Rituály v souvislosti s těhotenstvím a porodem

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SOCIOLOGIE A ANDRAGOGIKY

Rituály v souvislosti s těhotenstvím a porodem Bakalářská práce

Vypracovala: Zuzana Adlerová Obor: F09168 Kulturní antropologie Studijní rok: 2010/ 2011

Vedoucí bakalářské práce: doc. Martina Cichá, Ph. D.

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. Martiny Ciché, Ph. D., za pouţití literatury uvedené v závěru práce. V Olomouci 26. 4. 2011

2

Poděkování Poděkování bych ráda věnovala především vedoucí své bakalářské diplomové práce doc. Martině Ciché, Ph.D., za rady, korekturu, připomínky a zejména za čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat respondentkám za jejich ochotu podílet se na výzkumném šetření a paní Martě Číhalíkové za zprostředkování prohlídky porodnice. Také velice děkuji rodičům, za umoţnění studia a podporu, kterou mi během něj poskytovali.

3

Klíčová slova Klíčovými slovy v tomto textu jsou: rituál, pověra, tabu, těhotenství, porod, šestinedělí.

Key words Key words in this text are: a ritual, a superstition, a taboo, a pregnancy, a birth and a postpartum.

Abstrakt Tato práce je věnována výzkumu současných rituálů v období těhotenství, porodu a období po porodu.

Jednotlivé pojmy jsou vymezeny

pomocí odborné literatury. Prostřednictvím případové studie devíti ţen se dozvídáme o zvycích a rituálech, jeţ se váţí k jednotlivým obdobím. Ze studie vyplývá, ţe rituály můţeme rozdělit do dvou skupin. První skupina obsahuje rituály, které jsou vytvořeny přímo lékaři, jako například pravidelné kontroly v těhotenství, natáčení ozev plodu před porodem, nástřih hráze atd. Do druhé skupiny můţeme zařadit rituály, které provádí samy ţeny, například nákup výbavy pro dítě před jeho narozením, masáţ hráze, vítání dítěte po porodu atd. Současně s tímto tématem se objevují také pověry, které přetrvávají po staletí a pověry, které jsou novodobé a vznikaly v souvislosti s přesunem porodů do porodnic.

Abstract This work is dedicated to research contemporary rituals during pregnancy, childbirth and the postpartum period. The concepts are defined by the literature. Through case studies of nine women to learn about the customs and rituals that bind to particular periods. The study suggests that rituals can be divided into two groups. The first group contains the rituals, which are made directly by doctors, for example regular checks during pregnancy, recording sounds fetus before birth, episiotomies, etc. The second group may include rituals conducted by women themselves, such as buying equipment for the child before its birth, perineum massage, welcoming the child after birth, etc. Along with this theme there are also superstition that persist for centuries, and

4

superstition, which are modern and formed in connection with the transfer of births in maternity hospitals.

5

Obsah Čestné prohlášení ...................................................................................................................... 2 Poděkování.................................................................................................................................. 3 Klíčová slova ............................................................................................................................... 4 Key words .................................................................................................................................... 4 Abstrakt ........................................................................................................................................ 4 Abstract ........................................................................................................................................ 4 Úvod ............................................................................................................................................. 7 Vymezení pojmů ......................................................................................................................... 8 Rituál ........................................................................................................................................ 8 Pověra .................................................................................................................................... 11 Tabu ....................................................................................................................................... 12 Těhotenství ............................................................................................................................ 13 Porod ...................................................................................................................................... 14 Šestinedělí ............................................................................................................................. 17 Období porodu ve vztahu ke kultuře ..................................................................................... 18 Současnost ................................................................................................................................ 18 Plán výzkumného šetření ........................................................................................................ 20 Cíl výzkumného šetření ........................................................................................................... 21 Hypotézy .................................................................................................................................... 22 Metoda výzkumného šetření .................................................................................................. 22 Vzorek výzkumného šetření ................................................................................................... 22 Rozhovory.................................................................................................................................. 24 Výsledky výzkumného šetření ................................................................................................ 25 Závěr práce ............................................................................................................................... 43 Pouţitá literatura....................................................................................................................... 45 Příloha ........................................................................................................................................ 47

6

Teoretická část Úvod Toto téma jsem si vybrala, jelikoţ se týká nás všech, ať uţ přímo, jako aktérů, nebo nepřímo, jelikoţ tímto obdobím prochází kaţdý z nás přesto, ţe si na to většinou nevzpomínáme. Zajímalo mě, jak toto období probíhá v dnešní technologicky orientované době, zda je moţné v naší společnosti najít nějaký rituál váţící se k tomuto období. Domnívám se, ţe porod sám o sobě je největší událostí v našem ţivotě a jako produkt evoluce je stále velkou záhadou jak na biologické, tak psychosociální úrovni, proto se tímto obdobím zabývalo jiţ mnoho vědců z různých pohledů. Ve své práci se na něj zaměřím ze společensko - kulturního hlediska. Provedený výzkum umoţní nahlédnout do současné porodnické praxe a dále se zaměří na konkrétní studii rituálů u několika ţen, které toto období proţívaly v posledních pěti letech. Rituál doprovází mnoho lidských činností, zvláště pak velmi významnou roli hraje při vzniku a zániku ţivota. V této práci se budu zabývat první částí, tedy zrozením. Samo toto zrození je velmi rituální, oplývá tajemstvím a radostmi spojenými se zrozením nového ţivota. Kaţdé etnikum se vyznačuje jinými zvyklostmi, zásadami, tabu a pravidly, jeţ jsou dodrţována v tomto zásadním období lidského ţivota. Zajímalo mě, jak vypadá rituál týkající se období těhotenství, porodu a po porodu v současnosti v naší zemi, jestli existuje v české kultuře ještě něco, co můţeme, v této souvislosti, označit za rituál a jakou má podobu. Práce je rozdělena do několika oddílů. V první části jsem stanovila zkoumané oblasti, vyjasnila pojem rituál, jehoţ vymezením se zabývalo jiţ mnoho vědců, zvláště antropologů, a budou to právě jejich práce, které mi s tímto úkolem pomohou. Zkoumané období těhotenství, porodu i období měsíc a půl po porodu, takzvané šestinedělí, jsem vymezila pomocí lékařských termínů. Další část je věnována historické proměně rituálu a pověr v daném období. Poslední část je zaměřena na terénní kvalitativní výzkumné šetření týkající se současných porodních rituálů v České republice. Pomocí něho se 7

pokusím zodpovědět otázky, jakým způsobem se rituál doprovázející tuto změnu v ţivotě ţeny proměnil, zda vymizel, nebo zůstal a jakou má nyní podobu.

Vymezení pojmů Je třeba stanovit důleţité pojmy, vysvětlit, jak jsou v této práci chápány, jedná se o rituál, vymezení období těhotenství, porodu a období měsíc a půl po porodu, tedy tzv. šestinedělí, které bývají zastřešeny pojmem porodnictví. Nebudeme se v této práci zabývat přímo porodnicemi nebo gynekologickoporodnickými klinikami, jelikoţ proniknout do zdravotnického systému je pro člověka bez zdravotnického vzdělání velice obtíţné. Ovšem tato instituce je úzce, moţná dnes jiţ neoddělitelně, spjatá se zkoumanými obdobími, a proto provedené výzkumné šetření nepřímo vypovídá i o ní. Při výzkumu se součastně s rituály objevily také pojmy pověra a tabu, kterými jsme se v této práci neměli primárně zabývat, ale nelze je opomíjet, jelikoţ jsou součástí toho období, a proto vymezíme i tyto pojmy. František Macků ve své publikaci dokonce uvádí, ţe „Málokteré životní období je opředeno tolika pověrami jako těhotenství a porod… Je pravděpodobné, že těhotná žena má větší sklon k pověrčivosti než za normálních okolností.“1 Nyní se podívejme postupně na jednotlivé pojmy.

Rituál Tomuto pojmu, jeho vymezení a obsahu, se věnovalo mnoho vědců. Rituál můţe být chápán různým způsobem, jelikoţ jejich forma můţe být také velmi rozličná, podle Ernesta Blocha „… rituály musí být nejednoznačné, protože zastupují společenský svět, který je plný protikladů.“2 To nám znemoţňuje ustanovit přesnou definici rituálů, jelikoţ jejich podoba, a tím i chápání jejich děje, můţe být odlišné v úrovni kultur, skupin i u jednotlivce. V nejobecnější rovině se setkáváme s jeho chápáním, jako něčeho, co se opakuje. Často je předáván z generace na generaci, není nutné, aby jeho účastníci přesně rozuměli jeho obsahu, ale zároveň je tu pro jedince, napomáhá

1

MACKŮ, 1998. str. 80.

2

In ERIKSEN, 2008. str. 272.

8

jim v určitých, často těţkých částech ţivota. Podle antropoloţky Fiony Bowie rituály „Dokážou zprostředkovat a vyjádřit city, řídit a prosazovat způsoby chování, podporovat nebo naopak narušovat status quo, vyvolávat změny nebo obnovovat soulad a rovnováhu… Rituály lze pokládat za představení, do nichž jsou zapojeni herci i diváci.“3 Pokud hovoříme o těhotenství a porodu, je zřejmé, ţe je to velmi důleţitý přechod v ţivotě ţeny, kdy se ze svobodné dívky, popřípadě vdané ţeny, stává matka, osoba, na níţ jsou její potomci na určité období a v různé míře závislí. Tento přechod je doprovázen určitými zvyky, činnostmi, které můţeme často označit jako rituál. Vyjasněme si tedy podle čeho, budeme danou činnost jako rituál chápat a kdy tomu tak nebude. Antropolog Arnold van Gennep se zabýval těmito rituály, jeţ usnadňují přechod z určité společenské pozice na novou. Nazývá je rituály přechodu - „rites de passage“4, kterými vysvětluje dění v ţivotě kaţdého jedince, jehoţ ţivot jsou neustálé změny, jimiţ prochází kaţdý od jedince přes společnost aţ po vesmír. „Každá změna postavení jedince tam znamená akci a reakci profánního a posvátného, akci a reakci, které se musejí řídit určitými předpisy, a na které je třeba dohlížet, aby v obecné společnosti nedošlo k potížím, a aby nedoznala škodu. Už jen to, že člověk žije, vyžaduje postupné přecházení z jedné zvláštní společnosti do druhé a od jednoho společenského postavení k druhému – takže se život člověka skládá ze sledu různých etap: narození, společenské dospívání, sňatek, otcovství, třídní postup, specializace zaměstnání a smrt, jejichž konce a začátky tvoří celky téhož rázu. A ke každému z těchto celků se vztahují obřady, jejichž cíl je stále týž- nechat jedince přejít od jedné determinované situace k jiné, zrovna determinované situaci.“5 Člověk svůj svět, prostor, ve kterém ţije, od pradávna uspořádává nějakým způsobem tak, aby se pro něj stal přehlednější, srozumitelnější, a to mu usnadnilo orientaci v něm a ulehčilo toto neustálé přecházení z jedné fáze do nové. Tuto funkci plní přechodové rituály. „Ritualizovaný přechod byl odedávna přechodem spojeným se skutečným pohybem těla - byl tedy přechodem materiálním. K symbolizaci tohoto přechodu byla užívána skutečná brána, která byla obřadně postavena… S postupem civilizačního pokroku se od 3

BOWIE, 2008. Str. 147.

4

GENNEP, 1997. str. 12.

5

Tamtéţ str. 13.

9

přímé materiální symbolizace brány upouštělo a tato byla nahrazována symboly méně nápadnými (stuha, která je přestřižena apod.)… U plně civilizovaných národů se materiální dimenze přechodu vytrácí.

Dochází k automatickému

přechodu prahů nebo zrušení materiálové symbolizace prahových zón úplně.“6 V současné společnosti uţ nejsou prahové zóny tak nápadné, nejsou prezentovány slavobránou či obřadem, znamená to, ţe ze společnosti vymizely úplně? Neexistuje uţ ţádná forma rituálu přechodu? Procházíme jednotlivými fázemi bez pomocných rituálů? Neznamená to pak, ţe tento přechod způsobený změnami, je pro nás příliš obtíţný? Podle Arnolda van Gennepa „Některé přechodové rituály mají za úkol zmírnit jejich neblahý vliv.“7 Absence přechodových rituálů by pak tedy měla logicky znamenat, ţe se pro nás tyto přechody stávají sloţitými a obtíţnými, stejně jako oproštění se od staré role a smíření se s novou rolí. Na to, jak tomu je, se pokusíme zodpovědět provedeným výzkumným šetřením. Nejprve se zaměřme podrobněji na přechodové rituály: „Arnold von Gennep ukázal, že všechny rituály přechodu se skládají ze tří fází: odloučení, pomezí (či limenu, což v latině znamená „práh“) a přijetí. První fáze (odloučení) sestává ze symbolického chování, které představuje vytržení jedince nebo skupiny z dřívějšího pevného místa ve společenské struktuře nebo ze souboru kulturních

postavení

(„stavu“)

anebo

z obou.

