Seminář zaměřený na problematiku lidového stavitelství

celostátní seminář k problematice lidového stavitelství - areál kláštera premonstrátů v Teplé15.-17.září1999

Seminář zaměřený na problematiku lidového stavitelství

Hrázděná architektura Průzkum, dokumentace, ochrana, souvislosti Teplá, 15.-17.září 1999 1

Hrázděná architektura

Průzkum, dokumentace, ochrana, souvislosti

Obsah Pozdně barokní dům čp.1 v obci Pačín (o.Tachov) Karel Foud, PÚ v Ústí nad Labem, str.5 Dům na předměstí aneb zapomenutá památka (hrázděný dům čp.581 v Žatci) PhDr. Pavel Bureš, SÚPP Praha, str.6 Tepelná izolace hrázděného zdiva Ing. Pavel Šťastný, REMMERS CZ, str.9 Ochrana zvětralého a napadeného dřeva hrázděných konstrukcí Ing. Pavel Šťastný, REMMERS CZ, str.11 Hrázděné konstrukce ve městě Úterý Tomáš Karel, PÚ v Plzni, str.14 Hrázděná konstrukce jako typologický znak lidového domu Miroslav Válka, Ústav evropské etnologie FF MU Brno, str.18 Hrázděný dům Chebska a jeho podíl na vznik etnografického regionu* Josef Vařeka, Etnologický ústav AV ČR, Praha, str.23 Jsou na Moravě hrázděné stavby ? PhDr. Věra Kovářů, PÚ v Brně, str.28 Příspěvek k upřesnění východního pomezí západoevropské oblasti hrázděného domu na území chráněné krajinné oblasti Jizerské hory Petr Vetešník, Správa CHKO Jizerské hory, str.31 Proměny hrázděného domu na Šluknovsku Mgr. David Otáhal, Památkový ústav v Ústí nad Labem, str.36 Hrázděné stodoly ve vesnici Sedlec u Klapého Ingrid Augstenová, PÚ v Ústí nad Labem, str.41 Dokumentace hrázděné architektury (tzv. slánské lepenice) ve sbírkách VM Slaný Lubomír Procházka, Okresní muzeum Příbram , str.42 Hrázděné objekty a architektura s dekorativními prvky hrázdění na území Prahy 5 – Smíchova Lubomír Sochor, Pražský ústav památkové péče, str.44 Archeologické studium hrázděné konstrukce ve středověkých Čechách (diskusní příspěvek) Karel Nováček, Západočeské muzeum v Plzni, str.47 Exkurze – zákadní informace o navštívených lokalitách , str.49

2


Tradiční pravidelný seminář Státního ústavu památkové péče v Praze byl tentokrát vzhledem k jeho tématické náplni záměrně situován do Teplé, tedy na Karlovarsko a poblíž Chebska, kde se zachovalo na venkově i ve městech největší množství příkladů nejreprezentativnějších a nejzajímavějších hrázděných staveb na území našeho státu. Spolupořadatelství a organizačního zajištění celé akce se ujal Památkový ústav v Plzni. O poměrně značném zájmu o seminář a také dobré propagační práci pořadatelů svědčí více než 80 účastníků, reprezentujících nejrůznější odborné instituce i sféru státní správy ( památkové ústavy, muzea, okresní úřady, správy CHKO, stavební a projekční firmy aj.) Nesporným obohacením byla aktivní účast několika zahraničních hostů ze Slovenska a Německa. Hrázděná konstrukce je specifickou a esteticky velice půvabnou prastarou stavební technikou, která se na naše území rozšířila ve středověku ze západní Evropy. U nás našla své

klášter Teplá, 15.9.1999

uplatnění jak v městském , tak zejména ve vesnickém prostředí, kde v kombinaci s dalšími druhy stavebního materiálu (dřevo, kámen, cihla) vytvořila svébytný zvláštní typ lidové architektury. Organizátoři se rozhodli zvolené téma již dále nezužovat, aby mohl být fenomén hrázděné architektury pojednán v celé šíři a souvislostech. Tento koncepční záměr se podařilo naplnit, o čemž svědčí 18 zajímavých rozmanitých referátů i plodná diskuse, která se po jejich odeznění rozproudila. Přednesené příspěvky lze na základě jejich obsahového zaměření rozdělit do několika obsáhlejších skupin. Nejpočetnější okruh námětůbyl věnován podrobnějším i věcnějším informacím o nálezech pozoruhodných hrázděných staveb, prezentování výsledků jejich dokumentace, průzkumu a rozboru (PhDr. V.Kovářů, J.Pijáček, P. Vetešník., Mgr. D.Otáhal, I.Augstenová, Mgr. L.Sochor, T.Karel, Mgr. Nováček, PhDr. L.Procházka, CSc.). Otázky současného stavu, možnosti regenerace a využití i praktické příklady záchrany byly náplní dalších referátů (Mgr. K.Foud, PhDr. J.Brtek, PhDr. P.Bureš). Zastoupeny byly i obecněji zaměřené výklady Salajna mlýn čp.9 - 17.9.1999

teoretické povahy charakterizující typologické zvláštnosti hrázděné konstrukce, vymezující rozsah jejího rozšíření a zařazující ji do kontextu vývojových souvislostí evropské architektury (PhDr. M. Válka, PhDr. J.Vařeka, Dr.Sc.). Jak účinně postupovat při záchraně ohrožených , neudržovaných a škůdci napadených hrázděných staveb moderními technologiemi ochrany, zajištění a konzervace doporučili ve svých prakticky orientovaných příspěvcích renomovaní specialisté stavebních firem (Ing. Doubrava čp. 13 - 17.9.1999

3



P.Šťastný, Ing. S.Stanev, V.Doležel). Problematikou dokumentace, záchrany a prezentace hrázděných staveb z kraje Oberpfalz se zabýval referát německého kolegy, ředitele Oberpfalz Freilandmuseum Neusath – Pershen (Dr. R.Heimrath). Pracovní charakter semináře podtrhly večerní diskuse a videoprojekce. Program semináře, tak jako obvykle, doprovázely exkurze, přibližující v názorné rovině fenomén hrázděné architektury. První z nich směřovala do blízkých památkově Doubrava čp.12, 17.9.1999 chráněných sídel – krajinářsky působivě umístěných Olešovic (VPZ) a unikátního hrázděného městečka Úterý (MPZ). Závěrečná celodenní cesta představila vybrané nejhodnotnější vesnické lokality Chebska s doklady výtvarně nejpůsobivějších hrázděných staveb (VPR Doubrava, VPR Nový Drahov, navržená VPZ Salajna). Pozitivní klima celé akce umocnila aktivita a zájem všech zúčastněných , příjemné počasí a kvalitní práce pořadatelů. PhDr. Pavel Bureš, SÚPP Praha

4


Pozdně barokní dům čp.1 v obci Pačín (o.Tachov) Karel Foud, PÚ v Ústí nad Labem Nevelká ves Pačín leží v mírně svažitém terénu západně od Bezdružic (o.Tachov). Poprvé je připomínána k r. 1405. Ve 13.a 14.století byla v majetku rodu Švamberků. Kolem r. 1548 byl Pačín připojen k bezdružickému zboží. Roku 1757 bylo ve vsi 7 poddanských usedlostí. Na sklonku 30.let 19.století měl Pačín 11 usedlostí a 80 obyvatel, jejichž počet se o další století zvýšil jen nepatrně. Po r.1945 bylo původní obyvatelstvo německé národnosti prakticky plošně vysídleno a jejich místo zaujali noví dosídlenci. Do r. 1991 klesl počet popisných čísel oproti roku 1930 na polovinu. Zástavba vsi je soustředěna po obvodu nevelké, mírně svažité návsi s malých rybníčkem. I přes znatelnou absenci řady objektů zaniklých v období po r. 1950 si obec uchovala malebný charakter umocněný existencí mimořádně hodnotné usedlosti čp.1 situované v horní části návsi v sousedství bývalé pačínské školy. Statku dominuje patrový obytný hrázděný dům s pavlačí na nádvorní straně a výraznou mansardovou střechou s polovalbou, vročení ve štítu malovaným, dnes již neznatelným nápisem do r. 1774. K obytnému domu kolmo přiléhá stavba stodoly, ještě v nedávné minulosti opatřená srubovou konstrukcí obvodových stěn. Samotný obytný dům byl založen ve vztahu k návsi ve štítové orientaci. Dispozice přízemí je trojdílná, s napojenou chlévní částí, patro je řešeno obdobným způsobem s přístupem po schodišti ze síně. Obvodové zdivo přízemí je vyzděno z cihel a lomového kamene, přičemž lze předpokládat, že světnice byla v minulosti po dožití původní srubové konstrukce přezděna a opatřena novějším typem oken. Proti síni je blok černé kuchyně, na který navazovala místnost, v níž byla v dřívějších dobách chlebová pec. Ta byla po svém dosloužení nahrazena mladší chlebovou pecí, která byla vložena přímo do prostoru černé kuchyně. Zadní díl trojdílné dispozice vyplňuje “sklep”, valeně zaklenutá komora, která přímo sousedí s chlévní částí. Na protilehlé straně objektu při štítu do návsi je světnice s bývalou světničkou. Patro bylo přístupné po nedávno zrušeném dřevěném schodišti, které ústilo do chodby nad síní. Nad blokem černé kuchyně v přízemí je další černá kuchyně, opatřená při vstupu z chodby malovanými dveřmi. Další pozoruhodně řešené malované dveře lze nalézt při vstupu z chodby na pavlač. V komoře nad světnicí se uchoval trámový strop s deskovým záklopem, na stěně mezi komorou a černou kuchyní je nástěnný krbeček. Z chodby v patře je vstup na pavlač krytou přesahem mansardové střechy. Stěny patra jsou hrázděné a především průčelní štít v polích mezi okny svým architektonickým ztvárněním mistrovsky zvládnuté tesařské konstrukce snese srovnání s hrázděným domem nedalekého Chebska. Lze předpokládat, že v případě pačínského domu čp.1 jde o jeden z mála hmotných dokladů rozšíření složitější formy hrázděných staveb do oblastí ležící jižně od známého “Egerlandu”. S hrázděnými konstrukcemi se setkáváme i na nedalekém severním Plzeňsku, např. v obci Rabštejn nad Střelou. K domům s hrázděným zdivem ležící v blízkém sousedství se západočeskou metropolí Plzni pak patří dům čp.1 z obce Popovice (o.Plzeň-sever). Pačínská usedlost čp.1 v současné době prochází celkovou adaptací, bohužel v mnoha směrech řešenou poněkud problematickým způsobem. Lze jen doufat, že to, co je na stavbě mimořádně hodnotné, tj. hrázděné patro včetně dochovaného souboru malovaných dveří a dalších hodnotných památkově-architektonických prvků, stavebník ve své razantnosti vedené snahou o co nejúčelnější využití objektů, zachová.

5



Dům na předměstí aneb zapomenutá památka (hrázděný dům čp.581 v Žatci) PhDr. Pavel Bureš, SÚPP Praha Žatec patří mezi naše významná historická městská sídla. Má bohatou a dlouhou historii a množství cenných stavebních památek. Proto byl vyhlášen r. 1961 městskou památkovou rezervací. Na strategicky položeném ostrohu nad řekou Ohří stávalo již v 8.-9.století hradiště a hlavní sídlo kmene Lučanů. V dalších staletích je zde připomínán hrad s opevněným předhradím a tržištěm a před r.1266 tady Přemysl Otakar II. vysazuje královské město, silně opevněné ve 13. a 14.století. Rychlý rozvoj zažívá zejména v 15.století, kdy se stává jedním z největších měst království. Přes několik požárů v 17. a 18.století a bouřlivý hospodářský rozmach v 19.století nebyla vážněji narušena jeho urbanistická struktura a architektonické hodnoty. Vlastní město vzniklo sloučením několika osad, ale za hradbami zůstalo nebo postupně vzniklo několik dalších. Jednou z nich byla osada Mlynáře, rozložená poblíž dolní části dnešní ulice Pod Střelnicí. V průběhu 19. a 20.století byla pohlcena expandujícím městem a z její původní zástavby se zachovalo již jen velmi málo. Prakticky jedinou stavbou, které se vyhnuly pozdější přestavby a demolice je dům čp.581 v ulici Pod Střelnicí. Vznikl v r.1787, patrně na místě staršího objektu, v dominantní poloze na úpatí prudkého svahu ostrožny historického jádra města. O tom, že byl vždy vnímán jako pozoruhodná architektura svědčí mnohá vyobrazení Žatce, na nichž nebyl malíři nikdy opomenut. Avšak jen do doby, než zde po II. světové válce vyrostla vysoká hradba obytných domů, jež ho zcela zakryla. Dům čp.581, obyvateli Žatce označovaný jako “hrázděnka”, je prostorná patrová stavba s archaicky strmou střechou s valbičkou na předním štítu, stojící dnes vlastně již osamoceně obrácena boční stranou ke komunikaci. Přízemí bylo zbudováno ze smíšeného zdiva (cihla nepálená i pálená, kámen), předsazené patro i spodní část předního štítu (podkroví) jsou hrázděné, zatímco zadní štítové průčelí je s výjimkou svislého bednění ve vrcholu celé zděné. Střešní krytinou byl původně šindel, na nějž byly později položena lepenka, která svou neprodyšností a dlouhodobou neudržovaností přispěla k postupné destrukci střechy i krovu. Výtvarná pozornost stavebníka i stavitele se pochopitelně soustředila na reprezentativní přední štítovou stranu domu. Zcela mimořádné a u nás ojedinělé je zejména dekorativně ztvárněné hrázdění v parapetech patra i štítu, jež tvoří ondřejské kříže proložené kosočtverci se segmentově prohnutými stranami. Velice zajímavá je též dřevěná slepá arkáda i půdní dveře s půlkruhovým zánklenkem a dřevěné profilované římsy pod vysazeným patrem i štítem. Použitá forma hrázdění je dnes již vzácným svědectvím o silných kulturních vlivech z Chebska, Durynska a Frank. Přestože je dnes dům obklopen novou rozměrnou zástavbou, stále působí monumentálním a neobyčejně archaickým dojmem. Neušel samozřejmě pozornosti památkářů a stal se kulturní památkou a navíc se ocitl v ochranném pásmu městské památkové rezervace, vymezeném roku 1987 bývalým ONV Louny. Dnes je však na “hrázděnku” truchlivý pohled a zdá se, že už jí odzvonilo. Ale muselo to skutečně dojít až takhle daleko? Ještě v 50. letech našeho století v domě žili lidé a jeho stav byl poměrně dobrý. Později sloužil i jiným účelům, například jako klubovny pionýrské organizace a nakonec přestal být díky zhoršujícímu se stavebně technickému stavu jakkoli využíván. Prakticky celé poválečné období nebyl až na drobné výjimky vůbec udržován, ač o tom bylo několikrát jednáno, ale vždy s nulovým efektem (např. ve zprávě o stavu památkové rezervace do rady MěNV v r.1983 se konstatuje špatný stav domu, výskyt dřevokazné houby a zatékání střechou, která měla být vyměněna za původní šindelovou; zprávy Komise památkové péče z let 6


1983 a 1985 také upozorňují na pokračující chátrání této památky). Zkrátka náš dům stál obrazně i doslova ve stínu městské památkové rezervace, kam byly směrovány státní dotace a příspěvky na rehabilitaci památek. Popravdě je však nutno přiznat, že peněz nikdy nebylo dostatek a problémy s údržbou a obnovou historického jádra města byly a jsou nemalé. A tak dům stranou zájmu veřejnosti i kompetentních orgánů (památkové nevyjímaje) nezadržitelně podléhal zubu času. V r.1990 v rámci restitučních řízení dům změnil majitele, ale nový vlastník se ho obratem snažil s vidinou velkého zisku prodat. To se mu nepodařilo, a tak nakonec “hrázděnku” koupil v r.1992 majitel pohřební služby v Žatci, který údajně nevěděl, že jde o chráněnou památku. Jeho záměr byl jasný - starý dům demolovat a vzniklou plochu využít jako parkoviště a garáže vozového parku své firmy. Proto dvakrát neúspěšně požádal o zrušení památkové ochrany a nechal si vypracovat statické a stavební posudky, které byly oporou jeho žádostí. Každý památkář však dobře ví, že statické posudky se mohou případ od případu od sebe dosti lišit a některé současné platné normy nelze aplikovat na historické památky vzniklé za zcela jiných podmínek. Na dvě výzvy stavebního úřadu, nařizující údržbu vlastník nereagoval a vyhověl teprve rozhodnutí, podle něhož musí podepřít štít a zamezit přístupu osob k domu. V této době se totiž stav domu dramaticky zhoršil, objevily se statické poruchy, rozšířil se hnilobný proces některých dřevěných prvků a vinou neustálého zatékání poškozenou střechou došlo k narušení krovu, který se vyklonil dopředu. Přesto však poslední jednání a prohlídka domu v roce 1997 naznačily, že tato památka je zachranitelná a projevili o ní zájem nejen památkáři, ale také městský úřad a kulturní veřejnost Žatce.Všichni si navíc jasně uvědomovali, že povolením likvidace domu a uskutečněním podnikatelského záměru současného vlastníka by se vytvořil významný precedens, jenž by ohrozil existenci dalších památek ve městě. V atmosféře naladěné na záchranu domu jeho vlastník projevil dosud neobvyklou vstřícnost - jestliže mu nebude povolena demolice, je ochoten dům prodat za odhadní cenu městu, neboť nemá finanční prostředky ani zájem na jeho obnově. Proto byla zpracována a podána Ministerstvu kultury ČR žádost o zařazení obnovy domu do Programu záchrany architektonického dědictví a v městských orgánech byla projednána možnost převzetí této památky a spolufinancování její obnovy. Nutno říci, že v tento rozhodující moment měla hrázděnka štěstí. Obě iniciativy byly vyslyšeny a od r. 1998 tak mohla být zahájena postupná rehabilitace domu. Došlo k výměně krovu, obnově šindelové krytiny a dalším drobným opravám, jejichž cílem i výsledkem je zastavení jeho devastace a vlastně snad už i jeho definitivní záchrana. Bohužel, tento jistě pozitivní proces je poněkud kalen skutečností, že probíhající stavební zásahy ne vždy zcela respektovaly zásadu maximální autenticity památky, její aktuální stavebně technický stav a rovněž mimořádnou architektonickou hodnotu a specifičnost. Byl totiž téměř bezezbytku vyměněn krov, totéž potkalo do značné míry i stropní konstrukce patra, přičemž pokusy o nahrazení dožilých částí dřevěných nosných i nenosných prvků tesařským způsobem jsou možná uspokojivé z technického hlediska v žádném případě však nikoliv z pohledu památkářského a obecně estetického ( hlavními nedostatky jsou zejména strojové opracování, nestejný profil i rozměry navazujících prvků, různým způsobem provedené spoje navíc stažené kovovými šrouby, které značně vyčnívají atd.) Doufejme, že po několika konzultacích dojde k přehodnocení přístupu k pokračující regeneraci hrázděnky v dalších etapách, během nichž by mělo dojít ke statickému zabezpečení stavby, opravě obvodových konstrukcí a rehabilitaci interiérů k dosud neurčeným účelům (snad klubovny, výstavní síň apod.) Při opravách interiérů bude nutno dbát zvýšené opatrnosti, neboť jejich hodnota spočívá mimo jiné v dochovaném celkovém půdorysném a prostorovém členění i v téměř intaktně zachovalém technickém provedení hrázděných stěn 7



a příček včetně jejich povrchových úprav vytvořených utahováním vlhké hliněné omítky prsty. Doufejme, že se společným úsilím podaří hrázděný dům nejen zachránit, ale i kvalitním způsobem opravit a vrátit do života města.

