Sborník textů zaměřených na problematiku domácího násilí

Domaci_nasili12-3-print-FINAL.indd 1

3/17/2010 5:23:59 PM


3/17/2010 5:23:59 PM

Sborník textů zaměřených na problematiku domácího násilí Příspěvky zazněly na setkáních interdisciplinárního týmu v hl. m. Praze v letech 2008-2009, pořádaných Intervenčním centrem CSSP

Motto: „Domácí násilí v rodině působí na děti více než všechna genetická postižení.“ MUDr. František Koukolík

CSSP 2010


3/17/2010 5:23:59 PM

Domácí násilí

Sborník textů k problematice domácího násilí Vydalo Centrum sociálních služeb Praha Chelčického 39, Praha 3 www.csspraha.cz Redakční úprava PhDr. Marie Šusterová Editoři: Bc. Alena Nedvědová, Mgr. Lenka Vaníčková, Mgr. Zuzana Chomová Grafická úprava: Emil Gerginov Tisk: Pink Pig s.r.o. Vydání první Copyright CSSP


3/17/2010 5:23:59 PM

OBSAH

strana

ÚVOD, Mgr. Tomáš Ján, ředitel CSSP I.

Práce s osobou ohroženou domácím násilím...................................................... 9 1. Intervenční centrum pro ženy a muže ohrožené domácím násilím . ....... 10 2. Psychosociální centrum ACORUS. ......................................................... 27 3. Občanské sdružení ROSA ...................................................................... 35 4. Bílý kruh bezpečí, o.s. . ........................................................................... 39

II.

Posttraumatická stresová porucha u obětí domácího násilí Doporučení pro komunikaci s ohroženou osobou............................................. 44 5. Rosa: Rozhovor s psychiatričkou a soudní znalkyní MUDr. Danou Kertészovou o posttraumatické stresové poruše............. 45 6. Acorus – prožívání žen s posttraumatickou stresovou poruchou ........... 48 7. Doporučení pro komunikaci s obětí DN (ACORUS, ROSA).................... 49

III.

Děti a domácí násilí............................................................................................... 53 8. Mgr. Z. Dušková, Dítě a domácí násilí..................................................... 54 9. Acorus – praktické informace o specifickém přístupu k dětem, které zažívají DN...................................................................................... 60

IV.

Domácí násilí z pohledu policie........................................................................... 64 10. Bc. L. Nováková, Každý má právo na život bez násilí............................. 65 11. Mgr. J. Koníř , Problematika DN, Policie Praha a IDT. ............................ 72 12. Statistiky případů DN Policie Praha I,II,III,IV ........................................... 78

V.

Domácí násilí z pohledu soudní praxe................................................................ 81 13. JUDr. D. Vláčil, K některým praktickým aspektům rozhodování civilního soudu při ochraně před DN. .........................................................................82

VI.

Závislosti a domácí násilí..................................................................................... 91 14. Mgr. Štěpánka Čtrnáctá, Poradna pro rodiče o.s. Sananim, DN v rodinách s osobou závislou na návykových látkách...................... 92 15. Prim. MUDr. K. Nešpor, A. Scheansová, MUDr. H. Karbanová, Pomoc manželkám mužů závislých na alkoholu...................................... 98

VII.

Domácí násilí v přestupkovém řízení................................................................ 104 16. 16. PhDr. Marie Šusterová, Slovní komentář IC Praha k tabulkám přestupkových řízení....................................................................................105 17. Tabulky přestupkových řízení v hl. m. Praze v letech 2007 a 2008............. 107 18. Mgr. Jan Potměšil, Postih domácího násilí v přestupkovém řízení....... 110

VIII. Nebezpečné pronásledování – stalking............................................................ 121 19. Doc. L. Čírtková, Stalking – vybrané poznatky ..................................... 122 20. prof. H.Válková, Stalking aneb nebezpečné pronásledování................ 132 IX.

Práce s osobami, které mají konfliktní vztahy................................................. 147 21. Informační a poradenské centrum Viola CSSP. .................................... 148 22. SOS centrum Diakonie.......................................................................... 150 23. Institut forenzní psycholologie, Program terapie partnerských agresorů... 152 24. Bílá stužka – Liga otevřených mužů...................................................... 157

X.

Zahraniční zkušenosti........................................................................................ 158 24. Mgr. J. Foltysová, Prevence DN v USA – různé koncepce řešení ................ 159 25. Vítězný projekt ECPA – Integrovaný program DN v Malmö............................ 164

XI.

Adresář webových stránek přispěvatelů ......................................................... 166

5


3/17/2010 5:24:00 PM

Domácí násilí

Slovo na úvod

Jsem rád, že do roku 2010 vstupuje Centrum sociálních služeb Praha CSSP s publikací zaměřenou na řešení problematiky domácího násilí. Domácí násilí je i v České republice vážný problém. Statistiky a výzkumy uvádějí, že nějakou zkušenost s násilím má každý druhý člověk u nás, čtvrtina populace nad 15 let má dokonce osobní zkušenost s domácím násilím, ať v roli svědka, oběti, či násilníka. Z odborných textů v publikaci je patrné, že dlouhodobé domácí násilí vážným způsobem narušuje psychiku dítěte – svědka násilí v rodině. O to naléhavější je společenská potřeba vytvoření systému důsledné ochrany před domácím násilím, ochrany oběti – ať jde o ohroženou ženu či ohroženého muže – a ochrany dětí v takové rodině. Když pražský kraj na sklonku roku 2006 rozhodoval o tom, koho pověří zajišťováním nové služby intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím, zvolil poněkud riskantní variantu. Nevyužil služeb zkušených pražských organizací Rosy a Acorusu, ale pověřil výkonem služby příspěvkovou organizaci hl. m. Prahy – Centrum sociálních služeb Praha. Za tři roky činnosti Intervenčního centra CSSP se ukázalo, že měl dobrou intuici. Tato novinka mezi sociálními službami eviduje za tu dobu 4860 kontaktů s ohroženými osobami a 141 vykázání. V rodinách, kde policie vykázala násilníka, bylo 149 nezletilých dětí. Jednou z povinností intervenčních center podle Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, § 60a je mj. koordinace interdisciplinární spolupráce institucí a organizací zaměřených na pomoc osobám ohroženým domácím násilím v každém kraji. Na tomto poli se příspěvkové organizaci CSSP podařil nevídaný úspěch. Za pouhé tři roky díky systematické práci 4 pracovnic intervenčního centra se v hl. městě Praze podařilo vzbudit značný zájem o řešení problematiky DN mezi odbornou veřejností. V širokém interdisciplinárním týmu jsou zastoupeny všechny významné instituce a státní i nestátní organizace, které přicházejí do kontaktů s ohroženými osobami. Intervenčnímu centru CSSP se tak daří probouzet zájem o složitou problematiku DN a zvyšovat citlivost pro jednání s obětí DN. V roce 2010 proběhne deset setkání interdisciplinárního týmu složeného z 80 zástupců z řad Policie ČR, obvodních soudů, obvodních státních zastupitelství, orgánů sociálně právní ochrany dětí a přestupkových oddělení ze všech městských částí, Městské policie Praha, Probační a mediační služby, Bílého kruhu bezpečí, Acorusu, Rosy, občanských poraden a dalších organizací. Počítáme i se zavedením případových konferencí malých operativních týmů ke konkrétním kauzám.

6


3/17/2010 5:24:00 PM

Sborník textů zaměřených na problematiku DN je převážně vytvořen z přednášek a prezentací, které v letech 2008-2009 zazněly na setkáních interdisciplinárních týmů. Texty zrcadlí zaujetí odborníků tématem a jejich zájem o další rozvoj interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze. Věřím, že publikace přispěje k hlubšímu pochopení všech jevů spojených s násilím v rodině a především ke zkvalitnění tak důležitého prvního kontaktu s obětí domácího násilí.

V Praze 15. ledna 2010

Mgr. Tomáš Ján ředitel Centra sociálních služeb Praha

7


3/17/2010 5:24:00 PM

Domácí násilí

Intervenční centrum je součástí Centra sociálních služeb Praha Centrum sociálních služeb Praha CSSP má velkou výhodu v komplexnosti nabídky sociálních služeb lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Intervenční centrum při postupném „rozmotávání“ nahromaděných problémů v rodině s domácím násilím úzce spolupracuje v rámci CSSP s Poradnou pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Linkou důvěry a Informačním a poradenským centrem Viola pro osoby s konfliktními vztahy. Rodině nebo násilníkovi v případech, kdy policie zahájila trestní řízení, může pomoci radou Oddělení resocializačních a reintegračních programů. V krizových situacích využívají naše klientky pobytu v Krizovém centru RIAPS. V azylovém domě CSSP máme pro nečekané situace obětí DN a jejich dětí možnost azylového ubytování. Naše klientky v případě konfliktů s dětmi posíláme do Trianglu – centra pro rodinu. Policie ČR předává vykázaným osobám informace o možnosti ubytování, mj. i v ubytovně pro muže bez přístřeší CSSP. Hledá-li klientka práci, aby po rozchodu s partnerem posílila svou ekonomickou nezávislost, doporučujeme jí návštěvu Job klubu v Informačním a poradenském centru Kontakt CSSP v Ječné ulici. Velkým problémem, často i roznětkou u domácího násilí, je zadlužení rodiny – v takových případech pomáhá Kontakt nebo zkušená právnička z Poradny pro občany ve finanční tísni CSSP. Příspěvková organizace CSSP hl. m. Prahy nabízí komplex sociálních služeb, které lze vhodně kombinovat a využívat při řešení komplikovaných a často zanedbaných problémů v souvislosti s dlouhodobým domácím násilím. To bývá pro ohroženou osobu a její děti velká pomoc na cestě k důstojnému životu beze strachu a násilí. Chceme také poděkovat řediteli Centra sociálních služeb Praha Mgr. Tomáši Jánovi za podporu Intervenčního centra, jeho zájem o věc a vstřícný postoj k dalšímu rozvoji systému ochrany před domácím násilím v hl. m. Praze.

Tým Intervenčního centra CSSP

8


3/17/2010 5:24:00 PM

Práce s osobou ohroženou domácím násilím – obětí domácího násilí

9


3/17/2010 5:24:00 PM

Domácí násilí

Intervenční centrum a systém ochrany před domácím násilím PhDr. Marie Šusterová, vedoucí Intervenčního centra CSS Praha

Klienti Intervenčního centra – ať týraná žena nebo týraný muž - si každý po svém za podpory sociální služby hledají svou cestu k řešení domácího násilí. Přístup k uživatelům služby je vždy individuální, protože každý je jinak osobnostně vybaven, měl nebo neměl šanci prožít bezpečné dětství, má jinou míru tolerance k násilí a manipulaci, liší se v akceschopnosti i odvahou ke zvládání problémů. V důsledném řešení domácího násilí (DN) ohroženým ženám i mužům často brání reálné obavy a iracionální úzkosti z toho, co bude, až zůstanou „samy“ nebo „sami“, nebo „jen s dětmi“, po rozchodu s násilným partnerem. Nejčastěji je brzdí pocit (nebo i jistota) ekonomické nesoběstačnosti a strach z životního a sociálního krachu po rozchodu s partnerem. K základním znakům domácího násilí patří opakovanost a to, že role mezi aktéry DN jsou jednoznačně dané (jedna osoba zneužívá v intimním vztahu moci a kontroly nad druhou osobou). Domácí násilí probíhá převážně v soukromí. Přihlíží se i k dlouhodobosti a eskalaci psychického a fyzického násilí, což znamená, že domácí násilí může trvat krátce, ale rychle mezi partnery, nebo rodiči a dospělými dětmi, eskaluje. Nebo může jít o dlouhodobé násilí, kdy útoky stejné intenzity střídají i delší období zdánlivého klidu. Ve vztahu může převažovat psychické násilí. Domácí násilí může zahrnovat násilí fyzické, psychické, ekonomické, sexuální a sociální izolaci. S tímhle vším počítá systém na ochranu před domácím násilím, který se v ČR aplikuje od roku 2007, a předpokládá spolupráci Policie ČR, intervenčních center a justice. Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím je tříletým batoletem mezi zavedenými sociálními službami, ale jeho stabilitu razantně posiluje legislativa a tzv. interdisciplinární spolupráce státních i nestátních organizací a institucí zaměřených na pomoc obětem domácího násilí. Přínosem k řešení domácího násilí DN byla přijatá soustava legislativních změn v podobě zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Zákon dal od 1. ledna 2007 Policii ČR do rukou oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí. Stát tímto krokem dal najevo, že je v případech domácího násilí jednoznačně na straně týrané osoby a dětí – svědků násilností. Tím se česká legislativa vypořádala s jedním z mýtů opředených kolem domácího násilí – že jde o soukromou záležitost. Vzhledem ke specifickému chování oběti způsobenému

10


3/17/2010 5:24:00 PM

Práce s osobou ohroženou domácím násilím

mj. dlouhodobým intenzivním stresem, zdevastovaným sebevědomím a neschopností se adekvátně bránit, zákon umožnil, aby ten, kdo se dopouští opakovaně a dlouhodobě fyzických útoků nebo ohrožuje vážným způsobem lidskou důstojnost, zdraví nebo život ohrožené osoby, mohl být policií vykázán a nesl za své chování plnou odpovědnost. Systém ochrany při důkazní nouzi klade důraz na věrohodnost oběti DN a její výpovědi. Navíc se může osoba ohrožená DN i bez policejního vykázání obrátit přímo na soud s návrhem na předběžné opatření o vykázání a zákazu kontaktování své osoby osobou násilnou. V tomto směru je třeba ocenit práci českých legislativců. Stačí připomenout, že již v roce 2004 byla novelou do trestního zákona zařazena nová skutková podstata trestného činu § 215a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Domácí násilí se stalo trestným činem. Ke komplexnější ochraně žen a mužů ohrožených DN přispěly další změny v zákonech. Kromě již zmíněného vykázání se obětem DN dostalo bezpečnější ochrany novým Zákonem o policii ČR č. 273/2008 Sb., účinným od 1. ledna 2009, který institut vykázání doplnil o zákaz veškerých kontaktů násilníka s ohroženou osobou od prvního dne vykázání. Další pokrok přinesla novela občanského soudního řádu v polovině roku 2009, která v předběžném opatření rozšířila možnosti ochrany osob ohrožených domácím násilím a stalkingem, a nový Trestní zákoník, účinný od 1. ledna 2010. Do zákoníku se mj. dostala nová skutková podstata trestného činu – Nebezpečné pronásledování (§ 354) (trestný čin týrání osoby blízké nebo jiné ve společném obydlí je popsán pod §199). Zdá se tedy, že naše zákony v ochraně před domácím násilím srovnaly krok se zahraniční legislativou – především rakouskou (stalking je v této zemi trestně postižitelný od 1. 7. 2006) a německou (zde od 31. 3. 2007). Jenže zákony a teorie jsou jedna věc, jejich aplikace v praxi je věc druhá. Z toho vycházela i filozofie zákona o sociálních službách, který nové sociální službě – intervenčnímu centru – uložil mj. za povinnost koordinaci interdisciplinární spolupráce, cit. § 60a (4): „Součástí služby je proto zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálněprávní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy“. Máme být spokojeni, nebo nespokojeni s tím, co se v hl. m. Praze za tři roky v oblasti ochrany před domácím násilím podařilo? Odpověď hledá i tento sborník textů z pera zástupců organizací a institucí zformovaných v interdisciplinárním týmu (IDT) k problematice domácího násilí v hl. m. Praze. V roce 2007 se zdálo, že nejdůležitější je rozběhnout spolupráci mezi intervenčním centrem, policií, orgány sociálně právní ochrany dětí a justicí v souvislosti s institutem vykázání a navazující ochranou ohrožené osoby. Při interdisciplinární spolupráci jsme se zaměřili na komunikaci s Policií ČR, která Intervenčnímu centru dle

11


3/17/2010 5:24:00 PM

Domácí násilí

zákona posílá kopii úředního záznamu o vykázání, a s orgány sociálně právní ochrany dětí, pokud jsou v ohrožené rodině nezletilé děti. Velkou pomocí pro intervenční centra a jejich praktický rozjezd v krajích byla po celý rok 2007 metodická podpora a soustava školení v rámci projektu Hráz, organizovaném Bílým kruhem bezpečí. Na „konspirační“ schůzce v dubnu 2007, kde se sešli zástupci pražského IC, Bílého kruhu bezpečí, Poradny pro manželství, rodinu a mezilidských vztahů CSSP a Policie Praha, vzešel návrh, aby v hlavním městě vznikly 4 týmy, které by kopírovaly 4 obvodní ředitelství Policie Praha (Praha I: zahrnuje městské části Praha 1, 6, 17 a 7; Praha II – Praha 2, 5, 13 a 16; Praha III – Praha 3, 8, 9, 14, 18, 19, 20 a 21; Praha IV – Praha 4, 11, 12, 10, 15 a 22). V každém týmu mělo být zastoupeno pražské IC, příslušná oddělení péče o dítě (OSPOD), přestupková oddělení, Městská policie Praha a zástupci obvodních soudů. Účast v jednotlivých týmech byla nabídnuta také Probační a mediační službě, krizovým centrům a linkám důvěry, neziskovým organizacím jako DONA linka, BKB, Acorus, Rosa, pro Fem, občanské poradny, Dětské krizové centrum, Fond ohrožených dětí, Diakonie, Charita a další. Systém 4 týmů začal pracovat od září 2007. Byly to většinou týmy do 10 osob, celkem malé a operativní, měly své kouzlo osobních kontaktů, větší možnost vzájemné komunikace a četných diskusí. Stále více se však ukazovalo, že mnohým účastníkům chybí důkladné znalosti o projevech DN, psychologii oběti a násilníka, o tom, co se děje s dítětem v rodinném násilí. Bylo také třeba postupně sjednotit přístup k řešení případů domácího násilí všech organizací a institucí zúčastněných v IDT. Pro intervenční centrum to byl organizačně náročný systém spolupráce - každý měsíc byl jeden týden věnován pouze setkáním s interdisciplinárními týmy a náročná byla i příprava na tyto schůzky, což bylo při třech a později čtyřech pracovnicích IC Praha vysilující. Proto již v průběhu roku 2008 IC začalo měnit systém setkávání interdisciplinárních týmů (IDT). Čtyři týmy se pro další období spojily v jeden, tříhodinové setkání IDT jsme naplánovali jednou za dva měsíce a předpokládali jsme účast asi čtyřiceti zájemců o problematiku DN. Na setkání vždy zazněla základní informace z Intervenčního centra Praha a v další části proběhly prezentace organizací a přednášky na dané téma v souvislosti s DN. Pracovně jsme tuto etapu nazvali „zvyšování citlivosti k případům domácí násilí“. Od září 2008 do konce roku 2009 zazněla témata: Domácí násilí, závislosti a transgenerační násilí (rodiče a dospělé děti) - Mgr. Š. Čtrnáctá, o.s. Sananim; Domácí násilí a pacient v psychiatrické péči (s důrazem na posttraumatickou stresovou poruchu) soudní znalkyně a psychiatrička MUDr. D. Kertészová; Práce s násilnou osobou a osobami, které mají konfliktní vztahy (Diakonie ČCE, Viola, Oddělení resocializačních a reintegračních programů CSSP, Liga otevřených mužů, Program terapie pro násilné osoby manželů Netíkových); Dítě a domácí násilí (Mgr. Z. Dušková, Dětské krizové centrum, MUDr. E. Vaníčková, Růžová linka); Práce s obětí DN (Acorus, ROSA); Policie a domácí násilí (zástupci OŘ Policie Praha I, II, III, IV); Stalking aneb nebezpečné pronásledování jako nová skutková podstata trestného činu (prof. JUDr. H. Válková, členka legislativní skupiny připravující reformu trestního práva v ČR. Navíc jsme zor-

12


3/17/2010 5:24:00 PM


ganizovali 2 přednášky Mgr. J. Potměšila Domácí násilí v přestupkovém řízení pro přestupková oddělení a strážníky Městské policie Praha a přednášku doc. PhDr. L. Čírtkové Stalking – vybrané poznatky o nebezpečném pronásledování. V roce 2008-10 CSSP v rámci projektu Vzdělávání pro sociální pracovníky zařadilo do nabídky i téma Psychologická pomoc obětem DN – zájem byl a je mimořádný. Intervenční centrum mělo i několik informačních setkání se zástupci místních oddělení policie. Základ úspěchu – dobrá komunikace a spolupráce Koordinace interdisciplinární spolupráce nám umožnila operativně „vychytávat“ problémy z terénu, které se při využívání institutu vykázání objevovaly v praxi. V této etapě nám významně pomohl zástupce ředitele pro SKPV Policie Praha II plk. Mgr. Jan Koníř, spolehlivý a operativní k našim podnětům, vzpomínám si, jak osobně přijel do IC, aby si poslechl klientku a pomohl další dny při řešení případu. Začala se dařit komunikace přibližně s polovinou oddělení péče o dítě na úřadech městských částí, za všechny jmenujme aktivní OSPOD Prahy 20 - Horních Počernic, překvapil nás velký zájem přestupkových oddělení o problematiku DN – na mnohé problémy nás upozornila vedoucí přestupkového oddělení ÚMČ Praha 4 Mgr. Dostálová, která nás nasměrovala na ochotného Mgr. J. Potměšila a upozornila na jeho stěžejní článek „Domácí násilí v přestupkovém řízení“, oporou nám byla i JUDr. Strohbachová (bohužel nečekaně zemřela) a Mgr. O. Jícha, dnes vedoucí přestupkového oddělení na ÚMČ Praha 2. Do úzkého expertního týmu patří od začátku JUDr. David Vláčil, soudce Obvodního soudu pro Prahu 3, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. Kamila Horká. Ke konci roku 2008 se o řešení případů DN začalo systematicky zajímat SKPV OŘ Policie Praha III v čele se zástupcem ředitele pro trestní řízení JUDr. Jaroslavem Vychytilem a velitelkou SKPV plk. Mgr. Radkou Drexlerovou. Pochopili, že nevhodné chování policistů na místních odděleních oběť DN často odradí od nahlášení a dalšího řešení domácího násilí a že stojí za pokus něco změnit v systému práce policie s touto skupinou. Z týmu se začaly vynořovat i další důležité postavy, nelze je všechny jmenovat - ale je jí i vedoucí nově koncipované skupiny Domácí násilí Bc. Ludmila Nováková ze SKPV Policie Praha III. Dosahový mobil a telefonický rozhovor s vyšetřovatelem SKPV zmírnil mnoha klientkám i klientům strach z jednání na policii. To byl konec roku 2008. Rok 2009 znamenal pro interdisciplinární spolupráci rostoucí zájem zúčastněných organizací a institucí o informace a vzdělávání k problematice DN. Setkání se pravidelně konala v budově MHMP v Jungmannově ulici. Za některá oddělení už nechodil jen jeden zástupce, ale většinou dva i tři. Ze zájmu o problematiku DN máme radost, ale občas se trochu „děsíme“, zda vůbec budou volné židle. Bývá jich tam připraveno přes 80! Na setkání zveme nyní i zástupce obvodních státních zastupitelství v Praze – většina z nich má zájem o účast a z toho máme radost. Ukazuje se, že se nám náš záměr podařil – přednášky a diskuse na dané téma navštěvuje většina odborníků, kteří se mohou dostat do prvního kontaktu s obětí domácího násilí. Naše heslo „důležité je nezkazit první kontakt s obětí DN a přistupovat k ní s porozuměním“ se vznáší nad každým tématem k DN.

13


3/17/2010 5:24:00 PM

Domácí násilí

V závěru roku 2009 jsme do Prahy pozvali koordinátora problematiky domácího násilí Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje mjr. Mgr. V. Vedru a vedoucí skupiny Domácí násilí SKPV Městského ředitelství Brno Policie ČR npor. Bc. Mgr. A. Sedláčkovou. Na setkání přišli zástupci policie všech obvodních ředitelství Praha I-IV, odpoledne jsme ke komornějšímu setkání přizvali i státní zástupce. Diskuse byla zajímavá a ukázala na problémy, které ještě čekají na své řešení. Podmínkou dobrého fungování systému ochrany před domácím násilím jsou státní zástupci, stali se jeho nepostradatelnou součástí. Bilance intervenčního centra - a co dál? Intervenční centrum jako sociální služba pro osoby ohrožené domácím násilím se postupně dostává do povědomí pražské veřejnosti. Opakovaně jsme se soudci a policií řešili problém s doručováním usnesení o předběžných opatřeních o vykázání ohroženým osobám. Opakovaně jsme intervenovali na policii, pokud ohroženou osobu nesprávně poučila, nebo dokonce vydala klíče násilné osobě dříve, než umožňoval zákon! Klientkám jsme v součinnosti s policií pomáhali ve chvíli, kdy otřesené volaly do IC, že v jejich nepřítomnosti z bytu vykázaný partner (jak se později ukázalo za doprovodu policie!) odnesl nejen osobní věci, ale i rodné listy dětí, důležité dokumenty od bytu, cenné věci, rodinný počítač apod. Dokonce v jednom případě policie trpělivě asistovala při rozbíjení nábytku násilnou osobou, která argumentovala, že „tyto věci pořídila do bytu za své peníze, tak si je také rozbije“. Dětské nemoci provázely institut vykázání především v prvních dvou letech aplikace zákona. Opakovaně se tyto „úlety“ řešily přes zástupce ředitelů pro trestní řízení SKPV PČR. Převážně razantně a s důrazem na větší ochranu ohrožené osoby. V současné době s některými soudy řešíme jiný problém – stává se, že když nezastihnou ohroženou osobu v bytě, vylepí usnesení soudu o předběžném opatření o vykázání na dveře bytu. Ohrožené osoby takový postup vnímají jako nepříjemný zásah do soukromí a tento postup je značně znejistí. Přitom s Obvodním soudem pro Prahu 3 se osvědčila dohoda, že IC bude na návrhy klientek k soudu psát jejich kontaktní mobily, aby se od tohoto necitlivého postupu mohlo ustoupit. Uvidíme, zda tuto praxi přijmou i jiné obvodní soudy. Co se nepovedlo? Kraj Praha patří ke krajům s nejmenším počtem vykázání na počet obyvatel. Je to známka špatné práce policie? V IC se stále setkáváme se stížnostmi ohrožených osob, že s nimi policie odmítla sepsat protokol o fyzickém útoku nebo že napadenou ženu či muže odrazovala od řešení domácího násilí na místním oddělení a posílala je zchladit hlavy domů nebo „rovnou na přestupkové oddělení úřadu“. Využívá se institutu vykázání v malé míře také proto, že v hl. m. Praze proběhla v minulých dvou letech největší obměna pořádkových policistů na místních odděleních? Je to i nízkým věkovým průměrem a nezkušeností pražských policistů? Nebo je struktura obyvatelstva Prahy a jeho sociální situace odlišná od ostatních krajů - je tu nejnižší nezaměstnanost v ČR a vyšší procento vzdělaných, ekonomicky silných osob - to ale neznamená, že se tu vyskytuje méně „domácího násilí“ - je spíše latentní, skrývané, ra-

14


3/17/2010 5:24:00 PM


finovaně prováděné, s vyšším podílem psychického týrání - pro policisty hůře prokazatelného. Ohrožená osoba s ekonomicky silným partnerem má těžké rozhodování: volí mezi výrazným poklesem životní úrovně pro sebe a děti a životem v nerovnovážném vztahu s násilím, v němž se ale už naučila nějak orientovat a „přežívat“. V takovém případě touha po důstojném životě bez násilí může být až na druhém místě. Další problém je Domácí násilí v přestupkovém řízení. Ve sborníku se zamýšlíme nad velkým počtem přestupků nahlášených policií na úřady a nízkým počtem odsuzujících rozhodnutí! Policisté přitom minimálně využívají souběhu přestupku a vykázání u případů DN. Na IDT budeme určitě hledat důvody takového postupu. Jak dál? Určitě chybí jednotnější a systematická osvětová kampaň v Praze, v níž by se spojily pražské organizace a instituce. Je třeba hledat takový druh prezentace tématu DN, které by ohrožené osoby vedl k lepší informovanosti a rozhodnutí rychleji řešit domácí násilí. Podle o.s. BKB a Dona linky setrvává ohrožená osoba v násilném vztahu po dobu 4 - 5 let. Ve švédském Malmö se za 10 let trvání projektu zaměřeném na důslednou osvětu veřejnosti a na zlepšení komunikace s oběťmi DN ze strany státní správy, policie, soudů a zdravotníků podařilo zvýšit počet oznámení případů domácího násilí na policii o 50 % (informaci najdete v kapitole Zahraniční zkušenosti). V Malmö se podařilo nastolit atmosféru větší důvěry týraných žen a mužů v práci policie a soudů a dalších institucí a orgánů. To je další výzva pro intervenční centrum - zaměřit se v budoucnu na příklady dobré praxe ze zahraničí. V čem máme pochybnosti? Stále se nám nedaří získat jistotu, že případy domácího násilí, ke kterým vyjede Městská policie Praha jsou předávány Policii ČR. Vykazovat totiž může jen státní policie, proto je tak důležitá spolupráce státní a obecní policie při řešení případu DN. Je nebo není v Praze na dobré úrovni? Od klientek bohužel slýcháváme negativní zkušenosti. Zkusíme se na tento problém zaměřit v roce 2010. Chceme také o domácím násilí a nabídce intervenčního centra informovat více zdravotníky a sociální pracovnice v nemocnicích. V roce 2009 jsme na sociální oddělení nemocnic předali informační materiály o DN a IC, byli jsme pozvány na setkání s nimi, ale to je málo. Daří se ochrana před domácím násilím v ČR, v Praze? Neznamená ekonomická krize i konec domácího násilí v Čechách? Zdá se, že ne. Ale čím dál častěji si uvědomujeme, že největší brzdou při odchodu od násilného partnera je ekonomická slabost a závislost ohrožené ženy. Svou pozornost chceme proto zaměřit na zahraniční zkušenosti - jak pomáhají ekonomicky slabým ženám ohroženým domácím násilím v cizině. Pomohly by „překlenovací“ sociální půjčky pro mimořádné případy při řešení domácího násilí? Možná nejdůležitější věcí ochrany před DN je otázka, kdy česká legislativa zahrne dítě - svědka násilností - mezi oběti domácího násilí tak, jak to vnímá Světová zdravotnická organizace WHO. Dopad domácího násilí na psychiku dítěte je velmi negativní, z pohledu dětských psychologů jde vždy o psychické týrání dítěte. To, co se v dítěti děje, precizně vystihuje ředitelka Dětského krizového centra Mgr. Zora Dušková ve svém příspěvku. Prosím berte tento text zkušené psycholožky jako základní informaci o vážných dopadech domácího násilí. Děláme pro děti, které jsou

15


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

vystaveny domácímu násilí v rodině, skutečně dost, aby měly možnost prožívat si své běžné dětské starosti, a nepřebíraly odpovědnost za týranou, opakovaně bitou matku? Oddělení péče o dítě jsou často zahlcena administrativní činností, není vždy v jejich možnostech provést v krátké době po vykázání násilníka šetření v rodině s malými dětmi. Praha chystá svůj projekt vzdělávání sociálních asistentů pro jednotlivá oddělení péče o dítě na úřadech městských částí, snad se tedy alespoň částečně v budoucnu uvolní ruce zkušeným sociálním pracovnicím pro intenzivnější pomoc dětem z rodin s domácím násilím. V roce 2010 máme v úmyslu ke složitým případům DN u zranitelnějších obětí DN organizovat tzv. případové konference. Ke společnému jednání přizveme vždy zástupce příslušného místního oddělení policie a oddělení péče o dítě nebo sociálního odboru, dětského psychologa, případně odborníky z dalších organizací a institucí. Ukazuje se, že především u psychiatrických pacientů, seniorů, u transgeneračního násilí (rodiče a dospělé děti), u osob se zdravotním postižením závislých na péči druhých osob, u vícekulturních manželství nebo vztahů může dojít v procesu „pomáhání“ k sekundární viktimizaci oběti a k nebezpečnému podceňování situace při prvním kontaktu. Je třeba důsledně hledat i další nedostatky v systému ochrany před domácím násilím. Intervenční centrum uvítá jakékoliv podněty v této oblasti. Chtěla bych za všechny pracovníky IC poděkovat všem, kteří s námi již tři roky spolupracují nebo které spolupráce zaujala. Budeme rádi za podněty pro zlepšení práce, za tipy na témata pro přednášky i na zajímavé odborníky, kteří by problematiku domácího násilí v rámci interdisciplinární spolupráce učinili přístupnější a srozumitelnější.

16


3/17/2010 5:24:01 PM


Sociálně právní poradenství pražského Intervenčního centra (IC) Bc. Alena Nedvědová

Sociálně právní poradenství je jednou ze služeb IC. Nabízí osobní i telefonické konzultace ženám a mužům, kteří se cítí být ohroženi na životě, zdraví a lidské důstojnosti ze strany blízké osoby - manžela, partnera, rodiče, nezletilého i zletilého dítěte, apod. O domácí násilí (DN) se jedná v případě takto problematického soužití ohrožené a násilné osoby ve společném obydlí. Klienty IC jsou především osoby ohrožené DN, ale také svědci DN - rodina, přátelé, sousedé, kolegové z práce, učitelé nebo odborní pracovníci, kteří mají informace o psychickém či fyzickém násilí mezi blízkými osobami. Sociálně právní poradce v IC poskytuje informace o možnostech a způsobech řešení problematické situace, vedoucí k ochraně klienta před dalším násilným jednáním druhé osoby. Dále poskytuje poradenství k právům a povinnostem klienta, týkající se bytové problematiky, svěření nezletilých dětí do péče, procesu rozvodu manželství, činnosti policie, justice i příslušných úřadů městských částí, především ve vztahu k sociálnímu odboru, orgánu sociálně právní ochrany dětí a přestupkovému oddělení. Poskytuje sociální poradenství a informace o sociálních službách a kontakty na neziskové organizace. Služby IC jsou poskytovány lidem, kteří mají zájem o aktivní řešení své situace a IC kontaktují zcela dobrovolně. V případě, že Policie ČR vykáže násilnou osobu z obydlí, je povinností policistů kontaktovat příslušné IC s informací o vykázání. Do IC policisté pošlou Úřední záznam o vykázání s kontaktem na ohroženou osobu. V tomto případě kontaktuje ze zákona jako první IC klienta a nabídne své služby (právní, sociálně právní, sociální a psychologické). V ostatních případech se očekává iniciativa ze strany klienta. Lidé přicházejí do IC v různé životní fázi problematického soužití s blízkou osobou, podrobně popisují aktuální situaci ve vztahu, hovoří o fyzickém napadání i psychickém týrání ze strany partnera, syna, dcery či vnuků. Z historie násilných incidentů a aktuální situace se poradce IC snaží zjistit, zda jde o domácí násilí, zda psychické či fyzické útoky připravují klientku vážným způsobem o lidskou důstojnost, zda incidenty ohrožují zdraví, nebo dokonce život klientky a přítomných dětí. Lidé v IC často popisují psychické týrání – opakované vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, každodenní vulgární napadání, ponižování, vyhrožování tím, že ohrožená osoba skončí na psychiatrii, na ulici, že přijde o děti. Výjimkou není ani vy-

17


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

hrožování zabitím, zastřelením, zalitím do sudu, politím kyselinou, likvidací mafií apod. Ohrožené osoby – ženy i muži - potřebují mluvit o tom, co se léta snažili tajit před sousedy, kamarády, přáteli, spolupracovníky i blízkou rodinou – o brutálním fyzickém napadání ze strany násilné osoby, které jim způsobilo opakované zlomeniny, zahrnovalo nebezpečné škrcení, dušení, kopání do těla, rány pěstí, pálení cigaretou nebo i žehličkou, ničení osobních věcí, vyhrožování zabitím zvířecích miláčků apod. Pracovníci IC mluví s klienty mj. o jejich vztazích v původní rodině, o vztazích jejich dětí vůči nim i vůči násilné osobě apod. Ke každému klientovi je nutné přistupovat s důvěrou a individuálně. Prioritní téma každé konzultace se odvíjí od aktuálního ohrožení klienta ze strany násilné osoby. Sociálně právní poradce IC vždy nabídne osobám, u kterých došlo k policejnímu vykázání, mj. pomoc při vypracování návrhu na vydání předb. opatření (PO) ve smyslu ust. §§ 76b, 273b o.s.ř. ve znění zákona č. 135/2006 Sb. a zákona č. 218/2009 Sb. V případě, že uvedenému návrhu příslušný obvodní soud vyhoví, prodlužuje se doba vykázání ze společného obydlí pro násilnou osobu o jeden měsíc. Ohrožená osoba může ve svém návrhu mj. požádat soud o uložení povinnosti násilné osobě zdržet se setkávání a navazování kontaktů s ohroženou osobou. Doba trvání PO se může postupně dalšími návrhy prodloužit o několik měsíců, maximálně však na jeden rok. V době trvání PO může ohrožená osoba podat návrh na prodloužení doby trvání PO pouze v případě, že podá v uvedené lhůtě jednu nebo více žalob ve věci samé (řešení bytové situace, svěření nezl. dětí do péče apod.). V případě zájmu podat další nutné žaloby k příslušnému soudu (o rozvod manželství, svěření nezl. dětí do péče a povinnost výživného, řešení bytové situace apod.) objedná pracovník IC klienta k právníkovi IC, který mu pomůže uvedené návrhy vypracovat. IC neposkytuje pomoc při řešení společného jmění manželů. Podává však základní informace o možnostech jeho řešení. Sociálně právní poradce v pražském IC konzultuje nejčastěji s ženami (z 95 %), které se cítí být ohroženy ze strany manžela, partnera, rodiče nebo svého dítěte (zletilého i nezletilého). O pomoc IC žádají i ohrožení muži. Klienti v IC mluví obvykle o svém strachu z dalších útoků násilné osoby vůči nim, o pocitech bezmocnosti, svém psychickém i fyzickém vyčerpání, o způsobech násilného jednání blízké osoby vůči nim. Násilná osoba v ohrožených osobách systematicky vyvolává pocity viny (výčitky typu: kdyby ses chovala jinak, neuhodil bych Tě), násilník ji neustálými výhrůžkami připravuje o akceschopnost a odvahu odejít z násilného vztahu, ponižuje ji a připravuje o sebevědomí a sebedůvěru. Násilná osoba (může to být žena i muž) znejišťuje svou oběť například i tvrzením o tom, že si o ní myslí jen to špatné i její okolí. Násilník šíří pomluvy a rád vzbuzuje soucit. Většina násilných osob jsou zkušení manipulátoři. Ohroženou osobu direktivně odstřihují od důležitých sociálních kontaktů, které dříve dobře fungovaly a oběť posilovaly. Manipulace je nebezpečná věc a souvisí s rozvojem domácího násilí. I to je jeden z důvodů, proč se ohrožená osoba dlouho odhodlává k řešení (= zveřejnění svízelné

18


3/17/2010 5:24:01 PM


osobní situace). Má totiž obavu, jak na ni bude reagovat policie, soudce, ale i sociální pracovnice na OSPODu, obzvlášť v případech, kdy partner má dobré společenské postavení, je ekonomicky silný a na úřadech umí ukázat svou druhou (vstřícnou) tvář. Klientky se v IC často svěřují právě se svým strachem, že jim nikdo neuvěří. Stydí se za to, co se doma děje. Hovoří také často o strachu z manipulace ze strany partnera. Násilné jednání osob závislých na alkoholu, drogách a jiných omamných látkách je pro policii snadněji identifikovatelné. Daleko hůře se odhaluje násilí fyzické nebo psychické u osob, které se ve svém vystupování před okolím pouze vydávají za „seriózní“ a důvěryhodné. Jde o tzv. osoby dvojí tváře, které se chovají jiným způsobem na veřejnosti a jiným způsobem doma, za zavřenými dveřmi. Tyto osoby působí na své okolí často sympaticky, mile a důvěryhodně. Příběh: Žena, věk 40 let, vdaná 20 let, žije s manželem a zletilým synem. Ona je povoláním účetní, manžel lékař, syn studuje vysokou školu. Fyzické a psychické násilí ze strany manžela vůči manželce po dobu posledních 6-ti let. Na začátku stále častějších hádek mluvil manžel se svou ženou vulgárně, a to i před nezletilým synem. Syn slova otce postupně opakoval a s matkou mluvil podobným způsobem. Říkal matce, že je „hysterka, kráva“ apod. Při hádkách používal i mnohem vulgárnější slova. Manžel později vyhrožoval své ženě fyzickým napadením, později ji bil a kopal přes deku, aby nebyly vidět modřiny, fackoval ji i před synem, vyhrožoval jí zabitím - když půjde na policii nebo bude v případě rozvodu požadovat jakýkoliv majetek (manželé jsou vlastníky mnoha nemovitostí). Syn často dělal, že nevidí, jak otec matku bije a jak jí nadává. Žena se bála kdekoliv oznámit agresivní jednání manžela a jeho vyhrožování zabitím. Styděla se a také měla obavy z případné msty manžela. Několik dní před návštěvou IC však do ní manžel strčil tak, že se uhodila o dveře a rozbila si hlavu. Musela být lékařsky ošetřena. Tehdy poprvé zavolala na linku 158. Před příjezdem policistů muž své ženě opět vyhrožoval zabitím, jestli uvede skutečný důvod svého zranění. Žena našla odvahu a přivolaným policistům řekla všechno po pravdě. Manžel naopak policistům tvrdil, že mu manželka dala facku jako první, začali se prý prát a ona bohužel upadla. Policisté řešili situaci na místě domluvou. Po tomto incidentu žena kontaktovala Intervenční centrum v Praze. Pomoc sociálně právního poradce IC: Proběhly opakované telefonické a osobní konzultace mezi IC a napadenou ženou, klientka Intervenčnímu centru sdělila závažné informace o opakovaném a dlouhodobém násilí ze strany partnera, získala přehled o možnostech řešení a jistotu, jaká má práva a jaké jsou povinnosti policie a soudu. Při opakovaných setkáních v IC cítila velkou podporu, což přispělo k tomu, že se rozhodla řešit situaci aktivně - dalším oznámením na policii, kde vše podrobně popsala. IC ji poučilo, že si má na místním oddělení policie vyžádat kopii posledního oznámení. Důležité bylo, že proběhla i telefonická konzultace IC s příslušným Místním oddělením Policie (MOP) v místě bydliště ženy. Policisté na základě osobního oznámení na MOPa podrobného vylíčení jednotlivých útoků vykázali jejího manžela na deset dní z bytu. V době trvání policejního vykázání nabídlo IC ženě možnost sepsat návrh

19


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. §§ 76b, 273b o.s.ř. ve znění zákona č. 135/2006 Sb. a zákona č. 218/2009 Sb. Žena návrh podala k obvodnímu soudu, který návrhu vyhověl, a manžel se nesměl vrátit další měsíc do bytu, soud mu nařídil i zákaz jakýchkoliv kontaktů. Žena ještě před skončením předběžného opatření podala s pomocí sociálně právního poradce IC návrh na prodloužení vykázání a zákaz kontaktů na další měsíce. V této době mohla žena „v klidu“ a beze strachu řešit rozvod manželství a další nutné záležitosti spojené s rozchodem. S dalšími návrhy k soudu, např. žalobu o rozvod, pomohl ženě právník IC. Po dobu několika týdnů žena využila psychologického poradenství v IC. V současné době žena uvádí, že se cítí mnohem lépe, vrátila se jí radost ze života, začíná se věnovat více své profesi i zájmům. Opět navázala kontakty s přítelkyněmi. Jen jí prý vždycky zatrne, když odemyká dveře od bytu. Pak si ale uvědomí, že už jí doma nikdo nenadává, neuráží, nemusí se bát facek a pěstí, nikdo ji nevyslýchá, kde se o 15 minut zdržela. Syn, již zletilý, prozatím žije s matkou, jeho chování se k ní zlepšilo. S otcem se nyní vídá minimálně. Z doslechu ví, že se otec odstěhoval ke své matce.

20


3/17/2010 5:24:01 PM


Sociální poradenství v Intervenčním centru Mgr. Lenka Vaníčková, sociální pracovnice Intervenčního centra

Co charakterizuje sociální práci s osobami ohroženými domácím násilím v Intervenčním centru (IC)? IC má ze zákona po obdržení faxu od Policie ČR o vykázání násilníka povinnost kontaktovat do 48 hodin ohroženou osobu – oběť domácího násilí. Tím se služba Intervenčního centra zcela odlišuje od nabídky jiných organizací zaměřených na pomoc stejné cílové skupině. Při prvním kontaktu se sociální pracovnice ptá klientky, zda se cítí v bezpečí a jakou pomoc akutně potřebuje, podle situace jí poskytuje krizovou intervenci, odpovídá na naléhavé otázky, vysvětluje, v čem jí může Intervenční centrum pomoci. Nabídkou je bezplatná sociální, psychologická a právní pomoc. S klientkou se většinou již při prvním rozhovoru domluvíme na osobní návštěvě v našem centru. Sociální práci popíšeme na konkrétním případu. V březnu 2009 Intervenční centrum kontaktovalo klientku a nabídlo jí své služby po vykázání manžela ze společného bytu Policií ČR. Klientka měla zájem o konzultaci, proto jsme se dohodli na osobním setkání v našem zařízení. První schůzka proběhla v době 10-ti denního vykázání. Žena byla vyděšená z událostí, které předcházely vykázání, a měla strach z dalších napadení, která hrozila ze strany manžela. Měla zájem o pomoc při sepsání předběžného opatření na prodloužení doby vykázání. Tomuto návrhu soud vyhověl a vykázání bylo prodlouženo o jeden měsíc. Při dalším setkání v Intervenčním centru, které proběhlo 15. den po vykázání, jsme s klientkou podrobněji hovořili o její aktuální sociální situaci. Klientka byla vdaná, s manželem měli dvě děti (15, 16 let), které společně s rodiči bydlely v obecním bytě. Manžel byl dlouhá léta závislý na alkoholu. V posledních čtyřech letech neměl stálé zaměstnání, pouze příležitostně pracoval zhruba dva až tři měsíce v roce. Nebyl proto schopen pravidelně přispívat na poplatky spojené s užíváním bytu a na všechny další rodinné výdaje. Klientka před čtyřmi měsíci přišla o zaměstnání. Nové nemohla najít, a tak pracovala brigádně jako prodavačka. Její příjem činil 4200 Kč/měsíčně. Dokud měla žena stálou práci, platila výdaje za nájem, domácnost a obživu rodiny. Zvrat nastal poté, co přišla o práci. Za poslední čtyři měsíce vznikl na nájemném dluh ve výši 20 tisíc Kč. Klientka měla také zájem podat žalobu o rozvod manželství, proto se objednala na schůzku k právníkovi Intervenčního centra. Ekonomická situace ženy po vykázání manžela byla kritická. Žena projevila strach, jak zvládne zaplatit měsíční poplatky a rodinné výdaje, jak uhradí dlužné nájemné.

21


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

Nebyla si jista, zda by měla nárok na nějaký příspěvek. Doporučili jsme jí, aby se obrátila na příslušný úřad městské části na oddělení bytového fondu a na orgán sociálně právní ochrany dětí. Dále jsme klientce doporučili, aby se zaevidovala na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Získala by tím tipy na nová pracovní místa, získá i jasnou informaci o nároku na podporu v nezaměstnanosti. Klientka od nás odcházela s konkrétním plánem pro řešení nejakutnějších problémů. Žena se během dalšího týdne obrátila na bytový odbor, kde se domluvila na splátkovém kalendáři a získala informace o příspěvku na bydlení. Byla upozorněna, že nárok na příspěvek vznikne až po zaplacení dlužného nájemného. Dále se klientka obrátila na orgán sociálně právní ochrany dětí, kde informovala sociální pracovnici o aktuální situaci v rodině, popsala jí dramatické situace, které zažívala při napadání manželem. Uvedla, že při surových útocích byly přítomny i obě děti. Sociální pracovnici se svěřila s obavami o finanční zajištění rodiny. Sociální pracovnice informovala klientku o možnostech dávek, na které by klientka a děti měly nárok v případě nouze. Následovalo další osobní setkání s klientkou v Intervenčním centru - asi 25. den po vykázání, kdy jsme s ní probrali dohodnutý postup. Ocenili jsme ji za aktivní přístup k řešení situace, ve které se ona a děti nacházejí. Podpořili jsme ji v dalších krocích k samostatnosti a soběstačnosti. Klientka s námi rozmlouvala již s větším sebevědomím, bylo vidět, že je v lepší náladě a začíná si věřit. Informace, které od nás dostala, ji potvrdila i sociální pracovnice na úřadě, což ženu uklidnilo. Klientka podala v dalších dnech ve spolupráci s Intervenčním centrem návrh na prodloužení předběžného opatření, kterému soud vyhověl na období čtyř měsíců. Během této doby se klientka rozhodla, že se přestěhuje s dětmi do jiného města. Od doby, co se přestěhovala, s ní již nejsme v kontaktu. Někdy je dobré, když si osoby ohrožené domácím násilím potvrzují názory v různých organizacích, institucích, na které se obrátí. Je to pro ně důležitý proces, kterým sílí jejich odhodlání k důslednějšímu řešení aktuálních problémů. Pro klienty/klientky Intervenčního centra je typické, že se dlouho odhodlávají k radikálnějšímu řešení vztahu, rozhodují se až ve chvíli, kdy získají větší sebedůvěru, že novou situaci zvládnou i bez násilného partnera. Sociální poradenství osobám ohroženým domácím násilím zahrnuje rozbor sociální situace klienta nebo klientky, který provádíme při osobním setkání. S klienty hledáme cesty, možnosti, postupy, jak vyřešit jejich nepříznivou sociální situaci. Vytváříme určitý plán postupu. Klienty podporujeme při aktivním řešení jejich situace. V případě zájmu je provázíme po delší období a na jednotlivých setkáních hovoříme o tom, co se jim už podařilo zařídit a z čeho mají obavy.

22


3/17/2010 5:24:01 PM


Individuální psychologické poradenství v Intervenčním centru Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka

Součástí služeb nabízených Intervenčním centrem je pomoc ze strany psychologa. Poskytuje se jednorázově nebo opakovaně. Máme zkušenost, že opakovanou, dlouhodobější psychologickou pomoc využívají častěji klienti, kteří v násilném vztahu žijí a z různých důvodů z něho nemůžou vystoupit. Významné místo má pomoc psychologa v případě vykázání. Nabízí bezpečný prostor pro vyslechnutí a podporu klientce v situaci, kdy je velmi zranitelná, pochybuje a často se objevuje strach a pocity viny. Pomáhá stabilizovat psychický stav klientky, úzce spolupracuje se sociální pracovnicí a sociálně-právní poradkyní. Součástí pomoci je vypracovávání bezpečnostního plánu. Je významnou pomocí v situacích, kdy hrozí, že násilný partner bude i navzdory vykázání svoje chování opakovat, nebo když ohrožená osoba žije v násilném vztahu. Bezpečnostní plán se vypracovává společně s klientkou, je „šitý na míru“ konkrétnímu případu. Krom obecných pravidel pro co nejrychlejší zajištění bezpečí tak obsahuje postupy a řešení specifické pro její situaci – jinak vypadá plán např. pro osobu žijící v rodinném domku s velkým pozemkem, jinak pro rodinu žijící v paneláku, jinak pro rodinu s malými dětmi apod. Osvědčil se nám nácvik drobných technik na zklidnění. Vybíráme krátká a jednoduchá cvičení, aby klientka byla schopná je kdykoliv sama zopakovat. Mělo proběhnout stání u opatrovnického soudu – při prvním se Helena dle svého popisu nedokázala bránit, měla strach říct svůj názor, cítila, že vypadala nedůvěryhodně. Mluvily jsme o situaci (co se tam stalo, co bylo nejhorší, jak se cítila apod.) a hledaly možnosti řešení. Nacvičily jsme techniku na rychlé zvládnutí stresu, Helena si napsala, co všechno by chtěla u soudu sdělit, hodně jsme se věnovaly obavám souvisejícím s probíhající situací. Byť bylo Heleně jasné, že nedokážeme postihnout všechny situace, které můžou u soudu nastat, získala tak větší pocit jistoty a kompetence. A u dalšího stání se opravdu dokázala ozvat, a byť se jí klepala kolena, velmi srozumitelně a důvěryhodně hájila svoje zájmy a práva. Společně s klientkou se hledají bezpečné alternativy chování – životaschopné a život neohrožující – důležitý je pečlivý rozbor situace a kontext jak z hlediska ohrožené osoby, tak z hlediska násilné osoby. Stále platí, že nejdůležitější je bezpečí ohrožené osoby.