Během

přechodového

„laminárního“ období jsou vlastnosti subjektu rituálu („předcházejícího“) nejasné. Prochází kulturní oblastí, která nemá žádné atributy minulého ani nadcházejícího stavu.“8 Druhá fáze je úzce spjata, jak jiţ název pojmu napovídá, s přechodem přes určitou hranici, to znamená, ţe „rysy liminarity nebo liminární osoby („člověka na prahu“) jsou nutně nejasné, protože toto postavení a tato osoba se vymykají nebo vypadávají ze sítě klasifikací, které za normálních okolností stavy a postavení umisťují v kulturním prostoru. Liminární bytosti nejsou, ani tady, ani tam, nacházejí se mezi postaveními určenými a uspořádanými

zákony,

zvyklostmi,

konvencemi

a

obřady.9“

V období

ritualizovaného přechodu se tedy osoby dostávají do jakéhosi vakua, izolace, 6

BABYRÁDOVÁ, 2002. str. 41.

7


8

In TURNER, 2004. str. 95.

9

Tamtéţ str. 96.

10

kde mají čas a prostor odpoutat se od staré role a poté jsou přijati zpět do společnosti, ale jiţ je k nim přistupováno v kontextu role nové, coţ usnadňuje jedinci přijetí nové role na vnitřní úrovni, tedy vţití se do této role. Arnold van Gennep popsal a zobecnil rituály týkající se přímo těhotenství a porodu: „Obřady spojené s těhotenstvím a s porodem tvoří obvykle jeden celek, a to tak, že se nejprve provádějí odlučovací rituály, kterými se těhotná žena vylučuje z obecné společnosti, z rodinného společenství a někdy i ze společenství

ženského

pohlaví.

Pak přicházejí vlastní

rituály spojené

s těhotenstvím, které je obdobím pomezí. Nakonec přicházejí porodní rituály, jejichž cílem je znovu začlenit ženu do společností, k nimž patřila dříve, nebo jí v obecné společnosti zajistit nové postavení jakožto matky, zejména jde-li o první porod a o narození chlapce.“10

Toto dále upřesňuje různými tabu

týkajícími se potravy, ozdob a sexuality. Jestli je tomu tak i v naší současné společnosti, si ověříme výzkumným šetřením. Stejně jako to, ţe Arnold van Gennep uvádí, ţe „Bylo zjištěno, že žena se v této době nalézá ve stavu fyziologicky a společensky nenormálním - není tedy nic přirozenějšího, než že se s ní zachází jako s nemocným člověkem, s cizincem atd.“11 Rituály můţeme v souvislosti s těmito obdobími dělit na ty, jeţ souvisí se společenskými změnami. Rituály související s biologickými změnami, jelikoţ mají také svá pravidla, vývoj, průběh a pravidelnosti. Poslední skupinou budou ty, které samy respondentky chápou jako rituál. Zde bude třeba určit pomocí aplikace definice rituálu, zda tyto činnosti rituálem opravdu jsou nebo nejsou.

Pověra V psychologickém slovníku se pod pojmem pověra dočteme, ţe je to „víra v neprokazatelnou souvislost mezi jevy a jejich vlivem na budoucí jednání.12“ Velmi podobnou definici najdeme také ve Slovníku spisovné češtiny: „nepodložená víra v souvislost věcí a jevů13.“ Během výzkumného šetření jsem se dozvěděla o mnohých pověrách, které můţeme rozdělit do dvou skupin.

10

GENNEP. 1997. str. 46.

11

GENNEP. 1997. str. 47.

12

HARTL, 1996. str. 152.

13

FILIPEC, 2000. str. 300.

11

První zahrnuje pověry, jeţ se přenáší jiţ po staletí.

Ty budeme

srovnávat s pověrami, které sesbíral na konci 1. poloviny 20. století doktor Cyril Gála ve snaze pomoci společnosti odlišit fakta od pověr. Do druhé skupiny řadíme pověry, které jsou novodobé a vznikaly v souvislosti s přesunem porodů do porodnic. U této skupiny nejsem kompetentní posoudit, co je moţno za pověru označit a co ne. Mé respondentky tyto informace chápou jako pověry, a proto je takto interpretují. Dále v textu o nich budeme hovořit jako o pověrách, přestoţe nelze míru jejich pravdivosti nebo pověrčivosti posoudit.

Tabu O tomto pojmu hovoří psychologický slovník jako o: „sociálním zákazu, zejména v primitivních společnostech, jeho porušení podléhá sankcím“. 14 V tomto případě můţeme opravdu hovořit o určitém typu zákazu, jenţ je sankciován tím, ţe ţena nese odpovědnost za následky, které způsobila jejich nedodrţením. V tomto případě jde spíše o faktická zdravotní doporučení aţ zákazy ze strany lékaře. Často jde o obecně známá pravidla, příkladem můţe být zákaz uţívání drog, pití alkoholu, kávy, silného čaje, kouření, doporučení vynechat některé potraviny a nápoje, dále vyhýbání se nadměrné zátěţi, námaze a stresu během těhotenství a po porodu. Dále bývá často jako tabu chápán sex, ať uţ sex v těhotenství nebo po porodu, v období šestinedělí. I Arnold von Gennep uvádí sexuální tabu, jako součást odlučovacího rituálu.15 K tomuto tématu se autoři lékařských knih vyjadřují různě, ale v současnosti jde většinou hlavně o to, jak se cítí ţena. Sex v těhotenství je většinou omezen fyzickými moţnostmi a pohyblivostí ţeny. Aleš Roztočil a jiní autoři uvádějí většinou v obdobném znění toto: „Pohlavní styk neovlivňuje negativně fyziologickou graviditu, pokud je šetrný a nevyvolává krvácení a děložní kontrakce.“16 Karel Citterbart ve své publikaci uvádí téměř totoţné informace: „Jestliže těhotenství probíhá fyziologicky a v anamnéze těhotné nejsou rizikové faktory, pak z lékařského hlediska není důvod k omezování sexuální aktivity. Výjimkou jsou poslední týdny před porodem, kdy 14

HARTL, 1996. str. 206.

15

Viz GENNEP, 1997. str. 46.

16

ROZTOČIL, 2008. str. 106.

12

se

doporučují

náhradní

sexuální

praktiky

vzhledem

k riziku

infekce,

předčasného porodu, či krvácení.“17 Domnívám se, ţe tyto faktory mohly být důvodem tabuizace sexuality v těhotenství v dřívějších dobách. K sexualitě v šestinedělí se například Aleš Roztočil vyjadřuje takto: „Pohlavní styk je možný po zahojení porodních poranění… Začátek pohlavního života je zcela individuální stejně jako u provozované sexuální aktivity. Jako prevence vzniku infekce je nutno dodržovat pravidla sexuální hygieny.“18

Těhotenství Toto období je obecně chápáno jako doba, kdy matka takzvaně „čeká“ dítě a je spojeno s viditelnými změnami těla ţeny, jelikoţ „Těhotenství vyvolává změny ve všech orgánových systémech ženy. Rozsah těchto změn má široké fyziologické hranice, a jsou odlišné u každé těhotné.“19 Společnost na tento fakt většinou reaguje aţ v době, kdy jsou tyto změny opravdu zřejmé. Z lékařského hlediska hovoříme o těhotenství, jako o době, která začíná oplozením a to, „Nastává spojením mužské zárodečné buňky (spermie) s ženskou zárodečnou buňkou - vajíčkem (oocyt)… je to období od početí po přípravnou fázi před porodem, tedy období běžně trvající 9 měsíců.“20 „Nazývá se též gravidita nebo gestace.“21 Toto období je spjato s ritualizovaným jednáním ze strany lékařské instituce, jiţ od začátku těhotenství: „Ţena by měla navštívit gynekologa dva až tři týdny po vynechání menstruace… Při prvním vyšetření v perinatální poradně se zaznamenávají osobní údaje těhotné a dostane se jí poučení o obecných pravidlech „soužití s těhotenstvím“. Je jí stanoven harmonogram dalších pravidelných prenatálních vyšetření.“22 Prenatální poradna informuje ţenu o zásadách, které je nutno dodrţovat, aby nedošlo k patologickým jevům.23 Zde tedy pozorujeme výše uvedená tabu a společně s nimi i první rituály, jelikoţ časový průběh těchto vyšetření odpovídá vymezení těhotenských etap Arnolda 17

CITTERBART, 2001. str. 92.

18

Shodně uvádí ROZTOČIL, 2008. Str. 130, CITTERBART, 2001. str. 92.

19


20


21

MACKŮ, 1998. str. 31.

22

ROZTOČI, 2008. str. 57.

23

Viz ROZTOČIL, 2008. str. 105.

13

von Gennepa: „Těhotenství je jasně pomezním obdobím s několika etapami, které odpovídají některým měsícům považovaným za víceméně významné, obvykle je to 3., 5., 7., 8. a 9. měsíc.“24 V 9. měsíci dochází k zintenzivnění návštěv lékaře na týdenní intervaly a vyšetření ţeny je z gynekologické ordinace přesunuto do porodnice, kde ţena plánuje rodit.25 V tomto období je silný předpoklad pro vznik přechodových rituálů, jelikoţ „Těhotenství představuje jednu z vývojových krizí v životě ženy, tj. období výrazných změn, kdy se osoba nachází mezí tím, čím byla a tím, čím se má stát.“26 Jednotlivá vyšetření mají podobu rituálu, jelikoţ probíhají v pravidelných intervalech, kdy ţena navštěvuje svého lékaře ve zvláštním zařízení k tomu určenému. Zde probíhají různé typy vyšetření a ţeně je umoţněno sledovat vývoj plodu na ultrazvuku. V tomto období dochází k prvním rituálům spojeným s biologickými pochody, neboť ţena začíná pozorovat fyzické změny svého organismu a postupně začíná cítit i pohyby dítěte ve své děloze.

Porod Porod má silně ritualizovanou podobu, coţ je dáno dvěma faktory. Prvním jsou biologické danosti a od nich se odvozuje druhý faktor, coţ jsou lékařské postupy. Ve většině případů ţena přichází na speciální místo k tomu určené, jímţ je porodnice a v ní je personálem provedena pevným, téměř neměnným, scénářem porodního rituálu. Neţ se zaměříme na jednotlivé části rituálu, stanovme si, co pojem porod znamená, a jak je biologicky podmíněn. Z lékařského hlediska je porod členěn do čtyř částí a popisován jako: „Období, ve kterém dochází k narození dítěte a jež je charakterizován těmito fázemi: přípravná fáze, tři fáze porodní a poporodní nebo také IV. fáze porodní. (Přípravná fáze je spojena s bolestmi podbřišku, nevolnostmi a svévolnými stahy dělohy. V 1. době porodní (otevírací) dochází následkem pravidelných děložních kontrakcí k pasivnímu rozvíjení dolního děložního segmentu. Děložní hrdlo se postupně otevírá, až zcela vymizí. V 2. době porodní (vypuzovací) dítě sestupuje do pánevního prostoru, až se hlavička dotkne pánevního dna a 24


25

Viz ROZTOČIL, 2008. str. 58.

26


14

proráží si pasivními pohyby cestu porodními cestami. Ve 3. době porodní dochází k vypuzení lůžka, tedy placenty, pupečníku a plodových obalů. Ve 4. době porodní dochází ke stažení dělohy a uzavření porodních cest.)27 Jak probíhá tento rituál v nemocnici, popíšeme pomocí odborné lékařské literatury, která se téměř shoduje s tím, co jsem zaznamenala při prohlídce porodnice: „Ve většině případů je to porodní asistentka, která ženu přijímá… Provádí první pohovor a vstupní vyšetření, vyřízení nutných administrativních úkonů a zajištění základních hygienických opatření (sprcha, holení ohanbí, klystýr)… Ihned po příjmu je nutný záznam akce srdeční plodu, vstupní zevní a vnitřní vyšetření ženy, změření základních fyziologických funkcí, kontrola pánevních rozměrů, první orientace v těhotenském průkazu, přehled v rodinné, osobní a předchozí gynekologicko - porodnické anamnéze ženy.“28 Po té je ţena odvedena do porodního boxu, kde proţívá všechny porodní fáze. Zde průběţně probíhají další vyšetřovací rituály, neţ dojde k plnému „otevření“ ţeny, kdy je ţena většinou umístěna na porodní polohovatelnou postel. Některé nemocnice jí umoţní výběr jiné polohy, coţ v nemocnici, kterou jsem navštívila, moţno není, protoţe v boxu na to uţ nezbývá místo. Ţeně jsou podány léky proti bolesti a na urychlení porodu, buď na základě jejího přání, nebo doporučení lékařů. V této době přichází takzvaná fáze tlačení, kdy je ţena vybídnuta personálem k tlačení a prodýchávání jednotlivých stahů. Dále je ve většině případů ţeně provedena takzvaná epiziotomie, tedy nástřih hráze. V nemocnici, kterou jsem navštívila, je ihned po narození přestřiţena pupeční šňůra, pokud ţena nepoţádá, aby nechali pupečník dotepat. Dítě je na malou chvíli přiloţeno ţeně na hruď a po té otřeno a odneseno k lékařské prohlídce. Jak uvádí Aleš Roztočil: „Novorozence vyšetřujeme na pracovním místě, které je přiměřeně vyhřáté a dobře osvětlené… Hlavní součástí prvotního vyšetření na porodním sále je orientační vyšetření interní, neurologické, detekce prvotního traumatizmu a zjevných vrozených vad.“29 Dále je dítě změřeno, zváţeno, jsou mu provedeny odběry krve a aplikovány oční kapky. Mezitím většinou dojde k porodu placenty a zašití nástřihu hráze. Po té je zabalené dítě ţeně vráceno a přiloţeno k prsu. Po dvou hodinách na porodním 27

Tamtéţ str. 122 / 123.

