 48 ICID (2005) 49 Tvedt (2010, s. 223) 50 Tvedt (2010, s. 223) 51 ICID (2005) 52 Tvedt (2010, s. 223) 46
25
již vyčištěné vody do Nilu. Tato voda odtéká totiž bez dalšího využití. Úspěšný byl projekt, kdy se použilo velké množství vyčištěné vody k zavlažování lesů. Plocha ve 24 oblastech 16 provincií o celkové velikosti kolem 4 620 hektarů byla osázena stromy, což se podle ministra ukázalo být velmi přínosné zvláště pro pouštní provincie, kde došlo mj. ke zlepšení kvality vzduchu.53 V tomto případě se podařilo vyčištěnou odpadní vodu smysluplně a bezezbytku využít. Obrázek 5: Nekonveční vodní zdroje
Zdroj: ICID 2005
5.3. Poptávka po vodě Zemědělství je sektor, který je nejnáročnější na spotřebu vody. Využívá z 80 % vodu z Nilu (44 miliard m3).54 Nevhodné je ovšem pěstování některých plodin v oblasti. Například rýže a cukrová třtina jsou plodiny náročné na vodu a i přesto se ve velkém množství v Egyptě pěstují.55 Zavlažovaná plocha zaujímá 3 246 000 hektarů, z toho více než 90 % leží v nilské deltě. Na většině území je používána voda z Nilu, jenom ve třech provinciích (Matrouh, Sinaj a Nové údolí) je to voda podzemní.56
53
IRIN (2008) MWRI (2010) 55 ICID (2004) 56 Abou Rayan, Djebedjian (2004) 54
26
Roční výpar z otevřených vodních ploch se mění rok od roku, protože je závislý na klimatických podmínkách a na množství vodních řas v kanálech a drenážích. Za rok 1999/2000 byl výpar odhadován na 3 miliardy m3.57 Dalším odvětvím velké spotřeby je průmyslový sektor. Využívá zhruba 8 miliard m3 vody z Nilu. Část se vypaří během průmyslových procesů, ale většina se vrací zpět do systému ve znečištěné podobě.
58
Největší spotřebu vody mají ocelárny a tepelné
elektrárny.59 Domácnosti spotřebují ročně kolem 9 miliard m3 vody. Jsou do nich započítávány jak oblasti městské, příměstské, tak i venkovské. Část vody je odebírána z Nilu (85 %) a část z podzemních zdrojů (15 %). 95 % Egypťanů je napojeno na vodovodní systém, na kanalizaci však pouze 50 % v městských oblastech a 20 % v oblastech venkovských.60 Spotřeba vody se liší podle typu oblasti, kde obyvatelé žijí. U domácího obyvatelstva můžeme zhruba vyčlenit 3 typy spotřeby: obyvatelstvo měst (170 l/os./den), příměstské obyvatelstvo (100 l/os./den) a obyvatelstvo venkova (80 l/os./den). Přitom zvláštní skupinu tvoří turisté, kteří spotřebují 270 l/os./den.61 Jak vyplývá z předešlého, kombinací konvenčních a nekonvenčních zdrojů je Egypt prozatím schopen uspokojit svou poptávku po vodě (viz Tabulka 2). To se však může v budoucnu změnit (viz následující kapitoly).
57
ICID (2004) MWRI (2010) 59 Abou Rayan, Djebedjian (2004) 60 MWRI (2010) 61 Abou Rayan, Djebedjian (2004) 58
27
Tabulka 2: Nabídka a poptávka vody v Egyptě
Nabídka vody
Zdroj
Poptávka po vodě
Objem
Oblast
Objem
v mld. m3
v mld. m3
Nil
55,5
zemědělství
44,0
dešťové srážky
1,0
průmysl
8,0
voda ze záplav
1,0
podzemní voda v poušti
0,8
podzemní voda v Nilském údolí a deltě
6,1
opětovná spotřeba vyčištěné odpadní vody opětovné využití vody ze zemědělských odtokových kanálů objem celkem
komunální domácnosti
spotřeba
9,0
výpar
3,0
objem celkem
64,0
3,5
1,4
69,3
Zdroj: vlastní zpracování na základě ICID, 2004, 2005; MWRI, 2010
5.4. Kvalita vody v Egyptě V aridních oblastech, kde je úhrn srážek nižší než vsak a výpar, a semiaridních regionech, kde je několikaměsíční období dešťů, je otázka hospodaření s vodou velmi naléhavá. Zhoršující se kvalita vody představuje velkou hrozbu. Je limitujícím faktorem pro budoucí ekonomický rozvoj, ovlivňuje zdraví lidí i životní prostředí, což může mít dlouhodobé následky.62 Podle publikace WHO Safer water, better health by mohlo být až 10 % z celkového množství onemocnění eliminováno zlepšením hygieny, kvality pitné
62
Abdel-Gawad (2004, s. 335)
28
vody a obecně vodního managementu. V Egyptě by mohlo být zmírněno až 25 % onemocnění.63 Proto je potřeba kvalitnějšího managementu vodních zdrojů nezbytná. V Egyptě je kvalita vody ovlivněna zejména odtokem vody z polí (zemědělskou drenáží) a znečištěnou vodou z průmyslu a z komunálního odpadu.64 Aby se tato situace změnila k lepšímu, bude třeba v Egyptě dlouhodobě řešit především problém chudoby a zaostalosti, což je a bude záležitost politiky vlády, a to na všech úrovních společnosti.65 V horním Egyptě je voda z kanalizace ze všech měst a vesnic vypouštěna buď přímo nebo nepřímo do řeky.66 Právě ve venkovských oblastech je proto situace z celého Egypta nejkritičtější. Nejsou totiž zahrnuty do vládních programů na podporu čištění odpadních vod kvůli nedostatku financí a špatné dostupnosti nízkonákladových modulů čističek. Obnova a výstavba kanalizace na venkově nestačí držet krok s nárůstem vodovodních sítí. Nevyčištěná odpadní voda se tak dlouhodobě vypouští přímo do nejbližšího vodního zdroje. Tato praxe přispívá k rozsáhlé degradaci kvality vody.67 Některé projekty jsou však realizovány i bez pomoci vlády. Příkladem může být úspěšný projekt v governorátu Minya. Většina zemědělců z vesnic v této odlehlé oblasti si nebyla schopna obstarat pitnou vodu, protože zde chybělo jakékoliv zařízení na její čištění. Voda, kterou pili tamní lidé, byla kontaminována parazity a bakteriemi, což mělo negativní dopad na jejich zdraví. Proto byly v roce 2003 místní obyvatelé americkou vládní Agenturou pro mezinárodní rozvoj (USAID) seznámeni se zařízeními na čištění vody fungujícím na principu filtrace pomocí písku a štěrku. Tak se voda zbavuje nečistot, následně je do ní přidán chlór. Tato zařízení byla podle zmíněného projektu vybudována samotnými Egypťany. Jsou přitom vysoce efektivní – úspěšně čistí vodu, zbavují ji parazitů a bakterií a jsou nízkonákladová. Zdraví obyvatel se poté dramaticky zlepšilo.68 Egypt má dlouhodobé problémy s průmyslovým odpadem, který je vypouštěn z továren přímo do Nilu.69 Momentálně je v Egyptě okolo 24 000 průmyslových podniků, z toho 700 významných. Ty jsou většinou stavěny ve velkých městech – hlavně v Káhiře a Alexandrii.70
Za nejzávažnější průmyslový odpad se považují nitráty, organický
materiál, fotofosfáty, těžké kovy a amoniak. Největší koncentrace jsou přítomny zvláště 63
Prüss-Üstün, Bos, Gore, Bartram (2008, s. 7) Tvedt (2010, s. 220) 65 Aneesah Akbar-Uqdah, Sam Highsmith, Sara Tonsy (2006) 66 Tvedt (2010, s. 220) 67 El Gammal (2012, s. 230–231) 68 USAID (2009) 69 IRIN (2008) 70 Brown, El Gohary, Tawfic, Hamdy, Abdel-Gawad (2003) 64
29
v blízkosti továren. Podle Abdel Quadera, ředitele úřadu pro centrální jednotky informací, environmentálního povědomí a vzdělávání na ministerstvu životního prostředí, však v této oblasti dochází k postupnému zlepšování díky projektu, který se zaměřuje na kontrolu znečištění. Vzorky tekutého odpadu, které se vypouštějí do Nilu, jsou vyhodnocovány, následně se voda vyčistí a teprve potom vypouští do kanalizace.71 Kdy se ovšem takto podaří vyčistit většinu znečištěné vody, to je asi ještě dlouho otázkou nejisté budoucnosti. Dalším velkým problémem je znečištěná voda ze zemědělství. Kromě toho, že je zemědělství největším spotřebitelem vody, je také největším znečišťovatelem. Voda z polí obsahuje soli, živiny, pesticidy, patogeny a organické a anorganické znečisťující látky. Odvodnění vodními průsaky z polí je považováno za plošný zdroj znečištění. Tyto plošné zdroje však vytvářejí díky odtokovému systému ještě tzv. bodové zdroje znečištění. A to v místech vypouštění do Nilu, do jezer na severu a do zavlažovacích kanálů.72 Dalším zdrojem znečištění ze zemědělství je organický odpad, který farmáři vyhazují přímo do Nilu, např. odpad z banánů73. Ten se ve vodě rozkládá, a tak způsobuje eutrofizaci vody. Následný nedostatek kyslíku ve vodě pak snižuje kvalitu vody a ovlivňuje celý ekosystém. Řešením by bylo zavedení kompostování.74 Kvalita podzemní vody je v nilském systému stále poměrně dobrá. Problém však mají některé zvodně – kolem 20 % nilských zvodní nesplňuje standardy pro pitnou vodu.75 Podle studie Nilského výzkumného institutu, která byla prováděna v roce 2007, se kvalita vody Nilu v prvním desetiletí 21. století zlepšovala. Výsledky však mohou být dány načasováním odběru vzorků. Ten probíhal v době, kdy byl z Asuánské přehrady odpouštěn nadbytek vody. Jde o proces, který se nazývá „mytí Nilu“ a probíhá v měsících říjnu a listopadu. Studie zaznamenala, že se kvalita vody zlepšila průměrně o 14 % v měsících říjnu a listopadu roku 2007. Podle Hussan al-Atfi, někdejšího ministra pro vodní zdroje a zavlažování, tento proces snižuje koncentrace solí, organického materiálu a bakterií.76 Zveřejňované optimistické výsledky bude tedy potřeba brát s rezervou. Měření v době poklesu vody by zřejmě vykázalo podstatně horší výsledky. Velkým problémem Nilu je také poměrně značná salinita. Celkové množství soli, které se dostává do systému, se odhaduje na 19,8 mil. tun. Množství, které systém opouští,
71
IRIN (2008) Brown, El Gohary, Tawfic, Hamdy, Abdel-Gawad (2003) 73 Pěstování banánů je velmi populární zvláště v oblasti Asuánu. 74 IRIN (2008) 75 Tvedt (2010, s. 220) 76 IRIN (2008) 72
30
se odhaduje na 31,43 mil. tun. Hlavním důvodem rozdílu více než 11 mil. tun jsou průsaky mořské vody v deltě Nilu.77 Jak již bylo zmíněno, je kvalita vody ovlivněna hustotou populace, chudobou a špatnou politikou vlády. Budování kanalizace a vodovodního systému zaostává za tempem růstu obyvatelstva. Kvůli těmto chybějícím systémům dochází ke kontaminaci pitné vody, která se dostává do Nilu a napájí i mělké studny. Voda je pak používána na vše – od pití až po praní.78 Dalším nepříznivým faktorem je chudoba. Chudí mají často nedostatečný přístup k pitné vodě. N. Hopkins a S. Mehana ve své práci z roku 1996 uvedli, že zdravotní problémy způsobené znečištěním se vyskytují převážně v chudých oblastech a obecně chudobu zvyšují.79 V Egyptě stále není v této oblasti prováděna dostatečná osvěta.80 Jak bylo již uvedeno, chudší vrstvy často neznají souvislost špatného životního prostředí s některými nemocemi, často způsobenými závadnou vodou. Tyto informace nejsou ve většině případů podávány ani ze strany lékařů.81 Egyptská vláda se prezentuje podle analytika Salwá Gomma jako „vláda pečující o životní prostředí, která podporuje udržitelné rozvojové programy s ohledem na životní prostředí a poskytuje vhodné podmínky k životu pro své občany.“82 Objektivně je ovšem takové konstatování ještě hodně vzdálené realitě, neboť vláda Egypta je světovými organizacemi stále kritizována za špatný stav životního prostředí. Hlavními prioritami přitom jsou rozšíření kanalizační sítě a zlepšení zásobování pitnou vodou.83
77
ICID (2004) Hopkins, Mehanna (1996) 79 Hopkins, Mehanna (1996) 80 V arabštině neexistuje název pro životní prostředí. Pro anglické slovo „environment“ má egyptská arabština výraz “bi’a”. Má však jiný význam - znamená sociální nebo morální prostředí (Hopkins and Mehanna, 1996). 81 Aneesah Akbar-Uqdah, Sam Highsmith, Sara Tonsy (2006) 82 Hopkins, Mehenna (2003, s. 19) 83 Hopkins, Mehenna (2003, s. 19) 78
31
6. Egyptská politika v oblasti vodních zdrojů Přestože je Egypt zatím schopen poptávku po vodě plně uspokojit (viz kap. 5. 3.), je dostupnost obnovitelného množství vody na osobu dnes v Egyptě menší než 1000 litrů za rok. To řadí Egypt mezi země s nedostatečnými vodními zdroji, ve kterých je voda výrazným limitujícím faktorem rozvoje. Některá pravidla péče o vodní zdroje se podařilo již zakotvit do zákonů. Je nezbytné začít vodu využívat mnohem efektivněji a šetrněji.84 Tomuto dalšímu rozvoji by měla odpovídat i vodohospodářská politika země a další opatření v tomto smyslu. Vodní plánování v Egyptě začalo v roce 1933, kdy byla formulována strategie o užívání rezervního zdroje vody, který byl dostupný díky druhému zvětšení Asuánské přehrady a přehrady Gabal El-Awlia v Súdánu. Tento plán zahrnoval programy pro rekultivaci půdy, přechod některých způsobů zavlažování v povodí na zavlažování celoroční a zvýšení zavlažování v oblastech pěstování rýže. K navýšení spotřeby došlo poprvé roku 1974 a pak znovu v roce 1975.85 V managementu a rozvoji vodních zdrojů v Egyptě hraje v současnosti klíčovou roli Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování.86 Je zodpovědné za rozvoj, distribuci a hospodaření s vodními zdroji a za rozvoj a údržbu vodních děl. Dále za kontrolu a odstranění zemědělské drenážní vody, sledování a vyhodnocování kvality vody z různých vodních zdrojů a za ochranu pobřežních jezer a pobřeží.87 Při realizaci velkého množství projektů a aktivit přirozeně spolupracují další ministerstva a odborníci mnoha profesí.88 Egyptská politika vodních zdrojů má dva aspekty: vodní rozvojová politika (ovlivňuje zvýšení objemu vody pro distribuci) a vodní přídělová politika (ovlivňuje rozdělení daného množství vody pro různé účely a mezi různé spotřebitele).89
