Atestační práce. Vývoj a transformace přednemocniční neodkladné péče na území České republiky s akcentem na problematiku lékařské služby první pomoci

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Atestační práce

Vývoj a transformace přednemocniční neodkladné péče na území České republiky s akcentem na problematiku lékařské služby první pomoci

MUDr. Marek Slabý


Škola veřejného zdravotnictví IPVZ Praha

Vývoj a transformace přednemocniční neodkladné péče na území České republiky s akcentem na problematiku lékařské služby první pomoci Atestační práce

MUDr.Marek Slabý Zdravotnická záchranná služba Tábor

Konzultant: MUDr. Jan Šťastný

prosinec 2003


Obsah

1. Cíl projektu

1. l Seznam zkratek 2. Východiska

2.1 Úvod 2.2 Historie a vznik Pražského dobrovolného sboru ochranného 2.3 Historické počátky přednemocniční péče v regionu Českých Budějovic 2.4 Historický význam Červeného kříže v utváření systému přednemocniční péče 3. Vznik ústavů národního zdraví , oddělení záchranné služby a lékařské pohotovostní služby

3.1 Záchranná služba 1952-l989 3.2 Záchranná služba 1989 - 2003 3.3 Lékařská služba první pomoci 1952-1989 3.4 Lékařská služba první pomoci 1989 - 2003 3.5 Výběr z dokumentů , názorů a statí v tisku zaměřených na tématiku LSPP a PNP z let 1997-2003 4 . Rekapitulace současného stavu /konec roku 2003/ 5. Závěr 6 . Právní normy týkající se první pomoci ,přednemocniční péče ,ZZS a LSPPP 7. Literatura


1. Cíl projektu

Cílem této práce je stručné zmapování historického vývoje organizované první pomoci a přednemocniční péče na území České republiky se snahou objasnit vznik a příčiny vzniku lékařské služby první pomoci v návaznosti na budování systému záchranných služeb, objasnit legislativní podklady jejího vzniku, provést analýzu funkce této služby v období před reformou státní správy a pokusit se odpovědět na otázku, zda je provozování této služby v současné době rentabilní a smysluplné.

l.1.Seznam zkratek

PNP.................. přednemocniční neodkladná péče NNP..................nemocniční neodkladná péče ZZS.................. zdravotnická záchranná služba ZOS.................. zdravotnické operační středisko LZS..................letecká záchranná služba RLP..................rychlá lékařská pomoc RZP..................rychlá zdravotnická pomoc RV....................randez vouse systém LSPP.................lékařská služba první pomoci DRNR...............doprava rodiček, nemocných a raněných ÚP.......................urgentní příjem

ICU...................Intensive Care Unit ARO.................. anesteziologicko resuscitační oddělení JIP.....................jednotka intenzívní péče IZS................... .integrovaný záchranný systém ZZ.....................zdravotnické zařízení UPS....................ústavní pohotovostní služba DRNR............... ..doprava raněných ,nemocných a rodiček OkÚ...................okresní úřad KÚ .....................krajský úřad MZ ČR................ministerstvo zdravotnictví České republiky OÚNZ............... ..okresní ústav národního zdraví KÚNZ..................krajský ústav národního zdraví PDSO..................pražský dobrovolný sbor ochranný KNV...................krajský národní výbor ONV...................okresní národní výbor ČSČK.................. Československý Červený kříž ČČK....................Český Červený kříž


2.Východiska 2.1. Úvod Po zániku okresních úřadů k 1.1. 2003 přešla pod zřizovatelskou pravomoc krajských úřadů řada zdravotnických a sociálních zařízení. Krajské úřady jsou již od roku 2002 nuceny řešit problematiku zdravotní politiky, ale i velmi závažnou problematiku financování zdravotnických zařízení v oblasti ústavní /nemocniční/ i přednemocniční péče. Nejzávažnějším finančním problémem pro kraje samozřejmě je existující nevyvážená síť enormně zadlužených nemocnic, ale již v prvním roce fungování krajských úřadů se ukazuje, že i sektor přednemocniční neodkladné péče - tedy systém zdravotnické záchranné služby, ale i na něj navázaný systém ordinací LSPP, jejichž fungování není upraveno v současnosti žádnou zákonnou normou vyžadují nemalé finanční prostředky. Toto poznání a snaha krajských úřadů o dokonalé uchopení nově zřizovaných organizací, jejich začlenění do systému veřejných služeb a nutnost zajistit dostatečné finanční krytí pro jejich provoz nutí krajské úřady k nekompromisní transformaci jak ústavní, tak přednemocniční péče. Během roku 2003 vznikají v jednotlivých krajích ČR koncepce transformace nemocnic a jejich financování a souběžně též dochází k transformaci systému záchranných služeb, jež byl doposud definován vyhláškou 434/92 Sb. Tento systém se opíral o síť okresních středisek a jejich výjezdových míst. Během roku 2003 dochází ve všech krajích ČR / krom kraje Pardubického a Karlovarského / příklon k vytvoření jedné organizace záchranné služby s celokrajskou působností, která spravuje síť výjezdových stanovišť. Na tento systém je pak ve všech krajích různým způsoben navázána síť pracovišť lékařské služby první pomoci. Tato pracoviště poskytují přednemocniční péči v případech, jež nesplňují indikační kriteria pro výjezd záchranné služby a suplují tak v době mimo ordinační hodiny praktické lékaře. Tato pracoviště poskytují péči v oboru všeobecného lékařství pro dospělé, děti a dorost, eventuelně jsou doplněna o zubní ordinace a jsou chápána též jako záloha ZZS v mimořádných situacích, ale i v oblastech, kde je ZZS z nějakého důvodu insuficietní, což nelze v současné době považovat za přijatelné. Pracoviště LSPP jsou zřizována jednak jednotlivými městy, ale i Okresními středisky ZZS a zejména ve velkých aglomeracích nestátními ZZ. Jejich síť je podstatně hustší než síť pracovišť ZZS a vzhledem k délce provozu a charakteru poskytovaných služeb je financování jejich provozu převážně ztrátové. Nehledě na to, že tato služba je pro svoji mlhavou definici, snadnou dostupnost a bezplatnost občany jednoznačně nadužívána a zneužívána. Zřizování této služby tak staví kraje před nelehké dilema. Buď se budou chovat hospodárně a počet zařízení LSPP radikálně zredukují, pak si ovšem vyslouží výtku, že hazardují se zdravím pacientů, anebo zachovají pro své občany stávající komfort, kdy jev každém menším městě málo využívané zařízení LSPP, potom ale z ekonomických problémů nikdy nevybřednou. Jednotlivé kraje přistupují k této problematice různým způsobem, neboť MZ ČR se přesunem ordinací LSPP pod zřizovací pravomoc krajů zbavilo jakýchkoli pravomocí či možnosti tento systém transformovat nebo alespoň regulovat. Nicméně se o tuto regulaci alespoň pokouší. Ministerstvo zdravotnictví ve svém věstníku publikovalo materiál, v němž se krajům mimo jiné doporučuje, aby „místo výkonu LSPP bylo zajištěno tak, aby minimálně 60 procent území spadajícího do spádového území zdravotnického zařízení LSPP bylo běžnými dopravními prostředky dostupné do 60 minut". Ministerstvo doporučuje, aby LSPP byla zřízena pokud možno v místě sídla střediska zdravotnické záchranné služby a aby jedno z pracovišť LSPP, pokud je jich v okrese více, tvořilo zálohu zdravotnické záchranné služby,


což navazuje na koncepci zdravotnictví zpracovávanou již předchozími sociálnědemokratickými ministry zdravotnictví. Své představy o dalším fungování lékařské služby první pomoci však formulují i zástupci krajských úřadů, záchranných služeb, praktických lékařů pro dospělé, děti a dorost a v neposlední řadě v několika verzích i Česká lékařská, stomatologická i lékárnická komora. Většina těchto profesních organizací a zástupců zřizovatelů považuje síť zařízení LSPP za přebujelou a finančně neudržitelnou. Praktičtí lékaři navíc odmítají tuto službu povinně sloužit s odvoláním na velmi vágní zákonnou úpravu této povinnosti a požadují zcela legálně podstatné zvýšení platby za její obsazení .Ze statistik navíc jasně vyplývá, že minimálně v 40 - 60 % své činnosti je LSPP zneužita k řešení problémů, jež nesouvisí s jejím posláním / viz definici v zákoně o zdraví lidu /. Snahou výše uvedených je tedy již cca od roku 1999-2000, tedy ještě v období, kdy LSPP byla zřizována a financována okresními úřady - tedy státem , tuto službu výrazně zredukovat nebo radikálně transformovat. Například přičlenit LSPP k ambulancím nemocnic, urgentním příjmům nemocnic, vytvořit ordinace při výjezdových stanovištích záchranné služby, v jiné koncepci vytvořit sdružení praktických lékařů starajících se 24 hodin o své pojištěnce / vychází ze zákona o zdravotním pojištění / nebo předat organizaci a financování LSPP obecním samosprávám. Proti těmto tendencím samozřejmě vehementně vystupují občané zvyklí z let minulých na tuto bezplatnou a kdykoli dostupnou službu / včetně návštěv doma/, různé organizace hájící zájmy pacientů a v neposlední řadě politici ze všech stran politického spektra, jež si uvědomují, že lobbing za zachování této služby v co největším rozsahu jim vytváří cestu k hlasům voličů. V této práci by autor chtěl stručnou rekapitulací historického vývoje přednemocniční péče na území ČR dohledat a dokumentovat legislativní počátky vzniku organizované přednemocniční péče, LSPP, oddělení záchranné služby od pohotovosti, vznik oboru urgentní medicína a v neposlední řadě poukázat na problémy již vzniklé, nově vznikající a v určitých oblastech stále progredující v souvislosti s reformou veřejné správy v tomto sektoru s důrazem na problematiku LSPP.


2.2 Vznik a historie Pražského dobrovolného sboru ochranného První historicky doloženou společností zabývající se poskytováním první pomoci na území Prahy je "Humanitní společnost pro záchranu zdánlivě mrtvých a v náhlém nebezpečí smrti se ocitnuvších", která byla založena roku 1798. Jejím jednatelem byl Adalbert Vincenc Zarda, doktor filozofie a lékařského umění, emeritní profesor policejní medicíny a člen Royal Human Society v Londýně. Bližší dokladování její činnosti by však vyžadovalo pečlivou práci historika přesahující rozsah a možnosti této práce. Lépe dokumentován je vznik a historie organizace, jež se stala nositelkou organizované první pomoci na našem území po dobu více než 80 let. Touto organizací je / respektive byl / Pražský dobrovolný sbor ochranný, jež byl ustaven v Praze roku 1857. Jeho vznik inicioval počátkem ledna 1857 policejní ředitel a c.k.dvorní rada baron Päumann, který se obrátil s myšlenkou na vznik ochranného sboru na starostu obchodního grémia Edwarda šlechtice Pleschnera z Eichstettu, na obchodní a živnostenskou komoru pražskou a purkmistra měst Pražských JUDr. Václava Vaňku se žádostí aby každá z těchto korporací pokusila se získat ze svého středu členy pro tento sbor. Do sboru se přihlásilo 36 dobrovolníků různých profesí, z toho jen 3 zdravotníci - 2 lékaři a l chirurg. Z následujících porad těchto pánů pak vznikají speciální instrukce, které byly 27. listopadu 1857 podány k vyšším místům a „ Vysokým vynesením veleslavného c.k. místodržitelství dne 8.prosince 1857 došly schválení a 1. ledna 1858 byly veřejně prohlášeny. Současně zasílá c.k. policejní ředitelství všem okresním policejním komisařstvím pokyn, aby stráže bezpečnosti sbor ve všem podporovaly. Již v roce 1858 byl sbor písemně požádán o zaslání zprávy týkající se sboru městy Opavou, Lvovem a Olomoucí. Žádostem bylo vyhověno, lze tedy usuzovat, že ke zřizování obdobných sborů docházelo i v jiných městech v Čechách i na Moravě. V dalších letech střídají dochází ke střídání představitelů sboru na postu policejního ředitele, sbor se účastní řady zásahů při požárech, povodních a jiných katastrofách / požár Novoměstských mlýnů 1858, požár Portheimovy továrny na Smíchově atd. /. Významným pro další činnost sboru se stává rok 1890. Dne 4.září 1890 dorazila do Prahy povodeň, která napáchala obrovské materiální škody / např.byl stržen Karlův most / a připravila o život, zdraví a přístřeší tisíce obyvatel Prahy. Ochranný sbor při likvidování následků této živelné pohromy spolupracuje poprvé v součinnosti s obdobnou organizací. Tou je Vídeňská záchranná společnost /Wiener freiwillige Rettungsgesellschaťt/, jež byla založena po požáru vídeňského dvorního divadla Ringtheter dne 9. prosince 1881 dr. Jaromírem svobodným pánem z Mundy /l 822 - 1894 /, z jehož iniciativy se seskupila kolem společnosti vídeňská šlechta a peněžníci. Baron Mundy pak byl dlouhá léta jejím hlavním činitelem a posléze čestným členem výkonného výboru. Již 22.září 1890 rozšiřuje Dobrovolný ochranný sbor svoji činnost a zřizuje „ dle vzorů jiných měst „ Záchrannou stanici , aby bylo možno poskytnout při náhlých onemocněních a úrazech vhodnou první pomoc zdarma". Budova pro tuto činnost byla získána v dolní části Václavského náměstí. V tomto roce byly též schváleny nové stanovy, získány dopravní prostředky a zavedena nepřetržitá služba. Zde vedle administrativních členů PDSO zpočátku působí medici, později se činnosti v záchranné stanici ujímají lékaři, které PDSO honoruje ročním platem


Obrázek č. l

PDSO dále poskytuje pomoc při požárech, povodních, úrazech a náhlých onemocněních, ale asistuje i při společenských a sportovních akcích - Zemská jubilejní výstava / obr.l/, Chuchelské závodiště, vzlety aviatiků apod.. Za prvních deset let činnosti poskytla záchranná stanice pomoc v 76 513 případech, při čemž vozu bylo použito v 8667 případech. PDSO a záchranná stanice byly financovány do roku 1900 převážně z příspěvků členů a darů mecenášů / Skála a spol. - dodávky uhlí, Dr.František Zátka - dodávky destilované vody Pražské ledárny .../ Od roku 1890 do roku 1900 tyto náklady činí 120 000 Kč. V této částce nejsou zahrnuty náklady na vydržování koní, opravy ambulančních vozů a nájemné za místnosti ochranné stanice, které poskytuje město Praha. Kolem roku 1900 přidává se k financování Zemský výbor království českého, Česká spořitelna a významné bankovní domy. Záchranná stanice mění během prvních let i svoje působiště. Již během roku 1891 se stěhuje do Spálené ulice č. 93. V roce 1885 se dostává do místností v obecním domě na Havlíčkově náměstí č.p.979 / bývalá městská váha /. Tyto prostory však nevyhovují stoupajícím požadavkům na provoz a k dalšímu stěhování dochází v roce 1911. Tentokrát do prostor staré mincovny na Staroměstském náměstí č.p. 11, kde působí až do roku 1945, kdy byla budova zničena. Dopravní prostředky PDSO - zpočátku nosítka a dvoukoláky vulgárně zvané etui neboli „penál" a různé povozy a kočáry, jež byly vznosně nazývány ambulančními vozy. V náhlých případech též drožky a dokonce „ 10 lodic ochranných od pana Mayera ze Střeleckého ostrova s věnci ochrannými od firmy Ruston „. Pro provoz těchto vozů bylo vydáno závazné prohlášení. Teprve roku 1910 získává PDSO od Městské pojišťovny první automobil od firmy Laurin a Klement. /Obr.č.2/


Obrázek č.2

Existenční přelom v historii PDSO nastal v roce 1921, kdy se sbor vlivem poválečné chudoby stal doslova „válečným poškozencem". Výroční zpráva z tohoto roku uvádí: „Pražský dobrovolný sbor ochranný, založený roku 1857, po celou dobu své činnosti platně konal vznešený úkol na se vzatý, ač netěšil se všeobecnému porozumění, jehož by zasluhoval, zápasiv neustále s nepatrnými finančními prostředky". Přestál však čestně i světovou válku, vykonav v době trvání této dílo veliké při nepřízni státních i vojenských orgánů. Po válce dolehly však na sbor zlé časy vyvolané vlnou drahoty. Požádán byl o podporu Československý Červený kříž a Obec Pražská. Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy MUDr. L.Procházka, delegát a fyzik obce Pražské a místopředseda Čsl. Červený Kříž ve Velké Praze -zkráceně „První pomoc". Rozšiřuje se i činnost, a to na převoz opilců, zbůjníků a nalezených mrtvol. Další změna je i v tom, že byl ustanoven samostatný „dámský odbor". Tento měl za úkol získávat „hmotné prostředky potřebných ku dosažení dobrodějných snah samaritánských."Znakem se stává bílá hvězda v modrém poli a v ní je umístěn červený kříž s nápisem „První pomoc Praha". /Obr.3 / Obrázek č. 3


Od 1.1.1924 po dohodě mezi PDSO a městem Prahou se stává službou obecního zařízení a je mu přiznán poloúřední charakter. Od ministerstva vnitra dostává povolení požívat fanfárové trubky. Pražská obec dává k dispozici 16 zřízenců, z toho 6 šoférů a 2 myči aut, dvě sanitní vozidla (auta) a pravidelnou sumu 60.000 Kč. Ve službě se střídá 6 lékařů. V porovnání např. v roce 1938 slouží 7 lékařů a jedna ošetřovatelka Červeného kříže, 2 úředníci, l inkasista, garážmistr, vrchní šofér, 9 řidičů obecních a 4 vlastní, 12 zřízenců obecních a 3 vlastní as 2 myči automobilů. V roce 1924, kdy byl zrušen koňský povoz, byla sepsána dohoda s pražskou obcí o povinnosti mít určitý počet automobilových vozidel. Česko - moravská továrna dodává stroj „Mignon" za 1122.000 Kč a další vůz dává na zakázku vyrobit předseda sboru prof. Josef Nerad v Zemské průmyslové škole v Mladé Boleslavi. Vůz byl dodán v roce 1923. Vynikal tepanou měděnou výzdobou a účelným vybavením vnitřku vozu./Obr.č.4 /

Ze zámoří byla prostřednictvím konzulátu v New Yorku objednána tři auta „systému Ford", která se vyznačovala lehkostí, malou spotřebou benzínu a nejlevnějšími obručemi. V této době sbor vlastnil 11 automobilů a jednal o přikoupení dalších, protože se Velká Praha stávala opravdu velkou. Nadále pokračuje úsilí o získání vlastní budovy, které, jak historie ukázala, bylo dlouhodobě marné. K sedmdesátému výročí založení sboru (založen 1857) byly vynakládány snahy o „decentralizaci záchranné služby", kde by jiné „korporace" převzaly první pomoc o svoz nemocných ve Velké Praze: Měl to být pod pobočkou ČČK (Červeného kříže) samaritánský odbor župy hasičské. Návrh však nebyl přijat. Členové sboru se také zúčastnili Třetího mezinárodního kongresu o záchranných prací a první pomoci v Amsterodamu. „Z přednášek na kongresu vyznělo, že první pomoc ve velkých městech má být opatřena obcí samotnou, neb útvarem s obcí úzce spojeným (v Amsterodame při městské nemocnici). Organizace laické (samaritské) nastupují ve velkých městech jako druhá výzva v případech katastrofálních a tam, kde je shluk mnoha lidí. Hasičstvo pracuje paralelně se záchranným


sborem. Hasič zbavil znešťastnělého osidel nebezpečí, lékař záchranné stanice poskytne mu první pomoc." Pokračuje vybavování dopravními prostředky. Kromě automobilů přibyl do vozového parku také sanitní motocykl pro kratší vyjížďky./ Obr.č.5 / Obrázek č.5

V roce 1929 byla zřízena první filiálka PDSO ve Vršovicích. Ze zkušeností z jiných měst, především z Vídně, se členové sboru domnívali, že pro Velkou Prahu je postačující a výhodná centralizace nejen služeb první pomoci, ale i pro převozy nemocných. Měly se tím tak využít plně kapacity strojů a lidských sil. Proto zřídili filiálku, aby na ní mohli demonstrovat její „drahotu a nehospodárnost", a tím se tak navrátit zpět k centralizaci. Tento postup, jak ukázala budoucnost, byl však nemyslitelný. V této době PDSO spolupracoval na různých úrovních se spolky z Plzně, Olomouce, Samaritskou školou hasičskou, navštěvoval jej na základě výměny informací dr. Wallensteina z Berlína nebo prof. Obrosoff z Moskvy. Od roku 1935 bylo registrováno 503 605 výkonů. V rozmezí let 1936 - 1945 pak 302 858 výkonů a ujeto 3 mil. 744 609 kilometrů. Stanice PDSO se nacházela na Staroměstském náměstí č. 11 (v prostorách bývalé mincovny) a používala telefon s číslem 60 - 7 - 27. Už tehdy poskytovala denně v průměru 62 různých druhů ošetření a převozů pacientů při celkovém počtu sedmnácti vozidel. V době 2. sv. války sloužilo na Záchranné stanici asi 10 lékařů různých odborností a jeden vedoucí lékař. Na stanici samotné byla k dispozici jedna místnost s telefonem, jedna místnost pro posádku a ordinace. Garáže byly umístěny 2 kilometry od stanice. Služba byla nepřetržitá.