8


Tepelná izolace hrázděného zdiva Ing. Pavel Šťastný, REMMERS CZ Dřevo a jíl byly snadno dostupnými materiály, které sloužily odedávna ke stavbě lidských obydlí. Kamenné stavby byly po dlouhý čas vyhrazeny významnějším budovám, jako kostely či radnice. Hrázděná stavba je jednou z možností, jak trvanlivě tyto dva stavební materiály spojit v trvanlivou konstrukci.

Konstrukce hrázděné stavby z hlediska tepelné izolace Technologie výstavby dříve stavěla statiku konstrukce na první místo. Na tepelně technické parametry se braly menší ohledy. Cihelná zeď byla používanější než zeď z lomového kamene nikoli pro tepelnou izolaci, ale ze statických důvodů. Z tohoto pohledu je hrázděná konstrukce bez problémů : stabilitu zajišťuje dřevěná konstrukce, zatímco na výplň nejsou kladeny žádné zvláštní statické požadavky. Pro tento účel se používaly materiály jako přírodní kámen, cihla nebo sláma s jílem, přičemž poslední jmenovaný byl nejoblíbenějším pro cenovou dostupnost i snadnou zpracovatelnost. Kromě snadné zpracovatelnosti a nízké ceny však tento materiál má už jen nevýhody : · Značné smrštění prodlužuje dobu výstavby (nutné opravy vyschlého zdiva) · Přídržnost omítek je nízká, zlepšit lze jen mechanickým kotvením · Jíl musí být chráněn před působením deště Další výhodné vlastnosti, které lze jílu přisoudit, jako je vyrovnávání vlhkosti (pufrový efekt) je vlastní i dalším materiálů používaným v hrázděných konstrukcích jako výplň. Pro použití jílu tedy objektivně neexistují žádné další příčiny. Skutečnost, že ve dřívějších dobách nebyl brán ohled na tepelnou izolaci stěn, souvisí se způsobem vytápění kamny, případně pecí. Tento zdroj tepla vykazuje vysoký podíl sálavého tepla. Ohřev povrchu stěn záleží na sálání zdroje tepla a je prakticky nezávislé na tepelné izolaci zdiva. Tím se docílilo relativně příjemného vnitřního klimatu i při špatně tepelně izolovaných zdech. Dnešní vytápěcí systémy cirkulujícím teplým vzduchem jsou na tepelně izolačním parametru více závislé. Špatná tepelná izolace ústí v nízkých povrchových teplotách a vede ke kondenzaci růstu plísní na vnitřním povrchu zdiva. Dále je nutno si uvědomit, že dnešní době je produkce vodní páry uvnitř bytů značně vyšší než dříve. Dřívější domy měly zpravidla jen jedinou místnost s vodovodním kohoutkem, zdroje jako jsou sprchy, myčky a pračky se v obytných místnostech nevyskytovaly.

Možnosti a zásady zateplení U omítaných hrázděných staveb (dřevěná konstrukce překryta omítkou) lze použít běžné jak kontaktní systémy zateplení (tedy lepené či kotvené izolační desky s povrchovou úpravou omítkami). Štíty některých hrázděných staveb jsou opatřeny obkladem břidlicí, případně obloženy dřevem. Tepelná izolace deskami z minerální vlny se dá tak umístit do prostoru mezi konstrukci stěny a obklad. Je však nutno počítat s rozebráním původních šablon, což může být u starších křehkých materiálů značně riskantní. Soustředíme-li se na pohledové hrázděné zdivo, je třeba vyloučit všechny výše uvedené systémy. Prvním opatření by mělo být pružné utěsnění mezi dřevěnou konstrukcí a výplní, aby se zabránilo jak úniku tepla zevnitř, tak zatékání do zdiva. Jako optimální hodnota tepelné izolace výplně se považuje K- hodnota (1/l ) menší či rovno 1,0 m K/W. Tato hodnota charakterizuje dřevo v nosné konstrukci při obvyklých rozměrech a kladení. Pokud by se Khodnota výplně značně lišila, docházelo by na povrchu zdiva k odlišení (vyrýsování) nosné konstrukce. Chladnější části by v případě poklesu teploty sorbovaly větší množství kondenzované vlhkosti než lépe tepelně izolované prvky. 9



U stavby s vnitřním zateplením je nutno i při nezměněném vytápění počítat s poklesem teploty na vnitřním povrchu dřevěné konstrukce. Možnou kondenzaci vodních par je nutno držet v přijatelných mezích. Proto by K-hodnota (1/l) neměla překračovat 1,0 mK/W a mezi povrchem dřeva a vnitřním vzduchem by neměla být vrstva s vyšším difúzním odporem, než je sd = 0,5 až 0,8 m.

Příklady zateplení stavby zevnitř : a) Zateplení nalepením 50 mm polystyrénových desek s vnitřní disperzní omítkou

Hrázděná konstrukce

Zateplení PS Vnitřní teplota + 20°C RH 70%

+20°C +10°C

Vnější teplota -10°C

Rosný bod ve vrstvě zateplením: Difúzně nepropustná vrstva na vnitřním povrchu zdiva brání transportu vlhkosti, především odpaření kondenzované vlhkosti Vlhkost se hromadí pod vrstvou zateplení

0°C

-15°C

b) Zateplení plynosilikátovými tvárnicemi 50 mm, vnitřní štuková omítka

Hrázděná konstrukce +20°C +10°C

Vnější teplota -10°C

0°C

Zateplení plynosilikát Vnitřní teplota + 20°C RH 70% Rosný bod ve vrstvě zateplení T = 14,4 °C Difúzně propustné vrstvy zdiva umožňují transport vlhkosti a její odpar do vnitřního prostoru

-15°C

Pro uchování dřeva i výplně ze slámy a jílu je nutno zabezpečit difúzi vlhkosti skrz stěnu. Neprodyšné povrchové úpravy, neprodyšné vrstvy obkladu či zateplovací desky působící jako zábrana odparu vedou k hromadění vlhkosti uvnitř zdiva. Dřevo se tak nachází v mokré oblasti, což vede k napadení celulosy hnilobou a dřevokaznými houbami a tím k destrukci nosné konstrukce hrázděné stavby. Vlhkost není příznivá ani pro výplň z jílu a slámy : celulosa ve slámě podléhá hnilobě a houbám zcela identicky jako dřevo. Tyto důvody vedou projektanta při navrhování zateplení zevnitř použít materiály a systém sice s vyšší tepelnou vodivostí (tedy s nižším tepelným odporem K), ale s dobrou prodyšností a nasákavostí, aby se v zimním období vlhkost transportovala na vnitřní líc zdiva a zde se odpařila.

10


Ochrana zvětralého a napadeného dřeva hrázděných konstrukcí Ing. Pavel Šťastný, REMMERS CZ Dřevo a jíl byly snadno dostupnými materiály, které sloužily odedávna ke stavbě lidských obydlí. Kamenné stavby byly po dlouhý čas vyhrazeny významnějším budovám, jako kostely či radnice. Hrázděná stavba je jednou z možností, jak trvanlivě tyto dva stavební materiály spojit v trvanlivou konstrukci.

1. Příčiny poškození stavby · · · · · · · ·

Zatékání do hliněných částí :

vymývání pojiva malty a omítky vymrzání vody v porézním systému Zatékání do dřevěné části : poškození hnilobou, plísní a dřevokaznými houbami Zvětrávání povrchu stavby : vyplavování pojiva omítky vyplavování celulózy ze dřeva Vzlínající vlhkost : hniloba dřeva rozpad malty, omítek (viz zatékání) Nevhodné úpravy : zamezení prostupu vlhkosti posunutí rosného bodu do zdiva Požár Porucha vodovodní či odpadové instalace Nevhodné využití - kondenzace vodních par

2. Ochrana dřeva před napadením Hlavní zástupci dřevokazného hmyzu, tj. níže uvedené čeledi řádu brouků jsou notoricky známy z praxe i literatury. Jsou to zejména : hrbohlavovití - Lyctidae korovníkovití - Bostrychidae červotočiví - Anobidae tesaříkovití - Cerambycidae kůrovcovití - Scolytidae

(něm. Lyctus) (něm. Scheibenbock) (něm. Anobien) (něm. Hausbockkäfer) (např. Dřevokaz čárkovaný, něm. Nagelkäfer)

Dřevokazné houby jsou často zavlékány do dřeva dřevokazným hmyzem. Houby likvidují buď celulosu (červená hniloba) nebo lignin (bílá hniloba). Nejnebezpečnější je celulosovorní rod Serpula, česky dřevomorka, německy Hausschwamm. Velmi častý je rod Coniophora (koniofora, Kellerschwamm). Na rozdíl od ostatních rodů hub je dřevomorka schopna rozkládat i zcela suchou celulosu, nelze ji zastavit omezením přísunu vlhkosti. Další nebezpečnou schopností je prorůstání provazců (rhizomorf) skrz zdivo. Působení ostatních hub je podmíněno přísunem vlhkosti. Jejich nebezpečí spočívá zvláště ve vytváření vhodné půdy pro vyklíčení dřevomorky. Faktory, podmiňující napadení dřeva houbou jsou zejména : přítomnost spor dřevokazné houby · teplota · vlhkost · dutina bez pohybu vzduchu · substrát obsahující celulosu (dřevo, piliny, sláma, papír, tkanina) Nejnižší nutná teplota pro vyklíčení hub je velmi nízká (zpravidla 5-10°C), nutná vlhkost postačí ze zatečení či kondenzace vlhkosti ze vzduchu, spóry hub jsou téměř všudypřítomné a hrázděná stavba je plná celulosy. Zbývá tedy jediná přirozená možnost omezení růstu dřevokazných hub ve stavbě : Zabezpečit dokonalé 11



provětrávání. To se týká se nejen obytných prostor, ale i prostoru krovu, mezer mezi konstrukcí a jejím opláštěním, případně mezery mezi krovem a jeho zateplením. V místech, kde větrání dutin nelze zabezpečit (dutiny mezi konstrukcí a výplní, mezi stropem a podlahou) je nutno impregnovat dřevo fungicidními prostředky, aby substrát byl pro houbu otráven. Typy prostředků proti napadení dřevokazným hmyzem : · ·

(prostředky REMMERS)

Syntetické pyrethroidy Borové soli (rozpustné ve vodě, nezbarvující dřevo)

Adolit Anti-Insekt Adolit Holzwurm-Frei

Typy prostředků, působící proti napadení dřevokaznými houbami : · Kvartérní amoniové sloučeniny Adolit M Flüssig · Borové soli (rozpustné ve vodě, nezbarvující dřevo) Adolit Holzbau B, Adolit Bor · Měďnaté soli (rozpustné ve vodě, zbarvující dřevo do hněda až zelena) · Chromové soli (rozpustné ve vodě, zbarvující dřevo do žluta) · Kombinace chromových a měďnatých solí (rozpustné ve vodě, zbarvující dřevo do hněda) Adolit CK flüssig, · Kombinace borových, chromových a měďnatých solí (rozpustné ve vodě, zbarvující dřevo do zelena) Adolit CKB-P, Adolit CKO Prostředky pro sanaci napadení dřevomorkou ·

Kvartérní amoniové sloučeniny

Adolit M Flüssig

Aplikace prostředků na staveništi Nátěry a postřiky : povrch dřeva, zbavený prachu, nátěrů a politur se natírá (postřikuje), dokud prostředek nasáká. Máčení volných dílů : odnímatelné dřevěné části lze ponořit na delší dobu (několik hodin) do lázně, aby nasáknutí bylo hlubší Injektáž : Navrtané otvory do dřeva (16-20/m2) se plní pomocí trubiček, napojených na zásobník roztoku. Používá se koncentrovaný prostředek. Doba injektáže : hodiny až dny. Aplikace borových patron : Do navrtaných otvorů se vkládají patrony tuhého prostředku na bázi borových solí. Prostředek se postupem času vyluhuje vlhkostí ve dřevě a penetruje ve směru vláken. Aplikace penetračních past : Na očištěný povrch se aplikuje hustá pasta obsahující aktivní látku. Postupem času se aktivní látka vyluhuje a prostupuje dřevo. Aplikace vyluhovacích pásů : Na povrch dřeva do problematické pozice (styk s terénem, zatečení) se připevní pás, obsahující pomalu se vyluhující prostředek.

3. Zpevnění dřeva Zpevnění se provádí u cenných prvků ze dřeva, poškozených činností dřevokazného hmyzu, u výjimečně cenných prvků lze provést i u prvků po sanaci napadení houbou. Ve dřevě po napadení chybí ztužující funkce vláken. Prostředek musí proto spojit pevně a pružně volné částice. Používá se roztoků epoxidových, polyuretanových, alkydových a akrylátových pryskyřic v organických rozpouštědlech. Použití vodných emulzí a disperzí by vedlo k nabobtnání dřevní hmoty a zhoršilo by pronikací schopnost účinného prostředku. Prostředek firmy REMMERS

12

Adolit Epoxi-Holzverfestigung


Dřevo, které bylo narušeno zvětráním, tj. byly z něj vyplaveny měkčí části, zatímco tvrdší (léta, dřeň) zůstaly. Prvek je vyplavováním rozbrázděn do hloubky, jednotlivé slupky nemusí být propojeny. Pro ztužení takto napadené hmoty je vhodné provést zpevnění jako ve výše uvedeném případě, a poté vyplnit pružnou hmotou s obsahem pilin kaverny, aby se volné části propojily zpět do jediného prvku. Prostředky firmy REMMERS

Adolit Epoxi-Holzverfestigung (pro zpevnění) Adolit Epoxi-Holzersatzmasse (pro výplň)

4. Ochrana dřeva před povětrností Dřevo musí být chráněno před působením UV záření, deště, jakož i před působeném hub způsobujících zamodrání vhodným povrchovým nátěrem. Lazurní nátěr ponechává dřevu viditelnou kresbu povrchu, pouze posunuje barevnou škálu, zatímco krycí nátěr kresbu dřeva zcela skrývá. Oba typy nátěrů však chrání proti UV záření filtrem tvořeným pigmentem či plnivy a poskytují ochranu dřevní hmoty před vodou bariérou nátěrového filmu na povrchu. • • • • •

Nátěrové hmoty pro tuto ochranu se dělí dle použitého pojiva na : akrylátové alkydové polyuretanové Dále se dělí dle rozpouštědla na : vodou ředitelné ředidlové (roztokové)

Výhodou vodou ředitelných nátěrových hmot je pružnost filmu a jeho prodyšnost. Nezanedbatelné je také hledisko ekologické, neboť ředidla narušují ionosféru planety. Ředidlové hmoty jsou nezastupitelné v případech nutnosti hloubkové penetrace např. narušeného dřeva.

5. Ochrana proti ohni Dřevěné stavby, jakož i dřevěné části kamenných, cihelných a také jiných moderních staveb často podléhají zkáze požárem. V minulosti se dřevo pro zvýšení odolnosti požáru opatřovalo nátěry a nástřiky vápenné kaše, vodního skla a amonných solí. Použití těchto prostředků zvýšilo požární odolnost dřeva, docházelo však k jeho nevratným povrchovým znetvořením. Amonné soli silných kyselin či vodní sklo způsobují částečnou hydrolýzu a následné rozvláknění dřeva. Rozvláknění vzniká z menšího objemu hutné povrchové dřevní hmoty velký objem volných vláken nasycených hygroskopickou solí. Jinou možností zvýšení požární odolnosti bylo stále je opatření povrchu nehořlavým materiálem, tedy obalení dřeva nehořlavým obalem. Obě metody vedou ke ztrátě vizuálního působení dřeva ve stavbě. Rozvláknění je trvalou ztrátou kvality povrchu, zabalení je podmíněně vratné. Novou generací prostředků, které zvyšují požární odolnost, jsou zpěňující nátěry. Nátěr, který může být jak krycí, tak transparentní, nezhoršuje vzhled dřeva. V případě vysoké teploty při požáru dochází k pěnění vrstvy nátěru působením teplem se rozkládajících přísad. Dřevo je obaleno tepelně izolační pěnou, která navíc brání hoření - pronikání vzduchu ke dřevu. Prostředky firmy REMMERS : Dilutin Branschutz, Dilutin Brandschutz Schutzlack