23


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

Anežka byla svým manželem nucena vykonávat práce, na které už čistě fyzicky neměla. Například ji nutil, aby vyměňovala pneumatiky na rodinném autě, prořezávala větve na stromech nebo držela 4-metrové lešení. Když tuto práci nezvládla, ponižoval ji a vysmíval se jí. Ona se opakovaně snažila dostát jeho nárokům, nebo se pokoušela vysvětlit mu, že to nedokáže. Bylo to zbytečné a scénář se opakoval. Neuměla si představit, že by to mohlo být jinak. Nakonec, po mnoha sezeních, rozhovorech a hledáních s psycholožkou, se Anežka odhodlala a dokázala další jeho nesplnitelný požadavek (přenést kotel) odmítnout. Nabídla mu, že pokud potřebuje pomoc, poprosí souseda. Díky tomu manžel neměl příležitost zopakovat svoje „standardní chování“. Pro Anežku to byl úplně nový zážitek a velký úspěch. Samozřejmě to neznamenalo okamžitou změnu v jejím chování, ale nastartovalo to proces změny. Důležitá je práce s mylnými přesvědčeními. Klientka je často „masírovaná“ násilným partnerem tak dlouho a intenzivně, že ztrácí schopnost svobodného rozhodování, její sebevědomí a sebehodnota je na velmi nízké úrovni. Partner se stává v jejich očích všemocným, dokáže všechno… Ohrožená žena přebírá partnerův pohled na sebe, prožívá se jako neschopná či nedostatečná. Tady je důležitá dlouhodobá práce, v Intervenčním centru se osvědčila práce ve skupině. Magda byla přesvědčená, že odchodem od manžela by nezvládla ekonomicky zajistit rodinu, nedala by dětem dostatečné zázemí. Když jsme se na situaci podívaly blíže, zjistily jsme, že partner je dlouhodobě nezaměstnaný, bez finanční podpory – na domácnost nepřispíval, žil z peněz, které přinesla do domácnosti partnerka. Ukázalo se, že odchodem od manžela by klientka nejen přerušila násilí, které bylo proti ní a proti dětem, ale ještě i zvedla svoji ekonomickou úroveň. Někdy se klientky po odchodu od násilného partnera potýkají s pocitem, že to bez něj nezvládnou, že na všechno zůstanou samy (obzvlášť pokud jsou v rodině přítomny děti), cítí se nejisté a osamělé nebo mají pocit ztráty. Tyto nepříjemné stavy způsobují, že začínají zpochybňovat své rozhodnutí, vnímají to tak, že „lepší on, než nikdo“, relativizují a zlehčují to, co se jim ve vztahu dělo. Je potřebné s nimi pracovat na ozdravení jejích sociálních sítí a budování i jiných vazeb a vztahů než jenom s partnerem (přátelé, koníčky, obnovení rodinných vazeb, které byly partnerem poškozené či úplně zničené apod.). Pracují také na přijetí faktu, že odchodem od partnera se nevyřešily najednou všechny problémy a že se můžou objevit jiné náročné úkoly, které vyrostly z nové situace, a že je to normální. Důležité je, aby klientky hledaly a nalezly sílu a způsoby, jak se s těmi úkoly „poprat“, a neodmítaly pomoc zvenčí za každou cenu (podporu rodiny a okolí, institucí, odborníků apod.). Důležité je nebagatelizovat pocity osamělosti a ztráty, ale pracovat s nimi. Potvrdilo se nám, že dobré příklady táhnou a že nenásilná podpora okolí je často k nezaplacení. Tady se znovu velmi osvědčila práce ve skupině. Manžel se dlouhodobě choval násilně k Alžbětě i jejich společným dětem. Došlo k vykázání, učinily se všechny návazné kroky. Nakonec se Alžběta rozvedla a děti byly svěřeny do její péče. Když pominula radost ze znovunalezeného klidu a rodinné pohody, začala mít strach, že nezvládne roli obou rodičů. Předtím ona byla ta, která chránila děti před výchovnými metodami otce, které zahrnovaly bití, ukládání nesmyslných úkolů a kruté a ponižující tresty. V nové

24


3/17/2010 5:24:01 PM


situaci, kdy byla na výchovu dětí sama, musela být občas přísná a vyžadovat plnění povinností. Dětem se to někdy nelíbilo a dávaly jí to „sežrat“. I když manžel nikdy jako otec nefungoval, začala mít o sobě pochybnosti a hodně řešila, že možná by jí přece jen s výchovou pomohl. Měla představu, že musí nahradit ideálního tátu a když to tak nebude, že selhala. Nakonec se jí podařilo najít rovnováhu mezi mateřskou a otcovskou rolí. Byť ví, že to není ideální, našla sebejistotu a vztahy se postupně upravují. S otcem jsou všichni v kontaktu. Alžběta dochází do skupiny, kde hovoří o aktuálních problémech a nejistotách. Dostává se jí užitečné zpětné vazby od ostatních žen, které prožívají po rozchodu s partnerem podobné složité situace. Klienta nikdy netlačíme k tomu, aby dělal jakékoliv rozhodnutí proti své vůli. Neodsuzujeme ho za to, že nesdílí naše přesvědčení o tom, co je a není správná volba. Ne vždy dokáže klientka násilný vztah ukončit. Někdy se k násilnému partnerovi vrátí nebo si velmi rychle najde partnera podobného tomu předchozímu. Není to ale důvod k jejímu odsouzení. Monika měla se svým partnerem jedno dítě. Muž ji často ponižoval, nedával jí peníze, shazoval všechno, co udělala. O dítě se moc nezajímal, výchova byla na ní. Dlouhou dobu se zabývala možností vztah ukončit. Její představa života po odchodu od partnera byla ale plná strachu, nouze, osamělosti a přesvědčení, že nezvládne péči o dítě. Nakonec se rozhodla zůstat. Uvědomovala si pro a proti, a situace, ve které se nacházela, byla pro ni lepší, přijatelnější, než život bez partnera. Častou zakázkou na nás ze strany rodiny, policie, sociálních pracovníků apod. je „promluvte s ní, ať udělá…, ať se nechová…“ a podobně. Bohužel toto není možné. Doba, po kterou klient hledá a nachází řešení své situace, je různá, málokdy je to výsledkem jednoho sezení s psychologem. Předpokladem úspěchu je nalezení motivace ke změně. A někdy, byť je to z našeho pohledu těžko srozumitelné, klientka motivaci dlouho (anebo taky vůbec) nalézt nedokáže. Můžeme tomu nerozumět, být naštvaní nebo mít pocit marnosti našeho snažení. Důležité ale je, aby klient věděl, že pokud bude potřebovat pomoc, může se na nás zase obrátit.

25


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

BEZPLATNÁ PODPŮRNÁ SOCIOTERAPEUTICKÁ SKUPINA

pro lidi, kteří řeší nejrůznější obtíže v blízkých vztazích a mají zájem o pomoc a pod-

poru při postupném zvládání svých problémů Základní informace:

Skupina je určena pro lidi, kteří zažili domácí násilí nebo řeší problémy ve vztazích s blízkými osobami, chtějí si posílit sebedůvěru a získat dovednosti vedoucí k větší sebejistotě při řešení různých životních situací. Pravidelná setkávání ve skupině mohou být užitečná: • ke vzájemné podpoře lidí, kteří mají podobné životní zážitky • k naslouchání a ke sdílení zkušeností, způsobů řešení různých problémových situací – jak se k nim postavit a jak je zvládnout • k získávání většího náhledu na svoje problémy • k většímu poznání sebe prostřednictvím interakcí s ostatními členy skupiny • ke zlepšení dovedností při sebeprosazování se • k nastartování změny chování tváří v tvář obtížným životním situacím A taky • jako příprava k jednání s institucemi při řešení složitějších situací • k předávání informací o různých praktických postupech, úřadech a službách Skupina trvá 90 minut a koná se jednou za 14 dnů v prostorách Intervenčního centra, Šromova 861, Praha 9 – Černý Most Pokud máte zájem nebo potřebujete víc informací, kontaktujte: Mgr. Zuzana Chomová, telefon 281 911 883, 739 592 066, PhDr. Marie Šusterová, telefon 604 231 058

26


3/17/2010 5:24:01 PM


Informace o Psychosociálním centru Acorus Mgr. Jana Bednářová, ředitelka

Acorus, o.s. je občanské sdružení, které se od roku 1997 zabývá problematikou domácího násilí (DN) a přímou pomocí osobám tímto jevem zasaženým. Sdružení provozuje Psychosociální centrum Acorus, které poskytuje osobám ohroženým DN včasnou víceúrovňovou pomoc sociální, právní, socioterapeutickou, psychologickou a pedagogickou. Pomoc je poskytovaná prostřednictvím sociálních služeb: 1. azylový dům pro ženy a děti ohrožené DN (nabízí specifickou práci a programy spojené s možností přechodného ubytování až na 1 rok) 2. odborné sociální poradenství pro osoby ohrožené DN (ženy i muže) realizované v detašované poradně na Praze 2 3. krizová pomoc pro ženy a děti ohrožené DN spojená s krizovým pobytem na maximálně 5 pracovních dní Kromě uvedených sociálních služeb nabízí Acorus následující aktivity: • sociální byt pro přechodné ubytování až na 1 rok pro uživatelky po ukončení služby azylový dům • vzdělávání sociálních pracovníků a pedagogů témata: domácí násilí, posttraumatická stresová porucha, možnosti terapeutické práce s dětmi zažívajícími DN, specifika práce s osobami ohroženými DN, komunikační dovednosti, supervize, prevence vyhoření, individuální plánování s uživateli služby azylový dům pro matky s dětmi • programy pro studenty středních a základních škol zaměřené na prevenci násilí ve vztazích • supervize pro pracovníky úřadů i neziskových organizací • psychosociální programy pro nezaměstnané ženy obtížně uplatnitelné na trhu práce Do Acorusu se lze dovolat non stop 24 hodin denně na linku: 283 892 772 Poslání občanského sdružení Acorus: Acorus, občanské sdružení, provozuje Psychosociální centrum Acorus, poskytující osobám ohroženým domácím násilím pomoc v překonávání nepříznivé sociální situace. Poskytované služby respektují lidskou důstojnost, vychází z individuálních potřeb

27


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

uživatelů služeb, podporují rozvoj samostatnosti a začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí. Cílem je stabilizace služeb ve prospěch individuální podpory uživatelů/ek, směřující k překonání jejich nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí. Nabízené činnosti: • sociální poradenství • odborná právní pomoc včetně možnosti zastupování u soudu • psychologická a sociálně terapeutická pomoc (skupinová a individuální terapie) • krizová intervence a socioterapeutická práce • pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů • pedagogické poradenství - videotrénink interakcí, scénotest, filiální terapie • odborná práce s dětmi – arteterapie, scénotest, volnočasové aktivity, programy zaměřené na budování vztahu matky a dítěte • komunitní formy práce, spoluúčast na životě zařízení • podpůrné a vzdělávací programy • v případě potřeby na krizovém pobytu poskytnutí potravinového balíčku a hygienických potřeb

n

Čím je práce s obětí DN specifická, co je pro ženu nejtěžší po odchodu od násilného partnera?

Specifika práce s obětí DN: Předkládáme výňatek z textu z naší publikace: Bednářová, Z., Macková, K., Wünschová, P., Bláhová, K. 2009. Domácí násilí Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus. Kapitola SPECIFIKA PSYCHOLOGICKÉ A SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ PRÁCE: Téma psychologické a sociálně psychologické práce s obětí domácího násilí lze rozčlenit do tří základních oblastí: • • •

Obecné zásady a chyby při jednání s obětí Práce s obětí v pobytovém programu Práce s obětí ambulantní formou

Obecné zásady při jednání s obětí domácího násilí: •

citlivý, trpělivý přístup – nepospíchat, nepřerušovat výpověď, oběť potřebuje čas na formulování problému, těžko se jí o prožitých traumatech hovoří, stydí se, je

28


3/17/2010 5:24:01 PM


• • •

• • • • • • • • • •

možné, že jste první, komu to říká vnímavost, nevymáhat detaily potvrzovat emoce – nechat vyplakat, ujistit ji, že má nárok na pláč, dát najevo pochopení, nedotýkat se oběti (výjimečně pouze s jejím svolením) projevit zájem – verbálně i neverbálně (otevřené posazení, oční kontakt, natočení těla, výraz tváře apod.), podporovat ve vyprávění, doptávat se, parafrázovat, shrnovat slyšené (do té doby se zpravidla o ni nikdo nezajímal, slyšela jen, že musí být zticha) projevit důvěru k tomu, co říká – někdy je vyprávění oběti těžko uvěřitelné, často však bývá situace daleko horší, než ji popisuje ocenit, že vyhledala pomoc pojmenovat domácí násilí a jeho neakceptovatelnost - ujistit, že za násilí nese odpovědnost pachatel, ona je v žádném případě nezavinila (pachatel tvrdil opak) neudílet rady, aktivizovat k nalezení vlastní cesty, nabídnout možnosti řešení, ale nenutit k rychlým řešením respektovat rozhodnutí oběti i v případě, že s ním nesouhlasíme pravdivě informovat o složitosti řešení – nedávat plané naděje, neslibovat nesplnitelné zajistit bezpečnost ženy a jejích dětí - vypracovat tzv. bezpečnostní plán orientovat na budoucnost navrhovat malé cíle vedoucí ke změně (velké odradí) pohlaví pracovníků – v prvním kontaktu je lépe, aby s obětí pracoval pracovník opačného pohlaví, než je agresor.

Chyby při jednání s obětí: • • •

• • • • • •

utěšování - („to se spraví, bude to dobré…“) vyvolá pocit nepochopení litování - („je mi vás líto, co jste musela prožít…“) oběť slyší, že se stává člověkem politováníhodným, což ještě více snižuje její sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, vyčítání, obviňování - („proč jste si to nechala líbit, už jste mohla dávno odejít, neprovokujete ho náhodou, on je takový slušný…“) prohlubuje pocit viny za situaci, oběť se uzavírá nebo brání, nenaváže se kontakt a důvěra pseudodiagnostický komentář - („to vypadá hrozně…“) může vyvolat panický strach milosrdné lži - („ujišťování, že dítě je v pořádku v situaci, kdy je po napadení v nemocnici…“) plané sliby - („policie zasáhne a nic se nestane, násilníka brzo potrestáme…“) spěch, neklid, hektičnost pracovníků - vyvolává pocit nikdo na ni nemá čas, asi to není tak závažné, musí to vydržet používání cizích slov - („abyste nebyla viktimizovaná, měla jste amnézii…“) vyvolá pocit zmatku, obav patologizování projevů oběti - („to není normální, takhle se chovat…“) prohlubuje pocity viny a zvyšuje nízké sebehodnocení oběti

29


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

•

nucení k aktivitě - („to dítě tam nemůžeme ponechat, musíte odejít…“) vyvolá pocit nepochopení, strachu, že jí odeberou dítě, zamezuje další spolupráci, vyvolá odpor oběti.

Cílem psychologické práce s obětí domácího násilí je obnovit a zesílit pocit vlastní hodnoty a sebeúcty, vrátit důvěru ve vlastní schopnosti, vyvolat a uvědomit si potřebu osobnostní změny, podpořit a posílit sebezáchovné mechanizmy vedoucí ke změně vnitřního nastavení, a tím i ke změně chování. Důležitou součástí je vytvoření důvěry ve schopnost vytvářet smysluplné mezilidské vztahy včetně vztahů partnerských. Taková změna vyvolá potřebu samostatně řídit svůj život a odpovídat za něj. Proces, kterým lze tohoto cíle dosáhnout, má několik fází. Oběť žádá obvykle o pomoc ve chvíli, kdy se cítí ohrožena nebo byla napadena takovým způsobem, který ji ohrozil na životě, případně psychickém zdraví. Má možnost se rozhodnout pro ambulantní formu pomoci nebo požádat o pobyt v azylovém zařízení. Cíl obou programů, tj. ambulantního i pobytového, je stejný, liší se pouze metody. Práce s obětí v pobytovém programu: Ve chvíli, kdy je oběť přijata do pobytového zařízení, prožívá většinou silný stres, případně je v situaci absolutní nouze. V takové chvíli mluví o změně. Nemusí to však znamenat, že je opravdu ke změně motivovaná. Motiv musí vyplývat z vnitřní potřeby, která je přijata s vědomím všech souvislostí a důsledků. V první fázi se oběť rozhoduje, zda nutnost změny přijme. V této době vidí žena zlepšení kvality života většinou ve změně chování partnera. Někdy se snaží o změnu vlastního chování, ale důvodem je spíše potřeba chovat se tak, aby partnera nedráždila. Pocit bezpečí a klid, který zažívá leckdy po velmi dlouhé době, a údiv nad vlastní odvahou, že dokázala odejít, vedou k euforii a pocitu, že situace je vyřešena, případně, že se vyřeší ve velmi krátké době. Toto období netrvá dlouho, brzy si začíná uvědomovat, v jak složité situaci se nalézá. Druhou fázi charakterizují pocity vlastní neschopnosti, kdy propadá beznaději z množství problémů, které musí řešit. Zesiluje depresivní prožívání, přestává věřit, že je schopna svůj život vyřešit. V této chvíli je největší nebezpečí, že oběť svůj pokus vzdá a vrátí se k partnerovi, který představuje sice velmi neurčitou, ale přece jenom nějakou, jistotu. Každá z obětí, které žijí s násilným partnerem delší dobu, má za sebou několik nezdařených pokusů o odchod. To utvrzuje jejich pocit neschopnosti a nemožnosti vyřešit svůj život. V této fázi potřebují oběti intenzivní podporu, pozornost a akceptaci ze strany odborníků.

30


3/17/2010 5:24:01 PM


Pobytový program umožňuje intenzivní podporu, kdy terapeutická práce jde ruku v ruce se sociálně právním poradenstvím. Oběť se stává součástí skupiny stejně postižených, necítí se tak sama, sdílí své problémy s ostatními a stud za to, co se dělo v jejím životě, velmi pomalu slábne. Prostřednictvím životních příběhů ostatních může na skupinové psychoterapii lépe porozumět tomu, co se stalo. Při překonávání pocitu beznaděje, souvisejícím s obtížným řešením konkrétních životních potřeb (bydlení, práce, peníze), má významné místo nenásilná pomoc, která nabízí, ale nepřikazuje a nenutí. Žena je pak schopna hledat další možnosti a v průběhu ozdravného procesu vidět a nalézat nová řešení. Důležitou roli při změně vnímání reality partnerského vztahu hraje skutečnost, že vysoké procento násilných partnerů odmítá spolupráci, blokuje existující možnosti materiálního řešení a do nouze uvádí i vlastní děti. Působením uvedených faktorů a řady dalších, které souvisí s individuálním osudem každé z obětí, se pomalu objevuje poznání, že pokud nedosáhnou vlastní změny, nezmění se nic v jejich životě. Postupné přijímání této skutečnosti vede z počátku ke zvýšení zmatku a nejistoty. Proto je důležitý nácvik některých praktických dovedností, hlavně komunikačních. Díky tomu se objeví zážitky, které jsou významné právě svou korektivní funkcí. Pouhý pokus odmítnout tlak partnera má za následek uvědomění si vlastních možností a postupně vede k přesouvání sil. Žena se pokouší o prosazení vlastních přání a potřeb a odmítá to, co nechce. Vyvolá tím přinejmenším údiv okolí, které je překvapeno, a začne na ženino chování reagovat jiným způsobem. Výsledkem těchto malých úspěchů je sílící ochota oběti pracovat na vlastní změně chování, resp. životního scénáře. Terapeutická práce se mimo jiné soustřeďuje také na uvolnění emotivního prožívání oběti. Předpokladem je snížení hladiny strachu a úzkosti, které jsou rozšířeny do řady osobnostních struktur a blokují efektivní způsoby chování. Neschopnost vyjádřit hněv je pro oběti násilí charakteristická. Práce s emotivním prožíváním a způsobem chování v rolích umožňuje přiblížit se k některým determinantám chování a prožívání, které souvisí s osobní historií. Pokud se podaří, aby oběť začala sama aktivně pracovat s vlastními možnostmi, uvědomila si své osobnostní zdroje, přestala se snažit o změnu ostatních a začala pracovat na vlastním rozvoji, dostali jsme se do závěrečné fáze. Charakterizuje ji, mimo jiné, sílící schopnost rozhodovat se a přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí, oběť si začíná uvědomovat, že je respektována a oceňována. Přesto, že je teprve na začátku dlouhé a nesnadné cesty ke změně, která je často plná bolestivých poznání, začíná si vážit sama sebe za to, co dokázala a upevňuje rozhodnutí, že už nikomu nedovolí, aby se k ní choval takovým způsobem.

31


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

Práce s obětí ambulantní formou: Cíl práce je totožný, ale proces motivace oběti při ambulantní práci vyžaduje užití jiných metod. S oběťmi lze pracovat individuálně nebo skupinově. Oběť začíná pracovat na změně ve chvíli, kdy požádá o pomoc, a tím zveřejní svůj problém. Zjištění v jaké fázi rozhodování je a jak vysoká je motivace, má v ambulantní práci zásadní význam. Hlavní metodou je motivační rozhovor a některé terapeutické postupy. Okruhy, na které je třeba se soustředit, jsou stejné jako u pobytového programu. Pokud žena zůstane ve stejném prostředí a neodejde od násilného partnera, pak je malá naděje na úspěch. V první fázi proto pracujeme na uvědomění si nezbytnosti faktické změny prostředí. Často však oběti zůstávají u násilných partnerů, protože se odchodu bojí, případně je odchod z nějakých důvodů opravdu nemožný. Řada z nich zůstává dále v kontaktu s odborným pracovištěm a dochází na terapeutická sezení nebo využívá sociálně právní poradenství. Tato skutečnost svědčí o tom, že oběť je ve fázi rozhodování a přijímání nutnosti změny. Spěch a tlak na řešení by v této fázi způsobil přerušení kontaktu. Celý proces zvažování a rozhodování je dlouhý, někdy trvá i několik let. Jiná je skupina ambulantních obětí, které přicházejí v době, kdy již s partnerem nežijí a potřebují podporu i faktickou sociálně právní pomoc. Řada z nich má psychické problémy, ale jsou rozhodnuty pokusit se změnit svůj život, odchod od manžela byl první krok. V těchto případech se pracuje na stejných osobnostních problémech jako v pobytovém programu. Do této skupiny patří i oběti, které před rozchodem s manželem přijdou konzultovat své rozhodnutí, nejistoty a obavy, které každé závažné rozhodování provází. Konec příběhů obětí domácího násilí není samozřejmě vždy tak ideální, některé se vracejí k partnerovi, jiné si najdou dalšího se stejným chováním, ale nemalé procento z nich dokáže uskutečnit změnu a zajistí tím sobě i svým dětem výrazně lepší kvalitu života. Proto je tak důležité pokoušet se a nabízet pomoc znovu a znovu.

n

Co je pro ženu ohroženou domácím násilím nejtěžší?

Hlavní problémy, které žena řeší po odchodu od násilného partnera: • Spory o děti, soud o svěření dětí do péče, domluva bezpečného kontaktu otce s dítětem, jak dětem adekvátně vysvětlit celou situaci • Finanční a bytová situace (ztráta domova, nízký vlastní příjem, časté velké zadlužení za dobu spolužití, hledání zaměstnání) • Vymezení a udržení hranic vůči bývalému partnerovi (ale často i vůči dětem, které přebírají vzorec chování od násilného otce, a širšímu okolí) • Sociální izolace – malá přirozená podpůrná síť rodiny a přátel • Ztráta iluze „šťastné rodiny“, pocity viny a selhání

32


3/17/2010 5:24:01 PM


• •

•

n

Socioekonomický propad (ženy i s dětmi se ocitají na hranici chudoby, ztrácejí dosavadní životní úroveň) Reakce dětí (často nereagují na změnu pozitivně, přijdou o své hmotné jistoty – pokojíček, kamarády… neumějí si vysvětlit, proč matka náhle situaci řeší tak radikálně, když často předtím tvrdila, že je vše v pořádku) Samostatné zajišťování životních potřeb svých i dětí ve vztahu k radikálně sníženému sebevědomí

Jak dlouho mohou být u Vás ženy v azylu a jaké služby se jim nabízejí? V azylovém domě Acorusu mohou být ženy až jeden rok. Nabízené služby: • základní sociální poradenství je zaměřeno na poskytování informací o způsobech řešení, zvládání nebo kompenzace obtížné sociální situace, o právech, povinnostech a nárocích vyplývajících ze systému sociálního zabezpečení, o právních aspektech krizové situace a odborných službách. • odborná právní pomoc zahrnuje poskytování právních rad o řešení konkrétních situací klientek, zpracovávání písemných materiálů k soudům a na relevantní instituce v případě složitějších kauz, právní zastupování apod. • psychologická a sociálně terapeutická pomoc je zaměřena na odstranění psychických problémů obětí domácího násilí, zmírnění symptomů posttraumatické stresové poruchy, nastartování změny životních stereotypů, odbourání pocitů viny, posílení sebevědomí a důvěry ve vlastní schopnosti, sebepoznání, uvědomění si vlastní hodnoty, nácvik dovednostívedoucích ke stanovení individuálních hranic. • pomoc v prosazování práv a zájmů zahrnuje doprovod uživatelek služeb na úřady, sociálně právní pomoc (vypracování žádosti o rozvod, svěření dítěte do péče apod.), pomoc s úředními listinami, korespondencí, pomoc při shánění bydlení, zaměstnání, umístění dětí do školy apod. • pedagogické poradenství je zaměřeno na zprostředkování prožívání dětí matce, porozumění situaci domácího násilí a jeho vlivu na dítě, hledání efektivních metod směřujících ke snížení následků traumatických zážitků u dítěte a rozšíření škály výchovných metod matky apod. • videotrénink interakcí, filiální terapie je zaměřen na zkvalitnění komunikace a vztahu matky k dítěti formou posilování drobných pozitivních momentů kladného zacházení a jednání s dítětem, trénink hry s dítětem, rozpoznávání signálů dítěte a zkvalitnění interakce mezi matkou a dítětem.

33


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

• odborná práce s dětmi je zaměřena na terapoeutické zpracování negativních zážitků a na volnočasové aktivity. Mezi nabízené terapeutické techniky patří arteterapie, scénotest a v případě dostatečného počtu dětí staršího školního věku i terapeutické skupiny. Volnočasové aktivity obsahují sportovní a rukodělné činnosti, modelování, hry s rytmem a pohybem apod. • podpůrné a vzdělávací programy představují doplňkové aktivity preventivního charakteru a zahrnují např. cvičení žen, rukodělné aktivity (batiky, práce s textilem, šití), keramiku, dámský klub (program vizážistky, kadeřnice), kulturní akce (divadlo, hudební produkce), vzdělávání (základy práce na PC, angličtina) apod. Všechny uvedené služby jsou pro klientky bezplatné. n

Jak většina z klientek řeší bytovou problematiku? Řešení bytové problematiky je různé a závisí na konkrétní situaci každé ženy a případném majetkovém vypořádání společného jmění manželů. Nejčastější možnosti, kam ženy po uplynutí doby pobytu v azylovm domě odcházejí, jsou: • sociální byt provozovaný Acorusem • obecní byt v majetku některé městské části • k rodinným příslušníkům • do podnájmu • do vlastního bytu, který si koupí do osobního vlastnictví (většinou jde o byty mimo Prahu) • do jiného azylového domu

Aktuální kontakt na Acorus telefonní nonstop linka: e-mail: web: kontaktní adresa:

283 892 772 [email protected] www.acorus.cz Legerova 20, Praha 2

34


3/17/2010 5:24:01 PM


ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy Mgr. Martina Hronová, manažerka o.s. ROSA

Občanské sdružení ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy poskytuje komplexní pomoc ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem. Občanské sdružení ROSA vzniklo v roce 1993 jako nadace a s ohledem na nový nadační zákon se v roce 1998 přeregistrovalo na občanské sdružení. ROSA poskytuje tři registrované sociální služby: 1. Informační a poradenské centrum ROSA pro ženy – oběti domácího násilí Ženám – obětem domácího násilí poskytujeme jednorázové i dlouhodobé psychosociální, sociálně terapeutické a sociálně právní poradenství. Poradenství je: bezplatné, mlčenlivé, pracovnice OS ROSA se řídí etickým kodexem, vždy stojí na straně oběti. Poradenství je poskytováno v týmu: socioterapeutka, psycholožka, sociální pracovnice. V případě potřeby zajišťujeme pomoc právničky, psychiatričky, dětské psycholožky. Ke konzultacím je vždy nutné se předem objednat na tel. 241 432 466, z bezpečnostních důvodů nepřijímáme nikoho bez objednání. Konzultace probíhají: po, út 9-18, st 9-16, čt 9-12 hod. na adrese: Podolská 242/25, Praha 4. 2. Azylové ubytování s utajenou adresou Azylové ubytování je určeno ženám – obětem domácího násilí ohroženým na životě násilným partnerem a jejich dětem. Vzhledem k utajenému pobytu obětí trestné činnosti není zpřístupněna adresa utajeného azylového domu. Kontaktní adresou je ROSA, Podolská 242/25, Praha 4. Kvůli utajení nemá azylový dům krizová lůžka. Klientky jsou k azylovému ubytování přijímány individuálně, vždy ale až po konzultaci v Informačním a poradenském centru. K pobytu nejsou přijímány z bezpečnostních důvodů ženy závislé na drogách a alkoholu, psychiatricky nemocné a agresivní. V azylovém domě je 9 pokojů vybavených novými kuchyňskými kouty s vařičem a lednicí. Součástí azylového domu je společenská místnost s televizí, herna pro děti, studovna, místnost s PC s možností internetu a prádelna. Sociální zařízení je na patře. Jako následnou péči ROSA provozuje i byt s utajenou adresou. Celková kapacita lůžek azylového bydlení o.s. ROSA je 32. Azylové ubytování je možné až po konzultaci v centru. Tel. 241 432 466, 602 246 102. 3. Telefonická krizová pomoc, internetové poradenství Telefonní linka 241 432 466 je v provozu ve všední dny během pracovní doby Informačního a poradenského centra (po, út 9–18, st, čt 9-16, pá 9-14 hod.). Krizová telefonní SOS

35


3/17/2010 5:24:01 PM

Domácí násilí

linka 602 246 102 je v provozu: ve všední dny 9-18 hodin. O radu se mohou oběti násilí a jejich příbuzní obrátit i prostřednictvím e-mailu na adrese: [email protected] Internetové dotazy jsou odpovídány do 24 hodin (mimo svátky a víkendy). Poradna na adrese [email protected] slouží nejen ženám, obětem domácího násilí, ale i teenagerům, dětem, které trápí násilí v jejich rodině, široké i odborné veřejnosti a pomáhajícím profesím. ROSA se zaměřuje i na prevenci násilí, pořádá semináře, školení, konference, vydává publikace. ROSA je členem mezinárodní sítě WAVE (Womens against Violence Europe). Více aktuálních informací o nabízených službách najdete na: www.rosa-os.cz a informace pro děti, teenagery, ženy i odbornou veřejnost na: www.stopnasili.cz .

n

Čím je práce s obětí DN specifická, co je pro ženu nejtěžší po odchodu od násilného partnera?

ROSA: Tím nejtěžším je pro ženu se vůbec rozhodnout pro odchod a odejít. Násilí většinou trvá delší dobu, žena je na partnerovi závislá, svůj podíl na tom má i kolo moci, ve kterém násilí probíhá – násilí není trvalé, ale opakuje se v cyklech, kdy se střídají akty násilného chování s dobou omluv a usmiřování. Většinou ve vztahu žijí i děti a ženy mají pocit, že by měly zachovat dětem i přes násilí ze strany partnera rodinu, jsou na partnerovi ekonomicky závislé. Specifikem je, že žena je nejen napadena, zraněna a sama potřebuje péči, ale zároveň se musí starat o děti, dát například návrh na předběžné opatření, řešit i sociálně právní otázky, případné vykázání partnera. Tím specifickým, co potřebuje žena ve fázi odchodu od partnera, není jen základní psychologické či právní poradenství s řadou rad a doporučení, ale právě specifická práce, která spočívá v dlouhodobém opakovaném psychosociálním, sociálně terapeutickém poradenství - a především v podpoře a odsouzení násilí, za které nenese vinu. Odpovědnost za násilí má vždy pachatel, který se ho dopouští. Je třeba nejen řešit sociálně právní otázky, ale i to, aby měla žena náhled na prožité násilí, na to, že se muž nezmění vzhledem ke kontrole a moci, vyvolávání strachu, kterými partnerku udržuje ve strachu. S obětí je třeba nejen hovořit o tom, co se jí stalo, ale vzhledem k tomu, že řada žen v důsledku prožitého násilí trpí depresemi, úzkostnými poruchami, posttraumatickou stresovou poruchou, je třeba se při práci s obětí zaměřit na posilování jejího sebevědomí a práci se stresem - to je právě specifikum ROSY. Specifické je i to, že v ROSE má každá klientka zpracován osobní bezpečnostní plán, který slouží k její ochraně – a to nejen v azylovém domě, kde je bezpečí prioritou, ale i pro klientky v běžném poradenství. Ženy, které ještě nemají na násilí náhled, totiž opaku-

36


3/17/2010 5:24:02 PM


jí obdobné chyby, neuvědomují si rizika, která jim hrozí ze strany partnera. Bohužel víme, že násilí se po odchodu od partnera stupňuje.

n

Jak dlouho mohou být u Vás ženy v azylu, jaké všechny služby jim nabízíte?

ROSA: Pobyt v azylovém domě s utajenou adresou je poskytován na 3 – 12 měsíců. Z počátku je azylové ubytování poskytováno na zkušební dobu 1 měsíce a poté se pobyt prodlužuje. Principy specializovaného utajeného azylového domu ROSA jsou: jasně vymezená cílová skupina - ženy, které zažívají domácí násilí a jsou ohroženy násilným partnerem na životě, utajenost a bezpečnost zařízení, kvalita služeb. V azylovém domě pracuje tým proškolených pracovnic, které rozumějí specifice domácího násilí. Jádro práce s týranými ženami spočívá v jejich posilování, dodávání síly, aby ženy dokázaly převzít kontrolu nad svými životy a překonaly pocit naprosté bezmoci. Prioritou práce je zajištění bezpečí a klidu pro týrané a traumatizované ženy, oběti domácího násilí. Se ženou v azylovém domě pracuje tým sociálních pracovnic, socioterapeutka, psycholožky. Každá žena má vypracován individuální plán služby a osobní bezpečnostní plán. Komplexní psychosociální, sociálně právní a socioterapeutická péče je poskytována bezplatně. Klientkám pomáháme s vyřízením zejména dávek hmotné nouze a státní sociální podpory. Mají možnost se obrátit na sociální pracovnice azylového domu, které jim pomohou se zorientovat v možnostech sociálních služeb a sociálního zabezpečení. Ženy se na nás mohou obrátit i s žádostí o doprovod na úřad či k soudu. Klientkám pomáháme v hledání bydlení, zaměstnání, vyřizování úředních listin či jiných materiálů a podporujeme je v jiných pro ně náročných situacích. V azylovém domě poskytujeme: individuální sociálně terapeutické konzultace, individuálně sociálně právní konzultace, individuální psychologické konzultace pro ženy, individuální psychologické konzultace pro děti. Sociálně terapeutické skupiny probíhají každý týden. Skupiny jsou zaměřené na reflexi stávající situace žen a jejich pokroky. Při skupinách také ženy diskutují o tématech, která jsou pro ně v daných chvílích důležitá. Upevňují se tak vztahy mezi ženami a pocit, že na „to“ nejsou samy. Ženy jsou vedeny k tomu, aby se navzájem podporovaly a pomáhaly si. Dětské skupiny probíhají paralelně se skupinovými konzultacemi pro ženy a to zcela úmyslně. Nejčastěji jsou zaměřovány výtvarně, pohybově či „hravě“. Děti se cítí s ostatními dětmi a vedoucí dětské skupiny bezpečně. Mají zde možnost hovořit o svých zážitcích i obavách a zjišťují, že nejsou na nic samy. Kluby pro maminky s dětmi jsou určeny zejména maminkám s menšími dětmi. Jsou založeny na prvcích kognitivně-behaviorální terapie, konkrétně imitačním učení, kdy se ženy navzájem bezděky učí od ostatních žen nebo bezděky učí ostatní ženy, jak s dětmi jednat, jak reagovat na jejich potřeby a požadavky. Terapeutické skupiny pro děti, svědky násilí, s dětskou psycholožkou probíhají v poradenském centru v omezených cyklech v závislosti na poskytnutých grantech. Podle možností azylového domu jsou pořádány různé kulturní akce, výlety.

37


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

Azylový dům nejsou tedy jen čtyři holé stěny a střecha nad hlavou. Utajený azylový dům o. s. Rosa je specializovaným zařízením, jehož cílem je poskytnout ženám ochranu a bezpečí, posílit je, aby překonaly pocit bezmoci a podpořit je tak, aby mohly znovu žít plnohodnotný život. V azylovém zařízení poskytujeme různé služby, které mohou klientky využívat.

n

Jak se daří klientkám řešit bytovou situaci?

ROSA: Klientkám v azylovém domě pomáháme v hledání bydlení a zaměstnání. Bohužel někdy nestačí ani rok pobytu v azylovém domě k vyřízení všech záležitostí u soudu a tak se často stává, že ženě pomáháme hledat místo v dalším azylovém zařízení. Některé ženy, když naberou síly, osamostatní se, si hledají vlastní bydlení či podnájmy, některé, když pomine nebezpeční napadení partnerem, proběhne rozvodové řízení a svěření dětí do péče, se mohou vrátit do svého domu a nebo ke svým příbuzným. Některé ženy mohou využít jako následnou péči ubytování v našem utajeném azylovém bytě (3+1) k další možné ochraně po uplynutí ročního pobytu v azylovém domě.

Aktuální kontakty na o.s. ROSA: o.s. ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy Podolská 242/25, 147 00 Praha 4, tel./fax: 00420–241 432 466, 602 246 102, e-mail: [email protected], [email protected] http://www.rosa-os.cz; www.stopnasili.cz

38


3/17/2010 5:24:02 PM


Bílý kruh bezpečí, o.s. Mgr. Petra Vitoušová, prezidentka BKB, o.s.

Přímá pomoc obětem, svědkům a pozůstalým po obětech kriminality (1991 – 2009) Bílý kruh bezpečí poskytuje prostřednictvím svých 11 pracovišť v 7 krajích ČR komplexní viktimologickou intervenci obětem a svědkům trestných činů včetně pomoci osobám ohroženým domácím násilím. Služba je odborná, bezplatná a diskrétní. Osobní kontakt zajišťuje vždy dvojice poradců, právník a psycholog. Pro Bílý kruh bezpečí pracuje v ČR celkem 205 specielně vyškolených právníků a psychologů na bázi dobrovolnické práce. Kapacita služeb v osobním kontaktu je 139 hodin týdně, v telefonickém kontaktu pomoc zajišťují dvě nonstop linky, které odbavuje pracoviště v Praze. V roce 2008 evidoval Bílý kruh bezpečí celkem 8353 kontaktů s oběťmi, svědky trestných činů a pozůstalými po obětech, z toho bylo 1029 osobních konzultací, 6772 kontaktů telefonických a 552 písemných. Služba pro oběti je kombinací standardního odborného poradenství, nadstandardních služeb (psychoterapie, doprovody k procesním úkonům, příprava na líčení u soudu, peněžitá pomoc, víkendové psychorekondiční pobyty, fyzioterapie) a nestandardních situací (výjezdy do nemocnice ke zraněným obětem, do místa bydliště pozůstalých, přeshraniční pomoc).

Služby (registrované sociální služby – telefonická krizová pomoc, odborné so ciální poradenství, intervenční centrum) Bílého kruhu bezpečí jsou zaměřeny na tyto oblasti: - porozumění a důvěra, znovuobnovení pocitu bezpečí - emocionální reakce (pocity studu a ponížení, lítost, hněv, zármutek a truchlení) - riziko rozvoje posttraumatické stresové poruchy, sekundární viktimizace - psychosomatické následky, fyzioterapie, krátkodobá podpůrná terapie - dilema, oznámení nebo neoznámení trestného činu - odškodnění a peněžitá pomoc - práva poškozeného a svědka v trestním řízení (zmocněnec aj.) - řízení před soudem (oddělené čekárny, vyloučení veřejnosti, nepřítomnost obžalovaného) - mimosoudní vyrovnání - trestný čin se stal v zahraničí - další individuální potřeby obětí a jejich blízkých

39


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

Pracoviště Bílého kruhu bezpečí v ČR Síť poraden: Brno – Liberec – Olomouc – Ostrava – Pardubice – Plzeň – Praha Intervenční centrum Bílého kruhu bezpečí Ostrava Centrála Bílého kruhu bezpečí Praha Linka Bílého kruhu bezpečí - nonstop  DONA linka - nonstop Adresy a dostupnost služeb na www.bkb.cz    

nonstop linka Bílého kruhu bezpečí – tel. 257 317 110 Linka poskytuje diskrétní a okamžitou pomoc, zejména psychickou podporu a odborné rady v kritických chvílích života po trestném činu. Je vstupní branou do systému komplexní pomoci: o pro oběti trestných činů o pro svědky trestných činů o pro pozůstalé po obětech trestných činů o pro blízké a známé obětí trestných činů V případě potřeby zprostředkuje nebo doporučí navazující služby v místě, vlastní poradny v sedmi krajích ČR nebo organizace spolupracující v síti garantované Bílým kruhem bezpečí v České republice a Evropě. V závažných případech předá záležitost se souhlasem volajícího Centrále Bílého kruhu bezpečí s návrhem na poskytnutí nadstandardních a nestandardních služeb.

Školicí a vzdělávací aktivity Bílého kruhu bezpečí, o.s. Bílý kruh bezpečí je školicím akreditovaným střediskem (akreditace MPSV ČR, registrace MV ČR – odbor vzdělávání) se zaměřením na zlepšování výkonu spravedlnosti v praxi. Cílovými skupinami jsou: policisté, soudci, státní zástupci, soudní znalci, advokáti, sociální pracovníci, zdravotníci, studenti VŠ. Lektoři Bílého kruhu bezpečí pravidelně přednášejí na Justiční akademii v Praze a v Kroměříži, na Policejní akademii v Praze, na fakultě humanitních studií FF UK. Bílý kruh bezpečí má širokou nabídku výcviků a přednášek, je pravidelným školitelem policejních pedagogů, metodiků a lektorů. Mezi frekventovaná témata přednášek a výcviků patří: Práva poškozeného v trestním řízení, Náhrada škody a peněžitá pomoc státu, Dopad trestného činu na oběť, Prevence sekundární viktimizace, Zákon na ochranu před domácím násilím, Pomoc osobám ohroženým domácím násilím, Stalking. V roce 2009 evidoval Bílý kruh bezpečí realizaci 168 školení a výcviků, kterých se celkem zúčastnilo 6243 posluchačů.

40


3/17/2010 5:24:02 PM


Publikační a osvětová činnost Bílý kruh bezpečí vydává 18 let vlastní periodikum, Zpravodaj BKB (čtvrtletník, 38 stran, distribuovaný do základní sítě knihoven, médií, do obou komor Parlamentu ČR). Bohatá je ediční činnost zaměřená na oběti a svědky, Bílý kruh bezpečí vydává zejména brožury a letáky, ale také plakáty a samolepky (Svědek u soudu, Náhrada škody, Pomoc obětem znásilnění, Práva poškozeného, Trauma oběti trestného činu aj.). V nakladatelství Grada vyšla v roce 2007 publikace autorů Bílého kruhu bezpečí Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů, v roce 2006 vyšla knížka Bílý kruh bezpečí 15 let pomáhá obětem kriminality), Ministerstvo vnitra vydalo za velkého přispění autorů Bílého kruhu bezpečí publikaci Oběti a novináři. Bílý kruh bezpečí realizoval několik významných kampaní, v roce 2001 kampaň v celé ČR zaměřenou na existenci domácího násilí, v roce 2007 na přijetí zákona č. 135/2006 Sb. a na institut vykázání, koncem roku 2009 kampaň zaměřenou na oběti latentní kriminality nazvanou „Řešte své problémy včas a cestou práva“. Legislativní a expertní činnost Bílý kruh bezpečí podal řadu podnětů k zákonodárným iniciativám (např. novela trestního zákona § 241, § 215a; novela trestního řádu § 44a), významným způsobem spolupracoval mj. na přípravě: 1/ zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, 2/ zákona č. 209/1997 Sb. poskytnutí o peněžité pomoci obětem trestné činnosti. V rámci organizačních opatření navrhl a prosadil zavádění oddělených čekáren pro svědky obžaloby u soudů v České republice. V rámci své expertní činnosti získal diagnostickou metodu SARA DN a adaptoval ji se souhlasem držitelů licence pro použití v České republice. Tuto metodu předal k využívání Policii České republiky. Bílý kruh bezpečí je od roku 1996 plnoprávným členem nadnárodní organizace Victim Support Europe (dříve The Forum for Victim Services), aktivně spolupracuje na tvorbě projektů, standardů, výzkumech, kontrole implementace a podkladech pro Rámcová rozhodnutí R EU v oblasti zacházení s obětmi trestných činů v EU. V roce 2008 se aktivně podílel na evropské konferenci konané v rámci předsednictví ČR v EU, která se konala v Praze a byla zaměřena na pomoc zranitelným obětem kriminality v EU. Projektová činnost Bílý kruh bezpečí realizoval řadu vlastních projektů a podílel se úspěšně na mnoha mezinárodních projektech.

41


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

nonstop linka Bílého kruhu bezpečí – tel. 257 317 110 Linka poskytuje diskrétní a okamžitou pomoc, zejména psychickou podporu a odborné rady v kritických chvílích života po trestném činu. Je vstupní branou do systému komplexní pomoci: o o o o

pro oběti trestných činů pro svědky trestných činů pro pozůstalé po obětech trestných činů pro blízké a známé obětí trestných činů

42


3/17/2010 5:24:02 PM


Kde nás v Praze najdete: Poradna Bílý kruh bezpečí - Praha U Trojice 1042/2 150 00 Praha-Smíchov

Bílý kruh bezpečí, o.s. pomoc obětem, svědkům a pozůstalým po obětech trestných činů

Nabízíme: • čas na rozhovor • setkání s psychologem a právníkem • právní informace • praktické rady a pomoc • morální a emocionální podporu • návrat k pocitu bezpečí • rady, jak získat náhradu škody (odškodnění od pachatele, peněžitou pomoc státu)

Poradna je otevřena: bez objednání úterý 17:00 – 20:00 hodin středa 17:00 – 20:00 hodin čtvrtek 17:00 – 20:00 hodin pro objednané pátek 9:00 – 13:00 hodin Telefon: Fax: e-mail: více informací

257 317 100 251 512 299 [email protected] www.bkb.cz

Poskytujeme: • odborné sociální poradenství • bezplatné, odborné a diskrétní služby • nadstandardní služby ve velmi závažných případech spojených s násilným trestným činem (např. doprovod k soudu, návštěva zraněné oběti v nemocnici, výjezd k pozůstalým, krátkodobá podpůrná terapie, psychorekondiční víkendový pobyt)

Služba„poradnaBíléhokruhubezpečíPraha“ je registrována dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pod číslem 6288606.

Nonstop linka krizové pomoci Bílý kruh bezpečí: 257 317 110

Řekli o našich službách: „Bála jsem se jít svědčit k soudu. Opravdu moc pro mě znamenalo, že mé obavy vzali lidé z Bílého kruhu bezpečí vážně.“ „Po pokusu vraždy na naší dceři se nám zbortil celý svět. Do 24 hodin jsme byli s manželem a synem v poradně Bílého kruhu bezpečí. Podpora, informace a terapie nám pomohly zvládnout první dny a týdny. Dcera přežila a čerpala pomoc BKB také.“

Řekli o našich službách: „Přestože k trestnému činu došlo v zahraničí, spojil se v našem případě Bílý kruh bezpečí s partnerskou organizací ve Švédsku. Nám poskytl podporu, terapii a právní informace, pachatel byl dopaden, odsouzen a my se snažíme zapomenout a žít dál.“

DONA linka 251 51 13 13 NONSTOP Pomoc osobám ohroženým domácím násilím

43


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

Posttraumatická stresová porucha u obětí domácího násilí Doporučení pro komunikaci s ohroženou osobou

44


3/17/2010 5:24:02 PM

Posttraumatická stresová porucha u obětí domácího násilí

Jedině znalosti zabrání chybám při rozhodování o obětech násilí rozhovor o.s. ROSA s psychiatričkou a soudní znalkyní MUDr. Danou Kertészovou Text je přetištěn se svolením o.s. ROSA ze Zpravodaje ROSA 1-2/2008, zdroj: http://www.rosa-os.cz/o-nas/zpravodaj-rosa/

Soudci mohou někdy na tyto ženy pohlížet jako na nedůvěryhodné, jako na ženy s problémovým chováním. Sociální pracovnice zase tyto ženy mohou vnímat jako problémové, kterým není co věřit a se kterými se nelze dohodnout. Problémy s nimi mají i soudní znalci, kteří je ve svých znaleckých posudcích posuzují jako nevyzrálé osoby s poruchami chování. Tyto ženy často ztrácejí práci, přátele a někdy rozhodnutím soudu i své děti, čímž přijdou o svoji poslední jistotu. O koho se jedná? – o ženy, které trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Problém je často v tom, že ženy si často nechtějí tuto poruchu přiznat, nebo s ní zajdou za odborným lékařem pozdě. Jedná se o poruchu, která přitom výrazně ovlivňuje jednání obětí násilí. Tuto poruchu nespojují s oběťmi dlouhodobého domácího násilí ani mnozí odborníci - soudci, policisté, vyšetřovatelé, sociální pracovnice, ba dokonce ani někteří soudní znalci, kteří z neznalosti tuto poruchu neuznávají nebo ji zlehčují. Tato porucha má přitom svoji přesnou diagnózu. Na podrobnosti jsme se zeptali psychiatričky a soudní znalkyně MUDr. Dany Kertészové: Otázka: Co je vlastně posttraumatická stresová porucha? DK: Posttraumatická stresová porucha je medicínská diagnóza. Je to reakce či odezva na zažitý stres. Je to porucha na základě silného stresujícího momentu, neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu – může to být stejně dobře jak zemětřesení, tak rozvod, úmrtí v rodině či domácí násilí. Délka zážitku přitom nehraje roli, jde spíše o intenzitu a dopad podle osobnostní konstituce a struktury osobnosti. Kromě prokázaného zažitého traumatu, musí být u této poruchy přítomno opakované, neodbytné vybavování, znovuprožívání události ve vzpomínkách, denních živých představách a snech. Otázka: Jak se porucha projevuje? DK: Úzkostí, strachem, tísní, zdravotními projevy, jako jsou bušení srdce, bolesti žaludku a zažívací obtíže způsobené stresem. Osoba, která touto poruchou trpí, dokáže laicky řečeno dosti často svým jednáním naštvat okolí. Reaguje na okolí a okolní podněty nepřiměřeně, hystericky, patologicky. Okolí takového člověka je někdy překvapeno a zděšeno, nechápe, proč takto jedná.

