Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu Duben 2010 Číslo 4 Ročník 16  Úvodník Vlastimil Rudolf, trvalý jáhen  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře - Liturgika Breviář a spiritualita  Rosteme ve víře Kapitolky z dějin…

 Rosteme ve víře - Rok kněží Vzpomínka na patera Josefa Tomčíka  Rosteme ve víře - Rok kněží P. Antonín Vysloužil  Klášter Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie Závěrečná část  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj

Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

 Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje  Malé ohlédnutí za 15 lety historie časopisu Slovo pro každého  Jak zachránit kněžská povolání v misiích?  Jen tak ve stručnosti  Světec měsíce sv. Izidor Sevillský, biskup a učitel církve  Informace ... a mnoho dalšího...

Duben v liturgii

Bratři a sestry, nedávno dávali na ČT 2 dokument o vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa, která v dobách totality byla pro mnoho lidí posilou a má také podíl na pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. V dokumentu hovořili moderátoři původem z různých zemí. Jedna moderátorka, pocházející z Rumunska, vzpomínala, že když jako dítě chodila do školy, byli čas od času shromážděni a dotazováni na to, kdo má doma Bibli a kdo se modlí. Vyprávěla, jak z toho měla veliké vnitřní trauma a morální problém. Přihlásit se k víře, nepřihlásit se? Přihlášení se k víře totiž znamenalo persekuci pro celou rodinu. Nakonec se nepřihlásila, ale jak říkala, nemohla z toho spát a roky si to vyčítala. V loňském roce jsme mohli oslavit dvacet let svobody, tedy období, v němž se můžeme svobodně hlásit ke své víře bez obav z pronásledování. Je to dlouhá nebo krátká doba? Rozhodně je to doba uspěchaná, doba převratná, kvapící… Je to doba, v níž se od církve hodně očekávalo. Církev také hodně dala. Připomeňme pouze rozvoj charitní činnosti, nezastupitelnou roli při zakládání hospiců a péči v nich, sbírky Tříkrálové, nebo jiné… Zde všude stojí církev pevně na Ježíšových slovech: „Cokoli jste učinili nejmenším, mně jste učinili.“ Bylo učiněno hodně, a máme být na co hrdí. Ale jak již to někdy bývá, změnil se přístup společnosti v lhostejnost, nezájem či jistou míru otupělosti, neochotu řešit desetiletími navršené problémy. Ať již se jedná o restituce církevního majetku, o státní smlouvu se Svatým stolcem, nebo nedávné slovní útoky jistého hejtmana proti nákladnosti hospiců. Neexistuje politická vůle pro řešení výše uvedených problémů a je otázkou, zda vůbec někdy bude. Je to možná smutné, ale je to skutečnost. Strana 2

1. 4. Zelený čtvrtek Vstupujeme do nejposvátnější části liturgického roku, do velikonočního třídení, které začíná o večerní mši na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek, vrcholí velikonoční vigilií Bílé soboty a Nedělí zmrtvýchvstání Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení. Večerní bohoslužba má tři části: - Na památku Poslední večeře Ježíšovy se slaví mše svatá. Službu lásky Kristovy nám připomene obřad umývání nohou. - Odchod Ježíšův do Getsemanské zahrady znázorňuje přenesení Nejsvětější svátosti na boční oltář. - Svůj vztah k trpícímu Kristu chceme vyjádřit adorací. Opuštěnost Ježíše v Getsemanech připomíná obnažení oltářů. Po poslední večeři Páně odešel Ježíš do Getsemanské zahrady, aby se tam v modlitbě připravil na své utrpení. Odchod z večeřadla připomíná nyní slavnostní průvod s Nejsvětější svátostí k bočnímu oltáři, kde bude přechovávána. Chceme setrvat s Ježíšem v Getsemanské zahradě. Je zde přítomen v Nejsvětější svátosti. Připomeňme si jeho utrpení v Getsemanech a snažme se uskutečnit jeho prosbu: „Bděte a modlete se se mnou!“ Odnášení plátna, kříže a svící z oltáře se podle původního zvyku konalo po každé mši svaté. Nyní nám tento úkon připomíná, že Ježíš byl ve svém utrpení opuštěn od přátel a při bičování a křižování obnažen. Z kropenek se odstraní svěcená voda a naleje se až z křestního pramene při slavení velikonoční vigilie. 2. 4. Velký pátek Tento den si připomínáme Ježíšovo umučení. Nemyslíme na ně jen se smutkem, ale i s vděčností. Vždyť pro jeho Krev, prolitou na kříži, můžeme dosáhnout odpuštění svých hříchů. Proto na znamení vítězného Kristova utrpení používáme na Velký pátek roucha červené barvy, barvy mučedníků i barvy královské. Obřady mají tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a přijímání Těla Kristova 3. 4. Bílá sobota Pro vyvolený národ byla veliká noc ta, kdy vyšli z egyptského otroctví. Na památku svého vysvobození zabíjeli velikonočního beránka. Pro nás však je nejdůležitější ta noc, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Proto ji nazýváme Velikou nocí. Ona je pro nás nadějí, i když jsme ohroženi hříchem a smrtí. Slavnost Veliké noci se dělí na čtyři části: V první, která se nazývá „Slavnost světla“, si připomeneme, že vzkříšený Kristus je světlo světa. Bude požehnán oheň a svíce, kterou v průvodu přineseme k oltáři a zazní velikonoční chvalozpěv. V druhé části nám čtení z Písma svatého ukáží, jak se Bůh stará o svůj lid, o vyvolený národ ve Starém zákoně a o církev v zákoně Novém. Třetí část tvoří křestní bohoslužba. Bude posvěcena voda a obnovíme své křestní sliby, svůj vztah k nebeskému Otci. Pokropení křestní vodou nám připomíná náš křest, kdy jsme s Kristem duchovně vstali z mrtvých. Ve čtvrté části obřadů jsme zváni na společnou hostinu u Ježíšova stolu. 4. 4. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – Boží hod velikonoční Žehnání velikonočních pokrmů je v Církvi starým zvykem. Připomíná pravdu, vyjádřenou apoštolem svatým Pavlem těmito slovy: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží“ (1Kor 10,31). Požívání jídla je posvátnou činností, proto se modlíme před i po jídle, a na největší svátek Zmrtvýchvstání Páně také žehnáme pokrmy. Když ukončíme svatý půst a setkáme se Zmrtvýchvstalým Kristem ve velikonoční mši svaté, vrátíme se s radostí do svých domovů a s Kristem zasedneme ke společnému svátečnímu stolu. Vyjádříme si navzájem přátelství, sounáležitost a vlídnost vzájemným blahopřáním a dělením požehnaného vajíčka, symbolu nového života. Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

My však nemusíme být smutní, lítostiví, nemusíme truchlit, protože jsme svobodu nám danou poměrně uspokojivě využili. Jistě, řadu věcí bylo možné udělat lépe, jinak, ale základ je dobrý. Máme na co navazovat, co rozvíjet... A v době, v níž se společností opět šíří „blbá nálada“, se můžeme radovat s naším Pánem, protože On je náš vzor, pomocník, opora… A to není málo. Vlastimil Rudolf, trvalý jáhen

11. 4.

Druhá neděle velikonoční – Neděle Božího milosrdenství Svátek Božího milosrdenství připadá na druhou neděli velikonoční právě proto, že se o ní čte evangelium sv. Jana o ustanovení svátosti smíření. Tato neděle je tedy především poděkováním za tuto svátostnou instituci a připomenutím, že je třeba usilovat o zásadní renesanci osobní zpovědi. Je to den velké amnestie pro všechny, zvláště pro hříšníky. „V tento den,“ řekl Pán Ježíš sv. Faustyně „jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“ (Deníček, 699) Svátek Milosrdenství nemá být jen dnem zvláštní oslavy Boha v tomto tajemství, ale také dnem milosti pro všechny lidi a zvláště pro hříšníky. Pán Ježíš totiž obdařil tento svátek velkými přísliby. Největší z nich je spojen se svatým přijímáním přijatým v tento den. Je to příslib „úplného odpuštění vin a trestů“, čili stejné milosti, kterou dostáváme pouze ve svátosti křtu. Přípravou na svátek má být novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Božímu milosrdenství (začíná na Velký pátek, trvá devět dní). „V té novéně,“ slíbil Ježíš, „udělím duším veškeré milosti.“ (Deníček, 796)

23. 4. Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka 29. 4. Svátek sv. Kateřiny Sienské, patronky Evropy