13



Hrázděné konstrukce ve městě Úterý Tomáš Karel, PÚ v Plzni Téma tohoto příspěvku je zaměřeno na hrázděné konstrukce v malém městečku Úterý v okrese Plzeňsever, s důrazem na dnes již neexistující doklady tohoto typu zástavby. Úterý, zmiňované poprvé roku 1233 bylo až do konce feudalismu poddanským městem tepelského premonstránského kláštera. Jádro města s obdélným náměstím je středověkého původu s poměrně pravidelnou gotickou půdorysnou osnovou se šířkovou parcelací. Rozsah starší předlokační zástavby není znám, osídlení však téměř jistě souviselo s centrálním pahorkem zastavěným pravděpodobně opevněním románsko-gotickým Úterý čp.92, okr. Pzeň-sever - pohled ze dvora, 1965, PÚ kostelem sv.Jana Křtitele. v Plzni Z předhusitského horizontu se kromě parcelace a několika torz stavebních detailů obsažených v objektech při náměstí v podstatě nic nedochovalo. Stavební podobu úterských městských domů můžeme tedy spolehlivě sledovat až po období pozdní gotiky a renesance. Je evidentní, že výrazově gotická stavební produkce přetrvávala ve městě zřejmě po celé 16.století. Obdobně renesanční motivy jsou ve stavbách uplatňovány po celé 17.století. Z tohoto období, nepochybně bohatého na stavební činnost, zůstalo ve zdivu dochováno několik objektů a většina sklepů v okolí náměstí. Doklady dalších jsou sledovatelné na řadě druhotně použitých kamenických článků, zejména z okosených portálů. Z hlediska typologie lze největší městské domy při náměstí označit za šířkové domy se středním průjezdem a užší patrovou komorovou částí po straně průjezdu. Pokud měly domy patra, bývalá radnice, S stěna, dřevěný portál s tepelským erbem, místnost J od průjezdu, 1989, PÚ Plzeň což je patrné spíše ze zmínek v písemných pramenech nežli z dochovaného stavu, byla již tehdy pravděpodobně lehčího charakteru, tedy z hrázděnou konstrukcí. Pro poznání dřevěných konstrukcí, zejména hrázděných, je v Úterý mezníkem rok 1694. Tehdy došlo k velkému požáru města, který znamenal zřejmě téměř kompletní obnovu krovů, stropů a hrázděných stěn. Je třeba říci, že tomuto požáru předcházely další v závěru třicetileté války. Z doby před tímto datem nejsou z města známy starší dřevěné konstrukce. K nejstarším dokladům patří nárožní dům čp.123, jehož záklopový strop je datován právě do roku 1694. Přízemí tohoto šířkového domu s průjezdem z náměstí je zděné z kamene včetně dlouhého bočního křídla do boční ulice, na které navazovaly rovněž zděné stáje. Patro domu je kompletně hrázděné s pavlačí do dvora. Objekt je cenný zejména pro poznání podoby interiéru – obytných místností hrázděného patra. Výplně hrázdění jsou vyplněny hliněnou omazávkou na latích a celoplošně omítnuty s červeně malovaným soklem. Kolem oken jsou z vnitřní strany široké prkenné šambrány s ušima. Dochovány jsou i stopy červené a zelené barevnosti. Záklopový strop a okenní výplně se nezachovaly. Jedná se o typický příklad úterské městské zástavby. Obdobného charakteru je i budova městské radnice, ovšem výrazně 14


upravovaná v 19.století a v poslední době. Ze stejné doby jako v předchozím případě zůstala zachována část hrázděné konstrukce patra včetně renesančního dřevěného ostění vstupu a zbytku malovaného záklopového stropu. Původně měla budova rovněž křídlo s hrázděným patrem a pavlačí. Další, z hlediska hrázděných konstrukcí, významný dům čp.92 byl bohužel výrazně poškozen nedávným požárem. Dům má gotické jádro včetně základní dispozice, pravá komorová část byla později oddělena pro samostatný dům. Při nedávné opravě bylo možno do detailu sledovat způsob úpravy hliněných omazávek s kolíkovým vytlačovaným dekorem, který podle svého charakteru sloužil pro uchycení jemné vrchní vrstvy omítky. Výplně Úterý čp.76, okr. Plzeň-sever, 1993, PÚ v Plzni v hrázděné konstrukci byly i zde bez vyzdívek pouze na štípaných latích. Zajímavým prvkem je drobná hrázděná komora vložená do průjezdu nad vstupem do sklepa. Díky silné vrstvě hlíny nad povalovým stropem byla uchráněna před požárem. U vedlejšího domu čp.91, který je barokní novostavbou z 18.století na starších základech, se donedávného požáru dochovaly vnitřní hrázděné příčky s cihelnými vyzdívkami a patrnou barevností s uplatněnými a červeně malovanými trámy. Čelní stěna je v tomto případě i v patře zděná. Tento způsob stavby pater byl v Úterý uplatňován poměrně často. Dobře viditelný je i na snímcích již zaniklé zástavby štítových domů na užších parcelách v ulici směřující od náměstí k mostu. Tato zástavba byla rovněž minimálně barokního původu. Nejen z hlediska hrázděných konstrukcí byl jistě pozoruhodný bohužel již v 60.letech zaniklý dům čp.87 s polokruhovým pozdně gotickým vjezdovým portálem. Konstrukce hrázdění obecně používaná Úterý čp.15, okr. Plzeň-sever, 1976, PÚ v Plzni ve městě byla velice jednoduchá, tvořená zpravidla čtyřmi vodorovnými trámy propojenými šikmými zavětrovacími sloupky a v místech oken svislými sloupky do nichž byly začepovány vodorovné trámky tvořící okenní rám. Ani v parapetních výplních se až na výjimky nevyskytují zdobná křížení. Tyto jednoduché formy se udržely po celou dobu užívání hrázděné konstrukce. Co se týče navazujících krovových barokních konstrukcí, je naše poznání omezeno minimem dochovaných příkladů. Jak je ze sledovaných úprav povrchů a starších fotografií patrné, sílila během 19.století u majitelů domů snaha po zakrytí hrázděných konstrukcí zejména v patrech uličních fasád. U nejvýznamnějších domů se třeba s touto úpravou počítat již v počátcích 19.století. Doklady výzdoby trámů hrázdění barvou či řezbou se ve městě dosud Úterý čp.25, okr. Plzeň-sever - dům s hrázděným patrem, nepodařilo prokázat. Ve větším rozsahu a v širší typové škále jsou

1995, PÚ Plzeň

15



nebo donedávna byly v Úterý zastoupeny objekty klasicistního původu. Jejich původ byl ve většině limitován jednak určitým rozvojem zástavby během 19.století a jednak dalšími požáry města. Významným příkladem je dům čp.71. Velký dvoukřídlý objekt poněkud atypické dispozice je v celém rozsahu patra hrázděný, komunikaci zajišťuje dlouhá dvorní pavlač. Výplně v hrázdění jsou již vyzdívány cihelným nebo smíšeným zdivem. Konstrukčně zajímavý je zhruba ze stejné doby pocházející dům čp.15 rovněž s hrázděným patrem, ovšem v klasické dispozici se střední síní. Stropní konstrukce, propojená s hrázděním je zde řešena jako hraněný poval, respektive jako kompaktní srubová stěna s pohledovou omazávkou. Objektů s hrázděnými konstrukcemi je z tohoto období zachováno ve měst více než dost. Kromě dnes charakteristického spojení zděného přízemí a hrázděného patra či štítu bylo pro zdejší oblast běžné i spojení roubeného přízemí s hrázděným patrem. Ještě po odsunu německých obyvatel bylo takovýchto domů, charakterizujících drobnější Úterý čp.66, okr. Plzeň-sever - celkový pohled od SZ, 1995, okrajovou zástavbu, v Úterý více než deset. Dnes PÚ v Plzni je posledním roubeným objektem část mlýna čp.147. Nezbývá než si přát, aby popisované ztráty na hodnotném historickém stavebním fondu tohoto stále mimořádně malebného městečka byly na dlouhou dobu poslední.

Úterý čp.92, okr. Plzeň-sever - detail II.patra s hrázděnou konstrukcí, 1996, PÚ v Plzni

16

Úterý čp.71, okr. Plzeň-sever - celkový pohled od SV 1995, PÚ v Plzni


Úterý dle mapy stabilního katastru 1839 - kroužkem označeny dodnes dochované domy s hrázděnými konstrukcemi

17



Hrázděná konstrukce jako typologický znak lidového domu Miroslav Válka, Ústav evropské etnologie FF MU Brno K základním úkolům výzkumu lidové architektury náleží zpracování domové typologie. Vymezení jednotlivých stavebních typů je prováděno na podkladě různých kritérií, mezi nimiž se jako přední kritérium uvádí stavební materiál a konstrukce stěn. Z tohoto hlediska se české země a šířeji evropský prostor rozpadá do několika kulturních areálů, jejichž hranice se badatelé pokusili vymezit už v prvních souborných pracích z konce 19.století. Starší, hlavně němečtí badatelé považovali lidový dům a sídlo za jeden ze znaků nacionálně pojímané národní kultury, proto hranice domových typů ztotožnili zároveň s hranicemi etnickými. Přesahy vysvětlovali jednostranným kulturním vlivem zejména germánských národů na národy slovanské. Stavebně historickým rozborem konkrétních objektů a na základě výzkumů historické archeologie byly získány ke genezi lidového domu nové poznatky, které závěry přestavitelů etnické teorie jednoznačně vyvrátily. Území českých zemí bylo teritoriem, kde se setkávalo několik evropských stavebních kultur. Vedle domu roubeného, který vytvářel rozsáhlou oblast, směřující z českých zemí východním směrem a pokrývající severní horské oblasti Slovenska, převážnou část Polska a sever východní Evropy, do českých zemí zasahoval také dům hliněný, charakteristický pro střední a dolní Podunají a jižní část východní Evropy. Kamenné stavitelství, typické pro mediteránní oblasti, představovalo v českých zemích novější a okrajovou záležitost, i když i v Čechách se objevují oblasti, kde se užíval kámen jako stavební materiál už koncem středověku (Slánsko, dolní Poohří). Větší souvislé pásmo výskytu kamenného domu se nevytvořilo. Čtvrtým výrazným teritoriem je území domu hrázděného. Hranice jeho rozšíření představuje důležitou evropskou kulturní izoglosu, táhnoucí se z jižní Skandinávie a Pobaltí západním Pomořím, Velkopolskem a dolním Slezskem k české hranici, kterou překračuje v oblasti frýdlandského výběžku. V Čechách hrázděný dům zhruba pokrýval nepravidelný pás podél česko-německé hranice, ve vnitrozemí přibližně vymezený

Hrázděný statek z okolí Kadaně. Kresba z díla Die Österreisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild. sv. Böhmen I. Wien 1894.

18


městy Liberec, Česká Lípa, Mělník, Kladno, Rakovník a Tachov. Hranice dále procházela v německém prostředí horní Falcí, Bavorskem a historickým Švábskem až k Ženevskému jezeru, kde se obracela k severu k Vogézám a západním Lotrinskem postupovala přes Lucembursko do Belgie, severní Francie a Anglie. Výrazné oblasti hrázděného domu se vytvořily zejména v německém prostředí ve Švábsku, Durynsku a smíšeném Alsasku; konstrukčně sem spadá také dům středoněmecký (franský) i dolnoněmecký v Sasku a Frísku. Západně od Rýna se hrázdění objevuje nejdále v severofrancouzské Normandii. V Čechách dosáhlo hrázdění vrcholné technické dokonalosti a zároveň maximálního estetického účinku na Chebsku, poté co původně tektonická funkce trámového skeletu začala od druhé poloviny 18. století plnit také funkci reprezentační. Charakteristickou skutečností, kterou všichni badatelé připomínají, je to, že hrázděná konstrukce v českých zemích nepronikla do přízemí obytného domu a že šlo tudíž o doplňkovou stavební techniku, omezenou na patro domu a hlavně na jeho štít. Jen u hospodářských budov (stodoly, kůlny, sýpky) se objevuje i v přízemí. V severních Čechách je hrázděné patro neseno podstávkou, která obepínala ze dvou až čtyř stran přízemí obytného domu a jako charakteristický konstrukční prvek propojuje české, saské, lužické a dolnoslezské prostředí. Na Moravě a ve Slezsku bylo hrázdění okrajovou konstrukční technikou, která nevytvořila, na rozdíl od Čech, souvislé pásmo výskytu. V minulosti se objevovalo na severní Moravě v oblasti Jeseníků a na opavském Slezsku (Osoblažsko), kde je dáváno do souvislosti s obnovováním zničených vesnic německými kolonisty z dolního a horního Slezska. Hrázděné stavby se zde prolínaly se stavbami roubenými a kamennými. Od 19. století jeví tato konstrukce ústupové tendence, nejdéle přetrvala, stejně jako v sousedním Horním Slezsku, u stodol a ve štítech domů. Jako výplně se užívala pálená cihla, která byla ponechávána v režné, neohozené podobě. K objasnění geneze hrázděné konstrukce v evropském prostoru přinášejí důležité poznatky výzkumy medievální archeologie. Na základě komparačního rozboru evropského materiálu zpracoval tuto problematiku

Hrázděná konstrukce ze Stanislavské oblasti západní Ukrajiny. Foto z práce E.Je.Blomkvistové.

v časovém horizontu 5.-15. století P.Vařeka. V počátečním období, v 5.-7. století se podle Vařeky prostorově vymezilo šest základních okruhů stavební kultury, které odpovídají velkým kulturním celkům (často také etnickým), zformovaným v průběhu stěhování národů. Pro rozsáhlé území severní a západní Evropy od Norska, Švédska, Dánska a Islandu, přes Německo, Švýcarsko, Holandsko, Belgii do Anglie a severní Francie byly typické dlouhé nadzemní domy obdélného půdorysu, jejichž základní konstrukční prvek tvořil systém vertikálních nosných článků (sloupů, kůlů), zapuštěných do země. Prostor mezi dřevěným skeletem stavby vyplňoval proutěný výplet omazaný

hlínou. Další vývoj postupoval v jednotlivých zemích uvedeného stavebního okruhu s různou intenzitou, nicméně směřoval k analogickým výsledkům, jakým bylo nahrazení kůlové konstrukce s výpletem konstrukcí hrázděnou, drážkovou a jinou (roubenou), jež spočívala na kamenném podkladu. Německý badatel P.Donat datuje vznik hrázdění do 10.-11.století, k jeho rozšíření ve vesnickém prostředí došlo ve století 11. a 12. Počátky vyspělého vesnického domu hrázděné konstrukce se kladou do 13.-15. století, kdy v Dánsku měl tento dům trojdílnou dispozici. V Holandsku se objevují nejstarší doklady hrázděné konstrukce ve vesnickém prostředí první poloviny 14. století. Nicméně starší konstrukční principy se udržely až do 15.století. V oblasti střední, jihovýchodní a východní Evropy, kde se v ranném středověku objevuje slovanské osídlení, 19



se stavební kultura realizuje formou zahloubených staveb (zemnic, polozemnic) čtvercového nebo téměř čtvercového půdorysu, s topeništěm v rohu obytného prostoru. Pokud se vyskytovaly stavby nadzemní, lze na základě odkrytých pozůstatků uvažovat o konstrukci roubené, drážkové a pletené. K zásadní proměně stavební kultury zde dochází v druhé polovině 13. a ve 14. století, kdy vývoj dospěl k nadzemnímu trojdílnému domu komorového typu. Z hlediska stavebního materiálu a konstrukčních technik se konkrétně v českých zemích objevuje u odkrytých zaniklých vesnických sídel kombinace roubených stěn, spočívajících na podkladových kamenech (u obytné části domu, zejména jizby) a kamenného zdiva, z něhož byla postavena hospodářská část domu, komora, místy zahloubená nebo podsklepená. Hrázděná konstrukce se mezi konstrukčními technikami středověkého lidového domu v českých zemích neuvádí. Na základě ikonografických pramenů a literárních zpráv je hrázdění nejdříve doloženo v městském prostředí a hradní a církevní architektuře (Praha kolem 1490, Cheb 15.století). Do prostředí vesnického proniká až od 16. století, ale zejména ve století 17., z jehož konce jsou zachovány první recentní doklady hrázděných staveb v českých zemích. Sedmnácté století je také dobou, kdy se hranice hrázděného domu v západních a severních Čechách stabilizuje v té podobě, v jaké byla dokumentována terénními výzkumy etnografů.

Lidová stavba z Horní Lužice s podstávkou a hrázděným patrem. Foto M.Válka 1973.

Vedle západoevropského typu hrázdění, s charakteristickým kontrastem tmavé trámové kostry a světlé výplně, se setkáváme s tzv. východním (slovanským) hrázděním, které tento účinek potlačuje souvislým ohozením nebo olíčením stěn. Je doloženo u východních a jižních Slovanů, v českých zemích mu odpovídají slánské lepenice, podrobně popsané F.Velcem a dalšími autory, kteří se problematikou lidového domu v Čechách zabývali. Rozdíl v estetickém účinku obou variant jednotného konstrukčního typu byl vysvětlován odlišným cítěním germánského a slovanského obyvatelstva. Další diference byly technického rázu.

Ve východní Evropě se hrázdění objevuje v přechodném území mezi roubeným a hliněným domem jako kontaminační jev, a to ve dvou formách. Jednu z nich představuje sloupová konstrukce s různorodou výplní. Na západní Ukrajině v stanislavské oblasti se také vyskytuje hrázděná konstrukce stejného principu jako v západní a střední Evropě. Jak je vidět na fotografii, publikované E.Je.Blomkvistovou, vertikální sloupy jsou dole začepovány do prahu a nahoře do vaznice, stěny jsou zavětrovány vodorovnými a příčnými trámky, zhotovenými z nerovného dřeva. Výplň tvoří hliněné války. Rozdíly západoevropského a slovanského typu hrázdění tedy nelze spatřovat nejen v otázce přiznání dřevěné konstrukce, ale také v tom, že u Slovanů přetrvaly starší konstrukční formy. Jak se s problematikou hrázděného domu vyrovnávali čeští badatelé? Na Národopisné výstavě českoslovanské 1895, kde byla poprvé otázka typologie českého lidového domu řešena, se mezi prezentovanými lidovými stavbami objevuje i hrázděný objekt ze Slánska. Podle plánku výstavního areálu byl situován do prostoru za tzv.rychtu k pojizerskému statku, nicméně v reprezentativním sborníku, který byl o výstavě vydán, se o něm, na rozdíl od ostatních staveb, nedovídáme nic. Pouze v pasáži Modely staveb a obydlí lidu českoslovanského (s.145-150) je uveřejněna fotografie modelu statku ze Slánska a podrobnější popis, který v úvodu konstatuje, že ve slánském okresu je možno vidět „zvláštní způsob staveb lepenicových a hrázděných, dle mnohých kritiků lidových staveb původu německého.“ Hrázděný dům německého etnika vzhledem k „českoslovanskému“ zaměření výstavy zde prezentován nebyl. Také K.Chotek konstatuje ve svém souborném pojednání o lidovém stavitelství v Československé vlastivědě 20


(1936), že lepenicový slánský statek je, ve srovnání s ostatními typy lidového domu v českých zemích, zcela cizího charakteru a má málo vlídnou formu, protože z hlediska architektonické výzdoby je jedním z nejchudších. Jde o zásah cizí kultury naprosto neodpovídající povaze tvarových hodnot československé vesnice, proto je přejat pasivně a zde na české půdě degeneruje. V.Mencl, který přistupoval k studiu lidového domu z pozic umělecké historie, označil v časopisecké práci Lidová architektura (1949) hrázděné stavby západních Čech jako neklidné. Hrázdění je podle Mencla zástupce středověkých typů cizích, v podstatě německých, které k nám svými okraji zasahují a středověký hrázděný dům s barevně zdůrazněnou kostrou a výplní, patří gotickému vývoji severních oblastí západoevropských. Jak byl českému cítění cizí, je podle Mencla patrné ze

Selská usedlost čp.1 v Novém Drahově na Chebsku s hrázděným patrem. Foto M. Válka 1999.

dvou skutečností: 1) všude na českých vesnicích na Rakovnicku, Slánsku a Lounsku byl tento dům omítán, aby se zrušila jeho neklidná a nekompaktní povaha; 2) rozšiřoval se pod přímým nátlakem domu durynského a saského, nikoli přirozenou volbou, tedy selekcí z měst, ačkoliv každé středověké české město jím bylo zcela naplněno. Nedostává se na venkov z městských středisek, nýbrž tvoří kompaktně sloučenou invazní oblast. Mencl znovu řeší problematiku hrázděného domu v monografii Lidová architektura v Československu (1980), která završila jeho celoživotní snažení na tomto badatelském poli. Opět zdůrazňuje, že slohová kvalita hrázděných staveb byla obecně gotická a že představují výsledek obecného západoevropského vývoje, který směřoval k hrázdění už od prehistorické kolové stavby. V případě chebského statku se Mencl vrátil k označení francký dvorec, jehož funkcionalita a vertikalita je mu nezvratným důkazem jeho gotického původu. Hrázděný francký dvorec na Chebsku s patrovým domem Mencl považuje přímo za jeden z typů lidového domu v bývalém Československu. V poválečné době se vedle Mencla problematikou typologie lidového domu zabývala řada autorů, ale s různými výsledky, k nimž vedla nejednotnost kritérií. Teprve J.Vařeka vyhodnotil základní domové fenomény, které v českých zemích vytvářely domový typ a mezi nimi na prvním místě uvádí stavební materiál a konstrukci. Vedle základních znaků rozeznává i druhotné domové znaky, např. úprava vstupu do domu, úprava a výzdoba štítu atd. Z tohoto hlediska rozčlenil lidový dům v českých zemích do deseti geografických celků, z nichž se hrázdění jako typologický znak uvádí u domu severozápadních Čech a u severočeského domu. Z uvedeného vyplývá, že princip hrázděné konstrukce, tj. kombinace dřevěného skeletu a výplně, náleží k nejstarším konstrukčním technikám tradičního stavitelství. Zatímco v západoevropském prostředí tato technika vycházela z pravěkých tradic a byla rozvíjena stylovou gotickou architekturou, v českých zemích šlo o záležitost inovační, spojenou s německým etnikem. Ve východní Evropě se hrázdění konstituovalo jako charakteristická forma v přechodném území mezi roubeným a hliněným domem a podrželo si archaičtější konstrukční postupy.

