UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií
Kateřina Losová III. ročník - kombinované studium
Obor: Speciálně pedagogická andragogika
Činitelé sekundární prevence domácího násilí
Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr.PaeDr. Olga Krejčířová, Ph.D
OLOMOUC 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 10.1.2010
------------------------------------Kateřina Losová
2
Děkuji Doc.PhDr. Olze Krejčířové, Ph.D za poskytnutí materiálů a odborné vedení bakalářské práce. 3
OBSAH:
Úvod 1
6 Charakteristika problému domácího násilí
8
1.1
Klíčové znaky domácího násilí
10
1.2
Formy domácího násilí
10
1.3
Profil oběti (ohrožené osoby) domácího násilí
12
1.3.1 Symptomatologie a diagnostika násilí vůči ženám 13 1.4 2
3
16
2.1
Trestní zákon č.40/2009 Sb.
16
2.2
Zákon o sociálních službách 106/2008 Sb.
17
2.3
Zákon o přestupcích č.200/1990 Sb.
18
2.4
Zákon o Policii ČR 273/2008 Sb.
19
Prevence a poradny
21
3.1
Přístup k řešení DN v rámci policie v zahraničí
21
3.2
Interdisciplinární spolupráce
23
3.3
Práce s obětí domácího násilí
24
3.3.1 Jak pomoci oběti domácího násilí?
24
3.5
Závěr
14
Legislativa
3.4
4
Profil pachatele domácího násilí
Poradny
25
3.4.1 Intervenční centra
25
3.4.2 Bílý kruh bezpečí (Dona linka)
26
3.4.3 Poradna pro ženy a dívky v Olomouci
27
3.4.4 Rosa
28
Specifická témata poradenství
30
Krizový plán
32
4.1
Trestní oznámení
32
4.2
Průzkumné rozhovory
33
4.2.1 Rozhovor s psycholožkou
36
4.2.2 Rozhovor s policistou
38
4.2.3 Rozhovor s pracovnicí intervenčního centra
40
4.2.4 Rozhovor s obětí domácího násilí
42 45 4
Použitá literatura a prameny
46
Seznam příloh
47
Anotace
63
5
Úvod Citát: „Domácí násilí je nejrozšířenější formou násilí vůbec, přičemž je současně formou nejméně kontrolovanou a co do své frekvence a závažnosti nejvíce podceňovanou.“ Schneider, H. J. (německý kriminolog) Ústava a Listina základních práv a svobod ustanovují základní práva a svobody a stanovují zásady, na kterých je náš právní řád postaven. Základní práva a svobody se zaručují všem bez jakékoliv diskriminace. Článek 32 Listiny zaručuje ochranu rodiny a rodičovství. Násilí páchané mezi rodinnými příslušníky, osobami v partnerském či obdobném vztahu je tedy závažným porušováním lidských práv. Jedná se o jakékoliv působení jedné osoby na druhou, pro kterou je toto jednání nepříjemné, nechtěné a ponižující. Tento typ násilí, který je velice nenápadný způsobuje často větší rány pro člověka na psychice, než násilí fyzické. V takovém to případě nejde jen o oběť samotnou, jak si mnoho lidí myslí, ale o naši celou společnost. Předsudky a naše lhostejnost se nakonec můžou obrátit proti nám samotným. Téma domácí násilí pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala, jelikož se chci ve svém budoucím profesním životě zabývat pomoci matkám s dětmi v tíživé životní situaci a tudíž bylo toto téma pro mě velmi atraktivní. V práci se rozepíši o možnostech prevence a pomoci obětem domácího násilí. Při studiu vybraných publikací jsem si uvědomila, jak je toto téma vážný společenský problém a že moje představy o budoucí práci byly zkreslené. Pomoc obětem je velmi složitá. Oběti domácího násilí jsou zranitelné a v mnoha případech si týrání na své osobě nechtějí připustit, omlouvají ho a v nejhorším se cítí viní, že k útoku partnera vyprovokovali. Útoky na policii nehlásí a tiše „trpí“ za zavřenými dveřmi své domácnosti. V teoretické části budu definovat domácí násilí, popíši formy domácího násilí, legislativní opatření fenoménu domácího násilí, budu charakterizovat jak oběti, tak pachatele útoků. Domácí násilí je páchané v rodině, nebo mezi blízkými lidmi, proto se budu také věnovat popisu vztahů v rodině a projevy prvních náznaků domácího násilí, které bez pomoci mohou vést k tragickým koncům. 6
Jako metodu jsem použila studium literatury zabývající se tématem domácího násilí, rozhovor s pracovníkem neziskové organizace, rozhovor s psychologem, s policistou a s obětí domácího násilí. Jako cíl práce jsem si vytyčila stručný přehled možnosti pomoci a práce s obětí domácího násilí. Hypotézou mé práce je fakt, že domácí násilí je vážný společenský problém, který se musí řešit od počátku. Obětem se musí účinně pomoci včas, proto informovanost o tomto tématu je základním preventivním činidlem domácího násilí a také zprostředkování informací široké populaci o možnostech pomoci obětem. Sledovaným souborem pro tuto práci jsou ohrožené osoby domácím násilím, zvláště pak ženy a dívky.
7
1 Charakteristika domácího násilí O domácím násilí jako o teoretickém i praktickém problému se začalo mluvit asi před 40-ti let. Studium a výzkum fenoménu domácího násilí od počátku značně pokročily. Domácí násilí již není synonymem pro partnerovo (mužovo) týrání ženy, ale je definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického, psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří jednoznačně asymetrický vztah a vede k e stabilnímu rozdělní rolí na násilnou a ohroženou osobu. (L.Čírtková, 2008, str.9) V současnosti je akceptováno, že se v roli oběti mohou vyskytnout nejen ženy, ale také muži, děti a senioři. Domácí násilí je vysoce latentní, má rysy vnitrorodinných konfliktů projevující se agresivitou s akcenty transgeneračního přenosu1. Jedná se tedy o přenos modelového chování jednoho z rodičů vůči partnerce nebo dětem na svou současnou rodinu, ženu, děti. O tom vypovídají některé z týraných žen při konzultacích o rodině svého manžela. Potvrzuje se, že v řadě případů agresivního partnera byl jeho otec agresivní, dominantní bil matku i děti. V převážné většině případů jsou děti svědky násilí proti své matce, což přináší do jejich života jistou zkušenost, kterou mohou později aplikovat ve své vlastní rodině. V těchto případech tedy hovoříme o tzv. transgeneračnímu přenosu.(H.Vykopalová, 2001, str.34) Útoky domácího násilí zanechávají na svých obětech fyzické a psychické následky. Psychické násilí je o to závažnější, že doprovází všechny formy fyzického nebo sexuálního násilí. Pokud se vyskytuje osamoceně, je velmi složité jeho existenci prokázat.(H.Vykopalová, 2001) Jde o jev o kterém se v dnešní době často mluví a medializuje hlavně v případech týraných dětí (viz.děti z Kuřimi) a na který společnost poslední dobou upírá svou pozornost. I přesto jsou v povědomí lidí zakořeněné mylné představy o tom, jak se domácí násilí projevuje a koho postihuje. Lidé si nevšímají prvních signálů, které doprovázejí domácí násilí, např.změnu chování oběti. Mnozí si také nejsou jisti, jak by se k případu domácího násilí měli postavit, to je také důvod proč se oběti domácího násilí často setkávají s nezájmem a absencí pomoci u své rodiny i přátel. Lidé tento 1
Transgenerační násilí – násilí mezi generacemi v rodině, například mezi rodiči a dospělými dětmi nebo prarodiči a dospělými vnuky
8
problém často bagatelizují i z důvodu, že se domnívají, že problém je soukromou záležitostí páru. I vlastní rodina se může chovat nelogicky. Místo podané pomocné ruky cítí stud, za nepřístojnosti, které se odehrávají v jejím středu. Z její strany se může objevit snaha přimět oběť, aby naopak sama změnila své chování, které, jak předpokládají, je zdrojem chování násilníka. Lidé si neuvědomují, že domácí násilí není čin páchaný v afektu, ale jedná se o promyšlené jednání. Partner jedná tak, aby získal moc a kontrolu nad svou partnerkou. Domácí násilí je každodenně přítomné v narušeném partnerském soužití. Chování násilníka, které vede k ovládání oběti, zahrnuje široké spektrum hrubého chování. Toto jednání bývá zřídka jednorázovou záležitostí. Spíše se jedná o opakované násilí, které svou povahou a intenzitou naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů, u méně závažných skutků přichází v úvahu zpravidla jen přestupkový postih - v některých případech ani ten ne. V legislativě vyjádření domácího násilí jako trestného činu chybí (viz.2.kapitola). K domácímu násilí dochází ve všech sociálních vrstvách. Lidé většinou předpokládají, že se domácí násilí vyskytuje pouze v rodinách s nízkým (základním) vzděláním. Tato představa je mylná. K domácímu násilí dochází i v rodinách vysokoškoláků. Jejich metody bývají dokonce více násilnické, rafinovanější, důkazy jsou obtížněji registrovatelné a o to více nebezpečné. Termín domácí násilí vychází z překladu anglického termínu „domestic violence“2.