Jaroslav Branžovský

Breviář a spiritualita Liturgie hodin (lidově zvaná breviář) má dle přání Koncilních otců charakter církevní modlitby, a proto je doporučována všem. Tato biblická modlitba je jedním z pramenů spirituality a vzorem modlitby pro křesťany. Liturgie hodin je určena k tomu, aby měla základní postavení v poslání církve, je hlasem církve – nevěsty, která se takto obrací ke Kristu, svému ženichovi. Je modlitbou církve za svět, a také modlitbou Krista a věřících k Otci. Má následující charakteristiky: Trinitární - Tato modlitba je vždy činem celé Trojice, je účastí na mezitrinitárním dialogu tří Božských osob – doxologický hymnus zjevující slávu Boží. Toto vnitřní tajemství Trojice bylo zjeveno vtělením Syna a pokračuje v církvi, která se připojuje k Boží doxologické chvále. K chvále, kterou vzdává Kristus, se připojuje celá církev, jeho tělo – On je prostředníkem, jeho rukou obětuje církev Bohu své modlitby, chvály, díky i prosby. Bůh je adresátem našich modliteb, k Otci skrze Syna v Duchu Svatém, v Kristu a Duchu Svatém je lidský projev pozvednut na modlitbu Božích synů. Kristologická - Je to velekněžská modlitba Krista, prodloužení jeho Velikonočního tajemství, která pokračuje v církvi. Hlas církve se stává hlasem Krista a všech dětí na zemi, kteří zvedají svůj hlas k Bohu. Liturgie hodin je modlitbou Krista k Otci, příčinou je Kristova skutečná přítomnost v liturgii hodin, zde se projevuje spojení Krista (hlavy) s církví (tělem) – identita modlitby. Eklesiologická - Je to liturgická modlitba, při níž se zjevuje podstata církve, její návaznost na Boží Trojici a speciálně na Krista. Je slavením Mystéria, a tudíž pramenem a vrcholem života církve, tj. modlitby církve. Je modlitbou církve, tedy všech pokřtěných, je jejich společným hlasem; oni se scházejí k této chvále. Liturgie hodin je důležitým prvkem při formaci, identifikaci a růstu církve; když se malé společenství nebo jedinec modlí tuto modlitbu, modlí se s ním i v něm celá církev. Tato liturgie je hierarchicky strukturalizována, má značnou variabilitu, čímž zjevuje katolicitu církve. Laudativní - Kult Kristu zaujímá centrální postavení v dějinách spásy, proto i liturgie hodin skrze tento kristologický kult posvěcuje čas skrze Boží chválu. Posvěcení času má význam kosmologický, existenciální, soteriologický, mysterický a anamnetický. V modlitbě se plně projevuje kněžská funkce církve (přináší oběť chvály – ranní a večerní chvály se pojily u židů s kněžskou obětí v chrámu); církev představují jako královské kněžstvo. Eucharistická - Eucharistie je obětí chvály; spolu s liturgií hodin představují laudativní a eucharistickou dimensi křesťanského kultu. Liturgie hodin prodlužuje oběť mše na jednotlivé hodiny během dne, je „pokračováním“ eucharistie. Obětní charakter obou liturgií dovoluje jejich vzájemné propojení, tj. začlenění hodinek do mše (speciálně ranní a večerní chvály). Officium je přípravou (blízkou i vzdálenou) ke slavení eucharistie, je projevem osobní zbožnosti a víry, a tím připravuje věřící k plodné účasti na mši. Eschatologická - V čase prezentuje věčný dialog mezi Trojicí a vybízí církev k jejímu eschatologickému dovršení. Je modlitbou putující církve, která spěje k svému cíli, definitivnímu naplnění v Boží Trojici. Ministeriální - Ukazuje na rozdělení služeb v církvi: na všeobecné kněžství – je činem celé církve, díky křtu zastávají laici v této liturgii různé služby a služebné kněžství – předsedající jedná v osobě Krista. Tak se zjevuje církev: jako tajemné Kristovo tělo. Předsednictví kněze při liturgii hodin je závazné v okamžiku, kdy je tato liturgie začleněna do mše svaté. Jacek Brończyk, jáhen Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

Strana 3

Hledání transcendendentály V dnešních „Kapitolkách“ bych rád upozornil na některé skutečnosti méně známé nebo i zcela neznámé z oblasti naší literatury a povzbudil tak k dalšímu hledání, které uţ je ale na kaţdém čtenáři. Je známo, ţe skutečné umění vede člověka ke kráse, která pak sama o sobě má poukazovat na Toho, který je Krása sama, tedy na Boha. Kardinál Špidlík v jednom svém textu cituje ruského theologa Florenského, který uvaţuje nad vznikem uměleckého díla: nejprve přichází inspirace, poté umělec prochází jakousi temnotou, kdyţ zjišťuje nemoţnost vtěsnat ono zahlédnuté do pozemských forem a kategorií; nakonec přece jen zvolí zcela prostou formu jako symbolické vyjádření věcí dáleko hlubších. Asi nejdokonalejším spojením je světec-mystik a umělec v jedné osobě – stačí připomenout sv. Jana od Kříţe (toto propojení zajímavě rozebírá sv. Edith Stein ve své „Vědě kříţe“), malíře blah. Fra Angelica, ikonopisce Rubleva (svatořečen pravoslavnou církví) či našeho barokního jezuitu Bedřicha Bridela. Také velký theolog, kard. Journet, říká, ţe „s tím, co zaţili velcí světci, se jako s tušením setkáváme v menší míře také v poezii.“ Asi nikoho z nás nepřekvapí zahlédnutí „Boţích věcí“ u tzv. katolických básníků a spisovatelů typu Jana Zahraníčka, Václava Renče nebo kněze-kapucína a známého duchovního vůdce Jana Jiřího Víchy, jehoţ verše mají nesmírnou hloubku. Do částečného zapomenutí pomalu upadají díla kněţí Sigismunda Boušky OSB nebo Xavera Dvořáka, představitelů Katolické moderny. Stejně tak uţ asi dnes sotva kdo čte verše P. Františka Kašpara, ač je to škoda. Díky velké antologii „zapomenutých spisovatelů“ z pera Ivana Wernische, nazvané „Zapadlo slunce za dnem, který nebyl“ (vyd. Petrov, Brno 2001), dnes jiţ rozebrané, je šance, ţe tito autoři nezapadnou zcela. Z oněch známých, do zapomenutí neupadnuvších, je co do duchovního rozměru tvorby i vlastního názorového vývoje nesmírně zajímavým autorem Julius Zeyer, dodnes čtený a vydávaný. Asi všem bude známa jeho „Zahrada mariánská“, ale za povšimnutí stojí téţ „Tři legendy o krucifixu“ a hlavně básnická skladba „Troje paměti Víta Choráze“, s četnými autobiografickými rysy, ústící v hluboké spojení s Kristem. Velký duchovní prospěch nám můţe přinést také četba autorů, u nichţ asi nikoho nenapadne nálepkovat je přívlastkem „katolický“, jako je např. Karel Jaromír Erben, a zejména jeho „Kytice“. Setkal jsem se jiţ s názorem, ţe právě na toto dílo lze „udělat“ i celou duchovní obnovu, coţ by bylo zajisté určitě moţné. Kupříkladu v básni „Svatební košile“ je skvěle popsáno postupné odhazování symbolů duchovního ţivota od modlitební knihy, přes růţenec a kříţek, které by skončilo tragedií, nebýt důvěrné modlitby; z básně pak plyne autorovo poučení: „Dobře ses, panno, radila, / na Boha že jsi myslila / a druha zlého odbyla! / Bys byla jinak jednala, / zle bysi byla skonala...“. Nesmírnou hloubku má celé dílo mladého moravského básníka Jiřího Wolkera, který je nám asi povětšinou znám jako autor „proletářský“; nejen, ţe je prodchnuto náboţenskými motivy, nepochybně spjatými s jeho pobýváním na Svatém Kopečku, ale je téţ plné upřímného hledání (a víme, ţe právě to Pán „ocenil“ slovy: „Hledejte a naleznete...“). Jiţ vzpomenutý kardinál Špidlík, v souvislosti se svým oblíbeným tematem slovanského personalismu, velmi oceňuje tuto Wolkerovu hloubku a připo-

míná jakou důleţitost dává autor člověku jakoţto osobě, kdyţ v básni „Moře“ popisuje své bezvýsledné hledání moře na březích ostrova Krku, a nakonec to skutečné – ţivé, nalézá nikoli ve slaných vodách, ale v očích námořníků (je náhodou, ţe se tak stává sedmého dne?). A ke konci básně „Ţebráci“, která sama o sobě udivuje schopností autora vidět do podstaty věcí, zazní tato slova: „Teď chodím městem a Pánaboha hledám, / vím, že tu chodí s mošnou a holí, / vím, že se jednou s ním shledám, / ale už mě to nezabolí, / protože nemám žádných zlých věcí...“ Kapitolou samou pro sebe je jeden z našich největších básníků a také „hledačů“ a zároveň „nahlíţečů“, Vladimír Holan. Člověk jen můţe ţasnout a zamýšlet se nad bohatostí výrazů, metafor, ale především myšlenek vzešlých z inspirace – a to zajisté ne pozemské. V básni „Zmrtvýchvstání“ nám pod nádherným obrazem dává pochopit nebo snad jen nahlédnout, „o čem“ to jednou bude. Není snad jakousi modlitbou vyznání z básně „Dopis“? „Nevzpomněl bych si kdyby co, / všechna má předsevzetí jsou ta tam, / slituj se nade mnou, ó Ježíši Kriste! / Jak se jmenoval ten žoldnéř, který probodl Tvůj bok? / Nevzpomněl bych si kdyby co, / ale živým Bohem prosím, abych došel spasení, / neboť jsem velký hříšník, Ty to víš...“ Kolik „drobných“ moudrostí lze u Holana najít; nejen, ţe strom v ráji vtipně nazývá „padostroj“ („Lemuria“), ale sami můţete posoudit, jak pravdivé je tvrzení: „Bez bolesti zde není nic. / I vinice rodí víno“ (Smrt si jde pro básníka) nebo „... jen klečíme-li, / životní velikosti nabýváme...“ (Útěk do Egypta). Naše úvahy alespoň nad některými z „odhalovačů“ věcí Boţích, které mají být zároveň povzbuzením k jejich četbě a dalšímu hledání, nelze snad zakončit lépe, neţ Holanovým vyznáním, které je zároveň i jakýmsi poučením a varováním, obsaţeném v „Prvním testamentu“: „My, kteří kdysi vzlétali / a znali vztlak a podnebesí / hledání sov a krásu kdesi-: / teď bez proroků, kteří děsí / a s nimiž jsme se střetali, / chcem budovat, co nás jen slaví... / Jenomže sama země praví: / Bez ryzí transcendentály / se žádná stavba nedostaví, / nikdy, ach, nikdy nedostaví.“ P. Miroslav Jáně