Literatura Blomkvist,E.Je. : Kresťjanskie postrojki russkich, ukraincev i belorusov. In: Vostočnoslavjanskij 21



etnografičeskij sbornik. Moskva 1956, s.7-458. Frolec,V.: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno 1974, s.43. Chotek,K.: Osídlení. Typy vesnických sídel. In: Československá vlastivěda II. Národopis. Praha 1936, s.148-206. Mencl,V.: Lidová architektura. Zprávy památkové péče 9, 1949, s.1-43. Mencl,V.: Lidová architektura v Československu. Praha 1980. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha [1896]. Schier,B.: Hauslandschaften und Kulturbewegungen im östlichen Mitteleuropa. Göttingen 1966. Vařeka,J.: Rozšíření hrázděného domu v severovýchodních Čechách. Památková péče 31, 1971, s.111119. Vařeka,J.: Typy a oblasti lidového domu v českých zemích. Český lid 66, 1979, s.149-155. Vařeka,J.-Pražák,V.: Chebský statek a jeho vztahy k středoevropskému lidovému domu hrázděnému. Český lid 58, 1971, s.90-112. Vařeka,J.-Scheybal,J.: Hrázděný dům v Čechách a jeho vztah k oblastem patrové lidové architektury. Český lid 63, 1976, s.4-22. Vařeka,P.: Archeologie středověkého vesnického domu. Formování tradiční vesnické architektury v Evropě. Český lid 85, 1998, s.1-33. Velc,F.: Lepenice na Slansku. Studie o lidových stavbách českých. Český lid 12, 1903, s.135-143, 192194, 224-226, 370-373. Sedlec st.p.3. okr. Litoměřice 4/1999

Model statku ze Slánska na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze 1895

22


Hrázděný dům Chebska a jeho podíl na vznik etnografického regionu* Josef Vařeka, Etnologický ústav AV ČR, Praha Hrázděné zdivo proniklo do Čech přes Německo ze severozápadní Evropy, a to nejprve do hradů a městských staveb a teprve od konce 15. a v 16.století se tato konstrukce začala uplatňovat i v menších městech a na vesnici. Ikonograficky je hrázdění u vesnických staveb doloženo v severozápadních Čechách ze 16.století a z terénu jsou známy nejstarší hrázděné objekty o sto let později (Chebsko). Specifickým znakem Čech je skutečnost, že s výjimkou stodol a kolen hrázděná konstrukce nepronikala do přízemních stěn domů a chlévů, ale jen do pater a štítů. Proto se tato konstrukce, jejíž výstavbu požadovala četná nařízení sledující úsporu dřeva, jeví v českém lidovém stavitelství spíše jako doplňková vůči roubení a zdivu. Do poloviny 19.století hrázdění pokrylo velké území severozápadních a severních Čech a výjimečně se objevilo i jinde (Broumovský výběžek). Hranice, která vymezuje území této konstrukce, je součástí evropské izolinie, která vstupuje do Čech u Rozvadova a pokračuje směrem na Stříbro a Všeruby, kde se otáčí na sever k Manětínu, odkud směřuje na Rakovník a Kladno; zde všude plynulá hranice se již ztratila a dá se sledovat teprve od Liběchova, ležícího na sever od Mělníka. Odtud pokračuje tato izolinie Ralskou pahorkatinou a napříč východním výběžkem Českého středohoří až k Benešovu n. Ploučnicí, odkud mohutným obloukem, svírajícím území roubeného domu na Českolipsku, postupuje k východu přes Liberec do Frýdlantského výběžku, kde opouští Čechy a napojuje se na oblast hrázděného domu dolnoslezského. Stavby s hrázděnou konstrukcí tedy vytvářejí na území Čech poměrně rozsáhlý kulturní areál, v němž jsou zastoupeny různé lokální formy lidového obydlí, respektive rolnické usedlosti. Nejvýznamnější a neopakovatelnou regionální formu lidového domu představuje v tomto kulturním areálu chebský (polo) hrázděný statek. V domové typologii Čech je na první pohled rozeznatelný od stavitelství jiných regionů, a to především v tektonice hrázdění a v konstrukci tzv. roubeného věnce, který je podnoží krovu nebo hrázděného patra. Ostatní identifikační znaky chebského statku nacházíme i mimo tuto oblast, ale na Chebsku se vyskytují vždy pohromadě, jeden znak tu nemůže existovat bez druhého. Pokud by totiž některý atribut chyběl, nemohli bychom hovořit o tradiční rolnické usedlosti Chebska. U každého chebského domu a statku se tedy charakteristické architektonické znaky regionu pravidelně opakují. Jsou to: chlévní typ, vertikální členění, sedlová, často asymetrická střecha, dvojitá ležatá stolice hambálkové soustavy, čtyřstranný dvůr buď se dvěma branami (později zcela ojediněle zvýrazněnými nízkým hrázděným štítem), nebo s průjezdem špýcharovou kolnou, kolna – sýpka, které předcházel věžový roubený špýchar. Roubený věnec je pozoruhodný konstrukční prvek, kterým se stavby chebského regionu nápadně liší od (polo)hrázděných domů jiných regionů. Jeho funkce netkví jen ve zpevnění celé stavby, ale je i nosná a prostorová, neboť zvyšováním podstřeší vytváří polopatro. Sestává ze dvou až pěti věnců roubení spočívajících na sobě; tyto věnce, v rozích vázané na zub nebo na zámek, tvoří osobitý celek asi jeden metr vysoký. Věnec obvykle obepíná celou stavbu kolem dokola, čímž jí dodává pevnosti a nepohnutelnosti. Tato konstrukce je na Chebsku běžná u všech staveb s výjimkou stodoly. U přízemních roubených domů leží srubový věnec na vyčnělých zhlavích stropnic směrem do dvora a vytváří tu vysunuté polopatro, o něž se zvyšuje a částečně i rozšiřuje půda. Věnec probíhá i pod oběma štíty a po zadní boční stěně tak, že lícuje jak se stěnou přízemní, tak se stěnou hrázděného štítu či patra. U přízemních domů jsou do horního trámu roubeného věnce osedlány krokve, takže se tím vlastně na něj přenáší váha střechy. U patrových domů (a také u chlévů i kolen) stěna vytvářející jejich patro není tedy jednolitá, ale skládá se z roubeného věnce, vytvářejícího polopatro, a na ni byla teprve pak položena nová, asi 120 cm vysoká stěna hrázděná k dotvoření celého patra. Tímto způsobem zde vznikla pro tento kraj tak typická kombinace dvou konstrukcí – roubení a hrázdění – u téže stěny v patře. Dotvoření patra na Chebsku tedy souvisí s průnikem hrázdění jako nové konstrukční struktury. Dodnes na Chebsku nalezneme doklady všech tří stupňů vytváření patra: 1. dům přízemní s roubeným polopatrem, 2. dům patrový jen do dvora (s asymetrickou střechou), 23



3. dům se skutečným patrem nad celým přízemím. Ve všech třech případech je roubený věnec dokladem toho, že přízemní roubená stěna, kterou u domu nikdy nenahradilo hrázdění, přešla také do polopatra. Roubený věnec zasáhl také do sousedního Ašska a z Čech pronikl až do Vogtlandu, kde bývá označován jako český věnec – Böhmischer Kranz (Fischer 1971, 14), a do několika lokalit severovýchodní Horní Falce v okrese Tirschenreuth. Hrázděné zdivo na Chebsku postupně doplňovalo a zároveň také omezovalo roubenou konstrukci asi již od 16. století, avšak z výtvarného hlediska byl jeho vývoj na venkovských stavbách završen v 80. a 90. letech 18. století. Nejjednodušší forma hrázdění se na Chebsku dochovala u stodol a kolen-sýpek. Hrázdění přízemních stěn u těchto staveb je ryze nosné a sestává z vlastního rámu, tj. horizontálního prahu a ližiny s okrajovými svislými sloupky, ze svislých sloupků uvnitř rámu, šikmých vzpěr a horizontálních paždíků. Výplně se v kostře hrázdily laťkami nebo tyčkami svisle zapuštěnými do drážek vodorovných trámů a ohozenými rozmělněnou hlínou smíšenou s řezankou nebo senem. Výplně z poslední třetiny 19. století bývají často cihlové, řidčeji z kamene vázaného maltou. Na vnější straně se plocha výplní zhladila do roviny a případně také obílila, na vnitřní se u hospodářských budov nerovnala. Přechodná forma hrázdění, uplatněná v patrových stěnách domů a kolen-sýpek, dospěla během svého vývoje již k některým výzdobným prvkům, které pak vidíme obecně rozšířené v poslední formě hrázdění. Pro chebské stavby je příznačné, že není podstatnějšího rozdílu v tom, zda se hrázdění uplatňuje v patře obytného domu, chléva nebo kolny. U patrových stěn je však zapotřebí rozeznávat, zde jde o hrázdění užité v bočních, speciálně v nádvorních stěnách, nebo o hrázdění na patrové stěně průčelní, vybudované pod hlavním štítem. Zatímco na bočních stěnách se udržují jednodušší formy této konstrukce, v průčelí se zpravidla objevují již výzdobné prvky, korespondující s vlastní hrázděnou konstrukcí štítu. Z dekorativních prvků, uplatňovaných v nádvorní patrové boční stěně, je to především motiv kosočtverce vepsaného do čtverce s křížícími se úhlopříčkami a pak motiv ondřejského kříže vepsaného do čtverce. U selských statků leckdy bývá v nádvorní straně pavlač, která je buď předsazená, nebo lícuje s hrázděnou stěnou. Dekorativní formace hrázdění patrových stěn nejsou zcela obecné, ale mizejí v chudších podhůřích a u drobnějších usedlostí. Průčelní štítová stěna mívá v patře hrázdění obvykle provedeno mnohem ozdobněji než je tomu u bočních patrových stěn. Je to proto, že se tato stěna přizpůsobuje formaci hrázdění uplatněného v samotném štítě, který jako vizitka domu má na Chebsku hrázdění nejzdobnější. Průčelní stěna se tu se štítem zcela vyrovnává, takže obě tyto části vytvářejí jeden pozoruhodný výtvarný celek. Jedním z nejvýznačnějších specifik chebských lidových staveb jsou jejich štíty, představující třetí nejvyspělejší formu hrázdění, jaká se na našem území vůbec vyskytuje (hrázdění v tzv. chebském stylu). V chebském štítě jakoby se koncentrovala veškerá výzdoba a její umělecký dosah, který je hrázdění schopno vyjádřit. Právě takové štíty poutaly pozornost obdivovatelů lidové architektury tohoto regionu. Ojediněle pronikly tyto štíty i do sousedního Vogtlandu a severovýchodní Horní Falce. (Helbig 1972, 10; Bergmann 1972; Bedal 1972). Podobně jako štíty jiné konstrukce i hrázděný určuje v jeho formaci typ krovu a střechy. Na Chebsku byl krov nejprve budován na stojaté stolici, ale nejpozději od počátku 18.století šířila se tu – podobně jako např. v nedalekém Vogtlandu – ležatá stolice, která se pro tento region stala typickou. Ležatá stolice na rozdíl od stojaté dělí štít pouze na dva oddíly. Horní oddíl, položený nad vaznicí stolice a jdoucí až po vrchol, je trojúhelný, spodní oddíl má tvar lichoběžníka. Zpravidla však dochází u krovu s ležatou stolicí ke členění štítu do tří úseků, a to tak, že ve velké trojúhelné ploše nad vaznicí stolice je v samém vrcholu štítu vydělen menší samostatný trojúhelník rovnoramenný, doložený tu již od 17.století. Vrcholový trojúhelník zpravidla vyplňují trámce, jdoucí rovnoběžně s oběma boky střechy a vzájemně se křížící. Samotná kostra hrázdění svými charakteristickými příčkami vodorovnými, šikmými nebo svislými byla důležitým faktorem při členění štítu v jednotlivá pole, což navíc komplikovala poloha oken. Tím se ještě dále rozdělily ony dvě základní čtyřúhelné lichoběžníkové plochy, vytvořené pod vrcholovým trojúhelníkem. Takto vzniklé další oddíly jsou buď čtyřúhelné, nebo trojúhelné, pokud je k tomu nutí sklon sedlové střechy. Čtyřúhelná políčka se ještě dále člení vertikálně 24


i horizontálně. Takovýmto způsobem vzniká u chebských štítů jako výslednice všeho bohatý systém členění, s nímž se setkáváme na zvlášť reprezentačně členěných štítech u větších statků. Působnost tohoto systému ještě zvyšují štítová okna, trámový ornament (např. síťový) a další výzdobné prvky, uplatňované hlavně na menších volných místech ve štítě. Křížící se trámy ve styku s protisměrnými se ve své poloze střídají tak, že jednou probíhají shora a podruhé zase zdola. V místech křížení je jejich spojení zpevňováno dřevěným kolíčkem, jehož konec je předsazen. Křížící se trámce jsou někdy obarveny rozdílnými tóny, jindy se opět rozdílně barví v místech křížení, což dodává vzoru pestrosti. Zatímco v dalším průběhu bývají trámce obvykle tmavohnědé nebo hnědočervené, v místech styku se obarvují světlemodrým nebo zeleným tónem. Obecným znakem barevného pojetí je totožné zbarvení trámů hrázděné konstrukce po celém štítě i domových stěnách. Vezmemeli v úvahu, že pole mezi trámy jsou hladce vyplněna a že jejich omítka je provedena na vápennou maltu v bílém tónu, vytváří se tím kontrastní pozadí barevně tmavším trámům. Různé vzory se ve štítech uplatňují i vícenásobně na různých místech, ale také samy vedle sebe, střídajíce se v příslušném poli jeden za druhým; pronikají též do patrové průčelní stěny, s níž vytvářejí jednotně koncipovaný výtvarný celek, aniž by si divák uvědomil, že jde o výzdobu dvou rozdílných ploch, totiž štítu a zároveň i patrové stěny. Účin chebských hrázděných stěn zvyšuje i roubený věnec, protože jeho trámy bývají obarveny shodně se skeletem hrázdění a nejednou i plochu tohoto roubení zdobí pestře malované kyticové motivy umístěné na světlemodrém pozadí medailonů. Dříve byla také i bílá pole mezi trámy omalována pestrobarevnými motivy, které korespondovaly s malbami na roubení. Připočteme-li k tomu další doplňky, jako např. sošku ve výklenku štítu, plechové korouhvičky v jeho vrcholu, věžičky a podobně, pochopíme, že působnost výtvarného účinu těchto štítových průčelí byla vskutku podmanivá. Výzdoba štítu a průčelí přilehlého patra nebyla na Chebsku doménou jen obytného domu, ale také patrových průčelí sloupových kolen – sýpek. Štít domu a kolny zpravidla vedle sebe sousedily v úhlu a k cestě hleděly pospolu svými průčelími. A právě proto, že v takové blízkosti vedle sebe a u téhož statku se ocitaly dva štíty jakoby ve výzdobě závodící jeden před druhým, stupňoval se účin jejich bohaté výtvarnosti. Na základě historických zpráv se na výstavbě rolnických usedlostí, budovaných na Chebsku od druhé poloviny 18. století, účastnili vynikající tesařští mistři. Zvlášť proslulá byla tesařská rodina, z niž vyšel i místní slavný mistr J. G. Fischer (1742 – 1793), rodák z Okrouhlé, jehož působnosti na Chebsku věnoval zvláštní studii prof. Bruno Schier (Schier 1941). Byl to především tesařský mistr Fischer, který chebský hrázděný štít organicky rozčlenil a bohatě jej zdobil v “chebském stylu”. Prof. Schier se však zřejmě mýlí v tvrzení, že J. G. Fischer donesl na Chebsko z Franků také některé konstrukční novoty, předtím na chebských stavbách prý neznámé, jako ležatou stolici a systém křížících se pásků u podpěrných sloupů kolny. Import těchto prvků na Chebsko J. G. Fischerem vyvrací kolna s autentickým vročením 1699, která ještě v 60.letech stála na dvoře renesanční tvrze v Dolní Hraničné jen nedaleko státní hranice. U této polootevřené kolny byla už totiž uplatněna zmíněná konstrukční specifika, totiž ležatá stolice a systém křížících se pásků na podpěrných sloupech. Zmíněnou ležatou stolici zjišťujeme také například u krovu roubených věžových sýpek v Kopanině z roku 1714 a v Mlýnku z roku 1717 (vročení v nadpraží), systém křížících se pásků na podpěrných sloupech u kolny v Kopanině z roku 1740 ad. Konstrukční novoty se zřejmě začaly zavádět nejprve na panských dvorech, odkud později pronikaly do selských statků, kde se o jejich rozšíření značně zasloužila Fischerova tesařská parta. Víme například, že tento tesař zaváděl ležatou stolici také u stodol, u nichž se nejdéle držela stolice stojatá. Vzácným dokladem pro tento poznatek byla hrázděná stodola v Chocovicích z roku 1790, v níž se Fischer podepsal na sloup mezi mlatem a pernou. Tradiční lidová architektura Chebska, jak jsme ji stručně charakterizovali, je jedním z hlavních znaků tohoto etnografického regionu. Vedle lidové architektury se na formování národopisné oblasti Chebska podílely i další projevy lidové kultury, především malovaný nábytek, lidová keramika a obrázky na skle v interiéru venkovské světnice a domu, lidový kroj, obyčeje, hudební folklór, dialekt. Svéráz tohoto regionu vzbudil už na počátku 19.století pozornost hostů Františkových Lázní a tento zájem zase zpětně posiloval regionální 25



