Autorky dìkují všem autorùm, spoluautorùm a konzultantùm, kteøí se na této knize podíleli

��

��

��

Autorky dìkují všem autorùm, spoluautorùm a konzultantùm, kteøí se na této knize podíleli. Velké podìkování za pomoc a podporu pøi tvorbì a vydání této publikace patøí pøedevším MUDr. Pavlu Horákovi, Csc., MBA, øediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny Èeské republiky, ing. Jaromíru Gajdáèkovi, výkonnému øediteli Svazu zdravotních pojišťoven Èeské republiky a Romanu Spáèilovi, majiteli tiskárny TAVA.

Kniha vyšla díky podpoøe Svazu zdravotních pojišťoven ÈR. Autorský kolektiv: Hana Barešová JUDr. Ondøej Dostál, Ph.D., LL.M. Ing. Jaromír Gajdáèek Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA MUDr. Rastislav Maïar, Ph.D. MUDr. Antonín Malina, Ph.D., MBA MUDr. Jiøí Skøivánek, MBA MUDr. Ivan Stanìk Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D. Bc. Dana Vaòková Mgr. Ivana Vašátková Bc. Hana Zrníková Mgr. Františka Fisherová RNDr. Renata Podstatová doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA Mgr. Jarmila Øehoøová, Ph.D. JAK PØEŽÍT POBYT VE ZDRAVOTNICKÉM ZAØÍZENÍ 100+1 otázek a odpovìdí pro pacienty Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3097. publikaci Odpovìdný redaktor Josef Josefík Sazba a zlom Milan Vokál Kresby Štìpán Mareš Poèet stran 144 Vydání 1., 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo © profimedia.cz

(tištěná verze) ISBN 978-80-247-1997-9 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6198-5 © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah / Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 (Eliška Sovová, Renata Podstatová, Jarmila Øehoøová) / Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 (Antonín Malina) / Zdravotní pojišťovny a kvalita zdravotní péèe . . . . . . . . . . . . . . . 19 (Jaromír Gajdáèek) / Jak si vybrat nemocnici, co si vzít s sebou k hospitalizaci, komunikace v nemocnici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Eliška Sovová, Jarmila Øehoøová) 1. Naše nemocnice má velmi dobrou povìst, jak ale mohu zjistit nìjaké objektivní údaje o její kvalitì? . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Mám zrakové postižení, jak budou se mnou v nemocnici jednat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Mám podstoupit operaci žluèníku, mohu si urèit, ve které nemocnici operaci podstoupím? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Chtìla bych si nechat „opravit“ prsa, mohu si vybrat, kde mi operaci provedou? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Mám velké bolesti na hrudi, co mám dìlat? Jsem sledován na internì i na onkologii a na plicním. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Jak se do nemocnice dostanu, poveze mì sanitka nebo mùžu jet osobním autem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. Co všechno si mám vzít do nemocnice s sebou? Co cenné pøedmìty a peníze? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8. Jaký bývá denní režim na oddìlení? Mohu kouøit i v nemocnici? 9. Na co mám myslet pøi propuštìní z nemocnice? . . . . . . . . . . 10. Babièka leží na interním oddìlení a lékaøi mi oznámili, že ji budou pøekládat do Léèebny dlouhodobì nemocných. Musí s tím babièka souhlasit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 21