Připojuji ještě krátkou ukázku z „Vigilate“ od kněze-spisovatele Antonína Runié (vl. jménem P. Antonín Thein) z r. 1899: „Přijel vůz, abych jel k nemocnému. Křížky hřbitova se zvedají ze tmy ve světle zamlžených hvězd. Kříže, nasázené v poli svatém, rosťte, až se otevrou hroby, abyste sáhaly k nebi, stromy!... Flecte ramos, arbor alta! Umrtvené tělo věčné lampy stajeně přestoupilo práh svatostánku; sochy svatých jediné adorovaly se mnou Nejsvětějšího. Kostel duněl mými tichými kroky doprovod k „Pange lingua“, jež jsem v duchu recitoval. - Rozervané cesty, kdo to jde po vás? Svatosvatý jel kolem chatrčí, kde lidé spali a hřešili a stonali, a nevěděli o tom. Stvořitel jel hrázemi rybníků...“ Strana 4


Vzpomínka na patera Josefa Tomčíka Krátké politické uvolnění v roce 1968 bylo kladně využito také k tomu, aby se do aktivní pastorační činnosti vrátili kněží, kterým komunistický režim zakázal kněžskou činnost vykonávat. Jedním z nich byl také pater Josef Tomčík, rodák z Vlkoše u Přerova. Jako student teologie byl s jinými adepty kněžství v kněžském semináři v Olomouci, kde byl poté na kněze vysvěcen. Povinnou vojenskou službu jako pro tehdejší režim nespolehlivý vykonával u PTP (pomocné technické prapory). Protože mu komunističtí vládci nedovolili vykonávat kněžskou službu, pracoval hodně roků jako dělník v národním podniku MEOPTA v Přerově. Až v roce 1969 mohl nastoupit jako duchovní správce farnosti v Penčicích, kam se nastěhoval se svou maminkou, která mu zajišťovala potřebné domácí zázemí. Otec Josef Tomčík byl menší postavy a velmi veselé povahy. Nedělal mezi lidmi žádné rozdíly, s každým byl kamarád. Proto si velmi rychle získal oblibu všech, s kterými přišel do styku. Po nástupu do penčické farnosti pokračoval v opravách filiálního kostela v Suchonicích. Na penčickém kostele pak realizovat překrytí střechy novou plechovou krytinou. Velmi rychle jsem se s paterem Tomčíkem seznámil a za jeho kněžského působení v Penčicích jsem se zapojil do kostelnické služby, kterou vykonávám dodnes. Mnoho z toho, co jsem se od něho dozvěděl, už vymizelo z mé paměti. Vyprávěl mi, že ještě jako student bohosloví byl také pilotem na letišti v Olomouci. Byl tedy také technicky zaměřen. Nevím přesně, kdy to bylo, ale podle jeho vyprávění byl ve vězení, kde jeho povinností bylo pracovat v baterkárni, kde nabíjel akumulátory. O tom mi vyprávěl jednu historku: Aby nebyl vyrušován nenadálou nevítanou návštěvou, zamkl se v místnosti baterkárny, kde byla také veliká dřevěná bedna s petlicí na uzamykání. Napadlo ho, že by mohl vyzkoušet, jak se leží v truhle. Vlezl do bedny, lehl si a přivřel poklop. Jenže nastalo to, co nepředvídal. Petlice se zaklapla a poklop nešel otevřít. Prožíval těžké chvíle, protože směna končila, následoval nástup vězňů, a on byl zavřený v bedně a ještě k tomu s uzamknutými dveřmi. Při nástupu zjistili, že jim chybí Tomčík. Dveře od baterkárny byly uzamčeny, takže předpokládali, že jim asi uprchl. V tom krušném čase se modlil o pomoc shůry. A pomoc přišla. Nahmatal v bedně zapadlý hřebík, kterým škvírou mezi prkny odhákl petlici, čímž byl vysvobozen z tohoto zajetí. Tomčík se objevil, a nemuselo být zahájeno pátrání po uprchlíkovi. Nějakou dobu ke svému přesunu k bohoslužbám v penčické farnosti, ke které náleží pět okolních obcí, používal motorku. Jednou, když v zimním období jel na motorce k bohoslužbě do Lazník, zabrzdilo ho v zatáčce u lesa na silnici stádo divokých prasat, kvůli kterým musel zastavit. Měl strach, jak to dopadne. Po nějaké době konečně divočáci uvolnili průjezd silnicí, a tak mohl pokračovat dále ke svému cíli. Jak doba pokročila, měl možnost namísto motorky používat auto Wartburg. Jednou se u mne zastavil a řekl: „Pojď, pojedeme do Rokytnice u Přerova navštívit v domově důchodců patera ThDr. Holubníčka.“ Vázalo ho k němu úzké přátelství ještě z doby pobytu v kněžském semináři. Byla to návštěva osobnosti, která mi zůstala dosud v paměti. Jindy mi zase navrhl, zda spolu zajedeme do Uherského Hradiště k pateru Antonínu Šuránkovi, který byl v kněžském semináři v Olomouci jejich spirituálem. Seznámit se s takovou osobností jako byl pater Šuránek, zůstalo nezapomenutelným zážitkem. Pater Antonín Šuránek je kandidátem blahořečeSlovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

ní, jehož přípravný proces nyní probíhá. Nevím už přesně, kdy v osmdesátých letech to bylo, když byl přeložen do Andělské Hory u Bruntálu namísto patera magistra Olejníka. Tam se posílali kněží, kteří byli v nelibosti u (proti)církevních tajemníků. Navštívil jsem ho v novém působišti, kde ho doprovázela i jeho maminka. Seznámil mě s kostelem v Andělské Hoře, a také ve Světlé Hoře. Pak jsme podnikli procházku alejí z Andělské Hory k poutnímu kostelu sv. Anny na Anennbergu. Byla to hrůzná podívaná na zdevastovaný kostel, kde se až do roku 1970 konaly bohoslužby. Kostel byl zčásti zničen povětrnostními vlivy, ale jeho interiér především vandaly, ba i od sovětské armády, sídlící v Bruntále (po roce 1989 byl opraven a od roku 2002 v něm byly obnoveny poutě). Drsnější klimatické podmínky nic neubraly na veselé povaze a spokojenosti otce Tomčíka. Jedna věc ho mrzela, že se na farské zahrádce nedařilo pěstování česneku. Proto mě požádal, abych na něj pamatoval se záhonkem česneku. V Andělské Hoře ho potkala mozková příhoda. Byl převezen do nemocnice v Přerově, aby byl nablízku svému bratru a příbuzným ve Vlkoši. Zcela ztratil paměť a nerozeznal ani nejbližší příbuzné. V jisté služební záležitosti jsem navštívil oddělení nemocnice, kde byl pacientem pater Tomčík. Nevím, čím to bylo, ale když jsem vešel na chodbu nemocničního oddělení, seděl otec Tomčík na chodbě na lavičce. Když mě uviděl, hned přiběhl ke mně a řekl: „Jé, Miloši, ty jsi přijel pro mne, jistě jsi tu autem, odvezeš mě domů.“ Dodnes jsem udiven, jak při ztrátě paměti si v tom momentě na mě vzpomněl. Z mozkové mrtvice se už nevyléčil. Je pohřben v rodinném hrobě ve Vlkoši. Pateru Josefu Tomčíkovi vděčím za jeho příklad a kladný vliv pro můj život. Miloslav Šváček Mše svaté – letní pořad bohoslužeb od 19. 4. do 17. 10 2010

SVATÝ HOSTÝN Všední dny 7:00, 9:15, 11:00 Soboty 7:15, 9:00, 10:15, 11:30 Neděle 7:15, 9:00, 10:15, 11:30, 15:00 V sobotu a neděli je ve 13:00 svát. požehnání. Modlitba sv. růžence je denně v 18:45 hodin. Strana 5