6.1. Stručný přehled politik péče o vodu v letech 1975–1999 Současná politika prošla velkým vývojem. Za počátek moderní vodní politiky se považuje rok 1975, tedy po uvedení Asuánské přehrady do provozu. Od tohoto roku až po rok 1999 se užívalo 7 strategických plánů: Vodní politika pro rok 1975, Vodní politika pro rok 1980, Egyptský vodní vzorový plán rok 1982, Vodní politika pro rok 1986, Vodní 84
Hopkins (2005) Hvidt (1995) 86 MWRI (2005) 87 Wagdy (2008) 88 MWRI (2005) 89 Abdin, Gafaar (2008) 85
32
politika pro rok 1990, Vodní ochranný projekt, 1993, Vodní politika pro rok 1999.90 Tyto zásady péče o vodu se soustředily zvláště na vodní plánování a management. Od roku 1993 pak zahrnovaly i snahu co nejefektivnějšího využívání vzácných vodních zdrojů a vytváření co nejrealističtějších předpovědí týkajících se dostupnosti vody a poptávky po vodě v následujících letech. Také různá opatření např. modernizaci zavlažovacího systému, instalaci vodoměrných zařízení, zlepšení odvodňovacího systému atd. Součástí plánů byla i opatření nestrukturálního typu jako je podpora osvětových programů se zapojením zúčastněných stran, dále zřízení Poradní služby pro zavlažování a rozšíření Asociace vodních uživatelů (WUAs).91 „Nejviditelnějšími“ dopady zmíněných plánů a koncepcí jsou ale přirozeně rozsáhlé infrastrukturní projekty, které byly v období 1975–1999 realizovány: 1. Výstavba hrází v oblastech Isna, Nag-Hammadi a Assiut podél toku Nilu za účelem rozšíření obhospodařované plochy a zvýšení zemědělských výnosů. 2. Modernizace Asuánské přehrady a výstavba přehrady Gabal Awlia v Súdánu, díky níž se zvýšila její retenční kapacita, což umožnilo v horním Egyptě nově celoročně zavlažovat více než 210 000 ha půdy. 3. Financování
modernizace
přehrady
Owen
Falls
v Ugandě
kvůli využití
doplňkového množství vody a dosažení větší obhospodařované plochy zemědělské půdy.92
6.2. Národní plán vodních zdrojů (NWRP) Tento národní plán, který zahrnuje aktualizace dřívějších plánů, byl přijat v roce 1997 na období následujících 20 let, plně realizován by měl být do roku 2017.93 Hlavními principy národního plánu jsou: -
Optimální využití dostupných vodních zdrojů
-
Ochrana kvality vody a zmírnění znečištění
-
Rozvoj nových vodních zdrojů94 Cílem těchto dlouhodobých plánů ve veřejném i soukromém sektoru je zajistit
takový rozvoj vodního hospodářství, ze kterého budou profitovat jak jednotlivci, tak celá
90
ICID (2005) ICID (2005) 92 Abdin, Afify, Adel (2011, s. 170) 93 MWRI (2005) 94 Wageningen UR Centre for Development Innovation (2011) 91
33
společnost.95 Jde o využívání vodních zdrojů udržitelným a zodpovědným způsobem z hlediska socioekonomického i environmentálního. Plán prohlašuje za nezbytné snížit spotřebu vody, zdokonalit její nabídku a zmírnit znečištění. Plán obsahuje vedle koncepčních oddílů také rozsáhlý seznam plánovaných činností spojených s vodními zdroji, včetně zásahů technických, manažerských a institucionálních.96 V rámci národního plánu byl přijat nový přístup pro řešení aktuálních problémů s vodními zdroji – tzv. Integrovaný management vodních zdrojů. Jeho znění stanovuje vysoké požadavky. Podle Ministerstva vodních zdrojů a zavlažování je definován „jako proces, který prosazuje koordinovaný rozvoj a management vody, půdy a příbuzných zdrojů, aby se výsledný sociální a ekonomický blahobyt maximalizoval spravedlivým způsobem bez poškození životně důležitých ekosystémů“.97 Integrovaný management vodních zdrojů je založen na několika principech. Těmi nejdůležitějšími jsou: „vnímání sladké vody jako omezeného a zranitelného zdroje“ a „vodní rozvoj a management založený na participativním přístupu“.98 Národní plán vodních zdrojů je tedy zaměřen vedle vodních potřeb i na socioekonomické rozvojové cíle, na zdraví a obecně na problematiku důstojného života. Národní plán vodních zdrojů zahrnuje strategii „Čelem k výzvě“. Výzvou je především tlak na vodní zdroje v Egyptě. Je postavena na třech pilířích – usilovat o rozvoj dodatečných zdrojů vody, lepší využití existujících vodních zdrojů – a tím i o ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Co se týče dodatečných zdrojů vody, objem by se mohl zvýšit díky podzemní vodě, vodním srážkám a využíváním brakické vody (s obsahem soli). Důležitým zdrojem by mohl být vyšší přítok do Násirova jezera, což lze realizovat jen ve spoluprácí s ostatními zeměmi v povodí Nilu. Lepšího využití vodních zdrojů v zemědělství by se dalo dosáhnout pokračováním projektů jako Projekt na zlepšení zavlažování a Zlepšení odvodňování, dále zavedením projektu Zlepšení integrovaného zavlažování a řízení projektu a revizí nynější politiky opětovného využití drenážní vody, tj. zamezení jejich ztrát. Ve strategii ochrany zdraví a životního prostředí jsou zahrnuty opatření institucionální, finanční a infrastrukturální.99 Realizací strategie „Čelem k výzvě“ se předpokládají následující výsledky: K dispozici by bylo více vody v lepší kvalitě, zemědělská oblast se rozšíří díky velkým 95
MWRI (2005) Abdin, Afify, Adel (2011, s. 171) 97 MWRI (2005) 98 MWRI (2005) 99 MWRI (2005) 96
34
projektům (Toshka a Sinaj) o 35 %, čímž se podpoří socioekonomický rozvoj celé země. Zvýší se přístup k zdravotně nezávadné vodě a k hygienickým potřebám (z 30 % na 60 %). Na financování projektu se mají podílet Ministerstvo bydlení, služeb a nových komunit (63 %), dále pak Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování (32 %). Soukromý sektor se bude podílet na 5 % investic.100 Zda bude pokračovat tento plán vytyčeným tempem, není jisté. V současných složitých politických i hospodářských podmínkách bude nejobtížnější velkorysé projekty a plány převést do reality. Zadané úkoly budou v rámci ekonomických i politických možností země ještě dlouho velkou výzvou.
6.3. Vodní rozvojové projekty V Egyptě se v současné době realizují dva velké projekty, které mají rozšířit zavlažovanou plochu v oblasti jižní pouště a na území Sinajského poloostrova. Konkrétně se jedná o Rozvojový projekt Jižního údolí (také znám jako projekt Toshka nebo projekt Nové údolí) a Zemědělský rozvojový projekt severního Sinaje.101 Cílem těchto projektů je zvýšit potravinovou bezpečnost a vývoz tržních plodin, vytvořit další prostor vhodný k životu, pracovní místa, nahradit půdu ztracenou rozšiřováním zástavby a stabilizovat politickou moc země v okrajových as řídce osídlených oblastech (např. na Sinaji jsou některé kmeny dosud jen pod formální kontrolou státu, autorita centra ještě klesla po revoluci). Životní prostor je v Egyptě velmi omezený, což je dáno nepříznivými klimatickými podmínkami, které panují mimo deltu Nilu.102 Populace roste zvláště v nilské deltě, kde žije 95 % obyvatelstva. Z celkové plochy Egypta je obydleno necelých 5,5 %. Navíc je podle El-Arabawy ročně ztraceno zástavbou 70 000 hektarů půdy.103 Právě kvůli této situaci došlo ke schválení megaprojektů, které by měly populační tlak v nilské deltě zmírnit104 a zvýšit obydlenou plochu v příštích 20 letech o 25 %.105 Zmíněné projekty však vyvolávají velké rozpaky, zda je vůbec možné úspěšně realizovat takové umělé oživení neúrodné země vzhledem k nesmírné náročnosti finanční, realizační, a nakonec i v oblasti dlouhodobého fungování regionu po stránce ekologické.
100
MWRI (2005) Wichelns (2001, s. 156) 102 Hamza, Mason (2004, s. 255) 103 El-Arabawy (2002) 104 Wichelns (2001, s. 156) 105 Hamza, Mason (2004, s. 255) 101
35
6.3.1. Projekt Toshka Cílem tohoto projektu je vytvoření nového údolí jižně od Západní pouště.106 Přesněji jde o vykopání kanálu dlouhého 240 km, který bude napájen z Násirova jezera.107 Přitom by měla vzniknout nově obhospodařovatelná plocha o rozloze 1,43 mil. hektarů,108 dále by mělo dojít k vytvoření 2,8 mil. pracovních příležitostí, vybudování měst, průmyslových oblastí, atrakcí pro turisty (safari atd.). Od 3 do 6,3 mil. lidí by zde mělo najít nový domov. Celý projekt by měl stát okolo 80 mld. US$. Má být financován vládou (20–25 %) a zčásti soukromými investory.109 S plánem na vytvoření „Nového údolí“ přišel již prezident Násir. Jednalo se však o území na severozápadě. Počítalo se s využitím zdrojů podzemní vody. Po provedení řady průzkumů se zjistilo, že jí v oblasti není dostatek. Od plánu se tedy upustilo. Prezident Mubarak tento projekt obnovil, ale přesměroval do oblasti jihozápadní části Egypta. Práce byly zahájeny v roce 1997. Dokončení se plánovalo na rok 2020.110 Součástí projektu se stala také výstavba obrovské Mubarakovy přečerpávací stanice v roce 2005111, která je největší svého druhu na světě Je situováno v blízkosti Násirova jezera. Ročně bude přečerpávat 5,5 miliard m3 vody do hlavního kanálu a dále do čtyř ramen, aby se tak oživila suchá poušť.112 Dále plán zahrnuje využití 2 miliard m3/rok hloubkové podzemní vody a 0,5 miliard m3/rok vody brakické, která se musí odsolovat.113 Dalším klíčovým prvkem projektu je Sheikh Zayed kanál. Je pojmenován po bývalém prezidentu Spojených arabských emirátů Sheikh Zayed Bin Sultan El Nahayan, který věnoval na výstavbu 100 mil. US$. Rozhodnutí o vybudování kanálu místo potrubí se jevilo vhodnější kvůli velkému objemu vody, přestože tak dochází ke ztrátám výparem.114 Kanál je schopen zavlažit plochu o rozloze až 40 469 hektarů.115 Podle Ministerstva vodních zdrojů a zavlažování má tento projekt přinést řadu investičních příležitostí.116 Otázka je, jestli jsou reálné. Plánuje se pěstování kukuřice, ječmene, pšenice, jahod a hroznového vína, ibišku, citrusů nebo palmy olejné. Některé
106
Egypt State Information Service (SIS) (2012) Fecteau (2012) 108 SIS (2012) 109 El-Arabawy (2002) 110 Mason (2004, s. 145) 111 Water Technology (2011) 112 Mason (2004, s. 145) 113 El-Arabawy (2002) 114 Water Technology (2011) 115 Singh (2010) 116 MWRI (2009) 107
36
plodiny by měly být vyváženy na evropský trh, neboť se v oblasti neplánují používat chemikálie ani pesticidy. Budou se tak produkovat bezpečné plodiny podle mezinárodních standardů. Dále se plánuje chov dobytka a z toho plynoucí produkce červeného masa, mléka a mléčných výrobků. Co se týče průmyslu, má se zahájit těžba olova, železa a drahých kamenů. Dále se počítá s produkcí biologických hnojiv a s tříděním a balením ovoce a zeleniny. Čtvrtým bodem možných investic je turismus. Oblast je charakteristická svou jedinečnou pouštní krajinou. Nedaleko projektu je také Abu Simbel.117 Projektu se také říká „Naděje Egypta pro 21. století“. Mnozí ho však považují za největší chybu v historii Egypta. Kritika se ozývá nejen ze zahraničí, ale i přímo z Egypta. Zmiňovány jsou například extrémní teploty panující v poušti, které se pohybují v rozmezí od 0 do 50°C nebo nevhodnost pěstování plodin příliš náročných na vodu.118 Z hlediska extrémních podmínek bude těžké přesvědčit 3 mil. lidí k přestěhování do této oblasti. Kromě vysokých teplot jsou problematické i pohyblivé duny a vysoký výpar. Navíc bude potřeba vysoce kvalifikovaná pracovní síla.119 Podle Emmy Deputy, studentky doktorského studia na Texaské Univerzitě v Austinu, která se věnovala egyptským projektům ve své dizertační práci, nebyly brány v úvahu problematické aspekty projektu. Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování nezveřejnilo řadu studií, které se prováděly už před mnoha lety před začátkem stavby. Ozývá se tedy kritika na značnou netransparentnost projektu. E. Deputy zmiňuje, že v oblasti Západní pouště je vysoká úroveň salinity. Podzemní zvodně ohrožuje zasolení. Pokud se začne zavlažovat, sůl se dostane do zvodní a zdroje pitné vody se tak znehodnotí. Jílové minerály vyskytující se v půdě zase mohou způsobit velké problémy automatickým zavlažovacím strojům. Dalším problémem projektu jsou nejisté finance a špatné plánování. Podle E. Deputy bylo zatím použito 25 % rozpočtu určeného na projekt, ovšem výsledky jsou minimální. Zatím došlo k pouhému rozptýlení vody z Násirova jezera do kanálu Sheikh Zayed, který měří pouze 60 km a končí u prvních oáz. Dalším problémem je ohrožení starověkých památek v oáze Kharga a Fajjúmské oáze.120 Jak uvádí A. Mason, s použitím vody k zavlažování o objemu 5,5 miliard m3/rok se toto množství musí zákonitě odečíst ve „starém údolí“. Představuje to totiž 10–15 % z množství objemu vody používané při zemědělství. Možným řešeními mohlo být omezení pěstování plodin náročných na spotřebu vody. Problémem jsou však