. . 24 . . 24 . . 25 . . 25 . . 25 . . 26 . . 26 . . 28 . . 29

. . 30 5

osvit 4G Wednesday, 3rd October, 2007

Jak pøežít pobyt ve zdravotnickém zaøízení

/ Zdravotnická dokumentace pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Jarmila Øehoøová) 11. Mohu jako pacient nahlížet do své zdravotnické dokumentace? . 12. Jakým zpùsobem mohu získat nebo zapùjèit svoji zdravotnickou dokumentaci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13. Proè se musím podepisovat do dokumentace? . . . . . . . . . . . . 14. Mohu jako pacient také zapisovat nìkteré údaje do své zdravotnické dokumentace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15. Které dokumenty si musím vzít s sebou do zdravotnického zaøízení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16. Proè se mnou sestra sepisuje tolik dokumentù a ptá se na tolik údajù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17. Kdo mùže ve zdravotnickém zaøízení èíst moji dokumentaci? . . . 18. Jak se vede dokumentace ve zdravotnickém zaøízení, písemnì nebo elektronicky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19. Kde je uložena dokumentace po mém odchodu ze zdravotnického zaøízení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20. Jak mám postupovat, když nìjaký „papír“ ztratím? . . . . . . . . . .

. 31

/ Práva a povinnosti pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Hana Zrníková) 21. Lékaø vám sdìlil, že je nutné, abyste se vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu dostavil k hospitalizaci do nemocnice a vy nesouhlasíte? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22. Proè musíte informovat lékaøe o onemocnìních, která podle vás s vaší nynìjší hospitalizací nesouvisí? . . . . . . . . . . . . . . . . 23. Chcete být se svým dítìtem umístìni ve zdravotnickém zaøízení do lùžkové péèe? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24. Sestra nebo lékaø vám oznámili, že vás zítra èeká vyšetøení, malý zákrok nebo operace? Máte strach, nevíte, co s vámi budou dìlat a jak to mùže dopadnout? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25. Nelíbí se vám, že máte odhalit intimní místa na tìle a okolo stojí plno lékaøù, sester a studentù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26. Nevíte, jak se jmenuje váš ošetøující lékaø a jak vypadá lékaø, který vás bude zítra pøi operaci uspávat? . . . . . . . . . . . . . . . . 27. Lékaø by vás rád zaøadil do výzkumného projektu, co máte dìlat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 38

6

. 33 . 33 . 34 . 34 . 34 . 35 . 35 . 36 . 36 . 37

. 40 . 42 . 43

. 43 . 44 . 44 . 45

28. 29.

30.

Máte výhrady k vnitønímu øádu zdravotnického zaøízení, kde jste právì hospitalizováni? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Lékaø vám naordinoval léèebný režim (napøíklad mìsíc nezatìžovat pravou dolní konèetinu váhou vlastního tìla, brát 2× dennì lék, dodržovat stanovenou dietu, atd.) a vy to nechcete a nebudete dodržovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Jak se mám bránit pøi porušování svých práv? . . . . . . . . . . . . . . 48

/ Pouèení pacienta v souvislosti s jeho onemocnìním (edukace) (Lenka Slezáková) 31. Co to je ta edukace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32. Jak dlouho bude edukace trvat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33. Kdy a kdo bude edukaci provádìt? . . . . . . . . . . . . . . . . . 34. Co konkrétnì se budu uèit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35. Nauèím se to? Už jsem stará, budu se umìt o sebe i nadále postarat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36. Budou nutné opakované hospitalizace? . . . . . . . . . . . . . 37. Co budu k edukaci potøebovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38. Nebude to všechno moc drahé, musí se nìco doplácet? . . . 39. Nemohu se to doma nauèit sama podle nìjakého návodu? . 40. Ke kterému lékaøi teï budu chodit na kontroly? . . . . . . . .

. . . . 50 . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

54 55 55 55

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

56 56 56 57 57 57

/ Podávání lékù pacientùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Dana Jurásková) 41. Proè se dávky léèiv liší u každého nemocného a co všechno ovlivòuje dávkování lékù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42. Jakými zpùsoby lze aplikovat léky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43. Jaká jsou místa vpichu pøi aplikaci lékù injekèní technikou? . . . . 44. Jaké mohou být komplikace pøi podání lékù injekèní technikou? . 45. Proè je nutné dodržovat pøesný èas podání léku? . . . . . . . . . . 46. Je rozdíl mezi užitím léku pøed nebo po jídle? . . . . . . . . . . . . . 47. Jaké pøíznaky je nutné urychlenì hlásit lékaøi nebo jej vyhledat? . 48. Lze doplòovat lékaøem urèenou léèbu svými chronickými léèivy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49. Proè nesmím v nemocnici užívat léky, které jsem si pøinesl z domu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 59

. . . . . . .