Zahrnuje
všechny
projevy
fyzického,
psychického,
sexuálního
a ekonomického násilí, nejčastěji páchané v jejich kombinované formě.(J.Voňková, 2004) Konkrétní spouštěče agrese jsou různé : bývá to domnělá, nebo skutečná nevěra partnera, finanční potíže, které eskalují neshodou u zakoupení věci, která se druhému zdá nepotřebná, rozdílné představy o vedení domácího rozpočtu i rozdílné názory na výchovu dětí apod. Někdy je příčinou rozejít se s nemilovaným partnerem. Jeden z nejčastějších motivů pro rodinné spory je potřeba moci nad partnerem, vážnou roli hraje také alkohol a žárlivost.(L.Čírtková, 2000)
2
Domestic violence - domácí násilí
9
1.1
Klíčové znaky domácího násilí Aby se skutek dal definovat jako domácí násilí, musí být naplněny všechny tyto čtyři znaky:
Opakování a dlouhodobost - z jednoho útoku jakéhokoli charakteru ještě nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek; Eskalace (stupňování) - od urážek se stupňuje k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život; Jasné rozdělení rolí - role mezi ohroženou a násilnou osobou se nemění; Neveřejnost - probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly.3 1.2
Formy domácího násilí Fenomén domácího násilí není mimořádný pro „násilí“ jako takové, ale pro
okolnosti, za kterých je pácháno – jako je např. intimita mezi násilníkem a obětí, kteří jsou spojeni citovými nebo manželskými pouty, společnými dětmi, majetkem, bydlištěm, ekonomickou provázaností, společnými příbuznými. Domácí násilí je popřením toho, co rodina znamená, relativizuje základní lidské hodnoty a ponižuje základní lidská práva. Dále záleží na tom, na kom je pácháno (osoba blízká), a kde je pácháno (za zavřenými dveřmi). ( J.Voňková, 2004, str.20) Druhy násilného jednání v rodině a domácnosti nejčastěji uváděné jsou fyzické, psychické, sexuální, ekonomické. Psychické násilí- Cílem tohoto jednání je minimalizovat sebevědomí oběti. Především se jedná o citové týrání, slovní vyhrožování, vydírání, vyvolávání výčitek, pocitů viny, zesměšňování, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě, zpochybňování duševního zdraví, nucení k poslušnosti, předvádění zbraní, ničení věcí, kontrola všeho, co ohrožená osoba dělá-kam jde, s kým se 3
http://www.domacinasili-ic.cz/
10
baví, násilník vydírá ohroženou osobu sebevraždou, rozvodem, vydírá přes společné děti, často dochází k navádění dětí proti druhému rodiči; Fyzické násilí – Jedná se o násilí mezi blízkými osobami, kde mezi partnery existuje fyzická převaha. Jde o široké spektrum jednání, např. strkání, plivání, páleni cigaretou týrání, kopání, rány pěstí, rdoušení, tahání za vlasy, bití jakýmkoliv předmětem, popálení, vražda, tlučení hlavou o zeď; Sociální izolace – izolování od společnosti, bránění styku s okolím, přáteli, blokování telefonu, kontrola korespondence, zákaz dívat se na televizi, doprovázení např. k lékaři, na úřady, zákaz přijímat návštěvy; Ekonomická kontrola – zamezení přístupu k financím, i vlastním, zákaz výdělečné činnosti, vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti apod., oběť si musí vyprošovat finanční prostředky pro základní chod rodiny, musí dokládat stvrzenky a veškeré výdaje obhajovat.; Sexuální násilí – znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které žena odmítá, násilím nebo výhružkami. (N.Špatenková, 2004)
1.3 Profil oběti (ohrožené osoby) domácího násilí Pokud se osoba stane obětí určitého druhu násilí, její duševní stav je tímto traumatem poškozený. Násilí i týrání nikdy nezůstane bez následků. Přestože se reakce jedinců na týrání liší, lze vymezit základní oblasti psychiky, ve kterých se změny v důsledku traumatu z domácího násilí projevují. Skupiny podle příznaků : Změny v emocionálních reakcích : Týrané ženy ztrácejí schopnost chovat se přirozeně pokud se vůči nim někdo chová se vztekem či zlostí. Je pro ně typické zablokování vzteku. Samy mají tendenci utíkat před konflikty. U týraných žen se často setkáváme při kontaktu s autoritou nápadnou vstřícností, neprůbojností. Toto chování lze registrovat i při 11
prvních kontaktech s ošetřujícím lékařem, na policii či v poradnách. Typickými reakcemi jsou pocity studu, viny, strachu a smutku. Změny v postojích a hodnocení vlastní osoby, ostatních lidí Týraná osoba si vytváří svůj vlastní svět, ve kterém má i nevysvětlitelné násilí své zdánlivě logické důvody. Toto chování je zapříčiněno nevypočitatelným chováním týrajícího partnera, kdy střídá slušné zacházení s hrubým zacházením. Týraná osoba věří falešným slibům, ovládá ji iracionální přesvědčení, že je nebezpečnější vztah opustit, než v něm zůstat. Toto chování nazýváme manipulace
s realitou.
V
manipulaci
s realitou
je
vždy
přítomno
sebeobviňování, nedůvěra, možnosti řešení a naučená bezmoc. Symptomy distresů a disfunkcí psychických procesů (deprese, úzkostnost, intruze, poruchy spánku, pokles imunity nebo kognitivní distorze). U obětí se může projevovat funkční porucha paměti. Oběť si vybavuje jen útržky traumatického děje nebo ve vážných případech se může jednat o tzv. disociativní poruchu identity (jedinec vykazuje chování a prožívání odpovídající různým
osobnostem).
V jednom
z konkrétních
případů
“přeskakovala“ oběť těžkého domácího násilí ze vzorce chování odpovídajícího pubertální dívence do vzorce zralé, samostatné ženy a jen někdy nabídla obraz oběti, která se vyrovnává s tím, co zažila. Mezi další příznaky viktimizačního syndromu4 patří: Akutní reakce na stres Disociativní poruchy5 Depresivní poruchy Neklinické diagnózy jako stavy hypervigilance - tj.zvýšená bdělost a zaměřenost na signály ohlašující blížící se fyzické ohrožení Minimalizace následků - týraná žena bagatelizuje svá zranění, zlehčuje nebezpečnost útoku. 4
Viktimizace - proces, ve kterém se člověk stává obětí trestného činu Disociativní poruchy - Jsou časově spjaty s traumatizujícími událostmi, neřešitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Postižení s disociativními poruchami často popírají problémy nebo těžkosti, které jsou pro zevního pozorovatele zjevné. 5
12
Snížení akceschopnosti - týraná osoba má vystupňovaný strach, který ochromuje její spolupráci s krizovými centry i policií. Iracionálně věří, že násilník je všemocný, že může např. ovlivnit ve svůj prospěch jednání policie i soudu. Příznaky psychotraumatu - za příznaky u oběti domácího násilí jsou považovány intruze6, poruchy spánku, deprese, suicidální myšlenky7, substanční zneužívání8. (L.Čírtková, 2008)
1.3.1 Symptomatologie a diagnostika násilí vůči ženám Typickým znakem týrané ženy je pocit studu. Bojí se o násilí, které je na nich pácháno promluvit. Proto se často stává, že se o násilí v rodině nikdo dlouhá léta nedozví. Pokud v okolí ženy někdo zaregistruje násilné chování vůči její osobě, týrané ženy obvykle agresora omlouvají, jeho jednání připisují špatné náladě, nervozitě nebo únavě. Týrající muž obvykle za své násilné chování činí odpovědnou právě ženu, minimalizuje nebo úplně popírá důsledky svého chování. Muž ničí ženino sebevědomí, izoluje ji od ostatních a postupem času se paradoxně stává jediným člověkem, který se k ženě občas dokonce chová laskavě, nebo ji alespoň neubližuje. Dlouhodobé setrvání v traumatizujícím prostředí má na týranou ženu závažné a dlouhodobé důsledky. Jsou to především poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, deprese, bolesti břicha, urologické problémy, abúzus alkoholu nebo jiných drog, sebepoškozování. (N.Špatenková, 2004) Typický portrét týrané ženy Materiálně závislá na manželovi, podřízená, poslušná, udržuje málo sociálních kontaktů s dalšími lidmi, často omlouvá mužovo chování, vystrašená, s pocitem vlastní bezmocnosti a bezcennosti, stydí se vyprávět o svých zkušenostech, extrémně emocionálně závislá na partnerovi
6
Intruze - vnikání, pronikání Suicidální myšlenky – myšlenky na sebevraždu 8 Substanční zneužívání – zneužívání přijímaných látek (např. nikotinu, alkoholu, kofeinu, drogách 7
13
1.4 Profil pachatele domácího násilí Charakter násilníka a otázka jak je u něj partnerské násilí konkrétně motivováno, hraje důležitou roli při předcházení rizika dalších útoků vůči ohrožené osobě. Odpovědi, proč se násilník dopouští domácího násilí jsou potom důležité pro možnosti jeho nápravy a úspěch eventuální terapie. Bohužel zatím neexistuje všeobecně akceptovaná a empiricky ověřená typologie osob, které se dopouštějí domácího násilí. Současná klasifikace vychází ze specifických vzorků populace. K dispozici jsou jen studie o mužích jako násilnících, výzkumy žen v pozici agresorů chybí. Také je důležité uvést, že výzkumy vycházejí jen z šetření nahlášených případů domácího násilí a z práce jen s odsouzenými pachateli. Psychologické přístupy k typologiím násilníků přihlížejí ke třem hlavním kritériím : 1) Závažnost 2) Obecnost nebo specifičnost násilí, tj.zda se násilí projevuje pouze v partnerském vztahu, nebo i mimo něj. 3) Přítomnost či nepřítomnost poruch osobnosti.
Podle Duttona platí úvaha: čím závažnější je domácí násilí, tím větší je pravděpodobnost, že násilník vykazuje nějakou variantu poruchy osobnosti. Ve svém názoru Dutton uvádí, že existují poruchy osobnosti a chování, které se promítají ve všech sociálních vztazích, jak v soukromí, tak i na veřejnosti a jiné poruchy osobnosti se projevují jen v intimních vztazích.(L.Čírtková, 2008, str.37) Právě pro tuto druhou variantu Dutton uvádí název abúzivní osobnost9. Ta se projevuje jako nejrizikovější typ domácího násilí. Jeho chování se projevuje zuřivostí spojenou se studem, tendencí vyvolávat pocit viny u oběti, úzkostným strachem, či neschopností ukončit vztah (např. vazba na matku) a těžkými výbuchy zuřivé agrese pouze uvnitř partnerského vztahu, které se střídají s fází usmiřování a klidu (líbánky). V 90.letech se objevila klasifikace násilných osob: Typ instrumentální – vyznačuje se agresivním chováním a sociálním sadismem. To znamená že násilné jednání ve vztahu k partnerce není vázáno na sexuální
9
abúzivní osobnost – závislý jedinec
14
vzrušení. Násilné sklony se mohou projevovat i ve vztahu k rodičům, agresivní sklon chování bývá zvýšený mimo soukromí. Typ impulzivní – v průběhu incidentu je jeho chování impulzivní, jedinec se neumí kontrolovat, převládá u něj emocionálně nepříjemné naladění. Charakterizuje ho úzkostná vazba k partnerce , na níž je závislý. V ostatních vztazích a kontaktech je spíše pasivní.