28


29


15

sále je dítě opět odneseno, aby ho personál umyl. Arnold von Gennep uvádí v této souvislosti: „První koupel, umytí hlavy, rituál, při němž se dítě otírá atd. mají sice hygienický význam, ale zároveň zřejmě spadají do kategorie rituálů odlučování dítěte od matky podobně jako rituály, kdy se dítě podává skrze něco, nad něčím nebo pod něčím, jakož rituál pokládání dítěte na zem,…“30 Tento rituál v dnešní době přejala porodnice, rodička se jej neúčastní, často se jej účastní otec dítěte. Je velmi zajímavým jevem, ţe nemocnice si toto vzaly za své a provádí to tak intenzivně a důkladně, ţe z přirozené ochranné vrstvy kůţe, tzv. mázku dítěti nic nezůstane. Ţena je odvezena na oddělení šestinedělí, kam jí vykoupané dítě donesou, nebo je umístěno do inkubátoru, pokud si chce matka odpočinout. Ţena po porodu musí s dítětem zůstat 72 hodin v nemocnici, coţ je dáno zákonem. Arnold von Gennep v této souvislosti uvádí, ţe i dítě po porodu prochází jednotlivými fázemi přechodového rituálu, tedy „stejně jako cizince i dítě je třeba nejprve odloučit od jeho dřívějšího prostředí… Hlavní odloučení tohoto typu je vyjádřeno v obřadním přetnutí pupeční šňůry (kamenným nebo dřevěným nožem atd.) a rituály spojenými s pahýlem této šňůry, který po zaschnutí sám za několik dní odpadá… S pupeční šňůrou se nakládá různě – někde si ji uchovává dítě... Někdy však bývá svěřena nějakému příbuznému, buď aby chránil osobnost dítěte nebo aby příbuzenské pouto pojící dítě s jeho rodinou bylo stále pevné. V jiných případech pupeční šňůru pohřbívají někde daleko stranou od všech obydlí nebo naopak pod prahem nebo v místnosti… Podobně se zachází i s placentou nebo předkožkou po obřízce. Obě tyto operace totiž znamenají určité oddělení, které musí alespoň dočasně provázet jistá bezpečnostní opatření.“31 V současnosti při porodu v nemocnici jsou tyto rituály eliminovány, pupečník je přestřiţen okamţitě po narození dítěte a placenta i pupeční šňůra jsou nemocnicí odebrány a zlikvidovány jako biologický odpad v zařízeních k tomu určených. Na druhé straně rituály odlučovací a „koupací“ jsou o to více zdůrazněny. Odlišným způsobem probíhá porod v případě, ţe se ţena do porodnice nedostaví a rodí doma. Zde neprobíhají ţádné lékařské rituály, jako jsou holení,

30


31

GENNEP, 1997. str. 54 / 55.

16

klystýr, nástřih hráze, měření ozev, a jiná vyšetření. Odpadá také rituál diktovaného dýchání a tlačení, jelikoţ tato fáze probíhá přirozeně tak, jak to ţena cítí. Dále odpadá podávání léků. Místo a polohu k porodu si ţena vybírá podle toho, jak se cítí. Dítě po porodu si ţena bere k sobě, nikdo ho neměří, neváţí, nedrhne pod proudem vody. Ţena nechá dítě, aby se přisálo samo, nenutí mu bradavku a většinou nikdo tolik nepospíchá jako v nemocnici. S placentou a pupečníkem je také většinou nakládáno jiným způsobem, jelikoţ to byla součást matky, jeţ vyţivovala dítě, bývá nejčastěji s úctou pohřbívána. Její vzhled připomínající strom býval nejspíš důvodem, proč se zakopávala ke stromu. Psychologický slovník se k tomuto pojmu vyjadřuje následovně: „Porod je pro dítě vytržení ze světa klidu a bezpečí do světa hluku, světel, chladu, ale též prvních pocitů slasti jejich změnou v opak, při sání, spánku a dotycích s tělem matky.“32 K tomuto ovšem ne vţdy dochází pod vlivem lékařské přístupu k porodu, kdy není ponechán volný průběh porodu a porodnímu aktu seznamování. Teplo těla matky je i dnes v některých porodnicích nahrazováno teplem inkubátoru.

Šestinedělí Období po porodu, je v medicínské literatuře popsáno takto: „Poporodní období se vzhledem k jeho průměrné délce trvání nazývá šestinedělí. Jde o takovou malou nomenklaturně-numerickou českou specialitu. Jeho počátek začíná porodem placenty… Ukončení šestinedělí je individuální a zpravidla se za něj považuje ukončení poporodních involučních změn organismu matky a restaurace menstruačního cyklu... Proto se ukončení šestinedělí matky zařazuje do širokého intervalu 6 - 12 týdnů po porodu. Nicméně většina fyziologických funkcí ženy se navrací k normálu do 6 týdnů po porodu.“33 Zároveň je to období, kdy si ţena osvojuje chování a péči o své dítě, vyrovnává se se skutečností, ţe je matka a seznamuje se s touto novou rolí. Je to také doba, kdy se vrátila z porodnice domů, tvoří si nové návyky, které jsou spojeny s péčí o dítě, kojením a odchodem tzv. očistků. Zároveň se postupně vrací k návykům, které musela během těhotenství opustit. Arnold von Gennep 32

HARTL, 1996. str. 150.

33


17

také uvádí, ţe „tento návrat do společnosti po porodu má v našich společnostech tendenci časově se shodovat s fyzickým šestinedělím.“34 Je to období, kdy ţena představuje své dítě svému sociálnímu okolí.

Období porodu ve vztahu ke kultuře Kultura

je

hlavním

faktorem

ovlivňujícím

chápání

mateřství

ve

společnosti. A toto chápání má vliv na ritualizované chování, které toto období doprovází. Chápání ţeny jako rodičky, dárkyně ţivota je důleţitým symbolem u mnoha kultur a proměna vnímání ţeny ve společnosti je úzce spjata i s chápáním mateřství, a to má dopad na tvorbu norem a změny statusu ţeny jako matky. V době, kdy role ţeny jako matky převládala, byl téměř celý ţivot ţeny přizpůsoben tomu, ţe je matkou a pečovatelkou o potomky. Dnes se role ţeny proměňuje, ţena se z domova vydala do společnosti. Tímto přijetím role ţeny ţivitelky k roli matky musí nutně dojít i ke změně chápání mateřství, těhotenství a porodu. A to nutně proměňuje i zvyky váţící se k tomuto období. Dalším faktorem, jenţ ovlivnil chápání období těhotenství, porodu a období po porodu je samotná naše společnost s moderním zdravotnictvím a lékařským přístupem k porodům. Zároveň je hlavním činitelem rituálů váţící se k tomuto období, stejně jako v jiných společnostech. Je samozřejmé, ţe bez kontextu doby nebo kultury nejsme schopni pochopit význam rituálů určité společnosti. Můţeme tedy říci, ţe to, jak chápe tato období společnost, je odraz toho, jak ji chápou vědci a odborníci, jelikoţ ti mají v současnosti největší váhu slova.

Současnost V dnešní době je porod silně medikalizován a přesunut do porodnic. Právě toto je jedním z faktorů, jeţ utváří rituály v této oblasti, jelikoţ všechny návštěvy lékaře můţeme označit za ritualizované. Lékař sám o sobě můţe být přirovnán k šamanovi, jelikoţ má svůj specifický oděv, vzhled, nástroje i jazyk. Pouţívá omamných látek k dosaţení určitého cíle a účastník jeho obřadu většinou vůbec nerozumí tomu, co a proč se kolem něj děj.

34


18

Proti tomuto se současně zvedla opoziční vlna zvláště ţen, které vystupují proti totálnímu medicínskému přístupu k porodu a ţádají o jeho návrat do rukou ţen, jako hlavních aktérek porodu. Právě tyto dva hlavní názorové proudy vytváří dvě skupiny. První skupinu označujme v této práci, jako matky rodící běžným způsobem. Tedy ty, jeţ svůj porod přenechávají zcela na lékařích a jejich běţných postupech. Ţeny, jeţ jsou zastánkyněmi takzvaného přirozeného porodu, které označuji jako matky rodící alternativním způsobem, tedy buď v nemocnici s porodním plánem, který přesně vymezuje, co při porodu chtějí nebo ne. Do této skupiny můţeme také zařadit matky, jeţ rodí mimo zdravotnická zařízení. Obecně lze říct, ţe „alternativní matky“ odmítají medicínské zákroky, pokud nedochází k ohroţení ţivota matky nebo dítěte. Mezi nejčastěji odmítané zákroky patří například podávání léků, nástřih hráze, svobodná volba polohy, ve které bude matka rodit. Dále většinou odmítají oddělení dítěte od matky po porodu. Rituály jsou dnes plně ovlivněny tradičním gynekologickým a porodnickým přístupem.

Praktická část Během svého terénního výzkumného šetření jsem se orientovala na matky s dětmi. Setkávala jsem se s nimi, navštěvovala je, účastnila se setkání ţen rodících mimo zdravotnická zařízení. Hovořila jsem s nimi o jejich záţitcích a změnách, které se v jejich ţivotech během tohoto období odehrály. S devíti z nich jsem vedla výzkumný rozhovor. Informace získané z literatury a rozhovorů, jsem volně konzultovala se třemi porodními asistentkami, coţ mi pomáhalo v ujasňování pojmů a třídění informací. Dále jsem navštívila porodnici, abych se seznámila s prostředím, kde se porodní rituály odehrávají. Zde jsem zjistila, ţe proniknout do zdravotnického systému je pro člověka bez zdravotnického vzdělání velice obtíţné. Přesto se mi podařilo domluvit si prohlídku porodnice s jednou velice ochotnou porodní asistentkou, za podmínky, ţe jsem se vydávala za studentku porodní asistence. 19

Byla jsem zde seznámena s běţnými postupy, od přijetí těhotné ţeny k vyprovázení matky domů. Na základě mého přání, bylo ke mně přistupováno, jako k ţeně, která přijela rodit. Prošla jsem tedy jednotlivými fázemi rituálu, kterými prochází ţeny po příjmu: seznámení s personálem, který má sluţbu a vyřízení administrativních záleţitostí. Pak jsem byla provedena jednotlivými místnostmi - sprcha, kde dochází k hygienickým postupům - sprchování, holení, klystýr. Dále jsem byla odvedena do porodního boxu, kde probíhají jednotlivé doby porodní, porod a dvouhodinový odpočinek po porodu. Nahlédla jsem do místnosti, kde dochází k prvním rituálům spojeným s péčí o dítě - prohlídka, koupání, měření a váţení. Následovně jsem byla odvedena na poporodní oddělení, kde ţeny po porodu tráví 72 hodin. Tento postup je běţný, nenastanou-li ţádné komplikace.

Plán výzkumného šetření Základem pro pochopení a proniknutí do dané problematiky byla návštěva porodnice, poradenských a rodinných center, pozorování vývojových fází těhotné ţeny a studium příslušné literatury. Tento základ nám umoţňuje pokračovat dále a pomocí případové studie několika ţen zjistit, zda se v naši současné společnosti vyskytují nějaké rituály a jakou mají podobu. Ţeny byly ţádány o účast na výzkumném šetření například přes internet, v rodinných centrech a prodejnách specializovaných na matky s dětmi. Poté, co se první ţeny ozvaly, byla aplikována metoda tzv. „sněhové koule“. Některé z nich se staly zprostředkovatelkami setkání s dalšími ţenami, ochotnými účastnit se na tomto výzkumném šetření. Tento výzkumný projekt je součástí vzdělávacího procesu, proto k němu nebylo třeba sestavovat výzkumný tým, finanční, ani časový harmonogram. Časové i finanční investice z mé strany byly přizpůsobovány moţnostem ţen, ochotných účastnit se na tomto projektu. Ochotné ţeny byly dle potřeby navštěvovány, podle jejich vlastního rozhodnutí. Výzkumný rozhovor mohl být rozdělen dle tématických částí na několik časových okruhů, aby bylo moţno je lépe přizpůsobit volnému času respondentek.