61 62 64 65 66 66 67

. 68 . 68

7


50.

Proè musím lék spolknout pøed sestrou? Proè už nejsou kalíšky s léky, které si pacient užije sám, bez dozoru? . . . . . . . . . . . . . . 69

/ Stravování ve zdravotnických zaøízeních . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Ivana Vašátková, Hana Barešová, Dana Vaòková) 51. Kdo se vùbec stará o jídlo pacientù v nemocnici? . . . . . . . . . . 52. Doma jsem jedl všechno, žádnou dietu nemám. Budu mít v nemocnici nìjakou dietu? Jak dlouho? . . . . . . . . . . . . . . . . 53. Pìt let mám bezlepkovou dietu. Budu mít možnost ji dodržovat i v nemocnici? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54. Sestøi, proè vás opakovanì zajímá, co sním? Už jste se mì ptala po snídani. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55. Mohu jíst ještì nìco jiného než mi dáváte zde? . . . . . . . . . . . . 56. Proè nemohu jíst jako „normální“ èlovìk? Proè mám tu hadièku? 57. Já nejsem zvyklý tolik pít, proè mì k tomu nutíte? . . . . . . . . . . 58. Trpím pocity žíznì. Proè se nemohu více napít? . . . . . . . . . . . . 59. Proè mi tady dávají kuøecí (hovìzí) maso, když v televizi øíkali, že to není zdravé? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60. Dietu jste mi pìknì vysvìtlili, ale je hroznì drahá. Kde mám na to vzít? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 70

/ Pøíprava k operaci, anestezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Jiøí Skøivánek) 61. Mám jít na operaci tlustého støeva, mám strach a nevím, jestli je operace vùbec potøeba. Koho se mùžu zeptat? . . . . . . . . . . . . 62. Jaký typ operace (tj. klasická cesta otevøeným zpùsobem nebo miniinvazivní/laparoskopická operace) je pro mne vhodná? . . . 63. Co je to laparoskopie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64. Co je to jednodenní chirurgie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65. Jaké jsou nejbìžnìjší výkony provádìné na chirurgickém oddìlení a jak se provádìjí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66. Jaké jsou zpùsoby anestezie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67. Co je to celková anestezie? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68. Co je to regionální anestezie (napø. epidurální) a jaké jsou její výhody? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69. Mùže mít anestezie nìjaké vedlejší úèinky? . . . . . . . . . . . . . . 70. Bojím se bolesti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 83

8

. 71 . 72 . 74 . . . . .