P. Antonín Vysloužil Nedávno se mně dostalo upozornění na ţivot osobnosti, jejíţ osudy i příkladná statečnost by neměla být zapomenuta. Je vhodná doba k tomu, aby památka člověka, jehoţ ţivot je spjat s tovačovskou farností i krajem, byla připomenuta, protoţe 16. 2. 2010 uplynulo 120 let od jeho narození. P. Antonín Vyslouţil se narodil 16. února 1890 ve Věrovanech, tehdy náleţejících do farnosti Tovačov, rodičům Františkovi Vyslouţilovi a Jenovéfě roz. Přidalové. Po ukončení gymnázia vstoupil do kněţského semináře v Olomouci a na tamní Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě absolvoval teologické studium. Kněţské svěcení přijal v Olomouci 5. července 1914, jako novokněz byl uSituace se výrazně zostřila před koncem války, stanoven kooperátorem ve Vítkově. Na svém prvním místě se nestačil ani ohřát, kdyţ v srpnu 1914 začala I. světová válka, P. An- v březnu 1945 se do vizovického zámku nastěhotonín musel narukovat a jako vojenský kněz slouţil v různých laza- valo Jagdkomando 31, jehoţ úkolem bylo likvidoretech a polních nemocnicích, nejdéle v Bohumíně. Po skončení vat partyzánské oddíly v Hostýnských a Vizovicválky byl ustanoven k 1. prosinci 1918 kooperátorem ve Vizovi- kých vrších. (Ke hrůzné bilanci jeho činnosti patří masakry obyvatel Ploštiny a Prlova.) Zatčený vizocích, kde strávil zbytek ţivota. Mladý kněz měl politicky blízko ke Straně lidové, fandil Orlům. vický převor Milosrdných bratří František Agapit Ve Vizovicích se ihned zapojil do činnosti místních katolických Bláha, odsouzený jako „mnich bandita“, tehdy uspolků, zejména Sdruţení katolické omladiny a Orla, jehoţ se stal nikl popravě jen o vlásek, protoţe postup Spojenců vzdělavatelem a později starostou. Po smrti faráře a místoděkana byl rychlejší neţ nacistická mašinerie, čtyři jeho Václava Havelky (+12.7. 1923) byl oblíbený kaplan ustanoven far- spolubratři si protrpěli své v KZL Dachau. K vizovickým farníkům patřila rodina sedláka ním administrátorem a 28. listopadu 1923 farářem. Stal se členem městské rady a hned v roce 1924 byl jmenován městským kroniká- Tomšů. Jeho dcera Marie, pracující v praţské advořem s povinností doplnit obecní kroniku od roku 1915. Kroniku ve- kátní kanceláři, se tam seznámila s JUDr. Kurtem dl aţ do konce roku 1931. 25. května 1934 byl zvolen předsedou Blaschtowitschkou, za kterého se v roce 1941 provdala. Blaschtowitschka byl vynikajícím klavíristou místní školní rady, stal se předsedou místní org. Lidové strany. Pro velkou váţnost, které se těšil u široké veřejnosti, byl zvolen (dokonce uvaţoval o profesionální hudební kariéře) starostou Vizovic. Tuto funkci zastával od 28. února 1925 do roku a v českých uměleckých kruzích kolem Mánesa 1928 a mimo jiné uvítal ve městě 24. června 1928 prezidenta T. G. a Unionky měl řadu dobrých přátel. Od roku 1933 Masaryka a náměstka předsedy vlády Mons. Jana Šrámka. Důvěru byl v justičních sluţbách, v roce 1936 sloţil soudvoličů nezklamal. Uţ roku 1926 byla provedena elektrifikace měs- covskou zkoušku a stal se soudcem Krajského trestta a kostela. Jeho přičiněním byl zaloţen místní peněţní ústav ního soudu v Praze. Po 15. březnu 1939 nastoupil (Raiffeisenka), obchodní jednota Zádruha a Lidový konsum. 13.zá- k německému Státnímu zastupitelství v Praze a v ří 1925 byla v Lidovém domě slavnostně posvěcena nová Orlovna. dubnu 1940 tam získal definitivu. Jeho české styky Jako obětavý farář se staral o všestranné zvelebení kostela sv. a česká manţelka ale vadily gestapu a představeVavřince. Šindelové střechy kostela byly shozeny, věţ pokryta mě- ným, neprokazoval dostatečnou sluţební horlivost dí, loď bobrovkami. Na opravenou věţ byly v roce 1932 dány svě- a byly mu přidělovány spíše kriminální neţ politictelné hodiny a byly pořízeny nové zvony (Vavřinec a Maria v roce ké či hospodářské případy. I přes zákaz poskytoval 1932, Václav v roce 1933), vsazena okna se ţeleznými rámy, zbu- právní pomoc nejednomu Čechovi. Před Vánocemi dovány nové varhany (1940), na hlavním oltáři pozlaceny dřevěné 1943 navštívil s manţelkou příbuzné ve Vizovicích sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Jeho zásluhou byly ke kostelu i ke a při návštěvě kostela ho manţelka oficiálně seznáhřbitovu instalovány nové brány. Za péči o klášter sester dominiká- mila s farářem Vyslouţilem. Po opatrném „oťukánek se sirotčincem v Liptále se mu dostalo vysoké pocty. Po gene- vání“ z obou stran poţádal farář Blaschtowitschku rální vizitaci v květnu 1932 byl jmenován titulárním konsistorním o intervenci u zlínského gestapa ve prospěch uvězradou. Na První celostátní katolický sjezd (27. – 30.6.1935) zagito- něného vizovického učitele Jiříčka a některé další val i okolní farnosti a vypravil zvláštní vlak se 760 účastníky z Vi- vyšetřované občany z okolí. Blaschtowitschka se zovicka a Zlínska. 4. srpna 1935 se v Lidovém domě ve Vizovicích při návratu do Prahy opravdu cestou zastavil ve konal zdařilý navazující Sjezd katolické mládeţe. Farář povzbudil Zlíně u velitele gestapa, rady Horsta Zieglera, který své farníky také k rozhodnutí zvětšit místní poutní kapličku „U se cítil jeho návštěvou polichocen a slíbil, ţe „se na Chladné studny“, výstavba se ale protáhla na dva roky a teprve tyto případy podívá.“ Při dalších setkáních vzájemná důvěra obou muv roce 1937 mohl novou kapli posvětit. ţů narůstala, nakonec se Blaschtowitschka VyslouP. Vyslouţil se nebál společensky stýkat s místními Ţidy a podţilovi svěřil, ţe má utajený rozsáhlý důkazový maporoval je i za Protektorátu. Spolupracoval s protinacistickým odbojem. V místní nemocnici Milosrdných bratří, kteří pečovali také teriál o konfidentech gestapa na Zlínsku a Vizovico „nevyléčitelně nemocné a dědičně zatíţené uboţáky“, našla úto- ku, kteří se ho dokonce pokusili vyuţít k odstranění čiště řada nemocných či zraněných odbojových pracovníků a party- sobě nepohodlných různých osob „nepřátelských Říši.“ Kdyţ se jejich očekávání nesplnila, udali jej zánů, i lidé, prchající před gestapem. Strana 6 Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

K. H. Frankovi, Blaschtowitschka byl z místa suspendován, státní zastupitelství musel opustit a byla mu vyměřena vysoká pokuta. Při jedné z posledních návštěv ve Vizovicích před koncem války předal kopie dokumentů do úschovy faráři Vysloužilovi. Netušil ovšem, že se tyto listiny stanou osudnými jemu i faráři. Po válce ovládli významné posty ve Zlíně právě oni tzv. partyzáni a konfidenti gestapa, kteří se rychle stali komunisty. JUDr. Kurt Blaschtowitschka se stal 14. září 1945 v důsledku jejich intrik obětí vykonstruovaného procesu (a jako celá řada jiných se stal obětí justiční vraždy). Jeho žena, byť Češka, byla po dlouhých měsících zcela neodůvodněného věznění a zmrzačená krutým mučením přemístěna do internačního tábora a 26. června 1946 zařazena do odsunu. Vysloužil přes veškerou snahu nedokázal Blaschtowitschkům pomoci mimo jiné i proto, že vysocí komunističtí funkcionáři na ministerstvu spravedlnosti zastavili prošetřování jeho podání a zabavili klíčové důkazní materiály. Když se otec Marie Blaschtowitschkové pokoušel získat pro svou dceru osvědčení o státní a národní spolehlivosti, neopatrně se zmínil o důkazech, které o válečné činnosti nových mocipánů má právě farář Vysloužil. Tím na Vysloužila upozornil zlínskou komunistickou Tajnou vyšetřovací policii. Když se jim nepodařilo odstranit faráře na základě nařčení z kolaborace z Místního národního výboru ve Vizovicích ani vymoci si od něho zmíněné dokumenty výhrůžkami, rozhodli se přistoupit k násilí. Jelikož se Vysloužil nedal zkorumpovat ani zastrašit a pořád se v Praze pokoušel dosáhnout odvolání a obžaloby řady komunisticKLÁŠTER KONGREGACE SESTER NEPOSKVRNĚNÉHO POČETÍ PANNY MARIE III. ŘÁDU SVATÉHO FRANTIŠKA Z ASSISI V PŘEROVĚ

(13. závěrečná část) ZÁVĚR Počátky české větve Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu svatého Františka z Assisi, sídlící v Přerově, sahají do roku 1851. Samotný klášter na Šířavě byl postupně vystavěn v letech 1858 až 1865. I když tento klášter nebyl jediným klášterem v Přerově, protože od roku 1912 působily v Přerově v charitní oblasti též sestry dominikánky (vystěhovány z města v září 1950), měl přesto největší vliv na zdejší město a široké okolí.

kých pohlavárů ze Zlína (stále disponoval rozsáhlou sbírkou důkazů, včetně vlastnoručně sepsaných udání, které dotyční předtím podali Blaschtowitschkovi), dva příslušníci zlínské komunisty ovládané partyzánské organizace Partkolu (jejíž vedení bylo prolezlé bývalými konfidenty gestapa) jej na příkaz vedoucích představitelů zlínských komunistů zavraždili (u Kolína ho vyhodili z jedoucího rychlíku), když i s důkazy cestoval 9. prosince 1945 do Prahy za právním zástupcem. Získané složky s důkazy později komunisté použili k vydírání různých osob a upevnění svých pozic ve Zlíně. Podrobnosti tohoto a dalších hrozných příběhů i se jmény a daty shromáždil ve své knize „Hyeny“ JUDr. Jaroslav Pospíšil. Smrt P. Antonína Vysloužila byla označena jako „nešťastná náhoda“ a nesměla být provedena soudní pitva mrtvoly. Viděl ji však přivolaný lékař a jeho protokol se zachoval. Zlomeninu lebky a zhmoždění zápěstí mrtvého podle něho jednoznačně způsobilo zavinění cizí osoby, nikoli pád z vlaku. Vyšetřování úmrtí zkušenými kriminalisty bylo z rozhodnutí „vyšších míst“ zastaveno. P. Antonín Vysloužil byl pochován 15. prosince 1945 ve Vizovicích. 50 let po smrti byl v prosinci 1995 jmenován in memoriam čestným občanem Vizovic. ThDr. P. Milan Mičo