117
MWRI (2009) Water Technology (2011), Azhar (2012) 119 Mason (2004, s. 147) 120 Fecteau (2012) 118
37
dlouhodobé zažité zvyklosti zemědělců. Dále použití vyčištěné odpadní vody a využití zásob podzemní vody (omezený zdroj, v Západní poušti je jeho využití nerentabilní). Podobně je to i s energetickými zdroji. Přečerpávací stanice mají využívat 375 MW/h ročně – opět bude energie chybět u jiných zdrojů.121 Severní Afrika a Střední východ jsou domovem 6 % světové populace, mají však podíl méně než 2 % ze světových obnovitelných zdrojů vody. Ministerstvo vodních zdrojů a zavlažování však tvrdí, že kvůli projektu nebude překročen možný využitelný objem vody pro Egypt (55 mld. m3/rok), jak se zavazuje ve smlouvě z roku 1959.122 A. Mason předpokládá, že by projekt mohl být nakonec realizován v menším měřítku, než se plánovalo.123 Zastánci projektu, včetně mnoha egyptských akademiků, si však myslí, že tento projekt není otázkou volby, ale je za podmínek tak obrovského populačního tlaku v Egyptě nezbytný. Vzhledem k tomu, že je retenční schopnost hrází na Nilu omezená, může být pro jihozápadní oblast využita právě případná „nadbytečná“ voda. Ta se zde odpouštěla ještě před výstavbou – do prohlubně Toshka.124 Obrázek 6: Satelitní pohled na projekt Toshka
Zdroj:The University of Texas at Dallas, 2004
Podle Sorayi Sarhaddi Nelson, zahraniční redaktorky National Public Radio v Káhiře, je momentální situace taková, že po letech skomírání projektu, a to díky korupci a špatnému managementu, se o něm začíná opět intenzivně jednat. Strana svobody a spravedlnosti, která je politickou odnoží islamistického hnutí Muslimské bratrstvo, ze 121
Mason (2004, s. 146–147) Water Technology (2011) 123 Mason (2004, s. 149) 124 Mason (2004, s. 148) 122
38
kterého vzešel i současný egyptský prezident Mursí, se však k obnovení prací staví zamítavě. Podle Mohameda Abdula Fattaha, generálního tajemníka Muslimského bratrstva, má strana vlastní plány na oživení plánu podporujícího turismus a zemědělství, ale v jiných místech. Podle Fattaha byl projekt Toshka od začátku odsouzen k nezdaru. Farmy, které jsou v oblasti přítomny, produkují hlavně pšenici. Ta se však většinou vyváží do zahraničí (obtížný domácí transport). Farmáři si také stěžují na obtížnost obdělávání půdy kvůli jejímu zasolení. Trvá tři roky, než lze v půdě cokoliv pěstovat.125 Obrázek 7: Detail projektu Toshka
Zdroj: Sparavigna, 2011
Případnému pokračování projektu také příliš nenahrává politické klima v zemi, novými elitami je totiž projekt vnímán jako symbol dřívějšího autoritativního Mubarakova režimu. 6.3.2. Zemědělský rozvojový projekt severního Sinaje Tento projekt má za cíl zavlažit území o celkové ploše 260 439 492 ha. 92 414 013 ha má být zavlažováno na západ od Suezského průplavu a 168 025 479 ha na severní pobřeží Sinaje.126 Jeho cílem je zvýšení zemědělské produkce, vybudování venkovského osídlení s veškerým zázemím (5 vesnic již bylo postaveno)127 a vytvoření až 800 000
125
Nelson (2012) SIS (2012) 127 MWRI (2009) 126
39
pracovních míst do roku 2017.128 Do tohoto roku by také mělo dojít k přestěhování až 3 milionu lidí z přelidněné delty.129 Investiční náklady na projekt jsou 20 mld. USD.130 Součástí projektu na rozvoj Sinaje je kanál El-Salam, který vede z delty Nilu pod Suezským průplavem na Sinaj. Délka kanálu je 242 km.131 Voda, která jím protéká, pochází z poloviny z Nilu a z poloviny z odtokových kanálů Bahr Hadous a Lower Serw v deltě.132 Kanál byl plánován jako hlavní tepna vedoucí k rekultivaci Sinajského poloostrova.133 Práce na projektu byly zahájeny v roce 1997, kdy byl ministerským předsedou Kamal al-Ganzouri, který usiloval o rozvoj regionů Severního a Jižního Sinaje. Práce se následně zpomalily, když nastoupil do úřadu v roce 2004 nový ministerský předseda Ahmed Nazif a úplně se zastavily v roce 2006 po řadě velmi neuspokojivých výsledků a množství problémů, které od začátku celý projekt doprovázely.134 Podle egyptského novináře Adella Abdellaha není po 15 letech dokončena ani polovina. Po většinu týdne voda v kanálu El-Salam neteče vůbec, pokud nějaká voda přitéká, je jí málo a je silně znečištěná. To z oblasti lidi spíše vyhání, než přitahuje. Zdroj z Ministerstva vodních zdrojů a zavlažování, které je za tuto situaci zodpovědné, tvrdí, že je problém nedostatečného zásobení vodou ve vlastnictví půdy. Podle něj si zemědělci koupili půdu od beduínů, kteří však podle egyptských úřadů nejsou jejími skutečnými vlastníky. Podle ministerstva je tedy půda ve vlastnictví státu. Zemědělci si ji tedy musí koupit dle náležitých postupů ve veřejné aukci. Až potom ministerstvo zajistí dostatečné zásobování vodou. Podle Salaha Hassaballaha, bývalého ministra bydlení, je celý projekt špatně koncipován. Kanál se nachází v oblasti, kde je půda s vysokými koncentracemi solí. Ta se dostává do vody v kanálu a znehodnocuje ji.135 Při výstavbě navíc podle Ayman al-Saadi došlo ke zničení řady archeologických památek a v oblasti se díky znečištěné vodě z kanálu objevily nemoci, které se tam dříve nevyskytovaly. Aby došlo alespoň k částečnému zmírnění problému, vyvinulo Zemědělské výzkumné centrum plodiny, které
128
Hamza, Mason (2004, s. 256) American Chamber of Commerce in Egypt (2012) 130 Hamza, Mason (2004, s. 256) 131 Hafez (2005, s. 956) 132 Wichelns (2001, s. 156) 133 Abdellah (2012) 134 Abulgheit (2012) 135 Abdellah (2012) 129
40
rychle dozrávají a nepotřebují velké množství vody. Některé plodiny (např. pšenice) jsou zase odolné proti zasolené půdě a dosahují i tak velkých výnosů.136 Obrázek 8: Zavlažovací kanál El-Salam na Sinajském poloostrově
Zdroj: Salem, 2007
I přes všechny problémy, které se vyskytly, jsou stále patrné snahy o dokončení projektu. Guvernéři Severního Sinaje navrhli vytvoření technického úřadu, kde by působili experti z různých ministerstev. Úřad by měl mít veškeré pravomoci spojené s výstavbou a podněcoval by též k novým investicím.137 I když se podaří projekt dokončit, problém se salinitou zůstane. V tom případě se nabízí otázka, zda má vůbec nějaký smysl a nejde jen o špatně využité finanční prostředky.
136 137
Abulgheit (2012) Abulgheit (2012)
41
7. Případová studie – Asuánská přehrada Horní Asuánskou přehradu lze jednoznačně považovat za jednu z nejznámějších přehrad na světě. Zájem o její financování projevila nejedna světová velmoc. Přestože byla postavena před více než 40 lety, stále vzbuzuje rozporuplné reakce. Ekologové připomínají její negativní dopady na ekosystémy Nilu. Zastánci naopak poukazují na nezpochybnitelné výhody, které Asuánská přehrada Egyptu přinesla. Hlavními výhodami, které se nejčastěji zmiňují, jsou ochrana před záplavami a před suchem a zvětšení plochy zemědělské půdy. Asuánská přehrada je tak dodnes považována za kontroverzní stavbu, o které se stále vedou živé diskuze.
7.1. Historie výstavby Asuánské přehrady Výstavbu tzv. Dolní Asuánské přehrady uskutečnili Britové. Probíhala v letech 1898–1902. Následovaly dva procesy zvýšení přehrady v roce 1913 a 1933. Ani tato zvýšená kapacita však nebyla plně dostačující.138 Během 19. a v první polovině 20. století se v Egyptě, ale i v odborných mezinárodních kruzích, jednalo o projektech na rozvoj vodní infrastruktury na Nilu. Již nestačila malá vodní díla. K plné kontrole řeky a ke zvýšení objemu vody pro zavlažování bylo zapotřebí vybudovat velkou přehradu, která by umožnila celoroční závlahy, a tak by zvýšila zemědělské výnosy. Takové dílo bylo velmi potřebné také z hlediska ochrany nilského údolí před povodněmi a suchem.139 Tímto projektem měl být původně tzv. „Century Storage Scheme“ tedy Retenční projekt století vypracovaný H. E. Hurstem, R. P. Blackem a Y. M. Simaicou z Ministerstva Veřejných prací v roce 1946.140 Jednalo se o soustavu přehradních nádrží, která měla umožnit kontrolu celého Nilu, aby se předešlo každoročním povodním. Na Modrém Nilu jižně od jezera Tana měly být vybudovány 4 přehrady. Z tohoto velkého projektu měly profitovat všechny země na Nilu. Celý projekt se měl však nacházet mimo území Egypta a k tomu nebyl v roce 1952 nakloněn tehdejší režim prezidenta Násira. K jeho realizaci tedy nedošlo.141 O dva roky později po předložení návrhu na „Century Storage Scheme“ navrhl inženýr řecko-egyptského původu Adrien Daninos projekt na výstavbu jediné velké přehrady – Asuánské. Podařilo se mu ho prosadit až za vlády Násirova režimu v roce 1952. 138
Saad El Aali (2003, s. 2) Whittington (2003, s. 4) 140 Whittington (2003, s. 2) 141 Amare (2002) 139
42
Plán byl schválen a s výstavbou se začalo okamžitě. Dale Whittington a Giorgio Guariso ve své knize zmiňují další důvody, které vedly k odmítnutí projektu „Century Storage Scheme“. Asuánská přehrada byla vyhodnocena jako bezpečnější a kontrolu nad projektem mohli mít pouze Egypťané. Dále zmiňují, že mohla být oproti stavbě systému „Century Storage Scheme“ vybudována dvakrát rychleji. Nový režim navíc usiloval o rychlý ekonomický růst a o celkový rozvoj země. Na Asuánské přehradě chtěl dokázat, že si dovede lépe poradit s rozvojovými problémy než minulý režim. Dalším důvodem byl velký hydroelektrický potenciál přehrady. Elektřiny bylo třeba k provozu továren – tedy k rozvoji industrializace. V případě projektu „Century Storage Scheme“ by takové množství energie nebylo ani zdaleka poskytnuto.142 V roce 1953 s financováním inženýrské studie Asuánské přehrady souhlasila Spolková republika Německo. Na této studii pracovaly dvě německé firmy – Hochtief a Dortmund. Po dvou letech byla Asuánská přehrada vyhodnocena jako proveditelná. Pro přezkoumání studie byla vybrána uznávaná britská inženýrská firma. Ještě téhož roku byla stavba znovu vyhodnocena kladně jak po technické, tak po ekonomické stránce. Nakonec byla v roce 1956 naposledy posouzena sovětskými inženýry.143 Co se týče financování projektu, v roce 1955 přislíbily Spojené státy americké finanční grant ve výši 56 mil. USD, Velká Británie 14 mil. USD, (dlužila Egyptu z 2. sv. války) a Světová banka slíbila poskytnutí půjčky ve výši 200 mil. USD. Později Spojené státy spolu s Velkou Británií zvýšily svou nabídku o dalších 130 mil. USD ve 2. fázi projektu. 900 mil. USD mělo být financováno Egyptem. Nabídka však byla Egyptu učiněna i ze strany Sovětského svazu. V roce 1956 Spojené státy financování přehrady zamítly. K tomuto rozhodnutí se následně připojila i Velká Británie a Světová banka. Důvody byly politické.144 Podle J. P. Methewse se totiž Spojené státy dozvěděly o tajné vojenské smlouvě o dodávce zbraní, kterou Egypt podepsal se Sovětským svazem. Tzv. „neutralita“ Egypta byla zpochybněna. Násir na tuto situaci reagoval znárodněním Suezského průplavu vlastněného Francií a Velkou Británií, aby tak získal na výstavbu přehrady prostředky. Vše vyústilo v Suezskou krizi, při které Izrael, Francie a Velká Británie napadly Egypt. Suezský kanál byl obsazen. Spojené státy, Sovětský svaz
142
Whittington, Guariso (1983, s. 37) Whittington, Guariso (1983, s. 37) 144 Biswas, Tortajada (2004, s. 10 –14) 143
43
a Organizace spojených národů však donutili tyto tři země ke stažení. V roce 1957 tak Suezský průplav již plně vlastnil Egypt.145 V roce 1958 Nikita Chruščov oznámil, že je Sovětský svaz ochoten poskytnout na první fázi výstavby přehrady 400 mil. rublů, načež došlo 27. 12. 1958 v Káhiře k podpisu smlouvy mezi Egyptem a Sovětským svazem o jeho finanční podpoře, která se nakonec rozšířila i na druhou fázi stavby.146 Výstavba přehrady začala, po téměř 10 letech revizí a plánování, v roce 1960 a vedl jí sovětský Hydroprojekt. O deset let později, přesně 21. 7. 1970, byla Horní Asuánská přehrada kompletně dokončena.147 V září stejného roku prezident Násir zemřel. Na jeho počest byl rezervoár Asuánské přehrady pojmenován Násirovo jezero.148 Na vybudování této gigantické stavby se podílelo na padesát tisíc inženýrů a dělníků.149 Celkové náklady se pohybovaly okolo 1 mld. USD. Kvůli této stavbě muselo dojít k přestěhování 100 000–120 000 Núbijců.150 Ze stejného důvodu proběhlo také velmi nákladné přemístění starověkých památek Egypta, které stály buď přímo v oblasti jezera, nebo byly příliš blízko a byly tak ohrožené kolísající vodní hladinou.