74 75 76 77 79

. 81 . 82

. 86 . 86 . 87 . 87 . 88 . 91 . 92 . 93 . 94 . 95

/ Nemocnièní infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 (Rastislav Maïar, Renata Podstatová) 71. Jakým zpùsobem nejèastìji dochází ke vzniku nemocnièních infekcí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 72. Jak se nemocnièní infekce projevují? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 73. Jak nemocnièním infekcím mùžeme pøedcházet? . . . . . . . . . . 101 74. Jaké jsou nejèastìjší pøípady nesprávného postupu zdravotníka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 75. Co je to MRSA? (Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus) . . 103 76. Proè mne umístili na izolaci, když nemám pøíznaky infekèní nemoci? Jaká jsou pravidla pøi izolaci pacienta? . . . . . . . . . . . . 104 77. Pacient tøi mìsíce po katetrizaci onemocnìl virovou hepatitidou B (žloutenkou typu B). Po šetøení pracovníkem Krajské hygienické stanice bylo zjištìno, že byl nakažen pøi katetrizaci resterilizovaným (opìtovnì sterilizovaným) jednorázovým katétrem. Je to nemocnièní infekce? . . . . . . . . . 105 78. Pacientka mìla cévní mozkovou pøíhodu a pøi pádu si zlomila krèek stehenní kosti. Primárnì se øešilo akutní základní onemocnìní (cévní mozková pøíhoda) a teprve potom se operoval kyèelní kloub. Po operaci musela setrvat 24 hodin v poloze na zádech. Po této dobì se jí na patì a køížové kosti vytvoøily proleženiny. Je to nemocnièní infekce? . . . . . . . . . . . 106 79. Pacient (82 let) se zbytnìlou prostatou mìl zavedený permanentní moèový katétr. Po mìsíci mìl zvýšené leukocyty (poèet bílých krvinek) a mikrobiologický nález (bakterie) v moèi. Protože nemìl klinické pøíznaky infekce, nebyla nasazena antibiotika, ale po odstranìní katétru se infekce sama vyhojila. Byla to nemocnièní infekce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 80. Dva dny po operaci mi sestra pøevazovala operaèní ránu. Rána se zaèínala hojit, byla èistá, bez sekretu, jizva nebolela. Pozdìji zaèala operaèní rána bolet a pøi dalším pøevazu hnisala, objevil se hnisavý sekret. Mùže to být nemocnièní infekce a jakým mechanismem vznikla? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

9


/ Mimoøádné události v nemocnici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 (Renata Podstatová, Rastislav Maïar, Eliška Sovová, Františka Fischerová) 81. Co mám udìlat, když jsem upadl z postele (pøíp. na pokoji, chodbì, WC, v areálu nemocnice atd.) a nemám žádné zranìní a nic mì nebolí. Mám to nahlásit sestøe? . . . . . . . . . . . . . . . . 115 82. Co mám udìlat, když mi sestra bez jakéhokoliv vysvìtlení donese tabletu na tlak jiné barvy a velikosti, než obvykle beru? . . 115 83. Po podání transfuze jsem mìl zvýšenou teplotu, zimnici, tøesavku, bolesti hlavy a zvracel jsem. Je to normální reakce? Koho se mám zeptat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 84. Co mám dìlat, když se mi ztratí z nemocnièního pokoje osobní vìci? Komu to mám nahlásit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 85. Co mám udìlat, když se mi podaøí omylem nìco rozbít (teplomìr, tonometr, kohoutek umyvadla, splachovadlo WC apod.)? Komu to mùžu bez obav z nepøíjemností nahlásit? . . . . . . . . . . . . . . 117 86. Co mám udìlat, když mi pøed operací køeèových žil oholí jinou nohu? Mùžu na to nebo i na jiné nesrovnalosti lékaøe upozornit? 118 87. Pøišla mì ošetøovat sestra a byl z ní cítit alkohol, co mám udìlat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 88. Co mám udìlat, když zaène na oddìlení hoøet? . . . . . . . . . . . . 118 89. Na pokoji ležíme dva Novákové, nemùže si nás nìkdo splést? . . . 119 90. Paní, která leží vedle mì, vyhazuje léky do koše, když se sestra nedívá. Co mám dìlat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 / Právní postup pøi porušení práv pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 (Ondøej Dostál) 91. Domnívám se, že lékaøi nepostupovali správnì a poškodili mi zdraví. Co mám dìlat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 92. Chci si na lékaøe stìžovat a také zažalovat nemocnici o náhradu škody. Jak by mìla moje žaloba èi stížnost vypadat a co by mìla obsahovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 93. Jak se u soudu zjišťuje, zda k pochybení došlo, musí všechny dùkazy dodat žalobce, nebo si potøebné skuteènosti soud zjistí sám? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 94. Manžel byl plánovanì hospitalizován v nemocnici k odstranìní žluèníku. Operace se neèekanì zaèala komplikovat, po operaci manžela pøevezli na anesteziologicko-resuscitaèní oddìlení 10