Základní poslání šířavských sester spočívalo především ve výchově a vzdělávání dívčí mládeže. Za tímto účelem vybudovaly v areálu kláštera dívčí obecnou školu a dívčí měšťanskou školu, které byly až do konce 19. století jedinými školami pro dívky ve městě. Postupem doby otevřely také mateřskou školu a různé odborné dívčí školy. Nezanedbatelný přínos měl zdejší klášter i pro oblast duchovní, zvláště v posílení vlivu církve v době industrializace města a v rozšíření náboženských vědomostí místního obyvatelstva. Po roce 1920 se šířavský klášter stal střediskem publikační a později í misijní činnosti. Během 2. světové války byla značná část aktivit kláštera omezena. Po válce se zdejší sestry pokusily o znovuobnovení své činnosti, avšak po slibném začátku byl tento jejich záměr s nástupem komunistické moci průběžně omezován a definitivně zpečetěn v září 1950, kdy byly ze Šířavy násilně vystěhovány a celý klášter zabrán státem pro různé účely. Zdejší sestry byly komunistickou vládou nedůstojným způsobem internovány nejprve ve Filipově a následně na několika dalších místech. Od roku 1960 byla postupně celá kongregace soustředěna do Charitního domova v bývalém redemptoristickém klášteře na Hoře Matky Boží v Králíkách. Z celkového počtu 125 kongregačních sester v roce 1961 se jich pádu totality dožilo pouhých 57. K 1. lednu 2001 měla kongregace 41 sester, z nichž je 19 starších 60 let, a 4 novicky. Po roce 1989 zažádala kongregace o navrácení některých svých nemovitostí zabraných v dřívějších letech státem. Doposud navrácené budovy (např. v Olomouci, Uherském Brodě, Brně atd.) kongregace po nákladných renovacích pro nynější nízký počet sester buď pronajímá, nebo v nich zřizuje ubytovny pro studentky. Doufám, že tato práce alespoň částečně přispěla nejen k připomenutí určité etapy dějin města Přerova, ale především k obohacení poznání o kongregaci sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu svatého Františka z Assisi v Přerově, at‘ již na poli pastoračně-katechetickém či pouze informačním. P. Jaroslav Přibyl


Strana 7

Milí chlapci a děvčata! V měsíci dubnu budeme v radosti ze Vzkříšení Pána více myslet na Boží milosrdenství. V Lukášově evangeliu je krásné podobenství o marnotratném synu. Tento příběh nám může přiblížit, jak nekonečně milosrdný je Bůh. Přečti si tento krásný příběh a vymaluj si k němu i omalovánky. Alena Jeden muž měl dva syny. Mladší syn ho požádal, aby mu dal jeho podíl na majetku. Když ho dostal, odešel z domova do ciziny a tam všechno lehkomyslně utratil. Když už mu peníze došly, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Dostal práci u jednoho hospodáře, který ho poslal pást vepře. Měl takový hlad, že by jedl i slupky lusků, kterými krmil vepře. Ale ani ty mu nikdo nedal. Stýskalo se mu po domově. „Jsem to ale hlupák,” řekl si. „Kolik nádeníků mého otce má chleba víc, než potřebuje, a já tu umírám hladem! Půjdu ke svému otci a řeknu mu, že lituji toho, co jsem udělal. Vím, že už si nezasloužím, abych byl jeho synem. Snad mě přijme za nádeníka!” Vydal se na cestu domů. Otec ho uviděl přicházet, vyběhl mu naproti, objal ho a políbil. „Přineste mu nové šaty,” zavolal na své služebníky, „přiveďte vykrmené tele, zabijte ho a připravte k jídlu! Hodujme a veselme se! Myslel jsem, že můj syn je mrtvý, ale on žije, že se ztratil, ale zase se našel!”

Když se jeho starší bratr vracel domů a dozvěděl se, co se stalo, rozzlobil se. „Pracoval jsem pro tebe celá léta a nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych pohostil své přátele,”vyčítal svému otci. „A teď pořádáš hostinu kvůli mému nepovedenému bratrovi.” „Synu, všechno, co je moje, je i tvoje,” řekl mu otec, „ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.” Strana 8 Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

Weekend spolča cetiletých… I velké děti se potřebují čas od času zabavit, uvolnit a zvednout si adrenalin. A tak jsme museli vyrazit někam, kde se to dá všechno zrealizovat, nebudou nás u toho očumovat lidi a vyhneme se tak případným traumatům. Naštěstí máme Kamilku a její úžasnou chatu právě tak pro 10 lidí, což je počet naprosto ideální. Každý si mohl urvat svou vlastní postel, kus chleba i trochu té pomazánky, polévky nebo rizota, takže nouzí nikdo netrpěl. A naše soutěžechtivé nátury? I ty si přišly na své a to celou sobotu. No uznejte, že běhat celý den po lese tam a zpátky, pokoušet se hledat tajné vzkazy, překládat je do latiny, esperanta, či je jinak luštit, je naprostá paráda. U toho se můžete tvářit, že spolupracujete s druhou skupinou, ale vážně jenom tvářit. Odpoledne Nečum!... a dík..., se naskytne příležitost kompletně přeorat kus lesa, no neříkejte, že vás nesvrbí ruce, jenom to čtete. Vidím vám na očích, že jste u toho chtěli být s námi. No, příště máte šanci, spolčo cetiletých, přibírá všechny podobně akceschopné členy. Vynechaná nebyla ani noční hra, každý byl však tak velmi zahleděný do vlastní svíce, že ani čarodějnici nepoznal. Fuj, to byly nervy! Ještě že nedaleko hořel táborák, kolem kterého se skoro celou noc udržela atmosféra zpěvu a pantomimy. Někteří stále ještě neměli dost, nevěděli coby, tak hurá! Vyběhli až do lomu a tam se tmou šplhali po nebezpečně úzkých a neviditelných cestičkách. A závěr? No přece super bahnovýstup na Hostýn. A po mši taky bahnosestup. Všichni se správnou měrou zašpinili a byli šťastní, co vám mám povídat. Rovněž nadšení z úklidu neznala mezí. Ale pak už jsme fakt museli jet. Tak jsme jeli. Tvářit se, že jsme opět ti rozumní, vyrovnaní a dospělí lidé. Ale ve skutečnosti jsme něco mnohem víc. Přijďte a uvidíte. Emily

To byl ale DěS! Samozřejmě tím myslím letošní DĚkanátní Setkání mládeže, které se konalo 27.3.2010 v Citově. Účastníci se dopravili vlakem do Brodku u Přerova a odtud vyznačenou cestou po cyklostezce až k citovskému kulturnímu domu, kde akce začala. Na začátku nás přivítali moderátoři Peťa a Peťa v kvádru a večerní toaletě. Celý den krásně hrála schola Boží bang, která nás osvěžovala svými kapkami radosti v podobě písniček. Z Centra pro mládež nás přijeli navštívit o.Kamil, Janča a Zdeněk a nalákali nás na akce na Přístavu a Arše a také na Arcidiecézní setkání mládeže. Dopoledne, po seznamovacích hrách, přišla na řadu přednáška manželů Smékalových s názvem Jak jsme spolu chodili i nechodili. Otevřené vyprávění o partnerských vztazích zaujalo početnou část mládežníků, svůj zájem projevili počtem dotazů. Na oběd byl výborný guláš, z kterého jsme načerpali síly na křížovou cestu vedenou po obci. Netradiční křížová cesta měla upozornit na emoce Ježíše a Marie, každé zastavení doprovázel obraz namalovaný animátory (i neanimátory). Ve dvě hodiny jsme se rozdělili na odpolední přednášky. Na faře mluvil o. Lukasz Karpinski o duchovním povolání, na zámečku Mgr. Jan Košárek o komunikaci a o. Jaroslav Kníchal o válce v Afghánistánu a Iráku. Ti, kdo se chtěli sportovně vyžít, měli příležitost v kulturním domě, kde se pod vedením Peti Husarové a Marušky Jeklové učili, jak se stát bojovníkem. Na závěr dne byla v místním kostele mše svatá, kterou sloužil o. Miroslav a koncelebroval o. Artur. Při nesení obětních darů se z účastníků utvořil průvod a každý spolu s dary donesl na papírku napsané „své dary“, kterými ho Bůh obdařil. Po mši se všichni rozjeli do svých domovů s „čerstvou krví v žilách“ a s upomínkovým knoflíkem s odkazem na motto setkání. Kač100 Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

Strana 9

Ohlasy: Rok se s rokem opět sešel a v CPR Ráj se mohla konat ve dnech 19. - 20. 3. 2010 postní duchovní obnova pro ţeny. Tentokrát byla na téma ODPUŠTĚNÍ a vedla ji Františka Böhmová - úţasná ţena, maminka tří dětí, která dokáţe ţít lidský ţivot s Bohem a nechat se jím vést …. Celkem se nás sešlo 20 maminek. Akce začala v pátek v 17:30 h modlitbou růţence a kříţové cesty v kostele. Tímto způsobem jsme se mohly sejít s Bohem, poţádat ho o poţehnání, odevzdat mu své rodiny. Večer začala první přednáška a v sobotu pokračovaly dopoledne další dvě. Odpoledne nás jako dárek čekal krásný pohádkový příběh, do kterého jsme se zapojily se symboly z našich tuţeb a přání. Celá obnova potom opět skončila v kostele při slavení mše svaté, kde jsme vše odevzdaly Bohu a poděkovaly mu za všechno, čím jsme byly obohacené. „Odpuštění je jako propuštění z vězení, kdo tedy neodpouští je uvězněn.“ Během duchovní obnovy jsme se zamýšlely nad odpuštěním sobě, druhým, ale také Bohu. Také jsme se mohly zamyslet nad chybami, které děláme. „Kéž je Bůh milostiv a žehná nám …“ Mohly jsme se zde zastavit a uvědomit si, s čím vším bojujeme. Velmi důleţitým momentem pro mě bylo uvědomění si, ţe Bůh nám odpouští vše. Dokáţe nám odpustit dluh 60 000 000 Kč …. a my mnohdy nejsme schopni odpustit sobě i druhým 100 Kč. Měly bychom si to uvědomovat. Obnova sice trvala jen 24 hodin, přesto jsem velmi naplněná a šťastná z Boţí blízkosti. Uţ teď vím, ţe z těchto naplněných chvil budu opět dlouho čerpat. Veronika Rychtová