45


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

Lidé v jeho okolí vnímají muže či ženu, kteří touto poruchou trpí, jinak než ostatní – takového člověka mohou dokonce obvinit, že je nespolehlivý, náladový, nezvládá své úkoly… Obvyklými doprovodnými jevy jsou zmíněné vegetativní problémy, dráždivost, nespavost a přehnané úlekové reakce včetně poruchy nálady a abnormální chování. Mezi typické projevy patří emoční otupělost, postupné uzavírání se do sebe, stranění se lidem, ztráta zájmu, vyhýbání se situacím, které by jim mohly stresovou událost připomínat. Pacient s touto poruchou postupně přestává „prakticky“ fungovat, má problémy v zaměstnání a se svým okolím. K tomu se mohou přidružit úzkost, deprese, sebevražedné myšlenky. Stav může komplikovat užívání drog a nadměrné pití alkoholu. Po těchto látkách se dostaví okamžitá úleva, ale pak může následovat ještě hlubší deprese a psychické oslabení, které mohou vést pacienta k sebevraždě. Otázka: Projeví se porucha okamžitě po nějakém devastujícím zážitku? DK: Porucha vzniká jako zpožděná, projeví se obvykle do šesti měsíců po stresujícím zážitku. Prakticky to znamená, že se jedná o opakované prožívání traumatu. Stresující událost nelze vytěsnit z mysli, oběť se k ní stále vrací ve vzpomínkách a ve snech, jedná se o vtírané myšlenky. Otázka: Uvědomuje si člověk, že trpí touto poruchou? DK: Postupně se k poznání dopracuje. Většinou se lidé postižení touto poruchou nejdříve upnou na somatické obtíže a začnou navštěvovat lékaře. Když jsou somatická vyšetření bez patologického nálezu, lékaři jim doporučí návštěvu psychiatra. To je správný postup, protože u těchto lidí se tak oslabí přirozená obava, ostych, ale i obavy z toho, že by mohli být nařčeni, že simulují. Pak si začnou postupně uvědomovat příčinu, nebo ji hledat. Otázka: A tady nastává skutečně zásadní problém. Vezměte si situaci, kdy například žena s rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchou má jít k soudu – například se rozvádí, nebo soud řeší její brutální napadení. Musí vypovídat, proti ní stojí zkušený obhájce násilného partnera, který se snaží každé její slovo zlehčit, znevěrohodnit. Jak se taková žena může u soudu projevovat a jak může na soudce, vyšetřovatele, sociální pracovnice působit? DK: Jako nevěrohodný svědek, dokonce může vyvolat dojem, že lže, protože si při opakovaném líčení situace před soudem může odporovat, popisovat událost rozdílným způsobem. To je dáno tím, že se snaží podvědomě vytěsnit traumatizující zážitky. Pak to ale působí, že si vymýšlí. To je častý projev, zejména u obětí domácího násilí. To, jak je přijímána, chápána okolím, ji ale současně dál traumatizuje. Otázka: Dá se s touto poruchou bojovat? DK: Velmi úspěšně. Nedá se jí efektivně předcházet, ale když přijde klient či klientka v rané fázi, tak je efekt velmi dobrý. Využívá se kombinace leků a psychoterapie. Otázka: Jak dlouho léčení probíhá? DK: Doba léčby se nedá předem určit, záleží na osobnostní struktuře postiženého a na řadě dalších faktorů. Otázka: Dá se tato porucha zvládnout vlastními silami? DK: Lépe je od počátku spolupracovat s lékaři či odborníky. Někdy pomáhá i to, že pacient pochopí, o co se jedná, co zažíval či prožil.

46


3/17/2010 5:24:02 PM


Otázka: Nesouvisejí obavy z návštěvy u psychiatra u obětí DN také s tím, že by léčba mohla být zneužita například u soudu při rozvodovém řízení? Například advokáti násilného partnera se mohou snažit klientku před soudem vylíčit jako duševně nemocnou. DK: Klienti se nebojí přijít v těch případech, kdy je pošlou za psychiatrem lékaři, kteří nenajdou tělesné onemocnění. Nebo přijdou sami, když například vyzkouší jako reakci alkohol - a ono se jim uleví jen okamžitě. Pak si uvědomí, že něco není v pořádku. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že se u soudu může ze strany advokátů objevit takové nařčení. Otázka: To, že žena hledá pomoc u psychiatra, není duševně nemocná by ale nemělo být přitěžující okolností, spíše naopak. Co tedy dělat? DK: Proto klientkám doporučuji, aby v této fázi nečinily žádná nezvratná osobní rozhodnutí, ani doma, ani v zaměstnání, neopouštěly zaměstnání, nedávaly výpověď, protože v této fázi se cítí, že jsou nevýkonné. Doporučuji jim, aby prostě odložily úřední jednání. Otázka: Jenže i v době akutní fáze posttraumatické stresové poruchy musí ženy chodit k soudu, jednat se sociálními pracovnicemi, projít řízením se soudními znalci. To vše může zásadně změnit jejich osud, může je připravit o děti, o majetek, mohou tak být nepřímo donuceny dál žít s násilnými partnery. DK: Proto by se měly zmíněné profese, tedy zejména lidé ze státní správy, kteří přicházejí do styku s oběťmi domácího násilí, vzdělávat i tom směru, aby dokázali rozpoznat, kdy žena jedná pod vlivem posttraumatické stresové poruchy. Bezesporu by to prospělo jak při rozhodování soudů, tak státních orgánů, přispělo by to k objektivnímu posouzení konkrétních případů. Odborníci, kteří se setkávají s případy domácího násilí, by měli mít alespoň povědomí, že tato porucha existuje. Odpadlo by potom nesprávné posuzování jednání žen v akutní fázi jako slabost, nevěrohodnost, hysterie atd. Je třeba počítat s tím, že zejména advokáti pachatelů mají sklon tuto poruchu zlehčovat, zejména její hlavní příčinu - totiž velký stres. Znám případ, kdy advokát prohlašoval, že touto poruchou by mohla trpět i žena, která zažije velkou bouřku. Otázka: Hrají při této poruše roli nějaké podpůrné vlivy, jako je například výchova v dětství, genetika? DK: Určitě, protože predisponujícím faktorem je osobnostní struktura, ta je daná geneticky a je ovlivněna i výchovou. Neurotické projevy, různé osobností rysy snižují práh pro rozvinutí syndromu či jeho průběhu. Není to ale nezbytné či automatické, že každý neurotik a astenik bude trpět touto poruchou. Ale i člověk, který prožil šťastné dětství, může trpět touto poruchou, podobně jako osobnost normálně osobnostně strukturovaná. Otázka: Projevuje se tato porucha spíše u žen, nebo u mužů ? DK: Je to jedno, ale z ambulantní praxe mohu potvrdit, že se častěji s žádostí o pomoc na nás obracejí ženy. S MUDr. Danou Kertészovou hovořil PhDr. Jiří Vavroň

47


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

ACORUS: Domácí násilí a posttraumatická stresová porucha PTSP Předkládáme výňatek z textu z publikace: Bednářová, Z., Macková, K., Wünschová, P., Bláhová, K. 2009. Domácí násilí Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus. Kapitola OSOBA OHROŽENÁ DOMÁCÍM NÁSILÍM Posttraumatická stresová porucha je u osob zažívajících domácí násilí velmi častá a znamená pro ně výrazné ovlivnění kvality života negativním směrem. Vzniká jako opožděná nebo protrahovaná reakce na závažný stres nebo traumatickou událost, která přesahuje běžné zkušenosti člověka a je zpravidla spojena s intenzivními pocity úzkosti, bezmoci a zděšení. Mezi symptomy posttraumatické stresové poruchy patří: • flashbacky • ustrnutí neboli zamrznutí • zvýšená dráždivost Flashbacky znamenají automatické znovuprožívání traumatu se všemi tehdejšími emocemi a tělesnými reakcemi dlouho potom, co nebezpečí pominulo. Emoční a tělesné reakce jsou stejně intenzivní jako v době traumatické události, objevuje se např. iracionální strach, bušení srdce, pocení, zrychlený dech, zvýšená hladina adrenalinu. Spouštěče, které tyto reakce vyvolají, se vyskytují v různých senzorických formách, např. vizuální dojmy, čichové vjemy, zvuky, tělesné vjemy apod., které něčím připomenou traumatickou událost. Mezi příznaky ustrnutí zařazujeme vyhýbání se okolnostem, které jsou třeba vzdáleně spojené se stresorem, přičemž před vznikem traumatické události se toto vyhýbání neprojevovalo. Oběť se vyhýbá lidem, odvrací se od běžných sociálních kontaktů a má zcela zablokované emoce, tzn., že není schopna prožívat radost ani ventilovat vztek. Její mimika je nevýrazná a mnohdy neodpovídá závažnosti sdělovaného obsahu. Často si nedokáže vybavit některé důležité momenty traumatické události. V této souvislosti hovoříme o amnézii. Zvýšená dráždivost se projevuje vnitřním nastavením obranného systému do stavu neustálé pohotovosti, jako by se nebezpečí mohlo každým okamžikem vrátit. Chybí základní úroveň uvolněnosti, tělo je stále ve střehu a vždy připraveno zareagovat. Oběť se snadno vyleká a i na malé podněty reaguje nepřiměřenou vzrušivostí. Je velmi úzkostná a mohou se u ní objevit různé fobie, např. z uzavřené místnosti, tmy, prostoru uvnitř auta, psů apod. Tělesné projevy zahrnují napětí v těle, strnulost, pocity na zvracení, dýchací potíže, mravenčení v prstech, studené končetiny, stavy bolesti bez lékařských nálezů a další. Zvýšená dráždivost přetrvává nejen v bdělém stavu, nýbrž i ve spánku, což se projevuje jeho poruchami a následnou zvýšenou únavou.

48


3/17/2010 5:24:02 PM


Doporučení pro komunikaci s obětí domácího násilí o.s. ACORUS Ohrožená osoba zpravidla dlouhodobě žije ve stresu. Soužití s násilným partnerem její chování a prožívání deformuje, často se může jevit jako nesympatická, nesebevědomá, nevyrovnaná, hysterická a na první pohled může působit nevěrohodně. Její kontakt s dětmi je touto situací v rodině rovněž poznamenán, to ale neznamená, že nechce a nemůže být dobrou matkou. Často se snaží chování partnera bagatelizovat, omlouvat, nepřipouští si závažnost situace (např. nebil mne, jen mi občas dal pár facek…). Mnohdy přijala vidění světa z agresorova zorného úhlu, tzn. že sebe vidí jako neschopnou, špatnou, vinnou za nastalou situaci. Bývá emočně závislá na partnerovi, během procesu odpoutávání se od něj může vysílat rozporuplné signály (pro okolí nepochopitelné návraty zpět k partnerovi, emoční závislost na něm). Když je domácí násilí zveřejněno a ohrožená osoba vyhledá pomoc, je pro ni i děti tato situace vysoce ohrožující, protože násilná osoba zpravidla zvýší psychický teror a někdy i fyzické napadání je brutálnější. V této situaci doporučujeme: • nehledat viníka rozpadajícího se vztahu • nesnažit se doporučovat párovou terapii ani mediaci (terapie je možná až po uznání chyby a po základní reflexi situace abusorem) • zajistit bezpečí pro matku a děti • nenutit oběť k odchodu, pokud není připravená a motivovaná • neříkat jí, co má dělat, ale nabízet možnosti pomoci Doporučení pro vedení rozhovoru s ohroženou osobou: • strukturovat konzultaci – čas, obsah • informovat o tom, co ji čeká • musí-li čekat, zajistit letáky, informace písemně, domluvit se s ní na časovém harmonogramu • nenechávat čekat dlouho • zajistit pohodlí a základní potřeby – pití, záchod, teplo x chlad, ticho • nabídnout možnost vystupovat anonymně nechat ji vybrat, kde chce sedět (fobie, úzkost) • nedělat v přítomnosti oběti rozmáchlá gesta a prudké pohyby (zvýšená dráždivost, lehko se vyleká) • používat klidný ne příliš hlasitý hlas (citlivější na hluk) • snažit se odblokovat všechny nepřiměřené hluky v místnosti

49


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

• • • • • • • • • • • • • • • •

v některých případech je lepší, když s ohroženou osobou jedná pracovník stejného pohlaví dát najevo zájem mluvit srozumitelným jazykem nepoužívat výrazy, kterým by oběť nemusela rozumět nechtít znát detaily násilí (riziko flashbacků) respektovat, pokud oběť naznačí, že nechce o některých skutečnostech mluvit, nenaléhat ocenit, že vyhledala pomoc používat otevřené otázky („můžete mi o tom říct víc“) potvrzovat emoce („chápu, že je vám zle, že se vám chce plakat…“) zrcadlit („rozumím tomu tak, že….“) nepřerušovat výpověď oběti („ano – série“) pojmenovat domácí násilí a jeho neakceptovatelnost ujistit, že vinu nenese oběť neudílet rady, nenutit k řešení aktivovat k nalezení vlastní cesty informovat o možnostech řešení respektovat její rozhodnutí, i když s ním nesouhlasíme a nerozumíme mu navrhovat malé dosažitelné cíle

Doporučení pro případy podezření, že jde o oběť DN Pokud má však sociální pracovník podezření, že kontaktovaná osoba zažívá násilí v partnerském vztahu, přestože to sama přímo nezmínila, neměl by se zdráhat s ní na toto téma hovořit. Doporučení pro rozkrývání DN • vyslovte své podezření a projevte účast (nelitujte) • opatrně se zmiňte o zraněních, která jsou na oběti patrná, ale neptejte se dál, pokud sama na toto téma nechce hovořit • poskytněte “nepřímé poradenství”, například touto formou: “Existují zařízení poskytující pomoc lidem, kteří trpí násilím…“ • projevte pochopení pro odmítavou reakci oběti (“chápu, že se o tom bojíte mluvit, bez vašeho souhlasu nebudu nic podnikat”) • jasně a konkrétně nabídněte svou pomoc (dohodněte se s obětí kdy, kde a jak vás může zastihnout, zeptejte se, zda se s ní můžete sama zkontaktovat, příp. prostřednictvím koho to můžete udělat.) • nabídněte konkrétní praktickou podporu (pravidelné rozhovory, doprovázení na úřady, informace o zařízeních, která se specializují na pomoc obětem domácího násilí)

50


3/17/2010 5:24:02 PM


Doručení pro komunikaci s obětí domácího násilí o.s. ROSA IC Praha: V čem může být projev ohrožené osoby specifický, rozporuplný? ROSA: Je třeba připomenout, že oběti se cítí zodpovědné za násilí, trpí pocity viny, často popírají strach a hněv, který cítí. Za násilí se stydí, dlouho se snaží situaci zvládat samy, vytěsnit, popřít, přizpůsobit se, udělat vše pro to, aby k násilí nedocházelo. Psychickými projevy obětí může být nízké sebevědomí, deprese, pocity naprosté bezmoci, úzkost, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, noční můry, flashbacky traumatických událostí, posttraumatická stresová porucha. Řada obětí může vykazovat znaky tzv. Stockholmského syndromu, tedy spoluzávislosti na pachateli, což může být pro řadu policistů a úředníků zcela nepochopitelné. Mohou i při zásahu policie svého trýznitele bránit. Řada výzkumů potvrzuje, že oběti vystavené násilným situacím dodržují strategie přežití a identifikují se s pachatelem. Stockholmský syndrom je definován vytvořením emocionálního vztahu mezi násilníkem a obětí, identifikací oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží „zavděčit“ svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a podvědomě tak chrání svůj život. Stockholmský syndrom se podílí i na tom, že vzrůstá strach oběti se změny a zásahu okolí – obává se, co bude následovat, pokud nevyhoví agresorovi, jakákoli změna navíc může z jejího pohledu ohrozit její život. Dlouhotrvající „zajetí“v násilném vztahu má někdy za následek hluboké změny v identitě oběti. Řada obětí může trpět posttraumatickou stresovou poruchou a její projevy mohou být pro úředníky naprosto nepochopitelné. Může se jim zdát, že tyto ženy reagují nepřiměřeně, někdy až hystericky, jsou nepřesvědčivé, mění své výpovědi, některé z obětí mohou být v důsledku prožitého stresu i útočné, některé jsou plačtivé: je třeba vždy pamatovat na to, že před sebou máme oběť, která prošla delším obdobím psychického či fyzického týrání, má řadu traumatických zážitků. Při jednání s obětí násilí mohou mít úředníci, soudci, policisté pocit, že je nevěrohodná, mohou mít dojem, že lže, protože si při opakovaných výpovědích či soudních líčeních může odporovat, popisovat událost rozdílným způsobem. Je to dáno tím, že se snaží podvědomě vytěsnit traumatizující zážitky. Skutečně si je nepamatuje a nebo si vzpomene až po velmi dlouhém období. Souvisí to s obrannými funkcemi mozku, který se snaží trauma vytěsnit a ve vědeckých studiích jsou už popsány i chemické změny, které způsobí, že si traumatické zážitky skutečně nepamatujeme. K těmto studiím například přistupuje soudní praxe v USA. Kdo ale nepracuje a nemá zkušenost s traumatizovanými osobami, může mít pocit, že si oběť tím, že mění výpovědi, prostě vymýšlí. IC Praha: Jak vést rozhovor s ohroženou osobou v případě prvního kontaktu? ROSA: Přestože je domácí násilí vnímáno jako vážný celospolečenský problém, ze zkušeností obětí i odborníků, kteří se touto problematikou zabývají, vyplývá, že ve společnosti stále přetrvává řada mýtů, které znesnadňují pozici oběti a naopak pomáhají

51


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

násilníkům - jako například - „…..že ženy své partnery k násilí vyprovokují, mohou tedy za to“, „…poznal bych násilníka na první pohled“…,“to není násilí, je to jen vzájemný konflikt, neshoda, hádka…“ Bohužel tyto mýty přetrvávají nejen mezi širokou veřejností, ale i mezi pracovníky profesí, které se s oběťmi setkávají a měly by jim být nápomocny. Stále přetrvávající mýty pak brání obětem, aby se svěřily s prožitým násilím. Na druhé straně jsou překážkou v účinné pomoci obětem. Pokud těmto mýtům věříme, je naše pomoc limitována a oběti jsou naopak viktimizovány: násilí je omlouváno a je jim dáváno za vinu stejně tak, jako to dělá osoba, která se násilí dopustila. Při kontaktu s obětí násilí může dojít asi k největším chybám a omylům. V případě násilí ve vztahu nesmí nikdy dojít ke konfrontaci násilníka a oběti. Zcela nevhodné je hovořit s tím, kdo se dopouští násilí, jako s prvním. Pokud dojde k takové situaci, je vzhledem k dynamice násilí velmi pravděpodobné, že oběť násilí bude za nežádoucí chování (zveřejnění násilí) potrestána. Nejdůležitější v této situaci je bezpečí oběti násilí. Mezi obecné principy práce s obětí násilí patří: v prvé řadě je nutné získat důvěru oběti. Hlavním důvodem, proč oběť zůstává v násilném vztahu, je totiž strach a naprostá bezmocnost. Při kontaktu s obětí zachovávejte klid. Nikdy nedávejte oběti otázky, které by jí mohly dávat násilí za vinu (např.: „Vyprovokovala jste ho nějak, že vám tohle udělal?“). Obětem naslouchejte, důvěřujte, nesuďte je. Neobviňujte je. Jasně odsuďte násilí, za které není oběť odpovědná (nikdy neříkejte: „A proč už jste ho neopustila?“). Respektujte samostatnost oběti. Můžete oběti pomoci sestavit bezpečnostní plán, ale současně ji ve vašem regionu odkažte na organizaci, která se specializuje na pomoc ženám - obětem domácímu násilí, tak, aby našla specifickou podporu. Pokud je oběť zraněna, pomozte jí vyhledat lékařské ošetření. Nikdy při rozhovoru s obětí násilí nebuďte direktivní, oběť musí cítit, že je pro vás důležitá, že ji věříte, stojíte na její straně. V o.s ROSA stojíme vždy na straně oběti, i když se ptáme opatrně, co se stalo, nikdy nehledáme otázkami, proč se to stalo. Odsoudíme násilí, které oběť zažila, a nikdy nedáváme ženě – oběti zraňující otázky. Prioritou intervence je vždy bezpečnost ženy, oběti domácího násilí. Znamená to všechny kroky s obětí naplánovat: pokud není oběť v bezpečí, je velmi nebezpečné, aby podala trestní oznámení na svého násilného muže a vrátila se zpět do bytu, právě v tuto dobu může násilí nebezpečně eskalovat.

52


3/17/2010 5:24:02 PM

Děti a domácí násilí


53


3/17/2010 5:24:02 PM

Domácí násilí

Dítě a domácí násilí Mgr. Zora Dušková

Motto: “Domácí násilí v rodině působí na děti více než všechna genetická postižení.” MUDr. František Koukolík Dětské krizové centrum funguje od roku 1992. Zabývalo se především řešením CAN (syndrom zneužívaného a zanedbáváného dítěte) domácí násilí je psychické týrání. Když se jedná o jeho vliv na dítě, je potřeba vypracovat odborný posudek. Posudek by měl mapovat minimálně tyto oblasti: 1) dopad domácího násilí na psychický stav dítěte, na jeho celkový vývoj a vývoj jeho osobnosti 2) vliv domácího násilí na celkové vztahy v rodině 3) vliv domácího násilí na vztah dítěte k agresorovi i k submisivnímu rodiči – každý z nich selhává v jiné oblasti rodičovských kompetencí 4) stanovení příčin dysfunkčnosti rodiny, zmapování faktorů, které vedou ke vzniku, rozvoji a udržování domácího násilí a/či jiných forem dysfunkčnosti v rodině 5) určení prognózy a možnosti sanace vztahů v rodině Opakované vystavení dítěte okolnostem domácího násilí traumatizuje dítě podobně jako jiné formy týrání či zneužívání dítěte. Následky mohou zasahovat všechny oblasti lidského prožívání a chování. Zasažena bývá emocionalita dítěte, jeho prožívání je deformované, nejednou dítě reaguje emoční inhibicí (útlumem schopnosti prožívat a emočně odpovídat na podněty; vzniká emoční prázdnota; aby vůbec něco cítilo, může začít hledat zdroje nadměrně silných prožitků, v pozdějším věku jde nejednou i o experimenty s psychoaktivními látkami, sebepoškozování, rizikové chování, adrenalinové zážitky apod) nebo naopak nadměrnou emoční excitací (zesílení prožitků, nárůst úzkostnosti, potřeby kontrolovat okolí, podrážděnosti, emoční lability). Zasaženy mohou být obecně interpersonální vztahy a schopnost dítěte ve vztazích zdravě fungovat, ohrožené dítě se může stahovat ze vztahů vrstevnických i rodinných, může propadat do izolace. Celkový vývoj dítěte a vývoj jeho osobnosti se dostává nejednou do nerovnováhy, disharmonie. Sebepojetí ohroženého dítěte je narušené, dítě nemůže prožívat svoji hodnotu, cítí se devalvované, ponižované, přechází do sebeobětování, opomíjí své potřeby ve prospěch druhých, v důsledku čehož může zažívat frustraci a především citovou deprivaci; již v útlém věku pro sebe nepožaduje nic, snaží se neupoutávat pozornost, je tiché, trpělivé, ničeho se nedožaduje, vydrží v klidu i bez podnětů. Jsou narušeny nejzákladnější podmínky pro zdravý vývoj dítěte – bezpečí domova, bezpečí a pevnost

54


3/17/2010 5:24:02 PM


vztahů, přijetí a láska k dítěti. Dítě zaujímá postoj i k vlastnímu násilí. Buď se s ním identifikuje, a pak se samo může začít chovat agresivně (neboť jediné bezpečí pro něj může být zaútočit první, demonstrovat svoji sílu dříve, než to udělá někdo druhý), často se ale také může identifikovat s obětí a rozvinout tzv. „syndrom přizpůsobení“. Ten zakládá vysoké riziko do budoucna a zvyšuje pravděpodobnost, že i v budoucnosti, nejen v dětském věku, ale i v dospělém, se bude takový jedince snáze stávat obětí dalším agresorů a manipulátorů a nebude se umět proti tomu vzepřít a vymanit se. Neboť jeho obranou je rezignace, přijetí situace, bezmocnost. Na problematice domácího násilí bychom měli sledovat dvě roviny:  ochranu dítěte před DN  dopad násilí na dítě Někdy bývá chybně vykládán zájem dítěte. V případě rodin, kde došlo k rozvoji domácího násilí, je třeba zájem dítěte posuzovat mnohem precizněji než v případě „zdravých rodin“ a mnohem více rozumět potřebám dítěte. Často diskutovanou otázkou je střídavá péče. Aby dítě v konečném důsledku nepoškozovala, klade zvýšený nárok na schopnost rodičů komunikovat spolu, vyměňovat si informace o dítěti, vycházet si vstříc. V zásadě je vhodná pro zralé rodiče, vstřícné, bez silných emočních zranění pramenících z rozvodu, neboť tyto často výrazně blokují možnost dohody a komunikace. V rodinách s výskytem domácího násilí lze tyto podmínky zajistit jen minimálně. Je zde zvýšené riziko, že násilný rodič bude diktovat podmínky ze své dominantní pozice a submisivní rodič nebude mít možnost prosadit oprávněné potřeby dítěte a jejich naplňování. Stejně tak je obtížné spolehnout se na to, že násilný rodič nebude dítětem manipulovat, nebude ho ovlivňovat proti rodiči submisivnímu. Otázku, zda se má dítě násilného rodiče s tímto rodičem stýkat, je třeba posuzovat velmi citlivě a vždy na základě hluboké znalosti konkrétní situace a na základě konkrétního posouzení postojů a vztahového rámce dítěte. Pro některé dítě je řešením, aby byl kontakt s agresivním rodičem přerušen, aby nebylo do takového kontaktu nuceno, aby byly jeho prožitky a postoje respektovány; jiné dítě by ztrátu rodiče neslo bolestně a navzdory okolnostem od rodiče získává důležité city a podněty. Takový posudek by měl vypracovávat odborník, který je s dítětem a rodinou déledoběji v kontaktu, který má možnost reagovat i na změny v potřebách a postojích dítěte. Pokud již dochází k rozpadu rodiny, je žádoucí dítě o tomto informovat, a to přiměřeně jeho věku, pravdivě a bez emočních výlevů. Je vhodné také nebát se jasně označit patologické chování, pojmenovat příčinu. Kromě jiného je sdělením směrem k dítěti – toto jsou okolnosti, před kterými tě budu chránit, které ti ubližují, kterým nesmíš být vystavováno. Dítě reaguje na agresi a násilí a na to, že se násilí týká dvou pro něj nejdůležitějších osob.

55


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

Pro dítě je nejdůležitější:  získat důvěru v dobro světa, povědomí o reálných rizicích  získat důvěru k lidem (skrze rodiče a to, jak rodiče dokáží citlivě vnímat a přiměřeně uspokojovat potřeby dítěte), rodiče naplňují potřeby dítěte. Dítě potřebuje cítit, že jsou pro něj emočně bezpeční. Pokud to necítí, ztrácí bazální jistotu. Vliv domácího násilí a agrese na dítě:  čím je dítě mladší, tím méně diferencuje, má tendenci reagovat generalizací, úzkostí, reaguje psychicky i somaticky (nemoc apod.)  dítě nemá prostor vyjádřit, co by si autenticky přálo a co autenticky prožívá. Nejednou nemůže hovořit o svých úzkostech a obavách, protože se brání tomu, aby zatěžovalo „svými starostmi“ submisivního rodiče, cítí za něj zodpovědnost. Nemůže otevřeně vyjadřovat své pocity ani před násilným rodičem, může prožívat strach z trestů za své pocity a postoje. Může být také vystaveno silnému nátlaku a manipulaci ze strany agresora, aby se přiklonilo na jeho stranu. V mnoha případech bohužel nemůže dítě vyjádřit své postoje a pocity ani při kontaktu s odborníky, brání mu v tom strach z potrestání, z pocitu, že „zrazuje nepreferovaného rodiče“, že neposlouchá násilného rodiče. Nejednou tak dítě verbálně prezentuje především postoje manipulátora, nikoliv svoje autentické. Při práci s dítětem je proto třeba mít možnost používat nepřímé nástroje (např. psychologické testy) a nepřímé způsoby zjišťování autentických postojů a pocitů dítěte.  dítě má strach z agresora, a to i v případech, kdy násilná osoba napadá „jen“ ohroženou osobu, dítě i tak prožívá strach, zda bude či nebude samo napadeno, opuštěno; jak by se také mohlo spolehnout na to, že agrese nebude namířena proti němu, v porovnání s dospělými proti „slabému dítěti“, když je cílena dokonce i na silnějšího dospělého rodiče a ani ten se proti násilí a agresi nedokáže efektivně bránit - tento fakt se velmi často opomíjí, bagatelizuje se opodstatněný strach dítěte postojem, „vždyť agresivní rodič dítě nenapadá; vždyť na dítě je hodný; dítěte se to netýká“ apod.  nepředvídatelnost situací, ve kterých bude násilná osoba agresivní, významně ovlivňuje psychiku dítěte  dítě má tendenci přebírat odpovědnost, je frustrované, nemá fyzickou sílu, aby zabránilo napadání rodiče; matky jsou někdy hrdé, že mají „rozumné“ dítě, které je hlídá, radí jim, chrání je před tátou, vůbec si neuvědomují patologii takového chování. Dítě však za takovou roli platí nejednou zvýšenou pohotovostí k úzkosti, disharmonickým vývojem své osobnosti, osvojováním si nezdravých způsobů jednání a nezdravých postojů, sebeobětováním, somatickými problémy, či třeba poruchami spánku – jak by také mohlo klidně spát, když musí neustále monitorovat okolí a zajišťovat ochranu slabého rodiče. K mnoha agresivním atakám mezi rodiči navíc dochází právě v nočních hodinách, po návratu podnapilého či opilého agresora.  dítě může mít k oběma rodičům ambivalentní vztah (někdy je mu dobře s agresorem, jindy k němu cítí nepřátelství, k ohrožené osobě – často je jí matka - cítí lásku, má potřebu ji ochránit, ale cítí se také popouzeno proti ní, protože ho matka neochrání před agresí, protože matka nedokáže situaci domácího násilí efektivně vyřešit, protože matka nadále nevystavuje okolnostem domácího násilí jen sebe, ale opakovaně i své dítě.

56


3/17/2010 5:24:03 PM


 dítě může mít silné pocity viny za konflikty rodičů. Může si myslet, že když se rodiče hádají, hádají se kvůli němu. Dítě se snaží něco udělat, aby se nehádali, neměli konflikty.  dítě si zafixuje, že násilí patří ke vztahu, že je to zákonitost  Dobro a zlo nejsou především správně pojmenovávány. Submisivní oběť domácího násilí má dlouho tendenci agresora omlouvat, zavírat oči před skutečností, že jde o domácí násilí a především, že jde o jev, který pokud se již vyskytl, bude se s velkou pravděpodobností znovu opakovat. A to navzdory tomu, jak „krásné“ je usmiřování, období odčiňování, omluv, proseb o odpuštění, slibů „že už nikdy“. Situace je o to složitější, že násilný rodič není „mimo normu“ jen v této oblasti, ale právě to, že je schopen se takto chovat ke svým nejbližším lidem, ukazuje na odchylky v osobnostní struktuře takového rodiče, které se bezesporu projevují i v jiných oblastech fungování či spíše nefungování takového rodiče, což umocňuje negativní dopad na vývoj dítěte. Pokud jedinec opakovaně zažívá v různých situacích bezmoc, nemá možnost ovlivňovat situaci a mít na ni vliv, může se naučit pasivitě a rezignaci jako svému způsobu řešení. Pak není schopen vyvinout efektivní obranu a nalézt efektivní a zdravé řešení. Proto mezi oběťmi domácího násilí nalezneme mnoho žen, které byly i v dětství vystaveny některé z forem interpersonálního násilí (fyzické, psychické, sexuální násilí) a zažívaly absolutní bezmoc. Tenkrát se nemohly vzepřít, chránit se, nemohly ale také ani od svých rodičů odejít. I v dospělém věku se pak chovají podobně, neboť jiné formy chování si neměly možnost v průběhu svého vývoje osvojit. Proto jsou i v dospělém věku lapeny v zajetí bezmoci, proto se jimi v dospělém věku opakovaně stává, že se dostávají do podobných situací jako v dětství a že se okolnosti fyzického, psychického či sexuálního násilí opakují i později. Naučily se být oběťmi. I to je jeden z jasných argumentů, proč je nutné děti chránit před domácím násilím a před tím, aby byly vystaveny takovému počínaní, ať již v roli přímé oběti nebo svědka. Deformace je totiž potom nejednou trvalá a významně, negativně ovlivňuje i fungování v dospělém věku! Cesta ven vede především přes dlouhodobou psychoterapii. Reakce dítěte na DN mezi rodiči:  mladší děti reagují častěji úzkostí, starší hostilitou, dívky mají tendenci promítat DN více do emočních stavů, tedy do svého prožívání, chlapci zase více do svého chování  dítě zažívá velkou emoční excitaci či emoční inhibici v situaci DN. Pokud dítě potlačí své emoce, může se u něj začít rozvíjet depresivní porucha.  jedním z důležitých faktorů pro rozvoj posttraumatické stresové poruchy u dítěte je pocit bezmoci, který za situaci může cítit. Dítě také může přebírat zodpovědnost za celou situaci i za bezpečí submisivního rodiče, avšak nemá žádné možnosti a efektivní nástroje, jak situaci změnit, jak násilí zabránit. Agresor však může být dítětem v určitých situacích preferován a dítě se může s agresivním rodičem dokonce nezdravě identifikovat; takový rodič totiž může na dítě působit i jako „bezpečnější“, přednější než druhý rodič. Násilná osoba může dávat dítěti jasnější pravidla, sdělení, důslednost. Ohrožená osoba - submisivní rodič - může

57


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

svým chováním na dítě působit rozmlženě, nejasně, není neschopen zajistit ochranu a bezpečí dítěti nejen před rodičem násilným, ale obecně před jakýmikoliv riziky a ohroženými. Měli bychom se mít na pozoru před rychlým zkratkovitým závěrem, když hodnotíme vliv domácího násilí na dítě. V rámci krizové intervence je potřeba rychlé rozhodnutí, pak je nutný hlubší rozbor situace, za rozvojem domácího násilí stojí někdy konkrétní způsob vzájemné interakce právě těchto dvou osob. U soudu by dítě nemělo být přímo tázáno, s kým chce být; vhodný je citlivý přístup za pomoci odborníků - pro dítě může jít o neřešitelnou otázku, může také mít obavu z agresora, může mít potřebu chránit slabšího rodiče – tudíž verbalizovaná odpověď v mnoha případech nekoresponduje s autentickým přáním a potřebami dítěte! Zejména dospělí by měli nést důsledky svého chování i tím, že nebude naplněno právo rodiče. Asistovaný styk v případech, kdy se dítě nechce s násilným rodičem stýkat: • • •

nutíme dítě, aby ignorovalo nenávist rodičů a také své vlastní pocity přenášíme na dítě zodpovědnost za stav, který neumí lépe zvládat ani dospělé osoby – rodiče chceme po dítěti, aby budovalo svůj kladný vztah k rodiči na podkladu vzájemné nevraživosti mezi rodiči, aby dítě zcela odhlédlo od širšího kontextu - tedy, aby se dítě chovalo zraleji než dospělí! Dítě tomu nemůže dostát, význam styku s násilným rodičem může někdy naplnit pouze formálně a za cenu potlačení a deformace vlastních pocitů. Učí se, že nemůže svým pocitům důvěřovat a především, že se jimi nemá řídit, tím ale ztrácí pro celý svůj další život jeden z nejdůležitějších zdrojů informací o tom, co je pro něj „dobré, co špatné; co je libé, co nelibé; co je správné, co nesprávné“.

Efektivní pomocí dětem ohroženým domácím násilím jsou případové, interdisciplinární konference. Každý odborník může vnést svůj úhel pohledu. Každý případ je potřeba posuzovat individuálně. Informační materiály k interdisciplinárním konferencím jsou dostupné v Dětském krizovém centru. Dítě má právo na oba rodiče. Následky za porušení norem by měl nést rodič, který je překročil. Společnost by měla dát najevo, že násilí do vztahů nepatří, že násilný partner udělal chybu.

58


3/17/2010 5:24:03 PM


Úplná, harmonická, milující rodina; rodina, která přiměřeně a rovnovážně naplňuje potřeby všech svých členů, to je nejlepší vklad do života každého dítěte. Avšak dítě vyrůstající v patologických vztazích má jen minimální šanci na zdravý vývoj a je svými rodiči nenávratně okradeno o krásu a bezstarostnost dětství. Než rodina taková, než rodina s domácím násilím, je pro většinu dětí lepší rodina neúplná, pokud mu dokáže vytvořit milující, laskavé prostředí, založené na lásce a respektu. A to je něco, co nelze nahradit ani materiálním zajištěním, drahou dovolenou, drahou soukromou školou, nejnovějšími technickými či luxusem. Rodinu netvoří jen počet jejích členů, ale především kvalita vzájemných vztahů a opravdovost vzájemných citů.

59


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

Informace pro policisty a jiné odborníky, kteří se dostávají do styku s dětmi zažívajícími domácí násilí v rodině Mgr. Zdena Bednářová, ředitelka Psychosociálního centra Acorus Dítě, které se stane svědkem domácího násilí, rozhodně není nezaujatým pozorovatelem, jehož se násilí mezi rodiči netýká. Domácí násilí děti viktimizuje, a to dvojím způsobem: 1.

2.

přímá viktimizace • násilná osoba útočí nejen na osobu ohroženou, ale i na dítě • dítě brání ohroženou osobu a je při tom úmyslně zraněno násilníkem • dítě má ohrožená osoba v náručí a ono je neúmyslně zraněno při jejím napadení, i když původně výpad nebyl zaměřen proti němu • dítě je zraněno padajícími či letícími předměty nepřímá viktimizace • dítě není vlastním terčem násilí, ale jeho svědkem • Světová zdravotnická organizace charakterizovala tuto situaci jako psychické týrání dětí již v roce 2003

Domácí násilí tedy není jev, který by se týkal jen dospělé oběti, ale naprosto zásadně ovlivňuje fungování celého rodinného systému. Dítě pro zdravý psychosociální vývoj potřebuje pocit bezpečí a jistoty, který mu rodina, kde je přítomno domácí násilí, nezajišťuje. Vyrůstá v atmosféře strachu a napětí, nachází se v situaci, které nerozumí a adekvátního vysvětlení se mu nedostává. Samo často neumí celou situaci pojmenovat. Pocity, které zůstávají, jsou strach, úzkost a zmatek. Svět pro ně nemá svou bezpečnou logiku. Rodina deformovaná domácím násilím si vytvoří vlastní adaptační legendy jak pro okolí, tak sama pro sebe. Týraný rodič, nejčastěji matka, sobě i dítěti chování násilného rodiče omlouvá („Už se to nestane, byl jen opilý, přepracovaný, podrážděný.“; „Mne to vlastně ani nebolí.“ apod.). Děti se s těmito zdůvodněními ztotožňují a nejčastěji na násilí v rodině reagují následovně: • přijmou tento stav jako normální a ztotožní se s legendami dospělých, jako např. mámě to nevadí, to se stane, tatínek se jen rozčílil, to je normální všude apod. a pak podle nich jednají • vymyslí si vlastní důvody, proč k této situaci dochází, např. můžu za to já, otec je všemocný, matka je špatná apod., tzn. hledají vinu v sobě (špatně se učí, neuklízí hračky, příliš obtěžují apod.) • vidí tátu jako všemocného a vševědoucího, přijmou podvědomě úhel pohledu matky, svět ztratí předvídatelnost, vše závisí na libovůli v jejich očích všemocného otce • přijmou interpretaci otce a odmítnou matku jako špatnou – „tu, která za to může“

60


3/17/2010 5:24:03 PM


•

stávají se imunní vůči trestům, protože fyzické tresty jsou v rodině běžnou normou a nemají příčinnou souvislost s chováním dítěte, navíc je „trestána“ i matka, které tato role nepřísluší

Děti se v rodině adaptují na situaci, identifikují se s osobami pro ně významnými na základě citového vztahu, tzn. napodobují chování svých rodičů a učí se ho. Naučí se vnímat násilí jako jednu variantu sociálního chování, kde platí, pokud jsi silnější a druhý má z tebe strach, pak jsi v bezpečí. Chlapci vyrůstající v rodinách, kde násilí patří k běžnému repertoáru chování, mívají častěji problémy s agresí už v mateřské školce. Dívky se většinou identifikují s ohroženou osobou, nejčastěji matkou, a naučí se násilné chování tolerovat. Míra a konkrétní podoba důsledků násilí na psychice a projevech dětí záleží na mnoha faktorech, jako je věk, pohlaví, četnost násilí, jehož byly svědci, míra brutality násilí a jeho zaměření (byly-li vystaveny násilí i ony samy), výchovný model v rodině (používání tělesných trestů, nedůslednost, apatie a rezignace na výchovu apod.), reakce nejbližšího okolí (jednoznačné odsouzení násilí nebo tichý souhlas či přímo podpora), přátelské prostředí (má-li dítě aspoň někde přijímající a přátelské prostředí, může snižovat důsledky na dětskou psychiku). Projevy dětí z rodin, ve kterých zažívaly domácí násilí, nelze zobecnit, liší se v závislosti na typu osobnosti a výše uvedených faktorech. Můžeme se setkat s následujícími projevy dětí: • u dítěte nejsou navenek pozorovatelné žádné nápadnosti, zranitelná slabá místa se projevují při zvýšené zátěži • dítě má sníženou aktivitu, je apatické, obtížně navazuje sociální kontakty, uzavírá se do „světa věcí“ (hraček, knih, počítačových her apod.), ve vztazích selhává • dítě je hyperaktivní, navazované sociální vztahy jsou rozptýlené, snaží se nakrátko přimknout ke každému, kdo mu věnuje pozornost, hloubku a kvalitu vztahů nahrazuje povrchní kvantitou • dítě provokuje okolí, často je agresivní, nesolidární s ostatními, má snahu „šaškovat“, předvádět se, snaží se upoutat pozornost za každou cenu • dítě hledá náhradní uspokojení svých potřeb, např. hromadí hračky, masturbuje apod. Vztah dětí k násilnému rodiči bývá silně ambivalentní, mísí se zde nepřehledně strach, láska a vztek. Na jedné straně děti ve vztahu k němu pociťují nenávist, na druhé straně síla, kterou se projevoval, má pro ně v sobě něco fascinujícího, zejména pro chlapce. Často hrozí, že se připojí na stranu silnějšího, tedy že se rozhodnou zůstat s násilnou osobou, chce-li ji ohrožený rodič opustit. Důvodem může být také zlost na rodiče, vůči kterému bylo násilí zaměřeno, že nedokáže vzdorovat, ochránit je a zajistit doma bezpečí. Děti, které samy byly přímými oběťmi otcových fyzických útoků, zpravidla kontakt s otcem odmítají.

61


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

Projevy dětí při kontaktu s odborníky: • děti se obvykle vnitřně brání říci o svých rodičích něco nepříjemného nebo nepěkného • mnohdy nejsou schopny své pocity a postoje pojmenovat řečí, které bychom rozuměli Policista vstupující do domácnosti, kde je vyhrocená situace v důsledku akutního domácího násilí, by měl vystupovat s respektem jako reprezentant práva a ne hrozba pro rodinu! Pro dítě může znamenat první autoritu, od které slyší, že násilí je nepřijatelné. Zároveň by rodiče měli slyšet, že je nevhodné, aby bylo dítě svědkem jejich násilných incidentů, protože dochází k poškození jeho psychosociálního vývoje a tato skutečnost by pro celou rodinu mohla mít vážné důsledky. Co dělat v přítomnosti dětí při zásahu policie: • přetrvává-li mezi rodiči napětí, oddělit je od sebe a zajistit bezpečí pro dítě • pokud je dítě zraněno, zajistit ošetření a kontaktovat se s OSPODem, který vyhodnotí, zda se dítě může do rodiny vrátit • nevyslýchat rodiče v přítomnosti dítěte, nezvyšovat hlas • nevyslýchat dítě ihned při zásahu, nebrat ho v akutní fázi jako zdroj informací • zajistit pro dítě bezpečí, např. v jiné místnosti za přítomnosti osoby, ke které má důvěru (může to být matka, sousedka, prarodiče apod.), pokud jde o kojence, od matky ho neoddělovat • musí-li dítě setrvávat v místnosti, kde došlo k zásahu, zabezpečit pro ně klidné místo a pokusit se odvést jeho pozornost, např. knížkou, hračkou apod. • věnovat dítěti dárek v podobě obrázku, speciálního pexesa, letáčku s kontakty, kam se může obrátit (pro starší děti) • pokud dítě pláče, nechat ho vyplakat a zajistit místo, kde by mohlo usnout • neodsuzovat rodiče, jednoznačně vyslovit neakceptovatelnost násilného jednání, ne osoby násilné • neponižovat ohroženou osobu a nesnižovat před dítětem její důvěryhodnost Principy komunikace s dítětem: • s dítětem by měl jednat pracovník jiného pohlaví, než byla násilná osoba, zpravidla je vhodnější, aby s ním mluvila žena • s dítětem mluvit bez přítomnosti násilné osoby • projevit zájem, a to na verbální úrovni (podporovat ve vyprávění, doptávat se) i neverbální úrovni (otevřené posazení, oční kontakt, natočení těla, výraz tváře) • při jednání s dítětem se snížit na jeho úroveň (např. sednout si na „bobek“), pokud je to z bezpečnostního hlediska možné • postupovat klidně, být trpělivý, nepospíchat • jednoznačně dítě ujistit, že na násilném incidentu nemá vinu • pojmenovat skutečnost, že řešení konfliktu násilnou cestou je nepřípustné (policista může být první, od koho se to dítě dozví) • intonace hlasu - nezvyšovat hlas, mluvit klidným a rozhodným hlasem • pokud dítě potřebuje, dát mu prostor, aby mohlo o prožité události hovořit • vnímat potřeby dítěte, nevyžadovat od něj detailní informace • poskytnout prostor k ventilaci emocí, dát najevo pochopení, potvrdit, že není han-

62


3/17/2010 5:24:03 PM


• • • •

ba plakat doptat se na potřeby dítěte a respektovat jeho rozhodnutí snažit se odvést pozornost dítěte hračkou, knížkou apod. pravdivě a přiměřeně jeho věku ho informovat o tom, co se bude dít v následujících hodinách, příp. dnech starším dětem předat kontakty na pracoviště, kde by mohly vyhledat pomoc, např. pedagogicko psychologické poradny, dětské krizové centrum a jeho nonstop linka důvěry (tel. 241 484 149)

Zásah v rodině s dětmi, kde aktuálně probíhá domácí násilí a situace je vyhrocená, není jednoduchý. Přítomnost dětí tuto situaci může ještě vyostřovat. Policisté by měli zůstat profesionální i v těch případech, kdy se jich osudy dětí zažívajících násilí emočně dotýkají. Také by se neměli nechat manipulovat násilnou osobou. Tato situace vyžaduje policisty s velkou zkušeností, stabilizované a emočně vyzrálé. Při zpracování negativních zážitků z těchto nepříjemných zásahů by jim mohla pomoci supervize.