7.2. Fakta o Asuánské přehradě Nová Asuánská přehrada se nachází 6,5 km proti proudu od staré Asuánské přehrady a 950 km od Káhiry.151 Její přehradní jezero zabírá plochu 6000 km2, z čehož leží tři čtvrtiny v Egyptě a jedna čtvrtina v Súdánu. V Egyptě se tato vodní plocha označuje jako Násirovo jezero a v Súdánu Núbijské jezero.152 Asuánská přehrada je dlouhá 3600 metrů a je 980 metrů široká, její výška je až 111 metrů. Na stavbu byly použity 43 mil. m3 materiálu.153 Je vyplněna horninou z žuly a písků.154 Postup výstavby byl následující. V první fázi se do vody nasypalo obrovské množství písku, který se pak beranidly udusal. Následně se na kompaktní vrstvu písku nasypaly drcené kameny, které byly stmeleny, a tak vytvořily nepropustné dno. Tento postup za použití písku a kamene je výhodnější než použití betonu. Jak po stránce finanční, časové, tak bezpečnostní (vyšší odolnost vůči 145
Metthews (2006) Biswas, Tortajada (2004, s. 10 –14) 147 Whittington, Guariso (1983, s. 37 - 38) 148 The History Channel (2012) 149 Strzepek, Yohe, Tol, Rosegrant (2006) 150 Saad el Aali (2003) 151 Whittington, Guariso (1983, s. 38) 152 International Lake Environment Comittee (2012) 153 Whittington, Guariso (1983, s. 38) 154 International Lake Environment Comittee (2012) 146
44
zemětřesení).155 Rezervoár přehrady je se svými 164 mld. m3 druhý největší na světě. Jelikož má tak rozsáhlou vodní plochu, dochází zde k masivnímu odpařování.156 Obrázek 9: Poloha Asuánské přehrady
Zdroj: canalboating.cz, 2012 Obrázek 10: Asuánská přehrada – satelitní snímek
Zdroj: Luksoft.cz, 2009–2015
Využito bylo 283 286 hektarů. Asuánská přehrada velkou měrou přispěla k rozvoji Egypta. Díky relativně stálé hladině Nilu se usnadnila lodní doprava, takže je Nil splavný po celý rok. Objem vody na zavlažování se zvýšil o 15 %, díky čemuž vzrostla plocha hospodářské půdy až o 300 tisíc hektarů. Zároveň je možné při úplném přechodu na celoroční zavlažování sklízet úrodu dva a víckrát za rok. Ke zvýšení produkce došlo 155 156
Svět poznání (2001, s. 548) Strzepek, Yohe, Tol, Rosegrant (2006), Whittington, Guariso (1983, s. 38)
45
převážně u cukrové třtiny a rýže. Elektrárna poskytuje energii okolo 2000 MW, což představuje polovinu celkové egyptské produkce.157 Dolní tok Nilu již netrpí záplavami, a tak jsou města na březích Nilu v bezpečí. V roce 1975 ochránila přehrada Egypt před třetí největší povodní, která byla evidována. Voda v Násirově jezeře se zvedla o dva metry nad plnou kapacitní úroveň. V letech vydatných povodní je voda, jak už bylo zmíněno, vedena Mubarakovým kanálem do údolí Toshka, kde zavlažuje zemědělskou půdu. Několikrát se také osvědčila v letech sucha (zejména v letech 1981–1987).158 Dalším přínosem, který Asuánská přehrada přinesla, je nárůst turismu v oblasti. Staré město Asuán se stalo zimní rekreační oblastí a také administrativním a komerčním střediskem celého regionu. Do oblasti navíc turisty přitahují starověké památky včetně přemístěného chrámu Abu Simbel.159 V Násirově jezeře se také daří rybolovu – bylo zde nasazeno mnoho druhů ryb. Roční produkce se pohybuje okolo 35 000 tun.160
7.3. Negativní dopady Asuánské přehrady Negativní dopady přehrady na řeku Nil a její okolí, nejsou zanedbatelné, a z dlouhodobého hlediska mohou pro Egypt představovat velký problém. Před postavením Asuánské přehrady bylo pobřeží Středozemního moře po několik měsíců záplav obohacováno o živiny. Po dokončení této stavby se však stavy ryb (zvláště sardinek a ančoviček) dramaticky snížily.161 Ke špatnému stavu rybolovu ve Středomoří navíc přispívá fakt, že na pobřeží přibývá lidí, tedy i rybářů, a dochází zde tak k vyčerpání zdrojů ryb.162 Velké změny nastaly v zemědělství. Díky většímu množství vody se sice zvětšila obdělávaná plocha půdy i výnosy. Vzrostla však neefektivnost egyptského zemědělství – pro špatný výběr plodin, náročnost zavlažování – konstatoval na schůzce Světové banky v roce 2003 S. Robinson. Plocha, na které je pěstována např. rýže, což je na vodu velmi náročná plodina, je větší asi o 242 811 hektarů. Také osazovaná kukuřice, pšenice nebo již zmiňovaná rýže163 není perspektivní, jsou to nízko ceněné plodiny. S tím, jak se Nilu efektivně zabránilo v každoročním rozlévání a přirozenému obohacování půdy o kvalitní hnojivo, rapidně vzrostlo používání hnojiv umělých, jako jsou 157
International Lake Environment Comittee (2012), Rosenberg (2010) Saad el Aali (2003, s. 3) 159 Svět poznání (2001, s. 548) 160 Abu Zeid, El Shibini (1997, s. 213) 161 Simpson (2007) 162 Charbel (2010) 163 Saad el Aali (2003, s. 6) 158
46
minerální fosfáty a vázané nitrogeny. Právě nitrogeny jsou velmi energeticky náročné na výrobu, což pro zemi s omezenými zdroji fosilních paliv není zrovna nejvýhodnější. Podle profesora Simpsona se začátkem 90. let používalo v Egyptě 340 kg komerčních hnojiv na hektar. Což představovalo jednu z nejvyšších hodnot na světě.164 Nyní Egypt ročně spotřebuje jeden milion tun umělých hnojiv.165 Jejich potřeba se však neodvíjí jen od nepřítomnosti úrodného bahna v deltě (většina zemí na světě používá umělá hnojiva a některé ve větším množství než Egypt). Problém je v nedostatečné zemědělské ploše v těsné blízkosti vodního zdroje spolu s používáním velkého množství hnojiv.166 Dochází pak k jejich odplavování do Nilu a ke znehodnocování podzemní vody. Hnojiva způsobují růst řas, což má negativní vliv na ryby žijící v řece. Pevné částice mohou ucpat rybí žábra. Tento problém je pozorován i v Násirově jezeře, v jehož stojatých vodách se vodním rostlinám velmi daří. Díky tomu došlo ke zvýšení množství plžů, kteří jsou nositeli nemoci zvané schistozomiáza.167 Tito plži představují mezihostitele, v jejichž těle začíná vývojový cyklus motolic. Schistozomiáza je nejvýznamnější onemocnění, které je způsobené cizopasnými červy. Celosvětově je jí nakaženo 200 mil. lidí. Nejvíce v subsaharské Africe.168 Výskyt této nemoci v Egyptě prudce vzrostl ihned po dokončení Asuánské přehrady. Nemocí trpěli lidé žijící poblíž zavlažovacích kanálů a Násirova jezera. Pak však zahájila egyptská vláda kampaň prevence a boje s touto nemocí Bylo třeba především zvýšit hygienu ve vesnických oblastech. Úplné vymýcení nemoci se předpokládá do roku 2025.169 Dalšími problémy jsou eroze a zanášení Násirova jezera. Jezero totiž zadržuje 98 % všech sedimentů přinášených vodami Nilu. Podle Abu-Zeida a El-Shibini se jich každoročně do jezera ukládá 60–70 mil. m3. Tím, jak se zvyšuje množství sedimentů v jezeře, se snižuje jeho vodní kapacita. Předpokládá se, že díky nánosům sedimentů přestane Asuánská přehrada do 500 let plnit svou funkci.170 Již před výstavbou Asuánské přehrady docházelo na dolním toku k erozi, avšak dnes schází přirozené doplňování při povodních. Projevy eroze jsou proto výrazně silnější.
164
Simpson (2007) Encyklopedia Britannica (2012) 166 Biswas, Tortajada (2004, s. 52) 167 University of Michigan (2012) 168 Tropické nemoci (2012) 169 Biswas, Tortajada (2004, s. 55) 170 Abu-Zeid, El-Shibini (1997, s. 213) 165
47
Sedimenty zůstávají v jezeře, ale v deltě dochází ke ztrátě stovek hektarů úrodné země bez dalšího doplnění, které dřív přinášela řeka.171 Dalším problémem je salinizace. V horkém klimatu se vypařuje voda z půdy, což způsobuje její zasolení. K tomu přispívá špatný odtokový systém a celková neefektivita zavlažování v Egyptě. Vede to k nižším výnosům a v nejpostiženějších oblastech je již půda zcela nepoužitelná pro pěstování kulturních plodin. Ke zvýšení množství soli v půdě přispívá také menší množství vody v Nilu. Tak se voda ze Středozemního moře dostává dál do vnitrozemí a půdu zasoluje.172 V důsledku stavby každého velkého vodního díla je nutné přesídlit obyvatele žijící v zátopové oblasti. Ani v Egyptě tomu nebylo jinak. Jednalo se o 100 000 až 120 000 Núbijců, kteří museli být, často proti své vůli, přesídleni.173 Většina byla přestěhována do oblasti na jih od Asuánu poblíž Kom Ombo, do vzdálenosti od tří do deseti kilometrů od Nilu.174 Oblast jménem Nová Núbie, kam byli přesídleni, je 60 km dlouhá a v průměru 3 km široká. Bylo na v ní postaveno 47 vesnic, které byly situovány tak, aby místní příbuzenské vztahy nebyly narušeny. Dbalo se na uchování integrity núbijských komunit. V Nové Núbii jim byla poskytnuta půda a vybudován zavlažovací systém. Ovšem dalších 50 000 až 70 000 Núbijců žijících v Súdánu bylo přesídleno až 700 km na jih do blízkosti města Khashm el-Girba. Zde si museli zvyknout na rozdílné klima s pravidelným obdobím dešťů. Také se zde setkali s řadou nemocí, s kterými dřív nepřišli do styku, např. s malárií a dalšími infekčními nemocemi. Aby byli přesídlení co nejvíc kompenzováni, byl v oblasti vybudován velký zavlažovací projekt (New Halfa Agricultural Development Scheme), který vedl vodu z přehrady na řece Atbara. Bylo zde vybudováno 25 vesnic s veškerým zázemím včetně infrastruktury, služeb atd. V oblasti byla zajištěna elektřina i pitná voda.175 Projevily se však následky necitlivého zacházení s lidmi. Núbijci nebyli zapojeni do plánovaného projektu přesídlení, jako by se jich tato záležitost ani neměla týkat. Rodiny byly najednou nuceny žít odděleně – muži si hledali práci daleko od rodiny. Podmínky na novém území byly odlišné. Místo dřívější komunity několika set lidí byli nyní nuceni pobývat pohromadě desítky tisíc lidí. Podle Saad el Aaliho se v prvních letech přesídlení několikanásobně zvýšila úmrtnost u starších lidí a dětí. Díky vysokému počtu obyvatel v oblasti se rychle šířily infekční choroby jako úplavice nebo spalničky. Lidé také těžko 171
Rudolský (2001) Obersteiner (2009), Min (2012) 173 Saad el Aali (2003, s. 12) 174 Mann (1988) 175 Saad el Aali (2003, s. 12) 172
48
snášeli vysoké letní teploty. Proces přestěhování byl pro Núbijce velice psychicky i fyzicky náročný.176 Lidé byli nespokojeni s malými betonovými domy a se svým novým domovem jako takovým. Mnoho Núbijců proto odešlo do jiných částí Egypta. 177 Podle novináře Toma Begga slíbil Núbijcům Sadat i Mubarak možnost později se přestěhovat k břehům Násirova jezera, blíž ke své původní domovině. Slib však ani jeden z nich nedodržel. Núbijci začali aktivně bojovat za svá práva - angažovali se během egyptské revoluce a po svržení Mubarakova režimu požadovali návrat k Násirovu jezeru, plné uznání svého jazyka a kultury a také zastoupení v parlamentu. Pro navrácení Núbijců do jejich domoviny se vyslovila jak armáda, tak guvernér Asuánu generál Mustafa Sayid, který jim přislíbil plnou podporu.178 Zatím se tak však nestalo. Problém, který v době před začátkem stavby nebral prezident Násir příliš v potaz, bylo velké množství památek, většinou ještě ukrytých pod vrstvami písku.179 Rozpočet 1 mld. dolarů na výstavbu přehrady nezahrnoval jejich záchranu. Prezident i jeho poradci tvrdili, že přednost mají živí. Celý svět tato zpráva značně znepokojila.180 Generální ředitel UNESCO Vittorino Veronese proto v této věci oslovil mezinárodní společenství. V roce 1960 se do oblasti vydalo okolo šedesáti expedic z celého světa. Tyto aktivity financovalo UNESCO. Byly známy pod názvem Núbijská záchranná akce. Podařilo se zajistit tisíce historicky a umělecky cenných artefaktů. Dvacet čtyři chrámů bylo přemístěno. Některé památky byly převezeny do velkých světových muzeí. Chrámy Kalabasha, Abu Simbel a Philae byly přemístěny do míst, kde nehrozilo nebezpečí zatopení.181 Na této akci pracovaly týmy z celého světa. Záchrana jednoho z nejznámějších chrámů v Egyptě – Abu Simbelu se stala symbolem celé akce. Práce začaly v roce 1964 a trvaly do roku 1968. Chrámy byly rozřezány na více než 10 000 obrovských bloků a znovu sestaveny o 200 metrů dál od vodní hladiny a o 65 metrů výš. Přitom musely být zbudovány dva umělé betonové útvary, aby pojmuly chrámy a aby byly dodrženy původní dispozice stavby. Tato záchranná akce stála 40 mil. USD. Polovinu finančních prostředků poskytl Egypt a polovinu UNESCO s celosvětovou podporou. Tento velkolepý projekt byl časopisem Life popsán jako „jedna z největších výzev archeologického inženýrství v historii“.182 I když se podařilo zachránit nejvýznamnější památky, mnoho ostatních, některých alespoň 176
Saad el Aali (2003, s. 24) Diab (2012) 178 Begg (2011) 179 Neher (2005) 180 Rudolský (2001) 181 Neher (2005) 182 Smith (2011) 177
49
zdokumentovaných, jiných vůbec neobjevených, zůstalo pod vodní hladinou Násirova jezera.183
183
Rudolský (2001)
50
8. Geopolitické vztahy Egypta se zeměmi v povodí Nilu V poslední době začala být populární teorie, že místo aby byla řeka vnímána jako důvod k válce mezi státy, které ji sdílejí, bude sloužit jako cesta k míru. Těžko ovšem předpokládat, že tomu tak bude i v budoucnosti.184 Bez velkého pochopení a vstřícnosti všech zúčastněných bude řeka stále předmětem různých nároků a sporů. Spolu s rostoucím počtem obyvatel, rozvojem zemí a měnícím se klimatem pro povodí Nilu nastává nelehká situace. Spolupráce založená na vyváženém, udržitelném a spravedlivém přerozdělení vodních zdrojů mezi státy je nezbytná hlavně do budoucna. První část této kapitoly se bude věnovat spolupráci zemí v povodí Nilu na regionální úrovni. Zaměří se hlavně na vývoj organizace Nile Basin Initiative (NBI) a její činnost. Druhá část zmapuje bilaterální spolupráci, konkrétně vztahy mezi Egyptem a Súdánem a Egyptem a Etiopií.