Tyto 2 typy odpovídají většině pachatelům domácího násilí. Vyskytuje se i skupina pachatelů, jejichž problematické chování se projevuje jen v partnerském vztahu, na veřejnosti jsou nenápadní bez problémů v sociálních vztazích. Psychologický výzkum osob, které se dopouštějí domácího násilí pokračuje dál, zatím nepřinesl všeobecně akceptovanou typologii. Vychází z diskusí expertů, nemá jasně definovaná pravidla. Pro řešení živých případů domácího násilí je užitečná. Zahrnuje následující varianty násilníků: Osoba dvojí tváře bez výrazných příznaků psychopatologie – tato se násilně chová pouze ve svém soukromí, v intimním vztahu; Obecně násilná osoba – násilné chování se u osoby projevuje s antisociálními sklony i mimo rodinu; Násilník, u kterého dominují problémy závislosti – domácí násilí je u této osoby spojené s problémy alkoholismu, drogové závislosti, závislosti na hře; Násilník s psychickou zátěží – osoba se závažnými symptomy poruch osobnosti. (L.Čírtková, 2008)
15
2 Legislativa Již od roku 1993 se vedly odborné debaty na mezinárodním poli o otázce , zda domácí násilí má být oficiálním trestným činem. Tyto polemiky se vedly v OSN a byly publikovány i v materiálech OSN „strategie proti domácímu násilí“. Bílý kruh bezpečí se v roce 1996 stal za Českou republiku členem mezinárodní organizace Evropské fórum služeb obětem. Činnost této mezinárodní organizace přímo navazovalo na deklaraci OSN č. 40/34 krizová intervence, jako první praktická pomoc obětem, budování krizových center, azylových domů, linek důvěry, linek právní pomoci, budování nouzových přístřeší, které jsou v současné době používány i v České republice. Dalšími uváděnými druhy pomoci v této deklaraci OSN jsou například psychologické, právní a manželské poradenství, obhajoba oběti, podpora
oběti
v průběhu vyšetřování, soudního řízení, tzv. následná pomoc, ale i výcvik profesionálního personálu, prevence viktimizace a obecně i zvyšování právního veřejného vědomí o postavení oběti trestných činů. V České republice bylo hlavním zlomovým bodem v projednávání zákona na ochranu týraných osob založení „Aliance proti domácímu násilí“, které vzniklo v roce 2003 za podpory tehdejšího místopředsedy vlády a ministra vnitra Stanislava Grosse ve spolupráci se členy poslanecké sněmovny a prezidentkou Bílého kruhu bezpečí Petrou Vitoušovou. Hlavní úlohou Aliance bylo připravit verzi nového zákona proti domácímu násilí. Po přijetí zákona č.135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, mj.i zákon č.283/1991 SB., o Policii ČR, se tedy historicky poprvé obrací situace – ze společně obývaného bytu neodchází oběť, ale její trýznitel.10
2.1 Trestní zákon č.40/2009 Sb. Trestní zákon nemá ukotvené domácí násilí jako trestný čin, přesto mají státní orgány možnost legislativně postihnout jednání, které se děje v rodinách. Existují trestné činy, ve kterých skutková podstata definuje protiprávní jednání vůči blízkým osobám a svěřeným osobám, odehrávající se v domácnosti a v rodinách. Bylo přijaté úplné nové znění skutkové podstaty trestného činu týraní blízké osoby. Toto znění 10
GUARD 1/2008, Občanské sdružení klub 112, MK ČR E 18296, č.j.5494/2008, str.4
16
reagovalo na nedostatečnou úpravu trestného činu týrání blízké osoby a svěřené osoby, která byla sice zavedená v roce 1999, ale jen částečně plnila požadavky na ochranu dětí, eliminaci násilí a účinné potrestání pachatelů podle evropských standardů. ( M.Bujňáková, 2008) Trestné činy, kterých se může dle konkrétních okolností dopustit pachatel domácího násilí: §140 Vražda §145 Těžké ublížení na zdraví §146 Ublížení na zdraví §171 Omezování osobní svobody §175 Vydírání §178 Porušování domovní svobody §185 Znásilnění §198 Týrání svěřené osoby §199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí §352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci §353 Nebezpečné vyhrožování11
2.2 Zákon o sociálních službách 106/2008 Sb. §37Sociální poradenství Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek.
11
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
17
Služba obsahuje základní činnosti, a to zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§ 53 Služby sociální prevence Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.
§ 55 Telefonická krizová pomoc Služba telefonické krizové pomoci je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. Služba obsahuje základní činnosti, jako telefonickou krizovou pomoc, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§60 Krizová pomoc Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Služba obsahuje základní činnosti, jako poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.12
2.3. Zákon o přestupcích č.200/1990 Sb. Přestupek je zaviněné deliktní jednání nižšího stupně závažnosti než trestný čin, které je pro společnost škodlivé. Přestupky podle § 49 a přestupky podle § 50 spáchané
12
Zákon č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
18
mezi blízkými osobami13 se projednávají jen na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka (dále jen "navrhovatel").
§49 Přestupky proti občanskému soužití Přestupku se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním, §50 Přestupky proti majetku14 2.4 Zákon o Policii ČR 273/2008 Sb. Dne 1.1.2009 vešel v platnost zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, který přináší novou právní úpravu institutu vykázání.
§44 - §47 Vykázání Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí"), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti. Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu 12) v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Vykázaná osoba je povinna opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou, vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží. Vykázaná osoba má právo vzít si ze společného obydlí věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady, věci nezbytné pro její podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo lze uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty. 13 14
Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel Zákon č. 200/1990 Sb., Zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
19
Policista poučí ohroženou osobu o možnosti podání návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu 12), možnosti využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí.15
15
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
20
3 Prevence a poradny V této kapitole popíši projekty v rámci prevence domácího násilí v rámci policejní práce. Jako nejzajímavější řešení problému domácího násilí jsem si vybrala Velkou Británii. Dále pak jako prostředek prevence domácího násilí uvedu několik neziskových organizací, také uvedu několik organizací, které mají sídlo v Olomouci, jakožto v mém rodném městě.
3.1 Přístup k řešení domácího násilí v rámci policie v zahraničí Ve Velké Británii se od roku 1990 postupně vytvářela definice koncepce pomoci obětem domácího násilí a to v rámci její Královské policie.16 O pět let později tedy v roce 1995 bylo určeno 38 styčných inspektorů, úlohou těchto inspektorů bylo mapovat situaci v oblasti domácího násilí, tj. vyšetřované případy, obstarávání styku s dalšími příslušnými orgány. V září 2000 se uskutečnil ve Velké Británii výzkum „Den k započtení“. Tento výzkum spočíval v záznamech příchozích telefonických hovorů na policii, které žádaly o pomoc v případech domácího násilí. Překvapením i pro samou policii byl výsledek, který ukázal, že na tísňové lince se zaznamenal každou minutu jeden hovor, který oznamoval útok. Nejčastěji byly oznamovaná znásilnění, útoky s žiletkou a bití. Ve více jak 80 % případech byly oběťmi ženy. Další výzkum ukázal, že každý týden jsou zabity svými partnery nebo ex-partnery dvě ženy. Královská policie se tedy zaměřila na ochranu obětí, zajištění bezpečnosti oběti je vždy v centru všech policejních rozhodnutí. Jednají pevně a okamžitě proti útočníkovi. Inspektoři podporují oběti při jejich zapojení do procesu trestního stíhání. Spolupracují s dalšími orgány a organizacemi. Jednají také s médii, aby osvětlili policejní práci a povzbudili spolupráci nejen organizací, ale také občanů, kteří jsou buď oběťmi nebo svědky domácího násilí. Dalším úkolem inspektora Královské policie je podpořit důvěru oběti v právo a zákony, jelikož proces může být pro oběti, které nejsou obeznámeni s pravidly a postupy, velice náročný. Tato pomoc souvisí i s minimalizováním stažení souhlasu s trestním stíháním. Inspektoři poskytují vyšetřovatelům i informace o pozadí případu, např.rodinné vztahy, sociální zázemí, finanční situace rodiny. Tyto informace mohou napomoci při rozhodování o nejlepším způsobu řešení konkrétního případu. 16
Velká Británie – konstituční monarchie, včele vlády královna Alžběta II.