63


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

Domácí násilí očima policistů

64


3/17/2010 5:24:03 PM


„Každý má právo na život bez násilí !“ Bc. Ludmila Nováková, vedoucí skupiny Domácí násilí SKPV, Obvodního ředitelství Policie Praha III

Ve společnosti dlouhou dobu převládal názor, že domácí násilí (DN) je problémem soukromým. Jednání zahrnované do termínu „domácí násilí“ vycházelo ve většině případů najevo až v krajních případech, tj. ve stavu, kdy oběť nesla jasné známky ublížení na zdraví. Případy DN se řešily teprve tehdy, když nabyly znaků trestného činu. Jinak policie i soudy postupovaly jako v jiných případech násilí. Nepřihlíželo se k tomu, že domácí násilí je specifický fenomén a že násilí mezi blízkými osobami funguje jinak než mezi osobami cizími. Řešení problému DN není jednoduchou záležitostí, vystoupit ze začarovaného kruhu DN představuje pro ohroženou osobu vždy velkou dávku odvahy a síly, a proto je důležité, aby se nebála obrátit na policii či další pomáhající instituce, které jí poskytnou svou pomoc a radu. Od 1. června 2004, novelou trestního zákona č. 140/1961 Sb., vstoupil v platnost § 215a trestního zákona o týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, který je hovorově nazýván „paragrafem domácího násilí“. (Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. s účinností od 1.1. 2010 uvádí tento trestný čin pod § 199). Ustanovení § 199 Trestního zákoníku 40/2009 Sb. zní: Týrání osoby žijící ve společném obydlí (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt. Přesto se situace obětí i pachatelů domácího násilí v českých podmínkách příliš nezměnila. Nový způsob řešení domácího násilí přinesl zákon č. 135/2006 Sb., který zakotvil nové oprávnění Policie ČR v podobě institutu vykázání či zákazu vstupu, takže od

65


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

1.ledna 2007 byla policie, pokud zjistila, že se v daném případě jedná o domácí násilí, oprávněna násilnou osobu ze společného obydlí vykázat či jí zakázat vstup do obydlí. Novým zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky byl od 1. ledna 2009 zrušen institut zákazu vstupu, ale zůstal a byl posílen institut vykázání – větší ochranu ohrožené osoby zajišťuje i zákaz kontaktování pro násilnou osobu od prvního dne vykázání. Vykázání je preventivním opatřením směřujícím k ochraně ohrožených osob. Je ukládáno bez ohledu na případnou trestněprávní kvalifikaci jednání násilné osoby (dříve policista rozhodoval ve správním řízení). Výjezdy na místa domácího násilí se u policistů netěší velké oblibě. Přispívají k tomu subjektivní i objektivní okolnosti. Subjektivní jsou spjaty s podceňováním významu domácího násilí a náročností policejní práce, kterou je třeba na místě partnerských rozepří odvést. K objektivním okolnostem patří mimořádný stres při těchto zákrocích policistů. Policisté musí být mentálně připraveni na to, s čím se na místě setkají. Oběti DN se při kontaktu s policií chovají obvykle jinak než jsou-li poškozeny cizím pachatelem, a tudíž jejich ochota spolupracovat s policií kolísá. O to náročnější to poté na místě má hlídka PČR, která musí provést analýzu nastalé situace a na základě zjištěných skutečností vyhodnotit reálné riziko hrozby dalšího nebezpečného útoku agresora na oběť. Důležitým zdrojem informací zpočátku bývá samotné vyjádření násilné osoby, ohrožené osoby, sousedů a dětí, pokud jsou přítomny. Dokážete si tedy představit, v jaké je policista situaci, když se stane, že na místě je pouze tvrzení násilné osoby proti tvrzení ohrožené osoby. Pokud dojde policista k závěru, že se jedná o domácí násilí a riziko hrozby dalšího útoku je střední či vysoké, je oprávněn na základě zákona o Policii ČR rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společně obývaného bytu či domu. Záleží tedy na odborném přístupu policisty a jeho vyhodnocení nastalé situace, zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro rozhodnutí vykázat. Právě vzhledem ke složitosti problematiky domácího násilí jsme se od počátku set kávali s problémy. Nikdo nevěděl, jak přesně postupovat, chyběla potřebná školení. Stávalo se, že hlídka Policie ČR, která přijela k případu ohlášeného DN, často ani sama neuměla rozlišit, co je a co není domácí násilí. Z toho poté plynuly obavy z prvotního zákroku, kdy museli policisté rozhodnout ihned na místě. Bylo to pro ně složité, protože agresoři to umějí krásně sehrát, dělají překvapené, diví se, proč vlastně hlídka přijela, když se nic neděje. A jak posoudit situaci, když v době příjezdu hlídky byl opravdu všude již klid, ticho. A proto hlídka sepsala záznam a odjela. Takto se to opakovalo i několikrát za sebou, aniž by se případ nějak řešil. Nebo naopak, stávalo se, že oběť přišla několikrát za sebou ohlásit přímo na služebnu Policie ČR fyzické či psychické násilí, ale její oznámení většinou končilo jako přestupek proti občanskému soužití. Málokdy byla věc kvalifikována jako trestný čin ublížení na zdraví nebo jiný trestný čin. Bylo to jak nezkušeností policistů na místních odděleních Policie ČR (dále jen MOP), tak i tím, že trestní oznámení vždy přijímal jiný policista, který nebyl na problematiku DN proškolen, takže ani nevěděl, že se v tom konkrétním případě již jedná o domácí násilí. Policisté neměli dostatek osvěty, báli se, měli obavy, aby neudělali něco špatně. Chybělo jakékoli školení na tuto problematiku. A navíc, vzhledem k tomu, jaká byla a vlastně je i dnes fluktuace na jednotlivých MOP, není v našich možnostech provádět

66


3/17/2010 5:24:03 PM


neustále dokola školení na tuto problematiku. Zpočátku se proškolilo několik jedinců z každého MOP, ti pak odešli a byli jsme zase na začátku, protože nově příchozí se potýkali se stejnými problémy jako jejich kolegové na začátku při řešení případů DN. Navíc dalším problémem bylo i to, že ač byli policisté v některých rodinách na výjezdu několikrát do roka, vyřešili to většinou buď domluvou na místě, nebo jako přestupek proti občanskému soužití. Nehledě na to, že na tyto výjezdy někdy přijela hlídka MOP, někdy hlídka PMJ (pohotovostní motorizovaná jednotka KŘP hl.m. Prahy) a někdy dokonce hlídka SVS OŘ Praha III (stálá výjezdová skupina), přičemž každý výjezd věc řešil jinak, takže se nedařilo sjednotit údaje o těchto zásazích a údaje, které by mohly být v budoucnu využity pro případ, kdy už by se jednalo o domácí násilí. Samozřejmě jsme se následně setkávali i s problémy v rámci řešení trestného činu domácího násilí, protože ohrožené osoby nám sdělovaly, že byly několikrát na MOP, kde jim však bylo sděleno, že se o nic nejedná, že k občasným hádkám a rozepřím dochází i v jiných rodinách a věc byla vyřešena maximálně jako přestupek. Tento přístup a nevhodné komentáře MOP k ohroženým osobám pak ztěžovaly i naši práci kriminalistů při objasňování trestného činu, protože chyběly důkazy v podobě předchozích trestních oznámení, ze kterých by bylo patrné, že situace se opakuje a násilí eskaluje. Z tohoto důvodu se vedení PČR Obvodního ředitelství Praha III rozhodlo, že se pokusíme vytvořit skupinu domácího násilí, která se bude zaobírat problematikou domácího násilí na celém území Prahy III, což je Praha 3, Praha 8 a Praha 9 (+ nově vzniklé městské části Praha 14, 18, 19, 20, 21). Zpočátku jsme chtěli napodobit již fungující model řešení domácího násilí, jako mají v Brně, tzn. vytvořit oddělení domácího násilí, ale později jsme zjistili, že v Praze to takhle fungovat nemůže. Přesto jsme sestavili alespoň malou „skupinu“ domácího násilí, která čítá v současné době 6 policistů z SKPV OŘ Praha III (služba kriminální policie a vyšetřování) a jednoho koordinátora pro domácí násilí ze samotného vedení OŘP Praha III. Skupina vznikla 1. listopadu 2008. Jako první jsme se rozhodli, že je potřeba evidovat všechny případy se znaky DN násilí i ty, které by mohly v domácí násilí přerůst. Myslím tím, že budeme evidovat všechny informace o násilí mezi partnery, mezi rodiči a dětmi a násilí páchané na senio rech. Skupina domácího násilí funguje tak, že přes pracovní dobu, tj. od sedmi třiceti hodin ráno do šestnácti hodin řeší případy DN stálá výjezdová služba. Od šestnácti hodin do sedmi třiceti hodin ráno jsme na telefonu my, kteří tvoříme skupinu domácí násilí. Jakmile operační důstojník dostane hlášení o jakémkoliv násilí, vyšle na místo nejbližší policejní hlídku, nejčastěji PMJ, která zajistí místo činu a vyčká na příjezd hlídky MOP. Na pořádkových policistech poté je, aby vyhodnotili situaci na místě, oddělili násilnou osobu od osoby ohrožené a zjistili, zda se zde může jednat o domácí násilí. Pokud zjistí znaky DN, neprodleně cestou operačního důstojníka PČR OŘ Praha III nebo cestou vedoucího SVS vyrozumí dosahového pracovníka skupiny domácího násilí. Ten dle situace vyjede buď přímo na místo a zde rozhodne, jak postupovat dále, anebo se, v případech, kdy není ihned od počátku jasné, že se zde jedná o domácí násilí, dostaví na své pracoviště, popřípadě na příslušné MOP a provede podrobný výslech ohrožené

67


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

osoby (oznamovatele). Dosahový pracovník po provedeném výslechu rozhodne, zda se v daném případě jedná o DN, nebo ne. Dále je na něm, aby rozhodl, zda bude použit institut vykázání. V případě, že rozhodne kladně, vykázání samotné provede policista příslušného MOP. Zde je nutné uvést, že institut vykázání je policista oprávněn použít i v případě, že je zde odůvodněný předpoklad, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti. Proto je nutné poškozenou vyslechnout co nejpodrobněji, ale zároveň se vcítit do „její kůže“, jelikož poškozená může být velice rozrušená a to je pak složité po ní chtít, aby si vybavovala fyzické nebo psychické násilí, které na ní bylo dlouhou dobu pácháno. Další možností, jak můžeme pomoci ohroženým osobám, je ta, že pokud se obrátí na Intervenční centrum Praha, pracovnice centra jí dá mobilní telefon na dosahového policistu skupiny domácího násilí, který se ohrožené osobě důkladně věnuje. Pokud se nejedná o situaci, kterou je nutné řešit naléhavě - ihned, domluvíme si s obětí termín jejího výslechu a podle výslechu rozhodneme, jak dál. Buď dle zjištěných skutečností zahájíme trestní stíhání, nebo věc prošetříme dle zákona o Policii ČR. Pokud zjistíme, že se zatím nejedná o DN, ale přichází v úvahu jiný trestný čin, taktéž zahájíme trestní stíhání a pokud zjistíme, že se v daném případě o DN nejedná, ale k nějakému protiprávnímu jednání došlo, pošleme věc na úřad městské části k prošetření přestupku. Během výslechu nebo po výslechu oběti se jí zeptáme, zda navštívila všechna důležitá místa, kde jí případně mohou v její situaci pomoci. Pokud slyšíme negativní odpověď, předáme jí letáčky s důležitými kontakty na instituce, které se domácím násilím zabývají. Na závěr je nutné říci, že každý případ jakéhokoliv násilí je specifický a ne vždy je od počátku jasné, zda se jedná o případ DN. Proto se naše skupina domácího násilí snaží všem případům, kdy se jedná nebo by se mohlo jednat o domácí násilí, věnovat maximální pozornost, snaží se mapovat pachatele všech druhů násilí na území Prahy III, aby tyto případy byly nějak podchyceny a aby se nestávalo, že pachatelé – násilné osoby zůstanou bez potrestání. Zcela na závěr musím podotknout, že naše „skupina domácího násilí“ je teprve na začátku, čeká nás ještě hodně práce a hodně trpělivosti, abychom fungovali tak, jak si sami představujeme. Statistiku za jednotlivá OŘ policie Praha I, II, III, IV uvádíme za texty.

68


3/17/2010 5:24:03 PM


Případ domácího násilí Bc. Ludmila Nováková

V následujícím článku bych chtěla ve zkratce poukázat na problém při odhalování a následném prověřování trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle ustanovení § 215a trestního zákona. Dne 23.6.2008 bylo na MOP OŘ Praha III přijato oznámení o nadměrném hluku na jedné pražské adrese. Po příjezdu hlídky MOP na místo zde bylo zjištěno, že matku napadl její syn. Vzhledem ke zranění poškozené byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z tr. činu ublížení na zdraví dle § 221 tr. zákona. V tento okamžik ještě nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde jednalo o „domácí násilí“. Následně byla poškozená vyzvána, aby přišla podat vysvětlení, což však neučinila, a proto byla znovu telefonicky kontaktována. Uvedla přitom, že se na MOP nedostaví, protože se bojí pomsty syna za to, že na něj podala trestní oznámení. Následně byla poškozená na policejní služebnu převezena služebním vozidlem. Z jejího výslechu pak vyplynulo, že se nejednalo ze strany syna o první napadení, že jí syn fyzicky napadá již několik let, týrá ji i psychicky a ničí majetek v bytě i v domě. Již v tento okamžik bylo patrné, že se v tomto případě může jednat o „domácí násilí“. Proto byla poškozená poučena o možnosti vykázání syna z bytu, s čímž však nesouhlasila. Jako důvod uvedla to, že syn by skončil na ulici, což nechce, a navíc by se stejně do bytu pokoušel dostat a ještě by způsobil sousedům další nepříjemnosti. Dále uvedla, že byla za pomoci sdružení Acorus ubytována na utajeném místě. V tento moment byla věc předána na SKPV OŘ Praha III (Služba kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Policie Praha III). Z výslechu poškozené vyplývá, že syna vychovávala od jeho pěti let sama. Asi do 17 let bylo jejich soužití docela v pořádku. Následně však matka u syna několikrát našla marihuanu, čichal toluen a dokonce měla podezření, že užívá i jiné drogy, doslova uvedla: „…v tomto období k nám začali rovněž docházet jeho kamarádi, kdy před nimi mě rovněž urážel a řval na mě… doma jsem po návštěvách kamarádů syna nacházela značné množství injekčních stříkaček.“ Značně se změnilo jeho chování, byl dost agresivní, často křičel a rozbíjel věci. Začal mít problémy v zaměstnání až nakonec v roce 2006 přestal pracovat. Od té doby požadoval peníze po matce. Vynucoval si je slovy “dej sem prachy“, což doprovázel řevem a rozbíjením věcí. Jelikož se ho poškozená bála, začala mu peníze dávat, většinou 200,-Kč denně. Dokonce ji kvůli penězům nenechal ani vyspat, budil ji v noci a řval, že chce peníze. Poslední dva roky ji urážel sprostými a vulgárními výrazy, kterými jí ponižoval, vyhrožoval jí různou újmou na zdraví a zabitím, rukama sevřenýma kolem jejího krku ji škrtil, přikládal polštář na ústa, aby

69


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

nemohla volat o pomoc, zabodával před ní nůž do nábytku a dveří jejího pokoje, hrozil jí boxerem nasazeným na ruce a přiloženým k její tváři, chytal ji za vlasy a vyhrožoval, že ji vyhodí z okna a několikrát ji napadl údery pěstí do hlavy a celého těla, házel po ní kusy rozbitého nábytku, čímž jí způsobil zlomeniny žeber, pohmožděniny a jiná poranění na různých částech těla. Poškozená však nikdy fyzické napadení nehlásila a nevyhledala lékařské ošetření, protože musela pracovat, aby měla peníze. Její syn taktéž často rozbíjel zařízení v domě, kdy všechny škody ona hradila za něj a přimlouvala se za něj u sousedů. Při přestupkových řízeních na Místním oddělení Policie ČR, kde si syna několikrát vyzvedávala, bagatelizovala a omlouvala jeho chování. „Hlavně, aby z toho syn nic neměl?!“ Vše vyvrcholilo dne 23. 6. 2008, kdy syn ve večerních hodinách přišel domů a hned před domem začal na matku řvát, ať mu hodí klíče. Ona to udělala, ale již z jeho chování vycítila, že bude zle. Proto si sbalila pár věcí do kabelky. Výpověď pokračuje: „Syn vystoupil z výtahu a hned začal řvát, to máš za to, ale já nevěděla za co. Vlítnul ke mně do pokoje, kde do mě začal třískat pěstí do oblasti hlavy. Já jsem si v této situaci jen začala krýt hlavu mezi ruce. Cítila jsem pouze údery do hlavy a do oblasti celého těla a také hlavně do žeber. Vůbec nevím, zda mě mlátil jen rukama nebo i něčím jiným. Bylo to hodně rychlé a stresující. Strhnul ze mě halenku, kdy jsem zůstala pouze ve spodním prádle. Všimla jsem si, že mám ruce od krve a že mi teče krev z hlavy. Přitom, co do mě mlátil, tak dále rozbíjel i věci v bytě. Já jsem si všimla, že jsou otevřené dveře na chodbu, tak jsem stačila popadnout jen kabelku a svetr a utéci na chodbu. Syn vyběhnul za mnou na chodbu, kde pokračoval a stále do mě mlátil. Já jsem si sedla na zem, aby mě syn neshodil ze schodů. Přitom, co do mě mlátil, tak strašně řval. Na chodbě rovněž vykopal skleněnou výplň dveří od výtahu. Potom už syn zašel do bytu a já měla příležitost, abych seběhla o patro níže. Zde jsem se schovala u sousedky, která již měla otevřeno.“ Následovalo lékařské ošetření poškozené s hospitalizací ve FN Na Bulovce, kde lékaři zjistili, že poškozená utrpěla zhmožděnou ránu na hlavě v krajině týlní, zlomeninu jedenáctého žebra vlevo s mírným posunem kostních úlomků, pohmoždění v dolní části zad vlevo s masivním krevním výronem a pohmoždění levé paže s krevním výronem. Až dosud se zdá být všechno jednoduché. Ale problém byl v tom, že poškozená nechtěla synovi ublížit, neustále ho ospravedlňovala s tím, že pouze potřebuje léčbu, protože je drogově závislý. Sousedi poškozené se taktéž báli vypovídat. Takže v tento okamžik jsme měli výpověď poškozené a lékařskou zprávu. Nechali jsme vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, že kterého vyplynulo, že při ošetření poškozené byly zjištěny i starší zlomeniny 10. a 12. žebra vlevo, s tvorbou svalku, tedy ne zcela zhojené. Od koho asi byly? Dne 30. 6. 2008 se na MOP dostavila zástupkyně nájemníků z domu, kde poškozená se synem bydlela, a předala písemný návrh na trestní stíhání syna poškozené, ve kterém je uváděno:“… jeho agresivní chování nás obtěžuje již několik let, ale problémy s ním se neustále zhoršují, proto jsme se rozhodli obrátit se na vás s žádostí o pomoc… pan XY je ve svých útocích čím dál brutálnější a je otázkou času, kdy dojde k opravdo-

70


3/17/2010 5:24:03 PM


vému neštěstí…v celém domě panuje strach, každý se ho bojí potkat a bojíme se i o své děti. Byli bychom rádi kdyby se celá věc mohla prošetřit a řešit….děkujeme, obyvatelé domu…“ Po provedeném výslechu poškozené, kdy zde bylo podezření na tr.čin „domácího násilí“, byla celá věc předána na SKPV. Po písemném návrhu obyvatelů domu, bylo přistoupeno k jejich vytěžování (výslechům). Zpočátku to bylo obtížné, protože všichni se báli pomsty ze strany podezřelého. Proto jim byl vysvětlen význam jejich svědectví s tím, že díky jejich spolupráci se nám jistě podaří podezřelého usvědčit ze spáchání trestného činu, za který bude náležitě potrestán. Nakonec se podařilo většinu obyvatelů domu vyslechnout, kdy shodně uváděli, že se podezřelého bojí, protože je agresivní, opakovaně ničí výtahové dveře a jiné zařízení domu, přičemž škodu za něj vždy hradí jeho matka. K poškozené uvedli, že se syna bojí, všude pouze šeptá, chová se tiše, ustrašeně, vyhýbá se lidem v domě, chodí na dlouhé vycházky a vrací se pozdě večer, snaží se s nikým v domě nepotkat, aby nemusela vysvětlovat synovo chování, prostě stydí se a dělá, že v domě vůbec nebydlí. Několikrát ji potkali zahalenou, jak se říká od hlavy až k patě, a to i přes to, že bylo teplo. Co asi pod oblečením skrývala? Během vyšetřování bylo zjištěno, že o fyzickém napadání poškozené věděl i její zaměstnavatel, kterému však říkala, že jde především o psychické násilí. On však viděl různá zranění, podlitiny a když přišel syn za poškozenou do zaměstnání, viděl, že z něho má strach. Doporučoval jí podat na syna trestní oznámení, což ona však odmítala s tím, že se bojí, když věc oznámí, že jí syn něco udělá. Napadení několikrát řešila útěkem z bytu, kdy přespávala v zaměstnání. Díky svědectví sousedů a ostatních lidí, se kterými poškozená přicházela do styku se nakonec podařilo shromáždit dostatek důkazů k zahájení trestního stíhání syna poškozené. Na základě výpovědí, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a dalších zpráv z Intervenčního centra Praha a Bílého kruhu bezpečí, kde poškozená vyhledala pomoc, bylo trestní stíhání zahájeno pro tr. čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle ust. § 215a odst. 1, odst. 2 písm.b) tr. zákona a ublížení na zdraví dle ust. § 222 odst. 1 tr.zákona, spáchaný ve stádiu pokusu dle ust. § 8 odst. 1) tr. zákona a obviněný byl vzat do vazby. K věci však obviněný odmítl vypovídat, mimo protokol stále opakoval, že si s mámou promluví a ona trestní oznámení stáhne, protože si spolu žili hezky. Spoléhal na to, že matka se ho bojí, a proto své oznámení stáhne. Po celou dobu odmítal přiznat jakoukoliv vinu, natož projevit nějakou lítost nad svým chováním. K činu se během vyšetřování nedoznal, přičemž z vazby posílal matce dopisy, ve kterých se jí omlouval za své předešlé chování a zároveň ji žádal, aby stáhla svoji výpověď, jelikož tím nic nevyřeší. Tento případ je, bohužel, ukázkovým případem domácího násilí a důkazem toho, jak dlouho může trvat, než oběť přestane takové zacházení snášet a kam až musí jejich „nejbližší“ svých chováním zajít, aby se rozhodla se svou situací něco dělat. V tomto případě měly na zdárném prošetření případu a následném potrestání pachatele, vel-

71


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

ký vliv nestátní organizace, které poškozené nabídly pomoc a dodaly jí sílu a zázemí k tomu, aby nakonec proti synovi vypovídala a tím si vlastně zachránila svůj život, jelikož se zde schylovalo k tomu, že syn matku zabije. Nemůžeme zde však pominout ani pomoc ostatních lidí z okolí poškozené, kteří i přes to, že se obviněného báli, tak nakonec proti němu aktivně vystoupili. Rozsudek, který zatím není pravomocný, zní 6 let nepodmíněně. Je to přiměřený trest za 10 let psychického a fyzického týrání takového rozsahu?

Poznámka Intervenčního centra: S klientkou bylo v kontaktu i Intervenční centrum, ještě před posledním brutálním útokem ji nasměrovalo do Psychosociálního centra Acorus a doporučilo jí odchod do azylu, protože v té době žena neměla v úmyslu oznámit chování syna na policii a odmítala cokoliv řešit. Intervenční centrum ženě vysvětlilo, že možná právě její spolupráce s policií a úplná výpověď o tom, co se doma dělo, může synovi pomoci. Třeba právě tím, že drogově závislý syn bude odsouzen za „domácí násilí“ a bude se muset léčit. Intervenční centrum také poskytlo kriminální policii zprávu o klientce.

Problematika domácího násilí, Policie ČR a interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze plk. Mgr. Jan Koníř, zástupce ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha II (Praha 2, 5, 13, 16)

Formální základ pro spolupráci při řešení případů domácího násilí tvoří povinnosti uvedené v zákonech č. 108/2006 Sb. a č. 283/1991 Sb., resp. od 1. 1. 2009 účinný zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Je však pravdou, že z důvodu skutečně efektivní spolupráce je třeba neformálního přístupu, a tím je dle našeho názoru právě vznik neformálních pracovních skupin, tzv. interdisciplinárního týmu (IDT). Z hlediska Policie ČR je její účast v IDT jednak pochopitelně nutná (s ohledem na její významnou roli při řešení problémů domácího násilí - oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí nebo např. povinnost vést za určitých okolností řízení proti násilné osobě), ale je i jednoznačně výhodná. Policie, pokud skutečně dojde k navázání neformálních vazeb mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty, získává jednak celou řadu informací z tzv. "prostředí" (tím mám na mysli právě ten vzájemný vztah blízkých osob, v kterém dochází k domácímu násilí) a tyto informace potom může využívat jednak v již vedeném řízení, popř. k přijímání preventivních opatření. Další nespornou výhodou pro policii je získávání zpětné vazby od ostatních subjektů (členů IDT) ke kvalitě práce policie. PČR tak může relativně rychle reagovat a přijímat buďto jednorázová, nebo systémová opatření, která povedou k tomu, aby se chyba či problém již v budoucnosti neopakoval. Samozřejmě policie získává interdisciplinární spoluprací i možnosti

72


3/17/2010 5:24:03 PM


a přístupy k novým informacím a poznatkům v této oblasti, např. možnosti školení, získávání informačních materiálů apod., což jednoznačně vede k postupné profesionalizaci práce PČR. Určitě tím získává i velmi důležitý a v civilizovaných zemích běžný návyk - a tím je otevřenost v komunikaci. Právě takovouto neformální spoluprácí si osvojujeme běžný návyk komunikace, což nám stále ještě dost dobře nejde. Jsem přesvědčen, že tato spolupráce nepřináší výhody jen policii, ale i ostatním subjektům IDT, a dokonce i samotné ohrožené osobě. Ostatní subjekty touto spoluprací získávají informace, jejichž získání by bylo "běžnou" cestou (např. dožádáním) zdlouhavé. Je zajištěna vzájemná operativní informovanost jednotlivých subjektů. V neposlední řadě je obrovskou výhodou ta skutečnost, že se postupnou prací v IDT jednotliví členové vzájemně osobně poznají, což opět významnou měrou posílí vzájemnou ochotu spolupracovat rychle a efektivně. A co mne vede k názoru, že takovouto spoluprací získá i ohrožená osoba? Jsem přesvědčen, že jistotu (i když v danou chvíli to asi sama neví, nebo to tak nevnímá), že se jejím případem skutečně zabývají všichni ti, kteří mají, určitě tím získává i intenzivnější kontrolu práce policie (viz. shora zmiňovaná zpětná vazba). Jednoduše řečeno získává kvalitnější službu. Institut vykázání je součástí našeho právního řádu již 3 roky. Za tu dobu již jako nástroj v rukou policisty patřičně zdomácněl, nicméně stávající praxe stále více ukazuje, že je třeba určité specializace. V podmínkách našeho ředitelství OŘ Policie Praha II to bude v roce 2010 znamenat užší zapojení služby kriminální policie a vyšetřování do řešení případů domácího násilí. Píši záměrně, že „bude znamenat“, neboť je to projekt, který je ve fázi příprav. A jak by to vše mělo v ideálním případě vypadat? Hlídka místního oddělení bude operačním důstojníkem vyslána např. k případu napadení mezi manželi. Po příjezdu na místo a zjištění všech skutečností zjistí, že se jedná o případ domácího násilí. V takovém případě provede na místě všechny potřebné úkony, tj. zejména zpracuje záznam o výjezdu k případu se znaky domácího násilí a provede vykázání násilné osoby. Zároveň, prostřednictvím operačního důstojníka, požádá o vyslání specialisty, policisty služby kriminální policie a vyšetřování. Ten po příjezdu buď na místo, či místní oddělení zajistí ve spolupráci s policejním orgánem místního oddělení či stálou výjezdovou skupinou zpracování potřebné dokumentace a rozhodne o dalším postupu. Pokud bude na místě třeba zahájit prověřování pro podezření ze spáchání trestného činu, bude tato kauza automaticky převzata do gesce kriminalistů - specialistů, kteří budou věc nadále zpracovávat. Pokud bude věc možno kvalifikovat pouze jako přestupek, bude tento specialista oprávněn udílet ve věci další pokyny a vývoj celé kauzy bude i nadále sledovat. V tuto chvíli, ve fázi přípravy, bylo vybráno konkrétní oddělení služby kriminální policie a vyšetřování, které se bude problematikou zabývat. Na tomto oddělení bylo vybráno 6 policistů, kteří mají dostatek profesních a životních zkušeností, aby byli schopni problematiku zvládat. Nezbytnou podmínkou bylo, aby se této „problematiky“ ujali dobrovolně. Zároveň byl na tomto oddělení nastaven systém služeb tak, aby byla zajištěna stálá dosažitelnost těchto policistů a to i v nočních hodinách, víkendech a svátcích. Samozřejmostí je mobilní telefon a služební vozidlo. Bílý kruh bezpečí, o. s., přislíbil, v rámci vzájemné spolupráce, že tyto vybrané policisty opětovně proškolí.

73


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

Je jasné, že s jednorázovým školením nevystačí policisté navěky, proto budeme jednat opět s BKB o možnosti pravidelných tréninků. Naše představa je, že by měly probíhat dvakrát ročně a měly by obsahovat cvičení zaměřená především na diagnostiku domácího násilí, komunikaci a řešení krizových situací. Samozřejmostí by mělo být i předávání nejnovějších poznatků a trendů v této oblasti. Další informace chceme nasbírat i u kolegů na Městském ředitelství policie v Brně. Je domluveno, že těchto 6 vybraných policistů bude vysláno, počínaje měsícem únor 2010, na týdenní studijní pobyt na jejich pracoviště. Smyslem této stáže je nejen získání poznatků od těchto skutečných profesionálů, ale i prosté nasátí atmosféry a navázání kontaktů. Naším cílem je zřídit stálou skupinu policistů na službě kriminální policie a vyšetřování, která se bude tímto problémem systémově zabývat a na které se budou sbíhat všechny informace v rámci našeho obvodního ředitelství. Policisté této skupiny budou nejen prověřovat a vyšetřovat všechny trestné činy se znaky domácího násilí, ale budou schopni poskytnout konkrétní radu v případě přestupkového řízení nebo jen prostě poradí, jak vyřešit konkrétní problém.

Kazuistika Případ očima Intervenčního centra: Tento případ domácího násilí je v hl. m. Praze poměrně výjimečný: Policie v roce 2007 rychle za sebou 3x vykázala násilníka z bytu družky. Seznámili se v protialkoholní léčebně. Co bylo na případu cenné – úzká spolupráce Intervenčního centra a místního oddělení policie. Paní – ohrožená osoba - byla na pokraji psychických sil, policisté měli obavy, jak situaci po vykázání a jejich odchodu zvládne. Proto Intervenční centrum telefonicky upozornili na rozporuplné chování a psychickou labilitu napadené ženy. Ukázalo se, že jejich odhad byl správný. Žena nebrala mobil a Intervenční centrum stálo před rozhodnutím, zda pokusy o první kontakt přes mobil donekonečna opakovat, nebo dojet za klientkou osobně. Upozornění policistů na stav klientky po útoku nakonec přivedlo dvě pracovnice IC Praha až k bytu ohrožené klientky. Jak se ukázalo, citlivý a profesionální přístup policistů a operativnost pracovnic IC Praha ženě zachránila život. Když dorazily na místo, nikdo jim neotevřel. Proto opakovaly volání na mobil klientky. Přes zavřené dveře slyšely jen jeho marné vyzvánění. Rychle se spojili s policisty z místního oddělení, kteří přijeli k bytu. Přivolali hasiče a nechali byt otevřít. Paní ležela v bytě v bezvědomí. Když se později probrala na jednotce intenzivní péče v nemocnici, uvedla, že se opila a spolykala větší množství prášků na spaní. Intervenční centrum zůstalo s paní v kontaktu a poskytlo jí potřebné sociálně právní konzultace a psychologickou pomoc. Případ očima policie: Dne 23. 10. 2007 ve 20:07 hodin byla vyslána hlídka pohotovostní motorizované jednotky Policie České republiky správy hl. m. Prahy (PMJ) na udanou adresu. Dle přijatého oznámení na tísňovou linku 158 mělo dojít k fyzickému

74


3/17/2010 5:24:03 PM


napadení mezi druhem a družkou. Po příjezdu hlídky na místo bylo zjištěno, že se zde nachází i hlídka Místního oddělení S. a vozidlo záchranné zdravotnické služby společně s lékařem. Prvotním prověřením oznámení policejní hlídka zjistila, že došlo k fyzickému napadení mezi druhem a družkou. Muž (1951), fyzicky napadl svoji přítelkyni nar. r. 1946. Již zběžným pohledem hlídka zaregistrovala podlitiny na krku v oblasti hrtanu, modřiny na obou ramenech a pod pravým okem. Napadená žena jevila známky silného rozrušení a navíc uváděla, že všechna zranění jí způsobil její přítel, který se v té době nacházel na místě činu a jevil známky silné podnapilosti. Zároveň policisté z Místního oddělení S. dvojici osob znali z minulosti, díky osobní znalosti věděli, že se jedná o osoby, kde k fyzickému napadení došlo opakovaně již v minulosti. Vzhledem ke všem na místě zjištěným skutečnostem policisté rozhodli omezit muže na osobní svobodě dle ust. § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky a předvést jej na policejní služebnu k provedení dalších nezbytných úkonů. Před vlastní eskortou na policejní útvar byla provedena orientační dechová zkouška na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger, kterou policisté naměřili 2,14 promile alkoholu v krvi. Poškozená využila přítomnosti zdravotníků na místě, nechala se ošetřit, ale další odborné vyšetření ve zdravotnickém zařízení odmítla. Prvotním „výslechem“ na místě policejní hlídka zjistila, že ve večerních hodinách byla žena ve svém bytě bezdůvodně a bez jakéhokoliv varování fyzicky napadena svým druhem, který ji oběma rukama začal škrtit až do okamžiku, kdy začala chroptět a nemohla popadnout dech. Během této ataky ji vulgárně nadával a ve vzteku křičel, že ji zabije. Poškozená dále uvedla, že ze všech svých posledních sil se jí podařilo ho odstrčit a vysmeknout se mu a z vedlejšího pokoje zavolat policii. Po chvilce byla opět napadena, stejným způsobem. Tento druhý útok trval až do příjezdu policejní hlídky na místo, resp. do okamžiku, kdy policejní hlídka zazvonila na domovní zvonek. V okamžiku, kdy prvotní rozrušení u napadené ženy počalo ustupovat, začala poškozená uvádět, že některá zranění jsou již z dřívější doby a po policii chce, aby jejího přítele z bytu vykázala na 10 dní. Zároveň uváděla, že má strach, že policie jejího druha „zavře“. Naopak útočník hlídce neustále uváděl, že své družce nijak neubližoval, tvrdil, že se sice hádají, ale agresorem je jeho družka M. P., která mu vulgárně nadává a bije ho. On se občas pouze brání. Rezolutně popřel, že by ji škrtil či jinak ubližoval. Na Místním oddělení S. se rozběhla rutinní práce - byla provedena lustrace v informačních systémech policie, byl kontaktován službu konající státní zástupce, prostřednictvím operačního střediska byla vyžádána stálá výjezdová skupina služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha II. A právě ona lustrace v informačních systémech byla pro další vývoj celé kauzy zásadní. Policisté zjistili, že v minulosti, od roku 2004, evidují v této „domácnosti“ celkem 9 případů napadení, které probíhalo víceméně vždy dle stejného scénáře - alkohol - napadení - vyjádření poškozené, že se nic nestalo. Přičemž jen v roce 2007 byl násilný druh dvakrát vykázán ze společného obydlí. Z oněch 9 případů šlo o 6 evidovaných přestupkových jednání, ve dvou případech šlo o již zmíněné vykázání a v jednom případě byl prověřován trestný čin ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit právě tento muž na své družce v roce

75


3/17/2010 5:24:03 PM

Domácí násilí

2004 – ta ale vzala svůj souhlas s trestním stíháním zpět a věc musela být policejním orgánem odložena. S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti si celý případ na místě převzal komisař služby kriminální policie a vyšetřování a po dohodě se státním zástupcem zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obývaném bytě dle ust. § 215a trestního zákona. Bohužel, s ohledem na podnapilost podezřelého nebylo možné provádět další procesní úkony. Proto bylo rozhodnuto, že další úkony se provedou až druhého dne, tj. 24. 10. 2007. Toto období bylo využito k tomu, že bylo zpracováno po formální stránce rozhodnutí o zákazu vstupu do společného obydlí a bylo provedeno prvotní šetření, jehož smyslem bylo nalézt další možné svědky jednání, kterého se muž na své družce dopouštěl. Bohužel s ohledem na zdravotní stav poškozené nešlo provést podrobný výslech a policejní orgán si byl vědom rizika, které ponese každá další hodina, která uběhne od napadení - poškozená nebude chtít vypovídat, bude celou záležitost bagatelizovat. Následující den, tj. 24. 10. 2007 proběhl v dopoledních hodinách výslech poškozené. Ta ve svém výslechu podrobně popsala události toho dne a důvod svého napadení. V inkriminovaný den se její druh vrátil do bytu asi v 19.00 hodin a byl značně opilý. Poškozená mu řekla, že na stole má připravené jídlo - svíčkovou, kterou koupila v Albertu a má si ji dát ohřát do mikrovlnné trouby. Muž na to nijak nereagoval. Po chvilce však díky své opilosti shodil připravené jídlo ze stolu na zem a společně s ním i nějaké další věci. Díky své značné opilosti nebyl schopen jídlo, které si chtěl ohřát, nalézt, a proto začal vulgárně poškozené nadávat a vyčítat jí, že mu všechno jídlo „sežrala“. Na to mu poškozená něco odpověděla, přesně si však nepamatuje co. To vyprovokovalo onen útok, který již poškozená popsala předchozí den. Ve své výpovědi při popisu vlastního napadení vypovídala stále stejně, výpověď neměnila. Policejnímu orgánu dále ukázala a popsala všechna zranění, která utržila při předchozích napadeních svým druhem. Poškozená byla dále vyslýchána k předchozímu soužití s násilníkem. Uvedla, že se znají cca. 5 let, bydlí ve společné domácnosti, kterou vede ona sama. Muž je invalidní důchodce, diabetik, alkoholik a bez zaměstnání. K napadání docházelo v minulosti pravidelně a vždy ve chvíli, kdy byl muž pod vlivem alkoholu. Napadení několikrát hlásila, ale vždy se druha bála natolik, že vzala svoje podání zpět. Na základě informací, které vyplynuly z výslechu poškozené se policejní komisař rozhodl zahájit trestní stíhání násilné osoby pro již zmíněný trestný čin dle ust. § 215a tr. zákona a výslech provádět po zahájení trestního stíhání. Zároveň se rozhodl, že s ohledem na závažnost jednání obviněného a možnost, že se bude útok opakovat, podat státnímu zástupci podnět na vzetí obviněného do vazby. Výslechem obviněného bylo zjištěno, že se s poškozenou potkal před 5 lety v protialkoholní léčebně, kde byli oba na léčení. Ke své osobě zároveň uvedl, že se v minulosti léčil na psychiatrii, neboť se v roce 2004 nebo 2005 pokusil o sebevraždu. Zároveň uvedl, že je alkoholik závislý na tvrdém alkoholu, zejména na vodce. Někdy nemusí pít třeba měsíc, jindy pije soustavně. Drogy neužívá ani neužíval, je astmatik a diabetik. Svoje jednání onoho dne popisoval shodně s poškozenou až do okamžiku, kdy začal napadat poškozenou. V tu chvíli uvedl, že má „okno“ a že si nic nepamatuje. Pouze

76


3/17/2010 5:24:04 PM


si vybavoval, že se s družkou. přetahoval o telefon, aby nevolala policii. Prý nechtěl, aby byla ostuda. Na dotaz, který mu položil jeho obhájce, jak to bylo s přetahováním či útokem na družku, obviněný uvedl, že byla často opilá a přitom padala na zem. Od toho mohla mít podlitiny a šrámy. Výslovně popřel, že by ji napadal. Výslovně uvedl, že když jeho družka nepije, je „špičková ženská“. Policistům služby kriminální policie a vyšetřování se v místě bydliště podařilo zajistit několik svědeckých výpovědí, které potvrzovaly, že společné soužití trvá cca. 4 roky a již od začátku dochází v domácnosti k prudkým hádkám, napadání paní ze strany jejího druha. Dále bylo zjištěno, že oba ve značné míře požívají alkohol. Obviněný byl v zákonné lhůtě 48 hodin předán soudu, který na něj uvalil vazbu. Obviněný proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, kterou však Městský soud (MS) v Praze zamítl. Soudce Městského soudu v Praze mimo jiné ve svém zdůvodnění uvedl, že je alarmující, že se obviněný dopustil takového jednání i přes to, že byl v nedávné minulosti již dvakrát vykázán ze společného obydlí, protože z jeho strany hrozilo i nadále opakování nebezpečných útoků, zároveň své rozhodnutí soudce opřel i o zprávy, které do spisového materiálu dodaly pracovnice Intervenčního centra v Praze. Během přípravného řízení trestního bylo provedeno znalecké zkoumání duševního stavu obviněného. Znalci došli k závěru, že v době činu netrpěl žádnou duševní poruchou. Je alkoholik, nadužívání alkoholu vedlo k poškození mozku a následným změnám ve struktuře osobnosti a prožívání emocí. V době činu byl obviněný schopen rozpoznat nebezpečnost svého chování, schopnost ovládat svoje jednání byla však výrazně snížena. Znalec uvedl, že obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení. Zároveň byli přizváni i znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, aby orgánům činným v trestním řízení popsali osobnost poškozené. Ti ve svém posudku uvedli, že poškozená netrpí žádnou duševní poruchou forenzního významu. Byla u ní konstatována plně vyvinutá závislost na alkoholu, kterou je však schopna částečně regulovat, je schopna předvídat následky požití alkoholu. Zároveň konstatovali, že poškozená nemá sklony k subjektivnímu zkreslování popisovaných událostí. V neposlední řádě si policejní orgán vyžádal a zajistil všechny lékařské zprávy a zdravotnickou dokumentaci poškozené. Na základě všech zjištěných skutečností obvodní státní zástupce podal na muže dne 27. 12. 2007 obžalobu pro trestný čin dle ust. § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Obvodní soud jej pak dne 25. 1. 2008 odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání 30 měsíců nepodmíněně a pro výkon trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Na základě odvolání obžalovaného odvolací soud vyššího stupně toto rozhodnutí změnil a uložil obžalovanému. trest odnětí svobody v délce 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let. Rozsudek nabyl právní moci a je vykonatelný. Muž po celou dobu řízení svoji vinu popíral a naopak ji sváděl na poškozenou. Policejní hlídka od té doby ve společně obývaném bytě obou partnerů již neřešila žádný případ fyzického napadení.

77


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

Dovětek Jana Koníře: V tomto případě se ukazuje ještě jedna zajímavá skutečnost. Chtěl jsem kazuistiku oživit nějakým postřehem konkrétního účastníka – policisty. Zjistil jsem, že většina policistů, kteří se před 2 lety aktivně zapojili do vyšetření celé kauzy, již odešla na jiný útvar či do civilu. Stejně je na tom i kolega vyšetřovatel. To je v současné době charakteristická situace na místních odděleních policie: utekly dva roky a z týmu vyškolených a zkušených lidí nám nezůstal skoro nikdo. A tak "školíme" nové a nové a ještě mladší kolegy...pořád dokola... Statistika SKPV Policie Praha I za rok 2009 SKPV PČR OŘ Praha I - mjr. Mgr. Novotný 9 případů – podezření na trestný čin z toho: 2 případy byly odložené 7 případů – návrhy na podání obžaloby Pořádková policie, informace podal velitel informované policie p. Buček 1x trestný čin (předcházelo vykázání) 1x řešila inspekce MV ČR (předcházelo vykázání) 1x trestný čin poškozená nedala souhlas, zastaveno (předcházelo vykázání) 1x předáno na SKPV (předcházelo vykázání) Statistika SKPV policie OŘ Praha II SKPV OŘ policie Praha II – plk. Mgr. J. Koníř 37 případů – podezření na trestný čin (tel. + operační středisko) z toho: 10 případů - byly zahájeny úkony trestního řízení 5 případů - návrh na podání obžaloby na OSZ 2 případy - skutek se nestal 1 případ - přestupek 1 případ - zastaveno pro nepřípustnost, nešlo o 215a, ale např. o ublížení na zdraví, poškozená nedala souhlas Pořádková policie - MOP OŘ policie Praha II – 9x přestupky k DN

78


3/17/2010 5:24:04 PM


Statistika SKPV OŘ policie Praha III SKPV policie Praha III – Bc. L. Nováková 71 případů, kde bylo podezření na domácí násilí z toho 17 případů ukončeno návrhem na podání obžaloby na státní zastupitelství 2 případy byly ukončeny návrhem na zastavení trestního stíhání, jelikož obviněný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný 6 případů bylo odesláno na ÚMČ k vyřízení jako přestupek Ostatní případy byly prověřeny a jelikož se neprokázalo spáchání trestného činu či přestupku, byly uloženy Ad acta. V rámci dosahů za skupinu domácího násilí bylo řešeno celkem 28 případů a dále byla v případě potřeby jak policistům z jednotlivých MOP, SKPV, tak poškozeným či oznamovatelům poskytnuta telefonická konzultace. Pořádková policie – MOP OŘ Policie Praha III, informace podal mjr. Adam : 4x přestupky Statistika SKPV policie Praha IV - informace podala p. Nováková

16 případů DN z toho 5 případů trestné činy (z toho 3 případy řešilo SKPV - 1 případ předala policii mimo Prahu, 2 případy ukončilo) 9x přestupky 2x oznámení - podezření na DN Z toho pořádková policie - MOP 2 neukončené případy trestných činů (v jednom případě podle §159A/1a ukončen pro nepřípustnost) 9 případů přestupky (z toho 8 předáno na ÚMČ, 1 nepřípustný, nebyl podán návrh) 2 případy oznámení

79


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí VYKÁZÁNÍ NA ÚZEMÍ HL. MĚSTA PRAHA od 1. 1. 2007 do 7. 3. 2010 - 164 případů vykázání Poslední aktualizace: 28. 2. 2010 Obvodní ředitelství

Kalendářní rok

OŘ PČR Praha I

2007

2008

2009

2010

SKPV Bartolomějská

0

0

0

1

SKPV Sokolská

MO Benediktská

0

1

0

0

MO Krakovská

1

0

0

0

Obvodní ředitelství

Kalendářní rok

OŘ PČR Praha II

2007

2008

2009

2010

2

0

0

0

MO Nové Město

1

1

0

1

MO Vinohrady

0

2

1

1

MO Barrandov

0

1

0

0

MO Smíchov

6

1

1

1

MO Košíře

2

2

2

0

MO Malá Strana

0

0

0

1

MO Můstek

0

0

0

0

MO Břevnov

0

0

0

0

MO Radotín

1

0

0

0

MO Dejvice

0

0

0

0

MO Stodůlky

2

0

4

3

MO Řepy

1

0

2

0

MO Zličín

0

1

0

0

MO Vokovice

0

0

0

0

Celkem za Prahu II

14

8

8

6

MO Ruzyně

0

1

0

0

MO Holešovice

0

1

0

0

MO Letná

0

1

2

0

MO Výstaviště

1

0

0

1

Celkem za Prahu I

3

4

4

3

Zkratky: MO = místní oddělení PČR SKPV-Skupina kriminální policie a vyšetřování OŘ = Obvodní ředitelství PČR


Kalendářní rok


Kalendářní rok

OŘ PČR Praha III

2007

2008

2009

2009

OŘ PČR Praha IV

2007

2008

2009

2010

SKPV Zenklova

6

1

0

0

SKPV U Plynárny

3

0

1

2

MO Jarov

8

4

5

0

MO Nusle

3

0

2

1

MO Žižkov

2

0

6

2

MO Modřany

0

0

0

1

MO Karlín

3

2

2

0

MO Jižní Město I

0

0

0

0

MO Kobylisy

2

2

2

0

MO Jižní Město II

0

0

0

0

MO Bohnice

0

0

0

0

MO Spořilov

1

1

0

0

MO Ďáblice

0

0

0

0

MO Lhotka

0

1

3

4

MO Libeň

1

0

1

0

MO Podolí

0

0

0

0

MO Čakovice

4

3

1

0

MO Pankrác

2

0

0

0

MO Horní Počernice

2

1

3

1

MO Vršovice

1

1

1

0

MO Újezd nad Lesy

2

1

0

0

MO Hostivař

0

0

0

0

MO Letňany

1

0

0

0

MO Zahradní Město

0

2

2

0

MO Kyje-Černý Most

0

0

1

0

MO Strašnice

0

0

0

0

MO Prosek

0

0

5

2

MO Uhříněves

0

2

1

MO Vysočany

0

0

0

MO Horní Měcholupy

1

0

0

Celkem za Prahu III

31

14

26

0 5

0 0

Celkem za Prahu IV

11

7

10

8

Připočítat k vykázáním za rok 2008 SKPV Kongresová - 1 vykázání /16.2.2008/ Připočítat k vykázáním za rok 2009 SKPV Kongresová - 1 vykázání /18.9.2009/

80


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí očima soudce


81


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

K některým praktickým aspektům rozhodování civilního soudu při ochraně před domácím násilím a jeho spolupráce s policejními orgány JUDr. David Vláčil, předseda senátu, Obvodní soud pro Prahu 3

Rád bych v tomto článku navázal na předchozí autory příspěvků vztahujících se k diskutované problematice a nastínil několik postřehů spojených s rozhodováním civilního soudu při ochraně před fenoménem domácího násilí a nyní nově i při poskytování ochrany před nebezpečným pronásledováním. Ochrana před domácím násilím byla do našeho právního řádu poprvé účinněji zavedena až zákonem č.135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, jeho prostřednictvím byl novelizován jednak dříve platný zákon o policii a jednak občanský soudní řád. Oba předpisy však na sebe příliš nenavazovaly a používaly každý i poněkud odlišnou terminologie. Právní rámec rozhodování soudu je nyní zakotven do ust. § 76b občanského soudního řádu (nadále jen „o.s.ř.“), jež soudům ukládá, aby za situace, kdy je jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje (agresora), vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele (ohrožené osoby), může předseda senátu předběžným opatřením uložit účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval, b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo navrhovatele a nezdržoval se tam, c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem. Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným opatřením účastníku, proti kterému návrh směřuje, stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům. Rozhodnutí o návrhu předběžného opatření není podmíněno předchozím vykázáním podle zvláštního právního předpisu (rozhodne tedy buď nejprve policie a poté soud, nebo jen soud). Předběžné opatření (tedy „první soudem vydané předběžné opatření“) trvá vždy jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Posléze může předseda

82


3/17/2010 5:24:04 PM


senátu opět jen na návrh navrhovatele rozhodnout o prodloužení doby trvání již dříve nařízeného předběžného opatření. Návrh na každé další prodloužení doby trvání již nařízeného předběžného opatření musí rovněž obsahovat vylíčení rozhodných skutečností odůvodňujících prodloužení doby trvání předběžného opatření a nyní nově po novelizaci zákona i údaj o majetkových či jiných poměrech včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí. Soud při svém rozhodování vezme v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení ve věci samé, majetkové či jiné poměry účastníků včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti. Takto prodlužované předběžné opatření však zanikne nejpozději uplynutím 1 roku od okamžiku jeho nařízení. Pokud navrhovatel (v žádosti o prodloužení) neprokáže své majetkové či jiné poměry včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen z důvodů zvláštního zřetele hodných (zákon nestanoví, které důvody to jsou a nechává toto hodnocení na posouzení konkrétního případu rozhodujícím soudcem). Především z uvedeného plyne, že ohrožená osoba má možnost si vybrat, zda se o ochranu před dalšími potencionálními zásahy od agresora bude ucházet nejprve u policie a teprve poté u soudu, nebo zda se na soud obrátí přímo. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit první variantu. Soud na rozdíl od policejních orgánů není součástí výkonné moci a nedisponuje, pokud jde o zjišťování podkladů pro rozhodnutí o vydání předběžného opatření, takovými pravomocemi jako policie. Že i zákonodárce preferoval v prvním sledu ochranu vykázáním od policisty je ostatně zřejmé i z toho, že policista je oprávněn rozhodnout o vykázání agresora bez ohledu na stanovisko ohrožené osoby a to dokonce i proti její vůli (vykázání je proto neformální a není vázáno na jakýkoliv návrh). Policejní orgány mohou mít a často také mají poznatky z místa, mohou si je bez obtíží a problémů operativně opatřit např. výslechem informovaných osob z domu (policie ráda používá pojem „vytěžení“), zpravidla již také z minulosti disponují vlastními poznatky o ohrožené osobě i o agresorovi (předchozí výjezdy, přestupková řízení, znalost o sklonu agresora k používání návykových látek a podobně). Dosáhne-li domácí násilí vyšší intenzity, jsou to zpravidla také policisté, kteří jako první na místě zasahují. Je vhodné připomenout, že při rozhodnutí police o vykázání se postupuje z úřední povinnosti a dobu vykázání nelze zkrátit a to i kdyby s tím ohrožená osoba souhlasila. Oproti tomu obrátí-li se ohrožená osoba bez dalšího na soud, je podmínkou nařízení předběžného opatření podle § 76b o.s.ř. podání řádného písemného návrhu na jeho vydání. Tedy na rozdíl od policejního vykázání je řízení před soudem důsledně návrhové. Soud tak nemůže bez návrhu a proti vůli ohrožené osoby jí poskytnout jakoukoliv ochranu. Další rozdíl tkví v tom, že návrh na nařízení předběžného opatření může ohrožená osoba vzít prakticky kdykoliv zpět a soud je povinen předběžné opatření zrušit. Návrh podaný k soudu je spojen s potřebou dodržení určitých formálních náležitostí, především přesného vymezení toho, čeho se navrhovatel domáhá, a vylíčení