Pozvánky: Změna termínu začátku kurzu

- můţete se ještě přihlásit. Nově termín: 8. 4. – 31. 5. 2010

Přihlášky na tel.: 731 604 120 nebo na e-mail: [email protected]

- v sobotu 10. dubna v KD Pavlovice – hraje skupina Leopardi, zajímavý program, bohatá tombola – vstupenky a informace – Z. Babáček – 733 114 747

Kurz

začne v úterý 13.dubna dopoledne na faře v Předmostí. Můţete se

ještě přihlásit na tel.: 775 153 652 – L.Pchálková. Kurz je plně hrazený z dotací MPSV a nadace Renovabis. Zveme vás na tradiční - v sobotu 8. května 2010. Na pouť je moţné se vydat z více míst. Skupinka tradičních poutníků z Vlkoše a okolí vyjde okolo 5 hod. z Vlkoše. Kontakt a bliţší info - paní Marta Hánečková 606 837 345. Skupinka - Pouť napříč Záhořím - vyjde v 5 hod. z Oseka n.B. a půjde 25 km dlouhou trasu především po lesních a polních cestách, v průběhu trasy je moţné se přidat. Kontakt a bliţší info – P. Školoud 739 245 905. Ve 14 hodin všichni společně oslavíme na Sv. Hostýně mši svatou, kterou bude sloužit o. Piotr Wardecki. - Poradenství poskytuje Bc. Marcela Řezníčková – z CPRŢ v Olomouci. Můţete se na ni obrátit s problémy v náročných ţivotních situacích jako např. úmrtí blízkého člověka, situace při rozpadu rodiny, trýznivé proţívání současného ţivotního stavu apod. Poradenství probíhá v CPR Ráj v Pavlovicích vţdy poslední středu v měsíci – v dubnu ale změna – v pondělí 19.4. Je nutné se objednat na tel.: 775 153 652 nebo email: [email protected]

- 24. – 30. července - týden v kolébce naší kulturní historie společně s jinými rodinami. Ubytování v domově mládeţe A.G. Velehrad. Program: individuální i společné výlety, hry a soutěţe, společné večery na různá témata z rodinného ţivota, duchovní programy v kapli i v bazilice. Přihlášky a info - Z. Babáček – 733 114 747, email: [email protected] - Přihlášky jsou k vyzvednutí v CPR RÁJ nebo je zašleme e-mailem. 31. 7. – 7. 8. 2010 MISE – záţitkový křesťanský tábor pro mládeţ ve věku 12 - 15 let v táborové základně Severní hvězda, Hrubá Voda u Olomouce. Tentokrát hledáme odváţné reportéry, kteří se s námi vydají do akce. Neseď doma a pojeď s námi! Těší se Peťula a tým 7. 8. – 14. 8. 2010 RYTÍŘSKÝ TÁBOR pro děti 7 - 12 let (stanový) v Jeseníkách – chcete proţít dobrodruţství ţivota ve středověku i zachránit krále? Rádi byste zkusili netradiční řemesla – keramika vypalovaná v peci v přírodě, pletení košíků, tepání kovu, batikování triček? Pojeďte s námi! Za táborový tým se těší – Veronika Zapletalová a Jana Lehká PRÁZDNINOVÁ POVYRAŢENÍ (příměstské tábory) denně od 8.00 do 16.00 hodin - plno dobrodruţství, her, soutěţí i výletů 16. – 20.8. 2010 Pro děti 11 – 15 let RÁJ Pavlovice u Přerova, 23. – 27.8. 2010 Pro děti 6 – 11 let RÁJ Pavlovice u Přerova 23. – 27.8. 2010 Pro děti 6 – 11 let OÁZA Předmostí (v prostorách fary) Pravidelné programy: pondělí, úterý, čtvrtek, sobota; info na nástěnkách a webu – www.raj-pavlovice.cz, info a přihlášky – V.Zapletalová, tel. 774 523 522, [email protected]

Probouzení broučků – společná vycházka do přírody, pro rodiče s dětmi od 1 do 8 let v pátek 9. dubna, sraz v 16,20 hodin na autobusové zastávce v Předmostí, směr Vinary. 0d 15,30 hodin moţnost výroby lampičky v Oáze. S sebou něco na opékání, lampičku a 30 Kč na poklad, který děti budou hledat. Za nepříznivého počasí se akce přesouvá na další týden. EKOAKCE – JARNÍ ÚKLID PŘÍRODY NA HRADISKU V PŘEDMOSTÍ - v sobotu 17. dubna, sraz v 9 hodin u Oázy, s sebou rukavice, igelitky. Po vyčištění Hradiska bude bojová hra a pak opékání buřtů i sladká odměna…

PŘEDNÁŠKA - ve čtvrtek 29. 4. – na 9 hod. – „Souţití muţe a ţeny aneb protiklady se přitahují“ – V.Rychtová TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY - v sobotu - 10. 4. – 14 – 16 h. Výroba originálních triček – přineste si jednobarevné tričko, budeme ho dekorovat různými technikami: sypaná batika, savování, tisk z fólie, originální tiskátka, cena: 1 triko/30 Kč, 24.4. Pletení z pedigu – pozor změna: od 9 – 12 hodin, cena 200 Kč, kočka, ryba. Poţehnané Velikonoce přeje za celý tým CPR Ráj Hana Školoudová Strana 10


 Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje. … říkávala moje maminka, když jsem si na něco stěžovala Již po čtvrté vstupuji s podzimním pozdravem do malého království sestry Malvínky. Veselá očka mne vítají při listopadovém setkání. Také větvičky tújí – jsou všude ve skleničkách, hlavně nahoře na skříních. Zůstaly z kytice k 96. narozeninám. Připomínají jí přírodu, kterou má tak ráda. „A zahradu máte stále?“ „Ano.“ „To je dobře. U nás byli sklízet jablka mladí kněží. Bylo jich hodně.“ Je podzim. Přibývá tmy a horší se počasí. První listopad je dnem křesťanské vzpomínky na mrtvé. Dnem těch, kteří se stali svatými. A druhý listopad je dnem „Dušiček“. Dnem, který je vzpomínkou na mrtvé, kteří se ještě svatými nestali. A také si spolu připomínáme různé pranostiky – na sv. Martina, Kateřinu i Ondřeje. Začíná Advent = příchod. Je to název pro 4 neděle nového církevního roku. Přípravná

(čtvrté, předposlední setkání se s. Malvínkou)

doba na Vánoce. Lidé se zaměřují k všedním starostem i radostem. S jídlem má sestra Malvínka problémy. Některá ze dvou trubic v krku – hltanová nebo hrtanová – je posunuta asi o 2,5 cm, a tak se často stane, že sousto místo do hltanu vklouzne do hrtanu. A nastane kašel. Sousto musí ven. Proto jí málo a často až v noci, aby ji nikdo neviděl. „A kterou si dnes zazpíváme?“ „Tu našu, hanáckou.“ Na té naši Hané všecko máme na té naši Hané zpíváme. Na naši krásné Hané požehnané Hanák zpívat nepřestane. A me sme me a me se nedáme. Dnešní návštěva je kratší. Manželovi je v autě zima a s „ženskými“ by si neměl o čem povídat. A tak si recituji po cestě domů ze své básnické prózy část o přírodě, kterou má sestra Malvínka tak ráda!

Z přírody jsi vyšel do ní se vrátíš za její záchranu a čistotu musíš bojovat. Pro budoucnost ji zachovat. Svůj kraj, své bezpečí, jehož hlína je přísadou tvé krve. Voní a rodí a štědře rozdává. Je jako strom života. Jen pootevři tu nejkrásnější knihu básníka. Měl dětské srdce. Oči k vidění. A ruce k hlazení. Přes dálky slyšel i domova volání. I jeho vůni má dnes jeho tiché mlčení Jen pootevři tu nejkrásnější knihu básníka. Měl dětské srdce. I sílu lva. A pěknost slov pro všechno. Chtěl předat mládí vše, co zpívá: Krásnou zem a život v míru. A co ještě? I víru v Boha. I člověka. Emilie Charbutová – Vaško

 Malé ohlédnutí za 15 lety historie časopisu Slovo pro každého . „Bože, jak by mohlo něco trvat, aniž bys to Ty nechtěl.“ „Sestry a bratři! Je pro mě zvláštní, že Vás mohu takto oslovit... Zvláštní je to, že k Vám mohu promluvit napsaným slovem. Zrodil se farní časopis. Ale je potěšující a já chci poděkovat těm, kteří stojí u jeho zrodu. Kéž mají odvahu vytrvat...“ Ano, milí farníci, vzpomínáte? Takto k Vám v nultém čísle časopisu (viz obrázek), později nazvaném „Slovo pro každého“ promluvil právě ve velikonoční době před 15 lety bývalý pan děkan, otec Josef Lambor. Sluší se poděkovat všem, kteří se zasloužili a stále zasluhují o to, že tento časopis farní rodiny nám má stále co říci a že je opravdu věcí Boží pokračování ve vydávání a rozšiřování této formy sdílení se farní rodiny. Mnohé se ve farnosti za dobu 15 let změnilo, mnozí čtenáři už odešli na věčnost (snad se modlí za úspěšné pokračování časopisu), připojili se k nám i mnozí noví čtenáři a doufám, že počet čtenářů časopisu se bude nadále zvětšovat. Vydávání časopisu však obnáší mnoho obětování volného času všech těch, kteří nám jej připravují ke čtení. Děkujeme za aktuální informace, týkající se naší farnosti i za ostatní zprávy i jiné čtení poutavé i rozšiřující naše vědomosti. Celé naší současné redakční radě pod vedení pana děkana, otce Pavla Hofírka. Do dalších let úspěšného pokračování našeho časopisu Slovo pro každého vyprošujeme v modlitbách hodně Božího požehnání, darů Ducha Svatého, ochranu Panny Marie a hodně zdraví všem těm, kteří se v redakční radě budou snažit nadále o jeho vydávání. Ať stále přibývá čtenářů a dopisovatelů tohoto časopisu, abychom se mohli nadále vzájemně sdílet v radostech i bolestech! Vše nejlepší přeje čtenářka Jarka Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