21
V případě hlášení domácího násilí policie po příjezdu na místo činu učiní nezbytná opatření k zastavení násilí a jeho opakování. Zjišťuje přítomnost střelné zbraně. Okamžitě zjišťuje, zda se v domácnosti nevyskytují děti a posuzuje jejich bezpečnost, zjišťuje zda-li v domácnosti nebylo již dříve vydáno soudní opatření. Tato policejní strategie napomáhá inspektorům k zajištění dostatků důkazů, které by odůvodňovaly okamžité zatčení pachatele. Zaznamenává chování oběti, důkazy o útoku, zranění, jakékoliv slovní prohlášení oběti nebo pachatele. Policie zkonstruovala několik projektů prevence domácího násilí : Merseyside Projekt se zaměřil na poskytování příručních alarmů zranitelným ženám, které byly vytipovány v rámci prevence kriminality. Byla vytvořena databáze případů domácího násilí, které šetřila policie. Projekt podporoval osoby, které domácí násilí přežily. Příruční alarmy byly kladně přijaty a zvýšily fyzickou i psychickou bezpečnost žen a dětí. Smyslem příručních alarmů bylo, že aktivací bránily hrozícímu útoku, upozorňovaly policii a tudíž měly odstrašující účinek na pachatele. Projekt vyústil ve zlepšení předávání informací o soudech vydaných zákazech. Killingbeck Cílem tohoto projektu bylo snížit opakované násilí pomocí třístupňového programu intervence založeného na opakovaných návštěvách. Projekt měl jednak chránit oběť a jednak odradit pachatele od dalších útoků. Projekt také vyžadoval hlubší spolupráci mezidisciplinárních týmů s organizacemi, které podporují oběti a nebo se zabývají pachateli. Díky tomuto projektu byli chronicky recidivující pachatelé identifikováni a jejich počet se po roce snížil. Ženy byly podporovány, aby žádaly o policejní pomoc a počet těch, které tak učinily, během trvání projektu vzrostl. Výsledkem tohoto projektu bylo zlepšení důslednosti v reakci policie a spolupráce mezidisciplinárních týmů. Londýn Cílem projektu bylo zajistit kontakt oběti s civilním pracovníkem, který vykonával následná opatření. Tito pracovníci do 24 hodin nabídli oběti krátkodobou podporu a právní poradenství. Cílem tohoto projektu je okamžitá eliminace násilí 22
v rodině, zprostředkování pomoci oběti přes dobrovolnickou organizaci „Centrum pro pomoc obětem“ a zvýšení pravděpodobnosti, že proběhne trestní stíhání. V tomto projektu ženy kladně hodnotily emocionální podporu, právní poradenství a odkazy na další organizace. Mezi oběťmi se zvýšila důvěra v policii. Pokračování projektu bylo složité kvůli sporům o roli civilistů ve způsobu ošetření problému domácího násilí. To vedlo k problémům ve vztahu mezi civilisty a policií. (Bílý kruh bezpečí, 2002)
3.2
Interdisciplinární spolupráce Pro efektivní pomoc řešení a ochrany před domácím násilí je důležitá
interdisciplinární spolupráce hlavně státních orgánů jako je Policie České republiky, orgány sociálně právní ochrany dětí a intervenční centra. Hlavními podmínkami spolupráce, aby pomoc ohroženým osobám byla funkční, je nezbytná výměna informací mezi těmito orgány zúčastněnými na pomoci. Kromě státních orgánů, kterým ukládá povinnost výměny informací zákon, se spolupráce v praxi týká i subjektů regionální a místní samosprávy. Mezi tyto subjekty patří obecní policie, sociální odbory, zdravotnická zařízení, krizová centra, krizová telefonická centra, manželské a rodinné poradny, probační a mediační služba, domovy pro matky s dětmi, nestátní a neziskové organizace a další pomáhající profese. Interdisciplinární spolupráce má obrovský přínos, dříve se tato spolupráce vyskytovala ojediněle. Až spolupráce občanského sdružení Bílého kruhu bezpečí s policií v Ostravě otevřela dveře zlepšení přístupu policistů k problematice domácího násilí. Občanské sdružení Bílý kruh bezpečí začalo pořádat různá školení pro policisty, policisté začali využívat jejich publikace. Výsledkem této spolupráce vytvářelo občanské sdružení Bílý kruh bezpečí metodické pokyny pro policisty. Nyní již tyto metodiky i pořádání školení využívají další policejní útvary u nás. Přínosem interdisciplinární spolupráce pomoci obětem domácího násilí je otevření tohoto tématu široké veřejnosti. Lidé jsou lépe informováni o podpoře a řešení svého problému. Potencionální svědci jsou vybízeni ke včasné pomoci obětem domácího násilí, jsou informováni o místech pomoci ohroženým osobám. Spolupráce je přínosná i pro relativně přesné údaje v oblasti domácího násilí, které jsou důležité pro státní orgány. Tyto informace potřebují k plánování pomoci, zasahování proti domácímu násilí a k rozhodování o dalším řešení situace. 23
Při spolupráci řešení případů domácího násilí se nelze zaměřit jen na jednotlivé situace (např.Vykázání). k problému domácího násilí se musí věnovat komplexně. Spolupráce je nejen důležitá při zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb, ale i pro samotnou prevenci kriminality. 3.3
Práce s obětí domácího násilí Při poskytování pomoci obětem domácího musíme mít vždy na paměti, že :
Násilí není nikdy soukromou záležitostí, ale je vždy veřejným problémem. Proto by násilí odehrávající se v soukromé sféře nemělo být podceňováno a nemělo by s ním být zacházeno jako s méně nebezpečným. Oběti domácího násilí mají právo na adekvátní pomoc a podporu jednotlivých institucí a organizací. Bezpečí obětí musí být prvořadým zájmem všech koordinovaných intervencí. Oběti nejsou odpovědné za násilí a pro násilí neexistuje žádná omluva. Instituce by se měly vyvarovat jakéhokoli obviňování a diskriminace obětí. Násilí musí být zastaveno a pachatel musí být veden k odpovědnosti za své násilné chování. 3.3.1
Jak pomoci oběti domácího násilí?
Nehledejme příčiny násilí - nikdo nemá právo působit jiné osobě bolest. Dejme oběti najevo, že podobnou situaci zažívá mnoho žen. Vysvětleme jí, že bezpečnost jí a jejích dětí je na prvním místě. Buďme vnímaví posluchači, nenuťme ale oběť k vyprávění detailů. Nabídněme jí pomoc (např. doprovod k lékaři, na policii, advokátovi), poskytněte kontakty na specializovaná centra, do ničeho ale oběť nenuťte - ona sama se musí rozhodnout, co udělá. Mějme pochopení, že je pro ni těžké partnera opustit - některým ženám se to podaří až po několika pokusech. Nechme oběť jednat podle jejích vlastních rozhodnutí a nepodmiňujme svou pomoc jejím nutným odchodem ze vztahu či tím, že bude postupovat podle námi navrženého plánu. Proberme s ní, jak případně bezpečně opustit domov. Nikdy ji však nenuťme k chování podle této strategie, pokud má pocit, že by se tak ocitla v dalším, případně větším, nebezpečí. 24
3.4
PORADNY Cílem poraden je uznání domácího násilí jako závažného společenského
problému a zlepšení systému pomoci ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem. Poradny spolupracují se státními orgány, s policií a s neziskovými organizacemi jak v ČR, tak i v zahraničí. 3.4.1 Intervenční centra Intervenční centra jsou jednou ze služeb sociální prevence podle §60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V intervenčních centrech je na základě vykázání ze společného obydlí nabídnuta pomoc osobám ohroženým násilným chováním vykázané osoby nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové. Služby intervenčních center jsou poskytovány bezplatně. Součástí služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy. Intervenční centrum v Olomouci Pokud oběť domácího násilí vyhledá pomoc v intervenčním centru Olomouc, bude se jim věnovat sociální pracovnice, právník a psycholog, kteří je podpoří při řešení jejich nelehké životní situace Intervenční centrum v Olomouci oběti domácího násilí pomáhá v :
sestavení bezpečnostního plánu
vypracování písemného návrhu na vydání předběžného opatření na ochranu před domácím násilím
zorientování se v systému sociálních služeb
zprostředkování dalších služeb – azylové ubytování, lékaře, psychiatra, advokáta, rodinné poradenství…
25
poskytnutí emocionální a psychologické podpory, sociální a právní poradenství17
Kontaktovat je může osobně, telefonicky či e-mailem18 3.4.2 Bílý kruh bezpečí (Dona linka) Bílý kruh bezpečí je občanské sdružení s působností v celé ČR, založené v roce 1991. BKB v sedmi poradnách v republice (Brno, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha) poskytuje odbornou, bezplatnou, nestrannou a diskrétní pomoc obětem trestných činů, svědkům a pozůstalým po obětech včetně morální a emocionální podpory. BKB má tři cíle: poskytovat přímou pomoc obětem a svědkům trestných činů, podílet se na prevenci kriminality usilovat o zlepšení práv a postavení poškozených v trestním řízení.
Přímá pomoc je postavena na osobním kontaktu s dvojicí konzultantů, právníka a odborníka na psychologickou pomoc. BKB pořádá přednášky pro širokou a odbornou veřejnost, výcviky a semináře. BKB také vydává množství letáků, brožur, manuálů a jiných tiskovin, spolupracuje s médii, se státními i nevládními organizacemi. BKB podal řadu podnětů k zákonodárným iniciativám, které například rozšířily katalog práv poškozených v trestním řízení. Jedním z nejvýznamnějších návrhů BKB je zákon č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím.19 Kontaktovat Bílý kruh bezpečí můžou lidé telefonicky i osobně.20 Nepřetržitá telefonická pomoc osobám ohroženým domácím násilím na DONA lince21
17
http://www.mpsv.cz/cs/4228 Intervenční centrum pro osoby ohrožení domácím násilím, Středisko sociální prevence Olomouc, příspěvková organizace, Na Vozovce 26, 779 00 Olomouc, Telefon: 585 754 736, 774 406 453, E-mail:
[email protected], www.ssp-ol.cz 19 http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/bily-kruh-bezpeci/r23 20 Bílý kruh bezpečí, o.s., U Trojice 1042/2, 150 00 Praha 5, tel.: 257 317 110 nepřetržitě, e-mail:
[email protected], www.bkb.cz, 21 DONA linka –– tel.č. 251511313, www.donalinka.cz 18
26
3.4.3 Poradna pro ženy a dívky v Olomouci Základní myšlenkou sdružení je nabídnout podporu a služby dívkám, ženám a také partnerským párům v obtížných situacích souvisejících s těhotenstvím, mateřstvím, rodičovstvím a vztahovými problémy. Ve své činnosti navázalo na zkušenosti obdobných organizací v zahraničí a funguje jako doplněk státního systému sociální péče. Mezi její pomoc patří : poradenství
pomoc ženám v obtížných životních situacích vzniklých nejen těhotenstvím podpora a doprovázení klientky, krizová a sociální intervence, sociálně právní poradenství, pomoc při hledání přechodného ubytování - azylové domy, problematika těhotenství, porodu, mateřství, otcovství, adopce, partnerských vztahů, vztahů v rodině, domácího násilí,
sociální pomoc nastávajícím matkám v tísni
materiální výpomoc - výbavička na miminko, těhotenské oblečení, kočárek,
zprostředkování
další
odborné
pomoci
odborníky
z
různých
oborů
konzultace, kontakty, zprostředkování setkání s psychologem, gynekologem, genetikem, sexuologem, právníkem,
další informace a konzultace - přirozené plánování rodičovství, fyziologie ženy a menstruační cyklus,
půjčování odborné
literatury,
projekce
videokazet,
filmy a
literatura
s problematikou těhotenství, mateřství, partnerských vztahů přednášky Dlouhodobě se snaží o prevenci negativních společenských jevů. Přednášky jsou pozitivně hodnoceny jak ze strany posluchačů, tak ze strany vedení škol. Orientují mládež k zodpovědnému přístupu k sexualitě, rodičovství a vztahům mezi lidmi vůbec.