8.1. Vývoj regionální spolupráce mezi zeměmi v povodí Nilu Za počátek regionální spolupráce v této oblasti se považuje rok 1961, kdy došlo k setkání členů Stálé společné technické komise (PJTC – Permanent Joint Technical Commission) s představiteli
Ugandy, Keni
a
Tanganiky,
jednání
se zabývala
hydrometeorologickým výzkumem v povodí jezer Viktoria, Kyoga a Albert.185 Řešila ovšem spíše aktuální problém. Došlo totiž ke zvýšení množství srážek v oblasti rovníkových jezer, což způsobilo rozsáhlé zatopení příbřežních oblastí. Vznikla tak potřeba dlouhodobějšího výzkumu v oblasti.186 V roce 1963 požádalo 5 zemí (Uganda, Keňa, Súdán, Tanzanie a Egypt) Agenturu Spojených Států pro mezinárodní rozvoj (UNDP) o spolupráci v oblasti hydrometeorologického výzkumu vodní bilance Albertova a Viktoriina jezera. Vlády nakonec společně s UNDP a Světovou meteorologickou organizací (WMO) podepsaly v květnu 1967 dohodu. Tento projekt, zkráceně označovaný jako Hydromet, byl zahájen v srpnu téhož roku.187 Ze speciálního fondu UNDP bylo na realizaci projektu poskytnuto 1,8 mil. amerických dolarů. WMO měla na starosti provedení plánovaných aktivit projektu.188 Cílem tohoto dlouhodobého projektu bylo zapojit jednotlivé země do plánování rozvoje a ochrany vodních zdrojů v Horním Egyptě a položit základy pro mezinárodní 184
Tvedt (2010, s. 238) Tvedt (2010, s. 227) 186 Collins (2000, 257–258) 187 Tvedt (2010, s. 227) 188 Abawari (2011, s. 19) 185
51
spolupráci týkající se zadržení, regulace a využívání vody. Důležitou součástí projektu bylo také školení pracovníků zúčastněných zemí. Data byla získávána na základě fotografií a pozemního a hydrografického výzkumu. Na konci roku 1971 se Etiopie připojila k projektu jako pozorovatel.189 V září roku 1984 došlo na schůzi v Kinshase a k založení další skupiny známé pod názvem UNDUGU190. Stalo se tak díky iniciativě zemí Egypta a Súdánu, které se snažily dosáhnout širší spolupráce mezi všemi zeměmi v povodí Nilu. Členy uskupení se staly tyto země: Egypt, Súdán, Uganda, Středoafrická republika a Zair (dnešní DR Kongo). Tanzanie získala pozorovatelský status. Rwanda se připojila roku 1988 a Burundi v roce 1990. Etiopie se sice nikdy nestala členem skupiny, její činnost však podporovala.191 Všechny tyto země spojoval společný cíl - spolupráce v oblasti infrastruktury, kultury, obchodu, životního prostředí a socioekonomického rozvoje.192 Pro UNDUGU byly důležité výsledky dvou výzkumných misí vyslaných do oblasti organizací UNDP. První předběžná mise působící v oblasti od února do března roku 1989 zveřejnila zprávu s doporučením, jak zajistit dlouhodobý rozvoj a spolupráci. Druhá mise (květen – červen) pak už doporučila konkrétní limity odběru vody a potenciální možnosti produkce vodní energie.193 V prosinci 1992 se sešli ministři vodních zdrojů šesti zemí (Egypt, Kongo, Rwanda, Súdán, Tanzanie a Uganda) na schůzi v Kampale, kde se dohodli na vytvoření přímého nástupce UNDUGU, stal se jím Výbor pro podporu rozvoje a ochrany životního prostředí povodí Nilu (TECCONILE). Další čtyři země působily jako pozorovatelé. Tato organizace oficiálně zahájila činnost v roce 1993. Jejím cílem bylo prostudovat národní plány pro spotřebu vody a založit databáze pro přípravu společného institucionálního rámce.194 V letech 1993–2002 se konala řada konferencí, s názvem The Nile Conference. V průběhu těchto let se konference konaly každý rok vždy v jiné zemi.195 Poskytly prostor pro mezinárodní dialog mezi zeměmi v povodí Nilu a mezi zeměmi a mezinárodním společenstvím.196
189
Tvedt (2010, s. 227) Ve Svahilštině znamená Undugu „bratrstvo“. 191 Tvedt (2010, s. 228) 192 Abawari (2011, s. 20), Tvedt (2010, s. 228) 193 Zahran (1990) 194 Tvedt (2010, s. 228) 195 Abawari (2011, s. 20) 196 Tvedt (2010, s. 228) 190
52
V roce 1995 došlo v tanzanské Arushi k přípravě tzv. Akčního plánu povodí Nilu (NRBAP).197 Ten odstartoval řadu dalších projektů. Po jednání se Světovou bankou, Kanadskou mezinárodní rozvojovou agenturou a UNDP vyústil tento proces roku 1999 do vzniku organizace Iniciativa nilského povodí198, která je známá pod zkratkou NBI.199 Díky této organizaci došlo poprvé v dějinách povodí Nilu ke sdružení všech zemí a podařilo se vytvořit vhodný rámec pro řešení naléhavých problémů v oblasti.200 Založení NBI lze tedy považovat za klíčový zlom ve spolupráci zemí v Nilském povodí. Organizace NBI je
označována za „mezivládní organizaci věnující se
spravedlivému a udržitelnému managementu a rozvoji sdílených vodních zdrojů Nilského povodí.“201 Hlavním výkonným a rozhodujícím orgánem je Nilská rada ministrů, která je složena z ministrů vodních záležitostí členských států. Předsednictví se vždy po roce střídá. Členské státy poskytují NBI rady na nejvyšší technické úrovni prostřednictvím svých zástupců působících ve Výboru technického poradenství (Nile – TAC). Aby se usnadnila spolupráce v rámci NBI, každý členský stát ustanovil národní ústřední instituci NBI označovanou jako Úřad NBI.202 Hlavní cíle NBI jsou: -
Udržitelný rozvoj vodních zdrojů v nilském povodí, a tak dosažení míru, prosperity a bezpečnosti ve všech zemích
-
Zmírnění chudoby a podpora ekonomické integrace
-
Zajištění efektivního vodního managementu a optimální spotřeby vodních zdrojů
-
Dosažení náležité spolupráce mezi zeměmi v povodí a hledání takových řešení, aby z nich profitovaly všechny země
-
Zajištění takové politiky, aby se veškeré plány podařilo zrealizovat203
NBI iniciovala tzv. Strategický akční program (SAP), který se skládá ze dvou dílčích programů – „Shared Vision Program“ (SVP) a „Subsidiary Action Program“ (SAP). Shared Vision Program (SVP) Tento program je složen z osmi projektů, které se převážně zaměřují na vytváření vhodného prostředí pro mezinárodní investice204 v oblasti ekonomické a sektorové 197
Mekonnen (2010) NBI (2010) 199 Hefny, Amer (2005, s. 45) 200 Tvedt (2010, s. 229) 201 NBI (2010) 202 NBI (2010) 203 NBI (2010) 198
53
analýzy, rozvoj lidských zdrojů, zapojení zainteresovaných subjektů a osvětu, na aplikovaná školení atd.205 Zemědělský projekt EWUAP pomohl například k efektivnějšímu využívání vody pro zemědělskou produkci v povodí Nilu. Projekt NTEAP se zase týkal rozvoje povodí po stránce životního prostředí a zabýval se i příhraničními environmentálními záležitostmi. Tyto projekty byly dokončeny v roce 2009. Pokračuje například Regional Power Trade projekt, který se zaměřuje na rozvoj energetických trhů mezi zeměmi povodí Nilu. Jeho dlouhodobým cílem je podílet se na snižování chudoby v regionu pomocí lepšího přístupu k nízkonákladovým a udržitelně vyrobeným zdrojům energie. Projekt, který se nazývá Water Resources Planning and Management Project (WRPMP), se zabývá vodními zdroji a zaměřuje se na oblasti projektového plánování a politiku vodních zdrojů. Úspěch zaznamenal např. projekt aplikovaného školení. Organizoval kurzy pro politiky, studenty na všech úrovních i pro drobné podnikatele na témata spojená s managementem vodních zdrojů.206 Díky zmíněným programům se podařilo aktivně zapojit zúčastněné strany a také zlepšit jejich konkrétní dovednosti, zefektivnit výměnu dat a přispět k postupnému snižování nerovností mezi zeměmi.
The Subsidiary Action Program (SAP) Tento program připravuje investiční projekty ke zmírnění chudoby, usiluje o zastavení ničení životního prostředí a o socioekonomický růst v zemích povodí Nilu. Spravuje dvě regionální oblasti – oblast Východního Nilu (ENSAP)207 a Ekvatoriálních jezer (NELSAP)208. Prvně zmíněný celek tvoří Egypt, Súdán, Etiopie a Eritrea. Druhý celek Tanzanie, Keňa, Uganda, Kongo, Burundi, Rwanda, Egypt a Súdán. Důvodem tohoto rozdělení je zefektivnění práce v geograficky odlišných oblastech. Zaměřuje se především na čištění odpadní vody, kontrolu znečištění, management kvality vody, kontrolu půdní eroze, rozvoj ekoturismu, rozvoj rybolovu, zlepšení efektivity vodních zdrojů atd.209 Program přispěl k zakládání regionálních institucí a umožnil v povodí Nilu nové investice.210
204
NBI (2010) Metawie (2010) 206 NBI (2010) 207 Eastern Nile Subsidiary Action Plan 208 Equatorial Lakes Subsidiary Action Program 209 Tvedt (2010, s. 230) 210 NBI (2010) 205
54
Podle organizace Nile Basin Initiative se díky těmto dvěma programům podařilo v oblasti povodí Nilu dosáhnout nesporného pokroku. Díky zlepšení znalostí v oblasti managementu vodních zdrojů došlo k rozvoji mnoha aktivit, např. vyhodnocování, monitoring, zpravodajství, regionální rozvoj politiky, zvyšování povědomí, plánování a poradenský servis.211
8.2. Vývoj bilaterální spolupráce 8.2.1. Historické smlouvy do roku 1929 Historie uzavírání bilaterálních smluv v povodí Nilu se datuje do koloniálního období, přesněji do konce 19. století. První mezinárodní smlouva tohoto typu byla uzavřena v roce 1891. Jednalo se o tzv. Římský protokol, který byl podepsán mezi Itálií a Velkou Británií na hranicích mezi Eritreou a Súdánem. Itálie podle něj nesměla stavět žádné přehrady na řece Atbara, aby nedošlo ke snížení hladiny Nilu.212 V další smlouvě z roku 1902 uzavřené mezi Etiopií a Velkou Británií (v zastoupení Egypta a Súdánu) se státy dohodly, že nebudou budovat žádná vodohospodářská zařízení omezující průtok přes Modrý Nil, jezero Tana a řeku Sobat.213 V roce 1906 se Velká Británie a Kongo dohodly, že veškerá vodohospodářská zařízení na Bílém Nilu budou zakázána, aby nedošlo k snížení vodní hladiny toku, který pokračuje dál do Súdánu. Smlouvy mezi Itálií, Francií a Velkou Británií v roce 1906 a mezi Itálií a Velkou Británií v roce 1925 chránily tok Nilu před jeho narušením na jeho horním toku.214 Co se týče Egypta, ten byl po tisíce let hlavním příjemcem vod Nilu. Počátkem 20. století, kdy začal své zemědělské aktivity čím dál víc rozšiřovat, s větším důrazem uplatňoval ochranu svých historických a právních nároků na Nil. Velká Británie, která v mezinárodních vztazích zastupovala Egypt do roku 1922 a byla ekonomicky zainteresovaná na jeho zemědělských produktech, se proto angažovala v záležitostech rozdělení vodních zdrojů ve prospěch Egypta. Egyptští nacionalisté považovali však tento zájem za prostředek ke kontrole své země (rok 1920). Zahájili proto kampaň za ochranu egyptských zájmů. Po získání nezávislosti Egypta byla podepsána smlouva mezi těmito dvěma zeměmi o ochraně egyptských práv na řeku Nil (voda měla být využívána převážně 211
NBI (2010) Bougerra, Petitjean (2009) 213 Treaty between Ethiopia and Great Britain (1902) 214 Swain (1997, s. 676–677) 212
55
pro zavlažování). Vešla ve známost jako 1929 Nile Waters Agreement (Nilská smlouva z roku 1929).215 Díky této smlouvě byla Egyptu zajištěna většina vodního přídělu – z 84 miliard m3/rok bylo Egyptu přiděleno 48 mld. m3/rok a 4 mld. m3/rok připadly Súdánu. Zbylých 32 mld. m3/rok zůstalo nerozděleno.216 Od jejího podpisu zastává Egypt nacionalistickou teorii, podle které by všechna významná vodní díla měla být stavěna jen na území Egypta, aby se tak zabránilo využití přehrad jako politického nástroje proti Egyptu.217 Všechny zmíněné smlouvy mají jeden základní prvek – jednalo se o smlouvy bilaterální, nikoliv multilaterální nebo mezinárodní a jejich garantem byla Velká Británie.218 8.2.2. Vztahy mezi Egyptem a Súdánem se zaměřením na smlouvu z roku 1959 Egypt a Súdán si jsou v mnoha oblastech velmi podobné. Ať je to jazyk, náboženství, kulturní dědictví, přírodní podmínky nebo geografická blízkost.219 První doložené kontakty mezi Egyptem a Súdánem se datují do 8. tisíciletí př. n. l. Po staletí se mezi Egyptem a zemí Kuš (severní část Súdánu) rozvíjel obchod. Z Egypta se dováželo obilí a zpět ze země Kuš např. zlato, železo, kadidlo, kůže nebo otroci.220 Moderní vztahy byly nešťastně zahájeny válkou, když Egypt roku 1820 pod nadvládou Osmanské říše vtrhl do Súdánu. Přímá nadvláda Egypta skončila roku 1885, aby se však obnovila v podobě anglo-egyptského kondominia v letech 1899–1955.221 V 50. letech, během súdánské kampaně za nezávislost, začalo súdánské vedení vyjadřovat nespokojenost s rozdělením vodních zdrojů, jak je uvedeno ve smlouvě z roku 1929. Průběžná jednání mezi Egyptem a Súdánem probíhala do roku 1958. V tomto roce začala vzrůstat hrozba vojenského konfliktu kvůli súdánskému plánu na výstavbu přehrady na modrém Nilu. Konflikt eskaloval po súdánském vypovězení smlouvy z roku 1929. K uklidnění situace došlo po nástupu nového režimu v Súdánu, který byl více nakloněný spolupráci s Egyptem.222 Nová jednání pak vyústila v listopadu 1959 v podepsání nové smlouvy o plné spotřebě a kontrole toku Nilu – ovšem již s ohledem na aktuální politické 215
Knobelsdorf (2002, s. 4–5) Bougerra, Petitjean (2009) 217 Knobelsdorf (2002, s. 5–6) 218 Kagwanja (2007, s. 324) 219 SIS (2012) 220 Shaw (2003) 221 Shinn (2006) 222 Knobelsdorf (2002, s. 7–8) 216
56
a hospodářské změny v oblasti. Smlouvou byl nově rozdělen mezi obě země223 roční odtok z Asuánu, který byl stanoven ve stejném objemu jako ve smlouvě předchozí (84 mld. m3), nově však na Egypt připadla roční kvóta 55,5 mld. m3 a na Súdán 18,5 mld. m3. Zbylých 10 mld. m3 bylo vyčleněno na ztráty způsobené ročním výparem a průsakem. 224 Na základě této smlouvy mohl Egypt postavit Horní Asuánskou přehradu a Súdán tzv. přehradu Roseires na Modrém Nilu. Zároveň obě strany založily společnou technickou komisi pro rozvinutí spolupráce.225 Díky ní se ovšem Súdán dostal do složité situace kvůli vyloučení sedmi ostatních zemí v povodí Nilu.226 V době podpisu této smlouvy byla většina států v povodí Nilu stále pod koloniálním vlivem, tzn., že nebyly plně suverénní. Nemohly tedy uzavřít jakoukoliv smlouvu založenou na mezinárodním právu. Na rozdíl od Egypta a Súdánu nepředstavovala spotřeba vody pro ostatní země ještě prioritu. Voda pro zavlažování se využívala ve velmi malém měřítku, anebo vůbec. Země na horním toku také neměly dostatek kapitálu pro uskutečnění jakýchkoliv staveb podél Nilu. Navíc byly politicky nestabilní, tedy riskantní pro zahraniční investory. Díky této politické, ale i ekonomické nestabilitě se vlády těchto zemí soustředily spíše na základní potřeby obyvatel než na plánování rozvojových projektů.227 Počet obyvatel byl navíc daleko menší než dnes.228 Podmínky tedy ve většině případů značně odlišné od těch dnešních. Díky této bilaterální smlouvě se výrazně upevnila pozice Egypta a Súdánu jako hlavních „vlastníků“ vod Nilu. Tyto dva státy však neudělaly nic ke zlepšení pozice ostatních sedmi zemí v povodí.229 Ve smlouvě je uvedeno, že kdyby kterýkoliv ze států na horním toku Nilu chtěl budovat jakékoliv projekty na Nilu nebo na jezerech, ze kterých vytéká, musel by mít nejen souhlas Egypta, ale také povinný technický dohled a smluvní dozor.230 Egypt si tedy, částečně se Súdánem, nárokoval právo na celý tok Nilu bez ohledu na potřeby ostatních zemí. Podle B K. Denga vnímá Egypt Súdán jako svého slabšího a pasivního partnera. Co se týče ostatních zemí, Egypt předpokládá, že smlouva z roku 1929 byla podepsána koloniálními mocnostmi jejich jménem, a tak podle mezinárodního práva platí i pro následnické státy. Podle B. K. Denga je však výklad Egypta zcela 223
Kagwanja (2007, s. 324) Swain (1997, s. 679) 225 Deng (2007, s. 8) 226 Shinn (2007) 227 Kieyah (2007, s. 14) 228 Bougerra, Petitjean (2009) 229 Kagwanja (2007, s. 324) 230 United Nations Treaty Series (1964) 224
57
chybný.231 T. Maluwa zmiňuje tzv. „doktrínu nepopsaného listu“ (“clean slate doctrine”), která se vyvstala jako výsledek dekolonizace a jako reakce na francouzskou dekolonizační praxi232. Tato teorie říká, že následnický stát získá své území jako nepopsaný list a není tedy jeho povinností dodržovat smlouvy, které byly podepsány před nabytím nezávislosti. Podle této teorie nezávislost znamená, že stát nezíská své území od předchozího státu jako „dar“, ale znovu získává své území, o které byl neprávem připraven, nebo které mu bylo silou vzato. Zcela tak zaniká identita bývalého koloniálního státu.233 Ještě před podpisem smlouvy z roku 1959 vyjádřila Etiopie pochybnosti o závaznosti bilaterálních smluv pro země na horním toku. Úřední činitelé Etiopie již začátkem roku 1956 prohlásili, že smlouvu z roku 1929 již nebudou považovat za závaznou jak pro sebe, tak pro ostatní nezávislé státy234. Zároveň protestovali proti uzavření nové pro ně nevýhodné smlouvy. Další země postupně získávaly nezávislost a začaly se stupňovat pochybnosti vůči těmto smlouvám. Země jako Tanzanie a Keňa se připojily k vedoucí Etiopii. Výhrady se týkaly především práva na možnost využívat vodu pro svůj rozvoj v budoucnosti.235 Vztahy mezi Egyptem a Súdánem od roku 1956 jsou poznamenané několika spory. Například o sporné území tzv. Halaibského trojúhelníku, na které se činí nároky obě země. V roce 1995 súdánský prezident Bashir obvinil Egypt z opětovné okupace tohoto území a z podpory súdánské opozice. Největší krizi způsobilo obvinění Egypta vůči představitelům Súdánu, a to ze spoluviny na přípravě atentátu na egyptského prezidenta Husního Mubaraka při příležitosti schůze Organizace africké jednoty v Addis Abebě v červnu roku 1995. K ozbrojenému konfliktu však nakonec nedošlo. Vztahy byly následně obnoveny v roce 1999 návštěvou prezidenta Bashira v Egyptě. V posledních letech Egypt Bashirovu politiku spíše podporuje, např. se stavěl negativně k odtržení Jižního Súdánu, zřejmě v obavách před dalším zkomplikováním vztahů mezi zeměmi povodí Nilu. Po podepsání mírové smlouvy z roku 2005 mezi Jižním Súdánem a Chartúmem však změnil strategii. Egypt v Jubě zřídil konzulát a začal se podílet na místním rozvoji, např. na stavbě elektráren nebo stavbě středních technických škol. Tím se snažil o vytvoření vhodné
231
Deng (2007, s. 9) Francie předpokládala, že veškeré francouzské smlouvy podepsané na jejích koloniálních územích jsou platné. 233 Maluwa (1999, s. 68–70) 234 V té době byly nezávislé pouze Etiopie a Eritrea. 235 Knobelsdorf (2002, s. 9–10) 232
58
platformy pro svůj pozdější vliv v případě osamostatnění jižní části území,236 ke kterému nakonec 9. 7. 2011 skutečně došlo. Ministr zahraničních věcí Jižního Súdánu Nhial Deng Nhiala Egypt ujistil, že nebude zasahovat do rozdělení vod Nilu. Současné vztahy nového egyptského prezidenta Mohammeda Morsiho jsou jak se Súdánem, tak s Jižním Súdánem dobré. Podle Tarka Radwana, z Atlantické rady Hariri ve Washingtonu, se spolupráce těchto dvou států ubírá cestou oživení egyptské ekonomiky a zároveň směřuje k přeorientování role Egypta na mezinárodní scéně.237 8.2.3. Vztahy mezi Egyptem a Etiopií Náboženství a voda, to jsou základní příčiny nedorozumění a zároveň důvody pro spolupráci těchto dvou zemí. Co se týče náboženství, jedno z pout mezi Etiopií a Egyptem vytváří koptská církev. Již od 4. století po Kristu přijímala Etiopie koptské biskupy238 z Alexandrie v Egyptě. Později se etiopští křesťané organizačně zcela osamostatnili, dodnes má ale koptská a etiopská církev sdílí stejné rituály, obřady a dogmata. Pouze jazyky se liší. V Egyptě se používá koptština a v Etiopii jazyk geez.239 Kromě křesťanství je dalším náboženstvím v obou zemích islám. Dalším důležitým prvkem spojujícím tyto země je voda – řeka Nil. Celých 85 % vody v Nilu pochází z území Etiopie – konkrétně z povodí řek Abbay, Baro-Akobo a Tekeze.240 Už z tohoto důvodu je otázka rozdělení vodních zásob ve vztazích obou zemí naprosto klíčová. Vztahy, ať již negativní nebo pozitivní, sahají daleko do historie. První spolupráce mezi Egyptem a Etiopií v oblasti obchodu probíhala už v době starověkého Egypta.