20

Cíl výzkumného šetření Hlavním cílem výzkumného šetření bylo odhalit existenci nebo neexistenci rituálů, které se udrţují ve vztahu k těhotenství, porodu a období po porodu. Jestliţe rituál nevymizel, popíšeme ho pomocí tohoto výzkumného šetření. Tato jednotlivá období jsou doprovázena určitými zvyky, proto je nutné zjistit, jak se mění. Proměnou zvyků a rituálu se zabýváme v kontextu současnosti a minulého reţimu, který má na současné vnímání největší vliv, ač je v posledních letech dosti silně ovlivňován západními trendy v porodnictví.35 Cíl výzkumného šetření můţeme dále rozpracovat na dílčí cíle, které rozdělíme podle jednotlivých období. -

Zjistit, zda zvyky týkající se níţe uvedených období reflektují rozdílnost pohlaví dítěte a pokud ano, zjistit jak.

-

Zjistit, zda existují nějaké přechodové rituály mezi níţe uvedenými fázemi.

-

Zjistit, s jakými pověrami/rituály se během těhotenství, porodu a po porodu ţeny setkaly (dočetly se, bylo jim řečeno nebo se zpětně dozvěděly).

OBDOBÍ TĚHOTENSTVÍ -

Zjistit, zda lze najít v této přechodové fázi ţivota nějaké rituály. Pokud ano, popsat, jakou podobu mají tyto rituály.

-

Popsat, jaké návyky si ţeny vypěstovaly během těhotenství. Dekódovat, jestli se tyto návyky stávají rituály.

OBDOBÍ PORODU -

Odhalit zvyky a pověry váţící se k porodu.

-

Zjistit, kdo nejčastěji bývá u porodu a proč.

-

Zjistit, odkud a jaké rady ţeny dostávají, zda jsou předávány z generace na generaci nějaké rady pro budoucí matku.

OBDOBÍ PO PORODU (ŠESTINEDĚLÍ) 35

Viz MACKŮ, 1998. str. 249.

21

-

Ověřit, zda přetrvávají nějaké pověry váţící se k období šestinedělí.

-

Popsat, jak probíhá návrat z porodnice, zda lze v této souvislosti najít nějaké rituály, jeţ provází 1. příchod matky s dítětem domů.

-

Zjistit, zda se v šestinedělí objevují nějaké rituály související s přijetím dítěte.

-

Zjistit, jak se v současnosti dodrţuje tzv. šestinedělí.

-

Zjistit, co znamená tento přechod pro ţenu jako matku a jak jej ţeny proţívají v dnešní době.

Hypotézy Předpokládám výskyt určitého druhu rituálu. Domnívám se, ţe není moţné, aby rituál z lidských ţivotů vymizel a zvláště hned od začátku lidského ţivota. To, jakou formu mají dnešní rituály doprovázející toto období, odhalíme pomocí výzkumného šetření a popíšeme v následujících kapitolách.

Metoda výzkumného šetření Výzkumné šetření bylo prováděno pomocí metody kvalitativního výzkumu, konkrétně případové studie devíti ţen. Pomocí nich se dovídáme, zda se v naší současné společnosti vyskytují nějaké rituály a jakou mají podobu. Osobně jsem hovořila s ţenami, o zmíněných obdobích jejich ţivota pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Všechny provedené rozhovory jsem doslovně přepsala a tato nashromáţděná data kódovala pomocí výběru informací, které vypovídají o zvoleném tématu a přispívají k zodpovězení výzkumné otázky.

Vzorek výzkumného šetření Cílovou skupinou byly ţeny z České Republiky (neomezeno lokalitou), které porodily více dětí, z nichţ alespoň jedno bylo porozeno v letech 2005 2010. Vzorek obsahuje ţeny z města i vesnice, různého vzdělání, věku a způsobu porodu, (tzn. rodičky doma, v porodnici - klasický porod v leţe, porod v horizontální poloze, nebo do vody a porod císařským řezem).

22

Dále byla do výzkumného vzorku zařazena porodní asistentka, s cílem nazírat na toto téma z různých úhlů pohledu a zvýšit objektivitu a správnost výzkumu skrze lepší porozumění tématu. Respondentky byly vybrány tak, aby splňovaly výše uvedené podmínky. Pomocí metody sněhové koule bylo vybráno 5 ţen. Ostatní ţeny byly dohledány hlavně na základě ochoty účastnit se výzkumu. Nejčastějším důvodem pro odmítnutí účasti ţeny byla přílišná časová náročnost, proto právě ochota hovořit byla klíčovým faktorem při utváření výzkumného vzorku. Výzkumný

vzorek

je

tvořen

9

ţenami,

které

rodily

ve

vymezeném časovém období. Vzorek zahrnuje ţeny z měst i vesnic v České Republice. Nebyl nějak omezen vzděláním, přesto nejvíce ţen v tomto vzorku dosáhlo vysokoškolského vzdělání (7 z 9, 2 dosáhly středoškolského vzdělání). Výzkumný vzorek v tomto výzkumném šetření zahrnuje ţeny, které rodily ve věku 18 - 39 let (věk prvního a posledního porodu ţen) a rodily ve výše stanovených letech v porodnici nebo mimo ni, s počtem dětí 2 - 4. Konkrétně se jedná o respondentky, které jsou charakterizovány těmito údaji - věk porodu, počet a pohlaví dětí, místo odkud pocházejí a kde ţijí nyní, nejvyšší dosaţené vzdělání (zkratka VŠ znamená ukončené vysokoškolské vzdělání a zkratka SŠ znamená ukončené středoškolské vzdělání), místo a způsob porodu. Tyto informace jsou uvedeny v tabulce:

23

Místo odkud pocházejí a Vzdělání Místo a způsob porodu36 kde žijí nyní

Jméno

Věk porodu

Počet a pohlaví dětí

Anna

24, 26, 33

3 chlapci

z města, nyní vesnice

VŠ

porodnice

Dana

22, 24, 29, 39

4 děvčata

z města, kde zůstala

SŠ bez maturity

porodnice (1 císařský řez)

Eva*

30, 33

2 chlapci


VŠ

porodnice

Hana

28, 32

2 děvčata

z vesnice, kde zůstala

VŠ

porodnice s dulou, ambulantní porod

Jana

32, 35

2 chlapci


VŠ

porodnice, doma s porodní asistentkou

Lenka*37

30, 32, 34

2 děvčata, 1 chlapec

z malého města, kde zůstala

VŠ

porodnice, doma s porodní asistentkou

Petra

18, 24

1 děvče, 1 chlapec


VŠ

porodnice s dulou a porodní asistentkou, doma s porodní asistentkou

Sára

25, 28

1 děvče, 1 chlapec

z malého města, kde zůstala

SŠ bez maturity

porodnice

Tereza

26, 28

1 chlapec, 1 děvče


VŠ

porodnice (do vody)

Rozhovory Probíhaly jednotlivě, s kaţdou ţenou jsem strávila několik hodin v prostředí, které si sama zvolila. Od všech respondentek jsem dostala souhlas rozhovor nahrávat. Byl veden pomocí předem připravených otázek 38. Samy respondentky si mohly zvolit, zda chtějí hovořit volně nebo chtějí, aby jim byly pokládány otázky. V souladu s jejich přáním jsem všem pokládala otázky,

36

Není-li uvedeno jinak, jednalo se o klasický, vaginální porod. * Respondentky Eva a Lenka byly v době rozhovoru těhotné a obě se připravovaly na porod doma. 38 Viz příloha 37

24

v pořadí přizpůsobeném rozhovoru. Podle potřeby jsem kladla doplňující otázky.

Výsledky výzkumného šetření Výsledky výzkumného šetření jsou psány s ohledem na cíle tohoto šetření. Došla jsem k nim pomocí vyhodnocení rozhovorů, výběru odpovědí, které se týkají daného tématu a odpovídají na výzkumné otázky. Dané výpovědi jsem dále kódovala pomocí definice rituálu a stanovila tak, zda přispěly k naplnění výzkumných cílů. Uvedené výpovědi respondentek jsou autentické, upravené pouze z hlediska spisovného jazyka českého. Pro větší přehlednost bude kaţdý odstavec začínat dílčím cílem výzkumného šetření. Zjistit, zda zvyky týkající se výše uvedených období reflektují rozdílnost pohlaví dítěte a pokud ano, ověřit jak. Zvyky, které se vyskytují v těchto obdobích, v tomto výzkumném šetření, nijak neprotěţují jedno nebo druhé pohlaví. Některé respondentky se setkaly s protěţováním jednoho pohlaví. Pouze Sára se setkala s reakcí, ţe je lepší mít jako prvorozenou dceru, aby se postarala o ostatní sourozence, ale neztotoţňuje se s tímto, myslí si, ţe je dobré, ţe je prvorozený syn a postará se o druhorozenou dceru. Naopak s protěţováním muţského pohlaví se setkala pouze Jana, která si společně s Hanou myslí, ţe ostatní projektují do svých reakcí na pohlaví dítěte své vlastní zkušenosti. Ostatní respondentky se nesetkaly s ţádnými reakcemi z okolí, které by nějak hodnotily pohlaví jejich dítěte, nebo nějaké pohlaví dítěte protěţovaly. Zjistit, zda existují nějaké přechodové rituály mezi níže uvedenými fázemi. S přechodovými rituály se respondentky převáţně nesetkaly. Jana vypověděla: „Jen jsem odmítla rituál pravidelných návštěv na gynekologii.“ Lenka uvedla: „Objevila jsem takové ty spontánní mateřské věci, které jsou možná v nějakých kulturách brané jako rituály, jako je třeba pravidelné zpívání večer, nebo jsem začala tančit orientální tance… vyloženě jako taková příprava na porod“. 25

OBDOBÍ TĚHOTENSTVÍ: Zjistit, s jakými pověrami se respondentky během těhotenství setkaly. Respondentky se setkaly se spoustou pověr, ať uţ se týkaly těhotenství, porodu či šestinedělí, které rozdělíme do dvou skupin, jak uţ bylo uvedeno výše.

Nejprve se tedy podívejme na pověry, které se tradují jiţ po staletí,

z nichţ se nejčastěji vyskytovala tato: „Má-li těhotná břicho dopředu špičaté, bude mít dceru- pyšní se. Je- li břicho pěkně kulaté, bude to chlapeček.“39 Dále, ţe „Těhotná nemá podlézat šňůru na prádlo, aby dítě nemělo omotaný pupečník kolem krčku.“40Ze stejného důvodu prý nemá ani tančit. „Když má těhotná mnoho skvrn ve tváři, bude to děvče.“41 V této souvislosti bývá zmiňováno také maštění či vypadávání vlasů atd. „Když se těhotná lekne a sáhne si na některou část svého těla, děcko bude mít tamtéž znamení.“42 Ve výpovědích respondentek, jsem také objevila obdobnou variantu: „Pokud žena vidí požár a dotkne se břicha, pak se dítěti vytvoří tzv. oheň.“ To uvádí jak Cyril Gála, tak mé respondentky. „Když v těhotenství bolí zuby, bude to děvče, když pálí žáha, bude to hoch.“43 „Mně říkaly, že, když pálí žáha, bude to černovlasé vlasaté mimino a pak opravdu bylo.“44 Mezi novodobé pověry můţeme zařadit například tvrzení, ţe „se nemá kupovat výbava pro dítě moc dopředu, hlavně kočárek před porodem.“ Coţ byla nejčastěji se vyskytující pověra, ve výpovědích respondentek, v této kategorii týkající se těhotenství. Dále můţeme jako pověru označit tabuizaci sexu, jak jsme vysvětlili výše. Respondentka Jana povaţuje za pověru také to, ţe „starší děti nemají být u porodu“. Jelikoţ toto tvrzení odpovídá definici pověry, můţeme ho sem zařadit. 39

GÁLA, 1940. str. 5. č. 12.

40

Tamtéţ str. 5. č. 1.

41


42


43

GÁLA, 1940. str. 5. č. 10.

44

Uvedla respondentka Petra.