„Dispečink" měl maximálně dva telefonní přístroje a byl umístěn v místnosti lékaře. Předání případu probíhalo ústně a posádka, kterou tvořili řidič, nosič nemocných a lékař nebo medik, vyjížděla k případu.Vozidlo vyjíždělo zcela bez spojení. Později se situace zlepšila s povinností posádky hlásit se telefonicky ze zdravotnického zařízení po složení pacienta zpět na stanici. Hlášení však probíhalo na stejná telefonní čísla jako byly tísňové výzvy. V noci byly v pohotovosti 4 posádky ve vozech sloužících pro převoz. Za těchto podmínek přečkala Záchranná stanice válku. Pikantností je, že stanice, která sídlila přesně naproti Staroměstské radnici, kde byl situován oddíl německých vojáků, byla v posledních válečných dnech, kdy byl podniknut útok na toto německé opevnění, zasažena a z větší části zničena. Naštěstí byla všechna vozidla na výjezdech, vznikla tedy pouze škoda materiální. Ke zraněným německým vojákům „odnaproti" byl přivolán jeden z navracejících se vozů . Po tomto incidentu se stanice přestěhovala do Růžové ulice, kde byla pokrokově zřízena manuální pobočková ústředna, kterou již bylo možno navázat spojení s posádkami. Po roce 1945 se u nás mění charakter, úkoly a sama podstata zdravotnické péče, a to znamená i změny pro Záchrannou stanici. Převozy nemocných provozovaly kromě Záchranné stanice také národní výbory, Červený kříž, nemocnice, závody a hasičské sbory. 26. února 1948 podepisuje tehdejší primátor dr. V.Vacek rozhodnutí o zřízení národní správy nad spolkem. Červený kříž, jehož byla Záchranná stanice součástí, předává vlastnictví pražské obci a 14. května se spolek dobrovolně rozchází. Dne 19. prosince 1949 je pak Záchranná stanice zařazena pod přímé řízení Ústředního národního výboru Praha. Okolo roku 1950 byly získány prostory v blízkosti Strosmayerova náměstí v ulici Dukelských hrdinů č.21/35, kde sídlí již jako záchranná služba do poloviny 90. let 20.století. Zde se také datují i jednotlivé formy „dispečinků", které se dnes nazývají „operační střediska". Stupeň úrovně řízení se vyvíjel podle zjišťovaných nedostatků, potřeb a chyb jednotlivých etap vývoje a snažil se využít všech dostupných prostředků ke zkvalitnění poskytovaných služeb, které vedly k záchraně života. Problémy byly hlavně s nedosažitelností posádky, která byla-li poslána k případu a vzápětí přišel případ jiný, závažnější a naléhavější, nebylo možno ji odvolat a přesměrovat. Tyto problémy však řešil čas a technický pokrok. Dnes již můžeme říci, že vše směřovalo ke zkrácení dojezdových časů a zvýšení disponibility s mobilními prostředky. Zatímco ve většině okresů ČSSR obhajují zdravotničtí záchranáři svoji holou existenci v organizačním rámci místních nemocnic, v Praze existuje záchranná služba jako samostatná organizace, po určitou dobu dokonce disponující vlastním lůžkovým resuscitačním oddělením (ARO v nemocnici Na Strahově). V roce 1987 byl na letišti v Praze-Ruzyni oficiálně zahájen provoz prvního stanoviště letecké záchranné služby v tehdejším Československu. Ve spolupráci s Leteckým útvarem Ministerstva vnitra, resp. Leteckou službou Policie ČR jej Záchranná služba Praha po odborné stránce zajišťovala od samého počátku až do roku 1997, kdy bylo jeho provozování administrativním rozhodnutím převedeno do působnosti tehdy nově vzniklého Územního střediska záchranné služby v Praze založeného Ministerstvem zdravotnictví. /Obr. 6 a 7 - foto MUDr.Franěk ZZS HLMP /


Obrázek č.6

Obrázek č.7

V roce 1987 je v Praze úspěšně zahájen provoz záchranné služby systémem rendez-vous. V roce 1989 získává Záchranná služba Praha do své péče areál bývalého Státního zdravotního ústavu na Malvazinkách (známého spíše pod historickým akronymem SANOPZ), a vzniká zde Nemocnice Záchranné služby (NEZAS). Díky nejasné koncepci a změněným podmínkám se však v devadesátých letech stává provozování tohoto zařízení ekonomicky neúnosné a po řadě reorganizací nemocnice - začleněná v tuto dobu již ve struktuře FN Motol - koncem roku 1998 de facto zaniká. Dne 26.3.1999 se Operační středisko Záchranné služby hl.m. Prahy stěhuje z historické budovy na ulici Dukelských hrdinů v Holešovicích do nových prostor v Korunní ulici na Vinohradech , kam se v srpnu 1999 přestěhovalo i vedení ZS a kompletní administrativa a po řadě let je tak opět celý řídící úsek doposud roztříštěný do řady lokalit v Praze soustředěn na jedno pracoviště.


2.3 Historické počátky přednemocniční péče v regionu Českých Budějovic Počátky Záchranné služby v Českých Budějovicích se datují okolo roku 1923. V knize „Když se psalo T.G.M" o tom píše František Rada: „Město mělo již několik svých lékařů dříve, ale koncepce Dobrovolné zdravotního sboru se váže právě k tomuto roku. Sbor založil Václav Bitzan, známý tím, že studoval ve Vídni dva semestry práva, pak 6 semestrů filosofie, 10 semestrů medicíny a navštěvoval přednášky teologické fakulty, vysokou zemědělskou školu, uměleckou akademii a jazykové kurzy při orientální akademii, aniž byl některou školu dokončil. Po otcově smrti vedl v Krajinské třídě zděděný obchod moukou „U bílé paní" , po několika letech jej prodal a vstoupil do městských služeb jako zdravotník.K dopravě nemocných sloužil v té době jediný vůz s koňským potahem, který ohlašoval jízdu výrazným troubením. Teprve v dubnu roku 1924 koupila obec za 122.000 Kč první sanitní automobil značky LaurinKlement. / Obr.č.8 a 9 /

Obrázek č. 8


Obrázek č.9

Pozdější Záchranná stanice města Českých Budějovic byla nejprve vázána na místní hasičský sbor, který ji dodával vybavení. Původní sídlo měla v zadním traktu radnice s výjezdem do České ulice v bývalé stanici koněspřežky. Zřízenci byli označeni páskami na levých rukávech, kde měli písmena ZMS, což znamenalo Záchranná stanice městská. Lékař však nebyl stálým členem záchranné stanice, ale byl poskytován k zásahům vždy od příslušné diecéze tam, kde sloužil. Tento „model" fungoval ve městě až do 2.sv.války. Celkový počet členů Záchranné stanice byl 8. Za 2. sv. války byl ve městě zřízen lazaret a Záchranná stanice se podílela na likvidaci zdravotních problémů. Německá armáda, která zde sídlila, měla však svoji „svozovou" jednotku pro svoje složky. Po bombardování na konci války ji byl zkonfiskován majetek a materiál, který po ní zůstal (zejména obvazový), byl využíván Záchrannou stanicí ještě dlouho po válce. Po 2. sv. válce se ujal řízení Záchranné stanice magistrát města s tím, že pokračoval v modelu práce z l. republiky. Rokem 1948 dochází ke změně v dopravě pacientů. Tuto službu přebírá Československý červený kříž. Oficiální název byl Zdravotnická dopravní služba. Nejprve se na výjezdech účastnili pouze řidiči, což nebyli žádní specialisté, a posléze se jejími členy stávali dobrovolní zdravotníci s výcvikem, kteří zároveň byli členy Československého červeného kříže. Pokud bylo potřeba lékaře, dojelo se pro něj na příslušný obvod nebo do nemocnice. Na místě se pacient neléčil, jak tomu je dnes, ale rychle se naložil a vezl do nemocnice. Přednost měly rychlé „svozy" před pomalými. Tato situace trvá až do doby, kdy se v roce 1952 transformuje socialistické zdravotnictví do ústavů národního zdraví (OÚNZ, KÚNZ).. Červený kříž je v této době nucen vydat veškerá


sanitní vozidla a tím ztrácí Zdravotnickou dopravní službu. Zároveň zanikají tzv. Stanice Červeného kříže a s tím poskytování první pomoci na vesnicích. V Českobudějovickém KÚNZ se začala koncipovat dopravní služba, která převzala úkoly do té doby stávající Zdravotnické dopravní služby. V této době se již začíná mluvit o Záchranné službě. Byli vyčleněni řidiči, kteří kromě toho, že jezdili dopravní službu pro nemocnici, jezdili také pro Záchrannou službu. Když byl ohlášen výjezd pro Záchrannou službu, vzali „svá", připravená vozidla a dojeli na chirurgickou ambulanci, kde se k nim připojil vyčleněný lékař. Jednalo se vlastně o lékaře z oddělení Chirurgie, Ortopedie, Traumatologie a Urologie, protože tato oddělení měla jednu příjmovou ambulanci. Obvykle vyjížděl nejmladší lékař nebo stážista. V roce 1957 již byli vypisováni lékaři (muži) ze všech oddělení KÚNZ na tzv. „lítačku" , jak se Záchranné službě říkalo. Tito lékaři drželi po celý den a noc pohotovost k výjezdu se sanitním vozem vybaveným přenosným lékovým kufrem a pomůckami. Vykonávali takovou práci, aby ji mohli kdykoli přerušit, když bylo třeba vyjet na zásah.Postupně byli vyčleňováni lékaři specialisté jen pro zásahy na Záchranné službě. Byli to pod vedením primáře MUDr. Bárty, který tvořil Anesteziologicko-resuscitační oddělení, MUDr. Tuček z oddělení chirurgie a MUDr. Gruber z oddělení traumatologie. Později, v roce 1978, po osamostatnění ARO od chirurgických oborů, začali jezdit pro ZS přes den výhradně lékaři anesteziologové a po dobu služeb to byli různí službu konající lékaři z různých oddělení. Záchranná služba měla v tomto období dvě výjezdové skupiny, které sestávaly ze dvou obyčejných sanitních vozů pouze s lékovým kufrem a zpočátku dokonce bez sestry. V roce 1983 má Záchranná služba jednoho vlastního lékaře, kterým se stává MUDr. Jan Tuček a který je zároveň pověřen jejím vedením. Tento stav trval až do roku 1985, kdy se koncipovala Záchranná služba jako samostatné oddělení. Primářem se stal MUDr. Jan Tuček, který byl současně jmenován krajským lékařem pověřeným řízením Záchranné služby v rámci kraje. Na poloviční pracovní úvazek zde sloužili jako lékaři MUDr. Mraček a MUDr. Zoubek.Řidiči stále náleželi pod dopravní službu KÚNZ, ale se zaměřením na Záchrannou službu, a sestry patřily k chirurgické ambulanci. Bylo vybudováno oddělení RZP - rychlé zdravotnické pomoci, které se skládalo z odpovědného lékaře a sestry v jednom voze a druhé výjezdové skupiny, v níž vyjížděli lékaři z chirurgického oddělení jako tzv. druhý zálohový vůz a dále speciální vůz pro převoz nedonošenců. Rokem 1993 byla zřízena vlastní organizace a to Stanice záchranné služby KÚNZ - NsP. Současně je řízeno stanoviště Letecké záchranné služby na Hosíně. Tímto je vlastně zahájeno novodobé budování Záchranné služby do dnešní podoby. Dle vyhlášky 434/92 Sb.přechází Územní středisko záchranné služby pod zřizovací pravomoc MZ ČR a je jím přímo financováno.V roce 2003 má ÚSZS pět výjezdových stanovišť: dvě v Českých Budějovicích, jedno od 1.1.1993 v Týně nad Vltavou, další od 1.11.1997 v Trhových Svinech a speciální stanoviště v Temelíně a provozuje Lékařskou službu první pomoci a záchytnou stanici V roce 2003 přechází ÚSZS České Budějovice s ostatními středisky záchranné služby v kraji pod zřizovatelskou pravomoc Jihočeského kraje.


2.4 Historicky význam přednemocniční péče.

Červeného

kříže

v___utváření

systému

Jako nedílnou součást historie přednemocniční péče nutno uvést i tu část, která se váže k činnosti Červeného kříže. Proto zde ve stručnosti zmiňme jeho historii a v jaké souvislosti se podílí na vzniku a utváření dnešní Záchranné služby . Se vznikem Červeného kříže je neodmyslitelně spjato jméno ženevského finančníka a filantropa Henriho Dunanta (1828 - 1910). Jako představitel Union Chrétienne de jeunes gens (Křesťanského svazu mladých mužů YMCA) podnikl v padesátých letech 19. století četné cesty. Roku 1859 Dospěl do malého lombardského městečka Castigliogni, právě když vrcholila bitva u Solferina mezi francouzskými oddíly císaře Napoleona III. a rakouskou armádou. Obrovské množství raněných bylo je stěží možné lékařsky ošetřit. V této situaci zorganizoval Dunant za pomoci několika žen a náhodně tudy cestujících cizinců ošetřovatelskou službu.V roce 1862 vydal o tomto hrůzném zážitku pamětní spis „Vzpomínky na Solferino", který vyvolal značný rozruch. Pod vlivem otřesných událostí začali vládcové a hodnostáři různých zemí usilovat o zlepšení situace raněných za válečného konfliktu. 17. února 1863 byla v Ženevě nejprve ustavena tzv. Komise pěti, která svolala na 26. - 29. října 1863 mezinárodní konferenci do Ženevy. Zde vzniklo deset článků úmluvy, kde se ústředním motivem stala zásada neutrality sanitní služby. Dohody bylo dosaženo i v otázce označení polních obvazišť, shromaždišť raněných, nemocnic, prostředků odsunu raněných a příslušníků sanitní služby. Tímto znakem bylo znamení Červeného kříže v bílém poli. / Obr. 117 Červený kříž byl založen na základě Ženevské konvence z roku 1864 jako mezinárodní pomocná organizace. Dříve než došlo, se vznikem Československé republiky, k založení samostatné organizace Červeného kříže i u nás, vykonávaly tuto činnost různé pomocné zemské spolky. Mezi ty nedůležitější patřil od svého založení Vlastenecký pomocný spolek pro Království české. Stanovy tohoto spolky schválilo c.k. místodržitelství dne 5. září 1868 a toto datum je oficiálně uznáváno jako datum vzniku Červeného kříže na území naší republiky. Přestože český zemský spolek nesl přídomek „vlastenecký", nenacházela jeho činnosti u českého obyvatelstva většího ohlasu. Byly to totiž převážně instituce německé a sloužily loajálně habsburskému režimu. Protože dobrovolnou činnost mohly vykonávat pouze určité zámožné vrstvy, uvádí se, že práce a správa byla doslova módou pro uherské dámy, představitele vysoké i nižší šlechty, jakož i pro důstojníky, zástupce buržoazie a státní byrokracie. Souběžně rozvíjel svou činnost i Dámský pomocný spolek Červeného kříže pro Království české, který měl v letech 1880 - 1910 více než 5000 členek. Ten ustavil a v roce 1882 zřídil školu pro ošetřovatelky v Praze. Počátek samostatné organizace ČSČK byl podmíněn dvěma faktory, a to sociálními a zdravotními dopady první světové války a vznikem samostatné Československé republiky 28. října 1918. Na 1. února 1919 byla skupinou sociálních pracovníků svolána informační schůzka do Obecního domu v Praze, kde bylo rozhodnuto o založení Československého červeného kříže a jeho předsedkyní byla zvolena dcera prezidenta republiky dr. Alice Garrigue Masarykova. V průběhu roku 1919 byly zřízeny a ihned zahájily svou činnost jednotlivé specializované oddíly ústředního ředitelství ČSČK: finanční, dopravní a zásobovací, zajatecký, tiskový, ošetřovatelský, a oddíl péče o zajatce, příslušníky cizích států.


Na konci roku 1919 měl ČSČK v Čechách již 172 spolky, 81 spolek na Moravě, na Slovensku 63 spolky a 4 spolky na Podkarpatské Rusi. Založení ČSČK se stalo s živým porozuměním a sympatiemi československé veřejnosti. Hned v prvním roce se ustavilo celkem 320 místních organizací.V souladu s mírovým programem, vyhlášeným v roce 1919, ovlivňoval ČSČK zdravotnické uvědomění lidu, přispíval k výchově ošetřovatelek, budoval zdravotnické ústavy, útulky, jesle, sirotčince apod. Organizoval také dopravní zdravotnickou službu, posílal nemocné do ústavů a pomáhal při živelních katastrofách. V českých krajích byl od počátku kladen důraz na budování ošetřovatelské služby. V roce 1920 převzal ČSČK do své správy státní ošetřovatelskou školu a přijal tak do svého programu výchovu diplomovaných ošetřovatelek pro nemocniční službu. Současně prováděl výchovu i tzv. samaritánů, kterou vedle ČSČK zabezpečovaly rovněž hasičské spolky a Sokol. Ošetřovatelské kurzy organizoval ČSČK především ve městech, kde byla možnost praktického výcviku v nemocnicích. Tyto kurzy zahrnovaly 72 hodin, z čehož polovinu tvořily teoretické přednášky a polovinu praxe v nemocnici. Program kursu se skládal z osmi obsahových okruhů, které stojí za to uvést: péče o nemocné, asepse, antisepse, dezinfekce, všeobecná hygieny, nauka o obvazech, nauka o zlomeninách a vyvrtnutích, nauka o první pomoci, o chorobách vnitřních a infekčních, hlavní rysy anatomie, fyziologie a bakteriologie. Úkolem samaritánské služby CSCK bylo zajistit, aby postižený (poraněný) byl co nejlépe ošetřen a co nejrychleji dopraven do rukou lékaře. Praktickým cílem samaritánské služby bylo postavit v každé obci samaritánskou stráž se třemi vyškolenými muži a jednou ženou, která by se zaměřovala i na další péči o postižené. Tyto útvary byly budovány ve spolupráci s hasičskými spolky. Samaritánské kursy trvaly od 30-ti do 40-ti hodin, časem se jejich rozsah ustálil na 36-ti hodinách. Jejich program zahrnoval 6 obsahových okruhu: 1. všeobecná zdravověda, 2. základy bakteriologie (infekční choroby, nauka o desinfekci), 3. praktická přednáška o obvazech a dopravě raněných, 4. pomoc při vnějších úrazech (poraněních), 5. pomoc při vnitřních onemocněních (utonutí, udušení aj.), 6. poučení o tuberkulóze. I zde se značný důraz kladl na praktický výcvik a na správné ošetřování ran. Palčivým problémem v prvních poválečných letech byla i doprava nemocných a poraněných k lékaři. Nezřídka je představoval ambulanční vůz s koňským spřežením. Bylo to ovšem považováno za významný pokrok, neboť předtím obstarával dopravu nemocných dvoukolový kočár zakrytý plachtou protože nemocnice byly často velmi vzdáleny. Sanitní auta se začínají v záchranných stanicích ČSČK objevovat až v letech 1925 - 1926. K desetileté činnosti ČSČK byla vydána Zpráva o struktuře a hospodaření. Kromě celkem obsáhlých informací o reorganizaci mezinárodního uspořádání se setkáváme i s precizním rozdělením domácí organizace. Ta se dělí na dva odbory a to na: odbor zdravotně sociální a odbor správní. Nás vcelku zajímá pouze zdravotně sociální odbor; ten se dále dělil na 10 tzv. referátů. Ocitoval bych zde krátkou pasáž z této zprávy: „5. referát první pomoci (samaritánský): pracuje na organizaci první pomoci za použití všech moderních prostředků. Studuje tuto otázku z hlediska vědeckého, organizuje samaritánské jednotky ve všech místech republiky (koncem r. 1927 bylo v republice organizováno 6905 samaritských stráží s 29.908 organizovanými samaritány). Práci tuto vykonává Čsl. Č. kříž společně s hasičstvem.