Tématické okruhy přednášek: Mezilidské vztahy, Dospívání, Manželství, Těhotenství, Porod,
27
Interrupce, Antikoncepce, AIDS a další pohlavní choroby, Výchova dětí, Domácí násilí22
3.4.4 Rosa Občanské sdružení ROSA je nezisková organizace, která specializuje na pomoc ženám, jako obětem domácího násilí a jejich dětem. Také se zabývá prevencí domácího násilí. ROSA funguje již od roku 1993. Cílem ROSA je komplexní pomoc ženským obětem domácího násilí. Jejich pomoc se sestává z : Krizové intervence Socioterapeutického poradenství Sociálně právního poradenství Psychosociálního poradenství Azylové ubytování – možnosti azylového ubytování s utajenou adresou v případě ohrožení na životě násilným partnerem. Smyslem poskytnutí bezpečí v azylovém domě je také posilování klientek, aby nalezly sílu svoji situaci změnit.
Jako přímou pomoc obětem domácího násilí má ROSA registrovány podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách 3 sociální služby: Odborné sociální poradenství – v informačním centru ženám nabízí bezplatné jednorázové i dlouhodobé poradenství; Azylové ubytování - K pobytu v azylovém domě jsou přijímány ženy s dětmi i ženy bezdětné, které jsou ohrožené násilím v rodině. V azylovém domě nejsou krizová lůžka - k pobytu jsou ženy přijímány až po vstupní konzultaci v Informačním a poradenském centru ROSA. Za pobyt ženy platí, poradenství je bezplatné; Telefonická krizová pomoc - Internetové poradenství i telefonická pomoc slouží obětem domácího násilí, násilí ve vztazích, příbuzným obětí. 22
http://www.poradnaprozeny.eu/
28
Další službou poskytovanou o.s. ROSA je prevence domácího násilí. Sdružení organizuje přednášky, semináře i konference k domácímu násilí pro odbornou i laickou veřejnost. Vydává informační letáky, brožury, publikace a vydává informační zpravodaje. Dalším komunikačním prostředkem je pro sdružení provozování internetových stránkách www.stopnasili.cz, kde jsou informace pro oběti domácího násilí, ale i odbornou veřejnost –učitelé, pomáhající profese, zdravotníci, státní i nestátní organizace. Všechny služby sdružení poskytuje v souladu s etickým kodexem o.s.ROSA. Poradenství poskytované v o.s.ROSA splňuje kritéria jako: bezplatnost, mlčenlivost, klientky spolurozhodují o délce trvání poskytování služby, konzultace sdružení poskytuje opakovaně podle potřeb klientky, v poradenství pracují s oběťmi násilí pouze ženy, poradkyně jsou na straně oběti (toto kritérium je stěžejním pilířem pro vytvoření důvěry v poradenském vztahu a při prevenci sekundární viktimizace oběti).
Hlavní cíle poskytovaného poradenství:
Zajistit bezpečí klientky a dětí, které se staly svědky domácího násilí nebo by násilím v rodině mohly být ohroženy
Identifikace rizikových faktorů a vypracování bezpečnostního plánu
Zvýšení informovanosti klientky o možnostech řešení její situace
Pomoc klientce pochopit dynamiku násilí
Podpora a posílení klientky
Odborná pomoc při zpracování traumatu způsobeného prožitým násilím
Další služby poskytované o.s.ROSA v rámci Informačního a poradenského centra ROSA:
Skupinová práce s ženami, oběťmi domácího násilí
Individuální práce s dětmi, svědky domácího násilí
Skupinovou práce s dětmi, svědky domácího násilí (P.Frýdlová, 2000)
29
3.5 Specifická témata poradenství Dostupnost poradenství pro oběť domácího násilí neznamená v tomto případě objektivní možnosti přístupu k sociálním službám, tj. zda oběť objektivně vzato může či nemůže vyhledat a čerpat pomoc. Hrají zde roli subjektivní postoje a očekávání, která má oběť vůči nabízené a poskytované pomoci.(L.Čírtková, 2008, str.18) Vzorec: rychlý odchod Z pohledu oběti jsou jádrem násilí náhlé a obvykle neočekávané radikální životní změny. I poradenské aktivity by se proto měli zaměřit na řešení konkrétních otázek, které vnímá oběť jako urgentní. Poradci by měli pomoci hledat a nalézat realistické postupy řešení. Mezi nejdůležitější principy pomoci je zmenšovat tlak času na oběť. Hlavní strategií je poznat, v čem potřebuje ohrožená osoba pomoci a podpořit ji tak, aby se sama dovedla rozhodnout. Poradce si musí dávat pozor, aby na oběť nevytvářel tlak ať jedním nebo druhým směrem. Jeho snahy mohou být kontraproduktivní a vyvolat obranné mechanismy v podobě reaktivního chování. Vzorec : Nová šance U této varianty má velký smysl možnost vykázání, neboť poskytuje oběti čas na rozhodování. Poradce se snaží oběť dovést k realistickým postojům, které jsou zaměřené na budoucnost. Na tlak poradce ukončení vztahu mohou oběti reagovat agresivně. V tomto případě je nejlepší využít párového poradenství. Vzorec: Pokročilé odlučování Oběť zásadně odmítá společné párové poradenství. Ohrožená osoba již nevidí prostor pro společnou budoucnost. Partnera považuje za neschopného se změnit. Alternativa usmíření je pro oběť bezpředmětná. Od poradce očekává utvrzení v záměru odejít, ocení praktické a organizační rady. Vzorec : ambivalentní vztah Patří mezi nejtěžší poradenskou situaci. Vyžaduje kompetentní profesionály, kteří disponují znalostmi o patologické vazbě na tyrana a syndromu týraného partnera. V těchto případech není vhodné tlačit na odloučení od partnera, protože to
30
může vyvolat solidarizační efekt. Ohrožená osoba se v daném okamžiku nedokáže odloučit. U ambivalentního vztahu je důležité pracovat také s násilnou osobou, aby týraná osoba neměla pocit, že to, zda zůstane či odejde je pouze její problém. Zodpovědnost musí, i v očích ohrožené osoby, nést i násilník. Poradce musí vědět, že vystoupení z ambivalentního vztahu je proces, měl by tedy odhadnout v jaké fázi se oběť nachází a zvolit vhodný postup.
31
4 Krizový (bezpečnostní) plán
1) U někoho, komu věříte, si uschovejte náhradní klíče, oblečení, důležité dokumenty, lékařské předpisy a nějaký peněžní obnos. Řekněte někomu, co se děje u vás doma. 2) Pokud můžete, uschovejte si jakýkoli důkaz o násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění 3) Pamatujte si, kam se můžete obrátit o pomoc. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel, příbuzných a azylových domů. 4) Pokud jste v nebezpečí a potřebujete pomoc, zavolejte policii (tísňové volání 158, 156, 112). 5) Pokud jste zraněn/a, jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se vám stalo. Požádejte je, aby vaši návštěvu zadokumentovali, případně vám napsali zprávu. Neodmítejte lékařské vyšetření. 6) Poučte své děti a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Ubezpečte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí a ne ochraňovat vás. 7) Domluvte si signál se sousedy – např. světlo venku je rozsvícené, zavolejte policii apod... 8) Pokud jste napaden/a během telefonování na policii – nechejte telefon vyvěšený, hlasitě mluvte a křičte. 4.1 Trestní oznámení Trestní oznámení může podat každý občan ČR na kterémkoli oddělení pořádkové služby Policie ČR, na pracovišti Služby kriminální policie a vyšetřování okresního (nebo obvodního) ředitelství Policie ČR. Na státním zastupitelství a na Policii ČR nemohou odmítnout přijetí žádného trestního oznámení (viz. co má obsahovat trestní oznámení). Trestní oznámení lze podat:
ústně do protokolu
písemně
doporučeně poštou
32
osobním doručením do podatelny
Vždy je nutné si vyžádat a uschovat doklad o jeho podání!
Co má obsahovat trestní oznámení? Forma a obsah trestního oznámeni nejsou stanoveny. Doporučuje se však trestní oznámeni formulovat srozumitelně a stručně tak, aby bylo zřejmé: kdo (s uvedením přesné totožnosti a adresy), kdy a kterému policejnímu útvaru trestní oznámeni podal.
Kdo? Totožnost účastníků: pachatel, poškozený, svědci. Pokud oznamovatel nezná jejich totožnost, uvede co nejpodrobnější popis osoby a jejích vnějších projevů.
Kdy? Doba, kdy k události došlo (okamžik nebo období, pokud je událostí více, chronologicky seřazené s uvedením souvislostí), dobu možno i odhadnout podle jiných souběžných události -
Kde? Místo nebo místa, kde k události nebo událostem došlo.
Jak? Popis jednání všech zúčastněných osob.
Co? Následky události, především škoda na zdraví a majetku, ale i další.
Čím? Předměty doličné – nástroje a zbraně, ale obecně veškeré důkazy.
Proč? Motiv jednání pachatele.
Pokud oznamovatel na některou z výše uvedených sedmi otázek nezná odpověď, je třeba, aby to do trestního oznámení výslovně uvedl (například: „Proč tak pachatel učinil, mi není známo.").(M.Šedivá, 2007)
4.2 Průzkumné rozhovory Ve své teoretické části jsem se snažila nastínit možnosti prevence domácího násilí z pohledu odborníků, zákona i oběti. K lepší orientaci v otázce poradenství jsem oslovila vybrané osoby, kterým jsem položila 7 otázek. Otázky byly téměř totožné, jejich význam jsem jen upravila podle charakteru osob, kterým jsem tyto otázky pokládala.