26

Zjistit, zda lze najít v této přechodové fázi života nějaké rituály. Pokud ano, popsat, jakou podobu mají tyto rituály. V prvé řadě si připomeňme rituály spojené s lékařským přístupem, které jsou zmíněny jiţ výše. Můţeme se o nich dovědět, jednak z literatury, jednak z reference porodních asistentek. Jedná se o jednotlivé návštěvy gynekologie, kdy hlavní ultrazvuková vyšetření probíhají, jak uvedla jedna z porodních asistentek: „V prvních dvanácti týdnech, ten nejpřesněji stanoví stáří plodu, pak už roste každý plod jinak. Druhý kolem 20. týdne. Mezi tím v 16. týdnu se dělá ten zásadní genetický Triple test, tj. vyšetření krve matky. Podle hladin 3 látek se zjišťuje pohlaví plodu, podezření na Downův syndrom nebo vývojové vady neurální trubice.“45 Toto jsou tři nejzásadnější vyšetření a v této souvislosti o nich můţeme hovořit jako o rituálech. Triple test, lze stejně jako jiná vyšetření odmítnout na rozdíl od prvních dvou uvedených. Z rozhovorů s respondentkami vyplynulo, ţe se ve většině případů vědomě ţádného rituálu neúčastnily aţ na Janu, která pocítila zvýšenou potřebu setkávat se se zkušenými ţenami. Lenka uvedla, ţe „zpívání začalo třeba už v prvním trimestru, pro mě to bylo trošku třeba jako komunikace s tím dítětem, určitá forma meditace. Těhotenstvím se mi otevřely dveře k věcem, které se asi tradičně, spontánně předávaly.“ Jelikoţ tyto aktivity probíhaly pravidelně a s určitým cílem, můţeme je zařadit mezi těhotenské rituály. Petra se pravidelně setkávala během těhotenství s dulou a u druhého těhotenství s porodní asistentkou. Tato setkání pro ni byla velmi příjemná, byla pro ni jakousi formou „průvodcovství“ tímto obdobím. Dále uvedla: „U druhého těhotenství jsem si udělala takový malinkatý oltářek. Jenom jsem si tam dala takovou vílu z ovčí vlny, pak jsem si tam dala takový kamínek, jako křišťál a jeho fotku z ultrazvuku. Pak jsem si tam napsala nějaké afirmace, jako že: hezky roste a že všechno bude v pořádku, že je všechno na nejlepší cestě a že porod bude krásný. To jsem tam měla, když jsem tak jako pochybovala nebo mi bylo smutno, tak jsem tam šla a četla jsem si to… Pak jsem se ještě dověděla, že v Praze je jedna žena, která provádí porodní rituály. Těhotná žena, která má zájem a je v období okolo termínu porodu, za ní příjde a ona pro ni uspořádá 45

Uvedla jedna z porodních asistentek.

27

porodní rituál. Pozve i jiné ženy, mohou to být známé rodičky nebo to mohou být i úplně cizí ženy. Zkrátka tam jde o to, aby to byl ženský kruh, aby tam nebyli žádní muži. Pak to má nějakou ritualizovanou formu loučení s tím dítětem a přivolávání porodu. A já jsem si to přála zažít, ale protože je to v Praze, tak to pro mě nebylo možné. V termínu porodu, jsem nechtěla odjet pryč z domova, abych neporodila někde po cestě. Takže bohužel.“ Sára měla u druhého těhotenství rituál „večerního pusinkování Huga“, kdy její starší syn, nešel spát dříve, neţ popřál bříšku dobrou noc a pomazlil se s budoucím sourozencem. Dalším stanoveným úkolem bylo popsat, jaké návyky si ženy vypěstovaly během těhotenství. Tyto návyky většinou souvisely se stravováním a fyzickou aktivitou, jeţ jsou do jisté míry opět podmíněny lékařským přístupem, jak bylo uvedeno výše. S tímto úkolem souviselo také rozkódování těchto návyků a určení, jestli jde o rituály. U některých ţen můţeme klasifikovat některé návyky jako rituály. Pojďme je nyní představit: Eva proţívala svůj rituál přechodu v podobě pravidelného masírování hráze, chodila na těhotenské masáţe, jedla lněné semínko, pila maliníkový čaj, stejně jako Sára. Hana si také masírovala hráz a těhotenství ji naučilo pravidelně a vydatně snídat. U Lenky lze za rituál povaţovat jiţ zmíněné zpívání atd. Zároveň s těhotenstvím u ní proběhla velká proměna vnímání nejen sebe sama, ale také budoucnosti pro její děti, došlo ke změně ţivotního stylu a stravovacích návyků. Její dosavadní ţivot se stočil do jakési fáze „přirozenějšího fungování“. Petra v této souvislosti uvedla: „Šla jsem do starožitnictví koupit starožitnou noční košilku, že budu rodit v ní… a že ji pak jako dám v osmnácti letech té své dcerce k narozeninám.“ U Terezy nacházíme ritualizované chování v podobě kaţdodenního mazání břicha a čekání na pravidelné večerní pohyby plodu. Mimo to bylo pro ni těhotenství sledem obrovských ţivotních změn, jelikoţ otěhotnění vedlo k odstěhování, opuštění zaměstnání a ke svatbě. U všech ţen se objevuje rituál „balení tašky do porodnice“, coţ je další rituál podmíněný nemocničním přístupem, jelikoţ kaţdá ţena dostává při pravidelných návštěvách návod, kdy a jak tento rituál provést. Nejčastěji se 28

provádí v 8. měsíci a zahrnuje chystání věcí do porodnice. Tyto věci jsou také přesně stanoveny lékařem. V obecné rovině se jedná o osobní dokumenty a výbavu pro matku i dítě. Tento rituál neprováděla pouze Jana u druhého porodu doma, jelikoţ došla k rozhodnutí, ţe pokud bude situace tak krajní, ţe bude třeba odjet do nemocnice sbalená, nebo nesbalená taška nebude hrát roli. Naopak Petra, která také rodila druhé dítě doma, si tašku nachystala, aby nutnost jejího pouţití nezakřikla a po porodu ji s úlevou a nadšením opět vybalila, jak vyplývá z její výpovědi. Dále Petra uvedla, ţe „nejdůležitější součástí porodní tašky jsou teplé ponožky. To je takové porodnické, to se tak traduje, že k porodu jsou důležité ty teplé ponožky - nejde porodit, když je ženě zima od nohou.“ U valné většiny respondentek můţeme také pozorovat součást odlučovacího rituálu, jímţ je balení věcí a odchod ze zaměstnání, probíhající většinou zhruba měsíc před termínem porodu. Tento akt měl u respondentek různou podobu od velmi sporadického rozloučení po „slavnostní oběd“ s předáváním dárků. U tří respondentek tento rituál neproběhl, protoţe jedna zaměstnaná nebyla a dvě zaměstnání neopustily. Dalšími rituály, které se vyskytovaly ve výpovědích většiny respondentek, byly návštěvy předporodních kurzů a mnou očekávaný rituál nákupu výbavy pro dítě. Ten u respondentek nenabýval velkých rozměrů, jelikoţ většina dostala potřebné věci od svých známých. Rituál nákupu výbavy tedy často znamenal pouze dokoupení chybějících věcí, jako například kočárek nebo šátek na nošení dětí. Posledním často se vyskytujícím rituálem jsou různé formy cvičení, ať uţ těhotenská jóga, pilates, břišní tance nebo delší procházky a pobyt přírodě. Jsou to aktivity, které doporučují také odborné knihy.46 Co se týká tabu v tomto období přechodu, jak jiţ bylo zmíněno výše, jde většinou o zdravotní doporučení, proto pro všechny respondentky bylo tabu kouření, alkohol a káva ve větší míře. Pro Danu bylo tabu spát v jedné místnosti s předem připravenou výbavou pro dítě. Z její výpovědi vyplývá, ţe k tomuto rozhodnutí došla skrze

46

Například viz ROZTOČIL, 2008. str. 105.

29

předešlou zkušenost, kdy spala v místnosti, kde měla uloţené věci pro dítě a toto dítě nedonosila a přišla o něj. Také u respondentek došlo k tabuizaci některých potravin na základě vlastního rozhodnutí podmíněného lékařským doporučením, například se jednalo o smaţená jídla, plísňové sýry atd. Jako tabu bývá chápán sex, který ovšem neměla tabuizovaný ţádná z respondentek. Pouze u Jany se vyskytl náznak tohoto ze strany manţela, jeţ prošel katolickou výchovou.

POROD Odhalit zvyky a pověry vážící se k porodu. S pověrami o porodu se respondetky setkávaly mnohem méně a dvě respondentky se nesetkaly s ţádnými pověrami. Počet pověr přenášených po staletí je zde minimální. Sára se setkala s pověrou, ţe „muž by neměl vidět svou ženu rodit, může se mu potom ošklivit.“ Lenka uvedla pověru, jeţ se také vyskytuje ve sbírce pověr Cyrila Gály: „Narodí-li se dítě v neděli, je šťastné“47. Jana řekla, ţe její „tchýně trvala na tom, že ve jméně musí být „R“, aby dítě nezemřelo, přesto že její dcera Renata zemřela.“ Eva a Petra se setkaly s pověrou: „ Druhý porod bývá rychlejší“. To ani u jedné neplatilo. Petra se ještě setkala s tím, ţe: „Druhé děti a chlapci bývají mnohem větší“. Toto se jí také nepotvrdilo, přestoţe její druhorozený byl syn. Ostatní pověry můţeme zařadit do skupiny novodobých pověr. Tereza uvedla, ţe se setkala se spoustou pověr spojených s minulým reţimem, jako například, ţe: „Děti se musí odnést, musí se pořádně vydrhnout, musí se vyhřát v inkubátoru atd.“. Toto potvrzují i Eva, Hana, Jana a Lenka, které se ještě setkaly s mnoha pověrami váţícími se k porodu doma: „Porod doma je hrozně nebezpečný.“ „Když budeme rodit doma, tak pomalu všichni umřou.“ „Doma všichni umřete, do porodnice se musí! Příjde sociálka, příjde policie!“ Tyto informace se ani u jedné z respondentek nijak nepotvrdily, spíše naopak ţeny, které rodily doma, byly spokojenější a klidnější neţ v porodnici. Často se také vyskytuje pověra, „že se to musí přetrpět a ten doktor to všechno vyřeší“. 47

GÁLA, 1940. str. 23. č. 30.

30

Jana dále uvedla, ţe se dosti často setkávala s problémy spojenými s pověrou, ţe „děti se musí očkovat“. Toto tvrzení nedokáţu posoudit, jako člověk bez medicínského vzdělání nevím, která očkování jsou, a která nejsou nutná. Také mi sdělila velice zajímavou zkušenost s tím, ţe „se musí děti hned po porodu zvážit a změřit.“ Zaujalo mě to proto, ţe Cyril Gála uvádí ve své sbírce pověru, která říká: „Dítě se nemá po narození měřit, aby nezemřelo, protože to je, jakoby se braly míry na rakvičku.“48 V této souvislosti mě napadl současný trend černých kočárků, ale to uţ je téma pro jinou úvahu. Zjistit, kdo nejčastěji bývá u porodu a proč. Pouze Dana chtěla být u porodu sama, vypověděla: „Mně by otravovalo, aby se na mně někdo, třeba i manžel, díval, protože mu není příjemné se dívat na trpící blízkou osobu, a taky je slabší povahy. Snad kdybych měla maminku, tak bych možná chtěla ji.“ U ostatních respondentek byl u porodu manţel z různých důvodů. Velmi často se jako motivace objevuje blízký vztah, dodání pocitu jistoty a také atribut „hlídačské osoby“, aby manţel dohlédl na to, aby personál nedělal něco, co si nepřejí, a aby byl alespoň manţel u koupání dítěte. Ne u všech je ale manţel jedinou osobou, Anna uvedla, ţe s ní tam „byl ještě pán Bůh.“ Eva měla k 1. porodu domluvenou lékařku, u 2. porodu měla porodní asistentku. V době rozhovoru byla těhotná a na toto téma vypověděla: „Teď u toho 3. těhotenství řeším, že mám dvě děti a nechci je někde nechávat a stěhovat. Mám blízký vztah k sestře, která rodila půl roku před mým 1. porodem, tak s tou jsem domluvená, že tam bude pro hlídání dětí… Takže tam bude sestra, manžel, porodní asistentka a kamarádka, která bude porod natáčet.“ Hana měla u porodu ještě dulu a vypověděla: „Dokázala bych si představit místo muže ještě jinou ženu, aby tam byla.“ Jana měla u 2. porodu, doma, dvě porodní asistentky. Lenka měla u prvních dvou nemocničních porodů dulu. U domácího porodu měla dulu a porodní asistentku. V době rozhovoru byla také těhotná a na toto téma uvedla: „Teď k 4. porodu jsme domlouvali porodní asistentku spíš pak na kontrolu placenty, hlavně abych tam byla já a dítě.“ Tereza zvaţovala ke druhému porodu sestru, ale nakonec šel manţel a doznala, ţe by jí ani nevadilo být sama. 48


31

Zjistit, odkud a jaké rady ženy dostávají, zda jsou předávány z generace na generaci nějaké rady pro budoucí matku. V dnešní době plné snadno dostupných informací se ţeny nespoléhají pouze na předávání z generace na generaci, a jak vyplynulo z výzkumného šetření, je tomu spíše naopak. Odkud tedy ţeny informace získávají? Zdrojem informací

respondentek

byly

nejčastěji

knihy,

dále

různé

broţury

z gynekologicko - porodnických ordinací. Často uţívaným zdrojem dnešní doby je internet, kde jsou dostupné různé databáze, informační servery, diskuse umoţňující sdílet zkušenosti s ostatními ţenami. Toto sdílení probíhá i mimo internet, mezi kamarádkami, sourozenci, rodinou či odborníky z řad dul a porodních asistentek a samozřejmě lékařů, kteří provádějí pravidelná vyšetření. Proč si dovoluji tvrdit, ţe se mé respondentky na předávání z generace na generaci příliš nespoléhají? Silnou roli v tomto sehrál minulý reţim, který přístup k člověku silně dehumanizoval v různých úrovních, neméně potom v oblasti porodu. Po druhé světové válce byly porody zcela přesunuty do nemocnic, kde se začalo pod lékařským dozorem rodit „jako na páse“. Děti byly matkám odebírány hned po porodu a trávily čas v porodnici odděleně. Potíral se jakýkoli vřelý a láskyplný přístup ţeny k dítěti. Doporučovalo se příliš nekojit, dítě moc nechovat, nechat ho vybrečet a spát ve vlastní postýlce jiţ od narození, aby se dítě nerozmazlilo.49 Tímto jednáním je ovšem silně narušován bazální vztah mezi dítětem a matkou, a to nese další následky nejen pro vývoj vztahů, ale i osobnosti jedince.50 Díky novým vědeckým poznatkům a dostupnosti informací se tyto přístupy mění a postupně se prosazují humánnější přístupy, jak k dětem, tak k rodičkám. Reflexí toho, ţe přístupy lékařů nejsou ještě zcela vstřícné, mohou být odmítavé postoje některých ţen k lékařským postupům a porodu v nemocničním prostředí. Narušení předávání rad z generace na generaci není způsobeno pouze tím, ţe by respondetky rebelsky odmítaly rady od svých matek, ale z většiny výpovědí vyplývá, ţe jde spíše o absenci těchto rad. Domnívám se, ţe je to z toho důvodu, ţe generace ţen, které rodily za minulého reţimu si nesou silné

49 50

Viz např.: VRÁNOVÁ, 2007. nebo ODENT, 1995. Viz LIEDLOFFOVÁ, 2007.