povědomí obyvatel, jež je dodnes živé u chebských Němců i po jejich vysídlení po druhé světové válce. Zvlášť silný impuls k prezentaci lidové kultury Chebska a prohloubení regionálního cítění obyvatel vyšel z iniciativy vzácného hosta lázní J. W. Goetha, který hlavně prostřednictvím místního znalce S. Grünera podnítil zájem u lázeňských hostů o lidovou kulturu této oblasti (předvádění chebské selské svatby, obsluha v hostincích v chebských krojích, suvenýry inspirované lidovým uměním, později fotografování tzv. chebských typů lázeňskými hosty aj.). Sami lázeňští hosté se při výletech do okolí seznamovali s lidovou architekturou, která je okouzlovala čistotou a krásou chebského stylu. Intaktní chebské (polo)hrázděné statky a domy nacházeli v každé obci, ba dokonce hned za humny lázeňského města v Dolních nebo Horních Lomanech, kde ještě v roce 1965 stály pozoruhodné rolnické usedlosti z konce 18.století. V polovině 60.let jsme se pokusili podle posledních zachovaných příkladů chebské lidové architektury, z velké části vandalsky ničené a necitlivě přestavované po roce 1945, vymezit hranici rozšíření chebského tradičního domu/statku, která vpodstatě byla i hranicí etnografického regionu, jak se tu vytvářel již od poloviny 18.století. Lidová architektura Chebska vyplňovala nejzápadnější kout historického území Čech s jádrem oblasti v okolí Chebu a Františkových Lázní. V širším pojetí vytyčujeme národopisnou hranici Chebska podle uvedených identifikačních znaků lidové architektury okrajovými lokalitami Tři Sekery, Mariánské Lázně, Lázně Kynžvart a dále pak severozápadním úpatím Slavkovského lesa a obcemi Kostelní Bříza, Loket, Vřesová, Krajková, Luby, Skalná a Skalka. Na Chebsku se přestávalo hrázdit od druhé čtvrtiny 19.století, takže většina (polo)hrázděných domů, která se tam dodnes udržela, pochází z let 1750 – 1825. K imitování chebského hrázdění tu došlo jen ojediněle vlivem svérázových snah koncem 19.století. Od druhé poloviny 19.století, zvláště však od 70.let se na Chebsku stavěly nové budovy nebo hospodářské stavby výhradně zděné. Z kamene a později z cihel se chlévy však vyzdívaly už od 18. století; stejně tak se vyzdívaly černé kuchyně a komíny v zadní části síně s chlebovou pecí uvnitř domu, nebo častěji vystupující ze zadní domové stěny jako samostatná stavbička s ústím do černé kuchyně. Zpravidla nejpozději se vyzdívala přední světnice vybavená kamny a závěsným krbem. Až na výjimky se na Chebsku v 19.století a ani později nepřestavovaly celé statky, ale jen obvykle jedna nebo dvě chátrající budovy, a to vždy v půdorysné osnově čtyřstranného dvora. Někde se udržel starý tradiční dům s kolnou nebo stodolou ve stavu ještě z 18.století a přibyla jen nová zděná kolna a chlév. Jinde se přestavěl dům ve zděný patrový, postavila se i nová zděná stodola a zůstala pouze stará kolna s dřevěnými sloupy v nádvorní straně. Mísí se tu tedy staré tradiční stavby s novými zděnými rozmanitým způsobem. Přesto konzervativnost německých majitelů usedlostí způsobila, že ze starých staveb, pocházejících vesměs z 18. století, se jich tu ještě do 60. let 20. století udrželo tolik, že z nich bylo možno vcelku bezpečně usuzovat na vzhled zdejšího dvora před více než dvěma sty lety. A to tím spíše, že většina těchto staveb je datována a po celou dlouhou dobu své existence si v podstatě zachovala svůj původní vzhled.. Od šedesátých let, kdy jsme na Chebsku a sousedním Ašsku prováděli stacionární výzkum lidového stavitelství (viz Vařeka 1965, Pražák – Vařeka 1971, Vařeka – Pražák 1971a, Vařeka – Pražák 1971b, Vařeka 1972, Vařeka – Scheybal 1976), zanikly tu desítky a stovky památkově hodnotných staveb. Byly součástí jedinečné stavební kultury, po staletí vytvářené v nejzápadnější oblasti Čech v harmonickém souladu s krajinou a zemědělskou prací. Nepatrný zbytek, který se z tohoto velkého kulturního dědictví dochoval, je proto nutno chránit s plnou odpovědností.

Literatura: K. Bedal 1972: Ofen und Herd im Bauernhaus Nordostbayerns. München. A. Bergmann 1972: Fachwerkbauten in der Nordostoberpflaz und im Egerland. Amberg/Opf. R. Fischer 1971: Das Bauernhaus im Vogtland. Plauen. 26


J. Helbig 1972: Bauernhäuser im oberen Vogtland. Dresden. V. Pražák – J. Vařeka 1971: Domový půdorys chebské usedlosti, její interiér a topeniště ve světle nového rozboru Butzbachovy zprávy. Český lid 58, s. 193-201. B. Schier 1941: Johann Georg Fischer (1742 – 1793), ein Meister des Egerländer Fachwerkbaues. In: Volkswerk, Jahrbuch des Staatlichen Museums für Deutsche Volkskunde, s. 123 – 143. J. Vařeka 1965: Lidové stavby v ašském výběžku (Příspěvek k typologii lidového domu v Čechách). Český lid 52, s. 76 – 86. J. Vařeka – V. Pražák 1971a: Chebský statek a jeho vztahy k středoevropskému lidovému domu hrázděnému (Úvod, sídelní ráz obcí, geografické rozšíření, datování, stavební materiál a konstrukce roubených stěn, tektonika a výzdoba chebských hrázděných stěn a štítů, tektonika obytných prostor a domové složky, závěr). Český lid 58, s. 90 – 112 + obr. příloha. J. Vařeka – V. Pražák 1971b: Hospodářské stavby Chebska se zvláštním zřetelem k věžovitým špýcharům (Chlév, stodola, kolna-sýpka, špýchar, ostatní objekty v usedlosti a nezemědělské stavby). Český lid 58, s. 265 – 282. J. Vařeka 1974: Chebský hrázděný statek. In: Minulostí Západočeského kraje 10, s. 135 – 145 + obr. příloha. J. Vařeka – J. Scheybal 1976: Hrázděný dům v Čechách a jeho vztah k oblastem patrové lidové architektury. Český lid 63, s. 4 – 22 + obr. příloha. * Vypracováno v rámci grantu č. A 0058803/1988 (Národopisný atlas Čech, Moravy a Slezska, uděleného Grantovou agenturou Akademie věd ČR.

27



Jsou na Moravě hrázděné stavby ? PhDr. Věra Kovářů, PÚ v Brně Naše téma zazní v rovině otázky a výzvy k polemice, žádném případě si nečiníme nárok na syntetický pohled a ucelený názor. Pokoušíme se o vstup do tří okruhů problematiky, na něž by naše otázka měla postupně přinést odpověď. Sledujeme jednak nejstarší formy hrázdění, nebo sloupkových konstrukcí, které s hrázděním souvisí a jaké se podařilo zjistit dokumentovat ve Vlčnově a některých dalších blízkých lokalitách. K těmto jednoduchým způsobům konstrukčního řešení stěn, kdy hliněné zdivo bylo zpevňováno pomocí dřevěných konstrukcí, přičleňujeme také zprávy a doklady získané z území severní Moravy a Slezska, kam pronikly vlivy z jiného regionu, ze severu Čech, kde hrázděné stavby byly běžnou součástí venkovské zástavby a tvořily podstatu sídelního obrazu. Druhým okruhem otázek jsou hrázděné konstrukce jako součást stavební kultury koce devatenáctého a začátku dvacátého století na území měst, či příměstských částí, ale také jako součástí krajiny jako krajinotvorného prvku. V poslední části se budeme věnovat hrázděné architektuře jako součásti životního a uměleckého názoru Dušana Jurkoviče, jehož dílo je spojeno s Moravou a Brnem, kde ukončil rovněž svoji životní pouť. Vzhledem k náročnosti sledované problematiky jsem požádala s spolupráci muže, který stojí v čele významné a v našich kruzích známé obce, Vlčnova. Starosta této slovácké vesnice, pan Jan Pijáček, patří k těm osvíceným a vysoce kulturním představitelům obecní samosprávy, kteří nám, pracovníkům památkové péče stojí po boku při rozvíjení péče o památkovou rezervaci vinohradnických staveb i jednotlivých usedlostí a drobných církevních objektů na návsi a ulicích Vlčnova. Dovolte mně, abych pana starostu mezi námi přivítala s důvěrou, že jeho vystoupení, opřené o studia a znalosti v oboru dřevoznalectví a stavební kulturu ve Vlčnově bude pro nás osvěžením. /Vlčnov - konstrukce vinohradnických staveb/ Po úvodu o jednoduchých typech hrázděné konstrukce, spojené s hlínou s vyplétanými štíty do rámu, které se týkají rovněž jižní Moravě, obracíme se k dalším pramenům , tentokrát již stěží ověřitelným pro jejich absenci v terénu. Z archivních dokumentů a odborné literatury, jíž je však bohužel poskrovnu zjišťujeme rozšíření hrázděné konstrukce na severní Moravě a ve Slezsku. Václav Mencl dokládá hrázděné domy z území Jesenicka a Osoblažska a považuje relikty těchto konstrukcí za nejvýchodněji položené doklady západního typu hrázdění, provázeného určitými specifiky na příklad roubením do nárožních sloupků. Kromě selských stavení v Hynčicích a komoře připomíná špýchary ve Vidnavě a Černé Vodě. Podle jiných autorů, na příklad H. Weinelta /Volkskunstgeographie, 59/ zasahují hrázděné objekty téměř na Bruntálsko. Podle mapy z poslední třetiny šestnáctého století usuzuje tento autor, že v té době byla hrázděná konstrukce v tomto území velmi rozšířená avšak na konci minulého století se vyskytují hrázděné domy již zřídka. Jedná se převážně o domy malých venkovských měst ale také na vesnicích kolem větších měst /na příklad Brna/ vyobrazené na vedutách a jiných typech ikonografických dokladů, z nichž lze jen stěží vyčíst výplň mezi dřevěnou konstrukcí. Dá se však předpokládat, že bylo použito nejen hliněných cihel, ale také kamene, případně výpletu z proutí či dřeva v roubené, či bedněné konstrukci. Jistou zkušeností a inspirací pro domy ve venkovském prostředí se staly stavby blízkých měst, panské i církevní, konstrukce věží se zvony na kostelech a zvonicích. Na tuto skutečnost upozorňuje Bohumil Samek v druhém svazku svého monumentálního díla Památky Moravy, v němž uvádí dokumentaci hrázděné věže farního kostela v Krnově. K nejkonkrétnějším zprávám o výskytu hrázděné architektury na území Moravy patří popis rychty z Lubice na Opavsku, uveřejněný Miladou Novákovou. Rychtářské stavení bylo datováno do roku 1765. Budova a její konstrukce se neliší od nám známých hrázděných objektů za českou hranicí. Téměř vždy je spojováno rozšíření těchto konstrukcí s německy hovořícím etnikem na severu Moravy, i když v Menclově přístupu převládá názor o postupné gotizaci našeho venkova, což sebou, jak je známo přináší německá kolonizace. 28


Tuto teorii však nelze jednoznačně přijímat. Podle terénních průzkumů Jiřího Langera ve vesnicích, původně osídlených značně konzervativním německým etnikem i podle našich zjištění ze střední Moravy /německý ostrůvek na Vyškovsku/ a z pohraničních obcí na jihu Moravy, není doloženo užívání hrázděného zdiva na obytném domě. Významnou roli hrají bezesporu geografické podmínky, nedostatek vhodného dřeva v rovinných územích na hrázděnou konstrukci a také řada jiných, historických faktorů. Poněkud jiný obraz podává druhá polovina zejména pak konec minulého století. V této době překotných politických a ekonomických změn nastupuje nezřídka německá a rakouská technická i hospodářská elita při zavádění nových forem dopravy, lesního hospodářství, využívání volného času -turistiky a péči o tělo. Mnohé ze staveb, vznikajících v tomto období je poznamenána vlivy sousedních zemí, odkud se rekrutovali inženýři, technici a dělníci. Velký význam pro naše země znamenalo zavedení lokomotivních drah, na příklad severní dráhy Ferdinandovy. Architekti, kteří měli řešit nádražní budovy, se nezřídka obraceli ke vzorům anglickým a typům, převzatým z Tyrol. Již v roce 1838 byly sestaveny zásady pro zřizování nádraží ” a proto jsou si podobné jako vejce vejci mnohé přijímací budovy, kryté dvorany, vodárny, skladiště, remisy.”/Josef Hons, Velká cesta. Nádražní budovy, jaké zná ještě naše generace, byly neobyčejně často vystavěny hrázděnou konstrukcí, z pečlivě opracovaných trámů s výplněmi červenými, nebo režnými pálenými cihlami bez omítek./ Hrázděné typy nádraží se až do poloviny našeho století uchovaly na malých tratích, na příklad z Valašského Meziříčí do Rožnova- Hrachovec a Střítež, i na trati Otrokovice-Zlín-Vizovice v Malenovicích i Lípě a jsou zakryty přestavbami./ Také dokonalejší péče o lesy, jíž se vyznačovala moravská panství, mezi nimi Arcibiskupství olomoucké a přizvala k tomuto úkolu zahraniční odborníky, znamenala výstavbu nových hájoven, lesoven, nebo lesních úřadů k ubytování a administrativní činnosti nových sil. Nové stavby byly budovány jako prostornější a světlejší budovy a připodobnily se technickému a architektonickému výrazu zemí z nichž pocházeli jejich architekti nebo obyvatelé. K takovým patřily také budovy polesí v Bílé a také v Lukově na panství Seilernů i hájovna, v níž Bettyna Smetanová trávila své letní pobyty. Módní trend konstrukce hrázděných staveb zasáhl rovněž do budování objektů, v nichž bylo možné trávit volný čas, věnovat se sportovní činnosti, upevňovat v duchu nových názorů zdraví. S těmito ideemi je spojena výstavba hostinců s kuželnami, střelnic, a jiných budov, na příklad turistických chat na výletištích, sloužících především středním a vyšším vrstvám společnosti. Na tomto místě bychom jako příklady rádi připomenuli Hotel, nebo ubytovnu v Nedvědici, v blízkosti hradu Pernštejna, dvoupodlažní hrázděnou budovu s cihlovými, později omítanými výplněmi patrně z roku 1904 a snad také útulny nebo ubytovny pro poutníky na Hostýně. Z okolí Brna, dovolte vzpomenout alespoň dva příklady hrázděných konstrukcí. Střelnici tělocvičnu, nazývanou obecně v poněmčelém Brně Turnhalle /v Pisárkách/ vybudovanou v blízkosti místa, na němž se nacházely dřevené výstavní pavilony k vystavování zemědělských plodin, vypěstovaných na lánech velkostatkáře Bauera; Hostinec v Brněnských Ivanovicích /původní název Nennovice/ může nejlépe sloužit k demonstrování drobných pohostinských staveb. Rozkvět lázeňství a s ním spojené úpravy prostředí měst nebo městeček s léčivými prameny /Luhačovice/ , dobrým horským vzduchem /Rožnov p.R./ přinesl zároveň podněty pro architekty, tvořící v té době parkové altány a lázeňské budovy ovlivněné zahraničními vzory hrázděné architektury, adaptovanými pro domácí poměry. Na výstavbě objektů s hrázděnou konstrukcí se beze vší pochybnosti snoubily již zmíněné vlivy ze zahraničí, z Tyrol /viz Semmeringský styl/ ale také z Anglie svázané s romantismem a představami o provázanosti venkovského života s vyšší kulturou.Vzpomeňme v těchto souvislostech filozofické principy architektů Ruskina, Morrise a dalších vůdčích osobností té doby, které se odrazily také v naší duchovní sféře a z nichž pramenil zájem o projevy “národní”kultury.” Snaha o obrodu tradice a jak píše Dana Bořutová Debnárová ve svém díle o Jurkovičovi ”moderně laděného architektonického štýlu se v tom čase prejavovalo vo všetkých europských krajinách.” Britské obrodné hnutí se orientovalo na tradici vernakulární architektury v romantickém pojetí. Hlásal se návrat k přírodě a přírodním materiálům i technikám, spjatým se středověkými způsoby zástavby dochovanými v anglických městech i vesnici, ve švýcarském i německém prostředí. /Tyto snahy 29



a idee se projevily se nesporně také v budování památníků a výstav, nichž Národopisná výstava českoslovanská 1895 patřila k nejvelkolepějším./ Z těchto podnětů, ale ovšem i z vlasteneckého cítění a představ o duchu lidového výtvarného umění a architektury pramení dílo Dušana Jurkoviče, jemuž věnujeme závěrečnou část našeho pojednání. Jurkovič původem Slovák, je pevně spjat s Moravou od dob jeho realizace Národopisné výstavy ve Vsetíně v roce 1892 a posléze Valašské dědiny na již zmíněné Národopisné výstavě 1895, přes údobí jeho působení v Luhačovicích a na vrcholu posvátné hory Radhošť až po jeho zralá léta a stárnutí v brněnské vile. Přesto, že Jurkovičovo dílo je rozšířeno na mnoha místech, /jak o tom hovoří Dana Bořutová - Debnárová v knize Dušan Sámo Jurkovič, Osobnosť a dielo/ soustředíme naši pozornost pouze na tři z nich, stavby na Radhošti - Pustevny,v Luhačovicích a Brně. Jurkovič pojímá hrázdění jako konstrukční, ale také pouze ornamentální princip. Zadáním Pohorské turistické jednoty Radhošť se Jurkovič ujal návrhů na stavby Maměnky, Jídelny a úpravy starší budovy, Pustevny a dalších drobnějších staveb. Využil svých jedinečných znalostí principů roubených staveb, jimiž se dlouhodobě zabýval, ale také konstrukce hrázděné v kombinaci s dřevěným bedněním. Jak uvádí D.Bořutová - Debnárová, Jurkovičovo působení včetně jeho návrhů na vybavení interiérů na Pustevnách reprezentuje “syntézu folklórných a secesných inšpirácií.” K prvním významným krokům jeho působení v Luhačovicích patří vila Jestřabí z roku 1902, původní dřevěná kolonáda / památná pro nás, kdo ctíme a milujeme hudbu velkého moravského mistra, tím, že zde Janáček špacíroval /,přestavba staršího léčebného ústavu zvaného Jánův, posléze Jurkovičův dům, a Vodoléčebný ústav, neboli Sluneční lázně. Jurkovič uplatňuje ve všech stavbách princip hrázděné konstrukce s hrázděním dekorativní povahy. Návrhy a realizované stavby vzbudily mnoho polemiky, ale Jurkoviče, jako architekta proslavily po celé střední Evropě. U těchto velkých, realizovaných projektů, které jsou dostatečně známy a není třeba je komentovat, však Jurkovičův zájem o hrázděnou architekturu neskončil. Projevuje se v řešení jeho projektů vilových domů, budovaných v Luhačovicích /Pospíšilova vila/ i na dalších místech, na příklad v adaptaci domu továrníka Martinovského v Borovnici na hranici moravsko-české a také na původně selském domě rodiny Úprkovy v Hroznové Lhotě, přestože v těchto končinách princip pravoúhlého hrázdění v patře je v kompozici se žúdrem a jinými prvky domu Moravského Slovácka cizorodým prvkem. Podobně je koncipována jeho brněnská vila z roku 1906, v níž převládá princip dekorativního hrázdění. Novou cestu našel Jurkovič v materiálu, jímž vyplnil dřevěnou konstrukci. Byla směs strusky, písku a hydraulického vápna, s dvojí izolací korkového kamene a omítkami. Tyto nové přístupy, vzdálené od tradičních cest, obohatily stavební kulturu našich zemí a zmínka o nich, i když jde o jinou sféru zájmu než je vesnický dům se nám jeví jako nezbytná tečka. Na závěr nám dovolte konstatovat, že v našem příspěvku jde o problematiku otevírající řadu otazníků na něž je třeba dalším studiem pramenů postupně odpovídat a k tomu máme dobrý úmysl a ochotu.