Obzvláštní péči věnuje zakládání automobilních stanic první pomoci, přičemž používá na základě smlouvy s MNO zdravotnických automobilů z vojenských mobilizačních zásob. Koncem roku 1927 bylo v této akci Čsl. Č. kříže zařazeno 45 stanic s 33 vojenskými a 33 civilními sanitními automobily. Za rok 1927 bylo těmito stanicemi převezeno 37.345 osob, ujeto 605.403 km a finanční obrat těchto stanic obnášel 6.405.733 Kč 12 hal. V této době funguje těchto stanic 63 a 45 vojenskými a 44 civilními zdravotnickými automobily, tedy spolu s 89 zdravotnickými auty. Referát též vede správu sanitního vlaku. Jak zde vidíme rozsah činnosti v tomto období byl nesmírně rozsáhlý. V roce 1937 měl ČSČK na celém území Čech, Moravy, Slezska a Podkarpatské Rusi dohromady 120 automobilových stanic první pomoci se 190 sanitními auty, jejichž provoz stál kolem 5 miliónů korun, z čehož jen polovina byla kryta příjmy za převozy. /Obr.č.10 / Obrázek č. l O

S nastávající válkou a končící první republikou odstupuje z postu předsedkyně ČSČK dr. Alice Masarykova, která stále v čele organizace od jejího založení v r. 1919. V období války byl ČSČK vlivem tlaku nacistů zcela rozpuštěn. Činnost sice pokračovala ve skrytých formách, ale materiální škody dosáhly závratné výšky 170 miliónů korun. Mnozí lékaři, samaritáni a dobrovolné sestry ČSČK zaplatili svou obětavou službu svým životem. Již 9. května 1945 bylo oznámeno, že se ČSČK ujímá funkce na celém území Československa. S neutuchajícím nadšením a nemalou materiální pomocí od ostatních Červených křížů (jen z USA představovala tato pomoc 165 miliónů korun) je opět budováno to, co bylo ve válce ztraceno, a samozřejmě také Samaritánský"á služba (uvědomme si, že na konci roku 1936 evidoval ČSČK jen v Čechách téměř 23.000 samaritánů a samaritánek), jejíž řady okupací značně prořídly. V listopadu 1946 je vydán prozatímní řád Samaritánské služby, a na konci roku 1946 je evidováno již více než 2.400 samaritánů. Do konce téhož roku je jenom v Čechách znovu


vybudováno 40 záchranných stanic ČSČK s 90 vozidly. Jen v tomto jediném roce vykonaly sanitky více než 44.000 jízd a najely přes 900.000 km. Slibný rozvoj však měl přerušit únorový převrat v roce 1948. Celostátní aktiv ČSČK se plně postavil za jednotnou kandidátku obrozené Národní fronty. Tuto dobu ilustruje např. krátká citace programového prohlášení: „V traktorových stanicích zařídíme pohotovostní službu první pomoci a také naše záchranné stanice budou mít po dobu žní zvýšenou pohotovost." Mimo jiné se čestnou předsedkyní stala manželka prezidente republiky Marta Gottwaldová. V této době dochází k budování stanic první pomoci na vesnicích. V roce 1952 se v rámci centralizace začleňují automobilové stanice záchranné služby ČSČK do systému sjednoceného zdravotnictví. ČSČK tak předává 392 záchranných stanic s 804 vozidly. Tímto aktem vlastně „končí" působení Červeného kříže v budování systému přednemocniční péče. Za zmínku snad stojí ještě zřízení Vodní záchranné služby ČSČK v roce 1965. Dále, se v období 1952 - 1989 zřizují Stanice první pomoci ČSČK především v JZD, ale také na železnici, při hlavních silničních tazích a v místech s obtížněji dostupnou profesionální zdravotní péčí. Po roce 1989 dochází k útlumu aktivit ČSČK ,dochází k jeho transformaci. V současné době je ČČK opět zapojen do řady aktivit edukačních i záchranářských , v některých oblastech ČR opět provozuje , byť smluvně a parciálně dopravu raněných a nemocných a dokonce plní úkoly záchranné služby . Je nutno připomenout, že Červený kříž neplnil úlohu Záchranné služby tak, jak ji známe v dnešní době, ale měl spíše funkci dopravní služby, takže jeho hlavní náplní bylo pacienty co možná nejrychleji dopravit k odbornému ošetření na příslušné místo a důraz byl kladen zejména na provádění přednemocniční laické první pomoci a výchovu obyvatelstva. Statistiky ČSČK byly ohromující svou rozsáhlostí, ale musíme mít na zřeteli, že Červený kříž úzce spolupracoval i s jinými organizacemi a spolky jako byli například Hasiči, Maltézští rytíři, Samaritáni, různé Ochranné spolky apod., což se promítlo do celkového výčtu , ale rozhodně tento fakt neubírá na důležitosti této organizace pro rozvoj přednemocniční péče na našem území. Obrázek č. 11 Červený kříž na první polní pásce z prusko - dánské 1864


3. Vznik ústavů národního národního zdraví a jeho důsledky ve smyslu oddělení záchranné služby a lékařské pohotovostní služby . Výše uvedené exkurse do historie dávají nahlédnout na vznik organizované přednemocniční péče jak na úrovni celostátní a pražské , tak v intencích krajských ,ale i většiny okresních měst.Dále ukazují na hlavní proudy, jejichž nuceným sloučením a zařazením do systému ústavů národního zdraví dochází v 50. letech k vytvoření zárodků záchranných služeb , jako složek určených k léčbě akutních životohrožujících stavů , ale i lékařské pohotovostní služby , později lékařské služby první pomoci , jež měla a má za úkol „ zajišťovat v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu vzniklého v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby", tedy stručně řečeno nahradit obvodního a dětského lékaře mimo ordinační hodiny. Zde se i přes svoji logickou provázanost v rámci přednemocniční péče obě složky rozcházejí.

3.1 Záchranná služba 1952 -1989 Rozvíjí se jako součást OÚNZ resp. KÚNZ .Výjimku tvoří pouze záchranná služba v Praze a Brně , kde jsou vytvořeny samostatné organizace bez právní subjektivity přičleněné k ÚNZ . V 50.- 70. létech 20.století je většinovým modelem výjezdová skupina složená z řidiče vyčleněného pro tuto službu v rámci dopravní zdravotní služby , sestry z určeného oddělení / převážně interna,chirurgie,eventuelně gynekologie,dětské oddělení a později ARO / a lékaře z oddělení určeného rozpisem k výjezdu a více či méně vybaveným sanitním vozidlem Dispečerské zázemí tvoří dispečerka dopravy nebo dokonce vrátná nemocnice. Tato služba pak je poskytována převážně jen v době od 7 do 15.30 hodin , tedy mimo UPS , kdy její úlohu přebírá Lékařská pohotovost a pouze v případě hromadného neštěstí či větší havárie je vytvořena výjezdová posádka ze sloužícího personálu. V těchto letech je hlavním úkolem posádky záchranné služby dopravit pacienta co nejrychleji k lékařské péči , tedy zejména do nemocnice a v přednemocniční fázi jsou prováděny pouze

nejnutnější životzachraňující výkony limitované vybavením vozidla. V 70. letech postupně dochází ke zkvalitnění vozového parku a jeho vybavení včetně spojovacích prostředků a klinické zkušenosti z lůžkové péče jsou postupně přenášeny i do přednemocniční péče o akutní stavy.Za zásadní pro oblast přednemocniční péče v tomto období lze považovat vydání 4 metodických opatření ministerstva zdravotnictví z roku 1974 č.32 Zásady poskytování diferencované péče č.33 Zásady organizace a poskytování první pomoci č.34 Zásady organizace služby rychlé zdravotnické pomoci č.35 Koncepce oboru anesteziologie a resuscitace V 80 .letech dochází ke konstituování samostatného oboru Anesteziologie a resuscitace a aplikace poznatků z tohoto dynamicky se rozvíjejícího oboru vede k dalšímu zkvalitňování přednemocniční péče a přesunuje ji z roviny kvalifikovaného a rychlého transportu do zdravotnického zařízení do roviny skutečné péče se všemi aspekty včetně péče resuscitační předsunuté do terénu . Dochází tedy k přesměrování péče k pacientovi a je opuštěna koncepce směrování pacienta za péčí.


V návaznosti na obrovský rozvoj průmyslu a dopravy a zejména společenského požadavku na kvalitní zdravotní péči ve všech jejích oblastech , tedy i v přednemocniční fázi narůstá trvale počet výjezdů záchranné služby , objevuje se nutnost radikální modernizace vozového parku, spojovacích prostředků ,narůstají nároky na přístrojové a lékové vybavení posádek a jejich erudici .Provozování záchranné služby se tak postupně přesunuje pod dikci oddělení anesteziologie a resuscitace, na krajské úrovni vznikají samostatná oddělení RZP s vlastním personálem, zejména středním.Lékařský personál tvoří lékaři vyčlení převážně z oddělení ARO a chirurgie, mimo pracovní dobu pak lékaři i z ostatních oborů. V roce 1987 je zahájen provoz letecké záchranné služby v Praze .

3.2 Záchranná služba 1989 - 2003 Po roce 1989 dochází ke zrušení ústavů národního zdraví , dochází k reformě zdravotnictví , dochází k vytváření systému okresních a krajských nemocnic , konstituuje se systém zdravotního pojištění. S dostupností informací a technologií z vyspělého světa vzrůstá prudce i kvalita a vybavenost záchranných služeb pracujících však dále v rámci jednotlivých nemocnic . Od roku 1990 narůstají snahy jasně vymezit přednemocniční neodkladnou péči rámci samostatného oboru a vytvořit síť samostatných záchranných služeb nezávislých na nemocnicích .Toto úsilí vyplývá z rostoucích odborných i technických nároků na přednemocniční péči . Jasně se ukazuje , že nestačí být již včas na místě náhlé události , ale musí být odvedena kvalitní a profesionální práce lékaře i ostatního personálu dle posledních poznatků vědy - tedy léčba lege artis se vším , co k ní patří .Pacient již není převážen po provedení základních životzachraňujících výkonů, ale do lůžkového zařízení je předáván po kvalitním zajištění a stabilizaci vitálních funkcí . Včasný výjezd na místo události , co nejkratší dojezdová doba a kvalitní léčba včetně náhrady vitálních funkcí však vyžadují kvalitní zázemí, vyškolený personál, dispečerské pracoviště , kvalitní a technologií vybavená vozidla. Tyto podmínky se bohužel v rámci nemocnic daří plnit jen obtížně , neboť v rámci nemocnice je vždy tendence problematiku přednemocniční péče bagatelizovat , její financování odsouvat do poslední pozice a v rámci využití personálu při jiných činnostech , než je „čekání na výjezd" nelze v žádném případě dosáhnout přiměřených výjezdových časů, vzhledem ke střídání lékařů ani dostatečně kvalitní erudice . Proto již od počátku 90. let vzniká postupně koncepce oboru urgentní medicína a připravuje se zákonné opatření umožňující vytvoření kvalitního systému záchranných služeb. Naprosto přelomovým rokem pro přednemocniční péči se stává rok 1992 . V tomto roce je konstituována katedra přednemocniční neodkladné péče při ILF Praha a je Ministerstvo zdravotnictví ČR vydává vyhlášku 434 792 Sb. , která platí v pozdějších úpravách doposud a jasně vymezuje strukturu a síť zařízení záchranných služeb , jejich povinnosti, kompetence a místo ve zdravotnickém systému ČR . Od roku 1992 tak postupně vznikají odštěpením oddělení RZP nebo vznikem z výjezdových skupin pod ARO či jiným oddělením samostatné záchranné služby organizované v systému územních záchranných středisek na krajské úrovni a okresních středisek záchranné služby s jejich výjezdovými stanovišti a operačními středisky na úrovni okresní dle dikce vyhlášky 434/92 Sb. Střediska záchranné služby jsou konstituována jako příspěvkové organizace zřizované v případě USZS ministerstvem zdravotnictví a v případě okresních středisek Okresním úřadem . Základní finanční tok do systému přednemocniční péče je tedy provozní příspěvek od zřizovatele / státní správy / a příjmy od zdravotních pojišťoven . Vyhláška 434/92 Sb. je dále novelizována a systém přednemocniční péče se postupně stabilizuje , v roce 1994 je ustavena Odborná společnost přednemocniční neodkladné péče a medicíny katastrof .Kolem roku 2001 je systém již poměrně stabilní co do erudice lékařů,SZP i NZP - funguje systém vzdělávacích akcí pro všechny úrovně personálu včetně dispečerů, již


3.rokem probíhají nástavbové atestace v oboru Urgentní medicína a medicína katastrof. Společnost provádí pravidelné školící akce a kongresy .Probíhá razantní modernizace vozového parku a přístrojového vybavení, jsou zaváděny moderní léčebné postupy, začíná se projevovat snaha o standardizaci záchranných služeb na celém území ČR , vznikají koncepce vytváření urgentních příjmů v nemocnicích s vazbou na střediska ZZS / viz např. práce MUDr.Dany Hlaváčkové / , probíhají intenzivně práce na předloze Zákona o záchranné službě, který je opakovaně smeten ze stolu ať už samostatně nebo v rámci zákona o zdravotnickém zařízení. Přesto se díky indolenci některých okresních úřadů respektive nevůli některých okresních nemocnic nedaří až do roku 2002/2003 , kdy záchranné služby přecházejí díky reformě státní správy a samosprávy pod zřizovací pravomoc krajských úřadů dikci vyhlášky naplnit .V některých okresech zbývá doplnit výjezdová stanoviště aby byla splněna dikce vyhlášky 434/92 Sb. o dojezdové době do 15 minut / V jižních Čechách napři oblast Kaplička a Lipenská, Českých Velenic a na severu Čimelice / , v některých regionech zůstávají až doposud i na okresní úrovni záchranné služby oddělením nemocnic / Pelhřimov, Jindřichův Hradec .../ nebo dokonce pracují v režimu obvyklém v 70 - 80. letech , kdy posádka je skládána z pracovníků jednotlivých oddělení a určeného řidiče a vozidla / Český Krumlov ...../ . V některých oblastech je záchranná služba provozována soukromými subjekty /pokus v Českých Budějovicích selhal , ale tento systém je zaveden např. v oblasti Praha východ a Praha -západ - Samaritáni, Pragomedica plus .../ Ke konci 90. let provozuje též řada záchranných služeb dopravní zdravotní službu a na většině území z pověření Okresních úřadů jako zřizovatele i Lékařskou službu první pomoci - buď jako poskytovatel ordinace a vozidla a zaměstnavatel SZP má smlouvu s praktickými lékaři a stomatology nebo přímo v rámci vlastních výjezdových míst provozuje ordinace LSPP / Prachatice /.

Obě oblasti přednemocniční péče se tak vrací po 40 letech zpět do těsného kontaktu. 33 Lékařská služba první pomoci 1952-1989 První oficiální zmínky o stanicích první pomoci nacházíme již V nařízení ministra zdravotnictví 24/1952 Sb. ze dne 28.června 1952 , ve kterém jsou definovány i stanice záchranné služby a dále ve Vyhlášce Ministerstva zdravotnictví o pohotovostní lékařské službě z téhož roku .Definice lékařské pohotovostní služby , kterou v podstatě ve stejném znění přebírají i následující zákonné i podzákonné normy až doposud /aby se v závěru vrátily k názvu Lékařská služba první pomoci / se objevuje ve Vyhlášce ministerstva zdravotnictví 42/1966 Sb.ze dne 13. června 1966 o poskytování léčebně preventivní péče : Lékařská služba první pomoci zajišťuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu vzniklého v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby. Tato služba není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení. Lékařská pohotovostní služba je provozována na většině území na poliklinikách při OÚNZ a je vykonávána sloužícími obvodními lékaři a sestrami těchto poliklinik a pro tuto službu je vyčleněn řidič s dopravní sanitou .Časově tato služba pokrývá dobu od ukončení ordinací obvodních lékařů do 7. hodiny ranní . Dle velikosti obce je pak sloužena jednak služba pro dospělé , děti a dorost a zubní , ve větších městech je pak dospělá LSPP sloužena i několika lékaři , z nichž jeden se věnuje přednostně návštěvní službě.V řadě oblastí LSPP doplňuje , někde i nahrazuje výjezdové skupiny záchranné služby a v právních normách je definována jako záloha záchranné služby .Tento systém je pak bez větších úprav zachován až do 90.1et


3.4 Lékařská služba první pomoci 1989 - 2003 Po roce 1989 jsou rušeny OÚNZ a KÚNZ a polikliniky a obvodní praxe jsou postupně privatizovány .V této době přechází zřizování LSPP v okresech na nemocnice , ale službu konající lékaři jsou dále více či méně dobrovolně sloužící praktičtí lékaři .V menších městech zůstávají LSPP doménou městských či privátních poliklinických zařízení a ve službách se střídají praktičtí lékaři regionu . Provoz této služby je dále financován jednak ze zdrojů Okresních úřadů , jednak z plateb zdravotních pojišťoven .Ke konci 90 .let se objevuje tendence zřizovatelů přesunovat LSPP pod dikci zdravotnických záchranných služeb , které se vzhledem k tomu , že okresní úřady službu dále financují této změně v zájmu kompletace a přehlednosti přednemocniční péče nebrání, ba naopak ji mnohdy iniciují. LSPP tak dále funguje jako socialistický výdobytek občanů „platících si celý život zdravotní pojištění „ a je jimi stejně jako v dobách socialistického zdravotnictví hojně využívána a zneužívána zejména za účelem návštěvy praktického lékaře - ale s minimální čekací dobou , snadného získání neschopenky či receptu na léky. Stejně často je využívána respektive až nadužívána návštěvní služba při LSPP.Tato situace se postupně stává neudržitelnou pro svoje vysoké náklady na provoz a minimální výnosy při omezených možnostech pacienty skutečně zaléčit a ještě před přechodem na krajské uspořádám se objevují různé pokusy tuto službu redukovat a minimalizovat . V menších místech převést ze zřizovatelské pravomoci Okresního úřadu na bedra obce.Na financování se pak podílí částí státní správa i samospráva /v jižních Čechách např. Bechyně, Soběslav /... a ke konci roku 2002 v menších obcích již plně samospráva obce / Veselí n. Lužnicí ... / Problematika financování LSPP se stává v celkovém kontextu problematiky financování zdravotnictví stále aktuálnější , neboť rozsah služeb a počet obcí, ve kterých je poskytována je stále obrovský / např. na území Jihočeského kraje je 7 středisek ZZS , ale 22 ordinací LSPP / ,nároky zaměstnanců na finanční ohodnocení převážně nočních a svátečních služeb stoupají, narůstají ceny tepla ,vody a energií .Prudce klesá ochota praktických lékařů tuto službu vykonávat , neboť pro soukromé lékaře přestává být ekonomicky zajímavou. Z lékařské služby první pomoci se tak stává na přelomu let 2002 a 2003 , tedy v období transformace státní správy a samosprávy obrovský organizační i finanční problém , což se odráží i v různých legislativních snahách a je též hojně medializováno a využíváno politickou reprezentací na místní i celostátní úrovni v rámci předvolebních kampaní na všech úrovních politického žebříčku.

V dalším textu jsou pro ilustraci seřazeny reprezentativní vzorky dokumentů a statí z celostátního, místního i profesního tisku dotýkající se dané problematiky a dokumentující vývoj názorů různých skupin a institucí na další vývoj LSPP. Z těchto dokumentů můžeme vysledovat názorový chaos panující v této oblasti a tendence jednotlivých skupin jednak se této dle jedněch přežité a socialisticky hypertrofické , dle jiných pro občany nezbytné instituce zbavit , na druhé straně je jasně vidět snaha ministerstva zdravotnictví tuto instituci s její poměrně chabou právní oporou zachovat. A to přes to, že její finanční náročnost při zachování stávajícího objemu péče a rozsahu ordinačních hodin jasně přesahuje únosnou mez. /řada těchto ordinací ve městech pod 15 000 obyvatel ošetřuje v průměru 1,5 - 4 pacienty od 18 hod do 7 hod ráno/.