32

trauma z tohoto záţitku. To se také odráţí v tom, ţe porod je naší společností chápán jako cosi děsivého, co je nutno přetrpět. Vraťme

se

tedy zpět

k výzkumnému šetření.

Mezi generacemi

zkoumaných ţen se tedy moc informací nepředává. Většina respondentek uvádí, ţe se o tom jejich matky s nimi nikdy ani moc nebavily. Podívejme se tedy na výpovědi jednotlivých ţen: Anna: „Nemluvili jsme o tom, sem tam v těhotenství mi matka řekla, co mám nebo nemám dělat. Potom až v šestinedělí mi matka hodně pomáhala, ale nemáme žádné zvyky, nic se nepředává.“ Dana: „S žádnými radami od matky jsem se nesetkala, jen že porod poznám.“ Eva: „Já jsem asi s matkou nebo babičkou o porodu nikdy nemluvila. Jen jsem se ptala, jak to u nich probíhalo, tak to jo, to mi řekly, že máme v rodě všechny (babička, matka a sestra), že rodíme velmi rychle, takže si myslím, že babička ani matka si nenesou z toho porodu takové strašné trauma přesto, že byly v nemocnici, nastřižené, jako žádný euforický zážitek, ale prostě to tak braly, že to tak je.“ Hana: „My jsme se o tom nikdy nebavily. S matkou jsem se o tom bavila až po tom druhém porodu, protože dcera se narodila hodně rychle, tak jsme se akorát bavily, že my tři jsme se taky narodily hodně rychle, ale jinak vůbec jsme se o tom nebavily. Možná, kdyby mi to řekla dřív (o tom rychlém porodu), tak bych byla klidnější. Vzpomínám, jak babička mi x - krát říkala, jak ona se narodila v roce 1923, tuším, tak to bylo ještě doma, ale že nedýchala, jak se narodila, takže ještě že tam byl ten doktor, který ji poplácal po zadku a rozdýchal ji. A tak si právě myslí, že porod doma je hazard, že kdyby ona tam toho doktora neměla, tak by umřela, ale tak no… To už jsem slyšela dřív a později“. Jana: „Dřív o tom vykládala (matka matky), jak rodila doma, vždy v tom duchu, že ona to byla v podstatě legrace, vždycky se stala nějaká vtipná příhoda u toho. A od matky, no… To mě až trošku… Cítila jsem, jak mi důvěřuje, ale zároveň je taková paralyzovaná, že mi nemá, co poradit.“ Takţe na té informační úrovni se u Jany nic nepředávalo. V této rodině se ovšem drţí zvyk předávání dárku, jak Jana popisuje: „Zlatou minci dostali od mojí matky

33

oba chlapci. Ona ji dostala od svého kmotra, ale tím, že věděla, že naše děti kmotra mít nebudou, tak to tak jako převzala na sebe.“ V rodině Lenky se také nic nepředává. Lenka uvedla: „Matka obzvlášť, ta odmítá hovořit na toto téma. Babička to bere tak jako dost z patra. Navíc ta je z té generace žen, které rodily po válce v nemocnici a ona je zastáncem vůbec lékařů a léčiv, protože žila v té době bez toho předtím, takže ona to bere, jako že to je úžasná výhoda a civilizační vymoženost.“ Petra popsala názorový mezigenerační konflikt, jelikoţ se o své děti nechce starat stejným způsobem, jako se to dělalo za minulého reţimu. Petra řekla: „Ony se o nás staraly pravděpodobně tak, jak se staraly s nejlepším opravdu vědomím a svědomím, a teď je pro ně asi velmi těžké přijmout, že vlastně to nebylo dobré. Protože to je hrozně těžké, protože ony za to opravdu nemohly, že se o nás staraly „špatně“. A teď, kdyby přijaly, že já se teda o to dítě starám jinak, tak by jakoby musely přijmout, že ony se staraly „špatně“, což teda nešlo. Takže se mně snažily nutit ty jejich praktiky, nebo se snažily to nějak obhájit, právě tím, že mi to budou doporučovat. Tak to bylo takové konfliktně nepříjemné, protože já jsem se nechtěla nechat. Takže to byly rady typu jako: musíš ji nechat chvíli samotnou, děti potřebují být taky chvíli o samotě, nebo takové jako…“ Sáře matka poradila, aby u porodu zavřela oči, aby jí nepopraskaly ţilky v očích, coţ také udělala. Popisovala, ţe „oči se mi vlastně zavíraly tak nějak přirozeně samy“. Dále jí matka radila, aby dbala na hygienu v šestinedělí, takţe jí doporučila časté sprchování. Sára dále uvedla: „Neuznáváme velké návštěvy v šestinedělí a máme takový malý zvyk jíst v tomto období více polévky.“ Tereza popisuje, ţe u nich také k ţádnému ţenskému předávání z generace na generaci nedochází. „Moje matka je ten typ, že se ani o menstruaci nebaví, ani jako nic. Ona je jakoby výborná přítelkyně, ale o těch ženských věcech jako by nic, ona má nějaký blok v sobě.

A babička taky

neradila, takže rady přímo ne. Ale jakoby babička i matka mi povyprávěly o svých porodech, takže to bylo poučné skrze jejich zkušenost. Což je pravda, že tyto ženy o svých porodech nemluvily, neměly potřebu, dokud jsem nebyla těhotná… A to ještě matka vykládala, jak jsme tam brečely, jak nás bylo slyšet přes chodbu a jí to vůbec nevzrušovalo.“ Z těchto výpovědí můţeme cítit určité narušení mezigeneračního předávání informací společenským systémem. 34

Výpovědi respondentek k tomuto tématu by se daly téměř shrnout do jedné věty. Jediné, co se v této oblasti předává, jsou biologické vlastnosti, danosti. Ţeny uvádějí, ţe průběh porodu je v rodině obdobný. Shodují se také na tom, ţe jejich matky se začaly k tomuto tématu lehce vyjadřovat, aţ kdyţ se samy staly matkami. PO PORODU (ŠESTINEDĚLÍ) Jedním z cílů je ověřit, zda přetrvávají nějaké pověry vážící se k období šestinedělí. Kromě Anny a Dany se všechny respondentky setkaly s nějakou formou pověry v souvislosti se zkoumaným obdobím. Eva uvedla, ţe se setkala s těmito pověrami: „K dítěti nesmí nikdo cizí, nebo že by to mělo být s rouškou. Děti by neměly cestovat.“ Toto tvrzení se shoduje s pověrou ze sbírky Cyrila Gály: „Nedělka nesmí do 6 neděl vyjít z domu.“51 Nebo „Nedělka nesmí v šestinedělí s dítětem ven, aby nebylo toulavé.“52 Se stejnou pověrou se setkala také Hana. Lenka se setkávala s neustálými radami, co má ţena dělat, jíst, co něco znamená atd. Lenka uvedla: „Starší známé, kterým je teď třeba 80, tak přinesly třeba nějakou polévku, kterou musí šestinedělka jíst.“ Dále se zde opět vyskytují novodobé pověry: „Nechovej ho, nebo ho rozmazlíš. Když pláče, tak ho nech vybrečet, ať má silné plíce. Dítě se má nechat usínat, co nejdřív samotné ve vlastní postýlce, ať je samostatné, ať není na matce závislé“. Janě říkala její matka, ţe: „Mám problémy s prsama, protože ho pořád kojím.“ Stejně tak Petře bylo razeno, ţe má kojit po 3 - 4 hodinách a musí dítě nechat chvíli samotné, protoţe děti potřebují taky být chvíli o samotě, aby nebyly rozmazlené. Tereze, podobně jako dalším respondentkám bylo vytýkáno, ţe děti nosí, jelikoţ si na to pak dítě zvykne a bude chtít pořád nosit. Je zřetelné, ţe tyto pověry převáţně vznikaly za minulého reţimu, jak jsme si podrobně popsali v předešlé části.

51

GÁLA, 1940. str. 15. č. 5.

52


35

Zjistit, jak probíhá návrat z porodnice, zda lze v této souvislosti najít nějaké rituály, jenž provází 1. příchod matky s dítětem domů. Jak tedy probíhá „proměna ženy v matku“. V této době ţena prochází postupným návratem z meziprahového období a postupně přijímá novou roli, roli matky, na niţ si bude během šestinedělí zvykat a vyrovnávat se s ní, stejně jako se bude její tělo vyrovnávat se změnami, které nastaly porodem. Podívejme se na to, v jaké situaci se jednotlivé ţeny nacházely a jak s danou situací nakládaly, jakou má zde rituál podobu. Anna mluvila o tom, ţe návrat z porodnice byl pro ni dobou, kdy se s manţelem zorientovávali v nové situaci, učili se, jak se v ní chovat a jak s ní nakládat. Neustále „poskakovali“ okolo dítěte, stále kontrolovali, jestli dýchá a je v pořádku. Její matka pro ni nebyla ţádnou oporou v předešlém období, ale v šestinedělí se zapojila do jejich nového období ţivota, přijela k nim na první týden a poskytla jim velkou pomoc po porodu. Pomáhala s chodem domácnosti a radila, jak se k dítěti chovat, co je potřeba, jak reagovat na dané, dosud neznámé situace. Porod druhého a třetího syna a následná péče jiţ nebyly tak náročnými situacemi, matka opět přijela pomoci, ale zkušenosti z péče o prvního syna ji dodávaly jistotu a usnadnily jí tyto přechody. Dana uvedla: „Po návratu z porodnice jsem se převlékla a začala uklízet věci, se kterými jsem přišla. Mimino jsem nechala ve slavnostním oblečení, a začala připravovat oběd a u posledního dítěte večeři.„ Jelikoţ před porodem svých dcer pomáhala své sestře s jejími dětmi, nebyla pro ni tato situace tak nová a matoucí, nepřinášela jí téměř ţádné obtíţe. „Chyběl mi někdo, kdo by mě ujistil“, řekla Eva, kdyţ hovořila o návratu z porodnice, jelikoţ její porod byl dosti hektický a cítila se za to zodpovědná, ačkoli časem zjistila, ţe takto probíhají porody s její paní doktorkou běţně. Poté dodává, ţe pro ni bylo velkým štěstím, ţe v jejich rodině funguje vzájemná podpora, hlavně ţen, konkrétně podpora matky a sestry. K tomuto dodala: „Takže když jsem přijela, tak přijela celá moje rodina a měli pro mě navařené a starali se o nás.„ Stejným způsobem to u nich proběhlo i po návratu z porodnice s druhým synem. Hana: „Poprvé jsem byla normálně ty 4 dny v porodnici, měla jsem svůj vlastní pokoj. Tak mi tam chodily návštěvy.“ Popisuje silnou potřebu toho, aby 36

za ní přišla její matka. Potom ale: „Návrat domů, to jsem právě byla v největším chaosu, že najednou jsem doma a nevím co. V nemocnici se to za ty 4 dny tak zaběhlo a pořád jsem měla někoho za zadkem, a když jsem byla doma, tak jsem zůstala vlastně úplně sama.“ K tomuto chaosu dochází právě proto, ţe chybí ta fáze rituálu, jeţ by napomohla opětovnému začlenění, tedy fáze uvítání v nové roli. Domnívám se, ţe právě kvůli absenci této části rituálu je vyrovnávání se s novou rolí zdlouhavé a obtíţné. Přesto Hana uvedla, ţe se cítila docela brzy v pohodě, byla schopna přijímat návštěvy a nedělalo jí to problémy. Druhý den ji navštívila matka, coţ pro ni bylo nesmírně důleţité. Pak přišli na návštěvu její a manţelovi rodiče a známí. Pokud se tato situace objevuje podruhé, je jiţ usnadněna předchozí zkušeností. V souvislosti s tímto Hana uvedla: „Podruhé to byla větší pohoda, už jsem věděla, do čeho jdu a byli jsme hned doma53, lehla jsem si do postele a čekala, až se probudí starší dcerka a přijde se přivítat.“ Zde tedy uţ pozorujeme všechny fáze rituálu přijetí. Jana: „Chodila k nám paní na úklid, tak ta to pěkně připravila, uklidila doma, abych to měla pěkné, až přijedu z porodnice, a pak teda přišla i moje matka.“ Druhé dítě rodila doma, takţe ţádný návrat neproběhl. Lenka období návratu domů nijak zvlášť neproţívala. Uvedla: „Rodiče nám koupili stůl, navařili nám a starali se o nás, těhotenství a porod pro mě byly silnější zážitek než návrat domů“. Obdobně probíhal návrat domů i u druhého dítěte. Třetí dítě rodila Lenka doma, takţe nedošlo ke změně prostředí. Její „období pomezí“ pro ni bylo v době těhotenství a vyvrcholilo porodem, kdy zároveň s dítětem přijala i novou roli. Následné fáze uţ nevnímala jako období změn. Petra popisuje návrat domů po prvním porodu: „Bylo to hrozně nepříjemné, člověk si navykne na nějakou péči, a pak je na to najednou sám bezradný.“ Po návratu z porodnice se převlékla do pyţama a šla do svojí postele. U druhého dítěte, které se narodilo doma, Petra uvedla: „Návrat neproběhl a bylo to super, plynulé a přirozené“. Pro Sáru byl návrat domů spokojeným obdobím, byla strašně ráda, ţe uţ jedou domů. Sára uvedla: „Doma manžel řekl: "Vítejte doma, jsem rád, že už budeme spolu.“ Představila jsem malému domov a jeho postýlku s hračkami,

53

Jelikoţ porod proběhl ambulantně.