33
Cíl šetření Mým záměrem bylo získat široký pohled na otázky domácího násilí. Cílem šetření bylo poukázat na nedostatky v prevenci a poradenství. Způsobem jakým by bylo možné snížit riziko napadení v rodinném kruhu. Poukázat na důležitost výchovných seminářů už na základních školách a eliminovat možné příčiny násilí. Zdůvodnění kriminalizace fyzického i psychického napadení mezi partnery, tedy legislativní úpravu trestního zákoníku. Charakteristika zkoumaného souboru Oslovila jsem odborníky z různých směrů, které se zabývají problematikou domácího násilí. Proti nim jsem posléze oslovila ženu, která se stala obětí domácího násilí. Jednalo se mi nejen o názor lidí, kteří se problematikou zabývají, ale také názor druhé strany, která byla nucena obrátit se na státní i nestátní orgány o pomoc. Pokud jde o charakter oslovených odborníků pokusila jsem se vybrat osoby, které se zabývají poradenstvím obětem domácího násilí. Mají již vybudovanou pozici, která jim umožňuje použít různé mechanismy, jak oběti pomoci. Oslovila jsem řadového policistu, který jedná podle trestního zákoníku, psycholožku, která se zabývá duševním zdravím oběti a bývá kolikrát první, která poukáže na možnost, že pacient je obětí domácího násilí a pracovnici intervenčního centra v Olomouci, tedy osobu, která spolupracuje s oběma předešlými odborníky a snaží se o komplexnost pomoci oběti. A naposledy jsem položila otázky ženě, která má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnaná jako zdravotní operační sestra ve fakultní nemocnici a stala se obětí domácího násilí. Použité metody Jako metodu jsem použila studium literatury zabývající se tématem domácího násilí, rozhovor s pracovníkem neziskové organizace, rozhovor s
psychologem
a policistou. Po prostudování literatury jsem si vytyčila stěžejní body, které jsem chtěla rozvést také prakticky, a to díky odpovědím respondentů. Nejdříve jsem respondenty oslovila a sjednala si s nimi osobní schůzku( s každým zvlášť). Na schůzce jsem stručně charakterizovala svoji bakalářskou práci a osvětlila záměr praktické části. Ze strany respondentů jsem se setkala s pozitivní reakcí a ochotou mi odpovědět na mé položené otázky. Tyto otázky jsem konzultovala s psycholožkou H.Urbánkovou, která mi také 34
ochotně
na tyto otázky odpověděla. Po domluvě a kvůli časové tísni jsem si
s respondenty dopisovala prostřednictvím internetové pošty. Průběh šetření Problémové otázky jsem se snažila sestavit, tak abych dosáhla co nejkomplexnějšího pohledu na domácí násilí.
1.otázka : Pracujete u Policie ČR/jako lékařka/ jako pracovnice intervenčního
centra
Olomouc,
mohl/a
by
jste
mi
stručně
charakterizovat skupinu, ve které pracujete?
2. otázka : Jak dlouho se ve své praxi zabýváte pomoci obětem domácího násilí, jaká je konkrétně náplň Vaší práce?
Informace, kde pracují a na jaké pozici, jsem považovala za důležité, abych dodala váhu jejich názorům. Poprosila jsem všechny, aby stručně charakterizovali organizaci, ve které pracují a čím se zabývají.
3.otázka : Jaký máte názor na dostupnost informací týkajících se domácího násilí?
Jelikož tématem mé práce byla prevence domácího násilí, mezi hlavní body prevence je informovanost o daném problému, tudíž má další otázka směřovala na jejich názor, pokud se jedná o možnosti získávání informací běžné populace.
4. otázka: Jaké jsou Vaše zkušenosti při spolupráci s Intervenčními centry, poradnami a policií proti domácímu násilí?
Nezanedbatelným činidlem je spolupráce mezi orgány činnými i neziskovými organizacemi. Myslím, že názor těchto odborníku má svoji váhu a určitě mají i několik připomínek, jak jejich spolupráci zlepšit a čeho se vyvarovat
35
5.otázka: S jakými problémy jste se setkala po hlášení domácího násilí.?
Nic není bez problémů a jen nahlášením celá věc nekončí, při položení této otázky mě nejvíce zajímaly příklady z praxe a jak se jim moji respondenti postavili.
Všechny tyto otázky jsem položila i oběti domácího násilí. Jedná se o ženu, vysokoškolského vzdělání, do 30-ti let. Bohužel jsem nemusela chodit daleko, tato žena je ve středu mých přátel. Bylo pro mě velice těžké zapisovat její odpovědi , i z důvodu, že všeho jsem byla svědkem. Kromě upozornění na extrémní chování jejího manžela, jsem nic jiného neudělala. A ani ve snu mě nenapadlo, že svoji vlastní kamarádku budu muset označit za oběť domácího násilí.
4.2.1 Rozhovor s psycholožkou
1. Pracujete jako lékařka, máte svoji soukromou praxi, mohla by jste mi stručně charakterizovat Vaše zaměření v medicíně? Náplní mé práce není jen práce s oběťmi domácího násilí, ale také mezi mé pacienty patří lidé, kteří se vyrovnávají s traumatickými situacemi, např. úmrtí v rodině, znásilnění, či stresy dané způsobem života. Na otázku, jak dlouho se zabývám problematikou domácího násilí nemohu přesně odpovědět, jelikož jsem se s těmito lidmi setkávala již od počátku své praxe. Je pravda, že dříve tento jev nebyl tak četný, jako v dnešní době. Často ke mně chodí ženy s neurózami, s poruchami chování i příjmu potravy, sklonem k sebevraždě a až na 4 schůzce s pacientkou dojdu ke skutečnosti, že se jedná o domácí násilí.
2. Jak dlouho se ve své praxi zabýváte pomoci obětem domácího násilí jaká je konkrétně náplň Vaší práce? S domácím násilím se setkávám nejvíce u žen, dětí a občas i na seniorech. Ve své praxi se setkávám s domácím násilím páchaném na muži jen ojediněle. Jsou to častá sebeobviňování, popírání problému. Především se setkávám s citovým týráním, slovním vyhrožováním,
vydíráním,
vyvoláváním
výčitek,
pocitů
viny,
zesměšňováním,
omezováním samostatnosti a rozhodováním o sobě, zpochybňování duševního zdraví, 36
zamezení přístupu k financím, i vlastním, zákaz výdělečné činnosti, vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti apod., oběť si musí vyprošovat finanční prostředky pro základní chod rodiny, musí dokládat stvrzenky a veškeré výdaje obhajovat. Náplní mé práce je často vůbec dovést pacienty k objevu, že se stali obětí domácího násilí.
3. Jaký máte názor na dostupnost informací týkajících se domácího násilí Pokud jde o informovanost populace o tomto jevu jsem velmi skeptická. Když jsem ze své vlastní iniciativy měla snahu najít např. na internetu pod heslem domácí násilí mnoho článků, ale žádný pro mě natolik srozumitelný, abych okamžitě našla kontakt na organizaci. S tímto je spojen i fakt nesrozumitelnosti názvů těchto organizací. Např. Bílý kruh bezpečí, kdyby nebyl tolik medializován, koho by napadlo, že pod tímto názvem najde pomoct. Stejný názor mám i název Nadace naše dítě – co si mám pod tímto názvem obyčejný člověk představit? Dále pak sexuální výchova. Někdy ve 3.-5.třídě pořádá škola každý rok pro své žáky jeden dvouhodinový seminář, kde se děti dozví jaký je rozdíl mezi ženským a mužským genitálem a jak se rodí děti, ale o problémech mezi partnery jsem zatím na takovýchto sexuálních seminářích neslyšela. Při takové návštěvě ve škole jsem na chodbě na nástěnce objevila leták Nadace naše dítě. Podle mého názoru by měl být informační leták okamžitě nápadný a hned by mělo být jasné o co jde. U tohoto letáku jsem až po 2.přečtení pochopila, kam se mám obrátit pokud budu mít problémy. I informace na letácích jsou velmi často zkreslené. Jedná se mi o fakt, že na letáku BKB jsem našla číslo, které mělo být přístupné 24 hodin denně a nakonec jsem se dozvěděla, že na toto číslo se dovolám dvakrát do týdne a ještě ve směšnou dobu.
4. Jaké jsou Vaše zkušenosti při spolupráci s Intervenčními centry, poradnami a policií proti domácímu násilí. Dle mého názoru byla spolupráce lepší než v dnešní době. Dříve jsem musela hlásit jakékoliv podezření domácího či jiného násilí, tento úkol však odpadl. Dnes nejdříve hlásím sociální pracovnici a ta posléze policii ČR, tím dochází k dlouhým časovým prodlevám. Dříve jsem měla zpětnou vazbu o případ, kterou zprostředkovávaly sociální pracovnice, v dnešní době tuto možnost nemám. Jako nejvíc negativní jev, ale vnímám nárůst někdy zbytečné administrativy. 37
5. S jakými problémy jste se setkala při hlášení domácího násilí. Samotné hlášení domácího násilí na policii z pozice lékaře jako svědka není vůbec vhodná. Může se zdát, že se musím i já sama bránit před násilníkem. Pokud jsem pozvaná jako psycholog k řešení případu, je moje pozice velmi ošemetná, a bohužel jsem s mými kolegy musela již několikrát použít formulku „Nedá se potvrdit, ani vyloučit“. Já i moji kolegové se často uchylujeme k anonymnímu hlášení na policii, jelikož nikdo z nás si nechce „hrát na hrdinu“. Ve chvíli , kdy sepisuji svůj posudek, mohu být okamžitě stíhána pro křivé svědectví. Dalším problémem při hlášení domácího násilí nám způsobují sami pacienti. Z mé vlastní praxe, pokud jsem na polici nahlásila podezření na domácí násilí, žena i s dětmi ke mně přestala okamžitě docházet. Nikdo není schopen je donutit k pravidelným návštěvám.