83


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

rozhodujících skutečností, pro něž má být předběžné opatření vydáno (tedy zjednodušeně řečeno ohrožená osoba by měla popsat podrobně své vztahy k agresorovi, jejich vývoj, uvést, v čem spatřuje nepřípustné zásahy proti své integritě, jakými důkazy, které k návrhu připojí, je hodlá osvědčovat. Je vhodné, pokud z odůvodnění návrhu vyplynou znaky jinak typické pro domácí násilí nebo pronásledování /gradace ataků apod./. Součástí návrhu k soudu má být i uvedení toho, čeho se ohrožená osoba domáhá. Pravidlem bude, že půjde o zákaz některého z jednání popsaných v písmenu a/ až d/ odstavce prvého ust. § 76b o.s.ř. (jak bylo citováno již výše), výčet možných způsobů soudní ochrany není však úplný, proto zákonodárce říká, že navrhovatel se může domáhat zejména právě uvedených omezení. V praxi se však vyskytují jiné požadavky jen zcela výjimečně. Soud, na rozdíl od policie, neprovádí a nemůže sám provádět žádná šetření a navrhovatel, chce-li být úspěšný, musí prokázat (a nikoliv jen osvědčit), že jednáním odpůrce (agresora) je vážným způsobem ohrožen navrhovatelův život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost. Vhodným toho důkazem jsou kopie předchozích oznámení policejním orgánům, lékařské zprávy, různá psychologická vyšetření, fotografie, čestná prohlášení dalších osob a podobně. Vzhledem k tomu, že soud má o návrhu rozhodnout bezodkladně, je vyloučeno provádění jakéhokoliv dokazování (např. výslechu potencionálních svědků). Oproti policejnímu vykázání je tak řízení před soudem výrazně formálnější, což pro navrhovatele, který se zpravidla ocitá v nepříznivém psychickém a někdy i fyzickém rozpoložení, může být významným handicapem. Je proto vhodné se nejprve obrátit na policejní orgán a potřebné podklady opatřovat v desetidenní lhůtě počítané od policejního vykázání (zejména za součinnosti Intervenčního centra). Při nařizování předběžného opatření soudem není vhodné zasahovat do poměrů mezi agresorem, ohroženou osobou a nezletilými dětmi (pokud děti samy nejsou bezprostředně vystaveny ohrožení života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti). Zpravidla totiž vykázání agresora ze společného obydlí řeší i nejpalčivější problémy dětí a soud v řízení podle § 76b o.s.ř. nemůže nařizovat předběžné opatření v zájmu někoho, kdo není účastník řízení. Zde je vhodnější se obrátit se samostatným návrhem na opatření na opatrovnický soud, který je vybaven poměrně širokou škálou oprávnění, jimiž může prozatímně zajistit ochranu nezletilců před přímými nebo i jen vedlejšími dopady domácího násilí. Za nařízení předběžného opatření soud vybírá soudní poplatek 500 Kč podle položky 3 sazebníku soudních poplatků, jež tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Lze individuálně žádat o osvobození od soudních poplatků a dosud neschválená novela zákona počítá s věcným osvobozením navrhovatelů v řízení o ochraně před domácím násilím. Za odvolací řízení se u předběžného opatření žádné poplatky nevybírají. Podmínkou jakéhokoliv prodloužení soudem nařízeného předběžného opatření je vedle podání návrhu (na prodloužení předběžného opatření a nikoliv, jak se často stává na vydání „nového“ předběžného opatření) též slovy zákona to, aby bylo „za-

84


3/17/2010 5:24:04 PM


hájeno řízení ve věci samé“. Co je ale věcí samou, jakou žalobu má ohrožená osoba podat a co se vše k domácímu násilí může vázat, je dosud v teorii, ale i v praxi velmi sporné. Praxe vykládá uvedený pojem velmi volně a za řízení o věci samé považuje nejčastěji zahájení řízení o rozvod, o zrušení práva společného nájmu bytu, o vyklizení bytu, o úpravě užívání bytu. Problematičtější je to, zda věcí samou může být též řízení opatrovnické týkající se dětí agresora a ohrožené osoby, popř. řízení o výživné nebo o vypořádání společného jmění manželů. Domnívám se, že nikoliv. Zákonodárce podmínkou zahájení dalšího řízení o navazující žalobě sledoval to, aby předběžné opatření soudu nenahrazovalo nepřiměřeně dlouhou dobu konečné rozhodnutí ve věci a aby navrhovatel byl takto procesně „přinucen“ řešit svoji situaci nikoliv dočasně, ale pokud možno s konečnou platností. Soud pak zpravidla nevyžaduje podání další žaloby za té situace, kdy návrh na nařízení předběžného opatření je podáván za již běžícího sporu (§ 102 o.s.ř.). Vyřešení otázky, co je tedy „řízením o věci samé“ po nařízení předběžného opatření nepovažuji za otázku akademickou: má naopak dosti pádné důsledky. Konečné rozhodnutí o žalobě ve věci samé (tedy zpravidla vydaný rozsudek, např. o rozvodu manželství) má totiž důsledky v tom směru, že bylo-li žalobě ohrožené osoby proti agresorovi vyhověno, pak po uplynutí lhůty vykonatelnosti zanikne (prodloužené) předběžné opatření a to přímo ze zákona (§ 77 odst. c/ o.s.ř.) a není vyloučeno, že takto zanikne dříve, než stanovil původně při prodloužení soud. Zákonodárce pak vůbec nepamatoval na situaci, kdy žalobu (např. na rozvod) podal jako první sám agresor a pak nelze již vůbec hovořit, zda žalobě ohrožené osoby bylo nebo nebylo vyhověno. U návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření je nyní po novele o.s.ř. nově vyžadováno, aby obsahovalo vylíčení rozhodných skutečností odůvodňujících prodloužení doby trvání předběžného opatření, údaj o majetkových či jiných poměrech včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí. Bude tedy třeba, aby ohrožená osoba připojila ke svému návrhu též výpis z katastru nemovitostí ohledně společného obydlí, popř. nabývací tituly (darovací, kupní a jiné smlouvy) nebo nájemní či podnájemní smlouvu. Časové limity pro prodloužení předběžného opatření jsou v zásadě tři: prvním je doba prodloužení, o níž žádá ohrožená osoba, i zde platí, že soud nesmí návrh překročit a žádá-li ohrožená osoba o prodloužení předběžného opatření o dva měsíce, nemůže jej soud prodloužit na dobu delší. Druhým limitem je maximální jednoroční lhůta, po níž může předběžné opatření trvat (§ 76b odst. 4 o.s.ř.). Třetím limitem je pak případ, kdy předběžné opatření zanikne přímo ze zákona (§ 77 odst. 1 o.s.ř.), např. v souvislosti s rozhodnutím o podané žalobě. Praxe bývá taková, že předběžná opatření jsou prodlužována v horizontu 2 – 5 měsíců, prodloužený na celý jeden kalendářní rok je vskutku jen zcela výjimečné, je třeba mít na paměti, že se stále jedná o předběžné a tedy prozatímní opatření, a že při jeho vydávání a prodlužování se rozhoduje o nejistých skutečnostech. Při rozhodování soudu o předběžném opatření považuji z vlastní zkušenosti za velmi přínosnou přímou spolupráci soudů (jednotlivých soudců) s místními (obvodními) odděleními. Osvědčuje se i určitá míra specializace (u soudů i u policie) a to jak urče-

85


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

ním jediného soudce pro rozhodování této specifické problematiky v rámci rozvrhu práce jednotlivého soudu, tak i pověřením konkrétních policistů k rozhodování o vykázání. Odstraňují se tak i bariéry v komunikaci mezi soudem a policií a zefektivní se tak jejich vzájemná spolupráce. Soud, jak již bylo naznačeno, rozhoduje podle zákona tzv. „od stolu“ a má k dispozici jen návrh a k němu připojené listiny od navrhovatele, o to je jeho situace složitější než při rozhodování policie o vykázání, kdy policista se může k výkonu svého opatření rozhodnout např. po předchozí rozmluvě s aktéry násilí a po seznámení se situací na místě. Zákon o policii nově ukládá policistovi v případě vykázání zaslat oznámení o provedeném vykázání též příslušnému soudu. Je vhodné zasílat soudům též protokoly o výslechu ohrožené osoby i agresora, popř. dalších svědků, neboť i z nich může soud následně čerpat při svém následném rozhodování, pokud se po policejním vykázání situace mezi účastníky nezklidní (což se občas zásluhou policie stane) a ohrožená osoba se na soud obrátí. Naopak není od věci, aby - byť to není v zákoně přímo soudům uloženo - zasílaly svá rozhodnutí o předběžných opatřeních včetně jejich (ne)prodloužení zpět policii, což může mít především efekt při zpětné kontrole dodržování předběžného opatření agresorem ze strany policie (soudy, jak bude uvedeno dále, žádným takovým oprávněním nedisponují). Policii zasílaná rozhodnutí soudů rovněž mohou svým odůvodněním vhodně ovlivnit a zkvalitnit další praxi policejního orgánu. Z vlastní zkušenosti mohu odkázat na případ, kdy policie nevyhověla požadavku ohrožené osoby a údajného agresora nevykázala a soud, aniž by tehdy disponoval informacemi o postupu policie, s podrobným odůvodněním dospěl následně k závěru, že návrh na nařízení předběžného opatření podaný navrhovatelkou u soudu není důvodný (šlo o případ, kdy místo domácího násilí šlo mezi účastníky o tzv. „italskou domácnost“ a navrhovatelka zjevně směřovala jen k vylepšení své pozice ve sporu o byt rozvedených manželů). O nařízení předběžného opatření rozhoduje podle § 74 odst. 5 o.s.ř. nyní okresní (obvodní, v Brně městský) soud, v jehož obvodu je nebo byl dům, byt, místnost nebo jiný prostor společně obývaný s navrhovatelem (společné obydlí). I když novelou o.s.ř. byla rozšířena ochrana i ve vztahu k nebezpečnému pronásledování, pro něž je typické, že pronásledovatel a pronásledovaný žádné obydlí společně nesdílejí, otázka místní příslušnosti soudu zůstává v takovém případě zákonodárcem uspokojivě nevyřešena (v úvahu se nabízí určení příslušnosti např. bydlištěm ohrožené osoby nebo agresora). Soud je vázán poměrně krátkou lhůtou pro vydání svého rozhodnutí, má rozhodnout bez slyšení účastníků, bezodkladně, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, tak nejpozději do 48 hodin od podání návrhu. Krátké lhůty jsou nyní stanoveny i pro rozhodnutí o případném odvolání, odvolací soud je povinen rozhodnout o opravném prostředku do 15 dnů ode dne, kdy je mu spis předložen soudem I. stupně. Jestliže soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítne, není důvodu, aby své rozhodnutí v zákonem určené lhůtě nezaslal účastníkům standardním způsobem (do datové schránky, poštou nebo některým ze způsobů uvedených v zákoně (§ 45 až 50 o.s.ř.)). Jen bylo-li předběžné opatření nařízeno, jde o situaci, kdy je třeba, aby

86


3/17/2010 5:24:04 PM


soudce se pokusil vyhlásit (a doručit) své rozhodnutí na místě samém, tedy pravidelně ve společném obydlí. Pověření jiného pracovníka soudu (např. vykonavatele) se s ohledem na dikci zákona (§ 76c odst. 1 věta první o.s.ř.) jeví jako problematické. V praxi však není výjimečný případ, kdy soudce, za asistence policie nebo justiční stráže ve společném obydlí nikoho nenalezne. Lze proto jen doporučit, aby navrhovatelé uváděli ve svých návrzích telefonní spojení, čímž se zbytečnému „výjezdu“ zabrání. Je-li to možné a vhodné je možno doručit agresorovi usnesení o předběžném opatření např. do zaměstnání. Při doručení usnesení se soud I. stupně postará o výkon rozhodnutí (buď svého nebo odvolacího soudu) bezodkladně sám (§ 273b o.s.ř.) a za tím účelem si vyžádá pomoc policie, justiční stráže nebo dalších státních orgánů. Tedy - vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu všechny klíče od společného obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu zakáže setkávat se s označenou osobou nebo ji jinak kontaktovat. Navazuje-li rozhodnutí soudu na předchozí rozhodnutí policie, je potřebné, aby soud převzal od policie klíče a byl o tom učiněn záznam do policejního i soudního spisu; - povinného vyzve, aby soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu trvání předběžného opatření doručovat písemnosti, nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti, a upozorní ho, že písemnosti mu budou doručovány uložením u soudu, jestliže výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví; - povinného upozorní na následky neplnění stanovených povinností stanovených (jde tu především o následky trestně-právní a poučení o možnosti opakovaného výkonu rozhodnutí); při porušení povinnosti nevstupovat do společného obydlí a nezdržovat se v něm, kdykoliv nebo bezodkladně na návrh oprávněného provede opětovný výkon rozhodnutí vykázáním povinného ze společného obydlí, jinak, při porušení jiných povinností (tedy navazování kontaktů, nebezpečné pronásledování, vstupování do bezprostředního okolí společného obydlí) nařídí výkon rozhodnutí podle § 351 a násl. o.s.ř. jen na návrh oprávněného a nikoliv z povinnosti úřední. Vždy je vhodné si zjednat pomoc opět policie nebo justiční stráže, jde-li o poručení povinnosti poté, co již povinnému bylo rozhodnutí soudu o nařízení nebo prodloužení předběžného opatření v minulosti doručeno, je vhodné oznámit podezření z trestného činu policii nebo státnímu zastupitelství (§ 337 odst. 2 nového trestního zákoníku); Soud zároveň poskytne povinnému příležitost, aby si bezprostředně při výkonu rozhodnutí (zřejmě jen „prvním“) vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti a osobní dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání předběžného opatření pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné k výkonu jeho podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně věci nezbytné z jiného vážného důvodu. To platí i tehdy, nebyl-li povinný výkonu přítomen. V takovém případě se

87


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

mu zanechá potřebné poučení na dveřích společného obydlí. Toto poučení by měl mít soudce či vykonavatel soudu vždy po ruce, nikdy však neodpovídá za to, zda-li oznámení nebude nepovolanou osobou odstraněno. V praxi nastávají problémy potud, že povinný se opakovaně dožaduje vyzvednutí věcí potřebných k podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání či věci nezbytné z jiného vážného důvodu. Zákonodárce neuvádí, zda jde o činnost soudu jednorázovou, nebo je povinen vyhovět každé i opakující se žádosti. S ohledem na účel předběžného opatření je možno přiklonit se k první variantě, opakované návštěvy povinného v obydlí je možno za asistence pracovníka soudu a zpravidla policisty nebo příslušníka justiční stráže povolit, jen je-li to třeba z jiného vážného a současně nepředvídatelného důvodu. Rovněž je namístě, aby o této návštěvě byla předem (alespoň telefonicky) informována ohrožená osoba a aby byly sepsány věci, které si vykázaný ze společného obydlí takto odnesl. Nebyl-li agresor zastižen ve společném obydlí při vyhlašování předběžného opatření, nic to nemění na tom, že v té době je předběžné opatření již vykonatelným (§ 76d písm. a/ o.s.ř.) a je třeba se postarat o to, aby mu bylo doručeno co nejdříve. V praxi se osvědčila spolupráce soudu a policie, kdy jedno vyhotovení rozhodnutí o nařízení předběžného opatření se pro nepřítomného agresora zanechá u příslušného útvaru policie, který může pomoci zprostředkovat doručení zejména za situace, kdy agresor byl na 10 dnů vykázán policií a má se po uplynutí lhůty dostavit na policii k převzetí klíčů. Ke konkrétní spolupráci mezi soudem, u něhož působím a policií mohu ve stručnosti uvést, že v obvodu soudu se nalézají jen dvě místní oddělení policie (konkrétně MO Žižkov a MO Jarov) s nimiž je příkladná spolupráce a to ať už jde o spolupráci s vedoucími policejních útvarů, jejich zástupci, ale i s policisty, kteří rozhodují o vykázání. Policie v obvodu Prahy 3 operativně pomáhá soudu při realizaci předběžných opatření, což se projevuje i v tom, že drtivé většině osob se podaří rozhodnutí soudu doručit již v den jeho vydání.

Kazuistika (z vybraných rozhodnutí): 1/ Navrhovatelka tvrdí, že z rozhodnutí policisty příslušného útvaru byl odpůrce, její manžel, dne 24. 3. 2009 vykázán ze společného obydlí. Od uzavření manželství v roce 1989 bylo po určitou dobu manželství účastníků souladné, vždy však odpůrce konzumoval alkohol ve zvýšené míře. Posléze však odpůrce změnil své chování, oddával se alkoholickým nápojům, před dcerou účastníků, ročník 1989 navrhovatelku fyzicky i verbálně napadal, dělal jí rozličné naschvály. Zhruba 15 let se ambulantně léčí v AT poradně, měl předepsanou medikaci Antabusem, nyní pro psychiatrickou zátěž užívá Citalopram. K fyzickému a psychickému napadání dochází již asi 8 – 10 let. Odpůrce jí

88


3/17/2010 5:24:04 PM


bouchá např. hlavou o zeď či o nábytek, častuje ji verbálními nadávkami typu „kurva zasraná, píča, kunda“, „podívej se na sebe šeredo ohyzdná, můžeš bejt ráda, že můžeš být se mnou“, „táhni na Moravu“. Vyhrožoval jí i vyhozením z okna, o což se neúspěšně pokoušel. Vyhrožoval jí také, že si „na ni brousí nůž, že má novou ocílku“ V roce 2006 pil odpůrce celý rok. Odpůrce se obává i dcera účastníků, která před ním několikrát utekla z bytu. O Vánocích odpůrce zdemoloval vánoční stromeček s tím, že „Vánoce nesnáší“, jindy rozkopal navrhovatelkou upečený koláč po kuchyni a podobně. Agresivita i náchylnost k alkoholu u odpůrce graduje, chodí do hospody i třikrát denně s tím, že tam prý bude „otáčet fůry“. Nepracuje, ani není hlášen u úřadu práce. Je silně žárlivý, dělá scény. Na navrhovatelku měl v noci úmyslně močit. Navrhovatelka tvrdí, že je obětí výhrůžek od odpůrce, který ji sděluje, že ji nebo sebe zabije, raději ji, protože on to „uhraje na palici, že se mu nic nestane, protože je magor“. K poslednímu incidentu, který předcházel vykázání, došlo již zmíněného 24. 3. 2009, kdy odpůrce přišel po celodenním vysedávání v restauraci domů, navrhovatelku slovně i fyzicky napadal, tahal ji za vlasy, v obývacím pokoji ji hodil na zeď, seknul s ní o zem a všemu tomu se měl smát Opakovaně věc hlásila na policii (2x na linku tísňového volání, 2x na MOP Jarov), proti odpůrci se již z minulosti vedlo přestupkové řízení. Před vykázáním bylo odpůrci naměřeno 2,83 % alkoholu v krvi. Důraz je možno klást i na to, že odpůrce byl již v minulosti 2x soudně trestán, byť pro majetkovou tr. činnost, dosud je ve zkušební době. Soud rozhodnutím z 1. dubna 2009 nařídil předběžné opatření. Rozsudkem ze 4. srpna 20099 bylo manželství účastníků rozvedeno. Rozsudkem soudu z 30. září 2009 byl odpůrce odsouzen za trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1 tehdejšího trestního zákona k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na 3 roky za současného vyslovení povinnosti podrobit se léčení na alkoholu. Je třeba dodat, že týraná manželka i dcera před soudem v rámci tr. řízení odmítly vypovídat a k odsouzení bylo třeba provést další rozsáhlé dokazování. 2/ Navrhovatelka (roč. 1968) v návrhu na nařízení předběžného opatření uvádí, že s odpůrcem (roč. 1971) byli rozvedeni rozsudkem ze dne 24. 5. 2005 že z manželství se narodily dvě nezletilé, že dalším rozsudkem soudu ze dne 23. listopadu 2006, bylo zrušeno právo dříve společného nájmu účastníků k jimi užívanému bytu s tím, že výlučným nájemcem byla určena navrhovatelka a odpůrci dosud svědčí k tomuto bytu právo bydlení a to až do doby, než mu bude zajištěno náhradní ubytování. Odpůrce má navrhovatelku dlouhodobě, od roku 2002 napadat a to i fyzicky. Tím jsou rovněž v psychické rovině postiženy obě děti účastníků. Navrhovatelka se opakovaně obracela na policejní orgány i na lékaře. Fyzické násilí mělo být praktikováno bitím navrhovatelky do hlavy, již v listopadu 2002 byla nucena vyhledat zdravotnické zařízení. Znovu pak 6. listopadu 2004 ji bil odpůrce hlavou o zeď, pročež znovu musela vyhledat pomoc lékaře. Odpůrce rovněž fyzicky napadl i dceru účastníků, vulgárně je obě urážel a napadal je slovně, zejména syn účastníků se odpůrce velmi bojí. K dalšímu fyzickému ataku mělo dojít dne 1. listopadu 2005, a znovu v souvislosti se skončením řízení o určení práva společného nájmu bytu, to jest po 23. listopadu 2006. Odpůrce má navrhovatelce

89


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

stále nadávat, vyhrožuje jí, počínání odpůrce stává se horším a horším. Navrhovatelka i obě děti jsou v péči psychiatra, odpůrce rovněž nepřispívá na chod společné domácnosti a vulgárně křičí i na obě děti. V březnu 2006 měl odpůrce v zaměstnání navrhovatelky ztropit skandál, posléze dne 12. 7. 2006 znovu na navrhovatelku zaútočil, hlavou ji bil o zeď, smýkal s ní. Obdobná situace se opakovala i dne 14. prosince 2006, kdy jí vyhrožoval i fyzickou likvidací. Vedlo se rovněž přestupkové řízení z podnětu odpůrce, to však bylo zastaveno. Dne 23. dubna 2007 soud nařídil předběžné opatření, jeho výkon byl však komplikován tím, že odpůrce byl nedostupný, proto se soud s policií dostavil do bydliště ještě ve večerních hodinách, odpůrce, kterého navrhovatelka blížeji popsala i co do jeho oblečení měl být v tu dobu „v nějaké hospodě v okolí“. Soud s policí provedl perlustraci osob v blízkých restauračních zařízeních, odpůrce byl takto vcelku náhodou zachycen u stánku s občerstvení v podnapilém stavu cca 500 metrů od svého bydliště. Nicméně po dobu vykázání přespával ve vraku automobilu parkujícího před společným obydlím a navrhovatelku nepřímo kontroloval a pronásledoval (v době, kdy ještě nebyla uzákoněna ochrana proti stalkingu). Předběžné opatření bylo opakovaně prodlužováno a následně byl odpůrce ze společného obydlí též exekučně vyklizen. 3/ Navrhovatelka (roč. 1975) se domáhala, aby soud nařídil předběžné opatření s tím, že tvrdila špatné vztahy s odpůrcem (roč. 1963, vysokoškolsky vzdělaný pracovník ústředního orgánu státní správy) s tím, že domácí násilí započalo od vulgárních slovních útoků odpůrce až po fyzické napadání - i před nezletilými dětmi účastníků a i na veřejnosti a to již od roku 2004. Soud nařídil předběžné opatření dne 12.září 2007, rozhodnutí doručil za pomoci policie odpůrci na jeho pracovišti. Přes odvolání odpůrce se zmínkou o údajném brutálním zásahu soudu do jeho lidských práv odvolací soud nařízené předběžné opatření potvrdil. Dne 10.10. 2007 podala navrhovatelka žalobu o rozvod, usnesením z 11. října 2007 soud předběžné opatření prodloužil do 12. ledna 2008, rozvodové řízení však bylo zastaveno, protože odpůrce dne 29. prosince 1997 podlehl následkům sebevražedného jednání. Závěrem je možno shrnout, že oproti očekávání se od roku 2007 poměrně úspěšně rozjela nově institucionalizovaná ochrana před domácím násilím a to nejen zásluhou rozličných občanských sdružení, které především zákonné ukotvení této ochrany v našem právním řádu prosadily, ale i díky pomoci intervenčních center a díky nasazení jednotlivých policistů a soudců a jejich vzájemné spolupráci. I když jistě je stále co zlepšovat, je stále největším problémem přístup samotných ohrožených osob, které někdy v důsledku svého psychického rozpoložení nejsou s to dostatečně aktivně přistupovat k ochraně a prosazování svých oprávněných zájmů.

90


3/17/2010 5:24:04 PM

Závislosti a domácí násilí


91


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

Poradna pro rodiče o.s. SANANIM - domácí násilí v rodinách s osobou závislou na návykových látkách Mgr. Štěpánka Čtrnáctá, vedoucí poradny, psychoterapeutka

Cílovou skupinou Poradny pro rodiče (PPR) o.s. SANANIM jsou rodiče a další blízké osoby uživatelů drog, kteří jsou jakýmkoli způsobem problémem zasaženi. Není přitom důležité, zda osoba užívající drogy nebo s nimi experimentující je ochotná ke spolupráci. Poradna slouží i těm, kteří u svých blízkých užívání návykových látek dosud neodhalili, ale vzniku tohoto problému se obávají. Cílová skupina nemá věkové omezení. Konkrétně tedy: •

rodiče, partneři, příbuzní a jiné blízké osoby těch, kteří ve své rodině či okolí cítí jakýkoli problém související s oblastí drogových závislostí (ve fázi experimentu, problémového užívání či již závislosti)

•

v indikovaných případech celé rodiny včetně samotného uživatele drog (v těch případech, kdy je indikovaná rodinná terapie)

•

v indikovaných případech manželské a partnerské páry včetně uživatele (v případech kdy je indikována párová terapie)

•

v posledních dvou uvedených případech je nezbytné, aby uživatel byl schopen docházet do terapie a přerušit užívání drog minimálně na dobu před terapií a během ní.

•

do cílové skupiny lze zahrnout i osoby, které se dosud nesetkaly s konkrétním problémem, ale jeho vzniku se u svých blízkých obávají (např. mají podezření, že někdo z jejich okolí s drogami experimentuje)

•

specifickou cílovou skupinu tvoří laická veřejnost, pedagogové a dále spolupracující odborníci (pracovníci jiných pomáhajících institucí, dětští lékaři apod.)

Poradna pro rodiče SANANIM Usiluje prostřednictvím krátkodobého, střednědobého nebo dlouhodobého léčebně podpůrného programu pro rodiče a ostatní blízké osoby uživatelů návykových látek o minimalizaci negativních dopadů chování uživatele drog na jeho rodinu a ostatní blízké osoby s cílem zvýšit kvalitu jejich života, provést je náročným životním obdobím

92


3/17/2010 5:24:04 PM


a pomoci jim redukovat chování podporující, usnadňující či přímo umožňující závadové chování jejich dětí či partnerů. Očekávaným výsledkem je v ideálním případě zlepšení zdravotního stavu (ve smyslu somatickém i psychickém) i sociálních podmínek rodičů, rodiny či blízkých osob uživatele drog a v konečném důsledku i samotného uživatele drog a úprava, eventuálně zlepšení jejich vzájemných vztahů. Nelze-li dosáhnout výrazného zlepšení, usilujeme alespoň o stabilizaci v uvedených oblastech nebo části z nich. Speciální adiktologické služby Poradny pro rodiče: 1. specifické poradenské služby 2. skupinová psychoterapie rodičů, případně partnerů 3. rodinná a párová terapie 4. podpůrná psychoterapie 5. skupinová psychoterapie 6. systematická individuální psychoterapie 7. zprostředkování informací o léčebných modalitách a dalších formách pomoci 8. pro odborníky zajišťujeme odborné konzultace a stáže, pro širokou veřejnost zajišťujeme odborné konzultace Sociální služby (podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách) Poradny pro rodiče (PPR): • • • • • •

poradenství pro rodiče, partnery, osoby blízké sociální poradenství informační servis trestně-právní poradenství krizová intervence osobní asistence a sociální práce

Poradna pro rodiče sídlí ve Školské 30, Praha 1 a je součástí multifunkčního prostoru kavárny Café Therapy, který zahrnuje kuřáckou i nekuřáckou restauraci a kavárnu, která poskytuje chráněná místa uživatelům drog po léčbě, dětský koutek, konferenční místnost pro pořádání odborných setkání a dalších aktivit a Poradnu pro rodiče. Prostředí je velmi příjemné a nestigmatizující, což se ukazuje jako důležité pro potenciální klienty. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma, možná je i anonymní forma kontaktu (kromě klientů, kteří vyžadují medikaci). Poradna nemá žádná omezení z hlediska spádového území. Jediným limitem je schopnost klienta dojíždět do programu. Bez omezení poskytuje rovněž telefonické a webové poradenství.

93


3/17/2010 5:24:04 PM

Domácí násilí

PPR a domácí násilí v rodinách s osobou závislou na návykových látkách U určité části klientely naší poradny se opakovaně v setkáváme s projevy domácího násilí nejčastěji psychického, ale i fyzického, ekonomického či formou sociální izolace. Někteří tito klienti přicházejí z intervenčních center pro domácí násilí, někteří si naše služby najdou na internetu nebo jiným způsobem. Ti, kteří přicházejí „přímo“, si často nejsou vědomi toho, že to, co se doma odehrává, lze označit za domácí násilí. V takových případech na daném tématu dále pracujeme a - je-li třeba - naopak odkazujeme tyto klienty do intervenčních center pro domácí násilí. Typickými klienty z této skupiny jsou matka nebo manželský pár dlouhodobě žijící se svým dospělým dítětem, které užívá drogy. Tak, jak se postupně rozvíjí drogová závislost „dítěte“, přibývá i problémů s tím spojených. Scénáře průběhu jsou si navzájem velmi podobné. Závislý jedinec zpravidla nejprve začne mít potíže ve škole nebo zaměstnání a následně opouští pravidelný denní režim, „zůstává doma“ a nechá se rodinou „živit“, což znamená, že „na vrub“ rodiny jdou veškeré jeho životní náklady (náklady na bydlení a služby s ním spojené, jídlo, ošacení, zdravotní péče, často velmi vysoké částky za tabákové výrobky atd.). To samozřejmě znamená pro rodinu (obvzláště pak pro matky samoživitelky) obrovskou finanční zátěž. Nároky uživatele na finanční prostředky navíc v důsledku užívání drog stále narůstají a začíná docházet k domácím krádežím a opakovaným a stále invazivnějším žádostem o půjčky a dary od rodiny (přičemž způsoby, jak finanční prostředky z rodiny vylákat nebo si vynutit, jsou nepřeberně pestré: např. „ještě potřebuji 400 Kč na zdravotní průkaz a 500 Kč na pracovní oblečení a nastoupím do zaměstnání“, „okradli mne a přišel jsem o telefon, na který mi volali s nabídkami zaměstnání, potřebuji nový“, „potřebuji peníze na zubaře, takhle přece nemohu do zaměstnání“ atp.). Tak, jak se závislost na droze rozvíjí, stoupá i síla tlaku na okolí. Rodiče, kteří přestávají být ochotni nebo schopni poskytovat další finanční prostředky a snášet chování uživatele, se stávají terčem vydírání, psychického násilí a v řadě případů i fyzických útoků. V důsledku excesů spojených s problematickým „dítětem“ (např. krádež peněz návštěvě) se od rodiny odvrací přátelské zázemí a širší rodina, v některých případech rodiče sami tyto kontakty přeruší, protože se za problémy člena rodiny stydí. Důsledkem je sociální izolace rodiny a často značné ekonomické těžkosti. Jsou-li v rodině ještě další děti, mají často pocit, že jsou stranou zájmu, protože řešení problémů spojených s užíváním drog je velmi naléhavé a zabírá mnoho času. „Zdravé“ děti pak mohou mít pocit, že dokud nebudou také problematické, nebude jim v rodině věnována patřičná pozornost. Z tohoto důvodu se někdy v rodinách s drogově závislým členem objevují jiné obtíže i u dalších členů rodiny. Situace se postupně stále zhoršuje, někdy rychleji, jindy velmi pozvolna. Může pak připomínat známý příběh o žábě, která vhozena do vařící vody se snaží vyskočit, ale je-li ve vodě, která se postupně ohřívá, nevšimne si zhoršování podmínek a nechá se „bez reakce“ uvařit. Je zdánlivě až zarážející, co vše si rodina nebo někteří její členové ještě „nechají líbit“, do jaké míry jsou „v zájmu dítěte“ ochotni omezit až zcela potlačit své vlastní potřeby. Ustupují do té míry, že se postupně dostanou do pozice, ze které již není kam ustoupit. V důsledku dlouhodobě zažívaného stresu trpí depresemi a pocity

94


3/17/2010 5:24:04 PM


beznaděje. V některých případech může dojít až k úplnému kolapsu – zdravotnímu, finančnímu, vztahovému, celkovému. V takových případech je pak třeba dlouhodobá terapie, v níž se v prvé fázi pracuje na vztahu člověka k sobě samému a vědomí si vlastní hodnoty. Poradnu rodiče oslovují v různých fázích problému - když se o situaci dozvědí nebo když je situace pro ně subjektivně obtížná, nepřijatelná, někdy už dále nesnesitelná. Délka spolupráce se odvíjí mimo jiné od toho, jak moc jsou rodiče jednáním svého „dítěte“ poškozeni, jinými slovy, kam až se na naznačené cestě dostali. Jedná-li se o manželský pár, nebývá neobvyklé, že manželé mají na situaci a její řešení rozdílný pohled. Otcové jsou zpravidla radikálnější, rychleji se vyrovnávají se situací, ale mají sklon k zjednodušujícím a rozhodným až bezohledným řešením, která jsou často pro matky nepřijatelná - nebo v danou chvíli nepřijatelná. Matky mívají naopak sklon k větší hyperprotektivitě a pečování, což může vést k prodlužování „statu quo“, případně k jeho zhoršování. V některých rodinách jsou zmíněné role obrácené. Rozdílné postoje rodičů potom mohou působit další problémy v jejich vzájemném vztahu. Zcela protichůdné postoje partnerů neprospívají ani závislému členu rodiny, zpravidla se je naučí velmi rychle zneužívat (ve smyslu „když se dva hádají, třetí se směje“). Cílem terapie potom bývá nalézt alespoň částečnou shodu, která bude pro oba partnery přijatelná, a díky tomu je pak možné ji jasně prezentovat směrem k závislému členu rodiny a nastavit mu tak čitelná pravidla. Kontakt s klienty poradny probíhá vždy nejprve individuální formou, případně pracujeme s manželským párem společně. Teprve po navázání kontaktu nabízíme i jiné formy terapie, zejména rodičovskou skupinu, v některých indikovaných případech i rodinnou terapii. Zejména rodičovská skupina může být pro řadu rodičů velmi významnou zkušeností, protože jim poskytuje kvality, které nemohou nalézt v individuálních sezeních s terapeutem. Jde zejména o sdílení pocitů a zážitků s ostatními rodiči, zbavení se pocitu výjimečnosti (ve smyslu „jsem výjimečně špatný rodič, když se mi stalo něco takového“), nalezení místa, kde mohu beze studu a otevřeně hovořit o svých problémech, jde také o inspiraci a informace o možnostech řešení situace získané od ostatních rodičů, o práci s pocity viny za užívání drog „dítětem“ a mnoho dalšího. V kontaktu individuálním i skupinovém je pro spolupráci vždy určující „zakázka“ klienta, na jejímž základě zařízení uzavírá s klientem kontrakt týkající se péče a cílů, jichž má být v jejím průběhu dosaženo. Zakázka i cíle se v průběhu terapie opakovaně hodnotí a přeformulovávají na základě aktuálních potřeb klienta a jeho situace. Kromě čistě terapeutických cílů řeší klienti i zcela praktické otázky sociální, trestně právní a další. Přímo v PPR je k dispozici sociální pracovnice, v komplikovanějších případech (zejména z trestně právní oblasti) spolupracujeme s bezplatnou právní poradnou A.N.O., která je orientována především na oblast práva související s problematikou drogových závislostí. Hledání řešení složité situace bývá dlouhodobé. Přesto někdy slýcháme, že v případě společného bydlení rodičů a dětí závislých na návykových látkách rodiče dostali jednoduchou „radu“ - prostě „dítě“ vyhoďte na ulici a tím situaci vyřešíte. Jsem ze zkušenosti hluboce přesvědčená, že toto nelze poradit ani v případě, kdy jsem si

95


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

téměř jistá, že by rodiči toto řešení rozhodně prospělo a „dítěti“ patrně také. K tak zásadnímu kroku však musí přistoupit rodiče vždy a pouze jen na základě osobního rozhodnutí. Navíc to není řešení „samospasitelné“ a skrývá i určitá rizika (např. zhoršení zdravotního stavu dítěte), která musí nést zase jen rodič. Pro rodiče je důležité, aby to nebylo první řešení, které zvolí, ale následovalo až ve chvíli, kdy mají pocit, že vyzkoušeli jiné, řekněme „jemnější“ kroky, které mají stejný smysl a přenášejí důsledky užívání z rodiny na dítě. Může se jednat např. o zamezení přístupu k financím, o omezení přísunu jídla dítěti, zamezení vstupu do jednotlivých místností atd. Důležité při rozhodování o opatřeních směrem k „dítěti“ je přesvědčení rodičů, že zvolené řešení bude pomocí pro ně samotné a zároveň bude mít pozitivní dopad i na „dítě“ – uživatele. Ne vždy musí problém narůst až do závažných rozměrů popsaných výše. Cca 60% rodičů přichází v rané fázi vzniku problému a jsou schopni s odbornou podporou mobilizovat síly rodiny a pomoci si víceméně sami či v relativně krátké době. V řadě těchto případů se u dítěte nejedná o závislost, ale o nějaký druh experimentu s návykovými látkami. Zejména zde platí, že taková situace, navíc včas a vhodně podchycená, je relativně snadno řešitelná. Vždy však doporučujeme vyhledat odborníka, neboť rodiče zneklidnění zjištěnou situací, často v šoku a bez pravdivých a dostatečných informací, nemající postačující odstup a ve snaze situaci urychleně řešit, sahají k ukvapeným a nepromyšleným opatřením. Mohou tím celou situaci naopak zhoršit. Základní filosofií PPR je, že vždy usiluje o minimalizaci negativních dopadů chování uživatele drog na jeho rodinu a ostatní blízké osoby s cílem zvýšit kvalitu jejich života, provést je náročným životním obdobím a pomoci jim redukovat chování podporující, usnadňující či přímo umožňující závadové chování jejich dětí či partnerů. Pozitivní dopad na samotné uživatele drog považujeme za vedlejší, nikoli však nedůležitý cíl. Poznámka: Jako „typického klienta“ uvádím rodiče, ale velmi podobné mechanismy probíhají i v partnerských dvojicích, kde jeden z páru užívá drogy (tyto případy jsou však méně časté). Zajímavá data: • • • •

•

Od vzniku poradny do roku 2008 docházelo ke 100% meziročnímu nárůstu počtu nových klientů. V roce 2009 se takto výrazný nárůst poprvé zpomalil. Předpokládáme, že v letošním roce bude počet nových klientů cca 350. V PPR pracují 3 osoby, celkový rozsah pracovník úvazků je 1,9. Složení týmu je multidisciplinární (sociální pracovnice, psychoterapeut, poradce). V indikovaných případech je možné doporučit klienta k psychiatrické péči včetně medikace ve spolupracujícím zařízení CADAS (rovněž o.s. SANANIM) a zajistit tak klientům kombinovanou psychiatricko-psychoterapeutickou péči. V současné době fungují v rámci poradny tři rodičovské skupiny různého zaměření (2 poradenské, 1 psychoterapeutická).

96


3/17/2010 5:24:05 PM


•

1/3 všech klientů poradny tvoří muži (upřednostňují však spíše krátkodobější kontakt, např. v rodičovských skupinách je jen cca 1/10 mužů)

O Poradně pro rodiče Poradna pro rodiče (dále jen PPR) vznikla v rámci o.s. SANANIM na podzim roku 2004 v Praze. Její otevření bylo reakcí na stále vzrůstající počty rodinných příslušníků uživatelů drog, kteří hledali nějakou formu pomoci. Přestože je péče o rodinu a rodiče součástí všech typů programů v síti zařízení pro drogově závislé, centrum orientované především na tuto cílovou skupinu (tedy okolí uživatele drog) zde až do roku 2004 chybělo. Zásadní rozdíl mezi PPR a ostatními zařízeními spočívá především v tom, že PPR je určena prioritně okolí uživatele a uživatel samotný se stává součástí této péče jen v některých případech. V ostatních zařízeních tomu bývá právě naopak – pracuje se především s uživateli drog a rodiče či rodina v indikovaných případech při jeho léčbě spolupracují. Klient zpravidla prochází jednotlivými stupni systému péče podle toho, jak se aktuálně vyvíjí problematika užívání návykových látek – v mnoha případech od nízkoprahového programu, přes léčebné zařízení až po doléčovací program. Praxe v péči o rodiny a rodinné příslušníky je podobná – v ideálním případě mají svého člena rodiny - uživatele drog - v systému péče doprovázet. Kontakt s rodiči je však daleko méně intenzivní než kontakt s uživateli drog. Často proto narážíme na skutečnost, že pro rodiče je velmi problematické relativně často měnit jednak typ zařízení a jednak odborníka či odborníky, s kterými spolupracují. Samotný tento fakt již vyvolává otázku, do jaké míry lze za těchto podmínek ve všech případech navázat s rodiči a ostatními rodinnými příslušníky kvalitní a dlouhodobou spolupráci. Dalším problémem je nabídnout smysluplnou - a je-li třeba i dlouhodobější spolupráci těm, jejichž blízcí - uživatelé drog - nejsou z různých důvodů v žádné péči. V projektu PPR, kde je klientem rodič (či jiná blízká osoba) není z tohoto hlediska důležité, v jaké fázi problému se uživatel samotný právě nachází a zda je či není ochoten spolupracovat. V případech, kdy uživatel drog naopak péči v jiném zařízení již vyhledal, je tento proces při práci s jeho blízkými reflektován a zohledněn. O organizaci SANANIM je nestátní neziskovou organizací, která od svého založení v roce 1990 působí výhradně v oblasti drogových závislostí. V současné době SANANIM disponuje sítí programů a služeb, které tvoří komplexní systém prevence, péče, léčby a resocializace. Tvoří jej jedenáct hlavních zařízení (služeb), zahrnující kromě jiného především terénní programy, ambulantní, stacionární a rezidenční léčebné a doléčovací programy pro uživatele drog a specializovaný program Poradna pro rodiče. Více informací naleznete na www.sananim.cz O autorce: Mgr. Štěpánka Čtrnáctá pracuje v oblasti drogových závislostí více než 20 let. Nyní působí především jako psychoterapeut a vedoucí Poradny pro rodiče o.s. SANANIM. Je certifikátorem odborné způsobilosti zařízení sítě služeb v oblasti drogových závislostí.

97


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

Pomoc manželkám mužů závislých na alkoholu – existuje řada možností Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc., Odd. lečby závislostí - muži, PL Bohnice, Andrea Scheansová, Ph.D., MUDr. Hana Karbanová (přetištěno se svolením MUDr. Nešpora) Pravděpodobně nejčastější dotaz, s nímž se na nás lidé obracejí, vypadá přibližně takto: „Manžel má velké problémy s alkoholem, ale léčit se nechce. Co mám dělat?“ Vzhledem k extrémní spotřebě alkoholu v České republice lze předpokládat, že podobné otázky padají i v ordinacích praktických lékařů, manželských poradců nebo v zařízeních krizové intervence. Z tohoto důvodu jsme kapitolu na toto téma zařadili i do svépomocné příručky pro závislé na alkoholu (Nešpor, 2006). Následující doporučení lze s větší části aplikovat i v případě manželů žen závislých na alkoholu, které se chtějí léčit. Muži pijících žen to mají snazší v tom, že u závislé ženy nebývá většinou takové riziko násilného jednání. Rodinný život a výchova dětí však trpí stejně nebo ještě více. Strategie doporučovaná svépomocnou organizací Al-anon Tato organizace má blízko k svépomocné organizaci Anonymních alkoholiků. Doporučuje se nepřebírat za manželovo chování odpovědnost, uvědomit si, že možnosti, jak ho změnit jsou malé a soustředit se na vlastní sebezdokonalování a na vlastní záležitosti. Taková žena navíc ve svépomocné skupině dostává emoční podporu, má komu se svěřit, slyší o lidech v podobné situaci a získává tak od svého problému větší odstup. To jí umožňuje situaci zvládat racionálněji a efektivněji. Podle webových stánek organizace Al-anon existovalo v březnu 2009 více než 24 000 skupin Al-Anon ve 131 zemích. V Praze se schází tato organizace každou neděli od 17:30 Na Poříčí 16. V Praze existují i setkání v anglickem jazyce. Je možné, že další skupiny pracují i jinde v České republice (informace z března 2009). Kontaktní telefon je 602 621 117. Zhodnocení a praktická aplikace: Žena přestává manželovo pití usnadňovat, a tak napomáhá pozitivní změně. Z podpory skupiny může být také snazší se od pijícího muže odpoutat. Intervence za pomoci širší rodiny Díky tomuto postupu se do protialkoholní léčby údajně dostala manželka bývalého amerického prezidenta Betty Fordová. Při tomto postupu si širší rodina nacvičí ve spolupráci s terapeutem intervenci. Po té, co proběhne nácvik, je do rodinného shromáždění přizván závislý. Jsou mu připomenuty jeho alkoholické excesy a je vznesen požadavek, aby se šel léčit. Problémem s tímto druhem terapie je skutečnost, že většina rodin ani po nácviku není ochotna nebo schopna takovouto koordinovanou akci zorganizovat a provést.

98


3/17/2010 5:24:05 PM


Zhodnocení a praktická aplikace: Jedná se o postup poměrně náročný, jehož efektivita je nízká. Prospěšné je to, že se do řešení problému zapojuje širší rodina. Spoluzávislost v rodině (kodependence) Spoluzávislý člověk má problém se odpoutat od nutkavé snahy dohlížet na závislého a opomíjí svůj vlastní život. V případě manželek závislých mužů může docházet k zanedbávání péče o děti, opomíjení dalších blízkých a péče o sebe. Spoluzávislý jedinec soustřeďuje veškerou svou energii na závislého, čímž poškozuje sám sebe i své okolí. Svým jednáním závislého zbavuje zodpovědnosti za svůj život a pocítění následků svého nevýhodného jednání. Zhodnocení a praktická aplikace: Tento koncept byl předmětem do značné míry oprávněné kritiky, protože se z oběti téměř dělal viník. Z hlediska závislého na alkoholu může být to, že terapeut označí jeho manželku za kodependentní, další racionalizací pro návykové chování. To pak může bránit změně. Navíc klinické zkušenosti ukazují, že se fungování většiny rodin se podstatně zlepší, když na alkoholu závislý manžel dlouhodobě abstinuje. Prospěšnost konceptu kodependence vidíme především v tom, že ukazuje na potřebnost práce s širším okolím závislého Unilaterální (jednostranná) terapie a další formy behaviorální terapie Unilaterální terapie se používá, když závislý manžel odmítá léčbu. Při tomto typu terapie se pracuje pouze s členem rodiny, který není závislý a má zájem na změně (Thomas a spol., 1990). Unilaterální terapie zahrnuje zhodnocení stavu, poskytnutí relevantních informací týkajících se závislosti na alkoholu, nácvik toho,jak neusnadňovat návykové chování, zanechání neefektivních strategií, příprava na intervenci zaměřenou k přijetí léčby (např. konfrontace, vznesení požadavku, uzavření dohody), strategie, jak udržovat dobrý stav a jak zvládat případné recidivy. Za určitých okolností může unilaterální terapie zahrnovat i pomoc při odpoutání se od pijícího manžela a zvládání souvisejících emočních problémů. K tomuto přístupu má blízko technika vytvořena autory Sisson a Azrin (1986), z níž jsme také do značné míry čerpali při zpracování doporučení manželkám na alkoholu závislých mužů (Nešpor, 2006). Zhodnocení a praktická aplikace: Jedná se o efektivní postupy. Jsou zvláště vhodné tam, kde existuje riziko násilného jednání ze strany manžela (Rychtarik a McGillicuddy, 2005). Pomoc manželkám mužů závislých a alkoholu Relevantní informace pro manželky závislých mužů • Sem patří skutečnost, že problémy s alkoholem, jestliže se neřeší, mají tendenci narůstat. • Příčinou závislosti není nikdy pouze manželský nesoulad, jak mnoho závislých tvrdí. Příčiny závislosti jsou mnohovrstevné, tj. mají kořeny v rodině závislého, jeho způsobu života i v širší společnosti. Pravda je většinou právě opačná – závislost na alkoholu bývá často příčinou manželského nesouladu, nikoli jeho následkem. •

Sdílet společnou domácnost s člověkem, který problémově pije, je náročné. Hodně povinností, které by si za normálních okolností partneři rozdělili, přechází

99


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

krátkodobě nebo i dlouhodobě a často nepředvídatelně na nepijícího partnera, děti, nebo další členy rodiny. Posilování motivace manželek za pomoci vhodných otázek. Lze se např. ptát na trapné situace kvůli manželovu pití, problémy s jeho pijícími známými, neplnění slibů z jeho strany, lhaní a výmluvy, alkoholová okénka, neochotu komunikovat, řízení pod vlivem alkoholu, negativní vliv manželova pití na děti, slovního fyzické napadání, otravy alkoholem, odvykací obtíže (třesy, epileptické záchvaty) atd. Podpora zdravého sebevědomí a pocitu kompetence, mírnění pocitů viny To se může dít formou podpůrné nebo soustavnější psychoterapie, později pokud je třeba dlouhodobá individuální psychoterapie. Práce s dětmi Je správné pamatovat i na pomoc dětem. Ty bývají dlouhodobě svědky hádek, domácího násilí, či jsou samotné oběťmi psychického či fyzického násilí či zneužívání. Pomáhá psychoterapie u dětí a hlavně protialkoholní léčba závislého otce. Doporučení týkající se péče o vlastní osobu • Doporučuje se myslet především na sebe a případně na děti. Děti mohou často potřebovat psychoterapii zvláště v situaci, kdy byly dlouhodobě svědky hádek, domácího násilí, či jsou samotné oběťmi psychického či fyzického násilí či zneužívání. • Vést rozumný životní styl. Kromě povinností by měl zahrnovat i aktivní odpočinek, přiměřeně spánku, kvalitní záliby, význam má i zdravá výživa. • Vyhýbání se alkoholu a jiným návykovým látkám. Jsou v náročných životních situacích zvláště nebezpečné. Navíc žena, která je opilá, se v případě násilí opilého manžela dokáže hůře chránit a má snížené sebeovládání. (V kontaktu s opilým člověkem je důležité komunikovat klidně a nepodněcovat agresivitu.). • Hledat možnou oporu v širší rodině (rodiče, sourozenci apod.) a u dospělých i oporu zdravě žijících přátel. • Nespoléhat na nedospělé děti, ty by se měly orientovat k záležitostem odpovídajícím jejich věku (např. škole). Doporučení týkající se životního stylu rodiny • Odměňovat střízlivost. Když manžel abstinuje, je vhodné to ocenit. V tom případě zasluhuje také dobré zacházení. • Je vhodné si plánovat aktivity, které má manžel rád a které nejdou dohromady s pitím nebo braním drog – např. výlet s dětmi nebo návštěva kvalitních známých. • Přiměřený životní styl rodiny je třeba zachovat, ať je manžel pořádku nebo ne. To se týká jídla, svátků narozenin, kultury i odpočinku. Využívat možnosti odborné pomoci. Ty zahrnují zejména:

100


3/17/2010 5:24:05 PM


• • •

Ambulance pro léčení návykových nemocí. Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Zařízení poskytující telefonickou a krizovou pomoc (např. Centrum krizové intervence, tel. 284016 666).