37

pak následovalo rychlé vysvlečení, sprcha a převlečení do domácího oblečení.“ Po druhém porodu je čekali doma muţ se synem a babička. Sára uvedla: „Bylo krásné, když malý křičel: "Jsem rád, že vás máme holky doma!" A hned dal malé pusu a mně také - a chtěl ji sám uložit do postýlky, šli jsme samozřejmě spolu.“ Zde můţeme hovořit o rituálu přijetí, jeţ probíhal současně pro matku i dítě. Dále se Sára zmínila: „Po porodu jsem pila každý den bylinný čaj fenykl a kontryhel na zmírnění poporodních příznaků.“ Tento akt má také rituální charakter a proto ho uvádíme. Tereza uvedla: „Návrat domů u prvního dítěte byl obrovský zmatek! Pocit, že vlastně nevíme, co si s tím počít. Také to pro nás oba byla velká změna rolí. U 2. dítěte už to bylo v pohodě, už jsem věděla, co a jak. S 1. dítětem jsme to už měli zaběhnuté a těšili jsme se na mimino.“ Dále z její výpovědi vyplývá, ţe se musela mnohem více starat o vlastní hygienu. Také jí chyběl její vlastní prostor, jelikoţ měli k těm všem změnám ještě nový byt. Tereza uvedla: „Skvělý byl návrat do té tělesné normálnosti. U 2. dítěte to bylo hodně euforické, měla jsem radost z různých blbostí - opemzuješ si paty, vidíš svoje chlupy... Prostě návrat do vlastního těla.“ Zjistit zda se v šestinedělí objevují nějaké rituály související s přijetím dítěte do rodinného a širšího společenského okruhu. Jde tedy o přijetí dítěte mezi členy rodiny, které, jak popisuje Arnold von Gennep, často souvisí s prvním koupáním. Pomineme-li drhnutí, probíhající v nemocnici často bez účasti rodinných příslušníků, můţeme domácí koupání povaţovat za přijímací rituál, jenţ se děje doma a jde tedy o přijetí „na vlastním území“. U Anny proběhlo přivítání s novým členem rodiny uţ v porodnici, kdy se přijeli na svého vnuka podívat její i manţelovy rodiče. První koupání dítěte proběhlo s velkou a soustředěnou přípravou, lze tedy v této souvislosti hovořit o rituálu. Přijetí dítěte do širšího společenského okruhu popisovala Anna takto: „Děláme požehnání, které bývá většinou po šestinedělí, podle toho, kdy se to hodí. Starší sboru se modlí za dítě, aby ho Bůh ochránil, aby mohlo přijmout víru.“ Danu rodina v nemocnici nenavštívila, a proto vítání proběhlo aţ doma společným koupáním, jeţ bylo velkou událostí s focením a natáčením na kameru. Kojení čtvrté dcery mělo rituální charakter přijetí nového člena do 38

rodiny, jelikoţ probíhalo společně s ostatními dětmi.

Širší rodině dítě

ukazovala, aţ se stavili a známým, kdyţ je potkala. U prvního dítěte přišli za Evou všichni, celá rodina, do nemocnice, jelikoţ měla nadstandard a manţel tam byl ty tři dny s ní. Eva uvedla: „Matka mi dovezla oblíbené jídlo, protože to nemocniční, to byl děs“. Došli tam za ní i blízcí známí. Obdobně to proběhlo i u druhého dítěte. V této souvislosti Eva uvedla: „Po druhém porodu jsem odcházela asi po čtyřiceti hodinách z porodnice. Potom jsme si leželi všichni čtyři v posteli a užívali si to vítání, a pak se společně koupali.“ Představení dcery Hanině rodině a blízkým známým proběhlo také uţ v porodnici. Po 2. porodu proběhlo společné přivítání i s dcerou doma v posteli. Janin první syn byl do společenského okruhu začleněn Křtem na přání manţela. Vítání mezi ní a synem cítila silně narušené nemocnicí, coţ se u ní vyrovnalo druhým domácím porodem, kdy vítání se synem proběhlo klidně a nenásilně. Jak uvedla: „Dva dny jsem ho neoblíkala, ani nekoupala.“ Přivítání s oběma syny proběhlo v posteli. Po domácím porodu provedli rituál zakopání placenty a zasazení stromu.54 První návštěvou po porodu byla maminka hned ten den, kdyţ dovedla staršího syna. U Lenky neprobíhaly ţádné rituály přijetí dětí, jelikoţ pro ni proběhly prvním přivítáním po porodu, od něhoţ je měla pořád u sebe. Z Lenčiny výpovědi vyplývá, ţe děti doma moc nekoupají, takţe ani tento akt se zde neobjevil. U prvního dítěte přijeli její i manţelovy rodiče hned první den do porodnice. Zde probíhalo z jejich strany velké vítání s dítětem, jelikoţ to bylo první vnouče. Obdobný průběh mělo, toto vítání v rámci rodiny, i u druhého dítěte. Známí je navštěvovali, kdy kdo chtěl. Třetí dítě se narodilo doma, kde proběhl přirozený proces vítání, ten proběhl i u nemocničních porodů, jelikoţ Lenka své dítě nikomu nedala a na ošetření je nosila sama. I zde se objevuje rituál pohřbívání placenty. Lenka uvedla: „O pohřbívání placenty jsem se nejspíš dočetla v knize Nová doba porodní Vl. Marka, nebo dověděla na Týdnu respektu k porodu. Zdálo se mi i mému muži logické, zacházet s úctou k části mého těla, která vyživovala dítě. Pohřbení placenty byl pěkný akt. Nad ní 54

Podobný zvyk popisuje GÁLA, 1940. str. 11. č. 4.

39

jsme vysadili dceři strom, a tak placenta vyživovala symbolicky i ten strom, který tu poroste s dítětem. Jinak svůj strom má v naší zahradě každé z našich dětí, byť narozené v porodnici bez placenty.“ Petře nebylo moc příjemné takové to ukazování dítěte a dávání ho někomu chovat a jejímu dítěti to bylo také nepříjemné, protoţe pokaţdé plakalo. Na první dítě se přišli všichni podívat hned ráno po porodu. Koupací rituál také moc neprobíhal, jelikoţ koupou děti jen málo. Petra k tomuto tématu uvedla: „Syn se narodil ve vaně, takže to bylo jeho první koupání. Pak po 14 dnech ve vaničce u kamen, hrozně u toho řval. Po 4 týdnech se mnou ve vaně, to už se mu líbilo. Vítání s miminkem proběhlo tentokrát hned po porodu. Celá naše rodina se vítala nahá v peřinách, to bylo velice hezké! Někde jsem četla o takovém rituálu, že se sejde celá širší rodina v kruhu, předávají si to mimino a přejí mu do života. To bych chtěla zorganizovat.“ U Sářina prvního dítěte proběhlo první koupání v porodnici asi hodinu po porodu, ale neprováděl to nemocniční personál. Koupala ho Sářina matka, která se na to velice těšila. Půl dne po porodu ji v porodnici navštívili manţelovi rodiče a druhý den po porodu přijeli všichni z rodiny a kamarádka. Dále Sára uvedla: „Doma jsme pak koupali dítě společně s manželem ve vaničce.“ U druhého dítěte proběhlo koupání v porodnici, ale opět nebylo prováděno personálem. Sára koupala své dítě sama. Návrat z porodnice Sára popisovala takto: „Přivítali jsme doma druhé dítě a společně ho uložili do postýlky. Malý si k ní sedl a hlídal, jestli spí. Já vybalila tašku a šla se sprchovat a pak jsme se společně i s malým přivítali v posteli. Později proběhlo i společné domácí koupání.“ Přivítání Terezy s jejími dětmi proběhlo jiţ v porodnici. Dále uvedla: „Moje i manželovi rodiče nás navštívili v porodnici, kde proběhlo vítání s vnoučaty.“ Obě děti rodila do vody, coţ můţeme chápat jako první koupání dítěte. Po návratu z porodnice koupali obě děti s manţelem v kyblíku. Obě děti byly do společnosti přijaty Křtem a u druhého dítěte z toho bylo i takové rodinné setkání. Dalším cílem bylo zjistit, jak v současnosti probíhá šestinedělí.

40

Ověříme, zda rady, které Cyril Gála označil za pověry, tedy, ţe „Nedělka nesmí do 6 neděl vyjít z domu.“55 Nebo „Nedělka nesmí v šestinedělí s dítětem ven, aby nebylo toulavé.“56, jsou brány váţně nebo ne. Jak moc se v současnosti dbá na zásady šestinedělí a jak dlouho trvá, neţ se ţeny vrací zpět do společnosti. Pokud se kolem sebe někdy rozhlédneme, vidíme, ţe ţen s dětmi ve společnosti je spousta, dokonce potkáváme kojící matky na veřejnosti a také matky s velice malými dětmi. Je tedy zřejmé, ţe se přístup matek k šestinedělí proměnil a současně s ním se muselo nutně proměnit chápání tohoto fenoménu ve společnosti. Ještě před dvaceti lety by si asi mnoho ţen nedovolilo cestovat s dítětem nebo ho brát s sebou do společnosti. Podívejme se tedy, jak šestinedělí proţívaly jednotlivé respondentky, a kdy poprvé opustily svůj dům. Zajímavé je také to, jak se vnímání období šestinedělí a jeho délky mění s jednotlivými dětmi. Dalším faktorem, jeţ má na toto vliv je logicky počasí, takţe děti, které se narodily v létě, se nejspíš podívaly ven dříve, neţ děti narozené v zimě. Anna uvádí, ţe u 1. dítěte docela dodrţovali šestinedělí, více odpočívala, šetřila se, déle si zvykala a učila se nové roli. U dalších dětí uţ chodili ven na procházky docela brzy. Danina první dcera se narodila císařským řezem, takţe jí trvalo déle, neţ se s tím její tělo vyrovnalo, a přesto musela do společnosti jiţ 3. den po porodu, jelikoţ byla okolnostmi donucena k vyřizování nějakých záleţitostí na úřadě. U dalších dětí opustila svůj domov později, ale šestinedělí nějak striktně nedodrţovala. Byla na sebe opatrnější, nechovala starší dcery, aby se příliš nezatěţovala. Více dbala na hygienická pravidla. Eva byla před porodem velice zaměstnanou ţenou, její práce ji bavila a ještě v den porodu byla v práci. Teprve porod pro ni byl první velkou změnou v tomto období a aţ po porodu se začala vyrovnávat se skutečností změny role, povinnostmi a tak dále. Svůj domov poprvé opustila 10 dní do porodu, jelikoţ měla první pracovní jednání. V období po porodu se cítila velice nezaměstnaně, kdyţ nechodila do práce, a tak se vydala se sestrou na první výlet 14 dní po

55

GÁLA, 1940. str. 15. č. 5.

56


41

porodu do ZOO.