241
Již
v této dávné minulosti se vyskytovaly v Etiopské vysočině opakující se roky s malými úhrny srážek. Když se hladina Nilu snížila, Egypťané věřili, že jsou za tento stav odpovědní Etiopané, kteří blokují tok řeky nebo mění její směr. K několika takovým doloženým událostem, kdy byli Etiopané obviňováni z blokace toku, došlo například v 11. nebo 14. století. Ke změně došlo s nástupem Mohammeda Aliho Paši (1805 – 1849) k moci. Modernizací Egypta a jeho rozvojem narůstá i mocenské sebevědomí silného státu,
236
Shinn (2006) Fick (2012) 238 koptské biskupy vysvěcené pro Etiopii 239 Arsano (2004, s. 119–120) 240 Arsano (2004, s. 119–120) 241 SIS (2012) 237
59
který si začal uvědomovat, co všechno mu poskytuje řeka Nil.
242
V druhé polovině
19. století byly vztahy mezi oběma zeměmi narušeny z důvodu (nevydařené) egyptské invaze do Etiopie. Ze strany Egypta šlo o imperiální expanzi.243 Ismail Paša (1863 – 1879) tím pokračoval v rozšiřování území ve směru proti proudu Nilu244, v roce 1876 utrpěl však v Merebském údolí zdrcující porážku.245 Podruhé se pokusil Egypt politicky proniknout do Etiopie v 50. letech 20. století za vlády prezidenta Gamala Abdela Násira, který se odvolával na panafrikanismus. Násir zahájil kampaň za sjednocení zemí v nilské povodí,246 aby ho měl plně pod svým vlivem. Díky nově nabyté nezávislosti těchto zemí v 60. letech se však nakonec sjednocení neuskutečnilo. Po neúspěšném pokusu panafrikanismu se plně rozvinula ideologie panarabismu, což zahrnovalo politiku destabilizace ostatních států v nilském povodí247, aby byly vyřazeny z politických jednání o Nilu. Egypt se zapojoval do konfliktů probíhajících v oblasti Velkých jezer a Afrického rohu.248 Jedním z nich byl i konflikt, který probíhal od začátku 60. let mezi Eritreou a Etiopií. Eritrea bojovala s Etiopií o nezávislost a Egypt se proti Etiopii připojil k Eritreji.249 Stejnou strategii zaujal i v případě konfliktu mezi Etiopií a Somálskem v letech 1960, 1964 a 1977–1979, kdy do Somálska dodával zbraně a poskytoval vojenský výcvik.250 Další strategií Egypta, jak zabránit Etiopii v realizaci projektů na Nilu, bylo aktivní zablokování finanční pomoci od regionálních i mezinárodních dárců. Příkladem je výstavba etiopského projektu Tana Beles v roce 1988. Na řece Beles mělo být vybudováno pět přehrad, aby se mohla v Etiopii zdvojnásobit hydroelektrické energie a umožnilo se zavlažování v oblasti. Egypt tehdy zablokoval půjčku na projekt v Africké rozvojové bance.251 Egypt svou politiku ve vztahu k ostatním zemím na Nilu částečně mění zhruba od poloviny 90. let. Zahraniční politika zaznamenala značný posun od konfrontace ke spoluprácí a od posilování nestability v regionu k podpoře míru. Vztahy Egypta s Etiopií se rovněž začaly pomalu zlepšovat. Například Marawan Badr, tehdejší egyptský velvyslanec v Etiopii, v roce 1998 uvedl: „Egypt uznává, že má každý stát právo spravedlivé spotřeby 242
Arsano (2004, s. 120) Shinn (2006) 244 Za Mohammeda Aliho Paši byl ovládnut sever Súdánu. 245 Arsano (2004, s. 122) 246 Konkrétně Etiopii, Eritreu, Súdán, Somálsko, Ugandu a Keňu 247 Kagwanja (2007, s. 325) 248 Kagwanja (2007, s. 325) 249 Stejně tomu bylo i v případě druhé války mezi Etiopií a Eritreou v letech 1998 – 2000. 250 Shinn (2006) 251 Kagwanja (2007, s. 325) 243
60
vody v souladu s mezinárodním právem.“ Dále uvedl, že „existující smlouvy nebrání spotřebě vody z Nilu žádné ze zemí v nilském povodí.“ Egypt se nyní snaží neblokovat projekty, ale zajistit, aby tyto projekty nebyly příliš velké a neovlivnily tak množství vody v Nilu v Egyptě.252 Marawan Badr se rovněž vyjádřil ohledně vztahů těchto dvou zemí v oblasti vzájemné spolupráce: „Egypt je připraven spolupracovat s Etiopií ve využívání jejího obrovského hydro-elektrického potenciálu a není proti výstavbě přehrad malého rozsahu.“ Spolupráce se v posledních letech rozvíjí v oblasti zdraví, prevence zločinu, školství, soudnictví. V roce 2005 vytvořili Egypt, Súdán a Etiopie tři výbory pro zlepšení spolupráce v oblastech obchodu, ekonomie, politiky, bezpečnosti a diplomacie. Egyptští inženýři se podílejí na návrzích několika menších přehrad na řece mimo povodí Nilu.253 Obrázek 11: Poloha Velké etiopské přehrady obrody
Zdroj: Water politics, 2013
I přes vstřícnější egyptskou politiku vůči Etiopii není situace dobrá. Po desetiletích neúspěšného vyjednávání zemí na horním toku Nilu mezi Egyptem a Súdánem o spravedlivém využívání vod Nilu, podepsalo v květnu 2010 šest členských zemí NBI (Ethiopie, Keňa, Rwanda, Tanzanie, Uganda a Burundi) Společnou rámcovou dohodu o spravedlivém sdílení vodních zdrojů v nilském povodí, což je, jak poukazují, hlavním smyslem NBI. Stále se opakuje námitka, že nejsou jejich nároky dost zohledňovány 252 253
Kagwanja (2007, s. 328) Shinn (2006)
61
a brány stejnou měrou v úvahu. Egypt se stále brání dokončení etiopské přehrady TanaBeles.254 Velmi negativně také vnímá zahájení stavby zatím největší, a tím také nejkontroverznější, Velké etiopské přehrady obrody z dubna 2011. Nachází se na Modrém Nilu v blízkosti súdánských hranic. Tento projekt byl zahájen v době egyptských politických změn255. Její dokončení je plánováno na rok 2015. Přehrada má vytvořit rezervoár dvakrát tak velký jako jezero Tana a má produkovat dvakrát tolik energie co Asuánská přehrada. Stane se tak největší vodní elektrárnou v Africe. Pro Súdán a Egypt to bude ovšem znamenat snížení hladiny Nilu v době plnění přehrady (3 až 5 let). Vysoce pravděpodobné je trvalé snížení objemu vody tekoucí do těchto zemí. Egypt vyzval dokonce k mezinárodní podpoře a nevyloučil ani vojenský zásah proti Etiopii.256 V další, mírnější fázi svého protestu pak egyptská vláda začala namítat, že nebyly vypracovány žádné studie, které by se týkaly dopadů této stavby. V listopadu 2011 se proto sešli zástupci Egypta, Súdánu a Etiopie a dohodli se, že do šesti měsíců bude sestaven nezávislý technický výbor z expertů z těchto tří zemí. Etiopský ministr vodních zdrojů a energie Alemayehu Tegenu však prohlásil, že ať bude výsledek studie jakýkoliv, výstavba přehrady bude pokračovat vzhledem k vysoké důvěře v tento projekt, který podle něj přinese prospěch všem stranám.257 Etiopie nicméně svolila, že bude respektovat stanovisko nového Mezinárodního panelu expertů, který by znovu přezkoumal dopady na státy na dolním toku. Zastoupení v něm mají vždy dva členové z každé ze tří zemí a čtyři nezávislí mezinárodní experti. V roce 2013 by měly být oznámeny výsledky. 258
254
Milas (2012) Etiopie dokázala využít tehdejšího revolučního chaosu ve svůj prospěch a začala se stavbou. 256 Yousif (2012) 257 Viney (2012) 258 Yousif (2012) 255
62
9. Závěr Momentální situace v Nilském povodí je velmi komplikovaná. Egypt je sice nejsilnější zemí v povodí, jako jediná je však závislá pouze na vodě z Nilu. V poslední době zaznamenávají rozvoj i ostatní země, mají proto také větší potřebu podílet se na spotřebě vody - rozvoj energetiky, zavlažování atd.259 Podle organizace World Water Council se populace během posledních dvaceti let zdvojnásobila.260 Egypt své právo na Nil odůvodňuje, jak už bylo zmíněno, svými „historickými a přírodními právy“ a také se odvolává na smlouvu se Súdánem. Etiopie se zase odvolává na vlastnictví své půdy a na suverenitu nad svým územím, odkud přitéká 86 % vody Nilu. Dost zásadní spory, které by mohly roznítit i ozbrojený konflikt. Podle Arsana Yacoba je proto důležité, aby byly vytvořeny zásady, které by vedly k takovým opatřením, aby mohly být uspokojeny nároky všech zainteresovaných. Egypt však zatím není ochoten ustoupit ze svých tzv. historických práv z r. 1959.261 Iniciativa NBI, která má mimo jiné sloužit jako prostředek ke spolupráci a k prevenci konfliktů, nedokáže napětí mezi státy v povodí Nilu zabránit. Egypt je ochoten spolupracovat s ostatními zeměmi v otázce dlouhodobého řešení jen potud, pokud nedojde na téma zásadního přerozdělení a distribuce vodních zdrojů.262 Zazněly už i výroky hrozící zahájením války.263 V roce 1979 pronesl tehdejší prezident Anwar Sadat známou větu: „Jediná věc, která může Egypt přivést k válce, je voda.“264 Bývalý prezident Hosni Mubarak zase pohrozil, že Egypt bude bombardovat Etiopii v případě, že postaví jakoukoliv přehradu na Modrém Nilu.265 Podle etiopského zdroje by nebezpečí bylo velmi aktuální, kdyby byl stále u moci Mubarak.266 V Egyptě se Hani Raslan, expert na povodí Nilu, k této záležitosti vyjádřil následovně: „Až bude přehrada dokončena … bude to znamenat, že se Etiopie změní v nepřítele Egypta, protože to v podstatě ohrozí bezpečnost Egypta, rozvoj a obživu jeho obyvatel.“267 Podle Patricka Keyse by však válka neprospěla nikomu. Konflikt by vedl k velké nestabilitě v regionu a mezinárodní sankce by byly okamžité.268 Proto se jako pravděpodobnější scénář jeví spolupráce, která by vedla k oboustranným výhodám. Egypt 259
Arsano (2004, s. 133) Rahman (2011) 261 Arsano (2004, s. 133–135) 262 Rahman (2012) 263 Arsano (2004, 136) 264 Fleishman (2012) 265 Arsano (2004, s. 136) 266 Manson (2012) 267 Fleishman (2012) 268 Keys (2011) 260
63
by měl mít možnost dohlížet na výstavbu přehrad na Modrém Nilu a obecně se pak podílet na dalších vyjednáváních.269 Egypt ve své historii zaznamenal mnoho změn, v podobě změn klimatických, politických nebo změn v etnickém a náboženském složení obyvatelstva. A bude tomu tak i v budoucnu. Egyptská populace nyní čítá více než 83,5 milionů obyvatel.270 Je to nejlidnatější země v arabském světě. Míra populačního růstu je 1,922 %.271 Pokud se situace nezmění, v roce 2050 by v Egyptě žilo 160 milionů lidí.