30


Příspěvek k upřesnění východního pomezí západoevropské oblasti hrázděného domu na území chráněné krajinné oblasti Jizerské hory Petr Vetešník, Správa CHKO Jizerské hory Území CHKO Jizerské hory je pomezím oblastí lidového domu roubeného s podstávkou přízemního a domu s hrázděným patrem, lidového domu roubeného slezského pohraničí a lidového domu roubeného pojizerského. obr.č.1

Bílý Potok čp.212 - pohled uliční

Pomezí oblastí i výrazová strohost a prostota lidové architektury vyplývající z této situace, drsného klimatu a životních podmínek v Jizerských horách nechává tuto krajinu etnografickému zájmu ve stínu bohatých center jednotlivých oblastí lidové architektury.

Pro stěžejní díla o lidové architektuře se jedná přirozeně o detail. Ale např. i Václav Mencl vyjádřil graficky své rozpaky nad Frýdlantským výběžkem oproti ostré hranici oblasti hrázděného domu na ostatním území ČR. obr.č.2 Správa CHKO JH vlastním terénním šetřením pro potřebu ochrany rázu krajiny CHKO JH zpřesnila současné dochované pomezí souvislé oblasti západoevropského hrázděného domu dohledáním jeho “hraničních” objektů. Přesto, že tyto současné hraniční objekty jsou soliterními zbytky po souvislejší hrázděné zástavbě (bourané v druhé polovině 20.století), zde vcelku spolehlivě Raspenava čp.332 zjevují historické pomezí oblasti hrázděného domu. Historické a kulturní směry osídlení a přírodní poměry v území CHKO JH pravděpodobnost takto probíhajícího pomezí souvislé hrázděné zástavby dokládají. Hrázděná zástavba je tady spjatá s kulturním vývojem zemědělské krajiny na území frýdlantského a libereckého panství. Na ostatním území CHKO JH, spravovaném panstvími pojizerskými, Správa CHKO JH objekty ani stopy lidové hrázděné architektury zatím nezjistila. obr.č.3 Ze situace rozmístění jednotlivých zbylých hrázděných domů je patrné, že zánik kteréhokoliv z nich by byl nevratnou újmou na zjevné historické a kulturní hloubce toho kterého krajinného prostoru (tím na hodnotě krajinného rázu míst i oblastí) v CHKO JH. Zdejší správu proto přirozeně zajímá stav i perspektiva jednotlivých objektů. Dům čp.24 v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích – v památkové péči, čerstvě restaurovaný; hrázdění bylo zjištěno pod omítkou, roubení světnice se nedochovalo. Dům fyzicky dokládá historickou skutečnost, že levobřeží Bílé Nisy bývalo součástí libereckého panství. Oldřichov čp.5

31



Dům čp.188 v Mníšku u Lib. – roubené stavení s hrázděným věncem na podstávce; objekt je soukromým vlastníkem udržovaný. Dům čp.5 v Oldřichově v Hájích – v památkové péči (dříve hrozila demolice pro nové stavební zájmy), provedena nová střešní krytina a provizorně podepřena podstávka; obec připravuje restauraci objektu a jeho kulturní využití. Z historických podkladů vyplývá, že hrázděné patro bylo vztyčeno na podstávce nad přízemím chalupy. Pro místní poměry je charakteristické deštění líce hrázděných konstrukcí. 6 Dům č.p. 26 v Oldřichově v Hájích - kolmý trakt domu; objekt restaurován soukromým vlastníkem. Dům čp.30 v Oldřichově v Hájích – pod deštěním předpokládáme hrázděné patro (objekt se nachází mimo oblast patrového roubeného domu); dům je vlastníkem udržovaný. Dům čp.610 v Raspenavě – pod deštěním předpokládáme alespoň zčásti zachované hrázdění patra (objekt mimo oblast patrového roubeného domu); dům je

Bílý Potok čp.212

udržován. Dům čp.3076 ve Větrově (část Frýdlantu v Č.) - dochovaná část selského dvora (dispozičně charakteristická pro historii zemědělského Frýdlantska) s hrázděným patrem domu štenýřově spjatým s podstávkou; pokračování havárie domu zastaveno novou střechou provedenou současným vlastníkem; hrázdění štítové stěny nad roubenou světnicí je deštěno; přes strohost architektury domu jsou zde některé zajímavé tesařské detaily; je dochován chlév klenutý do středního sloupu; vlastník má zájem zachovat dům v hrázděné podobě, ale nemá odpovídající prostředky; objekt doporučujeme památkovému zájmu. 4, 5 Dům čp.67 v Dětřichově (těsně vně CHKO JH) obytné stavení selského dvorce; objekt je udržovaný vlastníkem; v případě zániku hrázděného výrazu domu čp.3076 ve Větrově zjevné pomezí hrázděné architektury v tomto místě ustoupí na úroveň tohoto domu v Dětřichově. Dům čp.55 v Raspenavě (těsně vně CHKO JH); dům je vlastníkem udržován. Dům čp.332 v Raspenavě – Lužci (těsně vně CHKO JH); na domě jsou patrné zbytky hrázdění patra; objekt je v havarijním stavu a jeho budoucnost nejasná (soukromý vlastník); přispěje jeho zachování režim památkové zóny? 7

Bílý Potok čp.212 - detail hrázdění

32

Dům čp.117 v Hejnicích – na dům bylo vydáno demoliční rozhodnutí pro zřízení parkoviště; demolice za pomoci SÚPPOP


Praha odvrácena; současný soukromý vlastník dům zachránil a restauroval; roubení světnice zaniklo dříve; pochybnost vzbuzuje rekonstrukce podstávky. Dům čp.175 v Hejnicích – roubení světnice již dříve nahrazeno zdivem v líci podstávky; dům je běžně udržovaný. Dům čp.180 v Hejnicích – roubení světnice a podstávka dříve zaniklé nahrazeny zdivem s výrazně většími okny; dům v soukromém držení vlastníkem běžně udržován.

Frýdlant čp.3076 - hrázděná chalupa

Dům čp.109 v Bílém Potoce – kolmý trakt s hrázděným patrem k přízemnímu roubenému stavení s podstávkou; objekt je vlastníkem udržován. Dům čp.105 v Bílém Potoce – hrázděné patro štenýřově spjaté s podstávkou; objekt běžně udržovaný. Dům čp.212 v Bílém Potoce – hrázděné patro štenýřově spjaté s podstávkou; hrázdění patrné v severním průčelí; hrázdění jižního průčelí deštěno a hrázdění západního štítu deštěno a pobito břidlicí; dům má ve své strohosti zajímavé detaily; je obýván v přízemí a je v předhavarijním sešlém stavu; zánikem domu nebo jeho hrázděného charakteru ustoupí zjevné pomezí hrázděné zástavby k domu č.p. 105 a znejasní se historická a kulturní čitelnost tohoto krajinného prostoru; doporučujeme objekt památkovému zájmu. 1, 2, 3 Každý z představených objektů je ve své osamělosti nenahraditelným hraničníkem zjevného východního pomezí oblastí západoevropské hrázděné lidové architektury a skladebným prvkem krajinného rázu oblasti. Biolog by mohl prohlásit, že ve své nepočetné dochovanosti je zde hrázděná architektura “kriticky ohroženým” jevem. Závěrem si připomeneme věhlasné, osamělé a již torzální renesanční Valdštejnské domky v Liberci a všimneme si hrázděné inspirace v secesní ornamentice rizalitu domu čp.102 v Hejnicích, ornamentálním věnci statku čp.302 v Raspenavě, v úpravě chalupy čp.182 ve Fojtce (obec Mníšek u Lib.) již zesnulého režiséra Vláčila a na fasádě hotelu “Valdštejn” v Liberci, novostavbě 90. let našeho století.

Frýdlant čp.3076 - detail podstávky

33


obr.č.1 - grafika oblasti lidového domu v CHKO JH

34



obr.č.2 - Oblast lidového domu v Československu

obr.č.3 - mapa hraničních hrázděných domů v CHKO JH

35



Proměny hrázděného domu na Šluknovsku Mgr. David Otáhal, Památkový ústav v Ústí nad Labem Tzv. hrázděná architektura vyskytující se především v severních částech České republiky, významně dotváří podobu vesnického domu také v nejsevernějším cípu Čech - ve Šluknovském výběžku. Níže uvedené poznatky se opírají především o praktický terénní průzkum, řadu uvedených postulátů bude proto třeba v budoucnu dále ověřovat jak prohlubováním terénních průzkumů, tak i archivní badatelskou prací a podrobným seznámením se s průzkumy kolegů na německé straně hranice. Tento text má přispět ke snazšímu vstoupení do problematiky vývoje vzhledu a konstrukce hrázděného domu, neklade si žádný nárok na úplnost, klade více otázek než odpovědí a je chápán jako otevření diskuse na toto téma. Hrázděnou architekturu ve Šluknovském výběžku známe v absolutní většině z patrových domů. Přízemní domy s hrázděnými částmi jsou dochovány v minimálním počtu, znám je jeden dům ve Šluknově, jeden v Dlouhém Dole - oba domy mají světnici roubenou, hrázděná je síň a hospodářský díl. Patrová hrázděná architektura je dochována v nepoměrně hojnějším počtu, stanovit poměr mezi domy s hrázděným nebo roubeným patrem však není jednoduché vzhledem k existenci obkladů pater, o nichž bude řečeno níže. Naopak téměř stoprocentně platí, že všechny dřevěné patrové domy mají nebo měly v přízemí roubenou světnici, zděnou či roubenou síň a opět roubené či zděné hospodářské Šluknov čp.310 , okr. Děčín - hrázděná jižní štítová stěna prostory. Patro pak vynáší podstávka, nezřídka bedněná. Není znám případ, že by sloup podstávky probíhal až ke krovu, tzn. tvořil zároveň sloupek hrázdění, tedy typ, který je pouhých několik desítek kilometrů východně - ve Frýdlantském výběžku - poměrně častý. Nad překladem podstávky je ližina hrázděné konstrukce, hrázdění je ve velké většině známých příkladů tvořeno soustavou svislých sloupků a vodorovných paždíků, v nárožích bývá ztužení šikmými vzpěrami. Pro jiné regiony typické zavětrování jednotlivých polí ondřejskými kříži je zde zcela ojedinělé, jeden doklad je znám z jihovýchodního okraje výběžku - z DolníhovPodluží, městský dřevěný dům v Matušově ulici Rumburku již neexistuje. Výplně hrázděných polí jsou shodné s ostatními regiony - tyčovina oplétaná povříslem a omazaná jílovou omazávkou s plevami. Možná nepříliš typický byl způsob vsazování - hlavní “kolejnice” do níž byla tyčovina osazena byla pohodlně zpřístupněna jakousi “vlečkou” - odpadla tedy nutnost jednu z drážek dělat hlubší, čímž se výplň stala pevnější. Zřejmě souběžně se pro výplně používaly rovněž nepálené cihly vepřovice, výplně pálenými cihlami jsou ojedinělě a vetšinou poměrně nedávné. Pohledové režné zdivo v hrázděných konstrukcích je známo spíše z drobných Vilémov čp.71, okr. Děčín - hlavní průčelí s typickou hospodářských nebo průmyslových objektů (např. konstrukcí hrázdění nádražní sklady). Po statické stránce dokonalá hrázděná konstrukce nedoznala v průběhu několika staletí zřejmě žádné zásadnější změny. Výraznou proměnou však prošla prezentace hrázdění. Zdá se, že proměna vzhledu hrázděného patra domů ve Šluknovském výběžku mohla proběhnout následovně. 36


Jak se zdá být již ze středověkých iluminací zřejmé, hrázdění bylo původně ponecháno pohledové. Omazané výplně byly potaženy tenkou vrstvou hliněné omítky či pouze olíčeny vápenným mlékem. Tento způsob prezentace přežil u venkovského domu zřejmě až do 19.století. Chudší, venkovštější (?) domy byly líčeny barevným vápenným mlékem, a to v celém rozsahu, tzn. včetně dřevěných prvků hrázdění. Netradiční barevnost tohoto líčení - světle zelená - je dosud v torzu dochována pod dřevěným obkladem části domu čp.71 ve Vilémově. Toto líčení se příliš neodlišuje od barevného pojednání některých hrázděných interiérů stejného domu. Domy vyšší společenské vrstvy - obchodníků s plátnem, lékárníků, šenkýřů mívaly výplně hrázdění ornamentálně malovány, jak to známe především ze SRN a Chebska. Přestože v současnosti mi není znám jediný případ Vilémov čp.71, okr. Děčín - detail drážek pro vsazení tyčoviny dochované výmalby hrázděných polí, fotografická dokumentace a výpovědi očitých svědků existenci malovaných výplní na některých domech na Šluknovsku dokládají. Jednoduché lineární orámování výplně je doloženo na domě čp.5 u kostela v Mikulášovicích (mohlo by být pod současnou omítkou zachováno), na domě čp.294/4 na náměstí v Krásné Lípě (než bylo v pozdější době obloženo dřevěným obkladem) a na domě v blízkosti návsi - náměstí v Chřibské (zde byl dokonce dochován i letopočet). Výplně zřejmě nebyly bílé, jaká byla barevnost trámů je neznámé. Bohužel, žádný z těchto domů si po rekonstrukcích v 90.letech nemůžeme s touto výzdobou prohlédnout... Nejasná situace je kolem exteriérového provádění ornamentálních motivů přímo do hliněné omazávky, tzv. murlu. Jediná skvěle dochovaná známá výzdoba vnější stěny je v současnosti pod střechou přístavku domu čp....... v Jiřetíně pod Jedlovou, stěna udivuje bohatostí námětů, které se liší takřka v každém poli. Jedná-li se pouze o estetický zdobný prvek, nebo měla-li tato výzdoba i svou praktickou funkční stránku, není v tuto chvíli zřejmé. Rovněž je otázkou dalšího výzkumu, nakolik se jedná o unikát a nakolik byla tato výzdoba dalším vývojem překryta či zničena.

Mikulášovice čp.5 , okr. Děčín - detail hrázdění se zbytky lineárního orámování výplně

Zřejmě teprve v průběhu 19.století dochází k postupnému obkládání pater dřevěnými obklady, které postupně překryly horní patra naprosté většiny domů - hrázděných i roubených. Typů obkladů je dochováno velké množství, jejich zdobnost zřejmě postupně graduje a končí v řezbářsky dokonalých kazetových obkladech, které jsou skvělou řemeslnou nápodobou kamenných či štukových fasád městských domů. Josefem Scheybalem zmiňovaný obklad šindelovou krytinou1 nemohu doložit jediným příkladem. Pohnutky vedoucí

majitele objektů k obkladům pater byly zřejmě kombinací několika potřeb. S postupnou proměnou funkce domu a změny horních komor na obytné prostory vyvstala nutnost alespoň částečného zateplení - akumulace 1 Scheybal, Josef V. PhDr. - Scheybalová, Jana PhDr.: Umění lidových teařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, Ústí nad Labem 1985, s.141 37



tepla v hrázděných stěnách nebyla velká. Důležitou byla zcela jistě také ochrana hrázděné konstrukce před vlivy povětrnosti a v neposlední - možná také zcela prioritní - řadě se projevovala potřeba majitele domu prezentovat sebe a svůj dům. Nejjednodušším typem obkladu je svislé bednění hoblovanými prkny na sraz s překrytím spar lištami, které někdy bývaly spojeny pod střechou obloučkovými vlysy nasedajícími na drobné oblounové patky. Dalším jednodušším typem je obklad vodorovnými falcovanými prkny, která byla v místě napojení překrývána dřevěnými pilastry, mnohdy zhotovenými s velkou znalostí vzorů.z vysoké architektury. Vilémov čp.71, okr. Děčín - bednění hrázdění prkny na sraz a spárami krytými lištami

Přiblížení se zděnému domu mělo také napomoci imitování režného zdiva vodorovným prkenným

obkladem a bohatě vyřezávané obložení oken, často i s uchy nebo neorenesančními suprafenestrami a s mohutnými, v rozích vyžlabenými parapety. Ve 2.polovině 19.století dochází v souvislosti s pokládáním nové nespalné krytiny - šablon z břidlice - k masivnímu obkládání štítů a pater břidlicí. Převažují na koso kladené čtvercové či obdélné šablony různé barvy vytvářející různé ornamentální motivy. Do dnešní doby jsou poměrně bohatě dochovány také obklady mnohem zdobnější, kdy ze šablon nejrůznějších tvarů jsou vytvářeny různé symbolické a náboženské motivy (kříže,

Chřibská čp.3, okr. Děčín - příklad horizontálního bednění

čtyřlístky, srdce atp.). Sto a více let existence těchto obkladů spolu se současnou kupní sílou a potřebou obnovy staví tyto doklady cítění a bohatosti zdejších obyvatel mezi mimořádně ohrožené. Vedle honosných břidličných obkladů jsou vrcholem zdobnosti asi až z poslední čtvrtiny

Šluknov čp.82, okr. Děčín - jeden z častých typů břidlicových obkladů

19.století pocházející již výše zmíněné kazetové obklady pater, které zřejmě nemají v jiných regionech obdobu. Je zcela trestuhodné, že ojedinělé doklady tohoto vývojového typu dřevěného domu, ještě dnes zanikají. V roce 1999 byl zbořen dům čp.482 ve Varnsdorfu, který byl možná nejkvalitnějším dochovaným domem tohoto typu ve výběžku.

Velký Šenov čp.274 , okr. Děčín - zdobný břidlicový obklad

Vývoj obkladů domu se nezastavil ani ve patra a štítu 38


20.století, řada dřevěných obkladů nese secesní prvky, břidlici nahrazuje - někdy i zdařile - eternit. Éra chalupářství v poslední třetině 20.století přinesla módu černobílého hrázdění, která se sice objevuje již v 1.pol. 20.století, masivní rozvoj však zaznamenává až později. Většina v současnosti pohledově prezentovaného hrázdění pochází s velkou určitostí z této doby. Nekulturnost a lhostejnost nad vzhledem domu však vrcholila v obkladech hrázděných či roubených pater plechovými panelkami a pokračuje v současnosti jen o málo vkusnějším obkladem lepenkovými šindelem (nejlépe ve tvaru a barvě připomínají pálenou bobrovku). Obdobně lze vysledovat vývoj v interiéru, kde ho však nelze prezentovat pouze na patro, ale je společný pro všechny obytné prostory domu. Pod jednotným olíčením domu čp.71 ve Vilémově, které bylo provedeno na tenkou hliněnou omítku, byl

Krásná Lípa čp.15/17, okr. Děčín - detail obložení patra východního štítu

na dvou místech na trámech objeven jednoduchý geometrický obrazec nakreslený modrou (ne šmolkou) linkou. Rovněž ve zbořeném domě čp.482 ve Varnsdorfu (viz výše) byla na jednom stropním trámu zaznamenána malba, zřejmě šablonová, která byla teprve dodatečně překryta jednotným monochromním krycím nátěrem. Tyto poměrně překvapivé a fragmentální nálezy zatím neumožňují vyvození obecně platných závěrů, při obnovovacích pracích v interiérech podobných objektů bude však třeba v budoucnu se na hledání dalších dokladů výmalby přímo na nelíčené trámy zaměřit.