3.5 Výběr z dokumentů , názorů a statí v tisku zaměřených na tématiku LSPP a PNP v letech 1997-2003 Doporučení Ministerstva zdravotnictví k postupu při zajišťování lékařské služby první pomoci ze dne 29.4.1997

Lékařská služba první pomoci (dále jen „LSPP") je součástí systému pohotovostních zdravotnických služeb (viz směrnice MZ ČSR č. 7/1981 Vest. MZ, o pohotovostních zdravotnických službách - registrovaná v částce 22/1981 Sb. a § 28 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). Jejím úkolem je zabezpečit lékařskou první pomoc v případech náhlého onemocnění či náhlého zhoršení zdravotního stavu, jestliže stupeň postižení nevyžaduje zásah zdravotnické záchranné služby. Je poskytována všem občanům v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízeni, neboť ani praktickým lékařům, registrujícím své pacienty, žádný právní předpis neukládá povinnost pečovat o ně nepřetržitě.Zabezpečení lékařské služby první pomoci pro dospělé, lékařské služby první pomoci pro děti a dorost, lékařské služby první pomoci ve stomatologii a pohotovostní lékárenské služby zajišťuje okresní úřad......... .... Poskytováním LSPP pověřuje okresní úřad (dále jen „OkÚ") zpravidla ta zdravotnická zařízení, jejichž je zřizovatelem. Ze zkušeností řady okresů se nejlépe osvědčilo organizační spojení LSPP se středisky záchranné služby, které přináší i ekonomické zvýhodnění. Při zavádění a provozu LSPP spolupracuje OkÚ s příslušnými regionálními sdruženími profesních komor a se sdruženími praktických lékařů a vychází ze specifických podmínek okresu tak, aby tato služba byla funkční a odpovídala svému účelu.... Kritéria pro rozsah (výkon) LSPP stanoví OkÚ tak, aby zajištění bylo účinné a spravedlivé i z hlediska rozložení povinností mezi zdravotnická zařízení v příslušném regionu...... Na chodu LSPP se podílejí zejména praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost státních a nestátních zdravotnických zařízení.... Nejde-li o zdravotnické zařízení řízené okresním úřadem, kterému je uložena povinnost organizovat LSPP přímo zřizovací listinou nebo statutem, upravuje OÚ právní vztah k zdravotnickému zařízení provozujícímu LSPP, smluvně.....Pověřené zdravotnické zařízení vždy uzavírá za účelem zabezpečení chodu LSPP s lékaři a dalším zdravotnickými pracovníky smlouvy nebo dohody dle zákoníku práce............... ....... Bude-li nestátní zdravotnické zařízení bez závažného zdůvodnění odmítat spoluúčast na uzavření dohod o plnění LSPP, lze z takového postoje vyvodit postih vůči tomuto zařízení ve smyslu ustanovení § 14 cit. zákona, popř. podle ustanovení § 13 odst. 3 cit. zákona registraci_zrušit......... Případný negativní hospodářský výsledek plynoucí z provozu LSPP hradí zdravotnickému zařízení pověřenému zabezpečováním LSPP zřizovatel. Je proto ve společném zájmu OkÚ a obcí, zabezpečovat (provozovat) jen takový rozsah těchto služeb, který je nezbytně nutný k zajištění LSPP v daném regionu..... V případě, že je LSPP vykonávána pouze z iniciativy zdravotnického zařízení a nad rámec zabezpečený okresním úřadem, není okresní úřad povinen toto financovat. / plné znění dokumentu viz kapitola 6 /


Jednání o koncepci přednemocniční péče a LSPP v komisi se zástupci MZ, SVL ČR, OSPDL CLS JEP, Asociace záchranných služeb, Společnost urgentní medicíny ČLS JEP, SPL ČR, SPL DD ČR ze dne 22.11.1999 ......současný systém oddělené LSPP a ZZS není z odborného ani ekonomického hlediska optimální, LSPP je často zneužívána a funguje jako večerní a noční ordinace pro běžná odkladné ošetření. Při debatě o zajišťování nepřetržité pohotovostí služby pro vlastní pacienty registrujícími lékaři bylo jednoznačně konstatováno, že tuto povinnost lékařům žádná právní norma neukládá a ukládat nemůže. V budoucnosti je možné, že část praktických lékařů dobrovolně tuto povinnost převezme a ve spolupráci s ostatními kolegy budou pro registrované pojištěnce (v případech, kdy ošetření nelze odložit do doby ordinace, ale není ohrožením života) tuto péči zajišťovat, podobně jako lékaři v některých jiných státech EU. Nejprve by se ovšem museli změnit podmínky ekonomické a legislativní (dostupnost, síť, vybavení, edukace pojištěnců, finanční ohodnocení práce zdravotníků), které zřejmě ani v nejbližší době vytvořeny nebudou. I za této situace vždy zůstane zájmem a povinností státu zajištění neodkladné péče pro život a vážně zdraví ohrožující stavy a v lokalitě neregistrované a nepojištěné občany. Koncepce státní zakázky je zajištění 24 hodinové neodkladné péče - urgentní stavy ZZS, ostatní péče - pohotovostní ordinace včetně návštěvní služby (1-2 na okres), stát bude tuto službu garantovat včetně přiměřené odměny. Současné síť LSPP je předimenzovaná, logicky by neměla být hustší než síť výjezdových středisek ZZS. V některých okresech dochází ke sjednocení pohotovostních ordinací a ZZS, je to v souladu s koncepcí, je ale nutno vyřešit optimální obsazení a vybavení (věcné a personální), odborné kompetence a kvalifikace. Lékař RLP bude mít atestaci v oboru urgentní medicína, praktický lékař sloužící pohotovostní službu je záloha ZZS bude indikován v přesně vymezených případech (specializovanou kvalifikaci oboru urgentní medicíny k zajištění péče o akutní život ohrožující stavy praktický lékař nemá), problém i v současné době v případech, kdy zajišťuje náhradní výjezdy za RLP! Systém vzdělávám v oboru urgentní medicíny připraven, pracuje se i na systému vzdělávání pro dispečery, nutno vyřešit přechodné období. O kursy neodkladné péče je mezi praktickými lékaři zájem, zatím organizováno částečně v rámci okresů. Situace se bude jistě měnit postupně, k možnosti zajištění pohotovostních ordinací v rámci některých nemocnic nezaujali přítomní jednotné stanovisko. Shodně konstatována vhodnost jednotného dispečinku pro ZZS a pohotovostní službu. Bez jednoznačného závěru diskutována problematika pohotovostí pro dospělé a děti (v rámci státní zakázky asi sjednocení - nutné dořešit), příplatku za LSPP (za každé využití asi obtížně politicky průchodné a zneužití obtížně prokazatelné), možnosti oficiálního zavedení telefonických konzultací, apod. Všichni přítomní projevili zájem se opětovně sejít k diskusi o tomto tématu v souvislosti s přípravou zákonných norem i aktuálními problémy, termín bude iniciován z MZ.

Seminář „Úloha Zdravotnické záchranné služby v záchranném systému ČR", v Senátu Parlamentu ČR dne 26.1.2000 Projednalo se několik základních koncepčních otázek: povinnost 24 hodinové péče praktického lékaře o své registrované pojištěnce díky kapitační platbě nemá zákonný podklad - budeme hovořit o kontinuální péči o registrované pojištěnce (ordinační hodiny, návštěvní služby, zajištění doby mezi ordinačními hodinami do doby pohotovosti - žurnál, LSPP), výklad této povinnosti vychází z dikce zákona č. 48/1997 ve znění pozdějších předpisů, který v § 20 o


Primární zdravotní péči říká, že registrující lékař je povinen zajišťovat zdravotní péči o registrované pojištěnce. Při diskusích o tomto paragrafu bylo opakovaně vysvětleno, že zajištění péče není a nemůže být totožné s vlastním prováděním, resp. poskytováním této péče registrujícím lékařem. Registrující praktický lékař provádí v rámci své odbornosti 001 výkony odpovídající jeho kvalifikaci v ordinační době a v návštěvní službě. V ostatních případech odesílá registrované pojištěnce na odborná ambulantní či lůžková pracoviště. Pro akutní stavy, u kterých odklad poskytnutí zdravotní péče může způsobit ohrožení života nebo zdraví, zajišťuje poskytnutí zdravotní péče pohotovostní a záchranná služba dle zákona 48/1997 Sb., § 28. Tuto péči mohou poskytnout (a) v akutních případech i praktičtí lékaři mimo své ordinační hodiny a bude jim uhrazena, jinak je však náplní činnosti (b) LSPP a ústavní pohotovostní služby a (c) ZZS při poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče, jejíž provoz (24 hod.) je stanoven Vyhláškou MZ ČR č. 91/1984 Sb. v platném znění. Povinností registrujícího (nejen praktického) lékaře je provádět léčebně preventivní péči o své registrované pojištěnce v rámci svých ordinačních hodin. Dle metodiky mají být tyto ordinační hodiny rozloženy do 5 pracovních dnů v týdnu. I v dohodovacích řízeních byl stanoven maximální možný limit práce 12 (9) hodin denně, a kapitační platba je počítána na tuto dobu, a ne na 24 hodinovou dobu. Registrovaní pojištěnci mají být informování o ordinačních hodinách, o zajištění zástupu v době nepřítomnosti registrujícího lékaře i o možnostech poskytnutí odkladné a neodkladné akutní péče mimo ordinační hodiny (v případě život ohrožujících stavů kdykoli). Způsob informací není právní normou stanoven, obvykle (kromě individuálních ústních informací) je volena forma vývěsky u vchodu ZZ, případně na obecních a okresních úřadech, informace na telefonním záznamníku ZZ, oznámení veřejnými sdělovacími prostředky (místní rozhlas, tisk). Náhrada zajištění neodkladné péče poskytované dle zákona a podzákonných norem LSPP v mimoordinační době a ZZS nepřetržitě (24 hod.) povinně poskytovanou péčí registrujícím lékařem tedy žádnou právní oporu nemá a ani mít nemůže, protože by byla v rozporu s pracovně právními normami a listinou základních práv a svobod (nutit k práci 24 hodin denně nelze ani lékaře) i odbornými hledisky (bylo by překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči). -

propojení pohotovostní služby a ZZS je vhodné, nutné dořešení z toho vyplývajících problémů, - zajištění vhodným způsobem doby mezi ordinační dobou a začátkem LSPP, - k připomínkování nebyla předložena připravovaná písemná forma zákonných norem zajišťujících pohotovostní službu a ZZS. - o jednání v senátu o ZZS vyšla nepřesná informace ve zdravotnických novinách o tom, že praktičtí lékaři „zkracují své ordinační hodiny", což není a ani nemůže být pravda, protože by tím porušovali vlastně podmínky registrace OÚ nebo smlouvu se ZP, ale zaznělo tam, že dochází k přesunu péče PL na LSPP, a to díky kapitaci. Toto není pravda, dokazuje to i projekt sledování globálních nákladů ZP Škoda v Mladé Boleslavi, a v jeho rámci i sledování nákladovosti LSPP - oni dokázali přepočíst náklady na jednoho registrovaného pojištěnce při LSPP, náklady za poslední dva roky mírně vzrostli (cena léků apod.) ale počet kontaktů poklesl !


souhrn tezí k pohotovostní službě a další úkoly: 1.) státní zakázkou je začlenění LSPP do systému ZZS v rámci garance přednemocniční neodkladné péče všem občanům státem. Jednotný dispečink - ekonomicky i odborně výhodnější - nutné dořešení legislativních, právních, smluvních, organizačních a mezioborových odborných kompetencí a ocenění za práci. 2.) praktický lékař je garantem kontinuity péče o své registrované pojištěnce v systému (prací v ordinačních hodinách, návštěvní službou, vhodným zajištěním doby mezi ordinací a začátkem pohotovosti, LSPP), to ale neznamená 24 hodinovou péči o tyto registrované pojištěnce. Je nutné nadále vysvětlovat tuto problematiku kolegům v jiných odbornostech. 3.) dořešení souběžné problematiky - lékárenská pohotovostní služba, stomatologická pohotovostní služba, dětská pohotovostní služba, dopravní služba.

BULLETIN 1/2000 Sdružení praktických lékařů - výsledky dotazníkové akce / zpracoval MUDr.Červený /- odpovědi 56 okresů, popisováno 169 LSPP • • • •

• • • • •

V 53 případech slouže kompletní posádka (lékař, sestra, řidič a sanita), z toho 1x řidič na mobilním telefonu, lx jezdí s TAXI, 1x autem, 1x lékař doma na telefonu Na měsíc vychází as 1,98 až 2,98 služby na jednoho lékaře Smluvně je sloužící lékař zajištěn: 44x dohodou o pracovní činnosti, 1x na vedlejší úvazek, 2x na plný úvazek, 9x jinak. V 31 případech je sazba hodinová, ve čtyřech podle výkonů ve službě (body). Výše hodinové mzdy jev naprosté většině vyšší ve dnech pracovního klidu, další zvýšení mzdy v hodinách odpracovaných v noční době (22-06 hod.) a ve dnech státních svátků je méně časté. Finanční ohodnocení se v jednotlivých lokalitách výrazně liší, od loňského roku došlo v řadě okresů k úspěšnému jednání o navýšení hodinových sazeb. Podrobnější údaje jsou obsaženy ve zpracovaných výsledcích dotazníkové akce, které rozesíláme předsedům okresních sdružení SPL ČR1. Počet výjezdů LSPP místo ZZS (jako záloha) se pohybuje od 1,025 do 1,65 v průměru za službu. V 80% jezdí LSPP do vzdálenosti 10-30 km, v 10% nad 30 km, v 10% do 10 km. Zajištění LSPP v okrese hodnotí 45 zástupců jako dostatečné, 8 jako nedostatečné. Spolupráci se ZZS v okrese hodnotí 46 zástupců jako dobrou, 7 jako nevyhovující. Pro ZZS jezdí PL 4x rádi, 24x neradi, 22 jen jako záloha, 15x nejezdí. O doškolování z urgentní medicíny má zájem 44 zástupců okresů, 4 se nevyjádřili.


Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 9.12.1999 Rozklad k vyhlášce 434/1992 , LSPP - záloha ZZS MUDr. Augustin Špírek K dotazu týkajícího se výkladu ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, v platném znění, sděluji následující stanovisko: Vyhláška v uvedeném ustanovení stanoví, že zdravotnické operační středisko po vyhodnocení tísňové výzvy k poskytnutí přednemocniční neodkladné péče podle stupně naléhavosti a konkrétní provozní situace ukládá úkoly jednotlivým výjezdovým skupinám zdravotnické záchranné služby, popřípadě žurnálním nebo praktickým lékařům, lékařské službě první pomoci nebo dopravní zdravotnické službě, které jsou trvale zálohou zdravotnické záchranné služby pouze v případech a za jakých podmínek ukládá zdravotnické záchranné operační středisko úkoly lékařské službě první pomoci. Vyhláška rovněž nestanoví v žádném ze svých ustanovení, že lékařská služba první pomoci je zálohou zdravotnické záchranné služby pouze v případech likvidace zdravotních následků při hromadných neštěstích a katastrofách. Uložení úkolu lékařské služby první pomoci operačním střediskem zdravotnické záchranné služby připadá v úvahu v následujících případech, kdy: •

na základě vyhodnocení tísňové výzvy operační středisko zjistí, že řešení stavu pacienta není indikováno pro výjezd skupiny rychlé lékařské pomoci, rychlé zdravotnické pomoci nebo letecké záchranné služby a ošetření pacienta je indikováno pro lékařskou službu první pomoci • dojde k hromadnému neštěstí nebo katastrofě, kdy je znám, nebo lze předpokládat, výskyt většího počtu postižených, jejichž ošetření a transport do zdravotnických zařízení přesahuje kapacitní možnosti zdravotnické záchranné služby • je po vyhodnocení tísňové výzvy sice výjezd indikován pro zdravotnickou záchrannou službu, avšak vzhledem k souběhu více zásahů, kterými je plně vytížena kapacita výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, nelze výjezd k pacientovi uskutečnit, není možné poskytnutí přednemocniční neodkladné péče řešit jinou složkou zdravotnické záchranné služby (např. ze sousedního okresu) nebo leteckou záchrannou službou tak, aby byla zajištěna časová dostupnost neodkladné péče. Předání úkolu lékařské službě první pomoci je však za uvedené provozní situace zdravotnické záchranné služby nutno považovat za výjimečné a provizorní řešení, a to pouze v ojedinělých a méně četných případech, kdy neexistuje jiná alternativa poskytnutí odborné pomoci. Pokud by se předávání výzev k výjezdu lékařské služby první pomoci v případech, kdy je výzva indikována pro výjezd zdravotnické záchranné služby, vyskytovalo v daném spádovém území často nebo pravidelně, je nezbytné situaci řešit posílením kapacity zdravotnické záchranné služby nebo zřízením nového výjezdového stanoviště zdravotnické záchranné služby. Přijatelný počet případů souběhu výzev s nemožností výjezdu skupin zdravotnické záchranné služby, uložených k řešení lékařské služby první pomoci, nelze obecně stanovit. Zdravotnická záchranná služba by na základě vlastní evidence měla četnost výše uvedených případů sledovat a na základě analýzy počtu a závažnosti těchto případů by měla přijmout příslušná opatření.


www.zdravotnictvi.cz Lékařská pohotovostí služba (LSPP) - současny legislativní stav a úkoly do budoucna , 2.4. 2001

Stát má zájem o existenci státem tvořené a garantované sítě v rámci přednemocniční neodkladné péče - ZZS a LSPP. Je nezbytné občanům našeho státu zajistit dostupnost adekvátní péče v případě ohrožení života a zdraví, ať se jedná o neodkladnou akutní péči (ZZS) nebo odkladnou zdravotní péči (LSPP). Totéž je třeba i pro cizince, garanci mezinárodních smluv a samozřejmě je to součástí příprav na vstup do EU. Státní gesce je nezbytná - pacient ve většině případů nemůže uplatnit svobodnou volbu a nemůže ovlivnit ani poskytování tohoto druhu péče. Zákonné ustanovení upravující přednemocniční neodkladnou péči je zákon 20/1966 Sb., který byl od r. 1990 16x novelizován, řeší problematiku záchranných služeb ale o LSPP neobsahuje ani zmínku a proto chybí zmocnění pro vyhlášku. Doporučení MZ ČR k postupu při zajišťování LSPP: LSPP je proto upravena pouze směrnicemi MZ ČSR 7/81 Věst. MZ, o pohotovostních zdravotnických službách - registrovaná v částce 22/1981 Sb. a § 28 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Tato služba tedy nemá přímou oporu v zákoně. Jejím úkolem je zabezpečit lékařskou „první pomoc" v případech náhlého onemocnění či náhlého zhoršení zdravotního stavu, jestliže stupeň postižení nevyžaduje zásah zdravotnické záchranné služby. Je poskytována všem občanům v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení. Směšuje eventuální povinnosti praktického lékaře vůči svému registrovanému pojištěnci s neodkladnou ambulantní péčí nebo akutní péčí, a také péči o neregistrované pojištěnce, nepojištěné, neplnící zákonné pojištění např. bezdomovce, cizince a o pojištěnce s akutní příhodou nacházející se mimo dosah svého praktického lékaře - turisté. Organizace LSPP: Poskytování LSPP pověřuje okresní úřad zpravidla ta zdravotnická zařízení, jejichž je zřizovatelem. Ze zkušeností řady okresů se nejlépe osvědčilo organizační propojení LSPP se středisky ZZS, které přinášejí i ekonomické zvýhodnění. Při zavádění a provozu LSPP spolupracuje OkÚ s příslušnými regionálními sdruženími profesních komor a se sdruženími praktických lékařů a vychází ze specifických podmínek okresu tak, aby tato služba byla funkční a odpovídala svému účelu. Po zvážení všech kritérií dostupnosti a potřebnosti této služby (geografické a demografické faktory, průmyslová zátěž regionu a výskyt rekreačních a turistických oblastí) pak OkÚ stanoví počet a typ pracovišť LSPP na území okresu (v městských aglomeracích je vhodné rozdělení LSPP pro dospělé a LSPP pro děti). Kvalifikace: Na chodu LSPP se podílejí zejména praktiční lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost státních i nestátních zdravotnických zařízení. V případě potřeby se mohou LSPP účastnit i ostatní lékaři, kteří splňují kvalifikační předpoklad pro tuto činnost, což je dosažení atestace I.stupně v některém z těchto oborů: všeobecné lékařství, pediatrie, interna, chirurgie, ARO. V ostatních oborech je třeba schválení okresního sdružení ČLK s ohledem na praktické zkušenosti lékaře (odst. l § 17 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. ve vztahu k ustanovení § 2 odst. l písni, a) zákona ČNR č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře).Stávající i připravované normy zatím jasně neurčily způsob fungování přednemocniční neodkladné péče. Nejblíže k dosavadním koncepčním návrhům, na kterých se významně


podíleli zástupci poskytovatelů a lékařská společnost, byl návrh zákona o zdravotní péči ve znění sněmovního tisku č. 333/98, který byl zamítnut na jaře roku 1998. Za vedení předchozího MZ se objevil pouze záměr zákona o zdravotní péči, ze kterého nešlo záměry MZ v oblasti přednemocniční neodkladné péče vyčíst. V součastnosti jev připomínkování poslední verze Zdravotnické listy 31/2001 ČLK navrhuje zrušení ordinací lékařské služby první pomoci 25. srpna 2001 - Česká lékařská komora (ČLK) podle dnešního Práva navrhuje, aby byly zrušeny ordinace lékařské služby první pomoci. Ordinace první pomoci jsou špatně vybaveny a většinu případů stejně posílají do nemocnice. Pacienti tak dvakrát čekají a dvakrát jsou vyšetřováni. Podle ministra zdravotnictví Bohumila Fišera by však jejich zrušení mohlo znamenat zhoršení dostupnosti lékařské péče, a to především v menších obcích. Dosavadní pohotovostní ordinace by měla nahradit telefonní lékařská konzultační služba. Po telefonu by pak podle prezidenta CLK Ratha lékaři vyřešili 40 procent případů tím, že by pacientovi doporučili postup samoléčby. Zbylým pacientům by lékař poradil na koho se obrátit a dal by jim telefonní číslo. Podle Fišera ale při telefonické konzultaci lékař pacienta nevidí a nemůže objektivně posoudit jeho zdravotní stav. „Celý návrh je radikální a musíme spočítat, zda bychom za jeho realizaci nezaplatili víc, než bychom získali... To, co komora navrhuje, ale určitě nebude zavedeno ze dne na den. Otázkou je, zda vůbec," uzavřel. TEMPUS 10/2001 Návrh transformace současného systému LSPP s ohledem na širší zajištění neodkladné přednemocniční péče , 2. pracovní verze CLK Cíl a)

zlepšit kvalitu poskytované péče - pacient nemusí jít do ordinace LSPP a nemusí vyhledat ani lékaře, pokud jde o banální zdravotní problém (vyřeší telefonická konzultace), dále pacient nemusí čekat před ordinací LSPP, aby byl následně poslán (dopravní službou) k dalšímu vyšetření do nemocnice (naprostá nevybavenost ordinací LSPP) - pacient přichází přímo do nemocnice, tedy čeká jen jednou, zde je komplexnější diagnostika i péče, spoří se ujeté km sanitním vozem; b) změnit alokaci finančních prostředků z provozu neefektivních a dublujících se zařízení LSPP (ordinace, sestra, řidič, sanitní vůz...) k jednotlivým lékařům, kteří skutečnou péči poskytují; c) odstínit od LSPP pacienty, kteří ji zneužívají či využívají neindikované - filtr přes telefonickou konzultaci s lékařem. I .velké městské aglomerace (krajská města a Praha) a)

zrušit ordinace LSPP existující v současné podobě - převezmou centrální příjmy rajónních nemocnic, kde jsou ve službách zapojeni i praktičtí lékaři příslušného spádového území nemocnice. LSPP budou integrální součástí centrálních příjmů nemocnic; b) zavést všeobecně dostupnou konzultační službu „lékař na telefonu" - bude zajištěno 24 hodinovou službou zkušeného lékaře, která má k dispozici expertní počítačový


program. Zde probíhá první telefonická konzultace a třídění (samoléčba, doporučení návštěvy u OL či v nemocnici, povolání ZS - úzká komunikace s dispečinkem ZS, návštěva lékaře OL či SOS); c) SOS - lékař - 24 hodinová služba napojená na dispečink ZS a komunikující s lékařskou telefon, konzultační službou. Jde o lékaře, jenž má stanovený rajón v okolí bydliště a vyjíždí sám osobním autem označeným majákem a zajišťuje návštěvní službu u pacientů, u kterých ji dnes zajišťuje LSPP (úspora ordinace, sestry, řidiče a sanitního vozu). Tento režim může nabízet ZS či jiné zdravotnické zařízení (nestátní); d) zdravotnická záchranná služba pracující v setkávacím režimu. II. střední, menší města a venkov: a)

zrušit ordinace LSPP v současné podobě (stanou se integrální součástí nemocnic) převezmou centrální příjmy rajónních nemocnic, při jejich neexistenci se o pacienty dle onemocnění podělí jednotlivé oborové ambulance (méně praktické). Do služeb jsou zapojeni i jednotliví soukromí ambulantní lékaři působící v příslušném spádovém území nemocnice; b) možnost využití centrálních telefonických lékařských konzultačních služeb; c) zajištění 24hod. služby praktickými lékaři dle přirozených regionů. Za rozpis jednotlivých lékařů do služeb a organizační zajištění (mobilní telefony, propojení s dispečinkem ZS atp.) odpovídají orgány veřejné správy, které při tom spolupracují s okresními orgány CLK. Sloužící lékař především zajišťuje telefonické konzultace pacientů či případnou návštěvní službu. Lékař slouží doma na mobilním telefonu a komunikuje buď přímo s volajícími pacienty či s okresním dispečinkem ZS, který ví, kdo příslušný den slouží; d) zdravotnická záchranná služba pracující buď v setkávacím režimu či režimu 3členné posádky. Setkávací systém je i na venkovské oblasti a menší města operativnější a umožňuje větší přítomnost lékaře v místě a umožňuje pokrýt větší spádové území jedním lékařem.