Takţe jiţ v šestinedělí normálně cestovala a chodila do

společnosti, po šestinedělí jela i do zahraničí. Hana u prvního dítěte šla poprvé ven po 14 dnech a u druhého dítěte se tento čas zkrátil na polovinu, takţe chodila po týdnu na procházky, ale nijak to nepřeháněla. Jana poprvé rodila na jaře, kdy bylo hezky, a proto opustila svůj dům asi týden po porodu. Naproti tomu druhé dítě porodila na podzim a počasí bylo velmi špatné, coţ bylo důvodem pro to, ţe dům téměř vůbec neopouštěla asi dva měsíce. Lenka říkala: „Na zahradě jsem seděla druhý den po porodu, ale do společnosti jsem šla poprvé asi za dva týdny až měsíc. S dětmi, které se narodily v létě, jsme chodili na procházky asi tak od druhého až třetího dne po porodu.“ Podobně to probíhalo u Petry, které se první dcera narodila v létě, takţe tak po týdnu chodili na procházky, normálně jezdila hromadnou dopravou a metrem. U druhého syna, který se narodil doma, musela jít na prohlídku k dětské lékařce, takţe to bylo asi tak po 4 dnech, a pak aţ za čtrnáct dní, jelikoţ byla zima. Sára po prvním porodu jela den po návratu z porodnice pro kočárek, který nechtěla kupovat před narozením dítěte. Obdobně tomu bylo u druhého dítěte, kdy bylo potřeba udělat nákup potravin, takţe musela jet, jako jediný řidič v domácnosti. Říkala, ţe v cestování a chození do společnosti v šestinedělí nevidí problém. Tereza popisuje, ţe: „U prvního dítěte jsme docela dodržovali to šestinedělí, jako že jsem byla spíš doma a odpočívala, ale u druhého jsme tak po týdnu už chodili ven. Zároveň jsem se účastnila psychologického výcviku, kam jsem jezdila s mužem nebo matkou, kteří hlídali děti, když jsem měla přednášku a bylo to docela příjemné vytržení z té pečovatelské rutiny“, říká s úsměvem, „protože dokud kojíš, tak stejně nikam moc nechodíš“. Vidíme tedy, ţe šestinedělí, ve smyslu šest týdnů leţet v posteli a nechat o sebe pečovat druhé, se u zkoumaných respondetek nevyskytuje. Posledním cílem bylo zjistit, co znamená tento přechod pro ženu jako matku, jak jej ženy prožívají v dnešní době.

42

Není nutné zde rozebírat změnu u kaţdé ţeny zvlášť, jelikoţ jejich odpovědi se v důsledku shodují a výstiţně, i kdyţ moţná trochu nadneseně, to shrnul Frederick Leboyer, který napsal: „Když si žena projde těhotenstvím a porodem, je vždy jiná, než byla před tím. Je proměněná a mnohem víc rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v pramenu života“.57 Všechny ţeny prošly tímto obdobím, jako nesmírně obohacujícím a posilňujícím, opravdu ţádná z nich nezůstala neproměněna.

Závěr práce Shrňme si nyní poznatky učiněné tímto výzkumným šetřením. Silným faktorem, který měl vliv na proměnu rituálu, byl minulý reţim, jelikoţ přetnul generační předávání informací a poskytování vzájemné pomoci tak, jak tomu bylo od pradávna, kdy zkušenější ţena pomáhala té méně zkušené. Mohli jsme vidět, ţe do určité míry matky respondentek zůstávají v pozicích těch, které pomáhají a radí dceři s péčí o dítě nebo o ni samotnou. Přestaly uţ ovšem zastávat roli rádkyně ve všech úrovních a silné psychické opory, jelikoţ jejich vlastní rovnováha byla silným zásahem narušena. Mohli jsme pozorovat, ţe rituál zcela nevymizel, jak jsem předpokládala, ale dosti se proměnil a stává se velice nenápadným a těţko pozorovatelným a odlišitelným od běţného chování. Pokud bychom jej pozorovali jako cizinci, asi bychom jej nedokázali odlišit od běţného chování. Přesto, ţe je tento rituál takto zastíněn, stále si uchovává rysy rituálu přechodu. Nalezneme v něm fázi odloučení, kdy je ţena vytrţena z běţné společnosti, buďto odchodem na mateřskou

nebo

odchodem

do

porodnice.

Zde

je

v jakémsi

druhu

meziprahového postavení a setrvává v něm v podstatě od odchodu na mateřskou nebo do porodnice aţ do konce šestinedělí, do doby, neţ se s tímto přechodem vyrovná na biologické a psychosociální úrovni. Přechod do nové role je dovršen v období, kdy se sama ţena začíná chápat jako matka, a kdy cítí, ţe ji tak společnost vnímá. Jednoznačně je toto období těţším v případě prvního porodu, jelikoţ se ţena seznamuje se zcela neznámou rolí. V tomto období seznamování a přechodu jí není nabídnuta téměř ţádná opora. Nejasné vymezení přechodu 57

VRÁNOVÁ, 2007.

43

tento přechod znesnadňuje, stejně jako to, ţe nemá pevnou oporu, někoho, kdo by ji provázel a pomohl jí, se vyrovnat s okolnostmi, jeţ nový stav doprovázejí, s opětovným nastavením rovnováhy. Nejasné vymezení jednotlivých fází přechodu souvisí s tím, ţe rituál není konkrétní a neplní tedy svoji funkci v plném rozsahu ve všech rovinách, od společenských, přes kulturní, po osobní. Domnívám se, ţe to, proč je tento přechodový rituál tak nejasný a vyrovnání se s novou rolí tak obtíţné souvisí s nepříjemnými zkušenostmi, jeţ si nesou ţeny z dob, kdy byl tento rituál na jednotlivých úrovních redukován ještě více, neţ se zdá být nyní. Minulý reţim omezil přirozenost a košatost toho rituálu na pahýl, který, jak se zdá nyní opět obráţí, aby snad v budoucnu napomohl ţenám se s tímto traumatem vyrovnat a ne ho ve společnosti ještě prohlubovat.

44

Použitá literatura BABYRÁDOVÁ, H. Rituál, umění a výchova. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 2002. 351 s. ISBN 80-210-3029-1 BOWIE, F. Antropologie náboţenství. Praha: Portál. 2008. 336 s. ISBN 978-807367-378-9 CITTERBART, K. Gynekologie. Praha: Galén. 2001. 277 s. ISBN 80- 7262094-0 ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál. 2008 407 s. ISBN 978-80-7367-465-6 FILIPEC, J. a kol. Slovník spisovné Češtiny. 2. vyd. Praha: Academia. 2000. 647 s. ISBN 80-200-0493-9 GÁLA, C. České lidové pověry a pranostiky o ženách a z porodnictví. Pardubice: B. Turek. 1940. 30 s. GENNEP, A. Přechodové rituály. Praha: NLN, s.r.o. 1997. 201 s. ISBN 807106-178-6 HARTL, P. Psychologický slovník. 3. vyd. Praha: Tercie. 1996. 301 s. ISBN 80901549-0-5 HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 2. vyd. Praha: Portál. 2008. 408 s. ISBN 97880-7367-485-4 LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua. Praha: DharmaGaia. 2007. 174 s. ISBN 978-80-86685-79-3 MACKŮ, F. Průvodce těhotenstvím a porodem. Praha: Grada. 1998. 328 s. ISBN 80- 7169- 589-0 MORRIS, D. Lidský živočich. Praha: Euromedia Group. 223 s. ISBN 1997807176-529-5 MORRIS, D. Nahá žena. Brno: Alman. 2006. 263 s. ISBN 199780-7176-529-5 ODENT, M. Znovuzrozený porod. Praha: Argo. 1995. 152 s. ISBN 80-85794-691 PADYŠÁKOVÁ, H. a REPKOVÁ, A. Transkulturálne posudzovani potřeb v pôrodnej asistencii. In Sociokulturní kontexty v ošetřovatelství a porodní asistenci, příspěvek k podpoře humánnější péče o člověka II. Olomouc: Brittisk.2006. 387 - 394 s. ISBN 80-244-1424-4

45

PAŘÍZEK, A. Kniha o těhotenství a porodu. 2. vyd. Praha: Galén. 2006. 414 s. ISBN 80-7262-411-3 RHEINWALDOVÁ, E. Jak vychovat šťastné dítě. 3. vyd. Praha: MOTTO. 2005. 54 s. ISBN 80-7246-248-2 ROZTOČIL, A. Intenzivní péče na porodním sále. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 1996. 274 s. ISBN 80-7013-2 ROZTOČIL, A. Moderní porodnictví. Praha: Grada Publishing a.s. 2008. 408 s. ISBN 978-80- 247- 1941-2 ROZTOČIL, A. Porodnictví. Brno: Mikada. 2001. 333 s. ISBN 80-7013-339-2 VRÁNOVÁ, V. Historie babictví a současnost porodní asistence. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc. 2007. 203 s. ISBN 978-80-244-1764-6

46

Příloha Podklady ke strukturovanému rozhovoru 1. část je přehledem otázek, podle nichţ zjistíme, zda respondentka patří do cílové skupiny. 1. Jaká je země Vašeho původu? 2. Pocházíte z města nebo vesnice? A kde bydlíte nyní? 3. Jakého nejvyššího vzdělání jste dosáhla? 4. Kolik máte dětí? Kolik Vám bylo let, kdyţ jste rodila? 5. Rodila jste alespoň jedno v letech 2005-10? 6. Jakým způsobem jste rodila? (Doma, v porodnici- klasický porod v horizontální poloze, porod ve vertikální poloze, nebo do vody a porod císařským řezem.) 7. Jakého pohlaví jsou Vaše děti? 8. Co si představujete pod pojmem rituál? Vzájemné vysvětlení toho, jak chápeme tento pojem. 2. část se zabývá obdobími těhotenství, porodu a po porodu. 9. Setkala jste se s rozdílnými reakcemi na to, ţe očekávané dítě je dívka nebo chlapec?

Jaké byly reakce v době těhotenství, porodu a po

porodu? 10. Jak jste proţívala přechody mezi obdobími těhotenství, porodu a po porodu? 11. Setkala jste se s nějakým rituálem nebo zvykem, jeţ Vám pomohl přejít z jednoho období ţivota do nového? 12. Dozvěděla jste se o nějakých zvycích nebo pověrách? Jakým způsobem jste se je dozvěděla a od koho? Jakou váhu jste jim přikládala? 13. Pocítila jste nějakou změnu Vašeho společenského postavení? 14. Srovnání těchto období u jednotlivých dětí? 3. část se zabývá obdobím těhotenství. 15. Jaká byla reakce Vašeho okolí, kdyţ jste se dozvěděla, ţe jste těhotná? 16. Jaké změny ve Vašem ţivotě se v tomto období odehrály? Jak probíhal Váš odchod ze zaměstnání?

47

17. Změnil se nějak pohled okolních lidí na Vás? Pokud ano, jak? 18. Změnilo se nějak Vaše vnímání sebe sama? Pokud ano, jak? 19. Setkala jste se s nějakým rituálem nebo zvykem, jeţ Vám pomohl přejít z jednoho období ţivota do nového? 20. Jaké nové návyky jste si v tomto období vypěstovala? Vykonávala jste je pravidelně? 21. Jakým způsobem jste se během těhotenství připravovala na porod? (Po stránce materiální a informační) 22. Dodrţovala jste nějaká pravidla či tabu váţící se k tomuto období? A jaká? 4. část se zabývá obdobím porodu. 23. Jak vypadala Vaše příprava na samotný porod? 24. Setkala jste se s nějakými zvyky nebo rituály váţícími se k tomuto období? 25. Odkud jste získala rady a informace týkající se porodu? 26. Setkala jste se s nějakými pověrami o porodu? 27. Kdo byl u Vašeho porodu a proč? Kdo o tom rozhodl? 28. Dostala jste nějaké rady od své maminky nebo babičky? 29. Jsou ve vaší rodině nějaké zvyky váţící se k tomu období? 30. Dodrţovala jste nějaká pravidla či tabu váţící se k tomuto období? A jaká? 31. Měla jste nějakou moţnost zasahovat do porodu? Pokud ano, jak, co jste dělala? 5. část se zabývá obdobím po porodu (šestinedělím) 32. Jak probíhal Váš návrat z porodnice? 33. Co jste udělala jako první po návratu z porodnice a co následovalo? 34. Jakým způsobem jste byla doma přivítána? 35. Kdy a jakým způsobem jste dítě poprvé ukázala své rodině? 36. Kdy a jakým způsobem jste dítě poprvé ukázala svým známým? 37. Setkala jste se nějakými pověrami týkajícími se šestinedělí? 38. Dostala jste nějaké rady od své maminky nebo babičky? 39. Jsou ve vaší rodině nějaké zvyky váţící se k tomu období? 48

40. Jak se změnil pohled Vašeho okolí? 41. Jak se změnil Váš pohled na sebe sama jako matku? 42. Kdy jste poprvé opustila svůj dům? 43. Dodrţovala jste nějaká pravidla či tabu váţící se k tomuto období? A jaká? 44. Jak jste proţívala tento přechod? 45. Jak probíhalo první koupání, kojení Vašeho dítěte a první péče o něj? 46. Chyběl Vám v tomto období nějaký rituál nebo pomoc, které by Vám usnadnili jednotlivé přechody? 47. Je něco, co jste si ještě vzpomněla nebo chtěla doplnit?

49

Rituály v souvislosti s těhotenstvím a porodem

Recommend Documents