Varnsdorf čp.482, okr. Děčín - pravá část průčelí domu

Postupně dochází také v interiéru k překrývání konstrukcí a k vnitřnímu zateplování, a to silnou vrstvou hliněné či vápenné omítky či precizně opracovanými, povříslem spojenými a omazanými latěmi opatřenými vápennou omítkou. Výmalba nebývá pouze monochromní, jsou doloženy velmi zdobně

provedené šablonové malby z 1.pol. 19.století. Na přelomu století a v první polovině 20.století se vedle válečkové výzdoby pomocí sytých tmavých barev začínají objevovat také ručně malované látkové tapety, později i papírové se zajímavými téměř modernistickými - motivy. Zřejmě souběžně se u nejbohatších objektů provádí dřevěné obložení stěn, výjimečně stropů, dřevěným táflováním. Také tento druh zakrytí hrázděné či roubené konstrukce je zřejmě místní raritou, která např. ve světnici domu čp.21/7 v Krásné Lípě došla naprosto nevídané špičkové kvality, která je srovnatelná s výzdobou

Varnsdorf čp.482, okr. Děčín - fragment ornamentální výzdoby záklopového stropu

39



nejhonosnějších objektů 2.pol. 19.století. Požadavky dnešního tzv.moderního bydlení a většinové estetické kánony nejsou bohužel ve velké většině případů v souladu se všemi výše uvedenými doklady životního stylu, myšlení a prezentace minulých generací. Proto dochází k masivnímu likvidaci podstatných hodnot těchto domů a stále běžné jsou demolice celých objektů. Potřeba dokumentace mizejících hodnot je dnes – na počátku nového tisíciletí – snad ještě naléhavější než v minulosti. Přispěl-li tento text k uchování historické paměti drobným dílem, splnil svůj úkol.

Velký Šenov čp.274, okr. Děčín - kazetový obklad světnice v patře

Krásná Lípa čp.254/4, okr. Děčín - detail výmalby interiéru - nad ním patrná podkladní konstrukce pro nanesení omítky

40


Hrázděné stodoly ve vesnici Sedlec u Klapého Ingrid Augstenová, PÚ v Ústí nad Labem Nálezová zpráva Vesnice Sedlec východně od zříceniny hradu Hazmburk je zmiňována již v roce 1057, pro památkáře však zůstává ve stínu Slatiny poblíž Libochovic jižně od hradu. Ve státním seznamu evidované památky v Sedlci nejsou, je mimo dálkové komunikace a až na krátkou prohlídku úvozu s domkařskou zástavbou kolem roku 1980 jsem ve vesnici nebyla. Přitom je Sedlec v současné době velmi pěkná vesnice, až na prodejnu poblíž kapličky bez novostaveb v historickém jádru, většina usedlostí se zachovala v historické podobě, jen s drobnými úpravami, včetně chlévů, stodola bran. Velmi zajímavá je domkařská zástavba podél úvozové cesty ve stráni nad vesnicí, z původních domků se však zachovalo málo a zbytky jsou havarijní nebo přestavěné. Překvapením jsou dvě hrázděné stodoly na východním okraji vesnice, v současné době bez návaznosti na nějakou usedlost nebo okolní zástavbu, menší na stavební parcele č.29/2 u silnice na Slatinu, větší na st.p.č.37 u ohradní zídky sadu na východním okraji vsi. Vysvětlení k situování stodol bude zřejmě v mapách stabilního Sedlec st.p.35, 36, okr. Litoměřice, 4/1999 katastru. Přístupná je v současné době větší z nich, opuštěná a zachovalá jen zásluhou eternitové krytiny. Stodola je k nalezení nejlépe v době vegetačního klidu, v létě je až po střechu zarostlá křovím a planým chmelem. V podobě teoretické zůstává zatím možnost zachránit tuto větší, nevyužitou stodolu transferem do Zubrnic, podmínkou by byla její památková ochrana. V současné době jsou bez využití i některé další stodoly a objekty a bez zvýšené ochrany vesnice z hlediska památkové péče se sotva zachovají. Je proto nutné provedení alespoň základního celkového průzkumu, dokumentace a pokud možno ochrana vesnické památkové zóny.

Sedlec st.p.3. okr. Litoměřice, 4/1999

Sedlec st.p.3. okr. Litoměřice, 4/1999

41



Dokumentace hrázděné architektury (tzv. slánské lepenice) ve sbírkách VM Slaný Lubomír Procházka, Okresní muzeum Příbram Hrázděná konstrukce se na území středních Čech uplatňuje kromě severní části okresu Mělník, ještě na na Slánsku u tzv. lepenic, omítaných často načervenalou hlínou. Lepenicová stavba je lokální název pro hrázděnou stěnu. Vlastivědné muzeum ve Slaném (založené r.1885) uchovává ve svých sbírkách cenné dokumentační fondy ke studiu slánských lepenic. Jde především o fotodokumentaci lidového stavitelství Slánska pořizovanou od r.1893 v období příprav na Národopisnou výstavu československou v r.1895 v Praze. O slánských lepenicích bylo již v odborné literatuře pojednáno (F. Velc, J. Vařeka), a rovněž o fotografovi Františku Durasovi (V. Jiřikovská, P. Scheufler) a proto tento příspěvek bude zaměřen výhradně na fotografie ze sbírek Vlastivědného muzea ve Slaném, které představují hodnotné doklady k výskytu lepenicových staveb na Slánsku. Snímky lidové architektury Slánska pořizované v přípravném období na NVČ jsou spojeny s osobou významného slánského fotografa Františka Durase (1852 - 1931), který při svých výzkumech spolupracoval s malířem Ferdinandem Velcem (1864 - 1920), středoškolským profesorem kreslení. F. Duras lidové stavby v terénu fotografoval, naopak F. Velc kreslil a hlavně poznatky získané při dokumentaci staveb zapisoval a posléze též publikoval v časopisu Český lid. Oba dva autoři se zaměřovali zejména na území bývalého slánského okresu (nyní obce okresu Kladno), zvláště pak na okolí Slaného, Zlonic a na dokumentaci vesnic mezi Smečnem a Novým Strašecím. Rovněž u slánských lepenic platí, že hrázdění (samozřejmě s vyjímkou stodol) neproniklo do přízemních stěn staveb. Durasova dokumentace zachytila nejvíce hrázděné patrové špýchary, v jejichž převážně kamenném přízemí jsou zpravidla situovány chlévy (dokumentace VM Slaný dokládá pouze dva příklady roubeného přízemí s hrázděným patrem), dále v menším počtu hrázděné stodoly, hrázděná patra (komory) obytných části zemědělských usedlostí a v jednom případě též hrázděnou zvonici v obci Hradečno. Pro tuto oblast bylo charakteristické budování hrázděných špýcharů na sloupové kolně, jak dokládá snímek objektu na dvoře statku v Třebusicích u Brandýska, který je posazen na ohradní zeď usedlosti a na druhé straně podpírán dvěma dřevěnými sloupy. U sledovaných špýcharů převažují valbové střechy nad sedlovými, kryté převážně došky či slámou. Vstup do patra hrázděných špýcharů je pavlačí (na ní vedou schody umístěné vně objektu) často s profilovanými sloupky a méně často se zdobenými prkny pavlače. Štíty špýcharů jsou jednoduché, skládáné ze svisle kladených prken. Můžeme konstatovat, že u všech staveb zachycených fotografickou dokumentací F.Durase jde o stejný jednoduchý typ hrázdění, kde vodorovné a kolmé trámy jsou spojené jednou či dvěma vzpěrami jdoucími šikmo přes zpravidla čtvercové pole hrázdění. Je třeba připomenout, že u fotografií a kreseb nejsou v drtivé většině uvedena čp. objektů ani jejich pojmenování po majitelích usedlostí. V Královicích u Zlonic fotografie zachycuje dosud stojící hrázděný špýchar s valbovou střechou krytou došky. Dvě hrázděné komory jsou přístupné pavlačí s vyřezávanými sloupky, v nízké kamenné podezdívce z neomítané opuky jsou umístěné chlívky. Podobný typ špýcharu, ale krytý sedlovou střechou byl zdokumentován v obci Hořešovičky u Panenského Týnce. Je štítově orientován ke komunikaci a tvoří jednu linii s bránou do statku. V Lotouši u Slaného je na fotografii neznámého autora z l. 1890 - 1900 zachycen v patře jednoprostorový hrázděný špýchar s krátkou pavlačí s valbovou střechou krytou taškami, přízemí je roubené. Druhý doklad roubeného přízemí v patře hrázděného špýcharu s valbovou střechou krytou došky přináší pro sledovanou oblast perokresba Václava Fialy z r. 1941 z obce Kalivody u Řevničova (okr. Rakovník). V Čelechovicích je na snímku zachycen přízemí dům s obestavěnou roubenou světnicí, roubenou síní a komorami, hospodářská část - chlévy jsou hrázděné a je zde vidět vyplněné pole hrázdění tyčovinou. Objekt spočívá na nevysoké kamenné podezdívce. Hrázděné špýchary s valbovými střechami krytými došky s pavlačemi s vyřezávanými sloupky a s chlévy v kamenném přízemí dokládají též snímky z obcí Byseň a Kačice. Hrázděná patra statků zachytil F. Duras v obci Bilichov, přičemž pavlač, z níž jsou přístupné komory je 42


zapuštěna do boční stěny domu, polovalbová střecha je krytá slámou, dále pak v Hořešovicích, zde je ovšem hrázděné patro přístupné krátkou pavlačí nad světnicí a dům má štít ze svisle kladených prken. Obdobný typ domu s hrázděným patrem a se sedlovou střechou krytou slámou byl zdokumentován i v obci Hnidousy. Hrázděná příčně průjezdná stodola s nadkrytým vjezdem a s valbovou střechou krytou slámou stála v době, kdy na Slánsku prováděli dokumentaci F. Duras a F. Velc ještě v obci Přelíc a rovněž tak v Řusitech, kde hrázděná příčně průjezdná stodola má pole hrázdění v boční stěně komory kombinováno s kamenem. Jak dokládá fotografie pavilónu okresu slánského na NVČ v r. 1895 v Praze rovněž od F. Durase, měl být pro zděný statek s patrem slánské lepenice s polovalbovou střechou krytou došky vzorem Lukášův statek v Řisutech. Objekty ze slánské lepenice měl dokumentovat rovněž ideální model hrázděné zemědělské usedlosti vystavený na NVČ (fotografie modleu F. Durase z r. 1894 je uložena ve slánském muzeu). Jde o čtyřstrannou uzavřenou usedlost s hrázděným patrem nad obytnou částí, hrázděnou stodolou a špýcharem. Model vznikl v l. 1893 - 1895, reprezentuje oblast Slánska (konkrétní lokalita není známa) a je uložen ve sbírkách NZM Muzea českého venkova na zámku Kačina. Fotografická alba, jejichž autorem je František Duras patří nejen k nejvýznamnějším dokumentačním fondům Vlastivědného muzea v Slaném, ale rovněž představují významný pramen ke studiu slánského domu a k podobě vesnic na Slánsku ke konci 19.století.

Káčice, okr. Kladno - hrázděný špýchárek a kamenné prasečáky, foto: Fr.Duras, cca 1895

43



Hrázděné objekty a architektura s dekorativními prvky hrázdění na území Prahy 5 – Smíchova Lubomír Sochor, Pražský ústav památkové péče Původně periferní předměstská zástavba převážně industriálního rázu na území Smíchova, jenž v průběhu 19.století a počátkem století dvacátého (respektive do roku 1920) měl přiznán statut samostatného města, prodělala na sklonku údobí monarchie Rakousko-Uhersko bouřlivý stavební vývoj. Dodnes se z hlediska urbanistického vyznačuje tzv. smíšenou zástavbou, kde se zejména v jižní a jihozápadní části prolínají bloky obytných domů s plochami areálů industriálního a dopravního rázu. V rámci uličních exteriérů se zde převážně střídají vlivy architektonických pojetí hlavních průčelí v rozmezí od dobového vrcholného a pozdního eklektismu až po dodnes dochovanou prezentaci fasádních dekorativních článků stylů vrcholné a pozdní secese. Přitom vedle stavebních konstrukcí, vyvedených klasickou zděnu technologií, se ve výše uvedeném městském milieu nacházejí stavby hospodářského a industriálního rázu, s nosnou hrázděnou konstrukcí. Zároveň tu ve větších celcích i jednotlivě lze nalézt obytné objekty, v jejichž uličních fasádách se vyskytují dekorativní prvky,kopírující a imitující předlohy z klasicistních ukázkových dřevěných hrázděných domů. Do dnešní doby se na území Prahy 5-Smíchova dochovaly dvě přízemní stavby s typickou nosnou hrázděnou konstrukcí obvodového zdiva. Obě dotvářejí původní kolorit bývalé periferie Prahy. Udržovaná a stále funkční výtopna bývalé tzv. “Západní buštěhradské železniční dráhy” (při čp.2588, Praha 5-Smíchov, ul. Ke sklárně) pochází v jádru ze sklonku sedmdesátých let 19.století. Coby součást dnešního areálu nádraží Praha-Smíchov (při čp.279, Praha 5-Smíchov, Nádražní ul.) se nadále významně pohledově uplatňuje v pohledu východním a jižním v lokalitě, která tvoří severní předpolí zástavby Zlíchova s dominantou vorařského kostelíka sv.Filipa a Jakuba. Přízemní stavbu výtopny završuje sedlová střecha. Vnější obvodové zdi objektu tvoří nosné dřevěné hrázděné konstrukce s výplní z klasického neomítaného režného zdiva z pálených cihel. Fasádní plochy tu v rámci pohledu východního a západního doznávají zjednodušenou kompozici se zdůrazněním rytmizace pomocí vertikál nosných trámků, horizontál vaznic, ozvláštněných redukovaným počtem diagonál vzpěr. Okenní otvory jsou přiznány jako zaslepené, v jižním a severním průčelí se štítovím jsou prolomeny otvory s osazenými nepůvodními vjezdovými vraty. Druhou dochovanou utilitární (hospodářsko-provozní) stavbu s typicky nosnou hrázděnou konstrukcí obvodového zdiva tu prezentuje dvorní přízemní objekt bývalé kočárovny, završený pultovou střechou. Náleží k nárožnímu jednopatrovému obytnému domu, zbudovanému na počátku 2.poloviny 19.století při čp.61 (Praha 5-Smíchov, Nádražní č.116). Ten jest součástí původní řadové uliční zástavby v místní smíchovské lokalitě v blízkosti dnešní křižovatky Anděl. Bývalá dvorní kočárovna pochází patrně z přelomu 19. a 20.století. Její dvorní západní fasáda se vyznačuje tesařsky vyhotovenou dřevěnou hrázděnou konstrukcí, sestávající z nosných nárožních trámků, horizontálně zpevněných vaznicemi a zavětrovanými Praha 5-Smíchov, ulice Nádražní č.116, čp.61 - bývalá pomocí diagonálně vsazených vzpěr. Okenní kočárovna ve dvoře a dveřní paždíky tu vlastně plní funkci nosných a vaznicových trámků. Nad průběžnou vaznicí tu vybíhá pás odkrytých zhlaví trámů stropnic. Výplně s plastickým náznakem režného zdiva tvoří ve skutečnosti lehčený beton, jenž někdy v meziválečném údobí 20.století nahradil původní výplňové režné zdivo z cihel. Momentálně tento dvorní objekt slouží jako příruční sklad, nynější spolumajitelé domu čp.61 chystají jeho rekonstrukci a adaptaci na stylovou kavárnu. 44


Hrázděné konstrukce se mnohdy staly inspirací pro dobové architekty s tím, že ve svých návrzích průčelí domů, vybudovaných na přelomu 19. a 20.století a v průběhu počátku 20.století aplikovaly též zdobné motivy v podobě hrázděného zdiva. Dobovou tesařskou technologií vyvedené články stylového hrázdění tu vskutku plnily funkci zdobnou, výjimečně tektonickou v případě osazení střešních vikýřů, případně snad střešního štítoví a nárožního věžoví. Z místních architektů, provozujících praxi na Smíchově, užíval hrázdění coby dekoraci uličních fasádních ploch budov architekt Karel Herman. Praha 5-Smíchov, ulice Na Václavce č.28, čp.1161 Dodnes intaktní podobu uličních exteriérů jeho realizovaných návrhů obytných domů vykazují stavby v ulici Na Václavce, situované do svažitého terénu v ploše západní části Smíchova. Tyto objekty, zbudované na počátku 2.desetiletí 20.století, v údobí před 1.světovou válkou, na sklonku existence monarchie Rakousko-Uhersko, jsou působivě zasazeny do místní terénní konfigurace podél ulice Na Václavce. Jako solitér se zde vyjímá dvoupatrový činžovní dům vilového typu, završený valbovou střechou. Jeho pohledově exponované jihovýchodní uliční průčelí s dekorativní štukovou výzdobou secesního pojetí ozvláštňuje plasticky dekorativní prvek z vsazených dřevěných trámů hrázdění, lemujícího nejen střešní vikýř, ale také okenní otvory v úrovni 2.patra a fasádní opláštění bočně vysazené hmoty arkýře. Toto pojetí architektury uličních průčelí s ozvláštňujícími prvky v podobě hrázděných konstrukcí neopominul prosadit architekt K.Herman i u dalších jeho realizovaných děl, jež jsou situována ve spodním úseku dobové zástavby při ulici Na Václavce. Zde se jedná o dochovaný soubor činžovních domů v řadovém uspořádání, vytvářejícího uspořádání domovního bloku. Třípatrové objekty, završené sedlovými střechami, jež na sebe navazují vždy sousedící boční štítovou zdí, jsou půdorysně členěny do uličního a dvorního traktu s vnitřním dvorkem v podobě velkého nezakrytého světlíku. V rámci pohledu uličního jižního začíná ve směru zleva tento soubor obytných domů stavbou čp.1238(Praha 5-Smíchov, ulice Na Václavce č.20), v jejímž hlavním průčelí dominuje předsazená hmota arkýře, dekorovaného stylovým hrázděním z vsazených dřevěných trámků, pokrytých plechem s bombírováním, imitujícím zdařile podobu kovové konstrukce s nýtováním. Hmotu předsazených arkýřů s dřevěným hrázděním aplikoval K.Herman také u dalších sousedících objektů, vystavěných v témže období jako předchozí dům čp.1238. Vysazený arkýř s hrázděním, probíhající od úrovně 1.patra průčelí po hlavní římsou nad patrem třetím, plasticky zvýrazňuje fasádu následujících