Minimální standard poskytování lékařské služby první pomoci MZ ČR Praha 6.12.2002 Lékařská služba první pomoci (dále jen LSPP) poskytuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům, v návaznosti na služby a organizaci Rychlé zdravotnické záchranné služby, v případech náhlé změny zdravotního stavu, zhoršení průběhu onemocnění, vzniklého v době mimo pravidelný provoz ambulantních zdravotnických zařízení. V případě výskytu infekčních onemocnění zajišťuje i základní protiepidemická opatření v nezbytném rozsahu. LSPP je veřejnou zdravotní službou. LSPP není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení. LSPP se zpravidla vykonává v ordinacích zřízených pro tento účel, nebo v ordinacích praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost podle místních možností. Lékař v LSPP může provádět též návštěvní službu a provádět nezbytné vyšetřovací a léčebné výkony v domácím prostředí pacienta.


Za organizaci a zajištění LSPP, v návaznosti na Územní středisko zdravotnické záchranné služby, odpovídá v samostatné působnosti na svém území kraj. O organizaci a zjištění LSPP vydává kraj v samostatné působnosti předpis, kterým upraví poskytování této činnosti bližší podmínky pro jednotlivé územní části kraje, přičemž respektuje demografický vývoj a přírodní podmínky území. Při stanovení účelného počtu stanovišť LSPP kraj v samostatné působnosti jedná se sdruženími lékařů poskytujících primární péči, Lékařskou komorou a Územním střediskem zdravotnické záchranné služby. Střediska LSPP se zpravidla zřizují tak, aby minimálně 60% území bylo pokryto dostupností lékařské první pomoci běžnými dopravními prostředky do 60 minut. Středisko LSPP se zpravidla zřizuje spolu se stanovištěm záchranné služby v okresních městech.V místech stanoviště rychlé lékařské pomoci (RLP) s menší četností výjezdů (pod 4,5 za den) vykonávají členové tohoto týmu i práci nevýjezdové LSPP. Pokud je organizováno více než jedno pracoviště na stávající okres, tak jedno z pracovišť LSPP tvoří zálohu Zdravotnické záchranné služby v místě stanoviště s větší četností výjezdů (nad 4,5 za den). Občan s podezřením na náhlou změnu zdravotního stavu může přímo navštívit, mimo běžnou pracovní dobu, pracoviště LSPP, či konzultovat svůj zdravotní stav s operátorem Zdravotnické záchranné služby na tísňovém telefonním čísle 155. V případě telefonické konzultace operátor cílenými dotazy zjistí pravděpodobnou příčinu stavu a doporučí odpovídající typ první pomoci s tím, že v případě bezprostředního ohrožení života postiženého vyšle na místo vozidlo rychlé záchranné pomoci (RZP či RLP).U stavů nevyžadujících akutní zásah na místě s výjezdem záchranné služby, operátor doporučí odpovídající formu lékařské služby první pomoci, s uvedením nejbližšího službu majícího střediska LSPP.V případě nutného specializovaného vyšetření může přímo doporučit i návštěvu a vyšetření v nejbližším odpovídajícím lůžkovém zdravotnickém zařízení.O komunikaci mezi osobou volající na tísňové telefonní číslo a operátorem záchranné služby je veden magnetofonový záznam, který je archivován podobu jednoho roku. Diagnostické a léčebné výkony, včetně dopravy lékaře, poskytuje v rámci LSPP jsou účtovány, podle příslušnosti pacientů, jednotlivým zdravotním pojišťovnám. Ostatní náklady na organizaci a řízení LSPP jsou hrazen z kraje cestou Územního střediska zdravotnické záchranné služby, jednotlivým střediskům záchranné služby. Obec s rozšířenou působností (obec III. typu) může na základě potřeby zřizovat a provozovat LSPP z vlastního rozpočtu ve své samostatné působnosti. Na základě principu subsidiarity je kraj oprávněn vyjadřovat se k záležitostem, které se dotýkají jeho území při zabezpečování dostupnosti pohotovostní péče, pokud o ní rozhodují jiné orgány. Orgány obcí jsou povinny orgánům kraje poskytnout údaje a informace o výkonu jejich působnosti. / plné znění dokumentu viz kapitola 6 / Zdravotnické noviny 13/2003 Moravskoslezský kraj se pře s obcemi o LSPP Lékařská služba první pomoci (LSPP) představuje jeden z hlavních problémů, s nimiž se krajské úřady od začátku tohoto roku potýkají. Především z důvodu nedostatku financí se v řadě regionů rozhodli její činnost omezit, čímž ovšem vyvolali bouři nevole především ze stran měst, jichž se tato redukce týká. Určitým vzorem, který naznačí, jak tyto spory dopadnou, může být Moravskoslezský kraj. Tam by od 1. dubna měl být snížen počet pracovišť LSPP, proti čemuž ostře vystupují zastupitelé samospráv.


KRAJ: LSPP je příliš drahá Z 22 pohotovostí, které kraj převzal začátkem roku po zaniklých okresních úřadech, jich na severu Moravy chtějí zachovat pouze polovinu. Důvodů pro toto opatření je podle vedoucího odboru sociálních věcí a zdravotnictví Moravskoslezského kraje Zdeňka Moldrzyka celá řada. Na prvním místě jsou to finanční nároky lékařů, kteří požadují zvýšení svých odměn. Dosavadní mzda činí zhruba 180 korun na hodinu, přičemž v některých částech kraje požadují lékaři až 400 korun. Ale nejde jen o to. „Sami lékaři poukazují na fakt, že LSPP je zneužívána. Nechali jsme si provést analýzu a čísla nasvědčují tomu, že využití LSPP není takové, jaké by mělo být," říká Z. Moldrzyk a připomíná, že návrh nové struktury LSPP vychází z doporučení ministerstva zdravotnictví. „Pracovali jsme s předpokladem jedné ambulance na 100 tisíc obyvatel a dostupnosti pohotovosti do 60 minut na 60 procentech území," zdůrazňuje. Průměrná návštěvnost pohotovostí je přitom při celodenním provozu zhruba 11 pacientů na jedno stanoviště. Ale i když rušení LSPP by podle krajské koncepce mělo být vyváženo posílením záchranných služeb, v řadě obcí, které by o pohotovost měly přijít, vyvolává tento záměr zděšení. OBCE: LSPP potřebujeme Podle návrhu nové koncepce má pohotovost pro děti i dospělé fungovat v Bruntálu, Krnově, Frýdku-Místku, Třinci, Karviné, Havířově, Novém Jičíně a Opavě. Lékařská služba pouze pro dospělé pak zůstane zachována v Orlové, Kopřivnici a Klučině. Nezměněna zatím zůstane lékařská služba první pomoci v Ostravě, která je placena městem. Toto rozmístění pohotovostí vyvolalo nejhlasitější odpor především u občanů Rýmařova a Českého Těšína. „Myslíme si, že Český Těšín má jako pohraniční město tak velkou spádovou oblast, že zajištění této služby pohotovostmi v Karviné a Třinci nám připadá nedostatečné," zdůvodňuje nesouhlas s postupem kraje místostarosta Českého Těšína Vít Slováček. Ještě radikálnější protesty zazněly z Rýmařova, kde se na adresu nové koncepce vyjádřili zdejší zastupitelé ve svém písemném stanovisku následovně: „Došli jsme k závěru, že tento materiál není zpracován fundovaně, jsou v něm řešeny problémy regionu komisemi a lidmi, kteří nemohou mít elementární znalosti o problematice našeho regionu a rušení pohotovostních služeb je prováděno ad hoc. Nelze posuzovat tento region z pohledu Ostravy nebo Třince. Silně to připomíná praktiky z dob minulých, kdy jsme byli rušeni od zeleného stolu z Prahy." Rýmařovským zejména vadí chystané zrušení dětské LSPP a její přesunutí do 20 kilometrů vzdáleného Bruntálu. „Zrušení této fungující péče v Rýmařově, kde je pohotovost zastřešena kvalitním a nově zbudovaným moderním dětským oddělením, a její přesunutí do Bruntálu, kde dětské oddělení už před mnoha lety zaniklo a kde tedy není možnost primárního ošetření, je nejen v rozporu s požadavky současné medicíny, ale je i nelogické a ohrožuje dětské pacienty na životě," tvrdí zastupitelé. Podle nich by zrušení dětské pohotovosti v Rýmařově mohlo navíc způsobit vážné sociální problémy, protože tento krok potenciálně ohrožuje chod zdejší nemocnice. „Přijetí této koncepce a zrušení dětské pohotovosti v Rýmařově může ve svém důsledku vést k rozpadu zdravotnictví v celém regionu se všemi sociálními důsledky, neboť najít uplatnění pro více než 150 středoškolsky vzdělaných žen je v našem městě i okolí nemožné." Aby ve městě dětskou LSPP zachovali, rozhodli se nakonec rýmařovští za tímto účelem obětovat i pohotovost pro dospělé. „Jsme ochotni vyjít kraji vstříc v tom, že pohotovost pro dospělé přesídlí do Bruntálu. Ale z požadavku zachovat si dětskou LSPP necouvneme ani o píď." říká místostarosta Rýmařova Pavel Kolář. Specifické obavy z rušení pohotovostí panují mezi obcemi v okolí Frýdlantu nad Ostravicí. V okolí města je totiž řada horských středisek a mnoho lidí žije v hůře dostupných místech.


„Než se dojede k člověku na nějaké horské usedlosti, tak může být pozdě," sdělil ČTK starosta Čeladné na Frýdeckomístecku Pavel Lukša. Všechna města už své připomínky k nové koncepci kraji zaslala. Ten by se k nim měl definitivně vyjádřit poslední týden v březnu. V případě, že jejich přáním nevyhoví a LSPP v těchto městech zruší, nezbude jim než pohotovost financovat z vlastních zdrojů. „Naše zastupitelstvo se sejde začátkem dubna, takže budeme vědět, jak se kraj rozhodl. Podle toho se pak sami rozhodneme, co dál." říká rýmařovský místostarosta P. Kolář. V Českém Těšíně v případě neúspěchu vůbec nevědí, co podniknou. „Zatím nemáme připraven žádný projekt, který by tuto situaci řešil, takže nevím, jak bychom dále postupovali," říká V.Slováček. SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ SE OSTŘE POSTAVILI PROTI RUŠENÍ LSPP Záměr kraje zredukovat počet LSPP se nakonec přenesl do politické roviny. O jeho zpolitizování se postarala moravskoslezská ČSSD, která zásadně nesouhlasí s koncepcí nové sítě lékařské služby první pomoci. Předseda krajské zdravotní komise ČSSD Svatopluk Němeček pro ČTK uvedl, že kraj mohl peníze na zajištění pohotovostí ušetřit například snížením počtu úředníků. S.Němeček dále upozorňuje, že důvodem rušení LSPP není zlepšení systému, ale nedostatek peněz. „ Ten byl však vyvolán naprosto neobratným vyjednáváním s částí praktických lékařů a akceptováním jejich přemrštěných finančních požadavků," uvedl pro ČTK S.Němeček. „Nehodlám to nijak komentovat, nepřísluší mi posuzovat, zda má kraj hodně nebo málo úředníků," uvedl k tomu vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Moravskoslezského kraje Zdeněk Moldrzyk.

Zdravotnické noviny 14/2003 : Kraje řeší, co mají dělat s lékařskou službou první pomoci Ministerstvo a komora nešetří radami Ačkoli každý kraj k této problematice přistupuje nakonec po svém, nechybějí pokusy chování krajů v nové situaci nějak usměrnit. Poskytnout vodítko, jak s LSPP nakládat, se například pokusil i stát. Ministerstvo zdravotnictví ve svém věstníku publikovalo materiál parafovaný náměstkem Rostislavem Čevelou, v němž se krajům mimo jiné doporučuje, aby „místo výkonu LSPP bylo zajištěno tak, aby minimálně 60 procent území spadajícího do spádového území zdravotnického zařízení LSPP bylo běžnými dopravními prostředky dostupné do 60 minut". Ministerstvo rovněž doporučuje, aby LSPP byla zřízena pokud možno v místě sídla střediska zdravotnické záchranné služby a aby jedno z pracovišť LSPP, pokud je jich v okrese více, tvořilo zálohu záchranky. Své představy o fungování lékařské služby první pomoci adresoval krajům i prezident České lékařské komory (ČLK) David Rath. Podle D.Ratha je síť zařízení LSPP předimenzovaná a za plně dostačující proto považuje, když bude na 100 tisíc obyvatel, tedy přibližně jeden okres, připadat jedno. Redukce v počtu pracovišť LSPP by však měla být vyvážena tím, že by každé pracoviště pracovalo nonstop. „Lékařská služba první pomoci si nemůže dovolit napsat na svých dveřích: od 22 hodin zavřeno - první pomoc musí být zajištěna 24 hodin," tvrdí D.Rath, který se domnívá, že by LSPP neměla být zajišťována na izolovaných pracovištích, která jsou mnohdy značně vzdálena od nemocnic, ale že by pracoviště LSPP bylo součástí tzv. centrálních příjmů nemocnic, které by měly být budovány v každé nemocnici, okresními počínaje, nebo alespoň součástí příjmových ambulancí interny či chirurgie," míní D.Rath. Prezident ČLK je dále přesvědčen o tom, že LSPP poskytuje nadstandardní servis, a proto by její využívání mělo být zatíženo spoluúčastní pacientů. Cenu práce lékaře pak ČLK


ohodnotila na 500 korun na hodinu. „Cena za hodinu služby je věcí svobodné dohody mezi lékařem a krajem, který je povinen tuto službu zajistit. ČLK deklarovala, že cena práce lékaře je 500 Kč za hodinu. Od ní se lze samozřejmě odchýlit směrem nahoru i dolů, ale pouze na základě svobodného a rovnoprávného rozhodnutí lékaře," říká D.Rath. Královéhradecký kraj připravuje postupné změny Představy prezidenta ČLK nalezly největší odezvu v Královéhradeckém kraji. V horizontu nejbližších dvou let tu chtějí zredukovat stávajících patnáct stanovišť LSPP na pět. Přitom by v souladu s představami ČLK sloužil na těchto pracovištích nepřetržitě lékař. Dále by při LSPP fungovala skupina - lékař, sestra, řidič - pro návštěvní službu. „Realita je taková, že v menších lokalitách je řada lidí, kteří nemají auto a je proto obtížné, aby se v případě zhoršení stavu dostali k ošetření," zdůvodňuje tento záměr krajský zdravotní rada Zdeněk Hajžman a dodává: „Tuto koncepci chceme realizovat v krocích, ne skokově. Tak, aby se na to stačil adaptovat jak systém, tak občané. Navíc vyhovíme i další představě prezidenta ČLK, že totiž stáhneme služby LSPP z poliklinik pravděpodobně do ambulancí interních odděleních nemocnic." Tyto představy hodlá podle Zdeňka Hajžmana realizovat Královéhradecký kraj do konce roku 2004. A jaké jsou nejbližší plány? V prvním půlroce letošního roku zde zachovají stejný počet pracovišť, jako byl v éře okresních úřadů. Jedinou změnou tak je pouze to, že v menších sídlech mimo bývalá okresní města ukončili pohotovost ve 22 hodin. „Je to zejména z důvodu nízké efektivity těchto pracovišť v tuto dobu. A my disponujeme pouze 60 procenty finančních prostředků, které měly k dispozici okresní úřady," vysvětluje Z.Hajžman. Kraj dá provozovatelům LSPP finanční příspěvek ve výši 120 korun na hodinu ve všední den, o třicet korun více pak v sobotu, neděli a svátky. Pardubický kraj ruší noční pohotovosti Zatímco v Královéhradeckém kraji chtějí postupné změny, v sousedním Pardubickém kraji jde vše ráz na ráz. Stejně jako jinde i zde získal kraj na provoz LSPP od státu méně peněz než okresní úřady, a tak kraj navrhl, aby pohotovost končila ve 22 hodin. Pokud by některé město chtělo noční provoz, musí jej zaplatit. A protože se tak nestalo, nefunguje od Nového roku pohotovost v Chrudimi, Svitavách, Litomyšli, Poličce, Vysokém Mýtě, Skutči, České i Moravské Třebové. Skutečnost, že v mnoha městech přestala fungovat noční lékařská pohotovost, ovšem zneklidňuje zdejší zástupce záchranné služby. Varují, že jejich sanitky, které vyjíždějí k pacientům v ohrožení života, budou nyní čelit mnohem většímu počtu žádostí o pomoc. „Lékařská služba první pomoci je potřebná k řešení stavů, jež by zablokovaly záchrannou službu, ať už jde o žlučníkové záchvaty nebo ledvinové koliky. Co se bude dít s takovými stavy po dvaadvacáté hodině, si osobně nedovedu představit," uvedl pro MF DNES ředitel pardubické záchranné služby Dušan Libiak. Jihomoravský kraj a Vysočina přenechaly starost obcím Naprosto odlišný přístup od zbývajících krajů zvolili představitelé Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Oba kraje totiž k zajištění lékařské služby první pomoci vyzvaly obce s rozšířenou působností. Kraje se tak de facto zodpovědnosti za chod LSPP zbavily. „Je to umožněno naprosto nedostatečnou legislativou, čehož se ty kraje chopily a nechaly to na obcích," říká k tomu Zdeněk Hajžman z Královéhradeckého kraje. Představitelé zmíněných regionů však mají na věc jiný názor. „Na rozdíl od jiných krajů jsme postupovali v souladu se zákonem, který říká, že činnosti, které vykonával okresní úřad, přecházejí na pověřené obce. Toto jsme také obcím včas sdělili, a protože na to od státu nedostaly ani korunu, tak jim nějaké peníze přidělíme," říká zástupce jihomoravského hejtmana Lubomír Šmíd, který dále vysvětluje, že není v jeho možnostech vědět, zda některá stanoviště LSPP zaniknou či ne.