Tato hrozba vedla režim prezidenta
Mubaraka, aby cíleně podporoval rodiny s menším počtem dětí. Populace dnes už neroste tak strmě. V roce 1981 měla průměrná žena v Egyptě 5 dětí, nyní jsou to děti 3 – stav ovšem stále neudržitelný, neboť populační nárůst trvá. Důsledkem je mj. masivní nezaměstnanost mezi mladými, která dosahuje 24,8 %272.273 Dále jsou to problémy s rozrůstající se zástavbou, která snižuje plochu zemědělské půdy. Egypt je proto schopen vyprodukovat stále méně plodin, což způsobuje jeho závislost na importu potravin.274 Dochází ke snížení životního standardu, k emigraci obyvatel a k narušení stability v regionu. Za těchto podmínek je vysoká pravděpodobnost nárůstu extremismu.275 Egypt je díky své nízko položené deltě velmi zranitelný vůči změnám klimatu.276 Již dnes je zaznamenáno zvyšování hladiny moře, což vede k zasolování, a tím ke snížené úrodnosti půdy. V důsledku narůstajících teplot dochází ke zvýšenému odparu,277 do budoucna se též očekává pokles srážek.278 Důsledky těchto postupných změn lze očekávat v nedalekém časovém horizontu. Například zvýšení mořské hladiny by mělo přímý dopad na egyptskou ekonomiku, a to ať přímým zaplavením měst, kde je soustředěna většina průmyslu, nebo v zemědělství dalším průnikem soli do půdy.279 Tyto změny by dále ovlivnily také sladkovodní rybolov nebo turismus.280 Odhaduje se, že do roku 2100 by se měla hladina moře v nízko položených oblastech zvednout o 175 cm.281 Ke zvýšení
269
Keys (2011) CIA The World Factbook (2012) 271 CIA The World Factbook (2012) 272 CIA The World Factbook (2012) 273 Hymas (2011) 274 Tverberg (2011) 275 Rasmussen (2009) 276 Sterman (2009) 277 Sarant (2012) 278 Agrawala a kol. (2004, s. 6) 279 United Nations Development Programme (2009, s. 1) 280 El Nahry, Doluschitz (2009, s. 9) 281 El Nahry, Doluschitz (2009, s. 1) 270
64
hladiny moře vlivem poklesu pobřežní zóny ovšem již v Egyptě dochází (3–5 mm/rok). Pokles je způsoben snížením množství sedimentů, jak je přinášel po staletí Nil – což ukončila výstavba Asuánské přehrady. Podle studie z roku 1992 by zvýšení hladiny moře už o 0,3 m znamenalo zvýšení počtu záplav z jedné za deset let na deset za rok. Zvláště ohrožena by byla Alexandrie. Odhaduje se, že by záplavy způsobily obrovské škody na infrastruktuře, muselo by dojít k vysídlení až půl milionu obyvatel a ztrátě až 70 000 pracovních míst.282 Problémy, před kterými Egypt stojí, jsou tedy vážné. Rostoucí populace navíc vytváří velký tlak na spotřebu vodních zdrojů. Do roku 2025 se odhaduje zvýšení spotřeby o 25 %. Proto je nezbytné zavést opatření, která by vedla k efektivnějšímu hospodaření s vodou - lepší zavlažovací systém, vodní management, používání plodin méně náročných na spotřebu vody atd. Dále je důležité více využívat alternativních vodních zdrojů, jako jsou recyklovaná voda, vyčištěná odpadní voda a odsolená mořská voda.283 Je nutná také osvěta a finanční motivace. Například nedotovat vodu, protože to vede k jejímu plýtvání.284 Egyptská vláda již zavedla některé programy, které předjímají klimatické změny, a to pomocí opatření přátelských k životnímu prostředí. K financování má sloužit Speciální fond pro klimatické změny.285 V neposlední řadě je rovněž důležitá spolupráce v rámci NBI. Klimatické změny se nedotýkají jen Egypta samotného, ale celého povodí.
286
Egypt
již některá opatření k ochraně ohrožené pobřežní zóny zavádí. Jde například o výstavbu nového pobřežního odtokového systému, instalují se vlnolamy a hráze a dbá se o realizaci plážových projektů na zmírnění eroze tzv. „beach nourishment“, kdy je písek na erodovanou pláž doplňován.287 Je také třeba uzákonit další právní předpisy, které by zlepšily celkový stav pobřeží288
a uvést do provozu systémy včasného varování, popř. další preventivní
opatření.289 Rozvoj Egypta závisí na životodárném Nilu. Pokud má být zajištěna budoucí prosperita, bude muset egyptský stát vyvinout velké úsilí především v oblasti domácí 282
UNDP (2009, s. 1–8) Vella (2012) 284 Agrawala a kol. (2004, s. 48–49) 285 UNDP (2009, s. 21) 286 Agrawala a kol. (2004, s. 49) 287 Agrawala a kol. (2004, s. 48–49) 288 Agrawala a kol. (2004, s. 48–49) 289 El Nahry, Doluschitz (2009, s. 10) 283
65
politiky, která je stále velmi nestabilní. Je to nezbytné k tomu, aby se Egypt mohl opět stát vedoucí zemí na Blízkém východě. Zemí, která bude spíše státem sjednocujícím nežli rozdělujícím, která bude plánovat a řešit problémy také s ohledem na sousední země. Úspěšná spolupráce mezi všemi členy NBI bude do budoucna klíčová. Egypt nepochybně čeká také přehodnocení doposud neústupného postoje vůči Etiopii. Egypt by se mohl stát v budoucnu zemí dodržující zásady udržitelného rozvoje, kde je reálné naplnit potřeby nynější generace, aniž by byly ohroženy potřeby generací příštích. Vzhledem k aktuální situaci a všem problémům, které byly zmíněny, se to jeví spíše jako jediná možnost. Některé kroky v tomto směru vláda podniká např. v oblasti energetiky.290 Jak se bude situace Egypta a vodních zdrojů vyvíjet dál, je nyní těžké odhadnout. Zásadní v tomto směřování bude vývoj politické situace a stability v zemi. Jisté je, že Nil bude představovat stále cennější životodárný zdroj. Rozvoj Egypta je s Nilem historicky úzce spjat a nejinak tomu bude i v budoucnu. Nikdy dříve Egypt nečelil tolika výzvám jako nyní.
290
Egypt přistupuje k postupnému přesměrování od úplné závislosti na dovozu ropy a plynu k udržitelným zdrojům jako je větrná energie, kde má ohromný potenciál (European Commission, 2009)
66
10. Shrnutí Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku vodních zdrojů v Egyptě v průběhu času a na jejich vztah k rozvoji Egypta. V první části se soustředí na historii využívání Nilu od starověku až po 19. století s jednotlivými stručnými příklady. V další části je popisována kvantita i kvalita vodních zdrojů. Dále se práce věnuje politice v oblasti vodního managementu, kde jsou uvedeny příklady jednotlivých politických strategií a velké rozvojové projekty Egypta. Následně se zabývá případovou studií Asuánské přehrady. Její pozitivní i negativní dopady na řeku Nil a potažmo na celý Egypt. Ve druhé části práce jsou popisovány vztahy zemí v povodí Nilu, včetně problematiky bilaterálních smluv, proces vzniku organizace Nile Basin Initiativ, její činnost a cíle. V závěru je zmíněn problém možného ozbrojeného konfliktu a dále výzvy, kterým bude Egypt pravděpodobně čelit v budoucnu v podobě rostoucího počtu obyvatel, klimatických změn a nedostatku kvalitní vody. Klíčová slova: Egypt, Nil, vodní zdroje, management, Asuánská přehrada, povodí Nilu, NBI, Etiopie, Súdán
Summary This Bachelor Thesis focuses on the topic of water resources in Egypt over the course of time and on their relationship to the development of Egypt. The first part is concerned with the history of using the Nile, from antiquity to the 19th century, with relevant examples. The next section describes the quantity and quality of water resources. Then the policy of water management is discussed, using examples of particular policies and big Egyptian development projects. A case study of the Aswan Dam then follows, including its positive and negative impacts on the Nile River, and on Egypt in general. The second part describes the relationships among countries in the Nile basin, including the subject of bilateral treaties, and the origin of the Nile Basin Initiative organisation, including its activities and goals. Finally, the problems and challenges Egypt will face in the future are discussed, which include possible armed conflict, increasing population, climate change and lack of water resources in a good quality.
67
Key words: Egypt, Nile, water resources, management, Aswan Dam, Nile Basin, NBI, Ethiopia, Sudan
68
11. Seznam použitých zdrojů ABAWARI. Conflict and Cooperation among the Nile Basin Countries with Special Emphasis on the Nile Basin Initiative (NBI). The Netherlands, 2011. Magisterská práce. International Institute of Social Studies, Graduate School of Development Studies. Vedoucí práce Prof Mohamed Salih.
ABDEL-GAWAD, S.T. Comparative Risk Assessment and Environmental Decision Making: Water Quality Challenges Facing Egypt. Egypt: National Water Research Centre, 2005, s. 335-347. ISBN 1-4020-2243-3.
ABDELLAH, Adel. El Salam Canal: failed development and tragic planning. THE VOICE OF THE REGIONS [online]. 2012 [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.egyptvotes.org/en/politics/item/443-el-salam-canal-failed-development-andtragic-planning.html
ABDIN, A.E. a I. GAFAAR. Egyptian Water Policies towards Increasing its Value. Istanbul, 2008.
ABDIN, A.E., A. AFIFY a A. ADEL Comparative analysis of Egyptian water policy and Water Framework Directive. JUNIER, S. et al Dialogues on Mediterranean water challenges: Rational water use, water price versus value and lessons learned from the European Water Framework Directive . Istanbul: CIHEAM-IAMB, 2011, p. 169-179. ISBN ISBN 2-85352-469-8.
ABOU RAYAN, Magdy a Berge DJEBEDJIAN. Egypt's Water Demand, Supply and Management Policies. Mansoura, 2004, 24 s.
ABULGHEIB, Zeinab. The revival of Al Salam Canal, supposed to develop Sinai. Egypt Independent [online]. 2012 [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.egyptindependent.com/news/revival-al-salam-canal-supposed-develop-sinai-0 ABU-ZEID, M. A. a F. Z. EL-SHIBINI. Egypt’s High Aswan Dam. International journal of water resources development. 1997, Vol. 13, No. 2. 69
AGRAWALA, Shardul, Annett MOEHNER, Mohamed EL RAEY, Declan CONWAY, Maarten VAN AALST, Marca HAGENSTAD a Joel SMITH. Development and Climate Change in Egypt: Focus on Costal Resources and the Nile. OECD, 2004, 68 s. Dostupné z: http://www.oecd.org/environment/cc/33330510.pdf
Agriculture: Mega Agricultural Projects. MINISTRY OF INFORMATION. Egypt State Information Service [online]. 2012 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.sis.gov.eg/En/Story.aspx?sid=835
AKBAR-UQDAH, Sam HIGHSMITH a Sarah TONSY. Drinking Water in Egypt: The Effects of Water on Egyptian’s Health [online]. Cairo, 2006, vol. 2 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://www.aucegypt.edu/research/conf/eureca/Documents/URJ%20V2/Aneesa%20Akbar %20Sam%20Highsmith%20Sara%20Tonsey.pdf
AMARE, Girma. Nile Waters: Hydrological Cooperation Vs Hydropolitics. Cairo, 2012. Dostupné z: http://chora.virtualave.net/girma-nile.htm
ARSANO, Yacob. Ethiopia and the Nile: Dilemmas of National and Regional Hydropolitics. Zurich, 2004. Dizertační práce. The University of Zurich. Asuánská přehrada. Egypt.luksoft [online]. © 2009-2015 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://egypt.luksoft.cz/asuanska-prehrada.php Asuánská přehrada: věda a technika: 186. Svět poznání. 2001, 187, s. 547-548.
Aswan High Dam completed. In: The History Channel [online]. 2012 [cit. 2012-07-28]. Dostupné z: http://www.history.com/this-day-in-history/aswan-high-dam-completed
Aswan High Dam Reservoir. INTERNATIONAL LAKE ENVIRONMENT COMMITTEE. ILEC-Logo International Lake Environment Committee [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.ilec.or.jp/database/afr/afr-19.html
70
Aswan High Dam. ENCYCLOPEDIA BRITANNICA. Encyclopedia Britannica [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/40203/Aswan-High-Dam AZHAR, Bushra. Bushra Azhar Egypt’s Toshka New Valley Project: A Failure of Planning or a Failure of Implementation. Green Prophet [online]. 2012 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.greenprophet.com/2012/05/egypts-toshka-new-valley-project-a-failure-ofplanning-or-a-failure-of-implementation/
BEGG, Tom. What Next For Egypt's Forgotten Minority?: Egypt's government can no longer ignore the grievances of its 3 million-strong Nubian community. Think Africa Press. 2011. Dostupné z: http://thinkafricapress.com/egypt/what-next-egypts-forgotten-minority
BISWAS, Asit K. a Cecilia TORTAJADA. Hydropolitics and Impacts of the High Aswan Dam. Cairo: Third World Centre for Water Management, 2004.
BOUGUERRA, Larbi a Olivier PETITJEAN. Sharing the Waters of the Nile: Conflicts and Co-operation. In: Global Watersheds [online]. 2009 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.partagedeseaux.info/article230.html Britannica Online Encyclopedia [online]. 2013 [cit. 2013-03-16]. Nile River. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/415347/Nile-River BURIAN, Jan. Cesty starověkých civilizací. Praha: Práce, 1973. 248 s. Central Intelligence Agency. Central Intelligence Agency: The World Factbook [online]. 2013 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2147rank.html?countryName=Egypt&countryCode=eg®ionCode=a fr&rank=30#eg
COLLINS, Robert O. In Search of the Nile
-
GERSHONI. The Nile: histories, cultures, myths. Boulder, Colorado: L. Rienner, 2000, s. 257-258. ISBN 1555876722-.
71
Český egyptologický ústav. Egyptologie [online]. 20. 9. 2005 [cit. 2011-08-25]. Průzkum oázy el-Hajez, oáza Baharíja. Dostupné z: http://egyptologie.ff.cuni.cz/?req=doc:baharija&lang=cs DENG, Biong Kuol. Cooperation between Egypt and Sudan over the Nile River Waters: The Challenges of Duality. African Sociological Review. 2007, roč. 11, č. 1, s. 38-62. Dostupné z: http://www.codesria.org/IMG/pdf/05_Deng.pdf
DIAB, Khaled. Hope for the Egyptian Nubians damned by the dam: Half a century after the inundation, Nubians may finally have the prospect of compensation for the loss of their homeland. The Guardian. 2012, č. 4. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2012/apr/21/egypt-nubians-dam Egypt. Canalboating [online]. 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.canalboating.cz/cestopisy/egypt-2012/
EGYPT: Study says quality of Nile water has improved. IRIN Integrated Regional Information Networks: Humanitarian news and analysis [online]. 2008, 06 April 2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.irinnews.org/Report/76382/EGYPT-Study-says-quality-of-Nile-water-hasimproved
Egyptian-Ethiopian relations. Egypt State Information Servis. Egypt State Information Service [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.sis.gov.eg/en/LastPage.aspx?Category_ID=1193
EL AALI, Saad. The Aswan High Dam Case. 2003.
EL GAMMAL, Hussein A. A. Water Quality Protection in Rural Areas of Egypt. International Water Technology Journal. 2012, vol. 1, issue 3.
EL-ARABAWY, M. Water Supply-Demand Management for Egypt: A Forthcoming Challenge. 2002.