Doporučení týkající se manželova pití • Nebýt umožňovačem, tj. neomlouvat manžela v práci nebo u příbuzných , trvat na tom, aby náležitě přispíval do rodinného rozpočtu. • Nikdy mu nekupovat alkohol. • Pokud manžel pije doma, lze mu nabídnout jídlo nebo nealkoholické nápoje a navrhnout jiné činnosti, než pití. Je také mu možné připomenout, kolik toho už vypil, a že je lépe, když abstinuje. • Jestliže manžel pije mimo domov a přijde opilý, je lépe si ho nevšímat. Doporučuje se nejvýš mu neutrálním hlasem říci, že s ním žena nechce diskutovat. • Vyhnout se opečovávání během pití a při zotavování se z jeho následků. Správné je také neschovávat manželovi jídlo, když kvůli pití přijde pozdě. Výjimkou z této zásady jsou situace ohrožující zdraví nebo život, např. otrava alkoholem, úraz hlavy nebo vyhrožování sebevraždou. V tom případě je třeba volat lékaře. • Nemá smysl s manželem diskutovat v době, kdy se vrátil domů opilý. Opilý člověk nevnímá ani tak obsah slov jako tón hlasu. Je dobré proto mluvit klidným hlasem a držet se od opilého dál. Nejlepší je, nebýt s ním sama nebo mít možnost přivolat pomoc, předem odstranit nebezpečné předměty, rozpoznávat známky agrese (nadávky, neklid, upřený pohled, přibližování se), hovořit klidně a nepoužívat prudká gesta. Někdy je prospěšné klidně a věcně varovat před následky agrese. Jestliže se manžel posadí nebo si lehne, riziko agrese klesá. Při nebezpečí či dokonce agresi je správné volat policii. • Klidně a věcně odmítat sex, jestliže je manžel opilý. • Vážný rozhovor je dobré odložit na další den. V období kocoviny a výčitek svědomí bývá problémově pijící člověk spíš ochotný k ústupkům. Je to také vhodná doba navrhnout protialkoholní léčení. Alkohol a domácí násilí • Výzkumy prováděné v České republice ukazují, že k většině případů domácího násilí dochází za situace, kdy je nejméně jeden z aktérů pod vlivem alkoholu (Nešpor a Csémy, 2005). • Od roku 2007 existuje možnost, aby policista na dobu deseti dnů vykázal útočníka ze společných prostor. Oběť se také může obrátit na soud. Ten může vydat předběžné opatření, kterým uloží útočníkovi, aby dočasně opustil společně obývaný prostor a jeho okolí a nadále do něj nevstupoval a aby se zdržel setkávání s obětí. Předběžné opatření je účinné jeden měsíc a dá se prodloužit (zákon č. 135/2006 Sb. o ochraně proti domácímu násilí.). • K ochraně obětí domácího násilí lze použít i příslušné paragrafy trestního zákona. • Vůči lidem, kteří problémově pijí, nemá smysl uplatňovat fyzické násilí. Fyzické násilí vztahy v rodině ještě zhorší a napadený na násilí reaguje často pocity ukřiv-

101


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

děnosti a dalším pitím. Mnohem lepší je trvat na tom, aby se problémově pijící člen rodiny léčil. Nedobrovolná léčba Podle zákona je možná, jestliže někdo jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí. Typickým příkladem je pacient s alkoholickou psychózou, který např. vidí nebo slyší neexistující osoby a pod vlivem těchto halucinací jedná. Dále taková situace může nastat u člověka po sebevražedném pokusu nebo po život ohrožující otravě alkoholem. Doporučení k hospitalizaci bez souhlasu pacienta tohoto typu může vystavit kterýkoliv lékař a o přijetí do příslušeného zařízení rozhoduje lékař tohoto zařízení. Další situací je léčba lidí, kteří byli omezení ve způsobilosti k právním úkonům, např. pro alkoholovou demenci. O hospitalizaci rozhoduje v tomto případě zákonný opatrovník. Ochranná léčba nařízená soudem je možná, jestliže se někdo dopustil trestného činu v souvislosti s alkoholem a léčbu (ambulantní nebo ústavní) nařídil soud. Rozvod a co po něm Rozchod může být jediným důstojným řešením v situaci, kdy pijící partner vytrvale odmítá nabízenou pomoc. Rozvod bývá psychologicky náročný. Proto bývá v takové situaci vhodné vyhledat poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Prospět může také právní konzultace. S hledáním nového partnera a s novým sňatkem je lépe počkat. Mužům, kteří problémově pijí, by se žena měla rozhodně vyhýbat.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. - www.drnespor.eu; www.youtube.com/drnespor http://www.youtube.com/watch?v=nKt1-vvEOHI Literatura Al-Anon/Alateen. www.al-anon.alateen.org/S37.html, Accessed 10.3.2009 Nešpor, K. Zůstat střízlivý. Brno: Host 2006; 238. Nešpor, K., Csémy, L.: Domácí násilí a alkohol. Česká a slovenská psychiatrie 2005; 101:174-175. Rychtarik RG, McGillicuddy NB. Coping skills training and 12-step facilitation for women whose partner has alcoholism: effects on depression, the partner‘s drinking, and partner physical violence. J Consult Clin Psychol. 2005;73(2):249-61. Sisson RW, Azrin NH. Family-member involvement to initiate and promote treatment of problem drinkers. J Behav Ther Exp Psychiatry 1986;17(1):15-21. Thomas EJ, Adams KB, Yoshioka MR, Ager R D. Unilateral relationship enhancement in the treatment of spouses of uncooperative alcohol abusers. American Journal of Family Therapy 1990; 18 (4):334-344-

102


3/17/2010 5:24:05 PM


Obr. 1. Pomoc ženám, jejichž na alkoholu závislí manželé odmítají léčbu.

103


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

Domácí násilí v přestupkovém řízení

104


3/17/2010 5:24:05 PM


Slovní komentář Intervenčního centra Praha k tabulkám přestupkových řízení v hl. m. Praze v letech 2007/8 (níže uvedené statistické tabulky o přestupcích poskytl MHMP, odbor živnostenský a občanskosprávní, oddělení správních činností a správního trestání) PhDr. Marie Šusterová, Intervenční centrum Praha

V roce 2007 se v hl. m. Praze vyřizovalo 1074 přestupků. Ve 105 případech oznámili přestupek poškození, v drtivé většině případů – 923 přestupků oznámila policie. Bylo zahájeno 389 přestupkových řízení, pouze u 195 bylo odsuzující rozhodnutí. Z 358 přestupků mezi manželi padlo pouze ve 20 případech pravomocné rozhodnutí o vině přestupce. Ze 104 případů u rozvedených manželů byla jen 2 pravomocná rozhodnutí o vině. U 133 případů vztahu druh a družka bylo pouze 6x rozhodnuto o vině. K násilí mezi jinými blízkými osobami došlo ve 140 případech, jen 6 přestupků z toho bylo pravomocně odsouzeno. Bylo poškozeno 71 rodičů a prarodičů. Žena byla poškozenou v 621 případech. Ve 157 případech se jednalo o rodiny s dětmi. V roce 2008 se v hl. m. Praze vyřizovalo 712 přestupků. Ve 47 případech oznámili přestupek poškození, v drtivé většině případů – 693 přestupků oznámila policie. Bylo zahájeno 131 přestupkových řízení, z toho pouze 46 případů bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím o vině. Mezi manželi bylo nahlášeno 313 přestupků, z toho odsouzeno 15. Mezi bývalými manželi 86 přestupků, z toho 4 odsuzující. Ve vztahu druh a družka bylo nahlášeno 96 přestupků, z toho 6 odsuzujících. Mezi osobami blízkými bylo nahlášeno 124 přestupků, z toho pouze 7 odsuzujících. V 54 případech byl poškozenou osobou rodič nebo prarodič. Žena byla poškozenou v 509 případech. Celkem 159 případů se odehrálo v rodinách s dětmi. Stále se potvrzuje, že domácí násilí se v přestupkovém řízení nedaří prokázat nebo efektivně postihnout. Přestupková komise požaduje přesvědčivé důkazy o konkrétním napadení (fyzickém či verbálním), většinou komisi nezajímá historie předchozích útoků, chce vyslechnout přímé svědky konkrétního incidentu, požaduje lékařské zprávy, informace od sousedů apod. Bez těchto svědectví se většina přestupků neprokáže. Dalším problémem je, že převážná část poškozených osob blízkých (ohrožených DN) totiž ani nepodá návrh k projednání přestupku na úřad městské části. Jak ukazují tabulky, přibližně polovina z projednávaných přestupků není během řízení prokázána, řízení se proto zastavuje. V těchto případech od ohrožených žen slýcháváme v IC, že „dokazování“ před přestupkovou komisí bylo stresující a k ničemu nevedlo, ba naopak posílilo sebevědomí násilného partnera, který jim podobným průběhem a závěrem

105


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

řízení vyhrožoval („nic mi nedokážeš, nemáš svědky“). Násilným osobám (těm, na které je podezření z násilného chování) ještě více vzroste sebevědomí a přestupkové řízení nepovažují pro svou osobu za příliš ohrožující. Oběti DN často uvádějí, že násilný partner po ukončení řízení pokračoval dál v násilném chování, ohrožená osoba pak ztrácí odvahu další podobné útoky oznamovat na policii. Ten, kdo návrh podává (většinou poškozené ženy), u neprokázaného přestupku hradí správní poplatek. Jak dále uvádí Mgr. Jan Potměšil v článku o přestupkovém řízení, je riziko zastavení řízení z důvodu neprokázání přestupku poměrně vysoké. Doporučuje proto už na začátku řízení, aby navrhovatelka „preventivně“ požádala o upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných pro případ zastavení řízení. Bude opět zajímavé se na IDT ptát, zda přestupková oddělení oznamují na oddělení péče o děti případy DN v rodinách s nezletilými dětmi. Ohrožené osobě doporučujeme, aby si od prvního jednání zvala na přestupkovou komisi zmocněnce. Může to být právník, ale i spolehlivá kamarádka nebo jiná osoba. Vzniká otázka, proč policie nevyužívá souběžně s návrhem na přestupek i institutu vykázání násilníka ze společně obývaného obydlí na 10 dní. Často se jedná o případy, kdy zdaleka nejde o první nebezpečný útok. Opakovaně od klientek slýcháváme, že se policie jen výjimečně ptá na podobné incidenty v minulosti, většinou se ani nezabývá tím, zda jde, nebo nejde o případ domácího násilí. Přitom institut vykázání by mohl jako prevence dalších útoků zafungovat podstatně účinněji než přestupkové řízení, kde je důkazní nouze. Jestliže hledáme nedostatky v ochraně před domácím násilím, měli bychom zpřísnit dohled nad případy, kterých se policie často rychle bez řádného prošetření zbavuje předáním na úřad. Ohroženým osobám by daleko více pomohlo na jejich cestě k důslednější obraně proti násilnému chování partnera, kdyby policie více vykazovala násilníky, než je posílala k přestupkovým komisím.

106


3/17/2010 5:24:05 PM


Příloha k č.j. SP-2-62/PD-2007 Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích za období 1. 1. 2007 - 31. 12. 2007. -

předmětem evidence jsou pouze přestupky podle § 49 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích v platném znění, které byly spáchány mezi osobami blízkými nebo osobami žijícími ve společné domácnosti

-

údaje jsou určeny pro zpracování analýzy v oblasti jednání, které vykazuje některé znaky jevu domácího násilí, a možných opatření k jeho eliminaci

Název správního orgánu:

MHMP,odbor živnostenský a občanskosprávní, oddělení správních činností a správního trestání

Období, za které jsou statistické údaje vyplňovány:

1.1.2007 – 31.12.2007

Celkový počet vyřizovaných přestupků (bod 1)

1074

Počet přestupků oznámených poškozenými (bod 2)

105

Počet přestupků oznámených třetí osobou (bod 3)

10

Počet přestupků oznámených orgánem policie (bod 4)

923

Počet přestupků oznámených jiným orgánem (bod 5)

36

Počet přestupků postoupených orgánu činnému v tr.řízení (bod 6)

19

Celkový počet zahájených řízení (bod 7)

389

a z toho

194

Počet zastavených řízení (bod 7a) Počet odsuzujících rozhodnutí - pravomocných (bod 7b)

195

Počet přestupků § 49/1 písm. c) (bod 8)

735

Počet přestupků s verbálním napadením (bod 9)

236

Počet přestupků s fyzickým napadením (bod 10)

499

Počet přestupků mezi manželi (bod 11)

358

20

Počet přestupků mezi bývalými manželi (bod 12)

104

2

Počet přestupků mezi druhem a družkou (bod 13)

133

6

Počet přestupků jiné osoby blízké (bod 14)

140

6

Počet přestupků poškozená žena (bod 15)

621

Počet přestupků poškozený muž (bod 16)

114

Počet přestupků poškozený rodič, prarodič (bod 17)

71

Počet přestupků poškozené dítě, osoba zbavená způsobilosti (bod 18)

39

Počet přestupků dítě v rodině (bod 19)

157

Počet přestupků spáchaných ženou (bod 20)

252

Počet přestupků spáchaných mužem (bod 21)

822

107


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

-

Příloha k č.j. MV- 56220 - 3/OP- 2008 Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích za období 1. 1. 2008 - 31. 12. 2008.

-

předmětem evidence jsou pouze přestupky podle § 49 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích v platném znění, které byly spáchány mezi osobami blízkými nebo osobami žijícími ve společné domácnosti

-

údaje jsou určeny pro zpracování analýzy v oblasti jednání, které vykazuje některé znaky jevu domácího násilí, a možných opatření k jeho eliminaci .

Název správního orgánu:

MHMP,odbor živnostenský a občanskosprávní, oddělení správních činností a správního trestání

Období, za které jsou statistické údaje vyplňovány:

1. 1. 2008 – 31. 12. 2008

Celkový počet vyřizovaných přestupků (bod 1)

712

Počet přestupků oznámených poškozenými (bod 2)

47

Počet přestupků oznámených třetí osobou (bod 3)

2

Počet přestupků oznámených orgánem policie (bod 4)

643

Počet přestupků oznámených jiným orgánem (bod 5)

20

Počet přestupků postoupených orgánu činnému v tr.řízení (bod 6)

18

Celkový počet zahájených řízení (bod 7)

131

a z toho

85

Počet zastavených řízení (bod 7a) Počet odsuzujících rozhodnutí - pravomocných (bod 7b)

46

Počet přestupků § 49/1 písm. c) (bod 8)

613

Počet přestupků s verbálním napadením (bod 9)

175

Počet přestupků s fyzickým napadením (bod 10)

438

Počet přestupků mezi manželi (bod 11)

313

20

Počet přestupků mezi bývalými manželi (bod 12)

15

2

Počet přestupků mezi druhem a družkou (bod 13)

80

6

Počet přestupků jiné osoby blízké (bod 14)

4

6

Počet přestupků poškozená žena (bod 15)

509

Počet přestupků poškozený muž (bod 16)

104

Počet přestupků poškozený rodič, prarodič (bod 17)

54

Počet přestupků poškozené dítě, osoba zbavená způsobilosti (bod 18)

20

Počet přestupků dítě v rodině (bod 19)

159

Počet přestupků spáchaných ženou (bod 20)

117

Počet přestupků spáchaných mužem (bod 21)

595

108


3/17/2010 5:24:05 PM


Komentář k tabulkám Statistické údaje správních orgánů k řízení o přestupcích 2007, 2008 (tabulky i komentář nám poskytl MHMP, odbor živnostenský a občanskosprávní, oddělení správních činností a správního trestání: 1.

2. 3. 4. 5. 6. 7.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Celkový počet vyřizovaných přestupků proti občanskému soužití s právní kvalifikací podle ust. § 49 odst. 1 písm. a), c) a e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů spáchaných mezi osobami blízkými nebo osobami, které žijí ve společné domácnosti (dále jen „přestupky“). Počet přestupků oznámených poškozenými (oběťmi). Počet přestupků oznámených třetí osobou (i právnickou) odlišnou od přestupce (podezřelého) přímo správnímu orgánu. Počet přestupků oznámených podle ust. § 58 odst. 1, 2 zákona č. 200/1990 Sb. orgánem policie. Počet přestupků oznámených (postoupených, odevzdaných) jiným orgánem státní moci/veřejné správy. Počet přestupků postoupených podle ust. § 71 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. orgánu činnému v trestním řízení. Počet přestupků, u kterých bylo zahájeno řízení o přestupku a z toho a. Počet zastavených řízení podle ust. § 76 odst. 1 písm. a), c), f), j), k) zákona č. 200/1990 Sb. b. Počet řízení skončených pravomocným rozhodnutím, jímž byl obviněný uznán vinným. Počet přestupků s právní kvalifikací podle ust. § 49 odst. 1 písm. c) a z toho Počet přestupků s pouze verbálním napadením. Počet přestupků s fyzickým napadením. Počet přestupků spáchaných mezi manželi v podobě -/- (počet oznámených/ počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce). Počet přestupků spáchaných mezi bývalými manželi v podobě -/- (počet oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce). Počet přestupků spáchaných mezi druhem a družkou v podobě -/- (počet oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce). Počet přestupků spáchaných mezi jinými osobami blízkými v podobě -/- (počet oznámených/počet ukončených pravomocným rozhodnutím o vině přestupce). Počet přestupků, kde poškozenou je žena. Počet přestupků, kde poškozeným je muž. Počet přestupků, kde poškozeným je rodič nebo prarodič. Počet přestupků, kde poškozeným je dítě nebo osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo které byla způsobilost k právním úkonům omezena. Počet přestupků s nezletilým dítětem v rodině. Počet přestupků, kde přestupcem je žena. Počet přestupků, kde přestupcem je muž.

109


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

Postih domácího násilí v přestupkovém řízení – informace pro pomáhající profese Mgr. Jan Potměšil

Následující text není vyčerpávajícím průvodcem přestupkovým řízením, ale pouze velmi stručným přehledem základních informací o průběhu přestupkového řízení podaných především z pohledu potřeb a postavení oběti1 a s přihlédnutím k roli pomáhajících profesí, zejména neziskových organizací a orgánů sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“).2 Přestupkem je zjednodušeně řečeno každé protiprávní jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem, avšak nedosahuje intenzity trestného činu (např. fyzické napadení bez vážných následků, výhrůžky, schválnosti).3 K posouzení, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, zpravidla policie nebo státní zastupitelství. Je-li domácí násilí řešeno jako přestupek, avšak mělo by být spíše stíháno jako trestný čin4, lze žádat po správním orgánu, který přestupek řeší, aby věc postoupil k posouzení státnímu zastupitelství5. Případně se lze na státní zastupitelství obrátit i přímo samostatným podáním, v němž bude popsán skutek, zdůvodněno naplnění skutkové podstaty trestného činu a budou přiloženy nebo označeny důkazy (třeba i odkazem na přestupkový spis), které spáchání trestného činu dokládají.6 Přestupek je (nejčastěji Policií ČR, která s deliktem první přichází do styku a provádí nezbytná šetření) oznamován obecnímu úřadu7. Obecním úřadem, příslušným k projednání přestupku, je ten, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán.8 Po1 2 3 4 5 6 7 8

V tomto textu vycházíme z předpokladu, že obětí domácího násilí je – ostatně jako ve většině v praxi řešených případů – zpravidla žena a pachatelem muž (její partner, manžel), což samozřejmě nevylučuje i jiné obsazení rolí pachatele a oběti. Podrobný průvodce, určený zejména pro správní orgány projednávající přestupky, byl zveřejněn pod názvem „Domácí násilí v přestupkovém řízení“ v časopise Správní právo, č. 2 a 3/2008; v neredigované a podrobnější verzi je dostupný i v programu Aspi. Přesnou definici přestupku viz § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. Např. jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, ublížení na zdraví, nebezpečné vyhrožování atd., od 1.1.2010 i nebezpečné pronásledování. Věc je pak zpravidla postoupena dle § 71 písm. a) zákona o přestupcích. V drtivé většině případů je však jednání jednou už posouzené jako přestupek vráceno jako přestupek zpět správnímu orgánu. Obecním úřadem rozumíme i městský úřad, úřad městské části, městského obvodu, městyse apod., kdy vše napsané platí i pro přestupkovou komisi, která je zřizována jako zvláštní orgán obce a stojí mimo obecní úřad. V textu nadále používáme především zastřešující pojem „správní orgán“. Viz § 55 odst. 1 zákona o přestupcích; někdy však bývá oznámení o přestupku z důvodu vhodnosti následně postoupeno správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje,

110


3/17/2010 5:24:05 PM


kud má být projednán přestupek, u nějž policie neasistovala (tzn. „úřady o něm neví“), směřujeme oznámení o přestupku právě místně příslušnému obecnímu úřadu. Chceme-li alespoň orientačně vědět, jak bylo s oznámením naloženo, žádáme o vyrozumění o učiněných opatřeních9. Z oznámení o přestupku by mělo být patrné, kdy, kde a k jakému jednání došlo, kdo se jej dopustil, kdo byl obětí a jak lze jednání prokázat – označíme svědky a veškeré dostupné důkazy, které k oznámení přiložíme (např. kopii lékařské zprávy) nebo uvedeme, kde lze důkazy získat (např. záznam kamerového systému nebo volání na l. 158 u státní policie). U všech osob, které v oznámení figurují (pachatel, oběť, svědek) uvedeme co nejpodrobnější identifikační a kontaktní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, telefon). Není povinností oznamovatele (s výjimkou orgánů veřejné moci) provést i kvalifikaci přestupkového jednání jeho podřazením pod skutkovou podstatu konkrétního přestupku, většinou se však bude jednat o přestupek proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích10; v případě poškození majetku mezi osobami, mezi nimiž neexistuje vztah osob blízkých (viz níže), může jít i o přestupek proti majetku, většinou dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích11. Přestupky jsou projednávány buď z moci úřední (ex offo), tj. povinně z iniciativy správního orgánu bez ohledu na vůli osoby postižené přestupkem12, nebo na návrh (žádost) postižené osoby, jestliže byl přestupek spáchán mezi tzv. osobami blízkými13. Osobou blízkou se rozumí příbuzný v řadě přímé (otec, matka, syn, dcera, vnuk), osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel, registrovaný partner, nebo i jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, která utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní (typicky druh, družka)14. V prvně uvedeném případě půjde např. o pokračující útoky mezi pravomocně rozvedenými bývalými manželi, kteří již nejsou navzájem osobami blízkými (vyhrožování, napadání, naschvály). V druhém uvedeném případě, které tvoří podstatnou část případů domácího násilí, půjde o násilí mezi manželi, příp. mezi druhem a družkou. Došlo-li k násilí mezi manželi (tedy osobami blízkými přímo ze zákona), jde vždy o návrhové řízení. Došlo-li k násilí mezi druhem a družkou (nebo mezi osobami, které spolu „chodí“), musí správní orgán zjistit, zda mezi nimi vztah osob blízkých existoval viz § 55 odst. 3 zákona o přestupcích. 9 Viz § 67 odst. 4 zákona o přestupcích. 10 Viz § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích – přestupek bude spáchán úmyslným narušením občanského soužití 1) vyhrožováním újmou na zdraví, 2) drobným ublížením na zdraví, 3) nepravdivým obviněním z přestupku, 4) schválnostmi nebo 5) jiným hrubým jednáním (např. vyhrožování jiným způsobem než újmou na zdraví či fyzickým napadením bez zjevných zdravotních následků). 11 Přestupek bude většinou spáchán úmyslným způsobením škody na cizím majetku krádeží, zničením nebo poškozením věci, trestný je i pokus o takové jednání – srovnej § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. 12 Viz § 67 zákona o přestupcích. 13 Viz § 68 zákona o přestupcích. 14 Pro přesnou zákonnou definici viz § 68 odst. 4 zákona o přestupcích.

111


3/17/2010 5:24:05 PM

Domácí násilí

či nikoliv, zpravidla je tak činěno dotazem na oběť. Pokud oběť sdělí, že pachatele považuje za osobu blízkou (resp. že v okamžiku spáchání přestupku mezi nimi existoval vztah osob blízkých15), bude přestupek projednán jen na návrh (žádost) postižené osoby. Pokud oběť sdělí, že v době spáchání přestupku pro ni pachatel osobou blízkou nebyl, má být přestupek bez dalšího projednáván z moci úřední. V případě řízení vedeného z moci úřední je už na správním orgánu, aby zformuloval „obvinění“, zahájil řízení oznámením adresovaným pachateli16, předvolal svědky a opatřil z vlastní iniciativy důkazy. Oběť je předvolávána k ústnímu jednání o přestupku v pozici svědkyně, která má především procesní povinnosti (vypovídat, a to pravdivě17) a nemá prakticky žádná procesní práva – nemůže např. nahlížet do spisu a nemá ani právo znát výsledek řízení18. Oběť není v procesním postavení poškozeného, kterým zákon o přestupcích na rozdíl od trestního řádu rozumí pouze toho, komu byla přestupkem způsobena majetková škoda vyčíslitelná v penězích a který uplatnil nárok na náhradu škody způsobenou přestupkem19. Ani omezená procesní práva oběti v postavení svědkyně zde však neznamenají, že svědkyně nemůže správnímu orgánu doporučit provedení konkrétních důkazů, vyslechnutí konkrétních svědků či dodat jiné důkazy, i když si je správní orgán sám nevyžádá (lékařské zprávy, nahrávky, fotografie atd.).20 Nelze vyloučit ani případy, kdy správní orgán projedná přestupek (projednávaný z moci úřední) ve zkráceném řízení, tedy uloží blokovou pokutu21 nebo vydá tzv. příkaz22, kdy oběť vůbec není předvolávána k výpovědi svědka (pachatel bez dalšího souhlasí s uložením sankce a/nebo správnímu orgánu stačí podklady dodané policií). Nemělo by docházet k případům, kdy správní orgán věc nijak neprojedná a rovnou ji odloží (z důvodu, že oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku23). Dozvímeli se o takovém postupu, lze se bránit podnětem k uplatnění opatření proti nečinnos15 Rozhodný je vztah mezi obětí a pachatelem v okamžiku spáchání přestupku – pozdější rozchod či rozvod na tom nic nemění. 16 Dle § 67 odst. 3 zákona o přestupcích tak má učinit nejpozději do 60 dnů od přijetí oznámení. 17 Viz § 55 správního řádu. 18 V případě, že oběť potřebuje znát výsledek řízení např. pro potřeby soudního řízení (o rozvodu, o svěření dětí do vlastní péče), může žádat o nahlédnutí do spisu a o kopie podkladů, např. rozhodnutí ve věci samé, na základě § 38 odst. 2 správního řádu, prokáže-li právní zájem (kterým bude např. dokazování v jiném soudním řízení). Odmítá-li správní orgán nahlédnutí do spisu, je povinen vydat o odepření nahlédnutí usnesení, proti němuž se lze odvolat, viz § 38 odst. 5 správního řádu. 19 Srovnej § 72 písm. b) a § 70 odst. 1 zákona o přestupcích. Nelze např. žádat náhradu nemajetkové újmy – bolestné, za snížení společenského uplatnění apod. S ohledem na přísná kritéria přiznání náhrady škody ostatně náhrada tak jako tak většinou není přiznávána a poškozený je odkazován se svým nárokem na soud. 20 V případě, že by správní orgán důkazy odmítal, lze je zaslat poštou či předat na podatelně úřadu, pak už je lze jen těžko „nezařadit“ do spisu. Správní orgán je ve smyslu § 3 správního řádu povinen zjišťovat co nejúplnější stav věci a rozhodne-li se k některým důkazům nepřihlížet nebo je neprovést, měl by to alespoň zdůvodnit. 21 Viz § 84 zákona o přestupcích. 22 Viz § 87 zákona o přestupcích. 23 Viz § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích.

112


3/17/2010 5:24:06 PM


ti24, adresovaným nadřízenému správnímu orgánu, zpravidla krajskému úřadu25, který může nařídit zahájení řízení nebo vydání rozhodnutí v určité lhůtě.26 Jde-li o přestupek, který se projednává pouze na návrh (tedy zejména přestupek spáchaný mezi manželi), musí řízení o přestupku iniciovat sama oběť, a to podáním kvalifikovaného návrhu, v němž je uvedeno, kdo je postiženou osobou, koho navrhovatelka označuje za pachatele a kde, kdy a jakým způsobem měl být přestupek spáchán27. Návrh je třeba podat u příslušného správního orgánu, tedy u obecního úřadu dle místa spáchání přestupku. Nestačí tedy uvést na policii „souhlasím s projednáním přestupku“ ani podat návrh už na policii. Návrh je zároveň třeba podat ve 3 měsíční propadné lhůtě, která se počítá od okamžiku, kdy se oběť dozvěděla o přestupku (nebo o postoupení věci, myšleno správnímu orgánu, orgánem činným v trestním řízení28) – zjednodušeně řečeno je nutno návrh podat do 3 měsíců od okamžiku, kdy byl přestupek spáchán. Návrh musí ve zmíněné lhůtě správnímu orgánu skutečně dojít, nestačí „stihnout“ jeho podání na poště29. Netřeba dodávat, že všechny osoby uvedené v návrhu je opět třeba pokud možno co nejpřesněji identifikovat a návrh je vhodné doprovodit důkazy nebo alespoň dostupné důkazy označit. Návrh může znít např. takto: „Žádám o projednání přestupku, kterého se dopustil můj manžel Josef Novák, nar. 1.3.1966, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, tím, že mě, Janu Novákovou, nar. 2.4.1967, trvale bytem Dlouhá 55, Lhota, nyní bytem Široká 2, Lhota, dne 10.10.2009 kolem 22,30 hod. v kuchyni v našem bytě v místě trvalého bydliště fyzicky napadl úderem pěstí do brady a do levé lícní kosti, čímž mi způsobil tržnou ránu na bradě a hematom pod levým okem. Přikládám lékařské zprávy z ošetření na pohotovosti a kontroly u obvodního lékaře. Jako svědky označuji sousedku Terezu Němcovou, k níž jsem utekla a která viděla můj stav, a dále policisty Pohotovostní motorizované jednotky, kteří mluvili se mnou i manželem a viděli rozházené věci v kuchyni a o věci sepsali úřední záznam. Kontakt na mě je tel. 608 123 456, manžel má tel. 774 987 654.“ Další okolnosti incidentu30 stačí uvést až v ústním jednání – návrh nemusí být „slohovým cvičením“, ale měl by být pokud možno stručným (ale přesným a výstižným) popisem přestupku, který lze bez dalšího vtělit do výroku rozhodnutí o přestupku. Návrh lze podat i do protokolu u správního orgánu, což považujeme za vhodnější, zvláště je-li oprávněná úřední osoba ochotna s formulací návrhu pomoci, aby se 24 Viz § 80 správního řádu. 25 V případě městských částí hl.m.Prahy Magistrátu hl.m.Prahy, v případě městských obvodů statutárních měst zpravidla magistrátu příslušného statutárního města. 26 Správní orgány v případech, kdy jde o tzv. „tvrzení proti tvrzení“, mohou někdy věc rovnou odložit, aniž by usilovaly o projednání přestupku a prováděly dokazování v ústním jednání, neboť se domnívají, že přestupek ani poté neprokáží. 27 Viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. 28 Opět viz § 68 odst. 2 zákona o přestupcích. Upozorněme, že orgánem činným v trestním řízení je Policie ČR pouze v případě, pokud v dané věci vedla trestní řízení 29 Srovnej § 44 odst. 1 správního řádu. 30 Např. že manžel se vrátil opilý z restaurace, začal se hádat kvůli neumytému nádobí, v reakci na mé námitky začal nádobí rozbíjet a když jsem jej napomenula, napadl mě…

113


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

předešlo neúplným, zmatečným nebo zbytečně podrobným návrhům. Není též třeba navrhovat k projednání vše, k čemu došlo, stačí do návrhu uvést jen to, co půjde snadno prokázat, jinak navrhovatelce hrozí v případě neprokázání přestupku, že jí bude uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč31 (viz níže). V případě, že se zjevně jedná o návrhový přestupek, správní orgán zpravidla sám vyrozumí, resp. formou vyrozumění poučí, potenciální navrhovatelku o podmínkách projednávání návrhových přestupků. Pokud není zřejmé, zda se jedná o návrhový přestupek (spáchal jej druh, přítel), zve si zpravidla správní orgán oběť k podání vysvětlení, aby si ujasnil, zda v době spáchání přestupku mezi ní a pachatelem vztah osob blízkých byl či nikoliv. I když správní orgán ani jedno neučiní, stále platí, že návrh je třeba podat ve výše zmiňované tříměsíční lhůtě. V případě, že jsou v rodině děti, a zejména byly-li děti přítomny násilí, by měl správní orgán informovat o takové skutečnosti OSPOD. Domácí násilí je pro děti silně zátěžovým faktorem ohrožujícím jejich zdravý vývoj, Světová zdravotnická organizace (WHO) ostatně přítomnost dětí u domácího násilí kvalifikuje jako jejich týrání. Informace pro OSPOD je o to důležitější, že většina obětí návrh na projednání přestupku nepodá, a možnost intervence zvenčí (např. předáním základních informací o pomáhajících organizacích) je tak omezena, o práci s rodinou nemluvě. OSPOD má oproti přestupkové komisi (oddělení přestupků) podstatně širší možnosti, jak pomoci, v každém případě má právo (ne-li povinnost) o ohrožení dětí vědět a zabývat se jím. OSPODu lze jen doporučit, aby trval na automatickém poskytování informací o domácím násilí v rodině, ať už přestupek nakonec je či není projednáván.32 V případě přestupků projednávaných z úřední povinnosti je řízení zahájeno oznámením o zahájení řízení o přestupku pachateli33, který tím nastupuje do procesního postavení obviněného z přestupku (a tím účastníka řízení). Oběť přestupku je předvolávána jako svědkyně. V případě návrhových přestupků je řízení zahájeno podáním návrhu, resp. dnem, kdy návrh dojde věcně a místně příslušnému správnímu orgánu34. Pachatel se tím opět stává obviněným z přestupku, osoba postižená přestupkem, která návrh podala, se ocitá v procesním postavení navrhovatelky, a tím i účastnicí řízení, 31 Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb. 32 Zákonným podkladem bude v prvé řadě čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, kde je uvedeno, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“. Dále odkažme na zásadu spolupráce (§ 8 odst. 2 správního řádu) a především pak na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, viz např. § 6 odst. 1 písm. g), § 7 odst. 2 a § 10 odst. 1 a 3 tohoto zákona. Zákon nerozlišuje, kdo z obecního úřadu, resp. obce, se o ohrožení dítěte dozvěděl – je na úřednících, aby si informace mezi sebou předali. Povinnost správních orgánů projednávajících přestupky informovat OSPOD o případech domácího násilí v rodinách, kde jsou děti nebo kde byly děti dokonce přítomny násilí, zdůraznilo i MV ČR v zápise z konzultačního dne s krajskými úřady ze dne 8.12.2009. 33 Viz § 46 odst. 1 správního řádu. 34 Viz § 44 odst. 1 správního řádu.

114


3/17/2010 5:24:06 PM


s příslušnými procesními právy. V obou případech je nařizováno ústní jednání o přestupku, k němuž je předvolán obviněný z přestupku, dále osoba postižená přestupkem (ať už jako svědkyně nebo jako navrhovatelka), příp. další svědkové. Oběť přestupku může cítit obavy z úředního jednání nebo z pachatele, a proto může projevit přání být k jednání doprovázena osobou, jíž důvěřuje (kamarádka, zaměstnankyně neziskové organizace, právník). Každý má právo na právní pomoc v řízení před orgány veřejné moci35, tedy i svědkyně; navrhovatelka jako účastnice řízení má navíc správním řádem výslovně garantováno právo na zastoupení36. Doprovod tedy „legalizujeme“ buď odkazem na právo na právní pomoc, tedy i na doprovod advokáta, právníka či jiné kvalifikované osoby (v případě svědkyně), nebo (v případě navrhovatelky) buď opět odkazem na právo na právní pomoc, nebo (pro správní orgán srozumitelněji) předložením plné moci pro zastupování v daném konkrétním jednání 37 nebo nadiktováním plné moci do protokolu přímo u jednání38. I když poté bude aktivní tak jako tak především sama oběť (správní orgán od ní potřebuje vědět, co viděla, slyšela, resp. svými smysly vnímala, což zmocněnec zprostředkovat nedokáže), přizvání důvěrníka, který bude poskytovat „právní pomoc“, nebo zplnomocnění důvěrníka k „zastupování“, umožní jeho přítomnost u jednání, jíž by správní orgán neměl bránit39. K ústnímu jednání o přestupku správní orgán zpravidla předvolá účastníky řízení a svědky na jeden tak, aby měl obviněný z přestupku možnost být přítomen celému ústnímu jednání a mohl vyslýchaným osobám klást dotazy či se k jejich výpovědím vyjadřovat. Nelze vyloučit, že správní orgán v zájmu prevence konfliktů předvolá obviněného z přestupku odděleně od svědků či navrhovatelky, i tak mu však musí alespoň umožnit být přítomen ostatním výslechům (např. jej vyrozumí o jejich termínech). Oběti tedy nelze zaručit, že se u jednání nesetká s pachatelem přestupku, na setkání s obviněným je třeba ji naopak připravit. Obviněný z přestupku má řadu procesních práv, např. právo na zastoupení zmocněncem (advokátem, ale i jakoukoliv jinou osobou)40, právo být informován o všech procesních úkonech41, právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení42, právo na vyjádření svého stanoviska a právo na informace o řízení43, právo vyjá35 Srovnej čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 36 Viz § 33 správního řádu. 37 Předpokládáme, že důvěrník nebude zmocněncem pro celé řízení, byť ani to není vyloučeno – obecně to však nedoporučujeme, např. s ohledem na hrozící komplikace, pokud oběť přestane spolupracovat. 38 Viz § 33 odst. 1 správního řádu. 39 Správní orgán by měl projevit pochopení pro situaci oběti, min. i s ohledem na povinnost vstřícnosti vůči dotčeným osobám, viz § 4 odst. 1 správního řádu. Správní orgán má rovněž řadu možností, jak řídit průběh jednání a usměrňovat chování účastníků, např. i uložením pořádkové pokuty nebo vykázáním z místa pro rušení pořádku, viz § 62 odst. 1 písm. b) a § 63 odst. 1 správního řádu. K jednání lze přizvat i další úřední osobu, příp. strážníka městské policie, aby byl pocit bezpečí oběti účinněji zajištěn. 40 Viz § 33 odst. 1 správního řádu. 41 Viz § 4 odst. 3 správního řádu. 42 Viz § 36 odst. 1 správního řádu. 43 Viz § 36 odst. 2 správního řádu.

115


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

dřit se před vydáním rozhodnutí (tedy po ukončení dokazování) k jeho podkladům44, právo nahlížet do spisu (v plném rozsahu) a právo činit si výpisy (čehokoliv, včetně osobních dat, telefonních čísel apod.) a pořizovat si kopie spisu nebo jeho částí45. Obviněný z přestupků má dále právo být přítomen výslechu svědků, příp. i jiných účastníků řízení (navrhovatelky) a klást jim otázky46. Stejná práva má ale jako účastnice řízení i navrhovatelka. Obviněný z přestupku má dále právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky, k výpovědi ani k doznání nesmí být (správním orgánem) donucován47. Obviněný se může bránit jakýmkoliv způsobem, může vypovídat, ale i výpověď odmítnout, může se bránit i lží48 – na rozdíl od svědků nemusí vypovídat pravdivě. Obviněný z přestupku (stejně tak svědek) může být donucován k dostavení se k ústnímu jednání pod hrozbou pořádkové pokuty nebo předvedení49. Pokud se ovšem k ústnímu jednání nedostaví navrhovatelka (bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu), řízení se automaticky bez dalšího zastavuje50 a navrhovatelce je navíc ještě uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč51. Nestačí tedy podat návrh a čekat, jak správní orgán rozhodne, k ústnímu jednání je třeba se v zájmu projednání přestupku na předvolání dostavit, jinak řízení končí. V ústním jednání správní orgán provádí dokazování, především vyslechne účastníky řízení a svědky. Obecně lze k dokazování užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy52. Jako důkaz tak může navrhovatelka předložit (či navrhnout) lékařské zprávy, výpisy ze zdravotnické dokumentace53, fotografie zranění či místa činu, nahrávku volání na l. 158 z operačního střediska Policie ČR, záznam z kamerového systému Městské policie, výslech souseda, který oběť viděl (nezraněnou) před incidentem a (zraněnou) po incidentu, textové zprávy uložené v paměti mobilního telefonu, 44 Viz § 36 odst. 3 správního řádu. 45 Viz § 38 odst. 1 a 4 správního řádu; kopie jsou v přestupkovém řízení účastníkům řízení, tedy včetně navrhovatelky, poskytovány bezplatně – viz § 2 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. 46 Vyplývá z práva navrhovat důkazy, u obviněného v případě svědků pak i přímo z čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. 47 Viz § 73 odst. 2 zákona o přestupcích. 48 S výjimkou křivého obvinění jiné osoby z přestupku nebo trestného činu. 49 Viz § 62 odst. 1 písm. a) a § 60 odst. 1 správního řádu; na druhé straně, pokud se obviněný z přestupku bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu k jednání nedostaví, lze vést jednání i v jeho nepřítomnosti, viz § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. 50 Viz § 76 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích. 51 Viz § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb. 52 Viz § 51 odst. 1 správního řádu. 53 Někdy bývají podrobnější než pouhá zpráva určená pacientce; je zároveň vhodné, pokud oběť sdělí do protokolu výslovný souhlas s použitím své zdravotní dokumentace, zejména pokud další zprávy žádá po lékaři sám správní orgán.

116


3/17/2010 5:24:06 PM


e-maily, dopisy, dále třeba i znalecký posudek z oboru zdravotnictví (liší-li se verze vzniku zranění dle pachatele a dle oběti)54 nebo ohledání místa činu.55 Použít lze i zvukové nebo obrazové nahrávky jednání pachatele (pořízené diktafonem nebo mobilním telefonem samotnou obětí)56. Nelze očekávat, že oběť začne ihned po napadení či jiném incidentu zajišťovat důkazy, je proto i úkolem pomáhajících profesí, aby klientce doporučily neprodlenou návštěvu lékaře, zachytily fotograficky její zranění, doporučily jí nemazat textové nebo e-mailové zprávy, pomohly jí zaznamenat údaje o incidentu (kdy přesně k němu došlo, kdo mohl něco vidět či slyšet) či zajistit jiné důkazy. Bylo-li svědkem incidentu dítě, nelze vyloučit, že je správní orgán rovněž bude chtít vyslechnout. Výslech dítěte rozhodně nelze doporučit a OSPOD by se proti němu měl postavit57. Pokud je výslech dítěte přesto nařízen, považujeme přítomnost zástupce OSPOD u jednání za nezbytnou a úřední osoba projednávající přestupek by ji vždy měla zajistit, stejně jako přátelské, klidné a nemanipulativní prostředí58. Po ukončení dokazování (na což by účastníci řízení měli být upozorněni) by měl správní orgán umožnit obviněnému z přestupku a navrhovatelce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí59. Ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí lze případně ještě doplnit nebo navrhnout důkazy, které dosud nebyly provedeny, především však lze shrnout, z čeho vyplývá, že se pachatel skutečně přestupku dopustil, proč jsou jeho tvrzení nevěrohodná (rozpor jeho výpovědi s ostatními důkazy), že k události nemohlo dojít jinak, než uvádí oběť (před incidentem žádná zranění neměla, po setkání s pachatelem ano) apod. Poté následuje vydání rozhodnutí, kterým je pachatel buď uznán vinným a je mu uložena (zpravidla) pokuta a povinnost nahradit náklady řízení. Nebo je řízení zasta-

54 Provedení znaleckého posudku však nařizují správní orgány zcela výjimečně – ideální je, pokud posudek obsahuje už policejní spis. 55 Při navrhování důkazů se nenechme odbýt, příp. je navrhněme písemně. Pokud správní orgán odmítne jejich provedení či přihlédnutí k nim, musí to následně alespoň zdůvodnit. 56 Následně však může vzniknout problém, zvláště u „právně vzdělaného“ pachatele, s použitelností takového důkazu. Obviněný z přestupku může totiž namítat, že nahrávka byla pořízena bez jeho vědomí nebo souhlasu, tudíž v rozporu se zákonem (viz § 12 odst. 1 občanského zákoníku), a důkaz je proto nepoužitelný. V trestních věcech však tyto důkazy nebývají výjimečné a možnost jejich použití pro účely dokazování v trestním řízení vyplývá např. z nálezů Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 191/05, resp. II. ÚS 502/2000, nebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2007, sp.zn. 5 Tdo 459/2007 (rozhodnutí č. 7/2008 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k mnoha shodným rysům trestního a přestupkového řízení považujeme tuto judikaturu za relevantní i v přestupkovém řízení. 57 Jistě není v zájmu dítěte, aby bylo nuceno připomínat si traumatický zážitek, vypovídat proti jednomu z rodičů a být případně vystaveno snahám o manipulaci výpovědi nebo psychickému tlaku, bude-li násilný rodič výpovědi přítomen. 58 Ideální bude, pokud se rodiče, především obviněný z přestupku, dobrovolně vzdálí od jednání. Trvá-li zejména obviněný z přestupku na své přítomnosti u výslechu, platí obdobně totéž, co už bylo výše řečeno o zajištění pořádku v průběhu ústního jednání. 59 Viz § 36 odst. 3 správního řádu. Činí tak buď na konci ústního jednání nebo samostatným přípisem, resp. výzvou k vyjádření se v určité lhůtě.

117


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

veno, většinou z důvodu, že spáchání přestupku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno60, a navrhovatelce je uložena povinnost nahradit náklady řízení61, pokud ovšem od uložení nebylo zcela nebo zčásti upuštěno z důvodů zvláštního zřetele hodných62. Jelikož riziko zastavení řízení z důvodu neprokázání přestupku je poměrně vysoké, doporučujeme už na začátku řízení, aby navrhovatelka „preventivně“ požádala o upuštění od povinnosti nahradit náklady řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných pro případ zastavení řízení. Takovým důvodem může být především špatná sociální situace navrhovatelky63. Správní orgán též může náklady „odpustit“ s ohledem na skutečnost, že skutek sice nebyl prokázán, zároveň však nelze vyloučit, že se stal, a uložení nákladů by tak bylo nepřiměřené a nespravedlivé64. Proti rozhodnutí může navrhovatelka v patnáctidenní lhůtě od jeho doručení65 podat odvolání66. Odvolání se adresuje správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal (nikdy orgánu nadřízenému)67. V úvahu přichází především odvolání se do výroku o zastavení řízení a/nebo do výroku týkajícího se uložení povinnosti nahradit náklady řízení68. Argumentace proti uložení nákladů řízení se bude soustřeďovat na důvodnost jejich upuštění (příp. na skutečnost, že správní orgán třeba žádost o upuštění vůbec nevzal v potaz či se s ní řádně nevypořádal). Argumentace proti zastavení řízení (většinou správní orgán argumentuje zásadou „in dubio pro reo“ – v pochybnostech ve prospěch obviněného) se bude soustřeďovat na vyvrácení pochybností o vině pachatele zdůrazněním důkazů, okolností a logických úvah, které svědčí pro jeho vinu. Aby bylo odvolání úspěšné, lze argumentovat i nesplněním procesních povinností na straně správního orgánu (např. neumožnil navrhovatelce seznámit se s podklady pro rozhodnutí, neinformoval ji o výslechu svědků, neprovedl dostatečně dokazování, nezdůvodnil, proč neprovedl některé důkazy, nevypořádal se s námitkami navrhovatelky, nedostatečně zdůvodnil svůj postup a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné atd.). Odvolat se samozřejmě může i obviněný z přestupku. V případě, že je pachatel uznán vinným, je nutno s odvoláním počítat. O odvolání musí správní orgán vyrozumět ostatní účastníky řízení, tedy navrhovatelku, která dostane možnost ve stanovené 60 Viz § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. 61 Stanovené na základě § 79 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., v základní výši 1.000,- Kč. 62 Viz § 79 odst. 3 zákona o přestupcích. 63 Doporučujeme doložit např. výpisem příjmů, potvrzením ze „sociálky“, poukazem na povinnost starat se o nezletilé děti bez dostatečných příjmů a zajištěného stálého bydlení apod. 64 Záleží na vynalézavosti a především dobré vůli správního orgánu – na upuštění není nárok. 65 Pozor na tzv. fikci doručení – zásilka se považuje za doručenou desátého dne od data, kdy je na poště připravena k vyzvednutí (není-li adresátem vyzvednuta dříve). I v případě pozdějšího převzetí se tak lhůta pro podání odvolání počítá od data fikce doručení (srovnej § 24 odst. 1 správního řádu). 66 Pro rozsah odvolacího práva navrhovatelky viz § 81 odst. 4 zákona o přestupcích. 67 Viz § 86 odst. 1 správního řádu. 68 Autor se setkal i s kuriózním případem, kdy v návrhovém řízení vedeném proti manželovi byla nakonec uznána vinnou i sama navrhovatelka, ač proti ní řízení zahájeno a vedeno nebylo (manžel nepodal žádný návrh) – odvolání by pak samozřejmě mělo být podáno i proti této části (nezákonného) rozhodnutí.