nemocnice a tam po tøech dnech i pøi maximální péèi lékaøù zemøel. Jak se mohu dostat k jeho zdravotnické dokumentaci a zjistit, co se vlastnì stalo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95. Lze v rámci odškodného žádat pouze finanèní náhradu nebo napøíklad reoperaci? Je nìkde uvedeno, jak vysoká má náhrada v konkrétních pøípadech být? Kdo peníze vyplácí? . . . . 96. Mùže se stát, že by soud nepøiznal poškozenému pacientovi odškodné proto, že se pacient pøi léèbì choval nezodpovìdnì a škodu na svém zdraví si tak vlastnì sám zpùsobil? . . . . . . . . . 97. Je pravda, že jsou øízení pøed soudem zdlouhavá? Jak dlouho asi trvají? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98. Dokdy je možné žádat o náhradu? Mùžu o nárok na odškodné pøijít, pokud ke škodì došlo již pøed mnoha lety, avšak já jsem se odhodlal k žalobì u soudu až nyní? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99. Jak si najdu vhodného advokáta a jak bude probíhat naše první setkání? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100. Jaké jsou náklady na soudní øízení a kdo je platí? Co když jsem nemajetný? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

128

129

131 132

133 133 135

/ 101. A co øíci na závìr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 (Eliška Sovová) / Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 (Ivan Stanìk) / Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 / Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

11

Pøedmluva

/ Pøedmluva (Eliška Sovová, Renata Podstatová, Jarmila Øehoøová) Pacient Jan Novák 46 let: „ Proè mi nikdo nic neøekl?“ Lékaø Jan Novák 46 let: „Proè se mì nikdo nezeptal?“

Myšlenka napsat tuto knihu vznikla na konci roku 2005. Její podobu a rozsah jsme konzultovaly s mnoha známými, jak s odborníky, tak i s laickou veøejností. Zajímavé bylo, že myšlenka k napsání této knihy se u laikù setkala s velkým pochopením a pøímo nadšením, reakce od odborné veøejnosti byly spíše váhavé. Navíc jsme vymyslely mírnì provokativní titul, který se ne vždy setkal s pochopením. Na podzim 2006 byla kniha pøipravena do tisku. A vtom pøišel „pøípad Zelenka“, pøípad opakovaných vražd v nemocnici v Havlíèkovì Brodì, který ukázal, jak je naše zdravotnictví zranitelné a tím velmi drsnì potvrdil, jak je tato kniha pro laiky potøebná. Tato kniha sice nezabrání akci jednotlivce, ale mùže pomoci v tom, že z pozice pouèeného pacienta mùže každý z nás pøispìt k tomu, aby se „pøípad Zelenka“ a jiná úmyslná i neúmyslná pochybení v takovém rozsahu nikdy neopakovala. Tato publikace má pøispìt k lepšímu porozumìní mezi pacienty a zdravotnickým personálem a ukázat, jak lze provádìt kvalitní zdravotnickou péèi za úèasti informovaného pacienta. Snahou všech zdravotníkù je zlepšit zdravotní stav pacienta v co nejkratší dobì, za použití adekvátních léèebných metod a pøimìøených ekonomických prostøedkù. Základem každého dobrého vztahu mezi lidmi je správná komunikace. Mnoho neshod a nedorozumìní ve zdravotnictví vzniká právì z nedostateèné komunikace a z nesprávného dojmu pacienta, že zdravotnický personál je neomylný a dokonalý. Kniha má pacienta upozornit na to, že komunikace je dialog, který vedou dva partneøi – zdravotnický personál a pacient. Kniha pøehlednì zpracovává všechna témata, týkající se kvalitní péèe ve zdravotnickém zaøízení, o kterých by mìl mít každý pacient pøehled. Kvalita ve zdravotnictví je „hitem“ poslední doby. Definicí kvality zdravotní péèe je nìkolik, pro jednoduchost uvádíme dvì. Svìtová zdravotnická organizace v roce 1966 definovala kvalitu jako souhrn výsledkù dosažených v pre-