„Jestli nějaká LSPP zanikne nebo ne, mohou vědět pouze pověřená města. Když ale města zjistí, že na LSPP budou muset přispívat ze svých rozpočtů, tak lze očekávat, že k nějakým redukcím dojde," míní. Zatím je však v Jihomoravském kraji zachována činnost všech jednadvaceti pracovišť LSPP. V drtivé většině z nich však sáhly obce ke zrušení nočních pohotovostí. „Hlavní část klientů byla ošetřena před dvaadvacátou hodinou, potom už lidé přicházeli minimálně. A i toto minimum pak bylo zpravidla odesláno do nemocnice. Dnes je situace taková, že tito lidé jdou do nemocnice rovnou, takže v tom nevidím žádný problém," říká Šmíd. V kraji Vysočina se k problematice LSPP staví podobně. „Rada kraje přijala v loňském roce usnesení o zřizování LSPP ve spolupráci s obcemi. To znamená, že finanční prostředky, které dostal kraj, se rozdělily jednotlivým obcím podle velikosti spádového území," říká vedoucí odboru zdravotnictví kraje Vysočina Věra Švarcová, podle níž časem dojde k redukci pracovišť LSPP. „Zatím je situace velmi živá, a nelze proto v tuto chvíli určit, kolik stanovišť LSPP a v jaké době zanikne. Z některých obcí však mám informace, že by tam měla do měsíce některá stanoviště LSPP skončit," tvrdí V.Švarcová. Pověřeným obcím se však počínám kraje příliš nelíbí. V médiích se dokonce objevila informace o tom, že jihlavský magistrát uvažuje o možnosti kraj zažalovat, protože prý nepostupoval v souladu se zákonem. „Vím o tom pouze z tisku. Nemohu se proto k tomu nijak vyjadřovat. Rozhodně jsem oficiálně žádnou takovou informaci neobdržela," říká ovšem V.Švarocová. Došlo i na lékárenskou pohotovost Paralelně s redukcí lékařské služby první pomoci probíhá ve všech krajích i omezení lékárenských pohotovostí. Proti tomuto trendu se však ostře ohradila Česká lékárnická komora. „Jsme velmi znepokojeni v současné době probíhajícím omezováním dostupnosti lékárenské pohotovostí služby v řadě regionů. Jako důvod je uváděn údajný nedostatek finančních prostředků vyčleněných krajskými úřady na zabezpečování lékařských i lékárenských pohotovostních služeb. Podle našich informací byly ale potřebné finanční prostředky včas a řádně krajům převedeny," zdůrazňuje prezident České lékárenské komory Lubomír Chudoba, který už ministerstvu předal návrh metodického pokynu týkajícího se provozování lékárenské služby. Tempus Medicorum 11/2003 Dovolte abych přednesl sdělení na téma realita a budoucnost LSPP. Hned v úvodu bych velmi rád upozornil, že v žádném případě se necítím povolán k vytváření koncepcí a závazných návrhů řešení tohoto velmi problematického problému. Pokusil jsem se shrnout různé názory, které jsem čerpal z materiálů našeho právního oddělení, materiálů - týkajících se systémového řešení přednemocniční neodkladné péče a Lékařské služby první pomoci, představ sdružení praktických lékařů - publikovaných na volně přístupných internetových stránkách a stránkách časopisu sdružení a dále z diskusí, které byly vedeny na půdě představenstva lékařské komory. Zúčastnil jsem se konference ČLK v Českém Krumlově věnované problémům ve zdravotnictví, kde se tomuto tématu věnoval náměstek ministra MUDr. Antonín Malina. Sám jsem praktický lékař, který se podílí na LSPP a sloužím i na RLP v Tišnově, takže mám k problematice užší vztah. Problematika neodkladné péče se samozřejmě netýká jen péče přednemocniční. Vztahuje se i na péči v rámci LSPP, na níž nemocniční péče nemusí navazovat. Vztahuje se i na běžnou péči ambulantní a nemocniční. Jakékoliv její případné podcenění může znamenat postup non lege artis se všemi právními či disciplinárními důsledky.LSPP postrádá definici. Jestliže se u ZZS jedná o náhlou rychle


progredující a závažnou změnu zdravotního stavu, která může vést k ohrožení života a zdraví, pak u LSPP naléhavost a rychlost progrese chybí. Zda v konkrétní situaci takový stav nastal, je otázka odborně medicínská, nikoliv otázka právní. Tato péče je poskytována na místě vzniku úrazu nebo náhlého onemocnění, během dopravy k dalšímu odbornému ošetření a při předání do zdravotnického zařízení. Takto stanovené lokální časové vymezení péče ji odděluje do další zdravotní péče, pro jejíž hodnocení platí právního hlediska určité odlišnosti. V zákoně o veřejném zdravotním pojištění vznikla otázka, jaký význam zákonodárce přikládal slovnímu spojení nutná a neodkladná péče. Nabízí se výklad širšího pojetí nutné péče, tj. každá neodkladná péče je nutná, ale každá nutná péče ještě neznamená, že je neodkladná. V zájmu eliminace sporů z rozdílného výkladu zákona se dohodly VZP a ČLK (1996) na jednotné definici pojmu nutná a neodkladná péče jako péči, jejíž odklad by mohl vést k ohrožení života nebo závažnému zhoršení zdravotního stavu. Zde šlo však spíše o ujednocení pojmů kvůli hrazení nepravidelné péče u NZZ -smluvní vztah s pojišťovnou se nevyžaduje při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péči pojištěnci. Lékařská služba první pomoci by se měla tedy chápat jako pohotovostní ordinace, která ošetřuje akutní onemocnění nebo zhoršení onemocnění probíhajícího, nejedná se o přímé ohrožení života - péči o tyto stavy jsou zajišťovány záchrannou službou. Je určena pro ošetření akutních onemocnění mimo pravidelný provoz ordinací registrujících lékařů. Dle vyhlášky o zdravotnické záchranné službě má plnit funkci její zálohy, což má zprostředkovat operační středisko zdravotnické záchranné služby. Zde bych se zastavil u názvu LSPP, který je zavádějící. Bylo by vhodné vypustit sousloví první pomoc a nazvat ji např. „Lékařská pohotovostní služba". Největším problémem je, že LSPP nemá instucionalizovanou podobu. Dnes je vykonávána privátními lékaři, zpravidla donucení. Dosud platí směrnice MZ ČSSR z roku 1981 o pohotovostních zdravotnických službách. LSPP je financována ze dvou zdrojů, zdravotní výkony poskytnuté na pracovišti LSPP (odbornost 003) a doprava lékaře k pacientovi jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Ostatní náklady (mzdy personálu, dopravní služba, provoz) hradí podle ustanovení paragrafu 15 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb. zřizovatel. Ustanovení § 5 odst. 2 písni, f) zákona číslo 160/1992 Sb. o zdravotní péči říká: „Nestátní zařízení je povinno uzavřít smlouvu s orgánem příslušným k registraci, jestliže o to požádá z důvodů zajištění zdravotní péče v obvodu své působnosti a na jejím základě se v únosné míře podílet na zajištění potřebných zdravotnických služeb, zejména pohotovostní služby včetně lékařské služby první pomoci." Z toho jasně vyplývá jen to, že povinnost uzavřít smlouvu má jen NZZ. Nelze tedy vynucovat uzavření jiné smlouvy než dle obchodního zákoníku, není dále povinnost uzavírat smlouvu s jinou organizací byť z pověření zřizovatele. Finanční ohodnocení služby LSPP je pouze na smluvním základě, je výhradně záležitostí dohody smluvních partnerů a není ničím určeno ani regulováno. Dalším problémem je odpovědnostní pojištění za škody způsobené lékařem při výkonu LSPP a nebo v případě pracovního úrazu, či choroby z povolání. V současné době není na rozdíl od ZZS žádným obecně závazným právním předpisem upraveno, jaký počet stanovišť LSPP musí být na určitém území zřízen, jaká je dojezdová vzdálenost, jaký časový rozsah má tato služba pokrývat, zda musí být vykonávána návštěvní služba, či zda může fungovat LSPP pouze formou pohotovostní ordinace. Reálně je nyní síť stanovišť LSPP naddimenzována, někde dokonce více LSPP než stanovišť ZZS. Logicky musí být dojezdová vzdálenost podstatně delší než u záchranné služby a tudíž je nutná jejich početní redukce. Současná situace, kdy je zneužívána jako ordinace praktických lékařů mimo pracovní dobu, je neúnosná. LSPP nemůže nahrazovat nedostatečně fungující síť ZZS. Neexistuje z forenzních důvodů ani orientační indikační seznam, který by stanovoval, co je určeno pro zásah zdravotní záchranné služby a co pro zásah LSPP, nebo na co stačí telefonická konzultace. V době normálních ordinačních hodin praktický lékaře není


zálohou ZZS. Při výjezdu LSPP je podle vyhlášky zálohou ZZS......... Dle MZ by měla být LSPP organizována formou státní zakázky. Možnost výhledového dobrovolného sdružování lékařů, kteří by zajišťovali mimo ordinační dobu své pacienty je sice možná, ale v současnosti nemá právní zakotvení a velmi pravděpodobně by vedla k neúměrnému zatížení praktického lékaře. Dalším problémem je finanční ohodnocení lékařů, které je nedostatečné a je hluboko pod hodinovou sazbou stanovenou ČLK nebo platbami zdravotních pojišťoven. Je nejasný způsob financování této služby v příštím roce, žádný paragraf neurčuje, zda půjde o kompetenci státu, krajů nebo pověřených obcí. Do budoucnosti bude velkou překážkou reformy postoj české populace, která je zkažena praxí socialistického zdravotnictví, které bylo zadarmo. Pacient v současném systému není ničím nucen ke změně chování, což má velmi negativní ekonomické důsledky ve vztahu ke zdrojům státního rozpočtu i veřejného zdravotního pojištění. Odhaduje se až 40% zneužití LSPP. Spoluúčast při pohotovostních ošetřeních by mohla přinést významné úspory aniž by představovala medicínské riziko. Limitující akceptovatelnou částkou dle STEM je 100 Kč, za doplatek při LSPP by byla ochotna platit asi polovina dotazovaných. Do budoucnosti se jeví jako důležité snížení počtu stávajících stanovišť LSPP, sladění činnosti LSPP se ZZS tak, aby nedocházelo ke vzájemnému suplování jejich činností, práce na indikačních seznamech pro ZZS a LSPP, prosazovat finanční spoluúčast pacienta při ošetření mimo ordinační hodiny, ponechat možnost dalším subjektům (zejména obcím) zřídit a financovat nad rámec minimálně sítě další stanoviště LSPP. Dále zasadit se o přijatelné ohodnocení práce zdravotního personálu. Systémovým řešením je centralizace okresních operačních středisek, jednotný dispečink ZZS a LSPP, správný termín je zdravotní operační středisko. Existence autonomních dispečinků prodražuje systém a znemožňuje jednotné a účinné řízení operačním střediskem zdravotnické záchranné služby. Obecným trendem je tedy centralizace této služby. ČLK navrhovala zrušení stávajících ordinací LSPP a přesun služby na centrální příjmy nemocnic. Pro tuto možnost mluví zkrácení času zahájení efektivního léčení s využitím komplementu, návazností na lůžkové oddělení a snížení nákladů na dopravní službu. Proti tomu je současná nepřipravenost nemocnic organizační, prostorová, finanční. Aby došlo k reformě tímto způsobem v dnes, kdy dochází k převodu kompetencí s okresů na kraje, se mi zdá iluzorní. Po rozboru vytíženosti jednotlivých stanovišť se pokusit o zoptimalizování doby po kterou bude stavěna LSPP, zda možno přerušení v noci atp. Síť LSPP bude nutno diskutovat individuálně dle specifik daných regionů. V současné době se nám naskýtá možnost předložit naše společenské představy představitelům samospráv, kteří mnohdy nemají přesné představy o organizování této formy zdravotní péče. Myslím, že ČLK, SPL, SPLDD a organizátoři ZZS mají podobné pohledy na problémy reformy a jejich nastíněná řešení. ČLK nebude vytvářet a prosazovat nějakou svou cestu, která by byla proti vůli těch, kteří budou a jsou hlavními poskytovateli této služby tedy proti svým členům, kteří jsou současně sdružení ve výše jmenovaných organizacích naopak dává přednost účelné konstruktivní komunikaci. Jelikož není politická situace v krajích identická, není jistě možné si vytvořit jediný návod jak postupovat. Myslím, že zde sehraje významnou roli vyjednávači schopnost „nás" s představiteli samospráv. Říkám nás, protože členy Lékařské komory jsme zatím všichni a je jen na jednotlivých krajích, koho konkrétně si do těchto jednání určí. Mohu informovat o situaci v Jihomoravském kraji, kde již jednání započala. Osobně jsem se jich účastnil jako představitel lékařské komory. Jsem v kontaktu s představiteli sdružení praktických lékařů v Brně. Naše představy jsou si velmi blízké v pohledu na LSPP a snažil jsem se je nastínit ve shora uvedeném textu. Je dohoda o svolání širší schůzky, které se zúčastní představitelé ČLK,


poskytovatelů a samospráv - myslím tím představitelé pověřených obcí. Pro informaci jen krátce: byla provedena analýza současného stavu na úrovni kraje. Ukazuje spádovost jednotlivých stávajících stanovišť, počet vyšetření /2001, počet vyšetření /den, kódy výkonů dle četností, příjmy za rok 2001 - rozdělené na příjmy od zřizovatele a od zdravotních pojišťoven, počty lékařů, středního zdravotnického personálu a jejich mzdy. Na základě těchto dat, předpokládaného objemu prostředků a našich představ byla vytvořena modelová situace, která výrazně redukuje síť stanovišť zvláště v okolí města Brna - tedy na okrese Brno venkov. Byli jsme vedeni snahou vytvoření jakési nepodkročitelné sítě, která by bezpečně zajistila zdravotní servis pro občany, zároveň jsme však měli i v záměru ušetřit prostředky, které by byly použity k navýšení ohodnocení práce zdravotního personálu. Pokud budou některé obce chtít rušená stanoviště zachovat, musí je chápat jako nadstandardní a musí si financovat samostatně. Tím se otvírá konečně příležitost si vyjednat námi deklarovanou hodinovou sazbu - tedy 500 Kč. My totiž máme pouze povinnost uzavřít smlouvu s orgánem určeným pro registraci a ten bude garantovat onu nepodkročitelnou variantu. Vše ostatní je jen na naší vůli. S registrujícím orgánem se nám jistě nepodaří vyjednat zmíněnou odměnu, zatím je u nás v propočtu jihomoravského kraje l60 -180 Kč. Ovšem zde si musíme uvědomit, že jakousi kontraktační povinnost máme, ale směrem k obcím, které jen z důvodů svých politických ambic chtějí „nadstandardní" LSPP zachovat, musíme být, dle mého názoru neústupní. Osobně nejsem ochoten podhodnocením své práce a se svým volným časem dotovat volební agitaci jakékoli strany ...........................


4 . Rekapitulace současného stavu /konec roku 2003/ Zdravotnická záchranná služba Zákonné předpoklady pro činnost a transformaci záchranných služeb jsou dány zákonem č.157/ 2000 Sb. / převedení ÚSZS pod zřizovatelskou pravomoc kraje/ a zákonem 290/ 2002 Sb. / převedení příspěvkových organizací - tedy okresních středisek ZS pod zřizovatelskou pravomoc kraje ./ Paragrafem 17 zákona 2907 2002 Sb. Byl novelizován paragraf 18 b zákona 20/1966 Sb. ve znění zákona 548/1991 Sb., jež vymezuje povinnosti MZ ČR a krajů v oblasti zajištění přednemocniční neodkladné péče: „Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči.Zařízení záchranné služby zřizuje kraj, který odpovídá za organizaci a zajištění činnosti záchranné služby ve svém územním obvodu . Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť záchranné služby stanoví MZ ČR vyhláškou" . Touto vyhláškou je dále vyhláška 434/92 ve stávajícím znění , která však již nebyla v návaznosti na výše uvedené zákony novelizována . V současné době jsme tedy v situaci , kdy je vytvořena síť územních středisek záchranné služby odpovídající počtu krajů a na ní různým způsobem navazující síť oblastních /okresních / středisek záchranné služby zřizujících jednotlivá výjezdová stanoviště , tak jak odpovídá vyhlášce 434/920Sb. Existuje však ještě řada pracovišť záchranné služby , která jsou i nyní zřizována jako oddělení nemocnic . Lze však říci , že jistě více než 90 % těchto zařízení je velmi obdobná co se týče organizační struktury , personálního i technického vybavení, koncepce poskytování přednemocniční péče , její kvalitou a standardizací postupů. Na střediska ZZS je navázána dle místních podmínek i DZS a LSPP .V některých oblastech však není dosud splněna dikce vyhlášky ve smyslu dojezdové doby 15 minut. V souladu s transformací státní správy a samosprávy , kdy tato síť přechází plně pod zřizovatelské pravomoci krajských úřadů , dochází / nebo je vyvíjena snaha k jejich dosažení/ v systému záchranných služeb k několika zásadním změnám , které by se daly shrnout do několika bodů •

doplnění sítě výjezdových stanovišť tak, aby na celém území kraje byla rovnoměrná dostupnost ZZS ( dojezdová doba 15 minut) • vytvoření jednotných operačních středisek jednak z důvodu krizového plánování a efektivního využití sil a prostředků v případě mimořádné události , dále pak pro efektivní využití sil a prostředků jednotlivých výjezdových míst při transportech na specializovaná pracoviště /a zpět do spádového zdravotnického zařízení / a následně jako důsledek integrace záchranné služby jako organizace a tedy napojování jednotlivých oblastních středisek na ÚSZS • integrace existujících ZZS v kraji do větších celků za účelem snižování nákladů souvisejících s provozem ZZS v rámci kraje a zefektivnění provozu a finančních toků při udržení kvality a dostupnosti přednemocniční neodkladné péče minimálně na stávající úrovni.

Tyto změny jsou i přes chyběni zákonné normy o záchranné službě poměrně uniformní a jasné. Názorové spektrum se liší pouze ve způsobu provedení , různým důrazem na danou problematiku, vzhledem k místním podmínkám, časovou posloupností a trváním jednotlivých kroků a možností tyto změny financovat..


Stručný popis stávajícího stavu a změn probíhajících v některých krajích ČR v segmentu ZZS

Středočeský kraj - proběhla integrace všech ZZS (i oddělení ZZS v nemocnicích, která nebyla samostatnými subjekty) do jednoho Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje. Byl zřízeno krajské zdravotnické operační středisko (ZOS = krajský dispečink) a dokončuje se výstavba krajské radiové sítě ZZS v pásmu VHF (160 MHz). Vzhledem ke rozloze kraje (12 okresů), neexistenci přirozeného centra a potřebě záložního ZOS se neuvažuje o jednom centrálním ZOS, ale o 4 - 5 oblastních, kopírujících na svém spádovém území bývalé okresy (ve Sč kraji byla snaha o změnu rajonizace tak, že by spádová území oblastních ZOS nekopírovala okresy, avšak s tímto nesouhlasila Všeobecná zdravotní pojišťovna, jejíž platby jsou, po zřizovateli, druhým nejvýznamnějším příjmem do rozpočtu ZZS. Probíhá zavádění informačního systému ZZS Dispečer (Profia) v rámci celého ÚSZS Sč kraje. Probíhá hodnocení dojezdových časů na celém území kraje a od výsledku se budou odvíjet změny v síti výjezdových stanovišť. Přibližné dosavadní náklady lze vyčíslit částkou kolem 15 mil. Kč. Královéhradecký kraj - vznikla ZZS Královéhradeckého kraje, která postupně začíná přebírat do svého spádového území i další území bývalých okresů (jako první byl přebrán Rychnov nad Kněžnou, kde nebyla samostatná ZZS a situace v poskytování PNP byla problematická). Razantnější postup je plánován po dokončení probíhající výstavby krajského ZOS v Hradci Králové a dokončení výstavby krajské radiové sítě ZZS v pásmu VHF. Probíhá zavádění informačního systému ZZS v rámci kraje. Olomoucký kraj - snahou ÚSZS byla vybudována krajská radiová síť ZZS v pásmu VHF, probíhá specifikace požadavků na vybavení krajského ZOS a výjezdových stanovišť a doplnění modulů IS ZZS Sloučení ZZS do jedné krajské ZZS a redukce počtu ZOS je plánováno k 1. 1. 2004. Z hlediska nutné zálohy krajského ZOS a problematického horského okresu Jeseník se počítá se 2 ZOS (krajské v Olomouci, oblastní a záložní v Šumperku). Kraj Vysočina - v roce 2004 se počítá s vybudováním krajské radiové sítě v pásmu VHF, ZOS ÚSZS v Jihlavě (patrně jedno z nejlépe vybavených ZOS v celé ČR, jehož budování bylo dokončeno cca před 2 roky, ještě když zřizovatelem ÚSZS Jihlava by stát) je připraveno převzít roli krajského ZOS (již převzalo okres Pelhřimov), jako záložní ZOS je uvažován Havlíčkův Brod. Obrovskou brzdou je nedostatek finančních prostředků. Zlínský kraj - probíhají přípravy na zahájení provozu krajského ZOS ve Zlíně a na integraci do jedné organizace k 1. 1. 2004. ZZS v kraji jsou vybaveny radiovou technologií v pásmu VHF a probíhají přípravy na její doplnění a sjednocení. ÚSZS připravuje přechod na jednotný informační systém v rámci celého kraje. Jihočeský kraj -ZZS je nyní provozována 9 subjekty financovanými buď formou přímého příspěvku jako příspěvková organizace KU nebo zprostředkovaně přes jiný zdravotnický subjekt. Z toho je 5 samostatných právních subjektů, dále pak 2 jako samostatné oddělení nemocnic zřizovaných krajským úřadem a nakonec 2 jako oddělení městských nemocnic Probíhá příprava k zahájení provozu krajského OS a jsou prováděny postupné kroky k integraci ZZS v kraji do jedné organizace