118


3/17/2010 5:24:06 PM


lhůtě se k odvolání vyjádřit69. Ve vyjádření k odvolání je vhodné nejen vyvracet argumentaci odvolatele, ale i znovu zdůraznit, proč (na základě jakých důkazů a jakých logických úvah) je zřejmé, že se pachatel přestupku dopustil a jeho vina je nade vši pochybnost prokázána.70 Většinou odvolací správní orgán odvolání buď zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí71, nebo napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání72, eventuálně rozhodnutí změní73. Proti rozhodnutí o odvolání se již nelze dále odvolat74. V případě vrácení věci k novému projednání se již neopakují dříve provedené důkazy, pouze se odstraní vytýkané (především procesní) nedostatky a případně provedou nové důkazy, doporučené odvolacím správním orgánem. (Nelze však vyloučit nařízení nového ústního jednání a tedy opětovné setkání se s obviněným z přestupku.) Pro úplnost uveďme, že i v případě zamítavého rozhodnutí o odvolání lze ještě využít dozorového prostředku, kterým je přezkoumání pravomocného rozhodnutí z moci úřední v přezkumném řízení75. Podnět k zahájení přezkumného řízení (podnět k přezkumu) adresujeme správnímu orgánu, který rozhodl o odvolání, ten jej spolu se spisem a svým vyjádřením následně předá Ministerstvu vnitra76. V podnětu shrneme důvody, které nás vedou k závěru, že rozhodnutí nižších správních orgánů byla chybná, resp. nezákonná. Ministerstvo pak podateli většinou buď sdělí, že neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení (častější případ)77, nebo rozhodne o zrušení rozhodnutí podřízených správních orgánů pro nezákonnost a věc vrátí78. Nakonec upozorněme na skutečnost, že přestupek musí být projednán do 1 roku od jeho spáchání, jinak odpovědnost za přestupek zaniká79 a řízení je zastaveno pro tzv. prekluzi, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé80. Zmiňme ještě možnost přezkoumání rozhodnutí ve správním soudnictví v režimu soudního řádu správního. Sporné rozhodnutí může účastník řízení (navrhovatelka nebo obviněný z přestupku)81 napadnout správní žalobou podanou do 2 měsíců od 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81

Viz § 86 odst. 2 správního řádu. Přirozeně neupozorňujeme na procesní chyby řízení, byly-li nějaké. Viz § 90 odst. 5 správního řádu Viz § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Viz § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu - např. přeformuluje nesprávný výrok rozhodnutí. Viz § 91 odst. 1 správního řádu. Viz § 94 odst. 1 správního řádu. Tedy zpravidla – pokud ale v posledním stupni rozhodoval magistrát statutárního města, bude podmínky případného zahájení přezkumného řízení následně posuzovat krajský úřad. Viz § 94 odst. 1 správního řádu in fine. Na vydání rozhodnutí v přezkumném řízení není právní nárok. Pro všechny možnosti postupu ministerstva v přezkumném řízení viz § 97 odst. 3 správního řádu. Viz § 20 zákona o přestupcích; do běhu lhůty se však nepočítá doba, po kterou pro daný skutek probíhalo trestní řízení (eventuálně řízení dle soudního řádu správního ve správním soudnictví – viz § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního).. Viz § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Snahou každého pachatele je pak samozřejmě řízení co nejvíce protahovat. Tedy pouze účastník řízení – vyplývá z § 65 odst. 1soudního řádu správního.

119


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

právní moci konečného rozhodnutí ve věci82 (podmínkou přípustnosti žaloby je vyčerpání řádných opravných prostředků83, tedy včasné odvolání se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně), žaloba se podává ke krajskému soudu84 (v Praze k Městskému soudu). V případě neúspěchu u krajského soudu lze proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí ještě podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (lhůta pro její podání je 2 týdny85 a podána musí být advokátem nebo osobou s právnickým vzděláním86). Málokterá oběť však bude ochotna absolvovat ještě soudní řízení, které může trvat i déle jak rok. Jak z výše uvedeného vyplývá, může být přestupkové řízení poměrně náročné a oběť zatěžující, málokdy je též jisté, že pachatel bude skutečně uznán vinným a náležitě potrestán87. Řízení tak může být pro oběť i pomáhající profese vysilující až frustrující, kdy neúspěch či zdlouhavost řízení může vést oběť i k rezignaci na další řešení útoků pachatele úřední cestou nebo k její pasivitě a nespolupráci. Stíháním pro přestupek lze na druhé straně vymezit pachateli určité hranice a dát mu najevo nepřípustnost dosavadního jednání88, kdy v případě prokázání přestupku lze naopak zažít pocit zadostiučinění a pravomocné rozhodnutí o přestupku může být cenným důkazem pro jiná (soudní) řízení. V každém případě i tehdy, pokud se oběť rozhodne neiniciovat přestupkové řízení, uschováme veškeré důkazy o každém napadení či jiném incidentu, neboť co nebylo užitku dnes, lze využít později, kdy situace dále eskaluje89 nebo bude důkazů třeba pro jiné účely. Dotazy pište na e-mail: [email protected] nebo volejte na tel. 974 816 460.

82 83 84 85 86 87

Viz § 72 odst. 1 soudního řádu správního. Viz § 68 písm. a) soudního řádu správního. Viz § 7 odst. 1 soudního řádu správního. Viz § 106 odst. 2 soudního řádu správního. Viz § 105 odst. 2 soudního řádu správního. Za přestupky proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích spáchané po 1.1.2010 lze uložit sankci až do výše 20.000,- Kč, na rozdíl od dosavadní maximální pokuty 3.000,Kč – viz § 49 odst. 2 zákona o přestupcích, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. 88 Nikdo nechodí rád „po úřadech“ a i pouhé vedení řízení může být pro pachatele určitou formou trestu. 89 Možnost postihu pro trestný čin, zejména pro týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 nového trestního zákoníku).

120


3/17/2010 5:24:06 PM

Stalking

Stalking – nebezpečné pronásledování: nová skutková podstata trestného činu

121


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

Stalking - vybrané poznatky o nebezpečném pronásledování Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Policejní akademie

Úvod Od 1.1. 2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákoník. Dle něj bude možné trestně stíhat i chování, které naplňuje znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování (§ 354 zákona č. 40/ 2009 Sb.). Česká republika se tak přiřadila k těm zemím Evropské unie, které zareagovaly na mezery ve včasné a účinné ochraně obětí stalkingu. V tomto textu nalezne čtenář vstupní základní informace o podstatě a jevových stránkách nebezpečného pronásledování. Stalking jako specifická forma vztahového násilí Stalking lze definovat jako specifickou formu vztahového násilí. Jeho základním znakem je totiž násilné a nežádoucí pronikání do privátní sféry oběti, a to takovým způsobem, že u oběti vzniká důvodný pocit ohrožení. Podstatné je, že stalking se vždy točí kolem vztahů, nezávisle na tom, zda se jedná o vztahy reálné či iluzorní. V reálných vztazích vzniká stalking jako reakce na problémy či konflikty a představuje disfunkční vzorec chování pro řešení vztahových krizí a kolapsů. Nejčastěji vzniká stalking v konfliktních intimních vztazích (50% z celkového výskytu jevu), dále pak následují vztahy profesní či pracovní. K tomu konkrétně: • ex-partner stalking Ústředním tématem je neschopnost unést jednostranné ukončení intimního partnerského vztahu. Motivací stalkera je buď snaha slepit (obnovit) zkrachovaný vztah, anebo snaha pomstít se za rozchod. Často se oba motivy (láska a nenávist) prolínají. Tomu odpovídá i obsah nevyžádaných vzkazů v podobě SMS, telefonátů, e-mailů, dopisů atp. Střídá se v nich vyznávání lásky a obdivu s výhrůžkami a agresivními sděleními. • stalking v dalších vztazích (např. profesních, pracovních a sousedských) V těchto reálných vztazích stalkingu obvykle předchází skutečné profesní kontakty (např. lékař-pacient) nebo pracovní vztahy (zaměstnavatel-zaměstnanec) či sousedské vazby. Motivem zde bývá pocit domnělé či skutečné křivdy, na kterou reaguje stalker pronásledováním domnělého hříšníka. Iluzorní vztahy jsou takové, které zatím reálně neexistují, cestou pronásledování mají teprve vzniknout. V iluzorních vztazích je problém vztahové dynamiky opačný: stalking není z pohledu stalkera reakcí, nýbrž akcí. Svými akcemi chce stalker vztah iniciovat, navodit. Chce vytvořit to, co zatím existuje pouze v jeho představách. Příkladem může být umanutý ctitel, který si ve své mysli zkonstruoval idol a idealizo-

122


3/17/2010 5:24:06 PM

Stalking

vaný vztah, o který nyní urputně bojuje. Vyhlédnutou oběť buď skutečně zná (jde např. o kolegyni z práce) anebo si ji vyhlédl zprostředkovaně např. z médií. Do této kategorie spadá i specifická varianta pronásledování celebrit. Stalking není novým fenoménem. Původní klasickou variantu představuje umanutá erotická „poblázněnost“, která je známá jako psychiatrický problém pod hlavičkou „erotomanie“. V druhé polovině dvacátého století však mění stalking svou tvář. Svůj podíl na tom nepochybně nesou i změny ve společnosti. Upozorníme na dva významné faktory: • Moderní komunikační prostředky Moderní doba umožňuje díky technickým vymoženostem daleko efektivnější způsoby pronásledování. Pronásledovatel se nemusí spoléhat na poštovní doručování dopisů. Zaplavování SMS zprávami je jednodušší, rychlejší a účinnější. Nové formy jako např. cyberstalking (tj. zneužívání internetu k obtěžování a pronásledování) otevírají dříve netušené varianty pronásledování. Pachatel může např. oběť pronásledovat tím, že ji na internetu bez jejího vědomí nabídne k erotickým službám. Oběť pak v bydlišti či na telefonu vyhledávají sexuchtiví zákazníci. Tak lze celkem pohodlně a s malými investicemi spolehlivě likvidovat nejdříve soukromí a následně i pracovní kariéru a životní perspektivy oběti. • Postmoderní kultura Na stalkingu se podepisuje i duch doby. Tradiční jednoduché životní hodnoty jsou rozkolísány. Procesy utváření identity osobnosti jdou komplikovanější. Pro mnoho lidí je stále obtížnější najít odpověď na otázku, co je spokojený život. V mnoha ohledech se posouvají hranice norem. Patrné je to v oblasti mezilidských vztahů, sexuality i násilí. Patrné je to i na pronásledování. Stalking se z původně ryze psychiatrické záležitosti (tj. erotické poblázněnosti) rozšířil. Postihuje širší varietu vztahů a pronásledovatelé už nejsou jenom osoby, které lze na první pohled označit jako „případ pro psychiatra“. Vedle erotických či obdivných pohnutek může stalking být veden i pomstychtivostí a záští. „Nový kabát“ stalkingu lze shrnout takto: • stalking je technicky vzato snazší • objevují se nové způsoby či formy pronásledování (dle motivace, dle osobnosti stalkerů, dle vztahů, do kterých násilí proniká) • s tím je spojen i větší výskyt jevu • a dochází ke kriminalizaci stalkingu. Problémy s rozpoznáním stalkingu Stalking představuje problematické, neakceptovatelné vystupňování aktivit, které v normální míře běžně používáme k navazování, udržování a ukončování vztahů (viz např. rituály dvoření, rituály rozchodů). Diskuze právníků a dalších expertů obnažují, jak je obtížné stanovit přesně bod zlomu, tedy hranice mezi urputnějším, ale stále ještě normálním obtěžováním na straně jedné, a trestně stihatelným stalkingem na straně druhé. Tato otázka je prakticky důležitá zejména v momentu, kdy údajná oběť stalkingu vyhodnocuje dění kolem sebe a rozhoduje se, jak bude dále postupovat. Provádě-

123


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

cí praxe je zatím nejednotná. Někteří odborníci se kloní k přesnému kvantitativnímu vymezení (např. 8 nebo 10 pokusů o nevyžádaný kontakt). Jiní experti prosazují tzv. diagnostickou teorii počátku stalkingu. Podle ní je rozhodující „diagnóza“ oběti, že se cítí pronásledovaná a zažívá tudíž důvodné obavy o své soukromí. V empirických výzkumech se však ukazuje, že oběti mají různou frustrační toleranci. Funguje i tzv. genderový efekt. Ženy se obvykle cítí ohroženy dříve než muži. Při posuzování reálných případu je vhodné obě hlediska kombinovat. Objektivní pohled (počet nevyžádaných kontaktů) i subjektivní hledisko (obavy a pocit strachu) spolu souvisí. Záleží totiž také na časovém intervalu. Například 30 nevyžádaných a nežádoucích SMS zpráv denně vyvolá v oběti spolehlivě strach velmi záhy, zatímco tentýž počet nechtěných zpráv rozložený do delšího časového úseku (např. týdne) pravděpodobně posune vznik pocitu abnormálnosti dění a souvisejícího osobního ohrožení. Pro rozpoznávání stalkingu lze v každém případě doporučit pečlivou evidenci všech projevů, které oběť vnímá jako pronásledování. Tomu, že se jedná skutečně o stalking, nasvědčují pak následující znaky: • Aktivity údajného stalkera jsou jednostranné, tj. dochází k nim přesto, že oběť jednoznačně, srozumitelně a jasně odmítla jeho nabídky či výzvy a nastolila požadavek na ukončení nevyžádaných aktivit. • K aktivitám údajného stalkera dochází i přesto, že potencionální oběť uplatnila strategii „nulové reakce“ (tj. nijak nereaguje na pokusy o kontakt, např. neodpovídá na SMS zprávy, maily, dopisy, dárečky atp.). • Chování stalkera má ráz uceleného a jednotného procesu, který připomíná program. Jednotlivé aktivity stalkera na sebe navazují, zapadají do sebe, řetězí se. Stalker se např. odvolává na svá předcházející oznámení, jimi odůvodňuje následující akce (protože oběť něco udělala/ neudělala, musí on nyní pokračovat…). • V nevyžádaných pokusech o kontakt jsou patrné motivy a cíle, které pronásledovatel sleduje. Jeho postup lze tedy vyhodnotit jako záměrný, úmyslný a specificky motivovaný. • Dochází ke stupňování aktivit stalkera z hlediska frekvence jejich výskytu či z hlediska jejich závažnosti. Např. původně psal pronásledovatel „jen“ oběti, nyní již obtěžuje další rodinné příslušníky. Příkladem eskalace může být i stěhování stalkingu z privátu do pracovního života oběti. Mnoho stalkerů se snaží deklasovat svoji oběť i na pracovišti a zkomplikovat či zničit její pracovní kariéru.

124


3/17/2010 5:24:06 PM

Stalking

Typické případy stalkingu V současnosti existují různé přístupy ke klasifikaci stalkingu (viz např. Čírtková 2008). Liší se v tom, jaká hlediska pro utřídění využívají (typ vztahu, obsah komunikace stalkera, jeho motivy, přítomnost psychopatologie atp.). Pro vůbec prvotní posouzení věci se jeví jako účelné vycházet z konkrétních způsobů chování stalkerů. Podle toho lze v rámci stalkingu rozlišit: • případy obtěžování • případy pronásledování • případy pronásledování s vyhrožováním (nebezpečné pronásledování v užším slova smyslu). Obtěžování představuje nejmírnější podobu stalkingu. V odborné literatuře je tato varianta označována jako tzv. distální stalking. Pachatel „atakuje“ oběť z prostorové či virtuální dálky. Může být anonymní anebo je jeho identita oběti známa. Vyhlédnutou osobu zaplavuje množstvím různých sdělení, zpráv, vzkazů někdy i fotografií či dárečků, které zasílá přes různá telekomunikační média, poštu a někdy i cestou služeb pro rychlé doručování. I tato mírná podoba stalkingu může být pro oběti velmi strastiplná a značně omezující. Mimo jiné i kvůli tomu, že oběť neví, zda v jejím případě jde pouze o první fázi stalkingu, která se dříve či později zlomí v pronásledování, anebo zda má štěstí v neštěstí, protože typ jejího pronásledovatele patří mezi „specialisty“. Tak jsou pracovně nazýváni stalkeři, kteří nikdy nepřekročí rámec obtěžování a tudíž z jejich strany nehrozí oběti nebezpečí fyzického napadení. Obecně platí, že i důsledky obtěžování jsou závažné (např. změna zaměstnání, ztráta existujícího partnerského vztahu, vážné psychosomatické potíže a poruchy atp.). Pronásledování (tzv. proximální stalking) již zahrnuje více či méně otevřený kontakt mezi obětí a pachatelem. Patří do něj totiž i nepřehlédnutelné známky přítomnosti pronásledovatele, jako např. zanechávání vzkazů za stěračem (nebo uvnitř) vozidla oběti, ničení majetku a věcí oběti, vzkazy na dveřích bytu či v kanceláři na jejím pracovišti. Navíc se objevují i razantnější pokusy o přímý kontakt. K nim patří zjevné sledování oběti, fyzické napadení oběti na veřejnosti, pokusy přímo vniknout do jejího soukromí (přespávání ve vozidle zaparkovaném u domu oběti). Dle výzkumů je tato varianta zpravidla směsicí obtěžování a pronásledování. Pronásledování s vyhrožováním představuje nejvyhrocenější podobu stalkingu. Pronásledovatel na dálku (v dopisech, SMS-zprávách, e-mailech, telefonátech, ale třeba i přes třetí osoby) a i v přímém kontaktu vyhrožuje oběti vážnou újmou či ztrátou. Stalker může zastrašovat oběť vlastní sebevraždou, odebráním či únosem společných dětí, ublížením třetím (blízkým) osobám, zdemolováním majetku, atd. Co není stalking Stalking je třeba odlišit od jiných podob tzv. „psychoteroru“. Jiné verze „psychoteroru“ se mohou po jevové stránce stalkingu v určitých aspektech podobat. Mají však odlišnou podstatu, zcela odlišnou dynamiku a v praxi vyžadují i rozdílné přístupy

125


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

řešení. (Wondrak 2008) O které jevy jde? Mezi „psychoteror“ lze kromě stalkingu zahrnout: • mobbing • sexuálně či mocensky motivovaný telefonní teror • pronásledování jedince určitou skupinou (sektou) či institucí. Mobbing se na rozdíl od stalkingu odvijí vždy v pracovním prostředí. To platí v určité míře i pro případy stalkingu typu umanutý ctitel. Pod něj spadají situace, ve kterých se kolega (kolegyně) na pracovišti fixují na určitou spolupracovnici či určitého spolupracovníka. Vytrvale a proti její/jeho vůli ji/ho obtěžují projevy svého erotického poblouznění. Mobbing však sleduje zcela odlišný cíl. V mobbingu jde konec konců o to oslabit pracovní pozici daného zaměstnance, přinutit ho k podání výpovědi či tuto výpověď jinak vyprovokovat. Další evidentní rozdíl spočívá ve formě pachatelství. U stalkingu se vyskytuje vždy jeden pachatel, u mobbingu může být pachatelů více. Mobbing končí s vypuzením pronásledovaného zaměstnance ze společného pracoviště, stalking nikoli. Ten může pokračovat i po odchodu terče obdivu z firmy, společnosti či instituce. Telefonní teror (podrobně viz např. Čírtková 2004) má nejčastěji podobu obscénních telefonátů nebo sdělování šokujících zpráv. Motivace pachatele, ale i obsahy telefonátů se zásadně liší od případů stalkingu. Volající jsou v drtivé většině muži a oslovují zejména anonymní oběti. Vztahový aspekt absentuje, tj. pachateli nejde o obnovení či navázání skutečného vztahu s obětí. Vyhovuje mu právě anonymita. Cestou telefonního teroru si navozuje příjemné pocity, kterými kompenzuje své individuální osobnostní handicapy a s nimi propojenou frustrující životní situaci (sociální izolaci, mizivé uznání ze strany sociálního okolí atp.). Pronásledování určitou skupinou či institucí Pod tlakem, který může připomínat pronásledování, se občas ocitají členové radikálních skupin či sekt, kteří se odhodlali k ukončení členství a k vystoupení. Totéž se může přihodit osobám, které jsou určitou semknutou skupinkou považovány za nepřítele (investigativní žurnalisté, policisté, státní zástupci, kteří vedou vyšetřování proti danému uskupení). Rovněž v diktátorských režimech dochází k tomu, že opozice je vystavena psychickému nátlaku, který se může jevově podobat stalkingu. K nátlaku na „odpadlíky“ či nepřátele režimu jsou využívány anonymní výhrůžné telefonáty, poškozování věcí a majetku nepohodlných osob, pronikání do soukromí, zjevné sledování apod. Při posuzování složitých případů je důležité objasnit, zda se jedná o stalking nebo jiné formy „psychoteroru“ (pronásledování), či o smíšené situace, ve kterých se prolínají znaky stalkingu s jinými jevy, skutky a také trestnými činy. Na správném posouzení situace závisí i volba vhodných postupů intervence jak směrem k ohrožené oběti tak směrem k pravděpodobnému pachateli. Stalking a domácí násilí Domácí násilí a pronásledování bývalým partnerem představují dvě samostatné, svébytné verze partnerského násilí. Mohou se vyskytovat izolovaně, ale mohou se

126


3/17/2010 5:24:06 PM

Stalking

i propojit. K obligatorním znakům domácího násilí patří existence, tj. trvání partnerského vztahu. Domácí násilí se tudíž odehrává v živém partnerském vztahu. Stalking naopak probíhá v ukončeném partnerském vztahu, tj. po odluce či rozvodu partnerů. Souvislosti či vzájemné vazby mezi domácím násilím a pronásledováním patří momentálně k horkým zkoumaným otázkám. Výzkumné projekty se zaměřují především na srovnávání domácího násilí a pronásledování bývalým partnerem jako dvou samostatných, svébytných jevů. Předmětem zájmu je především srovnávání pachatelů a obětí obou forem partnerského násilí. Výzkumná zjištění jsou zatím málo přehledná. Lze je shrnout takto: • Mezi oběti domácího násilí a oběti ex-partner stalkingu nelze klást rovnítko. Jejich potřeby na pomoc a intervenci jsou různé. Jinak řečeno na místa pomoci se obrací obě skupiny s různými požadavky a jejich případy vyžadují jinou strategii intervence. • Oběti ex patner stalkingu vyhledávají přitom pomoc dříve než oběti fyzického domácího násilí. Jsou také aktivnější ve vyhledávání různých zdrojů pomoci. Významnou roli přitom zřejmě hraje fakt, že oběti pronásledování již nežijí ve společné domácnosti s ohrožující osobou a nepozorovaně vyhledat pomoc je pro ně tudíž po praktické stránce snazší. • Zdaleka ne všechny případy domácího násilí se překlopí do pronásledování. Pouze určitá část násilných osob pokračuje v domácím násilí cestou pronásledování bývalé partnerky. Jednoznačně přitom dominují muži, tj. ex- partner stalking, který je pokračováním domácího násilí (!), je jasně doménou mužů. Pro ženy, které pronásledují bývalé partnery, je naopak typický klasický stalking bez vazby na domácí násilí. Zvláštnosti pronásledování, které je pokračováním domácího násilí Zatím chybí jednoznačné prospektivní údaje o tom, jak časté je pokračování domácího násilí cestou stalkingu. K dispozici jsou však retrospektivní data vycházející z analýzy případů pronásledování. Dle výzkumů v USA je vazba stalkingu na předcházející domácí násilí velmi vysoká. Některé studie zmiňují, že až 81 % obětí „ ex partner- stalkingu“ bylo předtím ve vztahu fyzicky atakováno a 32 % obětí zažívalo ve vztahu i sexuální násilí ( iz Hoffmann a Voss 2006). Jiné údaje skýtají studie ze SRN a Velké Britanie (Sheridan a Hoffmann 2005, Löbmann 2005). Podle nich se zhruba 30 až 40 % obětí stalkingu setkalo dříve s domácím násilím, kterého se dopouštěl současný pronásledovatel. A ještě údaj z druhého břehu: 65 % ex-partner stalkerů přiznává, že se násilí na partnerce dopouštěli již v době trvání vztahu (Dutton 2001) Vysoká vazba mezi pronásledováním a domácím násilím je všeobecně považována za prokázanou a to bez ohledu na různost výzkumných zjištění. (Kurt 2005, Coleman 1997) Za dominantní znak právě této verze pronásledování bývalým partnerem je považováno zvýšené riziko fyzického násilí (viz souhrnně: Hoffmann a Voss 2006). Existuje velká pravděpodobnost, že pronásledovatel se zátěží domácího násilí přejde od čistě psychického teroru (telefonování, mailování, zasílání SMS zpráv, postávání v blízkosti oběti, slídění) k fyzickému násilí. To obvykle graduje. Nejdříve se projevu-

127


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

je poškozováním a ničením věcí, které jsou ve vlastnictví oběti, demolováním jejího majetku. Časté jsou také útoky proti zvířecím mazlíčkům. Nakonec pronásledovatel fyzicky napadá i oběť (přiskočí k ní na ulici, počká si na ni v místě bydliště atp.) anebo třetí osoby. V tragických případech agrese vůči oběti pronásledování kulminuje do vražedného jednání. Zatím nelze nabídnout spolehlivé, jednoznačné indikátory překlopení domácího násilí do nebezpečného pronásledování bývalým partnerem. Výzkumy však běží na plné obrátky. Pro ilustraci zmíním dva přístupy. První přístup se snaží o vytvoření profilů osobnosti domácích násilníků na straně jedné a ex-partner stalkerů na straně druhé. Pak mezi nimi hledá shody či rozdíly. Ve známé typologii domácích násilníků z roku 1995 od D.G. Duttona se rozlišují tři základní varianty ohrožujících osob: • obecně agresivní typ (je agresivní ve vztahu i mimo něj) • kontrolující se typ (občasné výbuchy DN souvisí s jeho skrývanou vnitřní nejistotou ) • emočně nestabilní typ (vyznačuje se tzv. úzkostnou vazbou, poruchami osobnosti typu B, např. „boderline“ ). Největší pravděpodobnost spadnout do stalkingu má třetí typ. Jeho fragilní sebevědomí neunese konec vztahu a dotyčný reaguje na odchod partnerky rozvinutím jednotlivých fází stalkingu. Výzkumy také zjišťují nejvíce psychologických shod mezi právě tímto typem domácího násilníka a profilem ex-partner stalkera. Jiné výzkumy odhlíží od profilů osobnosti a zaměřují se na identifikaci konkrétních pozorovatelných projevů domácích násilníků, které by signalizovaly zvýšené riziko pronásledování do budoucna (viz Hoffmann a Voss 2006). K varovným signálům byly např. přiřazeny následující vzorce chování domácího násilníka v průběhu existence vztahu: • projevy vlastnictví • úzkostná vazba (verbálně projevuje obavy o vztah, nechce bez partnerky žít, po incidentu prosí o novu šanci…) • emocionální výkyvy od totální oddanosti až po výbuchy agrese • falešné usmíření (opakované ujišťování, že se napraví, po incidentu dává dárečky, prosí o odpuštění…) Hoffmann a Kükenová (2006) navrhují rozlišit dvě varianty pronásledování bývalým partnerem, a to defenzivní a ofenzivní. Liší se svou vazbou na domácí násilí. Oba vzorce pronásledování mají podle nich i odlišnou psychologickou podstatu. Defenzivnímu ex-partner stalkingu nepředchází žádné fyzické domácí násilí. Jeho motivem je obsesivní, úporná snaha o obnovu vztahu, která se demonstruje vyhledáváním kontaktu s minulým partnerem/kou a umanutými pokusy o usmiřování. Ofenzivní stalking je naproti tomu pokračováním fyzického domácího násilí a je motivován snahou o obnovení kontroly a moci nad obětí. Především u ofenzivního stalkingu je nutné myslet primárně na ochranu oběti před fyzickým napadením. Konkrétně zmiňuji fakt, že vyhledání pomoci ze strany oběti ofenzivního stalkingu může být spouštěčem pro výbuch agrese u pronásledovatele.

128


3/17/2010 5:24:06 PM

Stalking

Někteří experti upozorňují na velké mezery v poznatcích o stalkingu. Málo víme zejména o jeho fázích a dynamice. Větší důraz na diachronický přístup ke zkoumání fenoménu pronásledování by měl prokreslit náš dosavadní obraz o epigenezi tohoto jevu. Mohli bychom pak lépe určit konkrétní fázi pronásledování v živém případu a podle toho volit i rozumné strategie intervence vůči oběti i jejímu pronásledovateli. Pro praxi plynou ze stávajících výzkumů dva závěry: • do strategií řešení případů domácího násilí na úrovni sociálně psychologických intervencí je nutné zahrnout také problém pronásledování bývalým partnerem • při řešení případů ex-partner- stalkingu je třeba vždy zjišťovat, zda pronásledování předcházelo fyzické domácí násilí, neboť tato skutečnost signalizuje vyšší nebezpečnost pronásledování, tj. vyšší stupeň ohrožení oběti. Mýty o stalkingu Díky silné medializaci pronikl pojem stalking do obecného povědomí i u nás. Mediální zkratky, prezentace především extrémních případů, ale také povrchní informace o podstatě jevu však přiživují falešné představy a mýty. Upozorním na nejčastější omyly v chápání a přístupu ke stalkingu. Mýtus 1: Všichni stalkeři jsou duševně nemocní anebo narušení Laická veřejnost, ale mnohdy i odborníci, vychází z předpokladu, že za chováním stalkera je třeba vždy hledat jeho duševní poruchu. Zejména od obětí slýcháváme často výroky: „Chová se jako posedlý, musel se zbláznit.“ Ačkoliv se v jednotlivém případu můžeme setkat s pronásledovatelem, u kterého klinické vyšetření skutečně povede ke stanovení konkrétní diagnózy, neplatí tento nález obecně. Většina stalkerů netrpí žádnou duševní poruchou v klinickém slova smyslu. Poruchy osobnosti a chování (psychopatie) anebo psychotická onemocnění u pronásledovatelů jsou spíše vzácné, řídké. Výjimku tvoří pouze pronásledování prominentů a celebrit. Běžný stalker je často „milý soused či respektovaný kolega na pracovišti“. Tak ho vnímá i okolí. Umanutá, obsesivní fixace na oběť tvoří jen „část“ stalkerovy osobnosti. V těchto případech pak hrozí nebezpečí, že oběti nikdo neuvěří. Mýtus 2: Stalking je totéž co milenecký blud, respektive erotické poblouznění Erotomanie je skutečně vážné onemocnění (porucha s bludem). Nemocný nevývratně věří v zamilovanost vyhlédnuté oběti a interpretuje nesmyslné detaily (záchvěv záclony v okně, neutrální šaty atp.) jako důkazy opětované lásky. U stalkerů však nejde o typický, příznačný problém. Současné výzkumy (Wondrack 2008) uvádí pouze 3 % výskytu této poruchy v souborech pronásledovatelů. Navíc je nutné zdůraznit, že stalking má širší jevovou varietu, nezahrnuje pouze obtěžování v důsledku erotického obdivu a údajné lásky. Motivem pro chování stalkera může být rovněž zášť, nenávist, touha kontrolovat anebo pomsta. Mýtus 3: Stalker je cizí, neznámá osoba Tento mýtus je poměrně nebezpečný, protože nutně vede k riziku podceňování závažnosti pronásledování známým (blízkým) pachatelem. Ještě nedávno platilo pro policejní postupy intuitivní uvažování, podle kterého k těm skutečně závažným a ne-

129


3/17/2010 5:24:06 PM

Domácí násilí

bezpečným případům patřily kauzy s neznámým pronásledovatelem. Mýtus je zřejmě založen na archetypu nebezpečí jako „temného stínu“, který pronásleduje oběť a udeří náhle a nečekaně z neznáma. Dle výzkumů a statistik padá zhruba 10 % případů stalkingu na vrub neznámého pachatele. Většinovou, typickou variantu naopak tvoří případy, ve kterých je pronásledovatel oběti více či méně dobře znám. Lze očekávat, že právě s takovými kauzami se bude police často zabývat. Mýtus 4: Stalking vždy končí násilím, napadením oběti K udržení tohoto mýtu přispívají částečně média informacemi o extrémních případech stalkingu, které skončily brutálním napadením a smrtí oběti. Naštěstí je realita poněkud jiná, i když riziko eskalace nelze bagatelizovat. Každý případ je však nutné posuzovat individuálně. Výzkumné studie zatím přinášejí následující obraz: zhruba každá pátá oběť byla nakonec pronásledovatelem i fyzicky napadena. Z toho plyne závěr, že v přibližně 80 % případů dominuje psychické terorizování. Obecně pro kontakt police s obětí stalkingu platí, že je třeba se vyvarovat obou extrémů: strašit oběť (to vede k druhotné traumatizaci) anebo její případ bagatelizovat (to vede k riziku podcenit nebezpečí). Mýtus 5: Stalkeři jsou vždy muži Ačkoliv většina studií o stalkingu přináší poznatky, které byly získány ze souborů mužských pachatelů, uvedená představa je zavádějící. Experti vychází z faktu, že přibližně v 20% těžkých případů pronásledování je pachatelkou žena. Neplatí ani hypotéza, že ženy jako pachatelky tohoto deliktu jsou méně nebezpečné než muži. Mýtus 6: Konfrontovat pronásledovatele s obětí je účinná strategie řešení U běžných konfliktů funguje strategie vyjednávání. Sporné strany si sednou k jednomu stolu a jednají. Mnohdy partneři konfliktu najdou společnou řeč a pak se diví, proč ke konfliktu vůbec došlo. Stalking však nepředstavuje interpersonální konflikt. Podstata i dynamika stalkingu se od interpersonálních konfliktů v mnoha ohledech liší. Cílem i motivem stalkera je získat kontakt s obětí, lhostejno zda pozitivní či negativní. Společné vyjednávání proto nemůže fungovat jako strategie urovnání problému, tj. zastavení stalkingu. Strategie intervence V zásadě existují dvě hlavní strategie řešení případů stalkingu: defenzivní a ofenzivní. Defenzivní strategie jsou založeny na eliminaci kontaktu s pronásledovatelem ze strany oběti. Lapidárně řečeno – oběť jde pronásledovateli z cesty a dělá vše proto, aby mu zmizela ze zorného pole. Na veškeré pokusy pronásledovatele o kontakt nereaguje (tzv. strategie nulové reakce). K typickým krokům defenzivní strategie patří změna telefonních čísel, změna životního způsobu (oběť například přestane ve volném čase navštěvovat oblíbená místa relaxace) změna adresy (tedy přestěhování), změna zaměstnání atd. Je pochopitelné, že tuto strategii prožívají oběti jako neférovou a nespravedlivou, protože pro ně znamená vynucená omezení a to v situaci, kdy se samy nedopustily žádného problematického chování. Ofenzivní strategie se naopak vyznačuje tím, že vždy znamená určitou konfrontaci s pronásledovatelem. V ofenzivních strategiích již podniká oběť aktivní a oficiální kroky vůči pachateli ať už v rámci

130


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

civilního či trestního práva. Může jít rovněž o opatření, která na žádost oběti přijímá zaměstnavatel a která směřují k ochraně oběti na pracovišti. Obecně platí, že každý případ stalkingu je individuální a tudíž vyžaduje individuální přístup při hledání vhodné intervence. K tomu, aby oběť nalezla vhodný postup k zastavení pronásledování, potřebuje obvykle odbornou pomoc.

Literatura: Boon, J.-Sherdan, L.: Stalking and Psychosexual Obsession. NY: John Wiley and Sons 2002. ČÍRTKOVÁ,L.: Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada 2008. COLEMAN, F.L.: Stalking behavior and the cycle of domestic violence. Journal of Interpersonal Violence, 1997, č.12, s. 420-432. Dutton, D.G. - Douhlas, K.S.: Assessing the links between stalking and domestic violence. Aggression and Violent Behavior. 2001, č.6, s. 519-546. KURT, J.L.: Stalking as a variant of domestic violence. Bulletin of the Academy of Psychiatry and the law. 1995, č.23, s. 219-223. HOFFMANN,J.- VOSS,H-G.: Psychologie des Stalkings. Frankfurt: Verlag für Polizeiwissenschaft 2006. JURTELA,S.: Häusliche Gewalt und Stalking. Wien: Studien Verlag 2007. KÜKEN,H.-HOFFMANN,J.-VOSS,H-G.: Die Beziehung zwischen Stalking und hüaslicher Gewalt. In: HOFFMANN,J.- VOSS,H-G.: Psychologie des Stalkings. Frankfurt: Verlag für Polizeiwissenschaft 2006. SHERIDAN,L.-HOFFMANN,J.: Eine britische Online Befragung von Opfern von Stalking. Praxis der Rechtspsychologie, 2005, Heft 2, s. 213-221. WONDRAK, I.: Stalking. Leitfaden für polizeiliche Praxis. Bonn: Verlag Deutsche Polizeiliteratur 2008.

131


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Stalking aneb Nebezpečné pronásledování, pracovní text určený pro interdisciplinární tým Prof. JUDr. Helena Válková,CSc., Fakulta právnická ZČU v Plzni, Filozofická fakulta UK v Praze

Vymezení pojmu „Stalking“ aneb „Pronásledování“  Výraz stalking byl poprvé použit v 90. letech v USA k označení určitého komplexu charakteristik lidského jednání. Vycházíme-li z doslovného překladu, pak bychom přeložili stalking obratem „ pronásledovat, stopovat divokou zvěř“, který vcelku dobře vystihuje podstatu problému. Namísto lovné zvěře zde ovšem vystupuje člověk, který je vystaven útokům končícím nezřídka stejně fatálně jako je tomu u úspěšného lovu, pokud se totiž lovci podaří svou kořist dostihnout a usmrtit ji.  Pojem stalking se vcelku rychle vžil v odborné, zejména psychiatricky a psychologicky zaměřené literatuře. Zpravidla se jím rozumí:  Způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po kterém slídí, obtěžuje a pronásleduje jej, vyhrožuje mu, často jej i fyzicky napadá a někdy i usmrtí; u své oběti svým chováním zároveň vyvolává pocity strachu.  Sociální pracovníci si např. v manuálu vydaném pro interní potřeby Bílého kruhu bezpečí pojem stalking vymezili jako:  Různé varianty pronásledování v podobě více či méně zřetelného zastrašování či vyhrožování oběti, zahrnující jak psychické, tak až její fyzické terorizování, často (ale nikoli výhradně) vedené nenávistí, pomstou nebo i patologickou náklonností, které výrazně snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečí. Fenomenologická hlediska  Z ryze klinického hlediska jsou pod stalking zahrnovány jen takové způsoby pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik (např. vydírání, útisku, apod.), přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba 4 týdnů.  Pokud takové pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za potenciálně vysoce nebezpečné, neboť se zde zvyšuje pravděpodobnost gradace

132


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

útoků a eskalace násilí vedoucího pak nikoli vzácně k pokusu nebo i dokonané vraždě oběti.  Mezi formy stalkingu popsané výzkumem patří i tzv. telefonní teror, kdy je oběť vystavena opakovaným anonymním telefonátům, často s obscénním a výhružným obsahem, přičemž je zpravidla vyrušována nejen v denní, ale i v noční době.  Specifický druh stalkingu pak představuje jeho nová, virtuální podoba, zvaná cyberstalking, která zahrnuje takové aktivity, jakými jsou nevyžádané e-maily, rozesílání negativních zpráv prostřednictvím chatu, blogu a jiné způsoby virtuálního šíření pomluv a informací poškozujících pověst oběti. Nezřídka jsou obě tyto formy stalkingu – telefonní a virtuální teror – používané souběžně, což jejich devastující dopad na psychiku oběti přirozeně zvyšuje.  Pro oběť to představuje chronický a stěží kontrolovaný stres, proti němuž je často zcela bezbranná a který může vyvolávat, popř. udržovat její fyzické či duševní onemocnění. Studie provedené v této souvislosti upozorňují na to, že oběti stalkingu často trpí symptomy posttraumatické zátěže a vykazují oproti nepostižené populaci výrazně vyšší hodnoty, nejen pokud jde o depresi a pocity strachu, ale i o symptomy somatických onemocnění.  Společným jmenovatelem takových společensky škodlivých aktivit je v jejich souhrnu záměr jiného obtěžovat tak intenzívně, že to již ohrožuje jeho psychickou a/nebo fyzickou integritu, resp. život. Přitom na počátku nemusí jít o viditelně patologické, asociální chování; na prvý pohled nevinné telefonické a virtuální pronásledování ex-partnera (e-maily, SMS zprávami, apod.) se však časem může zvrhnout v jeho permanentní obtěžování, vedoucí k cílenému psychickému teroru, eventuelně i k pokusu o jeho fyzickou likvidaci. Výsledky výzkumu - Dressing/ Maul-Backer/ Grass 2007, Posuzování stalkingu z kriminalistického a psychiatrického hlediska, Trestněprávní revue, 2007  Metody stalkerů o telefonáty, dopisy, faxy, e-maily, SMS o pronásledování, číhání, slídění, potulování se v blízkosti oběti o zasílání dárků, objednávání si věcí jejím jménem, poškozování majetku, narušování domovní svobody o vyhrožování, sexuální obtěžování, násilnické chování, ubližování na zdraví, usmrcení  Společné znaky stalkingu o dlouhodobý, často gradující charakter pronásledování o chronický, obtížně kontrolovatelný stres oběti

133


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Statistické údaje o 4 – 7,2 % mužů, 12 – 17,5 % žen v anglosaských zemích se již setkalo ve svém životě se stalkingem (anglosaské studie 1997-2002) o 11,6 % dotázaných v Německu, z toho 87,2 % žen a 12,8 % mužů se již setkalo ve svém životě se stalkingem (první německá studie 2005) o 34,6% stalkerů vyhrožuje násilným jednáním, 30,4% z nich pak své výhružky uskuteční (Campbell/ Webster 2003) o Ve 141 případech žen usmrcených bývalými partnery se pachatel v 76% projevoval jako typický stalker (Dressing/ Kuehner/ Gass 2005) Typologie stalkerů o 80% muži, většina ve věku 30 - 40 let o Vyšší podíl nezaměstnaných, často právě v důsledku stalkingu o Pachatelé jsou často bývalí partneři obětí o Dosud neexistuje všeobecně přijatá typologie; preference vícerozměrné klasifikace (viz níže) Pro posuzování trestnosti stalkerů a stanovení prognózy jejich chování se osvědčila tzv. vícerozměrná klasifikace, která pro účely kvalifikovaného znaleckého zkoumání stalkera kombinuje hned několik hledisek současně. Konkrétně se zde pracuje na třech úrovních hodnocení: o z hlediska psychopatologického lze rozlišit skupinu psychotických stalkerů s omezeními rozpoznávacích a ovládacích schopností a skupinu psychicky zdravých stalkerů; o z hlediska motivace je třeba analyzovat, jak psychopatologické symptomy ovlivňují stalkerovu soudnost a schopnost se ovládat, přičemž lze za tři hlavní motivy považovat pomstu, lásku nebo narcismus; o z hlediska viktimologicky-vztahového, které je důležité pro stanovení správné prognózy dalšího vývoje stalkerova chování, je užitečné rozlišovat bývalou partnerku, resp. partnera, kolegu nebo odborníka (spolupracovník, nadřízený, lékař nebo pedagog pachatele, apod.), cizí osobu.  Poznatky shromážděné znalci, kteří mají se stalkery zkušenosti ze své odborné praxi, ukazují, že především u stalkingu motivovaného pomstou vůči bývalému partnerovi je třeba počítat se zvýšeným rizikem násilného chování.  Značné riziko násilných excesů vůči cizí osobě je evidováno u stalkerů trpících psychózou a v případech sexuálních deliktů tam, kde předcházel sexuálně zaměřený telefonický teror.

134


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

 Protože je však stalking ve své komplexnosti zkoumán relativně krátce a ke stanovení prognózy nelze použít běžných postupů, je nezbytné, aby znalecký posudek stanovil prognózu obsahující jak nepříznivé, tak i protektivní faktory; to však předpokládá, že soudní znalec bude vládnout i takovými odbornými znalostmi, které většinou překračují obvyklý rámec požadovaných kompetencí.  Typologie obětí o Výrazná převaha žen o Velmi často bývalé partnerky nebo osamělé ženy o Často známé osobnosti (umělci, politici, moderátoři) nebo příslušníci určitých profesí s častými kontakty navenek (lékaři, soudci, učitelé, apod.)  Důsledky působení stalkingu na oběti Kamphuis/ Emmelkamp 2001, Kuehner/ Weiss 2005: o Chronický stres o Závažné zdravotní potíže o Symptomy posttraumatické zátěže, deprese, další psychické poruchy

 Posouzení trestní odpovědnosti a stanovení prognózy (Dressing/Maul-Backer/Grass 2007) o Vícerozměrná klasifikace  Psychopatologická úroveň  Vztah mezi stalkerem a jeho obětí  Motivace  Klasifikace podle psychopatologických hledisek  I. Psychotičtí stalkeři (závažná patologie postihující zdravý úsudek a ovládací schopnosti) o Je třeba posoudit, zda motivem chování je psychóza (chorobná láska, pocit křivdy, stihomam) nebo něco jiného (např. antisociální porucha osobnosti), co neovlivňuje patologicky jeho rozumné uvažování a schopnost se ovládnout  Dále je nutné analyzovat jeho vztah k oběti (např. zda jde o dependentní nebo jinou poruchu osobnosti), zejména aby bylo možné správně posoudit jeho ovládací schopnosti

135


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

 II. Intermediární skupina (manifestuje se v kontextu neobvyklého psycho-patologického stavu, projevuje se podobně jako obsedantní poruchy, drogové závislosti apod.) o Obtížné posouzení, je třeba exaktní rekonstrukce psychopatologických symptomů, aby bylo možné zjistit jejich rozsah a charakter (celkový životní postoj a rytmus se může zcela vymknout realitě, „osamostatnit“, zúžit na pronásledování) o Vztah k oběti je často determinován bývalým (zhrouceným) partnerským vztahem, vedoucím až k usmrcení „milovaného“ partnera v psychopatologickém stavu projevujícím se absolutní ztrátou sociální přizpůsobivosti (redukce ovládacích schopností)

 III.Psychicky zdraví stalkeři, popř. s poruchami osobnosti nepatologického rázu o Ani soudnost ani schopnost se ovládat není omezena o Mezi pachatelem a obětí existoval často v minulosti intimní vztah o Není výjimkou dosavadní bezúhonnost, vyšší věk, nevýrazná profesní biografie Stanovení prognózy  Podle klasifikace vztahu mezi stalkerem a obětí o Obětí je cizí osoba o Obětí je známá osoba o Obětí je bývalá/ ý družka/ druh  Motivace o Pomsta o Láska o Narcismus Vyšší rizika násilného/ včetně sexuálního/ jednání  Vůči cizí osobě  Stalker trpí psychózou  Obscénní telefonáty  Možnost použití zbraně  Vůči bývalému partnerovi  Motivem pronásledování je pomsta  Pocit, že jsem v právu  Nahromaděná zloba  Bez ohledu na vzájemný vztah  Sociální izolace  Konkrétní hrozby

136


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

 Vlastnění zbraně  Poruchy osobnosti  Specifické sociálně-demografické znaky (vyšší věk, profesní nenápadnost, bezúhonnost, bez drogové závislosti) Předpoklady správné prognózy  Stalking je svébytným, nebezpečným jednáním, kdy pro stanovení prognózy nelze zpravidla použít obvyklých kritérii jako u jiných násilných trestných činů  Nezbytné jsou interdisciplinární odborné znalosti znalce, mladý výzkumný obor  Nutnost stanovit nejen nepříznivé, ale i protektivní faktory Legislativní aspekty Dosud krátká historie trestního postihu stalkingu v Evropě Anti –Stalking podle rakouského trestního zákona: Účinný od 1.7.2006 § 107a StGB Beharrliche Verfolgung (Neodbytné pronásledování) (1) Kdo neodbytně pronásleduje jiného (odst.2), bude potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok. (2) Neodbytně pronásleduje jiného ten, kdo po delší dobu nepřípustně zhoršuje způsob jeho život tím, že 1. vyhledává jeho blízkost, 2. kontaktuje jej pomocí telekomunikačních nebo jiných, komunikačních prostředků nebo prostřednictvím třetí osoby, 3. za použití jeho osobních údajů pro něj objedná zboží nebo služby nebo 4. za použití jeho osobních údajů dovede třetí osobu k tomu, že s ním naváže kontakt. Zajištění ochrany prostředky rakouského exekučního řádu: § 382 EO Schutz vor Eingriffen in die Privatsphäre (Ochrana před zásahy do osobní sféry) (1) Právo na dodržování zákazu zásahů do osobní sféry lze zajistit především následujícími prostředky: 1. zákaz navazovat osobní kontakty a/ nebo ohroženou stranu pronásledovat, 2. zákaz korespondenčního, telefonického nebo jiného způsobu navazování kontaktů, 3. zákaz pobytu na předem stanovených místech, 4. zákaz předávat a šířit osobní data a snímky ohrožené strany, 5. zákaz objednat u třetí osoby pro ohroženou stranu za použití jejích osobních údajů zboží nebo služby,

137


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

6. zákaz pohnout třetí osobu k tomu, aby s ohroženou stranou navázala kontakt. (2) Soud může pověřit výkonem zajišťujícím zákazy podle odst. 1, body 1 a 3 bezpečnostní orgány. § 382d odst. 4 se použije přiměřeně. Ostatní zákazy podle odst. 1 jsou vykonatelné ve smyslu ustanovení třetího oddílu. (3) Na výkon zajišťující zákazy podle odst. 1 body 1 a 2, stejně tak jako body 4 až 6 se § 391 odst. 2 nepoužije. Doba, na kterou se vztahuje výkon zajišťující příslušné zákazy, nesmí překročit jeden rok. Anti –Stalking podle německého trestního zákona: Účinný od 31.3.2007 § 238 StGB Nachstellung (Dotírání / obtěžování) (1) Kdo neoprávněně jiného obtěžuje tím, že neodbytně 1. vyhledává jeho blízkost, 2. využitím telekomunikačních nebo jiných komunikačních prostředků nebo třetí osoby se pokusí s ním navázat kontakt, 3. zneužitím jeho osobních údajů pro něj objedná zboží nebo služby nebo jiného přiměje k tomu, aby s ním navázal kontakt, 4. ohrožuje jej samotného nebo jemu blízkou osobu na životě, tělesné integritě, zdraví nebo svobodě nebo 5. podnikne jiné obdobné jednání a tím závažným způsobem zhorší způsob jeho života, bude potrestán trestem odnětí svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem. (2) Trest odnětí svobody od tří měsíců do pěti let bude uložen, pokud pachatel přivede oběť, rodinného příslušníka nebo jinou oběti blízkou osobu svým činem do ohrožení života nebo způsobí těžkou újmu na zdraví. (3) Způsobí-li pachatel svým činem oběti, jejímu rodinnému příslušníkovi nebo jiné osobě blízké oběti smrt, bude uložen trest odnětí svobody od jednoho roku do deseti let. (4) V případech odstavce 1 lze jednání trestně stíhat jen k návrhu poškozeného, ledaže by s ohledem na zvláštní veřejný zájem bylo žádoucí zahájit trestní stíhání z úřední povinnosti. Anti –Stalking podle nového českého trestního zákoníku: Účinný od 1.1.2010  § 354 Nebezpečné pronásledování  (1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že  a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,  b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,

138


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

 c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,  d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo  e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.  (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1  a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,  b) se zbraní nebo  c) nejméně se dvěma osobami. Související ustanovení v TrZ a související předpisy  Související ustanovení: § 12 odst.2 – zásada subsidiarity trestní represe, § 15 – úmysl, § 16 – nedbalost, 17 – zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující, § 18 – omyl skutkový, § 199 – týrání osoby žijící ve společném obydlí, § 118 – spáchání trestného činu se zbraní, § 122 – ublížení na zdraví, § 125 – osoba blízká, § 126 – dítě, § 337 odst.2 – maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, § 353 – nebezpečné vyhrožování; § 163 TrŘ – trestní stíhání se souhlasem poškozeného, 163a TrŘ – výjimky z případů obligatorního souhlasu poškozeného s trestním stíháním  Související předpisy: § 49 odst. 1 písm.c) zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb., § 76b odst.1 písm. c), d) OSŘ – předběžné opatření ve věcech domácího násilí a jiného ohrožení, § 45 odst.1 písm. c) zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky – práva a povinnosti vykázané osoby Zařazení do systematiky nového trestního zákoníku a předmět ochrany  Trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 TrZ) je zařazený mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X.), a to do podskupiny trestných činů narušujících soužití lidí (díl 5.). Vysvětlením tohoto zařazení je zájem zákonodárce na ochraně nerušeného mezilidského soužití, které § 354 nepochybně sleduje. Stejně vhodné by bylo jeho zařazení i mezi trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (hlava II., díl 2.), avšak vzhledem k tomu, že i skutková podstata trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 (dříve § 197a tr. zák.) je uvedena mezi trestnými činy narušujícími soužití lidí, není ani zařazení § 354 do této podskupiny nelogické.  Ochrana nerušeného mezilidského soužití konkretizovaná u nebezpečného pronásledování ochranou tělesné a duševní integrity, osobní svobody a soukromí každého jedince pak představuje objekt tohoto trestného činu.

139


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

 Z hlediska kategorizace trestných činů na zločiny a přečiny (§14 odst.2) se u nebezpečného pronásledování podle § 354 TrZ přitom vždy bude jednat pouze o úmyslný přečin, nikoli o zločin, neboť sazba, kterou je tento trestný čin ohrožen činí i u jeho kvalifikované skutkové podstaty nejvýše tři roky. Objektivní stránka trestného činu nebezpečného pronásledování  Objektivní stránka trestného činu nebezpečného pronásledování zahrnuje zákonem taxativně vyjmenované formy jednání, které jsou způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Konkrétně se jedná o dlouhodobé pronásledování jiného tím, že pachatel a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu. Důvodná obava  Důvodnou obavou se zde rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno, přičemž však není nutné, aby takový pocit v poškozeném skutečně vyvolala. Za důvodnou obavu o zdraví své nebo osoby blízké je třeba vždy považovat i obavu ze způsobení psychických poruch (to může být i případ matky, která se v obavě o dítě, jež se vrátí domů ze školy s dvouhodinovým zpožděním, nervově zhroutí nebo se obává, že se zhroutí, pokud jí pachatel opakovaně vyhrožuje, že dítěti ublíží a byla to součást jeho pronásledování). Dlouhodobost  Dlouhodobostí je u trestného činu nebezpečného pronásledování třeba rozumět přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které zároveň musí být způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu (viz výklad výše). Ojedinělé nebo náhodné projevy, byť jinak nežádoucího chování, tyto požadavky nesplňují. Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, vybočující z běžných norem chování, které mohou v některých případech i nebezpečně gradovat. Vysoká frekvence těchto, často co do projevů i nebezpečnosti velmi různorodých forem chování (posílání dárků, otrávení domácího mazlíčka, sexuálně nepřístojné e-maily, spamové zahlcení elektronické schránky, čekání před domem,“doprovod“ z domova na pracoviště a zpět aj.), je vedena snahou pachatele změnit (popř. i zničit) obvyklý způsob života poškozeného, ohrozit jeho duševní

140


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

rovnováhu, postupně jej dostat pod svůj bezvýhradný vliv a moc. Všechny tyto skutečnosti by měl soud, zpravidla na základě znaleckého posudku, zvažovat při hodnocení, zda byla v konkrétním případě splněna podmínka dlouhodobosti nebezpečného pronásledování ve smyslu § 354, nebo zda se zde jednalo o pouhý exces v chování, krátkodobé, resp. nahodilé povahy. Výhrůžka  Výhrůžkou ve smyslu § 354 odst. 1 písm. a) je třeba rozumět takové protiprávní (nedovolené) jednání, které je objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu, aniž je ovšem nutné takovou důvodnou obavu u poškozeného skutečně vyvolat. Záleží na konkrétních okolnostech případu, na tom, jak se pachatel při výhrůžkách choval, jaké byly jeho fyzické, duševní i osobnostní charakteristiky. Výhrůžka musí být provedená nedovoleným způsobem a prostředky, musí být vážně míněná (nesmí jít o žert) a musí být zaměřena na ublížení na zdraví nebo způsobení jiné újmy, např. narušení sexuální integrity, rodinného soužití, způsobení škody na majetku, na odborné pověsti, apod. Vyhledávání osobní blízkosti a sledování poškozeného  Vyhledávání osobní blízkosti a sledování poškozeného ve smyslu § 354 odst. 1 písm. b) je třeba vykládat v širokém smyslu slova, neboť jedině tak lze naplnit záměr zákonodárce účinně ochránit jedince před závažnými útoky do jeho soukromí. Pod tento pojem je proto třeba zahrnout nejrůznější způsoby slídění, obtěžování, dotírání, „doprovázení“, „pozorování“ (např. denní čekání před domem, „doprovod“ při cestě do zaměstnání a nazpátek domů, na nákupech, „noční hlídky“ před bytem poškozeného, pozorování dalekohledem, viz výklad výše), vždy však zároveň objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu; ani zde však není relevantní, zda je u poškozeného důvodná obava skutečně vyvolána či zda zůstane u pouhé možnosti ji vyvolat. Vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace, písemně nebo jinak  Ani formy jednání uvedené v § 354 odst. 1 pod písm. c) by neměly vyvolávat nejasnosti, byť opět zahrnují značně rozdílné formy možných, soustavných, tj. vytrvalých a proto v § 354 výslovně zakázaných kontaktů. Patřit do této kategorie chování bude např. opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním a/nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty spamy, záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádané volání jak na mobilní telefon, tak na pevnou linku, tradiční písemné formy komunikace, jakými jsou dopisy, pohlednice, lístky apod. Představit si však lze i opakované zasílání nevyžádaných pozorností (bonboniér, šperků i jiných dárků), kontakty zprostředkované třetí osobou (jednající v dobré víře), která se bude snažit předat vzkazy, dárky, apod.).

141


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Omezování obvyklého způsobu života poškozeného  Poněkud problematičtějším může být výklad jednání zařazených v § 354 odst. 1 pod písm. d), které bude zřejmě vyžadovat judikatorní upřesnění, co ještě lze považovat a co již nikoliv za omezení poškozeného v jeho obvyklém způsobu života. Budeme-li vycházet ze zahraničních zkušeností, bude to zpravidla takové omezení dosavadního způsobu života poškozeného, ke kterému dojde proti jeho vůli nežádoucími zásahy pachatele do sféry jeho osobního a/nebo rodinného, a/nebo profesního života. Rozhodující zde přitom bude vždy hledisko subjektivně pociťované újmy, nikoli tedy hodnocení podle jakéhosi zprůměrovaného obvyklého způsobu života.  Např. pro učitele může být omezující sledování každého jeho kroku dotěrným studentem, zatímco u slavného herce lze dost dobře předpokládat vyšší „práh citlivosti“ vůči pronásledování ze strany svých obdivovatelů, což by v konkrétním případě znamenalo, že trestnost jednání pachatele ve smyslu § 354 odst. 1 písm. d) by u slavného herce na rozdíl od učitele vyžadovalo zpravidla prokázání větší intenzity obtěžování, aby mohlo být kvalifikováno jako předmětný trestný čin). Zneužití osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu s poškozeným  Posledním zakázaným jednáním je zneužití osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu s poškozeným, kde je třeba při výkladu § 354 odst. 1 písm. e) odkázat i na zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Ten ve svém § 4 písm. a) vymezuje, co lze považovat za osobní údaj, totiž jestliže prostřednictvím takového nebo více takových údajů, lze přímo nebo nepřímo zjistit identitu jiného, aniž by přitom bylo nutné vynaložit nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.  K trestnosti takového jednání ve smyslu § 354 TrZ je však třeba splnit ještě další podmínku, totiž že účelem zneužití osobních údajů je získání kontaktu s poškozeným (obligatorní znak skutkové podstaty). Rozhodující přitom není, zda ke kontaktu skutečně dojde a o jaký druh kontaktu pachatel usiluje, tj. např. zda mu půjde výhradně o osobní setkání a/nebo rovněž či dokonce „pouze“ o zasílání dárků, služeb či jiné aktivity. Zákonodárce zde správně předem nevypočítává všechny v úvahu přicházející formy kontaktu s poškozeným, neboť fantazii pachatele usilujícího často „za každou cenu“ o to, navázat s poškozeným, a to i nepřímo kontakt, nelze nikdy předem zcela odhadnout a proto i taxativně zákonem vymezit. Další podmínky trestnosti jednání uvedených v § 354 odst. 1 TrZ  Všem výše uvedeným formám jednání je, jak již bylo výše stručně nastíněno, společné to, že zákon k jejich trestnosti vyžaduje současné splnění dalších dvou podmínek: dlouhodobosti takových projevů chování a zároveň jejich způ-

142


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

sobilosti vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozeného nebo o život a zdraví jemu blízkých osob.  Pokud jde o konkretizaci toho, co měl zákonodárce na mysli, když použil termínu dlouhodobost, lze odkázat na ustálené chápání tohoto pojmu ve smyslu opakujícího se, zpravidla i systematicky a soustavně prováděného jednání (nejde tedy v žádném případě o to kriminalizovat náhodné nebo jen krátkodobé, byť v základní skutkové podstatě popsané, projevy chování). Další podmínky trestnosti jednání uvedených v § 354 odst. 1 TrZ  Vzbuzením důvodné obavy o život nebo zdraví poškozeného, popř. osob jemu blízkých je třeba v souladu s dřívějším výkladem § 197a trestního zákoníku z roku 1961, rozumět výraznější tísnivý pocit ze zla, kterým je vyhrožováno, přičemž je ovšem třeba každý případ posuzovat velmi individuálně, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem, zejména pak k povaze výhrůžky, k fyzickým a povahovým vlastnostem pachatele ve srovnání s charakteristikami poškozeného, apod. (např. výhrůžka uplatněná vůči dítěti u něj může vyvolat důvodný pocit ohrožení mnohem snadněji než tatáž forma projevu uplatněná vůči zkušené dospělé osobě). Pachatel a subjektivní stránka  Pachatelem trestného činu nebezpečného pronásledování může být kdokoliv. Z kriminologických výzkumů vyplývá, že nejčastěji se jedná o bývalé partnery, relativně časté je i zastoupení osob s různými duševními poruchami včetně těch, které se vyznačují těžkými asociálními poruchami osobnosti (právě tito pachatelé jsou nejnebezpečnější) a konečně mezi stalkery patří i někteří neúnavní obdivovatelé známých osobností (sportovců, umělců, politiků apod.).  Subjektivní stránku trestného činu nebezpečného pronásledování charakterizuje úmysl, a to téměř vždy ve formě úmyslu přímého; jen zcela výjimečně si lze u tohoto přečinu představit nepřímý úmysl (např. pachatel sleduje a ztrpčuje poškozenému dlouhodobě život, přičemž však jeho hlavním dlouhodobým cílem je únos dítěte). Úmysl pachatele přitom směřuje ke způsobení újmy poškozené osobě, a to ať již ve formě psychické (půjde o nejčastější případ), tak i fyzické (v případě agresivních pachatelů s eskalující intenzitou útoků). Trestněprávní následky  Pokud jde o trestněprávní následky trestného činu podle § 354 odst.1 TrZ, hrozí pachateli uložení trestu odnětí svobody na dobu nejvýše jednoho roku nebo uložení trestu zákazu činnosti. Vyloučeno ovšem není, za splnění dalších zákonných podmínek, ani uložení v § 354 TrZ výslovně neuvedených, dalších trestů, jakými jsou peněžitý trest, trest domácího vězení, trest zákazu pobytu, popř. u pachatelů, kteří nejsou našimi občany, i vyhoštění.  Z výše uvedených sankcí se zdá být nejvhodnějším trestem v běžných, tj. nikoli nejzávažnějších případech nebezpečného pronásledování, podmíněný

143


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

odklad výkonu trestu odnětí svobody (podmíněné odsouzení podle § 81 TrZ), trest domácího vězení nebo trest zákazu pobytu, ovšem jen za předpokladu, že soud zároveň uloží pachateli vhodná přiměřená omezení a povinnosti podle § 48 odst. 4 TrZ. Konkrétně půjde především o to „zdržet se styku s určitými osobami“ (písm. e) cit. ust.), příp. “zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob“ (písm. f) cit. ust.). Soud ovšem může uložit i jiné než v § 48 odst. 4 výslovně uvedené povinnosti a omezení, s cílem posílit ochranu oběti před pronásledovatelem a zajistit ji co nejdříve (tj. včetně celé doby výkonu takového trestu), alespoň relativní pocit bezpečí a zároveň odvrátit pachatele od opakování svého jednání. Tomu by měla sloužit i hrozba nového trestního postihu, tentokráte i podle § 337 odst. 2 TrZ pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, pro případ, že by od svého jednání v budoucnu přesto neupustil. Vztah k dalším ustanovením Trestního zákoníku  Trestní postih podle § 354 úzce souvisí s dalšími trestnými činy, kde je možný jednočinný souběh (např. omezování osobní svobody podle § 171 TrZ, porušování domovní svobody podle § 178 TrZ, pomluvy podle § 184 TrZ, poškozování cizí věci podle § 228 TrZ, výtržnictví podle § 358 TrZ, týrání zvířat podle § 302 aj.). Vyloučit ovšem nelze ani souběh s trestným činem nebezpečného vyhrožování podle § 353 TrZ, a to zejména u forem jednání uvedených pod písm. b), c), d) a e) uvedených v odst.1 § 354 TrZ. Související právní předpisy: Zákon o Policii České republiky  K efektivnímu zajištění dohledu nad dodržováním zákazů, příkazů a omezení uložených v souvislosti se stalkingem by měl sloužit i o nový zákon o Policii České republiky č. 273/2008 Sb. (PolZ), který u institutu vykázání pamatuje již i na případy, kdy vykázaný pachatel domácího násilí tvrdošíjně pokračuje i po nedobrovolném opuštění společného obydlí v psychickém teroru oběti zpravidla tím, že se ji pokouší neodbytně, často i více způsoby zároveň, kontaktovat. Tomu by měl napříště zabránit rozšířený okruh povinností vykázané osoby taxativně uvedený v § 45 odst. 1 PolZ, který byl doplněn i o povinnost zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou [§ 45 odst. 1 písm. c) PolZ].  K významnému posílení ochrany oběti před stalkerem by mělo sloužit i dodržování povinností a důsledné využívání všech oprávnění policie, tak jak jsou zakotveny v novém zákoně o Policii ČR. V oblasti ochrany před nebezpečným pronásledováním půjde zejména o:  povinnost zajistit ochranu života, zdraví, svobody a majetku (§ 10 PolZ)  oprávnění zajistit osobu, která svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo zdraví  jiných osob anebo majetek (§ 26 odst.1 PolZ)

144


3/17/2010 5:24:07 PM

Stalking

 oprávnění odebrat zbraň agresivní osobě ( § 35 odst.1 PolZ)  oprávnění použít donucovací prostředky k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby, nebo majetku  anebo k ochraně veřejného pořádku ( § 53 odst.1 PolZ) Související právní předpisy: Občanský soudní řád  Stejně tak je třeba důsledně využívat novelizované ust. § 76b občanského soudního řádu, které s účinností od 1. 7. 2009 rozšířilo možnosti soudu uložit účastníkovi řízení, proti kterému návrh na uložení předběžného opatření směřuje, tedy např. i podezřelému z trestného činu nebezpečného pronásledování podle § 354 TrZ, aby „se zdržel setkávání s navrhovatelem“ [(§ 76b odst. 1 písm. c) OSŘ], nebo aby „se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem“ [(§ 76b odst. 1 písm. d) OSŘ].  Rozhodnutí o návrhu takového předběžného opatření přitom není podmíněno předchozím vykázáním podle zákona o Policii ČR.  Předběžné opatření trvá jeden měsíc od své vykonatelnosti, přičemž jej lze za splnění podmínek stanovených v odst. 3 a 4 cit. ust. § 76b OSŘ prodloužit (zanikne nejpozději do jednoho roku od okamžiku, kdy bylo nařízeno).  Zákon sice výslovně neřeší otázku, zda předpokladem pro nařízení předběžného opatření je také to, aby měl účastník řízení, proti kterému návrh směřuje - tedy ten, kdo ohrožuje život, zdraví, svobodu nebo lidskou důstojnost navrhovatele – alespoň v minulosti s takto ohroženou osobou společné obydlí (tj. ve smyslu § 74 odst. 5 OSŘ dům, byt, místnost nebo jiný prostor společně obývaný s navrhovatelem). Z povahy a obsahu povinností uvedených v § 76b odst. 1 písm. c) a d) OSŘ a cílů sledovaných tímto specifickým druhem předběžného opatření však lze logickým výkladem dovodit, že předchozí existence společného obydlí zde nutnou podmínkou pro jeho uplatnění nebude. Literatura  Čírtková, L., Nebezpečné pronásledování. České vězeňství, 2009, s. 3;  Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Velký komentář. Praha: C.H.Beck, 2009;  Kratochvíl, V. a kolektiv., Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C.H.Beck, 2009;  Kuchta. J. a kolektiv., Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: C.H.Beck, 2009;  Válková, H. Proč by neměl chybět v novém trestním zákoně „Stalking“? In: M.Vanduchová, T.Gřivna J.(ed.)., Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008;  Válková, H., Česká podoba stalkingu podle § 354 TrZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, č. 9;

145


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

 Vangeli, B., Zákon o policii České republiky. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2009;  Visinger, R., Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue, 2009, č. 11;  Zapletal, J., Násilí, nenávist a pronásledování – kriminologický pohled. In: M. Vanduchová, T.Gřivna J.(ed.). Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008;

146


3/17/2010 5:24:07 PM

Práce s osobami, které mají konfliktní vztahy


147


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Informační a poradenské centrum VIOLA CSSP Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka

je poradenská sociální služba pro muže a ženy, kteří mají konfliktní vztahy se svými blízkými. Poskytuje telefonické a osobní konzultace, poradenství a informace o vhodných sociálních a návazných službách. Cílová skupina • uživatelé/ -ky jednotlivci, kteří mají konfliktní vztahy se svými blízkými a dosáhli věku 18 let • uživatelé/ -ky, kteří byli vykázáni ze společného obydlí • blízké okolí osob s konfliktním chováním • Pro využití služby uživatelé/ -ky nepotřebují žádné doporučení a pokud si to přejí, můžou vystupovat anonymně Prostřednictvím telefonické konzultace poskytuje například • rozhovor o současné životní situaci a vztazích, pomoc při mapování možných rizika a hledání vhodných způsobů jak situaci zvládnout • informace – v případě vykázání či jiných forem konfliktního chování vysvětlení úkonů a praktických postupů • odkazy a kontakty na další služby, které můžou pomoct situaci řešit /včetně sociálně právních/ • v případě zájmu víc se svým problémem zabývat nabízí následní osobní konzultaci s poradcem -psychologem Prostřednictvím osobní konzultace nabízí například • hlubší identifikaci konfliktního chování a zmapování možných rizik • pomoc s analýzou příčin a následků svého chování – porozumění, získávání náhledu, poskytuje zpětnou vazbu • podporu a povzbuzení při hledání motivace ke změně, pomoc při hledání argumentů pro změnu • pomoc a podporu při hledání jiných, přijatelnějších způsobů zvládání krizových, stresových situací • pomoc při vytváření reálných plánů • modelové situace, trénink nekonfliktních reakcí na zátěžové situace

148


3/17/2010 5:24:07 PM


Ceník poskytovaných služeb • všechny služby jsou poskytovány bezplatně • telefonní čísla nemají žádný speciální tarif, hovor je zpoplatňován dle tarifů jednotlivých operátorů

Kontakty: Viola – 773 666 784 v PO a ČT 11:00 – 13:00 Linka důvěry – 222 580 697 nonstop www.csspraha.cz

N

M

o

O

1

C

7

P

4

149


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Program pro násilné osoby, pachatele domácího násilí a osoby agresivní ve vztazích Mgr. Alexandra Lammelová, psycholožka, SOS centrum Diakonie

SOS centrum Diakonie zahájilo v roce 2009 program pro osoby, které mají potíže se zvládáním své agrese ve vztazích, mají tendenci řešit konflikty pomocí násilí nebo hrozí riziko, že by k násilnému chování mohly bez odborné pomoci dospět. Tímto projektem jsme se rozhodli přispět k prevenci domácího násilí. Nabízíme pomoc nejen tam, kde už jsou naplněna kritéria tohoto pojmu, ale i v případech, kdy ještě k otevřeným útokům nedochází, ale jeden z partnerů (či případně oba) si uvědomuje, že nezvládá své emoce a má sklony reagovat nepřiměřeně. Domácí násilí se obvykle rozvíjí zvolna – začíná nenápadně a postupně eskaluje. Tento proces lze zastavit včasnou intervencí v podobě psychoterapie, během níž si klient s pomocí terapeuta uvědomí zdroje svého napětí a nalezne konstruktivnější možnosti, jak s ním zacházet. Předpokladem je motivovanost klienta pro práci na sobě a důležitá je často rovněž spolupráce partnera. Neřešíme však jen případy partnerského násilí, ale i násilí mezigeneračního, jelikož oběťmi násilí bývají často i senioři ze strany svých dětí či jejich partnerů anebo naopak děti ze strany svých rodičů. Našimi klienty jsou muži i ženy se sklony k agresivnímu chování. Program nabízí možnost individuální psychoterapie, která je v případě zájmu partnerů kombinována s psychoterapií párovou. Připravený máme rovněž skupinový program, během něhož mají klienti možnost získat více zpětných vazeb od ostatních účastníků, lépe tak nahlédnout na své chování a porozumět svým interakcím s ostatními lidmi. Předpokládaná délka terapie je půl roku při setkávání jednou týdně, ale zejména v případě individuální terapie lze časový rámec upravit dle potřeb klienta. Účast v programu je bezplatná. Projekt byl finančně podpořen Ministerstvem vnitra ČR. Případ pana T. Pan T. zpočátku své ženě velmi imponoval svou houževnatostí a stavěním se k problémům čelem. Když s ním nečekaně otěhotněla coby studentka 5. ročníku medicíny, sehnal byt, našel si lukrativnější zaměstnání a přiměl svou matku, aby odešla do předčasného důchodu a pomáhala s dítětem. Poskytl ženě veškeré podmínky k dokončení školy. Po narození dítěte však začal být

150


3/17/2010 5:24:07 PM


netolerantní vůči její únavě a vyžadoval od ní pracovní nasazení podobné svému. Vadilo mu, když domácnost nebyla v perfektním pořádku, neměl denně teplou večeři a všechny košile ihned vyprané a vyžehlené. Začal svou ženu ponižovat, říkal jí, že jí na mateřské měkne mozek… Ihned po dokončení školy vyžadoval, aby nastoupila do práce a nic nedbal na její názor, že by dítě nejméně do 3 let mělo být s matkou. Konflikty se vyostřovaly a pan T. začal vnímat jako nepřátele všechny blízké své ženy. Měl potřebu získat kontrolu nad tím, s kým se stýká, zakazoval jí kontakty s rodinou. Když si na sebe vzala šaty od své matky, roztrhal jí je. Při hádkách ji často vyhazoval z bytu, házel její věci na chodbu nebo z okna. Jednou jeho žena skutečně i s dítětem odešla. Hledal ji u jejích rodičů, ale ti mu nevybíravým způsobem řekli, co si o něm myslí, a nepustili ho do domu. Pan T. se zhroutil. Přišel do krizového centra a otevřeně mluvil o svém konfliktním soužití se ženou. Byl schopen náhledu na neadekvátnost svých reakcí. Pan T. je motivovaný ke vstupu do programu, v němž bude pracovat na zvládání své agrese. Velmi mu záleží na rodině a chtěl by vztah se svou ženou zlepšit.

Kontakty: SOS centrum Diakonie Belgická 22, Praha 2 Telefonní čísla: 222 514 040, 222 521 912, 777 734 173, 728 047 416 E-mail: [email protected] www.soscentrum.cz

151


3/17/2010 5:24:07 PM

Domácí násilí

Program terapie partnerských agresorů PhDr. Daria Netíková, klinická psycholožka, psychoterapeutka PhDr. Karel Netík, forenzní psycholog

Program terapie partnerských agresorů vznikl na základě požadavků a dotací Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2004 – 2006. Rozsah zadaného úkolu byl širší. V jeho rámci byl navržen též nástroj pro screening partnerského násilí pro zdravotníky a zkoumána osobnost pachatele závažného partnerského násilí. Většina dostupných programů zacházení s partnerskými agresory je realizována nezdravotnickými pracovníky, zpravidla bez psychoterapeutického výcviku, často středoškoláky. Požadavek vytvořit program vyšel z Ministerstva zdravotnictví ČR. Předpokládali jsme, že jej budou realizovat kliničtí psychologové s psychoterapeutickým výcvikem. Pro ně byl vytvořen. Teoretická východiska Na počátku práce jsme se pokusili formulovat odpověď na otázku „Co nám brání chovat se bezohledně, agresivně, ubližovat blízkým?“ Po prostudování literatury, po diskusích a úvahách jsme formulovali tyto „tři brzdy“:

• • •

Sebeúcta Vztahové emoce – empatie, soucit, láska Vnější omezení – strach z trestu, odvety apod.

Dále jsme si položili otázku „Čím je usnadněno neagresivní jednání?“ Odpověď jsme shrnuli do následujících tří bodů: • • •

Vědomé rozhodování na rozdíl od impulsivního jednání Odpovědnost a ujasněné preference Sociální dovednosti

Posílení těchto kvalit u pachatele partnerského násilí se pak stalo cílem programu. Metodická východiska Při tvorbě programu jsme se opírali do značné míry o logoterapii, jakožto poradenskou metodu posilující odpovědnost, ujasnění preferencí a vědomé rozhodování. Zároveň nebylo možno vypustit režimové prvky, založené na principech behaviorální terapie. Při rozvoji sociálních dovedností klientů využíváme především nácvik asertivity. Program dále pracuje s párovou terapií, neverbálními a relaxačními technikami.

152


3/17/2010 5:24:08 PM


Popis programu Vlastní program je koncipován jako 12 sezení. Může být využit jak pro skupinovou, tak i pro individuální psychoterapii. Každé sezení se zabývá jedním tématem, pouze v závěru počítáme, že řešení konkrétních problémových situací zabere dvě sezení. Speciálně v individuální terapii je věnováno více prostoru tématům, která jsou významná pro daného klienta a naopak pro něj méně významná témata mohou být zkrácena. Nedoporučujeme je však zcela vypouštět. Témata jednotlivých sezení: o Seznámení o Spolupráce o Opora o Preference, lásky, hodnoty o Vztah k sobě samému o Hranice, asertivita o Sebeodstup, svoboda a odpovědnost, seberealizace o Alkohol a drogy o Život v páru o Řešení problémových situací Poslední, dvanácté sezení je věnováno zhodnocení a dalšímu nasměrování klienta. V podstatě počítáme se třemi alternativami: - Úspěšné ukončení péče - Pokračování ve specializované terapii nebo určitá forma dohledu - Neúspěšné zakončení – restrikce - Struktura sezení: Téma každého sezení je rozpracováno v klíčových slovech. Dále formulujeme soubor základních otázek, které nějakou formou klientovi položíme. S tématem je poté dále pracováno v různých cvičeních, psychohrách a jiných formách skupinové práce. Tyto techniky jsou formulovány alternativně, aby bylo možno přizpůsobit se konkrétním klientům a aktuální atmosféře skupiny. Sezení je zakončeno závěrečnými úkoly, které bývají ukládány do příště, a konečně relaxací. Ukázka sezení: 7. sezení: Téma: Hranice, asertivita Klíčová slova: Můj prostor, překročení, agrese, prostor druhého, nespravedlnost, sebeobrana Základní otázky: Jak dobře si umím stát za svým? Kde se mi to daří?

153


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

Co mi to ulehčuje? Jak dobře dokáži říci ne? Co mi to ztěžuje? Jak se zachovám, když někdo překračuje mé hranice – má práva? Do jaké míry žiji svůj vlastní život – do jaké míry se přizpůsobuji někomu jinému? Jak dáváme najevo své hranice? Cvičení a alternativy: Diskuse ve skupinkách k vybraným otázkám Hra: jeden vprostřed kruhu – co to s ním dělá, když ostatní (někteří) se k němu přiblíží víc, než je mu příjemné Na papír nakreslit blízké osoby v takové vzdálenosti, která nám vyhovuje Závěrečné cvičení a úkoly: Relaxace + představa klidné domluvy s partnerem Domácí úkol: vyzkoušet některou techniku ohraničení se – asertivní techniku Výcvik terapeutů Na základě požadavků Ministerstva zdravotnictví ČR jsme dále vytvořili schéma výcviku (kursu) terapeutů, kteří budou výše popsaný program provádět. Výcvik terapeutů se realizuje formou přednášek a sebezkušenostní práce s tématy programu. Obsahuje tři moduly: • Sebezkušenostní práce – touto formou si frekventanti projdou všechna témata programu a naučí se popisované techniky • Základní právní problémy práce s partnerským agresorem – formou přednášek a diskuse • Teorie – formou přednášek a diskuse zaměřených na psychologii násilí, partnerské násilí, osobnost agresora, diagnostiku agresora, komunikaci a strategie řešení konfliktů. V současné době probíhají jednání o začlenění tohoto programu do stávající sociální sítě. Témata jednotlivých sezení: 1. Seznámení, úvod 2. Domácí násilí a lidská práva (přednášková část – právo); Principy Logoterapie a existenciální analýzy podle Längleho (přednášková část – teorie programu); Spolupráce (výcviková část) 3. Ochrana před domácím násilím ve vybraných zahraničních normách (právo); Psychologie násilí (přednášková část – psychologie);

154


3/17/2010 5:24:08 PM


Skupina (výcvik) Ochrana před domácím násilím v ČR I (právo); Partnerské násilí (psychologie); Opora (výcvik) 5. Ochrana před domácím násilím v ČR II (právo); Osobnost partnerského agresora (psychologie); Preference lásky, hodnoty (výcvik) 6. Ochrana před domácím násilím III (právo); Komunikace (psychologie); Vztah k sobě samému (výcvik) 7. Ochrana před domácím násilím v ČR IV (právo); Diagnostika agresora I (psychologie); Hranice, asertivita (výcvik) 8. Ochrana dětí žijících v rodinách poznamenaných domácím násilím (právo); Diagnostika agresora II (psychologie); Sebeodstup, svoboda a odpovědnost, seberealizace, alkohol a drogy (výcvik) 9. Kriminologické aspekty domácího násilí (kriminologie); 4.

Život v páru (psychologie); Život v páru (výcvik) 10. Viktimologické aspekty domácího násilí (kriminologie); Strategie řešení konfliktů (psychologie); Řešení problémových situací (výcvik) 11. Spolupráce na poli zacházení s domácím násilím (právo); Zacházení s domácím násilím (programy, systém zacházení v ČR a systém práce s klientem v programu); Závěr výcviku (výcviková část) První výcvik organizoval v letech 2008 - 2009 Institut forenzní psychologie pro pracovníky intervenčních center a psychology Vězeňské služby. Kontakt: Markova 3, Praha 5, 158 00, tel.: 251613256, spojení: 605 833 344; email: [email protected] (dr. Netík) Řešitelský tým tvořili: PhDr. Karel Netík, CSc. – vedoucí týmu, forenzní psycholog, soudní znalec, výzkumný pracovník, autor řady odborných monografií a článků, včetně skript z oboru forenzní psychologie. JUDr. Jiřina Voňková, CSc. – právnička s bohatou zkušeností v oblasti sociální práce, výzkumná pracovnice, autorka řady odborných monografií a článků, včetně učebnicových textů.

155


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

PhDr. Daria Netíková – klinická psycholožka a soudní znalkyně. Psychoterapeutka vyškolená v logoterapii a existenciální analýze. V minulosti pracovala s kriminální populací a narušenou mládeží; je spoluautorka skript z oboru forenzní psychologie. PhDr. Šárka Blatníková – výzkumná pracovnice v oboru forenzní psychologie a kriminologie, spoluautorka řady odborných publikací. Předpokládaná forma výcvikového kursu: Počet sezení: 7 dvoudenních setkání, vždy 1x za měsíc Struktura setkání: část přednášková, výcviková a bálintovská

156


3/17/2010 5:24:08 PM

Zahraniční zkušenosti

Bílá stužka

My, muži, jsme proti násilí na ženách a dětech! Říkáme, že ho považujeme za špatné a nepřijatelné. Zastáváme tento postoj v osobním životě a vyjadřujeme jej i veřejně:

• • • •

nošením bílé stužky, informováním druhých mužů o jejím významu, distribucí bílé stužky mezi další muže, a především šířením základní myšlenky naší kampaně.

Pořiď si i Ty bílou stužku a šiř ji dál ! Více info: http://www.muziprotinasili.cz

Patronem kampaně Bílá stužka v ČR je Liga otevřených mužů (LOM) nezisková organizace, která se zaměřuje na zvyšování kvality života dnešních mužů. Podporuje aktivní otce a učitele, rozvíjí vzájemnou mužskou solidaritu. LOM nabízí mimo jiné poradenství v obtížných situacích – i těch partnerských. Více info: www.ilom.cz

157


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí


158


3/17/2010 5:24:08 PM


Prevence domácího násilí v USA – ochrana oběti domácího násilí - různé koncepce řešení od 70tých let do současnosti Mgr. Jiřina Foltysová

Formy prevence DN v USA lze rozčlenit do tří základních kategorií. A to na primární /předcházení problému/, sekundární /pomoc obětem formou služeb a sociální podporou/ a terciální /práce s násilníky na změně agresivního chování, práce s obětmi DN zaměřená na odstranění vzniklých traumat, programy, vzdělávání/. Vymezení jejich hlavního /primárního/ cíle má přímý vliv na tvorbu a výběr vhodných intervencí, které jsou dále přizpůsobeny potřebám jednotlivých profesních odvětví. Kupříkladu v medicínském modelu /medical model/ se primární prevence zaměřuje na prevenci nemocí nebo problému ještě před jeho vznikem /Commisoin on Chronic Illnes, 1957 in Foshhee & Reyes, 2009 in Whitaker & Lutzker, 2009/. Kriminologický model /criminal justice model/ se obdobně zaměřuje na změnu či odstranění faktorů, které zapříčiňují nezákonné jednání /Lab, 1997/. Model veřejného zdraví /public health model/ se koncentruje na zamezení prvotního násilného aktu nebo viktimizace. V tomto modelu jsou aktivity sekundární prevence orientovány na potřeby obětí v období bezprostředně po násilí. Cílem je zabránit pokračování a eskalaci násilí. Předmětem intervence jsou především násilná osoba a její oběti. Naopak terciální prevence se soustředí na úpravu a odstranění dlouhodobých dopadů násilí na postižené jedince a společnost /BrowneMiller, 2008: s. 30-32/. Přijatá opatření proti domácímu násilí souvisejí také s jeho teoretickým ukotvením. Efektivita podpory a pomoci aktérům DN je přímo závislá na přesnosti a kvalitě jednotlivých definic o příčinách domácího násilí a na popisu sociální reality. Nízká efektivita prevence DN v USA pramení z velkého množství používaných definic a teorií a s jejich omezenou možností popsat přesně sociální realitu /Wallace, 2002 in Davis, 2008/. Navíc se ve výsledku efekty jednotlivých intervenci u případů DN vzájemně popírají. Největší dopad je připisován právní definici /Barnett, Millera-Perrin & Perrin, 2005/. V sedmdesátých letech americká definice rodinného násilí neobsahovala všechny formy násilí, nezmiňovala se např. o ekonomickém (finančním) násilí. Systém tedy nenabízel žádnou formu finanční podpory pro oběti. Situaci ještě zhoršovala státní rodinná politika, která podporovala pouze tradiční model nukleární rodiny. Oběti, které následkem násilí změnily rodinný status, přišly o nárok na sociálni podporu. Tato nekompatabilita vedla v konečném důsledku k tomu, že i přes intervence policie a sociálních pracovníků se většina obětí vrátila do násilného vztahu. Kupříkladu: v průměru přes 80 % klientů azylových domů se navrátilo z ekonomických důvodů k nasilné

159


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

osobě (Barnett, Miller-Perrin & Perrin, 2005). Dále se prodloužil průměrný čas pro ukončení vztahu. V průměru oběť opustila partnera a následně se k němu vrátila 6 až 8 krát, než vztah ukončila (Olshaker, Jackson & Smock, 2007). V osmdesátých letech byly definice doplněny o chybějící formy násilí (sexuální a ekonomické (finanční)). Ale i přechod na normativní výčet všech forem násilí a posílení postavení státu v soudním řízení (US Attorney General‘s Task Force on domestic violence, 1984), měly svá úskalí. Takto nastavený systém vedl k mechanické kriminalizaci násilníků bez systémového ukotvení identifikace a řešení příčin násilí. Nové zákony, které vylučovaly možnost mimosoudního ujednání, vedly nejenom k vytvoření speciálních soudů pro domácí násilí (DN), ale i k posílení mocenské pozice soudce ve vztahu k násilné osobě. Tento postup (kriminalizace násilné osoby) vycházela z teorií, které přistupují k násilí jako k naučenému jednání. Zpřísnění zákonů vycházelo z argumentů, že je DN pácháno kvůli absenci efektivních restriktivních opatření. Přísné zákony proti domácímu násilí měly být prevencí násilného chování, tresty měly odrazovat od násilí. Následně byly do legislativy včleněny další preventivní prvky jako například vykázání, povinné zajištění násilné osoby policií na místě činu, povinnost pomahájích profesí, policie, pracovniků ve zdravotnictví a školství oznamovat i jen podezření ze spáchání domácího násilí. Nezamýšleným důsledkem restriktivního přístupu bylo oslabení manévrovací pozice oběti a jejích rozhodovacích kompetencí na úkor posílení sociální kontroly státu, což vedlo k mylnému navození pocitu bezpečí u oběti (Robinson, 2000). Vyskytl se i další extrém – v podobě neuspokojivé pomoci a podpory státu v případech, kdy na případ násilí „nepasovala“ právní definice DN. V takových případech oběti stát nepomohl a neměla tudíž ani přístup k nejrůznějším službám. Mnoho obětí bylo také zadrženo společně s násilnou osobou (dual arrest), protože - i když jejich „násilné“ jednání bylo v sebeobraně, policie byla zákonem vázána k zajištění kohokoliv, kdo se dopustil násilí. Tyto případy nejenže vystavily oběť druhotné viktimizaci, ale nevedly ani k trestnímu postihu násilných osob, protože většina soudců tento typ násilí v rodině nepovažovala za domácí násilí podle právní definice a podceňovala společenskou nebezpečnost jednání násilných osob (Buzawa & Buzawa, 1993 in Martin, 1997; Connecticut Coalition against Domestic Violence, 2004). Dále se prokázalo, že zmiňované prvky, které měly za cíl zvýšit ochranu obětí před násilím a posílit prevenci opakování útoků, mají jen omezenou účinnost a ve většině případů nejsou schopny zajistit systematičtější ochranu oběti (Kruttschnitt, McLaughlin & Petrie, 2004; Felson, Ackerman &Gallanger, 2005 in Davis, 2008:149). V některých případech tento přístup k DN dokonce vedl k eskalaci násilí (Davis, 2008). Kupříkladu i přes existenci vykázání recidivovalo 60 % násilných osob během dalších dvou let (Buzawa & Buzawa, 1996) s tim, že došlo k částečnému snížení závažnosti zranění a zmírnil se počet výhrůžek (Postmus, 2007). Povinné zadržení násilné osoby mělo jen časově omezený efekt na snížení recidivy (Weisz, 2001) a kladný výsledek byl podmíněn zvýšenou úrovní sociální konformity násilné osoby (Wooldredge & Thistlethwaite, 2002) a nižší úrovní nebezpečnosti jednání (přestupky versus trestné činy; Berk et al., 1992; Garner et al.,

160


3/17/2010 5:24:08 PM


1995; Sherman and Smith, 1992; Sherman et al., 1992a, b all in Wooldredge & Thistlethwaite, 2002). Devadesátá léta zaznamenala posun v chápání jevu. Pomalu se upustilo od termínu domácí násilí. Do středu pozornosti se dostal koncept partnerského násilí. Převaha feministických teorií dále přinesla větší důraz na příčiny násilí, a to jak na individuální, tak na celospolečenské úrovni. V oblasti uspokojování potřeb podpory obětí převážila sekundární prevence (azylové domy, linky bezpečí, krizová centra poskytující krizovou intervenci). V oblasti primární prevence začaly dominovat vzdělávací kampaně a snahy o screening potencionálních obětí a pachatelů a různé metody pro hodnocení nebezpečnosti partnerského násilí. Přes všechny snahy o zpřesnění používaných metod pro hodnocení nebezpečnosti se přesnost odhadu velmi závažného násilí pohybuje pouze mezi 28 % (Kingston Screening Instrument for Domestic Violence) a 48% (Danger Assessment) (Roehl, O’Sullivan, Webster, & Campbell, 2005). Terciární prevence (např. působení na změnu chování násilné osoby) se rozvinula nejméně. Přesto v ní lze identifikovat čtyři hlavní přístupové proudy: feministický přístup orientovaný na vzdělávání násilných osob (EMERGE) kognitivně behavioriální terapie násilných osob (Duluth) psychoterapeutické přístupy zaměřené na pomoc jedinci s jeho biologicky, sociálně a psychosomaticky podmíněnými deficity • rodinnou terapií (Goldenberg &Goldenberg, 1985 in Geffner, Mantooth, Franks & Rao, 1989 in Caesar &Hamberger, 1989). I přes rozvoj těchto přístupů zůstává jejich přínos k prevenci nejasný. Výsledky evaluačních studií existujících terapeutických přístupů pro oběti zatím neobjasnily rozdílnost v efektech (Chalk & King, 1998 in Banett, Miller-Perrin & Perrin, 2005:302). To samé platí i pro výzkum dopadu terapeutických programů pro násilné osoby, kde se výsledky výzkumu značně liší (Gondolf, 2004) - programy mají dokazatelný pozitivní dopad; Eckhardt et. al. (2006) a Feder a Wilson (2006) - nemají žádný dopad; Babcock et. al. (2004) - mají minimální dopad (all in Whitaker & Niolon, 2009 in Whitaker & Lutzker, 2009). Problematická je i kvalita programů, protože “většina” psychiatrů, psychologů a sociálních pracovníků v USA nemá žádný, nebo jen krátký výcvik v rehabilitaci násilných osob (Jacobson &Gottman, 1998: 224). Tento fakt je alarmující, když si uvědomíme, že nekvalitní poradenství či terapie “mohou přímo vést k eskalaci násilí a až k vraždě” (Whitaker & Niolon, 2009 in Whitaker & Lutzker, 2009: 224). Nové milénium přineslo rozvoj alternativních přístupů, které se snaží o navrácení rozhodovacích kompetencí do rukou oběti (restorative justice model) a o komunitní řešení. V součastnosti běží pilotni program RESTORE používající Pennell-Francisovu metodu “rodinných rozhovorů” (family safety conferencing). Evaluační studie, kterou vypracovává Mgr. Jiřina Foltysova (autorka článku – pozn. redakce) společně s profesorkou Mary Koss, bude publikována v červnu 2010. Je zřejmé, že současný stav prevence domácího násilí v USA není ideálni. Struktura současného systému odráží spontánní, v mnoha případech improvizovanou a neorganizovanou, často značně ideologicky motivovanou snahu jednotlivých za• • •

161


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

interesovaných stran, především žen-aktivistek, o naplnění urgentní potřeby většiny obětí. Těmto aktivitám především jde o kompenzaci nefunkčních, státem řízených systémů na ochranu před domácím násilím. Změna bude ale velmi pomalá, protože s ekonomickou krizí se značně snížil přísun prostředků do systému a většina preventivních programů v součastnosti bojuje v USA o holé přežití. Literatura Barnett, O. W., Miller-Perrin, C. L., & Perrin, R. D. (2005).Family violence across the lifespan: An introduction. Thousand Oaks: Sage Publications. Browne-Miller, A. (2008). Making the Case for Domestic Violence Prevention through the Lens of Cost-Benefit. A Manual for Domestic Violence Prevention Practitioners. Rafael, CA: Transforming Communities: Technical Assistance, Training & Resource Center . Buzawa, E. S., & Buzawa, C. G. (1996). Do arrests and restraining orders work? Thousand Oaks, Calif: Sage Publications. Caesar, P. L., & Hamberger, L. K. (1989). Treating men who batter: Theory, practice, and programs. Springer series, focus on men, v. 5. New York: Springer Pub. Connecticut Coalition against Domestic Violence, & CT·N (Television network). (2004). Dual arrest in CT & its impact on victims. Hartford: Connecticut Network. Davis, R. L. (2008). Domestic violence: Intervention, prevention, policies, and solutions. Boca Raton: CRC Press. Jacobson, N. S., & Gottman, J. M. (1998). When men batter women: New insights into ending abusive relationships. New York: Simon & Schuster. Lab, S. P. (1997). Crime Prevention: Approaches, Practices and Evaluations. Third Edition. Cincinnati, OH. Anderson Publishing Company. Martin, M. E. (1997). Double Your Trouble: Dual Arrest in Family Violence. Journal of Family Violence. 12 (2), 139-157. Olshaker, J. S., Jackson, M. C., & Smock, W. S. (2007).Forensic emergency medicine. Philadelphia, PA: Lippincott Williams & Wilkins. Postmus, J. (2007). Challenging the Negative Assumptions Surrounding Civil Protection Orders. Affilia.22 (4), 347-356. Robinson, R. (2000). The effect of a domestic violence policy change on police officers’ schemata. Criminal Justice and Behavior. Thousand Oaks: Sage Publications. Roehl, J., O’Sullivan, C.,Webster, D., & Campbell, J. (2005, May). Intimate partner violence risk assessment validation study: The RAVE study practitioner summary and recommendations: Validation of tools for assessing risk from violent intimate partners. Washington, DC: U.S. Department of Justice, National Institute of Justice. Weisz, A. (2001, November). Spouse Assault Replication Program: Studies of Effects of Arrest on Domestic Violence. Harrisburg, PA: VAWnet, a project of the National Resource Center on Domestic Violence/Pennsylvania Coalition Against Domestic Violence.

162


3/17/2010 5:24:08 PM


Whitaker, D. J., & Lutzker, J. R. (2009). Preventing partner violence: Research and evidence-based intervention strategies. Washington, DC: American Psychological Association. Wooldredge, J., & Thistlethwaite, A. (2002). Reconsidering Domestic Violence Recidivism: Conditioned Effects of Legal Controls by Individual and Aggregate Levels of Stake in Conformity. Journal of Quantitative Criminology. 18 (1), 45-70.

163


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

Vítězný projekt mezinárodní soutěže ECPA 2007 (Evropská cena prevence kriminality) „Domácí násilí“ Integrovaný program domácího násilí v Malmö (Švédsko) Materiál poskytla Mgr. Holušová z MV ČR •

Projekt začal již v 90. letech, dosud běží

Klady projektu: - rozsáhlý projekt založený na spolupráci: orgány místní správy + policie + zdravotní péče + vězeňská služba + probační a mediační služba + NNO - společně identifikovali problematickou oblast a vypracovali mechanismus spolupráce •

projektový tým : 1 plně placený koordinátor, řídící výbor (složený ze zástupců všech zapojených organizací) a ko-ordianční skupina (policie a zdravotní služby)

Cíl projektu : - - - -

- -

propagovat rovnost pohlaví zviditelnit násilí na dětech a ženách v rodinném kruhu, prevence a poradenství (místní úřady), zajistit potřeby týraných žen: posilování garance, že nahlášené případy budou řádně prošetřeny zvyšování motivace obětí ohlásit případy domácího násilí (všechny subjekty). Všechny zapojené organizace budou poskytovat co nejkvalitnější služby Každoroční hodnocení, statistiky

Šíření projektu: - Informační přednášky ve školách, na pracovištích - Školení pro nově se zapojující odborníky Výsledky: -

3 krizová centra v Malmö (pro ženy / muže / děti a mladistvé – zbudována speciální výslechová místnost pro děti,

-

ženská klinika vytvořila speciální program pro poskytování péče obětem domácího a sexuálního násilí,

164


3/17/2010 5:24:08 PM


-

• • •

• • • •

program zacílený na oběti tzv. „násilí pro zachování cti“ (honourrelated violence),

- vypracován plán potřeb obětí domácího násilí, poskytnutí zdravotní péče asistence a podpora při sepsání trestního oznámení krizová intervence, poradenství – dodání síly vymanit se z utiskujícího prostředí -

policie - vytvořila speciální útvar zaměřený na potírání domácího násilí (případ musí být uzavřen do 90 dní)

-

prokuratura - vyčlenila skupinu státních zástupců, kteří se postihem domácího násilí přímo zabývají,

-

vězeňská služba + probační a mediační služba rozjela speciální program zaměřený na muže obviněné z domácího násilí, který by jim měl pomoci řešit psychické problémy (70 mužů vyhledalo pomoc na vlastní popud)

- subjekty zapojené do programu vypracovaly manuál o aktivitách a zodpovědnosti jednotlivých organizací (každý si napsal svou kapitolu, ostatní ji připomínkovali), spuštěny osvětové kampaně – informační materiály v 8 jazycích (26 % obyvatel Malmö tvoří cizinci) evaluace – provádí Institut pro sociologii práva v letošním roce vyjde publikace

Úspěch:  domácí násilí je vnímáno jako zločin, který se nedá přehlížet  Od zahájení projektu v roce 1996 se ve městě zvýšil počet oznámení o domácím násilí o 50%,  počet případů, kdy jsou tato oznámení předána k šetření policii je téměř 100%.  více žalob a návrhů postupuje až k soudu materiály. www.mallmo.se

165


3/17/2010 5:24:08 PM

Domácí násilí

Abecední adresář webových stránek přispěvatelů: Acorus, o. s. – www.acorus.cz Bílý kruh bezpečí, o. s. – www.bkb.cz, www.domacinasili.cz Dětské krizové centrum, o. s. – www.dkc.cz Intervenční centrum - www.csspraha.cz Informační a poradenské centrum Viola – www.csspraha.cz Liga otevřených mužů – www.ilom.cz Muži proti násilí na ženách a dětech – kampaň Bílá stužka – www.muziprotinasili.cz Oficiální server českého soudnictví – www.justice.cz Policie ČR – www.policie.cz Psychiatrická léčebna Bohnice – www.plbohnice.cz Sananim, o. s. – www.sananim.cz Rosa, o. s. – www.rosa-os.cz; www.stopnasili.cz SOS centrum Diakonie ČCE – www.soscentrum.cz Prim. MUDr. Karel Nešpor, Csc. -

www.drnespor.eu; www.youtube.com/drnespor http://www.youtube.com/watch?v=nKt1-vvEOHI

Další odkazy: Portál hlavního města Prahy - www.praha.eu/jnp/cz/home/index.html Magistrát Hlavního Města Prahy – www.magistrat.praha-mesto.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí – www.mpsv.cz Ministerstvo vnitra – www.mvcr.cz Al – anon, sdružení příbuzných a přátel alkoholiků – www.sweb.cz/al-anon Pomoc osobám ohroženým domácím násilím – www.donalinka.cz www.mallmo.se www.domacinasili.info (více informací Jiřina Foltysová)

Odkazy na zahraniční zkušenosti práce s pachateli domácího násilí www.emergedv.com www.anti-gewalt-training.de http://www.llp.cz/cz/konference-a-seminare/2005

166


3/17/2010 5:24:08 PM


3/17/2010 5:24:08 PM


3/17/2010 5:24:08 PM

Sborník textů zaměřených na problematiku domácího násilí

Recommend Documents