13


venci, diagnostice a léèbì, urèených potøebami obyvatelstva na základì lékaøských vìd a praxe. Obecná definice potom øíká, že kvalita péèe je „dìlat správné vìci správným zpùsobem“. Co nelze mìøit, jako by neexistovalo. O kvalitì nelze pouze hovoøit, kvalita se musí systematicky zavádìt, sledovat, mìøit, vyhodnocovat a z výsledkù musí být uèinìny adekvátní závìry, které se znovu zavedou do praxe. Historie programù (modelù) kvality zdravotní péèe zaèala v USA na poèátku minulého století, jako zakladatel je uvádìn Ernest Codman. V roce 1917 rozvinula American College of Surgeons Základní standardy pro nemocnice; pøi provádìní inspekcí daným požadavkùm vyhovìlo pouze asi 15 % nemocnic. V roce 1926 byl vydán první tištìný manuál. Od roku 1950 se zaèalo øídit akreditaèními standardy více než 3200 nemocnic. V roce 1951 byla vytvoøena Spoleèná komise pro akreditaci nemocnic. Tato organizace zaèala vytváøet standardy a od roku 1953 je zaèala publikovat. V roce 1987 byl zmìnìn název této organizace na dnešní Joint Commission on Accreditation of Health Care Organization (JCAHO). JCAHO hodnotí nyní více než 15 000 zdravotnických zaøízení v USA. Je to nezávislá nezisková organizace. Do kontroly jsou nyní zaøazeny indikátory v rámci kardiovaskulárních chorob, protiepidemických opatøení, porodnictví, onkologie, operaèní péèe, užívání lékù a úrazù. V roce 1998 byla vytvoøena JCAHO mezinárodní komise – Joint Commission International Accreditation (JCIA). Tento smìr podporuje i International Society for Quality in Health Care – ISQ – Mezinárodní spoleènost pro kvalitu ve zdravotnictví. ISQ vyvinula akreditaèní standardy v agendì pro vedení programù akreditace – ALPHA. Standardy ALPHA jsou pojaty tak, aby zohledòovaly kvalitu všech aspektù a respektovaly požadavky Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Standards Organisation – ISO), Baldrigeova kriteria výkonové dokonalosti a kriteria organizaèní dokonalosti. V roce 1989 zøídila Evropská nadace pro management jakosti (EFQM – European Foundation for Quality Manegement) Evropskou cenu za kvalitu (EQA – European Quality Award), která byla urèena na zvýšení konkurenceschopnosti evropských firem. EFQM sdružuje asi 850 firem z celé Evropy. Po zmìnì politického systému se i v Èeské republice objevily snahy o implementaci systému zajišťování a zlepšování kvality zdravotní péèe a posléze i o zavedení akreditace do zdravotnictví.

14

+ Pøedmluva

V Èeské republice vznikla v roce 1998 Spojená akreditaèní komise jako nezávislá organizace poskytovatelù zdravotní péèe; jejími zakladateli se staly Asociace nemocnic ÈR a Asociace èeských a moravských nemocnic. Byla vydána vyhláška MZ ÈR, která definovala 50 akreditaèních standardù. Akreditaèní standard stanovuje, co musí daná nemocnice splòovat, aby byla akreditována – tedy prošla nezávislou kontrolou. Mezi parametry, které se sledují, patøí napøíklad dodržování práv pacienta, správné vedení zdravotnické dokumentace, správný postup pøi pøíjmu, pobytu a propuštìní pacienta, podávání lékù, pøíprava a podávání stravy, pøenos informací v zaøízení, hygienická pravidla, ekonomické ukazatele, kontrola pøístrojù a personální politika. V roce 2000 vláda Èeské republiky svým usnesením è. 458/2000 pøijala Národní politiku podpory jakosti a na ministerstvu zdravotnictví vznikla Rada pro kvalitu ve zdravotnictví. Od roku 2005 je každá nemocnice, která je pøímo øízená MZ ÈR, povinna na svých webových stránkách zveøejòovat nìkteré údaje, týkající se kvality zdravotní péèe. Ostatní nemocnice mohou tyto údaje zveøejòovat dobrovolnì.

15


/ Úvod (Antonín Malina)

Když na sklonku života vzpomínal anglický novináø a spisovatel George Orwell na svùj nìkolikatýdenní pobyt v paøížské nemocnici v roce 1921 se zápalem plic, napsal: „Každá instituce s sebou nosí vždy kus své minulosti… Nemocnice zaèaly jako útulky, kam se pøíhodnì strkali malomocní, aby mìli kde umírat, a pokraèovaly jako ústavy, kde se medici uèili svému budoucímu umìní na tìlech chudých pacientù. Nemohu si stìžovat na péèi, jaká mi byla vìnována v kterékoliv britské nemocnici, ale chápu silný instinkt, který lidi varuje, aby se nemocnicím vyhýbali.“ Mnohé se za posledních padesát let urèitì zmìnilo (a nejenom v Anglii), strach z lékaøù a z pobytu v nemocnici však trvá. Lékaø je nìkým, koho se lidé obávají, souèasnì jej však považují za autoritu, do které vkládají nadìji v rychlou úlevu a pomoc. V oèích pacientù bývá nadán zvláštními schopnostmi – už dìti vìdí, že pøed ním není úniku, mùže pùsobit bolest a nakonec ani matka je pøed ním neochrání. Obavy z lékaøe a ošetøení jsou svým zpùsobem nìèím pøirozeným, úzkost a strach pøichází jako reakce na vnímané nebezpeèí a ohrožení. Je zøejmé, že tento pøirozený strach dokáže zmírnit jen reálné oèekávání. Abychom tohoto stavu mohli dosáhnout, musíme být na tuto situaci pøipraveni, musíme vìdìt, co nás pravdìpodobnì èeká, musíme mít dostatek informací, které nám umožní pochopit všechna pravidla a vùbec celý ten složitý mechanismus, kterým souèasné zdravotnictví a zejména pak pobyt v nemocnici bezpochyby je. Nejcitlivìji vnímáme vztahy ve chvílích ohrožení, kam patøí i stav nemoci. A ať chceme nebo nechceme, je v pøípadì nemoci naším nejdùležitìjším vztahem vztah k lékaøi. Zároveò víme, že základem každého dobrého vztahu je správná komunikace. Bylo by jistì ideální, kdyby pacienti a lékaøi mohli vùèi sobì vystupovat jako rovnocenní partneøi. Lékaø by provedl potøebná vyšetøení, poskytl základní informace a navrhl pøíslušnou léèbu. Na pacientovi by pak bylo, aby se zeptal na bližší detaily a rizika, aby doporuèenou péèi zvážil, pøípadnì