Lékařská služba první pomoci Síť ordinací LSPP je zřizována v historicky zavedených lokalitách Její redukce v letech 2002 a 2003 proběhla převážně bez promyšlené organizační rozvahy cestou nejmenšího odporu. Pracoviště zřizují a financují krajské úřady cestou rozpočtů zdravotnických záchranných služeb , většinou přímo záchranné služby jako součást výjezdových stanovišť nebo obce, které je zřizují a financují bud' s příspěvkem krajského úřadu nebo zvláštního rozpočtu. Ve velkých městech jako je Praha a Brno a jejich příměstské oblasti nalézáme i soukromé poskytovatele této služby .Rozsah péče se též liší dle lokality a finančních prostředků uvolněných zřizovatelem. Lze najít zařízení, která poskytují dospělou,dětskou a zubní LSPP , ale i zařízení, kde je maximálně smíšená resp.LSPP pro dospělé.Rozsah ordinačních hodin se též liší kraj od kraje, ne- li město od města, stejně tak nabídka návštěvní služby. Systém LSPP je trvale předmětem sporů krajských a obecních úřadů ,neboť ekonomické tlaky nutí kraje přenést zodpovědnost za provoz LSPP na obce. Současně se stává prostředkem volebních kampaní všech politických stran , je používána v rétorice politických představitelů na všech úrovních politického života .Dále trvají diskuse představitelů záchranných služeb, praktických lékařů , lékařské komory a jiných skupin účastnících se na tomto systému na téma jak tento systém provozovat, zeštíhlit, kdo bude garantovat úroveň odborné péče v ordinacích LSPP a kdo jej bude financovat a nakonec nejzásadnější otázka , zda vůbec je nutné tuto službu provozovat, neboť většinový názor předpokládá , že pacienty ošetřované doposud LSPP je schopen různým způsobem ošetřit / s úsporou finančních prostředků /jiný segment zdravotní péče. Zde jen pro shrnutí návrhy , které byly v této souvislosti diskutovány v posledních letech a měsících. 1. přesun LSPP do nemocnic Oborové /zejména interní a chirurgické/ ambulance nemocnic Urgentní příjmy nemocnic 2 . účast ZZS v systému Záchranná služba - zřizování ordinací při výjezdových místech Záchranná služba - RV systém lékařů 3.přesunutí povinnosti poskytovat LSPP přímo na praktické lékaře Sdružení praktických lékařů - s koordinační funkcí záchranných služeb a ČLK Sdružení praktických lékařů nebo NZZ- bez účasti dalšího subjektu 24 hodinová služba lékař na telefonu s event. koordinační přispěním OS ZZS 4.Nestátní zdravotnická zařízení regionálně poskytující LSPP 5.Ponechání stávajícího systému s redukcí počtu ordinací nebo ordinačních hodin 6.Úplné zrušení LSPP bez dalších opatření


5 . Závěr Dovoluji si konstatovat , že přes dlouhou historii poskytování přednemocniční péče na území ČR není tato v současné době korektně definována ve vztahu k žádnému z článků soustavy zdravotní péče - tedy plátci, poskytovateli , ale ani vůči konzumentovi této péče, tedy občanovi. Díky nejisté legislativní situaci a vágnímu vymezení formy a způsobu poskytování PNP dochází již nyní krade konfliktů mezi všemi účastníky procesu ve všech jejích součástech.

Příkladem prohlubování problémů a nesystémových řešení pro segment PNP budiž například opatření VZP z konce roku 2003 , jež se snaží formou „Uplatnění regulačních mechanizmů" o navrácení části již proběhlých plateb za výkony provedené v létech 2001 2002 v případě, že při paušální platbě získala ZS více než 1,10 Kč za bod . Toto opatření uplatňuje VZP i přes to, že byla navrhovatelem smluv o paušální platbě a smlouva byla právoplatně uzavřena a platby přijaty záchrannými službami v dobré víře , že smlouvy jsou platné . Nyní tedy VZP -zprostředkovaně stát, bez jakékoli zákonné opory požaduje na poskytovateli zdravotní péče -záchranných službách a jejích zřizovatelích , tedy samosprávě několik set milionů korun. Nekončící diskuse všech zúčastněných stran na dané téma trvá již několik týdnů. Některé pobočky VZP již zahájily tento, pro řadu záchranných služeb de facto likvidační krok krácením plateb za rok 2003 , přesto , že proti opatření VZP byl podán regulérní protest. Jiným příkladem budiž v poslední době řada medializováných případů , kdy jsou podávány žaloby na záchranné služby vysílající na výjezd posádku RZP , tedy bez lékaře. V případě komplikací či úmrtí pacienta je vždy viněna ZZS , že posádka byla nekompletní a její užití protiprávní .Problematika LSPP je diskutována jak bylo ukázáno výše již řadu let na všech úrovních státní správy a samosprávy i v odborných společnostech a bohužel bez jakéhokoli zjevného výsledku . Jak lze soudit z poslední diskuse na toto téma konané na parlamentní půdě dne 4.12.2003 za účasti poslanců různých politických stran / např.poslanci Cabrnoch, Emerová../ , hejtmanů a zdravotních radů /MUDr. Hajžman, MUDr.Hejduk ../z celé ČR převažuje názor , že legislativní zakotvení této služby v době , kdy je její rozsah živelně redukován ztrácí na významu .LSPP jako taková je přežitkem minulých let a propracovávám systému jejího dalšího fungování je kontraproduktivní. To je sice chvályhodné , ale opět není ani naznačen jakýkoli náznak řešení. Aby bylo možno stabilizovat a sjednotit systém přednemocniční neodkladné péče a vřadit jej korektně a bez laciných politických slibů a proklamací v rámci reformy veřejné správy do systému veřejných služeb , je bezpodmínečně nutno stanovit pravidla tento systém jasně vymezující. •

Přesně definovat rozsah a obsah neodkladné a odkladné přednemocniční péče a umožnit tak poskytovatelům péče vymezit se vůči konzumentovi jednotlivých typů této péče./ standardizace postupů, guidlines ../

•

Jasně deklarovat rozsah státní zakázky směrem k rozsahu služeb poskytovaných v segmentu neodkladné přednemocniční péče/ např.systém středoevropský lékařem garantovaný versus americký systém posádek paramediků navazující na síť urgentních příjmů /.


•

Jasně deklarovat rozsah státní zakázky směrem k rozsahu služeb poskytovaných v segmentu odkladné přednemocniční péče, zejména v oblasti LSPP a pokud by měla být minimalizována nebo rušena , jasně určit, který segment zdravotní péče převezme její úkoly / úloha praktických lékařů, soukromé ambulance,nemocniční ambulance,urgentní příjmy nemocnic, přičlenění k ZZS atd. / a do tohoto segmentu následně směrovat finanční toky tuto péči zajišťující.Pokud by měla tato služba přejít plně do kompetence praktických lékařů , je nutno vytvořit legislativní prostředek, který jek této činnosti zaváže.

•

Korektně definovat úlohu jednotlivých subjektů pohybujících se v oblasti první pomoci a PNP / ZZS , ČČK, Horská služba , Vodní záchranná služba .../v rámci Integrovaného záchranného systému , jejich podíl na krizovém plánování, účast na řešení krizových stavů atd.

•

V rámci PNP vytvořit na celém území ČR jednotné organizační struktury s jistou mírou tolerance lokálních podmínek / krajské ZS, jednotná operační střediska....../

•

Určit systém financování PNP a vymezit podíl státní správy a samosprávy na tomto systému.

•

Přehodnotit a uvést do reálných parametrů výši úhrad přednemocniční péče od zdravotních pojišťoven.

•

V segmentu odkladné přednemocniční péče zavést alespoň minimální spoluúčast pacienta minimálně s cílem snížit nadužívání a zneužívání této péče a alespoň částečně přispět na její provoz.

Domnívám se , že výše uvedené lze však splnit pouze celostátně platnou normou na úrovni zákona . Tvorba této normy však probíhá již řadu let, bylo vypracováno několik předloh tohoto zákona a návrhy byly zapracovány i do předloh skupin zdravotnických zákonů , které měly být přijaty již v minulých letech .Segment přednemocniční péče se stejně jako zbytek zdravotnictví ocitá v legislativní a ekonomické krizi , která bude dalším odkládáním reformy zdravotnictví progredovat . Další atomizace zavedeného systému odlišným pojetím PNP jednotlivými kraji a celostátně pěstovaný hypertroficky populistický přístup k LSPP bez jakéhokoli koncepčního přístupu k problematice tento systém v důsledku jen prodraží .Kraje nebudou tedy zřizovat jen síť nekonečně zadlužených zdravotnických zařízení , ale i síť postupně se ekonomicky propadajících záchranných služeb .Nejhorším důsledkem neřešení stávající situace by však bylo omezení doposud trvajícího nárůstu kvality péče v tomto segmentu zdravotnictví.


6 . Právní normy týkající se první pomoci , přednemocniční péče , zdravotnické záchranné služby a lékařské služby první pomoci. Výnos ministerstva vnitra ze dne 31. března 1858 č. 3617, jímž se vyhlašuje poučení pro nelékaře o kříšení zdánlivě mrtvých a o první pomoci při neštěstích Zákon 114 Sb.z.a n. ze dne 28.června 1929 O výkonu lékařské praxe Stanovení honoráře za poskytování první pomoci, zejm. §10,11 a §14 l a l42 Výnos Ministerstva obchodu č 35.14/34 ze dne 293.1934 Podmínky přepravy nemocných vlastním automobilem v nutných případech 24/1952 Sbírka nařízení ministra zdravotnictví ze dne 28. června 1952 o organizaci preventivní a léčebné péče

(zrušena zákonem 20/1966) § 18

Stanice záchranné služby

Stanice záchranné služby obstarává přepravu nemocných, rodiček a novorozenců a v naléhavých případech zajišťuje poskytnutí lékařské pomoci. § 26

Pomocná zdravotnická zařízení

Zařízení pro první pomoc, lůžkové ošetřovny a jiná pomocná zdravotnická zařízení, která nejsou součástí zdravotnických zařízení uvedených v předchozích ustanoveních, zřizují a provozují zpravidla ze svých prostředků závody, úřady, ústavy a jiná zařízení, jakož i dobrovolné organizace a jiné instituce podle směrnic, které vydají příslušné ústřední úřady v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. 82/1952 Ú.I - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o pohotovostní lékařské službě (zrušena 42/1966 Sb.) 42/1966 Sb. VYHLÁŠKA ministerstva zdravotnictví ze dne 13. června 1966 o poskytování léčebně preventivní péče (zrušena pro ČR 550/1991 Sb.)

§6 1) Lékařská služba první pomoci zajišťuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu vzniklého v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby. Tato služba není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení. 2) Záchranná služba, pokud je ve velkých městech zřízena, zajišťuje lékařskou pomoc ve zvlášť závažných případech, kdy je bezprostředně ohrožen život nemocného.


3) Není-li možno včas dosáhnout příslušného lékaře nebo lékařské pohotovostní, popřípadě záchranné služby, lze si vyžádat první pomoc od kteréhokoliv dosažitelného zdravotnického zařízení nebo pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen život nebo vážně ohroženo zdraví nemocného.

20/1966 Sb. Zákon o péči o zdraví lidu ze dne 17. března 1966 § 18b Záchranná služba Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči. Zařízení záchranné služby zřizuje kraj, který odpovídá za organizaci a zajištění činnosti záchranné služby ve svém územním obvodu. Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť záchranné služby stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. §41 Zařízení pro první pomoc, lůžkové ošetřovny a jiná pomocná zařízení, která doplňují péči poskytovanou ve zdravotnických zařízeních, zřizují a provozují zpravidla ze svých prostředků podniky a jiné organizace. Jsou povinny přitom postupovat podle směrnic, které vydávají příslušné ústředí orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

43/1966 Sb.Vyhláška ministerstva zdravotnictví ze dne 13. června 1966 o soustavě zdravotnických zařízení (zrušena pro ČR 121/1974 Sb.) §21 Noční sanatoria jsou závodní zdravotnická zařízení, ve kterých se pracujícím s ohroženým nebo narušeným zdravím, avšak schopným práce umožňuje mimo pracovní dobu dodržovat náležitou životosprávu a poskytuje se potřebné ošetřování a léčeni. §27 1) Zdravotnická zařízení a další zařízení jednotné zdravotnické soustavy řízena podle § 33 zákona okresními a krajskými národními výbory se začleňují do okresních nebo krajských ústavů národního zdraví, popřípadě za podmínek stanovených v § 26 odst. l do závodních ústavů národního zdraví. 2) Do krajského ústavu národního zdraví se začleňují tato zdravotnická zařízení: krajské hygienické stanice, nemocnice s poliklinikou III. typu a laboratoře pro kontrolu léčiv. Dále do něho mohou být začleněny odborné léčebné ústavy a lékárny III. typu, pokud poskytují zdravotnické služby pro obyvatelstvo více okresů, popřípadě ještě v širším rozsahu; o jejich začlenění do krajského ústavu národního zdraví rozhoduje krajský národní výbor po projednání s ministerstvem zdravotnictví. 3) Do okresních ústavů národního zdraví se začleňují ostatní zdravotnická zařízení v okrese s výjimkou územních jeslí, které řídí místní (městské) národní výbory.


LP/1-210.4-20.2.70 Směrnice ministerstva zdravotnických službách (zrušena LP/4.210.4-8.6.1981)

zdravotnictví ČSR o pohotovostních

121/1974 Sb. Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 18. listopadu 1974 o soustavě zdravotnických zařízení (zrušena 242/1991 Sb.) §19 Noční sanatoria jsou závodní zdravotnická zařízení, ve kterých se pracujícím s ohrožením nebo narušeným zdravím, avšak schopným práce, umožňuje mimo pracovní dobu dodržovat náležitou životosprávu a poskytuje se potřebné ošetřování a léčení. Noční sanatoria mohou být zřizována také jako zdravotnická zařízení územní, popřípadě společná. E/P0610.1.-21.6.1974 Výnos Ministerstva zdravotnictví ČR o pracovní pohotovosti některých pracovníků v organizacích v oboru působnosti ministerstva zdravotnictví nezrušen LP4/210.4-8.6.1981 - Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČR o pohotovostních zdravotnických službách

nezrušena

242/1991 Sb. VYHLÁŠKA ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 3. května 1991, o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi nezrušena, dosud platná ,o pohotovostních službách nehovoří 548/1991 Sb. ZÁKON ČNR ze dne 5. prosince 1991, kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 210/1990 Sb. a zákona ČNR č. 425/1990 Sb. § 18b Záchranná služba Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči. Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť záchranné služby stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Poznámka č. 4 pod čarou zní: "4)

Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotnických službách (č. 161).".


434/1992 Sb.Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 28. července 1992 o zdravotnické záchranné službě Změna: 51/1995 Sb. Změna: 175/1995 Sb. Změna: 14/2001

Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle § 18b zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 548/1991 Sb. (úplné znění s působností pro Českou republiku č. 86/1992 Sb.):

§1 (1) Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči. (2) Přednemocniční neodkladná péče je péče o postižené na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění a během jejich dopravy k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení poskytovaná při stavech, které a) bezprostředně ohrožují život postiženého, b) mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti, c) způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny, d) působí náhlé utrpení a náhlou bolest, e) působí změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samotného nebo jeho okolí. (3) Náplní přednemocniční neodkladné péče je odborná zdravotnická první pomoc u stavů uvedených v odstavci 2. §2 Základní úkoly Zdravotnická záchranná služba nepřetržitě zabezpečuje, organizuje a řídí prostřednictvím jednotného spojového systému: a) kvalifikovaný příjem, zpracování a vyhodnocení tísňových výzev a určení nejvhodnějšího způsobu poskytování přednemocniční neodkladné péče, b) poskytování nebo zajištění přednemocniční neodkladné péče na místě vzniku úrazu nebo náhlého onemocnění, při dopravě postiženého a při jeho předávání ve zdravotnickém zařízení odborně způsobilém k poskytování zdravotní péče při stavech uvedených v § l odst. 2, c) dopravu raněných, nemocných a rodiček v podmínkách přednemocniční neodkladné péče mezi zdravotnickými zařízeními, d) dopravu související s plněním úkolů transplantačního programu,


e) dopravu raněných a nemocných v podmínkách přednemocniční neodkladné péče ze zahraničí do České republiky, f) přednemocniční neodkladnou péči při likvidaci zdravotních následků hromadných neštěstí a katastrof, g) koordinaci součinnosti s praktickými a žurnálními lékaři a s lékařskou službou první pomoci, h) rychlou přepravou odborníků k zabezpečení neodkladné péče do zdravotnických zařízení, která jimi nedisponují, popřípadě léků, krve a jejích derivátů a biologických materiálů nezbytně potřebných k dalšímu poskytování již zahájené neodkladné péče, i) součinnost s hasičskými záchrannými sbory krajů a operačními a informačními středisky integrovaného záchranného systému, l) 1) § 5, 10 a 12 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. §3 Síť zařízení a pracovišť (1) Síť zdravotnické záchranné služby tvoří a) územní střediska záchranné služby se sídlem v Hradci Králové ,Ústí nad Labem, Liberci, Plzni, Českých Budějovicích, Jihlavě,Brně, Olomouci a Ostravě a územní střediska pro Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Pardubický kraj a Zlínský kraj l a) v místech sídla hasičského záchranného sboru kraje,lb) zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví, a územní středisko záchranné služby se sídlem v Praze, zřizované hlavním městem Prahou, (dále jen "územní střediska"), b) okresní střediska záchranné služby (dále jen "okresní střediska") zřizovaná okresními úřady v okresech, s výjimkou hlavního města Prahy a okresů, ve kterých jsou zřízena územní střediska, c) výjezdové skupiny při územních střediscích zřizované Ministerstvem zdravotnictví, výjezdové skupiny při okresních střediscích zřizované okresními úřady a dále výjezdové skupiny zřizované fyzickými osobami, obcemi nebo jinými právnickými osobami l c) začleněné do sítě zdravotnické záchranné služby na základě smlouvy s územním nebo okresním střediskem (dále jen "výjezdové skupiny"). (2) Síť zdravotnické záchranné služby musí být organizován tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele. l a) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 1b) § 2 odst. 2 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky. § 5 odst. l zákona č. 239/2000 Sb. 1c) § 3 odst. l zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.