4.2.2 Rozhovor s policistou
1. Pracujete u Policie ČR, mohl by jste mi stručně charakterizovat skupinu, ve které pracujete? Úkolem mé skupiny je šetření veškerého protiprávního jednání mající znaky domácího násilí, ale i jednání, které všechny tyto znaky ještě nenaplňuje, především z důvodu možného dalšího pokračování takového jednání, v čemž je spatřována možnost preventivního působení k zamezení páchání dalších obdobných skutků, dále spolupráce se státními i nestátními organizacemi a lektorská a metodická činnost v oblasti domácího násilí. Skupina má nyní celkem 11 členů včetně vedoucí oddělení a jednoho spisové pracovníka.
2. Jak dlouho se ve své praxi zabýváte pomoci obětem domácího násilí jaká je konkrétně náplň Vaší práce? Já zde pracuji od založení skupiny. Mým úkolem je šetření trestných činů, a to především trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle § 215a trestního zákona, ale i jiných trestných činů, které mohou být spáchány v rámci domácího násilí. V jednotlivých případech přijímám oznámení, které dále prověřuji,
38
zahajuji trestní stíhání pachatelů a provádím vyšetřování. Další náplní mojí práce je také lektorská činnost a činnost metodická.
3. Jaký máte názor na dostupnost informací týkajících se domácího násilí Ve své praxi se setkávám s oběťmi, které násilí na své osobě oznámili na policii. Při rozhovoru s obětí se většinou dovídám, že násilí na nich páchané partnerem již trvá delší dobu. Začíná po zvolna, nejčastěji připomínkami k jejich osobě, urážkami, dochází k hádkám a nakonec k fyzickému napadení. Oběti si často až do fyzického napadení neví, že by se mohli bránit a vyhledat pomoc v různých poradnách. Přesto je spoustu letáčků, toto téma je docela medializované, na internetu jsou odkazy na téma domácího násilí. Abych to tedy shrnul, z mého pohledu je mnoho možností jak získat informace, ale oběť se o ně musí sama zajímat a hlavní problém – uvědomit si, že je obětí domácího násilí.
4. Jaké jsou Vaše zkušenosti při spolupráci s Intervenčními centry a poradnami proti domácímu násilí. Z mého pohledu je spolupráce s intervenčním centrem na výborné úrovni, nejsou zde žádné výrazné problémy ve vzájemné komunikaci ani se zpětnou odezvou týkajících se jednotlivých případů oznámených těmto organizacím. Např. spolupracujeme s Bílým kruhem bezpečí, kdy jsou nám touto organizací poskytována různá školení týkající se domácího násilí a dále se také zabýváme podněty, které jsou nám jimi poskytovány při jejich kontaktu s oběťmi domácího násilí.
5. S jakými problémy jste se setkal po hlášení domácího násilí? Nejčastějšími případy je okamžité stažení trestného stíhání ze strany oběti, nebo ještě na místě činu oběť k trestnému stíhání nedá souhlas. V takovýchto chvílích mi má práce přijde zbytečná. Musel jsem se naučit jednat s oběťmi velice pomalu a s trpělivostí. Jako obrovské pozitivum a přínos do mé práce považuju přijetí zákona číslo. 91/2004, kterým byl novelizován trestní zákon s účinností od 1. 6. 2004 a který zavedl novou skutkovou podstatu, a to již výše zmíněné ustanovení § 215a trestního zákona. Dalším významným faktem je ta skutečnost, že tato skutková podstata nebyla zahrnuta do výčtu skutkových podstat uvedených v § 163 a tudíž k zahájení trestnímu stíhání pachatele a k jeho pokračování není potřeba souhlasu poškozeného.Jde 39
o významnou skutečnost vzhledem ke vzájemnému vztahu pachatele a poškozeného a možnému dalšímu ovlivňování jednání poškozeného v trestním řízení i v běžném životě. Přijetí zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím přineslo do našeho právního řádu novou skutečnost již zavedenou v některých evropských státech, a to institut vykázání. Z našeho pohledu je na vykázání specifické to, že se jedná o opatření, které zamezuje dalšímu pokračování domácího násilí a jeho případné eskalaci a zákon nám tímto dal možnost tomuto zabránit i mimo užití dalších zákonných prostředků omezujících osobní svobodu pachatelů domácího násilí, jako je např. Zadržení nebo vazba. Další nespornou výhodou je možnost užití vykázání vedle těchto prostředků zcela nezávisle, neboť se jedná
o preventivní opatření do budoucna a nikoliv o trest či sankci. Výše
uvedeným zákonem došlo ke změně nejen zákona o Policii ČR, ale i trestního zákona, občanského soudního řádu, zákona o sociálním zabezpečení a zákona o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a tyto změny tak utvořily ucelený komplex ochrany obětí domácího násilí před agresory.
4.2.3 Rozhovor s pracovnicí intervenčního centra
1. Působíte na jedné z pozic Intervenčního centra v Olomouci. Můžete mi tuto organizaci blíže představit? Sociální služba intervenční centra pro osoby ohrožené domácím násilím byla ve Středisku sociální prevence Ol. realizována od 1.1.2007 dle §60 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách a od 1. 2. 2007 po legislativních změnách v souladu s ustanovením § 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Intervenční centrum Olomouc poskytuje tuto sociální službu s působností pro celý Olomoucký kraj. Posláním intervenčního centra je činnost zaměřená na přechodnou odbornou pomoc a nehmotnou podporu osobám ohroženým domácím násilím. Cílem služby je napomoci uživateli vyřešit svou krizovou situaci a vrátit se k běžnému způsobu života.
2. Jak dlouho pracujete v Intervenčním centru a co je konkrétně náplní Vaší práce? V intervenčním centru pracuji již 6 let jako sociální pracovnice. Náplní mé práce je kontaktování ohrožené osoby, po obdržení úředního záznamu o vykázání a nabídnu ji službu intervenční centra, vysvětlím naše poslání a cíle. Pokud osoba ohrožená přijme 40
jakoukoliv pomoc, kterou nabízíme např.psychologickou pomoc, sociálně-právní poradenství, smluvím si s ní osobní schůzku, ať již na pracovišti, nebo ve vyjímečných případech v domácím prostředí klienta. Stejným způsobem to probíhá i u klientů, kteří přijdou tzv. z ulice (nízkoprahoví klienti). Jako sociální pracovnice vedu první konzultaci s klientem. Na základě rozhovoru se zájemcem o službu vyhodnotím, zda se skutečně jedná o osobu ohroženou domácím násilím. V případě, že dotyčný/á nespadá do cílové skupiny služby IC, odkážu ho na jiné sociální služby, které by mu mohly pomoci řešit jeho situaci. Ohroženou osobu seznámím s platnou legislativou na ochranu před domácím násilím a s možností sepsání návrhu na předběžné opatření. Informuji klienty o tom, kde a jakým způsobem zažádat o svěření dětí do péče, jak probíhá rozvodové řízení, jak podat trestní oznámení, jak zrušit trvalé bydliště apod. Poskytuji základní informace o dávkách v hmotné nouzi, o dávkách státní sociální podpory s odkazy na úřady, kde o tyto dávky žádat. Zprostředkuji klientům azylové ubytování, popřípadě azylové bydlení s utajenou adresou a další sociální, psychologické, lékařské a právní služby, o které projeví zájem.
Jestliže to vyžaduje situace, sestavím
s ohroženou osobou bezpečnostní plán. Pokud by měl klient zájem o právní konzultaci sjednám mu schůzku s právníkem IC Olomouc. V případě, že by klient potřeboval podporu a pomoc psychologa, je objednán k psychologovi IC. Také vedu dokumentaci o klientech, zpracovávám statistiku k domácímu násilí v Olomouckém kraji, podílím se na zprostředkování informací o domácím násilí široké veřejnosti
3. Jaký máte názor na dostupnost informací týkajících se domácího násilí Můj názor na dostupnost informací o domácím násilí je vesměs pozitivní, naše IC se samo zabývá vytvářením informačních brožurek a distribucí k lékařům, do škol a na jiná krizová stanoviště. Problém spíše spatřuji v nevědomí o boji proti domácímu násilí, mnoho žen se ani nesnaží vyhledat pomoct, protože mají pocit, že jim „stejně“ nikdo nemůže v jejich situaci pomoci. Nebo si neuvědomují závažnost změny chování partnera.
4. Jaké jsou Vaše zkušenosti při spolupráci s policií proti domácímu násilí. Spolupráci s Policií ČR hodnotím kladně. Domnívám se však, že je potřeba důkladnější proškolení jednotlivých policistů v problematice domácího násilí. Hlavní nedostatky vidím především ve schopnosti policistů správně identifikovat domácí násilí. 41
Někdy se setkáváme s podceněním situace a bagatelizací konkrétních případů, znám i případy, kdy Policie ČR využila institutu vykázání v případech, které ve skutečnosti nesplňovaly znaky domácího násilí a šlo evidentně o jednorázové partnerské incidenty, které do kategorie domácího násilí nespadají.
5. S jakými problémy jste se setkala po hlášení domácího násilí. Nejčastějším problémem po hlášení je pomoci oběti postavit se zpátky na svoje vlastní nohy. Dokázat ji přesvědčit, že to co se stalo, nebyla její chyba. Často se setkávám s tzv.ztotožněním s agresorem, kdy chování svého partnera považují za normu. Pomocí psychologické poradny a skupinového sezení se snažíme o znovu navrácení ženy do normálního života.
4.2.4 Rozhovor s obětí domácího násilí
1. Jakého jste dosáhla vzdělání a co je konkrétně náplní Vaší práce. Nyní je mi 29 let. Dosáhla jsem vysokoškolského vzdělání, pracuji ve Fakultní nemocnici Olomouc jako sálová sestra. V této chvíli jsem práce neschopná z důvodu rizikového těhotenství.
