B Typologie B.1 Tradiční typy veřejných prostranství
25 33
B.1.1 Ulice
33
B.1.2 Náměstí
36
B.1.3 Nábřeží
37
B.1.4 Park
40
B.2 Specifické a doplňkové formy veřejných prostranství
43
B.2.1 Pasáže a průchody
43
B.2.2 Prostranství ve vyšších úrovních města
45
B.2.3 Veřejně přístupné vnitrobloky
46
B.2.4 Veřejná prostranství okolo solitérních budov
48
B.2.5 Veřejná prostranství veřejných budov
49
B.2.6 Vyhrazená prostranství — areály
50
B.2.7 Veřejná prostranství sídlišť
51
B.2.8 Veřejná prostranství dopravní infrastruktury
54
B
Typologie
Typologie
Prostor se stává místem, když mu jedinci dají význam. S takovým místem se jedinec ztotožňuje, dává mu jméno a vnímá jej odděleně od okolí, které jej obklopuje. TUAN, Yi–Fu. Space and Place: Humanistic perspective. Progress in Geography, č. 6, s. 233—246.
Definování charakteru veřejného prostranství je jedním z předpokladů pro vytvoření uchopitelného a čitelného prostředí.
B
Veřejná prostranství jsou v manuálu členěna na jednotlivé typy na základě definování jejich charakteru a urbanistické úlohy ve struktuře města. Pro jednotlivé typy jsou pak formulovány základní obecné principy k dosažení jejich kvality. Cílem je, aby každé veřejné prostranství mělo čitelný charakter a zastávalo jasnou a smysluplnou úlohu v celkové struktuře města. Platí to zejména pro nově vytvářená veřejná prostranství, ale také pro úpravy stávajících. Správné vyhodnocení charakteru, úlohy a významu místa v rámci města je základem koncepčního přístupu. Definování charakteru veřejného prostranství by mělo být prvotní úvahou jak projektanta, tak zadavatele. Předurčuje totiž směřování i celkovou podobu konkrétního prostranství a zavazuje tak všechny spolutvůrce k naplňování jasně definovaného cíle. Deklarovaný charakter, význam a smysl je důležitý i z hlediska zpětného vyhodnocení kvality všech zásahů do veřejného prostranství. Základní osnovu struktury veřejných prostranství města tvoří tradiční typy: ulice, náměstí, nábřeží a parky. Ostatní veřejná prostranství, která doplňují obraz města a zpravidla se fyzicky i významově vážou k určitým stavebním objektům či urbanistickým typům, jsou v manuálu nazývány specifickými a doplňkovými formami veřejných prostranství
kontext je nositelem skutečností, které určitému typu prostranství propůjčují charakter, atmosféru a identitu. Základními okolnostmi, které velkou měrou podobu prostranství ovlivňují, jsou především význam prostranství v rámci města a charakter navazující struktury zástavby. Standardní typy veřejných prostranství (ulice, náměstí) se v jednotlivých typech zástavby liší nejen vizuální podobou, ale např. i formou uspořádání, nároky na používané materiály, jejich technický standard, odolnost apod. Níže uvedené členění města dle charakteru struktury zástavby je vytvořeno pouze pro potřeby manuálu. Kritériem je převládající charakter, ne místopisné vymezení. Členění je nástrojem k odlišení různých přístupů k definování typů a charakteru veřejných prostranství, k jejich Uspořádání →[C/s. 57] a k umísťování pro Prvky →[D/s. 119]. Zde vysvětlené pojmy jsou pak používány v navazujících kapitolách:
Kapitola Typologie se v manuálu zabývá obecnými principy vytváření kvalitního veřejného prostranství jako typologického celku. Typ je však třeba chápat jako formulaci určitého ideálního stavu, jako matrici, která se „ohýbá“ působením dalších okolností. Teprve
[B_01] Principiálně odpovídá pojmům: Centrum ↗ KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus II. Praha: IPR, 2012. 123 s., Historické město ↗ IPR, KMP. Metropolitní plán: Koncept odůvodnění: Duch plánu. Praha: IPR, 2014. ISBN 978-80-8793106-6. Historické město nezahrnuje oblasti památkové zóny a části Pražské památkové rezervace, které charakterem odpovídají kompaktnímu městu nebo venkovské struktuře původních sídel (členění z hlediska památkové ochrany je na základě jiných kritérií).
—— Historické město [B_01] Oblast odpovídá nejstarším částem památkově chráněného historického jádra města. Převažuje rostlá struktura, veřejná prostranství jsou vymezena nepravidelnými bloky. Tvoří je užší ulice, kamenná náměstí, plácky, zákoutí a průchody a jasně definované zahrady spíše než
27
28
B
Typologie
parky. Charakteristická pro oblast je uzavřená stavební čára, která je identická s uliční čarou. Rozhraním veřejných prostranství jsou zpravidla fasády domů.
—— Kompaktní město Oblast, kterou tvoří souvislá, naplánovaná, geometrická struktura. Veřejná prostranství jsou vymezena klasickou blokovou zástavbou se službami v parteru. Tvoří je širší ulice, náměstí, pasáže a městské parky. Charakteristická pro oblast je uzavřená stavební čára, která je zpravidla identická s uliční čarou. Rozhraním veřejných prostranství jsou zpravidla fasády domů. [B_02]
—— Zahradní město[B_03] Oblast, kterou tvoří rozvolněná zástavba menšího měřítka. Struktura je tvořena geometrickou osnovou pozemků a jednotlivými budovami solitérními či sdruženými. Veřejný prostor je nejčastěji vymezen ploty a zídkami. Tvoří jej klidné ulice, parky a (parková) náměstí. Pro oblast je charakteristická otevřená stavební čára.
Zahradním městem se v manuálu rozumí jak klasické vilové čtvrti, tak i satelitní zástavba rodinných domů.
—— Modernistické město[B_04] Oblast, kterou tvoří rozvolněná zástavba (vznikající zpravidla od 2. pol. 20. stol. po současnost). Struktura je tvořena solitéry a kompozicí hmot ve volném prostoru, které jsou uspořádány do monofunkčních komerčních, produkčních, rekreačních nebo obytných celků (sídliště). Veřejná prostranství jsou obtížně fyzicky vymezitelná, tvoří je zejména silnice, cesty a plochy zeleně. Charakteristická pro oblast je volná stavební čára.
—— Původní sídla a obce Rostlá struktura venkovského typu vyskytující se převážně v historických jádrech osídlení či na území jednotlivých sídel v krajině zahrnuje drobnější zástavbu původních venkovských chalup a zemědělských statků, formovanou kolem vnitřní návsi nebo uličního prostoru.
[B_02] Principiálně odpovídá pojmu: Město ↗ KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus II. Praha: IPR, 2012. 123 s. Některé části kompaktního města jsou součástí Pražské památkové rezervace (PPR). V těchto oblastech je třeba postupovat také v souladu s principy památkové péče.
—— Příměstská krajina Oblast města vně zastavěného a zastavitelného území, kterou tvoří zejména přírodní prvky a krajinné celky. Zástavba má charakter ojedinělých solitérních objektů. Z hlediska manuálu má význam jako další z charakterů
[B_03] Principiálně odpovídá pojmům: Předměstí a částečně Periferie ↗ KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus II. Praha: IPR, 2012. 123 s. Praha je v Manuálu členěna na oblasti s charakterově příbuznou strukturou, ne na pásma města, tzn. vzdálenost od centra nehraje roli. Jinými slovy zahradní město se nachází jak na předměstí (vilová čtvrť), tak na periferii (satelitní výstavba).
[B_04] Principiálně odpovídá pojmům: Modernistické město ↗ IPR, KMP. Metropolitní plán: Koncept odůvodnění: Duch plánu. Praha: IPR, 2014. ISBN 978-80-87931-066.; Periferie a částečně i Předměstí ↗ KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus II. Praha: IPR, 2012. 123 s.
města, který ovlivňuje tvorbu prostředí. Manuál se vztahuje i na cesty a zastavení v krajině. Lze na ně rovněž aplikovat principy kvality popsané v manuálu podobně jako na veřejná prostranství ve městě (s ohledem na odlišný charakter krajinného prostředí). V základním dokumentu není krajina řešena komplexně.
Mnohá pražská území se nacházejí na rozhraní těchto charakteristických struktur města. Jsou to např. oblasti, kde se mísí pravidelná bloková struktura s původní vesnickou strukturou a bývalými industriálními areály nebo oblasti příměstské krajiny, kde se nacházejí fragmenty přírodních a zemědělských ploch v bezprostředním kontaktu s urbanizovanými plochami. Právě taková území disponují obrovským potenciálem z hlediska tvorby veřejných prostranství. Kontrast různých měřítek, různých vrstev města, bývalých i současných funkčních celků umožňuje vytvoření adaptabilního prostředí. Vedle jasně definovatelných ulic a náměstí tak mohou existovat veřejná prostranství, která jednoduše kategorizovat nelze, a přesto mohou být kvalitní. Znakem takových prostranství je posouvání významů, hodnotou je proměnlivost, reverzibilita, která je předpokladem jak silné identity, atraktivity, tak i udržitelnosti místa. Praha je typická množstvím urbanisticky nestabilizovaných území, kde zpravidla převažují latentní prostranství viz definované Pojmy veřejný prostor a veřejné prostranství →[návrh Strategie kvality veřejných prostranství/I.1/s. 12]. Tam, kde není kvalitně vyřešena urbanistická struktura, lze veřejný prostor uchopit jen stěží. Vytvořit kvalitní strukturu veřejných prostranství a definovat jednotlivá prostranství lze jen za použití
Typologie
urbanistických nástrojů. Dílčím úpravám veřejných prostranství v takových částech Prahy by měla předcházet komplexní urbanistická úvaha nad širším územím. Tam, kde lze předpokládat dotažení celkového řešení místa, je chybou provádět nekoordinované fragmentární zásahy, které mohou být nejen ztracenou investicí, ale často také budoucí překážkou pro realizování koncepčního řešení. Avšak tam, kde ideální komplexní úprava není v dohledné době z ekonomických či technických důvodů možná, může být směřování určitého místa částečně definováno také jeho citlivě a chytře organizovaným dočasným nebo přechodným využitím, které může nabývat mnoha fyzických forem. Význam často spontánních a neformálních akcí ve veřejném prostoru spočívá především v iniciační a sociální rovině, v nízkonákladovém oživení prostranství, jeho zapojením do života města a tím eliminaci zanedbaných míst, která degradují celou širší oblast města. Zpřístupnění a aktivace takových míst, přechodné využití opuštěných brownfields nebo testovací či sezónní akce mohou zvyšovat kvalitu života ve městě, probouzet v lidech zájem o kvalitu veřejného prostoru a dění v něm. V případě, že jde o zastavitelné území, kde však v dohledné době není stavební záměr plánován, je takové využití vhodnějším řešením, než dlouhodobý vizuální kontakt okolí se zanedbanou plochou. V takovém případě ale musí být zajištěno, že přechodná úprava je skutečně dočasná a že se v budoucnu nestane důvodem „ochrany“, která by znemožnila zastavění, kterému je místo určeno územním plánem. Také viz Základní teze nástrojů dosahování kvality v procesu tvorby veřejných prostranství →[návrh Strategie kvality veřejných prostranství/IV.7/s. 31].
B
29
30
B
Typologie
[ příklady: charaktery struktury města ]
001 Historické město [ Praha 1, Staré Město ]
003 Zahradní město [ Praha 6, Hanspaulka ]
005 Původní sídla a obce [ Praha 13, Stodůlky ]
002 Kompaktní město [ Praha 2, Vinohrady ]
004 Modernistické město [ Praha 11, Jižní Město ]
006 Příměstská krajina [ Praha 6, Divoká Šárka ]
Typologie
[ příklady: nezařaditelná a dočasná veřejná prostranství ]
007 Původně uzavřený průmyslový areál je dnes veřejným prostranstvím, pěším korzem. Atraktivita spočívá také v proměně místa, v jeho novém významu, v kontrastu původního a nového [ Brazílie, Sao Paulo ]
009 Dočasné využití pozemku určeného pro výstavbu je atraktivním místem zastavení, kultivuje turisticky frekventovanou část centra města [ Německo, Berlín ]
008 Nesnadno zařaditelné, ale kvalitní veřejné prostranství, jehož podstatou je oslava diverzity a spolupráce s místní komunitou čítající přes 50 národnostních menšin. Superflex + BIG + Topotek 1 (2012) [ Dánsko, Kodaň ]
010 Dočasný projekt kulturně–společenského centra aktivuje nevyužívanou část pražského nábřeží [ Praha 1, Malá Strana, Cihelná náplavka ]
B
31