§ 4 Vnitřní členění územních a okresních středisek (1) Součástí územního střediska je vždy a) řídící úsek, b) zdravotnické operační středisko, c) středisko letecké záchranné služby, s výjimkou územního střediska zřízeného v kraji Středočeském, Pardubickém,Karlovarském a Zlínském. (2) Součástí okresního střediska je vždy a) řídící úsek, b) zdravotnické operační středisko. (3) Součástí územního a okresního střediska jsou výjezdové skupiny, technický úsek a krizový útvar zajišťující koordinaci postupu s ostatními složkami integrovaného záchranného systému.1d) (4) Vedoucími územních i okresních operačních středisek jsou lékaři, kteří odpovídají za zabezpečení úkolů přednemocniční neodkladné péče ve spádové oblasti. (5) Uzemní a okresní střediska jsou vybavena zdravotnickými,dopravními, spojovými a dalšími prostředky a pracovníky odborně způsobilými pro tuto činnost. Minimální vybavení územních a okresních středisek je upraveno zvláštním předpisem.2) 1d) § 2 písm. a) a § 4 odst. 4, 6 a 7 zákona č. 239/2000 Sb. 2) Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb. §5 Zdravotnické operační středisko (1) Zdravotnické operační středisko nepřetržitě a bezprostředně řídí činnost výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby a integruje činnost všech článků přednemocniční neodkladné péče v určené spádové oblasti v nepřetržitém provozu. Činnost zdravotnického operačního střediska zajišťují zdravotničtí pracovníci. (2) Zdravotnické operační středisko a) přijímá nepřetržitě tísňové výzvy k poskytnutí přednemocniční neodkladné péče, které vyhodnocuje a podle stupně naléhavosti a závažnosti stavu rozhoduje o nejvhodnějším způsobu poskytnutí přednemocniční neodkladné péče; při přijímání tísňových výzev se řídí Základním spojovacím řádem uvedeným v příloze č. l, která je součástí této vyhlášky, b) ukládá po vyhodnocení tísňové výzvy podle stupně naléhavosti a konkrétní provozní situace úkoly jednotlivým výjezdovým skupinám zdravotnické záchranné služby, popřípadě žurnálním nebo praktickým lékařům, lékařské službě první pomoci nebo dopravní zdravotnické službě, které jsou trvale zálohou zdravotnické záchranné služby, c) soustřeďuje informace o volných lůžkách na odděleních neodkladné péče, která podle potřeby vyzývá k přijetí postiženého, d) shromažďuje a vyhodnocuje údaje o výkonu přednemocniční neodkladné péče ve spádové oblasti a vede o své činnosti


předepsanou dokumentaci podle přílohy č. 2, e) organizuje a řídí k zajištění potřeb přednemocniční neodkladné péče v příslušné spádové oblasti dopravní zdravotnickou službu, f) koordinuje a zabezpečuje realizaci přepravních činností v rámci transplantačního programu, přepravu léků, krve a jejích derivátů nebo odborníků potřebných k poskytování neodkladné péče, g) zabezpečuje při likvidaci zdravotních následků hromadného neštěstí nebo katastrofy svolání určených pracovníků, udržuje spojení se všemi zúčastněnými, organizuje rychlý výjezd potřebných sil a prostředků, vyzývá oddělení nemocnic připravenosti na příjem většího počtu postižených, aktivuje v případě potřeby havarijní plán příslušného území, vyžaduje součinnost zdravotnických zařízení, zdravotnické služby civilní obrany, policie a hasičských sborů, vyhodnocuje všechny související informace, zabezpečuje jejich předání a realizaci potřebných opatření. (3) Zdravotnické operační středisko územního střediska plní kromě úkolů uvedených odstavci l a odstavci 2 písm. a) až g) tyto úkoly: a) řídí v součinnosti se zdravotnickým operačním střediskem okresního střediska nasazení letecké záchranné služby, b) organizuje ve spádovém území některé specializované činnosti, zejména sekundární výkony, dopravu nemocných a raněných v podmínkách přednemocniční neodkladné péče ze zahraničí do České republiky a vyžaduje součinnost při hromadných neštěstích a katastrofách podle § 5 odst. 2 písm. g). (4) Zdravotnické operační středisko okresního střediska krom úkolů uvedených v odstavcích l a 2 informuje bezodkladně příslušné zdravotnické operační středisko územního střediska o situaci s hromadným výskytem stavů podle § l odst. 2 ve svém spádovém území. (5) Při likvidaci zdravotních následků hromadného neštěstí nebo katastrofy podle odstavce 2 písm. g) se stává lékař rychlé lékařské pomoci, který se jako první dostaví na místo hromadného neštěstí nebo katastrofy, vedoucím lékařem záchranné akce.Dostaví-li se na místo hromadného neštěstí nebo katastrofy lékař nadřízený vedoucímu lékaři záchranné akce, převezme vedení záchranné akce. §6 Výjezdové skupiny (1) Přednemocniční neodkladnou péči poskytují výjezdové skupiny, které mají povahu a) skupiny rychlé zdravotnické pomoci, v níž je nejméně dvoučlenná posádka složená z řidičů - záchranářů nebo středních zdravotnických pracovníků - záchranářů, z nichž jeden je vedoucím skupiny, b) skupiny rychlé lékařské pomoci s nejméně tříčlennou posádkou jejímiž členy jsou pracovníci uvedení pod písmenem a) a dále lékař, který je současně vedoucím skupiny, c) skupiny letecké záchranné služby, v níž zdravotnická část posádky je nejméně dvoučlenná ve složení lékař a záchranář.


(2) Výjezdové skupiny používají ke své činnosti speciálně upravené a vybavené pozemní nebo vzdušné dopravní prostředky,pracovní oděv a další potřeby pro výkon odborné činnosti.Minimální úprava a vybavení dopravních prostředků jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu.2) (3) Činnost výjezdových skupin probíhá v nepřetržitém provozu; tato činnost má charakter činnosti u lůžka neodkladné péče a rizikové práce. (4) Výjezdové skupiny zabezpečují a) primární výkony, jimiž se rozumí realizace požadavků zdravotnického operačního střediska k poskytnutí přednemocniční neodkladné péče včetně jízdy, popřípadě letu k postiženému, jeho vyšetření a ošetření, doprava do nejbližšího vhodného nebo smluvně zajištěného zdravotnického zařízení podle stupně postižení zdravotního stavu a spolupráce při akutním příjmu postiženého, b) sekundární výkony, jimiž se rozumí doprava raněných, nemocných a rodiček v podmínkách přednemocniční neodkladné péče, mezi zdravotnickými zařízeními po předchozí dohodě příslušných zařízení, c) likvidaci zdravotních následků hromadných neštěstí, katastrof nebo jiných mimořádných situací v přednemocniční fázi. (5) Při souběhu požadavků a omezeném počtu sil a prostředků má zabezpečení primárních výkonů přednost před zabezpečením výkonů sekundárních. (6) Vyšetření a ošetření výjezdová skupina neposkytne v těch případech, kdy by jejich provedení vážně ohrozilo zdraví nebo život členů skupiny. (7) O své činnosti vede výjezdová skupina zvláštní dokumentaci uvedenou v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky. 2) Vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. §7 Letecká záchranná služba Letecká záchranná služba je součástí příslušného územního střediska. Její činnost při poskytování přednemocniční neodkladné péče je vždy řízena operačním zdravotnickým střediskem příslušného územního střediska. Okresní středisko žádá v indikovaných případech příslušné územní středisko o zajištění přednemocniční neodkladné péče leteckou záchrannou službou. §8

(1) Činnost zdravotnické záchranné služby při akutním příjmu postiženého ve zdravotnickém zařízení je realizována spoluprací výjezdové skupiny s příslušným pracovištěm cílového zdravotnického zařízení. Toto zdravotnické zařízení je povinno na výzvu výjezdové skupiny převzít postiženého do péče.


(2) Na návrh nebo se souhlasem ministerstva zdravotnictví České republiky může být ve velkých městských aglomeracích zřízeno vlastní lůžkové oddělení územního střediska. V takovém případě může být akutní příjem realizován na tomto pracovišti. §9 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ministr: MUDr. Lom CS

c. v.r. 175/1995 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. července 1995, kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb.

48/1997 Sb. ZÁKON ze dne 7. března 1997 o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících předpisů §28

Pohotovostní a záchranná služba

1) Hrazená péče zahrnuje zdravotní výkony provedené v rámci a) zdravotní péče poskytované v akutních případech praktickými a zubními lékaři mimo jejich ordinační hodiny, b) lékařské služby první pomoci a ústavní pohotovostní služby, c) zdravotnické záchranné služby27) při poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče.

611/1-200-29.4.97 Doporučení Ministerstva zdravotnictví k postupu při zajišťování lékařské služby první pomoci Č.j. 611/1-200-29.4.97 Ref. Dr. Vrchotová Lékařská služba první pomoci (dále jen „LSPP") je součástí systému pohotovostních zdravotnických služeb (viz směrnice MZ CSR č. 7/1981 Věst. MZ, o pohotovostních zdravotnických službách - registrovaná v částce 22/1981 Sb. a § 28 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). Jejím úkolem je zabezpečit lékařskou první pomoc v případech náhlého onemocnění či náhlého zhoršení zdravotního stavu, jestliže stupeň postižení nevyžaduje zásah zdravotnické záchranné služby. Je poskytována všem občanům v době mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení, neboť ani praktickým lékařům, registrujícím své pacienty, žádný právní předpis neukládá povinnost pečovat o ně nepřetržitě.


Zabezpečení lékařské služby první pomoci pro dospělé, lékařské služby první pomoci pro děti a dorost, lékařské služby první pomoci ve stomatologii a pohotovostní lékárenské služby zajišťuje okresní úřad. Při zabezpečení LSPP se doporučuje postupovat takto: 1. organizace LSPP Poskytováním LSPP pověřuje okresní úřad (dále jen „OkÚ") zpravidla ta zdravotnická zařízení, jejichž je zřizovatelem. Ze zkušeností řady okresů se nejlépe osvědčilo organizační spojem LSPP se středisky záchranné služby, které přináší i ekonomické zvýhodnění. Při zavádění a provozu LSPP spolupracuje OkÚ s příslušnými regionálními sdruženími profesních komor a se sdruženími praktických lékařů a vychází ze specifických podmínek okresu tak, aby tato služba byla funkční a odpovídala svému účelu. Po zvážení všech kritérií dostupnosti a potřebnosti této služby (geografické a demografické faktory, průmyslová zátěž regionu a výskyt rekreačních a turistických oblastí) pak OkÚ stanoví počet a typ pracovišť LSPP na území okresu (v městských aglomeracích je vhodné rozdělení LSPP pro dospělé a LSPP pro děti). Kritéria pro rozsah (výkon) LSPP stanoví OkÚ tak, aby zajištění bylo účinné a spravedlivé i z hlediska rozložení povinností mezi zdravotnická zařízení v příslušném regionu. 2. kvalifikace Na chodu LSPP se podílejí zejména praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost státních a nestátních zdravotnických zařízení. V případě potřeby se mohou LSPP účastnit i ostatní lékaři, kteří splňují kvalifikační předpoklad pro tuto činnost, což je dosažení atestace L stupně v některém z těchto oborů: všeobecné lékařství, pediatrie, interna, chirurgie, anesteziologie a resuscitace. V ostatních oborech je třeba schválení okresního sdružení ČLK s ohledem na praktické zkušenosti lékaře (§17 odst. l zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb., ve vztahu k ustanovení § 2 odst. l písni, a) zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře). Pro lékárenskou pohotovostní službu je nutné dosažení atestace v oboru lékárenství nebo klinická farmacie, pro stomatologickou pohotovostní službu atestace v základním oboru stomatologie nebo licence ČLK k provozování praktického zubního lékařství. 3. právní vztahy a odměňování zdravotnických pracovníků za práci na LSPP Nejde-li o zdravotnické zařízení řízené okresním úřadem, kterému je uložena povinnost organizovat LSPP přímo zřizovací listinou nebo statutem, upravuje OÚ právní vztah k zdravotnickému zařízení provozujícímu LSPP, smluvně (např. příkazní smlouvou podle ustanovení § 724 a násl. občanského zákoníku). Ve smlouvě se podle konkrétních místních podmínek zakotví zejména předmět smlouvy, povinnosti příkazce, příkazníka, doba trvání smlouvy, výpovědní podmínky a ostatní ujednání. V praxi jsou však použitelné i jiné právní formy petrifikace potřebných vztahů (např. podle § 51 občanského zákoníku). Pověřené zdravotnické zařízení vždy uzavírá za účelem zabezpečení chodu LSPP s lékaři a dalším zdravotnickými pracovníky smlouvy nebo dohody dle zákoníku práce. Může jít o pracovní poměr s odměňováním v souladu se zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, popříp. zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o přiměřeném výdělku, v nestátních zdravotnických zařízeních. Mimo pracovní poměr, zpravidla vedlejší, je možné se zdravotnickým pracovníkem sjednat i dohodu o


pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Práce na základě dohody o pracovní činnosti nesmí přesáhnout v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby, u dohody o provedení práce 100 hodin. Pokud je zabezpečení LSPP sjednáno formou některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pak se výše odměny sjednává v dohodě o pracovní činnosti, popř. v dohodě o provedení práce podle § 236 odst. 2 resp. § 238 odst. l a § 239b zákoníku práce. V praxi jsou většinou uzavírány dohody o pracovní činnosti s odměňováním lékařů a sester paušálními částkami za hodinu, jejichž výše vychází zpravidla z výše průměrné hodinové mzdy zdravotnických pracovníků státních zdravotnických zařízení s kvalifikací v základním oboru a s osobním ohodnocením dle možností až do výše 100% u lékařů a 50% u sester s ohledem na náročnost této práce. Výše uvedené vztahy, vycházející ze zákoníku práce, umožňují srovnatelné ohodnocení lékařů a zdravotních sester, kteří se na chodu LSPP podílejí. Částka vyúčtovaná zdravotním pojišťovnám za výkony při LSPP pak náleží tomuto zdravotnickému zařízení, které je pověřeno výkonem LSPP. Veškeré náklady související s výkonem LSPP jako jsou náklady mzdové, nájem, elektřina, úklid, pojištění, doprava a vybavení pracoviště (doprava a vybavení ve smyslu citované směrnice MZ ČSR č. 7/1981 a vyhlášky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení) se sledují samostatně. Nedojde-li k dohodě s nestátním zdravotnickým zařízením o zabezpečení LSPP, event. o jeho účasti na chodu LSPP ve státním zájmu, tj. včetně péče o nezaregistrované či nepojištěné občany okresu, občany bezdomovce apod., nezbývá, než aby OkU postupoval podle ustanovení § 5 odst. 2 písni, f) zákona ČNR č. 160/1992 Sb., ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Bude-li nestátní zdravotnické zařízení bez závažného zdůvodnění odmítat spoluúčast na uzavření dohod o plnění LSPP, lze z takového postoje vyvodit postih vůči tomuto zařízení ve smyslu ustanovení § 14 cit. zákona, popř. podle ustanovení § 13 odst. 3 cit. zákona registraci zrušit. Účast na LSPP nestátnímu zdravotnickému zařízení nebrání, aby nad rámec této účasti poskytovalo zdravotní péči svým pacientům i v mimoordinační době. 4. finanční úhrada provozu LSPP Případný negativní hospodářský výsledek plynoucí z provozu LSPP hradí zdravotnickému zařízení pověřenému zabezpečováním LSPP zřizovatel (§15 odst. 10 zákona č. 48/1997 Sb.). Je proto ve společném zájmu OkÚ a obcí, zabezpečovat (provozovat) jen takový rozsah těchto služeb, který je nezbytně nutný k zajištění LSPP v daném regionu. Množství finančních prostředků nárokovaných při tvorbě rozpočtu okresu není centrálně stanoveno a řídí se místní potřebou. V případě nestátního zdravotnického zařízení, kterému je uložena povinnost poskytovat LSPP příkazní smlouvou podle ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) zákona ČNR č. 160/1992 Sb., ve znění zákona č. 161/1993 Sb. se upraví způsob úhrady negativního hospodářského výsledku provozu LSPP v této smlouvě. V případě, že je LSPP vykonávána pouze z iniciativy zdravotnického zařízení a nad rámec zabezpečený okresním úřadem, není okresní úřad povinen toto financovat. Analogický postup při zajišťování a financování platí i pro pohotovostní stomatologickou a lékárenskou službu.

MUDr. Miroslav Čerbák náměstek ministra zdravotnictví


290/2002 Sb. Zákon ze dne 13. června 2002 o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb.,o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Změna: 150/2003 Sb. Změna: 211/2003 Sb. §2 (2) Dnem 1. ledna 2003 se stávají státní příspěvkové organizace uvedené v § l příspěvkovými organizacemi kraje.Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Do 30. dubna 2003 je kraj povinen přizpůsobit jejich dosavadní zřizovací listiny náležitostem zřizovací listiny vydávané podle zvláštního právního předpisu6) a podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. §17 Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči.Zařízení záchranné služby zřizuje kraj, který odpovídá za organizaci a zajištění činnosti záchranné služby ve svém územním obvodu . Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť záchranné služby stanoví MZ ČR vyhláškou .

MZ ČR Minimální standard poskytování lékařské služby první pomoci , Praha 6.12.2002

Mgr. Kalafusová Vladimíra

čl. l Obecná ustanovení 1) Lékařská služba první pomoci (dále jen LSPP) poskytuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům, v návaznosti na služby a organizaci Rychlé zdravotnické záchranné služby, v případech náhlé změny zdravotního stavu, zhoršení průběhu onemocnění, vzniklého v době mimo pravidelný provoz ambulantních zdravotnických zařízení. V případě výskytu infekčních onemocnění zajišťuje i základní protiepidemická opatření v nezbytném rozsahu. 2) LSPP je veřejnou zdravotní službou. 3) LSPP není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony, které lze vyžádat v době provozu zdravotnických zařízení. 4) LSPP se zpravidla vykonává v ordinacích zřízených pro tento účel nebo v ordinacích praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost podle místních možností.


5) O umístění ordinace, provozních hodinách a dalších organizačních opatřeních nutných pro provoz LSPP, jsou občané informováni zveřejněním těchto informací na úřední desce a dalšími vhodnými způsoby, např. prostřednictvím regionálního tisku. Každá změna ordinační doby, či změna místa ordinace, musí být zveřejněna s měsíčním předstihem. 6) Lékař v LSPP může provádět též návštěvní službu a provádět nezbytné vyšetřovací a léčebné výkony v domácím prostředí pacienta. 7) O každém provedeném diagnostickém či léčebném výkonu je vedena předepsaná zdravotnická dokumentace. V záznamu se uvádí stručná anamnéza, objektivní nález, diagnóza a terapie, popřípadě doporučení k přijetí do ústavní péče nebo termín kontroly u ošetřujícího lékaře. Tento záznam obdrží i pacient.

čl. 2 Zajištění lékařské služby první pomoci 1) Za organizaci a zajištění LSPP, v návaznosti na Územní středisko zdravotnické záchranné služby, odpovídá v samostatné působnosti na svém území kraj. 2) O organizaci a zjištění LSPP vydává kraj v samostatné působnosti předpis, kterým upraví poskytování této činnosti bližší podmínky pro jednotlivé územní části kraje, přičemž respektuje demografický vývoj a přírodní podmínky území. 3) Při stanovení účelného počtu stanovišť LSPP kraj v samostatné působnosti jedná se sdruženími lékařů poskytujících primární péči, Lékařskou komorou a Uzemním střediskem zdravotnické záchranné služby. 4) Střediska LSPP se zpravidla zřizují tak, aby minimálně 60% území bylo pokryto dostupností lékařské první pomoci běžnými dopravními prostředky do 60 minut. 5) Středisko LSPP se zpravidla zřizuje spolu se stanovištěm záchranné služby v okresních městech. 6) V místech stanoviště rychlé lékařské pomoci (RLP) s menší četností výjezdů (pod 4,5 za den) vykonávají členové tohoto týmu i práci nevýjezdové LSPP. 7) Pokud je organizováno více než jedno pracoviště na stávající okres, tak jedno z pracovišť LSPP tvoří zálohu Zdravotnické záchranné služby v místě stanoviště s větší četností výjezdů (nad 4,5 za den).

čl. 3 Postup při vyžádání Lékařské služby první pomoci 1) Občan s podezřením na náhlou změnu zdravotního stavu může přímo navštívit, mimo běžnou pracovní dobu, pracoviště LSPP, či konzultovat svůj zdravotní stav s operátorem Zdravotnické záchranné služby na tísňovém telefonním čísle 155.


2) V případě telefonické konzultace operátor cílenými dotazy zjistí pravděpodobnou příčinu stavu a doporučí odpovídající typ první pomoci s tím, že v případě bezprostředního ohrožení života postiženého vyšle na místo vozidlo rychlé záchranné pomoci (RZP či RLP). 3) U stavů nevyžadujících akutní zásah na místě s výjezdem záchranné služby, operátor doporučí odpovídající formu lékařské služby první pomoci, s uvedením nejbližšího službu majícího střediska LSPP. 4) V případě nutného specializovaného vyšetření může přímo doporučit i návštěvu a vyšetření v nejbližším odpovídajícím lůžkovém zdravotnickém zařízení. 5) O komunikaci mezi osobou volající na tísňové telefonní číslo a operátorem záchranné služby je veden magnetofonový záznam, který je archivován podobu jednoho roku.

čl. 4 Úhrada lékařské služby první pomoci 1) Diagnostické a léčebné výkony, včetně dopravy lékaře, poskytuje v rámci LSPP jsou účtovány, podle příslušnosti pacientů, jednotlivým zdravotním pojišťovnám. 2) Ostatní náklady na organizaci a řízení LSPP jsou hrazen z kraje cestou Územního střediska zdravotnické záchranné služby, jednotlivým střediskům záchranné služby. Obec s rozšířenou působností (obec III. typu) může na základě potřeby zřizovat a provozovat LSPP z vlastního rozpočtu ve své samostatné působnosti. Na základě principu subsidiarity je kraj oprávněn vyjadřovat se k záležitostem, které se dotýkají jeho území při zabezpečování dostupnosti pohotovostní péče, pokud o ní rozhodují jiné orgány. Orgány obcí jsou povinny orgánům kraje poskytnout údaje a informace o výkonu jejich působnosti.


7.Literatura

1. Výroční zprávy Pražského dobrovolného sboru ochranného 1897 - 1930, vydáno vlastním tiskem 2.František Rada : Když se psalo T.G.M. ,České Budějovice , Růže 1970 3.MUDr.Duchoslav Panýrek : Katechismus první pomoci ,Hejda a Tuček, Praha 1903 4. Kalendář československých lékařů 1938 , Praha 1938 5. Samaritská služba a první pomoc, MUDr. A JUDr. Vít Levit, Praha 1939 6.Jiří Pokorný a kol., Anesteziologie a resuscitace v České a Slovenské republice,PVS 1996 7.Josef Švejnoha : Stručný přehled historie ČSČK ,Universum Praha 1990 8. Zdravotnické ročenky , ročník 1912 - 1976 9.Tomáš Hes ,Historie záchranné služby , absolventská práce SZS ,1999 10. Časopis lékařů českých , ročník 1862 -1994 11. Časopis Český svět, ročník 1898 - 1956 12.Časopis Zdravotnické noviny , ročník 1997 - 2004 , Sanoma Magazines Praha s.r.o. 13. Časopis Tempus medicorum ,ročník 1997-2003 , ČLK 14.www stránky MZ ČR ,MF ČR,MV ČR, ZZS HLMP 15.Automatizovaný systém právních informací ASPI, ASPI Publishing s.r.o

Atestační práce. Vývoj a transformace přednemocniční neodkladné péče na území České republiky s akcentem na problematiku lékařské služby první pomoci

Recommend Documents