Praha 5-Smíchov, ulice Na Václavce čp.12

sousedících budov při čp.1221, čp.1220 a čp.254 (Praha 5-Smíchov, ulice Na Václavce). Zbývající dva obytné objekty, na předešlé navazující, tj. dům čp.1301 a čp.1202 přiznávají v ploše uliční fasády jednodušší kompozici bez vysazeného arkýře. Zdobný motiv dřevěné hrázděné konstrukce jest tu rozehrán pouze v úrovni 3.patra, kde okenní otvory lemují horizontálně vsazené vaznice a vertikálně zapuštěné paždíky. Stylové pojetí doznívající strohé ornamentální secese se zdůrazněnými náznaky motivů hrázdění vytváří zde v hlavníchprůčelích výše popsaných domů jeden architektonický celek. Od sklonku sedmdesátých let století devatenáctého do počátku druhého desetiletí století dvacátého se při východnímseverovýchodním a východním okraji Smíchova realizovala v několika navazujících etapách dobová 45



zástavba z bloků reprezentativních činžovních domů při tehdejším vznikajícím Ferdinandově, dnešním Janáčkově nábřeží. Uliční exteriéry těchto objektů jsou pohledově součástí dnes již neodmyslitelného hlavního pražského panoramatu. Hlavní průčelí budov při Janáčkově nábřeží prezentují architektonická pojetí v rozpětí od stylů neorenesance, eklektismu po vrcholnou a pozdní secesi. Styl ornamentální secese zvolil pro realizaci architektonické kompozice uličního průčelí nárožního luxusního činžovního domu (čp.84, Praha 5-Smíchov, Janáčkovo nábřeží, ulice Lesnická) architekt E.Dufek. Objekt zbudovaný r.1909 se v uličním exteriéru vyznačuje střešním štítovým, nárožním věžovím a dvojicemi mělce vysazených průběžných arkýřů, tyto architektonické články zdobí vedle štukové secesní ornamentiky a keramických obkladů též zdobné líce hrázdění z dřevěných, tesařsky opracovaných trámů. Motiv tohoto dekoru zvýrazňuje jednak opláštění samotných dvojic arkýřů a zároveň plochy štítoví a zděného horního lemu nárožního věžoví budovy. Tyto zdobné komponenty, coby zdařilé stylové ukázky dobového tesařského řemesla, kontrastují zdařile se zdobnými motivy secesními a vizuálně tak evokují nádech Praha 5-Smíchov, ulice Janáčkovo nábřeží čp.9 “romantizujícího” eklektismu. Nutno konstatovat, že hrázděné dřevěné konstrukce, užívané již ve starověkém stavitelství, hojně rozšířené od konce 15.století v severozápadní a střední Evropě u domů městského i venkovského typu, se staly předlohou při budování nosných konstrukcí hospodářských staveb z období druhé poloviny a z konce 19.století a při výzdobě průčelí novostaveb, pocházejících z počátku století dvacátého. Tyto se také nalézají na území bývalého samostatného předměstí města Smíchova, které se roku 1920 stalo součástí tzv. Velké Prahy, hlavního města vzniklého Československa. Použitá literatura: R.Švácha – Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995 Prameny, dokumenty: Stavební archiv při Odboru výstavby OÚ MČ Praha 5 Archiv oddělení dokumentace při Pražském ústavu

Praha 5-Smíchov, ulice Janáčkovo nábřeží čp.9

památkové péče Vlastní stavebně-historické průzkumy autora tohoto příspěvku

46


Archeologické studium hrázděné konstrukce ve středověkých Čechách (diskusní příspěvek) Karel Nováček, Západočeské muzeum v Plzni Dřevěné konstrukce, jejichž nosné vertikální prvky nejsou zapuštěny do terénu, ale do samonosného rámového skeletu, se podle dosavadních archeologických zjištění objevují nejdříve v jihozápadním Německu. Relikty staveb, které by umožňovaly předpokládat užití sloupkové konstrukce (jednodušší a typologicky starší varianta hrázdění), jsou nově datovány do 11. a 12.století (přehledně např. Donat 1996), dříve uváděné datování některých klíčových lokalit až do merovejského období není dnes většinou považováno za průkazné (Nováček - Vařeka 1997, 496, pozn. 5). Systematicky prováděným stavebně historickým průzkumem spojeným s dendrochronologickým datováním se podařilo v poslední době objevit v německých městech soubor dobře dochovaných hrázděných domů z 2.poloviny 13.století (např. Altwasser - Klein 1992). V tomto období byla již tato konstrukční technika v německém prostředí plně vyvinuta a běžně rozšířena. Velice brzy se její doklady objevují také v kolonizačních oblastech, jako např. ve Wroclawi, kde jsou nejstarší nálezy sloupkové konstrukce datovány už do 1. poloviny 13. století (Piekalski 1995). Analogicky lze předpokládat kolonizací zprostředkovaný import této cizí stavební tradice i do českého prostředí. Pozdější písemné a ikonografické prameny jasně svědčí o výrazném, v některých oblastech až dominantním podílu hrázděné konstrukce na tvářnosti českých středověkých měst (Petráňová - Petráň 1991, 29; Skružný 1988). Stavebně archeologický výzkum nejstarší hrázděné architektury však u nás naráží na některé objektivní překážky: pozůstatky dřevěných stavebních článků in situ se v našem klimatickém prostředí běžně nedochovávají (na rozdíl od vlhkého půdního prostředí např. ve zmíněné Wroclawi) a ostatní komplementární prvky a stopy hrázděné konstrukce (podezdívky, žlábky, podkladové kamenné polštáře) samy o sobě neumožňují jednoznačnou interpretaci. Intenzivní stavebně historický průzkum kombinovaný s dendrochronologickou datací ovšem dává i u nás značnou naději na rozšíření naší pramenné základny o doklady stojících objektů (zejména v městském prostředí). Pozvolna narůstá i počet dokladů a indicií zaniklých hrázděných staveb díky rozvoji městské archeologie v českých zemích a zjemňováním jejích metod. K ojedinělému nálezu základové partie hrázděného domu v Hrádku nad Nisou (Kavan 1962) přibyly nálezy z 2. poloviny 13. století z Hradce Králové (Richter - Vokolek 1995, 124), Brna, Plzně, Uherského Hradiště a dalších lokalit, včetně lokalit příslušných jinému sociálnímu prostředí (Durdík 1992). V Plzni bylo možno na základě výzkumu v roce 1996 rekonstruovat podobu a polohu hrázděných příček velkého nárožního trojtraktového domu na náměstí, vybudovaného v době lokace města (kolem roku 1300) a zaniklého požárem nejpozději kolem poloviny 14. století (Nováček - Vařeka 1997). Běžné užití této konstrukce ve středověké Plzni potvrzují i výzkumy dalších městských parcel, kde bylo hrázdění doloženo nepřímo, prostřednictvím charakteristických otisků dřevěných prvků na zlomcích vypálených hliněných omazů stěn (Nováček 1999, viz též Vařeka 1995). Rozšíření hrázděné architektury v Plzni může mít souvislost s intenzivními obchodními a kulturními kontakty s říšskými městy (zejména s Norimberkem) a mohl si ho do jisté míry vynutit i nedostatek kvalitního stavebního dřeva ve značně odlesněné Plzeňské pánvi. V každém případě bude třeba věnovat počátkům hrázdění v českých zemích zvláštní pozornost, především proto, že zde nejde pouze o evidenci rozšíření a variability jedné konstrukční techniky, ale o dokumentaci kulturně a sociálně významného jevu, odrážejícího pronikání idejí a technických inovací do radikálně se měnících vrcholně středověkých Čech.

Literatura: Altwasser, E. - Klein, U. 1992: Bemerkungen zu den Fachwerkbauten des 13. Jahrhunderts, in: Archäologie des Mittelalters und Bauforschung im Hanseraum, Rostock, 429 - 447. Donat, P. 1996: Zum städtischen Hausbau des Mittelalters in Mittel- und Süddeutschland, in: Brachmann, H. - Klápště, J. eds.: Hausbau und Raumstruktur früher Städte in Ostmitteleuropa, Památky archeologické - Supplementum 6, 28 - 39. Durdík, T. 1992: Archeologické doklady hrázděných konstrukcí na českých hradech, Archaeologia 47



historica 17, 141 - 152. Kavan, J. 1962: Středověké nálezy v Hrádku nad Nisou, Archeologické rozhledy 14, 268 - 272. Nováček, K. 1999: Středověký dům v Plzni. Archeologický výzkum parcely v Sedláčkově ul. 1 (čp. 187), Sborník Západočeského muzea, Historie 15, v tisku. Nováček, K. - Vařeka, P. 1997: Pozůstatky lokačního domu v čp. 289 v Plzni. Méně známá stavební tradice v Čechách vrcholného a pozdního středověku, in: Život v archeologii středověku, sborník příspěvků věnovaných M. Richterovi a Z. Smetánkovi, Praha, 488 - 497. Petráňová, L. - Petráň, J. 1991: Středověká lexikografie k názvosloví domu a jeho příslušenství, Husitský Tábor 10/1988-91, 17 - 46. Piekalski, J. 1995: Budownictwo z drzewna v późnośredniowiecznym Wroclawiu, Archaeologia Historica Polona 1, 107 - 125. Richter, M. - Vokolek, V. 1995: Hradec Králové. Slovanské hradiště a počátky středověkého města. Hradec Králové. Skružný, L. 1988: Willenbergův „strahovský skicář“ z roku 1602 jako významný pramen poznání vzhledu a uspořádání staveb ve městech, na předměstích a v podhradích vrcholného středověku, Archaeologia historica 13, 145 - 154. Vařeka, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách - deskriptivní systém a databáze MAZANICE, Archeologické fórum 4, 59 - 64.

48


Exkurze – zákadní informace o navštívených lokalitách Čtvrtek 16.9. – I.exkurze - Tepelsko Olešovice Nevelká ves ležící v kopcovitém terénu nad údolím Úterského potoka 1 km od Úterý, poprvé připomínaná k r.1225. Olešovice jsou charakteristickým příkladem vsí severního Plzeňska ležící v oblasti za pomyslnou etnickou hranicí. Díky dochované urbanistické stopě a množství starších objektů převážně z 19.století s dosud vysokou vypovídací schopností byly prohlášeny v listopadu 1995 za památkovou zónu lidové architektury. Dominantou svažité návsi je zděná kaple P.Marie, postavená v 1.polovině 19.století na obdélném půdoryse s polokruhem ukončeným závěrem. Interiér je plochostropý. Obdélnou náves lemuje skupina statků s domy převážně ve štítové orientaci. Převažují objekty zděné, patrové, často v konstrukcích dosud hrázděné. Několik statků je od návsi uzavřeno klenutými bránami, vnější obvod vsi lemuje fronta stodol. V období po r. 1945, kdy došlo k vysídlení původního obyvatelstva, zaniklo v prostoru návsi několik objektů. Úterý Úterý je poprvé připomínáno r.1183. Roku 1233 přešlo do majetku kláštera v Teplé, který ho v období před r. 1300 povýšil na městečko. Obec ležela na významné dálkové cestě z Teplé na Plzeň. Původní zástavba byla pravděpodobně soustředěna kolem kostela sv.Jana Křtitele a podél komunikace procházející Úterým, z níž se vyvinulo pozdější náměstí, dodnes lemované domy středověkého založení. Při Úterském potoce vzniklo v městečku a jeho blízkém okolí několik mlýnů, z nichž v samotném Úterý dosud stojí tři. Kromě mlýnů se v zástavbě lokality uchovala budova bývalé koželužny. V prostoru historického jádra prohlášeném za městskou památkovou zónu se uchoval pozoruhodný soubor domů s hrázděnými radnice čp.1 - celkový pohled konstrukcemi, jejichž užívání ve stavbách v Úterý přetrvalo až do 20.století.

Pátek 17.9.1999 – II.exkurze - Chebsko Salajna (Konradsgrun) - Lesní lánová ves s rozptýlenou zástavbou ležící na svazích údolí Lipového potoka 15km jihovýchodně od Chebu. Dochovaný soubor staveb sestává z několika uzavřených dvorců franckého typu, menších chalupnických usedlostí a unikátního mlýna. Salajna, poprvé připomínaná roku 1299 je pro své urbanistické a památkové kvality navrhována na prohlášení za památkovou zónu lidové architektury. Mimořádné hodnoty obce umocňuje také dochování velkého množství staveb nebo jejich částí pocházejících ještě z 18.století a z prvních desetiletí století následujícího. Část obce zanikla po r.1945 a ještě v 80.letech byla valná většina budov ve vsi nemající v oblasti českého západu obdoby opuštěna nebo neudržována. Zlom v obnově vsi výrazněji nastal až po r. 1990.

špýchar a obytné stavení čp.9

Dominantní postavení v souboru památkových staveb zaujímá areál bývalého mlýna čp.9 s mlýnicí vročenou do roku 1782. Štít částečně adaptovaného 49



obytného domu si uchoval bohatě řešené hrázdění včetně dřevěného kříže s krucifixem. Stodola ve dvoře je datována vročením ve vyřezané kartuši do r. 1764. Areál mlýna doplňuje budova chlévů a kolny. Bohatě řešené hrázdění štítů se uchovalo nejen ve vzpomenutém mlýně čp.9, ale i ve stavební výbavě statků čp. 10, 12 a 13. V usedlosti čp.16 je z r. 1740 velká stodola s rámovou konstrukcí. Do konce 70.let 18.století je vročena patrová hospodářská budova stojící proti obytnému domu. Do konce 18.století je datována také patrová hospodářská budova a stodola (1795) ve dvoře č.18. Staršího založení, z r.1765, je stodola ve statku čp.22. 18.století dalo ve statku č.24 vzniknout kolně (1738) a stodole (1768). Mladšího založení, z r. 1800, je hrázděná kolna v usedlosti č.36. Nedílnou součástí vsi je i několik drobných památek

Doubrava u Chebu (Taubrath) - Malá ves ležící 12km jihovýchodně od Chebu, poprvé připomínaná roku 1313. Dochovaný unikátní soubor uzavřených dvorců franckého typu byl vyhlášen za památkovou rezervaci lidové architektury. Zpravidla ze čtyř stran uzavřené usedlosti jsou situovány po obou stranách komunikace procházející vsí. K mimořádně hodnotným stavbám v obci patří objekty usedlostí čp.8, 9, 12, muzeum. Přízemí obytného je zděné, patro 13, 15 a 16. Dominantní postavení v obci zaujímá statek čp.9, ve kterém jeho majitel zřídildomu tématicky zaměřené hrázděné. Objekt je datován do r.1751. Budova chlévů stojící kolmo k obytnému domu má zděné přízemí a hrázděné patro, opatřené pavlačí vynášenou krakorci. Na portálu při vstupu je vročení do r.1824. Dvůr uzavírá stodola z r.1856 a otevřená kolna s rámovou konstrukcí datovaná do r.1780. Relativně mladšího založení, převážně pocházející z přelomu 18.a 19.století, je zástavba neméně hodnotného statku čp.8. Obytný dům ležící na severu je převážně zděný, opatřený částečně hrázděným polopatrem. Kolna vročená do r.1808 má rámovou a hrázděnou konstrukci. Velká zděná stodola uzavírající dvůr je datována do r.1884. uzavřený statek čp.8 Nesporné památkové kvality dosud nese také statek čp.15 s velkou hrázděnou kolnou s roubeným věncem, na sloupku opatřená nápisem s iniciálami a datováním do r. 1811. Jádro obytného domu, který v současné době prochází spolu s dalšími objekty ve dvoře rozsáhlou adaptací, pochází zřejmě již ze 2.poloviny 18.století. Vypovídací schopnost ve vsi má kromě uvedených objektů celá řada jiných staveb. Doubrava u Chebu spolu s nedalekou Salajnou patří na Chebsku k nejlépe zachovalým souborům tzv. lidových staveb, k jejichž vystavění byla použita hrázděná konstrukce, často dosahující mimořádných kvalit.

Tuřany ( Turnhof ) - Ves ležící v rovinatém terénu 14 km východně od Chebu, poprvé připomínaná roku 1352. V období po r. 1945 ves zásadním způsobem změnila svoji tvář řadou demolic starších objektů. V okrajové části obce se dochoval původně ze čtyř stran uzavřený statek čp.1 s obytnou budovou vybavenou bohatě řešeným hrázděným štítem. Kolmo na obytný dům, tč.v adaptaci, stojí chlévy s asymetrickým hrázděným štítem a pavlačí. Stranou od čp.1 stojí mimořádně hodnotný selský dvůr čp.3 s patrovým obytným domem. Přízemí je roubené, patro hrázděné, na nádvorní straně vysazené na krakorcích. Z vnější strany k objektu přiléhá v úrovni černé kuchyně blok unikátně dochované chlebové pece. Dvůr doplňují chlévy z r. 1854, stodola, kolna a dvě brány. Lze předpokládat, že obě usedlosti byly vystavěny nejpozději na přelomu 18.a 19.století.

50


Nový Drahov (Rohr) - Malá ves ležící v takřka rovinatém terénu 4km severovýchodně od Františkových Lázní, poprvé připomínaná k r. 1272. Ve stavební výbavě vsi převládají téměř výhradně ze čtyř stran uzavřené usedlosti, situované po obou stranách komunikace procházející obcí severojižním směrem. Přes dílčí demolice představuje zástavba obec velmi hodnotný doklad stavebního vývoje regionu. Stavební a urbanistické kvality vsi byly předpokladem pro její vyhlášení za památkovou rezervaci lidové architektury.

obytné stavení a brána čp.3

Na severozápadní straně návsi stojí rozlehlá zemědělská usedlost čp.1 s obytným patrovým domem chlévního typu, v přízemí zděným a patře hrázděným. V nadpraží vstupu do síně je uchována datace do r. 1805. Hrázděné patro má nad síní a chlévem pavlač. Na jižní straně dvora leží zděná kolna z konce 19.století s prostornými arkádami vjezdů. Na jižní straně návsi leží statek čp.10 v čele s obytným domem v přízemí zděným a patrem hrázděným s bohatě řešeným hrázděným štítem. Patro se nad síní a chlévem rozevírá do dvora velkou pavlačí s bohatě profilovanými sloupky. Na jižní straně dvora je otevřená zděná kolna s elipticky statek čp.10 zaklenutými vjezdy. Arkády vynášejí kamenné sloupky s hlavicemi, nesoucí vročení do r.1887. Velká stodola stojící na východní straně dvora zanikla v uplynulých létech. Mladšího založení je výstavba usedlosti čp.13 ležící na východní straně návsi. V čele stojí zděný patrový dům chlévního typu. Západní stranu dvora vymezuje stodola vročená do r. 1881. Nový Drahov má do budoucna šanci stát se, při respektování dochovaných stavebních a urbanistických kvalit, vedle Salajny a Doubrany unikátními soubory chebské lidové architektury, dosud výrazněji nenarušené novodobou výstavbou nebo neadekvátně řešenými adaptacemi starších objektů.

51

Seminář zaměřený na problematiku lidového stavitelství

Recommend Documents