16

Úvod

konzultoval se svou rodinou, a pak se rozhodl, zda ji pøijme, èi odmítne. Pomineme-li, že se pacienti èasto ocitají v nemocnici pro akutní onemocnìní a tedy jaksi náhle a „bez pøípravy“, postavení lékaøe a pacienta se pøece jen liší. Lékaø má pøirozenou informaèní pøevahu a pøedstavuje urèitou odbornou a morální autoritu, ke které se pacient obrací se svým problémem. Vztah lékaøe a pacienta je tedy asymetrický, ale to neznamená, že bychom i nadále mìli tolerovat paternalistický pøístup k pacientovi, který byl u nás obvyklý do nedávných let a obèas pøetrvává i nyní. Souvisel s tím, že pacient vnímal zdraví jako své právo ze zákona a lékaø byl vnímán jako ten, jehož povinností je toto právo pacientovi zajistit. Výsledkem pak mùže být jen pocit marnosti a frustrace na obou stranách. Na stranì pacienta i na stranì lékaøe. Byť se pobytu v nemocnici pøirozenì obáváme a jen obtížnì najdeme nìkoho, kdo by ho bezdùvodnì vyhledával, døíve èi o nìco pozdìji se skoro všichni staneme „hospitalizovanými“ pacienty. Nìkteøí jen nakrátko, jiní nadlouho a nìkteøí už se z nemocnice prostì nevrátí. Každoroènì jsou v našich nemocnicích léèeny pøibližnì 2 miliony pacientù a z nich pøibližnì 60 000 (tj. cca 3 %) roènì umírá. To je skuteènost, kterou nezmìní ani název této publikace, který je pochopitelnì trochu provokativní (ostatnì knížka napøíklad jen s polovièním titulem „100+1 otázek a odpovìdí pro pacienty“ by asi nebyla pøíliš atraktivní). Obsahovì pøedstavuje pøedkládaný text jistì chvályhodný a v naší „osvìtové“ literatuøe zcela originální poèin. Odpovídá na nejèastìjší otázky, které jsou pacienty v souvislosti s hospitalizací kladeny, a jasnì a srozumitelnì je pøipravuje na pobyt v lùžkovém zaøízení. Zdravotníkùm tak mj. šetøí drahocenný èas a zároveò nastavuje rámec, ve kterém by mìla probíhat správná komunikace, tolik potøebná pro vznik lepšího vzájemného porozumìní. Pomáhá odstraòovat strach z neznámého prostøedí, upozoròuje ètenáøe na práva i povinnosti, které souvisejí s pobytem v nemocnici a souèasnì je otevøenì varuje pøed nìkterými možnými riziky pobytu na nemocnièním lùžku. Zejména bývalí emigranti soudí, že èeští pacienti – ve srovnání s pacienty v západní Evropì a v USA – nedokážou být ke svým lékaøùm dostateènì kritiètí. Rostoucí poèet stížností a žalob, specializace nìkterých právníkù právì na oblast zdravotnictví, mediální zasévání nedùvìry v naše zdravotnictví i rostoucí agresivita nìkterých pacientù svìdèí o tom, že tomu tak ve skuteènosti bohužel není. Proè bohužel? Prostì protože tuto cestu kritiky a vzájemné nedùvìry nelze považovat za cestu správnou. Ve skuteènosti se totiž na nedorozumìních

17


mezi lékaøi a pacienty podílí pøedevším nedokonalá komunikace a je pravda, že nastal èas, kdy ji musí obì strany podstatnì zlepšit. Lékaø by mìl umìt šetrnì sdìlit pravdu, vždy s pouèením, co choroba obnáší a jaká je její prognóza. Mìl by pacientovi sdìlit, co hodlá s chorobou uèinit, jaké diagnostické a léèebné metody budou bìhem pobytu v nemocnici provádìny a jaká jsou jejich rizika, ale zároveò mu musí také sdìlit to, co se oèekává, že pro své uzdravení udìlá sám pacient. Pacient by si zase mìl pøipravit dotazy pro lékaøe a neøešit je ani s nìkým, kdo mu pravdivé informace nemùže podat, ani s nìkým, kdo se vydává za schopného chorobu vyléèit, aniž by k tomu mìl odpovídající vzdìlání a kvalifikaci. Zkrátka: Pro vztah založený na dùvìøe je tøeba, aby byl pacient pøesvìdèen, že lékaø bude podle svých sil a možností dìlat vše, aby mu pomohl. Ovšem také lékaø potøebuje vìdìt, že pacient si jeho pomoci váží, bude brát vážnì jeho rady, bude dodržovat všechna doporuèená opatøení, nevyhodí léky do koše a nebude žít dál stejným – èasto rizikovým – zpùsobem života.

18

Autorky dìkují všem autorùm, spoluautorùm a konzultantùm, kteøí se na této knize podíleli

Recommend Documents