72
EL-NAHRY, A. H. a R. DOLUSCHITZ. Climate change and its impacts on the coastal zone of the Nile Delta, Egypt. Environmental Earth Sciences. 2010, roč. 59, č. 7, s. 14971506. ISSN 1866-6280. DOI: 10.1007/s12665-009-0135-0. Dostupné z: http://www.springerlink.com/index/10.1007/s12665-009-0135-0
Energising the future with wind on Egypt's desert coast. EUROPEAN COMMISSION. Development and Cooperation - Europaid [online]. 2012 [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/what/energy/sustainable/el_zayt_en.htm
FECTEAU, Andre. On Toshka New Valley's mega-failure. Egypt Independent [online]. 2012 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.egyptindependent.com/news/toshka-new-valleys-mega-failure FELGR, Pavel. Starověký Egypt: Všední život [online]. c2011 [cit. 2011-08-23]. Zemědělství starověkého Egypta. Dostupné z: http://www.starovekyegypt.net/zivot/zemedelstvi/index.php
FICK, Maggie. Egypt and Sudan on road to repair old relationship. In: The National [online]. 2012 [cit. 2012-11-28]. Dostupné z: http://www.thenational.ae/news/world/egypt-and-sudan-on-road-to-repair-old-relationship
FLEISHMAN, Jeffrey. The Nile, Egypt's lifeline in the desert, comes under threat. Los Angeles Times [online]. 2012 [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://articles.latimes.com/2012/nov/11/world/la-fg-egypt-troubled-nile-20121111
GHALI, B. Water Management in the Nile River Valey. International Policy Review. 1991, č. 104.
HAFEZ, Azza. Investigation of el-salam canal project in northern sinai, egypt: phase-i: environmental baseline, soil and water quality studies. 2005.
HAGOS, Tecola. Evidences and Historical document Treaties: Treaty between Ethiopia and Great Britain for the Delimitation of the Ethiopian-Sudan Frontier 1902.
73
HAMZA, W. a Simon A. MASON. Water availability and food security challenges in egypt. Zurich: Center for Security Studies (CSS), 2004, s. 249-259.
HEFNY, Magdy; AMER, Salah El-Din. Egypt and the Nile Basin. Aquatic Sciences. 2005, 67, 1, s. 42-50.
HOPKINS, N. a S. MEHANNA. Living with pollution in Egypt. The Environmentalist. 2003, s. 17-28.
HOPKINS, N. a S. MEHANNA. Report: pollution, popular perceptions and grassroots environmental activism. Middle East Report. 1996, roč. 202, s. 21-25. HOPKINS, Nicholas. The rule of law and the rule of water [online]. Cairo, 2005, roč. 3, č. 1 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://ema.revues.org/index1871.html#ftn2
HVIDT, Martin. Water resource planning in Egypt. WATKINS, Eric. The Middle Eastern environment: selected papers of the 1995 Conference of the British Society for Middle Eastern Studies. Cambridge: St Malo Press, 1995. ISBN ISBN 1 898565 03 1.
HYMAS, Lisa. Egypt has a population crisis as well as a democracy crisis. Grist [online]. 2011 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://grist.org/article/2011-02-05-egypt-has-a-population-crisis-as-well-as-a-democracycrisis/
CHARBEL, Jano. 'Over-fishing' threatens Egypt's Mediterranean, Red Sea coasts. Egypt Independent. 2010. Dostupné z: http://www.egyptindependent.com/news/over-fishing-threatens-egypts-mediterranean-redsea-coasts
Improving Water Quality In Egypt: USAID funds slow sand filter treatment plants to provide clean village drinking water. USAID (US Agency for International Development)
74
[online]. 2004, Last Updated on: July 20, 2009 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/stories/egypt/fp_egypt_water.html
International Commission On Irrigation And Drainage (ICID). Water Policy Issues of Egypt. New Delhi: ICID, 2005. 46 s. ISBN 81-89610-05-8. International Commission on Irrigation and Drainage, Egyptian National Committee On Irrigation and Drainage. Application of Country Policy Support Program (CPSP) for Egypt. Cairo, Egypt, 2004, 65 s.
KAGWANJA, Peter. Calming the Waters: The East African Community and Conflict over the Nile Resources. Journal of Eastern African Studies. 2007, roč. 1, č. 3, s. 321-337. ISSN 1753-1055. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/17531050701625565
KEYS, Patrick. Egypt & Ethiopia: Nile Cooperation at Last?. Wordpress: Water Security [online]. 2011 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://watersecurity.wordpress.com/2011/04/21/egypt-ethiopia-nile-cooperation-at-last/
KEYS, Patrick. Egyptian Water Security vs. Ethiopian Development. Wordpress: Water Security [online]. 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://watersecurity.wordpress.com/tag/nile-basin-initiative/
KIEYAH, Joseph. The 1929 Nil Waters Agreement: Legal And Economic Analysis. 2007, 25 s. Dostupné z: http://works.bepress.com/cgi/viewcontent.cgi?article=1000&context=joseph_kieyah
KNOBELSDORF, Valerie. The Nile Waters Agreements: Imposition and Impacts of a Transboundary Legal System. 2002, 29 s. Dostupné z: http://jurisafrica.org/docs/international/Valerie_Knobelsdorf__Nile_Note.pdf
MALUWA, Tiyanjana. INTERNATIONAL LAW IN POST-COLONIAL AFRICA. 1999.
75
MANN, William C. Nubians - Resettled People still talk of "going home". The Times: News. 1988, č. 1. Dostupné z: http://news.google.com/newspapers?nid=1665&dat=19880119&id=xZ9PAAAAIBAJ&sji d=lyQEAAAAIBAJ&pg=6675,3867638
MANSON, Katrina. Nile dam: Water wars averted for now. Africa & the Green Economy [online]. 2012 [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.ft.com/cms/s/0/1f820ab2-b60811e1-a511-00144feabdc0.html#axzz2IEnV1ZxE
MASON, Simon A. From conflict to cooperation in the Nile Basin: Interaction between water availability, water management in Egypt and Sudan, and international relations in the Eastern Nile Basin: conflict sensitive interviewing and dialogue workshop methodology. [Mikrofiche-Ausg.]. Zürich: ETH Zentrum SEI, 2004. ISBN 39-056-4195-X.
MATTHEWS, John P. C. John Foster Dulles and the Suez Crisis of 1956: A Fifty Year Perspective. American Diplomacy: Foreign Service Despatches and Periodic Reports on U.S. Foreign Policy. 2006. Dostupné z: http://www.unc.edu/depts/diplomat/item/2006/0709/matt/matthews_suez.html
MEKONNEN, Dereje Zeleke. The Nile Basin Cooperative Framework Agreement Negotiations and the Adoption of a ‘Water Security’ Paradigm: Flight into Obscurity or a Logical Cul-de-sac?. Oxford Journals [online]. 2010, Volume 21, Issue 2 [cit. 2013-0203]. Dostupné z: http://ejil.oxfordjournals.org/content/21/2/421.full
MILAS, Seifulaziz. Ethiopia: Nile waters diplomacy and the Renaissance dam. African Arguments [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://africanarguments.org/2012/10/03/ethiopia-nile-waters-diplomacy-and-therenaissance-dam-%E2%80%93-by-seifulaziz-milas/
MIN, Joey. The Controversy of the Aswan High Dam. In: Slide Share [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/TheBabyKangaroo/the-controversy-of-the-aswan-high-dam
76
MINISTRY OF WATER RESOURCES AND IRRIGATION. Water for the Future: National Water Recources Plan. Egypt, 2005, 87 s.
MINISTRY OF WATER RESOURCES AND IRRIGATION. Water Challenges in Egypt. Cairo, 2010.
NEHER, Kelly. Assessing the Impact of the Aswan High Dam on Archaeological Monuments in Egypt. 2005. Dostupné z: http://minds.wisconsin.edu/handle/1793/214
NELSON, Soraya Sarhaddi. Mubarak's Dream Remains Just That In Egypt's Desert. National Public Radio [online]. 2012 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.npr.org/2012/07/10/155027725/mubaraks-dream-remains-just-that-in-egyptsdesert NĚMEC, Jaromír. Afrika online [online]. c2010 [cit. 2011-10-21]. Nil (Bahr-Al Nil). Dostupné z: http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2002101601
North Sinai Development Project. American Chamber of Commerce in Egypt [online]. 2012 [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.amcham.org.eg/resources_publications/publications/business_studies/Default.a sp?repid=25&MyYear= OBERSTEINER, Thomas. The River Nile: A Salty Affair. Global View. 2009, č. 3. Dostupné z: http://globalviewmagazine.wordpress.com/2009/08/11/the-river-nile/
Projects: North Sinai Development Project. MINISTRY OF WATER RECOURCES AND IRRIGATION. Ministry of Water Recources and Irrigation [online]. 2009 [cit. 2012-0714]. Dostupné z: http://www.mwri.gov.eg/En/project_sinai.html
Projects: South Valley Development Project in Toshka. MINISMINISTRY OF WATER RECOURCES AND IRRIGATION. Ministry of Water Recources and Irrigation [online]. 2009 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.mwri.gov.eg/En/project_toshka%20.html
77
PRÜSS-ÜSTÜN, A., R. BOS, F. GORE a J. BARTRAM. Safer water, better health: costs, benefits and sustainability of interventions to protect and promote health. Geneva: World Health Organization, 2008. ISBN 978 92 4 159643 5. Dostupné z: http://whqlibdoc.who.int/publications/2008/9789241596435_eng.pdf RAHMAN, Majeed A. The Geopolitics of Water in the Nile River Basin. Global Research [online]. 2012 [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.globalresearch.ca/the-geopolitics-of-water-in-the-nile-river-basin/25746
RASMUSSEN, Will. Egypt fights to stem rapid population growth. The New York Times [online]. 2009 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2008/07/02/world/africa/02ihtegyptecon.4.14179781.html?pagewanted=all&_r=0
ROSENBERG, Matt. Aswan High Dam: Aswan High Dam Controls The Nile River. In: Geography.About [online]. 2010 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://geography.about.com/od/specificplacesofinterest/a/nile.htm RUDOLSKÝ, Jiří. Cena za přehrazený Nil. Geografický magazín Koktejl. 2001, č. 9. Dostupné z: http://www.czechpress.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=255%3Acena -za-pehrazeny-nil&Itemid=42 SAID M. H. ALI, Eissa. Voda jeden z nejdůležitějších přírodních zdrojů Egypta. Zemědělská ekonomika. 2008, 46, 8, s. 381-384. ISSN 0139-570X.
SALEM, Mohamed. Freshwater Snails and Larval Trematode Communities Inal-Salam Irrigation Canal. 2007. SHAW, I. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art, 2003. 525 s. SHINN, David H. Nile Basin Relations: Egypt, Sudan and Ethiopia. In: The George Washington University: Elliott School of International Affairs [online]. 2006 [cit. 2012-1128]. Dostupné z: http://elliott.gwu.edu/news/speeches/shinn0706_nilebasin.cfm 78
Schistosomiáza. Tropické nemoci [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://www.tropicke-nemoci.cz/opomijene-tropicke-nemoci/schistosomiaza/
SIMPSON, Jim. Aswan High Dam impacts: fossil groundwaters in North Africa. 2007, 10 s.
SMITH, Nick. Classic Projects: Relocation of Abu Simbel. E&T Magazine. 2011, vol. 6, issue 3. Dostupné z: http://eandt.theiet.org/magazine/2011/03/classic-projects.cfm
SPARAVIGNA. Toshka Lakes from space. Stretching the Boundaries [online]. 2011 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://stretchingtheboundaries.blogspot.fr/2011/08/toshka-lakes-from-space.html
STERMAN, David. International Action: Climate Change in Egypt: Rising Sea Level, Dwindling Water Supplies. THE CLIMATE INSTITUTE. Climate Institute [online]. 2009 [cit. 2013-01-26]. Dostupné z: http://www.climate.org/topics/international-action/egypt.html
STRZEPEK, Kenneth M., Gary W. YOHE, Richard S. J. TOL a Mark ROSEGRANT. THE VALUE OF THE HIGH ASWAN DAM TO THE EGYPTIAN ECONOMY. 2006, 30 s. SVOBODOVÁ, Kamila. Demografie.info [online]. 2005 [cit. 2011-11-06]. Populační vývoj: Egypt. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=150 SWAIN, Ashok. Ethiopia, the Sudan, and Egypt: The Nile River Dispute. The Journal of Modern African Studies. 1997, roč. 35, č. 4, s. 675-694. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/abstract_S0022278X97002577
TERJE, Tvedt. The River Nile in the Post-Colonial Age: Conflict and Cooperation in the Nile Basin Countries. Cairo: American Univ. in Cairo Press, 2010. 320 s. ISBN 9789774163760.
79
The birth of Arab science. QUATAR FOUNDATION. Arab Science [online]. 2009 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.grouporigin.com/clients/qatarfoundation/chapter2_7.htm
The Sheikh Zayed Canal project: Bringing water to the desert. Mena Infrastructure [online]. 2010 [cit. 2012-07-11]. Dostupné z: http://www.menainfra.com/news/the-sheikh-zayed-canal-project/
Toshka Fly Through. THE UNIVERSITY OF TEXAS AT DALLAS. Utdallas [online]. 2004 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.utdallas.edu/geosciences/remsens/flythrough.html
Toshka Project - Mubarak Pumping Station. Water-technology [online]. 2011 [cit. 201207-11]. Dostupné z: http://www.water-technology.net/projects/mubarak/ TVERBERG, Gail. What Lies behind Egypt’s Problems? How do They Affect Others?. Our Finite World [online]. 2011 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://ourfiniteworld.com/2011/01/29/whats-behind-egypts-problems/
UNITED NATIONS TREATY SERIES. Agreement (with annexes) for the full utilization of the Nile waters. New York, 1964. Dostupné z: http://treaties.un.org/doc/Publication/UNTS/Volume%20453/v453.pdf
UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME. Adaptation to Climate Change in the Nile Delta through Integrated Coastal Zone Management. 2009, 73 s. Dostupné z: http://www.undp.org.eg/Portals/0/Project%20Docs/Env_Pro%20Doc_Adaptation%20to%2 0CC%20in%20the%20Nile%20Delta.pdf
UNIVERSITY OF MICHIGAN. Human Impacts on the Aswan Dam: The Aswan High Dam Benefits [online]. 2012 [cit. 2012-07-29]. Dostupné z: http://sitemaker.umich.edu/sec004_gp5/the_aswan_high_dam_benefits
80
VELLA, Jay. The Future of Food and Water Security in New Egypt. Future Directions [online]. 2012 [cit. 2013-01-25]. Dostupné z: http://www.futuredirections.org.au/publications/food-and-water-crises/813-the-future-offood-and-water-security-in-new-egypt.html VERNER, Miroslav, Ladislav BAREŠ a Břetislav VACHALA. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007, s. 338-339. ISBN 978-80-7277-306-0. VINEY, Steven. Grand Ethiopian Renaissance Dam: Egypt’s enemy or a blessing in disguise?. Egypt Independent [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.egyptindependent.com/news/grand-ethiopian-renaissance-damegypt%E2%80%99s-enemy-or-blessing-disguise
WAGENINGEN UR CENTRE FOR DEVELOPMENT INNOVATION. Opportunities to broaden bilateral relations between Egypt and the Netherlands in the areas of water management and agriculture: Final Report. 2011, 76 s.
WHITTINGTON, Dale; GUARISO, Giorgio. Water management models in practice: a case study of the Aswan High .Amsterdam: Amsterdam a. o.: Elsevier, 1983. 246 s. ISBN 0-444-42156-4.
WICHELNS, Dennis. Economic analysis of water allocation policies regarding Nile River water in Egypt. Agricultural Water Management. 2001, 52, 2, s. 155-175.
YOUSIF, Haydar. Ethiopia's Renaissance Dam: A Mega-Dam with Potentially MegaConsequences. Think Africa Press [online]. 2012 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://thinkafricapress.com/ethiopia/nile-concerns-over-new-mega-dam-egypt-sudan
ZAHRAN, M. Egyptian diplomacy and cooperation among the Nile basin states. International Policy Review. 1990, č. 99.
81