Strana 11

 Jak zachránit kněžská povolání v misiích?. Právě tam, kde je kněţí nejvíce potřeba, chybí peníze na jejich vzdělání. Bývá tak přijímán mnohdy jen kaţdý desátý zájemce. Bohoslov-ci studují ve velice skromných podmínkách, na chodu semináře se kromě financí podílí i pěstováním obilí, zeleniny či ovoce, chovem slepic apod. Kněţí v misiích nemívají ţádný plat, ţijí z darů dobrodinců, překonávají velké vzdálenosti, do farností se dostanou jen několikrát za rok, řeší problémy bídy, nemocí, hla-du i pronásledování. Na přání Sv. otce podpořme světově koordinované papeţské misie, kde v přibliţně 900 seminářích studuje na 100 000 bohoslovců. Na jednoho bohoslovce vychází přibliţně 25 000 Kč za rok. Pomoci lze modlitbou a li-bovolným finančním darem. Číslo účtu: 72540444/2700 VS: 30 (nebo 321) Variabilní symbol 30 = podpora bohoslovců Var. symbol 321 = mešní intence misionářům (na 1 intenci je doporučeno 250 Kč - na tuto částku nelze uplatnit odpočet z daní). Dárci se mohou přihlásit jako sponzoři misií. PAPEŢSKÁ MISIJNÍ DÍLA 543 51 Špindlerův Mlýn 33 tel.: 499 433 058, 604 838 882 [email protected], www.misijnidila.cz

 Letní pobyty pro rodiny a seniory 2010. Milí přátelé, tak jako kaţdoročně i letos jsme pro Vás připravili nabídku letních rekreačních pobytů nejen pro rodiny:

St. Martin in Gsies, pastorační dům Velehrad 12. - 19.6. 2010, Pastorační dům Velehrad se nachází v Itálii, v krásném horském údolí s nadmořskou výškou 1310 m. Dům slouţí k duchovně - rekreačním pobytům a mimo to je zde prostor i ke. Na pobytu bude přítomen kněz. Cena pobytu: 7x ubytování a plná penze + doprava 6 930,-Kč (990 Kč/den) Info a přihlášky:Mob: 733 755 955, email: [email protected] Pobyt pro osamělé maminky s dětmi ve Velkých Opatovicích 24. - 31.7. 2010, Pobyt je rekreačně vzdělávací. Na celém pobytu je přítomen kněz. Týden se skládá z přednášek odborníků, příleţitostí k osobním rozhovorům, kreatinních dílen, výletu a moţností k letním radovánkám pro maminky a děti. Info a přihlášení: Centrum pro rodinný ţivot, Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc Telefon: 587 405 250-3, email: [email protected] Strana 12

Pobyt pro rodiny s dětmi s kurzem „Manželských večerů", Sluňákov, Horka nad Moravou 4. - 11.7. 2010, 15 ha areál Sluňákova stojí na samém okraji chráněné krajinné oblasti – Litovelské Pomoraví. Nachází se zde mnoţství fyzicky nenáročných turistických a cyklistických stezek. Pro děti bude na dopoledne zajištěn program her, poznávacích soutěţí, výtvarných činností, popř. jen hlídání (dle věku), které zajistí pečovatelé. Ve stejném čase bude pro rodiče připraven kurz „Manželské večery" - soubor sedmi setkání sestavený tak, aby pomohl kaţdému manţelskému páru upevnit jeho vztahy a vybudovat zdravé manţelství na celý ţivot. Jeho témata jsou např.: umění komunikace, řešení konfliktů, síla odpuštění atd. Na pobytu bude přítomen kněz. Cena ubytování s celodenní stravou: - dospělá osoba: 3.360,-Kč - dítě 7-12 let: 2590,- Kč - dítě 3-6 let: 2310,- Kč Info a přihlášky: tel.: 587 405 250, e-mail: [email protected]

Pobyt pro prarodiče s vnoučaty Krkonoše, penzion Marianum, Janské Lázně 31.7. - 7.8. 2010, Janské lázně jsou významné lázeňské město a turistické centrum. Penzion Marianum je poloţen v krásné přírodě krkonošského národního parku 250 m od centra Janských Lázní, 1 km od stanice kabinové lanové dráhy na Černou horu (1 299 m n.m.). V roce 2005 prošel dům celkovou rekonstrukcí. Cena pobytu: ubytování + celodenní strava - dospělá osoba 3.360,- Kč - studenti od 18 let 3.150,- Kč - dítě 4 -17 let 2.695,- Kč - dítě do 3 let 385,- Kč (bez nároku na stravu) Informace a přihlášky: Mob: 733 755 955, email: [email protected] Centrum pro rodinný život Biskupské nám. 2, 772 00 Olomouc


Vzkříšení Zpráva o Kristově vzkříšení může některým připadat jako fikce či pohádka. Pro věřícího člověka je to ovšem naopak ta nejreálnější skutečnost. Tato skutečnost vzkříšení pak dává ten jediný opravdový smysl lidskému životu. Život je pro nás cesta, která má cíl, krásný cíl. Kéž v nás roste jistota, že i nás čeká vzkříšení. Co se připravuje Ve farnosti Přerov máme v této chvíli vybráno ve sbírkách a darech na střechu fary 92.853,- Kč a k zaplacení letošních splátek nám zbývá vybrat ještě 307.147,- Kč. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Dále připravujeme výměnu oken na faře a podle cenových nabídek a finančních možností se rozhodneme, zda letos vyměníme všechna okna nebo jen část. Pokud by byl někdo ochoten farnosti na tento účel půjčit peníze, tak bych to velmi přivítal, protože je jistě moudřejší udělat vše najednou. Také pokračují přípravy na vznik církevní mateřské školy v Přerově. Proběhlo výběrové řízení na místo ředitele, ale jeho výsledky jsou zatím neveřejné a jsou podkladem pro konečné rozhodnutí otce arcibiskupa. Pro budoucí školku připravujeme orientační rozpočet a v blízké době očekáváme další jednání s představiteli města o pronájmu prostor pro naši školku. Ve farnosti Předmostí nám zbývá na splacení opravy fasády farního kostela vybrat už jen 6.582,- Kč. Tím bude tato akce uzavřena. Dále plánujeme pokračovat v opravách kamenných prvků na kostele a u kostela. Bohužel naše žádost o krajskou dotaci na tuto akci nebyla úspěšná. Doufáme, že se podaří získat dotaci z ministerstva kultury a že bude možné udělat letos aspoň část prací. V tomto případě se bude muset farnost podílet minimálně 10% z vlastních finančních prostředků, a proto po dokončení vybírání na splacení fasády budeme nejspíše pokračovat ve vybírání peněz na restaurování kamenných prvků kostela sv. Máří Magdalény. Dále se připravuje projekt na výmalbu presbytáře kostela. Po jeho schválení orgány památkové péče a podle cenové kalkulace prací budeme uvažovat, zda a kdy tuto poslední část obnovy výmalby našeho kostela realizovat. Největším úkolem v Předmostí ovšem bude oprava farní budovy. Zatím čekáme, jak se rozvinou aktivity Centra pro rodinu a jak velký zájem o tento druh programů v Předmostí bude. V této chvíli je podle mého názoru nabídka aktivit na faře v Předmostí bohatá a záleží jen na lidech, jestli přijdou a zapojí se. Pokud ano, pak bude mít smysl faru pro tento účel opravit a budeme hledat způsob, jak to udělat. O čem se mluví Nemůžeme bohužel očekávat, že veřejné sdělovací prostředky nám pomohou pochopit a vypořádat se s problémem sexuálního zneužívání nezletilých v církvi. Není v silách a schopnostech nevěřících redaktorů nejen porozumět, ale dokonce ani pravdivě popsat, o co se jedná. Proto je třeba sáhnout po křesťanských informacích například v Katolickém týdeníku, na webových stránkách Rádia Vatikán či po samotném textu dopisu papeže irským katolíků. Je jistě dobře, že se o těchto smutných věcech v církvi otevřeně mluví. Tak začíná cesta k obnově. A pokračuje skrze modlitbu… MILÉ MAMINKY Asi vnímáte, že celá kauza se v naší společnosti používá Jako již tradičně i letos se opět uskuteční spíše jako ta pověstná hůl, kterou člověk našel, aby se do „sportovně – duchovně – odpočinkový“ těch křesťanů, a zvláště farářů, pořádně obul. To se pak těžko argumentuje, těžko vysvětluje. Zvláště když část víkend pro všechny maminky, pravdy naši kritici mají. Zapomínají ovšem, že většina které si chtějí odpočinout od domácích ledovce tohoto zla je skryta v té „normální“ společnosti. povinností, najít více času pro sebe, Jak na ty útoky okolí reagovat? Můžeme to zkusit různě. modlitbu, trochu sportu a zábavy a První cestu je pokorné přiznání pochybení a postoj lítosti. uvědomit si, že 2 dny odloučení stačí na V církvi jsme totiž všichni propojeni i přes hranice států a to, aby se nám stýskalo po našich času. Hřích druhého křesťana je určitým způsobem i mým nejbližších. hříchem. Druhou cestou je vyjádřit své vlastní pohoršení a svůj vlastní hněv. Vždyť my na prvním místě se můžeme KDY: 23. – 25. 4. 2010 cítit poškozeni tímto zlem, my máme ještě větší právo „se KDE: klášter Újezd u Uničova (130kč/na noc) zlobit“ než nevěřící, kterých se to týká jen vzdáleně. (My S sebou: spacák, přezůvky, věci osobní potřeby; kněží nejvíce doplácíme na špatné skutky svých jídlo a pití pro vlastní osobu na snídaně a večeře. spolubratrů.) Vyrovnání se s touto kauzou pro řadu Sobotní oběd bude zajištěn. Zpěvníky, sportovního křesťanů znamená zároveň vyrovnání se s vlastním hněvem ducha a dobrou náladu. a zklamáním. A to není vždy snadné. V rozhovorech s druhými nejde na prvním místě o to, Závazné přihlášky buď osobně nebo abychom je přesvědčili. Naopak připravme se, že z těchto formou sms nejpozději do 11. dubna rozhovorů jako vítězové nevyjdeme. Podstatné je ale vydat u Mirky Punčochářové (tel.: svědectví o své vlastní osobní víře (byť někdy 777 332 498) rozkymácené pochybnostmi). Víře, která přes to všechno je Srdečně zveme k netradičnímu víkendu. stejně nakonec mým osobním úplným odevzdáním se v důvěře Bohu, Kristu a církvi. Víře, která je mým světlem zářícím tím víc, čím víc je tmy kolem. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 4, Ročník 16, Duben 2010