2. Jaké situace předcházely tomu, než jste si uvědomila, že jste pravděpodobně obětí domácího násilí? Než jsem si svého manžela vzala, žili jsme ve společné domácnosti okolo pěti let. Můj muž byl vždy velice pragmatický. Vždy měl vše přesně spočítané a rozmyšlené. Postupem času si neuvědomuji, že by udělal někdy něco nepředloženého, nebo nečekaného. Manžel přesně věděl, kdy po svatbě otěhotním, jak dlouho budu na mateřské, kdy pojede na dovolenou a kdy budeme mít druhé dítě. Problémy vznikli ve chvíli, kdy jsem při prvním těhotenství již v prvních měsících musela odejít na neschopenku, měla jsem velmi rizikové těhotenství, kdy jsem byla nucena, až do konce těhotenství ležet „na špalkách“. To bylo poprvé, kdy jsem narušila svému manželovi plány. Po narození malého mi manžel přesně vytyčil, kdy
a jak se budu starat
o domácnost, když se teda „flákám doma“. Měla jsem přesně určené, kdy můžu jít s malým ven, kdy u nás může být návštěva a kdy musí odejít. Hned na začátku manželství jsme si zařídili společný účet, od kterého jsem ale neměla kreditní kartu, 42
takže jsem si o každou korunu musela říkat. Nedovolil mi pro malého koupit žádnou hračku, která by neměla výchovný efekt, nebo třeba jen jedny dupačky navíc. Je pravda, že až nyní si uvědomuji, jak směšné bylo naše soužití. Kdy jsem si tajně půjčovala peníze od kamarádek, abych mohla cokoliv koupit malému a manžel to neschválil. Měla jsem sama přesně vypracovaný systém, jak se dostat k penězům. Manžel vytvořil excelové tabulky, do kterých jsem musela zapisovat jakékoliv výdaje, sice jsem mohla sama do této tabulky zapisovat, ale manžel chtěl mít stvrzenky vždy k dispozici k nahlédnutí. Tak jsem počkala 1-2 měsíce, vrátila jsem se po zpátky do tabulek a změnila jsem nějaká čísla, tak jsem si třeba ro sebe ušetřila až 50,-. Ve chvíli, kdy mě hlídal jestli jsem s malým doma nebo venku, jsem přičítala jeho starosti o dítě, aby mělo pevný řád. Nikdy mě nenapadlo, že mě tímto svým chováním vlastně omezuje. Potom co jsem se po mateřské vrátila do práce, mi manžel dovolil udělat si k našemu účtu vlastní kreditní kartu a po mém několikaměsíčním naléhání mi dovolil z mé vlastní výplaty si nechat 1000 korun pro osobní výdaje, které mu nebudu muset vykazovat. V tu chvíli také začaly problémy, manžel se z práce vracel podrážděný a nebylo večera, aby mi nevyčetl, že nemám uklizeno, jak by si představoval Ve chvíli kdy jsem projevila svůj názor mě fyzicky napadl. Konečná pro náš vztah bylo, kdy v 6.týdnu mého druhého těhotenství mě napadl před mojí rodinou. Sice pozdě, ale otevřelo mi to konečně oči.
3. Jaký máte názor na dostupnost informací týkajících se domácího násilí Jelikož mě nikdy nenapadlo, že jsem obětí domácího násilí, informace jsem nehledala. Poprvé jsem se vlastně setkala s informací, že jsem pravděpodobně obětí domácího násilí, až při návštěvě psycholožky. Pokud jsem se o domácím násilí chtěla něco dozvědět využila jsem internet a byla jsem překvapená kolik odkazů mi nabídl. U svého lékaře, ani gynekologa jsem žádné letáčky, či informační brožury nenašla.
4. Jaké jsou Vaše zkušenosti při spolupráci s policií při hlášení domácího násilí. Spolupráci s policií hodnotím rozhodně kladně. Policista, který se mnou vedl výslech se choval laskavě a s trpělivostí, neskákal mi do řeči otázkami a nechal mě se vyjadřovat po svém, v té době velmi emočně. Opačnou zkušenost jsem měla naopak na 43
gynekologii fakultní nemocnice. Sem jsem byla přijata po posledním útoku svého manžela, jelikož jsem začala krvácet. Vše jsem sdělila ošetřující lékařce, bylo mi řečeno, že se to bude hlásit na policii. Až po pěti dnech jsem zjistila, že lékařka nic nehlásila a když jsem po ní potřebovala svoji zdravotní dokumentaci, byla velmi neochotná. Se svojí prosbou jsem se musela obrátit na primáře oddělení, a ten paní doktorku za její chování i přístup k mému případu pokáral.
5. S jakými problémy jste se setkala po hlášení domácího násilí. Pokud jde o problémy tak všechny zapříčinil můj manžel, který se snažil mě obměkčit, abych trestní oznámení, které jsem na něho podala stáhla, dokonce mi poslal několikrát květiny a milostné psaníčko. Když jsem mu ovšem odpověděla, že rozhodně oznámení nestáhnu, začal se okamžitě chovat agresivně a vyhrožovat mi, že sám na mě podá trestní oznámení kvůli tomu že týrám našeho syna. Což nakonec udělal. Nyní se s manželem domlouvám na vyřešení péče o syna a výživné na mě i na syna. Jsem celkem zmatená z chování svého muže, který se mě snaží přesvědčit, abych se vrátila, ale na druhé straně od své sociální pracovnice právničky se dozvídám jaké bludy mě dokáže navykládat.
44
Závěr Domácí násilí se v ČR stalo věcí veřejnou. Stát a jeho instituce již netolerují předsudky a mýty o násilí za zavřenými dveřmi. Výskyt domácího násilí u nás pravděpodobně hned tak neklesne, ale již jsou k dispozici systémová řešení. Přesto se stále vyskytují rozdíly v řešení domácího násilí, které jsou závislé hlavně na lidském faktoru, tedy policistech, soudcích, sociálních pracovnících, na jejich znalostech a dovednostech, ale také na obětech. Proto je třeba pokračovat ve vzdělávacích aktivitách, v seminářích zabývající se tímto fenoménem a možnosti prevence a pomoci pro oběti. Pro osoby ohrožené domácím násilím jsou k dispozici bezplatné poradenství v síti intervenčních center, dále pak v síti rodinných poraden, ve specializovaných nestátních organizací, psychologů a terapeutů. Fyzické násilí páchané na partnerovi v intimním vztahu, jakým je manželství, soužití či chození, je pravděpodobně nejběžnější násilný trestný čin. Původní definice prevence vztažená na násilí mezi partnery zní: „Podstoupit takové kroky, které sníží výskyt násilí mezi partnery, a to tak, že zamezí vzniku okolností, a to ještě před tím než by k eventuálnímu násilí mohlo dojít.“ V práci jsem poukázala na fakt, že cílem prevence není zabránit agresorům páchat násilné trestné čin, ale že prevence má za cíl snížit riziko tohoto chování v celé populaci. Primární prevence se může realizovat několika způsoby – klasické metody spočívají ve změně prostředí a výchovy V této práci jsem se chtěla zaměřit na fakt, že u domácího násilí se nejedná jen o fyzické útoky . Psychické útoky jsou stejně bolestivé a psychicky nebezpečnější. Partner může být dohnán k sebevraždě aniž by na něj ten druhý vztáhl ruku. Prevenci každého jevu obsaženého v širší definici násilí v intimních vztazích, jsem se snažila analyzovat zvlášť, přesto pokud bych chtěla dosáhnout analýzy všech způsobů ovládání a týrání partnera, tato práce by mina to nestačila. V práci jsem pracovala se statistickými údaji a snažila jsem identifikovat, co se momentálně pro prevenci násilí v intimních vztazích dělá a zároveň jsem dala prostor ve svých rozhovorech k navrhnutí nových přístupů, nebo alespoň zlepšení těch dosavadních. Z prostudování odpovědí jsem měla pocit, že jsme na nejlepší cestě, ale že tato cesta bude ještě hodně dlouhá a trnitá. 45
Použitá literatura L.ČÍTKOVÁ Moderní psychologie pro právníky. Grada Publishing,a.s., 2008, ISBN 97-880-2472-2078. H.VYKOPALOVÁ Sociálně patologické jevy v současné společnosti. Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, ISBN 80-244-0337-4. JUDr.J.VOŇKOVÁ,CSc. , Mgr. M.Huňková a kol.: Domácí násilí v českém právu z pohledu že., proFem, 2004, ISBN 80-239-2106-1. L.ČÍRTKOVÁ Policejní psychologi., Portal, s.r.o., Praha, 2000, ISBN 80-7178-475-3. Bratislavská vysoká škola práva, Domáce násile – nová prax a nová legislatíva v Európe. autor : Pplk. Mgr. M.Bujňáková Prístup Policejného zboru k riešeniu problematiky domáceho násil.,Bratislavská vysoká škola práva, 2008, ISBN 978-80-88-931-96-6. Bílý kruh bezpečí Domácí násilí-přístup k řešení problémů ve vybraných evropských zemích. Bílý kruh bezpečí, o.s., 2002, ISBN 80-86284-19-0. P. FRÝDLOVÁ (překlad) Násilí na ženách pomoc těm, které to prožil. sborník textů ze semináře „týden solidarity se ženami z válkou zasažených oblastí“, Gender studies o.p.s., 2000, ISBN 80-902367-8-2. PhDr.M. ŠEDIVÁ a kol. Metodický rámec-interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. Bílý kruh bezpečí, o.s., 2007, ISBN 978-80-239-9449-0. N. ŠPATENKOVÁ a kol. Krizová intervence pro prax. Grada publishing, 2004, ISBN 80-247-0586-9. GUARD 1/2008, Občanské sdružení klub 112, MK ČR E 18296, č.j.5494/2008, str.4 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., Zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/bily-kruh-bezpeci/r23 http://www.poradnaprozeny.eu/ http://www.mpsv.cz/cs/4228 http://www.domacinasili-ic.cz/ www.bkb.cz www.donalinka.cz http://www.poradnaprozeny.eu/
46
Seznam příloh 1) Otázky SARA DN 2) Úřední záznam o vykázání 3) Úřední záznam o incidentu se znaky domácího násilí 4) Karta pro lékaře (DONA linka) 5) Karta pro sestry v primární péči (DONA linka) 6) Informační karta (DONA linka) 7) DONA linka – přehled o voláních v letec 2001 až 2008 8) DONA linka – podíl problematiky DN ve volání kalendářním roce 2008 9) Graf – vztah volajících k osobám DN 10) Vykazování v ČR – porovnání vývoje v letech 2007-2009
47