Strana 13

Sv. Izidor Sevillský, biskup a učitel církve Pochází od Sevilly ve Španělsku, kde se narodil kolem roku 560. V dětství mu zemřeli oba rodiče a starost o rodinu a výchovu převzal jeho bratr Leandr, který byl o 20 let starší. Po počáteční nechuti k učení dosáhl svým rozhodnutím a vytrvalostí toho, že se stal významným církevním učitelem středověku. Naučil se latinsky, řecky i hebrejsky. Osvojil si výmluvnost, která je i dnes v jeho spisech obdivuhodná. Po studiích byl vysvěcen na kněze, posiloval španělské katolíky ve víře a zaměřoval se na obrácení ariánů. Byl biskupem v Seville, napsal mnoho spisů, svolal a řídil několik koncilů, na kterých byly moudře uspořádány četné záležitosti. Největší Isidorovo dílo je 20 svazková encyklopedie zvaná Etymologiarum libri XX seu Origines (Počátky). Jedná se o ucelený sborník informací z rozmanitých oblastí života a vědy podobný dnešním databázím. Denně prý rozjímal o umučení Spasitele. Byl svatý nejen moudrostí, ale i láskou, pokorou, trpělivým snášením utrpení a pokáním. Zemřel 4. dubna roku 636. Je patronem internetu a uživatelů počítačů. Za svatého byl prý prohlášen asi v roce 1598 Klementem VIII. V roce 1722 jej papež Inocenc XIII. jmenoval učitelem církve. Jaroslav Branžovský

 Aktuality.  V měsíci dubnu si připomene Svatý otec Benedikt XVI. výročí 5 let od převzetí papežského úřadu.  10. dubna 2010 se uskuteční slavnostní převzetí úřadu pražského arcibiskupa. Kardinál Milostav Vlk předá novému arcibiskupovi Mons. Dominiku Dukovi, OP. svatovojtěšský stolec.  Novým představeným českých jezuitů se stane P. Jan Adamík. Úřad převezme v neděli 2. května 2010 při mši svaté, která začne v 9 hodin v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze. Narodil se 25.9.1962 v Přerově. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 8.4.1990. Studoval nejprve filozofii na Vysoké škole Ignatianum v Krakově, poté pracoval jako redaktor Radia Vatikan. teologii absolvoval na římské Gregoriánské univerzitě, kde své studium zakončil licenciátem ze spirituální teologie. Na kněze byl vysvěcen 21.4.2001 na Svatém Hostýně. jeden semestr byl na studijním pobytu na Loyola University v New Orleans (USA) a svou řeholní formaci ukončil tzv. „třetí aprobací“ v Austrálii. V současné době je představeným komunity v Českém Těšíně. Strana 14


dokončení ze str.16 Pátek 24.4. Sobota 24.4. 9:00 9:00 16:00 Neděle 25.4. 16:00 Pondělí 26.4. 17:30 Úterý 27.4. 16:00 Středa 28.4. 9:00 18:30 Čtvrtek 29.4. 8:45 9:00 17:30 19:45 Sobota 1.5. 17:30 Neděle 2.5. 9:45 15:00 Středa 5.5. Čtvrtek 6.5.

Sobota 8.5. Neděle 9.5. Pondělí 10.5. Úterý 11.5. Středa 12.5. Čtvrtek 13.5.

Sobota 15.5. Neděle 16.5.

Újezd u Uničova Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Jiří Pravoslavný chrám Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí Fara v Předmostí Přerov u nemocnice

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Svatý Hostýn 10:30 Újezdec 15:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 18:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Slavnost Nanebevstoupení Páně 17:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:45 Centrum Sonus Olomouc, seminář 16:00 Olomouc, katedrála 19:30 15:00 17:30 19:00 19:00

Pátek 21.5. Sobota 22.5.

10:30 Kozlovice Čekyně 16:00 Centrum Sonus 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus 16:00 Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

Neděle 23.5. Pondělí 24.5.

9:45 Fara v Předmostí 16:00 Centrum Sonus

Pondělí 17.5. Středa 19.5. Čtvrtek 20.5.


Víkend matek viz str. 13 Tvořivý program pro rodiny CPR Ráj Schůzka ministrantů Poutní mše svatá v kapli sv. Jiří Ekumenické setkání u pravoslavných Liturgika s jáhnem Setkání společenství křesťanských žen Redakční rada časopisu Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Přednáška pro maminky CPR Ráj Katecheze pro dospělé Modlitby matek Mariánské večeřadlo Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Společná modlitba u kapličky Panny Marie v Přerově pod nemocnicí Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Společná modlitba za kněze Pěší pouť na Svatý Hostýn viz str. 10 Poutní mše svatá v kapli v Újezdci Neformální setkání na farní zahradě Liturgika s jáhnem Katecheze pro dospělé v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Setkání františkánského společenství Úklid kostela, skupina „A“ Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:30 Předmostí 18:00 Modlitby Fatimského apoštolátu Modlitby matek Ministrantský den v kněžském semináři Děkanátní modlitby za rodiny a kněžská a řeholní povolání Mše svatá v kapli v Kozlovicích Odpoledne pro rodiny v Čekyni Setkání společenství seniorů Mše svatá s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „C“ Katecheze pro dospělé Zkouška scholy dospělých Svatodušní svatá zpověď 16:00 – 18:00 Svatodušní vigilie: 18:30 mše svatá 19:15 modlitby vigilie Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Začátek přípravy rodičů na křty děti

Strana 15

Se změnou času se posouvá začátek večerních bohoslužeb v Přerově v kostele sv. Vavřince na 18:30. Poutní mše svatá v Přerově v kapli sv. Jiří bude v sobotu 24. dubna v 16:00.

Sobota 3.4. Neděle 4.4.

Velikonoční vigilie Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Pondělí 5.4. Středa 7.4.

Velikonoční pondělí 10:00 Fara v Předmostí 16:30 Centrum Sonus

Čtvrtek 8.4.

Fara v Pavlovicích Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Horní Lhota Fara v Předmostí KD Pavlovice Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí

Pátek 9.4.

15:00 17:30 19:00 19:00 15:30

Sobota 10.4.

14:00

Neděle 11.4. Pondělí 12.4.

9:45 16:00 17:30

Úterý 13.4.

Středa 14.4. Čtvrtek 15.4. Pátek 16.4. Sobota 17.4. Neděle 18.4. Pondělí 19.4. Středa 21.4. Čtvrtek 22.4.

16:00 17:00 16:00 18:30 8:45 17:30 19:45 19:30 9:00 15:00 16:00 18:45 10:00 13:00

Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Fara v Předmostí Předmostí

15:00 17:30 19:00 19:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Přerov 21:00 a Předmostí 20:00 Mše svaté jsou jako každou neděli: Přerov, sv. Vavřinec 9:00, 10:30 a 18:30 Předmostí 8:45 a Přerov - Šířava 7:30 Mše svatá jsou stejně jako v neděli Program pro seniory Klubu SPOLU Setkání členů farních rad farností našeho děkanátu se zástupci Charity Začátek kurzu: Manželské večery Úklid kostela, skupina „B“ Biblická hodina s kaplanem Zkouška scholy dospělých Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Probouzení broučků v Předmostí Víkendový výlet ministrantů Tvořivé odpoledne pro rodiny CPR Ráj Velikonoční ples CPR Ráj Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Začátek přípravy rodičů na křty dětí Liturgika s jáhnem Začátek kurzu CPR Ráj: Mateřství jako životní šance Setkání společenství křesťanských žen Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Katecheze pro dospělé Modlitby matek Prezentace křesťanské hudby viz str. 8 Ekoakce CPR Ráj Setkání animátorů mládeže děkanátu Setkání společenství seniorů Katecheze pro dospělé v Předmostí Program pro seniory Klubu SPOLU Přednáška pro seniory o historii farního kostela sv. Máří Magdalény Úklid kostela, skupina „C“ Biblická hodina Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Zkouška scholy dospělých dokončení na str. 15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Miroslav Jáně, J. Brończyk, jáhen, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka květnového čísla je 28. dubna 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents